č.27 - Oblastní charita Horažďovice

Farní zpravodaj
Farnosti Horažďovice
Září 2013 (27)
Na začátku školního roku.
Milosrdný a dobrý Bože, na začátku školní docházky Tě prosím, požehnej tomuto
školnímu roku, abychom se naučili všemu, co potřebujeme k životu.
Dnes jsme se sešli ve škole, abychom se společně něco naučili a abychom si
navzájem pomáhali při učení i v životě.
Dej, ať je tento čas pro mě požehnanou dobou tak, abych v sobě dokázal objevit, jaké
možnosti a schopnosti jsi mi dal. Uč mě využívat tohoto času tak, aby mě uváděl
hlouběji do tajemství života a aby mě uschopnil k tomu žít později tento život
v povolání tak, aby byl smysluplný a aby přinášel ostatním dobré plody.
(Vybráno z modliteb Anselma Grüna)
Panno Maria, učitelko života, uč mladé lidi říkat „ano“, které by dalo smysl jejich životu
a které by jim umožnilo objevit „jméno“ vložené Bohem do srdce každého člověka.
Královno apoštolů, dej nám moudré vychovatele a učitele, kteří budou umět milovat
mládež a pomáhat ji růst a kteří ji dokážou vést k setkání s Pravdou, dárkyní svobody
a štěstí.
Ježíši, Kriste, veď mládež v Pravdě, aby se nedala zlákat novými modlami
konzumismu, extremismu, blahobytu za každou cenu, mravní neukotvenosti či
protestujícího násilí, nýbrž aby žila v radosti podle Tvého poselství blahoslavenství,
poselství lásky k Bohu a k bližnímu, poselství mravního úsilí o skutečné přetváření
společnosti.
(Modlitby papeţe Jana Pavla II.)
Fotografie z archivu křesťanské mateřské školy Duha Horažďovice
KŘESŤANSKÁ MATEŘSKÁ ŠKOLA
Co o nás možná ještě nevíte aneb něco málo informací o naší školičce
Křesťanská mateřská škola Duha Horaţďovice započala svoji činnost
k 1. 9. 1990 v budově bývalé Mateřské školy
Strakonická, se 2,5 třídami a pěti učitelkami.
Nynější Křesťanskou mateřskou školu Jiřího
z Poděbrad, rozšířenou o další zrekonstruovanou třídu se
samostatným vchodem a bezbariérovým přístupem přednostně navštěvují
děti z Horaţďovic a spádových obcí, ale je otevřená i ostatním dětem,
(v případě volné kapacity, která je stanovena na 105 dětí).
 Posláním a snahou celého kolektivu školy je vést děti v rodinné atmosféře podle
křesťanských zásad.
 Učit je postupně zvládat sebeobslužné činnosti, rozvíjet tvořivost a fantazii k poznávání
světa tak, aby si dokázaly váţit ţivota a zdraví a pomáhaly slabším a starým lidem.
 Vychovávat je všestranně pro ţivot a dobré zařazení do společnosti.
 Vytvářením bezpečného a vstřícného prostředí je učit samostatnosti, zdravému sebevědomí,
souhře, spolupráci, soustrasti a vcítění pro rozvoj dobrých přátelství (bez ohledu na rasu a
vyznání).
Základ školního programu je zaloţený na nejzákladnější křesťanské zásadě –
LÁSCE K BLIŽNÍMU. Staví na úzkém spojení s přírodou, a na základě přirozených
zákonů, coţ je malým dětem nejbliţší a nejsnadněji pochopitelné.
Program zahrnuje i náboženský obsah výchovy:
 základní příběhy biblické dějepravy
 jednoduché dětské písně a modlitby, meditace
 seznámení se základními křesťanskými symboly a svátky
Nejdůležitější podmínkou pro mateřskou školu je spolupráce s rodinou - vzájemná souhra.
Snaha po rozvoji individuální výchovy, integraci postižených dětí, rozvoji tvořivosti,
angažovanosti, nenásilí, umění přijímat porážku, smysl pro tragiku, tajemné metaforické,
neviditelné, atd…
Vzhledem ke své křesťanské koncepci integrujeme postiţené děti. Třídy s názvy Broučci,
Ptáčkové, Ovečky, Rybičky jsou smíšené a sourozenci jsou umisťováni společně. Ţabičky se
soustřeďují dopoledne pouze jako předškoláci a jejich aktivity a činnosti jsou cíleny k přípravě
na vstup do školy.
Škola spolupracuje se školskými sestrami de Notre Dame na místním klášteře (řádová sestra
Ancilla je členkou našeho pedagogického sboru) a otcem Petrem. Také prostřednictvím nich se
nám daří naplňovat stav plné duchovní pohody.
Snaţíme se, aby se dětem i rodičům u nás líbilo, rádi se k nám vraceli a nesli si s sebou do
ţivota a mnohdy i nelehkých ţivotních zkoušek krédo naší školičky –
„KAŽDÝ DEN JE ČASEM RADOSTI“
Za obrovský podíl na vzniku a životu křesťanské mateřské školy děkujeme paní Jaroslavě
Karšíkové, otci Václavu Sládkovi a ThDr. Karlu Flossmannovi – všem, In Memoriam.
Mgr. Alena Průchová – ředitelka školy
Abychom se lépe poznali – aneb malá zpověď.
Ivana Šimíková – maminka čtyř princezen.
Curriculum vitae – krátký životopis
Narodila jsem se v roce 1974 v Sušici.V roce
1997 jsem dokončila inženýrské studium na
Ekonomické fakultě Technické univerzity v Liberci,
kde jsem po dokončení doktorského studia na Vysoké
škole ekonomické v Praze také do minulého roku
pracovala. S manželem Ríšou máme čtyři holčičky.
Do Horažďovic jsme se přestěhovali před dvěma
roky, kdy onemocněla manželova babička, a bylo
nutné se o babičku postarat. Můj život nabral
v posledních letech naprosto jiný směr a nyní je ze
mě maminka v domácnosti. Moc bych si přála,
abychom s manželem dokázali naše holčičky dobře
vychovat a vytvořili pevnou a milující rodinu
1) Kolem vás se doma točí čtyři malé princezničky, můžete nám je představit ?
Doma máme čtyři holčičky: nejstarší Ivance je osm let, Kájincešest , Růžence čtyři roky a
nejmladší Květušce bude v září sedm měsíců. Jsme moc rádi, že je máme.
2) Musíte se hodně ohánět a je to asi velký zápřah, máte čas i trochu na sebe ?
Čas „pro sebe“ nyní moc nemám. Je ale otázka, co je právě ten „čas pro sebe“. Vzpomínám si,
že jsem dříve byla nervózní, že žádný nemám, nebo mi to tak připadalo. Jsem ráda, že mě už
takové pocity opouštějí. Jsem ráda, že máme takovou rodinu, a že mohu být s ní.
3) Vidíme vás v kostele vpředu před oltářem, jak vedete své děti k našemu Pánu Ježíši ?
Chtěla bych, aby holčičky věděly a postupně nabyly jistoty, ţe Jeţíš je nesmírná láska, a má
jerád takové jaké jsou a je rád, ţe jsou takové, jaké jsou.
4) Můžete nám přiblížit jak slavíte svátky, například vánoce ?
Řekneme si, proč se svátky slaví. Chceme, aby holčičky věděly důvod, podstatu svátků, ne
pouze, ţe je to svátek v kalendáři, kdy je volno. Například Vánoce jsou svátky velké radosti.
Narodil se malý Jeţíšek, vykupitel, ale i malé děťátko. Je to taková dvojitá radost. Dárky
k Vánocům také patří. Naděluje je Jeţíšek. Chce, aby na své narozeniny měli všichni radost a
děti především. Je krásné vidět, jak se děti na Vánoce těší, i kdyţ je to po organizační a
pracovní stránce velký zápřah. Kaţdý rok si říkám, jestli vše zvládneme, ale pak radost převáţí
veškerou námahu a únavu. Narození Jeţíška je opravdu krásné.
Kdo to byl ?
Svatý Jan Bosco
Zakladatel Salesiánů Dona Bosca. V roce 1989 byl Janem
Pavlem II. prohlášen za Otce a učitele mládeže. Jan Bosco narodil
16. srpna 1815 Kdyţ mu bylo devět let měl svůj první mystický
záţitek – sen, ve kterém se mu, podle jeho slov, zjevil muţ
zahalený v bílém plášti s oslnivě zářícím obličejem. Poté se
objevila i matka toho muţe, dali se s Boscem do řeči a vysvětlili
mu, ţe musí krotit ostatní chlapce a vychovávat je. měl svůj první
mystický záţitek – sen, ve kterém se mu, podle jeho slov, zjevil
muţ zahalený v bílém plášti s oslnivě zářícím obličejem. Poté se
objevila i matka toho muţe, dali se s Boscem do řeči a vysvětlili
mu, ţe musí krotit ostatní chlapce a vychovávat je. Ve dvaceti
letech nastoupil do místního semináře a 5. června 1841 byl klerik
Bosco v Turíně vysvěcen na kněze. Od této chvíle se stal donem Boskem. Přípravu pro
pastoraci završil v kněţské koleji ve městě. Jeho učitel morálky a krajan don Joseph Cafasso
(předurčen k tomu, aby byl jednoho dne kanonizován) se stává jeho duchovním vůdcem a
seznamuje ho s vězeňským prostředím. 8. prosince 1841 potkal don Bosco asi šestnáctiletého
sirotka Bartolomea Garelliho, prvního z opuštěných chlapců, jeţ bude shromaţďovat ve své
nedělní "oratoři", kterou svěřil do ochrany svatého Františka Saleského. Don Bosco se dal s
Bartolomeem do hovoru, ptal se ho, co dělá, kolik je mu let, jestli umí číst a psát, a kdyţ se ho
pak zeptal, jestli umí zpívat a pískat, chlapec se usmál a Don Bosco se zaradoval. Pozval
chlapce, aby příští neděli přišel, ţe mu bude vykládat katechismus. Bartolomeo chtěl, ale bál se,
ţe bude při vyučování bit. Don Bosco ho uklidnil a tak Bartolomeo v neděli přišel a přivedl
sebou dalších 6 hochů. Tak začalo Boscovo působení mezi zanedbanou mládeţí. Definitivně
bylo toto dílo uvedeno o Velikonocích 1846 ve čtvrti Valdocco v Turíně. 19. prosince 1859
spolu s mladými lidmi, kteří u něho ţili, zaloţil kongregaci, která nese jméno "svatého
Františka Saleského".31. ledna 1888 don Bosco v Turíně umírá

Právě vychází kniha Ing. Mgr. Jiřího Černého „Poutní místa českobudějovické
diecéze. Milostné obrazy, sochy a místa zvláštní zbožnosti“
Kniha podává soupis a základní charakteristiku poutních míst
katolických věřících na území českobudějovické diecéze.
Pozornost je věnována nejen poutním kostelům a kaplím, ale
také některým drobným sakrálním stavbám v krajině, jako
křížovým cestám, kapličkám, Božím mukám a dalším
objektům, které lze označit jako "místa zvláštní zbožnosti".
Knihu lze zakoupit v knihkupectví Ševčíkova 24
v Horažďovicích za Kč 330,-Po předložení kuponu sleva 10%

HISTORIE FARNOSTI
Kaple svatého Václava v Babíně, Týnci a Horažďovicích
Konec měsíce září je na Prácheňsku spojen s velkolepou svatováclavskou poutí ve
Strakonicích. Ale i v bezprostředním okolí Horaţďovic najdeme kaple, které nám dodnes
připomínají osobnost patrona českých zemí sv. Václava. Co říci ke svatému Václavovi.
Svatý Václav z rodu Přemyslovců byl velkou osobností své doby. I kdyţ se mu nedostalo
dlouhého fyzického ţivota (907-935), stal se muţem učeným (na popud své babičky svaté
Ludmily-studoval latinskou školu na Budči nedaleko Kladna- krom latiny zvládl i řečtinu a
staroslověnštinu), stal se nejen mocným kníţetem, ale i moudrým diplomatem (neţ by riskoval
otevřený konflikt s císařem Jindřichem, raději platil pravidelnou roční daň), byl muţem činu
(který se ani nebál chopení zbraně), stal se i ochráncem potřebných (vykupoval otroky ze zajetíČechy tehdy patřily mezi významné importéry otroků do Benátek), a proslul i svou
mučednickou smrtí.
Zhruba severním směrem od Horaţďovic se v údolí Březového
potoka skrývá malebná nevelká vesnička Babín. Dnes sice leţí na
málo frekventované silničce směřující z Horaţďovic do Svéradic
mimo rušné dopravní tepny. Nebylo tomu však takto vţdy.
Západně od Babína okolo vrchu Ráţek totiţ ve středověku vedla
důleţitá obchodní cesta z Horaţďovic do Prahy. Místní tak kromě
zemědělské činnosti ţivilo i poskytování tzv. přípřeţí formanům,
aby tito snáze mohli zdolat průjezd do strmého vrchu. Dnešní
okresní silnice do určité míry kopíruje poutní cestu, po které se
ubíraly kroky mnoha horaţďovických při putování na Svatou
Horu. Dnes tudy prochází nově vyznačená poutní cesta Via Nova.
Význam komunikace zvýrazňuje i mnoţství kříţů a boţích muk.
První zmínka o Babíně pochází jiţ z roku 1298, kdy je v jedné
z nadačních listin maltézských rytířů zmíněn i les stejného jména.
Roku 1467 byl Babín maltézským rytířům zkonfiskován a od té
doby se stala ves součástí horaţďovického panství. Roku 1787
nalezli místní čeledíni na jednom z polí zlaté valounky, roku 1923 zase dělníci při budování
silnice u kaple objevili mnoţství lidských kostí.
Dominantou miniaturní uzavřené návsi v Babíně,
s celou řadou statků ve stylu lidového selského
baroka, je drobná mešní kaple svatého Václava. Malá
stavba
na
obdélném
půdorysu vyrostla poměrně
pozdě, aţ na samém
počátku dvacátého století,
roku 1904. Soudobý oltářní
obraz se svatováclavským motivem pochází z dílny regionálního
horaţďovického umělce Františka Janoty, datovat dílo můţeme do
sedmdesátých let dvacátého století. Hlavní průčelí člení obdélný
vstup s mírně stlačeným obloukem, trojúhelný štít je oddělen z hmoty
fasády vystupujícím hladkým pásem. Nad vstupem se nachází
zajímavý plasticky zvýrazněný motiv kalichu s datem výstavby. Nad
motivem kalichu se pak objevuje drobné oválné okénko. Boční okna
jsou obdélná s kruhovým zakončením. Střecha sedlová se čtyřbokou
zvoničkou a kříţkem.
Jihozápadně od Horaţďovic nalezneme v široké nivě řeky Otavy nedaleko jejího levého břehu
ves Týnec. Literatura sice uvádí první zmínku o vsi aţ k roku 1456, ovšem místní název
vypovídá o tom, ţe obec má daleko starší historii. Staročeský název Týn označoval opevněné
místo. Praţský Týn zajišťoval místo putujícím obchodníkům, náš Týnec moţná poskytoval
podobnou sluţbu formanům cestujícím ku Praze. Dle místní legendy původní osada z příčiny
masivního poţáru zanikla a na současné místo byla přenesena později. Je zajímavé, ţe tato se
tato pověst v různých variantách opakuje v našem regionu u více obcí (např. Čímice). Moţná
jde o odkaz na období třicetileté války, kdy v naší oblasti zaniklo mnoho vsí.
V minulosti Týnec proslul kvalitními výrobky panské cihelny hraběte Kinského. Ta vznikla dle
všeho jiţ před rokem 1837, její konec pak zapříčinila druhá světová válka. Po roce 1945 se stala
majetkem obce a po roce 1965 byly její zbytky rozebrány.
Na rozsáhlé týnecké návsi (vidět jsme ji mohli například ve filmu Švanda Dudák) nalezneme
kromě několika přeţívajících statků ve stylu selského baroka i mešní kapli svatého Václava.
Týnecká svatyně odpovídá typologicky lidovému selskému baroku první poloviny
devatenáctého století. Význam místa podtrhuje i několik starých lip. I týnecká kaple má
obdélný půdorys se zaoblenými rohovými partiemi. Ostění nad obdélným vstupem zdobí nápis
Svatý Václave oroduj za nás. Vnější stěny jsou zdobeny pilastry a římsami. Na valbové střeše
se nalézá čtyřboká zvonička s makovicí a kříţkem.
Dnes v Horaţďovicích nemáme kapli, jeţ by
připomínala osobu svatého Václava.
V minulosti však tomu bylo jinak. Města
obecně zaţívala v průběhu devatenáctého
století období nebývalého rozkvětu. Prostor
vymezený hradbami jiţ nepostačoval
potřebám obyvatel, komunikace přestaly
zvládat kapacitně provoz a středověké
opevňovací systémy se stávaly brzdou
rozvoje.
Leckde
hradby
padly,
v Horaţďovicích sice zůstaly zachovány, ale
krátce po roce 1845 dochází i zde
k úpravám komunikací. V prostoru před
Červenou branou byl z komunikačních důvodů zbořen barbakán a přistoupilo se ke srovnání
komunikace spojující hlavní silnici s náměstím. Snad právě tehdy vznikly na náklady města dvě
výrazově symetricky umístěné výklenkové kaple sv. Jana a sv.
Václava. Jednalo se o drobné stavbičky s trojúhelným štítem a
půlkruhovou nikou pro plastiky světců. Sochy vyrobil kolem roku
1870 Josef Heidelberger z Prahy. Josef Heidelberger se narodil roku
1814 v Plzni, zemřel roku 1891 v Praze. Kromě celé řady dalších děl
vytvořil tento sochař a řezbář mimojiné i oltář svaté Ludmily
v katedrále sv. Víta v Praze. Kaple svatého Jana ustoupila výstavbě
obytného domu roku 1929, kaple svatého Václava zanikla při
budování kulturní domu v roce 1964. Obě plastiky však dodnes
můţeme obdivovat v horaţďovickém muzeu. Mgr. Roman Vaněk


První učedníci Ježíše Krista – apoštol Matouš
Narodil se v Kafarnaum, leţícím v Galileji na severním břehu Genezaretského jezera, jako syn
Alfea. Zde při hraniční čáře měl malý domek nazývaný "celnicí" a
provozoval vybírání cla. Za oprávnění k této činnosti předem odevzdával
římskému státu stanovený obnos z předpokládaného zisku. Z této
povinnosti pak vyplývala i neúprosnost při vymáhání cla. Označení
Matouše za veřejného hříšníka a pohled farizejů naň jako na "obřadně
nečistého" souvisel s tím, ţe vybíráním cla spolupracoval s pohanskými
Římany a tak se podílel na ujařmování vlastního národa. Proto se na něj
hledělo i jako na kolaboranta. Od tohoto nečestného povolání ho Jeţíš
povolal do sboru 12ti apoštolů. V 9. kap. svého evangelia o tom Matouš
píše: Když šel Ježíš dál, uviděl v celnici sedět člověka, který se jmenoval
Matouš. A řekl mu: "Pojď za mnou!" On vstal a šel za ním. Slova "vstal
a šel za ním" jsou výrazem bezvýhradného obrácení, ţivotní změny a
opravdového následování. Z dřívějšího oboru
vyuţil po seslání Ducha svatého své vzdělání a
schopnost pečlivého sepsání toho, co s Jeţíšem proţil i co mu bylo
známé nejspíše ze sdělení Jeţíšovy matky. Své evangelizační poslání
začal v Palestině, bylo tedy zaměřené na ţidovský národ, pro který
také sepsal radostnou zvěst evangelia, jeţ je uváděno jako první.
Přibliţně v roce 42 přešel z Palestiny do Makedonie a po krátkém
působení pokračoval k jiţnímu břehu Černého moře, do Pontu. Zde
nějakou dobu údajně hlásal evangelium s apoštolem Ondřejem a ten
jej podle legendy ochránil před kanibaly. V cestě za šířením Kristova
učení pokračoval do severní Arábie (zv. Arabia pet-rea -Skalnatá) a
dál na území Parthů, leţící jihovýchodně od Kaspického moře. Po
nějaké době odcestoval do Ethiopie v Africe, kde působil asi po 25 let. Velký vliv mělo pokřtění
etiopského vladaře Egippa a jeho rodiny, ale naděje na snadné šíření křesťanství skončila s jeho
smrtí. Vládu totiţ převzal pohan Hirták, který se rozhodl oţenit s Ifigenií, dcerou krále Egippa.
Ta však manţelský svazek s pohanem odmítla, protoţe se rozhodla svůj ţivot zasvětit Kristu,
proţívat v modlitbě a v konání dobrých skutků. Král Hirták se prý proto rozhodl Matoušovi
pomstít a nechal ho probodnout kopím. Bývá udáváno, ţe k tomu došlo během bohosluţby.

Světci a patroni v měsíci září
Svatá LUDMILA (16.září)
Narodila se kolem roku 860 na knížecím dřevěném hradu Pšov.
Pocházela z pšovských knížat v Čechách. Ve velmi mladém věku
(r.874-875) se provdala za Bořivoje I, který po sňatku přijal křest od
sv. Metoděje, přijala i ona křesťanskou víru a horlivě ji praktikovala. V
lásce k slovanské bohoslužbě vychovala své syny Spytihněva a
Vratislava i vnuka Václava. Po smrti Vratislava se usadila na vdovském
sídle Tetíně u Berouna, kde byla od najatých vrahů uškrcena. Byla
vždy mírná a spravedlivá a brzy si osvojila křesťanské zásady,
zvláště laskavost a štědrost k chudým.
Události ve farnosti, které jsme prožili v červenci a srpnu.
Cyklo – výlet mladých
Pan farář Petr Koutský horaţďovické farnosti nás
pozval na nově opravenou a krásnou faru do Ţihobec.
V pátek 2.července vyrazila 14tičlená skupina mladých z Katovické farnosti a okolí na kolech do lůna
Šumavy. Na faře jsme se setkali s otcem Petrem a
třemi chlapci z Horaţďovic. Prohlédli jsme si výstavu
v muzeu v Ţihobcích, v sobotu jsme navštívili Sušici,
kostel sv. Václava a projeli okolí. Nezapomněli jsme
ani na koupání. A v podvečer jsme měli katechezi na
téma „Ţivotní cesty“. Po krásných proţitých dnech,
plných záţitků, jsme si řekli, ţe určitě se sejdeme zas na dalších aktivitách našich farností.
-------------------------------------------------------------------------------------------------27.července u příležitosti Jmenin Horažďovic, na počest zakladatele města
sv.Gorazda pozvala paní Bučoková hosty
duchovní otce P. Zbigniewa Czendlika a
P. Tomase Van Zavrela. Setkání se
uskutečnilo
v městském
muzeu
za
přítomnosti farníků a místních občanů. Měli
jsme možnost blíže poznat jejich životaběh
nekonvenčním způsobem. Dovolil jsem si
oslovit otce Zbigniewa a položil mu pár
otázek.
Myslíte si, že se u nás v Česku v této době částečně vytrácí
víra – víc než v ostatních zemích ?
Myslím si, ţe je to tím, jak Boha a víru prezentujeme. Naše
představy Boha jsou velmi často falešné: představujeme si ho jako
trestajícího soudce nebo přísného otce ze kterého máme strach.
Nejen, ţe tím Bohu ubliţujeme, ale takový Bůh nemůţe být pro
člověka zajímavý. Bůh je milující, laskavý, velkorysý atd. Máme
ho milovat, ne se ho bát.
Může za to v minulosti komunistický režim ?
To je bohuţel jen výmluva. Potřebujeme tu svoji neschopnost
evangelizovat na něco nebo někoho shodit. Problém je v nás, ne v
komunistickém reţimu. Naše víra není autentická ani přirozená,
tudíţ nepůsobíme věrohodně.
Přece u vás v Polsku jste měli rovněž komunistický režim.
To je to, co jsem řekl v odpovědi na předchozí otázku. Ale církev
v Polsku má také svoje problémy. Není to tak růţové jak by se mohlo zdát. Víru udrţuje v
Polsku silná tradice, ale individuální víra není na vyšší úrovni.
Sršíte vtipem, humorem, bonmoty, tak trochu nevážně:
Těţím z toho, ţe je zde silně zakořeněna představa, ţe křesťan by měl být váţný a nejlépe
smrtelně váţný! Pouţívám často rčení: čím nebe tmavší, tím hvězdy světlejší! Kdybychom
všichni sršeli vtipem a humorem, nikdo by si toho mého nevšimnul.
Vaše krédo.
Zůstanu u toho kréda které zaznělo i na našem setkání: "Spěchejme milovat lidi, protože
rychle odchazejí" (Jan Twardowski) a "Lidé jsou anděle s jedním křídlem,
potřebují se obejmout aby mohli vzlétnout" (Luciano De Crescenzo)
ˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇ>
28.července se konala poutní mše svatá na starobylé
Práchni ke cti sv. Gorazda pod širým nebem před
kostelíkem sv. Klimenta. Slavnostní mše se zúčastnil
generální vikář Mons. Mgr. Adolf Pintíř.
17.srpna jsme se zaposlouchali v kostele
sv. Petra a Pavla do tónů Luwiga van
Beethovena, které nám zprostředkovala
houslová virtuozka Gabriela Demeterová
v pásmu „Hudba a duše génia“ s klavírním
doprovodem Luďka Šabaty a mluveným slovem Marianem Rodenem. Koncert se konal u
příležitosti Mariánských slavností „Nanebevzetí Panny Marie“.

„Byl jeden bohatý člověk, nádherně a
vybraně se strojil a den co den hodoval.
U vrat jeho domu lehával nějaký chudák,
jménem Lazar, plných vředů…“
(Lukáš 16,19-20)
Pokračování „Josef, syn Davidův“
Co se můžeme z evangelia dozvědět o muži, kterého anděl ve snu oslovil
titulem „Josefe, synu Davidův …“?
- Pocházel z Davidova královského rodu, z něhož podle proroctví měl vzejít očekávaný Mesiáš.
- Narodil se v Betlémě v době, kdy v Judsku vládl král Herodes.
- V Nazaretě uzavřel sňatek s Marií, která už nosila pod srdcem dítě.
- Z příkazu císaře Augusta odešel Josef se svou manželkou Marií do Betléma, kde se musel dát
zapsat do seznamu občanů povinných daňovým přiznáním z majetku.
- Za jejich pobytu v Betlémě se Marii narodil syn Ježíš.
- V Betlémě žil Josef se svou rodinou až do dne, kdy tam přišli Mágové z Východu.
- Na příkaz anděla ve snu Josef musel uprchnout se svou rodinou do Egypta
- Po několika letech se vrátil se svou rodinou do Nazareta a s dospívajícím
Ježíšem pracoval tam jako tesař až do své smrti.
Zemřel dřív, než Ježíš začal veřejně působit.
Prvorozenému synu v rodině panovnické linie Davidova rodu podle pečlivě
vedené židovské genealogie náleželo svaté dědictví z dávné doby. V
paměti židovského národa se mnohý právoplatný dědic Davidova trůnu
mohl těšit nadějí, že je předkem, není-li dokonce snad už budoucím otcem
slíbeného a očekávaného Mesiáše.
-------------------------------------- -----------------------------------Josefu, prvorozenému synu Jakuba Heli, dědici rodinného práva, patřil
v Betlémě nějaký majetek a podle otcovy vůle a tehdejších zvyklostí musel
respektovat také nároky sourozenců na rodové dědictví. Vztah mezi
Josefem a jeho bratry podle staré tradice příliš dobrý nebyl. Záviděli mu
snad jeho prvorozenství a tím také právo na rodinný majetek? Josef byl
povahy mírné, často se modlil jakoby tušil, že Hospodin má pro něho
připraven jiný, možná nesnadný budoucí úkol. Vlastnictví rodového
majetku a nepřízeň bratrů mohlo mu být spíše zátěží a snad vedlo k tomu,
že Josef opustil rodný dům a živil se příležitostně na různých místech jako
tesař.
Je těžko si představit, že by prvorozený syn z rodu Davidova odešel z
judského Betléma do chudé vesnice Nazareta v daleké Galileji, aby si tam,
jak líčí někteří vyprávěči, zařídil dílnu na výrobu nábytku a jiných věcí ze
dřeva. Spíše je možno se domnívat, že Josef si našel práci v blízkém
Jeruzalémě, kde byla už řadu let prováděna rozsáhlá přestavba celého
areálu s posvátným chrámem. A že do galilejského Nazareta odešel Josef
později, až když se tam konalo jeho zasnoubení s Pannou z rodu Davidova,
jejíž jméno jest Maria.
V dnešní době, kdy rodiny na celém světě jsou vystaveny nepřátelským
útokům zlých mocností, je potřeba víc než kdy předtím dovolávat se pomoci
svatého Josefa jako ochránce ohrožených rodin.
Rozpis pravidelných mší svatých

Co čeká farnost v září 2013
Farní rada
6.září setkání farní rady v 18:00 hod.
na faře, prosíme k účasti.
14. září pořádá farnost poutní zájezd na
Svatou Horu u Příbrami.
28. září – BABÍN - 11:00
Poutní mše svatá ke cti
Svatého Václava.
Všemohoucí, věčný Bože, dej, ať po
vzoru svatého mučedníka Václava
žijeme moudře a spravedlivě, ať
statečně usilujeme o to, co slouží k
nastolení tvého pokoje, a přemáháme
zlo dobrem. Skrze Tvého Syna Ježíše
Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou
v jednotě Ducha svatého žije a kraluje
po všechny věky věků. Amen

Informační list farnosti Horaţďovice.
Vydává: Jiří Vašků mobil: 728 300 488 E-mail: [email protected]