Sborník Mezinárodní konference o úpadku v ČR

Transkript

Mezinárodní konference o úpadku
v České republice
konaná pod záštitou Ministerstva spravedlnosti ČR
Praha, 26.- 27. dubna 2004
CMDS VŠE Praha, José Martího 2/407, Praha 6
Cíl konference
České úpadkové právo stále prochází etapou rekodifikace a vzhledem k existujícím problémům
se náročnost řešení insolvence v ČR zvyšuje. V tomto složitém tvůrčím období si Komora
specialistů pro krizové řízení a insolvenci v ČR kladla za cíl poskytnout odborné veřejnosti
potřebné informace o připravenosti nového úpadkového práva v ČR. Cílem bylo vytvořit prostor
k projednání důležitých problémů, jejichž řešení by mohlo přinést výsledky ve zkrácení délky
trvání, zkvalitnění řízení a zlepšení konečných výsledků konkursů pro věřitele. V neposlední
řadě šlo také o společné jednání všech aktérů konkursních řízení – věřitelů, konkursních soudců,
konkursních správců.
Konference se zaměřila na problematiku úpadku v ČR v širším kontextu legislativních
a ekonomických souvislostí. Kladla si za cíl upozornit na
• ekonomické souvislosti slabého právního rámce úpadku v ČR,
• problémy konkursního práva a navazujících zákonů, zejména z pohledu realizace nového
institutu – reorganizace, v podmínkách stávající daňové legislativy,
• případné dopady vstupu ČR do EU pro konkurs a jeho účastníky.
O těchto otázkách a řadě dalších se diskutovalo na konferenci. České zkušenosti s úpadkem
byly konfrontovány se zkušenostmi zahraničních lektorů. Konference se zúčastnili zástupci
ministerstev, legislativní sféry, Parlamentu ČR, Legislativní rady vlády ČR, konkursní soudci,
domácí a zahraniční specialisté na uvedenou problematiku.
OBSAH
4
5
7
9
12
13
15
18
20
22
25
28
2
Zahájení konference
JUDr. Jarmila Veselá, prezidentka KSKŘI v ČR
Vystoupení ministra spravedlnosti ČR
JUDr. Karla Čermáka
Informace o dopracování nové úpravy insolvenčního práva. Koncepce
nového zákona ve vazbě na celosvětový vývoj a zásady komplexní úpravy
– posílení pozice věřitelů a jejich orgánů, posílení sanačního principu, více
způsobů řešení úpadku, změna pozice dlužníka. Odpovědnost správců za
výkon funkce. Zavedení reorganizace. Význam společenského prostředí, ve
kterém se nová legislativa uplatní.
Úpadek, jeho vývoj, ekonomické a mezinárodní
souvislosti
Ladislav Hornan, generální ředitel, Hacker Young, Velká Británie
Dnešní úprava úpadku v Anglii a její historické kořeny. Zakotvení způsobů
trestu pro dlužníky. Vyváženost sanací a sankcí. Přelomový rok 1986
– sjednocení úpravy úpadkového zákona pro fyzické i právnické osoby.
Včlenění požadavků na kvalifikaci správců a specialistů pro krizové řízení
a insolvenci do právní úpravy. Založení orgánů a organizací se zakotvenými
pravomocemi vzdělávat, udělovat licence, dohlížet a kontrolovat.
Úpadek v ČR, jeho vývoj, ekonomické mezinárodní
souvislosti, připravenost na vstup ČR do EU,
hlavní problémy
JUDr. Zdeněk Krčmář
Zákon o konkursu a vyrovnání, jeho kořeny. Boom konkursních řízení po
roce 1994 a potřeba rozsáhlých změn zákonné normy, řada novelizací.
Problémy stávající úpravy zákona. Připravenost ČR na vstup do EU.
Nařízení Rady EU č. 1346 z roku 2000.
Záznam diskuse
Postavení a úloha věřitelů v úpadku, možnosti zajištění
pohledávek, stát versus ostatní věřitelé v ČR
Ing. Miroslav Singer,PhD
Kritika nastavení podmínek a pobídek k rychlému a včasnému řešení
úpadku v ČR. Zdůraznění makroekonomické dimenze problému.
Zkušenosti z restrukturalizace. Případové studie - rychlý prodej a odvracení
konkursu z pohledu věřitelů.
Přístup věřitelů k zajištění pohledávek, zakotvení jejich
pravomoci a odpovědnosti v legislativě evropských zemí
John Verrill, ředitel, Lawrence Graham, Velká Británie
Uplatnění zásady „rozdělit se o bolest rovným dílem“ v přístupu
zákona k věřitelům v Anglii. Zrušení přednostních práv státu co se týče
nedoplatků na daních. Věřitelé – stejná úroveň, stejná práva. Opatření na
ochranu věřitelů – zákaz činnosti statutárních orgánů, pravidla na zrušení
protiprávního zadržování majetku, zamezování podvodů spáchaných
na věřitelích, osobní odpovědnost za bezohledné obchodování, rušení
podhodnocených transakcí, apod. V zákoně není žádná definice úpadku
jako takového, pohled na úpadek „když se utrácí peníze věřitelů, nikoli
peníze společnosti“. Délka řízení ve Velké Británii.
Záznam diskuse
Úloha soudu v úpadkovém řízení, problémy
soudní praxe, rozhodování incidenčních sporů;
trestněprávní aspekty
JUDr. František Kučera
Průběh konkursního řízení v ČR. Vliv incidenčního a excindačního řízení
na průběh konkursu.
Fungování úpadkového práva v ČR, faktory zásadně
podmiňující jeho funkčnost a efektivitu
Mgr. Ivana Mlejnková
Zamyšlení soudců nad fungováním úpadkového práva a nad průběhem
konkursu a konkursního řízení v České republice. Zmapování faktorů
zásadně podmiňujících funkčnost, efektivitu či slabá místa současné
právní úpravy. Možný legislativní vývoj.
Soudní versus mimosoudní řízení, postavení
konkursních soudců a vybrané problémy soudní
praxe v Anglii
Mark Andrews, ředitel, Denton Wilde Sapte, Velká Británie
Složitost britského systému. Typy postupů, formy úpadku, soudní
a mimosoudní řízení. Nejdůležitější aktér řízení – specialista na krizové
řízení, jeho odpovědnost za řízení podniku a ochranu majetku. Priorita
jeho profesionálního názoru a rozhodovací pravomoci. Odpovědnost
věřitelům. Omezená pravomoc a omezená působnost soudů v případě
úpadku právnických osob. Konkursní řízení se v Anglii nepřiděluje
konkrétním soudcům.
Záznam diskuse
29
31
33
35
36
42
44
46
49
53
56
58
Sekce A
Pravomoc a odpovědnost věřitelů a věřitelských orgánů
v konkursním řízení
Účastníci diskuse: Ing. Miroslav Zámečník, Mgr. Ivana Mlejnková,
John Verrill, Mgr.Tomáš Braun
Diskuse zaměřená na postavení věřitelů v českém konkursním řízení, a to
nikoli v řízení o jejich návrhu na konkurs, které je s malými odchylkami
ovládáno prvky civilního sporného řízení a nevykazuje nějakých procesních
zvláštností či složitostí, ale po prohlášení konkursu, tedy v konkursu
samotném. Specifické chování státu v postavení věřitele. Pojednání
o právech a povinnostech věřitelů v konkursu, o jejich možnosti kontrolovat
a aktivně ovlivňovat konkursní řízení, o postavení a úloze věřitelských
orgánů. Uspokojování pohledávek věřitelů v konkursu. Vztah správce
a věřitelů. Pohled z hlediska britské legislativy.
Úpadky jinak
Ing. Miroslav Zámečník
Pravomoc a odpovědnost věřitelů a věřitelských orgánů
Uspokojování a uplatňování nároků věřitelů v konkursu,
charakteristika vybraných skupin věřitelů
Mgr.Tomáš Braun
Záznam diskuse
Sekce B
Konkursní řízení v praxi ČR a Anglie
Účastníci diskuse: JUDr. Jolana Maršíková, Louise Verrill,
JUDr. Miroslav Veselý, JUDr. Milena Nováková
Případová studie – pohled na řešení jednoduchého příkladu, bez opravných
prostředků, s několika žalobami. Délka trvání 39 měsíců. Výtěžnost
– standardní byť žalostný výsledek. Jak dlouho by obdobné řízení probíhalo
v Anglii? Proč by vůbec postup popsaný ve studii v Anglii nefungoval?
Britská legislativa ve věci „zneužívání řízení“.
Konkursní řízení v praxi ČR a Anglie (Případová studie)
JUDr. Jolana Maršíková
Zahájení jednání 2. den - JUDr. Jaroslav Bureš,
Legislativní rada vlády ČR
Co všechno udělat pro to, aby budoucí rekodifikace úpadkového práva
nebyla osamělým solitérem, neústrojně zasazeným do našeho právního
řádu? Revize osobního názoru na otázku postavení věřitelů, jejichž
pohledávky jsou zajištěny věcnými právy, zejména zástavních věřitelů.
Varování před uspěchaností účinnosti budoucí úpravy úpadkového zákona.
Jak reaguje připravovaná úprava úpadkového práva
na problémy v konkursním řízení
Prof. JUDr. František Zoulík,CSc.
Nový zákon a jeho tvářnost. Změna procesního charakteru i nová
systematika zákona. Informace o členění nového zákona. Změna v definici
úpadku. Rozšíření práv věřitelů. Profesionalizace správců majetkové
podstaty, důraz na kvalifikaci (vysokoškolskou), zvláštní zkouška
z insolvenčního práva. Potřeba vydat samostatný zákon o správcích
konkursní podstaty. Oživení sanačního principu. Diferenciace ve způsobech
řešení úpadku. Registr úpadců.
Záznam diskuse
Provozování podniku v konkursním řízení v ČR;
legislativní, účetní a daňové souvislosti
JUDr. Jarmila Veselá
Provozování podniku po prohlášení konkursu, vliv prohlášení na dodavatelsko-odběratelské vztahy, pohledávky za podstatou, prodej podniku
nebo jeho části, účetní souvislosti, daňová problematika – odpočty
DPH. Zhodnocení prodeje „živého“ podniku oproti prodeji „mrtvých“
aktiv.
Reorganizace v USA, mezinárodní standardy
v této oblasti a nejnovější vývoj v Evropě
Thomas J. Salerno, Esq., partner Squire, Sanders & Dempsey, USA
Reorganizace podniku USA, článek 11. Vnímání tohoto článku, poučení
čemu se vyvarovat. Reorganizace v Německu a Rakousku. Šest
základních bodů o americké reorganizaci. Finanční náročnost řešení.
Model prioritního financování.
Záznam diskuse
Správce konkursní podstaty; úloha v konkursním řízení,
postavení, jmenování; kvalifikační požadavky
JUDr. Eva Dundáčková
Význam a postavení správce v konkursním řízení. Odborná způsobilost
determinovaná nedostatečně definovanými kvalifikačními a odbornými
Mezinárodní konference o úpadku v ČR
59
požadavky na výkon funkce správce. Souvislost se systémem
výběru a hodnocení činnosti správce. Úloha nesystémových faktorů
v dosavadním řešení. Absence monitorování a dohledu nad výkonem
funkce správce.
Správce a jeho zaštítění profesní organizací
Ing. Erich Deutsch
Základní informace o návrhu paragrafového znění zákona o správcích
a Komoře správců České republiky (zákon o správcích) a o změně
dalších zákonů, specificky potom k postavení správce, jmenování
a kvalifikačním požadavkům.
62
64
67
Postavení správce, úloha věřitelů při výběru správce,
systém hodnocení a kárná odpovědnost v Anglii
Desmond Flynn, generální inspektor a generální ředitel, Insolvency
Service, Velká Británie
Služba Ministerstva průmyslu a obchodu ve Velké Británii pro krizové
řízení. Postavení a úloha úředních správců. Nastavení samostatných
pravidel pro profesi správce po roce 1986. Statistika konkursů
a likvidací.
Záznam diskuse
Usnesení z konference
NA KONFERENCI VYSTOUPILI
Ladislav Hornan
Ladislav Hornan je generálním ředitelem firmy Hacker Young Chartered
Accountance v Londýně. Člen Association of Business Recovery
Professionals. Zakládající člen KSKŘI v ČR. Jeho vysoká odborná
kvalifikace v oblasti insolvence je doplněna o znalost ekonomiky ČR.
Pan Hornan spolupracoval na přípravě a organizaci této konference.
JUDr. Zdeněk Krčmář je předsedou senátu Nejvyššího soudu, specialistou
na problematiku konkursu a vyrovnání. Člen rekodifikační komise
Ministerstva spravedlnosti ČR, která připravuje novou právní úpravu
v oblasti konkursního práva.
Ing. Miroslav Singer, PhD
Ing. Miroslav Singer, ředitel oddělení Finanční a kapitálové poradenství
společnosti PricewaterhouseCoopers. Zaměřuje se na problematiku
restrukturalizace problémových aktiv a složitých transakcí na českém
a slovenském trhu. V odborném tisku presentuje své zkušenosti
a poznatky v oblasti insolvence a upozorňuje na nefunkčnost institutu
vyrovnání.
John Verrill
John Verrill je ředitelem pro restrukturalizaci firem ve firmě Lawrence
Graham Londýn. Do dubna 2004 byl prezidentem Association of Business
Recovery Professionals, významné profesní asociace pro turnaround,
restrukturalizaci společnosti a insolvenci. Poskytuje poradenský servis pro
správce, věřitele, dlužníky, banky i společnosti, které se nachází ve finanční
tísni. Je ředitelem v INSOL International.
Mgr. Ivana Mlejnková je soudkyní Městského soudu v Praze. Zabývá
se konkursní a vyrovnací agendou. V oboru konkursního a vyrovnacího
práva je rozsáhlá její publikační a přednášková činnost, zejména v oblasti
vzdělávání správců konkursních podstat. Je tiskovou mluvčí Městského
soudu pro agendu konkursu a vyrovnání.
JUDr. František Kučera je předsedou senátu Vrchního soudu v Praze.
Je specialistou na konkursy a spory vyvolané konkursem.
Mark Andrews
Mark Andrews je ředitelem ve společnosti Denton Wilde Sapte, Velká Británie.
Je mezinárodně uznávaným odborníkem na problematiku restrukturalizace
a insolvence. V České republice je Mark Andrews v úloze lektora v oblasti
insolvence již potřetí.
Prof. JUDr. František Zoulík, CSc.
Se jménem prof. JUDr. Františka Zoulíka,CSc. je spojován konkurs
a vyrovnání od počátku tvorby zákonné úpravy po roce 1990. Je hlavním
autorem rekodifikační komise Ministerstva spravedlnosti ČR, která
připravuje novou právní úpravu v oblasti konkursního práva. Má vědeckou,
přednáškovou a publikační činnost a je advokátem.
JUDr. Jarmila Veselá, prezidentka Komory specialistů pro krizové řízení
a insolvenci v ČR. Je advokátkou, správkyní konkursní podstaty. Aktivně
prosazuje návrhy na řešení postavení správců konkursních podstat,
na úpravu daňové legislativy související s konkursem, zejména řešení
neprůchodnosti institutu reorganizace v nové právní úpravě zákona.
Thomas J. Salerno, Esq.
Pan Thomas J. Salerno, Esq., je partnerem společnosti Squire, Sanders &
Dempsey, USA, a ředitelem její jednotky specializující se na reorganizace
a restrukturalizace společností, včetně mezinárodních. Zkušenosti
z restruktralizace ve Velké Británii, Německu, Francii, Švýcarsku, SR a ČR.
Ředitel Amerického konkursního institutu a Americké konkursní rady pro
certifikaci.
Aktivity JUDr. Evy Dundáčkové, poslankyně Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR od června 1998 v oblasti konkursu a vyrovnání jsou
odborné veřejnosti známy. Předkladatelka návrhu novely ZKV v roce
2000 (a dalších 20 návrhů zákonů a novel). Předsedkyně Mandátového
a imunitního výboru, členka Ústavně právního výboru PSP ČR.
Desmond Flynn
Desmond Flynn, generální inspektor a generální ředitel Insolvency Service,
Velká Británie. Pracuje jako poradce ministrů pro politiku v oblasti insolvence.
Podílel se na přípravě Insolvency Act 2000 a Enterprise Act 2002.
ÚČASTNÍCI PANELOVÉ DISKUSE
Ing. Miroslav Zámečník působí od roku 2001 jako konzultant v oblasti
konkursů, vyrovnání, restrukturalizací, fúzí a akvizic. Je členem poradní
skupiny místopředsedy vlády ČR B. Sobotky pro konsolidaci zdravotnictví
a je členem expertní skupiny pro rekodifikaci konkursního práva.
Mgr. Tomáš Braun
Mgr. Tomáš Braun působil jako státní zástupce na krajské prokuratuře a od
roku 1996 je soudcem Městského soudu v Praze. Zabývá se konkursní
a vyrovnací agendou.
JUDr. Jolana Maršíková, místopředsedkyně KS v Hradci Králové pro úsek
obchodního a správního soudnictví a pro obchodní rejstřík, soudkyně
v konkursní agendě, spoluautorka Komentáře k zákonu o konkursu
a vyrovnání. V letech 2001 – 2003 členka legislativní komise při MS ČR pro
přípravu úpadkového práva.
Louise Verrill
Louise Verril je ředitelkou ve společnosti Addleshaw Goddard, Velká Británie.
Je právní poradce, specialista v řešení insolvence.
JUDr. Miroslav Veselý
JUDr. Miroslav Veselý, soudce Krajského soudu v Českých Budějovicích.
Zabývá se agendou obchodně – závazkových vztahů a problematikou
konkursního práva.
JUDr. Milena Nováková
JUDr. Milena Nováková, předsedkyně Jihočeské územní sekce KSKŘI,
členka představenstva Komory. Je advokátkou, správkyni konkursní
podstaty a soudní znalec na daně a odvody.
3
Zahájení konference
JUDr. Jarmila Veselá, prezidentka KSKŘI v ČR
Vážené dámy, vážení pánové, vážení hosté,
dovolte, abych Vás jménem organizátora konference, Komory specialistů pro krizové řízení ČR, přivítala na dnešní mezinárodní konferenci o úpadku. Úpadek, či použijeme li terminologii stávajícího zákona konkursní
řízení, v ČR je již dlouho předmětem kritiky zahraničních institucí i domácí veřejnosti.
Úpadkové právo dosud prochází procesem přípravy rekodifikace a odborná veřejnost se rozchází v názorech
jakým způsobem a jakými metodami úpadek řešit. Polemiky jednotlivých skupin mají mnohdy osobní až kontraverzní, často nikoliv profesionální charakter. Za této situace si naše Komora dala za cíl sdružit všechny důležité
aktéry, kteří s konkursním řízením pracují a vyvolat diskusi o problémech současného stavu. Našim záměrem je
aby úpadek nebyl chápan jenom jako právní řízení, ale jako jev, který má závažné ekonomické a společenské
důsledky. Jsme rádi, že záštitu nad konferencí převzalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky a že pan
ministr na konferenci osobně vystoupí.
Účast dále přislíbili, a na konferenci budou přítomni zástupci ministerstev financí, průmyslu a obchodu, práce
a sociálních věcí, zemědělství, vnitra, ČNB i parlamentu ČR. Pan premiér Špidla, který přípravu nového úpadkového zákona osobně sleduje, svoji účast pro zaneprázdnění omluvil, avšak vyslal na konferenci své poradce. Na
konferenci byli dále pozváni zástupci legislativy, soudů, profesních komor - České advokátní komory, Komory
daňových poradců, Komory auditorů i ostatních komor správců konkursních podstat, a přirozeně také věřitelé.
Jenom pro oživení, zahlédla jsem zde úpadce, takže okruh zainteresovaných je úplný.
Domníváme se, že setkání a diskuse praktiků, legislativců, zástupců veřejné správy i zákonodárců přispěje k pochopení a pojmenování konkrétních příčin pomalosti a neefektivnosti konkursních řízení a naznačí východiska
pro budoucnost. Jenom praktici např. vědí, že nedojde-li k podávání návrhů na řešení úpadků dříve, nepomůže
žádný zákon toto řízení zefektivnit, neboť v konkursní podstatě nezůstává žádný majetek.
Podle našeho názoru je nezbytný posun v jednání a větší profesionalita všech zúčastněných na úpadkovém procesu. Jinak nebudou naplněna očekávání kladená na novou právní úpravu. V této souvislosti platí pravidlo, že na
stejný text zákona reaguje různé prostředí různě. Snažili jsme se proto využít mezinárodních zkušeností, neboť
podobný vývoj v určitých obměnách zažívali i ve vyspělých západních státech.
Při této příležitosti mi dovolte, abych tlumočila mimořádné poděkování našim zahraničním kolegům, kteří
s námi a s podporou mezinárodní organizace INSOL International, konferenci připravovali. Jednotlivé tématické
bloky konference jsou koncipovány tak, že na české vystoupení navazuje přednáška zahraničního lektora a české
zkušenosti jsou konfrontovány se zkušenostmi zahraničními.
Naše poděkování dále náleží sponzorům, bez nichž by nebylo možno konferenci na této mezinárodní úrovni
uskutečnit.
Poděkování patří
HVB Bank Czech Republic a.s.
American Chamber of Commerce in the Czech Republic
společnosti ŠKODA AUTO a.s.
Hospodářským novinám
Z hlediska načasování se nemohla konference konat v příhodnější době, neboť do EU bude Česká republika
vstupovat již za 5 dnů. Vy, vážení účastníci a hosté, budete mít příležitost se poprvé oficiálně seznámit se základními tezemi nového úpadkového zákona.
Věříme, že tato konference přispěje k většímu porozumění mezi všemi zúčastněnými a že Česká republika obstojí v konkurenci ostatních zemí při řešení krizových stavů, jež k dnešním ekonomikám nedílně patří. Pro Vaši
informaci uvádíme, že i v některých dalších zemích přistupujících do EU, konkrétně na Slovensku a Maďarsku,
připravují rekodifikaci úpadkového práva. Zkušenosti slovenských kolegů si můžeme vyslechnout zítra.
Na závěr mi dovolte, abych Vám popřála příjemně a užitečně strávené dva konferenční dny a mnoho úspěchů
ve Vaší práci. Tímto považuji konferenci za oficiálně zahájenou.
4
Vystoupení ministra spravedlnosti ČR
JUDr. Karla Čermáka
Vážená paní prezidentko, vážení hosté,
dámy a pánové.
V posledním měsících, kamkoliv přijdu od vládních
kruhů až po různé podnikatelské konference, schůze
soudů, schůze advokátů, všude se mluví o nové úpravě
konkursního práva ČR. Paní prezidentka už naznačila,
kolik různých konfliktních a kontroversních názorů na
otázky konkursu a vyrovnání může být. Je důležité, aby
se všechny názory, všechny přístupy, k těmto záležitostech v průběhu diskusí vyřídily dřív, než definitivní text
nového zákona o konkursu a vyrovnání přijde na stůl
Legislativní rady vlády a Parlamentu.
Jednou z příležitostí si všechny tyto otázky vyjasnit
a více se v nich orientovat je právě tato mezinárodní
konference. Musím říct, že mi bylo ctí, že jsem mohl
převzít záštitu nad konferencí. Setkání tohoto druhu
jsou prospěšná, užitečná. Písemná diskuse nemůže nahradit osobní kontakt těch lidí, kteří mají k věci profesionálně co říct. Již jsem zdůraznil, že v tuto chvíli se
dosavadní úprava insolvenčního práva blíží ke svému
konci, a že tedy návrh nové úpravy existuje.
Myslím, že bychom si měli provést srovnáni dosavadní úpravy a úpravy nové. Nová úprava není pouze vystřídání jednoho zákona jiným zákonem, kde by nová
úprava byla jaksi technologický dokonalejší, ale neměnila by se koncepce. Změna úpravy, kterou připravujeme v ministerstvu spravedlnosti s komisí, jejíž význační členové jako pan profesor Zoulík a JUDr. Krčmář jsou
zde přítomni, je daleko hlubší. V současně době totiž
insolvenční právo celosvětově vstupuje do nové etapy
vývoje a to se musí promítnout i v našem právním řádu. Nový vývojový stupeň můžeme označit jako moderní na rozdíl od předchozího stupně, o němž lze
v tuto dobu již mluvit jako o klasickém. V klasickém
období insolvenčního práva v 19. a v 1. polovině
20. století, vycházela úprava insolvenčního práva z toho, že typickým úpadcem je drobný podnikatel, tedy
malý živnostník nebo obchodník. Takový úpadce měl
málo věřitelů, kteří se řízení mohli přímo účastnit. Procesní role věřitelských orgánů mohla tudíž být velmi
omezená. Úpadcův majetek se zpeněžoval kus po kuse,
a to obvykle v dražbě, což poskytovalo alespoň teoreticky možnost získat při zpeněžování konkursní podstaty co nejvíce. Fungovalo i vyrovnání, které bylo jakýmsi prototypem sanačního řešení úpadku, protože při
malém rozsahu úpadcova provozu bylo celkem realistické získat odpovídající zajištění závazků k nimž se
úpadce při vyrovnání zavázal. Úpadky tohoto typu nepředstavovaly nějaký makroekonomický a sociální problém, alespoň ne v nějaké rozsáhlé míře, a to ani v těch
nejhorších letech hospodářské deprese, kdy pouze
kvantitativně vzrostl jejich počet.
Situace se podstatně změnila. Typickým úpadcem
v současné době je střední podnikatel a úpadek se nevyhýbá, jak víme, ani velkým společnostem. Úpadek má
jiný ráz než v dřívější době. Dnešní úpadci mají především velký počet věřitelů, který může jít do stovek nebo
do tisíců a vzniká tudíž problém jak organizovat aktivity věřitelů v řízení. Tato okolnost musí vést k novému
pojetí věřitelských orgánů a k rozšiřování jejich pravomoci. Ukazuje se, že prodej úpadcova podniku po
kouscích, šroubek po šroubku, není tím optimálním
řešením a hledají se tedy jiné způsoby jak konkursní
podstatu realizovat.
V podstatě úplně ztratilo svůj význam vyrovnání.
Důvodem toho je, že dnešní úpadce nedokáže nabídnout tak reálné řešení, které by dostatečně zajistilo věřitele. Situaci komplikuje i skutečnost, že tyto úpadky
velkých subjektů mají své sociální dopady z hlediska
zaměstnanosti, pracovních vztahů i v rovině ekonomické, alespoň v dimenzi regionu. Není tedy překvapením,
že v druhé polovině minulého století se začala hledat
úprava, která by nahradila konkurs a vyrovnání, nebo
alespoň působila vedle nich.
Časová i koncepční priorita v tomto směru patří Spojeným státům. Jejich Bankruptcy Law z roku 1978 se
přinejmenším v jejich prostředí plně osvědčil a podstatně ovlivnil i nové úpravy insolvence v oblasti evropského kontinentálního práva. I naše nová úprava musí tedy
reagovat na tento celosvětový trend, nemůže zůstat
mimo něj, nebo dokonce jít proti němu. Kdybychom
zavedli nějaké podstatné odlišnosti od právního režimu
v jiných státech, působilo by to negativně nejen z hlediska kompatibility našeho právního řádu, ale zejména
i z hlediska postavení našich ekonomických a právních
subjektů. Nová úprava musí tedy odstranit nedostatky
dosavadní úpravy, které - můžeme si to snad přiznat,
byly způsobené přerušením kontinuálního právního
vývoje v letech 50 až 90 a které nebylo možné okamžitě
překonat ani pomocí nejrůznějších dílčích novelizací.
Nová úprava tedy musí být komplexní a ne pouze
další novelizací. Z jakých zásad má návrh nové komplexní úpravy vyjít, z jakých zásad ve skutečnosti už
vychází:
• První zásadou je posílení pozice věřitelů a jejich
orgánů. To není nějaký samoúčelný princip, ale
souvisí s tím, že řešení úpadku není záležitostí ani
tak veřejného práva jako se posouvá do oblasti soukromně právní.
• Druhým principem, který musíme sledovat, je posílení sanačního principu oproti likvidačnímu principu. To souvisí s tím, že ztráta věřitelů při sanaci
může být a bývá menší, než ztráta při likvidaci.
• Třetím zásadním přístupem moderního insolvenčního práva musí být rozmnožení způsobů řešení
úpadku. Vedle konkursu a vyrovnání bude řešení
úpadku formou reorganizace a některé další speciální způsoby řešení úpadku.
• Čtvrtou zásadou je změna pozice dlužníka. Dlužník
v průběhu historie požíval různého zacházení. Kdysi
mohl upadnout pro dluhy do otroctví, pak mohl být
za dluhy vězněn, později byla různým způsobem
byla omezována jeho práva, ale moderní právo musí
usilovat o řešení jeho situace a upustit od nějakých
zvláštních postihů, i když připouštím, že v našich
poměrech by si to v tuto chvíli mnozí dlužníci možná zasloužili. Doufejme, že v budoucnosti tomu tak
nebude.
5
Zavedení reorganizace jako samostatného způsobu
řešení úpadku je, přiznejme si, u nás provázeno jistými
pochybnostmi. Poukazuje se na to, že v USA tyto procesy fungují, ale že v Evropě nemáme žádné praktické
důkazy o tom, že by reorganizace fungovala. Tak se
dává v úvahu, zda reorganizace není něčím, co odporuje principům kontinentálního práva a zda nemáme jít
nějakou jinou a novou cestou. Já si myslím, že právě ta
okolnost, že v Evropě chybí zatím praktické zkušenosti,
je okolností, která vylučuje abychom hledali nějakou
třetí cestu. V Německu je reorganizace, nemýlím-li se,
použitelná v důsledku zákonodárných změn asi 4 roky,
v Rakousku ani tak dlouho ne. Jisté je, že každá legislativní změna potřebuje určitý čas, aby se jí praxe chopila
a využila ji. Důležitá je i okolnost, že každý jednotlivý
případ reorganizace není jednorázový proces, který je
možno ukončit během několika měsíců. Reorganizace
trvají delší dobu, minimálně několik let, ale nejsou výjimkou případy, kdy může jít třeba o více než desetiletí.
Reorganizace v případech, kdy se neuskuteční jednorázovou akcí, třeba fúzí, vede k postupnému uspokojování pohledávek věřitelů podle reorganizačního plánu,
a to je dlouhodobá záležitost. Musíme tedy odmítnout
námitky proti reorganizaci opřené o velmi zjednodušené konstatování, že se snad reorganizace v Německu
nebo v Rakousku neosvědčily. Oni tam nebyly dosud
finalizovány. Na druhé straně jsou zkušenosti ze Spojených států, kde je zhruba pětadvacetiletá zkušenost
s reorganizací. Zkušenosti odtud jsou pozitivní, je to
převládající způsob řešení úpadku, a i když samozřejmě
nemůžeme říct, že reorganizace jsou stoprocentně
úspěšné, přece jenom je to ekonomický i společenský
přínos. To je důvod, proč naše úprava reorganizací se
má napříště opírat o více méně americký model.
Nový zákon o úpadku bude, doufejme tedy, představovat slušný základ insolvenčního práva, jeho praktické
aplikace i dalšího vývoje. Já vždycky říkám v souvislosti
s každou legislativou stejnou věc. I dobrá právní úprava
je pouze jednou stranou mince. Tu druhou stranu mince představuje aplikace těchto předpisů a hlavně společenské prostředí v němž se nová legislativa uplatňuje.
Zde máme, řekl bych, co dohánět i v Evropě i globálně.
Vezměme si jenom takové věci, jako povinnost dlužníka nebo jeho statutárních orgánu podat sám na sebe
insolvenční návrh jakmile dojde k úpadku. Tato povinnost je více méně na světě nebo ve vyspělých hospodářských zemích naprosto respektována a to vede k tomu,
že většina insolvenčních návrhů jsou dlužnické návrhy
a věřitelský návrh je výjimkou. U nás je tomu naopak, a
to i přesto, že dlužníkům, kteří sami insolvenční návrh
včas nepodali, hrozí nejen majetkové sankce, ale od roku 2000 jim hrozí i trestní sankce. Jestliže se možnost
sankcí ve skutečnosti nevyužívá, já si neuvědomují nějaký významný případ, kde by se z těchto důvodu uplatnily trestní sankce proti úpadci. Nemůžeme jednoduše
říkat, že je špatná legislativa. Špatné je prostředí v němž
táto legislativa pracuje.
6
Druhou frapantní záležitostí, která přináší větší a větší problémy u nás, je odpovědnost správců za odpovědný a odborný výkon funkce správce konkursní podstaty. Správce by se měl snažit dosáhnout toho, aby věřitelé byli uspokojeni v maximální míře. Všichni známe
případy, o nichž referují i média, o nichž se dozvídáme
ve svém denním životě, kdy ke zpeněžování věci v konkursní podstatě dochází hluboko pod cenou. I když
třeba cenové rozdíly nejsou tak přiliš výrazné. Obecně
u nás platí, že výsledek zpeněžení v konkursu je nižší
než při prodeji mimo konkurs. Já si uvědomuji, že jsem
hostem více méně organizace správců konkursních podstat, a to co říkám, není tak zcela zaměřeno proti nim.
Tam, kde totiž dochází ke zpeněžování hluboko pod
cenou to není jenom vina správců konkursní podstaty.
Je to také důsledek nedostatku kontroly ze strany dalších procesních subjektů, v některých případech je dokonce podezření o tom, že se tyto věci dějí v přímé
součinnosti s procesními subjekty, které by kontrolu
měly vykonávat. Tyto případy u nás nejsou něčím ojedinělým. Ojediněle se tyto situace můžou vytvořit kdekoliv, v jakémkoliv právním řádu. U nás se tyto neblahé
jevy možná staly víceméně pravidlem. I to je dáno jistou vyspělostí podnikatelského prostředí. Ve vyspělých
státech by konkursní správce sotva uskutečnil prodej
poškozující věřitele už proto, že by si byl dobře vědom,
že nejen ručí za vzniklou újmu, ale že tato újma na něm
bude skutečně vymáhána. Zase nevím, nemám přesnou
statistiku, jisté však je, že žaloby proti správci konkursní
podstaty za škodu způsobenou nedodržením jeho povinností, jsou zcela výjimečné a ojedinělé. Možná, že
na tomto stavu mají tedy vinu i jiné procesní subjekty,
a možná i instituce nebo osoby, které úplně stojí mimo
konkrétní úpadkový proces. Jsem jsi jist, že správci konkursních podstat mohou svým postojem i svou činností
ovlivnit změnu tohoto prostředí víc, než kdokoliv jiný.
Myslím, že nepřeháním, označím-li jako ústřední úřední osobu konkursu správce konkursní podstaty a budu
z toho odvozovat, že na jejich schopnostech, poctivém
a odborném přístupu a výsledcích činnosti, závisí
úspěch a efektivita každého konkursu. Tím víc si myslím, že Vaše úsilí včetně této konference má velký význam a ocením každý i dílčí krok, který povede k tomu,
že dnešní stav bude překonán, že nový koncept konkursního řízení bude zlepšen, v diskusi sjednocen tak,
aby mohl být v co nejbližší době, myslím si, že realistická doba je polovina roku 2005 anebo začátek roku
2006, kdy bychom mohli svůj nový moderní předpis
o konkursním řízení uvést do života.
Oceňuji, že se podařilo uspořádat tuto konferenci
a dát na její program všechno to, co je v této oblasti
podstatné. Konferenci si dovoluji popřát plný úspěch
a věřím, že Vaše dvoudenní úsilí bude velkým přínosem
pro českou legislativu, pro český právní řád i pro českou
právní praxi.
Úpadek, jeho vývoj, ekonomické
a mezinárodní souvislosti
Ladislav Hornan
HISTORIE
• Jindřich VIII. – první zákon o úpadku (1542), který řešil
problém úmyslného protiprávního jednání dlužníka
• Alžběta I. – další zákon (1571) který zajišťoval:
- získání náhrady od nepoctivých dlužníků
- zadržení a zabavení majetku dlužníka
- rovné rozdělení
- ochranu zcizeného majetku – tento institut je stále
platný dle článku 423 Zákona o úpadku a roku 1986
• Další tresty po finančních skandálech
- v letech 1604 a 1623 bylo upraveno trestání
křivopřísežnictví postavením na pranýř
- roku 1705 byly zatajení majetku, zpronevěra
a křivopřísežnictví podrobeny trestu smrti
• Dlužníci, kteří zveřejnili veškerý svůj majetek a splnili právní
požadavky, obdrželi potvrzení o zproštění odpovědnosti
• Někteří dlužníci utekli do Ameriky
MODERNÍ INSTITUT ÚPADKU V ANGLII
• Zvláštní zákony o úpadku pro fyzické osoby a společnosti
• Zákon o konkursu 1914 a Zákon o společnostech 1948
- velké množství mimosoudních vyrovnání
- záchrana podniku prostřednictvím soukromoprávní
smlouvy – nucená správa – prodej podniku
- neexistence zákonné úpravy sanace
- u insolvenčních praktiků se nevyžaduje žádná
kvalifikace ani nepodléhají žádné regulaci
- možnost obcházení zákona tajnou dohodou mezi
insolvenčními praktiky a řediteli společnosti
• Výbor Kennetha Corka
- vytvořen v roce 1977 z důvodu zastarání zákona
- zpráva včetně příslušných návrhů byla podána vládě
v roce 1981
- nový Zákon o úpadku z roku 1986 obsahuje většinu
doporučení
ZÁSADY ZÁKONA O ÚPADKU
Sir Kenneth Cork konstatoval :
„Základním cílem zákona je podporovat zachování obchodních mravů a plnění finančních povinností. Úpadek nesmí
být jednoduchým řešením pro ty, kteří s klidem přijmou stigma vlastního pochybení nebo odpovědnost za krach společnosti pod jejich vedením“.
SIR KENNETH CORK – NĚKTERÉ DŮLEŽITÉ CÍLE
DOBRÉHO MODERNÍHO ZÁKONA O ÚPADKU
• Vytvořit proces, který bude schopen zvládat případné ztráty
• Zjistit a řešit úpadek včas
• Chránit úpadce před neoprávněnými požadavky a zároveň
přihlížet k právům věřitelů
• Zajistit, aby bylo příslušné řízení vedeno čestně
a kvalifikovaně
• Zjistit příčiny úpadku a případně rozhodnout o potrestání
• Zabránit konfliktům mezi věřiteli
• Umožnit záchranu podniků
• Flexibilní právní úprava, jež zajistí respekt a dodržování
příslušných ustanovení
ÚPRAVA Z ROKU 1986 – KLÍČOVÉ BODY
• Komplexní úprava pro fyzické osoby i společnosti
• Fyzické osoby
- snazší konkurs – automatické zproštění odpovědnosti
- dobrovolné dohody uzavírané dlužníky, které umožňují
vyrovnání
•
•
•
Společnosti
- první pomoc v rámci soudní ochrany –- správa
- dobrovolné dohody uzavírané společnostmi, které
umožňují vyrovnání
- systém diskvalifikace nekvalitních ředitelů
- prevence zneužívání „syndromu fénixe“
Obecné charakteristiky
- snazší zrušení transakcí, které nejsou v zájmu věřitelů
Insolvenční praktici
- musí být řádně kvalifikováni a oprávněni
- větší ochrana veřejnosti
VÝVOJ INSOLVENČNÍ PROFESE – DO ROKU 1986
• 60. léta 20. století – Diskusní skupina pro úpadek
- velké společnosti neprojevily zájem
- sdílení poznatků a zkušeností
• 1973 – Sdružení insolvenčních praktiků
- zavedení zkoušek a pravidel jednání
• Žádná zvláštní regulace insolvenčních praktiků
• Několik podvodníků v řadách insolvenčních praktiků
VÝVOJ INSOLVENČNÍ PROFESE – PO ROCE 1986
• Insolvenční praktici jsou vyškolení odborníci, kteří podléhají
zvláštní právní úpravě
• Insolvenční praktici musí být kvalifikováni a oprávněni
(registrováni) svými orgány
• Regulační orgány stanoví a vynucují normy a kontrolují
jednání insolvenčních praktiků
• Sankce v případě nesprávného jednání insolvenčních
praktiků
SPOLEČNÉ INICIATIVY REGULAČNÍCH ORGÁNŮ
• Tuto profesi reprezentuje Sdružení profesionálů v oblasti
obnovy podniků (R3) – zastřešující organizace
- servisní organizace pro účely školení, poskytování
technických informací a reprezentování dané profese
• Společný výbor pro insolvenční profesní zkoušky
- stanoví kvalifikační zkoušky
• Společný výbor pro otázky úpadku
- zahrnuje všechny regulační orgány
- koordinuje regulaci, včetně stanovení a vynucování
příslušných norem
• Společná jednotka pro kontrolu insolvenčních praktiků
- kontroluje a monitoruje jednání insolvenčních praktiků
INSOLVENČNÍ PROFESE
Počet insolvenčních praktiků podle orgánů udělujících povolení
ACCA
156
ICAEW
784
IPA
333
LS
195
Ministerstvo
125
DTI
5
Skotsko/Irsko
251
EVROPSKÉ A MEZINÁRODNÍ MĚŘÍTKO
• Evropské nařízení o úpadkovém řízení – květen 2002
- Automatické uznávání v EU
• Modelový zákon UNCITRAL
- Uznávání zahraničních úpadkových řízení a přístup
k vnitrostátním soudům
- Spojené království se zavázalo tento zákon přijmout
– březen 2005
7
Poznámky z vystoupení
Historie je velice zajímavá. Exekuce na jednotlivce v určitém období historie byla řešena uvězněním a dokonce
v jednu dobu byl zakotven trest smrti rozřezáním dlužníka. Domnívám se, že takovýto typ trestu je v daném
kontextu zajímavou informací.
Chci vám říci o prvním zákonu o úpadku z roku 1542
za Jindřicha VIII. Již v této době bylo zjevné, že existovalo přání zakotvit nějaké způsoby trestu pro tyto dlužníky.
Účelem bylo trestat dlužníky, kteří úmyslně připravili věřitele o majetek a utekli. Za Alžběty I. byly některé tresty
opravdu neuvěřitelné, např. pranýřování. Ale poté se zavedlo dobrovolné vyrovnání, které připadlo v úvahu
u dlužníků, kteří měli vůli takto postupovat. Je důležité
zdůraznit, že ti dlužníci kteří zveřejnili svůj majetek a přizpůsobili se všem požadavkům, tak dostali potvrzení
o tom, že proběhlo oddlužení. Takže vidíme, že existovala dobrá vyváženost mezi sanací a sankcí.
K dnešní úpravě úpadku v Anglii: Po celé desetiletí
jsme měli v Anglii dvě zákonné úpravy – samostatnou
úpravu pro fyzické a právnické osoby. Měli jsme zákon
o konkursním řízení z roku 1914 a zákon o společnostech z roku1948. V této době u určitého typu správy
v Anglii bylo umožněno prodat a zpeněžit majetek. To
byla soukromoprávní úprava, to bylo smluvní opatření,
které bylo zakotveno v zákonné úpravě Velké Británie
pro banky a dlužníky. Rovněž byla celá řada mimosoudních možností. Podniky byly poměrně dost vyspělé a často se rozhodly pro likvidaci. Ne vždy bylo potřeba celou věc řešit soudně.
Sanace, revitalizace podniku (něco jako váš institut
reorganizace), nebyla zakotvena v zákoně. Specialisté
pro konkursní řízení nepodléhali vždy žádnému dohledu, neexistovala žádná regulace vztahující se na výkon
jejich činnosti.
V roce 1977 bylo zjevné, že stávající právní úprava
neodpovídá současným společenským potřebám. Rostl
počet spotřebitelů. Jak dlouho je třeba usilovat o docílení žádoucího efektu? To je to, co v současné době probíhá v ČR. Byla ustavena komise pod vedením ekonoma, nikoliv právníka, pana Corka. Vidím tam určité
podobnosti v načasování. Až do roku 1986 komise na
úpravě pracovala (od roku 1977). Za odměnu byl pan
Cork uveden do šlechtického stavu – sir Cork.
Je třeba mít procesní postupy pro řešení krizových situací. Když celé konkursní řízení trvá celých 9 let tak
vidíme, že něco není v pořádku. Je potřeba včas zaznamenat stav úpadku a řešit jej. Musíme úpadce ochránit
od neoprávněných požadavků. Musíme zajistit čestné
a kompetentní řešení jednotlivých případů. Zároveň
musíme určit příčiny selhání podniku a rozhodnout
o tom, kdo je vinen. Musíme také zamezovat konfliktu
mezi věřiteli, poskytovat prostředky k tomu, aby byla
zachována existence podniku. Musíme mít k dispozici
pružnou úpravu, která si sama o sobě vyžádá dodržování podmínek.
Rok 1986 byl velkým přelomem ve vývoji úpadkového práva v Anglii a Velké Británii.
V tomto roce byl připraven Kodex – sjednocená úprava pro fyzické i právnické osoby. Tím bylo pro jednotlivce snazší dostat se z úpadku. Pro slušné úpadce konající všechny úkony tak, jak bylo zapotřebí, bylo možné
po třech letech získat potvrzení o oddlužení. To zname8
ná, že mohl být ukončen celý proces konkursu. Zároveň
existovala možnost dobrovolného vyrovnání s věřiteli
a tak se vyhnout celému konkursu.
Co se týče společností, bylo vyrovnání velice důležitým prostředkem, správa byla druhou možností. Společnost mohla požádat soud o ochranu, získat ustavení
správce pro záchranu společnosti, příp. pro zpeněžení
majetku. Zároveň existovala možnost vyrovnání s věřiteli. Stávající zákon se už vypořádává s velkým problémem - nezpůsobilostí statutárních orgánů. Systém
umožňuje nezpůsobilým ředitelům uložit zákaz výkonu
činnosti. Nevím jestli znáte „syndrom fenixe“. Je to
způsob, kdy se jedna společnost dostane do konkursu,
najednou stejní aktéři, stejný obor podnikání se dostává
někam jinam, jiná firma, stejní lidé…. Je to něco jako
tunelování. Ten člověk firmu vytuneluje, pak odejde
a působí v jiné firmě, která převzala majetek po původní zkrachované společnosti.
Taková situace vyžaduje zajistit průkaznost transakcí.
Vyžaduje prokázat, že transakce, které proběhly, byly
oprávněné. Věřitel může žádat odškodnění. Dříve to důkazné břemeno bylo na věřiteli, nyní je na dlužníkovi.
Po roce 1986 byl zjevný vliv úpadkového práva ve
Spojených státech. Před 3-4 lety jela britská vláda do
USA a tady by bylo bývalo dobré, aby se anglická úprava ještě trochu přizpůsobila.
Poslední upozornění - upozornění na evropské nařízení týkající se úpadkového řízení. My se snažíme zjistit, jak bude fungovat od 1. května 2004 tento proces
mezi ČR a Evropou. OSN má modelový zákon na
úpadkové právo. Jedná se o přístup k vnitrostátním soudům, o uznávání zahraničních úpadkových řízení. Velká Británie se zavázala do března 2005 tuto právní
úpravu zahrnout do svého právního řádu.
Do roku 1973 byli odborníci na otázky úpadku členy
různých sdružení, institucí, komor. V roce 1973 vzniklo
Sdružení specialistů pro krizová řízení, do kterého se již
zapojila většina specialistů na krizová řízení. Byl přijat
Etický kodex, který se vztahoval na všechny členy sdružení. Myslím si, že to je fáze, do které se dostává KSKŘI
v ČR. Není to organizace ze zákona. Po roce 1986 se toto vše dostalo do zákona a specialisté na krizové řízení
začali podléhat určitým požadavkům co se týče kvalifikace, vzdělávání. Existovaly orgány, které udělovaly licence těmto osobám a byly odpovědné za výkon činnosti, dohlížely a vedly kárná opatření. Podléhaly dalším vyšším orgánům. Zároveň zde fungovala autonomní regulace profesních organizací s tím, že státní dohled
probíhal dále. (Údaje o počtech specialistů na krizová
řízení v Anglii jsou uvedeny v prezentaci.)
Co je velice důležité, zvláště pro Komoru a pro specialisty pro krizové řízení a insolvenci. V této době se do
naší právní úpravy dostaly požadavky na kvalifikaci
a získávání licencí. Celá řada orgánů a organizací se zakotvenými pravomocemi v zákoně se rozhodly působit
jako školící subjekty. Zároveň dohlížely na výkon svých
členů a udělovaly jim licence. Opravňovaly je k činnosti, kontrolovaly je. Ty organizace se spojily a nyní je
dohled prováděn společně.
Výsledky průzkumu ve Velké Británii za posledních
10 let – za krachem podniku je třeba vidět příčiny na
straně vedoucích řídících pracovníků. U větších a středních firem je to velice důležitý faktor. Došlo k posunu
směrem k filozofii usilující o záchranu a revitalizaci firmy. Jak říkal pan ministr, malé firmy jsou náchylnější
k neúspěchu. Je třeba zajistit úspěšnost revitalizace.
U nás se to vyčísluje kolem 20-30 %. Procento záchrany
majetku je 12-15 %, revitalizací se zvyšuje na 20-30 %.
Poslední poznámka. Sankční versus sanační postup
není myšlenka dvacátého století. V Anglii existuje celá
řada mimosoudních řešení. Měli bychom v další diskusi
věnovat pozornost takovým otázkám, jako je regulace
profese specialistů pro krizové řízení v ČR, veřejný zájem na úpadkovém právu a jak je to důležité pro ČR,
případné zvýšení úlohy mimosoudních vyrovnání a harmonizace českého a evropského úpadkového práva.
Úpadek v ČR, jeho vývoj, ekonomické
a mezinárodní souvislosti, připravenost ČR
na vstup do EU, hlavní problémy
Vážené dámy, vážení pánové,
dostalo se mi té cti vystoupit dnes před Vámi s příspěvkem tematicky zaměřeným především na postižení vývoje a ekonomických souvztažností stávající úpravy
konkursního práva v České republice, a to i ve vazbě na
velmi blízkou budoucnost, tj. na 1. květen roku 2004
kdy se ČR stane členem EU.
Určité historické vazby tady naznačil již ve svém vystoupení pan ministr. Já bych jenom poukázal na to, že
ta historie psaného konkursního práva z dob, které mohou být relevantním zdrojem poučení pro nás, pochází
z roku 1781, kdy byl stvořen první ucelený komplexní
tehdejší Josefínský konkursní řád. V roce 1931 byl přijat
zákon č. 64, tedy zákon, kterým byl vydáván tehdejší
konkursní, vyrovnací a odpůrčí řád. Tento zákon z roku
1931 byl bez náhrady zrušen až k 1. lednu 1951 a pak
jsme zde měli až do roku 1989 mezeru.
Opětovná úprava konkursu a vyrovnání byla provedena až v roce 1991 přijetím stávajícího zákona
č. 328/1991 Sb., ale s tím, že se jaksi vytratilo z povědomí lidí co to konkurs je, co to je vyrovnání. Přišli
jsme o hráče v poli, ať již hovořím o konkursních
soudcích, věřitelích zkušených v tom terénu, a především také o správcích konkursní podstaty. Přišli jsme
o ty hráče v poli, kteří by nám mohli pomoct doby
velmi obtížné pro tehdejší ekonomiku překlenout svý9
mi zkušenostmi a znalostmi úpadkového práva České
republiky.
Začínali jsme tehdy tak trochu na zelené louce, přičemž zákon z roku 1991, a na to se také velmi často
zapomíná, byl vlastně přijat tehdejším Federálním shromážděním již v červenci roku 1991. Byla to tedy norma,
která časově předcházela přijetí dalších velmi významných změn jak procesního řádu, tj. OSŘ (novelizován
velmi podstatným způsobem až zákonem č. 519/1991
Sb.), dále velmi významným změnám Občanského zákoníku. Občanský zákoník, novela, má až č. 509/1991
Sb. a byl přijímán v době, kdy jsme ještě vlastně neměli
ani novou obchodní úpravu. Obchodní zákoník byl
přijímán Parlamentem v listopadu 1991 a má č. 513/1991
Sb. To jsou všechno stigmata, která doprovázela konkursní zákon z roku 1991.
Už od počátku mu bylo dáno do vínku, že konkursní
úprava neplatila od počátku a beze zbytku pro všechny
subjekty zúčastněné a působící v české ekonomice. Bylo
tam moratorium, které po určitou dobu zakazovalo prohlásit konkursy na určité subjekty. Ve skutečnosti jsme
začali vnímat konkurs jako samostatnou disciplínu a také
jako velmi výrazný způsob řešení krize podnikatelského
subjektu, až v roce 1994 a zejména pak v roce 1995.
Tyto okolnosti potom vedly k tomu, že jsme přistupovali k řadě novelizací té původní normy, přičemž
právě zkušenosti s boomem konkursních řízení jenž
nastal v závěru roku 1994, a zejména pak v roce 1995,
vedly k přijetí první rozsáhlé změny.
Změna konkursního zákona z roku 1996 měla pořadové číslo 94 ve Sbírce zákonů a nestačila. Samotný
zákon, který byl přijat v roce 1991, už neodpovídal
v době svého přijetí tomu, jakým směrem se v mezidobí vyvíjela ekonomika a konkursní vývoj v zahraničních
zemích s fungující ekonomikou na rozdíl od té naši.
Výrazně se změnilo pojetí konkursního práva posunem
především k sanačnímu principu, se kterým Česká republika neměla ani v historickém vývoji konkursního
práva žádné velké zkušenosti. Přesněji řečeno, s výjimkou institutu vyrovnání se něco obdobného v naši
konkursní historické správě nenacházelo. A nenachází
se ostatně v této podobě dodnes.
Nepodařilo se odstranit koncepční nedostatky, které
vykazoval zákon č. 328/1991 Sb. již v době svého přijetí,
ani řadou dalších novel, včetně těch rozsahem nejvýznamnějších. Tu první jsem již zmínil. Byla to novela
provedená zákonem č. 94/1996 Sb., a následně pak další
významná novela provedena zákonem č. 105/2000 Sb.
Nicméně ani tato novela nebyla novelou poslední.
K dnešnímu dni byl konkursní zákon novelizován (nebo
pozměněn kasačními nálezy Ústavního soudu) dvaadvacetkrát. V současně době vím o dalších dvou pokusech
novelizovat stávají konkursní zákon bez zřetele k tomu,
že je v běhu příprava a už bylo i odevzdáno paragrafové
znění nového konkursního zákona.
Co je tedy nejvíce vytýkáno stávajícímu konkursnímu
zákonu?
• Dlužníci (úpadci) si stěžují, že je dosavadní úprava
nechrání před šikanózními návrhy na prohlášení
konkursu a že jsou, zvláště po novele provedené
zákonem č. 105/2000 Sb., kriminalizování za ne10
•
•
•
•
•
zdary v podnikání, že úpadkové řízení jim zásadně
neumožňuje vyjít z konkursu jinak než prostřednictvím likvidačního typu úpadku, ač jsou splněny
ekonomické předpoklady pro jiný způsob řešení
úpadkové situace.
Konkursní věřitele si stěžují na to, že mají malý vliv
na průběh konkursu, jak co do možnosti vahou
svých hlasů rozhodnout o řešení krizové situace
dlužníka, tak co do možnosti efektivně ovlivnit
volbu, nebo chceme-li jmenování, správce konkursní podstaty a kontrolovat jeho činnost.
Oddělení, nebo chceme-li zajištění, konkursní věřitele namítají, že stávající úprava výrazně léč neodůvodněně, zkracuje jejich právo na oddělené uspokojení v konkursu.
Správci konkursní podstaty si stěžují, že nemají
k dispozici účinné nástroje k zajištění vynucení
součinnosti dlužníka i věřitelů, a že musí vykonávat řadu vysoce administrativně náročných činností, které zbytečně prodlužují dobu trvání konkursu,
a že ve vazbě na některé oblasti práva, např. na
daňové řízení, není jejich postavení dostatečně
přesně vymezeno.
Konkursní soudci si stěžují, že procesní pravidla,
podle nichž postupují v úpadkovém řízení, jsou
přiliž strohá, vyžadují vysokou míru výkladu a pro
insolvenční řízení jsou (se zřetelem k tomu, že vycházejí převážně z úpravy obsažené v Občanském
soudním řádu nevyhovující), a že některé činnosti
je zbytečně administrativně vysoce zatěžují.
Všichni společně, dlužníci, konkursní věřitelé i konkursní soudci, si stěžují na nedostatečnou profesionální úroveň správců konkursních podstat. Všechny
zúčastněné subjekty i veřejnost vyjadřují přesvědčení, že úpadkové řízení podle stávající úpravy je
zdlouhavé, neefektivní a málo průhledné.
Mám-li tyto stesky objektivně zhodnotit, pak nelze
než přiznat, že k základním nedostatkům stávající úpravy konkursního práva v České republice patří, že
1. nelze v zásadě řešit úpadkovou situací dlužníka jinak, než zpeněžením jeho majetku v konkursu, tedy v konkursním řízení; poslední velká změna
konkursního zákona účinná právě od 1. května
2000 ve vazbě na novelu č. 105/2000 Sb. sice měla
za cíl umožnit též širší uplatnění institutu vyrovnání, avšak statistiky dokazují, že tento záměr se výrazně nezdařil, že vyrovnací řízení jako takové zůstalo popelkou a zřejmě zůstane popelkou až do
konce účinnosti toho stávajícího zákona;
2. dlužníkovi věřitelé nemohou účinně ovlivnit rozhodnutí o způsobech řešení jeho úpadku. To je
jedna věc. A druhá je, že věřitelé, kteří nepodali
sami návrh na prohlášení konkursu, nebo kteří
k takovému návrhu nepřistoupili, jsou ve fázi před
prohlášením konkursu na majetek dlužníka v podstatě vyloučeni z účasti na řízení;
3. konkursní řízení neumožňuje ani poctivému dlužníku zbavit se po maximálně možném uspokojení
věřitelů zbytku svých dluhů. Chybí nám tady výrazně to, co věřitelé neradi slyší, ale co ve vazbě na
budoucí úpravu nutně potřebujeme, možnost nabídnout dlužníkovi za to, že bude spolupracovat,
oddlužení;
4. není podporován ani diferencovaný přístup k řešení dlužníkova úpadku podle povahy dlužníka, nebo podle počtu jeho věřitelů;
5. úpadkové právo postrádá (s výjimkou některých
ustanovení o bankách, úvěrních a spořitelních družstvech a pojišťovnách sledujících prevenci) ustanovení, jež by umožnila projednání konkursu či vyrovnání. Mám na mysli projednání smysluplné z hlediska
efektivity v případě dlužníka, jehož úpadek má hromadné účinky;
6. uspokojení zajištěných věřitelů se liší podle způsobu
řešení úpadku. V konkursu je odděleným věřitelům
garantováno pouze 70 % výtěžku zpeněžení majetku,
kterým je jejich pohledávka zajištěna, kdežto vyrovnáním nemohou být nároky oddělených věřitelů
dotčeny. Zdůrazňují, že vyrovnání je z hlediska probíhajících insolvenčních řízení v České republice
statisticky nevýznamným faktorem;
7. stávající rozsah uspokojení garantovaného v konkursu zajištěným věřitelům ze zpeněžení majetku, kterým je jejich pohledávka zajištěna, oslabuje zejména
v obchodních vztazích význam zajišťovacích institutů. Subjekty poskytující úvěry podnikatelům, typicky
pak banky, to vedlo ke zdražení úvěrů, tj. k tomu, že
je požadována vyšší míra zajištěnosti úvěrů;
8. dostatečným způsobem také není ve stávající úpravě vymezeno postavení správce konkursní podstaty
z hlediska nároků kladených na jeho odbornost. Při
absenci těch odborníků, jež bychom si sami mohli
z praxe vytáhnout s vědomím, že je dále nepotřebujeme vzdělávat, zde chybí i jednotný systém
vzdělávání správců konkursních podstat;
9. zákon o konkursu a vyrovnání nedostatečným způsobem uspořádává některé činnosti a postupy, jejichž plnění se za trvání konkursu nebo vyrovnání
modifikuje zejména proto, že řada práv a povinností přechází na správce podstaty. Typicky jde
například o vymezení plnění daňových povinností
dlužníka v konkursu, vedení jeho účetnictví nebo
důsledky, jež má prohlášení konkursu na majetek
dlužníka, na oprávnění dlužníka dále podnikat
v některých oborech;
10. procesní pravidla, upravující postup subjektů zúčastněných na stávajícím konkursním řízení, jsou přiliž
strohá a výklad je velmi náročný nejen ve vztahu
k soudům, ale především ve vztahu k osobám, které
do toho řízení vstupují zvenčí. To znamená, že neposkytují dostatečnou představu jak konkursním věřitelům, tak dlužníkům o tom, co je v průběhu konkursního řízení očekává;
11. poslední stesk, také objektivně přiznatelný, je
neúměrná délka trvání insolvenčního řízení. Zde
bych ve vazbě na to, co bylo řečeno o statistikách
Světové banky řekl, že se také domnívám, že situace není třeba vidět tak černě. Pokud porovnáváme druhou fázi konkursního řízení, tj. fázi, která
počíná prohlášením konkursu, tak si myslím, že
délka konkursních řízení je srovnatelná s řadou
jiných středoevropských zemí. To, v čem spatřujeme nedostatek z hlediska délky trvání konkursních řízení my, je především ta první nalézací fáze, která končí rozhodnutím o tom, zda úpadek
dlužníka je či není. Přes hrozbu trestními postihy
se k řešení majetkových potíží dlužníka konkursem či vyrovnáním přistupuje většinou v době,
kdy již nelze očekávat větší výnosnost z prodeje,
tedy z likvidace jeho majetku.
Chci upřesnit ještě jednu poznámku ve vazbě na to,
co řekl ve svém úvodním slově pan ministr. Pokud si bereme příklad z americké právní úpravy, ta se právě od
kontinentální evropské liší. Protože tam dlužník sám
o sobě povinnost podat návrh na prohlášení konkursu
na sebe nemá. Vychází se z toho, že úprava je nastavena způsobem pro něj ekonomicky výhodným v tom
směru, že se může sám svobodně rozhodnout, zda do
isolvenčního řízení půjde. Samozřejmě kriminalizovány jsou jeho činy, jež insolvenčnímu řízení předcházejí,
pokud nejsou v souladu s běžnými pravidly hospodářského styku. Samotné nepodání návrhu stíháno žádnými sankcemi trestními není.
Hlavní řešení mnou naznačených potíží je spojováno
s přípravou nového Insolvenčního zákona, o němž
Vám podrobností sdělí zítra prof. Zoulík. Já si jen v této
souvislosti dovolím zareagovat na některá prohlášení, ať
již z odborných či laických kruhů, jež s novým Insolvenčním zákonem spojují nepřiměřená očekávání co do
možnosti ovlivnit jeho prostřednictvím stav české ekonomiky. Zůstává skutečností, a na různých fórech bylo
již několikrát opakovaně řečeno mnou nebo jinými
řečníky, že jakkoli kvalitní úprava úpadkového práva
sama nepovede ke zvýšení úrovně ekonomiky dané země. Je toliko předpokladem pro rychlé a účinné řešení
problémů podnikatelských subjektů v krizi. Nedostatky
právní úpravy úpadkového práva, zvláště pak nízká
transparentnost, se mohou promítnout do hospodářské
oblasti toliko zprostředkovaně. Obecná zkušenost ze
zahraničí vypovídá o tom, že i relativně špatná úprava
úpadkového práva se může projevit v ekonomické sféře
pozitivně, zejména ve vazbě na zahraniční investice,
jde–li o úpravu předvídatelnou. Jinak řečeno, jde–li
o takovou úpravu, na jejímž základě mohou ekonomické subjekty plánovat rizika tržních operací z hlediska
předpokládaných konkursních poměrů.
Už jenom stručně k připravenosti České republiky na
vstup do Evropské unie.
Základní normou která bude bez nutnosti jakékoliv
další implementace okamžitě aplikovatelná od 1. května
roku 2004 i na režim stávajících konkursních a vyrovnacích řízení v ČR, je Nařízení Rady EU č. 1346 z roku
2000. Nařízení o insolvenčním řízení, jež se týká tzv.
přeshraničních konkursů, bylo přijato již v květnu roku
2000. V českém právním řádu je již zapracováno několik směrnic EU, které se týkají tzv. finančních institucí
se zvláštním režimem, jakož i směrnic o tzv. finančních
kolaterálech.
Harmonizační úsilí České republiky v této oblasti má
být rovněž dovršeno poslední vládní novelou stávající11
ho zákona. My tady hovoříme o Euronovele, která
v současnosti prochází legislativní procedurou. Myslím, že je již projednávána ve Sněmovně. Zahrnuje též
zvláštní úpravu úpadku finančních institucí se zvláštním režimem.
Z hlediska budoucí vazby a budoucího vývoje českého úpadkového práva chci připomenout, že skutečné
představy o tom jak má fungovat relativně dobrá
úprava v ČR jsou různé. Zdůrazňuji, že představa
hráčů v poli, pokud jde o věřitele, dlužníky ale
i správce konkursních podstat a konkursní soudce
o tom, že by nový zákon měl upřednostňovat jednoho
na úkor druhého a obráceně, je trošku mylná. Nejvíce
budeme muset připravit věřitele na to, že pokud nabízíme nové způsoby úpadku a větší zapojení věřitelů
do toho procesu projednávání dlužníkova úpadku, že
za to co se jim takto nabízí, budou muset také něco
nabídnout. Platí to pro zahraniční právní úpravy
obecně. To kouzelné slůvko, na které si budou věřitelé muset zvyknout včetně myšlenky, že to je něco, co
je v jejich prospěch a nikoliv ve prospěch dlužníka, je
slůvko oddlužení.
Záznam z diskuse
Můžete odhadnout procento aktiv společností, které
projde ročně konkursem v Anglii?
Procento společností, které se dostanou do konkursu, z celkového počtu fungujících společností ve Velké Británii je malé, ale
v rámci tohoto počtu společností je řada docela ekonomicky
významných společností, s ročním obratem 1 mld GBP i více.
Naštěstí těch firem není moc. Mark Andrews řeší případ
Federal Mobil, což je společnost s aktivy ve výši 1 mld GBP.
V rejstříku je zapsáno 2,3 mil. firem a máme ročně 20 tisíc
těch, které se dostanou do konkursu, tudíž je to 1%.
Bude možno po 1. květnu prodávat nemovitosti v zemích EU v rámci konkursu prohlášeného soudem
České republiky ?
To je složitější otázka. Nařízení Rady Evropy je koordinační
norma. Ona má původ v tom že je to z větší části opsaná
Istambulská úmluva, která se týkala konkursního práva a která dosud není ratifikována dostatečným počtem zemí k tomu,
aby se podle ní všeobecně postupovalo. Nařízení Rady Evropy
si to teď řeší pro účely EU a řeší koordinační činnost. Hovoříme tam o hlavním konkursu a vedlejším konkursu ve vazbě na
to, že mohou nastávat a také velmi často nastávají případy, že
se majetek úpadcův nachází rozprostřen po různých zemích.
Nicméně pro tu stávající úpravu platí zásada, která je vyjádřená v závěrečných ustanoveních konkursního zákona našeho.
V zásadě platí, že postižitelné konkursem jsou toliko movité
věci úpadce, které se nacházejí v zahraničí. Postih nemovitosti
v zahraničí, ten sám o sobě nebude zřejmě nikdy prosaditelný
tím způsobem, že by konkursní soudce v ČR mohl nařídit
prodej nemovitosti v zahraničí tou klasickou metodou. K tomu je tady právě ta úprava obsažená v nařízení Rady EU.
Ta počítá s tím, že bude - li úpadek v ČR úpadkem hlavním,
tak bude možné realizovat i zpeněžení majetku úpadce, který
se nachází v jiné členské zemi EU.
Ve vystoupení bylo řečeno, že je prodáván i majetek mimo hranice Velké Británie. Znamená to, že český zákon
je v rozporu se směrnicemi EU nebo je to jen otázka výkladu směrnic EU? Jestli ano, potom kterých?
Evropská nařízení budou předmětem jednání 2. den konference. Je to složitá úprava. Můžu uvést případ Parmalatu. Aplikace nařízení spočívá v tom, kde je hlavní podnik. Pokud tento
podnik je ve státě EU, tak tam se zahájí a probíhá řízení.
V Parmalatu našli hlavní místo v Irsku. Evropské normy se
aplikují ve všech zemích EU a vlastně ta praxe tady bude pod12
léhat praxi EU bez ohledu na Istambulskou dohodu. Takže
s tím se budete muset vypořádat.
Jaký bude vývoj projednávání návrhu paragrafovaného znění zákona o úpadku? Bude možno se s návrhem
seznámit případně připomínkovat ?
Norma je k dispozicí v elektronické podobě. Byla rozeslána ministerstvem spravedlnosti už před 14 dny. Byla oslovena řada subjektů, širší odborná veřejnost o vstup do toho neformálního shromažďování podnětu a připomínek. Očekáváme odezvu. Předpokládáme, a ministerstvo také plánuje, že
uděláme několik akcí, na kterých se pokusíme vysvětlit sledované záměry touto paragrafovou úpravou. Zatím jsme pustili
hlavní zákon i když jsou připravené doprovodní zákony. Následně předpokládáme, že dojde k oficiálnímu připomínkovému
řízení, které by mělo vyústit na podzim letošního roku předložením znění do vlády a následně pak do sněmovny. Po posledních
schůzkách je ten horizont posunut pokud jde o výstup z vlády do
listopadu letošního roku, takže budeme mít dost času nejenom
reagovat na odezvy veřejnosti, ale hlavně se pokusit vysvětlit
základní principy a obhájit svou práci ještě dříve, než se dostane
do formálního projednávání ve sněmovně.
Vzhledem k zadlužováni se občanů České republiky
předpokládám tzv osobní konkursy – spotřebitelské
konkursy. Jaká je zkušenost v EU s konkursy nepodnikatelů?
Spotřebitelské insolvenční řízení je v nové normě upraveno
rovněž. Je to jeden ze způsobu řešení nejenom nepodnikatelských konkursů, ale i řešení situace tzv podnikatelů osobních.
To jsou osoby, které podnikají pouze vlastním přičiněním (nezaměstnávají další osoby). Na ty se nehodí nástroje, které
máme pro řešení úpadkové situace. Nepochybně všichni sdílíme tu zkušenost, která tady byla s dlouhou legisvakancí, která
zde byla také u nového německého konkursního řádu a kde
právě ve vazbě na to, jak bylo nastaveno oddlužení těch spotřebitelů, byly obavy z ekonomického dopadu.
Ve Velké Británii platí od 1. dubna 2004 jiný režim. Nerozlišuje mezi podnikatelem, který se dostane do finančních problémů a spotřebitelem, který se dostane do problémů tím, že přečerpá kreditní kartu, nebo si vezme velký spotřebitelský úvěr.
Stručně, existuje režim – když se do takové situace dostanete,
celý proces může trvat několik let a můžete podléhat dohledu,
pokud jde o spotřebitelské chování.
Postavení a úloha věřitelů v úpadku,
možnosti zajištění pohledávek,
stát versus ostatní věřitele v ČR
Ing. Miroslav Singer, PhD
VĚŘITELÉ, ÚDAKE A ROLE STÁTU
- NIC NENÍ ZADARMO
•
Úvod – Čas
•
Čas – případová studie skutečně rychlé likvidace
•
Cena současného úpadkového práva – případová studi a ocenění pozice věřitele v úpadkové
situaci
•
Vyrovnání – kolik stojí jeho neprůchodnost
•
Stát – kolik stojí jeho chyba
•
Závěr – o co vlastně jde
ZKUŠENOSTI Z RESTRUKTURALIZACE
A PODNIKOVÉHO PORADENSTVÍ:
•
Déle než pět let přítomnost na trzích v celém
regionu (např. likvidace největší prasečí farmy
na světě)
•
Mezinárodní tým, který má zkušenosti ze střední
a východní
Evropy (od Kazachstánu po Čechy)
•
Velké kauzy v Čechách a na Slovensku
(Aliachem, VSŽ, Nová Huť,…)
•
Řada malých kauz
•
Týmová práce
jejíž základ tvoří odborníci
jednotlivých odvětví
a další odborníci PwC
mix lokálních a mezinárodních
expertů
ČESKO – PŘÍPADOVÁ STUDIE – SKUTEČNĚ RYCHLÝ
PRODEJ
Charakteristika:
•
S.r.o. s matkou v úpadku, dlužila matce cca 10 mil Kč
•
Téměř nulová aktiva (pronajatá stodola, speciální stroje
•
Specializována výroba pro tři nadnárodní odběratelé
•
Obrat cca 90 mil. Kč, zisk cca 4 mil. Kč
Naše role:
•
nalezení optimálního řešení exitu
•
Příprava exitu
•
Úzká komunikace s konkursním správcem
Hlavní problémy:
•
Totální znepokojení odběratelů a jejich připravenost ukončit
odběr (existence jiných dodavatelů)
•
Daňové problémy a neprůhledné účetnictví
•
Maximálně neklidný ředitel
Výstup:
•
Příprava prodeje jako funkčního celku pro správce matky
•
Komunikace s odběrateli
•
Memorandum během 2 týdnů, inzerát 3 týden
•
Jednání se všemi zájemci (asijská konkurence, zájemci
z inzerátu), ale důraz na rychlý prodej řediteli
•
Prodej podniku i dluhu řediteli (smlouva 2. měsíc, poslední
splátka do 4 měsíců)
ČESKO – PŘÍPADOVÁ STUDIE – ODVRÁCENÍ KONKURSU
Z POHLEDU VĚŘITELŮ
Charakteristika:
•
Prodejní síť a servisní síť pro 2 hlavní konkurenty v odvětví,
tržby nad 500 mil. Kč
•
Zdařilá kombinace outsourcovaného účetnictví a ignorace
finančního řízení udržela vlastníky/manažery ve sladkém
nevědomí o skutečné finanční situaci firmy
•
Přitvrzení konkurence snížilo hrubé marže na nulu a níže
ale stále s pobočkami a 100 zaměstnanců
•
Závazná nabídka na odkup servisní sítě za významnou
cenu
Naše role:
•
Rychlá zjištění situace společnosti (de facto rychlé
sestavení výkazů)
•
Doporučení postupů vlastníkům
•
Pokus o dohodu s věřiteli
Hlavní problémy:
•
Krize hotovosti
•
Přes 100 drobných věřitelů - dohromady asi 20 % dluhu
•
Stát další věřitel přes 10 % dluhu
13
Výstup:
•
Situace projednána s vlastníky (investory reálných peněz)
a dosažen jejich souhlas s odepsáním kapitálu
•
Dosažen souhlas dvou hlavních věřitelů s pokusem
odvrátit konkurs s tím, že jejich dluhy budou odepsány tak,
aby všichni ostatní mohli dostat 100 %
•
Výtěžnost pro dva hlavní věřitele na úrovní necelých 30 %
VARIANTY – SHRNUTÍ
•
Z hlediska čistého výnosu je kapitalizace pro majoritáře
jednoznačně nejméně výhodným řešením
•
Z hlediska rizik kapitalizace nabízí majoritáři nejmenší
rizika
•
Výnos z pokusu o vyrovnání je i v případě jeho neúspěchu
na úrovni 2/3 výnosu z kapitalizace, v případě úspěchu
nad dvojnásobkem výnosu z kapitalizace.
PŘÍPADOVÁ STUDIE – ODVRÁCENÍ KONKURSU
Z PŘÍPADU VĚŘITELŮ – MALÁ KALKULACE
•
Za předpokladu stejného postupu konkursního správce by
byli všichni věřitelé (mimo státu) krácení stejně
•
V takovém případě by výnos 2 hlavních věřitelů byl vyšší
o více než 50 % výnosu, se kterým souhlasili, aby se
vyhnuli konkursu
•
Jinými slovy: Hlavní věřitelé hodnotili konkurs jako o 1/3
méně efektivní postup než velmi nejistý a v případě nezdaru
hodnotu ničící pokus o dokončení prodejní transakce
a dohodu se všemi ostatními věřiteli o odložení splátek do
dokončení transakce a 100 % vyrovnání dluhů do jednoho
roku.
Majoritář zvolil kapitalizaci, jednoduchým výpočtem lze
ověřit, že pravděpodobnost úspěchu vyrovnání tedy
implicitně hodnotil jako menší než 1/4.
Případová studie – odvrácení konkursu z případu
věřitelů – chybka státu, aneb, jak to dopadlo
•
Management navštívil stát (FÚ) s návrhem splátkového
kalendáře na 100% dluhu
•
FÚ si vzal týden na rozmyšlenou
•
3. den z tohoto týdne vykonal FÚ nepříliš úspěšnou
exekuci na účtech (tam kde byly peníze exekuoval
minimum, tam kde nebyly maximum). Celková výtěžnost
v řádů několika statisíců.
•
Věřitelé odstoupili od původně schváleného řešení. Servis
zachován ale s nicotným výtěžkem.
•
Firma v konkursu.
•
Dá se očekávat, že zbytek výtěžku z podstaty spolknou
závazky za zaměstnanci.
Pokud bychom chtěli extrapolovat, mohli bychom usoudit,
že nadnárodní věřitelé očekávají, že konkursu v ČR se
ztrácí přibližně 1/3 hodnoty konkursní podstaty !
ČESKO – CENA NEPRŮCHODNOSTI VYROVNÁNÍ
– SITUACE
•
Tržby nad 1 mld. Kč
•
Cizí zdroje na úrovni 150 % ročních prodejů
•
Vlastní kapitál cca minus 200 mil. Kč
•
V posledním roce nebyla společnost schopná ani na úrovni
provozního výsledku generovat casch – flow (nemluvě
o zisku)
•
Nutnou podmínkou k dosažení provozní ziskovosti
Společnosti bylo navýšení tržeb/obratu (vyžadující však
nejspíše navýšení provozního kapitálu k profinancování
vyšších oběžních aktiv) a změna způsobu nákupu
a prodeje
•
Pohledávky majoritního vlastník za společnosti cca 1/3
cizích zdrojů, malá část zajištěna pohledávkami
za konečným odběratelem, cca 80 % nezajištěných
•
Další věřitel ochoten kapitalizovat pohledávky nebo se
podílet na jiném řešení
ČESKO – CENA NEPRŮCHODNOSTI VYROVNÁNÍ
– IDEÁLNÍ VYROVNÁNÍ
•
Umožnilo by zaměstnancům dostat ve 100%vklady
z podnikové spořitelny
•
Musela by řešit provozní financování převodem
produktivních aktiv do 100 % dceřinné společnosti
•
Věřitelé by si mohli vybrat mezi akciemi dceřinné společnosti
(volil by majoritář) a rychleji vyplacenou hotovostí
•
Majoritář by si zachoval (byť nižší) majoritu v nové
společnosti
•
Předpokladem by byla úspěšná provozní
restrukturalizace
14
Výnosnost pro stát s pravděpodobností hraničící s jistotou
nepřesáhne ani 10% z pohledávky. S úplnou jistotou lze ale
říci, že současná kritéria hodnocení úspěšnosti ředitele FÚ
se tímto způsobem zlepšila.
SHRNUTÍ – O CO JDE
•
Rychlost řešení je rozhodující pro zachování
hodnoty problémových aktiv
•
České konkursní právo je vnímáno jako hodnoty ničící
•
Pokud by byl předpoklad o ztrátě jedné třetiny hodnoty
podstaty v konkursních procesech, jen na úrovni výnosů
z prodeje pohledávek ČKA ztráty přesahují 10 mld. Kč
•
Při předpokladu, že hodnota konkursních podstat
v průměrném roce v ČR bude asi na úrovni 1% HDP hodnoty
aktiv v české ekonomice, celkové ztráty na výtěžnosti
konkursního procesu představují cca 6 mld. Kč ročně, tj. 1/3
rozpočtu Ministerstva spravedlnosti
•
Zlepšení konkursního zákonodárství je mj. v důsledku
těchto efektů(ale i snížení prémií za riziko, zvýšení
úvěrování podniků a podnikatelů, atp.)
srovnatelné např. se znatelným uvolněním měnové nebo
fiskální politiky.
Dovolím si říct, že úpadek je vždy poslední možnost.
Včasná akce vždycky vede k zachování větší hodnoty.
To znamená, že úpadek je a měl by být i vlivem bankrotového zákonodárství jenom jednou z možností,
kterou se řeší problémy, problémy ať již jednotlivce nebo podniku.
Z hlediska českého státu, není to jenom o zákonodárství, je to i o nastavení podmínek a pobídek dalších
subjektů v Čechách a ty jsou nastaveny v tuto chvíli mimořádně perverzně. Takže abych to shrnul
• rychlost;
• české konkursní právo je v tuto chvíli vnímáno jako výrazně ničící hodnoty;
• ztráty na výtěžnosti představují asi 6 miliard ročně,
mimochodem je to 1/3 rozpočtu Ministerstva spravedlnosti, nebo částka, která by umožňovala soudcům zvýšit platy všem zaměstnancům tohoto resortu o víc než polovinu;
• je to velký problém, který má naprosto jednoznačně makroekonomickou dimenzi, který stojí tuto
společnost přiliž mnoho peněz.
Přístup věřitelů k zajištění pohledávek,
zakotvení jejich pravomoci a odpovědnosti
v legislativě evropských zemí
John Verrill
ZÁKLADNÍ PRINCIPY
• regulace úpadku
• „podělení se o bolest“ rovným dílem
• přesné pořadí
• účast věřitelů
• „kultura zachraňování“
• kontrola nesprávného jednání
– zamezení transakcím
– trestání provinění jednatelů/členů představenstva
– osobní odpovědnost
-
neschopnost splácet dluhy
6 měsíců nebo dva roky
propojené osoby
„ÚPADEK“
• žádná definice
• bod, kdy se utrácí peníze věřitelů, a nikoli peníze vlastní
• neschopnost splácet dluhy
- pasiva převyšují aktiva
- dluhy nelze splatit v den splatnosti
- exekuce vrácena bez uspokojení
- výrok soudu
- nesplní se zákonný požadavek na více než 1050 €
OCHRANNÁ „SADA NÁSTROJŮ“ VĚŘITELE
• zákaz působení špatných jednatelů/členů představenstva
• zrušení protiprávního zadržování majetku
• zamezení podvodům spáchaným na věřitelích
• osobní odpovědnost za bezohledné obchodování
• zrušení transakcí pod hodnotu
• změna v přednostním postavení
• kontrola prováděná věřiteli na schůzích
ROZHODNÁ DOBA (viz graf)
VYLOUČENÍ JEDNATELŮ/ČLENŮ PŘEDSTAVENSTVA
• i stínoví jednatelé/členové představenstva jsou odhaleni
• zákaz řízení podniku na 2 roky až 15 let
• zprávy specialistů na krizové řízení a úpadek
• znaky nezpůsobilosti podle přílohy 1 zákona o vyloučení
jednatelů/členů představenstva
- zneužití moci či porušení povinností
- vina za neúspěch
- nedodání zaplaceného zboží
- jiné „trestné činy“ v oblasti úpadku
POVINNOSTI JEDNATELŮ/ČLENŮ PŘEDSTAVENSTVA
PODLE PRÁVA SPOLEČNOSTÍ
• řídit se stanovami společnosti
• prosazovat cíle společnosti
• používat nezávislý úsudek a nepřevádět pravomoci
• využívat schopnosti a péči
• vyhýbat se střetu zájmů
• nezneužívat vlastnictví, informace či možnosti
• zamezit ovlivňování třetích stran
STATISTIKA VYLOUČENÍ (viz graf)
PROSAZOVÁNÍ ROZDĚLENÍ ROVNÝM DÍLEM
• zneužití pravomocí
• podvodné obchodování
• protiprávní obchodování
• transakce pod hodnotu
• přednostní postavení
• úvěry poskytované za nápadně nevýhodných nebo
nespravedlivých podmínek
• vyhýbání se neinkasovaným břemenům
• transakce podvodně připravující věřitele o majetek
• rozhodná doba (§ 240 zákona o úpadku)
DOBROVOLNÉ VYROVNÁNÍ
• navrhuje jej správce konkurzní podstaty či likvidátor na
návrh jednatelů/členů představenstva
• schvaluje jej 50% většina společníků a 75% většina věřitelů
• závaznost ze zákona
• nesmí nikoho nespravedlivě upřednostňovat
• nesmí mít dopad na zajištěné věřitele bez jejich souhlasu
PŘÍKAZ K PŘEVEDENÍ PODNIKU DO NUCENÉ SPRÁVY
• pod dohledem soudu
• účel záchrany je dán ze zákona
• úředník je nuceným správcem
• pravomoci jsou stanoveny v příloze 1 zákona, vznášení
námitek vůči pravomocím
• od ustanovení platí moratorium
• kolektivní postup
• věřitelé hlasují o návrzích
15
NUCENÁ SPRÁVA
• soukromý smluvní proces
• klíčové je neinkasované břemeno
• úředník je nuceným správcem
• povinnosti jsou vůči bance/věřiteli
• pravomoci jsou stanoveny v příloze 1 zákona
• nejedná se o kolektivní postup
• v budoucnosti bude zrušeno
POVINNÁ LIKVIDACE
• účelem je likvidace, a nikoli obchodování
• povinnost vůči všem věřitelům
• ustanovení soudem
• věřitelé si mohou zvolit nového likvidátora
• úředník je likvidátorem
DOBROVOLNÁ LIKVIDACE
• omezené obchodování
• ustanovení volbou ze strany věřitelů na schůzi
• úředník je likvidátorem
• nejběžnější postup
• vytvoření výboru
KONKURS
• setkáváme se s ním nejčastěji
• nařízen pouze soudním příkazem
• správce konkursní podstaty je zaměstnanec soudu nebo je
ustanoven věřiteli
• vyňatý majetek
• nařízení výplaty příjmů
• od 1. dubna 2004 do doby jednoho roku
ÚPADEK PARTNERSTVÍ
• likvidace nezaregistrované společnosti
• příkaz k převedení partnerství do nucené správy
• partnerství
• dvě konkursní podstaty
• platí zde zákon o vyloučení jednatelů/členů představenstva
společnosti
ÚPADEK JEDNOTLIVCE
• stigma a handicap jsou nyní menší
• konkurs
• individuální dobrovolné vyrovnání
• důsledky pro státní úřady
• důsledky pro zaměstnanost v regulovaných průmyslových
odvětvích
POVINNOST SPOLUPRACOVAT
• výkaz o finanční situaci podniku
- dobrovolná správa
- likvidace
• účast úředníků
• dotazování
• vydání dokumentů
KŘIVKA ZÁNIKU SPOLEČNOSTI (viz graf)
Ve Velké Británii platí určité zásady: všichni správci a likvidátoři mají licenci pro výkon činnosti od orgánu k tomu oprávněného, musí být pojištěni a existuje velmi
dobrý systém dohledu nad výkonem těchto profesí.
Co se týče věřitelů, uplatňuje se v Anglii podle příslušných pravidel zásada „rozdělit se o bolest rovným dílem“.
Pořadí priorit se změnilo loňského roku, ve většině případů jsou požadavky banky upřednostněny, dále jsou zrušena přednostní práva státu co se týče nedoplatků na da16
ních. A také jsme se snažili dostat věřitele na stejnou
úroveň, aby měli stejná práva. Ten koncept účasti věřitelů
je něco, co se snažíme prosazovat. Jedná se o hromadné
řízení a domníváme se, že to je celkem nejúspěšnější proces. EU a její úpadkové právo to řeší stejně, ČR to od této
soboty bude muset řešit obdobně.
Několik let jsme hovořili o problému a nová legislativa to již kodifikuje - jedná se o kulturu zachraňování.
Jsme v této činnosti velmi úspěšní. K loňskému září
jsme měli 61% případů, kdy správce převzal podnik aby
ho revitalizoval. Není to něco o čem se jenom mluví,
ale také realizuje. Jak se snažíme chránit věřitele? Snažíme se kontrolovat nesprávné jednání statutárních orgánů, anulovat transakce poškozující věřitele, trestat provinění statutárních orgánů a také zakotvujeme osobní
odpovědnost při úpadku jednotlivců, abychom potrestali
jednání, kdy se lidé chovají nesprávným způsobem.
Ve Velké Británii nemáme žádnou definici úpadku
jako takového, ale díváme se na to tak, že to je určitý
bod, kdy se utrácí peníze věřitelů nikoliv vaše. A snažíme se to charakterizovat následně: jedná se o neschopnost splácet dluhy. To jsou prahy, kdy situaci úpadku
začínáme vnímat. V té chvíli musí přijít institut, který
chrání věřitele. Máme tzv. opatření na ochranu věřitelů
v jejichž rámci zakazujeme činnost špatných statutárních orgánů, máme pravidla na zrušení protiprávného
zadržování majetku, zamezování podvodům spáchaným na věřitelích, je tam osobní odpovědnost za bezohledné obchodování, rušení podhodnocených transakcí, a změna/zrušení přednostního postavení a kontrola
prováděná věřiteli na schůzích.
Co se týče zákazu činnosti statutárních orgánů. Jsou
tím postiženi i stínové orgány, loutky. Existuje zákaz
řízení podniku na 2-15 let. Pokud nedodržíte ten zákaz,
nesete osobní odpovědnost za dluhy jakékoliv společnosti kterou jste řídil po dobu zákazu. Je to možné sledovat na základě zpráv specialistů na krizové řízení
a úpadek, je tam civilní nikoliv trestní sankce. Hledáme
různé kategorie nezpůsobilosti: porušení povinnosti,
vina za neúspěch, nedodání zaplaceného zboží a jiné
delikty v oblasti úpadku. Pokud někdo špatně řídí, má
to vždy dopad na ekonomiku podniku. A pokud se takového jednání někdo dopouští, potom by to mělo být
potrestáno. V občansko-právním systému je třeba aby
statutární orgány jednaly v souladu se zákonem. Dbáme
na to, aby tomu tak bylo. Ve Spojeném království máme
tzv. obyčejové právo a je potřeba jednat v souladu
s ním. Je potřeba řídit se Stanovami společnosti, prosazovat cíle společnosti, používat nezávislý úsudek a nepřevádět pravomoci, využívat své schopnosti a pracovat
s péčí řádného hospodáře, vyhýbat se střetu zájmů a nezneužívat majetku či informací. Pokud by tomu tak bylo, tak by se nikdy nepodařilo dostat k tomu majetku.
V prezentaci je uvedena statistika – je to cca 1500
– 1700 zákazů za rok. Od roku 2001 mají členové statutárních orgánů možnost dobrovolně spolupracovat
a odstoupit z funkce. Pak se na ně zákaz výkonu činnosti nevztahuje. Dle údajů v 82 % případů jednatelé slíbili, že nebudou dále společnost řídit. Pokud očekáváte,
že dostanete zákaz činnosti, začnete se chovat odpovědněji.
Protiprávní obchodování je obchodování, kdy z něj
nemáte návratnost. Pokud se nemůžete již vyhnout
likvidaci úpadce, pak vám může soud uložit právní povinnost. Podhodnocené transakce. Je to opět nápravný
prostředek na ochranu věřitelů. Hovoříme o hromadném nástroji. Co se týče přednostního postavení, to
znamená, že někdo dostane neospravedlnitelnou přednost v rámci konkursního řízení. Úvěry poskytované za
nápadně nevýhodných podmínek, např. neúměrné náklady na úvěr, mohou být v rámci konkursního řízení
zrušeny. Pokud např. se nějaký věřitel snaží odčerpat
hodnotu podstaty tím, že si naúčtuje neúměrné poplatky
za úvěr, znamená to poškození zbývajících věřitelů. Také
můžeme zrušit určité typy zástav, např. pohyblivé zástavy
(zástava, která je na všechna aktiva společnosti a ta výše
není vždy přesně stanovena, je to vždy na celý soubor
aktiv podniku). Je to velmi užitečný nástroj pro věřitele
a podle nového režimu vám dává přednostní postavení
pro správce – jedná se o tzv. všeobecné zajištění.
Transakce připravující podvodně věřitele o majetek
mohou být zrušeny, pokud k nim dojde v rozhodnou
dobu. Rozhodná doba začíná: u podhodnocených
transakcí dva roky před tím než se podnik stane nesolventním, to samé se vztahuje na propojené osoby (pokud by se jednalo o vyvádění majetku ve prospěch propojených osob); rozhodná doba 6 měsíců platí pro situaci osob nepropojených. Rozhodná doba může být
rozšířena až na 3 osoby, tzv. všeobecné zajištění může
být revidováno zpětně za 1 až 2 roky, podle toho jestli
jsou tam osoby propojené či nikoliv.
Likvidátory nebo správce schvaluje 50 % většina společníků a 75 % většina věřitelů. O ta čísla tam tolik nejde, protože jestli věřitelé jsou efektivní tak společníci si
mohou pouze ztěžovat na to, že by měli jít do konkursu
nebo do vyrovnání, ale je celkem nepravděpodobné, že
by společníci toho využívali. 75 % většina věřitelů představuje zákonný limit, je platná pro všechny i pro ty,
kteří nehlasovali ve prospěch. To rozhodnutí nesmí nikoho nespravedlivě znevýhodňovat, nesmí mít dopad
na zajištěné věřitele bez jejich souhlasu, protože oni
jsou zvláštním způsobem chráněni.
Nový proces správy. Je to proces pod dohledem soudu,
to znamená, že správce je jmenován soudem („je úředníkem soudu“). Cílem tohoto nařízení je záchrana podniku.
Pokud podnik není možné zachránit, potom se můžeme
pokusit o likvidaci aktiv, aby bylo možné vyplatit věřitele
nebo zajištěné věřitele. Primárním cílem je záchrana podniku jako takového a je to relativně rychlý proces. Kvalifikovaný zástavný věřitel toho všeobecného zajištění může
jmenovat správce a ten může jmenovat svého zástupce
a může to udělat jenom např. zasláním soudu, všechny
pravomoci se okamžitě přenesou. Není potřeba žádného
soudního slyšení v takových případech.
V Anglii jde řízení velmi rychle, třeba v nedávné době
jsme jmenovali správce v pátek v 18.30 hod večer, jakmile
bylo ukončeno veškeré papírování. Pravomoci jsou velmi
široké. Od jmenování správce existuje moratorium.
Dopoledne se tady hovořilo o zdlouhavém českém
procesu. V Británii se všechno musí stihnout do jednoho roku. Lhůtu je možné prodloužit o 6 měsíců, pokud
před uplynutím jednoho roku požádáte o prodloužení.
Pokud se Vám to do 18měsíců nepodaří, potom musí
dojít k likvidaci. To moratorium trvá po celou dobu.
Protože se jedná o hromadné řízení tak je to celé podpořené evropskými regulativy. Takže pokud podnik má
majetek i v jiných státech EU a hlavní majetek je ve
Velké Británii, je možné zajistit řízení toho majetku
i v jiných státech. To umožňují evropské předpisy. Návrhy musí být předloženy věřitelům, ti o nich hlasují, a je
to o tom, že věřitelé se toho procesu mohou účastnit
a hlasují také o odměně správce. Oni mohou odmítnout
např. způsob jeho odměny, mohou si vlastně přehodnotit
jeho výsledky a pak rozhodnout o jeho odměně. Jedná se
o soukromý smluvní proces a klíčovým bodem byla tzv.
pohyblivá zástava. Jde tam o tom že správce může být
jmenován dvě hodiny poté co byl podán návrh. Dříve
byla nucená správa procesem, který nebyl soudním procesem. V září 2003 byl tento způsob zrušen. Protože to
není hromadné řízení, tak není uznáno podle evropských norem. V Anglii jsme došli k závěru, že musíme
toto řízení zrušit, abychom harmonizovali naše předpisy s předpisy EU. Takže tento typ řízení již neexistuje.
Co se týče povinné likvidace, je to likvidace za účelem
likvidace nikoliv obchodování, je ta povinnost vůči
všem věřitelům. Správce je ustaven soudem. Pravomoci
jsou stanoveny v zákoně.
Všichni správci musí mít licenci a je nad nimi vykonáván státní dohled. Tato profese je ve Velké Británii velmi striktně pod dohledem. Takže úředník soudu je likvidátorem a nemá povinnosti pouze vůči věřitelům, ale
také vůči soudu, protože je „úředníkem soudu“. Při likvidacích podléhá odměna likvidátora schválení věřitelů nebo schůze věřitelů. Co se týče dobrovolné likvidace tak tam jde o omezené obchodování. Ustanovení likvidátora je volbou ze strany akcionářů a pokud se věřitelům likvidátor nelíbí, pak si mohou zvolit svého likvidátora. Nemůže k Vám docházet likvidátor, který se
Vám - věřitelům nelíbí. Můžete si ho vybrat, můžete si
vybrat někoho, kdo bude sledovat zájmy všech stran, za
rozumnou cenu.
Dobrovolná likvidace je nejběžnějším postupem. Je
důležité si to uvědomit, protože to znamená, že dlužníci jsou hlavními stranami, které předkládají návrh na
prohlášení konkursu. Pokud dojdou k závěru, že již není záchrana, požádají o likvidaci. Jedná se o to, že
likvidátor řídí společnost a dovede ji k likvidaci. Model
spolupráce mezi věřiteli a likvidátorem je takový, že
výbor je relativně důležitý (v ČR povinnost 9 členů,
v Anglii 4-5 členů).
17
Osobní konkurs je jednoduchý proces. Je to likvidace
majetku fyzické osoby, která se dostala do úpadku. Je
tam odpovědnost vůči všem věřitelům.
Od 1. dubna 2004 platí pro všechny konkursy, které
budou od tohoto termínu zahájeny, že musí být vyřešeny do jednoho roku. Co se týče úpadku veřejných obchodních společností, jedná se ve Velké Británii o likvidaci nezaregistrovaných společností a také je možné
v tomto případě uzavírat dobrovolné vyrovnání nad rámec úpadku. Co se týče zákazu činnosti statutárních
orgánů, to se týká rovněž těchto společností. Vy můžete
dostat zákaz činnosti i jako např. člen statutárního orgánu veřejné obchodní společnosti. Co se týče úpadku
jednotlivce, tak v Anglii jsme se snažili snížit to stigma
a omezit handicap. Já vím, že se tady hovoří o tom, že
trestáme členy statutárních orgánů za to co udělali, máme 1500 – 1800 zákazů činnosti za rok, ale je také možné v úpadcích jednotlivce mít vyrovnání. Ono to není
tak jednoduché. Máme případy, že lidi nemají žádný
majetek, žádné příjmy a obrovské dluhy např. ze spotřebitelských úvěrů apod. Určité profese, které jsou pod
dohledem, nemůžete vykonávat pokud se jako soukromá osoba dostanete do úpadku. Určitě to platí v profesi
právnické. Máme povinnost spolupracovat s příslušnými správci, je potřeba vypracovávat výkazy o finanční
situaci podniku, o tom, jaký je majetek společnosti, její
závazky, jak to vypadá ke dni jmenování správce a co
vlastně správce může od té společnosti očekávat. Většinou to není až zas tak důvěryhodná informace, můžete
hovořit s lidmi, můžete je soudně donutit k tomu aby
spolupracovali, a soudy celkem flexibilně vyhovují žádostem pro předkládání materiálů, aby se zjistilo co se
v té společnosti které se nedaří děje. Je tam také možnost dotazování, což je občansko-právní institut. To
umožňuje správci zjistit, co se děje, ale také v minulosti
ve společnosti dělo.
Jaká je vlastně úloha správce a likvidátora. Likvidace je
formální proces a my se snažíme nyní spíše o přeměnu
podniku, o oživení, o revitalizaci podniku. Ve Velké
Británii se na to díváme tak, že postupy v rámci dobrovolného vyrovnání a likvidace ničí hodnotu podniku.
S tím jste se setkali také tady. Proto se snažíme o záchranu podniku. To je také úloha specialistů na revitalizaci.
Máme spoustu lidí, kteří se nyní zabývají revitalizací
v Anglii, protože je potřeba se na tuto činnost zaměřit.
A v tom je také úloha správců konkursní podstaty.
Všichni účastníci konkursního řízení ve Velké Británii
pracují v rámci křivky zániku společnosti. Domníváme
se, že pokud naše legislativa bude správná tak se budeme
zaměřovat na revitalizaci. Pokud budeme trestat statutární orgány za to, že špatně jednají, tak se nám ta revitalizace podaří.
Záznam z diskuse
Jakým způsobem lze v Anglii zpětně zrušit transakce?
Je nutná soudní cesta? Jak dlouho takové zrušení obchodní transakce může trvat? U nás se jedná o tzv. odporovatelné právní úkony, které je možno zpochybnit
až 3 roky zpět, ale pokud nedojde k dohodě o narovnání, je potřeba řešit soudní cestou, což trvá i roky.
Dále jsou neúčinné úkony, které jsou v době 6 měsíců
od podání návrhu na konkurs.
Ptal jste se na to, jak dlouho trvá neúčinnost transakcí. Pokud
dojde k narovnání mimosoudně, tak většinou se specialista
snaží, aby se v případě likvidace všechno schválilo ve věřitelském výboru, ale vždycky tam figuruje hrozba soudního řízení
když některý z účastníků nesouhlasí. Zároveň je také promlčecí lhůta od počátku konkursního řízení – většinou je to 6 let.
V té době musí být podán návrh anebo to právo zanikne. Musíme okamžitě zahájit řízení, jakmile se dostaneme k informaci, která nás k takovému podání opravňuje. To ale neznamená, že nejsou k dispozici jiné prostředky. V zákoně
o společnostech je zakotvené pravidlo, které umožňuje nerespektovat promlčecí dobu v případě, že s kapitálem společnosti bylo zacházeno nesprávným způsobem. Takže je tam
celá řada možností jak se s pochybením vypořádat a jak řešit
situaci daného podniku a jeho majetku. Proto i ten čas se
značně liší.
Jak si vysvětlit „správce je úředníkem soudu“? Je zaměstnancem soudu? Jak je v takovém případě odměňován příp. má nějakou základní odměnu? V našem
18
případě není správce nebo likvidátor zaměstnancem
soudu, je v podstatě nezávislá osoba a jeho příjmy
jsou dané pouze z majetku, který se podaří zpeněžit.
Bohužel většina společností, které se likvidují z rozhodnutí soudu, nebo kde probíhají konkursy má velmi malý majetek, odměna správce nebo likvidátora je
velmi malá a vede to k tomu, že provádí souběžně
likvidaci řady společností. I to je jednou z příčin protahování konkursu.
Dotaz zněl zda správce je zaměstnanec soudu a jestli má za to
nějakou odměnu. Aby nedošlo k nedorozumění, správce v tomto případě není zaměstnancem soudu, je úředníkem soudu. To
znamená, že má legislativou vymezenou pravomoc a může
uskutečnit všechny úkony vůči dlužníkovi, které mu to právo dovolí atd. Jako správce obdržíte zmocnění od soudu, máte povinnosti vůči soudu, ale nejste zaměstnancem soudu. Zároveň podléháte dohledu soudu. Jste ale soukromá fyzická osoba a úředníkem soudu se můžete stát pouze v případě, že máte náležitou
kvalifikaci. Máme kvalifikační zkoušky ve Velké Británii, které
musíte složit, aby jste se mohl takovým úředníkem stát. Zároveň musíte mít licenci na výkon specialisty na krizová řízení.
Nejste zaměstnancem soudu, nejste k soudu v žádném pracovně
právním vztahu. Vnější svět však vás musí vnímat jako osobu,
která k soudu patří a o to tady jde. Úředník soudu totiž musí postupovat na velice vysoké etické úrovni a proto má takový význam.
Odměna je jiná záležitost, řídí se podle pravidel odměn těchto
správců.
Jaké jsou požadavky na osobní a morální kvalitu
správců a likvidátorů?
Chcete-li se stát správcem konkursní podstaty ve Velké Británii musíte složit zkoušku. Ta je vypsaná jednou ročně. Licenci
získáte po 2-3 letech. Většina specialistů na krizové řízení jsou
účetní, právníci, daňoví poradci.
Osobní vlastnosti: čestnost, chování odpovídající funkci, kterou máte vykonávat. Skládáte rovněž vstupní zkoušku a Komora se rozhoduje rovněž na základě setkání v průběhu této
zkoušky. Stane se, že filtrem projdou lidé, kteří nejsou vhodní
a taková situace se potom později řeší. Další informace budou
ve vystoupení Desmonda Flynna.
Jaké jsou zkušenosti s revitalizací ve Velké Británii?
Mám informace z Německa, kde revitalizace už je
možná, ale naráží na základní problém financování
revitalizovaného podniku. Banky odmítají poskytnout finance a samozřejmě podnik, který vstupuje do
insolvence žádné finanční prostředky nemá. Takže jak
je zajišťováno financování, zejména když obchodní
partneři automaticky přestanou poskytovat odběratelské úvěry? Chtějí casch platby? Další problém na
který v Německu narážejí je problém ochrany zaměstnanců. U nás, jakmile přichází v úvahu revitalizace, je
nutné automaticky značné propouštění zaměstnanců.
Narážíme na jejich ochranu, na povinnosti vyplácet
jim různé odstupné, podle úprav jednotlivých zemí,
což jsou další okamžité náklady revitalizovaného podniku. Myslím si, že pokud táto otázka nebude vyřešená
není možno reálně uvažovat o žádné revitalizaci.
Při prověřování podniku vždy zjistíte, že podnik má v sobě
hodnotu, i když se mu nedaří protože je špatně veden. Pokud
jste schopen prokázat změnu ve vedení, pak je spousta finančních institucí připravena poskytnout další hotovost. Ale klíčovým krokem je změna ve vedení firmy. Pokud k tomu dojde,
tak i věřitelé začnou ke společnosti přistupovat jinak. A to je
velmi důležitý faktor, který je třeba mít na paměti. Bylo by to
nové financování, které by dostalo přednost. Protože se všichni
chtějí vyhnout tomu formálnímu procesu konkursu, tak by se
neformálně zajistilo financování. Když jsme analyzovali anglické zákony, tak jsme se snažili postupovat tím americkým
způsobem, kdy je možné, aby dlužník získal určité podřízené
závazky. Takže financování je k dispozici pokud ten podnik je
životaschopný a pokud můžete změnit vedení, nebo pokud najdete nějaká aktiva, která společnost nepromrhala (pohledávky, zásoby aj.). Potom je možné dát je jako zajištění novému
věřiteli, který poskytne financování. Tou klíčovou věcí je však
změna vedení. Správce se v Anglii musí zaměřit na změnu vedení, musí propustit stávající statutární orgány a najmout nové. To je opravdu klíčovým bodem při záchraně podniku.
Co se týče dodavatelů, tak vlastně využijete stejného pravidla
přesvědčování. To znamená, že se setkáte s dodavateli, snažíte
se s nimi dohodnout, protože oni se budou snažit ale nebudou
spolupracovat. Vy je můžete přesvědčit, že budou-li spolupracovat tak nebudou sami sebe poškozovat apod. Ale je potřeba
odhlédnout od minulosti.
Co se týče zaměstnanců, v Anglii také docházelo k masivnímu
propouštění a výplatám odstupného. Na základě evropských
předpisů dochází nyní k automatickému převodu zaměstnanců, pokud dojde k převodu podniku. Zaměstnanci jsou
také součástí podniku. Pokud máte nového vlastníka, přejdou na něj také zaměstnanci. Vy nejste pak odpovědni za
minulost. V Anglii byl limit na zaměstnance ve výši 800
GBP, který mohli zaměstnanci uplatňovat vůči původnímu
podniku.
Ve výkladu bylo konstatováno, že je všichni konkursní
věřitele mají stejné postavení. Když je stát postaven na
roveň všem věřitelům znamená to, že daňové řízení na
pohledávku státu se prohlášením konkursu přerušuje ?
Daňová řízení jsou zastavena, protože v našem systému nemá
stát větší pravomoci než ostatní věřitelé. Zisky, které plynou podniku poté, co byl ustaven správce, podléhají zdanění, ale nedaní
se minulé období, protože zisky nebyly. Daňové přiznání samozřejmě musí být podáno a daň vypočtena za období do doby zahájení úpadku.
Z jakých zdrojů jsou odměňování pracovníci, které
správce používá k výkonu své funkce – z odměny
správce nebo je jejich odměna kvalifikována jako pohledávka za podstatou? Český zákon říká, že v případě, že správce použije na činnosti, ke kterým je sám
povinen, třetí osoby, tak si musí tuto činnost nechat
schválit věřitelským výborem. Jakým způsobem budou odměňování ve Velké Británii v případě, když nebudou zaměstnanci úpadce?
Pokud specialista na krizové řízení má zaměstnance, kteří mu
pomáhají, potom je odpovědný za jejich výplaty. A on vlastně
dostává z konkursní podstaty odměnu, která je vypočítaná
tak, aby se mu vrátily všechny náklady, které mu vznikly
v souvislosti se správou podniku. Z odměny musí zaplatit své
zaměstnance, zařízení, vybavení apod. On stanoví odměnu
tak, že toto všechno bere v úvahu. Pokud si najme např. třetí
osobu – odhadce, která mu se správou majetku pomáhá, potom to musí být schváleno věřiteli a platby těmto osobám by se
proplatily z konkursní podstaty. Správce žádá věřitelský výbor
o schválení využití služeb dalších poradců pouze výjimečně.
Obecně platí, že správce si sám může rozhodnout o tom, že si
najme externího poradce a platí je v rámci správy toho úpadce,
takže z konkursní podstaty. Výdaje musí být odůvodněné
a řádné, spojené se správou podniku
19
Úloha soudu v úpadkovém řízení,
problémy soudní praxe,
rozhodování incidenčních sporů;
trestněprávní aspekty
dovolte mi, abych se v tom krátkém čase, který mi byl
vymezen, pokusil seznámit Vás s tím, jak probíhá konkurs a konkursní řízení v České republice.
Základní právní úprava je provedena zákonem
č. 328/1991 Sb., jenž byl, bohužel, od doby svého přijetí novelizován, a to leckdy velmi podstatně, více než
dvacetkrát (tento předpis přitom, byť nikoliv důsledně,
vychází z prvorepublikového zákona č. 64/1931, jenž
měl za svůj vzor císařské nařízení z roku 1914. To je
ostatně, pokud je mi známo, i základem rakouské koncepce konkursního práva). Deklarovaným účelem konkursního zákona je uspořádat majetkové poměry dlužníka, který je v úpadku. Cílem konkursu je pak poměrné
uspokojení konkursních věřitelů. Po mém soudu ale,
i když to v zákoně výslovně uvedeno není, hlavní význam zákona spočívá v tom, že umožňuje z hospodářského života společnosti odstranit nesolventní či předlužený subjekt, jemuž je prohlášením konkursu zabráněno dále se zadlužovat, tedy zhoršovat majetkovou
situaci na něm závislých třetích osob.
Z hlediska vlastního průběhu konkursního řízení můžeme rozlišovat několik fází. První, kterou bych pracovně nazval přípravnou, předchází vlastnímu prohlášení
konkursu na majetek dlužníka, a v jejím rámci se, zjednodušeně řečeno, zejména zkoumá, zda lze konkurs
vůbec prohlásit a zda je dlužník v úpadku (je insolventní či předlužen). Konkurs lze prohlásit buď na návrh
dlužníka samého nebo k návrhu některého z věřitelů,
pokud to zákon výslovně nevylučuje.
V této souvislosti se sluší poznamenat, že konkurs
není jediným možným řešením nepříznivé majetkové
situace dlužníka, neboť v úvahu přichází též povolení
vyrovnání, v jehož rámci dlužník nabízí dílčí plnění
svým věřitelům. V Čechách se však jedná o institut využívaný velmi zřídka, přičemž příčiny tohoto stavu jsou
na velmi dlouhou diskusi.
Prohlásí-li soud na majetek dlužníka konkurs zároveň
ustaví správce konkursní podstaty (dále jen správce)
a vyzve věřitele, aby přihlásili své pohledávky za dlužníkem. Účinky prohlášení konkursu nastávají vyvěšením
rozhodnutí na úřední desku soudu a od tohoto okamžiku můžeme mluvit o vlastním konkursu jako o druhé
fázi konkursního řízení. Jejím účelem je zajistit a zpeněžit veškerý majetek, jenž může být podle zákona použit
k uspokojení konkursních věřitelů, a postavit najisto,
jaké pohledávky mají být v konkursu uspokojeny. Mezi
účinky prohlášení konkursu zejména patří přechod
oprávnění nakládat s dlužníkovým majetkem na správ20
ce, přerušení všech řízení (s výjimkou daňového) týkajících se dlužníkova majetku, nemožnost provést exekuci
postihující majetek podstaty, zánik společného jmění
úpadce (je-li fyzickou osobou) a jeho manžela, neúčinnost taxativně vypočtených dlužníkových úkonů učiněných ve lhůtě šesti měsíců před podáním návrhu na
prohlášení konkursu. Konkursní podstatu přitom tvoří
nejenom věci ve vlastnictví dlužníka, ale za podmínek
zákonem stanovených též majetek třetích osob, zejména těch, které jej nabyly právě na základě neúčinných
právních úkonů dlužníka.
K objasnění rozsahu dlužníkových závazků, jež mohou být v konkursu zapraveny, soud nařídí přezkumné
jednání. K němu je povinen se dostavit správce, dlužník, jenž se po prohlášení konkursu již nazývá úpadcem, dále jsou o přezkumném jednání vyrozuměni
konkursní věřitelé, kteří do konkursu své pohledávky za
úpadcem přihlásili. Zde mohou správce, úpadce i kterýkoliv z věřitelů přihlášenou pohledávku popřít. Nestane-li se tak a pohledávka je zjištěna, znamená to, že
může být v konkursu uspokojena. Dojde-li naopak
k popření pohledávky, mělo by být vyvoláno tzv. incidenční řízení, v jehož rámci se (v nalézacím řízení)
rozhodne o tom, zda bylo popření po právu. Typově
přichází v úvahu několik variant incidenčních sporů,
základní rozlišení se odvíjí od toho, zda byla popřena
pohledávka judikovaná či nikoli. V prvém případě podává žalobu ten, kdo ji při přezkumném jednání popřel
(správce či popírající věřitel, popř. oba) a žaloba směřuje proti věřiteli, jenž ji přihlásil, ve druhém případě podává žalobu věřitel, jemuž byla popřena a žaloba směřuje proti správci, případně též proti popírajícímu věřiteli. Zákon zde výslovně vyžaduje, aby žalovaným
účastníkem řízení byl vždy správce, a to i tehdy, pokud
pohledávku popřel jenom jiný věřitel. Pro úplnost dodávám, že při přezkumném jednání může pohledávku
popřít též úpadce, což se sice poznamená v seznamu
přihlášených pohledávek, ale pro konkurs sám je toto
popření bez významu a nevyvolává potřebu dalšího řízení. Tento úpadcův projev vůle má význam toliko pro
dobu po konkursu, neboť pro v konkursu neuspokojené pohledávky, jež úpadce výslovně nepopřel (rozumí
se při přezkumném jednání) lze vést po skončení konkursu exekuci, když titulem pro výkon rozhodnutí je
právě seznam přihlášek.
Vedle incidenčního řízení má na průběh konkursu
ještě velký vliv tzv. řízení excindační, jímž se třetí osoba
(nikoli úpadce) domáhá na správci, aby ze soupisu konkursní podstaty vyloučil věci, jež tam zapsal. Na vysvětMezinárodní konference o úpadku v ČR
lenou uvádím, že tento správcem provedený soupis je
listinou opravňující správce k výlučnému nakládání se
zapsanými věcmi, právy nebo jinými majetkovými hodnotami, jakož i ke zpeněžení tohoto majetku. Tvrdí-li
někdo, že má právo nepřipouštějící zapsání věci, práva
nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu, uloží mu
konkursní soud, aby podal žalobu o vyloučení ze soupisu, jinak že se bude mít za to, že věc, právo nebo jiná
majetková hodnota je do soupisu pojata oprávněně. Do
skončení excindačního řízení správce věc, právo nebo jinou majetkovou hodnotu nesmí zpeněžit, ledaže by tím
odvracel škodu na majetku, jenž je předmětem žaloby.
Správce podává v průběhu konkursu soudu a věřitelskému orgánu zprávy o zpeněžování podstaty, z nichž
zásadní význam má zpráva konečná. Spolu s ní předkládá
též vyúčtování své odměny a výdajů. Dochází-li v průběhu konkursu ke zpeněžování majetku podstaty, je správce
vždy povinen konečnou zprávu podat a teprve po pravomocném soudním rozhodnutí o jejím schválení lze vydat
rozvrhové usnesení, popř. konkurs zrušit pro nedostatek
majetku. Nejdůležitějším rozhodnutím v konkursu je
rozvrhové usnesení, jímž je účastníkům konkursu (úpadci
a konkursním věřitelům, tj. věřitelům, jejichž pohledávky
mohou být v konkursu uspokojeny) a správci dáno na
vědomí, v jakém rozsahu (popř. zda vůbec) budou jejich nároky uspokojeny. Po splnění pravomocného
rozvrhového usnesení nastává třetí závěrečná fáze –
zrušení konkursu a zproštění správce jeho funkce.
V úvahu přitom přichází i zrušení konkursu též z jiných důvodů: 1/ pro absenci úpadcova majetku (nepostačuje-li ani k úhradě nákladů konkursu – jestliže je tato
skutečnost postavena najisto ještě před prohlášením konkursu, může být návrh na konkurs zamítnut pro nedostatek dlužníkova majetku), 2/ zjistí-li se, že tu nejsou předpoklady pro konkurs (např. žádný z věřitelů nepřihlásil
pohledávku), 3/ na návrh úpadce se souhlasem konkursních věřitelů, 4/ došlo-li k fúzi úpadce nebo k převodu
jmění úpadce na společníka úpadce. Konečně v této souvislosti sluší se zmínit též zřídka užívaný institut nuceného vyrovnání, jenž, obdobně jako v případě vyrovnání
„nenuceného“ umožňuje dlužníku dostat se z úpadku
tím, že věřitelům po přezkumném jednání nabídne dobrovolné plnění, pokud s tím, při splnění dalších podmínek, souhlasí většina věřitelů (nositelé alespoň tří čtvrtin
pohledávek).
Závěrem bych chtěl ve stručnosti poukázat na některá, po mém soudu nedokonalá, ustanovení konkursního zákona. V § 4a odst. 1 je dlužníku ukládáno zdržet
se poté, kdy je mu doručen návrh, jednání směřujícího
ke zmenšení jeho majetku s výjimkou běžné obchodní
činnosti. Při striktním výkladu to znamená, že porušení
uvedeného omezení způsobuje absolutní neplatnost
právního úkonu, což ovšem může být leckdy na újmu
nic netušícím třetím osobám. V § 27 odst. 5 je pak zakotvena zásada, že úpadcovi věřitelé, ač měli své pohledávky zajištěny např. zástavním právem k majetku ve
vlastnictví třetích osob, se mohou uspokojit ze zástavy
jen prostřednictvím konkursu, do něhož se ovšem musejí přihlásit, včetně práva na tzv. oddělené uspokojení.
I když tak učiní, musí být následně srozuměni s tím, že
přednostně budou uspokojeni toliko v rozsahu 70 %
získaného výtěžku zpeněžení (§ 28 odst. 4).
21
Fungování úpadkového práva v ČR,
faktory zásadně podmiňující
jeho funkčnost a efektivitu
ve svém příspěvku bych se chtěla z pohledu své několikaleté soudní praxe pokusit o zamyšlení nad fungováním úpadkového práva u nás, o zmapování faktorů zásadně podmiňujících jeho funkčnost a efektivitu či slabých míst jeho současné právní úpravy, a to i z hlediska
jejího možného legislativního vývoje.
Klíčovými faktory ovlivňujícími zásadně funkčnost
a společensko ekonomickou efektivitu úpadkového řízení jsou podle mého názoru zejména
• odpovídající nabídka právních způsobů řešení
úpadku, reflektující různé typy úpadců a jejich majetkoprávních poměrů,
• zajištění včasného řešení úpadku,
• maximálně procesně efektivní úpadková úprava,
důsledně reflektující potřeby daného řízení a způsobilá zajistit plnění povinností dotčených osob při
respektování jejich práv,
• kvalitní a konstruktivní vazby úpadkové úpravy na
četné předpisy související, včetně fiskální politiky
státu v této oblasti, a v neposlední řadě
• kvalita správců podstat a
• angažovaný přístupu věřitelů účastnících se řízení.
Všechny tyto aspekty věci spolu tím či oním způsobem souvisejí, navzájem se podmiňují a praxe mne přesvědčuje, že právě v těchto oblastech máme ke spokojenosti dosti daleko. Tam je asi třeba hledat rezervy potenciálu našich úpadkových řízení.
Jedním z prvotních faktorů určujících úspěšnost
úpadkových řízení je bezesporu včasnost řešení úpadku
a vhodná nabídka způsobů jejich řešení. Naše právní
úprava ukládá dlužníku, který se ocitnul v úpadku insolvencí nebo předlužením, aby tuto svoji situaci bezodkladně řešil podáním návrhu na zahájení konkursního nebo vyrovnacího řízení. Nesplnění této povinnosti
povinnými osobami je přitom stiženo jak majetkovou
sankcí odpovědnosti za škodu, způsobenou věřitelům
nepodáním takového včasného návrhu, tak trestní sankcí dle § 126 odst. 2 trestního zákona.
Bohužel realita je taková, že naprostá většina našich
úpadců neplní svoji povinnost podat včas návrh na
soudní řešení svého úpadku. Pokud úpadci návrh na zahájení úpadkového řízení podávají, pak skoro vždy až
za stavu svého hlubokého úpadku, trvajícího mnohdy
i řadu let. Přitom až na nepatrné výjimky navrhují nikoli vyrovnání, ale prohlášení konkursu na svůj majetek.
Ostatně jiný způsob řešení v jejich majetkoprávní situace již většinou ani nepřichází v úvahu. Věřitelé mají
22
možnost iniciovat pouze řízení konkursní, přičemž
i v případě jejich návrhů jde skoro vždy již o déletrvající úpadek dlužníka.
U českých konkursních soudů jsou tedy ve většině
případů vedena konkursní řízení proti úpadcům, jejichž
majetek, pokud existoval, byl již dříve prohospodařen či
je jinak umrtven nebo znehodnocen, kteří často již léta
fakticky nepodnikají a jejichž závazky narostly postupem let do značné výše, zcela nesouměřitelné s hodnotou jejich majetku. V tomto směru nepochybně ještě
i dnes sklízíme hořké plody některých podivných privatizací či dřívější nedostatečně obezřetné úvěrové politiky bank.
Ačkoli je tedy včasné řešení úpadku jedním z principielních předpokladů jeho úspěšnosti, zatím se nedaří
toho dosáhnout.
Motivace hrozbou sankce se zatím příliš neosvědčuje.
Majetková sankce odpovědnosti za škodu při pozdě podaném návrhu je poněkud těžkopádná, je v zásadě vázána až na výsledky úpadkového řízení a na dobytnost
povinných osob, takže věřitelé tuto majetkovou sankci
prakticky vůbec neuplatňují. Hrozba trestní sankce za
nepodání včasného návrhu také zjevně nepostačuje,
i když je samozřejmě otázkou, zda je dostatečně aplikována, tedy zda jsou příslušné trestní podněty důsledně
podávány a poté i vyšetřovány. Pro nepodání včasného
návrhu na konkurs nebo vyrovnání je asi podáváno méně trestních podnětů, než by být mělo, nicméně pro neposkytnutí povinné součinnosti úpadce či za něj jednajících osob po prohlášení konkursu jsou správci nuceni
podávat trestní podněty velice často, bohužel však se
zcela minimálním úspěchem. Úspěšnost uvedených
majetkových či trestních postihů je u právnických osob
velmi často nepříznivě ovlivňována i tím, že jejich zákonní zástupci se ve svých funkcích co chvíli mění a své
odpovědnosti se snaží zprostit odkazem na nepředání
funkce jejich předchůdcem apod.. Zde je na místě připomenout i dosti benevolentní současnou úpravu
ohledně možnosti statutárních orgánů úpadců vykonávat tutéž funkci i u jiné právnické osoby či bez omezení podnikat, dokonce být i správcem podstaty.
Je tedy asi třeba uvažovat i o cestách silnější pozitivní motivaci k včasnému podávání návrhů na soudní řešení úpadku. V prvé řadě by se tak mohlo stát zlepšením a rozšířením nabídky způsobů řešení úpadku, aby
byla vedle možnosti likvidace podnikání úpadce nabídnuta i reálná možnost zachování jeho podnikatelských
aktivit a pro úpadce i jeho věřitele tak byla dána širší
právní platforma optimálního řešení jejich vzájemných
majetkoprávních vztahů. Minimálně by mělo dojít
k uvolnění omezujících limitů vyrovnání, aby bylo ponecháno jen na úvaze věřitelů, jakou míru a způsob svého uspokojení - a tedy i míru úpadcova oddlužení - budou považovat za přijatelnou. Popř. by měla být zavedena – místo vyrovnání či vedle něho - i jiná sanační řešení úpadku po vzoru zahraničních úprav, známá pod
názvy jako reorganizace či insolvenční plán. Možnost
navrhovat tato alternativní řešení úpadku by měla být
dána i úpadcovým věřitelům.
Důležitým motivačním momentem, zejména pro
úpadce fyzické osoby, by mohla být možnost zbavit se za
určitých podmínek i po konkursu svých zbývajících závazků – opět po vzoru některých zahraničních úprav.
Při zvažování těchto legislativních úprav ovšem není
možno pominout nutnost rozumné fiskální politiky
státu ve vztahu k úpadkovým řízením, která by měla respektovat celkový společensko-ekonomický zájem na
fungujícím úpadkovém řízení a která by proto měla tato řízení dostatečně podporovat.
V žádném případě však nelze zcela spoléhat jen na
dostatečnou zainteresovanost úpadců či jejich věřitelů
podávat návrhy na řešení úpadku včas a rezignovat přitom na možnosti kontroly státu v tomto směru a zjednání nápravy. Mám na mysli důsledný výkon státní
správy na tomto poli, zejm. kontrolní činnost finančních úřadů. Vždyť právě správce daně by měl mít o daňovém subjektu dostatek informací nutných k včasnému zjištění jeho úpadku. Je-li správci daně tento úpadek
seznatelný a eviduje-li vůči danému subjektu i daňové
nedoplatky, nic mu nebrání iniciovat z pozice věřitele
konkursní řízení. Bohužel tak finanční úřady prakticky
vůbec nečiní. Úpadky se tak často léta prohlubují se všemi negativními důsledky s tím spojenými, včetně faktického znehodnocování majetku úpadců a umocňování
dominového efektu druhotné platební neschopnosti.
Bohužel poznatky z mojí soudní praxe svědčí
i o tom, že řada daňových subjektů svoji povinnosti vůči správci daně neplní řádně, či dokonce vůbec, že v řadě případů není přiznání k dani z příjmů podáno i několik let. Správci daně, kterému se nepodařilo plnění
těchto povinností vynutit, pak opakovaně vyměřuje
daň podle pomůcek. A konečně i tam, kde daňový subjekt svoje povinnosti vůči správce daně formálně plní,
často se v průběhu konkursu ukáže, že jeho účetnictví
nebylo vedeno řádně, chybí řada prvotních účetních
dokladů apod.. Přestože podobné chování daňového
subjektu (účetní jednotky) je i trestněprávně postižitelné podle § 125 trest. zákona, podle mých poznatků tyto podněty nejsou správci daně podávány. Z hlediska
úpadkových řízení tyto okolnosti samozřejmě zásadně
negativně ovlivňují jak řádné zjištění majetkových poměrů dlužníka v řízení o návrhu, tak zejména ztěžují
následné řádné zjištění konkursní postaty.
Řádné zjištění a zajištění konkursní podstaty je pochopitelně klíčovým předpokladem úspěšnosti konkursního řízení (míry uspokojení věřitelů a celkové
rychlosti řízení). Bohužel právě toto je jedna z nejproblémovějších oblastí konkursních řízení. Úpadce či osoby za něj jednající mají povinnost předat správci veškeré účetní a jiné doklady, poskytnout mu vysvětlení nutná ke zjištění podstaty, tato povinnost ale v převážné
většině konkursů není plněna řádně, či dokonce není
plněna vůbec. Buď proto, že účetnictví nebylo v minulosti řádně vedeno a potřebné doklady jednoduše
nejsou k dispozici, nebo povinné osoby prostě splnit
své konkursní povinnost odmítají. V tom směru jsem
již hovořila i o značné fluktuaci na postech osob jednajících za úpadce právnické osoby (míněny zejm. obchodní společnosti), o jejich snaze zprostit se svých povinností a odpovědnosti. Často se ovšem nepodaří ani vypátrat
současný pobyt povinné osoby. K nápravě v tomto směru nevedou ani ukládané pořádkové pokuty či možnost
výslechu povinné osoby a bohužel ani hrozba trestní
sankce. Již jsem zmiňovala, že pro porušení povinné součinnosti se správcem tito podávají trestní podněty velmi
často, podle mé zkušenosti končí bohužel ve většině případů odložením věci, popř. se ani do závěru celého konkursu nedočkáme výsledku trestního řízení.
Správci tedy velice často musejí složitými podpůrnými cestami dohledávat majetek úpadce. V této situaci –
při nedostatku potřebných dokumentů – je zvláště obtížné i posouzení případných dřívějších zkracovacích
úkonů dlužníka, kterými převáděl či jinak zmenšoval
svůj majetek ve prospěch třetích osob a které se v praxi
vyskytují dosti často. Ostatně vzhledem ke značnému
časovému odstupu jsou možnosti uplatnění neúčinnosti právních úkonů dlužníka již právně vyloučeny (promlčeny). Naši věřitelé si bohužel stále nezvykli sledovat
dostatečně majetkové aktivity svých dlužníků a jejich
zkracovacím úkonů včas odporovat.
Pokud je majetek třetích osob zahrnut do podstaty,
většinou se brání zdlouhavou civilní žalobou na vyloučení jeho majetku z podstaty, jejíž vedení je zákonnou
překážkou zpeněžení. Vylučovací žaloby jsou proto často jen účelovým krokem třetích osob usilujících o protahování současného stavu věci, kdy nelze věc zpeněžit
a mají ji nadále v držení a tedy i v užívání. Obecně je
obtížné přinutit osoby držící majetek podstaty k jeho
vydání, aby mohl být správcem (ve prospěch a na účet
podstaty) spravován. Správci většinou nezbude než
komplikovaná cesta žaloby na jeho vydání, ohledně
užitků pak žaloba na plnění.
Naznačila jsem tedy i problémy konkursních řízení
související s vynutitelností povinností jak úpadců tak
i třetích osob, problémy se zjišťováním podstaty, stejně
jako věcnou a časovou zátěž konkursů vylučovacími žalobami. Tyto spory, stejně jako spory z popření konkursních pohledávek, představují tzv. konkursní incidenční spory, které se projednávají u konkursních soudů podle obč. soudního řádu a trvají stejně dlouho jako
ostatní spory tam vedené, tedy řadu let. Před jejich
ukončením není možno ukončit ani konkursní řízení.
Délka trvání konkursu je tedy zásadně determinována
délkou těchto incidenčních řízení. Je asi k úvaze, zda by
nebylo lze projednávání těchto sporů nějak procesně
zefektivnit.
Vytýkám-li naší úpadkové úpravě místy nedostatečnou efektivnost a důraznost, je ale také třeba říci, že
mnohdy naopak zasahuje do práv třetích osob zřejmě
až nad únosnou míru, jejich oprávněné zájmy dostatečně nechrání či dokonce pro ně nastoluje neodůvodnitelně nespravedlivou právní situaci. Příkladů je celá řada, ať již jde o současnou nedotaženou úpravu pohledávek za podstatou, uspokojování oddělených věřitelů,
23
některé aspekty úpravy společného jmění manželů,
úpravu výpovědi úpadcovy nájemní smlouvy či práv
třetích osob na vrácení plnění z neúčinných úkonů
úpadce apod..
Kromě řady dílčích legislativních nedostatků, které se
zatím nepodařilo zcela odstranit ani za pomoci judikatury, je zjevné, že naše úpadková úprava bude muset být vybavena rozsáhlejší vlastní procesní úpravou, protože podpůrné užití ustanovení obč. soudního řádu není pro specifické úpadkové řízení často vyhovující. Známé jsou také
nedostatky četných vazeb úpadkového práva na předpisy
související, zejm. i na předpisy veřejnoprávní.
Neopomenutelným předpokladem řádného průběhu jakéhokoli úpadkového řízení je i kvalitní správce
podstaty. Správce podstaty vybírá soudce ze seznamu
správců vedeného u příslušného konkursního soudu.
V těchto seznamech je nyní zapsáno celkem okolo 5 tisíc správců. To je jednak množství značně převyšující
reálnou poptávku, a navíc bohužel řada z nich nesplňuje odborné předpoklady pro výkon funkce správce či nepracuje s takovým nasazením, jakého by bylo třeba. Důvodem tohoto stavu je mj. i snadný přístup do seznamu
správců. Advokáti a notáři mají právo být zapsáni bez
dalšího, jejich odbornou způsobilost nelze předem ově-
řovat. Jedinou cestou ke zlepšení kvality správců je podle mne položení legislativního základu jejich profesionalizace, např. cestou jejich povinného komorového
sdružování, které by zajistilo odbornou přípravu uchazečů, nejlépe spojené s určitou povinnou praxí, jejich
průběžné vzdělávání i jednotnou probační zkoušku odbornosti všech uchazečů o zápis do seznamu správců.
Poslední problém lepšího fungování konkursního řízení u nás shledávám v nedostatečné angažovanosti zúčastněných věřitelů. Často nevyužívají ani svá základní práva
účasti na řízení, natož možnosti aktivně ho ovlivňovat.
Věřitelské orgány, pověřené dohledem nad činností
správce, svoji funkci vykonávají ve většině případů zcela
nedostatečně, takže jejich dohled nad správcem musí
mnohdy nahrazovat soud, což samozřejmě nelze zcela.
Důvodem slabé aktivity správců a věřitelů v konkursech je nepochybně jejich nedostatečná finanční zainteresovanost, když celková výtěžnost většiny konkursů je
poměrně nízká, řada konkursů je končena pro nedostatek majetku podstaty. Příčiny tohoto stavu věci ovšem
nespočívají jen v úpravě úpadkového práva, ale v celé
řadě dalších aspektů určujících stav našeho podnikatelského prostředí, o nichž jsem se zmiňovala v první části mého příspěvku.
NEVÍTE JAK ZPRACOVAT, ROZTŘÍDIT, ULOŽIT A SKARTOVAT VAŠE PÍSEMNOSTI?
JAK NALOŽIT S ARCHIVEM LIKVIDOVANÉ FIRMY? VŠE VYŘEŠÍME ZA VÁS!
Naše spisovna nabízí kompletní služby v oblasti zpracování, uložení a skartace spisového materiálu. Tyto
služby provádíme na základě povolení Ministerstva vnitra a Moravského zemského archivu v Brně.
Služba
Uložení písemností do konce skartační lhůty
Třídění písemností a zařazení dle skartačních znaků,
vypracování skartačního plánu a předávacího protokolu
Skartace písemností
Vyhledávání informací
Použití badatelny
Kopie dokumentu
Skenování
Převod dokumentu na CD-ROM
Archivní krabice
Příprava písemností k přepravě na místě vzniku
Doprava dodávkovým vozidlem
Stání vozidla
pozn.: nejmenší ukládací jednotka 1 pořadač - 0,10 Kč/den
Sazba
0,80
Jednotka
Kč/bm*/den
800,00
Kč/bm
50,00
3,00
0,90
300,00
15,00
190,00
10,00
90,00
ZDARMA
ZDARMA
Kč/hod
Kč/str
Kč/str
Kč/ks
Kč/ks
Kč/hod/os
Kč/km
Kč/hod
*) bm = běžný metr
Ceny jsou platné od 1.1.2003 a jsou uvedeny bez DPH. Při větších objemech lze dojednat individuální cenu.
Využitím našich služeb můžete náhradním způsobem plnit povinnost zaměstnávání občanů se
změněnou pracovní schopností podle § 24 odst. 3 písm. b) zákona 1/1991 Sb., o zaměstnanosti.
OBZOR, výrobní družstvo Zlín, komerční spisovna, Slanica 378, 764 13 ZLÍN
Kontaktní osoba: Jana Štaubertová
Tel./fax: +420 577 195 190 e-mail: [email protected] http://spisovna.obzor.cz
24
Soudní versus mimosoudní řízení, postavení
konkursních soudců
a vybrané problémy soudní praxe v Anglii
Mark Andrews
KONKURSNÍ ŘÍZENÍ V ANGLII
• Základní klasifikace:
- (a) úpadek podniku
- (b) úpadek jednotlivce (fyzické osoby)
• U obou typů úpadku existují:
- (a) soudní postupy
- (b) mimosoudní postupy
• všechny postupy v Anglii zahrnují jmenování specialistů na
krizové řízení, kteří jsou odpovědní věřitelům
• legislativa Velké Británie je vnímána jako legislativa poskytující dobrou ochranu věřitelům
• ve Velké Británii nemáme ekvivalent Článku 11 (Reorganizace), který platí ve Spojených státech
POSTUP V PŘÍPADĚ ÚPADKU PODNIKU
• Soudní postup:
- Nucená správa
Cíl = rehabilitace nebo prodej majetku
Úředník = správce konkursní podstaty
- Povinná likvidace
Cíl = prodej majetku, uzavření dohody o pohledávkách
a rozdělení věřitelům
Úředník = likvidátor
- Prozatímní likvidace
Cíl = ochrana majetku do nařízení povinné likvidace
Úředník = prozatímní likvidátor
• ve všech případech je správce konkursní podstaty, resp.
likvidátor (ať již je vybrán jakýmkoliv způsobem) úředníkem
anglického soudu
POSTUP V PŘÍPADĚ ÚPADKU PODNIKU
• Mimosoudní postup
- Dobrovolná likvidace věřiteli
Účel = prodej majetku, uzavření dohody o pohledávkách
Úředník = likvidátor
- Správa zástavním věřitelem
Účel = prodej majetku a rozdělení konkrétním věřitelům
Úředník = správce
Ve velké míře zrušeno od září 2003
- Návrh podniku na dobrovolné vyrovnání
Účel = kompromis mezi společností a jejími věřiteli
schválený 75% většinou věřitelů podle hodnoty jejich
pohledávek
Úředník = vyrovnací správce/supervizor
POSTUP V PŘÍPADĚ ÚPADKU JEDNOTLIVCE (FYZICKÉ OSOBY)
• Soudní postup
- Konkursní řízení
Účel = prodej majetku, uzavření dohody o pohledávkách
Úředník = správce konkursní podstaty
- Prozatímní správa
Účel = ochrana majetku do vyhlášení konkursu
Úředník = prozatímní správce
• Mimosoudní postup
- Návrh jednotlivce (FO) na dobrovolné vyrovnání
Účel = kompromis mezi dlužníkem a jeho věřiteli schválený 75% většinou věřitelů podle hodnoty jejich pohledávek
Úředník = vyrovnací správce/supervizor
SPECIALISTÉ NA KRIZOVÉ ŘÍZENÍ A INSOLVENCI
• většinou jsou to účetní
• jmenování specialistů na krizové řízení je sice jmenováním
•
•
•
konkrétní osoby, nicméně tito specialisté následně hojně využívají zázemí, které mají k dispozici ve své firmě
každý specialista na krizové řízení má zvláštní povolení
a podléhá státnímu dohledu
v každém konkursním řízení si jmenovaný specialista najme
své vlastní právní poradce a jakékoliv jiné poradce, které
může potřebovat
v celé oblasti konkursního řízení hrají specialisté na krizové
řízení a insolvenci tu nejdůležitější roli
SPECIALISTA NA KRIZOVÉ ŘÍZENÍ A INSOLVENCI
• kromě dobrovolného narovnání
- jmenovaný specialista přebírá v celém rozsahu odpovědnost za řízení podniku a za ochranu jeho majetku
- specialista převezme výkon pravomocí představenstva
• celý proces konkursního řízení se řídí hlavně profesionálním
názorem jmenovaného specialisty na obchodní záležitosti,
jakož i jeho rozhodnutími
• všichni úředníci v rámci konkursního řízení jsou odpovědni
věřitelům a přiřazují největší prioritu zájmům věřitelů – rozsáhlá oznamovací povinnost vůči věřitelům
KONKURSNÍ SOUDY
• Soudy
- podnikový soud a konkursní soud jsou zvláštními odděleními anglického Vrchního soudu (High Court of Justice)
- okresní soudy (County Courts) mají rozsáhlé pravomoci
při úpadku jednotlivců a velmi omezené pravomoci při
úpadku společností
• Soudci
- nemusí se nutně specializovat (i když celkem rychle
získají potřebné specifické znalosti po jmenování do
zvláštních soudů)
- konkursní řízení nejsou obecně přidělována pouze určitým soudcům (i když k tomu může dojít v konkrétních
případech, kdy je to vhodné)
- nemají přímou kontrolu nad každodenním průběhem
konkursního řízení
ÚLOHA KONKURSNÍHO SOUDU
• Zahájení řízení
• Pasivní dohled
- procesní návrhy
- otázky odměny
- podání proti krokům nebo rozhodnutím úředníků v rámci
konkursního řízení poškozenými stranami
- neexistuje obecná oznamovací povinnost vůči soudu
• Vymáhání majetku
- vyšetřovací pravomoci
- soudní řízení bez nařízení jednání
- zrušitelné transakce
• Rozhodování sporů
- rozsáhlé pravomoci při udělování pokynů úředníkům
- sporné pohledávky věřitelů
- řízení v jiných odděleních soudu
- konsistentní přístup na všech úrovních
• Potrestání viníka
- podvodné/protiprávní obchodování
- jednatelé/členové představenstva, jejichž zaviněním
je subjekt předmětem konkursního řízení, jsou v rámci
postihu odvoláni z funkce
- trestní stíhání
25
Nejhorší na britském systému je skutečnost, že je tak
zjevně složitý. Máme takové množství postupů, ta spletitost postupů znamená, že na každý případ můžete
aplikovat celou řadu postupů a hledáte složitě ten pravý, nejlépe odpovídající. Ale pak je velice obtížné si to
odůvodnit. Je to komplikované – řada postupů, předpisů, typů praxí. A tak chci říct, že celé by to mělo být jednodušší. Máme tři typy:
1) sanační postupy, které zachrání existenci společnosti,
2) druhá kategorie se týká záchrany podniku, tedy
když nám jde o zachování podnikání nebo provozu i když společnost přejde na nového vlastníka,
3) třetí typ možného uplatnění, např. likvidace, je realizace – rozprodej majetku, kdy získáte peněžní
prostředky, zpeněžíte to co firma má a to potom
rozložíte mezi jednotlivé účastníky.
Ty postupy jsou trochu jiné, pokud jde o účast věřitelů a soudů. To platí v 95% případů. Máme úpadek právnické osoby a fyzické osoby. Na tyto dva subjekty se
vztahují různé předpisy. Tady vás to bude mást, protože u fyzické osoby se tomu říká konkurs (u vás to má jiný kontext). My máme
1) soudní řízení,
2) mimosoudní postup.
Když hovoříme o soudním řízení, tak tím míníme, že
soud zahajuje řízení, řízení se zahajuje na podnět soudu. Soud prohlašuje a ustavuje správce případně specialistu na krizová řízení. Je důležité si uvědomit, že
neexistuje žádný podstatný rozdíl mezi angažovaností
soudu v soudním a mimosoudním řízení. Soud se ve
Velké Británii angažuje v obou případech velice málo.
O tom budu hovořit později, protože tento rozdíl je
velmi významný. Zvláště když srovnáte Českou republiku a Velkou Británii.
Další obecná informace je odpovědnost vůči věřitelům. Každý postup ve Velké Británii zahrnuje ustavení
specialisty na krizová řízení. Tito specialisté odpovídají
prvořadě věřitelům. Odpovídají jim takovým způsobem, v takové míře, že další ochrana věřitelů již není zapotřebí. V mezinárodním hledisku lze říci, že Velká Británie je velice přívětivá vůči věřitelům a zajišťuje jim
dobrou ochranu jejich majetku. Ačkoliv je tomu tak,
stejně se hodně soustředíme na záchranu podniku a na
sanace.
Poslední připomínka se týká toho, že ve Velké Británii nemáme žádný ekvivalent „reorganizace“. To znamená nemáme obdobu Článku 11, který platí ve Spojených státech a musím říct, že nám to vůbec nevadí. Ministr spravedlnosti Čermák se zmiňoval o tom, že Vaše
nová úprava by měla být do značné míry ovlivněná
úpravou Spojených států. Osobně musím říci, že bych
to viděl jen s velkou lítostí. Zítra o tom budeme hovořit. Chci teď poznamenat, že americký systém má k dokonalosti skutečně daleko.
Dostávám se k rychlosti řízení. Všiml jsem si, že trvání řízení je u vás problém. Trvá dlouho prohlášení
26
konkursu, trvá dlouho jeho řešení. Také máme případy, které jsou takto zdlouhavé. Nicméně náš systém
má výhodu v tom, že zahájení proběhne rychle. Pokud je případ jednoduchý, tak je rychlé i jeho vyřešení. Samozřejmě komplikované případy se řeší dlouho.
Pár poznámek k problému pozdního podání návrhu
úpadcem. V Anglii:
a) Nemáme žádné trestně-právní postihy, které by se
vztahovaly na nedostatek návrhu na prohlášení
konkursu. Statutární orgány by mohly být občansko-právně postihovány v takových případech.
b) Mnohem důležitější než sankce jako takové je to,
že věřitelé jsou velice pasivní v těch dlouhodobých
konkursních řízeních a jsou zároveň pasivní i na
začátku. Někdy se stane, že statutární orgány to nechávají příliš dlouho být a pak to začnou věřitelé
teprve prosazovat. Takže lze říct, že v Anglii není
problém s pozdním podáním.
Anglie má dlouhou tradici v pokud jde o sanaci velkých společností které mají problémy, bez toho aby se
dostaly do úpadku. Máme v této oblasti velkou tradici
a působí zde banky. Existují na to Londýnská pravidla
reorganizace. Tyto společnosti spolupracují s bankou
na řešení problémů a na sanaci a revitalizaci společností. V podstatě proběhne reorganizace společností bez
toho aby se vůbec dostaly do úpadku. A často se stane,
že někdo ani nezjistí, že ta společnost měla nějaké problémy. Existují tři hlavní principy, na kterých je tato
spolupráce založena. Všichni účastníci se musí shodnout na tom, že nastane tzv. bod mrazu, že nikdo nebude vznášet žádné požadavky, všichni účastníci si vymění informace, které mají k dispozici, dohodnout se na
kolektivním rozhodování a zachovávají mlčenlivost po
celou dobu takových dohod. Žádné sdělovací prostředky, žádná prohlášení na veřejnosti. Funguje to velice
efektivně a dávám příklad Eurotunel. Pokud jste to četli
v novinách, tam už restrukturalizace proběhla asi před
4 lety a probíhalo to opět za spolupráce a angažování
bank. Velice efektivní postup.
Pár poznámek ke specialistům na krizová řízení. Jsem
právník, ale většina z těchto specialistů jsou účetní. Jsou
to specialisté, lidé z oboru, kteří jsoupřipraveni činit
komplikovaná rozhodnutí. Asi 200 právníků má licenci
specialistu na krizové řízení – jsem jeden z nich. Většina z nich však tuto licenci nevyužívá, spíše využívá znalosti jako takové. Jmenování specialistů je jmenování
jednotlivce, oni však následně využívají zázemí, které
mají k dispozici ve své firmě. To znamená, nejmenujeme firmu, ale člověka. Jakmile je však jmenován, tak si
potom může zadávat veškeré úkoly dál ve své firmě.
Specialista na krizové řízení a insolvenci je jmenován,
pak si může najmout své poradce, zaměstnance a k tomu nepotřebuje žádný souhlas soudu.
V Britském systému jsou v rámci celého systému těmi
nejdůležitějšími aktéry právě specialisté na krizové řízení. To je pozitivní zpráva pro toto publikum. Jsou dokonce důležitější než zúčastnění právníci. Je to zvláštní,
ale je to tak. Jsou mnohem důležitější než soudy, než
soudci atd.
Tři velice důležité věci, které se týkají specialistů pro
krizové řízení:
a) Specialista přebírá v celém rozsahu odpovědnost za
řízení podniku a za ochranu jeho majetku, prodej
majetku, zpeněžení v průběhu jeho spravování,
převezme výkon pravomoci představenstva. Měl
bych upozornit, že nenutíme statutární orgány
odstoupit. Je to na zvážení specialisty na krizové
řízení.
b) Všichni se řídí profesionálním názorem jmenovaného specialisty na obchodní záležitosti. Je to on,
kdo rozhoduje. On je hlavním aktérem. On zpeněžuje aktiva a nepotřebuje souhlas další strany. Má
k dispozici všechny informace. On vede jednání
s věřiteli, informuje věřitele, má oznamovací povinnost vůči věřitelům a nijak neodpovídá soudu.
c) Specialisté na krizové řízení jsou vždy odpovědni
věřitelům a věřitelé jsou ve středu jejich zájmu, jsou
jejich prioritou. Nejde jim o statutární orgány, akcionáře, jde jim vždycky o věřitele. Ačkoli naši věřitelé rychle zahajují řízení, tak poté tak aktivní nejsou.
My bychom tuto aktivitu v průběhu moc potřebovali. Co s tím dělat? Většinou je to specialista na
krizové řízení, který vykonává většinu činností za
věřitele. Věřitelé tam už nemají tolik toho na práci,
ale vaše věřitelské výbory mají mnohem více pravomocí než anglické. Naše výbory nemají právní poradce, nejsou placeni a mají velice omezené pravomoci. Mají právo sankcionovat určité kroky, určité
postupy a mají právo rozhodovat o odměně specialisty. Což je v podstatě dost veliká pravomoc a užitečná věc. Věřitelský výbor v Anglii je spíše konzultačním orgánem. Četl jsem zákon ČR z roku 1991
a zdá se, že věřitelé vstupují do celého procesu od
začátku. U nás věřitelé absolvují velice málo jednání a setkání věřitelů, málo se účastní. Další rozdíl –
soud u nás neustavuje specialistu. Obecně jsou to
věřitelé, kteří vybírají osobu specialisty na krizové
řízení. Protože specialista odpovídá věřitelům, chrání jejich zájmy. Věřitelé se dohodnou na svých pohledávkách a potom určí specialistu.
K pravomocím soudů. Máme speciální insolvenční
konkursní soudy při Vrchním soudu, zároveň okresní
soudy mají své pravomoci v oblasti úpadku, zejména
úpadku fyzických osob. Mají omezené pravomoci,
omezenou působnost pokud jde o úpadek právnických
osob.
Pokud jde o soudce, soudci nejsou nutně specializovanými odborníky, nicméně časem se na tuto oblast
specializují. My nejmenujeme specializované soudce.
Před pár lety jsme měli tři nové soudce – jeden se orientoval na daně, druhý na duševní vlastnictví a třetí na
majetkovou trestní činnost. Takže ani jeden z nich neměl zkušenost s konkursním řízením a nakonec z nich
byli vynikající soudci na konkurs, velice rychle se
zorientovali v dané problematice. Konkursní řízení
v Anglii se totiž nikdy nepřiděluje konkrétnímu soudci.
Takových případů kde se vybírá konkrétní soudce na konkursní řízení je velice málo. Jsou to jednotlivé případy.
Poslední poznámka, která se týká soudu. Soudci nemají přímou kontrolu nad každodenním průběhem
konkursního řízení. To je obrovský rozdíl mezi vašim
a našim systémem. Naši soudci nesehrávají žádnou roli
pokud jde o rozhodování o otázkách podniku. My totiž
vůbec naše soudce nepouštíme do rozhodování o podniku. Tohle všechno má na starosti specialista na krizové řízení, to je ten odborník, který je zvyklý rozhodovat
v obchodních záležitostech. Soudci tuto zkušenost nemají, nemají to odborné zázemí a tudíž se omezují pouze na to, co má soudce ve své kompetenci. Co má soudce ve své kompetenci je právě tohle.
Zahájení řízení. Za prvé otázka dohledu. Jak vidíte,
tak se jedná o pasivní dohled. Řekl bych, že to je nejlepší možnost dohledu, kterou má soud vykonávat. Soud
totiž vůbec není zaangažován do průběhu řízení, on nedohledává věřitele, nezjišťuje pohledávky, neúčastní se
jednání věřitelů, žádného administrativního postupu,
stojí zcela mimo. Ale pomáhá. Máme-li nějaké procesní
lhůty, které potřebujeme prodloužit, tak potom se specialista na konkursní řízení obrátí na soudce a požádá
o prodloužení lhůty. Nebo další věc je odměna specialisty na krizová řízení, ta se rovněž může řešit za účasti
soudu. Pokud se věřitelé domnívají, že je poškodil specialista na krizové řízení, tak se mohou obrátit na soud
a podat žalobu na tohoto člověka s tím, že tedy soud se
případu ujímá až poté co vlastně výkon funkce specialisty proběhl. Jak jsem říkal, soud zastává roli pomocnou.
Pomáhá získat zpátky majetek, má vyšetřovací pravomoci, může předvolat kohokoli jako svědka, kdo má
k dispozici potřebné informace. Soud tedy poté může
takového člověka předvolat a výslechu se zúčastnit, nicméně výslech jako takový provádí specialista na krizová
řízení. Sumární řízení bez jednání jako takového, můj
kolega již hovořil o neúčinných transakcích, naše právo
je v tomto směru velmi rozvinuté, takže jsme schopni
ve velké míře získat zpět majetek.
Potýkáme-li se třeba s transakcemi, které se týkaly majetku úpadce a poškodily věřitele, tak tam nefunguje
žádná promlčecí lhůta. Můžeme transakce anulovat
kdykoliv.
27
Záznam z diskuse
Je rozdílné postavení těch konkursních věřitelů, kteří
podali návrh na konkurs a těch, kteří ho nepodali?
Rozdílné postavení mají jen před prohlášením konkursu. Poté,
kdy je konkurs prohlášen, už mají postavení naprosto stejné, to
znamená, do konkursu se mohou přihlásit jak ti co podali návrh, tak ti, co jej nepodali. Může se stát, že správce konkursní
podstaty popře, a třeba i úspěšně, pohledávku tomu z konkursních věřitelů, k jehož návrhu byl konkurs na majetek úpadce
prohlášen.
Jak probíhá konkursní řízení v případě, že úpadce
nemá žádný majetek?
V Anglii existuje pro řešení takových případů zvláštní postup
- vládou financované konkursní řízení. Ministerstvo průmyslu a obchodu, příslušné oddělení, se o takové případy stará
hned od samého začátku, od prošetření stavu až po podniknutí kroků vůči zodpovědným osobám, nebo kroků vedoucích
k záchraně podniku. Existuje zvláštní způsob financování - financuje stát. Tento institut v české legislativě chybí.
Český zákon předvídá dvě řešení:
a) Jedno je buď již samotné zamítnutí návrhu na prohlášení
konkursu pro nedostatek dlužníkova majetku, když se
dopředu ví, že ten dlužník je nejenom nemajetný, ale že
ani dříve žádný majetek neměl. Zjednodušeně řečeno to
znamená, že správce nemá ani možnost dosáhnout na
majetek, kterého by se dlužník před prohlášením konkursu
účelově zbavil. A má-li toto soudce postaveno najisto, tak
návrh na konkurs zamítne pro nedostatek majetku.
b) Jiná situace samozřejmě nastane tehdy, kdy je konkurs
prohlášen, kdy tam nastoupí správce. Správce pracuje
tak, jak by pracovat měl a zjistí, že skutečně zde ten majetek není nebo, že ten majetek tvoří například jenom pohledávky, které jsou v podstatě nedobytné, nebo že tam je
majetek neprodejný. V takovém případě samozřejmě mů-
28
že dojít k tomu, že tedy k návrhu správce soud zruší
konkurs pro nedostatek majetku.
Určitou spornou otázkou po určitou dobu bylo, co s náklady
správce konkursní podstaty, který tam za trvání konkursu
působil, vznikly mu náklady a kdo že mu je vlastně uhradí.
Nyní je ta otázka zákonem výslovně neřešená, vložil se totiž
do toho, a po mém soudu správně, Ústavní soud. Ten tu jaksi
nevyslovenou, leč fakticky existující koncepci, že správce
v těchto případech si platí ze svého a nedostane nic, vyřešil
alespoň tak, že poskytl zákonodárci nějakou lhůtu proto, aby
tu situaci legislativně ošetřil. To se nestalo, takže Ústavní soud
zrušil jenom určitá ustanovení zákona o konkursu, která umožnila to, že se dříve nemusela vymáhat tzv. záloha na náklady
konkursu. Teď by ta situace mohla být taková, že jestli přijde
návrh na konkurs a soudce vidí, že ten konkurs může být prohlášen, že dlužník v podstatě může mít nějaký majetek a že se neví,
jestli ten majetek je likvidní, jestli je tam co prodat, tak vyzve
toho věřitele, který podal návrh na konkurs nebo dokonce i toho
dlužníka, podal-li to dlužník sám na sebe, aby zaplatil zálohu
na náklady konkursu a to až do výše 50.000 Kč, případně
i opakovaně. Je to v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu,
které zjednodušeně řečeno hlásá asi tolik, že správce nemusí dostat nahrazeno všechno, ale alespoň něco dostat musí.
Tento výklad je třeba ještě doplnit o likvidaci firmy z rozhodnutí soudu. Tady je bohužel likvidátor často v pozici osoby,
která hledá informace o firmě, která již několik let nefunguje,
statutární orgány odstoupily, a likvidátor je nucen opatřovat
si informace a dohledávat majetek, případně pohledávky této
firmy. Často se stane, že žádny majetek zjištěn není. V takovém případě dostane likvidátor odměnu podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ve výši 1.000,- Kč, výjimečně 5.000,Kč. Tato odměna je absolutně nepřijatelná vzhledem k rozsahu
práce likvidátora, kterou každopádně musí odvést směrem ke
zjištění majetku likvidované firmy.
Záznam panelové diskuse
SEKCE A – Pravomoc a odpovědnost věřitelů
a věřitelských orgánů v konkursním řízení
Úpadky jinak
NÁMĚTY NA REKODIFIKACI
• Role státu a daňové aspekty:
- Ideál: daňové prostředí podporuje zachování
podnikatelské činnosti, alespoň neutrální
- Předbíhání ve frontě ze strany státu je kontraproduktivní
(„zápočty“ DPH, zdanění výnosu ze zpeněžování
podstaty atd.)
- Bohužel, holistický, makroekonomický přístup státu vůči
úpadku stále chybí
- Nezbytné jsou tvrdé postihy korupce
- Preferenční zacházení vůči nárokům zaměstnanců
úpadce je z hlediska zachování pracovních příležitostí
spíše kontraproduktivní
• Role soudu (principy SB č. 27-32):
- Soudy by se měly pokud možno vyhýbat
podnikatelským rozhodnutím, která je třeba svěřit do
kompetence věřitelů, neboť oni nesou jejich důsledky
- Soudy by se měly soustředit na dodržování zákona
v rámci insolvenčního řízení (vystupovat jako rozhodčí,
nikoli jako hráč na herním poli)
- Velmi nezbytné je rychlé rozhodování incidenčních
a excindačních sporů
- Vzdělávání v ekonomických aspektech konkursu je
krajně potřebné
- Boji proti korupci by pomohlo, pokud by se
rozhodování o jmenování správce, zpeněžování aktiv
a o podnikatelských otázkách obecně svěřilo do
kompetence věřitelů
• Role správce:
- Potvrzení správce automaticky na 1. schůzi věřitelů
nadpoloviční většinou podle hlasů podle hodnoty
pohledávek, v případě zamítnutí nominace správce
věřiteli (princip SB č. 12)
- Jednotný centralizovaný registr správců vedený
ministerstvem spravedlnosti ČR
- Vzdělávání a zkoušky správců na základě standardu
MS ČR
- Odměňování správce na základě plnění ve prospěch
věřitelů, nikoli příjmů podstaty (současná praxe je
stimuluje k maximalizaci nákladů podstaty)
• Role věřitelů (princip SB č. 12):
- Každopádně posílit, neboť nesou ekonomické náklady
úpadku
- Jsou tedy nejcitlivější na maximalizaci hodnoty
a časovou hodnotu peněz (na rozdíl od soudců)
- Věřitelé obecně a jejich volené orgány by měly mít
rozhodující pravomoci v otázkách výběru správce,
formy řešení úpadku dlužníka a při realizaci aktiv
REORGANIZACE
- Návrh dlužníka, věřitele nebo obou
- Před i po prohlášení úpadku
- Dlužník zůstává v řídicím postavení v případě hrozícího
úpadku (tím jsou odměňovány včasné návrhy)
- Soud v dohlídkové roli (princip SB č. 27)
• Převzetí podniku věřiteli v rámci reorganizace - vlastníkům
nelze poskytnout žádné plnění, pokud jsou kráceny nároky
věřitelů
•
•
•
Co nejjednodušší hlasování o reorganizačním plánu (prostá
většina podle pohledávek), velmi pečlivé posuzování
věřitelských tříd (princip SB č. 17)
Zamezení obstrukcím minoritních věřitelů prostřednictvím
testu nejlepšího zájmu (princip SB č. 17)
Financování úpadce:
- superpriorita „nových peněz“ bez ohledu na proceduru
(princip SB č. 18)
PŘÍSTUP K INFORMACÍM PROSTŘEDNICTVÍM ELEKTRONICKÉHO INSOLVENČNÍHO REJSTŘÍKU (princip SB č. 19)
- Výdaje podstaty
- Výdaje správce
- Výtěžky ze zpeněžení; použitá metoda, zápisy z jednání
VV atd.
JAK ZRYCHLIT LIKVIDAČNÍ KONKURSY
• Prodej „podniku“
- Způsob nakládání s majetkem určuje schůze věřitelů
(po přezkumu)
- V případě prodeje podniku jednou smlouvou určuje
také minimální cenu prodeje a harmonogram, v případě
nedodržení jsou aktiva vkládána do nové akciové
společnosti a věřitelé uspokojováni podle pořadí v akciích
- Distribuce akcií simuluje distribuci výtěžku v případě
zpeněžení za minimální cenu stanovenou schůzí
věřitelů
- Vzhledem k dominantnímu zastoupení zajištěných
věřitelů by tito téměř vždy získali supermajoritu v nové
společnosti, ale přišli by o zástavu majetku
- Akcionářská smlouva zajišťuje případnému externímu
investorovi v případě následného prodeje akcií plnou
kontrolu nad společností a zároveň chrání minoritní
akcionáře
- Financování úpadce má superprioritu a nový dluh
přechází na nově zakládanou společnost včetně
přiměřeného zajištění
• Prodej aktiv „per partes“
- V případě rozprodeje aktiv“per partes“ na základě
rozhodnutí schůze věřitelů realizují zajištění věřitelé
zástavy samostatně
- 180 dní limit na předložení konečné zprávy a distribuce
výtěžku (počítáno od přezkumu), prodloužení se
souhlasem věřitelského výboru nebo povinný částečný
rozvrh
Když se podíváte dneska co je špatné, já tady prezentuji
jenom své osobní názory, tak první věc, na které myslím, že se řada předřečníků shodla, byla v tom, že tady
máme trošičku problém se státem, že všichni zúčastnění, kteří se kolem konkursní praxe pohybujeme, cítíme,
že stát se chová způsobem který
1) znemožňuje jakékoliv rehabilitační procedury a to
z řady důvodů a
2) dochází tam k poškozování věřitelů.
29
Vzhledem k potenciální roli insolvence a rehabilitačních procedur stát by je měl spíše podpořit.
První podmínka je, že by nemělo docházet k legendárnímu předbíhání ve frontě, to jsou ty oblíbené zápočty,
návratky a potom další otázka je zdanění příjmu do podstaty, to je taky otázka, která silně poškozuje věřitele.
Další zjištění, které máme je, že finační úřady jsou velmi
zatvrzelé vzhledem k tomu, že makroekonomicky pohled
na tu problematiku konkursu, vyrovnání, reorganizaci na
půdě finančních úřadů, respektive na půdě ministerstva
financi není nijak zvlášť vyspělý v tom smyslu, že se akcentuje spíše bezprostřední příjmová stránka nikoliv asociované výdaje, které nastupují později, nejsou jasně
odečitatelné, prostě ten holistický pohled tady chybí.
Další věc, kterou můžeme rozebírat, je otázka do jaké
míry má pořadí uspokojování věřitelů v konkursu substituovat nějakou sociální záchranou síť, to znamená
z hlediska zaměstnanců dostaneme se na to, že nová
právní úprava, která zlepší postavení zajištěných věřitelů je v konfliktu i s tím postavením pohledávek zaměstnanců i z hlediska jejich prioritního uspokojování.
Co se doporučuje Světovou bankou, ale i řadou jiných
odborníků? Soudy by se měly vyhýbat rozhodování
o business otázkách, neměly by se zabývat tím, jakým
způsobem se bude zpeněžovat, zda se bude reorganizovat, zda se bude vyrovnávat. Když se podíváte na dosavadní právní úpravu, ale i na to, až se to dostane do širšího připomínkového řízení zjistíte, že to jsou prerogativy,
které si soudy i nadále ponechávají i v tom návrhu rekodifikovaného insolvenčního zákona, takže ten problém
prostě bude velmi obtížný. Důvod, proč by to neměly
dělat je, že na to nejsou kvalifikování. Kdybychom se tázali soudců, zda jsou schopni napsat vzorec současné
hodnoty, nevím jak by jim to šlo. Definice diskontního
faktoru by také asi nebyla úplně jednoduchá. To jsou věci, které vyžadují podnikatelský přístup a jistou zkušenost. To může dělat samozřejmě účetní, může to dělat
krizový manažer, může to dělat každý člověk, kdo je na
to speciálně vyškolen a už tím někdy prošel.
Další věc, která je velmi podstatná. Když se podíváte
na odměňování soudců, to nemá žádnou souvztažnost
na distribuci pro věřitele, na výtěžek, který bude distribuován věřitelům, prostě od toho vůbec nezávisí postavení soudce v celém procesu. Pokud nemáte žádnou
zainteresovanost, žádnou materiální zainteresovanost
na výsledku toho procesu, tak byste se měl omezit na
to, že budete tu hru pískat. Budete zajišťovat, že nedochází k podjatostem, k poškozování věřitelů, zvýhodňování některých skupin věřitelů oproti ostatním atd.
Kvalifikační předpoklady a potřebné pensum znalostí
je natolik vysoké, že i vyspělé země se hodlají specializovat, jiným způsobem to nějak řešit.
K roli správce konkursní podstaty. Je velice důležité,
aby správce vybírala schůze věřitelů nebo věřitelský výbor. Přikláněl bych se ke schůzi věřitelů. Nejjednodušší
způsob jakým jsem to zatím byl schopen zformulovat do
nějaké praktické úpravy je skutečnost, že existuje předběžný správce, který předkládá zprávu o hospodaření úpadce
na první schůzi věřitelů a zároveň dává rezignaci. Když je
potvrzen schůzí věřitelů, tak pokračuje nadále, když není
potvrzen je tam dán někdo jiný, kdo se z hlediska věřitelů
těší větší důvěře. Potom, co je samozřejmě důležité, je mít
30
nějakou centralizovanou proceduru, nějaký centralizovaný registr a centralizovaně stanovené kvalifikační předpoklady. Tam, podle mého, by bylo úplně nejednodušší,
aby se o to staralo ministerstvo spravedlnosti, samozřejmě se všemi profesními organizacemi dohromady
vč. kvalifikačních předpokladů.
K odměňování správců: V současné době je správce
odměňován způsobem, který vytváří perverzní stimuly,
protože je odměňován z hlediska příjmu do podstaty
a ne z hlediska toho, kolik rozdělí mezi věřitele. To je
absolutní kategorická záležitost. Správce konkursní
podstaty má být odměňován v závislosti od toho, kolik
dostanou věřitelé. V Anglii to mají uděláno tak, že věřitelé odměnu správce přímo stanoví.
No a pak je ta role věřitelů. Tady je to zase podobné.
Jinými slovy je potřeba ji zvýšit, protože oni nesou konsekvence toho podnikatelského nezdaru, musejí tvořit
opravné položky, musejí se vypořádávat se ztrátou, která tam vznikne a jsou to také subjekty, které jsou zdaleka nejcitlivější na časovou hodnotu peněz.
Další princip, ke kterému je třeba zaujmout stanovisko: věřitelé jako celek prostřednictvím schůze věřitelů
anebo prostřednictvím věřitelského výboru by měli mít
rozhodující pravomoc pokud jde o výběr správce, ale
také pokud jde o způsob, jakým se nakládá s podstatou.
To znamená, jak dochází ke zpeněžování aktiv, zdá
dochází k rehabilitaci nebo k záchraně.
No a potom máme otázku dlužníka v řídicím postavení. Jsem toho názoru, že ta odměna velmi lehkého
zasahování ze strany věřitelů a ze strany insolvenčního
správce by měla být velmi omezená na to, aby skutečně
stimulovala k rychlému podávání návrhu, pokud je
dlužníkův problém řešitelný. Zásadní princip je, a to je
velmi důležité, že společníci úpadce, akcionáři chcete-li,
by neměli dostat jakékoliv plnění v reorganizaci pokud
došlo k jakékoliv újmě věřitele, který je o třídu nad nimi, to znamená podmíněný nebo nezajištěný. To je
absolutně základní princip, na tom kolabuje vyrovnání,
to podle mě nemůže být ani schváleno, protože vždycky, pokud tam zůstává stávající akcionář a nad 30 %
krátíte pohledávku nepřednostního věřitele, tak to je
porušení tohoto principu. To nemůže nastat ani v reorganizaci, ani ve vyrovnání a přesto to několikrát nastalo
ve vyrovnání v České republice.
Nebudeme mít nikdy žádnou úspěšnou reorganizaci,
můžeme jich mít pár povolených, ale nikdy ji nebudeme
mít úspěšně ukončenou, pokud nedospějeme k jednoduchému hlasovacímu mechanizmu. V čem je problém.
Musíte omezit skupiny věřitelů na nějaké přehledné skupiny, dodavatele, zaměstnance, nepřednostní, zajištění
a ty hlasují separátně. K tomu, aby byl potvrzený plán,
platí ale tzv. test nejlepšího zájmu. Pokud je vyžadováno,
aby každá skupina věřitelů souhlasila s tím plánem, tak
nikdy nebudeme mít reorganizaci. Jinými slovy, jestliže
jednou z hlavních příčin toho, proč nefungovalo vyrovnání, bylo to duální kvórum. Jinými slovy nadpoloviční
většina a tří čtvrtina podle hodnoty. To prostě dokázalo
spolehlivě všechno rozbít. Tak teď si to počítejte. Řekněme, že máme jenom 4 skupiny. Bude nadpoloviční většina v dané skupině podle pohledávek ale všechny 4 skupiny. To je prostě otevřený prostor na vyděrače a není to
inteligentní řešení.
Pravomoc a odpovědnost věřitelů
a věřitelských orgánů v konkursním řízení
v tomto svém příspěvku bych se chtěla v rámci daného
tématu věnovat postavení věřitelů v českém konkursním řízení, a to nikoli v řízení o jejich návrhu na konkurs, které je s malými odchylkami ovládáno prvky civilního sporného řízení a nevykazuje nějakých procesních zvláštností či složitostí, ale chtěla bych se věnovat
postavení věřitelů v řízení po prohlášení konkursu, tedy
v konkursu samotném. Kolega Mgr. Braun se ve svém
následujícím vstupu bude věnovat danému tématu
z hlediska uspokojování pohledávek věřitelů v konkursu. Mým úhlem pohledu by mělo být krátké pojednání
o právech a povinnostech věřitelů v konkursu, o jejich
možnosti kontrolovat a aktivně ovlivňovat konkursní
řízení, o postavení a úloze věřitelských orgánů.
Toto téma vyvolává stále četné diskuse. Ať již vyjdu
z názorů širší veřejnosti, z názorů prezentovaných v našich médiích nebo i z projevů řady veřejně činných
osob, zjevně převládá všeobecná představa, že naši věřitelé mají v konkursu slabé postavení, nemohou toto řízení dostatečně účinně ovlivňovat, kontrolovat správce
či bránit se proti jeho nesprávnému postupu, a že celkově je konkurs jakýmsi neprůhledným procesem, v němž
jsou věřitelé vydáni „na milost a nemilost” správci
a soudci, dokonce snad vzájemně propojených jakýmisi
osobními vazbami. Mám za to, že tyto názory vycházejí do značné míry z neznalosti věci, někdy jde možná
i o jakousi účelovou dezinterpretaci. Právě proto je ale
věcná diskuse v tomto směru jistě nutná.
Konkursními věřiteli jsou osoby, které přihlásily své
pohledávky za úpadcem do konkursu. Po celou dobu,
kdy jsou jejich uplatněné nároky předmětem řízení,
jsou (stejně jako úpadce) jeho účastníky. Konkursní řízení je druhem civilního řízení, které je při nedostatku
vlastní procesní úpravy podpůrně spravováno občanským soudním řádem. Konkursní věřitelé (stejně jako
úpadce) mají proto v konkursu všechna základní práva
účastníka civilního řízení, jako je právo zvolit si zástupce pro řízení, účastnit se všech soudních jednání ve věci,
schůze věřitelů, nahlížet kdykoli do spisu a činit si z něho výpisy nebo opisy, právo podávat soudu návrhy týkající se vedení řízení či návrhy ve věci, právo na doručení rozhodnutí soudu, která se jich týkají, právo odvolat se proti rozhodnutím soudu ve věci, či jiným rozhodnutím dotýkajícím se jejich práv, je-li opravný prostředek přípustný.
Některá tato základní práva ještě zákon o konkursu
a vyrovnání (dále jen ZKV) specifikuje, např. výslovným zakotvením práva konkursního věřitele nahlížet do
seznamu přihlášených pohledávek vyhotoveného správcem, i do dokladů o těchto pohledávkách, právo žádat
soud o vydání výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek obsahujícího výsledek jejich přezkoumání. KonMezinárodní konference o úpadku v ČR
kursní věřitelé mají dále právo volit věřitelský orgán či
být do něho voleni, právo popírat přihlášené pohledávky co do jejich pravosti, výše nebo pořadí a vynutit si
tak řádný civilní spor o jejich pravost výši či pořadí.
Mají rovněž právo podat námitky proti správcově konečné zprávě a mají právo na jejich projednání před
soudem a na odvolání proti rozhodnutí soudu o těchto
námitkách. Mezi další specifická oprávnění věřitelů
v konkursu patří jejich oprávnění domáhat se neúčinnosti
předchozích či současných právních úkonů úpadce, zkracujících jeho majetek. V neposlední řadě mají samozřejmě konkursní věřitelé právo kdykoli v průběhu konkursu
navrhnout zproštění správce funkce, opět s právem odvolání proti rozhodnutí soudu o tomto návrhu.
Je ovšem třeba upozornit na to, že oproti obecné
úpravě civilního řízení je v konkursu povolena určitá
závažná výjimka pravidel doručování písemností, předvolávání účastníků k soudu nebo jejich vyrozumění
o určitých skutečnostech. Z důvodů specifik konkursu
a mnohdy značného počtu jeho účastníků lze totiž
v tomto řízení namísto osobního doručení příslušné
písemnosti užít fikci doručení vyvěšením příslušné písemnosti na úřední desce soudu se současným zveřejněním v Obchodním věstníku. Vyloučen je tento postup
pouze v případě, že zákon předepisuje nějaký speciální
způsob doručení, předvolání nebo uvědomění, např.
povinné doručení do vlastních rukou, nebo jde-li o doručení usnesení o předběžném opatření, o zamítnutí
návrhu na prohlášení konkursu, o zastavení řízení nebo
o ustavení správce, opatrovníka či znalce. Věřitelé tedy
musejí počítat s tím, že ne všechny písemnosti či předvolánky k jednání jsou jim doručovány osobně, ale že je
třeba sledovat i úřední desku konkursního soudu či Obchodní věstník. To samozřejmě může být pro řadu
z nich obtížné, popř. s touto možností nepočítají či
o ní nevědí a mají tak často dojem, že jim v konkursu
některá rozhodnutí nejsou doručena (a nemohou se tak
proti nim bránit) nebo že nejsou předvoláváni k soudním rokům.
Vrcholným orgánem konkursních věřitelů je jejich
schůze. Slouží k vyjádření jejich stanovisek k otázkám
týkajícím se vedení konkursu a jeho celkového průběhu.
Aby věřitelé mohli v konkursu účinněji prosazovat
své společné zájmy a hájit svá práva, volí na schůzi věřitelů ze svého středu věřitelský orgán. Buď jde o jednočlenný orgán, tzv. zástupce věřitelů, nebo o orgán vícečlenný, tzv. věřitelský výbor. Úkolem tohoto věřitelského orgánu je především dohlížet na činnost správce.
Prakticky to znamená, že věřitelský orgán by měl průběžně kontrolovat, zda správce ve všech svých činnostech postupuje s odbornou péčí, zda volí postupy, přinášející podstatě (a tedy i konkursním věřitelům) co
31
největší užitek a v co možná nejkratším čase, zda správce postupuje věcně i formálně správně, aby nedošlo
k zatížení konkursu negativními důsledky jeho právních
či jiných chyb. Věřitelský výbor je nejen oprávněn (ale
i povinen) si k řádnému výkonu svého dohledu zajišťovat od správce, popř. i z jiných zdrojů, dostatek potřebných informací. Pro řádnou realizaci věřitelského dohledu zákon správci ukládá předkládat věřitelskému orgánu
průběžně ke schválení vyúčtování jeho výdajů a nákladů spojených s udržováním a správou podstaty, stejně
jako by měl vyžadovat od věřitelského orgánu stanovisko k soupisu podstaty, popř. i jeho součinnost v tomto
směru. Dohled věřitelského orgánu nad správcem je
podobným způsobem precizován ještě řadou dalších
ustanovení zákona. Jde o podmínku souhlasu věřitelského orgánu s určitým postupem, např. s dohodou o vypořádání společného jmění úpadce, uzavřené jeho
manželem a správcem, s přijetím opatření k zajištění
dalšího provozu podniku, se zadáním činností správce
třetím osobám na účet podstaty, s vyloučením neprodejného majetku či nedobytných pohledávek z podstaty
či s vydáním částečného rozvrhu. Završením dohledu
věřitelského orgánu nad správcem je jeho účast na projednání správcovy konečné zprávy. K tomuto jednání
musí být věřitelský orgán soudem vždy předvolán, stejně jako konkursní věřitelé, kteří podali proti konečné
zprávě včas námitky.
Pokud má věřitelský orgán za to, že se správce dopouští při výkonu své funkce nějakých pochybení a že
ani jeho vlastní jednání se správcem v tom směru nevedlo k nápravě, může se samozřejmě obrátit na soud se
žádostí o přijetí přiměřených opatření. V krajním případě může – stejně jako každý konkursní věřitel – podat
návrh na zproštění správce funkce, o němž soud musí
rozhodnout s právem odvolání. Stejně tak má věřitelský
orgán právo dávat soudu jakékoli jiné procesní návrhy,
i kdyby s činností správce přímo nesouvisely. Považuje-li to věřitelský orgán za potřebné, může žádat svolání
schůze věřitelů – k jeho žádosti, stejně jako k žádosti
správce, je soud povinen svolat ji vždy.
Zákon věřitelskému orgánu ukládá chránit společný
zájem věřitelů a postupovat vždy s odbornou péčí. Pokud by členové věřitelského orgánu porušili některou ze
svých povinností uložených jim zákonem nebo soudem, odpovídají za škodu tím vzniklou. V krajním případě by asi bylo lze kromě majetkové odpovědnosti
uvažovat i o jejich trestněprávní odpovědnosti podle
§ 255a trestního zákona o porušování povinností při
správě cizího majetku.
Věřitelský orgán má tedy v konkursu nezastupitelnou
úlohu dohledu nad činností správce, kterou nemá a ani
nemůže nahrazovat konkursní soud. Soud je pověřen
jakýmsi všeobecným procesním dohledem nad řízením,
kdy kromě rozhodování o návrzích přijímá opatření
nutná k zajištění řádného průběhu řízení, nařizuje a vede jednání apod. Naproti tomu věřitelský dohled má
povahu spíše jakéhosi nutného „dohledu v terénu”.
Funkce člena věřitelského orgánu je tedy funkcí dosti
náročnou a odpovědnou, vyžadující při nutné objektiv32
ní způsobilosti daných osob i jejich dostatečně angažovaný přístup. Proto také mají členové věřitelského orgánu právo na náhradu svých nutných výdajů i na přiměřenou odměnu, jejíž výši – s ohledem na rozsah a náročnost jejich dohledu – určí soud. Jsou tedy z konkursní
podstaty - a tedy de facto všemi konkursními věřiteli placeni za to, že za ně budou dohlížet na činnost správce k ochraně jejich společného zájmu v řízení.
Bohužel, jak už jsem se zmiňovala ve svém předchozím příspěvku, věřitelské orgány zatím ve většině konkursů neplní svoji úlohu tak, jak by měly. Při výkonu své
funkce jsou povětšinou značně pasivní, často se omezují jen na sdělení stanovisek vyžádaných soudem nebo
správcem, vlastní hlubší šetření většinou neprovádějí
a uskutečňují-li se společná jednání, iniciují je nejčastěji
sami správci. Přitom řada správců není dostatečně kvalitních, dopouští se často zbytečných průtahů či dokonce i jistých odborných pochybení, a aktivního věřitelského dohledu nad jejich činností je tedy mimořádně
zapotřebí. Že tento dohled nefunguje uspokojivě dokumentuje obsah konkursních spisů, kde se podle mé
zkušenosti jakékoli podněty věřitelského orgánu (či jednotlivých věřitelů) ve vztahu ke správci či k celkovému
průběhu řízení objevují výjimečně, přestože by věřitelé
k výkonu funkce řady správců (a bohužel někdy možná
i k činnosti soudu) mohli mít oprávněné výhrady. To
dokumentuje i skutečnost, že za 9 let mé konkursní
praxe jsem pro neuspokojivý výkon funkce musela
měnit osobu správce již asi ve 3 desítkách případů, to
však většinou z vlastní iniciativy. Ze strany věřitelského výboru jsem takový návrh obdržela zhruba 5x, ze
strany jednotlivých věřitelů byl počet těchto návrhů
podobný.
Nedostatečný zájem o průběh konkursního řízení
tedy projevují i sami konkursní věřitelé. Jednání soudu se
účastní v malém počtu, popření pohledávky ze strany
konkursního věřitele je opravdu výjimečné, o účast ve
věřitelském orgánu není zájem, spíše naopak. Procesní
návrhy ze strany věřitelů jsou taktéž zcela ojedinělé.
Důvodem slabé angažovanosti věřitelů, věřitelských
orgánů a správců v konkursu je zčásti jejich nedostatečná orientace ve věci, zejména však i jejich nedostatečná finanční zainteresovanost na málo výtěžných
konkursech, kterých je zatím většina. Příčinám tohoto
stavu jsem se poměrně obsáhle věnovala ve svém předchozím příspěvku.
Řádný průběh konkursu je ovšem vždy postaven i na
kvalitním správci a kvalitním věřitelském dohledu a pokud tyto podmínky splněny nejsou, nelze očekávat výraznou změnu k lepšímu.
Pokud odhlédnu od možných změn naší úpadkové
právní úpravy, týkajících se rozšíření možností řešení
úpadku či změn v uspokojování určitých skupin věřitelů, pak mám za to, že naše úprava práv a povinností
věřitelů v konkursním řízení nemůže doznat nějakých
zásadních změn. Dílčí změny jsou samozřejmě možné.
Např. bych považovala za vhodné doplnit úpravu
(v souladu s návrhem předchozí rekodifikační komise,
jejíž práce jsem se účastnila) o zakotvení povinnosti
soudu konat přezkumné jednání a první schůzi věřitelů
s volbou věřitelského orgánu nejpozději do 30 dnů po
uplynutí lhůty k přihlašování pohledávek, která by
mohla být maximálně dvouměsíční. Vzhledem k významu věřitelského orgánu v konkursu je nezbytné, aby
byl ustaven co nejdříve a není-li zatím podobná lhůta
stanovena, koná se někdy první ustavující schůze věřitelů později, než by bylo třeba. Totéž se týká přezkumného jednání. Na první schůzi věřitelů by se pak věřitelé
měli vždy vyjádřit, zda souhlasí se setrváním soudem
ustaveného správce ve funkci. S tím souvisí i hojně diskutovaná otázka, zda ustavování správce do funkce by
mělo být ponecháno v rukách konkursního soudce, či
by tak měl činit raději soudcovský senát, či dokonce
zcela jiný subjekt. Uvidíme, jak se s touto problematikou vypořádá nová právní úprava.
Uspokojování a uplatňování nároků
věřitelů v konkursu, charakteristika
vybraných skupin věřitelů
Mgr.Tomáš Braun
Vážené dámy a vážení pánové,
ve svém vystoupení se budu snažit navázat na projev
kolegyně Mgr. Ivany Mlejnkové s tím, že problematiku
postavení věřitelů v konkursu bych pojednal zaměřením se na proces uspokojování jejich nároků .
Pokud máme hovořit o uspokojování pohledávek
jednotlivých skupin věřitelů v konkursu je třeba si předem připomenout, že právě poměrné uspokojení věřitelů z majetku tvořícího konkursní podstatu je cílem
úpadkového řízení a to nejenom v českém právním
prostředí. Tento cíl deklarovaný v úvodních ustanoveních zákona o konkursu a vyrovnání je třeba vykládat v úzkém kontextu s účelem konkursního řízení
spočívajícím v uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku. Naplnění cíle a účelu zákona
kvalitní a odpovídající úpravou jeho jednotlivých ustanovení by pak mělo být přirozenou ambicí každého
zákonodárce.
Jedním z charakteristických rysů konkursního řízení, na rozdíl např. od řízení nalézacího případně exekučního, je pluralita věřitelů jako účastníků konkursního řízení. Věřitelé uplatňují v řízení pohledávky
z různých právních důvodů, v různé výši, některé jejich pohledávky jsou zajištěné, jiné nikoliv. Úpadkové
právo upravující jejich postavení, jako součást celkového právního systému státu, není izolováno a je
ovlivněno hmotně právní úpravou celé řady souvisejících institutů jiných právních odvětví, např. zástavním právem, ručením, atd. Konkrétním důsledkem
této skutečnosti je v režimu konkursu dělení konkursních věřitelů do různých skupin. Mezi nejdůležitější
kriteria rozlišování jednotlivých skupin konkursních
věřitelů lze zařadit pořadí uspokojování jejich pohledávek a způsob uplatnění pohledávek v konkursním
řízení. Především na základě těchto kritérií možno
v českém konkursním právu mimo jiné rozdělit věřitele do následujících skupin:
a) věřitelé s právem na oddělené uspokojení,
b) věřitelé pohledávek za podstatou včetně věřitelů
pohledávek z pracovněprávních nároků,
c) věřitelé první třídy,
(tyto skupiny věřitelů se někdy v právní teorii označují jako přednostní věřitelé)
d) věřitelé druhé třídy.
Pro úplnost lze ještě zmínit:
e) věřitelé pohledávek vyloučených z uspokojení
v konkursu,
f) osoby uplatňující vyloučení věci z konkursní
podstaty.
V další části se pokusím o malý exkurs do výše naznačených skupin věřitelů.
Zvláštní a velmi významnou skupinu věřitelů tvoří
tzv. oddělení věřitelé. Jsou jimi věřitelé pohledávek,
které byly zajištěny některým ze zajišťovacích institutů
upravených občanským zákoníkem a specifikovaných
v příslušném ustanovením konkursního zákona. Z nich
mezi nejfrekventovanější zajišťovací instituty patří zástavní a zadržovací právo. Tato skupina věřitelů je přednostně uspokojována z jakési „oddělené podstaty“, kterou představují věci, práva a jiné majetkové hodnoty,
k nimiž jsou výše uvedené zajišťovací instituty zřízeny.
Zákonodárce patrně ve snaze zabránit zvýhodňování
některých věřitelů vyloučil z možnosti přednostního
uspokojení se v konkursu věřitele, kteří získali zajištění
svých pohledávek v posledních dvou měsících před
podáním návrhu na prohlášení konkursu. Toto ustanovení tak nutí osoby, při uzavírání smluvních vztahů
a při zajištění pohledávek z nich vyplývajících k obezřetnosti a ke zkoumání ekonomické situace smluvního
partnera.
Diskuse o rozsahu a způsobu uspokojení odděleného
věřitele se již dlouhodobě vede mezi odbornou i laickou veřejností. Dle současné právní úpravy jsou oddělení věřitelé povinováni uplatnit své pohledávky i s nárokem na oddělené uspokojení u soudu, kde podléhají
řádnému přezkumu ze strany správce a konkursních
věřitelů. Oddělený věřitel se uspokojí pouze ve výši
70 % výtěžku zpeněžení na něj připadajícího. Tato
úprava vedena snahou přerozdělit část výnosu zpeněžení podstaty ve prospěch neoddělených věřitelů a tím
33
zvýšit jejich ingerenci a zájem o průběh konkursního
řízení není dle mého názoru vyhovující. Dochází totiž
k oslabování významu zajišťovacích institutů. Banky
při zajišťování úvěrů požadují po dlužnících zajištění ve
vyšších hodnotách, čímž se snižuje dostupnost úvěrů.
Zástavní věřitelé hledají způsoby jak realizovat zástavu
mimo konkurs. Za přínosné bych považoval vypuštění
omezující hranice vydávání výtěžku pro oddělené věřitele, a to za zachování předpokladu odečtení nákladů
spojených s udržováním, správou a prodejem zpeněžené věci. Majetek zajištěný ve prospěch oddělených věřitelů je správce oprávněn zpeněžit kromě veřejné nebo
soudní dražby i prodejem z volné ruky za souhlasu
konkursního soudu. V této souvislosti lze uvažovat
o nové zákonné úpravě, která by posilovala kontrolní
pravomoci a ingerenci odděleného věřitele do procesu zpeněžování zástavy, případně o možnosti převzetí
předmětu zástavy odděleným věřitelem. Inspirativní
v tomto směru může být úprava v sousední Spolkové
republice Německo. Rovněž považuji za žádoucí apelovat na správce, aby uspokojovali oddělené věřitele
bez zbytečného odkladu poté, co nastanou podmínky
pro jejich výplatu.
Dle stávající tuzemské úpravy je třeba v případě
konkursu zpeněžit předmět zajištění výhradně prostřednictvím konkursu, přičemž zpeněžením předmětu zajištění zajišťovací institut ze zákona zaniká a to
i v případě, že oddělení věřitelé své pohledávky do
konkursu nepřihlásí.
Současný zákon však neřeší v praxi vyskytující se
situace, kdy na věci zapsané v konkursní podstatě vázne
zástavní právo, které zajišťuje pohledávku věřitele za
třetími osobami odlišnými od úpadce. Hovoříme o tzv.
„nekonkursních věřitelích“. Bylo by proto žádoucí včlenit do zákona úpravu uspokojování pohledávek i těchto
věřitelů.
V zákoně absentuje také komplexnější úprava postupu při vymáhání plnění do podstaty od osob, jejichž
věci, práva nebo pohledávky zajišťují pohledávky vůči
úpadci (tzv. „cizí zástavy“). Objevují se i názory, že
v těchto případech je třeba umožnit zástavnímu věřiteli
realizovat zástavu mimo konkurs.
Další skupinou věřitelů jsou věřitelé pohledávek za
podstatou. Pohledávky za podstatou představují různorodou skupinu pohledávek, jejichž společným znakem
je to, že zásadně (vyjma některých pracovních nároků)
vznikají ve fázi po prohlášení konkursu a jsou spjaty
s konkursní podstatou. Tyto pohledávky lze uspokojit
kdykoliv v průběhu konkursu, samozřejmě za předpokladu dostatečnosti finančních zdrojů podstaty.
Výčet pohledávek za podstatou je v zákoně taxativně
vymezen, což logicky vyvolává permanentní diskusi
o možnosti zařadit některé další druhy pohledávek
mezi pohledávky za podstatou. Osobně si dovedu představit jejich doplnění o nároky z bezdůvodného obohacení podstaty.
Pohledávky za podstatou není nutné přihlašovat do
konkursu resp.nejsou předmětem přezkoumávání na
přezkumném jednání. Domáhat se jejich uspokojení je
třeba přímo u správce. Zákon přímo neřeší situaci, kdy
správce neuznává důvod nebo výši takovéto pohledáv34
ky. Procesní řešení takto vzniklého sporu v současnosti
zřejmě nabízí žaloba neuspokojeného věřitele proti
správci v nalézacím řízení nebo jeho možnost podat
námitky do konečné zprávy, eventuálně odvolání do
rozvrhového usnesení, a to až v rámci závěrečné fáze
konkursního řízení. Bylo by jistě příspěvkem k urychlení řízení stanovit v zákoně lhůtu, ve které by musel neuspokojený věřitel podat předmětnou žalobu proti
správci, případně založit u těchto typů sporů příslušnost konkursního soudu. Zákon rovněž nespecifikuje
žádné lhůty, ve kterých by byl správce povinen jednotlivé druhy pohledávek za podstatou uspokojit. Dle mně
známé soudní judikatury však již byl správce právě
z důvodu nedodržení výplaty ve lhůtách splatnosti
těchto pohledávek odsouzen k platbě úroků z prodlení. I tento problém by si jistě zasloužil adekvátní právní
úpravu. Naproti tomu konkursní úprava pamatuje na
situaci, kdy výtěžek zpeněžení podstaty nepostačuje
k úhradě všech „zapodstatových“ pohledávek, a to tak,
že nejdříve dochází k uspokojení hotových výdajů a odměny správce, potom nákladů spojených s udržováním
a správou podstaty, poté pohledávek výživného ze zákona, ostatní pohledávky se uspokojí poměrně.
V daném případě zákon předpokládá i pro realizaci
uspokojení pohledávek za podstatou vydání rozvrhového usnesení soudu - tento postup nepovažuji za ideální,
zejména s přihlédnutím k tomu, že tyto pohledávky
nejsou na rozdíl od pohledávek zařazených do tříd
předmětem přezkumu na soudě. Jeví se mi vhodnějším,
aby rozvrh vypracoval správce se zachováním možnosti
následného přezkumu soudu při možných námitkách
„zapodstatových“ věřitelů.
Jednou z posledních novel ZKV došlo k výraznému
posílení postavení zaměstnanců v konkursním řízení.
Například mzdové nároky úpadcových zaměstnanců,
pokud vznikly za poslední tři roky před prohlášením
konkursu, jakož i po prohlášení konkursu byly zařazeny
mezi zapodstatové pohledávky, které lze uspokojit kdykoliv v průběhu řízení. Tato úprava ve spojitosti se zákonem o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele je dle mého názoru nevyvážená
a to ve prospěch zaměstnanců a dokonce může působit
kontraproduktivně, nezřídka na vrub státních financí,
zejména co se týče motivace podnikatelů v krizové situaci řádně vykonávat funkci zaměstnavatele hrazením
mzdových nároků svých zaměstnanců.
Po uspokojení nároků oddělených věřitelů a věřitelů
pohledávek za podstatou se pohledávky uspokojí podle
svého zařazení do tříd s tím, že ze zbývajícího výtěžku
ze zpeněžení konkursní podstaty připadá 30 % na první
třídu a 70 % na druhou třídu. Předpokladem uspokojení těchto nároků je jejich přihlášení do konkursu a jejich následné zjištění na přezkumném jednání nebo
rozhodnutím v incidenčním sporu. Dle mně známých
poznatků se v legislativě uvažuje o sloučení první a druhé třídy pohledávek.
V současné soudní praxi je faktem, že výtěžnost většiny konkursů je nízká. Za jednu z hlavních příčin považuji okolnost, že konkursy jsou prohlašovány opožděně
a to z důvodu neplnění si zákonných povinností dlužníků podat návrh na prohlášení konkursu bez zbytečného odkladu poté, co se ocitnou v úpadku. Tato situace
trvá i přesto, že neplnění této zákonem stanovené povinnosti dlužníků je sankcionováno trestním zákonem.
Proto v mnoha případech lze v konkursu zpeněžit
pouze nepatrný majetek
Na závěr bych pro úplnost pojednal o dvou, z hlediska
tématu uspokojování specifických skupinách věřitelů.
První skupinu tvoří věřitelé, jejichž nároky jsou vyloučeny z uspokojení v konkursním řízení. Jedná se např.
o úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů vzniklých před prohlášením konkursu,
jestliže přirostly v době od prohlášení konkursu, náklady
účastníků vzniklé jim účastí na konkursním řízení. Tyto
pohledávky sice nezanikají, ale jejich uspokojení po
skončení konkursního řízení se jeví jako hypotetické.
Obdobná je situace i u tzv. „opožděných“ přihlášek
a přihlášek vyřazených pro nepřezkoumatelnost.
Druhou a poslední skupinou nároků, kterými se
budu zabývat, jsou nároky na vyloučení majetku z kon-
kursní podstaty.Osoba, která uplatňuje, že věc, právo
nebo majetková hodnota neměla být zařazena do soupisu podstaty, není účastníkem konkursního řízení, má
však právo podat žalobu o vyloučení věci z konkursní
podstaty, přičemž v tomto řízení musí prokázat nejen
to, že věc neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to,
že právo, které vylučuje zařazení věci do soupisu podstaty, svědčí jí. Tyto osoby však často zneužívají svých
práv účelovým podáváním předmětných žalob a to
i v období těsně před zpeněžením podstaty (např. před
provedením již nařízené dražby). Způsobují tak neúměrné prodlužování konkursních řízení. Právní úprava
by měla na tuto situaci reagovat stanovením propadné
lhůty k podání incidenční žaloby třetí osobou, případně stanovením propadné lhůty pro uplatnění námitek
třetí osoby proti soupisu určité věci do podstaty.
Záznam z diskuse
Máte v ČR předběžného správce, je schůze věřitelů,
soud může některého asi suspendovat, prostě nelze
hlasovat ve své vlastní věci atd., a potom se dává rezignace. To je ten rozdíl. Tím vlastně to právo vracíte těm
věřitelům. Druhá věc je, že to můžete udělat, vázat na
to, že ta pohledávka je nějakým způsobem zjistitelná,
že je zjištěna třeba z veřejného registru atd. Prostě
můžeme si hrát s tím jak chceme. Já otevírám diskusí
na toto téma, protože to téma je závažné, to je jedno
z rizik.
Pokud můžu, rád bych se také k této otázce vyjádřil z pozice
soudce, aby tady nepanoval dojem, že soudci trvají na tom, že
oni budou těmi osobami, které budou ustanovovat do funkce
správce konkursní podstaty. Vidím tam jeden problém, a to je
problém časový. V mezidobí do konání schůze věřitelů je zapotřebí, aby konkursní podstata měla svého správce. Souhlasím
s tím, že v konkursu se jedná o peníze konkursních věřitelů
a ne o peníze soudce a proto by ti konkursní věřitelé samozřejmě měli právo ingerovat do tohoto výběru správce. Avšak pokud se podíváme na současný zákon o konkursu a vyrovnání,
už i tam a i v návrhu nového zákona o konkursu a vyrovnání
je uvedeno, samozřejmě, že stanoví do funkce správce konkursní soud, a na první schůzi konkursní věřitelé můžou navrhnout jiného správce a soud tento návrh může odmítnout jenom
ze závažných důvodu. Tuto úpravu přece máme v zákoně
a z mých zkušeností zatím věřitelé u mě konkrétně nikdy nenamítali tu osobu konkursního správce. Takže považuji za trošku nešťastné, aby to byl předseda soudu, myslím si, že předseda
soudu je přece jenom orgán státní správy, který je jmenován
výkonnou mocí, nebo ministerstvem spravedlnosti. Tam by
mohla být určitá ingerence ze strany té výkonné moci. Ale
opakuji, že považuji za nutné to říct ze strany soudců, že se
samozřejmě nebráníme žádné diskusi, ale myslím si, že i podle
současného zákona, ale i navrhované úpravy tam ty věřitelé to
právo mají, zatím ho nevyužívají.
Pokud se jedná o pojistné na veřejné zdravotní pojištění a pohledávku za podstatou. Správce uhradil jistinu, ale odmítá uhradit penále. Jaký máte názor na tuto
záležitost, protože podle novely zákona 592, pojistným se rozumí i penále.
To je hodně diskutované téma, protože samozřejmě jde o problém toho, že správce nemá momentálně dostatek finačních
prostředků k úhradě všech pohledávek za podstatou, tedy i těch
pohledávek, které vznikly po prohlášení konkursu a mají povahu zákonných odvodů. V tom případě samozřejmě vzniká
správci daně, dál správci příslušného odvodu, právo požadovat penále. Ale podle paragrafu 33, odstavec 1, písmeno d,
výše uvedeného zákona jsou penále vzniklá po prohlášení konkursu vyloučená z uspokojení v konkursu. Považuji (pozn.
Mgr. Mlejnková) toto ustanovení za naprosto jednoznačné
a sama jsem tuto problematiku už víckrát rozebírala na stránkách Konkursních novin. Na tom názoru setrvávám a neznám nikoho z kolegu soudců, kdo by měl jiný názor. Domnívám se, že nepřísluší právo na platbu tohoto penále.
Ale někteří soudci jsou opačného názoru.
Já tedy si nedovolím předjímat, zda všichni soudci Vrchního
soudu v Praze či Vrchního soudu v Olomouci sdílejí názor, který
byl vysloven v tom předmětném rozhodnutí, ale každopádně to
usnesení ve věci, ve které odvolací soud rozhodoval, není všeobecně závazné a já s jeho závěrem osobně nesouhlasím.
35
SEKCE B – Konkursní řízení v praxi v ČR a Anglie
Konkursní řízení v praxi v ČR a Anglie
(Případová studie)
cílem studie je na jednoduchém případu ukázat hlavní
příčiny neúnosné délky konkursního řízení a obvyklou
míru uspokojení zejména obchodních věřitelů úpadce.
Východiska:
Úpadcem je stavební firma – společnost s ručením
omezeným. V době prohlášení konkursu firma dokončuje několik malých stavebních zakázek, má 20 zaměstnanců – převážně manuálně pracujících na stavbách.
Majetek úpadce:
Používané opotřebené stavební stroje a nářadí.
Firma sídlí ve vlastní budově s dílnou a stavebním dvorem. Nemovitosti jsou v zanedbaném
stavu, vázne na nich zástavní právo ve prospěch
banky. Čerpán byl úvěr ve výši 5 mil Kč na nákup stavebních strojů a rozjezd podnikání. Úvěr
zůstal nesplacen, s narůstajícím příslušenstvím
činí dluh na nesplaceném úvěru ke dni prohlášení konkursu 4 mil. Kč. Tento úvěr je navíc zajištěn ještě zástavním právem k další nemovitosti
– rodinnému domu jednatele firmy.
Pohledávky z obchodního styku 2,5 mil. Kč.
Peníze na účtech 50.000,- Kč.
Závazky úpadce:
Vůči zaměstnancům nevyplacené mzdy za 1 měsíc před prohlášením konkursu 400.000,- Kč.
Vůči státu 1.500.000,- Kč na nezaplacených daních, na nezaplaceném zdravotním pojištění
a pojištění na sociální zabezpečení 800.000,- Kč.
Vůči bance 4 mil. Kč.
Vůči obchodním věřitelům 6 mil. Kč.
Časový průběh jednoduchého konkursního řízení
Fáze konkursního řízení:
I.
fáze (od podání návrhu do prohlášení
konkursu)
II.
fáze (od prohlášení konkursu do ukončení
přezkumných jednání)
III.
fáze (zpeněžování konkursní podstaty
a vedení incidenčních sporů)
IV.
fáze (ukončení konkursního řízení)
I. fáze ( od podání návrhu do prohlášení konkursu)
Prvním krokem soudu poté, co mu je doručen řádný
věřitelský návrh na prohlášení konkursu, je obvykle výzva věřiteli, aby pod sankcí zastavení řízení zaplatil zálohu na náklady konkursního řízení, jež může dosáhnout až do výše 50.000,- Kč.
36
Podle ust. § 66a ZKV se na projednání návrhu na prohlášení konkursu přiměřeně použije občanský soudní řád
a soud k projednání návrhu nařídí soudní jednání, pokládá-li to za nutné. Věřitelský návrh na prohlášení konkursu je tedy třeba nejprve doručit do vlastních rukou dlužníka s tím, aby dlužníkovi byla dána možnost se k návrhu
vyjádřit. V této souvislosti mnohdy nastane první problém, a to s doručením návrhu dlužníkovi. Stávající
právní úprava doručování obsažená v občanském soudním řádu vzbuzuje vážné pochybnosti o tom, zda je
možno účinně doručit fikcí – uložením nevyzvednuté
zásilky na poště. Soud je proto nucen v případě, nevyzvedne-li si dlužník zásilku, usilovat o doručení jiným
způsobem, nejčastěji prostřednictvím Policie ČR.
Od doručení věřitelského návrhu dlužníkovi je dlužník omezen ve svých dispozičních úkonech s majetkem,
je povinen zdržet se těchto dispozičních úkonů vyjma
běžné obchodní činnosti, a to pod sankcí absolutní neplatnosti nedovolených úkonů (ust. § 4a odst. 1 písm.
a ZKV).
Podle obsahu vyjádření dlužníka soud zváží, zda má
dostatek podkladů pro rozhodnutí o návrhu, či zda bude
návrh projednávat na svolaném soudním jednání.
Protože konkursní řízení je řízením, jež může být zahájeno pouze na návrh k tomu aktivně legitimované
osoby, zkoumá soud vedle okolností osvědčujících úpadek dlužníka předně aktivní legitimaci navrhovatele
konkursu k podání návrhu, tedy zda navrhovatel je skutečně věřitelem dlužníka a zda má za dlužníkem splatnou pohledávku.
Zjistí-li soud v provedeném dokazování, že navrhovatel konkursu je aktivně legitimován, tedy že splatnou
pohledávku má, a zároveň že je dlužník v úpadku, konkurs prohlásí.
Časový interval : 1- 3 měsíce dle okolností případu
Modelový případ :
Návrh na prohlášení konkursu je doručen soudu 1.1.2000.
Na výzvu soudu složí věřitel zálohu na náklady konkursu dne 20.1.2000.
Návrh se dlužníkovi v optimálním případě podaří doručit dne 10.2.2000 (není vyloučeno, že návrh na doručován bezvýsledně několik měsíců).
Dlužník se vyjádří ve stanovené 15 denní lhůtě
a nesouhlasné vyjádření je soudu doručeno
28.2.2000.
Soud k projednání nařídí na 30.3.2000 soudní
jednání a konkurs při něm po projednání návrhu prohlásí, věřitelům stanoví 30 denní lhůtu
pro podání přihlášky.
Možnost zkrácení lhůty
změna úpravy doručování soudních zásilek
v občanském soudním řádu.
II. fáze (od prohlášení konkursu do ukončení
přezkumných jednání)
Soud v usnesení o prohlášení konkursu vyzve věřitele,
aby ve stanovené lhůtě, jež nesmí být kratší než 30 dnů
a delší než 3 měsíce, přihlásili do konkursu své pohledávky. Správce konkursní podstaty tedy v této fázi řízení došlé přihlášky zpracovává a sestavuje postupem předepsaným v ust. § 20 odst. 5 ZKV seznam přihlášených
pohledávek jako podklad pro přezkumné jednání. V seznamu pohledávek uvede u každého věřitele své stanovisko k pohledávce a opatří stanovisko úpadce. Přezkumné
jednání je pak zpravidla nařizováno ve lhůtě 3 - 5 měsíců
od prohlášení konkursu a většinou je spojeno s první
schůzí věřitelů, na které se volí věřitelský výbor nebo zástupce věřitelů. Ode dne prvního přezkumného jednání
běží dvouměsíční propadná lhůta k podání dalších přihlášek do konkursu (§ 223 odst. 2 ZKV).
Podle ust. § 17 ZKV je úpadce povinen předat správci
konkursní podstaty nejpozději do 30 dnů od prohlášení
konkursu seznam majetku a závazků, účetnictví a další
nezbytné doklady, jež jsou pro správce konkursní podstaty jedním z podkladů pro sestavení soupisu konkursní podstaty (§ 18 ZKV).
Konkursní podstatu tvoří vedle majetku, jež se nachází ke dni prohlášení konkursu ve vlastnictví úpadce,
i majetek jiných osob. Jednak majetek těch osob, jež jej
nabyly od dlužníka na základě neúčinných právních
úkonů (§ 15 ZKV), jednak majetek, jímž jsou zajištěny
pohledávky věřitelů za úpadcem (§ 27 odst. 5 ZKV).
Postup správce konkursní podstaty při sepisování majetku ve vlastnictví třetích osob je pravidelně napadán vylučovacími žalobami podávanými vlastníky sepsaného
majetku podle ust. § 19 odst. 2 ZKV.
Časový interval: minimálně 6 měsíců
Modelový případ:
30.4.2000 skončí pořádková lhůta pro přihlášky pohledávek do konkursu,
na 30.6.2000 soud svolá přezkumné jednání
a schůzi věřitelů za účelem volby věřitelského
výboru,
30.6.2000 předloží správce konkursní podstaty
při přezkumném jednání soupis konkursní
podstaty, vedle majetku úpadce sepíše podle
ust. § 27 odst. 5 ZKV do podstaty i zástavním
právem zatížený rodinný domek ve vlastnictví
jednatele úpadce,
od 30.6.2000 do 30.8.2000 lze ještě přihlásit
pohledávky do konkursu,
na 30.10.2000 soud nařídí zvláštní přezkumné
jednání, kde přezkoumá další došlé přihlášky,
Možnost zkrácení lhůty:
do ZKV zakotvit pouze jedinou lhůtu pro podání přihlášky do konkursu, jež by běžela od
prohlášení konkursu, tím by odpadla nutnost
nařizovat ve věci zvláštní přezkumné jednání.
III. fáze (zpeněžování a vedení incidenčních sporů)
Popře-li správce konkursní podstaty nebo některý z věřitelů při přezkumném jednání nevykonatelnou pohledávku jiného věřitele, vyzve správce konkursní podstaty
způsobem zakotveným v ust. § 23 odst. 2 ZKV nositele
popřené nevykonatelné pohledávky k podání žaloby na
určení popřené pohledávky. Popře-li správce konkursní
podstaty nebo věřitel vykonatelnou pohledávku, podává žalobu podle ust. § 24 odst. 2 ZKV popírající správce
nebo popírající věřitel.
Sepíše-li správce konkursní podstaty do podstaty věc,
k níž uplatňuje právo jiná osoba, může se tato osoba
proti postupu správce bránit vylučovací žalobou podle
ust. § 19 odst. 2 ZKV. To se děje pravidelně v případech
majetku převedeného na třetí osoby neúčinnými právními úkony dlužníka nebo při realizaci zástavního práva podle ust. § 27 odst. 5 ZKV.
Věcně a místně příslušný k vedení těchto sporů je
konkursní soud. Ten spory vyvolané konkursem projednává spolu s ostatními spory obchodní agendy podle
občanského soudního řádu. Jediným „urychlovacím
opatřením” je zásada koncentrace řízení ve sporech vyvolaných konkursem zakotvená v ust. § 118b o.s.ř. Ta
spočívá v tom, že všechny rozhodující skutečnosti jsou
účastníci povinni tvrdit a všechny důkazy k jejich prokázání soudu navrhnout nejpozději do skončení prvního jednání ve věci.
Je však nutno počítat s tím, že z kapacitních důvodů rozhodujícího soudce začne být incidenční žaloba
projednávána nejdříve po roce od jejího podání, nejsou výjimečné i lhůty násobně delší. Využije-li některý z účastníků soudního řízení práva opravného prostředku, řízení se nejméně o jeden rok prodlouží. Podle statistiky Ministerstva spravedlnosti ČR činila v roce 2003 průměrná délka soudního řízení v obchodních věcech ode dne nápadu věci do dne právní moci
u KS Praha 337 dnů, u KS České Budějovice 654 dnů,
u KS Hradec Králové 863 dnů, u KS Ostrava 1147
dnů, u KS Plzeň 1211 dnů, u Měst. soudu Praha 1271
dnů, u KS Brno 1652 dnů a u KS Ústí nad Labem
2286 dnů.
Velmi často se pak stane, že správce konkursní podstaty má již zpeněžen všechen majetek, konečnou zprávu přesto nemůže předložit, neboť mu v tom brání několik neukončených incidenčních sporů, jež mají pro
další průběh konkursu zásadní význam. Pak čeká na
ukončení sporů i několik let.
Časový interval: v případě incidenčních sporů nejméně
3 roky
Modelový případ:
2. pololetí roku 2000 - na základě výsledků
z přezkumného jednání konaného 30.6.2000
a zvláštního přezkumného jednání konaného
30.10.2000 a na základě vyrozumění správce
konkursní podstaty podají nositelé popřených
pohledávek žaloby o určení pravosti, výše
nebo pořadí takových pohledávek,
2.pololetí roku 2000 - ve lhůtě stanovené soudem podá jednatel úpadce žalobu na vyloučení
svého rodinného domku z konkursní podstaty,
37
-
-
-
-
v ní bude zpochybňovat správnost postupu
správce konkursní podstaty;
rok 2001 - správce konkursní podstaty zpeněží
jedinou smlouvou podle ust. § 27a ZKV podnik úpadce (nemovitosti, stavební stroje, nářadí, materiál, pohledávky z obchodního styku);
leden 2002 - na řadu přijde po roce pro kapacitní možnosti soudce vyřizujícího agendu incidenčních sporů projednání incidenčních žalob
o pravost a výši popřených pohledávek, všechny budou v optimálním případě pravomocně
skončeny rozsudkem soudu prvního stupně
(nikdo se proti rozsudku neodvolá) do
30.6.2002;
leden 2002 – na řadu přijde rovněž projednávání vylučovací žaloby. Soud rozsudkem žalobu
na vyloučení nemovitosti z konkursní podstaty dne 30.4.2002 zamítne. Vlastník nemovitosti podá odvolání a vrchní soud jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30.4.2003 rozsudek
soudu prvního stupně potvrdí;
1.5.2003 je tedy správce konečně oprávněn dokončit zpeněžování tím, že domek ve vlastnictví
jednatele úpadce zpeněží, stane se tak dne 30.6.
2003 ve veřejné dražbě, která je v ust. § 27 odst.
5 ZKV pro tento případ předepsána.
Možnosti zkrácení lhůty:
určení popřených pohledávek začlenit do samotného konkursního řízení a eliminovat tak
množství samostatně vedených sporů, jejich
délku nemůže správce ani konkursní soudce
ovlivnit,
vypustit ze zákona ust. § 27 odst. 5 ZKV a znovu tak umožnit věřiteli, aby si realizoval zástavní
právo k majetku ve vlastnictví třetích osob
mimo konkursní řízení, neboť k tomu má v současné době dostatek operativních institutů.
IV. fáze ( ukončení konkursního řízení)
Správce konkursní podstaty sestaví konečnou zprávu,
projedná ji s věřitelským výborem a předloží soudu.
Ten ji přezkoumá a nechá vyvěsit na úřední desce konkursního soudu (o tom věřitele vyrozumí vyhláškou)
tak, aby se ke konečné zprávě mohli vyjádřit i konkursní věřitelé. Včas podané námitky věřitelů projedná při
nařízeném jednání a konečnou zprávu schválí. Po
schválení konečné zprávy předloží správce konkursní
podstaty soudu návrh rozvrhového usnesení. Věřitelé
jsou uspokojeni na základě pravomocného rozvrhového usnesení vydaného konkursním soudem. Po splnění
rozvrhového usnesení soud konkurs zruší a následně
zprostí správce funkce.
Usnesení o schválení konečné zprávy, rozvrhové
usnesení a usnesení o zrušení konkursu jsou napadnutelné opravným prostředkem - odvoláním. Každým
odvoláním se řízení protáhne o 6 měsíců až 1 rok.
Odvolání nejsou v žádném případě ojedinělá.
Časový interval:
38
6 měsíců až 1 rok i déle podle
toho, zda věřitelé využijí mož-
nosti podat opravný prostředek
proti některému z výše uvedených rozhodnutí.
Modelový případ:
1.8.2003 předloží správce projednanou konečnou zprávu soudu,
15.9.-30.9.2003 bude konečná zpráva vyvěšena
na úřední desce soudu ( lhůta je ovlivněna
nutností zveřejnit vyvěšení v Obchodním věstníku),
30.10.2003 proběhne jednání o konečné zprávě a ta je soudem schválena,
30.11.2003 je vydáno rozvrhové usnesení, to
nabude právní moci dne 30.12.2003 (tedy 30
dnů od jeho vyvěšení na úřední desce soudu,
neboť nebylo napadeno odvoláním),
leden 2004 jsou uspokojeni věřitele,
únor 2004 je konkurs zrušen po splnění rozvrhového usnesení,
duben 2004 je správce zproštěn funkce.
Možnost zkrácení lhůty:
omezit zákonem odvolací důvody pro jednotlivé typy soudních rozhodnutí vydávaných
v závěru konkursního řízení.
Závěr:
Jednoduché konkursní řízení, v jehož vlastním průběhu
nebylo napadeno opravným prostředkem žádné soudní
rozhodnutí, trvalo 3 a čtvrt roku .
VÝTĚŽNOST KONKURSU
Skladba věřitelů:
Přednostní nároky podle ust. § 31 odst. 3 a 4 ZKV :
20 zaměstnanců – dlužná mzda
za měsíc před prohlášením konkursu ........400.000,- Kč
Další mzdové nároky po prohlášení
konkursu – mzdy, odstupné, záloha
na daň, odvod na zdravotní pojištění
a sociální zabezpečení .............................1.250.000,- Kč
(správce ukončil ihned provozování podniku neboť
nebyly nasmlouvány další zakázky a se zaměstnanci
ukončil pracovněprávní vztah převážně dohodou
s dvouměsíčním odstupným)
Oddělení věřitelé:
Banka a.s. - nesplacený úvěr ..................4. 000.000,- Kč
s právem na oddělené uspokojení k nemovitému majetku úpadce a k rodinnému domku jednatele úpadce
Věřitelé I. třídy
Žádní
Věřitelé II. třídy
Finanční úřad
(daň z příjmu, DPH, penále) ...................1.500.000,- Kč
Všeobecná zdravotní pojišťovna
(veřejné zdravotní pojištění) ) ....................300.000,- Kč
Česká správa sociálního zabezpečení
(pojistné na sociální zabezpečení) ..............500.000,- Kč
35 obchodních věřitelů ............................8.000.000,- Kč
Disponibilní zůstatek ke dni předložení konečné zprávy:
Příjmy ze zpeněžení ................................5.500.000,- Kč
Vyplacené výdaje ............................... - 2.861.500,- Kč
Disponibilní zůstatek ...............................2.638.500,- Kč
Rozdělení výtěžku:
Příjmy ze zpeněžení:
Podnik úpadce
(nemovitosti, movitosti, pohledávky ) ...4.500.000,- Kč
Rodinný dům jednatele............................1.000.000,- Kč
Hotové peníze na účtech ..............................50.000,- Kč
Celkem .....................................................5.550.000,- Kč
Výdaje v průběhu konkursu:
Hotové výdaje správce
konkursní podstaty........................................30.000,- Kč
Vynaložené náklady na údržbu,
správu a prodej podniku ...............................80.000,- Kč
Vynaložené náklady na prodej
domku jednatele v dražbě ............................25.000,- Kč
Výplata oddělenému věřiteli ................2.726.500,- Kč*)
Celkem......................................................2.861.500,- Kč
Dále nutno před věřiteli II. třídy uspokojit :
Odměna správce konkursní podstaty ........719.500,- Kč
Dlužnou mzdu zaměstnancům za měsíc
před prohlášením konkursu .......................400.000,- Kč
Mzdu zaměstnancům za trvání konkursu
do ukončení pracovních poměrů,
odvody na daních, na zdravotním
pojištění a sociálním zabezpečení ..........1.250.000,- Kč
Celkem .................................................. 2. 369.500,- Kč
K rozdělení věřitelům II. třídy zbývá 269.000,- Kč
Ve druhé třídě byly zjištěny pohledávky ve výši
10.300.000,- Kč + neuspokojená část pohledávky odděleného věřitele ve výši 1.273.500,- Kč, celkem tedy
11.573.500,- Kč .
Věřitelé druhé třídy budou uspokojeni v rozsahu
2, 324 % jejich zjištěné pohledávky.
*) výpočet části výtěžku vydaného oddělenému věřiteli
Podnik prodán za 4.500.000,- Kč, z toho cena zastavených nemovitostí činila 3.000.000,- Kč.
Od ceny 3.000.000,- Kč nutno odečíst náklady na údržbu, správu a zpeněžení podniku ve výši 80.000,- Kč.
Oddělený věřitel obdrží 70 % čistého výtěžku – tedy
2.044.000,- Kč.
Rodinný dům jednatele prodán za 1.000.000,- Kč, od
ceny nutno odečíst náklady spojené s prodejem ve výši
25.000,- Kč. Oddělený věřitel obdrží 70 % čistého výtěžku – tedy 682.500,- Kč.
Celkem obdrží Banka a.s. jako oddělený věřitel
2.726.500,- Kč a s neuspokojenou částí pohledávky ve
výši 1.273.500,- Kč padá do II. třídy.
Optimistický pohled na řešení jednoduchého příkladu.
Žádné opravné prostředky, rychlý konkurs, jenom několik jednoduchých žalob a řízení vyšlo na 3 1/4 let.
Výtěžnost takového konkursu: v důsledku toho, že
správce konkursní podstaty musel vypořádat nároky
20 úpadcových zaměstnanců, a k tomu se vztahující
sociální a zdravotní pojištění, dále vyplácel nárok odděleného věřitele byť podle platné úpravy jenom do výše
70 % výtěžku, po odečtení odměny správce a hotových
výdajů byli obchodní věřitelé, tj. věřitelé druhé třídy
uspokojeni v rozsahu 2,32 %. Hodnocení z pohledu
desetiletých zkušeností ve výkonu konkursního soudce,
že to je standardní byť žalostný výsledek.
Záznam z diskuse
Jak dlouho by obdobné řízení probíhalo v Anglii?
Tento typ úpadku, který byl uveden, bychom nazvali povinnou likvidací, což je taková poslední fáze podniku. Ale v tomto případě úpadku, kde vlastně je nějaká nedokončená výroba,
bychom se snažili ji zachovat plus zachovat to podnikání.
Takže bychom pro tento typ úpadku zvolili nějaký alternativní
postup, který by nebyl tak striktně řízen soudem, jak zde bylo
popsáno. Zhruba by nám to trvalo asi 6 týdnů, než bychom
ten podnik do likvidace poslali, i když musím přiznat, že likvidaci bychom pro tento konkrétní případ nevybrali.
V tomto případě se hovořilo o problému s doručením návrhu na
prohlášení o konkursu. My na to máme zvláštní postup: pokud
by tam byl problém, tak návrh vezmeme a doručíme jej do sídla
společnosti (podle anglického zákona o společnostech každá společnost musí mít sídlo), a když by nebylo možné se na něj dostat,
tak to prostě přilepíme na dveře a zároveň to zveřejníme v anglické obdobě obchodního věstníku. 7 dní poté již může nastat
jednání u soudu. Ta doba od podání návrhu na soud do prohláMezinárodní konference o úpadku v ČR
šení konkursu by trvala zhruba 6 týdnů. Pokud by společnost
dlužníka chtěla napadnout návrh na prohlášení konkursu a pokud by soudce dospěl k závěru, že by tam mohl být nějaký náznak sporu, zda by měl či neměl být konkurs prohlášen, tak
musím z pohledu praktika říci, že by si to ani ten navrhovatel
návrhu netroufl podat. Protože by hrozilo, pokud by se tam
opravdu dospělo k nějakému sporu, že by ještě bylo vydáno
nařízení na úhradu toho řízení, protože se tam museli dohadovat o tom, zdali prohlásit nebo neprohlásit konkurs. Tímto
způsobem se vyhýbáme tomu, aby bylo zneužíváno řízení.
Předpokládejme, že je konkurs prohlášen a pak nastává ta
úloha úředního správce, který by měl zhruba 3 měsíce na to,
aby poslal společnost do likvidace. Ten proces je zahájen tím,
že se správce nebo likvidátor snaží zjistit, jaký ta společnost
má majetek a jestli tam majetek vůbec je. Pokud ano, tak o tom
informuje známé věřitele nebo věřitele o kterých ví. Přizve si
i statutární orgány společnosti na pohovor, aby se dověděl co
nejvíc informací o společnosti. Pak dochází k tomu, že věřitelé
39
jsou informování o tom jaký má společnost majetek, jsou přizváni na schůzi věřitelů, kde jsou požádání o doložení své
pohledávky za společností. Na této schůzi dochází k navržení
osoby likvidátora případně jeho jmenování. Poté, co je likvidátor jmenován, dochází k realizaci majetku.
Co se týče přezkumného řízení a přezkoumávání pohledávek,
to je něco, co u nás funguje zcela jinak. U nás se přezkoumává
hodnota pohledávek až po jejich prodeji. Poté dochází k rozeslání oznámení o navrhovaném rozdělení aktiv věřitelům,
kteří mají 4 měsíce na to aby reagovali. Mohou nesouhlasit,
mohou odmítnout svou pohledávku, ale v tom případě mají
na zareagování pouze 21 dnů. Pokud je tam spor, tak to řeší
soud.
Ještě ke jmenování likvidátora. Pokud by se věřitelé nemohli
dohodnout na jmenování svého zástupce jako likvidátora,
potom by tím byl pověřen ten úřední správce, který by požádal
ministra spravedlnosti. Pokud by podnik neměl žádná aktiva,
tak by pravděpodobně lik-vidátorem byl ten úřední správce.
Nyní k tomu, proč by takový postup, jak byl v úvodním vystoupení popsán, v Anglii nefungoval. Problém je v tom, že
při poslání podniku do likvidace se automaticky ukončí všechny pracovní smlouvy a zrovna tak všechny smlouvy o výstavbě nebo o dílo. Na ty smlouvy o výstavbě máme ještě v Anglii
zvláštní institut a bylo by možné provést jejich novaci.Hovořila jsem o tom, že bychom zvolili typ nucené správy pro podniky (podle starého zákona by to bylo něco jako správa prováděná zástavním věřitelem). Věřitelé by byli požádáni o přihlášení svých nároků, byla by prohlášena nucená správa nad
podnikem, proběhlo by krátké stručné jednání u soudu a pokud by soud dospěl k závěru, že ten podnik je platebně neschopný, nesolventní, je v úpadku, tak by vydal rozhodnutí
o vyhlášení nucené správy. Byl by jmenován správce a jeho
úkolem by bylo realizovat ten majetek společnosti za předpokladu, že by se nadále pokračovalo v pracovních smlouvách,
protože on by ty zaměstnance potřeboval k tomu, aby mu dokončili výrobu a pokračovalo by se i v těch smlouvách o výstavbě, o dílo, protože by bylo potřeba tu výstavbu dokončit.
Ovšem za předpokladu, že by na to všechno byly finance. Ve
spoustě případů v Anglii to funguje tak, že banky jsou ochotny
těm podnikům s financováním pomoci. V tomto konkrétním
případě, kdy ta banka měla zajištění v podobě majetku firmy
plus zástavu na rodinný dům jednatele takové řešení by bylo
výhodné i pro jednatele, protože by došlo k lepšímu uspokojení
věřitelských pohledávek a jednatel by nepřišel o svůj dům.
Co se týče realizace majetku. Tou ideální situací by byl prodej
podniku jako celku, protože pak je možné dosáhnout maximální výnosnosti při realizaci majetku a celou situaci posléze
dořešit buď dobrovolným vyrovnáním anebo rozdělením věřitelů.
Ještě doplnění ke zmíněné alternativě. Kdybychom poslali
společnost do nucené správy, ať už to bylo či nebylo iniciováno
věřiteli, ten proces by trval zhruba 2 týdny a za ty 2 týdny již
by byl na svém místě specialista na krizové řízení, který by měl
celou řadu pravomocí a snažil by se prodat ten podnik jako
celek. Pokud by se mu to nepodařilo za nějakou rozumnou
hodnotu, tak by se alespoň snažil o převod smluv na třetí osobu, nebo nějakým jiným způsobem je zpeněžit. To znamená,
že on by vlastně ten majetek podniku zrealizoval dlouho před
tím, než by vůbec věřitelé začali specifikovat své nároky.
Co se týče realizace majetku, trvala by zhruba 2 měsíce od
jmenování správce. V komplikovanějším případě, tj. v přípa40
dě sporných nároků věřitelů, potřeby prošetřit jednání statutárních orgánů, by tam hrozilo nějaké další řízení aj. Tak by
se pravděpodobně nucená správa ukončila. Podnik by se poslal do likvidace a posléze by se to likvidací dořešilo. V jednodušším případě by byly dvě možnosti: dobrovolné vyrovnání,
což je kompromis a výtěžky jsou poměrně rychle mezi věřitele
rozděleny, anebo by mohl správce požádat soud o vydání
rozhodnutí, které ho opravňuje k rozdělení zbytkové podstaty
jednotlivým věřitelům. Ten proces by v tomto případě trval
5-6 měsíců. Pak je tady ještě ta možnost likvidace, ta by trvala
déle, ale na všechno je tady limit jednoho roku.
Soud by v tomto procesu, tak jak jsme ho popsali, prakticky
nepodnikal žádné kroky. Nebyl by do toho procesu výrazně
začleněný. Není potřeba. Co se týče zástavy na ten rodinný
dům jednatele ve prospěch banky, to by se vůbec neřešilo
v rámci úpadku podniku. Banka má separátní nástroje, kterými to vyřeší. Pokud se stane, že věřitelům se postup správce
nelíbí, nejsou s ním spokojeni, tak se mohou obrátit na soud,
ale to v žádném případě nezdrží řízení.
Co se týče odvolání, mohu uvést extrémní případ z vlastní
praxe (L.Verrill). Skupina věřitelů podala odvolání, což bránilo v prodeji podniku. Ztráceli jsme zhruba 400 tisíc GBP za
týden. Poslední den lhůty kterou jsme měli – bylo to 4.února
– požádali soud aby přednostně urgentně vyřešil to odvolání.
Stalo se tak do třech dnů a nám se následující týden po vydání
rozsudku v té odvolací věci ten majetek podařilo prodat.
Stává se běžně anebo je to výjimečné, že by specialista,
který společnost vyvede z problémů a podaří se mu ji
prodat, zůstal a působil ve firmě dále u nového vlastníka?
Ne.
K odvolání dlužníka k prohlášení konkursu – u nás
toto často dlužníci zneužívají k oddalování momentu
zpeněžování majetku. Čili je to účelové jednání, není
to spor, který by se nakonec ukázal skutečným. Získat
čas např. jsou to některé úkony zkracovací, kdy nám
proběhnou lhůty apod.
Co se týče průtahů ze strany věřitelů, to my bychom nazývali
zneužívání toho řízení. Jak naše legislativa, tak soudci jsou
velice tvrdí vůči společnostem a jednotlivcům, kteří se tímto
způsobem snaží zákony obcházet. I když musím říci, že v mé
praxi se mi nedávno stalo, že jsme od 23. prosince do 18.
února vedli řízení, které bylo ve finále považováno za zneužití tohoto řízení a v důsledku toho byl vydán rozsudek na náhradu nákladů. Ty náklady musí být proplaceny. Pokud je
uznáno, že došlo ke zneužití řízení, potom ta osoba nebo společnost, která se takto snažila protahovat řízení je zodpovědná
za náhradu nákladů a soud v takovém případě vydá rozsudek o náhradě nákladů.
Druhým momentem oddalování zpeněžování je podání vylučovacích žalob. Je ve Velké Británii možné,
že je např. veden po dobu 5 – 10 let spor o tom, zda
majetek patří či nepatří do podstaty, čili nemůže být
zpeněžen?
Co se týče toho, zdali pohledávka je či není součástí podstaty,
tak v Anglii máme jasně v zákonech i precedentech tento problém definován. A pokud by ten nárok podle zákonů příp.
precedentů do podstaty nepatřil, tak opět by se čelilo tomu, že
soud vydá rozsudek o náhradě nákladů, které vznikly řešením
toho, zda to tam patří či nepatří. A specialisté na krizové řízení jsou také schopni získat tzv. předběžné rozhodnutí, to znamená, že není potřeba čekat na celý ten zdlouhavý proces. Co
se týče úpadků podniků, tak naše legislativa a precedenty relativně jasně stanoví co je a co není součástí konkursní podstaty,
takže s tím není problém.
O tom, když se rozhoduje zda likvidace nebo nucená správa,
podle legislativy v Anglii se jedná o kolektivní řízení a soud
by byl velmi překvapen tím, kdyby se to nějaký jednotlivý
věřitel snažil protahovat a odporovat řízení. Podstatou je že
ta společnost je nesolventní, je v úpadku. A pokud by se soud
byť jen na chviličku začal domnívat, že ěřitel se snaží získat
pro sebe nějakou speciální výhodu, tak by proti němu velmi
tvrdě zasáhl.
Nemusí jít o případ, že by konkursní řízení zdržovali
věřitelé, ale kverulující dlužník, který bude podávat
odvolání. Jak je to řešeno v ČR?
My máme sice nastaveny účinky prohlášení konkursu bez
ohledu na odvolání ke dni rozhodnutí soudu o prohlášení
konkursu, ale správce se pochopitelně bojí činit nevratné kroky,
dokud nebude odvolacím soudem o odvolání rozhodnuto.
Skutečně odvolací soud někdy rozhoduje i po roce. A to je
dlouhá doba. V novém návrhu zákona je vidět, že zákonodárce si je této skutečnosti vědom, protože v návrhu § 88 se říká
„Odvolací soud je povinen projednat odvolání dlužníka proti
prohlášení konkursu přednostně s nejvyšším urychlením.“ S touto formulací je ale obtížné vyslovit souhlas.
ky v termínu splatnosti“. Je to možné ukázat na příkladu bank,
které mohou relativně rychle požádat o poslání společnosti do likvidace nebo požádat o zahájení nucené správy, pokud dlužník
nezaplatí na požádání. Tj. neprodleně. Ten postup je extrémnější, ale je jednodušší pokud jde o definici úpadku.
Co se týče záležitosti, že musí mít dlužník více než jednoho věřitele, kterému nesplácí. To je dle anglického výkladu matoucí
a zbytečný požadavek. V Anglii stačí, aby neplatil jednomu věřiteli a to již umožňuje prohlásit úpadek. „Musím prohlásit, že
za mé 27leté praxe se mi ani jednou nestalo, že by existoval spor
zdali je podnik solventní či nesolventní. Nikdy se nestalo, že by
mi podnik argumentoval důvěryhodně, že je solventní. Prostě
toto v Anglii není žádný problém.“ (M.Andrews)
Na vysvětlení zahraničním kolegům: u nás se ta diskuse nedostane tak daleko, abychom přemýšleli, zda dlužník je či není
solventní. Zadrhne se na tom, že navrhovatel konkursu – věřitel nejdříve musí prokázat, že má existující splatnou pohledávku za dlužníkem. Takže většina dlužníků napře své úsilí
na zpochybňování této pohledávky. A pokud nebude prokázána tato existence pohledávky navrhujícího věřitele, tak soudce
ten konkurs nemůže prohlásit, i když bude zcela jednoznačné,
že podnik je v úpadku. Protože je to povinně návrhové řízení.
S tím opravdu v Anglii není problém. Dlužník se může hájit
v tom smyslu, že pohledávka věřitele vůči němu není právoplatnou pohledávkou, ale soudce v Anglii by v takovém případě
vyžadoval, aby tam opravdu byl bona fide spor mezi těmi stranami, jinak by se s tím vůbec nezabýval. I kdyby došlo k tomu,
že by se nějakým způsobem to řízení zaseklo, tak by první věřitel,
u kterého je problém s jeho pohledávkou, byl nahrazen jiným věřitelem, aby ten podnik nastoupil tu cestu, kterou nastoupit má
a aby se začala jeho platební neschopnost řešit.
Je to logické: Je-li likvidační zákon, tak se úpadci budou bránit. Je-li sanační zákon, který znamená, že ten úpadce z toho
vyjde nějakým rozumným způsobem, nebude se bránit. Takže
celková filosofie našeho (pozn. českého) zákona je špatná.
Vrátíme-li se na půdu českého práva, jaká je naše zkušenost s předběžným správcem? Jak se s ním počítá
v novém zákoně a jestli tady není možno jmenovat
správce společně s návrhem věřitele?
Vzhledem ke krátkosti času, po který je návrh nové úpravy
k dispozici, není možné charakterizovat, co bude v novém zákoně. Ze zkušenosti konkursního soudce lze potvrdit, že předběžného správce dosadí pravděpodobně do každého stého konkursu a to pro ten případ, aby bylo možné vyloučit pochybnosti, jestli tam úpadek je či není. Důvodem je že by neměl být
dlužník poškozen tím, že bude konkurs prohlášen a soudce posléze zjistí, že to skutečně k prohlášení konkursu nebylo.
Kdo ustavuje správce v Anglii?
Společnost, věřitel nebo zajištěný věřitel. Pokud by ho do funkce společnost nebo zajištěný věřitel, např. banka, tak by to
mohla udělat sama bez soudu. Pokud by to byl regulérní věřitel, ten se musí obrátit na soud a v tom případě by správce do
funkce ustavoval soud.
V britské legislativě není úpadek jako takový definován, ale máme uvedeno, že společnost se dostává do
úpadku, je nesolventní, pokud není schopna platit své
závazky v termínech splatnosti. Pokud to chápu správně, tak v ČR to není stejné a není to tak, že pokud společnost má majetek, který lze zrealizovat, tak se vlastně
nepovažuje za společnost, která je v úpadku?
U nás je skutečně zákonná definice úpadku dvěma způsoby:
jako insolvence a jako předlužení. Předlužení znamená, že
pasiva (cizí) toho dlužníka přesahují jeho aktiva a insolvence
znamená, že dlužník není schopen po delší dobu splácet své
závazky a má více věřitelů.
Definice úpadku v Anglii je daleko jednodušší. Máme to ve
dvou úrovních: je tam test cash flow – odpovídá českému „dlužník není schopen platit své závazky včas“. Druhý test – rozvahový, odpovídá předluženosti. Co se týče testu peněžních toků,
v Anglii se nevyžaduje „dlouhodobě neschopen platit své závaz-
Když se hovořilo o dvou fázích procesu v Anglii bylo
uvedeno, že nejdříve je zjišťován majetek a teprve poté je svolána schůze věřitelů a pak jmenován likvidátor. Jsou to dva kroky, kde jsou dvě osoby, různé osoby. Pokud je tomu tak, jak jsou tyto různé osoby odměňovány v první i ve druhé fázi?
V každém řízení – konkurs společnosti nebo jednotlivce, návrh
věřitele – je třeba vždy podat návrh na zahájení konkursního
řízení či likvidace a v každém případě je jmenován úřední
správce, automaticky. On funguje jakoby dočasný správce
konkursní podstaty, dočasný likvidátor. Jeho úkolem je zjistit,
co se vlastně v tom podniku děje, zjistí ten majetek společnosti
a rozhodně o tom, zdali bude svolán věřitelský výbor. Jako
státní úředník je placen státem, ale ještě za každý případ si
účtuje odměnu tomu podniku, který zkoumá, pokud podnik
má majetek. Pokud majetek nemá, tak máme zvláštní ustanovení jak se s tím vypořádat.
41
Zahájení druhého dne
JUDr. Jaroslav Bureš, Legislativní rada vlády ČR
Dobrý den, dámy a pánové, vážení hosté.
Připadla mi čest zahájit vaši velmi kvalitní konferenci
nejenom co do témat, ale i co do obsazení lektorů. Byl
bych býval rád, kdybych mohl přispět k tématu vaší
konference samostatnou věcnou úvahou, ale to bohužel nemohu především z časových důvodů. Přesto mi
dovolte, nebo právě proto mi dovolte, pár poznámek
na téma budoucího vývoje našeho úpadkového práva.
Já bych spíše využil své současné pozice prvního místopředsedy Legislativní rady vlády ČR a podíval se dvěma
krátkými zamyšleními na to, co můžeme reálně očekávat od těch stávajících, mám na mysli probíhajících
a budoucích úprav, našeho úpadkového práva, především v očekávané rekodifikaci.
To první téma určitě do značné míry probíráte v jednotlivých souvislostech. Co všechno udělat proto, aby
budoucí rekodifikace úpadkového práva nebyla nějakým osamělým solitérem, který je neústrojně zasazen
do našeho právního řádu, ale aby se naopak podařilo to,
co já osobně považují za úplně nejtěžší, a to je vytvořit
pro odpovídající fungování budoucí úpravy odpovídající právní prostředí. Nechci se nikoho dotknout, ale
stvořit texty, které budou naplňovat vlastní úpadkový
zákon, nepovažuji za žádný zvláštní problém. Ale za
veliký problém považuji tuto úpravu vsadit do celého
právního řádu tak, aby v oblasti práva veřejného a soukromého byly vytvořeny potřebné vazby, a abychom
nebyli svědky toho, čeho jsme asi logicky byli svědky
v uplynulých deseti letech, že na úpadkové právo se
postupně, spíš jako klíšťata, věšely různé úpravy tu více
či méně ústrojně. A tak jsme byli také svědky toho, že
tu v oblasti daňového práva, tu v oblasti práva životního prostředí, tu v oblasti úpravy restitucí, potřebné
vazby vytvořené nebyly. A ti, kteří, a velice si je za to
vážím, se ujali toho nesnadného úkolu připravit rekodifikaci úpadkového práva, musí počítat především
s obrannou reakcí.
Máme poměrně dobrou a současně špatnou zkušenost, co lze očekávat od reakce zbytku, když to tak řeknu eufemisticky, našeho právního prostředí na téměř
hotovou kodifikaci soukromého práva. Sestavit vlastní
texty je náročné, ale je to práce, která má určitá východiska, má své vzory a lze ji někde začít a někde ukončit.
Ale ukazuje se, a to říkám proto, že je to má každodenní
zkušenost, že největším problémem bude na tuto rekodifikaci soukromého práva navázat. Navázat v tom slova smyslu, že ve veřejném právu jakkoliv ty vazby
z našeho hlediska nejsou příliš intenzívní, tak ony intenzívní jsou, a navázat na ně takovým způsobem, že
budeme muset demontovat nejméně dosavadní terminologii, implementovat do celého právního řádu terminologii jinou, a to na každý institut soukromoprávní
povahy, který se promítá do práva veřejného. Za všechny si můžeme dat jeden příklad - právo stavby. Když si
vezmete jenom to heslo, právo stavby, a dáte si ho na
42
levou stranu seznamu a na pravou stranu seznamu si
napíšete předpisy, do kterých by bylo třeba vše promítnout, počínaje stavebním řádem a končit daňovými
a účetními předpisy, tak zjistíte, že vše bude velmi složité a nedej bože, že snad se to dotkne i veřejných evidencí, tím mám na mysli katastr nemovitosti, atd. Nechci tím nikterak žádné nadšení brzdit, ani mírnit, ale
považuji tento úkol za zcela klíčový a velmi složitý, a to
nejenom z hlediska legislativního zpracování, ale
i z hlediska schopnosti získat pro taková řešení na svou
stranu uživatele. Uživatele, tím mám na mysli právníky,
nikoliv pouze praktické, ale takzvané resortní. Zatím se
ukazuje reakce nejnižších úředníků jednotlivých ministerstev, kteří se děsí představy, že se jím rozpadne dosavadní svět, postupně sestavený z malých kamínků, a že
ho budou muset opustit. Že opustí zavedené postupy,
že opustí schémata a že nebudou schopni reagovat se
znalostí věci na to, co se od nich očekává. Tak to byla
první poznámka, která je spíše z mého pohledu jakousi
předvstupní informací, jakkoliv jsem si jist, že zejména
pan prof. Zoulík si toho je velmi dobře vědom a že nesnadnost tohoto úkolů vůbec nepodceňuje. Říkám to
i jako člověk, který se úpadkovému právu věnuje od
začátku 90tých let.
Ta druhá poznámka je snad už i poznámkou k vlastnímu tématu konference. Východiska budoucí rekodifikace velmi dobře znám. Jako ministr spravedlnosti jsem
se podílel na přípravě věcného záměru, který je základem pro přípravu nových textů. Úkolem legislativní
rady vlády je na prvním místě posuzovat ústavnost jednotlivých návrhů, které předkládají ministři, a také posuzovat, do jaké míry jsou návrhy celkově slučitelné
s principy našeho právního řádu a do jaké míry odpovídají předpisům evropských společenství. Právě ten pohled z druhého břehu řeky mě přivedl v posledních
několika měsících k revizi jakéhosi vnitřního názoru na
jednu dílčí otázku, které se rekodifikace bude věnovat.
Je to otázka postavení těch věřitelů, jejichž pohledávky
jsou zajištěny věcnými právy, zejména zástavních věřitelů. Došel jsem k takovému osobnímu pracovnímu
závěru, že redukovat tento problém jenom na otázku co
mohou tito věřitelé očekávat od rozvrhu výtěžku, který
získá správce z majetku patřícího do konkursní podstaty, je velmi málo. Dokonce si myslím, že velmi málo je
i zjednodušovat tuto otázku na jejich postavení ve věřitelských výborech, na více či méně intenzívní právo
hlasování. A jsem si jist, že tito věřitelé - ale nejenom
oni, by měli mít daleko větší vliv ve smyslu tento vliv si
podržet na to, jak bude naloženo s věcí, která zajišťovala jejich pohledávku vůči úpadci.
Když se na to podíváte s určitým nadhledem tak zjistíte, že se zejména k zástavním věřitelům naše právo
chová relativně neurvale. Na jedné straně vytváří velký
tlak na to, aby zástavní věřitel byl velmi dbalý toho, aby
hodnota zástavy a její kvalita byla přiměřena rozsahu
zajištěného závazku. Ukládá v tomto směru i zástavci
nejrůznější povinnosti, zejména povinnost doplnění
zajištění, které by se ukázalo nedostatečným v průběhu
existence zajišťovaného vztahu. Na druhou stranu jakmile do hry vstoupí prodej zástavy, a to už je jedno
jestli podle zákona o veřejných dražbách, nebo podle
občanského soudního řádu anebo podle zákona o konkursu a vyrovnání.Tak tento vliv se stává zcela minimálním a začínám velmi dobře poslouchat ty zástupce zástavních věřitelů, kteří říkají, že tento vliv by měl být
větší.
Vůbec si nejsem jíst do jaké míry by měl větší. Na
jedné straně toho vlivu je extrém v podobě, aby prodej
zástavy se odehrával pod jakýmsi dohledem zástavního
věřitele. Je to myšlenka, která je relativně blízká francouzské úpravě potud, že myslím jenom ve smyslu ceny. Víte, že francouzská úprava stojí na myšlence, že
typická zástava, to není jenom zástava, ale je to i otázka
prodeje nemovitosti. V exekuční dražbě se prodává za
cenu, jakou určí vymáhající věřitel v nejširší terminologii. Má to jedno kouzlo. Když se za tu cenu neprodá,
musí to za tu cenu převzít vymáhající věřitel. Což je tlak
poměrně velký a je to určitě jeden z možných způsobů,
jakým si zástavní věřitel podrží kontrolu nad hodnotou
zástavy a nad tím, že je s ní správně zacházeno, že není
na trhu prodávaná pod cenu. Nemyslím, že vystačíme
jenom s určitými procedurálními jistotami, to znamená
s přemýšlenou úpravou postupů při dražbách, s větším
vlivem věřitelských výborů a s kontrolou soudu. Myslím si, že ve hře je i otázka přímé úpravy určitých nezpochybnitelných práv těchto osob, která budou garantovat větší vliv než dosud na prodej věci, které zajišťují
tyto závazky. Větší než dosud, ale samozřejmě při jaksi
nezpochybněném východisku, že se tu řeší vztah hromadný, tedy vztah všech věřitelů k hodnotě úpadcova
majetku a výtěžku z jeho prodeje.
Jsem si jist, že druhý extrém, když už jsem naznačil
nějakou tu množinu, je současná úprava. Současná
úprava která prakticky z tohoto pohledu, tedy z pohledu podržet si vliv, mít pod kontrolou ekonomickou
kvalitu zástavy, ekonomickou hodnotu věcí, žádné
zvláštní postavení v tomto smyslu zástavnímu věřiteli
nedala. Abych nebyl špatně pochopen, nevolám zde po
nějakých revolučních modelech. Nevolám zde po nějakých originálních řešeních která nejsou známa v zahraničních úpravách. Spíše jsem cítil povinnost aby to, co
jsem řekl, zaznělo z jiných úst než z úst těch, kteří mohou být a myslím si, že neprávem, podezírání z toho,
že si hájí jenom své vlastní zájmy a že ve skutečnosti
nemají na zřeteli tu otázku mnohovrstevnatosti vztahů,
které vyplývají z toho, že se řeší naráz majetkové poměry všech věřitelů ve vztahu k úpadci. Nevím do jaké
míry bude možné se tomuto tématu nějak věnovat, na
dnešní konferenci. Nemám vůbec žádné ambice, ale
přece jenom bych ho tady rád ponechal viset třeba ve
vzduchu. Třeba se ho nějaký řečník ujme a třeba dojde
svého výrazu i v těch úvahách o podobě budoucí rekodifikace.
Na závěr mi dovolte poslední poznámku. Skončím
tím, jak jsem skončil na obdobném semináři v Senátu varováním před uspěchaností účinnosti té budoucí
úpravy. Co bude třeba učinit pro odpovídající promítnutí nových postupů podle rekodifikace do celého
právního řádu? Není možné spěchat. Je třeba dát určitý
prostor proto, aby se s úpravou, která ještě nevešla ve
faktickou platnost, seznámila co nejširší veřejnost.
Budiž nám inspirací zkušenost Spolkové republiky Německo. Mluvili jste o tom jistě dostatečně a většina
z vás ví, jaký čas věnovala německá úprava praxi na
osvojení. Během legisvakance zjistila německá teorie
i praxe při seznamování se s touto úpravou, že bude
třeba novelizovat.
Zahraniční zkušenosti jsou jedině dobré, jestliže se
spojují s přiměřenou legisvakancí a nejsou naopak dobré, jestliže se vychází z představy, že tak zásadní změny
právního řádu mohou dobře fungovat, aniž by byl dán
všem uživatelům odpovídající prostor na to aby si takové úpravy osvojili. Tak to je poslední poznámka.
Přeji úspěch vaší konferenci. Slyšel jsem, že zatím byl
průběh zcela bezkonfliktní. Nevím, jestli je to dobré, na
druhou stranu většina z vás, jak se rozhlížím po auditoriu, se věnuje úpadkovému právu dlouhodobě a profesionálně a mnohé ví a zná. Možná ten bezkonfliktní
průběh je dán i tím, že většina z Vás je si vědomá toho,
že vyčerpávat sily v konfliktech není dobré a že je mnohém lepší upřít své úsilí k tomu, aby se věci vyvíjely
správným směrem. Jsem v tomto směru optimistou.
Nejenom proto, že na rozdíl od těch začátků někde
v roce 1992, 1993, kdy právníci trpěli představou, že
jim ekonomové nerozumí a naopak, je dnes již zcela
jasné, že bez odpovídající reflexe právníků na poznatky
ze světa ekonomů, specialistů na daňové, finanční právo atd., to prostě není možné. Úkolem právníků je napsat takovou právní úpravu, která má šanci v praktickém životě rozumně fungovat. A to bez odpovídajících
kontaktů, s těmi kteří přinášejí praktické poznatky ze
světa ekonomického života, není možné.
Děkuji Vám za pozornost.
43
Jak reaguje připravovaná úprava
úpadkového práva na problémy
Prof. JUDr. František Zoulík, CSc.
I. Důvody pro novou úpravu
a) Zákon č. 328/1991 Sb. byl zastaralý již v době svého
vzniku; navazuje na zákon č. 64/1931 Sb.; 40 let trvající přerušení kontinuity; situace dosud nevyzrálá
(obavy z „řetězové reakce“); nemožnost reagovat na
zahraniční trendy
b) Četné novelizace: 19 přímých, 1 nepřímá
(zákon č. 471/1992 Sb.), 3 nálezy Ústavního soudu
- zmiňován v asi 60 dalších předpisech
- výsledkem je nepřehlednost a rozpory
c) Po věcné stránce úprava stále více nedostačující;
k hlavním nedostatkům patří: převaha likvidačního
principu nad sanačním, omezení procesní možnosti
věřitelů, malá diferenciace v řešení úpadku (zejména
pokud jde o finanční instituce), omezení uspokojení
zajištěných věřitelů, není řešena možnost oddlužení
poctivého dlužníka, nedostatky legislativní (zestručnění některých institutů, procesní řešení urychlené
řízení, rozdělení řízení na fáze apod.)
II. Přehled a charakteristika připravovaného zákona
a) Jde o komplexní úpravu: novelizace jsou už nepostačující a neosvědčují se. Její rozsah podstatně větší
(přes 300 paragrafů) v důsledku rozšíření úpravy
o další instituty a v důsledku odstranění nežádoucí
stručnosti.
b) Procesně dostává řízení jinou tvářnost. Zavádí se jednotné řízení, které se diferencuje až po rozhodnutí
o úpadku, v němž bude rozhodnuto i o způsobech
řešení. Věřitelé budou mít možnost uplatňovat své
nároky již od počátku řízení. Předběžný správce
nebude sice povinný, ale zásadně se počítá s jeho
účastí, neboť ke zjišťování majetkové podstaty bude
docházet od začátku řízení.
c) Tomuto procesnímu pojetí odpovídá i nová systematika zákona. Základní členění zákona představují tři
části, a to: 1/ obecná část, 2/ způsoby řešení úpadku
3/ společná ustanovení. V obecné části budou obsažena ustanovení, která se týkají společného začátku
řízení a dále ustanovení společná všem způsobům
řešení úpadku (jde zejména o ustanovení o řízení,
o procesních subjektech, o rozhodnutí o úpadku,
o uplatňování nároků, o majetkové podstatě a o neplatnosti a neúčinnosti právních úkonů). Druhá část
bude obsahovat zvláštní ustanovení o jednotlivých
způsobech řešení úpadku (konkurz, reorganizace,
vyrovnání, úpadek finančních institucí, oddlužení).
Do třetí části jsou zahrnuta ustanovení o sankcích,
o insolvenčním rejstříku, kolizní normy a ustanovení
přechodná a závěrečná.
d) Základní věcné změny, které přináší nový zákon
spočívají v následujícím:
- v definici úpadku se upouští od časového faktoru; případné tvrdosti lze následně odstranit
během ochranné lhůty, která je nově pojata;
44
-
připouští se i řešení hrozícího úpadku;
rozšiřují se práva věřitelů, zejména pokud jde
o volbu způsobu řešení, o vliv na osobu správce,
o součinnost věřitelských orgánů při některých
procesních úkonech apod.;
- mezi požadavky k zápisu do seznamu správců je
uvedeno i vysokoškolské vzdělání;
- zvýšený důraz je položen na uplatnění sanačního principu proti likvidačnímu; s tím souvisí
i zavedení reorganizace;
- způsoby řešení úpadku jsou rozmnoženy (reorganizace, finanční instituce, oddlužení);
- zajištění věřitelé se opětovně uspokojují do výše
100 % výtěžku zpeněžení zajišťující hodnoty;
- zavádí se insolvenční rejstřík;
- kolizní ustanovení jsou přizpůsobena evropské
úpravě.
e) Vedle hlavních (koncepčních) změn zasahuje nový
zákon prakticky do všech institutů drobnějšími
změnami, zpřesněním formulací nebo odstraněním
zestručnění. Používá i nové terminologie, podmíněné tím, že musí vyhovovat všem způsobům řešení.
Tyto drobnější změny se týkají zejména těchto partií
zákona: definice účastníků, úprava věřitelských orgánů, změny v úpravě doručování, ustanovení o incidenčních sporech, zpřesnění účinků insolvenčního
návrhu, definice a rozsah majetkové podstaty, úprava
neplatnosti a neúčinnosti právních úkonů, účinků
prohlášení konkursu, souhrnná úprava sankcí.
III. Řešení současných problémů insolvenčního práva
Připravovaná úprava svou komplexností reaguje prakticky na všechny problémy, otázky či nesnáze, které
se vyskytují při aplikaci platných právních předpisů.
V dalším jsou proto uvedeny jen ty stěžejní současně
s tím, jak je připravovaná úprava řeší:
- převaha likvidačního principu nad sanačním v dnešní úpravě je řešena zavedením reorganizace, novou
úpravou vyrovnání a zavedením tak zv. oddlužení;
- nedostatečné procesní možnosti věřitelů a jejich
orgánů jsou řešeny jejich všestranným rozšířením,
jehož se týká řada ustanovení;
- je odstraněno omezení uspokojení zajištěných věřitelů, které se negativně projevovalo v úvěrové praxi
bank;
- je položen důraz na zachovávání povinnosti dlužníka (jeho statutárních orgánů) podat včas insolvenční
návrh a na odpovědnost správců za odborný výkon
jejich funkce;
- zjednodušením procesních postupů a odstraněním
oddělených fází řízení má být dosaženo urychlení
řízení;
- úprava insolvenčního řízení reaguje na změny,
k nimž v našem právním řádu dochází (např. na novely o.s.ř.) a usiluje o soulad s evropským právem.
Chci navázat na doktora Bureše s tím, že se domnívám,
že úprava typu souhrnné úpravy úpadkového práva nemůže proběhnout jen nějakým formálním připomínkovým řízením. Je třeba aby se s ní po určitou dobu seznamovala širší právnická veřejnost, aby k tomu přinášely
určité podněty což konec konců nakonec usnadní i to
oficiální připomínkové řízení a snad umožní i to, že
v jeho rámci bude možné reagovat na všechny předpisy,
které se mimo dnešní zákon konkursu a vyrovnání nějak konkursu dotýkají.
Bylo již konstatováno a je obecně známo, že zákon
č. 328/1991 Sb. již v době svého vzniku neodpovídal
světovým parametrům, že byl určitým způsobem zastaralý. To se nepovedlo odstranit ani řadou novelizaci. Zákonných novelizaci bylo 19, 1 novelizace byla
nepřímá, to je 20 a pak jsou tady 3 nálezy Ústavního
soudu, které se rovněž dotkly této problematiky.
K těm novelizacím bych rád řekl tolik: minimálně dvě
nějakým způsobem poznamenaly, a myslím pozitivně
poznamenaly, vývoj konkursního práva. Byla to novelizace v roce 1996 a byla to novelizace v roce 2000.
Ostatní novelizace spíše situaci komplikovaly. Dá se
říci souhrnně k zhodnocení novel, že žádna z nich
nesplnila v podstatě očekávání, které byly do nich
kladeny. Na začátku legislativních prací předkladatelé
často spatřovali v právě v určitých novelizacích lék
k nedostatkům naši úpravy. Skutečnost však ukázala,
že novelizace tím lékem nebyly, a že se staly pouze
novou záplatou na starém obnošeném kabátě, za který
je možné dnes zákon z roku 1991 považovat. Z toho
důvodu myslím, že bylo velmi správné rozhodnutí,
které bylo vlastně součástí věcného záměru. Jediným
východiskem je nová komplexní úprava úpadkového
práva, ať již ji nazýváme rekodifikací nebo jakkoliv jinak, ale že to bude úprava komplexní, nikoliv z dalších těch záplat, kterých již máme několik.
Dneska je tato pracovní verze této úpravy na světe.
Bude předložena, nebo je už předložena, asi v počtu
200, 300 výtisků a rozeslána do širší právnické veřejnosti k jejímu posouzení. Posouzení prakticky bude probíhat celé čtvrtletí letošního roku. I když bychom byli rádi, aby se hlavní připomínky soustředily do té první
části tohoto čtvrtletí, aby je bylo opravdu možné zpracovat a reagovat na ně.
Nový zákon má jinou tvářnost než ten dosavadní. Ta
vyplývá z toho, že zákon má asi 340 paragrafu, přičemž
počet paragrafů není způsoben tím, že by byl legislativní text nějakým způsobem rozmělňován. Ten větší počet paragrafů je způsoben tím, že se nová úprava nezaměřuje jenom na konkurs ale i na další způsoby řešení
úpadku. Je daleko preciznější a daleko podrobnější, než
úprava dosavadní. Aplikační praxe po tom již dlouho
volala. Samozřejmě délka právní úpravy není ukazatelem její kvality, ale pokud není zde určitým způsobem
stěsnaný rozsah, je možné vyhovět i požadavkům věcným.
Jiná tvářnost vyplývá z obsahu, i z věcných hledisek.
Především z hlediska procedurálního, či z hlediska formálního práva, je podstatné především to, že zákon zavádí tzv. jednocené řízení, kdy bude od počátku rozhodováno především o tom, zda úpadek je nebo není.
Není to zase záležitost jenom formální. Rozhodnutí
o tom, jestli konkurs nebo vyrovnání bylo dneska výlučně v rukou toho dlužníka. V momentě, kdy bude nejdříve posuzováno, zda úpadek je nebo není, a současně
i jaké jsou tady předpoklady k tomu, aby byl řešen a určen způsob jeho řešení, umožňuje to účast všech procesních subjektů na řešení téhle té problematiky. To
znamená, že na začátku toho procesu tady bude společné řízení, že budou odstraněny, takové procesní fáze,
které náš zákon zdědil z minulé doby, že věřitelé budou
moci uplatňovat své nároky už od počátku řízení, že
předběžný správce sice nebude obligatorní ale počítá se
s tím, že se fakticky bude muset účastnit řízení, ve většině případu že ho bude potřeba už v první fázi toho řízení, že zjišťování majetkové podstaty - alespoň podstatné úkony - bude možné provádět v také ještě v době než
bude diferencováno na jednotlivé způsoby řízení.
Nyní bych rád Vám řekl o těch základních věcných
změnách, které zákon ve svých jednotlivých ustanoveních přináší bez ohledu na to, zda ty změny jsou zařazeny do částky první, druhé, třetí.
Především dochází k podstatně změně v definici
úpadku. Jak u platební neschopnosti, tak u předlužení,
se upouští od časového faktoru, který v obou definicích
zatím existoval. Platební neschopnost musela trvat delší
dobu a pokud jde o předlužení, bylo možno si do aktiv
započítat i očekávaný příjem z podnikatelské činnosti.
Bylo od toho upuštěno z toho důvodu, že jednou ze
základních tendencí nového zákona je posunout řešení
úpadku na dobu co nejranější, řekl bych na dobu počáteční, dobu vzniku úpadku.
Ochranná doba, tak jak je dnes koncipována, padá.
Ale umožňuje se, aby v těch případech, kdy sklouznutí
do úpadku bylo pouze přechodným opatřením, žádal
dlužník o 3 měsíční odklad za předpokladu, že on navrhne řešení, jehož chce v tomto období dosáhnout.
Přičemž už účinky podání návrhu budou trvat i v tomto
období. Zákon připouští i řešení tzv. hrozícího úpadku,
jehož se může dovolat pouze dlužník. V případě, že tak
učiní, má potom zejména určité výhody z hlediska
účinku úpadku.
Další z globálních změn je to, že se rozšiřují práva
věřitelům. To není jaksi něco, co by bylo charakterizováno jenom pro nějakou kapitolu. Táhne se to jako
červená niť celým návrhem zákona. Práva věřitelů se
rozšiřují, pokud jde o volbu způsobu řešení úpadku,
pokud jde o vliv na osobu správce, pokud jde o součinnost věřitelských orgánů při některých procesních úkonech, apod. Doktor Bureš tady mluvil i o dalších možnostech. Tuto kapitolu je možné považovat za dosud
neuzavřenou, protože právě v připomínkovém řízení
může doznat určitých změn.
Další změny se budou týkat správců budeme říkat
majetkové podstaty, abychom postihli všechny způsoby
řešení úpadku. Ty změny, nechci je všechny tady vyjmenovávat, se budou týkat požadavků určité profesionalizace. To znamená, větší důraz na kvalifikaci správců.
Bude požadováno vysokoškolské vzdělání od správců
a nejen to, ale i zvláštní zkouška z insolvenčního práva.
Tyto požadavky nepochybně povedou k tomu, že bude
třeba, aby byl vydán samostatný zákon o správcích konkursní podstaty a aby v něm byly samozřejmě respekto45
vány i požadavky České advokátní komory na fungování advokátů jako správců. Počítáme s tím, že takový zákon by byl jedním z těch doprovodných zákonů, které
budou vydány současně se zákonem o úpadku.
Jednou ze základních změn insolvenčního zákona je
důraz na sanační princip. Sanační princip, který byl
dříve reprezentován vyrovnáním, vlastně tím, že vyrovnání ztratilo svůj aplikační význam, je velmi nízký.
Oživení sanačního principu si slibujeme od zavedení
institutu vyrovnání, přičemž jsme si vědomi určitých
nesnází, které s tím budou spojeny jako s každou novou
úpravou. Zde se odkazuji na slova úvodního projevu
pana ministra, který se zabýval tím proč v kontinentálním právu dneska ještě vyrovnání nemá takové renomé
jako v anglosaských právních řádech. Přitom chci říci,
že sanační princip se neobjevuje jen v reorganizaci. On
se objevuje i v tom, že se ponechává možnost vyrovnání i když dneska je omezená. Hlavní důvod proto je ten,
že nechceme, aby naši věřitelé byli v cizině vylučování
z účasti na vyrovnáních, které tam jsou zahrnuty do
právního řádu s odůvodněním, že u nás takový institut
nemáme. Ale ta možnost oddlužení, možnost sanace, se
projevuje i v institutu oddlužení a možná že ji bude
možné promítnout do některých účinku zrušení konkursu.
Dále jen stručně. Zavádí se insolvenční rejstřík. Nebude to něco jako obchodní rejstřík, že by tam zápisy do
něho byly konstitutivní, ale byl by to zásadně informativní, veřejný seznam.
Do zákona jsou pojatá i kolizní ustanovení, a to jak
k členům EU, tak i k nečlenům.
To jsou hlavní změny. Chci ale říci, že změny se prakticky dotknou všech institutů, které bude zákon obsahovat. Bude se používat nová terminologie, což není samoúčelné, ale není možné mluvit třeba jen o konkurs-
ních správcích, konkursní podstatě, když tady budou
různé způsoby. Proto se terminologicky termíny budou
nahrazovat obecnějšími. Ty drobnější změny zákona se
budou týkat zejména definice účastníků, úpravy věřitelských orgánů, změn v úpravě doručování, ustanovení
o incidenčních sporech, zpřesnění účinků insolvenčního návrhu, definice majetkové podstaty, úpravy neplatnosti a neúčinnosti právních úkonů, podrobněji budou
normovány účinky prohlášení konkursu a souhrnně
budou upraveny i sankce.
Jak tento zákon pomůže k řešení nedostatků současné právní úpravy? Myslím, že přehled, který jsem podal,
to do značné míry podává. Proto na závěr svého vystoupení bych pouze shrnul, že
• nedostatek byl spatřován v omezených procesních možnostech věřitelů a jejich orgánů, které
jsou opět řešeny celou řadou změn o nichž
jsem už referoval,
• dále bude odstraněno omezení v uspokojení
zajištěných věřitelů, které se negativně projevilo v úvěrové politice bank,
• způsoby řešení úpadku budou diferencovány,
důraz na zachování procesních povinností procesními subjekty rovněž bude pronikat celý
nový zákon,
• pro nový zákon bude charakteristické i zjednodušení procesních postupů; v rámci jednotného
řízení, by to pro zdatné soudce mohlo znamenat
nástroj, který by mohli používat k tomu, aby řízení probíhalo opravdu operativně,
• nakonec stojí za zmínku i to, že nová úprava reaguje na všechny změny, k nimž došlo v právním řádu v poslední době. Je to možná mechanické ujištění, ale těch změn bylo tolik, že reakce
na ně ten zákon poznamenala značně.
Záznam z diskuse
Co bychom si všechno měli pod názvem registr úpadců představovat, jaká bude jeho náplň? Zahájení, první hlášení, platební neschopnosti před vyhlášením
konkursu nebo až po vyhlášení konkursu?
Insolvenční rejstřík nebude jenom rejstřík úpadku, ale jeho
prostřednictvím bude probíhat i následné doručování písemností, které jsou pro insolvenční řízení podstatné, bude v něm
i zahájení řízení, bude v něm řešení úpadku atd. Takže bude
veden jednotně a bude tady obecná víra v to, že to co je obsaženo v insolvenčním rejstříku, že je obecně známo. Konstitutivní
nebude.
Pamatuje komplexní úprava i na takové způsoby doručování, jaké jsme včera slyšeli? Například přilepením
na dveře sídla budoucího úpadce nebo již úpadce?
Nepamatuje, pokud vím, tak ne. Nová úprava doručování
vychází z toho, je konformní s úpravou doručování, které je
nyní zaváděno v trestním řádu i v občanském soudním řádu.
46
Jsou k projednání na stole novely těchto procesních předpisů,
které se právě týkají toho doručování.
Mluvil jste o požadavcích advokátní komory a včera
jsme tady slyšeli, že v Anglii je jenom několik set
správců, z nichž drtivá většina jsou volně přeloženo
ekonomičtí specialisté. Obávám se, že stav, kdy zase
tady bude několik tisíc správců především advokátů,
bude ve svém důsledku znamenat, že sanační princip
bude zase pošlapán.
Tyto obavy nemám, protože kdybych vycházel z kontinetálního práva, tak tam rekrutování se správců z řád advokátů je
naprosto obvyklé a dokonce jsou právní řády, kde je výlučné,
viz Rakousko. Já si myslím, že i u nás dojde k takové situaci,
kdy se určitě advokáti budou specializovat pouze na záležitosti konkursní anebo teda insolvenční, a že potom budou správci, s kterými lze velmi dobře pracovat. Nesmíme zapomenout
to, že velká část problematiky konkursní není ekonomická, ale
právní a že vyžadovat jenom účast ekonomů by bylo stejně
nesprávné, jako vyžadovat jenom účast právníků. Ještě jedna
zkušenost z Rakouska, kde vykonávají funkci správců téměř
výlučně advokáti. Tak ti, co se specializuji na tuto činnost,
mají často kanceláře, kde zaměstnávají několik, jde to třeba do
20 různých pracovníků, kteří se zabývají problematikou účetní, ekonomickou ale nejen jí. Oni to jsou i prodejci, kteří mají
kontakty s trhem a dokážou prodat třeba i konkursní podstatu, která má nízkou nebo bazarovou hodnotu. Takže myslím,
že ten problém není v tom, jestli bude správcem právník nebo
ekonom, ale jak dalece si dokáže vytvořit milieu pro to, abych
mohl řešit všechno, co řešit má.
Předpokládá se něco jako exekutoři, že budou specialisté?
Ne, nepředpokládá se, že by tady bylo zavedeno zvláštní povolání. Předpokládá se samozřejmě to, že celá řada činností
přejde na komory, že patrně ti co nejsou sdruženi v advokátní
komoře budou muset být sdružování v určité zákonem stanovené právnické osobě. Nechci předbíhat, jestli to bude komora
nebo nebude komora. Ale pokud budou tedy určité požadavky
nejen na počáteční kvalifikaci, ale i na další vzdělávání těch
správců, atd. nebude možné postupovat zase jinak než přes
komory nebo přes právnické osoby specializované.
Jaká je dnes průměrná doba trvání úpadku a nakolik
lze odhadnout zkrácení doby dle nové úpravy?
Výsledek analýzy, kterou jsme udělali v Komoře na základě
anketárního šetření mezi našimi správci ukazuje, že zhruba
30 měsíců, tj. 2 a půl. Světová banka říká, že
vyřízení u nás trvá 9 a půl roku. Ministerstvo spravedlnosti
dělalo určitý širší průzkum, tam to vycházelo něco mezi 4 a 5
lety.
Odhadnout jak dlouho bude trvat řízení podle nové úpravy je
velmi těžké. Bude jisté velmi žádoucí, aby co nejkratší doba
uplynula od insolvenčního návrhu k rozhodnutí o úpadku
a k rozhodnutí o způsobu jeho řešení. Ale třeba úspěšné reorganizace ve Spojených státech amerických trvají i 10 let a déle.
Ale to se většinou nepovažuje za dobu procesní. To je doba, kdy
dochází k určité změně v provozu podniku podle schváleného
reorganizačního plánu s částečným uspokojováním věřitelů.
Samozřejmě některé reorganizace, které budou mít povahu fúzí
nebo nějakých kapitálových účastí, mohou být velmi krátké.
Reorganizace, změny provozu podniku, budou ke své účinnosti
vyžadovat delší dobu.
Co se stane s úpadcem, když skončí konkurs? Bude
oddlužen nebo, jak je to běžné dnes, se na něj vrhnou
v občansko právním řízení věřitelé a vymáhají z něj
dluhy i po ukončení konkursu?
To je otázka na kterou se nedá zcela odpovědět, protože to
naše oddlužení v návrhu zákona nemíří k tomu, co se má na
mysli v otázce. To je oddlužení spotřebitelů popřípadě podnikatelů, kteří nezaměstnávají další pracovní sily, když se jim
umožňuje splácení dluhů v určitých splátkách s určitými výhodami. To co je míněno v otázce, platí třeba ve Spolkové republice Německo, kde se na ty spotřebitelské konkursy nazírá jako
na sociální problém a stát po určitých letech ingeruje ve prospěch těchto zadlužených spotřebitelů, aby nebyli zadluženi po
celý život. Doktor Bureš se tady zmínil o dlouhé legisvakanci
německého insolvenčního zákona, která byla 4 letá, byla proMezinárodní konference o úpadku v ČR
dloužena na 5 let a jednou z příčin, ne jedinou, bylo to, že i tak
bohatý stát jako je Spolková republika Německo se rozpakoval, kdy tyto dávky zavést. Byly tady i příčiny jiné. Hlavní
příčinou byly určité disproporce mezi západními a východními zeměmi z Německa. Ale to zásadní řešení bude u nás
narážet na to, kdy to bude nazíráno jako problém sociální,
protože dělat oddlužení jenom na úkor věřitelů by také nebylo správné.
Když jsme včera poslouchali diskusi zdá se, že je zapotřebí, a neexistuje dostatečná motivace pro ředitele
firem, začít konkursní řízení anebo podat žádost o nějaký typ insolvence. Určité sankce už existují, ale bude
nějaká úprava více specifická na sankce ředitelů, kteří
překročí dobré normy v této situaci?
Máme na překročení nebo nesplnění povinnosti podat návrh
na konkurs snad jedny z nejpřísnějších sankcí jaké existují,
a to jak sankce majetkové, tak dokonce sankce trestní. Problémem je, že tyto sankce nejsou uplatňovány. To je problém
podnikatelského prostředí, aby sankce působily, a aby působily
automaticky. Lze vyslovit skepsi k trestním sankcím. I minulost nás celkem poučila, že vymáhat trestním právem určitou
aktivní činnost je vždycky věc problematická. Na druhé straně
v Anglii a v celé řadě dalších zemí považují statutární orgány
různých společnosti za velké riziko, že by si dovolily nepodat
návrh nakonkurs, protože okamžitě by se to promítlo proti
nim. Tak jako tak nejsme zatím v ČR tak daleko. Jak motivovat dlužníky k tomu, aby podávali sami návrh na sebe, je
velmi těžká otázka. Máme to například při určitých výhodách, při tom hrozícím konkursu atd. Krásné by to bylo, kdybychom mohli promítnout tuto záležitost do oddlužení v širším pojetí. Zatím to naráží na ekonomické problémy.
Nebylo by možné uvažovat např. o diskvalifikaci
dlužníků ve vedení dalšího podnikání? To by mohlo
být určitou motivací, aby zahájili proces dříve nebo
později.
Tato diskvalifikace u nás existuje v Obchodním zákoníků,
bohužel má řadu výjimek.
Co vedlo autory návrhu nového zákona k tomu, že
zavedli úplně jiné hlasovací kvóra pro vyrovnání, reorganizaci a konkurs? Zatímco v konkursu je to nadpoloviční většina počítaná podle hodnoty, ve vyrovnání se ponechala (§ 255, odst. 7) nadpoloviční většina a třitvrtina pohledávek hodnotově, což znemožňuje dělat vyrovnání. Potom docela originální rozdíl
oproti skupině doktora Krčmáře je, že § 227, odst. 5
teď říká, že sice je to nadpoloviční většina podle hodnoty, ale v reorganizaci, a za každou skupinu zvlášť.
A všechny skupiny musí reorganizační plán schválit.
To se prostě nemůže na této planetě nikdy podařit
a rozhodně ne v České republice. Takže se ptám, proč
ty postupy jsou tak odlišné, a zejména proč v reorganizaci vypadl princip nejlepšího zájmu, na kterém to
celé stojí?
Rozdíly mezi těmi třemi způsoby byly uvažovány vzhledem
k jejich rozdílné povaze. Pokud jde o konkurs a vyrovnání,
tam máme určité zkušenosti. Pokud jde o reorganizaci, tam se
převzalo rozdělení na skupiny z úpravy americké. Jak dalece se
47
osvědčí, je otázka další. Tato diferenciace v hlasování nemusí
být šťastným řešením nebo účelným hlasováním, ale to je jedná
z otázek, který právě předkládáme k širšímu posouzení.
Je zajímavé, že paní doktorka Rychtalíková tam v původním návrhu test toho nejlepšího zájmu měla. Jinými
slovy, ty skupiny měly smysl, protože přijetí plánu bylo
snadnější v tom původním návrhu. Teď v tom posledním návrhu je to tak, že to fakticky znemožňuje.
V průběhu diskuse bylo doporučeno podat připomínku tohoto
druhu!
Nebylo by vhodné v zákoně konkretizovat některé
lhůty pro určité fáze? Včera byl zde zmíněn paragraf,
že soud rozhodně urychleně. Víme, že takové lhůty
nefungují, jsou tedy v zákoně v návrhu upraveny konkrétní lhůty pro některé fáze řízení?
Nejsou. Především se ty fáze odstraňují. Pořádkové lhůty nejsou efektivní a neosvědčují se. Ať už jde o 18 měsíční lhůtu
pro správce, nebo o 10 denní lhůtu pro soud. Respektive ona je
asi 14 denní aby rozhodl o tomto návrhu. Skutečné urychlení
řízení je v rukou soudců. Úkolem legislativy je dát pro to určitý nástroj. Jak kdo s nim bude umět zacházet je potom
otázka jiná.
Mění se v připravované rekodifikaci vliv prohlášení
konkursu na nařízení exekuce?
Ne. Nemění se.
Jakým způsobem budou při posílení vlivu věřitelů
ochráněna malá práva malých věřitelů proti věřitelům velkým? Především v návaznosti na prodeje pohledávek státu a velkých bank, které v současnosti
probíhají.
To je problém především účasti na věřitelském výboru. Je tam
určité ustanovení o věřitelském výboru, že v něm mají být
zastoupeny všechny skupiny věřitelů. Naráží to na obtíže
praktického rázu, že většinou malí věřitelé nemají zájem
o činnost ve věřitelských orgánech. Nějakým způsobem institucionalizovat jejich zájem do procesní roviny je velmi problematické.
Kdy dostaneme nové znění úpadkového zákona k případnému podání návrhu a připomínek?
Nové znění bylo rozesláno asi na 200 různých instituci, na
všechny zainteresované státní orgány, na všechny komory, na
48
všechny právnické instituce, právnické fakulty atd. Řada
z nich to znění dále reprodukuje a pokud máte jakou kolik
návaznost na kteroukoliv z uvedených institucí, tak se k tomuto znění dostanete. Pokud nemáte můžete se obrátit přímo na
Ministerstvo spravedlnosti, na paní JUDr. Novou.
Kdo bude kontrolovat osobu správce v nové právní
úpravě?
Osobu správce bude ustanovovat soud na návrh věřitelského
orgánu. Ten návrh může jen přijmout nebo zamítnout. Kontrola samozřejmě spočívá na dozorčí činnosti soudu.
Zdá se, že jsou v novém zákoně motivováni určití kvalifikování věřitelé, zejména stát a veřejnoprávní fondy, veřejnoprávní pojišťovny, aby podávaly návrhy na prohlášení konkursu. Ale nejsou. Nový zákon stojí na tom, že především
musí podávat návrhy vůči sobě dlužník a teprve potom věřitelé. Je to vlastně jeho povinnost, která je dneska sankcionována
i trestně.
Jak se uvažuje v novém návrhu se zálohou na prohlášení konkursu? Bylo by nespravedlivé aby tato
záloha byla vymáhána od zaměstnanců, jejichž pohledávky jsou malé a záloha může dosahovat až
50.000,-Kč.
Nová úprava mění úpravu zálohy na prohlášení konkursu
tak, že záloha nebude obligatorní jako je dneska, ale její výše
i poskytování bude záviset na rozhodnutí soudu a soud nepochybně vezme v úvahu situaci zaměstnanců.
Poslední dotaz se týká kolizních norem. Je nová úprava v souladu se směrnicemi EU?
Existuje nařízení Rady EU č. 1346 z r. 2000. Pokud jde o
přeshraniční vztahy mezi námi a státy EU, tak platí toto
ustanovení. Pokud jde o jiné státy, než-li státy EU, tak toho
se tykají konkrétní kolizní normy, které jsou pojaty do tohoto
zákona a které jsou daleko početnější, než-li jenom ta movitost, nemovitost atd. V podstatě vycházejí z toho, že v nich
jsou obsaženy ty zásady, které jsou nosnými zásadami pro
nařízení rady Evropy č. 1346. To vychází i z doporučení
Instambulské dohody, aby státy které k EU přistoupí, používaly těch zásad a těch ustanovení, které jsou v ní obsaženy,
nejen ve vztahu k evropským státům, ale i ve vztahu ke státům, které jsou mimo EU. Samozřejmě to, co je v zákoně
obsaženo, je podstatně stručnější než uvedené nařízení
Rady.
Provozování podniku
v konkursním řízení v ČR; legislativní,
účetní a daňové souvislosti
Prezentace příkladu JUDr. Jan Zetocha
Vážené dámy a vážení pánové,
tématem přednášky je provozování podniku v konkursním řízení v ČR, legislativní účetní a daňové souvislosti tohoto procesu. Přednáška vychází ze zkušeností
praktikujících správců – členů Komory pro krizové řízení a insolvenci v ČR (dále jen KSKŘI). Statistické údaje,
které jsou v přednášce uvedeny čerpá Komora pouze
z interního omezeného statistického vzorku.
Cílem tohoto vystoupení je ukázat, je-li vůbec možné
pokračovat v podnikání a provozovat podnik podle
současného zákona o konkursu a vyrovnání (dále jen
ZKV). V jednotlivých blocích přednášky se budeme zabývat následujícími otázkami a tématy:
• Právní úprava provozování podniku
• Provozování x likvidace
• Popis současného stavu
• Účetní a daňové souvislosti
• Praktický příklad
• Zhodnocení a doporučení
PRÁVNÍ ÚPRAVA PROVOZOVÁNÍ PODNIKU
V SOUČASNÉM ZÁKONU O KONKURSU
A VYROVNÁNÍ
Právní úprava provozování podniku podle současného zákona o konkursu a vyrovnání je velmi kusá. V § 14a ZKV
jsou uvedena práva a povinnosti úpadce, jež prohlášením
konkursu přecházejí na správce a mimo jiné jsou zde zmíněny právní úkony potřebné k provozování podniku.
V § 18a zákon říká, že podnik se do soupisu podstaty
zapisuje jako soubor, a že prohlášením konkursu nekončí provozování podniku. Provozování bude ukončeno jen tehdy, rozhodne-li tak po vyjádření věřitelského výboru soud.
O provozování podniku se v ZKV mluví také v § 27a,
kde je uvedeno, jak může správce prodávat podnik
- se souhlasem soudu a po vyjádření věřitelského výboru (dále jen VV)
- za přiměřeného použití ustan. § 476 a násl. obchodního zákoníku
- s úpravou pracovně-právních vztahů, kdy na nabyvatele přecházejí práva a povinnosti z pracovně-právních vztahů s výjimkou nároků vzniklých do účinnosti smlouvy.
LZE VŮBEC PROVOZOVAT PODNIK
PODLE SOUČASNÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY
ANEBO PŘEVAŽUJE LIKVIDAČNÍ PRINCIP?
Jako jeden z hlavních argumentů pro nutnost přijetí nového úpadkového zákona se vždy uvádí, že v současném zákonu o konkursu a vyrovnání převažuje likvidační princip. Otázka tedy zní – je vůbec možné provozovat podnik podle stávající právní úpravy anebo je po
prohlášení konkursu podnik zlikvidován?
Odpověď na tuto otázku je jednoznačná – ano lze
provozovat podnik, často se tak v praxi i děje, ale tento
postup má mnoho slabých stránek.
NYNÍ BUDE NÁSLEDOVAT POPIS
SOUČASNÉHO STAVU
- Nejprve je potřeba uvést, že většina konkursních řízení je bezmajetková, a končí rozhodnutím soudu
o zrušení konkursu pro nedostatek majetku.
Proč není v konkursní podstatě majetek?
Mnoho dlužníků otálí s radikálním řešením své
úpadkové situace, a když už je pozdě snaží se majetek prodat a uspokojit alespoň některé věřitele.
Anebo, a to se děje podle našich statistik téměř
v polovině případů, vyvede dlužník majetek na třetí osoby bez adekvátního plnění.
- Pro účely této přednášky se nyní budeme zabývat
případy, kdy se v den prohlášení konkursu v konkursní podstatě provozovaný podnik nachází
(naše interní statistika uvádí, že více než 20 zaměstnanců má cca 5 % konkursních případů).
- Jaký je postup?
Správce je povinen zjistit konkursní podstatu na
základě seznamu majetku předloženého úpadcem.
Podkladem pro soupis konkursní podstaty, tj. pro
podnik, který se zapisuje jako soubor, je mimořádná účetní závěrka ke dni prohlášení konkursu.
Co se stane s provozovaným podnikem
po prohlášení konkursu?
Následuje velmi kritické období, kdy se zastaví finanční
toky směřující do podniku, a je ohroženo podnikové
cash flow - v této fázi většina dodavatelů a odběratelů
znervózní, a snaží se odhadnout, zda podnik bude dále
fungovat nebo skončí svoji činnost. Nepříjemná v tomto období je skutečnost, že správce konkursní podstaty
se teprve seznamuje s podnikem, a není schopen odhadnout jeho ekonomický stav. Konkursní správce je
odkázán na spolupráci úpadce. Lze doporučit, aby si
správce nechával předkládat všechny doporučení a návrhy úpadce písemnou formou. Správce se tak může
bránit napadení z nesprávného rozhodnutí a poškození
konkursní podstaty.
V poměrně krátkém období musí správce zvolit strategii dalšího postupu – zda bude podnik dále provozovat nebo po vyjádření věřitelského výboru požádá soud
o ukončení provozu.
Základním kritériem pro toto rozhodnutí je ekonomické hledisko a důsledky pro konkursní podstatu. Většinou však život sám ukáže, je-li podnik schopen fungovat a zajistit si dostatek finančních prostředků pro svůj
chod. Jakmile není dostatek finančních prostředků, dodavatelé zastaví dodávky, zaměstnanci podají výpověď
a podnik se zastaví.
Pro neznalé je potřeba uvést náklady na zaměstnance,
které ukončení provozu znamená pro konkursní podstatu. Náklady na propuštění cca 100 zaměstnanců se za
3 měsíční výpovědní období a 2 měsíční odstupné pohybují okolo 10 mil. Kč.
49
Uvažujme nyní příznivější variantu – tzn. podnik je
schopen za konkursu být provozován. Provozování je
vždy bojem o záchranu a správce v této době vykonává
typicky managerskou funkci. Je na něm, aby ve spolupráci s věřitelským výborem zvolil vhodnou formu řízení. Neznamená to, že by měl sám podepisovat všechny
dokumenty a rozhodovat o všech záležitostech podniku. Je nezbytné, aby nechal upravit organizační řád, stanovil pravomoc a odpovědnost zaměstnanců a zajistil
kontrolní funkce.
Pojednání o tom, že provozování podniku za konkursu není jednoduché a jaké jsou problémy účetního a daňového charakteru bude předmětem následující části
přednášky.
Nyní považuji za důležité Vás seznámit s faktickými
důsledky, které pro provoz podniku přinesla novela zákona o DPH v § 105. Nebudu se zabývat právní stránkou
problému – ukáži Vám, co způsobí postup finančního
úřadu podle přijaté novely na konkrétním případu.
Příklad postupu FÚ na fungování
průmyslového podniku v konkursu
Charakteristika podniku:
Počet zaměstnanců
Roční tržby
Roční osobní náklady
Roční spotřeba materiálu a energií
–
–
–
–
cca 250
cca 200 mil. Kč
cca 65 mil. Kč
cca 100 mil. Kč
Podnik funguje v krizovém režimu konkursu, ale vyrábí, platí daně,
odvody, poplatky. Podnik nemá možnost čerpání úvěru – veškeré
zdroje finančních prostředků musí získat vlastní činností.
ALTERNATIVY POSTUPU
I.
FÚ vracel nadměrný
odpočet DPH
Podnik uhradí státu na
daních, zdravotním pojištění
a sociálním zabezpečení
za rok – cca 32 mil. Kč.
FÚ vrátí za rok cca – 12 mil. Kč
– nadměrné odpočty
celkem: = + cca 20 mil. Kč
Podnik je prodán za chodu,
funguje dále pod novým
vlastníkem.
II.
FÚ nevrací nadměrný
odpočet, započítává
jen na dluhy podniku
před konkursem
Podnik není schopen
fungovat, nevrací se mu
finanční prostředky, výroba
se zastaví, zaměstnanci
jsou propouštěni.
Vyčíslitelné ztráty:
- na mzdy a odstupné při
výpovědi – cca 20 mil. Kč
Těžko vyčíslitelné ztráty:
- snížení hodnoty podniku,
prodávaného za „mrtva“
- náklady na podpory
v nezaměstnanosti
- náklady na rekvalifikační
programy
- náklady na investiční
pobídky
- negativní vliv na
subdodavatele podniku
Tato úvaha je pro zjednodušení kalkulována pouze pro
období jednoho roku. Většinou je však v konkursu větší podnik provozován a prodáván za delší období než
jeden rok. V tom případě by byla ztráta státu větší.
V případě zastavení podniku se jedná o nevratný
proces. Stát zlikviduje provoz, který je schopen života
a připraví se o 20 mil. Kč, které by za konkursu získal.
Navíc dojde k ztrátám vyčísleným pod bodem alternativa II.
50
Kromě provozování podniku a samozřejmě plnění
dalších povinností správce podle ZKV musí správce připravit zpeněžení podniku.
Také v této fázi je důležitá strategie prodeje. Mnohdy
dochází i za současné právní úpravy k určité „reorganizaci“ vyvolané logikou prodeje a cílem dosáhnout co
největší výnos. Správce například oddělí majetek, který
není nutný k provozování, a prodá část podniku – výrobu a zbylý majetek zvlášť – neboť tím dosáhne větší výnos. A nebo správce vytvoří 2 části provozovaného
podniku, a prodává je zvlášť, opět s ohledem na výši
zpeněžení.
Podnik nebo jeho část je prodáván jednou smlouvou,
za přiměřeného použití ustan. § 476 a násl. obchodního
zákoníku. Nezbytné je vyjádření věřitelského výboru
a ovšem souhlas soudu. Lze vždy doporučit transparentní výběrové řízení, a vybírání nabídek nejlépe za
účasti věřitelského výboru.
Při provozování a prodeji velkých podniků nemůže
správce s ohledem na povahu věci zajišťovat všechny
činnosti k nimž je povinen sám. Je na místě, aby použil
služby profesionálních subjektů, ovšem s vědomím
a souhlasem věřitelského výboru.
Dostáváme se k další části přednášky
ÚČETNÍ A DAŇOVÉ SOUVISLOSTI
Tuto část zpracovali a v případě vašich otázek jsou připraveni na ně odpovědět
pan Ing. Miroslav Pokorný – daňový poradce – člen
naší Komory
pan Ing. Jozef Šrámek – auditor – vedoucí daňové
sekce KSKŘI
Shrneme-li základní daňové a účetní problémy v konkursním řízení, lze je vyjádřit takto:
1. Vzájemná neprovázanost zákona o konkursu a daňových a účetních předpisů
2. Započítávání daňových pohledávek státu na majetek konkursní podstaty – postavení státu jako konkursního věřitele
3. Postavení správce konkursní podstaty
JAK SE PROJEVUJE VZÁJEMNÁ
NEPROVÁZANOST ZÁKONA O KONKURSU
A DAŇOVÝCH A ÚČETNÍCH PŘEDPISŮ
- správce konkursní podstaty nakládá s majetkem
a zpeněžuje majetek konkursní podstaty,
- v konkursní podstatě nemusí být zahrnut a zpravidla také není zahrnut veškerý majetek úpadce,
- konkursní podstata může a zpravidla také zahrnuje
majetek osob odlišných od úpadce,
- konkursní podstata nemá právní subjektivitu,
- daňová povinnost nevzniká konkursní podstatě, ale
daňovému, tj. právnímu subjektu,
- účetní jednotkou není konkursní podstata, ale právní subjekt,
- daňovou povinnost úpadce a osob jejichž majetek
je součástí konkursní podstaty svými úkony může
spoluvytvářet vždy z části správce samotný daňový
(právní) subjekt,
- správce má zákonem o konkursu uloženo plnit povinnosti podle daňových a účetních předpisů pouze ve vztahu k nakládání s majetkem úpadce zahrnutému do konkursní podstaty.
V souvislosti s tím, že konkursní podstata zpravidla
není totožná s daňovým subjektem ani s účetní jednotkou existuje právní nejistota ohledně toho:
- komu s konkursem dotčených osob vzniká daňová
povinnost a kdy,
- kdo o jakém majetku účtuje a jakým způsobem,
- kdo a v jakých případech je oprávněn jednat za daňový subjekt a za účetní jednotku,
- kdo a za jaké období je odpovědný za řádné plnění
daňových povinností příslušného subjektu a za zaplacení daně.
ZAPOČÍTÁVÁNÍ DAŇOVÝCH POHLEDÁVEK
STÁTU NA MAJETEK KONKURSNÍ PODSTATY
– POSTAVENÍ STÁTU JAKO KONKURSNÍHO
VĚŘITELE
Podstata problému
- správce daně přihlásí do konkursu pohledávky (nedoplatky) na daních vzniklé před prohlášením konkursu,
- správce konkursní podstaty i po prohlášení konkursu provozuje úpadcův podnik a úpadci vznikne nadměrný odpočet na dani z přidané hodnoty,
- správce daně nadměrný odpočet úpadci nevrátí, ale
použije ho v souladu s daňovými zákony na úhradu daňových pohledávek přihlášených do konkursu, a tím je zvýhodněn oproti ostatním konkursním
věřitelům,
- správci konkursní podstaty chybí finanční prostředky k provozování podniku.
Právní východiska MF ČR
- daňové řízení (kromě daňové exekuce) probíhá nezávisle na konkursním řízení, daňové zákony se
uplatní v plném rozsahu, nadměrný odpočet lze
proto vrátit pouze tehdy, nemá-li daňový dlužník
současně nedoplatek daně,
- zájem státu je z principu nadřazen zájmu ostatních
věřitelů a stát se může (má povinnost) v konkursním řízení uspokojit přednostně, bez ohledu na
ostatní věřitele, ustanovení, daňových zákonů
umožňující zvýhodnění státu oproti ostatním konkursním věřitelům není nutné z daňových zákonů
odstranit, ale je potřebné je naopak výslovně zakotvit s upevnit.
Závěry Nejvyššího soudu (sp. zn. 29 Odo 532/2001)
Počínaje dnem prohlášení konkursu na majetek dlužníka již nelze provést započtení na majetek patřící do konkursní podstaty [§ 14, odst. 1, písm. i) zákona č. 328/
1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů]; není přitom
rozhodné, že započítávané pohledávky by se střetly již
v době před prohlášením konkursu.
Vznikne-li úpadci nárok na vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty, nesmí být za trvání
konkursu použit k úhradě jiných daňových nedoplatků úpadce, které správce daně přihlásil, nebo byl povinen přihlásit do konkursu. Postup podle § 64 zákona
č. 337/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů, by za trvání konkursu byl nepřístupným započtením.
V této souvislosti považuji za nutné Vás aktuálně upozornit na dopis předsedy Nejvyššího správního soudu
JUDr. Baxi, který v omluvě své nepřítomnosti na této
konferenci uvedl že se bude rozhodovat v nejbližších
dnech
POSTAVENÍ SPRÁVCE KONKURSNÍ
PODSTATY
Ústavní soud rozhodl v nálezu ze dne 25. června 2002,
že se dnem 31. března 2003 zrušují ustanovení § 5, odst.
1 věty druhé a § 8, odst. 3 věty druhé zákona č. 328/
1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ve znění pozdějších
předpisů. V tomto nálezu se soud zabýval mimo jiné
také postavením správce konkursní podstaty a dospěl
k závěru, že správce konkursní podstaty lze zařadit
mezi zvláštní veřejnoprávní orgány a výkon funkce
správce konkursní podstaty není součástí zaměstnaneckého vztahu, není podnikáním ani provozováním
jiné hospodářské činnosti.
Vzhledem k tomu, že zákon o dani z přidané hodnoty
specielně neřeší zda je výkon funkce správce konkursní
podstaty zdanitelným plněním, otázkou zdanění odměny správce konkursní podstaty se zabývá MF ČR, které
ve svém pokynu D-247 ze dne 17.4.2003 (pokyn sice
není obecně závazným předpisem, ale vyjadřuje názor
MF ČR a finanční úřady se jím řídí), že činnost správce konkursní podstaty je zdanitelným plněním, protože správce konkursní podstaty vykonává tuto činnost vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za
odměnu, jedná se o činnost, která naplňuje znaky
podnikání. Tento pokyn vydalo MF ČR v době, kdy
byl již nález Ústavního soudu publikován ve Sbírce zákonů.
Vzhledem k tomu, že nález Ústavního soudu konstatuje, že výkon funkce správce konkursní podstaty není
podnikáním ani provozováním jiné hospodářské činnosti, lze dospět k závěru, že odměna správce není zdanitelným plněním a názor MF ČR prezentovaný v pokynu D – 247 a dosavadní přístup daňových orgánů ke
zdaňování odměny správce daní z přidané hodnoty
není správný, neboť je v rozporu s nálezem Ústavního
soudu publikovaným ve sbírce zákonů pod číslem 403/
2002 Sb. Vzhledem k přístupu MF ČR k uvedenému
problému lze předpokládat, že se tato situace nezmění
ani po nabytí účinnosti nového zákona o dani z přidané hodnoty a nejistota správců ohledně zdanění jejich
odměny bude i nadále přetrvávat.
A NYNÍ SE DOSTÁVÁME K PRAKTICKÉMU
PŘÍPADU
Prosím konkursního správce pana JUDr. Jana Zetochu,
aby nám svůj případ ukázal
51
Příklad konkursního řízení s provozováním
podniku - KOVOHUTĚ BŘIDLIČNÁ, a.s.
majetek
Kovohutě Břidličná
ke dni prohlášení
konkursu
1. 6. 2000
Strategie prodeje
Výrobní část
Břidličná
Prověřování majetku
majetkových převodů
za období 6-ti měsíců
před podáním návrhu
na konkurs
prodej části podniku
neúčinný právní úkon
vůči věřitelům
listopad 2000
zapsání majetku HZB, a.s.
do konkursní podstaty
Výrobní část
Tábor
Majetek nesouvisející
s hlavním předmětem
činnosti např.
rekreační zařízení
Ocenění majetku
Příprava informačních memorand
majetek HZB, a.s.,
který byl předmětem
Smlouvy o prodeji
části podniku
z 30. 6. 1999
Majetek zapsaný
v konkursní podstatě
úpadce Kovohutě Břidličná
zahrnující provozovanou
část HZB, a.s.
Zpětvzetí
vylučovacížaloby,
zapsání části podniku
po právu
leden 2001
Opatření – k zamezení odlivu majetku
- zajištění kontinuality
provozování podniku
- supervize a controling
Právní audit
Účetní audit
Inventarizace majetku
Zajištění kontinuality účetnictví,
daňových a odvodových povinností.
Opatření k eliminaci snižování
hodnoty a efektivnímu provozování
(personální, dodavatelské, odběratelské
mandátní smlouvy, provozní náklady).
Analýza majetku
Vymezení majetku týkajícího
se hlavní podnikatelské činnosti
Stanovení strategie prodeje z hlediska
předpokládané úspěšnosti prodeje
dosažení maximálního výnosu,
vyvolání zájmu investorů,
zachování výroby a pracovních míst.
52
Provozování podniku
Všechny generované peníze
se vracejí do výroby – financování
bez cizích zdrojů.
Roste objem výroby i rentabilita.
Vyhlášení dvoustupňového
jednokriteriálního výběrového řízení
– červenec 2001
1)
Kvalifikační předkolo
– indikativní nabídky
Sestavení užšího seznamu
2)
Konečné nabídky
Úhrada kupní ceny a předání
podniku 1. 12. 2001
Samostatně
zpeněžované
postupně
převážně
dražbami
Děkuji panu JUDr. Janu Zetochovi za praktickou
ukázku, ze které vyplynulo, že i za současného stavu lze
úspěšně provozovat a v rekordně krátkém čase prodat
provozovaný podnik v konkursním řízení.
Nepropadněme, ale přehnanému optimismu – uvedený případ je v české realitě spíše výjimkou než pravidlem. Úspěch tohoto konkursu je kromě schopností konkursního správce dán i mimořádnou ekonomickou „vitalitou“ prodávaného podniku, která u nás
není běžná.
NASTAL ČAS PRO ZHODNOCENÍ
A DOPORUČENÍ
• Konkursy jsou prohlašovány z hlediska životaschopnosti firmy pozdě, je potřeba dosáhnout stavu, kdy budou řešení nalézána dříve.
• Nelze očekávat spásu pouze od nového úpadkového zákona. Na stejný text zákona reagují různá prostředí různě.
• Je potřebná diskuse všech zúčastněných, poznání
zákonitosti úpadkových procesů v ČR a větší profesionalita všech aktérů – dlužníků, věřitelů, správců, soudců i orgánů státu.
• Je nezbytná provázanost zákonů.
• Větší aspekt na ekonomickou stránku (rejstříky, statistiky), na pokračování v podnikání tam, kde ekonomicky odůvodněno.
Reorganizace v USA,
mezinárodní standarty v této oblasti
a nejnovější vývoj v Evropě
Thomas J. Salerno, Esq.
Poznámka: Podkladové materiály, které autor organizátorům
konference předložil, jsou k dispozici na webových stránkách
KSKŘI v ČR (www.kskri.cz). V případě zájmu o zaslání
dokumentu e-mailem je možné se obrátit na sekretariát Komory
([email protected]).
Měl jsem tu čest se podílet na přípravě reformy insolvenčního práva od října 2001. Jsem tomu velice rád.
Soustředil jsem se zejména na ustanovení týkající se reorganizace, protože tím se zabývám ve Spojených státech. Zároveň také jsem měl určitou zkušenost z jiných
zemí, ale většinou se mé zkušenosti týkají právě reorganizace. Takže rád bych hovořil o reorganizaci podniku
v amerických státech, tj. Článek 11 a pohovořím o tom
poměrně obecně. Nevím, do jaké míry mohou být americké zkušenosti přínosné pro vás a pro vaše právní
prostředí. Zkušenost Spojených států vám však poskytuje určitá poučení, čemu se vyvarovat atd.
Chtěl jsem upozornit na určitá nedorozumění týkající se interpretace Článku 11 v různých státech světa.
Existují různé způsoby vnímání tohoto článku. Některé
jsou příliš obecné a když se podíváte na praxi jako takovou, tak to nevypadá zdaleka tak, jak se to někdy prezentuje.
Podívejme se na reorganizaci v Německu a Rakousku.
Měl jsem několik jednání s těmi, kteří připravují zákon
jako takový, ale říkali jsme, že pokud je reorganizace
takový zázračný nástroj, tak proč to nedělá každý. V Rakousku i v Německu tyto instituty existují a nikdo jich
nepoužívá. Proč se ten institut nevyužívá? To je velká
otázka. Já si myslím, že na to najdeme odpovědi, které
budou dostačující. Pokud jde o americké právo, určitě
nejsou žádné pochybnosti o tom, že americké právo je
nejvíc přívětivé k úpadci ze všech právních systémů na
světě. My vždycky zajišťujeme, aby se úpadce všeho
účastnil. Těch prvních několik zákonů, které jsme měli
na konkursní řízení, byly více zaměřeny na sanaci, než
na reorganizaci. To byly ty první úpravy. Kultura tzv.
záchrany podniku je výsledkem reformy z roku 1978,
čili je to poměrně nový jev. Reforma z roku 1978 byla
výsledkem čtyřletého úsilí. Existovalo několik skupin,
které pracovaly na znění zákona, připravovaly všechno
co bylo potřeba, vymýšlely co lze a nelze realizovat
a rovněž také zohledňovaly různé sociální politiky, které bylo třeba zohlednit.
Každý stát, který chce provést takovou reformu, se
musí zamyslet z filozofického hlediska nad tím východiskem. Podíváme se na reorganizaci a na úpadek podniku. Jde o vyjednávání mezi stanovami společnosti,
kde jednotliví úpadci mají konfliktní zájmy. Dochází ke
střetu zájmů mezi jednotlivými účastníky řízení. Pokud
mámě nějaký nástroj na vyinkasování dluhu, nebo získání dluhu zpátky, tak poté se jedná o kulturu záchrany
podniku a americké právo je na tom založeno. Za záchraně podniku.
Například ve Velké Británii došlo k novele. Mají zákon o podniku, a i ten je založen na kultuře záchrany
podniku. Čili, je to obdobné americkému právu. Americké právo je symbolem této kultury. Článek 11 je velice obtížný v tom smyslu, že je zde velký dohled soudu.
Nejde o soudní spor, nejde o vymáhání dluhu. Jde
o soudní dohled nad vyjednáváním. A já vám řeknu
proč tak věřím tomu, že tohle v Americe funguje.
Existuje několik faktorů, které podpoří mojí argumentaci. Insolvence je ekonomickým jevem. Způsob, jak
se s úpadkem vypořádáte, je upraven v zákoně. Je to
jenom způsob řešení takové situace, protože ta situace
nastane ať už je zákon jakýkoliv. Je třeba, aby zákon
respektoval a chránil práva věřitelů. To je ten filozofický základ, to je to filozofické východisko přípravy
jakéhokoliv zákona.
Když jsem přijel do České republiky, tak jsem se dozvěděl o tunelování, o špatných a nezpůsobilých ředitelích, o nedobytných pohledávkách, a otevřelo mi to
oči. Jak se v Americe potýkáme s těmito nedobytnými
pohledávkami, copak my žádné nemáme? Nebo jak to
funguje? Máme je, máme ENRON, TEIKO, DELFIA.
Víte, že máme úplně prvotřídní účetní podvody, naprosto bezprecedentní případy účetních podvodů. Takže
my je máme také, ty nedobytné pohledávky a takovéto
osoby. Některé zákony a jejich ustanovení se přesně
orientují na nečestný postup vedení společnosti. Jsou
tam i trestní postihy. My máme trestní zákony, které se
soustředí právě na takovéto trestné činy. To se týká třeba firmy TEIKO, tam jsou určitě osoby, které tomuto
podléhají. Máme i soudní postupy, když věřitel požádal
soud o pomoc.
Článek 11 funguje proto, že účastníci se obracejí na
soud. Je třeba zajistit, aby ta skupina věřitelů byla dostatečně aktivní, jinak to celé fungovat nebude. To znamená, že soud podle Článku 11 může ustavit správce. Pokud tam dojde k podvodnému jednání managementu,
pokud tam dojde k hrubé nedbalosti, atd., v takovém
případě zasahuje soud. Zároveň také soud může ustavit
takového vyšetřovatele, který mu bude předkládat informace. Je to další osoba, která doplňuje práci konkursního správce. Kontroluje zástavy atd. Většinou
kontroluje také inkasování pohledávek. Takže ta společnost, která je v úpadku, si najme ještě nezávislou společnost, tzv. CRO, což je hlavní společnost zabývající se
restrukturalizací. Ta má provést restrukturalizaci v daném podniku a soustředí se hlavně na obchodní záleži53
tosti. Nebudeme spravovat vaši hotovost atd.
V ENRONu se vypracoval plán, a ENRON mohl pokračovat v provozování podniku, tak jako to bylo předtím. Pokud totiž potrestáte společnost celou, tak potrestáte i věřitele. Přitom za to mohly statutární orgány.
Nelze totiž prodávat podniky, a to ani podle českého
práva, ani podle jiného práva takovýmto způsobem.
My jsme provedli v Americe studie které říkají, že prodej podniku v rámci likvidace nezpeněží tu hodnotu
podniku tak, jako by býval zpeněžil, pakliže by došlo
k restrukturalizaci či reorganizaci.
Včera jsem tady slyšel připomínku, která byla typickým příkladem neporozumění Článku 11. Hovořilo
se tom, že někteří manažeři, některé statutární orgány
pracují dál v jiném podniku atd. Bylo zde řečeno, že
takový manažer ještě před úpadkem podepíše pro sebe
velice výhodnou smlouvu a pak řekne, já tu společnost
z úpadku nevyvedu, pokud nedostanu peníze za tu
smlouvu. Pokud máte takový management, který se
o to pokusí, tak šance, že se jim to podaří je velice malá.
Takové jsou moje zkušenosti. Každá smlouva, jako je
tato, bude účinná pouze za předpokladu, že bude po
vyhlášení konkursu schválena soudem. Soud schválí tu
smlouvu jako smlouvu účinnou jen poté, co si ji schválily i všechny zúčastněné strany. A Článek 11 obsahuje
ustanovení o vlivu věřitelů. Věřitelé mají své slovo
a mohou se ozvat a říci co si myslí o takové smlouvě
a o takovýchto okolnostech. Nechci říkat, že Článek 11
hovoří o tom, že by věřitelé vyjednávali přímo s managementem. Ono to všechno totiž musí schvalovat
soud.
Často se stává, že prostě nikdo nemá radost z konkurzu podle Článku 11. Tak to bývá. Strany sporu jsou si
jisty tím, že tam bude někdo, kdo se v podnikání jako
takovém vyzná, a že zkrátka vyhodí ty stávající managery, převezme podnik a bude pokračovat. Pokud tam
budete mít zainteresované osoby, které tomu rozumějí,
které budou vyjednávat a které si získají příslušné souhlasy zúčastněných stran, tak můžete pokračovat úspěšně. Tohle všechno vždy navazuje na výkon společnosti,
na úspěch společnosti, na výsledky společnosti.
Kolik společností se ročně dostane do této situace
podle Článku 11? Odvolávám se na údaje, které jsou
uvedeny v přidané studii, strana 4, poznámka pod čarou 9. Od roku 1982 je těch společností celá řada. V roce 2003 jich bylo 9 400. Ta čísla nejsou úplně vypovídající, protože některé společnosti nejsou tak významné,
co se týče úpadku, jako jiné. Podívejte se na to poznámku pod čarou. Tam vidíte, že od roku 1982 bylo
34 případů, které byly vyšší než 100 miliónů dolarů.
Třeba WORLDCOM.
Existuje určité stigma, které se týká Článku 11. Právě
kvůli tomu ale podniky chápou, že Článek 11 je takovým nástrojem pro vyvedení problému z podniku.
A je třeba zvážit jeho uplatnění pro záchranu podniku.
Likvidace a úpadek jsou v Americe považovány za konkurs, což je jiné než v České republice. Vy tady máte
různá řízení, máte konkurs, vyrovnání, případnou reorganizaci, u nás je to všechno konkurs. U nás je to všechno konkurs, který řeší soud. A Článek 11 je odražen
v úpravě jiných zemí. Zase jsou tam různá ustanovení,
jako je postavení úpadce atd. Jsou tam některé velice
54
revoluční myšlenky, které jsou zakotveny v těchto úpravách. Americký kongres se domníval, že hodnotu podniku zachováme tím, že tam necháme ten stávající management, který bude pokračovat s péčí řádného hospodáře.
Pozice a postavení úpadce se sleduje velice pečlivě.
Sleduje ji věřitelský výbor. To je skupina, kde jsou finanční poradci, právníci atd. Jsou to odborníci, kteří
sledují postavení úpadce. A jakmile vidí problém, tak
okamžitě vyrozumí soud.
Další velký rozdíl mezi americkou reorganizací a jinými zeměmi jsou pravomoci. Pokud se Vám nepodaří
dostat peníze poté, co jste uplatnili Článek 11, protože
všechen majetek už je zastaven, tak soud může určit, že
Vám někdo půjčí, i když už máte veškerý majetek zastaven, což je docela revoluční myšlenka, která je zakotvena v této úpravě. Výsledkem je to, že někdo, kdo už je
zástavním věřitelem, se tak stává vypůjčitelem, protože
nechce, aby se do celého případu zapojil ještě někdo
další, někdo úplně mimo. Zároveň také umožňujeme
prodej majetku, na kterém vázne zadržovací právo.
Velkou výhodou Článku 11 je právě možnost plánu
reorganizace. Nejsou tam žádné právně stanovené podmínky týkající se lhůt. Lhůty nejsou zákonem dány.
V podstatě podle Článku 11 může soud buď schválit,
nebo potvrdit plán, který dokonce věřitelé ani neschválili. To znamená, že soud tzv. přehlasuje věřitelský výbor. Má tu pravomoc, má tu možnost. To znamená, že
věřitelé se v tom procesu až tak neúčastní, protože mají
pocit, že už nemají co ztratit.
Já jsem se účastnil mnohých cest a hovořili jsme o rizicích, o dynamice rizika, která je nutná v rámci takového procesu. Věřitelé postupují velké riziko. Podívejte se
na věřitele v České republice, ti postupují obrovské riziko a riziko o kterém hovořím, je riziko, které podnítí
a podpoří ty zúčastněné strany aktivně v celém procesu
působit. Ne vždycky se nám to podaří, protože ne
vždycky budou působit a spolupracovat všichni.
V rámci Článku 11 musíte mít v rámci reorganizace
možnost přehlasování věřitelů. Musíte dát soudu pravomoc k tomu, aby se postaral o tu záležitost, aby vyřadil
věřitele, kteří zkrátka jdou proti požadovanému záměru.
A oddlužit je celá záležitost, která Vám vyčistí bilanci. Je
to záležitost, která ovšem neplatí ve chvíli, kdy dojde
k likvidaci. Takže je to taková báječná věc, ale v kolika
případech je tento postup úspěšný?
Za prvé záleží na tom jak definujete úspěch. Pokud
definujete úspěch tak, že máte schválen plán reorganizace, tak ta poslední studie, stará zhruba 10 let ukazovala, že zhruba v 17 % případů podání návrhů vyústí ve
schválení plánu. A trvá to zhruba 22 měsíců, než se
dostaneme ke schválení toho plánu. Proč je to jenom
17 %, co těch 83 % likvidací? Protože vůbec neměly být
zahájeny procesy podle tohoto článku. Já se domnívám,
že podnik v tíživé situaci má dvě možnosti a dá se rozdělit do dvou kategorií. Buď je to podnik, který funguje
a zbývají mu nějaké peníze poté co zaplatí své závazky; je
v tíživé situaci proto, že je předlužen. V tomto případě
Článek 11 funguje perfektně. Ten druhý typ společnosti,
je společnost, kterou nazývám společností, která si vzala
moc velké sousto. A je to společnost, která musí prodat
všechno co vyrobí a stále se ji ještě nedostává peněz.
Pokud nemáte kladné cash flow, tak Vám Článek 11
nepomůže. Akorát Vás to dostane do velmi náročné
a hodně peněz stojící likvidace.
Když tady pan profesor hovořil o placení podle amerického práva, tak se zmínil, že to někdy může trvat deset let. Ten jediný limit, jak dlouho může trvat výplata
věřitelům, je tzv. proveditelnost. Předtím, než soud potvrdí nějaký plán reorganizace, tak na základě důkazů,
musí dojít k závěru, že ten úpadce je schopen provádět
ty platby jak jsou uvedeny v plánu. A pokud ten úpadce
řekne, že je to schopen provádět během deseti let, tak to
soud schválí. Samozřejmě, že nebude spadat pod Článek 11, a po těch deset let bude činit ty splátky.
Mě netrápí jak dlouho budou ty splátky trvat, ale já si
to porovnávám s tím, jak by to vypadalo, kdyby ten
podnik šel do likvidace. Protože pokud mohu dostat
více z okamžité likvidace, než z aplikace postupu podle
Článku 11, tak by mělo dojít k likvidaci. Některé společnosti jsou prostě tak zadlužené, že je tam opravdu více
dluhů, než z toho můžeme dostat aktiv a v tom případě
bychom neměli používat postup podle Článku 11.
Soud nemůže odsouhlasit plán podle Článku 11 pokud
nedospěje k závěru, že to co vlastně věřitelé dostanou
v rámci plánu bude větší, než kdyby se ten podnik zlikvidoval. Takže podívejme se nyní na systémy v Německu a v Rakousku, dvou sousedů České republice, jak oni
využili těchto metod a proč.
V Rakousku existují dva typy reorganizace. To
všechno najdete ve studii. Mají tam ausgleich a konkurs. Ausgleich může využít pouze společnost, která
má velkou šanci na úspěch. Co to znamená? Je to společnost, která velmi pravděpodobně bude schopna
splatit alespoň 40 % závazků, maximálně do dvou let.
To je relativně vysoko nasazená laťka. Ne 20 %, ne
30 %, ale 40 % během dvou let. Pokud je možné toto
na začátku prokázat, tak může dojít k reorganizaci
v rámci ausgleichu. Ú úpadce je sice jmenován správce, ale v podniku funguje původní vedení, které je
kontrolováno správcem. V rámci ausgleichu je potřeba
projednat plán a ten musí schválit soud. To vše do
jednoho roku. Těch 40 % do dvou let a schválení plánu do jednoho roku, to vlastně odpovídá dle mého
názoru jakési snaze legislativou ovlivnit ekonomii.
Protože někdy potřebujete dva roky, abyste to dojednali s věřiteli. Někdy vám stačí 6 měsíců, ale když dáte
vlastně do té legislativy nějaký takový limit, tak pak
vlastně pokud se to snaží někdo protáhnout, tak vám
to celý ten proces zničí.
Další postup v Rakousku je tzv. konkurs, to je prakticky likvidace, která se provádí v rámci určitého typu reorganizace. Musíte prokázat, že můžete uhradit 20 % závazků nezajištěných věřitelů. V Rakousku mají zhruba
šest tisíc úpadků za rok, a z tohoto počtu tři tisíce skončí likvidací bez formálního soudního procesu. Není tam
žádná podstata a zlikviduje se to bez soudního procesu
Z těch zbývajících třech tisíc, zhruba 20 % je reorganizováno, buď podle ausgleichu, nebo podle konkursu,
ale reorganizace může také znamenat prodej fungujícího podniku. Pokud to maximalizuje hodnotu, a všem to
vyhovuje, je to v pořádku. Ve zbývajících 30 % dochází
k likvidaci. Ten podnik je prostě zrušen, protože oni
nejsou schopni žádným jiným způsobem to vyřešit. Co
se týče ausgleichu a konkursu, dle mého názoru tam
existují bariéry, kdy je možné tento postup aplikovat.
Jsou tam legislativní limity. Když jsem o tom hovořil
s rakouskými kolegy souhlasí se mnou.
Co se týče Německa, mají úpadkové právo, které mělo
být opravdu bezvadné v roce 1999 a mělo být opravdu
revoluční. Postup dle německého práva není zas až tak
často používán, existuje tam zhruba pět let. V Americe,
když jsme změnili naši úpadkovou legislativu, tak zhruba 6 – 10 let jsme měli úplně stejný problém. Neměli
jsme okamžitě k dispozici pracovníky, kteří věděli co
s tím, prostě chtělo to svůj čas. A teď již máme specializované kádry, které vědí co mají dělat. Máme finanční
poradce, právníky a oni vědí co mají dělat, ale to je
vlastně období přechodu a to samozřejmě nějakou dobu trvá. Takže v Německu se také stalo to, že zákon měl
neočekávaný dopad, protože oni také vlastně v souvislosti s přijetím nového úpadkového práva zrušili určité
části obchodního zákoníku, které se týkaly toho, že
když chcete třeba koupit majetek podniku, tak jste odpovědni za závazky toho podniku. Což je na jedné
straně dobře, ale co se pak stane? Podniky nechtějí kupovat jiné podniky, protože s majetkem koupí i dluhy.
V roce 1999 zrušili toto ustanovení, takže došlo k tomu,
že společnosti mohou koupit vlastně jenom tu zdravou
část nějakého podniku, nechat tam tu nezdravou a není
potřeba procházet tím procesem reorganizace. 29. března 2004 se objevila v německém tisku zpráva o pravděpodobně první reorganizaci podle německého práva,
společnost Golschmedia Gut, což je vlastně mediální
společnost. Opravdu prošla reorganizací. Také společnost Bethcook Companies prošla reorganizací. Lidé se
domnívají, že nyní už začíná být trošku lepší povědomí
o tomto procesu a vědí co mají dělat.
Takže ještě šest základních bodů o americké reorganizaci:
• Je to sjednocené federální právo. Samozřejmě
jsou tam možné drobné úpravy, ale na té federální úrovni je federální zákon.
• Máme zvláštní profesi, která se zabývá jenom
úpadkem. Máme 351 specialistů na krizové řízení. Oni nic jiného nedělají, jenom krizové
řízení. Někteří jsou lepší, někteří jsou horší,
zrovna tak, jako všude jinde.
• Co se týká úpadku, soudci jsou velmi odpovědní a dělají svoji práci dobře. Standardně to
v Americe vypadá tak, že soudci původně pochází vlastně z právnické profese, protože oni
vlastně původně jsou právníci a pak se dostanou mezi soudce. Pak máme finanční poradce,
právníky apod.
• Za čtvrté máme transparentní sytém, to je naprosto klíčové. Všechno musí být transparentní, lidé musí mít přístup k informacím a všechno se to musí dít v reálném čase.
• Za páté systém musí předpokládat, že strany si
hlídají své vlastní zájmy, protože když se obrátíte na soud, tak musíte vědět co chcete a musíte si svůj zájem sledovat.
• A tím posledním bodem je, že ten systém vytváří stejné hrací pole pro všechny. Všichni
mají stejná práva.
55
Záznam z diskuse
Článek 11 je pro dlužníky pod kontrolou. Zmínil jste
se o tom, že je potřeba mít relativně robustní zákony
ve spoustě oblastí. Ať již se jedná o dohled nad příslušnou profesí, o kontrolu porušování povinností na
straně statutárních orgánů. Je zkrátka potřeba mít
jistotu, že můžete odvolat statutární orgány pokud se
nechovají správně. Je to životaschopné řešení v českém prostředí? Mělo by to být zváženo při přípravě
nového zákona v ČR?
Já jsem tady pouze na návštěvě a neznám zdejší kulturu.
A nesnažím se tady tvrdit, že znám tu dynamiku, ale předpokládám, že ano. Určitě zde bude nějaké přechodné období
k robustní tržní ekonomice a v tom mezidobí, bez ohledu jak
ten vztah vypadá teď, se dostanete do té fáze a do těch statutárních orgánů se dostanou lidé, kteří to budou dělat správně.
Samozřejmě, co se týče té oblasti, kdy soud může odvolat příslušné statutární orgány úpadce apod., myslím si, že by to
mělo být průchodné a dle mého názoru je to ta nejsprávnější
věc, kterou tady můžete udělat.
Jménem anglických kolegů bych uvedl, že v Anglii
máme sanační principy a nucenou správu podle zákona z roku 1986. Máme to tam trochu jinak než
v Americe, ale u nás to tak jak to máme funguje. Možná, že to nefunguje v Německu a Rakousku, ale ve
Velké Británii to už desítky let funguje. Máme spoustu
zkušeností s provozováním nucené správy v Anglii.
Lze obdivovat, jak vlastně tato oblast v Americe funguje. Myslím si, že naši soudci by se od nich měli učit.
Určitě bychom měli fandit tomu modelu prioritního
financování. Největší problém s Článkem 11 je, že to
stojí moc peněz. A to je ten největší problém. A je to
určitě důsledek takovéhoto modelu. Takovýto model
musí obsahovat i kontrolu nad plněním tohoto modelu. A to samozřejmě všechno společnost stojí spoustu
peněz, může jí to až zabíjet. Zejména se to týká určitých podniků, kdy vlastně v rámci reorganizace dojde
k omezení činnosti podniku. Pokud ve finále dojde
k prodeji podniku, pak to lze udělat za mnohem méně
peněz, než dříve projdete tou reorganizací.
To je velmi spravedlivá charakteristika. Americký Článek 11 je
opravdu velmi náročný na profesionály a je to velmi drahé.
Třeba celkové náklady na právní zástupce v případě ENRONu
budou 800 mil. USD. Ty dluhy jsou zhruba 60-70 mld. USD.
Takže když si to porovnáme, opravdu je ten proces drahý.
Pokud jde o ten druhý podnik, nakonec došlo k likvidaci a prodeji. Já jsem se zmiňoval o tom, že 83 % žádostí o prohlášení
konkursu a o ten Článek 11 skončí likvidací. A proto jsem se
zmiňoval o tom, že když ten podnik není připraven na reorganizaci, musí dojít k likvidaci. Pokud ale vůbec nemáte systém
na reorganizaci, tak každý podnik skončí v likvidaci. Takže
můžeme na jednu stranu říkat, že je to drahé, ale je to o tom, že
ty peníze, které si profesionálové podle Článku 11 vydělají je
třeba vnímat pozitivně. Většina akvizic, které probíhají ve Spojených Státech, vyplývá z činnosti podle Článku 11, v důsledku
žádosti o vyhlášení konkursu.
56
Jenom stručně, v případě zmíněného podniku bylo od počátku
jasné, že dojde k prodeji. Jde mi o to, že co se týče těch vysokých
nákladů, je zde ještě další věc – vzájemná konkurence těch
jednotlivých partnerů toho procesu. A to může celý proces trochu narušovat. Je potřeba mít na paměti, že americký právní
systém je subjektivní, trochu odlišný od jiných právních systémů. Velkou roli v něm hrají jednotlivé volební obvody, politici
mají své hlasy a jim jde o celý ten proces. Moje zkušenost ze
Spojených Států za posledních 3-5 let je taková, že soudy jsou
stále více aktivní při posuzování odměn těch profesionálních
pracovníků. Máte pravdu v tom, že celý ten proces se může
velice prodražit.
Poznámka:
JUDr. Zetocha nám popsal konkurs v ideální podobě, tak
jak by měl vypadat a k čemu by to naše úpadkové právo
mělo směřovat. Lze shrnout, že v ČR většina těch podniků
takto zpeněžována není. Potom je potřeba i vzít tu normu,
která se připravuje a neplácat se po ramenech s tím, že ta
norma je dobrá, ale jak nakousla paní prezidentka Veselá,
tak před se jenom ta česká kotlina má určitá specifika a v těch
některých českých hlavách se velmi dobře umí vymýšlet, který
ten paragraf, jak je kulatý obejít tak, aby věřitel byl co nejvíce
zkrácen. My samozřejmě nabízíme našim americkým a britským kolegům, aby přijeli do Brna podívat se do jednoho
bývalého strojařského zbrojního gigantu. Možná by to stálo
za úvahu napsat o tom i nějakou knihu, pojednání. Možná,
že jste s těmito problémy z médii seznámeni. Důležité je vyvození té osobní odpovědnosti bývalých statutárních orgánů,
protože není možné, aby jedni a tytéž lidé byli ve 40, 50 až
60 společnostech a stále se objevovali v dalších, nových a aby
takto docházelo k majetkovým škodám. Správce konkursní
podstaty musí mít zájem na tom, aby ten zákon byl co nejvíce efektivní. Více než 50 % konkursních správců přichází do
konkursu, kde není žádny majetek a nabízí se logická otázka. Copak ten podnikatel nevytvořil žádné majetkové hodnoty, které by bylo potřeba zpeněžovat ? Čili tady je hlavně
potřeba, dát důraz na to, aby ty majetkové hodnoty byly dohledány a byly dohledávány efektivně. My nemůžeme prodat
podnik, když máme 10 nebo 15 vylučovacích žalob a budeme 3, 4 roky čekat na jejich výsledek. I to provázání a to je
možná i směrem k panu profesorovi Zoulíkovi, s ostatními
zákony, proto že jestliže zde se třeba jedná o zbrojní výrobu,
tak narážíme na speciální ustanovení zákona o zbraních
a střelivu, kdy zbrojní licence na výrobu zanikají prohlášením konkursu a potom tam následuje 30 až 40 denní lhůta,
kdy subjekt nemá licenci a nemůže vyrábět. Ale co s těma
zaměstnanci. Jestliže je propustíte, nikdy to už nedáte dohromady. A to jenom snad jeden příklad za všechny.
Tak že to je jenom takový malý příspěvek tady k této diskusi,
možná, že by se to mělo trošičku otevřít i tímto směrem a ta
otázka osobní zodpovědnosti, je její potřeba otevřít i v té rovině
trestně právní protože za těch 10 let je možné konstatovat, že ta
preventivní funkce trestního práva selhala a možná trošičku té
represe by neškodilo.
Soud může v USA určit, aby někdo půjčil peníze, tedy
nějaká banka podniku v úpadku. Můžete tuto myšlenku rozvést, jak to funguje? Soud může donutit banku
nebo nějaký státní orgán, jako je například Konsolidační agentura, aby skutečně vložil peníze do takového podniku?
Hovořil jsem o tom, že v rámci financování může soud nařídit
proti vůli vypůjčitele půjčit peníze úpadci. Ale zjistíte, že ve
Spojených Státech jsou určitá pravidla, která se vztahují na
skupiny investorů, na skupiny finančních institucí, které půjčují právě takovýmto subjektům. Tito právníci zařizují takovéto výpůjčky. Soud nemůže někomu, kdo nechce půjčit peníze,
takovou věc nařídit. Ale může mu dát prvořadé postavení
a tím ho zvýhodnit a motivovat k tomu, aby peníze půjčil.
Nemůže ani státní organizaci, Konsolidační agentuře ani nikomu nařídit, aby poskytl takovou půjčku proti své vůli. Nicméně může jeho postavení natolik zvýhodnit, že se k tomu ten
subjekt odhodlá.
Článek 11 se může vztahovat pouze na podniky od
nějaké velikosti. Zajímalo by mně, jestli lze použit nějakou praktickou hranici, buď na počet zaměstnanců,
nebo na výši obratu pod kterou už tento postup nemá
efekt.
Pokud jde o tu první otázku týkající se Článku 11 – jestli by
tam mohl být stanoven určitý limit co se týče např. 200 tis. Kč
hrubých výnosů ročně nebo pod., určitě bychom takový limit
stanovit mohli. Ve Spojených Státech, podíváte-li se na těch
1400 případů, to nebyly všechny podniky velikosti ENRON.
ENRON byl výjimka, zbytek byly malé firmy, firmy střední
velikosti. Měly nějaký majetek, ale nebyly to ohromné korporace. A stejně se u nich uplatňoval článek 11, protože nechtěly
zvyšovat a navyšovat svůj dluh. Takto to funguje. Pokud si do
zákona stanovíte limity, určitá omezení, to má v sobě trochu
nebezpečí. Zákon přestane být pružný. Máte-li firmu, která
nemá žádné jmění, jak už tady bylo řečeno 50% případů v ČR
je takových, v Americe by se asi v takovém případě neuplatňoval Článek 11. A jak říkal můj kolega z Velké Británie, celý
ten proces není levný. Pokud nemáte žádné jmění, tak jak to
zaplatíte? Jak zaplatíte ty, kdo bude provádět reorganizaci?
Nebude na výplatu těchto lidí. 50 % všech případů úpadku by
asi nepřicházelo do úvahy pokud jde o aplikaci Článku 11.
Nemělo by význam něco takového řešit
Jaké nároky mohou uplatnit zaměstnanci tohoto podniku v případě použití Článku 11, protože samozřejmě
často reorganizace předpokládá nezbytnost propouštění zaměstnanců a nároky propouštění zaměstnanců jak
v Německu tak v ČR jsou velmi značné a potom tu ekonomiku podniku silně zatíží hned v počátku?
Zaměstnanci mají přednostní pohledávky do určité míry, do
určité výše mzdy. Asi tak 5000 USD na osobu, to je limit.
Ještě než jsou vyplaceni nezajištění věřitelé tak jsou vyplaceni
zaměstnanci. Předtím, než proběhne reorganizace. Ten plán
obsahuje už tento institut přednostních pohledávek. To jsou
záležitosti, které se proplácejí za tři roky předtím než byl prohlášen konkurs. Ale pokud společnost dluží více než limit, potom se to řeší v občansko-právním řízení u soudu. Takto funguje americké právo.
Když je ten proces přípravy reorganizace tak finančně nákladní a náhodou je schválen a pak se nepovede,
kdo zaplatí ty dluhy ?
Ve Spojených Státech, byl-li plán odsouhlasen soudem a rok
poté stále společnost není schopna splatit své dluhy, nesplacené
dluhy většinou jdou v ten moment do likvidace. Jakmile nastane likvidace, potom se dluhy řeší v rámci likvidace jako kdyby
se likvidace zahájila ihned na začátku a vůbec žádná reorganizace neprobíhala. Tam je schválený plán, např. máte 100
USD dluh a 50 USD zbylo po oddlužení, to je určité porušení
podmínek plánu a těch 50 USD je třeba dořešit a splatit později. Většinou se stane, že to splaceno potom už není. Administrativní náklady jsou zaplaceny přednostně. V rámci plánu
reorganizace je to ustanoveno, tyto náklady jsou vypláceny
průběžně všem odborníkům. Odborníci se musí starat o to, aby
jim bylo placeno včas a řádně. To je jejich starost.
Jak to bude u nás ?
Pokud jde o naši navrhovanou úpravu tak se příliš neliší.
Existují i v reorganizaci pohledávky, které můžeme označit
jako pohledávky za majetkovou podstatou. To znamená, že
tyto pohledávky se uspokojují přednostně. Nejde tady jenom za
konkursní podstatou, ale i za majetkovou podstatou. V případě, že náklady reorganizace překročí možnost jejich řešení
v rámci této reorganizace, bude i u nás tedy možné aby, reorganizace přešla do konkursu. Tam by to bylo řešeno konkursním způsobem.
57
Správce konkursní podstaty; úloha
v konkursním řízení, postavení, jmenování;
kvalifikační požadavky
Vážená paní předsedající, vážené dámy a pánové,
vážení hosté,
i přes vyhraněnost tématu dnešní konference, zaměřené na úpadek v České republice, chci hovořit o správci
konkursní podstaty, ale především o jeho úloze v konkursním řízení, jeho postavení a požadavcích na kvalifikaci.
Dovolte mi, abych se stručně vrátila k některým zamyšlením, do června roku 2001, kdy jsem na půdě Parlamentu řídila seminář s názvem „Rekodifikace úpadkového práva v České republice.“ Jednak jsem potěšena, že opět po delší době kolem sebe vidím známé
tváře odborníků na úpadkové právo, a dovolte mi,
abych použila výroku exministra spravedlnosti
JUDr. Jaroslava Bureše „milovníky úpadkového práva.“
Z druhé strany již tak potěšena nejsem, neboť uplynula
poměrně dlouhá doba a zákon o úpadku a způsobech
jeho řešení je stále ve fázi příprav. Vím, že se jedná o mimořádně náročný zákon, který určitý čas na přípravu vyžaduje, a při jehož tvorbě je potřeba široké znalosti zákonů ostatních „západních“ zemí. Rovněž vstup naší republiky 1. května 2004 do Evropské unie nás svými
směrnicemi a Nařízeními Rady ES určitým způsobem
motivují. Nejedná se, jak je někdy zobecňováno, o nový
úpadkový zákon. Mějme na paměti, že se jedná o úplnou
rekodifikaci úpadkového práva a způsobů jeho řešení.
Postavení správce konkurzní podstaty je v současné
době v ZKV velice striktně a zjednodušeně upraveno
v § 8 a 9. Všeobecně si správci stěžují, že nemají k dispozici účinné nástroje k zajištění (vynucení) součinnosti dlužníka i věřitelů, že musí vykonávat řadu vysoce
administrativně náročných činností, které zbytečně
prodlužují dobu trvání konkursů. Rovněž považuji za
problematické, že ve vazbě na některé oblasti práva
(např. v daňové oblasti), není jejich postavení vymezeno s dostatečnou přesností.
Odborná způsobilost správců je do značné míry determinována a velmi úzce souvisí s nedostatečně definovanými kvalifikačními a odbornými požadavky na
výkon funkce správce, se systémem výběru a hodnocení činnosti správců. Lze říci a praxe to potvrdila, že jsou
správci vybíráni v podstatě náhodným způsobem, při
jejich výběru a jmenování často hrají roli osobní kontakty a vazby na soudce příslušných konkursních soudů
a další nahodilé nesystémové faktory. Je pochopitelné,
že vše podléhá vývoji, který mění i charakter naší ekonomiky. Do konkursu vstupují velké podniky s významnými dopady do sociální a ekonomické situace v regionech. To všechno klade nové a vyšší nároky na kvalifikaci správců. Pokud na tuto situaci nezareagujeme, budeme dále hovořit o kolísavé úrovni a velkých rozdílech
mezi odbornou a managerskou vybaveností jednotlivých správců.
58
Hlavním problémem je absence monitorování a dohled nad kroky konkursních správců (a dalších účastníků). Větší práva a účast věřitelů a role věřitelského výboru by měla vést k lepší kontrole a rovnováze systému,
protože v mnoha případech nemají věřitelé dostatek
prostředků a motivace tuto roli převzít, když neexistuje
zavedený a důvěryhodný rámec pro nápravu zneužití.
Kromě obecných požadavků na správce a rozhodnutí
soudu neexistuje žádný regulační rámec pro jmenování
účastníků řízení, jako např. správců, likvidátorů nebo
specialistů na platební neschopnost. V nedávné minulosti mohli správci fungovat pouze jako fyzické osoby, vybírané ze seznamu správců, které vedly příslušné soudy.
V tomto seznamu figurovalo cca 5 000 jmen, včetně
správců bez právního, účetního, ekonomického či managerského vzdělání. Někteří z nich ztratili práci a stali se
správci jen proto, aby měli „nějaké zaměstnání“. Správci
nemusí mít licenci, nemusejí splňovat registrační kritéria,
není nad nimi vykonáván dohled (mimo dohled soudu
nad jednotlivými případy).
Komora specialistů pro krizové řízení a insolvenci
v ČR sice existuje, ale členství je dobrovolné. Má sice
zpracován Disciplinární řád a Etický kodex, ale znovu
připomínám, že je jen občanským sdružením. Komora
byla uznána a asociována INSOL International, mezinárodní organizací sdružující komory z celého světa,
jako největší asociace specialistů pro platební neschopnost. Nezdá se však, že by Komora měla velký vliv na
postupy a tvorbu kritérií pro regulaci specialistů.
Tyto principy nejsou významně dodrženy ani v ZKV,
a ani v praxi. Někteří specialisté a pověřené osoby pracovali velice dobře, víceméně tato kritéria splňují. To
však neplatí pro mnoho jiných. Základním problémem
je nedostatečný systém regulace a monitorování, který
by zajišťoval stejné standardy pro pověřené osoby.
§ 8 ZKV upravuje kritéria pro správce a jejich jmenování, povinnosti a odměny. Již jen pro úplnost připomenu velice zjednodušený způsob výběru správce, který je vybírán ze seznamu správců, vedeného soudem,
kterému konkurs připadl. Správce musí být bezúhonná
osoba, způsobilá k právním úkonům a s přiměřenou
odbornou způsobilostí. Může se jednat o fyzickou osobu nebo v.o.s., která musí jmenovat společníka pro výkon této funkce.
V nově připravovaném paragrafovém znění návrhu
zákona o správci a Komoře správců České republiky
a o změně dalších zákonů, je této problematice věnována daleko větší pozornost. Úmyslně zmiňuji tuto tezi
(rozpracovanou tezi správce) o které se vede diskuse,
zda bude součástí paragrafového znění zákona o úpadku, nebo bude pojata jako samostatný návrh zákona.
Zvláštností této konference, a tím co ji činí výjimečnou, je bezpochyby srovnání jednotlivých témat či
problémových okruhů chcete-li s jejich úpravou ve Spojených státech amerických, Anglii a dalších státech Evropy. To nás staví před zcela jedinečnou příležitost,
která bude-li správně uchopená může otevřít našemu
úpadkovému právu, já v to pevně věřím, zcela nové obzory. Velmi bych si to věřte, přála.
V závěru svého vystoupení bych chtěla znovu upozornit na mimořádný význam funkce správce konkursní
podstaty. Správci konkursní podstaty v součinnosti
s konkursním soudcem mohou velice zásadně rozhodovat o průběhu řízení. Každé jedno řízení má dopad nejen na činnost jednotlivých společností, akciovek, družstev, apod., ale na tom konci v celém spektru součtů má
i zásadní dopad do ekonomiky tohoto státu. Jen pro
ilustraci uvedu, že v letech 1997 až 2001 bylo podle
shromážděných informací prohlášeno v České republice celkem 10 741 konkursů. Tento údaj se týká všech
prohlášených konkursů, nejen konkursů podniků, ale
i fyzických osob – podnikatelů. Nemluvě o hmatatelném úbytku „hmotných“ výrobků a služeb, tak prohlášení konkursu v tomto období zasáhlo celkem 140 927
pracovních míst.
Výše uvedená čísla bez komentáře velice jasně vypovídají o přímé či nepřímé možnosti správce ovlivnit svojí
prací nejen průběh jednoho konkursu, ale současně významně i celkovou ekonomiku státu.
Myslím si, že je proto nutno věnovat postavení správce v nově připravované rekodifikaci úpadkového práva
a způsobech jeho řešení daleko větší pozornost.
Rozpracované tezi správce, jak jsem průběžně informována, je věnována již od roku 2000 mimořádná
pozornost členem rekodifikační komise Ministerstva
spravedlnosti ČR, panem Ing. Erichem Deutschem,
exprezidentem a členem představenstva Komory specialistů pro krizové řízení a insolvenci v ČR. Požádala
jsem jej proto o doplnění mého vystoupení o základní
informaci o současném stavu prací na návrhu paragrafového znění zákona o správcích a Komoře správců
České republiky (zákon o správcích) a o změně dalších zákonů, specificky potom k postavení správce,
jmenování a kvalifikačním požadavkům. Tímto mu
předávám slovo.
Správce a jeho zaštítění profesní organizací
Ing. Erich Deutsch
Vážené dámy, vážení pánové, vážení hosté,
děkuji za uvedení mého příspěvku paní poslankyní
JUDr. Dundáčkovou. Ve svém příspěvku chci rámcově
přiblížit základní filosofii rozpracování teze správce
a jeho zaštítění profesní organizací, komorou v kontextu návrhu připravovaného paragrafového znění zákona
o správcích a Komoře správců České republiky
a o změně dalších zákonů.
Věcný záměr zákona o úpadku a způsobech jeho řešení byl schválen vládou 3. října 2001. Na základě
schváleného věcného záměru zákona komise MS ČR
pro rekodifikaci úpadkového práva zahájila práce na
rozpracování jednotlivých tezí. Již v průběhu projednávání jednotlivých tezí návrhu zákona o úpadku vyplynulo, že budoucí zákon o úpadku bude velmi komplexní
a rozsáhlý (kodex řádově o stovkách §§) a komise proto
rozhodla, že téma správců konkursních podstat a jejich
profesionalizace bude zpracováno ve formě samostatného návrhu zákona o správcích a Komoře správců České
republiky a o změně znění dalších zákonů (dále jen „zákon o správcích“), který by přímo navazoval na samotný
zákon o úpadku s tím, že alternativně se bude uvažovat
i o zapracování této materie přímo do textu zákona
o úpadku. Zástupce ČAK byl jedním z členů užšího pracovního kolektivu zpracovatelů návrhu zákona o správci,
když předtím sám rámcově, formou návrhu, rozpracoval
jednotlivá ustanovení.
Na základě předchozího návrhu rozpracované teze
správce a následného připomínkování, včetně nových
poznatků, ale především striktního požadavku na dodrMezinárodní konference o úpadku v ČR
žení původního schváleného věcného záměru vlády
ČR, bylo provedeno přehodnocení paragrafového znění zákona o správcích. V současné době je věcný záměr
zákona o úpadku v tomto směru prozatím nenaplněn
a legislativní práce v rámci Komise MS ČR znovu probíhají pod vedením prof. Zoulíka.
Nová koncepce postavení správce konkursní podstaty a řešení formy jeho profesionalizace by měla vycházet nejen z dosavadních zkušeností a znalostí, ale měla
by navazovat i na novou koncepci rekodifikace - nového zákona o úpadku.
Je faktem, že k velkým nedostatkům platné právní
úpravy současného konkursního práva (zákon
č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění
pozdějších předpisů a jeho prováděcí vyhláška
č. 476/1991 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení
zákona o konkursu a vyrovnání) patří mj. rovněž:
a) neexistující právní úprava jednotného systému
vzdělávání správců, který by zabezpečil minimální
odborný a metodický standard osob zapsaných
v seznamech správců,
b) nedostatečná právní úprava minimálních kvalifikace a úrovně všeobecných a odborných znalostí
a dalších podmínek nezbytných pro zápis do seznamu správců a pro výkon funkce správce,
c) absence právní úpravy správněprávní (kárné) odpovědnosti správců, procesní úpravy kárného řízení
a promítnutí odpovědnosti za porušení zákona
správcem do jeho postavení majetkového a institucionálního (kárná opatření), nejen s účinkem pro
59
jedno konkursní řízení, ale s důsledky pro činnost
konkrétního správce v oblasti konkursu a vyrovnání
jako takové,
d) chybějící právní úprava jednotného seznamu správců, kdy stávající systém vedení seznamů v rámci
obvodů jednotlivých krajských soudů je chaotický
a nepřehledný; to nahrává zneužívání a obcházení
zákona o konkursu a vyrovnání, vyhýbání se odpovědnosti za porušení zákona a důsledkem je duplicita (multiplicita) zápisů jedné osoby jako správce ve
dvou a více seznamech,
e) torzovitá a nedostatečná institucionální úprava systému organizace těch, kteří působí v rámci konkursního a vyrovnacího řízení, tj. správců konkursních
podstat, vyrovnacích správců, zvláštních správců
příp. předběžných správců (dále jen „správci“), která
souvisí s výše uvedenými problémy a je s nimi vzájemně podmíněna.
Otázka odborné způsobilosti správců je do značné
míry determinována a velmi úzce souvisí s celkovým
systémem výběru, požadavky na kvalifikaci a odbornou
úroveň správce jako takové, jakož i s nedostatečně řešenou odpovědností a neexistujícím systémem sankcí
vůči správcům porušujícím právní úpravu nebo postup
s odbornou péčí. S tím velmi úzce souvisí i kolísavá
úroveň a velké rozdíly mezi odbornou a manažerskou
vybaveností jednotlivých správců. Uvedené problémy
jsou přitom systémového charakteru a vyplývají ze současného systému organizace a výběru správců a celkově
i ze způsobu jejich zápisu a jmenování do funkce v jednotlivých řízeních.
Z trendů moderního konkursního práva vyplývá, a to
nejen v rámci České republiky ale celosvětově, že právní úprava konkursního práva se bude ubírat směrem
k větší komplexnosti a rozsahu (ve formě podstatného
rozšíření právní materie oproti současné situaci z hlediska množství právních norem), ale i větší komplikovanosti a náročnosti právní úpravy a aplikace úpadkového práva v souvislosti se zavedením a rozvojem dalších forem řešení krizových situací (úpadku). Příkladem
tohoto předpokládaného budoucího vývoje může být
rozvoj úpadkového práva v posledních 15 letech
v USA. Spolu s tím by mělo jít i zvyšování kvalifikace
správců a jejich celková profesionalizace. Tomu však
současný nevyhovující (neexistující) systém organizace
správců a právní úprava vůbec neodpovídá a takový vývoj ani neumožňuje. Proto s vlastní právní úpravou procesu konkursního a vyrovnacího řízení velmi úzce souvisí a jeho kvalitu podmiňuje i kvalita právní úpravy způsobu, forem a metod organizace správců podstaty, kontrola
dodržování zákonných povinností a minimálního standardu majetkové odpovědnosti a povinného pojištění
z odpovědnosti správce za škodu (problematika tzv. profesionalizace správců podstat). Současný stav, jak konstatovala i Legislativní rada vlády České republiky, je neúnosný a žádá si konečné, ale především věcné, řešení.
V současné právní úpravě je správcům a jejich postavení věnována pouze torzovitá a kusá právní úprava
více či méně doplněná prováděcí vyhláškou (§ 8 zákona
č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, vyhláška
č. 476/1991 Sb.). V praxi konkursního (a v budoucnu
60
obecně insolvenčního) řízení a při jeho aplikaci soudy
však v současné právní úpravě existuje řada nejasností
a nedořešených otázek týkajících se správců, jejich postavení, povinností souvisejících s výkonem jejich funkce v konkursním a vyrovnacím řízení, organizací jejich
vzdělávání a zvyšování kvalifikace resp. sankcí za hrubé
či opakované porušování zákona atd.
Jediným systémovým a vhodným institucionálním
řešením výše nastíněných problémů se proto v konkursní praxi jeví zavedení profesionalizace správců podstat
a jejich organizace ve veřejnoprávní profesní komoře
zřízené zvláštním zákonem. Profesní komora by vykonávala zájmovou samosprávu (delegace výkonu veřejné
moci) v dané oblasti po vzoru ostatních právních profesí resp. profesí s právem úzce souvisejících, jako je
tomu např. u advokátů při výkonu právních služeb
(zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii ve znění pozdějších
předpisů) nebo u auditorů (zákon ČNR č. 524/92 Sb.,
o auditorech a Komoře auditorů České republiky).
Doktrinální argument, že správce konkursní podstaty
není profesí ale výkonem funkce, a proto nelze osoby
zapsané do seznamu správců podstaty sdružovat ve veřejnoprávní profesní komoře ze zákona, neobstojí. Ve
veřejnoprávní profesní komoře zřízené zákonem je
sdružena řada jiných skupin osob specializovaných na
určité činnosti, jejichž podnikání nemá živnostenský
charakter, ale má charakter „svobodného povolání“. Za
všechny lze jmenovat například soudní exekutory, kteří
jsou povinně sdruženi v Exekutorské komoře ČR zřízené zákonem č. 120/2001 Sb. V jejichž případě se jedná
typicky o výkon funkce a svojí povahou se blíží nejvíce
výkonu funkce správce konkursní podstaty. Lze ale
jmenovat i další případy, například daňové poradce,
a další.
Smyslem navrhovaného systému pro správce konkursní podstaty není pouhé provádění administrativní
agendy, ale především vytvoření institucionální základny pro zavedení systému profesního a odborného vzdělávání správců, zvyšování jejich kvalifikace a zajištění
dalšího vzdělávání a profesionální průpravy správců,
vedení a pravidelná aktualizace jednotného systému
správců a rovněž systém přísné disciplinární odpovědnosti – kárného řízení.
Nová právní úprava, která hodlá seriozně řešit shora
uvedené problémy, by proto m.j. jako institucionální
základ, měla zřídit veřejnoprávní samosprávnou profesní komoru, sdružující všechny správce podstat - Komory správců České republiky (dále jen „Komora“). V návaznosti na to, by spolu se statusovou částí měla být
součástí zákona o správcích úprava kárné odpovědnosti
správců podstat a kárného řízení, prováděného Komorou na návrh kárného žalobce (ministr spravedlnosti,
předseda kontrolní rady a předseda krajského konkursního soudu). Jedná se tedy o zavedení standardního
způsobu řešení.
Je důležité zdůraznit, že zákon o správcích by měl
být koncipován tak, aby byl kompatibilní nejen se stávajícím zákonem o konkursu a vyrovnání ale i s připravovanou rekodifikací konkursního práva – zákonem
o úpadku, aby právní úpravu konkursního a vyrovnacího řízení doplňoval o statusovou, organizační a kárnou
organizaci správců.
Dále je nutné zdůraznit, že nová právní úprava by neřešila samotnou procesní činnost správců, která je upravena v zákoně o konkursu a vyrovnání případně bude
předmětem právní úpravy v novém zákonu o úpadku. Na
tuto procesní úpravu by však navazovala a ji doplnila.
Zákon o správcích by měl akcentovat i závěry judikatury
Ústavního soudu o postavení správce jako veřejného orgánu.
Mezi základní pozitivní dopady navrženého řešení by
zcela jistě patřilo odbřemenění soudů od administrativy
spojené s vedením seznamu správců, jejich zápisy, vyškrtáváním apod. a možnost, aby se soudy soustředily na
neustále narůstající spornou agendu. Dalším významným
aspektem by byl i princip samofinancování, na kterém by
Komora byla ekonomicky založena (z příspěvků členů),
který by ulehčil i výdajům ze státního rozpočtu na uvedenou oblast.
Návrh zákona o správcích by mohl dále upravovat
právní úpravu jednotný seznam správců vedený Komorou, který by měl charakter veřejného seznamu a právní
úpravu vedení centrálního/jednotného seznamu správců Komorou (v elektronické formě), podmínky pro zápisy do seznamu a vyškrtnutí z tohoto seznamu, způsob výkonu činnosti správce.
Základním principem, na kterém by navržená právní
úprava měla stát, je zachování stávajících podmínek pro
vstup do profese správců podstat, tj. automatický zápis
osob, které jsou ke dni účinnosti zákona zapsány v seznamech správců konkursních podstat vedených jednotlivými krajskými soudy podle dosavadních právních
předpisů, do seznamu správců podle navrženého zákona, včetně advokátů a notářů (tzv. seznamy „A“) a jiných vhodných osob (tzv. seznamy „B“). U nově zapisovaných osob do seznamu správců by bylo vyžadováno absolvování základního vzdělávacího kursu organizovaného Komorou v rámci jednotného systému vzdělávání správců a složení odborné zkoušky správce, kterou by metodicky, odborně a organizačně zajišťovala
Komora ve spolupráci s členy zkušebních komisí jmenovaných ministrem spravedlnosti.
Tato navržená úprava by tak zajišťovala volnost a rovnost pro vstup do odvětví, tj. pro zápis do seznamu
správců podstat tím, že by vytvářela standardní, jednotné a pro všechny stejné podmínky, aby se tak zabránilo
„cechovnictví“ a tendencím k monopolizaci; a to
i právními prostředky (možnost podat žalobu). Osoby,
které by měly zájem se stát správcem v budoucnu po
nabytí účinnosti zákona o správcích, by jako jednu
z podmínek pro zápis do seznamu správců musely složit odbornou zkoušku, na kterou by navazovalo další
vzdělávání v rámci Komorou organizovaného a zajišťovaného jednotného systému vzdělávání správců.
Po splnění podmínek pro zápis do seznamu správců by
uchazečům vznikl nárok na zápis do seznamu. Zápis do
seznamu, resp. vyškrtnutí ze seznamu správců, by obdobně jako je tomu např. u advokátů mělo konstitutivní
účinky, zápisem do seznamu by se uchazeč stával správ-
cem a nabýval by právo být ustaven či zvolen do funkce
správce (za podmínek upravených zákonem o konkursu
a vyrovnání), vyškrtnutím ze seznamu by tohoto práva
pozbýval. Zákon by musel obsahovat standardní opravné
mechanismy před nezákonným rozhodnutím nebo před
nečinností (žaloba). Zákon by zároveň musel stanovit
kvalifikační a odborná kritéria a další podmínky pro zápis
do seznamu správců a vymezovat skutečnosti, které jsou
důvodem pro vyškrtnutí ze seznamu.
Výkon funkce správce, stejně jako nyní, by byl vykonáván mimo režim živnostenského zákona, na základě
zvláštního zákona –zákona o správcích.
První předložená verze návrhu zákona o správcích byla
připomínkovaná ČAK dne 31. ledna 2003. Připomínky
byly potom následně a bezprostředně během měsíce projednány na ČAK za účasti předsedy komise MS ČR
JUDr. Zdeňka Krčmáře, zástupců ČAK a zástupců
KSKŘI v ČR dne 7. února 2003. Došlo ke zpracování
kompromisního řešení, které požadovali zástupci ČAK.
Ve vztahu k advokátům se pak v zásadě nabízí dvě
možná řešení:
1. advokát by byl ve stejném režimu jako ostatní
správci podstaty, tedy včetně povinného členství v Komoře správců; musela by být rovněž
upravena slučitelnost výkonu advokacie a výkonu činnosti správce, jakož i slučitelnost
členství v obou komorách, tj. jak v ČAK tak
i v Komoře správců. Toto řešení by nastavilo
jednotné podmínky pro výkon funkce správce a bylo by systémově nediskriminační vůči
ostatním správcům podstat nezapsaným do
seznamu advokátů.
2. advokát by byl zcela vyňat z režimu zákona
o správcích a zůstala by tak v zásadě zachována stávající právní úprava i praxe, kdy advokát
by podléhal kárné pravomoci ČAK, nebyl
by členem Komory správců atd; zde by bylo
nutno upravit i navazující otázky, jako je např.
zápis advokátů do jednotného seznamu správců vedeného Komorou správců, atd. I když
tuto formu nepovažuji za systémovou, lze
o ně v rámci možného kompromisního řešení
rovněž diskutovat.
Je zcela logické, že pohledů a názorů, ale i koncepcí,
může být více. Lze parafrázovat, že „co odborník, to
minimálně jeden názor“. Řešení vyústilo v teze o nikoli
klasickém komorovém systému. Návrh výše uvedené
koncepce však byl dlouho promýšlen a zpracováván na
základě široké diskuse a za účasti a přispění řady odborníků i praktiků z oblasti konkursního práva. Je postaven na
standardním způsobu řešení. Věřím osobně, ale i mnoho
mých kolegů, že navržená koncepce představuje reálný
a hmatatelný způsob řešení řady současných problémů.
Zákon o správcích postavený na této variantě by tak
mohl přispět k celkové nápravě současné tristní situace
v konkursní praxi.
61
Postavení správce, úloha věřitelů
při výběru správce, systém hodnocení
a kárná odpovědnost v Anglii
Desmond Flynn
KRÁTKÝ HISTORICKÝ EXKURZ
• skandály v 19. století
• majetek promrhán „při projednávání ekvitním soudem“
• Charles Dickens
•
•
•
A JEŠTĚ TROCHU HISTORIE!
• zákon o konkursu z roku 1883 – oficiální správci konkursní
podstaty
• úloha vyšetřovatele ve veřejném zájmu, jakož i úloha
správce/likvidátora
A ZNOVU HISTORIE! 1883 AŽ 1986
• zákon o konkursu z roku 1914; zákon o platební
neschopnosti z roku 1976
• kolem roku 1950 jsou již všichni oficiální správci konkursní
podstaty státními zaměstnanci Ministerstva obchodu
a průmyslu
• oficiální správci konkursní podstaty a jejich asistenti jsou
rovněž úředníky soudu
• všechny případy konkursu a zrušení společností řeší soud
a předjednává oficiální správce konkursní podstaty
ZÁKON O PLATEBNÍ NESCHOPNOSTI Z ROKU 1986
• rozsáhlá reforma úpadkové legislativy
• zavedeny nové postupy: dobrovolné vyrovnání, nucená
správa
• profesionalizace práce v oblasti úpadku
TYPY ÚPADKU SPOLEČNOSTÍ
• správa zástavním věřitelem
• nucená správa
• dobrovolná likvidace věřiteli
• povinná likvidace
• návrh podniku na dobrovolné vyrovnání
TYPY ÚPADKU JEDNOTLIVCŮ (FYZICKÝCH OSOB)
• návrh jednotlivce (FO) na dobrovolné vyrovnání
• konkursní řízení
KDO TO PLATÍ?
• věřitelé! (vždy)
• dlužník (zřídka)
• stát (od 1. dubna 2004)
KONTROLA ZE STRANY VĚŘITELŮ
• žádná v případech, kdy případ řeší oficiální správce
konkursní podstaty
• věřitelé se sejdou a jmenují likvidátora v případě dobrovolné
likvidace věřiteli a v případě povinné likvidace
• soud, jednatelé/členové představenstva společnosti nebo
držitel „pohyblivé“ zástavy mohou jmenovat správce
• věřitelé se mohou sejít a jmenovat zástupce v případě
konkursu
• výbor věřitelů může být vytvořen v případě konkursu
a dobrovolné likvidace věřiteli
• a v případech povinné likvidace a konkursu, kdy je oficiální
správce konkursní podstaty nahrazen likvidátorem/
správcem
• hlas věřitelů o poplatcích specialistů pro krizové řízení
ODBORNÝ DOHLED
• každý dotčený orgán musí zavést systém pravidelného
dohledu nad specialisty pro krizové řízení
• dohled ICAEW a IPA (Sdružení specialistů pro krizové
62
řízení) provádí společné oddělení pro dohled nad úpadky
společné standardy
poplatky – Ferrisův výbor
stát systematicky nesleduje poplatky – ale každý dotčený
orgán podléhá kontrole Insolvency Service (služba pro
dohled nad úpadky)
Na rozdíl od svých kolegů z Velké Británie, kteří jsou ze
soukromého sektoru – právníci, účetní, já jsem státní
zaměstnanec, pracuji pro britskou vládu na Ministerstvu průmyslu a obchodu a mám na starosti mj. vedení
naší služby pro krizové řízení. Zároveň poskytuji poradenství příslušným ministrům pro oblast krizového řízení. Já se svými kolegy jsem byl odpovědný za návrh
nedávné legislativy kladoucí si za cíl reformovat insolvenční právo ve Velké Británii. Ty zákony vešly v platnost v roce 2002.
Chtěl bych hovořit zejména o úloze správce a likvidátora v rámci konkursního řízení ve Velké Británii, ale
obávám se, že Vám nejdříve budu muset dát takovou
maličkou exkursi do historie, aby jste pochopili proč
jsme tam, kde jsme. Bohužel se budeme pohybovat
různými stoletími, ale když tak učiním, tak mám pro
Vás připraven takový krátký příběh, na kterém Vám
chci vysvětlit, že trvá určitou dobu, než se projeví změny zákona v činnosti institucí, než vlastně dojde k plné
účinnosti.
Američtí turisté, manžel s manželkou, viděli krásný
zelený trávník před jedním soudem v Anglii. Ten trávník byl opravdu anglickým trávníčkem. Přišel tam zahradník a začal ten trávník sekat . Ti američané povídají to je krásný trávník, jak se Vám daří ho takhle hezky
udržet? A ten zahradník říká, no ono to zase není tak
těžké, to je docela jednoduché. Každý duben musíte
vždycky tu trávu provzdušnit a musíte ji také v dubnu
pohnojit, také ji musíte celé léto velmi dobře zalévat
a zhruba tak v listopadu to zase musíte trošičku zastřihnout a pohnojit a celé léto, když vlastně ta tráva roste,
tak to musíte sekat dvakrát týdně. A to je všechno.
A oni na to řekli a to je všechno co s tím děláte a výsledkem je takový krásný trávník? A on říká ano. Přesně
tak to je. Když to budete dělat 400 let, tak ten trávník
bude takto vypadat. Takže opravdu to chvilku trvá, než
se Vám podaří věci dostat tam, kde je potřebujete.
Nyní exkurz do historie. Zhruba v polovině 19. století kolem roku 1850 - 1860 správci konkursní podstaty,
kteří byli téměř výhradně právníci, byli obviňování
z korupce a opravdu těch poctivých správců moc nebylo. Pokud si přečtěte jakoukoliv knihu od Charlese
Dickense, tak si ty okolnosti uvědomíte, zdlouhavá
soudní řízení a samozřejmě na tom vydělávali právníci.
Spousta majetku byla promrhána a majetek nebyl rozdělován tak jak měl. V důsledku těchto skandálů byla
legislativa nucena přijmout zákon o úpadku v roce
1883, který ustanovoval úřední správce. Ten byl jmenován tzv. prozatímním správcem v každém konkursním řízení nařízeném soudem. A poté vlastně jednal
i jako likvidátor společnosti, která měla být zlikvidována na příkaz soudu. Úřední správci byli státní zaměstnanci, výplatu dostávali od státního orgánu
a byli považováni za úředníky soudu. Bylo to vlastně
opatření, které mělo řešit všechna konkursní řízení, ať
již v tom konkursu byl majetek či nebyl. Úřední
správce jednal jako správce pokud věřitelé nemohli
jmenovat jiného správce konkursní podstaty.
Tím, že došlo k přijetí toho zákona o úpadku v roce
1833, bylo rozhodnuto o tom, že bude přijat jeden
filozoficky přístup a ten zněl tak, že úpadce se musíčestně chovat vůči tomu správci, a že je možné chránit úpadce před úpadkem, před tím, aby se na něj tak
zvaně vrhli věřitelé. Úpadci na druhé straně musí dát
k dispozici ten majetek, který tam ještě je a přiznat
svou chybu. A stále ještě existuje spousta opatření,
kterými je možné donutit podniky, aby takto jednaly.
Takže pokud třeba skrýváte majetek před správcem,
tak se dopouštíte trestného činu. Pokud nezpřístupníte všechny informace o majetku úřednímu správci,
opět se dopouštíte trestného činu. Pokud úpadce neposlechne úředního správce, může dojít k veřejnému
slyšení u soudu, a pokud se nedostaví k soudu, tak jej
možné je zatknout a dát do vazby. Takže je to celkem
vážné. Společnost se na to dívá tak, že podniky v úpadku musí opravdu důsledně vysvětlit, proč se dostaly do
úpadku.
Mám na starosti úřední správce v Anglii a Walesu.
Můžu je pouze obecně navádět, jak by měli řešit všechny své případy, protože oni jsou sami úředními osobami, veřejnými činiteli a oni dle svého vlastního uvážení
rozhodují v těch jednotlivých případech. To znamená,
že já prostě nemůžu zvednout telefon, zavolat jim a říci, v tomto daném případě uděláš toto takhle. Já jim
mohu pouze obecně dát nějaké instrukce, nikoliv
v konkrétních případech. Tito úřední správci jsou také
zodpovědní za likvidace společností, pokud soud rozhodné o likvidaci v případě kdy ve společnosti již není
majetek. Úřední správce bude vykonávat funkci likvidátora a zlikviduje společnost. Pokud je tam minimální
objem majetku, tak zajistí jeho realizaci, aby se uhradily
náklady řízení. Pokud získá z realizace ještě nějaké prostředky tak vrátí co může věřitelům.
Tato ustanovení byla potvrzená v roce 1914, když byl
vydán nový zákon. Proběhly tam určité revize původního zákona a do roku 1986 tato ustanovení platila a některá z nich vlastně platí až dodnes.
Do roku 1986 bylo totiž možné, aby se kdokoliv stal
likvidátorem nebo správcem konkursní podstaty za
předpokladu, že nebyl nepříčetný a že neměl za sebou
trest odnětí svobody. Po tomto roce se ustavila samostatná pravidla pro tuto profesi a tato pravidla nadále
platí až dodneška. Některé předpisy byly převzaty a ministerstvo uznávalo některé organizace, např. komory
jako subjekty, které mají oprávnění udělovat licenci.
V Anglii bylo asi sedm takovýchto organizací /komor,
které měly možnost přidělovat oprávnění svým členům
k tomu aby působili jako správci konkursní podstaty.
To znamená mohly udělovat těmto osobám licenci.
Zaleželo tedy na těchto komorách aby přesvědčily ministerstvo, že mají svůj vlastní Etický kodex, svá vlastní
pravidla, která zajistí profesionální přístup k udělování
licencí.
Ministr mohl udělit licenci jednotlivcům, kteří nebyli
členy komor. Zajímavé je, že 2800 osob má v rámci Velké
Británie toto oprávnění, máme 1800 specialistů, a jenom
800 z nich působí v této funkci pravidelně. Zbytek má
zkrátka jenom tu licenci - ale nevyužívá ji. Takže někteří
tuto licenci mají a zřejmě neměli ani důvod proč ji chtít,
možná to pro ně byla spíš prestižní záležitost, zkratka tu
možnost působit jako správci mají, ale nevyužívají ji.
Když správce konkursní podstaty převezme nějaký
případ, tak si musí zajistit pojištění. Musí si uzavřít
smlouvu o pojištění o odpovědnosti za škodu ve výši
toho příslušného majetku. My na to máme příslušné
ustanovení. Existuje určitý proces sledování postupu
jednotlivých členů, je to oddělení v rámci komory, jehož členové sledují jednotlivé případy specialistů na
krizová řízení anebo správců konkursní podstaty. To
funguje podle různých pravidel, podle různých nastavených předpisů. Je ale potřeba říct, že se neřeší až tak
kvalita práce, ale spíše číselné údaje; kolik jste odeslali
oznámení, nebo kolik jste vymohli pro věřitelé peněz,
kolik jste vymohli majetku, atd. Řeší se kvantitativní
aspekty spíš než kvalitativní, protože kvalitativní aspekty se posuzují velice obtížně. Je jednodušší se podívat
na čísla a podívat se na to, jestli někdo odeslal nebo
neodeslal nějaké oznámení. To je totiž objektivní skutečnost, kterou lze sledovat. Je mnohem obtížnější řešit,
do jaké míry ten člověk v rámci své práce splňuje kvalitativní předpoklady. Tam, kde není žádné jmění od
začátku, tak je pravděpodobné, že bude ustaven úředně
zmocněný správce nikoliv správce ze soukromého sektoru. Ale v rámci těch 28 tisíc nařízení soudu, pokud
jde o konkursní řízení do 31. března, tak asi z 20 tisíc
případu, jen 7 až 8 tisíc převzali soukromoprávní správci, kteří potom zpeněžovali majetek a vymáhali dluhy.
Podobný podíl je mezi likvidaci společnosti. Asi 25 %
společností má dostatek majetku na to, aby si věřitelé
mohli dovolit soukromoprávního správce nebo likvidátora. Pokud se specialista na krizové řízení dopustil nějakého nesprávného postupu, nebo se nějakým způsobem
provinil, tak komora, která ho zmocnila, může odejmout
jeho licenci, případně zahájit kárné řízení. To znamená,
že komora může dokonce i dotyčnému uložit pokutu.
Samozřejmě, pokud dotyčný tu pokutu nezaplatí, bude
vyloučen z komory a navěky ztratí možnost získat licenci. Okamžitě poté, co je člověku odebrána licence, tak je
zároveň i vyloučen z komory. Takto teda funguje tento
regulační orgán, není to až tak komplikované jak to zní.
Evropská úmluva o lidských právech je pro obě naše
země zásadním měřítkem, kterým se musíme řídit. Takže samozřejmě odjímání licenci je opět otázkou, kterou
je třeba zvážit i v tomto kontextu.
63
Ještě se chci vyjádřit k tomu úřednímu správci, protože jsem hovořil o tom, že jsou firmy, které nemají žádný majetek. Jak se dostanou tedy do konkursu? Ten
úřední správce je poslední možností. Z 28 tisíc subjektů, které se dostaly v posledním finačním období do
konkursu, asi 70 % z nich se samo zasloužilo o zahájení
konkursního řízení tím, že podaly návrh. Dostaly se
totiž do finačních problémů a požádaly o to, aby se
mohly zbavit svých povinností a závazků.
Můj kolega ze Spojených států dnes dopoledne hovořil o filozofii rekonstrukce, revitalizace, sanace společ-
nosti. My jsme toto řízení v našem zákoně o podniků
z roku 2000 velice zjednodušili a máme tam jasné postupy, které se snaží maximalizovat hodnotu, jež nakonec získají věřitelé. Jde hlavně, a především, o maximalizaci hodnoty. My jsme zjednodušili celý proces.
Zaangažovanost soudu se snížila na minimum a rovněž
jsme také nastavili pravidla, která se týkají lhůt. Ty jsou
poměrně dost přísná. Je to 12 měsíců a o 6 měsíců to
mohou prodloužit věřitelé, ale v této lhůtě je třeba celé
řízení dořešit. V podstatě jde o to, že každé prodlení
jenom navyšuje náklady a snižuje výtěžnost pro věřitelé.
Záznam z diskuse
Vážená paní poslankyně se zmínila o problémech
DPH, co se týče odměny správců. Včera jsem měl
možnost diskutovat tuto otázku s některými správci,
ale zatím nechápu o co jde. Jestli jde o to, co si myslím, tak se mi to zdá velice nelogické a potom nechápu, proč se to nevyřešilo úpravou zákona, aby to prostě mělo logickou základnu?
Ty problémy, které jsem zmiňovala, jsou v podstatě dva. Ten
jeden se týká tzv. vratek DPH, ze kterých správce nadále provozují vlastně podnik v úpadku, respektive mají možnost
provozovat podnik v úpadku. Podle nové právní úpravy mají být vratky DPH započítávány proti pohledávkám státu.
Proti daňovým pohledávkám, což se mně osobně zdá, nevím
jaký je na to názor odborníků, že není správný přístup. Je tím
minimálně stát zvýhodňován v započítávání svých pohledávek vůči ostatním věřitelům. A já mám vždycky pocit, že ten
stát by neměl být tímto výrazným způsobem zvýhodňován.
Pan kolega Plachý během projednávání zákona o DPH v Poslanecké sněmovně podal návrh, aby ta situace byla změněná,
ale ten návrh bohužel Poslaneckou sněmovnou neprošel. Takže to je první okruh problémů.
českého systému, myslím, že i v Anglii to trvalo nějakou dobu.
Chci zdůraznit, že to bylo profesní lobování, které přesvědčilo
státní úředníky ve finančních úřadech, že toto je správný postup. Tím jsem chtěl skončit.
Můžu na to jako rychlé reagovat a říct, že nám je to
trošku cizí, protože to nepodporuje to o čem paní
doktorka Veselá hovořila, umožnění chodu subjektů
a možného odprodání uzdraveného subjektů dál
a tím vytvoření hodnoty pro společnost. Proč by toto
nemohlo být podpořeno ?
Jsem s vámi na jedné lodi, není mi to nic platné. S vámi i s paní
prezidentkou, která byla také jakoby odbornou záštitou toho
předloženého poslaneckého návrhu. Takže v tom máte samozřejmě pravdu, je to jeden ze způsobů, jak financovat chod podniku
v úpadku. Teď ho již nemáme, ztratili jsme ho.
Ta druhá rovina spočívá ve zvýhodnění státu vůči ostatním
věřitelům, protože může-li si stát započítávat pohledávky
proti sobě, proč by tak nemohli činit jiní věřitelé.
V Anglii existuje rovněž DPH ze služby správce. DPH
se započítává za úkon správce. Ale pokud tomu rozumím správně, tady DPH, hodnota se mění podle toho,
za koho ten správce jedná, a strhává se z té celkové
částky.
Ano je tomu tak, protože odměna správce je stanovená zvláštním předpisem. Ta odměna je konečná, nelze ji nějak navyšovat, takže to DPH se vlastně odečte z té částky odměny. Takže
pro správce, který není plátcem a pro správce, který plátcem je
to znamená, že každý má jinou výši odměny, která mu zůstane po zdanění jeho služby. O službě správce ministerstvo financi tvrdí, že je to služba poskytována úpadci, což je samo
o sobě také zajímavé.
Jak je to v Anglii?
Došlo k dohodě s finančními úřady, že se udělá čára při započtení insolvenční procedury, čili udělá se čára, a to co má
správce odvést ze svého obchodování je jedná věc, nebo co má
dostat nazpět od státu. To co dlužil ten subjekt před započetím
insolvenčního procesu je vlastně věc, kde se zmrazí všechny
pohledávky a veškerý majetek. Aby to neznělo jako kritika
64
Jak chápat problém DPH a zařazení činnosti správce
jako plátce DPH?
Ústavní soud v ČR ve svém nálezu řekl, že považuje správce
nikoliv za podnikatelé, ale obdobu veřejnoprávního orgánu.
To znamená, že odměňování správců by nemělo podléhat
DPH. Takže, chceme-li respektovat Ústavní soud, tak správce
není podnikatel.To znamená, že k jeho odměně by neměla být
ani připočítávána (ani snižována) DPH.
Celý spor je o tom, zdá správce konkursní podstaty vykonává
podnikání nebo jeho obdobu. Nyní, po novele zákona o DPH,
zda vykonává ekonomickou činnost, která je také definována
obdobným způsobem jako podnikání. Ústavní soud řekl, že
správce je jakýmsi veřejnoprávním orgánem, není podnikatelem a jeho činnost není hospodářskou činnosti. To řekl Ústavní soud. Nicméně Ministerstvo financi na toto reagovalo tím,
že vydalo pokyn, kde tvrdí pravý opak.
Já když dovolíte, tak to využijí k dotazu. Když jsme si
konečně ujasnili, že cena je v konečné výši a je zatížená, nikoliv zvýšená, o DPH ve výši 22 % respektive
19 %, a o to vlastně správce dostává méně. Dozvěděli
jsme se také, že existuje správce, který je v Anglii, který je soukromoprávním subjektem a také správce,
který je jakýmsi úředníkem. Já si myslím, že to je nějaká obdoba exekučního řízení. Exekutora si buď
mohu vybrat, ale pak mně to bude stát více, nebo může být úředníkem soudu. Jestli jsem to pochopila
správně, pak tedy v návaznosti na tu DPH by mně zajímalo, jak je to účtováno v těchto dvou zřejmě zcela
odlišných případech v Anglii?
Když máme v Anglii úředního správce a ten si účtuje odměnu
za svoji činnost, kterou dle zákona může vykonávat jenom ten
správce, jsou to většinou odměny stanovené zákonem. Takže se
neúčtuje žádná DPH k této odměně. Ale pokud si tento správce účtuje odměnu za činnost, kterou by mohl vykonávat specialista v soukromém sektoru, tak je tam aplikovatelná DPH
z této odměny. Ale rád bych se ještě zmínil o tom, že v Anglii
ta DPH znamená přesně to, co to říká. Co mi přijde kuriózní
tady u Vás v ČR je to, že to je jakoby hodnota, která je z odměny odečtená. Není přidaná.
Jeden z problémů tak jak je DPH účtována v Anglii a obecně
v EU je ten, že ty předpisy se stanovují centrálně. A většina
daní se využije na činnosti EU. Jde tady víceméně o harmonizaci a je potřeba, aby ústavní soud rozhodl v tomto smyslu.
Prostě je tady problém s harmonizací práva.
Vládní návrh zákona jsem si přečetl. Bohužel ten
konzervuje přesně to, co se tady táhlo jako zlatá nit
– vztah státu coby věřitele k těm ostatním věřitelům.
To upřednostnění. Počítá poslanecký návrh s nějakou nápravou tohoto stavu anebo to zůstává také
stejné?
My jsme tady mluvili o postavení státu spíše v daňové oblasti
pokud si vzpomínám. Návrh se samozřejmě týká novely zákona o konkursu a vyrovnání. samotného. Změna, které jsem se
nedotkla kromě onoho posílení věřitelského výboru, resp. věřitelů a jejich postavení ve vztahu ke správci, a k jednotlivým již
dnes daným zákonem možnostem např. správce odvolat a vybrat si správce jiného atd., je 100% uspokojování odděleného
věřitele, to by Vás možná mohlo zajímat. Není to novinka, to
už jsme tady kdysi měli a právě v tom roce 2000 tou novelou,
která byla přijata se to snížilo. Tehdy převážil v PS tlak tehdejší US reprezentované odborným názorem Hany Marvanové,
která byla bytostně přesvědčená o tom, že uspokojování odděleného věřitele ve výši 100 % znamená, že zůstává v té konkursní podstatě daleko méně pro uspokojování malých věřitelů.
A že pak, při konečném rozdělování, je tam těch peněz příliš
málo. Mně se to ani tenkrát nezdálo příliš logické, proto jsem
dnes bez problémů podpořila návrh, aby se to změnilo. Co se
týká dalších návrhů, tak já se přiznám a také již jsem o tom
někde mluvila, že bych ráda znovu pozvedla návrh pana kolegy Plachého, pokud s tím bude širší konsensus. Pan kolega
Plachý s tím souhlasil. Ten návrh se týká právě oněch vratek
DPH, o kterých jsme tady mluvili a promítnutí všech těch
změn do daňových předpisů. Já mám pocit, že je jednoznačné,
potřebné a bez toho se nemůžeme pohnout dál, resp. zejména
správci se v mnoha případech nemohou pohnout dál. Uvidíme, až bude tato novela předložena PS, zda projde do druhého
čtení Já myslím, že v ten okamžik se otevře prostor pro to, abychom zasáhli i do dalších změn, anebo proto, abychom hovořili i o dalších možných změnách.
Prosba na paní poslankyni, jestli by nám prozradila
něco z kuloárů: jsou předloženy dva zákony, co bude
dál?
Ten jeden návrh, vládní, který je v tuto chvíli již také zřejmě
v Poslanecké sněmovně (dále PS), je výsledkem práce rekodifikační komise a je takový hodně okleštěný. Je právě onou čistě
harmonizační normou. A řada podnětů, které vznikly možná
také na půdě rekodifikační komise, ale které byly vládou odmítnuty (možná to bylo snad jen z důvodů že měla vláda
obavy z toho, že by to naopak PS neprošlo), byly pozvednuty
a tým expertů je zpracoval do novely.
Ta novela posiluje práva věřitelů v tom, že jim dává možnost
mluvit do ustanovování správce dříve než dnes, také promítá
některé lhůty přímo do konkursního řízení. To je něco, co je
také v Anglii zcela běžné. Zavádí se registr dlužníků. To si
myslím, že je také věc, která je obecně známá, ale u nás nefunguje a myslím, že je to docela dobrý nápad. Takže abych Vám
popravdě řekla, kdo byl prvním autorem těchto myšlenek to
v tuto chvíli nedokážu říct. Pravda je, že několik poslanců
napříč politickým spektrem si osvojilo tyto návrhy, protože do
PS mohou jít návrhy buď jako vládní anebo jako poslanecká
iniciativa. Poslanecká iniciativa učiněna byla a návrh, jak
jsem již uvedla, je teď v posuzování vládních expertů, kteří na
to mají 30 dnů a po 30 dnech bude ten návrh zákona zařazen
na projednávání pléna PS. A já si už teď troufám říci, že plénum PS tomuto návrhu řekne ano, protože jsou pod ním podepsáni zástupci všech demokratických stran v parlamentu. Tím
mám namysli s výjimkou poslanců KSČM. Takže ta podpora
v jednotlivých poslaneckých kruzích je poměrně velká. Pokud
by někdo z Vás měl zájem, tak samozřejmě Vám tu novelu
samotnou mohu dát k dispozici. Existuje dokonce jako – pro
toho kdo umí ve sněmovních tiscích a stránkách PS listovat –
tak Vám mohu říci, že má ten návrh číslo tisku 635. A pod
tímto jej lze najít na stránkách PS. Protože kdybychom měli
říkat které všechny změny přináší a ve kterých paragrafech já
myslím že to by bylo příliš široké. Postavení správce samotného, kromě toho že je tedy postaven pod větší dohled a výběr
řekněme ze strany věřitelů, se tam zase až tak nic zásadního
nemění ve vztahu k jeho jmenování a způsobilosti k výkonu
funkce správce.
Co je na tom pravdy, že poslanecký návrh pod označením č. 635 je prokazatelně jedním z výstupů projednávaných rekodifikační komisí, kterou vedl pan
dr. Krčmář? Můžeme za této situace chápat tento tisk
pod č. 635 jako poslaneckou podporu současné práci
komise pro rekodifikaci? Protože ve svém vystoupení
pan místopředseda legislativní rady vlády ČR pan
dr. Bureš hovořil, že na toto téma bude také dnes jednat s panem premiérem. Takže dotaz tady je, co nám
k tomu můžete dodat více?
Musím přiznat, že z odborného hlediska je tato situace pro
mne trochu nepříjemná a to trochu nepříjemná říkám s ohledem na skutečnost, že i já jsem jedním z předkladatelů. Jsem
pod tímto návrhem zákona podepsaná. Já jsem tyto informace,
které obsahuje dotaz, dostala také. Bylo to pro mne nepříjemné, protože jsem se poprvé v životě dostala do situace, že jsem
předložila návrh zákona, aniž bych předtím stála osobně,
z oka do oka autorům takovéhoto návrhu zákona. Nicméně
s tímto návrhem byla oslovena předními odborníky celá řada
poslanců, resp. jednotlivé poslanecké kluby. A lidé, které jsem
přijala, a se kterými jsem mluvila, a kteří tuto práci vydávají
za svou práci, mne v pátek minulého týdne ujistili že to je
65
opravdu jejich dílo, které si pouze vypůjčilo některé myšlenky.
Na tom snad není nic trestního, byť to někteří z vás mohou
považovat za neetické. Za daleko důležitější považuji, zda
tyto návrhy jsou správné a jsou proveditelné. Pokud jsem měla
možnost mluvit např. s panem dr. Burešem minulý týden, tak
mne ujistil, že i on sám by rád hledal nějakou cestu, jak ponechat tyto návrhy a náměty, záměry, které obsahuje poslanecký
návrh, v běhu. PS dává najevo vládě, že tyto změny vítá
a považuje je za pozitivní a správné. Věřím, že najdeme nějaký kompromis ať už ten návrh budeme považovat oficiálně,
a řekněme v jednotlivých publikacích, za návrh toho nebo
onoho. Důležité je, jaký je jeho obsah a že se na něm budeme
schopni shodnout.
Nestává se asi často, abychom měli příležitost v rámci
jedné konference se dostat do stavu, že před měsícem
vlastně nebyl připraven zákon žádný a po měsíci najednou máme možnost se setkávat s dvěma připravenými zákony. Takže jenom aby vy jste se dostali do
obrazu, my pro pořádek dáme na naše webové stránky jak ten návrh, budeme ho nazývat vládní tak ten
návrh, který budeme nazývat poslanecký. A protože je
tady poměrně široké auditorium, tak Vy taky budete
mít možnost se s tím seznámit. A přivítáme, aby Vaše
návrhy, Vaše připomínky směřovaly ať už na naši
Komoru nebo na Ministerstvo spravedlnosti.
Pokud si mohu ke vzniklé situaci dovolit otázku, která možná každého z nás, byť nikdo z nás nemá ty zákony prostudovány, nemůžeme si udělat systémový
názor, který se nám zdá ten pravý a ten nejlepší. Nemůže se stát to, že tím že ve stejnou dobu, a poměrně
asi hodně narychlo, tady budou existovat dva návrhy,
že prostě spadne ten, který již nějakým způsobem je
připraven třeba poměrně dlouhou dobu? Není to trochu kontraproduktivní?
Pokud se odborná veřejnost bude schopna shodnout na tom,
že jsou to změny pozitivní, a tomu pevně věřím, tak potom
jestli by byly rekodifikační práce s tím v rozporu, bude je zapotřebí nějak opravit nebo upravit. Já ale doufám, že rekodifikační práce jdou stejným směrem. Ostatně ten dotaz k tomu
směřoval. Není to vlastně práce téhož okruhu odborníků,
expertů a lidí, kteří k tomu přidávali svůj názor? Já myslím,
že je třeba z toho vyjít nějakým rozumným způsobem. Pokud
by tady byl kdokoliv z rekodifikační komise, kdo by mohl
připojit svůj názor, tak bychom ho jistě rádi vyslechli.
Tady byla diskutována problematika vlivu věřitelů na
jmenování správce. Za stávající úpravy ovšem bohužel vliv na odvolání správce má i úpadce jako účastník řízení. To má negativní vliv na prodlužování
konkursního řízení, protože úpadce má možnost s těmito obstrukcemi nejen dávat návrh na odvolání
správce, ale v případě zamítnutí návrhu ze strany
konkursního soudu má možnost se ještě odvolat.
A znáte určitě lhůty u vrchních soudů, odvolacích
soudů, čímž se neúčelně natahuje konkursní řízení.
Přes nesouhlas věřitelů úpadce podává návrhy na
odvolání správce a ještě se proti rozhodnutí soudu
odvolává.
Můžeme zmínit jiný návrh pana kolegy Jiřího Pospíšila a dalších poslanců, který teď je v PS. Vidíte, že poslanci jsou rela66
tivně iniciativní v poslední době a budeme doufat, že ku prospěchu věci. Obecně se týká zavedení lhůt pro soudy při některém rozhodování. To se samozřejmě přítomným soudcům
příliš líbit nebude, protože dlouho bojují proti tomuto trendu.
Nicméně je zaveden v řadě jiných států a já myslím, že to je
princip správný. Dále byl podán návrh na to, aby odvolací
soudy více než je tomu dnes, rozhodovaly samy a nevracely to
pouze pro jednotlivá zjištěná pochybení zpátky k soudu
1.stupně, který ve věci rozhodl. Myslím, že i to by mohlo mít
vliv na průběh konkursního řízení samotného.
V současné době je velmi aktuální harmonizační novela. V sobotu vstupujeme do EU a tento stát má velký problém s tím, že nemá harmonizovanou svoji legislativu v oblasti úpadku s právem EU. Vláda, ministerstvo spravedlnosti, připravují harmonizační novelu, bohužel tato ještě nebyla rozeslána do meziresortního připomínkového řízení. A tato harmonizační
novela se poněkud střetává s tím, co poslanci předkládají jako svůj návrh. Ten střet spočívá v tom, že
poslanecká iniciativa vychází z textu, hlásí se také
k harmonizaci, ale ten text je již poněkud překonaný
a je rozhodně užší, než je potřeba. Poslanecká iniciativa zcela míjí dvě směrnice, které je třeba v rámci
harmonizace pojmout do novely zákona o konkursu
a vyrovnání. To znamená, že pokud bude poslanecká
iniciativa přijata bude muset přijít vláda se svým harmonizačním návrhem a legislativní zmatek, který
z toho vznikne bude obrovský. Bylo by dobré se zamyslet a trochu zbrzdit poslaneckou iniciativu, kontaktovat se s ministerstvem spravedlnosti a veškeré
podněty, které jsou dobré a přínosné v poslanecké
iniciativě připojit k vládnímu návrhu harmonizační
novely, jejíž přijetí je nezbytně nutné a jejíž nepřijetí
může mít pro Českou republiku závažné důsledky
v přeshraničních dopadech konkursů. Můžou to
být dopady, které lze vyjádřit i finančně, v náhradách
škody, apod.
Já myslím, že se vůbec nemíjíme v těch svých odpovědích a názorech. Pokud to nebylo jasné z té mé původní odpovědi, nebo
předchozích odpovědí, tak se omlouvám. Myslím, že poslanecká iniciativa se nesnažila předložit harmonizační novelu.
Víme, že předlohy existují dvě a musíme se pokusit je sladit
dohromady. V tom s vámi naprosto souhlasím a pokud jsem
to neřekla jasně, tak je to zřejmé. Zároveň potvrzuji, pan
dr.Bureš tady byl ráno, zahajoval, máme schůzku sjednanou
na pevný termín, jsme připraveni o těch problémech jednat
a dostat se z té pasti, chcete-li ven. Takže to je docela určitě
možné. Já si ostatně vzpomínám, že také poslanecký návrh
zákona o konkursu a vyrovnání, který se dostal na půdu PS
tehdy v roce 1999, také čekal poměrně dlouho na vládní návrh. Tehdy ale ten vládní návrh byl tlačen spíše stávkujícími
dělníky pod okny PS daleko více než našim připravovaným
vstupem do EU. Vy sama jste říkala, že ty práce vlády bohužel
nepokračovaly tak rychle jak bychom si všichni přáli. Ale to
jistě není vina rekodifikační komise a jejich jednotlivých členů.
Víc k tomu těžko co říci.
Zajímá mne, jak ministerstvo průmyslu a obchodu ve
Velké Británii sleduje konkursy, likvidace. Jestli má
nějakou statistiku, kolik bylo těch podniků, kolik měMezinárodní konference o úpadku v ČR
lo zaměstnanců, v jakých regionech, kolik to dělá
úředníků, protože naše ministerstvo žádnou takovou
statistiku vůbec nemá a nedělá. My sice jako firma se
tím živíme a tyto informace jim dáváme, to není žádné tajemství, ale fakt je, že ty počty ohrožených pracovních míst a ztráta kapacit v určitých regionech je
velký fenomén hospodářského významu a mělo by se
o tom mluvit.
Jenom stručně. Ano, máme tyto informace k dispozici. Já jsem
také zodpovědný za poskytování odstupného zaměstnancům
v případě, že se zaměstnavatel dostal do úpadku. Takže my
přesně víme, kolik vyplácíme zaměstnancům. Máme to rozděleno podle jednotlivých krajů. Víme kolik podniků se dostalo
do úpadku a také to máme rozděleno podle krajů. Co se týče
celkového počtu lidí kteří na tom pracují na mém úřadě – máme zhruba 1150 pracovníků ve 34 kancelářích po celé Británii. Zahrnuje to správce a ostatní pracovníky a máme také
pracovníky, kteří se zabývají přímo odstupným, kteří se zabývají zákazem činnosti statutárních orgánů. Takže celkem máme 1800 lidí a roční obrat 104 mil. GBP. Máme webové
stránky, kde je možné tyto informace získat.
Informace o vývoji úpadkového práva ve Slovenské
republice.
Jestli dovolíte, rád bych řekl pár slov jménem Združenia konkurzných správcov Slovenskej republiky. To co jsem měl možnost zde vyslechnout, je vlastně totožné s problémy, které máme
na Slovensku. Znamená to, že za těch pár let po našem rozdělení se to ani moc nezměnilo. Máme rovněž předložený nový
zákon o správcích a zákon o konkurzu a restrukturalizaci, jak
byl nazván.
Ty náročné problémy byly v zákoně předloženy tak konfliktně,
že samotný předkladatel – ministerstvo spravedlnosti, je upravuje a analyzuje, které se tam dají a které ne. Uvedu pár perli-
ček, které vychází z toho, co jsem slyšel. Abychom se zbavili
problémů spojených s názorem ministerstva financí a názorem
soudu, tak je v zákoně definováno, že správce je podnikatelem
jednoznačně ze zákona a vznikají tam další otazníky. Rovněž
bude možné, aby se právnická osoba stala správcem konkursní
podstaty. Další věcí, která zřejmě trochu zkomplikuje na Slovensku činnost bude to, že konkursní soudy nebudeme mít tři,
tedy krajské, ale půjde to již na okresy při krajských soudech
– 8 nebo 7.
Na Slovensku převládá názor, že Komory se mají zrušit. Není
souhlas se zřízením Komory pro správce, odrazilo se to i v jiných oblastech. Zůstávají již jenom 4 jiné Komory. Takže my
jsme dále jenom sdružení podle občanského zákoníku. Máme
problém v zákoně o správcích ještě větší, protože budeme podléhat přímo ministerstvu spravedlnosti, které o nás bude rozhodovat ve všech směrech. Ať již půjde o vzdělávání, výběr,
zkoušky, práva a povinnosti a pravděpodobně rovněž pojištění. Ministerstvo dalo návrh, že správce musí být pojištěný na
1,5 mil. Euro. Hovořím o tom hlavně proto, že jestliže v ČR je
50 % konkursů, které se neprohlásí z důvodu nedostatku majetku, tak na Slovensku je toto procento ještě vyšší.
Další perličkou je, že lze dát úpadci pokutu ve výši 10 milionů.
Nedovedu si představit, že si správce dá sám sobě pokutu.
Dále jsme se dostali do problému, že je možné dát návrh na
soud, že úpadce, který nespolupracuje může být vzat do vazby.
Těch perliček je tam hrozně moc. Nebudu o nich dále hovořit.
Rád bych ale ještě řekl pár slov k nařízení Rady Evropy a to
zejména proto, že nemáme dostatečné množství informací
o tom, jak je tam zapracována možnost chránit národní zájmy. Jde o to, aby nedocházelo k odlivu majetku v případech,
kdy dojde k prohlášení konkursu v jiné zemi EU. Potřebujeme
si přesně definovat, kde je to místo, kde se vyhlásí hlavní konkurs a všechny navazující problémy.
Usnesení z konference
Účastníci konference, po vyslechnutí všech vystoupení a diskuse k jednotlivým bodům konference, navrhují uplatnit v procesu rekodifikace úpadkového práva následující principy:
1.
2.
3.
4.
Podpora urychlení řešení úpadku v České republice.
Tvorba prostředí, ve kterém lze zakotvit větší pravomoci věřitelů. V současné době předání
velkých pravomocí věřitelům může působit kontraproduktivně. Stát v postavení věřitele by
měl jít příkladem.
Provozování podniku v úpadku musí být podpořeno důsledným provázáním úpadkové
s daňovou a účetní legislativou.
Úprava postavení správce, jeho vzdělání, kvalifikace a kárná odpovědnost.
V Praze dne 27. dubna 2004
Účastníci mezinárodní konference o úpadku v ČR,
konané dne 26. - 27. dubna 2004 v Praze
67
Hosté konference
Andrews Mark, lektor
Andronikou Andrew, Velká Británie
Bartůšková Květoslava, Ing., HVB Bank
Bautzová Libuše, ekonom
Braun Tomáš, Mgr., lektor
Brávek Petr, Ing. HVB Bank Czech Republic a.s.
Bureš Jaroslav, JUDr., Legislativní rada vlády ČR
Czigle Jana, Úřad vlády ČR
Čermák Karel, JUDr., MS ČR
Čermínová Monika, Ing., HVB Bank Czech Republic a.s.
Deutsch Erich, Ing., KSKŘI v ČR, lektor
Doležal Vladimír, PSP ČR
Drozd Jindřich, Mgr., Ing., Komora daňových poradců
Dundáčková Eva, JUDr., lektor
Flynn Desmond, lektor
Grant Lyon, lektor
Hendrychová Iveta, JUDr., Krajský soud Ústí nad Labem
Hodačová Eva, JUDr., Městský soud Praha 2
Hornan Ladislav, lektor
Chuťka Jozef, Ing., ZKS SR
Ježek Josef, Ing., Konkurz a Vyrovnání
Jiříček, plk., Dr., Ústav kriminalistiky Policie ČR
Karas Radovan, JUDr., Ing., ČAK
Klosová Anna, Doc., Ing., CSc., KSKŘI v ČR, moderátor
Klossová Marie, HVB Bank
Kohoutková Alena, JUDr., MF ČR
Kolář Miloš, JUDr., MF ČR
Kordovská Petra, HVB Bank
Kratochvíl Jan, PSP ČR
Krčmář Zdeněk, JUDr., lektor
Krejčiřík Jiří, Ing., KSKŘI v ČR
Kříženecká Iveta, American Chamber of Commerce
Kučera František, JUDr., lektor
Kupková Jana, HVB Bank
Lavický Petr, Mgr., Nejvyšší správní soud Brno
Maršíková Jolana, JUDr., lektor
Mlejnková Ivana, Mgr., lektor
Mottl Hynek, JUDr. Squire, Sanders &Dempsey
Nováková Milena, MZV ČR
Nutilová Ludmila, Ing., Svaz průmyslu a dopravy ČR
Přenosilová Zdenka, Mgr., MS ČR
Rod Jiří, Mgr., MF ČR
Salerno Thomas J., Esq., lektor
Sezemská Daniela, JUDr., MPO ČR
Singer Miroslav, Ing.,PhD, lektor
Téra Miroslav, Ing., CACFO
Uryč -Gazda Michal, Hospodářské noviny
Verrill John, lektor
Verrill Luise, lektor
Veselá Jarmila, JUDr., KSKŘI v ČR, lektor
Veselý Miroslav, JUDr., Krajský soud v Č. Budějovicích
Vodičková Vlasta, JUDr., Škoda Auto a.s.
Zámečník Miroslav, Ing., lektor
Zoulík František, prof.,JUDr.,CSc., lektor
Účastníci konference
Arnošt Jan, JUDr.
Bednář Jiří, Dr.
Bendl Petr, Ing.
Beran Aleš, Ing.
Bidlová Eva, Mgr.
Bláha Štěpán, Ing.
Boháček Tomáš, JUDr.
Boršková Jana, Ing.
Bradna Jan, Ing.
Brenko Michal, Ing.
Cibienová Halina, JUDr.
Čumová Vlasta, JUDr.
Deutsch Radek, Ing.
Dimitrov Kosta, Ing.
Erben Vladimír, Ing., arch.
Ferenčíková Jiřina, Ing.
Figurová Jarmila, Ing.
Filip Přemysl, Ing.
Gregor Jiří, JUDr.
Gregor Karel
Grygar Zdeněk, Ing.
Hájek Antonín, JUDr.
Hanák Radomír, Mgr.
Hartlová Věra, JUDr.
Hlinka Petr, Ing.
Hodný Milan, JUDr.
Horník Miroslav, Ing.,CSc.
Hrnčíř Jaroslav, JUDr.
Hromková Alena, JUDr.
Chochola František, Ing.
Chvoj Drahomír, Ing.
Jánošík David, Ing.
Janovský Jan, Ing.
Jareš Jan, Ing.
Jelínek Václav, Ing.
Jirák Přemysl, Ing.
Jiskrová Jitka, Ing.
Jízdná Gabriela, Mgr.
Jošt Jaroslav, Ing.
Joukl Zdeněk
Jurečka Antonín, Bc.
Kamlenková Ludmila, Ing.
Karhanová Irena, JUDr.
Kaslová Dana, Mgr.
Klaban Vladimír, Prof.,Ing.,
CSc.
Kobza Ladislav, Ing.
Kocvrlich Jiří, Ing.
Kolman František, JUDr.
Kolomenkinová Helena, Mgr.
Koman Břetislav, JUDr.
Kopta Jaroslav, Ing.
Korbel Milan, Ing.
Kostečka Josef, Ing.
Kostiha Ivo, Ing.
Krejčiřík Vít
Kříž Bronislav
Kudláček Karel, JUDr.
Kuhr Petr
Kulhavý Václav, JUDr.
Kurinec Ján, JUDr.
Loudová Eva
Malčík Vladimír, Ing.
Mašát Martin
Maur Petr, Ing.
Mikeš Pavel, JUDr.
Molík Jan, JUDr.
Mrkvičková Marie
Navrátil Michal, Mgr.
Novák Milan, JUDr.
Novák Vladimír, JUDr.
Nypl Miroslav, JUDr.
Panoch Jaroslav
Pauker Ladislav, JUDr.
Pavlásek Zdeněk
Pelikán Václav, Ing.
Plachá Běla, Mgr.
Pohlídal Bronislav, Ing.
Pokorný Miroslav, Ing.
Potoček Josef, JUDr.
Procházka Josef, Ing.
Rais Roman, dr., Ing.
Rosenkranz Josef, Ing.
Roztočil Aleš
Růnová Inka, JUDr.
Řezníček Ladislav
Sedláček Jindřich, Ing.
Skopalík Jiří, Ing.
Slosarčík Karel, Ing.
Smutná Irena, Mgr.
Sobíšek Jiří
Strmisková Ilona, JUDr.
Sysalová Lucie, Mgr.
Šerá Michaela, JUDr.
Šrámek Jozef, Ing.
Štěpánková Jaroslava, Mgr.
Štěpková Ludmila
Šurýn Josef, Ing.
Šváb Milan, Ing.
Taranda Petr
Tomčala Pavel, Ing.
Tothová Ivana, JUDr.
Touschek Karel Bc
Třešňák Milan, Ing.
Vašulka Josef, JUDr.
Veselý Josef, Ing.
Vidovičová Lenka, JUDr.
Vlach Zdeněk, Mgr.
Vlček Miroslav, Ing.
Zajíček Zdeněk, Ing.
Zejdová Kamila, Mgr.
Zetocha Jan, JUDr.
Zvolánková Světlana, JUDr.
Žák Ladislav, Ing.
Odborná garance: doc. Ing. Anna Klosová, CSc.
© Komora specialistů pro krizové řízení a insolvenci v České republice
Praha, červen 2004

Sborník Mezinárodní konference o úpadku v ČR

Transkript

Podobné dokumenty

1/2006

Slovníku neologizmů 2

Číslo 1 - Notářská komora České republiky

Název článku - Výzkum insolvence

1. změny zákonů v roce 2005

zkušenosti s implementací nového soukromého práva v zahraničí

1850 II. - Akademie VS ČR

Advent 8/2013 - Sbor Církve adventistů sedmého dne Sokolov

stáhnout připojený soubor

výroční zpráva annual report

Povinnost mlčenlivosti (nejen) advokáta ve světle novely zákona o

Průvodce konkursním řízením: Přezkumné jednání a