Program Tanec 2006.indd

FESTIVAL SOUDOBÉ TANEČNÍ TVORBY
TANEC OSTRAVA
POŘÁDÁ TANEČNÍ DIVADLO ZÓNA A DIVADLO LOUTEK V OSTRAVĚ
Neděle 4. 6. 2006 / 19.00 / Divadlo loutek
Václav Kuneš & Edd Schouten / TODANCE COMPANY OK
Jan Kodet / JANÁČKOVA KONZERVATOŘ V OSTRAVĚ
Tom Rychetský / TODANCE COMPANY OK
Sobota 24. 6. 2006 / 19.00 / Divadlo loutek
Hana Urbanová / BALET ND PRAHA
Jaro Viňarský / JARO VIŇARSKÝ
Michal Záhora / NANOHACH
Neděle 25. 6. 2006 / 19.00 / Divadlo loutek
Karen Foss / NANOHACH
Součástí festivalu TANEC OSTRAVA jsou taneční
semináře současné techniky na Janáčkové
konzervatoři v Ostravě info: 732 552 559,
www.tanecostrava.sca-art.cz
lektor: Michal Záhora
Předprodej vstupenek:
Městské informační centrum v Ostravě
tel.: 596 123 913
Za finanční podpory:
Statutární
město Ostrava
Hotel
MARIA
neděle 4. 6. 2006 DIVADLO LOUTEK v 19 hod.
TODANCE COMPANY OK / Václav Kuneš & Edd Schouten: Paedocypris Progenetica
choreografie, koncept: Václav Kuneš & Edd Schouten
kostýmy: Joke Zweedijk
light design: Loes Schakenbos
asistent choreografa: Pavel Plšek
tančí: Klára Jelínková, Viktor Konvalinka, Tom Rychetský
G. ORWELL – 1984 – JULIA – WINSTON – O´BRIEN
Je příběh o životě v totalitním režimu, o manipulaci s člověkem, o naprosté kontrole
systému nad jedincem, o potlačování lidské individuality, o zakázané lásce, o strachu,
bezmoci, o nenávisti, o touze po vzpouře, o hledání pravdy a opravdovosti, o touze po
svobodě a ryzím citu,…
„…myslím, že může být důležité, že náš projekt není jen o tanci, ale i dalších elementech
jako jsou zvuk, světla a i kostýmy hrají svou roli, už proto, že nebyly dané předem, tedy na
počátku stavby choreografie, ale vznikaly v průběhu naší tvorby, práce se specifickými lidmi,
tanečníky…”
Edd Schouten
Premiéra 1. a 2. května 2006 Divadlo Ponec
neděle 4. 6. 2006 DIVADLO LOUTEK v 19 hod.
JANÁČKOVA KONZERVATOŘ V OSTRAVĚ / Jan Kodet: Fragment z choreografie JADE
choreografie, kostýmy: Jan Kodet
nastudování: Lenka Vágnerová, Lenka Dřímalová
hudba: Craik Armstrong
světelný design: Dan Tesař
tančí: Petra Glacová, Šárka Bočková
„Jade…odstín zelené,
zelená…barva čakry,
…srdce kohokoli…
Nekonečný příběh života a smrti…Kruh se uzavírá…Reinkarnace?“
Představení vzniklo v koprodukci Concordia Dance, divadla Archa a festivalu Konfrontace.
Premiéra 5.10. 2001 v divadle Archa.
neděle 4. 6. 2006 DIVADLO LOUTEK v 19 hod.
TODANCE COMPANY OK / Tom Rychetský: Zlomené sny
choreografie, světelný design, scéna: Tom Rychetský
hudba: The Klezmatics
kostýmy: Roman Šolc
asistent choreografie: Pavel Plšek
tančí: Kateřina Benešová, Marta Drastíková, Zuzana Herényiová, Klára Kutilová,
Tomáš Kopecký, Tom Rychetský, Radek Vrátil
produkce: Ondřej Kotrč, Jiří Opěla
„…nebojím se tvého Jahveho, nebojím se tvého Alláha, nebojím se tvého Ježíše, ale bojím
se toho, co děláš ve jménu Boha…“
z písně „I Ain´t Afraid“ od the Klezmatics
Premiéra 1. a 2. května 2006 Divadlo Ponec
sobota 24. 6. 2006 DIVADLO LOUTEK v 19 hod.
ND Praha / Hana Urbanová: Jsou
choreografie: Hana Urbanová
hudba: Dama Dama, J.S.Bach
hudební mix: Ondřej Urban
tančí: Monika Hejduková, Pavlína Hrubešová, Radek Vrátil - členové baletního souboru
Národního divadla
foto: Roman Sejkot
Motto:
„Jsou slova, aby mlčela ba určená k němotě,
a my to za ně říkáme…“
Vladimír Holan
Hana Urbanová je absolventkou Taneční konzervatoře Hlavního města Praha. V roce
1999 získala angažmá v Národním divadle v Praze. Tančila v rolích: Myrtha (Giselle),
Šeříková víla (Spící krasavice), Henrietta (Raymonda), Virgin (Throught Nana´s eys, Galili)
a v choreografiích Jiřího Kyliána (Sinfonietta) a (Dítě a kouzla). V roce 1999 se stala vítězkou
mezinárodní soutěže Contest Wien a v roce 2002 získala 2. místo na soutěži Mladých
umělců v Brně. Choreografii se věnuje od roku 2003 v rámci každoročního projektu ND
s názvem Miniatury.
Projekt Miniatury / Tvorba mladých choreografů z řad tanečníků souboru ND
Již tradičně zařazuje balet Národního divadla na repertoár titul s názvem Miniatury. Večer je sestaven z choreografií
mladých tvůrců, kteří nejsou v této oblasti žádnými začátečníky a jsou současnými členy baletu ND. Loni tvořila
dramaturgickou linii inspirace výtvarným uměním, letos to bude etnická hudba z nejrůznějších koutů světa.
Premiéra: 22. ledna 2006 v 19.00 ve Stavovském divadle
Repríza: 24. ledna 2006 v 19.00 ve Stavovském divadle
sobota 24. 6. 2006 DIVADLO LOUTEK v 19 hod.
NANOHACH / Michal Záhora: Synchronicity „život podle Junga“
choreografie: Michal Záhora
spolupráce na choreografii: Zuzana Pavuková
režijní spolupráce: Jana Vaníčková
hudba: Carlo Natoli, J.S.Bach, Bryan Enno&Harald Budd, Phantasma
světelný design: Jan Beneš-McGadie
tančí: Lea Čapková & Michal Záhora
produkce: Honza Malík & Nanohach o.s.
foto: Dragan Dragin
„Věci se navenek jeví jinak, než ve skutečnosti jsou. Chování lidí je často nepředvídatelné,
reakce nečekané až zvrácené. Zdánlivě neodpovídají situaci. Ponoříme-li se hlouběji
do lidského nevědomí, možná nalezneme motivy chování – skryté souvislosti.“
Výzkum do podzemí lidské spontaneity podnikl choreograf Michal Záhora s tanečnicí
a choreografkou Zuzanou Pavukovou. Nastudovali odvážný a přitom zábavný duet, který dnes
spolu s choreografem tančí Lea Čapková. Jejich hra o partnerském nesouladu i disharmonii
vlastních představ a možností je neodolatelně upřímná i vtipná. Intimní a dramatické
momenty ústí do ironických zvratů. Choreografie se opírá o vynikající interpretaci.
Michal Záhora po absolutoriu konzervatoře Duncan Centre v roce 2003 získal angažmá
v Norském národním souboru Carte Blanche, kde se podílel na představeních Amandy
Miller, Ohada Naharina, Iny Christell Johannesen a dalších. V roce 2004 odešel do Itálie, kde
byl do jara 2005 tanečníkem v souboru Roberta Zapally. V červnu 2005 uvedl v Čechách
svůj autorský projekt Synchronicity a .konstrukt.um. Je členem skupiny současného
tanečního divadla NANOHACH v Praze a příležitostně vede hodiny současného tance.
V rámci České taneční platformy 2006 byl Michal Záhora vybrán do užšího výběru na Cenu
Sazky za „objev v tanci“ a Lea Čapková je nominována na Cenu za interpretaci.
Představení vzniklo v rámci projektu Con tempo Divadla Duncan Centre
Za podpory: Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha, Společnost pro taneční a múzickou výchovu,
Konzervatoř Duncan Centre
foto: Noro Knap
sobota 24. 6. 2006 DIVADLO LOUTEK v 19 hod.
Jaro Viňarský: Posledný krok pred (… příběh o nutnosti gravitace…)
choreografie, tančí: Jaro Viňarský
hudba: Silver Mount Zion, Artango
světelný design: Pavel Kotlík
kostýmy: Ondrej Bederka, Mirek Žitník
zvukový design: Lucia Kašiarová
foto: Jozef Rabara
produkce: Hana Kubáčková
Tanečník a choreograf Jaro Viňarský tvoří jako básník a dokumentarista zároveň. Jeho
tvorba je velmi osobní a odráží soukromé úvahy a dilemata, je obrazem existenciálního
i duchovního prožitku mladého středoevropana. Posledný krok pred je taneční rituál
vyprávějící o vzletu a pádu, o touze duše a těla po očistě a lehkosti a také o odvaze, s níž
člověk dokáže přemoci strach a dospět k „poznání“, k vyšším dimenzím. Díky osobnímu
zaujetí pro téma a hluboké potřebě jej sdělit podává Viňarský jeden ze svých vrcholných
výkonů. Naplno využívá možností výrazu svého školeného subtilního těla a jeho plasticity,
tanečně rozehrává celou škálu poloh i extrémů.
Jaro Viňarský od roku 1996 studoval na VŠMU v Bratislavě obor choreografie, o dva roky
později se stal členem Štúdia tanca v Banské Bystrici. V roce 2002 přestoupil na pražskou
HAMU. Jako choreograf debutoval v roce 2001 sólovým představením Sorton, za které obdržel
druhou cenu na Mezinárodní soutěži Jarmily Jeřábkové. V roce 2003 získal na stejné soutěži
opět druhou cenu za sólové představení Nikdy nezaliatý čaj. Další Viňarského sólo Poslední
krok pred mělo premiéru v roce 2004. V posledních dvou letech Viňarský úzce spolupracuje
s belgickou choreografkou Karine Ponties (Mi non sabir, Holeulone). Minulý rok Viňarský
uvedl sólové představení Omša v choreografii a režii Milana Kozánka. Kromě vlastní tvorby
a interpretace vede taneční workshopy.
neděle 25. 6. 2006 DIVADLO LOUTEK v 19 hod.
NANOHACH / Karen Foss: Struktury vratkosti / Structures of Instability - Frail choreografie: Karen Foss (NOR) ve spolupráci s interprety
původní hudba: Jan Kalivoda
světelný design: Jan Beneš-McGadie
kostýmy a realizace: Mariana Jamníková
tančí: Lea Čapková, Honza Malík, Marta Trpišovská, Michal Záhora
produkce: Honza Malík & Nanohach o.s.
foto: Tomina
„Potýkáme se se skutečností neochoty přijmout vlastní křehkost a jemnost. Jsme-li ale vždy
pevní, stoprocentní a perfektní, jsme jestě schopni přijímat? A dávat? Co za druh vzájemné
podpory se to snažíme vytvořit...?”
Karen Foss se narodila norským rodičům v Kanadě. Do Norska přijela v roce 1964. Na
Operní a baletní škole a v rámci profesionálního programu Královského baletu Winnipeg
(Kanada) prošla šestiletým studiem profesionálního baletu. Po studiích a různých angažmá
v New Yorku se vrátila do norského Oslo a stala se součástí silného a dynamického
tanečního proudu na norské nezávislé taneční scéně 80. a 90. let. Pracovala s kolegy
Oyvind Jorgensen/OJproduksjoner, Ina Christel Johannessen/zero visibility corp., Ingun
Bjornsgaard/ Ingun Bjornsgaard Projekt, a stejně tak s umělci a tanečníky jako jsou Anzu
Furukawa, Min Tanaka, Kjetil Skoien.
Představení vzniklo v rámci projektu Con tempo Divadla Duncan Centre
Za podpory: Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha, Společnost pro taneční a múzickou výchovu Konzervatoř
Duncan centre. Další uvádění podporuje divadlo Ponec, Tanec Praha.