chlívek, ale sovětský - Pistorius a Olšanská
Transkript
chlívek, ale sovětský - Pistorius a Olšanská
KULTURA - Třeba pr.asečí Jako strhující román a jako nejvýstižnější sociologická studie se čte kniha Světlany A lexijevičové Doba z druhé ruky - Konec rudého člověka. Středa 10. června 2015 I LIDOVÉ NOVINY chlívek, ale sovětský •· JIŘÍ PEŇÁS uská duše je, jak známo, záhadná. Myslí se tím, že jí nikdo vnější nemůže rozumět, že je nutné na ni brát zvláštní ohled a že její cena je právě v její záhadnosti. Kniha Doba z druhé ruky - Konec rudého člo věka tento mýtus, nebo spíš pohodlnou pře<;lstavu, rozbíjí: ruská duše není záhadná, ruská duše je zničená, nemocná a strašně poškozená. Nejstrašnější na její nemoci je představa, že tato nemoc je hodnotou, vyznamenáním, ba dokonce ukazatelem, jímž by se měl řídi t svět. Svět, který ruské duši nerozumí, nechápe ji, křivdí jí a málo se jí bojí. R Svobodně o nesvobodě Kniha je sestavena z rozhovorů, vypovědí a zpovědí" desítek lidí, kteří se narodili v Sovětském svazu, zažili jeho poslední roky, jeho rozpad, pak jeho posmrtný život. Alexijevičová, která sbírala materiál dvacet let, mluvila s lidrni starými i středního věku, s lidmi, kte- Běloruska, ne homo sovleticus. Knihy Světlany Alexijevičové (nar.1948) byly přeloženy do 22 jazyků. Doma jsou na indexu. FOTO NORSKSAKPROSAFESTIVAL.NO svobodně o nesvobodě Kniha j e sestavena z rozho vorů , vyp ověd í a zp ovědí' desítek lidí, kteří se narodil i v Sovětském svazu, zažili jeho poslední roky, jeho rozpad, pak jeho posmrtný život. Al exij evičová, která sbírala materi ál dvacet let, mluvi la s lidmi starými i středn ího vě ku , s lidmi, kteří režim obdivovali i jej nen áv idě li - a nyní ho čas to obdivuj í. Mluvi la s chudáky i s lidmi (nyní) bohatými , s tě mi , kdo byli něj ak zapojení, i s tě mi , kdo byli zcela pasivní, pros tě jen žili a děj i n y šly kolem nich - těch byla ji stě absolutní větš in a , jen ji mi však knihu zaplnit nelze. Slovo dostane v závě ru knihy také něko lik mladých lidí, kteří se narodili j iž po rozpadu, ale právě v posledních letech (cca od roku 20 1O) j sou konfro ntováni s evidentní snáhou o rekonstrukci bývalé ří še: ve velkém u Putina, v malé m u L ukašenka. Z celku knihy zřete ln ě vyplývá, že tato mocenská snaha naplnit mrtvolu komuni stického impéri a novým životem, má pů vod právě v té sovětské c h orobě a je jejím p okračov án í m . Lidem se stýská po sovětské (ne) moci, touží po ní, bylo jim v Iií nejlépe: „Klidně budu žít v. prasečím chlívku, jenom tam musí být sovět ské zřízení. " Čas tam neplynul, ale jaksi stál, umrtven ve své morbidní nehybnosti , v níž j e „ruské duši", tedy sovětizova n é duši, nejlépe. A v ní při to m nej víc churaví. Je to krutá kniha a jej í v podstatě pochmurné vyznění lze těžko vyvrátit. Lidé, se kterými Alexijev i čqvá mluví, mlu ví sv obodn ě a velmi přesvědč i vě o své touze po nesvobodě. Rozsáhlá kniha má dvě čás ti . · , FOTO NORSKSAKPROSAFESTIVAL.NO Útěcha apokalypsou a Půvab prázdnoty. · ným na jedno z milionů ko l eček ohromného s p ol eč ného stroj e, sově tské h o impéri a, se nebrání. Při „Útěcha apokalypsou" , to j e rekonstru kce mentální výbavy č l o všem zjednodušení, protože j edvěka sov ětského (ho mo sov ie- notli vé osudy nelze redukovat, ticus). „Pů vab prázdnoty" je v ni tř platí pro sověts kého č l ověka, nuní analýza č l ověka pos tsovětské ceného žít po zániku Sovětské h o ho. Mezi těmi lidskými stavy ne- svazu, zákl adní tra uma: byli j sme vede příkrá hrani ce . Perestroj ka Nf;CO a teď nej sme NIC. To „ n ěco " by lo velmi reálné a Jelcinova éra j sou sam ozřej mě ostrým vy b oče n í m , které vrcholí a zároveň zcela fiktivní. Třá s l se zpackaným p uče m v srpnu 199 1, před tí m celý svět a zárove ň z toho kdy se chvíli zdá, že liberální de- mě li jeho obyvatelé, hrdí o bča n é mokrac ie ví těz í , ale od polovin y SSSR, jen ten velmi ne-reálný 90. let se opět „sově ti s mu s" re- a k če muk o li praktickému nepoukonstruuj e a znov u sceluje v jaký- . žitelný pocit moci, ve likosti'a jedi si amalgám nostalgie, velkomo- n eč n os ti . „Celý život j sem prožila cenského mýtu, pocitu duchovní ve v íře, že jsme ti n ej šťastn ější , že n a d řaze n os t i (místo marxi smu . jsem se narodi la v úžasné a nádherpravoslaví) a pohrdání materi ální né zemi ," ř í ká j edna l ékařka. stránkou existence. To j e, j ak si A vzpomíná, stejně jako mnoho · dalších, na rituální oslavy oné veli- . u věd o mují sami Ru sové, čas to spíš zás těrko u pro le nost, zaosta- kosti a štěstí : jaká to byla nádhera, lost a iracionalitu : „Ru ský č l ověk od rána z n ě l a hudba, Lidé se oblékli do toho nej hezčí h o z toho mála, klidn ě věnuje poslední košili, protože j inde si ji zase ukradne. Kapi- co mě li , ale vš ichni měli stejn ě , talismus pro něh o není. Ruský čl o tak to nikomu ne vadilo, a vyšli ven, do krásného j arního nebo říj vě k nechce žít j en tak tak, chce žít pro něco. U nás dřív než na čestné nového jitra, všichni pochodovali ho nebo poctivého narazíte na sva- a vo lali : V ěč n á sláva ! tého." Jaká to byla nádhera! Dokonce i pro ty, které ten samý systém týPlazil se před Spojenými státy ral a muči l. J. vý povědi vězňů gul aS ovětský svaz zanikl, ale větši na gu a pronás ledovaných obsahují hl as ů , z kte rých Al exij evičová nostalgii pó tomto pocitu výj iml!Č svou kni hu sestav ila, se ide ntifi- nosti. Chvilkové nadechnutí svokuj e se sově t ský m č lo vě ke m body za G orbačova a pak za Jelcia ztotožně ní s tvorem redukova- na nemohlo pře moc i tuto touhu po rozp u š tě ní se v uni verzu mocného impéria. Hodn ota svobody, natož de mokracie, natož té západního střihu , nikdy nebyla v ruské spol eč n osti tak velká, aby ji byla za tuto ideu ochotna a schopna 11ahradit. V tom je j ádro ruské a postsověts ké tragédie. Byl to přito m s vět samozřej mě n es mírně chudý a nevýkonný, neschopný zajistit základní hygienické p o tře b y , vyrobit primitivní předměty, zásobit obyvatelstvo n ě č ím víc než jedním druhem smrdutého salámu a březovo u vodou (vzpomínky na ni se prav ide ln ě opakuj í, s kuteč n ě to bylo to j edi né, co sovět s ké obchody zaru če ně mě l y). O tom vše m j aks i ti lidé věd í a při pou š těj í to. Ale tato mi zérie, dodávají hned, m ě l a svůj dů vod a historickou a (pseudo) náboženskou vý mlu vu. Bylo to jednak neustále prodlužované dědic tv í po tom n ejh eroi č těj ším a n ejtrag i č těj š ím výkonu sověts ké h o č l ověka; tedy v ítězs tví ve druhé světové válce. To bylo sice krutě vykoupeno násobkem o bětí poražené strany, ale tě m pře živší m při n eslo nadosmrti pocit podílníků na nej větší události dě j in. Výsledkem však nebyla ani ná. hodou lepší„ tedy materi áln ě a duc h ov n ě bohatší, úro veň života, ten byl naopak při náhodných konfrontac ích s tím, jak si žijí poražení, jen a jen zdrojem zahanbení. Přiná- šel pocit, že svět, tedy nikoli sově t ská moc, jim cosi dluží, p řiče m ž splácení tohoto dluhu si budou vybírat oni . Podoba pl atby má být permanentn í kombinace v děč n os ti a strachu -však jsme to zažili . Výběr platby zaruč uje však jen ve likost a strach, který je schopen bu ) dit. Veli kost Sovět skéh o svazu byla v h rů ze , kterou byl schopen n ahá n ět. Pe rverze života v S ovět ské m svazu s počíval a v tom, že jeho obyvatelé si tohoto strachu cenili více než kvalitního osobního života, a hluboce je tedy zasáhlo, když vymizel. Byla to zrada, kterou větš i na G orbačovov i neodpustila. „Pla-. zil se před Spojenými státy," zazní v knize mnohokrát s velkou upřím ností. Svět si oddechl, ale sovětští lidí byli zahanbeni. Vyhráli přece válku, mě li ato mové zb raně a teď jim to nebylo ni c platné. Salám a coca-cola porazily mocnost s atomovými z braně mi , j ak říká v knize nejeden dě di c s o vět ské nostalgie. K čemu jsou mu plné ob- , chody, když se ho s v ět nebojí. Lze·chápat, že Putinů v ú spěc h če r pá z toho dosti d ěs i véh o nároku, který má podporu v hlubinách oné ruské duše. Světlana Alexijevičová: Doba z druhé ruky. Přeložila Pavla Bošková. Vydal Pistorius & Olšanská. 493 stran.