anthropos - Moravské zemské muzeum
Transkript
anthropos - Moravské zemské muzeum
ANTHROPOS Studies in Anthropology, Palaeoethnology, Palaeontology and Quaternary Geology, Vol. 31, N.S. 23, 2010 ZDEŇKA NERUDOVÁ (ed.) JESKYNĚ BALCARKA V MORAVSKÉM KRASU Interdisciplinární studie DIE BALCARKA-HÖHLE IM MÄHRISCHEN KARST Eine Interdisziplinäre Studie ZDEŇKA NERUDOVÁ (ed.) JESKYNĚ BALCARKA V MORAVSKÉM KRASU Interdisciplinární studie DIE BALCARKA-HÖHLE IM MÄHRISCHEN KARST Eine Interdisziplinäre Studie MORAVSKÉ ZEMSKÉ MUZEUM BRNO 2010 Publikaci odborně recenzovali: Mgr. Martin Ivanov, Dr., Ústav geologických věd PřF MU, Brno (kap. 16) RNDr. Vlasta Jankovská, CSc., Botanický ústav AV ČR, v.v.i., Brno (kap. 7) RNDr. Jaroslav Kadlec Dr., Geologický ústav AV ČR, v.v.i., Praha (kap. 3, 6) RNDr. Miriam Nývltová Fišáková, Archeologický ústav AV ČR, v.v.i., Brno (kap. 13–15, 17) RNDr. Jiří Otava CSc., Česká geologická služba, Brno (kap. 3) Ing. Ivo Světlík, PhD, Ústav jaderné fyziky AV ČR, v.v.i., Praha (kap. 10) doc. PhDr. Slavomír Vencl, DrSc., Archeologický ústav AV ČR, v.v.i., Praha (kap. 4, 5, 9–10, 12) Vydání publikace bylo financováno Správou jeskyní Moravského krasu. © 2010, Edited by Zdeňka Nerudová © 2010, Translation Karel Valoch, Jana Kličová, Bernadeta Kufel, Michaela Rašková Zelinková, Martina Moravcová, Zdeňka Nerudová © 2010, Layout Silvie Straková, Lea Novotná © 2010, Moravské zemské muzeum ISBN 978-80-7028-367-7 K. Valoch při návštěvě Krems-Wachtbergu 20. 8. 2007. Foto P. Neruda. K. Valoch beim Besuch in Krems-Wachtberg am 20. 8. 2007. Foto P. Neruda. Doc. PhDr. Karel Valoch, DrSc. se narodil 15. dubna 1920 v Brně. Tuto publikaci mu věnujeme k jeho neuvěřitelným 90. narozeninám. OBSAH / INHALT Zdeňka Nerudová – Petr Neruda 1. PŘEDMLUVA VORWORT 11 Jiří Hebelka 2. ÚVODNÍ SLOVO GENERÁLNÍ REKONSTRUKCE JESKYNĚ BALCARKY GENERELLE REKONSTRUKTION DER BALCARKA-HÖHLE 13 Ladislav Slezák 3. GEOLOGICKÁ POZICE JESKYNĚ BALCARKY DIE GEOLOGISCHE POSITION DER BALCARKA-HÖHLE BEI OSTROV (BEZ. BLANSKO) 15 Karel Valoch 4. HISTORIE VÝZKUMŮ JESKYNĚ BALCARKY DIE GESCHICHTE DER ERFORSCHUNG DER BALCARKA-HÖHLE 21 Petr Neruda – Zdeňka Nerudová 5. ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM V PROSTORU BALCARKA – „MUZEUM“ V LETECH 2001–2002 ARCHÄOLOGISCHE GRABUNG IM BEREICH DES HÖHLENTEILES „MUSEUM“ IN DER BALCARKA-HÖHLE 28 Petr Neruda 6. STRATIGRAFIE JESKYNĚ BALCARKY NA PODKLADĚ VÝZKUMU ÚSTAVU ANTHROPOS V ROCE 2007 STRATIGRAPHIE DER BALCARKA-HÖHLE AUF GRUND DER GRABUNG DES ANTHROPOS-INSTITUTS IM JAHRE 2007 35 Nela Doláková 7. PALYNOLOGICKÉ VÝSLEDKY STUDIA SEDIMENTŮ JESKYNĚ BALCARKA (2007) PALYNOLOGISCHE ERGEBNISSE DER SEDIMENTUNTERSUCHUNG IN DER BALCARKA-HÖHLE (2007) 51 Luděk Seitl 8. JESKYNĚ BALCARKA – ZIMOVIŠTĚ SAMIC JESKYNNÍHO MEDVĚDA OSTEOLOGICKÝ MATERIÁL Z VÝZKUMU V R. 2007 DIE BALCARKA-HÖHLE, EIN ÜBERWINTERUNGSPLATZ VON HÖHLENBÄHRENWEIBCHEN DAS OSTEOLOGISCHE MATERIAL AUS DER GRABUNG IM JAHRE 2007 55 Zdeňka Nerudová – Petr Neruda 9. TECHNOLOGICKÝ A TYPOLOGICKÝ ROZBOR KAMENNÉ ŠTÍPANÉ INDUSTRIE Z JESKYNĚ BALCARKY. TECHNOLOGISCHE UND TYPOLOGISCHE ANALYSE DER STEININDUSTRIE AUS DER BALCARKA-HÖHLE. 67 Petr Neruda 10. CHRONOLOGICKÁ POZICE PALEOLITICKÉHO OSÍDLENÍ JESKYNĚ BALCARKY VE STŘEDOEVROPSKÉM KONTEXTU. CHRONOLOGISCHE POSITION DER PALÄOLITHISCHEN BESIEDLUNG DER BALCARKA-HÖHLE IM MITTELEUROPÄISCHEN KONTEXT 83 Bernadeta Kufel 11. USE-WEAR ANALYSIS OF MAGDALENIAN BURINS FROM BALCARKA CAVE TRASOLOGICKÁ ANALÝZA RYDEL MAGDALÉNIENU Z JESKYNĚ BALCARKY 96 Karel Valoch 12. KOSTĚNÉ A PAROHOVÉ ARTEFAKTY Z JESKYNĚ BALCARKY KNOCHEN- UND GEWEIHARTEFAKTE AUS DER BALCARKA-HÖHLE 9 100 Michaela Rašková Zelinková 13. INDUSTRIE Z TVRDÝCH ŽIVOČIŠNÝCH MATERIÁLŮ Z JESKYNĚ BALCARKY DIE INDUSTRIE AUS HARTEN TIERSTOFFEN AUS DER BALCARKA-HÖHLE 107 Michaela Rašková Zelinková 14. SOBI Z BALCARKY: SEZONALITA A DEMOGRAFIE DIE RENTIERE DER BALCARKA-HÖHLE: SAISONALITÄT UND DEMOGRAPHIE 131 Michaela Rašková Zelinková 15. SUBSISTENČNÍ STRATEGIE MAGDALÉNSKÝCH LOVCŮ: EXPLOATACE SOBŮ SUBSISTENZSTRATEGIE DER MAGDALÉNIEN-JÄGER: EXPLOITATION DER RENTIERE 143 Miriam Nývltová Fišáková 16. SEZONALITA MAGDALÉNIENSKÉ LOKALITY BALCARKA PODLE ANALÝZ PŘÍRŮSTKU ZUBNÍHO CEMENTU. SAISONALITÄT DER MAGDALÉNIEN-FUNDSTELLE IN DER BALCARKA-HÖHLE NACH DER ANALYSE DES ZUWACHSES VON ZAHNZEMENT 156 Martina Moravcová (Ábelová) 17. PALEOEKOLOGICKÉ A PALEOKLIMATICKÉ INTERPRETÁCIE NA ZÁKLADE IZOTOPOVEJ ANALÝZY 18O/16O A 13C/12C SKLOVINY DRUHOV RANGIFER TARANDUS, EQUUS SP. A URSUS SP. Z LOKALITY BALCARKA (MORAVSKÝ KRAS, ČESKÁ REPUBLIKA) PALÄOÖKOLOGISCHE UND PALÄOKLIMATISCHE INTERPRETATION AUF GRUND DER ANALYSE VON ISOTOPEN 18O/16O UND 13C/12C DES ZAHNSCHMELZES DER ARTEN RANGIFER TARANDUS, EQUUS SP. UND URSUS SP. AUS DER BALCARKA-HÖHLE (MÄHRISCHER KARST, TSCHECHISCHE REPUBLIK) 160 Petr Neruda – Zdeňka Nerudová 18. PŘEHLED HLAVNÍCH VÝSLEDKŮ INTERDISCIPLINÁRNÍ ANALÝZY JESKYNĚ BALCARKY ÜBERSICHT DER WICHTIGSTEN ERGEBNISE DER INTERDISZIPLINÄREN ANALYSE DER BALCARKA-HÖHLE 173 19. ADRESÁŘ AUTORŮ / LIST OF CONTRIBUTORS 178 10 JESKYNĚ BALCARKA V MORAVSKÉM KRASU DIE BALCARKA-HÖHLE IM MÄHRISCHEN KARST 1. PŘEDMLUVA Zdeňka Nerudová – Petr Neruda Výzkumu moravských jeskyní se pracovníci Ústavu Anthropos MZM věnují dlouhodobě, plánovaně a s nemenší pílí, než ostatním projektům. Na Absolonovu tradici odhalování tajemství Moravského krasu přímo navázal jeho bývalý studentský spolupracovník, později pracovník „oddělení pro diluvium“, jak byl původně označen Ústav Anthropos, a dnes emeritní zaměstnanec Moravského zemského muzea – doc. Karel Valoch. Zpočátku ještě jako student se svým bratrem H. Wallochem a švagrem F. Čupikem někdy i potají „paběrkoval“ v tehdy známých jeskyních, později se však jako řádně vystudovaný archeolog brněnské univerzity společně s dalšími kolegy věnoval pečlivému vědeckému výzkumu jeskyní Moravského krasu. Spolu s R. Musilem přímo zkoumali jeskyni Pod hradem, Žitného a Kůlnu. Za krasový můžeme považovat i výzkum staropaleolitického osídlení předpolí reliktu tzv. Woldřichovy jeskyňky na Stránské skále u Brna v letech 1996–1998, na který dokonce získal finanční podporu National Geographic Society. Jeho životní lokalitou ale byla jeskyně Kůlna, ve které po skončení patnáctiletého výzkumu provedl společně s RNDr. Luďkem Seitlem zdařilou výstavní instalaci, jež získala cenu Henry Ford European Conservation Awards za rok 1998. Aktivní účasti na výzkumech jeskyní se ale K. Valoch nevyhýbá ani v pokročilém věku, kdy už by měl nárok na odpočinek. Tak se stalo, že jsme v roce 2001 společně prováděli záchranný výzkum jeskyně Puklinové (Neruda – Nerudová – Valoch 2007) a téměř souběžně také předběžný výzkum v Balcarce – „Muzeu“ (2001–2002; Neruda et al. 2002 a zde kap. 5). Do Balcarky jsme se všichni vrátili znovu v roce 2007, kdy začínaly rekonstrukční práce a bylo zapotřebí odborně prošetřit situaci v horním vstupu do složitého systému jeskyně Balcarky. Po celou dobu trvání obou záchranných výzkumů zde byl K. Valoch nejen osobně přítomen, ale neváhal ani aktivně pomoci, bylo-li toho zapotřebí. Svojí účastí na výzkumu v Balcarce se tak K. Valoch jakoby symbolicky vrátil na začátek své profesní kariéry, kdy začínal právě magdalénienem, který odkryl před více než sedmdesáti lety před jeskyní Ochozskou na Říčkách (zkoumal jej v roce 1938 a 1939 a souhrnně publikoval v roce 2002). Jeho zkušenosti a erudice nám byly velkou pomocí a lze si jen přát, aby i nadále vychovával generace nových paleolitiků. Rádi bychom poděkovali mnoha osobám, které se na výzkumu nějakým způsobem podíleli. Především velký dík patří RNDr. Luďku Seitlovi, který díky svému letitému působení v Moravském krasu organizačně podchytil tuto akci, vše „uvedl do pohybu“, domluvil cenné kontakty a subvence. I jeho zásluhou jsme naprosto bezproblémově mohli spolupracovat se Správou jeskyní Moravského krasu a CHKO Moravský kras. Zaměstnancům obou institucí velice děkujeme nejen za to, že nám umožnili uskutečnit oba výzkumy v jeskyni Balcarce, za finanční prostředky na realizaci, ale i za vyřešení všech problémů a drobností, které se v průběhu akce objevily a které vždy stojí nejvíce sil. Jmenovitě bychom rádi vyjádřili svůj dík řediteli Správy jeskyní České republiky RNDr. Jaroslavu Hromasovi za schválení výzkumné akce a její subvencování. Rovněž bychom chtěli poděkovat vedoucímu Správy jeskyní Moravského krasu panu Ing. Jiřímu Hebelkovi a jeho paní Evě Hebelkové, vedoucí provozu jeskyně Balcarky, za jejich vstřícnost a pomoc. Velice vděční jsme starostovi obce Ostrov u Macochy JUDr. Františkovi Pernicovi za pomoc s organizací zázemí, a také všem brigádníkům, bez kterých bychom výzkum uskutečnit nemohli. Nesmíme zapomenout ani na Ing. Jana Fleka, který o našem výzkumu několikrát informoval v regionálním tisku a také posléze společně s RNDr. Luďkem Seitlem připravili informační panely o archeologických nálezech v jeskyni Balcarce. L. Seitl také vybudoval v jeskyni expozici pro návštěvníky. V neposlední řadě děkujeme za rady a připomínky všem našim recenzentům a jestli jsme někoho opominuli, tak se mu tímto omlouváme. VORWORT Einleitend wird die Tätigkleit von Doz. Karel Valoch gewürdigt, dessen Lebenswerk mit den Höhlen des Mährischen Karstes verbunden ist. Die langjährige systematische Erforschung der Kůlna-Höhle brachte hervorragende wissenschaftliche Erkenntnisse, die er in einer Monographie (1988) und in populärer Form, gemeinsam mit RNDr. Luděk Seitl, in einer gelungenen Ausstellungsexposition in der Höhle präsentierte. Auch weiterhin, als emeritierter Mitarbeiter des Mährischen Landesmuseums, nimmt er an den Forschungsprojekten teil, so auch an der Notgrabung in der Balcarka-Höhle. Gerne möchten wir einige Personen erinnern, denen wir für die Unterstützung unserer Grabung mit Dank verpflichtet sind. In ester Reihe ist es RNDr. Luděk Seitl, der auf Grund seiner langjährigen Beziehung zum Mährischen Karst diese Aktion organisatorisch ins Leben gerufen und sich um die Kontakte sowie um die Subvenzen verdient gemacht hat. Auch durch seine Hilfe hatten wir problemlose Kontakte sowohl mit der Höhlenverwaltung des Mährischen Karstes als auch mit der Leitung des Naturschutzgebietes Mährischer Karst. Den Mitarbeitern beider Institutionen danken wir nicht nur für die Möglichkeit beide Grabungen in der Balcarka-Höhle durchführen zu können 11 PŘEDMLUVA Zdeňka Nerudová – Petr Neruda und für die finanziellen Mittel zu ihrer Realisation, sondern auch für die Lösung aller Probleme und Kleinigkeiten, die während der Grabung zum Vorschein kamen und die immer die meisten Kräfte beanspruchen. Namentlich wollen wir unseren Dank dem Direktor der Höhlenverwaltung der Tschechischen Republik Heren RNDr. Jaroslav Hromas für die Zustimmung der Forschungsaktion und ihre Subvenzionierung aussprechen. Bedanken möchten wir auch dem Leiter der Höhlenverwaltung des Mährischen Karstes Herrn Jiří Hebelka und seiner Frau Eva Hebelková, die den Betrieb in der Balcarka-Höhle, einer touristisch sehr attraktiven Höhle, betreut, für ihre Zuvorkommenheit und allseitige Hilfe. Sehr dankbar sind wir auch dem Bürgermeister der Ortschaft Ostrov u Macochy Herrn JUDr. František Pernica für die Hilfe bei der Organisation des Aufenthaltes während der Grabung sowie allen Grabungsmitarbeitern, ohne die man die Arbeiten nicht durchführen hätte können. Nicht vergessen dürfen wir auch Herrn Ing. Jan Flek von der Höhlenverwaltung, der über unsere Grabung einigemale der Regionalpresse Informationen übergab und zuletzt gemeinsam mit RNDr. Luděk Seitl Informationstafeln über die archäologischen Funde in der Höhle vorbereitete. Schließlich wollen wir unseren Dank für Ratschläge und Hinweise allen Rezensenten aussprechen und falls wir noch jemanden vergessen haben, so wollen wir uns hiemit entschudigen. Deutsch von K. Valoch 12 JESKYNĚ BALCARKA V MORAVSKÉM KRASU DIE BALCARKA-HÖHLE IM MÄHRISCHEN KARST 18. PŘEHLED HLAVNÍCH VÝSLEDKŮ INTERDISCIPLINÁRNÍ ANALÝZY JESKYNĚ BALCARKY ÜBERSICHT DER WICHTIGSTEN ERGEBNISSE DER INTERDISZIPLINÄREN ANALYSE DER BALCARKA-HÖHLE Petr Neruda – Zdeňka Nerudová Článek vznikl v rámci grantového záměru MK00009486202. Výzkum zbytků intaktních sedimentů v jeskynních lokalitách, které byly kopány v 19. a na počátku 20. století, bývá složitý a většinou nejsou získané výsledky dostatečně relevantní vynaloženému úsilí. Nedostatečná dokumentace, hrubé rozlišení vrstev, minimum obrazových materiálů i dobové znehodnocení nálezových souborů, to vše jsou příčiny, které znesnadňují rekonstrukce původních situací a jejich interpretace. Jeskyně Balcarka byla zkoumána na konci 19. století a do určité míry je postižena všemi těmito faktory. Navíc bylo od počátku zřejmé, že plocha, která měla být dotčena stavebními úpravami, byla již v minulosti ovlivněna zásahy J. Šamalíka (1937a, b), který se snažil o zpřístupnění jeskyně. I přesto jsme se ale rozhodli přistoupit na žádost Správy jeskyní Moravského Krasu a Agentury ochrany přírody ČR k provedení předstihového záchranného výzkumu, neboť o překvapení není v Moravském krasu nouze, jak nás o tom poučil například výzkum jeskyně Puklinové na Říčkách (Neruda – Nerudová – Valoch 2007). V jeskyni Balcarce jsme bádali již na přelomu roků 2001 a 2002, kdy bylo nutné prošetřit jednu z menších prostor – nazývanou „muzeum“ (Neruda et al. 2002). Tímto výzkumem jsme sice nepotvrdili Šamalíkovy doklady pobytu pravěkého člověka v této části jeskynního systému, ale získali jsme určitou představu o sedimentech a stavu dochování organického materiálu a zároveň zjistili, že Šamalíkem publikované zprávy bývají značně nepřesné (P. Neruda – Z. Nerudová). Každopádně bylo nutné počítat s tím, že se formy sedimentace a jejich dochování v jeskyni dost výrazně mění, což zajisté souvisí s mnoha geologickými změnami, kterými Balcarka prošla od svého vzniku na kontaktu vilémovických a křtinských vápenců, kde byla součástí rozsáhlejšího jeskynního komplexu (L. Slezák). Mezi hlavní úkoly výzkumu v roce 2007 patřilo ověření rozsahu magdalénienské kulturní vrstvy a případné prokázání existence středního paleolitu, která je indikována Kniesovým nálezem z levého vchodu do Balcarky (Knies 1928; Valoch 1999). Výzkum se uskutečnil v zadní části „kůlny“ – portálovitého vstupu do rozvětveného jeskynního systému. Zde se nacházel původní vchod pro návštěvníky jeskynního bludiště Balcarky, který byl ještě částečně zapuštěn do zbytků pleistocenních sedimentů, ale z větší části již do skalního masivu, přičemž narušoval celou řadu puklin vyplněných jeskynními hlínami typu terra calcis. Tento vchod již ale nesplňoval moderní požadavky, a proto bylo rozhodnuto provést rekonstrukční práce, které by kromě vyčištění jeskynního systému od překopaných hlín uložených u skalních stěn v chodbách a dómech rovněž upravily stávající vstup pro návštěvníky (J. Hebelka). Tím byly ale ohroženy zbytky původních dochovaných sedimentů v okolí schodiště a bylo žádoucí v duchu principů ochrany přírody co nejlépe prošetřit a dokumentovat dotčená místa. Poměrně záhy se ukázalo, že většina intaktních sedimentů byla vyklizena částečně archeologickým výzkumem J. Kniese na konci předminulého století (Knies 1900; 1902) a posléze pozdějšími stavebními úpravami v rámci zpřístupňování jeskyně. V některých místech tak bylo odstraněno až 2 m mocné souvrství. Pečlivým výzkumem se ale přesto podařilo získat řadu cenných poznatků, které nám dokreslují celkový obraz jeskyně Balcarky, a to jak z hlediska archeologického, tak i z pozice přírodních věd. Dnes již víme, že sediment, ve kterém byly ve vstupu do Balcarky uloženy artefakty magdalénienu, není v zadní části „kůlny“ dochován. Navíc byl vrstevní sled v těchto místech značně složitější než ve vstupu. Rovněž se nepodařilo potvrdit archeologickými materiály existenci středního paleolitu, protože se v dochovaných sedimentech nenacházela příslušná nálezová vrstva. Na druhou stranu jsme získali ze zbytků sedimentů, dochovaných na stěnách jeskyně, zajímavou indicii o možné, dosud neznámé etapě osídlení, které by mohlo spadat podle radiokarbonového datování do okruhu starého gravettienu v období okolo 28 000 let před dneškem nekalibrované chronologie. Bohužel ale vztah nalezených kamenných artefaktů a datované vrstvy nelze jednoznačně specifikovat, protože vzájemná relace byla zcela zničena Šamalíkovými zásahy do jeskynní výplně. Díky této datované poloze ale víme, že všechny dochované sedimenty, které jsme zkoumali pod betonových chodníkem musí být starší a spadají pravděpodobně do období první poloviny viselského glaciálu. Míra poškození původního vrstevního sledu byla tak výrazná, že nebylo možné propojit ani dva výzkumné sektory mezi sebou. Situace byla o to složitější, že v některých místech jeskyně, jak ukázal rozbor dokumentovaných profilů, docházelo ke křížení směrů sedimentace. Dynamiku těchto procesů bylo obtížné sledovat, protože plošný rozsah sedimentů byl stejně výrazně redukován jako jejich mocnost. Betonový chodník ležel místy až na skalním dně, takže se pleistocenní sedimenty dochovaly jen v širokých tektonických puklinách modelovaných vodou (rozbor geneze jeskyně 173 18. PŘEHLED HLAVNÍCH VÝSLEDKŮ INTERDISCIPLINÁRNÍ ANALÝZY JESKYNĚ BALCARKY Petr Neruda – Zdeňka Nerudová L. Slezák). Sedimenty obsahovaly velké množství vápencových bloků a sutě, což způsobovalo značné roztříštění osteologického materiálu. Ačkoliv zkoumané horizonty byly archeologicky prakticky sterilní, získali jsme velké množství osteologického materiálu, zejména zubů a kostí medvědů, které indikují, že jeskyně Balcarka patřila do skupiny známých medvědích jeskyní Moravského krasu (L. Seitl). Ani tuto problematiku nelze vyřešit zcela bez problémů, protože se zdá, že původní morfologie jeskyně, která umožnila její využití jako doupěte, byla Šamalíkem částečně zničena, a tudíž se může zdát nepochopitelné, jak velké množství pozůstatků i malých medvídků se v jeskyni našlo. Unikátním nálezem, který přitáhl pozornost médií, byla v tomto směru stolička mamutího mláděte, což je nález v jeskynním prostředí poněkud neobvyklý, ale vysvětlitelný například stravovacími návyky zvířat jako je medvěd, hyena nebo i dalších šelem. Kromě toho svědčí hojná mikrofauna jak v intaktních sedimentech, tak ve zbytcích jeskynních hlín na stěnách jeskyně, že Balcarka byla hojně a opakovaně navštěvována sovami, které sedíce na skalních římsách vyvrhovaly na zem své noční úlovky různých hrabošů, lumíků a myší. Vzhledem ke značně zredukované mocnosti pleistocenních sedimentů a minimálnímu počtu nových archeologických nálezů, navíc uložených v sekundární poloze, jsme se rozhodli novými metodami vyhodnotit nejen nálezy z výzkumu v roce 2007, ale i předměty, které pocházejí z výzkumu J. Kniese a které spojujeme s magdalénienem. Nejprve bylo ale nezbytné provést kritické zhodnocení publikovaných údajů a sumarizovat jednotlivé zásahy do jeskynního systému Balcarky (K. Valoch). Zjistili jsme, že Kniesovy poznámky a publikovaná data jsou obtížně interpretovatelné. Knies například přečísloval ohniště, která našel v kontextu magdalénienské vrstvy, přičemž polohu dvou později objevených známe z prací jiných autorů (Absolon 1905–11). Je proto pochopitelné, že Kniesem zmiňovaný nález pravěkého člověka, pravděpodobně magdalénienského lovce, byl pro značné rozpory v nálezové dokumentaci odmítnut. Lze jen litovat, že se nález nedochoval pro současnou revizi. Naštěstí se z Kniesova výzkumu Balcarky dochoval reprezentativní soubor artefaktů z tvrdých živočišných materiálů (K. Valoch). Na něj bylo možné aplikovat moderní analytické metody přírodních i společenských věd a získat tak nová data, která jsou nezbytná pro rekonstrukci celé řady důležitých otázek. Tím jsme byli schopni stanovit roční dobu osídlení, případně frekvenci návštěv v jeskyni. Detailní rozbor industrie z tvrdých živočišných materiálů (M. Rašková Zelinková) určil dobu využití jeskyně na období jara a podzimu, což se potvrdilo i analýzou přírůstků zubního cementu (M. Nývltová Fišáková). Způsob bourání a využití hlavního loveného zvířete – soba (M. Rašková Zelinková) ukazuje na krátkodobé, ale zřejmě opakované využití jeskyně jako přechodného lovecko-zpracovatelského místa. Takto určené funkci odpovídá i technologická a typologická analýza kamenné štípané industrie (Z. Nerudová – P. Neruda). Zastoupení nejpočetnějších retušovaných typů – čepelek s otupeným bokem (lovecký inventář), rydel a vrtáčků (zpracovatelské nástroje), je charakteristické pro takto funkčně zaměřené lokality. Do tohoto obrazu zcela zapadá i trasologic- ké vyhodnocení rydel z Balcarky (B. Kufel). Ty na sobě totiž nesou, i přes intenzivní postdepoziční procesy a patinaci, skutečné stopy vzniklé kontaktem s tvrdými živočišnými materiály. Kamenný inventář zapadá zcela do kontextu magdalénienu, i když je zajímavé, že typy, které považujeme za mladší, pozdně paleolitické elementy (segmenty, krátká škrabadla), jsou součástí tak starého magdalénienského souboru. Na skutečnost, že kamenný inventář magdalénienu není příliš vhodný pro jeho vnitřní chronologické členění, bylo již několikrát upozorňováno (např. Valoch – Neruda 2005; Vencl 1962). Osídlení jeskyně Balcarky dnes představuje nejstarší datovaný magdalénien na území České republiky (P. Neruda). Dalším charakteristickým rysem kamenné industrie, který potvrzuje závěry o funkci sídliště, je malé množství jader s relativně vysokým podílem retušovaných nástrojů. Začleněním Balcarky do analýzy velikostí lokalit v Německu, Čechách a na Moravě rovněž vyplynulo, že se modely chování magdalénienských lovců regionálně měnily podle místních podmínek. Chování lovců v jihozápadním Německu je naprosto odlišné od Moravy, která má blíž ke středoněmecké skupině, kde rovněž s velikostí stanice stoupá spíš počet nástrojů než jader. Balcarka je tedy další lokalitou, která ukazuje na poměrně složitý ekonomický model magdalénienských lovců, postavený na logistických strategiích, pro něž jsou typické funkčně rozrůzněné typy stanic od sídlišť až po různé jednorázové úkryty s minimálním množstvím nálezů. Některé z poznatků bude možné ocenit spíše v budoucnosti, kdy se jistě stanou součástí srovnávací databáze. Máme na mysli zejména rekonstrukci paleoteplot (M. Moravcová) nebo zhodnocení palynologických spekter (N. Doláková). Sondáž předpolí jeskyně sice nepřispěla k řešení problematiky pozice magdalénienu, ale na druhou stranu může být zajímavým příspěvkem k budoucím studiím o přechodu pleistocénu a holocénu. Podařilo se zde zachytit komplexní stratigrafický sled, který je ve střední části profilu ukotven i časově radiokarbonovým datem na 10 810 nekalibrovaných let BP (P. Neruda). Dokumentované holocenní souvrství by podle pylů mělo spadat spíše do starší fáze holocénu vzhledem k absenci palynomorf obilovin. Spodní partie zkušební sondy sice zachytila část pleistocénního souvrství, ale zároveň ukázala, že předpolí jeskyně podél skalní stěny je velice úzké a že sedimenty záhy spadají příkře do údolí. To bohužel naznačuje, že možnost zachytit magdalénien před jeskyní je málo pravděpodobná a dosti složitá vzhledem k značně mocné vrstvě navážek z Kniesova výzkumu a terénních úprav v jeskyni. Nelze samozřejmě vyloučit, že rozsáhlým odkryvem před vchodem do jeskyně by se nedalo najít prostorově omezené místo s archeologickou vrstvou in situ, ale zdá se, že vynaložená námaha by nebyla příliš relevantní. Celkově ale asi můžeme konstatovat, že i přes omezené možnosti výzkumu dané historickým vývojem využití jeskyně Balcarky, jsou získané výsledky přínosné a zajímavé a rozšiřují naše interpretační možnosti o nové podněty. Zároveň se ukazuje, že bude naprosto nezbytné věnovat se v budoucnu i drobným lokalitám a nálezovým situacím, které na první pohled nejsou příliš nadějné. Toto „paběrkování“ je nakonec logickým vy- 174 JESKYNĚ BALCARKA V MORAVSKÉM KRASU DIE BALCARKA-HÖHLE IM MÄHRISCHEN KARST ústěním velice dlouhého období výzkumu Moravského krasu. Většina hodnotných lokalit již byla zkoumána či v horším případě zničena a nám nezbývá, chceme-li naše poznání posunout dále, upřít svou pozornost k méně zřejmým cílům. Osobně se ale domníváme, že revizními výzkumy známých lokalit nebo výzkumem nových malých jeskyněk můžeme významně přispět k rekonstrukci celkového obrazu života prehistorické populace, protože doklady „okrajových“ aktivit člověka bývají méně známé, ač původně sehrávaly důležitou roli v životě lidí. ZUSAMMENFASSUNG Diese Arbeit enstand im Rahmen des Projektes MK00009486202. Die Erforschung der Reste intakter Sedimente in Höhlen, in denen im 19. und zu Beginn des 20. Jahrhunderts gegraben wurde, ist schwierig und meist entsprechen die erzielten Ergebnisse nicht dem investierten Aufwand. Mangelnde Dokumentation, eine grobe Unterscheidung der Schichten, eine minimale Bilderdokumentation sowie eine zeitbedingte Entwertung der Fundkollektionen, das alles sind Faktoren, welche eine Rekonstruktion der ursprünglichen Situationen und deren Interpretation erschweren. Die Balcarka-Höhle wurde am Ende des 19. Jahrhunderts erforscht und dies wurde in einem gewissen Maße von allen erwähnten Faktoren betroffen. Überdies war vom Anfang an klar, dass die für die Bauarbeiten bestimmte Fläche in der Vergangenheit negativ durch die Tätigkeit von J. Šamalík (1937a, b), der sich um die Zugänglichkeit der Höhle bemüht hatte, beeinflusst war. Trotzdem haben wir uns entschlossen dem Ansuchen der Höhlenverwaltung sowie der Naturschutzagentur um eine Notgrabung zu entsprechen, denn auf Überraschungen kann man im Mährischen Karst immer gefasst sein, wie uns zum Beispiel die Grabung in der Puklinová-Höhle im Říčka-Tal (Neruda – Nerudová – Valoch 2007) belehrt hat. In der Balcarka-Höhle forschten wir schon am Umbruch der Jahre 2001 und 2002, wo man einen kleineren „Museum“ genannten Raum untersuchten musste (Neruda et al. 2002). Durch diese Grabung wurde zwar nicht die Vermutung Šamalík’s, dieser Raum sei von Menschen bewohnt gewesen, bestätigt, wir haben jedoch eine gewisse Vorstellung über die Ablagerungen und den Erhaltungsstand organischer Substanzen gewonnen und konnten feststellen, dass die von Šamalík veröffentlichten Berichte ziemlich ungenau sein können (P. Neruda). Jedenfalls musste man damit rechnen, dass sich die Sedimentationsformen und deren Erhaltung in der Höhle ziemlich markant ändern, was gewiss mit den vielen geologischen Prozessen zusammenhängt, welche die am Kontakt der Vilémovice- und Křtiny-Kalksteinfazies liegende Balcarka-Höhle als Teil eines umfangreicheren Höhlensystems (L. Slezák) seit ihrer Entstehung betroffen haben. Zu den Hauptaufgaben der Grabung im Jahre 2007 gehörte die Überprüfung des Ausmaßes der Kulturschicht des Magdalénin und gegebenenfalls die Erweisung der Existenz eines Mittelpaläolithikums, welches durch einen Fund von Knies im linken Höhleneingang angedeutet wurde (Knies 1928; Valoch 1999). Die Grabung fand im hinteren Teil der „kůlna“ – des portalartigen Eintritts in das weit verzweigte Höhlensystem statt. Hier befand sich der ursprüngliche Eingang für die Besucher des Labyrints der Balcarka-Höhle, der zum Teil noch pleistozäne Ablagerungen, meist aber das Kalksteinmassiv durchdrang, wobei eine ganze Reihe von Felsspalten, die mit terra calcis ausgefüllt waren, gestört wurden. Dieser Eingang entsprach jedoch nicht mehr modernen Ansprüchen und deshalb wurde beschlossen Rekonstruktionsarbeiten durchzuführen, welche nicht nur die im gesamten Labyrint an den Höhlenwänden angehäuften Lehmmassen entfernen, sondern auch den Eingang für die Besucher umgestalten würden (J. Hebelka). Dadurch wurden jedoch die erhaltenen ursprünglichen Sedimentreste in der Umgebung der Treppenanlage gefährdet und deshalb war es wünschenswert diese Stellen im Sinne der Naturschutzprinzipien so gut wie möglich zu untersuchen und zu dokumentieren. Es zeigte sich jedoch ziemlich bald, dass die meisten intakten Sedimente schon während der archäologischen Grabungen von Knies am Ende des vorvorigen Jahrhunderts (Knies 1900; 1902) sowie durch die späteren Entdeckungsarbeiten ausgeräumt wurden. Stellenweise hat man ein bis 2 m mächtiges Schichtpacket entfernt. Durch die sorgfältige Grabung gelang es trotzdem eine Reihe wertvoller Erkenntnisse zu erlangen, welche das Gesamtbild der Balcarka-Höhle sowohl vom Gesichtspunkt der Archäologie als auch der Naturwissenschaften ergänzen. Heute weiß man schon, dass das Sediment, in dem im Höhleneingang die Magdalénien-Artefakte eingebettet waren, im hinteren Teil dieses Höhlenraumes nicht erhalten geblieben ist. Ferner war an jenen Stellen die Schichtfolge wesentlich komplizierter als im Eingang. Es gelang auch nicht die Existenz des Mittelpaläolithikums nachzuweisen, da keine entsprechende Fundschicht vorhanden war. Andererseits gewann man aus an der Höhlenwand erhaltenen Sedimentresten einen interessanten Hinweis auf eine bisher unbekannte Besiedlungsetappe, die nach einem Radiocarbondatum in den Komplex des älteren Gravettien um 28 000 Jahre vor heute unkalibrieter Chronologie fallen könnte. Leider konnte kein Zusammenhang der gefundenen Steinartefakte zu der datierten Schicht hergestellt werden, da eine gegenseitige Relation durch die Eingriffe von Šamalík in die Höhlenausfüllung vernichtet wurde. Dank dieser datierten Lage weiß man jedoch, dass alle erhaltenen Sedimente unterhalb der Betondecke, die wir untersucht haben, älter sein müssen und stammen aus der Zeit der ersten Hälfte der Weichsel-Vereisung. Das Maß der Beschädigung des ursprünglichen Schichtenverlaufes war so ausdrucksvoll, dass es nicht einmal möglich war, zwei Grabungssektoren miteinander zu verbinden. Die Situation war um so komplizierter, als die Schichtanalyse (P. Neruda) auf einen unterschiedlichen Sedimentationsvorgang hinwies, da in dem kleinen Hinterteil der Höhle (Sektor B) die Sedimentationsdynamik von zwei Richtrungen beeinflusst wurde – vom Eingang her und von Innen aus dem Höhlenlabyrinth. Leider war der Flächenumfang der Sedimente ähnlich stark reduziert, wie ihre Mächtigkeit. Die Betondecke lag stellenweise bis auf dem Felsboden, so dass sich pleistozänen Sedimente nur in breiten tektonischen, durch Wasser modelierten Spalten erhalten haben (Analyse der Höhlengenese L. Slezák). Die Ablagerungen enthielten eine große Menge Kalksteinblöcke und Schutt, was die Zetrümmerung des osteologischen Materials zur Folge hatte. Obwohl die untersuchten Sedimente archäologisch praktisch steril waren, fandten wir andererseits eine große Menge osteologischen Materials, insbesondere Bärenzähne und Knochen, so dass man möglicherweise wird die Balcarka-Höhle in die Gruppe der bekannten Bärenhöhlen des Mährischen Karstes zählen können (L. Seitl). Nicht einmal diese Fragen kann man ohne Probleme lösen, da es möglich erscheint, 175 18. PŘEHLED HLAVNÍCH VÝSLEDKŮ INTERDISCIPLINÁRNÍ ANALÝZY JESKYNĚ BALCARKY Petr Neruda – Zdeňka Nerudová dass die ursprüngliche Höhlenmorphologie, welche ihre Nutzung als Bärenlager ermöglicht hatte, durch die Arbeiten von Šamalík zum Teil vernichtet wurde und es heute unverständlich erscheinen kann, warum eine so große Menge an Skelettresten auch kleiner Bären gefunden wurde. Einen besonderen Fund, der auch die Aufmerksamkeit der Medien heranzog, stellt ein Backenzahn eines Mammutkalbes dar, was im Höhlenmilieu ungewöhnlich ist. Erklärbar ist er durch die Anwesenheit von Bären, Hyänen und anderer Carnivoren. Die zahlreiche Mikrofauna sowohl in intakten Sedimenten, als auch in Höhlenlehmresten an den Wänden zeugt devon, dass die Höhle häufig und wiederholt von Eulen, die von Wandgesimsen ihre nächtlichen Beuten von Wühl- und Erdmäusen sowie von Lemmingen ausgestoßen haben, aufgesucht wurde. Angesichts der ziemlich reduzierten Mächtigkeit der pleistozänen Ablagerungen und der minimalen Anzahl neuer archäologischer Funde, die überdies aus sekundärer Lage geborgen wurden, entschlossen wir uns mit neuen Methoden nicht nur die Funde aus der Grabung 2007, sondern auch die aus der Grabung von Knies stammende und dem Magdalénin zugewiesene Kollektion auszuwerten. Zuerst war es jedoch nötig kritisch die veröffentlichten Angaben zu betrachten und die einzelnen Eingriffe in das Höhlensystem zusammenzufassen (K. Valoch). Es wurde klar, dass manche Notizen und veröffentlichte Daten von Knies problematisch sein können. Überraschend ist gewiss die Umnummerierung der im Kontext des Magdalénin gefundenen Feuerstellen, wobei die Lage der beiden später gefundenen aus den Arbeiten anderer Autoren (Absolon 1905–11) bekannt geworden ist. Es ist somit begreiflich, dass der von Knies erwähnte Fund von menschlichen Skelettresten wahrscheinlich eines Magdalénien-Jägers infolge ziemlicher Widersprüche in der Funddokumentation abgelehnt wurde. Man kann nur bedauern, dass dieser Fund nicht für eine moderne Revision erhalten blieb. Aus der Grabung von Knies besitzen wir jedoch eine repräsentative Kollektion von Artefakten aus harten tierischen Substanzen (K. Valoch). Daran konnte man moderne analytische Methoden naturwissenschaftlicher und geisteswissenschaftlicher Disziplinen anwenden und damit neue Daten gewinnen, die für die Rekonstruktion einer Reihe von wichtigen Fragen unentbehrlich sind. Man konnte so die Jahreszeit der Besiedlung, eventuell der Frequenz der Besuche der Höhle bestimmen. Eine genaue Analyse der Industrie aus harten tierischen Substanzen (M. Rašková Zelinková) hat erwiesen, dass die Höhle im Frühling und im Herbst genutzt wurde, was auch durch die Analyse des Zuwachses von Zahnzement bestätigt wurde (M. Nývltová Fišáková). Die Art der Zerteilung des Hauptjagdtieres – des Rentieres (M. Rašková Zelinková) weist auf kurzfristige, jedoch wohl wiederholte Nutzung der Höhle als zeitweiligen Jagd- und Verarbeitungsort. Dem entspricht auch die technologische und typologische Analyse der Steinindustrie (Z. Nerudová – P. Neruda). Der Anteil der zahlreichsten retuschierten Typen, der Rückenmesser (Jagdinventar) und der Stichel und Bohrer (Verarbeitungswerkzeuge), ist charakteristisch für derart funktionsgerichtete Fundstellen. Diesem Bild entspricht auch die trassologische Auswertung der Stichel (B. Kufel). Sie tragan nämlich, trotz intensiver postdepositioneller Prozesse sowie der Patina, wirkliche Spuren eines Kontaktes mit harten tierischen Substanzen. Das Steininventar fällt völlig in den Kontext des Magdalénin, obwohl es interessant ist, dass Typen, die als jünger aufgefasst werden, spätpaläolithische Elemente (Segmente, Kurzkratzer), in einem so alten Magdalénien-Inventar auftreten. Auf die Tatsache, dass das Steininventar für eine innere Gliederung des Magdalénien nicht sehr geeignet ist, wurde schon mehrmals hingewiesen (z.B. Valoch – Neruda 2005; Vencl 1962). Die Besiedlung der Balcarka-Höhle stellt heute das älteste datierte Magdalénien in der Tschechischen Republik dar. Ein weiterer kennzeichnender Zug der Steinindustrie, welcher den Schluss über die Funktion der Höhle bestätigt, ist die geringe Anzahl von Kernen und ein relativ hoher Anteil retuschierter Geräte. Die Balcarka-Höhle wurde in eine Größenanalyse der Fundstellen in Deutschland, Böhmen und Mähren eingegliedert, woraus hervorging, dass sich die Verhaltungsmuster der Magdalénien-Jäger regional nach örtlichen Bedingungen geändert haben. Das Verhalten der Jäger in Südwestdeutschland ist völlig unterschiedlich als in Mähren, welches näher zur mitteldeutschen Gruppe steht, wo ebenfalls mit der Größe der Station eher die Anzahl der Geräte als der Kerne steigt. Die Balcarka-Höhle ist somit eine weitere Fundstelle, welche auf ein relativ kompliziertes, auf logistischen Strategien beruhendes ökonomisches Modell der Magdalénien-Jäger hinweist, für die typisch funktionell gegliederte Stationstypen von Siedlungsplätzen bis zu verschiedenen einmaligen Schlupfwinkeln mit minimaler Fundmenge sind. Manche der gewonnenen Ergebnisse wird man eher erst künftig einschätzen können, wo sie bestimmt in vergleichende Databasen eingefügt werden. Wir denken besonders an die Rekonstruktion der Paläotemperaturen (M. Moravcová) oder die Auswertung der Pollenspektren (N. Doláková). Die Sondage im Vorfeld der Höhle trug zwar zur Lösung der Problematik der Magdalénien-Position nicht bei, sie kann jedoch ein interessanter Beitrag für künftige Studien zum Übergang vom Pleistozän zum Holozän sein. Es gelang einen komplexen stratigraphischen Verlauf, der in seinem mittleren Teil auch zeitlich durch ein Radiocarbon-Datum auf 10 810 uncal. Jahre BP verankert ist (P. Neruda), freizulegen. Die holozäne Schichtenfolge sollte nach den Pollen, angesichts der Absenz von Getreide-Palynomorphen, eher in die ältere Phase des Holozäns fallen. In der unteren Partie der Sonde stieß man zwar auf einen Teil des pleistozänen Schichtpackets, gleichzeitig zeigte es sich jedoch, dass das Vorfeld längs der Felswand sehr schmal ist und dass die Sedimente jäh in das Tal fallen. Das weist leider darauf hin, dass die Möglichkeit vor der Höhle das Magdalénien anzutreffen sehr gering und schwierig wäre in Anbetracht der ziemlich mächtigen Aufschüttung von Knies und aus den Höhlenforscherarbeiten. Man kann natürlich nicht ausschließen, dass man durch einen weiträumigen Aufschluss eine begrenzte Stelle mit archäologischer Schicht in situ finden würde, der Aufwand wäre jedoch kaum dem Ergebnis relevant. Abschließend kann man wohl feststellen, dass trotz der beschränkten, durch die historische Entwicklung der Nutzung der Balcarka-Höhle gegebenen Möglichkeiten die gewonnenen Ergebnisse unsere Interpretationsmöglichkeiten um neue Anregungen. Bereichern und erweitern es zeigt sich gleichzeitig, dass es künftig unerlässlich sein wird auch kleinen Lokalitäten und Fundsituationen, die auf den ersten Blick nicht sehr hoffnungsvoll erscheinen, Aufmerksamkeit zu schenken. Diese „Nachlese“ ist schließlich die logische Ausmündung der sehr langen Zeitspanne der Erforschung des Mährischen Karstes. Die Mehrzahl der wertvollen Lokalitäten wurde schon erforscht oder im schlimmeren Falle vernichtet und uns bleibt nur, wenn man die Kenntnisse weiterrücken will, sich weniger deutlichen Zielen widmen. Persönlich meinen wir jedoch, dass Revisionsgrabungen an bekannten Fundstellen oder Forschungen in neuen kleinen Höhlen wesentlich zur Rekonstruktion des Gesamtbildes des Lebens prähistorischer Populationen beitragen können, da Belege verschiedener „Randaktivitäten“ der Menschen weniger bekannt sind, obwohl sie ursprünglich in ihrem Leben eine wichtige Rolle spielten. 176 JESKYNĚ BALCARKA V MORAVSKÉM KRASU DIE BALCARKA-HÖHLE IM MÄHRISCHEN KARST LITERATURA Absolon, K. 1905–1911: Moravský kras a jeho podzemní svět. I. 218 s. Knies, J. 1900: Pravěké nálezy jeskynní Balcarovy skály u Ostrova na vysočině Drahanské. Věstník Klubu přírodovědeckého v Prostějově za rok 1900, roč. III, 31–81. Separátní výtisk s. 3–53, 4 tab. – 1902: Druhá zpráva o pravěkých nálezech v Balcarově skále u Ostrova. Věstník Klubu přírodovědeckého v Prostějově za rok 1901, IV, 126–127. Prostějov. – 1928: První stopy lidské na Moravě. Sborník Přírodovědecké společnosti v Moravské Ostravě 4, (1926–1928), 45–80. Moravská Ostrava. (Neruda et al. 2002) Neruda, P. – Nerudová, Z. – Sacherová, G. – Valoch, K. 2002: Zpráva o výzkumu v prostoru j. Balcarka – Muzeum. Acta Musei Moraviae – Scientiae socialis 87, 157–170. Neruda, P. – Nerudová, Z. – Valoch, K. 2007: Zpráva o revizním výzkumu jeskyně Puklinové v údolí Říčky, (Moravský kras). Acta Musei Moraviae – Scietiae socialis 92, 79–102. Šamalík, J. 1937a: Krápníkové jeskyně Ostrovské v Moravském krasu. 172 s. Brno. – 1937b: Vykopávky diluviálních kostí zvířat v Ostrově u Macochy. In.: Mojmírova říše, vlastivědný časopis, roč. III, číslo 6–7, str. 86–více než 90. Valoch, K. 1999: Příspěvek ke střednímu paleolitu jižní Moravy. Acta Musei Moraviae – Scientiae socialis 84, 3–7. Brno. Valoch, K. – Neruda, P. 2005: K chronologii moravského magdaléenienu. Archeologické rozhledy 57, 459–476. Vencl, S. 1962: Příspěvek k poznání magdalénského osídlení Čech. Archeologické rozhledy 14, 517–541. 177