1. O autorovi fr. Michael Mascari, O.P. je členem americké Provincie
Transkript
1. O autorovi fr. Michael Mascari, O.P. je členem americké Provincie
1. O autorovi fr. Michael Mascari, O.P. je členem americké Provincie Sv. Alberta velikého (Centrální provincie). V současné době působí jako asistent magistra řádu, je sociem pro intelektuální život. Kontaktní e-mail: [email protected]. 2. Titulek Lectia: A komu chceš umývat nohy ty? 3. Datum Lectia: 24. března 2016, Zelený čtvrtek - večerní mše na připomínku Poslední večeře Jazyk originálu: angličtina 3. Lectio: Lectio vychází především z textu evangelia: Jan 13,1-15 Další čtení: Ex 12, 1-8.11-14: Ž 16,12-13.15-16bc.17-18; a 1Kor 11,23-26. ... Ježíš věděl, že mu dal Otec všechno do rukou a že vyšel od Boha a vrací se k Bohu. Proto vstal od večeře, odložil svrchní šaty a uvázal si kolem pasu lněnou zástěru. Potom nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat jim je zástěrou, kterou měl uvázanou kolem pasu. Tak přišel k Šimonu Petrovi. Ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“ Ježíš mu odpověděl: „Co já dělám, tomu ty nyní ještě nemůžeš rozumět; pochopíš to však později.“ Petr mu řekl: „Nohy mi umývat nebudeš! Nikdy!“ Ježíš mu odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“ Šimon Petr mu řekl: „Pane, tak mi umyj nejen nohy, ale i ruce a hlavu!“ Ježíš mu odpověděl: „Kdo se vykoupal, potřebuje si umýt jen nohy, a je čistý celý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ Věděl totiž, kdo ho zradí; proto řekl: „Ne všichni jste čistí.“ Když jim tedy umyl nohy, zase si vzal na sebe své šaty, zaujal místo u stolu a řekl jim: „Chápete, co jsem vám udělal? Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem, a to právem: to skutečně jsem. Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a Mistr, máte také vy jeden druhému umývat nohy. Dal jsem vám příklad: Jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy.“ (Jan 13,1-15) 4. Studio: Janovo evangelium klade Ježíšovo ukřižování do „dne příprav“, kdy byli zabíjeni velikonoční beránci. Poslední večeře se tedy podle Jana nekryje s pesachovou hostinou, ale se slavnostní večeří, kterou Ježíš slavil s učedníky v předvečer tohoto dne. Navíc - na rozdíl od Matoušova, Markova a Lukášova evengelia - zde není zmíněno ustanovení Eucharistie. Teologickou reflexi na téma Eucharistie najdeme u Jana v šesté kapitole, v řeči o Chlebu života. Především v 6,51 - 58 se jasně mluví o účasti na Těle a Krvi Kristově. Že Ježíš umyl učedníkům nohy, to se dočteme pouze u Jana. Umývání nohou bylo ve starověku znakem pohostinnosti, něčím, co hostitel nabízel svým hostům. Samozřejmě jim nohy neumýval sám, dělali to otroci, služebníci, lidé podřízení – šlo o práci ponižující. Petr si byl dobře vědom, že člověk vysoce postavený (a kdo byl výše postavený, než Ježíš?) by se nikdy neměl snížit k tomu, aby myl nohy lidem nižšího postavení. Oprávněně tedy protestuje a nechce si nechat nohy umýt. Ježíš však trvá na svém. O dva dny později se ukáže, proč. Chce učedníkům připomenout, jak se mají k sobě navzájem chovat, sloužit jeden druhému, nelpět na pozici nebo postavení ve vznikajícím společenství církve. Všimněme si, že Jan, na rozdíl od synoptiků, nemluví o Dvanácti nebo o apoštolech, ale prostě o učednících. Služba je úkolem pro každého z učedníků. Slova, která zde Ježíš říká Petrovi – že s ním totiž nemůže mít podíl, když si nenechá nohy umýt – poukazují na dokonalost služby, kterou Ježíš koná. Plnost Ježíšovy oběti nespočívá v tom, že učedníkům umyje nohy, ale že je zachrání svou krví, která bude následujícího dne prolita, stejně jako krev velikonočního beránka. 5. Meditatio: Svatý Bazil z Cézareje kritizoval mnichy své doby, muže, kteří žili osamoceně v poušti. Ptá se jich: „Hle, Pán ... umyl nohy učedníkům. Komu je chceš umývat ty? Komu ty chceš prokazovat služby? Jak chceš být poslední, když žiješ jen sám se sebou?“1 Je zřejmé, že zdrojem síly a významu Bazilových slov je evangelní text, který dnes čteme. Ježíš umyl nohy svým učedníkům a tento příklad služby bude dnes připomínán v kostelích po celém světě. Obřad mytí nohou a příslušný evangelijní text jsou centrem liturgie Zeleného čtvrtka. Důrazně nám připomínají, že k našemu křesťanskému povolání patří jak služba, tak společenství. Ježíš umyl svým učedníkům nohy, ale nejen to. Lámal chléb a dával pít víno, své Tělo a krev, ale nejen to. Jako Velikonoční beránek nás zachránil prolitím své krve, ale nejen to. Ježíš prokazoval službu, a zároveň nás přetvářel v sebe samého. Skrze jeho smrt a vzkříšení jsme se stali údy Jeho nejvlastnějšího Těla. Už nejsme jen jednotliví muži a ženy, kteří si připomínají jeho učení a následují ho. Máme podíl na daru Eucharistie, jsme sjednocení s Kristem a patříme k Jeho Tělu. A jsme zváni do plného společenství Otce, Syna a Ducha svatého. Jsme-li údy Jeho Těla, vydáváme sami sebe Kristu a v duchu pravdivé služby se ve společenství vydáváme jeden druhému. Kristus nám umyl nohy, očistil nás od hříchu a dal nám nový život. I nás dnes zve, abychom měli podíl na témž uzdravení, témž smíření, na daru života vydaného službě světu ve svatém společenství s druhými. 6. Oratio: Milující Otče, prosíme, učiň z nás milosti-plné následovníky svého Syna. Kéž následujeme svým životem příklad, který nám dnes Kristus dal. Pokorně prosíme, dej nám milost, abychom dokázali umývat nohy trpícímu světu, a těm nejubožejším abychom přinášeli tvé milosrdenství, uzdravující moc a odpuštění. Dej prosíme, aby se skrze službu bratřím a sestrám prohlubovalo naše spojení s Kristem i mezi námi navzájem. 7. Contemplatio: V křesťanském životě nejde konec konců o nás. Jde o Krista, který je přítomný ve službě a svátosti, přítomný v životě našich bratří a sester, především těch, kteří zvlášť potřebují milosrdenství. 1 Překlad převzat z revue Theofil.cz - http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=1273