Závěrečná práce

Transkript

Závěrečná práce
FOTBALOVÁ ASOCIACE ČESKÉ REPUBLIKY
ODDĚLENÍ VZDĚLÁVÁNÍ TRENÉRŮ
HODNOCENÍ KRAJNÍHO STŘEDOVÉHO HRÁČE Z POHLEDU
LATERALITY
Jméno
Závěrečná práce licence Trenér mládeže UEFA A
Praha 2012
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci vypracoval samostatně na základě s použitím uvedené
literatury a zdrojů informací.
V Ostravě, 12.02.2012
Podpis
……………………………….
2
Poděkování:
Na tomto místě bych chtěl poděkovat vedoucímu práce PhDr. Mariovi Buzkovi, CSc. Za
zájem, připomínky a čas, který věnoval mé práci.
3
Abstrakt
Název:
Hodnocení krajního středového hráče z pohledu laterality
Cíle:
Hlavním cílem práce bylo analyzování herních činností vybraného hráče středové řady
nastupujícího na opačné straně hřiště a na základě poznatků zachytit typické způsoby řešení
herních situací tohoto hráče a vytvořit modelové tréninkové podněty na základě transferu
z pozorovaných utkání (Liga Mistrů, MS 2010, bundesligy - 1. Německá liga).
Metody:
K získání výsledků jsem použil nahraných DVD ze zápasů v 1. Německé lize (FSV Mainz
05), Lize Mistrů (Inter Milán) a MS 2010 (od osmifinále až do finále), z kterých jsem
analyzoval herní činnosti Arjena Robbena, dále jsem mohl výsledky srovnávat s názory
trenérů a hráčů, kteří se vyjádřili k dané problematice.
Výsledky:
V našem výzkumu jsme dospěli k závěru, že hráč hrající na opačné straně hřiště využívá
k manipulaci s míčem především dominantní dolní končetinu (levou) v porovnání se svou
slabší dolní končetinou (pravou). Kromě toho lze konstatovat, že pokud nastupuje hráč
s levou dominantní dolní končetinou na pravé straně hřiště tak to negativně neovlivňuje herní
výkon hráče a nemusí to být žádný handicap.
Klíčová slova: dominantní noha, opačná strana hřiště, fotbalový trend, herní situace, vybraný
hráč
4
Abstrakt
Titel:
Bewertung der äußersten zentralen Spieler im Hinblick auf die Lateralität.
Ziele:
Das Hauptziel der Studie war es, die Spielaktivitäten des Zentrums der ausgewählten Bereiche
anhand der ankommenden Spieler der gegenüberliegenden Spielfeldseite zu analysieren und
auf Basis dieser Erkenntnisse ein Trainingsmodell typischer Spielsituationen zu entwickeln.
Grundlage dafür ist die Beobachtung zahlreicher Spielübertragungen (Liga-Meister,
1.Bundesliga, WM 2010)
Methoden:
Für die Auswertung der Ergebnisse wurden aufgenommene DVD`s von den Spielen aus der
Bundesliga, Champions League und WM 2010 (von Achtelfinale bis zum Endspiel)
verwendet. Anhand derer konnte ich das Spiel bzw. Aktivitäten von Arjen Robben studieren,
um die Ergebnisse kurz darauf mit den Meinungen von Trainern und Spielern zu vergleichen,
die mit dem Problem vertraut sind.
Resultate:
Es hat sich gezeigt, dass ein Spieler auf seiner entgegensetzten Spielfeldseite in erster Linie
seinen dominanten Fuß (links) im Vergleich zu seinem schwächeren Fuß (rechts) einsetzt,
und es kein Handicap darstellt, wenn ein Spieler mit einem dominanten linke Bein auf der
rechten Seite des Spielfeldes spielt. Es setzt sich immer ein Trend durch, diese Art von
Spielern in den unterschiedlichen Bereichen des heutigen Fußballs (Ligen, Turniere) zu sehen.
Schlüsselwörter:
Dominanter
Fuß,
entgegengesetzte
Spielfeldseite,
ausgewählte Spieler
5
Fußball-Trends,
Spielsituationen,
Seznam tabulek
Tabulka 1. Kategorie laterality vyjádřené kvalitativně (Drnková a Syllabová, 1983).
6
Seznam grafů
7
Seznam obrázků
Obrázek 1. Využití dominantní dolní končetiny k přihrávce pod sebe
8
OBSAH
Abstakt v českém jazyce………………………………………………………..…………….4
Abstakt v německém jazyce…………..………………………………………..…………….5
1
ÚVOD ................................................................................................................................. 8
2
SOUČASNÝ STAV POZNATKŮ ................................................................................. 13
2.1 Lateralita a stranové preference................................................................................................... 13
2.1.1 Hlavní formy laterality.......................................................................................................... 13
2.1.2 Morfologie a lateralita dolních končetin ............................................................................... 14
2.1.3 Lateralita ve fotbale .............................................................................................................. 15
2.2 Názor trenérů a krajních středových hráčů .................................................................................. 16
2.2.1 Bryan Roy (individuální trenér AFC Ajax Amsterdam) ...................................................... 16
2.2.2 Pieter Huistra (trenér FC Groningen) ................................................................................... 16
2.2.3 Marc Overmars (bývalý hráč Ajaxu a reprezentant Holandska) .......................................... 17
2.2.4 Liga Mistrů: 1995 Finále: AFC AJAX AMSTERDAM - AC MILÁN................................ 18
2.2.5 Liga Mistrů: 1995 Semifinále: AFC AJAX AMSTERDAM - FC BAYERN MNICHOV.. 19
2.2.6 Ligový ročník: 1995 FEYENOORD-AJAX......................................................................... 19
2.2.7 FRANK DE BOER (asistent trenéra na MS 2010 reprezentace Holandska) ....................... 20
2.2.8 DANNY BLIND (ex-trenér AFC Ajax Amsterdam, současný sportovní ředitel Ajaxu) ..... 21
2.2.9 PAVEL VRBA (současný trenér FC Viktoria Plzeň) .......................................................... 19
3
CÍL PRÁCE..................................................................................................................... 20
3.1 Dílčí cíle práce............................................................................................................................. 20
3.2 Hypotézy ..................................................................................................................................... 20
3.3 Úkoly práce ................................................................................................................................. 23
4
METODOLOGIE .......................................................... Chyba! Záložka není definována.
4.1 Výzkumný soubor ..................................................................................................................... 241
4.2 Design výzkumu ........................................................................................................................ 241
4.3 Organizace sběru dat ................................................................................................................. 261
9
4.4 Kategoriální systémy ................................................................................................................... 26
4.4.1 Kategoriální systém č. 1 (hřiště zóny) .................................................................................. 27
5
VÝSLEDKY .................................................................................................................. 296
5.1 Kvantitativní analýza ................................................................................................................... 29
5.1.1 Utkání: 1. FSV MAINZ - FC BAYERN MNICHOV ......................................................... 29
5.1.2 Utkání: INTER MILÁN - FC BAYERN MNICHOV.......................................................... 32
5.1.3 Utkání: HOLANDSKO - SLOVENSKO ............................................................................ 35
5.1.4 Utkání HOLANDSKO - BRAZÍLIE .................................................................................... 38
5.1.5 Utkání HOLANDSKO - URUGUAY .................................................................................. 41
5.1.6 MS 2010: finále: HOLANDSKO - ŠPANĚLSKO ............................................................... 44
5.2 Kvalitativní analýza ..................................................................................................................... 47
5.2.1 Utkání FSV MAINZ 05 - FC BAYERN MNICHOV .......................................................... 47
5.2.2 Utkání : INTER MILÁN - FC BAYERN MNICHOV......................................................... 48
5.2.3 Utkání: HOLANDSKO - SLOVENSKO ........................................................................... 50
5.2.4 Utkání HOLANDSKO - BRAZÍLIE .................................................................................... 50
5.2.5 Utkání HOLANDSKO - URUGUAY .................................................................................. 50
5.2.6 Utkání HOLANDSKO - ŠPANĚLSKO ............................................................................... 51
6
DISKUSE ....................................................................................................................... 519
7
DOPORUČENÍ PRO PRAXI ...................................................................................... 552
7.1 Praktická aplikace do tréninku .................................................................................................. 552
8
ZÁVĚR .......................................................................................................................... 696
9
LITERATURA ............................................................... Chyba! Záložka není definována.
10
1
ÚVOD
Navržené téma vychází z faktu, že v rámci základního rozestavení nastupují hráči ve funkcích
křídelních středových hráčů s opačnou orientací pravé či levé nohy (viz. Robben- levonohý na
pravé straně). Jelikož i v rámci rotace středových hráčů dochází často k horizontální výměně,
považujeme tento problém jako důležitý (především pro hráče jednostranně dominantní) nejen
pro vymezení činnostního profilu hráčů v těchto hráčských funkcích v atypických herních
prostorech, ale pro nastavení tréninkového procesu.
Vývoj současného fotbalu se neustále mění, poslední MS 2010 v Jižní Africe nám ukázalo, že
k novému fotbalovému trendu ve světě patří hráči, kteří ve většině případů na hřišti při svých
technicko-taktických dovednostech využívají především svou silnější (dominantní) končetinu,
ale přitom nastupují na opačné straně hřiště než bychom si to sami dokázali představit. Hráč,
kterého jsem si vybral, nastupuje a plní hráčskou funkci ve svém reprezentačním mužstvu
(Holandsko), ale také v ligovém týmu (FC Bayern Mnichov) v opačném gardu. Je dobrým
příkladem této problematiky, protože potvrzuje svými výkony v Lize Mistrů nebo už
zmíněném Mistrovství světa 2010, jak může hráč být nebezpečný, avšak hraje jako levák na
pravé straně hřiště. Jejím trenérem a objevitelem je trenér Louis van Gaal, který měl s tímto
experimentem velké úspěchy v roce 1992-1997 v Ajaxu Amsterdam, protože v této době hrál
pravidelně v týmu Marc Overmars a jako pravonohý hráč nastupoval v sestavě z levé strany,
ale ještě v rozestavení 1:4:3:3 a jeho pozice byla nazývána útočník. V nynějším rozestavení
1:4:2:3:1 můžeme říct, že Robben je hráč středové řady, i když názory můžou být různé. Chci
proto charakterizovat hráče na základě kvantitativních a kvalitativních hodnocení, abych se
přesvědčil o tom, že ve světovém fotbale můžete vždycky něčím zajímavým svého soupeře
překvapit, hlavně být hodně efektivní pro mužstvo.
Typickým příkladem je shodou okolností také Holandské mužstvo Twente Enschede, které
bylo úspěšné v rozestavení, kde křídelní středoví hráči hráli v opačném gardu, může to být
shoda náhod, když v průběhu zápasu nespokojený trenér vymění své krajní středové hráče pro
ně na stranu nezvyklou, ale od té doby nastupovali hráči na opačných stranách hřiště jak
v evropských pohárech, tak i v ligových zápasech a nakonec to přineslo 1. mistrovský titul v
dějinách klubu (2010). Chci tím říct, že hráči, kteří hráli po stranách byli velice produktivní a
pro mužstvo velkým přínosem. Vrátím se k tématu ohledně Robbena, který má neuvěřitelný
cit pro výběr své pozice (pohybuje se mezi liniemi obranné řady a středové řady soupeře, kde
se velice těžko obsazuje), vyniká dynamickým vedením míče, rychlostí bez míče, převzetím
míče do pohybu, klamavými pohyby ve hře 1:1 (průniky po stranách provádí vnitřní stranou,
11
ale nesmí zapomínat obcházet i vnější stranou hřiště kvůli čitelnosti jeho osobního strážce),
výbornou kolmou přihrávkou za obranu soupeře. Součinnost středové řady je důležitá pro
uvolnění prostoru do středu hřiště, kde navádí míč v útočné fázi nebo uvolňuje prostor obránci
na pravé straně. Tato problematika mě zaujala tím, že hráče vidí nejraději hrát oběma nohama,
ale v uvozovkách jednonozí fotbalisté jsou špičkovými světovými hráči (Robben, Messi,
Ronaldo…) a tento nový způsob v opačném gardu jim dává možnost daleko víc využít svých
technických dovedností, hlavně mají pro své mužstva (reprezentační, ligové) velký význam
v tom, jelikož se zvyšuje jejich samotná produktivita v počtu vstřelených branek a vytváří
mnoho brankových příležitostí svých spoluhráčů.
Cílem závěrečné práce je kvalitativní a kvantitativní analýza herních činností vybraného hráče
středové řady nastupujícího v opačném gardu, v mém případě jsem si vybral Arjena Robbena,
který tuto roli plní jak v klubovém týmu Bayernu Mnichov tak i v národním mužstvu
Holandska. Předmětem analýzy byla utkání Ligy Mistrů, MS 2010 a bundesligy, ve kterých
hráč nastupoval. Dalším úkolem této práce bylo na základě získaných poznatků zachytit
typické způsoby řešení herních situací tohoto hráče a vytvořit modelové tréninkové podněty
na základě transferu z pozorovaných utkání. Měli jsme možnost získat názory trenérů a
bývalých hráčů, kteří se s danou problematikou setkávali ve své vlastní sportovní kariéře, jako
trenér nebo hráč. Ve většině případů nám potvrdili stejné způsoby řešení činností, k nimž
jsme v naší analýze ze sledovaných zápasů postupně dospěli.
12
2
SOUČASNÝ STAV POZNATKŮ
2.1 Lateralita a stranové preference
Při zkoumání leváctví a praváctví se v mezinárodní terminologii používá pojem lateralita.
Toto slovo pochází z latinského latus, laterit, které je překládáno jako: strana, bok. Lateralita
znamená vztah pravé a levé strany organismu nebo odlišnost pravého a levého z párových
orgánů. Odlišností je myšlena určitá tvarová nebo funkční nesouměrnost, která se projevuje
rozdílnou aktivitou, výkonností nebo specializací jednoho člena párového orgánu ve srovnání
s druhým. Pojem lateralita znamená leváctví a praváctví v nejširším slova smyslu,
konkrétními projevy laterality je pak lateralita horních a dolních končetin, očí a uší.
Další pohled na definici laterality nabízí Měkota (1983) jež chápe lateralitu jako přednostní
užívání jednoho z párových orgánů pohybových nebo smyslových, nebo vývojové úchylky
nebo asymetrie organismu podle jeho střední roviny, a to ve smyslu nadřazenosti jedné strany
proti druhé. Tato nadřazenost je ovšem fyziologické povahy, nejde o ,,patologické úchylky“
(Měkota, 1983).
V souvislosti s lateralitou bývá užíván pojem laterální dominance. Laterální dominance
znamená přednostní užívání a lepší výkon jedné strany těla ve srovnání s druhou. Lidé tak
mohou mít dominantní ruku, dominantní oko apod. (Pozn.: V literatuře je někdy místo pojmu
dominantní užíván pojem vedoucí, např. vedoucí ruka.) Jako dominantní hemisféra bývá
označována ta mozková polokoule, která řídí činnost obratnější ruky a v níž jsou centra pro
tvorbu řeči (Drnková a Syllabová, 1991).
2.1.1 Hlavní formy laterality
Měkota (1983) uvádí tyto formy motorické laterality - rukovost, nohovost, točivost (příp.
zatáčivost či směrovost lokomoce) a to s ohledem na výskyt a uplatnění ve sportu a tělesné
výchově. Protože mnoho gymnastických, sportovních a tanečních dovedností má povahu
senzomotorickou a vedoucím smyslem je zrak, hovoříme též o zrakovosti.
Dominance pohybových a smyslových orgánů pravé strany těla se nazývá dextrie, dominance
orgánů levé strany těla sinistrie. Rovnocennost párových orgánů, tedy stav, kdy lateralita není
vyjádřena, se označuje jako ambidextrie (oboustrannost, nevyhraněná lateralita). Ambidextrie
je tedy jakýmsi mezistupněm mezi praváctvím a leváctvím (Měkota, 1986).
Lateralitu můžeme vyjádřit jako kvalitativní znak (kvalitativní proměnnou). Dnes se obvykle
používá pěti tříd označovaných značkami, jak znázorňuje Tabulka 1.
13
Tabulka 1. Kategorie laterality vyjádřené kvalitativně (Drnková a Syllabová, 1983).
Označení
Charakteristika
L
vyhraněné, výrazné leváctví
L-
méně vyhraněné, mírné leváctví
A
nevyhraněná, neurčitá lateralita (lat. ambidextria)
P-
méně vyhraněné, mírné praváctví
P
vyhraněné, výrazné praváctví
2.1.2 Morfologie a lateralita dolních končetin
Činnost dolních končetin je řízena z velkých center. Ta jsou v nejvyšších částech motorické
oblasti mozku, v čelních lalocích před hlavní mozkovou rýhou. Brocovo centrum řeči a centra
pro řízení pohybů horních končetin jsou v dolních částech této oblasti.
Podobně jako u horních, i u dolních končetin se většina nervových drah na cestě k předním
rohům míšním kříží. Znamená to, že buňky jedné mozkové polokoule ovládají svaly dolní
končetiny na protilehlé straně těla.
Morfologická nesouměrnost dolních končetin je patrna už ve stadiu plodu, a to tak, že u
pravorukých je silnější nebo zdatnější opačná, tj. levá končetina. Zdatnější dolní končetina se
považovala za dominantní. Například v některých sportovních činnostech se zdá být vedoucí
dolní končetina protilehlá obratnější ruce (odrazová noha je pro praváka levá - výskok na síť
ve volejbale, odraz při skoku dalekém atd.).
Lateralita dolních končetin je stupňovitá vlastnost a je dosti individuální. Přitom jedinci
s určitým stupněm pravorukosti mají v přibližně 90% případů také nějaký stupeň
pravonohosti. U levorukých však takováto shoda není, velká jejich část je zároveň
pravonohých. Z toho můžeme usuzovat, že leváctví není naprostým opakem praváctví (a také,
že z laterality dolních končetin se dají vyvozovat závěry o přeučování či přecvičení horních
končetin, jak je někdy uváděno). Mozková nesouměrnost a koordinace činností mezi
hemisférami je tedy u leváků zřejmě složitější než u praváků (Měkota, 1983).
Mínění o striktní překřížené lateralitě horních a dolních končetin bylo tedy časem vzato
v pochybnost. Při činnostech, jako je kopnutí do míče, pohánění kola šlapáním apod., je
aktivnější dolní končetina na téže straně těla jako zručnější horní končetina. Ve volních
činnostech a zejména ve sportovních výkonech fungují dolní končetiny nejvíce nesouměrně.
14
Ukazuje se, že pohybově obratnější, šikovnější a výkonnostně přesnější nebývá zpravidla
noha morfologicky zdatnější, ale právě noha druhá, většinou na téže straně těla jako obratnější
ruka (Drnková a Syllabová, 1983).
Funkční lateralita rukou a nohou není shodná. Odlišnost spočívá v tom, že obratnější horní
končetina je zároveň také zdatnější a silnější, kdežto u dolních končetin je jedna zdatnější a
druhá obratnější (Drnková a Syllabová, 1983).
Každá dolní končetina se specializuje na určité činnosti. Zdatnější noha se více uplatňuje při
silových výkonech, při odrazu ke skoku do dálky, při výskoku do výšky apod. Proto bývá
označována jako noha odrazová. Druhá noha je pohybově obratnější, šikovnější a
výkonnostně přesnější. Nazývá se noha švihová a je více aktivní při činnostech vyžadujících
přesnost, např. kopnutí do míče (Drnková a Syllabová, 1983).
2.1.3 Lateralita ve fotbale
Sledujeme-li fotbalové utkání, můžeme si všimnout, že někteří hráči používají přednostně
jedné nohy, kdežto ostatní zaměstnávají stejně nebo podobně obě končetiny. Dovedou přesně
přihrát spoluhráči, zpracovat míč nebo vystřelit na bránu stejně pohotově a účinně pravou i
levou nohou. Lateralita dolních končetin mívá zpravidla vliv na to, jaké místo v sestavě hráč
zaujímá. Obounohost je zde pokládána za výhodu, za větší hráčské umění - před brankou
soupeře je důležité, aby hráč co nejpohotověji dostal míč do sítě a aby si ho nemusel
přehazovat z jedné nohy na druhou, což by ho stálo drahocenné desetiny vteřiny, během
kterých má možnost zakončit.
Nevíme, jaký vliv má na hráče trénink k obounohosti. Je však žádoucí, aby u fotbalistů byla
přesně zjištěna lateralita dolních končetin. Trenér by měl tento údaj brát v potaz při tréninku i
při skládání sestavy do zápasů. Pro obránce je velice vhodné znát i dominantní končetinu
soupeřova útočníka nebo záložníka a předvídat tak, na jakou stranu bude provádět kličku,
přihrávku nebo centr a hlídat si musí jeho dominantní končetinu především při střelbě
(Drnková a Syllabová, 1983).
15
2.2 Názor trenérů a krajních středových hráčů
2.2.1 Bryan Roy
(individuální trenér AFC Ajax Amsterdam)
Levonohý hráč, který hrál většinou jen z levé strany.
Když hraješ nepřetržitě na polovině soupeře, pak si myslím, že levonohý hráč na levé straně
může hrát a držet se vlevo. Když budeš hrát něco zpátky zatáhnutý, potom to není tak
závažné. Při rychlém protiútoku to může být záměr, cíl, že krajní středoví hráči při držení
míče (s míčem) natáhnou hru do středu hřiště a mají možnost hrát kolmici na středového
útočníka nebo přímočarým pohybem postupovat sami co nejrychleji na branku soupeře.
Při převaze vlastního mužstva není nutnost, aby hrál levonohý nebo pravonohý hráč na
opačné straně (opačném) gardu, protože při přepnutí z útočné fáze do obranné fáze může být
pro tým prospěšnější, takový hráč využívá silnější končetinu k obranné činnosti, myslím tím,
že pravý obránce nebo levý obránce obchází v útočné fázi svého protihráče vnější stranou
hřiště.
2.2.2 Pieter Huistra
(trenér FC Groningen)
Levonohý hráč, který hrál z levé strany, ale na zahraničním angažmá si vyzkoušel tuto
hráčskou funkci z pravé strany.
Otázka, jestli jsou v současnosti hráči více produktivní (efektivní) pokud hrají v opačném
gardu? Sám jsem za sezónu dal 6-7 gólů, ale většinou jsem měl samozřejmě hodně asistencí,
které vychází z dřívějšího pojetí, kde krajní středoví hráči (křídelní útočníci) přecházeli přes
své obránce po stranách vnějškem a centrovali od brankové čáry finální přihrávky na
nabíhající hrotové útočníky.
U současných krajních středových hráčů hrajících v opačném gardu vidím výhodu v tom, že
vedení míče směřují na střed hřiště většinou přes slabší nohu obránce. Taktéž není problém
obcházet obránce na jeho slabší nohu, tím je znevýhodněn obránce a díky tomu je obránce
znevýhodněn. Možná ještě je třeba připomenout, že Robben hrál taky nějaký čas
v Groningenu jako středový útočník a tento návyk si vezme sebou na novou hráčskou funkci,
která mu daleko víc vyhovuje. Tento případ platí u většiny těchto typů krajních středových
hráčů. Většina začínala ve svých klubech z pozice středového útočníka.
16
Nevýhodou z mé vlastní zkušenosti byly například centry zprava, které směřují směrem od
branky a jsou snadněji řešitelné pro brankáře soupeře než centr do branky. Centr od brankové
čáry a často od branky postavil brankáře do snadnější situace, než centry směrem do branky.
Při těchto přihrávkách se zvýhodňuje postavení středového útočníka, který má čas vyhledat
optimální prostor k zakončení před brankou. Směrem od branky je daleko těžší pohyb pro
útočníka při náběhu a hledání si dobrého postavení v pokutovém území soupeře. Ale myslím
si, že tyto typy svým pohybem do středu hřiště můžou udělat menší prostor svým
spoluhráčům ve středové řadě. Ve svém mužstvu hraji s klasickými krajními útočníky, kteří
hrají po stranách se svou dominantní dolní končetinou, tzn. pravák na pravé a naopak.
2.2.3 Marc Overmars
(bývalý hráč Ajaxu a reprezentant Holandska)
Pravonohý hráč, který hrál zleva a byl jeden z prvních krajních středových hráčů, jenž hrál
v době úspěšných let Ajaxu Amsterdam a pod trenérem L. van Gaal.
Souhlasím s tvrzením, že jsem byl jeden z prvních krajních hráčů, kteří nastupovali na opačné
straně (v opačném gardu), protože jsem opravdu byl pravonohý hráč a hrál na levé straně,
moje velká výhoda byla hlavně v tom, že jsem si míč mohl navést do středu hřiště
(dominantní nohou-tzn. většinou pravou) a tak se snadněji prosadit.
Hlavní roli krajního křídelního útočníka (středového záložníka), je že musí pomáhat
střednímu útočníkovi dávat góly, zejména množstvím finálních a předfinálních přihrávek.
Když hrotový hráč zjistí, že od Tebe dostane hodně přihrávek (asistencí), tak na druhou stranu
od něho hodně přihrávek dostaneš zpátky. Největším úkolem je realizovat co nejvíce
asistencí. Vedle toho musí krajní útočník vytěžit větší úspěšnost v počtu vstřelených branek.
Moje filozofie je taková, že by měl každý krajní útočník skórovat minimálně 10 gólů za rok.
Můžeš se stát důležitějším hráčem pro svůj tým, ale nesmí se stát, že budeš vůči spoluhráčům
hrát egoisticky „vidí na tobě, že hraješ víc sám pro sebe a ne pro kolektiv“.
Myslím si také, že v současnosti centrované míče směrem do branky soupeře jsou velice
nebezpečné, stejné je to z trestných kopů, které se zahrávají často do branky a málokdy od
branky.
U krajního křídelního hráče jsme záměrně nacvičovali součinnost v útočné fázi při, které
docházelo ke zdvojení tohoto hráče soupeřem, a tím k uvolnění prostoru do kterého se uvolnil
někdo ze spoluhráčů. Z toho vznikla tréninková jednotka, kterou jsme trénovali pod L. van
Gaal každý týden „když jsem měl míč pod kontrolou, přilákal jsem na sebe dva protihráče,
17
toho mohl Davids často ze středové řady využít, aby mě nepřetržitě doplňoval v útočné fázi“.
Fantastický příklad může být finále v Lize Mistrů proti AC Milán v roce 1995, když jsme dali
rozhodující branku na 1-0! (na youtube.com je možné ten gól vidět).
„Začíná to tím, že držím míč pod kontrolou a chvilku čekám, nemusím se prosadit
individuálně, ale přilákat soupeře (upozornit), potom můžu přihrát míč na Davidse, ten
přihraje na vedle sebe postaveného Rijkaarda, který uvolní Kluiverta v pokutovém území a
není lepší příklad než finále Ligy Mistrů“!
To co jsme týdenně trénovali, bylo realizováno ve finále Ligy Mistrů, a proto to jsou malé
detaily…. Velmi důležité je, že po ztrátě míče musí okamžitě vypomoci středové řadě
ve zmenšení prostoru.
Při ztrátě míče musí krajní hráči vykonat hodně práce. Abychom vytvořili větší blok ve
středové řadě, jakmile mužstvo zase získá míč, musíte mít kvalitu rychle se přeorientovat ve
své pozici. Já sám jsem musel enormně pod trenérem van Gaalem pracovat v útočné fázi.
Především na doplnění středního útočníka a odražených míčích. Pokud jsem byl v blízkosti
soupeřovy branky, středový hrotový hráč nepotřeboval svůj hlavičkový souboj vyhrát, protože
jsem tyto odražené míče v jeho blízkosti posbíral.
2.2.4 Liga Mistrů: 1995 Finále:
AFC AJAX AMSTERDAM - AC MILÁN
Byl u začátku akce, z kterého padl vítězný gól Ajaxu, přetažený centr útočícího mužstva
doběhl Overmars až u postranní čáry, kde na sebe přilákal dva protihráče, čímž mohl uvolnit
spoluhráče Davidse a ten dále přihrává na Rijkaarda ve středu pole, který kolmou přihrávkou
našel Kluiverta a rozhodnul důležitou brankou ve finále Ligy Mistrů!! Využil své dominantní
nohy k přihrávce pod sebe a potvrdil vyjádření, že řešení herních situací se přenáší
z tréninkových jednotek do utkání. (obr. 1)
Obr. č. 1
18
2.2.5 Liga Mistrů: 1995 Semifinále:
AFC AJAX AMSTERDAM - FC BAYERN MNICHOV
Z levé strany přihrál zpětnou finální přihrávku na střed hřiště a Finidi prvním dotekem střelil
branku. Využil zase svou dominantní dolní končetinu k přesné přihrávce a pak sám v tomto
zápase skóroval, kdy po získání míče jeho mužstva nabíhal na střed hřiště a po přihrávce
svého spoluhráče střílel ze vzdálenosti 16 m kolem brankáře ke vzdálenější tyči. (obr. 2)
Obr. č. 2
2.2.6 Ligový ročník:
1995 FEYENOORD-AJAX
Akce začíná u R. de Boera, který přihrávkou za obranu uvolňuje Litmanena, ten si přebírá míč
pravou dolní končetinou, rozhlíží se komu může nahrát do pokutového území, rozhodne se
přihrát míč pod sebe, míč přebíhá spoluhráč bráněný těsně svým protivníkem a na zadní tyči
nabíhá Overmars, který si vytváří ideální pozici k zakončení před svým bránícím hráčem a
zakončuje pravou (dominantní) končetinou mezi pokutovou značkou a pokutovým územím, to
znamená, že výhoda hráče je v tom, že se dostane z opačné strany hřiště k zakončení svou
dominantní končetinou tj. pravou nohou. Záleží hlavně na inteligenci tohoto hráče, jak
předvídá situaci a vnímá prostor v dané situaci. (obr. 3)
19
Obr. č. 3
2.2.7 FRANK DE BOER
(asistent trenéra na MS 2010 reprezentace Holandska)
Jako trenér současného Ajaxu praktikuje rozestavení krajních křídelních středových hráčů
v opačném gardu.
Výhodou levonohého hráče na pravé straně je především možnost navedení do středu hřiště,
často přes slabší nohu obránce a může být hrozbou pro soupeře. Když máš ještě v mužstvu
krajní obránce, kteří se nebojí zaútočit (ofenzívní do útočné fáze), levého a pravého obránce
(levá a pravá noha je u nich dominantní), pak vytváříš pro obránce prostor po stranách, aby se
dostávali do ofenzívy a své schopnosti co nejlépe dovedli zúročit. Celkově bych to shrnul, že
do hry dostaneme více pohybu u jednotlivých středových hráčů a způsob hry bude
variabilnější, než u klasického herního rozestavení 4-3-3.
Nevýhodou jsou samozřejmě centry od brankové čáry. To se stává při obcházení soupeře
vnějškem hřiště nebo po kolmé přihrávce spoluhráče, kdy se hráč po běžeckém souboji
dostane až k brankové čáře a musí se svou slabší dolní končetinou centrovat před branku
soupeře. Jiná nevýhoda může být, že hráči svým pohybem do středu hřiště zhušťují prostor,
protože mají většinou sklon vést míč dovnitř, ale je třeba držet také šířku hřiště. Důvod proč
hraji radši s pravonohým hráčem na levé straně a s levonohým na pravé straně hřiště je
vysoká míra variability. Závisí taktéž na typu středového útočníka, kterého máte právě
v mužstvu, a na typu obránce (ofenzívnější, defenzivnější).
20
Při zakládání postupného útoku vyžaduje od svých středových krajních hráčů naběhnutí do
středu hřiště (obránce se dostává do situace rozhodování, jestli hráče dále osobně obsazovat
nebo zůstat ve svém prostoru pravého obránce), zvýhodňuje hráče zleva, který má pravou
končetinu dominantní a přebírá míč silnější nohou do pohybu, finální přihrávku provádí taky
svou dominantní končetinou (obr. 3).
Obr. č. 3
2.2.8 DANNY BLIND
(ex-trenér AFC Ajax Amsterdam, současný sportovní ředitel Ajaxu)
Velká výhoda je variace, kterou můžeš přinést do ofenzívní hry svého mužstva. Vedení míče
dovnitř hřiště a střelba dominantní dolní končetinou, obránce nechat útočit při uvolnění
prostoru krajního středového hráče do středu hřiště, tito typy hráčů se umí pohybovat mezi
liniemi, což je obtížnější bránit pro obránce, obrannou řadu. Defenzivní činnost je neustále
zlepšována. Trenéři hledají varianty, jak se proti dobře organizovanému bloku prosadit. Hráč
v opačném gardu je jedna z možností jak překonat obranný blok soupeře.
21
Nevýhodou zůstává centr slabší dolní končetinou. Řešení herních situací je více
předvídatelné, když levák hraje na levé straně a pravák od přírody na pravé straně. Ale
kdybych měl k dispozici specifického hráče, který má výborný centr, pak bych ho vždycky
upředňosťoval (pravonohý na pravou stranu, levonohý na levou stranu). Hráči se
v současnosti málo prosazují v souboji 1:1 a kvůli zdvojení v jejich prostoru je to daleko
složitější.
2.2.9 PAVEL VRBA
(současný trenér FC Viktoria Plzeň)
Záleží hodně na herním stylu mužstva, jak hraje, u nás krajní středoví hráči uvolňují prostor
pro naše ofenzívní krajní obránce (v mužstvu hraje pravonohý hráč na levé straně), výhoda
takového hráče je dynamické vedení míče (většinou na střed hřiště) a následná střelba
dominantní dolní končetinou, v tomto roce byl velice efektivní v zakončení při této herní
činnosti. Vyžaduji od obou krajních středových hráčů šířku a výšku při zakládání útoku, ale
výše v útočné fázi je důležité vyhledávání prostorů mezi liniemi a odskočení do volných
prostorů. Na otázku jak bránit takového hráče, když nastoupí v mužstvu soupeře? Snažil bych
se uzavírat střed hřiště a vytláčel tyto hráče více do strany, kde se dostanou více do hry na
svou slabší nohu.
22
3
CÍL PRÁCE
Cílem práce bylo analyzovat činnost vybraného hráče hrajícího v opačném gardu při herních
činnostech.
3.1 Dílčí cíle práce
1) zaznamenat prostor (zóna) hřiště, ve kterém se nachází před převzetím míče,
2) zaznamenat počet doteků levé a pravé dolní končetiny do doby ztráty míče nebo přihrávky
míče svým spoluhráčům,
3) určit dolní končetinu přebírající míč prvním a druhým dotekem,
4) zaznamenat způsob převzetí míče vnitřní nebo vnější stranou nohy prvním dotekem.
3.2 Hypotézy
H1 Vybraný hráč hrající v opačném gardu, využívá k herním činnostem častěji dominantní
dolní končetinu.
H2 Vybraný hráč při převzetí míče (první dotek s míčem) upřednostňuje vnitřní stranu
dominantní dolní končetiny (levá dolní končetina).
3.3 Úkoly práce
1) Rešerše literatury
2) Stanovit cíle a hypotézy
3) Zaznamenat sledované proměnné
4) Vyhodnocení a interpretace výsledků
5) Stanovit závěrečné doporučení pro praxi
23
4
METODOLOGIE
Činnostní struktura vybraného hráče byla zjišťována pomocí videozáznamu a následná
kvantifikace
jednotlivých
činností
byla
zaznamenávána
do
předem
připraveného
kategoriálního systému (kapitola 4.4). Nepřímé pozorování prostřednictvím videozáznamu je
široce použitelná metoda, předmětem pozorování může být hráč nebo celé mužstvo (Psotta,
2003). Tato metoda má pro kvalitu získaných údajů své výhody i nevýhody. Jako výhodu
nepřímého pozorování z videozáznamů, vidí v umožnění hodnocení bez časového stresu a
jiných rušivých faktorů prostředí, navíc s možností opakovaného pozorování stejných
sekvencí. Další výhodou je zabránění poklesu pozornosti a celkové únavy na kognitivní
výkon pozorovatele. Nevýhodou nepřímého pozorování z videozáznamů je, že nemůžeme
zachytit pohyb a činnosti všech hráčů na celé ploše v daném okamžiku a je tak možné
částečné zkreslení.
4.1 Výzkumný soubor
Z důvodu zaměření práce (problematika laterality) jsme vybrali jedince elitní úrovně hrajícího
levého krajního středového hráče a to v opačném gardu. Jednalo se o holandského
reprezentanta Arjena Robbena, který je hráčem německého Bayernu Mnichov (Bundesliga)
4.2 Design výzkumu
Jednalo se o osobní případovou studii a smíšený typ výzkumu. Smíšený výzkum je definován
jako obecný přístup, v němž se míchají kvantitativní a kvalitativní metody, techniky nebo
paradigmata v rámci jedné studie. V případové studii se zaměřujeme podrobně na jeden nebo
několik konkrétních případů. Případová studie nám nabízí možnost detailně prozkoumat
konkrétní případy. Můžeme tak pracovat celostně se všemi souvislostmi, které nám případ
nabízí. Na závěr pak můžeme konkrétní získané informace více generalizovat v širších
souvislostech nebo porovnávat jednotlivé případy mezi sebou (Hendl, 2005).
Hendl (2005) uvádí, že v případové studii jde o detailní studium jednoho případu nebo
několika málo příkladů. Sbíráme velké množství dat od jednoho nebo několika málo jedinců.
V případové studii jde o zachycení složitosti případu, o popis vztahů v jejich celistvosti.
Případová studie v sociálně-vědním výzkumu je podobná mikroskopu: její hodnota závisí na
tom, jak dobře je zaostřená. Předpokládá se, že důkladným prozkoumáním jednoho případu
lépe porozumíme jiným podobným případům. Na konci studie se zkoumaný případ vřazuje do
širších souvislostí. Může se srovnat s jinými případy, provádí se také posouzení validity
výsledků.
24
Hendl (2005) dodává, že intrinsitní případová studie je charakteristická tím, že výzkumník
popisuje do hloubky vybrané stránky případu, cílem je holistické porozumění případu i
pochopení propojení jeho jednotlivých částí. Tato studie se používá také při studiu málo
známých fenoménů. Výhodou studie je také okolnost, že výzkumník se může věnovat pouze
jedinému případu a poznat ho do velké hloubky.
Yin (1994) definoval případovou studii jako strategii pro zkoumání předem určeného jevu
v přítomnosti
v rámci
jeho
reálného
kontextu,
pracuje
jak
s kvantitativními,
tak
s kvalitativními daty.
1. Určení výzkumné otázky. Volí se nějaký jev, k němuž se bude výzkumník vztahovat
v průběhu výzkumu. Zaměření výzkumník specifikuje určením účelu studie a pomocí
výzkumných otázek.
2. Výběr případu, určení metod sběru a analýzy dat. Během fáze plánování
výzkumník určí, jak vybere případ, jaké použije techniky sběru a analýzy dat. Jestliže bude
pracovat s více případy, každým případem se zabývá samostatně. Musí určit, zda určité
případy budou mít zvláštní vlastnosti (extrémní případ). Plánuje, jaká data potřebuje, aby
zodpověděl výzkumné otázky. Většinou využije kvalitativní metody sběru dat (viz kap. 6), ale
výjimkou není ani použití metod kvantitativních. Zajišťuje, aby sběrem získal kvalitní
nezkreslující data. Rozvažuje také základní postup analýzy dat.
3. Příprava sběru dat. Protože se v případové studii generuje mnoho dat, je zapotřebí
připravit jejich organizaci v nějaké databázi. K tomu se využívá vhodný počítačový program.
Zajišťuje se procvičení a vyzkoušení jednotlivých technik. Plán výzkumu by měl obsahovat
protokol postupu sběru dat, termíny a místa. Je nutné předjímat problémy při sběru dat a
připravit opatření pro jejich řešení.
4. Sběr dat. Sběr dat provádí výzkumník systematicky a pomocí mnoha zdrojů. Stále
udržuje vztah mezi daty a případem. Zaznamenává a dokumentuje jednotlivé fáze sběru dat.
Provádí přepis dat do počítače, označuje a indexuje data tak, aby je mohl vyhledávat.
5. Analýza a interpretace dat. Výzkumník zkoumá data a hledá propojení mezi nimi a
výzkumnými otázkami. Zůstává otevřený nečekaným aspektům dat. Používá grafy a tabelace
(viz kap. 7). Hledá v datech konfigurace. Provádí analýzu uvnitř jednotlivých případů a
porovnává data mezi případy (viz kap. 8.1.4). Tato fáze se prolíná se sběrem dat.
25
6. Příprava zprávy. Cílem je vykreslit a přiblížit případ v jeho komplexnosti a umožnit
čtenáři kriticky posoudit průběh studie. Složitost případu výzkumník zobrazuje tak, aby jí
bylo možné lépe porozumět.
4.3 Organizace sběru dat
Cíl č. 1 zaznamenat do předem připraveného kategoriálního systému č. 1.
Cíle č. 2, 3, 4 zaznamenat do předem připraveného kategoriálního systému č. 2.
4.4 Kategoriální systémy
Při kvantitativním výzkumu vybraného hráče v opačném gardu jsem analyzoval:
- v jakém prostoru hřiště se nachází před převzetím míče,
- počet doteků s míčem (do doby ztráty nebo přihrávky míče spoluhráčům),
- určit dolní končetinu, která přebírá míč prvním dotekem a následovně určit dolní končetinu
při druhém doteku míče,
- u prvního doteku zaznamenat způsob (provedení) převzetí míče vnitřní nebo vnější stranou
nohy, ale vždy jen při zpracování míče.
Fotbalové hřiště jsem rozdělil na 12 prostorů více se zaměřením do útočné fáze, protože cílem
bylo sledovat, jak může být hráč v opačném gardu efektivní pro své vlastní mužstvo a
nebezpečný pro soupeře při herních činnostech jednotlivce nebo součinnostech celého
mužstva, ale těmito prvky se budu zabývat později u kvalitativního zkoumání vybraného
hráče.
Znázornění všech těchto bodů jsem se pokusil udělat na grafech hřiště ve dvou poločasech
utkání, tzn. hřiště a) 1. poločas, hřiště b) 2. poločas. K použitým znakům jsou dané
vysvětlivky.
26
4.4.1 Kategoriální systém č. 1 (hřiště zóny)
_________________________________________________________________________
Vysvětlivky:
●• - levá dominantní noha
○◦ - pravá noha
●○ - 1. Dotek
•◦ - 2. dotek + počet doteků
< - převzetí míče levá vnitřní, pravá vnitřní
x - převzetí míče levá vnější, pravá vnější
27
Kategoriální systém č. 2
Celkem
Prostor (zóna)
hřiště, ve kterém se
nachází před
převzetím míče
Počet doteků levé a
pravé dolní
končetiny do doby
ztráty míče nebo
přihrávky míče
svým spoluhráčům
Dolní končetina
přebírající míč
prvním a druhým
dotekem
Způsob převzetí
míče vnitřní nebo
vnější stranou nohy
prvním dotekem
1
2
3
4
5
6
Levá dolní končetina
(dominantní)
7
8
9
10
11
12
Pravá dolní končetina
(nedominantní)
Levá-pravá
Levá-levá
Pravá-levá
Pravá-pravá
DK
DK
DK
DK
Vnitřní strana nohy
L
P
28
Vnější strana nohy
L
P
5
VÝSLEDKY
5.1 Kvantitativní analýza
5.1.1 Utkání: 1. FSV MAINZ - FC BAYERN MNICHOV
hřiště a) 1. poločas
29
hřiště b) 2. poločas
30
Kategoriální systém č. 2
Celkem
Prostor (zóna)
hřiště, ve kterém se
nachází před
převzetím míče
Počet doteků levé a
pravé dolní
končetiny do doby
ztráty míče nebo
přihrávky míče
svým spoluhráčům
Dolní končetina
přebírající míč
prvním a druhým
dotekem
Způsob převzetí
míče vnitřní nebo
vnější stranou nohy
prvním dotekem
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
2
1
-
3
1
-
10
-
-
2
-
-
Levá dolní končetina
(dominantní)
Pravá dolní končetina
(nedominantní)
103
2
105
Levá-pravá
Levá-levá
Pravá-levá
Pravá-pravá
DK
DK
DK
DK
-
15
6
-
Vnitřní strana nohy
21
Vnější strana nohy
L
P
L
P
14
6
1
-
31
19
19
Kategoriální systém č. 1
5.1.2 Utkání: INTER MILÁN - FC BAYERN MNICHOV
hřiště a) 1. poločas
32
hřiště b) 2. poločas
33
Kategoriální systém č. 2
Celkem
Prostor (zóna)
hřiště, ve kterém se
nachází před
převzetím míče
Počet doteků levé a
pravé dolní
končetiny do doby
ztráty míče nebo
přihrávky míče
svým spoluhráčům
Dolní končetina
přebírající míč
prvním a druhým
dotekem
Způsob převzetí
míče vnitřní nebo
vnější stranou nohy
prvním dotekem
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
5
-
-
6
-
-
18
3
-
1
-
-
Levá dolní končetina
(dominantní)
Pravá dolní končetina
(nedominantní)
194
2
196
Levá-pravá
Levá-levá
Pravá-levá
Pravá-pravá
DK
DK
DK
DK
-
24
10
-
Vnitřní strana nohy
34
Vnější strana nohy
L
P
L
P
10
10
8
-
34
33
17
5.1.3 Utkání: HOLANDSKO - SLOVENSKO
hřiště a) 1. poločas
35
hřiště b) 2. poločas
36
Kategoriální systém č. 2
Celkem
Prostor (zóna)
hřiště, ve kterém se
nachází před
převzetím míče
Počet doteků levé a
pravé dolní
končetiny do doby
ztráty míče nebo
přihrávky míče
svým spoluhráčům
Dolní končetina
přebírající míč
prvním a druhým
dotekem
Způsob převzetí
míče vnitřní nebo
vnější stranou nohy
prvním dotekem
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
1
-
-
6
-
-
8
1
-
1
-
-
Levá dolní končetina
(dominantní)
Pravá dolní končetina
(nedominantní)
63
2
65
Levá-pravá
Levá-levá
Pravá-levá
Pravá-pravá
DK
DK
DK
DK
-
12
5
-
Vnitřní strana nohy
17
Vnější strana nohy
L
P
L
P
7
5
5
-
37
17
17
5.1.4 Utkání: HOLANDSKO - BRAZÍLIE
hřiště a) 1. poločas
38
hřiště b) 2. poločas
39
Kategoriální systém č. 2
Celkem
Prostor (zóna)
hřiště, ve kterém se
nachází před
převzetím míče
Počet doteků levé a
pravé dolní
končetiny do doby
ztráty míče nebo
přihrávky míče
svým spoluhráčům
Dolní končetina
přebírající míč
prvním a druhým
dotekem
Způsob převzetí
míče vnitřní nebo
vnější stranou nohy
prvním dotekem
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
1
-
-
14
-
-
7
3
-
1
1
-
Levá dolní končetina
(dominantní)
Pravá dolní končetina
(nedominantní)
120
-
120
Levá-pravá
Levá-levá
Pravá-levá
Pravá-pravá
DK
DK
DK
DK
-
21
6
-
Vnitřní strana nohy
27
Vnější strana nohy
L
P
L
P
11
5
6
-
40
27
22
5.1.5 Utkání HOLANDSKO - URUGUAY
hřiště a) 1. poločas
41
hřiště b) 2. poločas
42
Kategoriální systém č. 2
Celkem
Prostor (zóna)
hřiště, ve kterém se
nachází před
převzetím míče
Počet doteků levé a
pravé dolní
končetiny do doby
ztráty míče nebo
přihrávky míče
svým spoluhráčům
Dolní končetina
přebírající míč
prvním a druhým
dotekem
Způsob převzetí
míče vnitřní nebo
vnější stranou nohy
prvním dotekem
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
2
-
-
8
1
-
7
3
-
1
-
-
Levá dolní končetina
(dominantní)
Pravá dolní končetina
(nedominantní)
109
2
120
Levá-pravá
Levá-levá
Pravá-levá
Pravá-pravá
DK
DK
DK
DK
1
12
8
1
Vnitřní strana nohy
22
Vnější strana nohy
L
P
L
P
7
9
6
-
43
22
22
5.1.6 MS 2010: finále: HOLANDSKO - ŠPANĚLSKO
hřiště a) 1. poločas
44
hřiště b) 2. Poločas + prodloužení
45
Kategoriální systém č. 2
Celkem
Prostor (zóna)
hřiště, ve kterém se
nachází před
převzetím míče
Počet doteků levé a
pravé dolní
končetiny do doby
ztráty míče nebo
přihrávky míče
svým spoluhráčům
Dolní končetina
přebírající míč
prvním a druhým
dotekem
Způsob převzetí
míče vnitřní nebo
vnější stranou nohy
prvním dotekem
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
2
-
-
6
2
-
8
1
-
1
-
-
Levá dolní končetina
(dominantní)
Pravá dolní končetina
(nedominantní)
123
1
124
Levá-pravá
Levá-levá
Pravá-levá
Pravá-pravá
DK
DK
DK
DK
1
12
8
1
Vnitřní strana nohy
20
Vnější strana nohy
L
P
L
P
14
3
3
-
46
20
20
5.2 Kvalitativní analýza
Ve všech kvalitativních analýzách ze všech zápasů, které jsem zkoumal, tak jsem se zaměřil
hlavně na vybraného hráče na útočné polovině soupeře (35 m od branky soupeře) a sledoval
jsem herní činnost hráče v útočných herních situacích, které znamenaly nebezpečí pro branku
soupeře nebo byly zakončeny střelou, finální přihrávkou, gólem pro tým.
5.2.1 Utkání:
FSV MAINZ 05 - FC BAYERN MNICHOV
Na začátku utkání 1. Bundesligy uplatnil svou rychlost, když si naběhl za zády krajního
obránce na dlouhou přihrávku od spoluhráče, přebíral míč na prsa, ale dostal se
z nebezpečného prostoru na ohrožení branky soupeře a stačil už jen svou levačkou přes nohu
přihrát před branku a soupeři se podařilo odvrátit nebezpečí. Pohybem si pohlídal ofsajdovou
linii (hráčská inteligence).
Klamným pohybem se uvolní od protihráče, následovně přetažený míč na zadní tyč hlavičkuje
zpátky před branku přímo na hlavu svého spoluhráče, který šanci proměnil.
Rychlý protiútok z vlastní poloviny hřiště, dostává přihrávku na levou stranu do pohybu,
individuálně proniká k brankové čáře, přihrává pod sebe na spoluhráče na hranici pokutového
území, který míč netrefí a přestřeluje branku. (rychlost, dynamické vedení míče, herní přehled
před finální přihrávkou).
Sprintový náběh ze strany hřiště na kolmou přihrávku, kterou z prvního doteku svou pravou
nohou přihrává přes pokutové území a nachází spoluhráče na hranici 16 m, který uzavírá
prostor po útočné akci, nepodařilo se mu přesně zakončit, ale velmi nebezpečná akce.
Málokdy používá slabší nohu, ale tato situace ho donutila využít pro finální přihrávku pravou
končetinu. V určitých kritických situacích, když musí využít svou nedominantní nohu
(pravou) tak se nebojí rizika, že by provedení nemuselo být stoprocentní. Případy kdy obchází
svého protivníka vnějškem hřiště a musí přihrávat svou slabší nohou, můžou vést ke ztrátám
míče po nepřesných přihrávkách.
V další herní činnosti, kterou jsem zaznamenal v tomto utkání, reaguje hráč pohybem
k přečíslení v útočné fázi po přihrávce středového hráče do křídelního prostoru na
nabíhajícího středního útočníka, který se snaží před brankou přihrávkou uvolnit své
spoluhráče a po nešťastném zákroku obránce se dostává Robben k míči, který ze vzduchu
s citem a přesností své dominantní končetiny přihraje mezi obránce a Müller pohotovou
střelou v pádu zakončuje útok vstřelenou brankou. (přihraj a běž).
47
Přečíslení z pravé strany v součinnosti s krajním obráncem, zabíhající po pravé straně do
tandemu, centruje před branku na středního útočníka, ale ten na první tyči přestřeluje.
Útočná akce Robbena středem hřiště, kde krásnou kolmou přihrávkou uvolní za obránce
spoluhráče a ten střílí jen do tyče. Podobná této situaci je další herní situace, když přihrává do
gólové šance spoluhráči v pokutovém území, míč navádí zpátky zprava do hřiště a přitahuje
pozornost až třech hráčů soupeře (timingový náběh středového ofenzívního hráče).
Na konci utkání předvádí rychlé vedení míče, které vzniká po rychlém protiútoku a po
přečíslení přihrává do šance na protilehlejší stranu, která se automaticky otevírá pro další
hráče ve středové řadě, když dochází ke zdvojení nebo ztrojení vybraného hráče protihráči.
Zachytil jsem taky herní činnost po narážečce se spoluhráčem a následným navedení míče do
středu hřiště, kde byla možnost ohrozit branku ze střední vzdálenosti střelou, ale hráč se
rozhodnul k další kombinaci se středním útočníkem v pokutovém území a ta vedla ke ztrátě
míče v jinak slibně se vyvíjející situaci.
5.2.2 Utkání:
INTER MILÁN - FC BAYERN MNICHOV
Jeden z nejlepších zápasů vybraného hráče co se týče kvantitativní a kvalitativní analýzy.
Dominantní končetinu použil ze všech zápasů nejvíc právě v tomto zápase bylo jich 194
doteků s míčem, ale především byly vidět všechny charakteristické znaky tohoto krajního
středového hráče, které analyzují v další kapitole mé práce. Vyskytují se tam herní situace
s naběhnutím do pokutového území (přihraj a běž), přenesení do slabé strany, navedení do
středu hřiště a centr směrem do branky, součinnost s krajním obráncem (prostrčení, přitahuje
pozornost soupeře, do tandemu), navedení do středu hřiště a zakončení dominantní nohou ze
střední vzdálenosti (stejná herní situace v závěru utkání znamenala vedení 1:0, když střela
vypadla brankáři a útočník pohotově dorážel), průniková přihrávka do pokutového území po
součinnosti se středovým hráčem.
48
49
5.2.3 Utkání:
HOLANDSKO - SLOVENSKO
Vybraný hráč nastoupil poprvé na turnaji po zranění a do této doby hrál trenér s hráči, kteří
z pohledu laterality hráli na svých místech tzn. pravonohý na pravé straně a levonohý hráč na
levé straně, na hřišti zůstal do 71. minuty a vstřelil první gól po dlouhém míči za obranu, kde
v plném sprintu přihrávku vyžadoval, dostal míč pod kontrolu, spoluhráč ještě pohybem
(zaběhnutím) přitahoval pozornost soupeře, tím si mohl připravit míč do středu hřiště a
zakončit nechytatelnou střelou k tyči. V druhém poločase ohrozil nebezpečně branku soupeře
podobnou akcí, odražený míč navádí na střed hranice pokutového území a střílí přízemní
střelu, kterou brankář stačí vyrazit na rohový kop. Zřídka se dostal na levou stranu, ale přece
jen byl svou finální přihrávkou po kombinaci zleva nebezpečný, spoluhráč nevyužil tuto
přihrávku ke vstřelení gólu (může se pohybovat na obou stranách hřiště), což není pro
dominantní končetinu žádný problém, když se někdy objeví taky na levé straně hřiště. Po
zahraném přímém kopu soupeře ze strany se dostane do rychlého protiútoku zprava, rychlým
dynamickým vedením míče přečíslí se spoluhráči soupeře a přihrávkou do slabé strany se
snaží spoluhráče uvolnit do vyložené šance, ale střela je pak zablokována protihráčem.
5.2.4 Utkání:
HOLANDSKO - BRAZÍLIE
V tomto utkání se snažil individuálními průniky dostat za obranu soupeře, ale soupeř ho často
zastavil jen nedovoleným zákrokem, po jednom musel soupeř s červenou kartou ze hřiště a ze
slibných herních situací nedokázal být větším nebezpečím pro soupeře než v jeho jiných
zápasech.
5.2.5 Utkání:
HOLANDSKO - URUGUAY
Z tohoto utkání jsem vysledoval, jak často drží hráč šířku hřiště před převzetím míče,
v některých situacích jde vidět náběh na první tyč nebo těsně před vstřelenou brankou, kterou
sám hlavičkou promění, najde si prostor na značce pokutového kopu a nekompromisně hlavou
zvyšuje vedení mužstva, je patrné, že se trošku vytáčí doprava a to by měla být strana na
kterou se hráč z laterality lépe vytočí, ale odrazová noha je levá a normálně by měl mít
silnější nohu pravou podle některých výzkumů laterality. Dostane se ke svým typickým
průnikům po rychlých protiútocích, ale už není ze žádné individuální akce úspěšný a chybí
možná víc koncentrace hráče před zakončení slibné možnosti zvýšit náskok svého mužstva.
50
5.2.6 Utkání:
HOLANDSKO - ŠPANĚLSKO
Velice snadné vysvětlení proč hráč nebyl tak dominantní, protože soupeř dominoval v držení
míče a tím se nedostával do svých útočných herních situací a přece si vypracoval střelecké
možnosti ke vstřelení branky, v jednom případě předvídá výborně kolmou přihrávku od
spoluhráče, který ho poslal do vyložené šance a neuspěje 1:1 proti brankáři, podobná situace
s prodloužením míče za sebe hlavou od spoluhráče, vyhrává sprinterský souboj s protihráči,
kteří situaci trošku v ten moment podcenili a zachránili to takovým chytrým nedovoleným
zákrokem, který rozhodčí neměl odvahu odpískat v tak důležitém utkání finále MS. Mohl to
být rozhodující moment utkání, ale nakonec se mu akci nepodařilo úspěšně zakončit. Bylo
vidět hodně individuálních průniků, ale soupeř dokázal čistě a bez faulů zdvojovat nebo
někdy ztrojováním odebírat míče konstruktivně a tím předcházel nebezpečným situacím
vybraného hráče.
51
6
DISKUSE
V hypotéze H1 jsme ověřovali, zdali hráč hrající v opačném gardu, využívá k herním
činnostem častěji dominantní dolní končetinu. Výsledky potvrdily zcela jasně potvrdily náš
předpoklad. Vybraný hráč využíval k manipulaci s míčem dominantní levou dolní končetinu
(712 doteků) naopak nedominantní pravou dolní končetinu využil pouze 9 doteky.
V hypotéze H2 jsme ověřovali, zdali hráč při převzetí míče (první dotek s míčem)
upřednostňuje vnitřní stranu dominantní dolní končetiny (levá dolní končetina). I tento
předpoklad se potvrdil. Hráč k převzetí míče prvním dotekem využil levou vnitřní stranu nohy
63 krát a pravou vnitřní stranu nohy celkem 38 krát.
K výsledkům hypotéz jsme dospěli za pomocí sledování zápasů vybraného hráče, ve kterých
hráč nastoupil za FC Bayern Mnichov a holandskou reprezentaci. Viděli jsme celkem 6
zápasů na různých sportovních úrovních, které jsme analyzovaly po kvantitativní a
kvalitativní stránce.
Nejlepší zápas vybraného hráče po stránce kvantitativní a kvalitativní, kdy se nejvíce
projevily jeho znatelné charakteristické znaky byl zápas s Interem Milán. Nejčastěji se před
převzetím míče nacházel v prostoru č. 7 a to 18 krát, celkový počet doteků dominantní dolní
končetinou 194 krát, což je obdivuhodný výkon. Dalším bodem analýzy byl výzkum jaký je
první a druhý dotek vybraného hráče, v tomto zápase levá - levá nejvíc využívaná a to 24 krát
a v kvalitativní analýze využil všech svých možných pohybových schopností, technických
dovedností a dále percepčně kognitivních funkcí. V jiných zápasech převažuje také
dominantní dolní končetina v porovnání s nedominantní dolní končetinou.
Za komentář, stojí taktický plán soupeře, když v zápase bundesligy trenér Mainzu postavil od
začátku utkání na krajní středové hráče dva obránce hrající také přes nohu a po 20 minutách
se vyměnili zpátky do svých přirozených hráčských funkcí, z důvodu, že jak Robben tak
Ribery hrají oba v opačném gardu, ale nedařilo se jim výkon těchto dvou elitních krajních
středových hráčů eliminovat, protože nebezpečí přicházelo z obou stran hřiště. Možná není
reálné přeházet svůj vlastní tým kvůli nebezpečným krajním středovým hráčům, ale lepší
hráče připravit po technicko - taktické stránce, trenér Vrba odpověděl na položenou otázku
velmi pohotově, když jsem se ho zeptal jak eliminovat takového hráče, ale neslyšel jsem
určitě, že by obránce vyměnil ze svých stran na opačné strany, nýbrž by chtěl po obráncích
zavírat cestu do středu hřiště a vytlačovat krajní středové hráče vytláčet na svoji slabší nohu.
52
Z pozorování jsem došel k závěru, že se mužstva proti tomuto typu hráčů snažili v obranné
fázi zdvojovat nebo proti Španělsku bylo k vidění ztrojování. Z toho plynulo úspěšnější
konstruktivní odebírání míčů z pohledu Španělska než zdvojení od hráčů Interu Milán, kteří
se k získání míče nedostali, naopak vybraný hráč vytěžil v tom smyslu, že uvolnil jednoho ze
svých spoluhráčů v útočné fázi. Z hráčských funkcí si nejvíce spolupracoval s defenzívním
středním hráčem, od kterého přijal většinu přihrávek, dále byl v součinnosti s ofenzívním
středovým hráčem, středním útočníkem a samozřejmě s krajním obráncem, kterému otevíral
svůj prostor na straně při vedení míčů na střed hřiště. Výhodou pro trenéra může být, když se
utkání nevyvíjí ve prospěch mužstva a hraje s dvěma krajními hráči v opačném gardu, může
bez jakéhokoli střídání ovlivnit utkání jen změnou stran těchto dvou hráčů a podaří se mu
změnit herní styl, který se mu do té doby nedařil.
Taktéž nás zajímalo jak na těsně je hráč svým krajním obráncem bráněný, ale ve většině
případů měl útočící hráč dostatek času k převzetí míče a popř. dalším individuálním akcím po
své straně. Myslím si, když tento hráč dostane příliš času a může se otočit čelem k protihráči
před počátkem útoku, ztrácí výhodu bránícího hráče a je daleko zranitelnější.
U převzetí míče vnitřní stranou nohy upřednostňoval bez větších rozdílů obě končetiny,
většinou byl zády k postranní čáře ve statickém postavení, ale v náběhu nebo v menším
pohybu je zase vidět, že k převzetí míče využívá častěji vnější stranu nohy a jen dominantní
nohou 29 krát a pravou nohou jsem nezaznamenal převzetí vnější stranou ani jedenkrát. Podle
mého názoru se nedivím, že vybraný hráč přebírá převážně prvním dotekem svou vnitřní
stranou nohy, protože to může být v daný okamžik nejpřesnější způsob a pro druhý dotek má
hráč míč rychle pod kontrolou.
Existuje stále hodně týmů, které hrají s levým a pravým křídlem v útočné řadě, střední
útočník, který je nebezpečný v pokutovém území soupeře a tím pádem se vyplatí rozestavení
s typickými křídly po stranách a nemusí hrát ani v opačném gardu, jsou nebezpeční po
individuálních akcích vnějškem hřiště a můžou být platní pro středového útočníka svými
centry od brankové čáry. Slyšel jsem mnoho názorů, že si nemyslí, aby každý levák nebo
pravák mohl hrát na opačné straně hřiště, ti co tam dokážou nastupovat jsou světovými
fotbalisty. Z toho vyplývá taky, že podle herního stylu svého mužstva můžeme uvažovat o
různých taktických plánech, ale záleží nakonec, z jakých typů hráčů je mužstvo nakonec
sestaveno. Řekl bych, když mám ofenzívní krajní obránce, netypického středového útočníka,
třeba někoho ze středové řady a ve středové řadě hodně variace přiklonil bych se k hráči,
hráčům, kteří by hráli v opačném gardu, ale zase v jiném případě, kdy mám typického
53
středového útočníka a chci, aby míče často chodily do pokutového území, vyplácí se více u
herního systému 1-4-3-3, kde je jejich pozice křídelních hráčů. Teď se dostáváme k dalšímu
problému, jestli vybraného hráče můžeme jmenovat krajním středovým hráčem, protože se
určitě setkáme s názory, kdy odborníci tvrdí, že se jedná o křídelní útočníky? Ve sledovaných
utkáních se zapojoval do všech herních činností moderního všestranného fotbalisty a je hodně
těžké posoudit, jestli mluvíme o útočníkovi nebo o krajním středovém hráči, ale v poslední
době často hraný herní systém 1-4-2-3-1 v podobě nejlepších mužstev Evropy vypovídá o
tom, že můžeme říct o krajním středovém hráči, že ho do středové řady klidně můžeme
zařadit.
Pro obránce soupeře je bránění složitější v případě, když krajní středový hráč dokáže naběhnout
dvěma způsoby (vnitřkem a vnějškem hřiště) a nejlépe zpoza zorného pole protivníka. V herní
činnosti si hráč dokáže dobře přikrýt míč před obráncem, protože si většinou pokrývá míč pravou
částí těla a na míč má obránce dále než by tomu bylo naopak. Využívá prostor sám pro sebe nebo pro
svého spoluhráče. Z analýzy sledovaných zápasů je nejdůležitější, že hráč v opačném gardu musí mít
vysokou úroveň technicko – taktické způsobilosti, rychlostní předpoklady a vyhovovat zvolené
strategii týmu v daném utkání. Viděl jsem rozdíl také v tom, když hráč hraje na pravé straně přes
nohu nemusí už disponovat striktně rychlostními schopnostmi, které by daleko víc mohl využívat na
své dominantní straně, kde má větší možnost obránce přesprintovat a míč od brankové čáry
odcentrovat (dát finální přihrávku před branku). Na protilehlé straně potřebuje samozřejmě také
rychlost, ale hlavně pomalejší krajní středový hráč využije dynamického vedení míče a své hráčské
inteligence. Zmíněné analyzování mi potvrdilo tvrzení jiných trenérů a hráčů o této problematice
opačného gardu ještě před docílenými výsledky, když jsem je požádal v podobě rozhovoru před
započetím mé práce.
54
7
DOPORUČENÍ PRO PRAXI
7.1 Praktická aplikace do tréninku
Na základě pozorování vybraného hráče hrajícího v opačném gardu jsme vytvořili průpravné
cvičení, herní cvičení, průpravné hry.
Cvičení 1: PC - převzetí míče na vnitřní stranu a vnější stranu hřiště (obr. 1 a, b)
Kritická místa:
 prudkost přihrávky
 timingová součinnost
 klamná činnost před vyžádáním přihrávky
 převzetí míče do otevřeného (konstruktivního postoje) postavení
Obr. č. 1 a) varianta s převzetím na vnitřní stranu
Obr. č. 2 b) varianta s převzetím na vnější stranu
55
Cvičení 2: HC - týmová součinnost krajního středového hráče s ofenzívním středopolařem a
středním útočníkem (průniková přihrávka) (obr. 2)
Kritická místa:
 časová a prostorová součinnost (průniková kombinační součinnost)
 dynamické převzetí míče do konstruktivního postavení
 časování finální přihrávky
Obr. č. 2
56
Cvičení 3: HC - týmová součinnost krajního středového hráče s ofenzívním středopolařem a
středním útočníkem (navedení míče do středu hřiště a následná střela ze střední vzdálenosti)
(obr. 3)
Kritická místa:
 časová a prostorová součinnost
 dynamické převzetí míče do konstruktivního postavení
 přesnost střelby
 uvolnění prostoru středovým ofenzívním hráčem a středovým útočníkem, reakce
středního útočníka na odražený míč od brankáře
Obr. č. 3
57
Cvičení 4: HC - týmová součinnost krajního středového hráče s ofenzívním středopolařem a
středovým útočníkem (načasovaná přihrávka na nabíhajícího středopolaře) (obr. 4 a, b)
Kritická místa:
 časová a prostorová součinnost
 dynamické převzetí míče do konstruktivního postavení
 timingová součinnost
 uvolnění prostoru středním útočníkem
Obr. č. 4 a, b
58
Cvičení 5: PH - 11:11 - postupný útok z vlastní poloviny hřiště s danými principy pro
krajního pravého středového hráče v útočné fázi - uvolnění prostoru pro ofenzívního pravého
obránce 4 b), kolmá přihrávka na středního útočníka 4 a), přihrávka levému krajnímu
středopolaři do slabé strany soupeřova hřiště 4 c) (obr. 5)
Kritická místa:
 časová a prostorová součinnost
 dynamika HČ
 převzetí míče krajního hráče do konstruktivního postavení
 herní přehled při výběru finální přihrávky
 timingový dynamický náběh útočných hráčů do zakončení
Obr. č. 5
59
Cvičení 6: PC - nácvik útočné herní kombinace s uvolněním prostoru pro ofenzívního
krajního obránce (součinnost mezi krajním obráncem, krajním středopolařem, středním
útočníkem) (obr. 6)
Kritická místa:
 dynamická časoprostorová součinnost
 dynamické převzetí míče do konstruktivního postavení
 klamná činnost před vyžádáním míče
 herní přehled při výběru finální přihrávky
 sprintový náběh krajního obránce
Obr. č. 6
60
Cvičení 7: PC - zdokonalování centrovaných míčů krajních středopolařů z křídelních
prostorů směrem do branky (zprava levou nohou a zleva pravou nohou) (obr. 7)
Kritická místa:
 prudkost přihrávky
 timingová součinnost
 krajní středopolař (šířka hřiště)
 prudký centr směrem do branky
 dynamický náběh útočných hráčů
Obr. č. 7
61
Cvičení 8: HC - součinnost hráčů s naběhnutím do prostoru (finální přihrávka vnitřní stranou
nebo vnější stranou hřiště) (obr. 8 a, b)
Kritická místa:
 timingová součinnost
 prudkost přihrávky
 dynamický náběh krajního hráče (výběr místa dovnitř nebo vnějškem hřiště)
 dohrávání všech útočných akcí (střední útočník, krajní pravý středopolař)
Obr. č. 8 a)
b)
62
Cvičení 9: HC - součinnost krajního středového hráče s krajním pravým obráncem (obr. 9)
Kritická místa:
 dynamická časoprostorová součinnost
 dynamika herních činností
 sprintový náběh krajního obránce
 herní přehled při výběru finální přihrávky
 timingový dynamický náběh útočných hráčů do zakončení
Obr. č. 9
63
Cvičení 10: PC - Součinnost útočných hráčů s krajním středovým hráčem (nácvik střelby ze
svých prostorů) (obr. č. 10 a, b)
Kritická místa:
 klamná činnost před vyžádáním míče
 časovaný akcelerační náběh zakončujícího hráče
 časování finální přihrávky
Obr. 10 varianta a)
varianta b)
64
Cvičení 11: PC - zdokonalování převzetí míče do středu hřiště a dynamické vedení míče se
zakončením (dominantní končetina) (obr. č. 11)
Kritická místa:
 prudkost přihrávky
 klamavý pohyb před přihrávkou
 dynamické převzetí míče do pohybu
 rychlé provedení střelby (druhým dotekem)
Obr. č. 11
65
Cvičení 12: PC - načasovaný timing krajního středového hráče po útočné herní kombinaci a
nácvik kolmé přihrávky (obr. 12 a, b)
Kritická místa:
 prudkost přihrávky
 klamavý pohyb před přihrávkou
 dynamické vedení míče po převzetí
Obr. č. 12 varianta a) načasovaný náběh
varianta b) kolmá přihrávka
66
Cvičení 13: PC - součinnost středové řady s uvolněním krajního obránce (obr. 13)
Kritická místa:
 časoprostorová součinnost
 spritový náběh obránce
 timingový náběh útočných hráčů
 herní přehled před finální přihrávkou
Obr. č. 13 a, b
varianta
a) přes ofenzívního středového hráče
b) přes defenzívního středového hráče
67
Cvičení 14: PC - zakládání postupného útoku ze svých hráčských pozic 10:1 (obr. 14)
Kritická místa:
 rychlé převzetí míče do konstruktivního postavení
 prudkost přihrávky
 časoprostorová součinnost středových hráčů
 načasovaný náběh krajního středového hráče na zakončení
 herní přehled před finální přihrávkou
Obr. 14
68
8
ZÁVĚR
Na základě našeho pozorování elitního krajního středového hráče Arjena Robbena jsme
dospěli k závěru, že není zásadní postavení hráče na hřišti z pohledu laterality resp. postavení
hráče na straně hřiště, které je shodné s dominantní dolní končetinou (např. levonohý hráč
nemusí nastupovat pouze na levé straně). Stává se tak důležitým prvkem celého týmu při
zkvalitňování individuálního a týmového herního výkonu, kdy k herním činnostem a
součinnostem se spoluhráči využívá dominantní dolní končetinu. Tato práce poukázala
přednosti „jednonohého-levonohého hráče“, hrajícího v opačném gardu, který patří k elitním
hráčům společně s jinými fotbalisty (Messi, Ronaldo…).
Na světových turnajích se stále více setkáváme s těmito typy hráčů, kteří nastupují v opačném
gardu jak v mládežnických kategoriích tak také v dospělých kategoriích. Příkladem je
Švýcarská U-21 na Mistrovství Evropy v Dánsku 2011. Oba krajní středopolaři nastupovali
v opačném gardu a jejich herní výkon byl na vysoké úrovni. Samozřejmě nechci tvrdit, že jen
s těmito hráči můžete být úspěšní, ale hlavně dokážete být v různých ohledech pro soupeřovu
branku nebezpeční. V nastávajících letech bude zajímavé sledovat kolik jiných evropských
nebo reprezentačních týmů využije volby s podobným hráčem na mezinárodní scéně
nastupovat.
Samozřejmě mužstva stavějící na fyzicky disponovaném středním útočníkovi, který je
nejnebezpečnější v pokutovém území, nechají nastupovat na svých stranách typické krajní
křídelní útočníky, kteří přesnými přihrávky od brankové nebo postranní čáry tohoto útočníka
vyhledávají ke kombinaci. Znamená to, že v tomto způsobu nastupují krajní záložníci na
shodné straně s dominantní dolní končetinou. Hlavní slovo bude mít vždycky trenér, který se
snaží svou taktikou, herním stylem připravit svůj tým a překvapit například rozestavením
soupeře. Po názorech různých trenérů a hráčů je velmi důležité rozestavení mužstva a jaké
typy hráčů máme na různých postech mužstva.
Závěrem tedy můžeme konstatovat, že pokud má trenér k dispozici ofenzívní krajní obránce
tak se nabízí postavit krajního středového hráče na opačnou stranu hřiště nežli je jeho
dominantní dolní končetina. Naopak, jestliže je v týmu vysoký střední útočník tak lze
upřednostňovat kombinaci po stranách hřiště s finální přihrávkou do pokutového území.
69
9
LITERATURA
DRNKOVÁ, Z. & SYLLABOVÁ, R. (1983). Záhada leváctví a praváctví. Praha: Avicenum.
s.12-13, s. 49-52
HENDL, J. Kvalitativní výzkum - základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005, s. 104, s.
164
MĚKOTA, K. (1983). Kapitoly z antropomotoriky I. (Lidský pohyb – motorika člověka).
Olomouc: Univerzita Palackého.
MĚKOTA, K. (1984). Syntetická studie o pohybové lateralitě. Acta Univesitatis Palackianae
Olomucensis. Facultas paedagogica. Gymnica XIV. In Tělesná výchova a sport 3. Praha:
Státní pedagogické nakladatelství, 93-124.
PSOTTA, R. Analýza intermitentní pohybové aktivity. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80246-0692-5
STAKE,R. E.: The art of case study research, London: Sage, 1995. s. 107-108
YIN, R. K.: Case study research: Design and methods. Sage: London, 1994, 2003. s. 113-114
Odkazy:
www.sportgrafiken.de
www.devoetbaltrainer.nl
www.fussballtrainer.de
http://www.youtube.com/watch?v=IHhkTPoUF94&feature=fvsr
http://www.youtube.com/watch?v=jzxXKqg0eX4
http://www.youtube.com/watch?v=w6vUdgUnNZs
70

Podobné dokumenty

Přemysl Bičovský Kdybych neměl Teplice rád, tak tady

Přemysl Bičovský Kdybych neměl Teplice rád, tak tady „To jsou objevy, co se dá dělat? Jasně, že to štve, že to zdržuje. Ale i pro nás je to hezké, když se něco najde,“ konstatuje mistr dělníků. David Rada/ČRo

Více