Charlotte Brontëová Jana Eyrová

Kontrola: Ferencová
Charlotte Brontëová
Jana Eyrová
Umělecký text
Byl už hodně blízko, a přece se ještě neukázal. Najednou se do toho cvakání ozvalo prudké
zaharašení pod živým plotem, a těsně při zemi u lískového křoví se kolem mě přehnal veliký pes s
černobílou srstí, takže se zřetelně odrážel od hnědého křoví. (…) za ním se přihnal vysoký statný
kůň a na něm jezdec. Když jsem spatřila toho muže, toho lidského tvora, pohádkové kouzlo se
rázem rozplynulo.(…) Tohle nebylo strašidlo – ten člověk si chtěl nadjet zkratkou do Millcote.
Když přejel, šla jsem dál, ale jenom několik kroků, a obrátila jsem se, protože jsem slyšela, jak se
podkovy najednou smekly, jak jezdec vykřikl: „K čertu, co teď?“, a vzápětí třesk podkov na
kamenech a těžký pád. Muž i kůň se váleli na zemi – kůň sklouzl na hladkém ledě, který sklovitým
povlakem potáhl kameny na cestě. (s. 95)
personifikace, epiteton, vulgarismus, zvukomalba,
Nemělecký text
Postmoderní Jana Eyrová v románu April Lindnerové
April Lindnerovou, profesorku angličtiny na univerzitě Saint Joseph’s ve Philadelphii, literární
kritičku a autorku ceněných básnických sbírek, inspiroval zájem o román Charlotte Brontëové Jana
Eyrová natolik, že se rozhodla vytvořit jeho postmoderní verzi.
Už na střední škole našla v této postavě spřízněnou duši. Cenila si jejího volnomyšlenkářství a
skutečnosti, že nikdy nevolila snazší cestu. Při volbě novodobého pana Rochestera zvítězila její
láska k rockové muzice a obdiv k Bruci Springsteenovi.
Společenskou propast mezi sirotkem a tajenou láskou vytvořil mýtus i bohatství rockové hvězdy.
Představa, jak dát dohromady zakřiknutou mladou ženu a sebestředného rockera, se pro ni stala
výzvou.
Obraz britské společnosti té doby
Těžko lze srovnávat dvě literární díla, když každé je originálem. Přesto se nelze zbavit poznání, že
vyprávění Charlotte Brontëové (1816–1855) přináší kromě osudů hlavní hrdinky a její cesty za
štěstím i obraz britské společnosti té doby. V tom je cenné i dnes.
V podání Lindnerové (1962) jde především o vykreslení vztahu dvou lidí, kteří k sobě hledají cestu.
O dnešním společenském prostředí se čtenář mnoho nedozví. Postupné odhalování vnitřního života
Nico Rathburna je tak nejcennější devízou románu.
Vřelý čtenářský ohlas však svědčí o tom, že se autorce podařilo oslovit současné publikum. Není
divu, že se dala do práce nad novodobou verzí neméně slavného románu Na Větrné hůrce, který by
měl napřesrok vyjít s názvem Catherine.
středa 21. března 2012
http://www.novinky.cz/kultura
Charlotte Brontë
(Velká Británie, 1816 – 1855)
pseudonym: Currer Bell
Narodila se ve vsi poblíž Bradfordu (nejstarší z 6 dětí: 5 dívek a jeden chlapec, všechny je přežila).
Její dvě mladší sestry, Emily Brontëová a Anne Brontëová, byly také spisovatelky.
Po matčině předčasné smrti byly vychovávány otcem, který si nepřál, aby se jeho děti stýkaly s
nevzdělanými sousedy, proto většinu času děti trávily ve svém pokojíku, kde studovaly a nedostatek
kontaktu s okolním světem si nahrazovaly vytvářením světa vlastního. Bavily se vymýšlením a
vyprávěním vlastních příběhů.
Sestry byly společně poslány na studia do ústavu, velmi chudého a přísného(paralela s
Lowoodskym ústavem) Po roce se z pěti sester vrátily domů jen tři - Charlotte, Emily a Anne.
Všechny sestry byly na svou dobu velmi vzdělané (několikrát odcestovaly za studiemi i do
zahraničí) a samostatné, což mělo do tehdejšího prototypu ideální ženy hodně daleko. Proto, když
vydávaly svou prvotinu - sbírku básní - vydaly ji společně pod mužským pseudonymem. Sbírka ale
neměla velký úspěch (prodaly se pouze 2 výtisky).
Sestry se tedy rozhodly pro samostatnou práci. Emily vydala svou nejznámější knihu Na větrné
hůrce, Anne vydala román Agnes Greyová a Charlotte po prvním nezdařeném románu napsala
román Jana Eyrová.
Charlotte odmítla mnoho nabídek k sňatku a až rok před svou smrtí, se šťastně provdala za nástupce
svého otce - kaplana Nichollse.
DÍLO:
Všechny romány Charlotte Brontëové byly přeloženy do češtiny, některé dokonce vícekrát.
básnická sbírka, kterou vydala se sestrami
Zelený skřítek, bezvýznamná novela z časů studií (1833)
Profesor (prvotina, ale publikována až po smrti autorky – 1857)
Jana Eyrová (1847)
Shirley (1849)
Villette (1853) – ženský román složen ze dvou částí
Lucie Snow si najde práci vychovatelky a služebné ve městě (Villette).
Část druhá pokračuje náhodným setkáním Lucie Monsieurem Emanuelem, zamilují se do sebe
nešťastnou láskou, protože jsou rozdílného vyznání (Jana Eyrová: rozdílné postavení). Mnoho lidí
jim klade překážky, přesto se nakonec zasnoubí, ale při návratu Emanuela z dlouhé plavby po moři
se Emanuelova loď potopí a on umírá. Náplní Luciina života se tak stává pouze její práce.
V kostce: lidský charakter v podání mladé ženy (ich-forma) budující si své místo ve světě
Jana Eyrová (1947)
Je sociálně-psychologický román, který vydala pod pseudonymem Currer Bell a který líčí
dramatické vztahy neurozené Jany k byronovkému hrdému a tajemnému šlechtici (byronismus =
osamocený boj proti tyranii). Spisovatelka se zde velmi zosobňuje s hlavní hrdinkou.
Dílo bylo okamžitě velmi pozitivně přijato, inspirovalo mnoho dalších autorů a stalo se jedním ze
světoě nejznámějších děl.
Bylo mnoho krát zpracováno (30 různých adaptací)
-- 1915 (první zpracování – němý film)
-- 1972 (český seriál s Martou Vančurovou)
-- 1983 (seríál, nejpřesnější provedení);
-- 1996 (film od Francisca Zeffirelli, který zcela vypouší druhou polovinu příběhu: Riversovy);
-- 2011 (Cary Fukunaga, film)
Román je příběhem i chrakteristikou postav velmi typický pro období romantismu, má ale i něco z
realismu.
Romantismus – velká osudová láska, zčásti i nešťastná
Realismus – sociální poměry, vztahy mezi lidmi
Autobiografie – nešťastné dětství, povolání vychovatelky
Ukazuje portrét viktoriánské ženy, která chce svobodně rozhodovat o svém osudu, tato vnitřní síla a
odhodlání ji nakonec pomohou zvítězit nad nástrahami a dovedou ji ke štěstí.
Poukazuje na mnoho protikladů: Chudý/bohatý (Jana, Rochester); chytrost, citlivost (Jana a
Roch.)/hloupost a namyšlenost (bohaté slečny); vzdělanost/nevzdělanost; krása/ošklivost.
Hlavní myšlenkou autorky bylo přiblížit čtenářům sociální postavení hlavní hrdinky, ale také
zachytit nálady viktoriánské doby. Pozornost věnuje zejména chudým, osamělým ženám, které
mohl tento příběh inspirovat a dodat jim odvahu se projevit.
místo a doba: (30. léta)19. století, internátní škola v Lowoodu, panství Thornfield, dům sestřenic,
OBSAH:
Malé Janě Eyrové umřeli rodiče, proto žila se svou tetou Reedovou. Neměly se rády, jelikož
teta Reedová ve skutečnosti byla nevlastní teta a o rodičích Jany mívala špatný názor. A to
všechno kvůli Janině matce, která pocházela ze slušné bohaté rodiny a vzala si chudého kněze
za muže.
Teta Reedová a její děti John, Eliza, Georgiana a dokonce i služebnictvo - všichni pořád
naznačovali Janě, že je jiná. Upřímně si všichni mysleli, že je to zlá, rozmazlená holka, i když to
nebyla pravda.
Jednou po hádce s Johnem byla za trest zavřena do nejhrůznější místnosti v Gateshead Hallu, kde
umřel pan Reed. Strachem Jana ztratila vědomí, potom dlouho měla horečku.
Teta Reedová se nechtěla starat o chudou Janu a rozhodla se ji poslat do školy- Lowoodskeho
ústavu. Dívky zde chodily ve stejných šatech, nosily stejné účesy a jídlo jim podávali nechutné.
Výjimkou mezi učiteli se pro Janu stala slečna Temple, měla hodnou duši a měla ráda ostatní žáky.
Mezi dívkami se také našla jedna hodná, Helen Burnsová, a brzy se s Janou skamarádily. Později
ale Helen zemřela na tuberkulózu.
Jana Eyrová strávila na Lowoodu 8 let, 6 let jako žákyně a 2 roky jako učitelka. Jana pochopila, že
už tam nemůže dál zůstat.
V 18 letech se proto odstěhovala do panství Thornfield a získala práci vychovatelky malé Adélky.
Jednou Jana cestou narazí na pána, kterému se splaší kůň a spadne. Jana mu pomůže a po
příchodu zjistí, že to byl právě pan Edward Rochester. Jana se do něj zamiluje, ale bojí se mu to dát
najevo. Mezitím na veřejnosti Edward dává přednost slečně Blanche. Jana žárlí, přemýšlí, kam
půjde a co bude dělat, když Rochester přivede slečnu Blanche k nim a Adélka bude chodit do školy.
Ale Edward Rochester se do Jany zamiluje a požádá ji o ruku. Jana souhlasí. Před oltářem se objeví
muž, tvrdící, že sňatek nemůže být uzavřen, protože Rochester už má manželku!
K odůvodnění situace Rochester Janě pověděl svoje tajemství, že mu otec dohodil nevěstu ze
západní Indie. Po svatbě se zbláznila a Rochester ji musel schovat pod dohledem v domě.
I když Jana oficiálně nemohla být jeho manželkou, Rochester ji prosil, aby zůstali spolu, protože se
milovali, ale Jana odmítla a odjela pryč. Jela jen dva dny, na delší cestu neměla peníze. Málem
zemřela hladem a zimou, bloudila sem a tam. Našla úkryt u kněze Saint-Johna Riverse, jenž měl
dvě sestry - Dianu a Mary. Jana byla opatrná, nic o sobě neřekla. John se chystal jet do Indie a
potřeboval společnici. Podle jeho názoru byla Jana nejvhodnější osobou a požádal ji o ruku. Jana se
nechtěla vdávat bez lásky, a proto ho odmítla. John se dozvěděl o jejím příjmení a zjistilo se, že jsou
příbuzní.
Později Jana přijela zpátky do Thornfieldu, uviděla pozůstatky domu a zjistila, že tam byl požár a že
Rochester přežil a přestěhoval se. Přijela za ním a zůstala.
Rozbor uměleckého textu:
Výňatek se nachází asi v první šestině knihy a popisuje moment, kdy Jana (která už nějaký čas
pracuje jako guvernantka Adélky) na procházce potkává muže na koni, který spadne, zraní si nohu a
odjede pryč. K Janě se chová hrubě. Poté Jana zjišťuje, že tento jezdec byl sám pan Rochester,
vlastník Thornfieldskeho panství. Nedokáže si vysvětlit, proč se choval tak netaktně, když ho doma
všichni vychvalují.
Ich forma, vypravování Jany, která oslovuje čtenáře a komunikuje s ním. Psáno chronologicky
(občas retrospektivní prvky), spisovným jazykem s vloženými francouzskými větami. Prozaické,
úvahy a protiklady, slova jednuduchá pro čtení i pochopení.
V textu se nachází přímá řeč a někdy nespisovné výrazy až vulgarismy.
Obsáhlé popisy přírody a prostředí, dobré chrakteristiky postav.
Charakteristika
Jana Eyrová – v průběhu díla je dobře vidět její osobní proměnu. Na počátku byla naprosto oddaná
svému osudu, později se z ní stala vzdělaná a moudrá osoba, trpělivá, milá a hodná. Byla skromná,
pracovitá a spravedlivá. Dokázala odpouštět i lidem (paní Reedové). Nechyběla jí ani upřímnost.
Měla zvláštní dar porozumění i takovým osobám, jako byl pan Rochester. Byla i trochu tvrdohlavá
a zbrklá.
Pan Rochester – majitel obrovského panství v Thornfieldu. Na začátku je pyšný, jízlivý, velmi
náladový, mrzutý a nevypočitatelný člověk, který z celého svého srdce miluje Janu, kvůli které se
mění jeho chování. Stává se z něho milý, hodný a až možná žárlivý muž, jenž nechce na svou
družku dopustit. vzdělaný, majetný a upřímný.
Adélka – malá veselá holčička, jež nemá maminku, a proto se stala schovankou pana Rochestera.
Ze začátku byla celkem rozmazlená, živá, hýčkaná už od počátku svého života. Energická. Dobře se
učila a vzdělávala a vyrostla z ní krásná a moudrá přítelkyně Jany.
Paní Fairfaxová – milá a inteligentní, hospodyně pana Rochestra, trochu staromódní, Janina opora.
Helena Burnsová – kamarádka Jany. Byla velmi moudrá, chytrá, vzdělaná, pobožná a smířená se
svým osudem (umírá na tyfus). Ráda učila či poučovala Janu, jak se má správně chovat.
Jiřina Reedová – sestřenice Jany. Je hašteřivá, namyšlená, sobecká, zhýčkaná a drzá. Vyrostla z ní
krásná, ale hloupá a namyšlená dcera paní Reedové.
Diana a Mary Riversovy – velmi inteligentní slečny, které mají zájem o studium. Mají Janu rády a
starají se o ni.
Neumělecký text
Zpráva obecně je jakákoliv nová, souhrnná nebo cílená jednorázová informace, kterou jeden
člověk nebo skupina lidí předává jiným lidem. Používá se v nejrůznějších oblastech lidského života
a společenského styku jako např. ve zdravotnictví, v politice, v podnikání atd.
Informuje o události nebo jevu, který přináší alespoň jeden dosud neznámý fakt (a nebo známý, ale
vystupující v nových souvislostech), přičemž daný jev se stal nebo nestal, popřípadě stane nebo
nestane.
Tato zpráva z internetových novin novinky.cz nás informuje o tom, že americká učitelka byla
natolik zaujata dílem Jany Eyrové, že se rozhodl napsat parafrázi s názvem Jana, která má s tímto
dílem spoečné rysy. Rozdíl je v tom, že místo pana Rochestra zde vystupuje namyšlený, údajně
bohatý rockový zpěvák a místo Jany se zde objevuje nenápadná a bojácná žena. Společné s dílem
od Charlotty Brontë je především vztah dvou lidí, kteří jsou ze zcela odlišných vrstev společnosti.
Rozdíl je však v tom, že novodobá autorka se zaměřila především na vývoj tohoto vztahu, zatímco
Charlotte B. se zabývá i líčením doby a tehdejší atmosféry.
Zpráva je rozdělena do dvou částí, v první se dozvídáme, jak se autorka do stala k tomuto námětu a
jak ho zpracovala. V druhé části jsou uvedeny rozdíly mezi oběmi díly.
Jazyk je spisovný, objektivní, autor používá odborní obraty. Personifikace, metafory
Kontext
Doba romantismu je mezi dvěma revolucemi (Evropa a Francie), je to doba osvíteneckých ideálů,
myšlenek Francouzské revoluce (svoboda...). Rozmach hospodářství, člověk bez peněz je
bezvýznamný a nemá šanci.
Umělci: Géricault, Caspar David Fridrich, Delacroix, Wiliam Turner, Mánes...
Realismus – manufaktura, vývin fabrik, veliké sociální rozdíly mezi pracovníky a vlastníky. Doba
nových objevů ve vědě, biologii...
Umělci: Purkyně, Millet,
Romantismus 18. – 19. století
Čechy (vyvrcholení národního obrození)
K. H. Mácha – Máj,
Obrazy ze života mého
Marinka o tragické lásce k nemocné umírající dívce
povídky (básně v próze)
Cikáni (tragický pocit z marnosti života)
J. K. Tyl – Strakonický dudák
Fidlovačka aneb žádný řev a žádná rvačka
Jan Hus (hustorické drama)
K. J. Erben – Kytice
Josef Václav Frič – Upír (byronovsky laděná báseň
Anglie
Lord Byron – Childe Haroldova pouť (autobiografická lyrická povídka), rozdíly mezi nesvobodou
a idylou minulosti
byronická povídka =
byronismus = osamocený boj (proti tyranii)
Percy Byshe Shelley – Odpoutaný Prométheus (vzepřel se a smetl Jupitera)
Walter Scott – Ivanhoe (anglické dějiny 12. století, Richard Lví srdce)
-zakladatel historických románů a povídky
Francie
Victor Hugo – Cromwell – drama,
Legenda věků (3dílný cyklus básní), inspiroval J. Vrchlického (Zlomky epopeje) a J. S. Machara (S
vědomím věků)
Chrám matky Boží v Paříži (v Notre-Dame, mnoho postav, ošklivý Quasimodo unese cikánku
Esmeraldu, aby ji zachránil před popravou)
Bídníci (1. díl trilogie) Jean Valjean je poslán na galeje. Po návratu volí jméno Madeleine,
zbohatne, stane se starostou. Současně se ujímá osiřele dívky Cosetty, kterou vychovává. Po
odhalení je opět poslán na galeje, přitom zachraňuje mladého studenta, který miluje Cosettu. Román
končí přirozenou smrtí hlavního hrdiny
Devadesát tři - 2. díl trilogie
Dělníci moře - 3. díl trilogie
Muž, který se směje
Stendhal – Červená a černá (revoluce vs. tmářství) – hrdina Sorel využívá žen k získání postavení
přechod od romantismu k realismu
Rusko
Alexander Sergejevič Puškin – Evžen Oněgin (život v Rusku, znuděný Oněgin kterého miluje
Taťána, po její svatbě se zamiluje i on do ní)
Kapitánská dcerka - historická novela (rolnické povstání za Kateřiny veliké)
Cikáni
Ruslan a Ludmila
Piková dáma (Heřman chce podvodem vyhrát peníze v kartách, nakonec prohraje a zblázní se)
Michail Jurjevič Lermontov – Démon (filosof. Dílo o zlu a dobru)
Hrdina naší doby (sobecký Pečinov neuspěje v lásce ani společnosti a umírá)
Maškaráda
Ivan Alexandrovi Gončarov – Oblomov (objevuje se zde typ zbytečného člověka (dobrosrdečný,
nerozhodný, lenivý), který díky lenosti ztrácí dívku)
oblomovština - musivní a konzumní postoj k životu, nic tvůrčího, žádné hodnoty
Polsko
Adam Mickiewicz – povídky a epos (Pan Tadeáš)
Německo
Jakob a Wilhelm Grimmovi – sběratelé pohádek i pro dospělé
(Sněhurka a sedm trpaslíků, Jeníček a Mařenka, Brémští muzikanti, Šípková Růženka, O vlku a
sedmi kůzlátkách, O Popelce)
Amerika
Edgar Allan Poe – Havran (symbolická lyrickoepická skladba, žal nad mrtvou milenkou Lenorou)
Maska červené smrti – povídka
Jáma a kyvadlo – povídka
Realismus (2. pol. 19. století)
Popisuje život zejména bohatých a spokojených lidí nebo fiktivních či historických osob.
Literatura je chápána jako vědecká analýza společnosti
Česko:
Karel Havlíček Borovský, Božena Němcová, Májovci (Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Jakub Arbes,
Karolína Světlá), Ruchovci (Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská), Lumírovci (Josef Václav
Sládek,
Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer), dramatici (Mrštíkové, Ladislav Stroupežnický)
Rusko: Dostojevskij (Bratři Karamazovi, Zločin a trest, Idiot), Tolstoj (Anna Karenina – život v
Petrohradě a Moskvě, Vojna a mír), Čechov (Racek, Višňový sad, Tři sestry), Turgeněv
Polsko: Henryk Sinkiewicz (Quo vadis)
Francie:
Stendhal, Honoré de Balzac (popisuje francouzskou společnost po revoluci, touhu po moci a zisku...
Otec Goriot – z bohatého muže se stává chudý a tím se od něj lidé i rodina odvracejí, Eugenie
Grandetová – lakomec, který zkazí dceři štěstí aby kvůli věnu nepřišel o peníze, Lesk a bída
kurtizán – vztah vysokých vrstev s podsvětím), Falaubert (Paní Bovaryová – kritika pokrytectví),
Maupassant (Kulička, Miláček – k svému vzestupu využívá ženy), Émile Zola (naturalismus;
Nana, Člověk bestie), Jules Verne (zakladatel sci-fi)
Anglie:
Charles Dickens (kritika sociální nespravedlnosti, Oliver Twist, Vánoční koleda, David
Copperfield), Johnathan Swift (Guliverovy cesty), Daniel Defoe (Robinson), Stevenson (Poklad
na ostově, Jeckyll a Hyde), Lewis Caroll (Alenka v říši divů), Arthur Conan Doyle (Sherlock
Holmes)
Norsko: Henrik Ibsen (kritika měšťanské morálky (Nepřítel lidu, Nora)
Dánsko: Hans Christian Andersen
Amerika: Mark Twain (Dobrodružství Toma Sawyera a Huckleberryho Finna, Princ a chuďas),
Jack London
Německo: Karl May (dobrodružně cestopisné, Vinnetou)
Aktuálnost: nevím