docLiteratura - Osobní stránky
download 
Stížnost Transkript
Literatura - Osobní stránky
LITERATURA PRACOVNÍ TEXTY PRO STUDENTY 2009 Ing. Marek Herman ---OBSAH--1. ÚVOD DO STUDIA LITERATURY................................................................................ 7 1.1. Druhy literatury ............................................................................................................. 7 1.2. Literární druhy............................................................................................................... 7 1.3. Lidová slovesnost (folklór) ........................................................................................... 8 2. ANTICKÁ LITERATURA.............................................................................................. 11 2.1. Řecká literatura............................................................................................................ 11 2.2. Římská (latinská) literatura ......................................................................................... 14 3. STŘEDOVĚKÁ LITERATURA V EVROPĚ ............................................................... 16 3.1. 3.2. 3.3. 3.4. Bible ............................................................................................................................ 16 Historické souvislosti .................................................................................................. 16 Hrdinská a rytířská epika ............................................................................................. 17 Dvorská lyrika ............................................................................................................. 17 4. STŘEDOVĚKÁ LITERATURA V ČECHÁCH A NA MORAVĚ ............................. 18 4.1. 4.2. 4.3. 4.4. 4.5. 4.6. 4.7. 4.8. 4.9. Počátky našeho písemnictví ........................................................................................ 18 Písemnictví staroslověnské.......................................................................................... 18 Latinsky psaná literatura ............................................................................................. 19 Vznik česky psané literatury ....................................................................................... 20 Vrchol gotické kultury v Čechách ............................................................................... 21 Literatura předhusitská ................................................................................................ 22 Osobnost a dílo Jana Husa........................................................................................... 24 Literatura doby husitské .............................................................................................. 25 Literatura doby polipanské .......................................................................................... 26 5. RENESANCE A HUMANISMUS VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE ............................ 27 5.1. 5.2. 5.3. 5.4. 5.5. Znaky renesance a humanismu.................................................................................... 27 Italská renesance.......................................................................................................... 28 Francouzská renesance ................................................................................................ 29 Španělská renesance .................................................................................................... 29 Anglická renesance...................................................................................................... 30 6. RENESANCE A HUMANISMUS V ČECHÁCH ......................................................... 32 6.1. 6.2. 6.3. 6.4. Znaky českého humanismu ......................................................................................... 32 Humanismus latinský .................................................................................................. 32 Humanismus český ...................................................................................................... 32 Osobnost a dílo J. A. Komenského ............................................................................. 34 1 7. BAROKO .......................................................................................................................... 37 7.1. Znaky baroka ............................................................................................................... 37 7.2. Představitelé českého baroka....................................................................................... 37 7.3. Lidová a pololidová tvorba.......................................................................................... 38 8. KLASICISMUS ................................................................................................................ 39 8.1. Znaky klasicismu a literární žánry .............................................................................. 39 8.2. Francouzský klasicismus ............................................................................................. 39 9. OSVÍCENSTVÍ................................................................................................................. 41 9.1. Znaky osvícenství ........................................................................................................ 41 9.2. Osvícenství ve Francii ................................................................................................. 41 9.3. Osvícenství v Anglii .................................................................................................... 42 10. PREROMANTISMUS ..................................................................................................... 43 10.1. Znaky preromantismu ............................................................................................... 43 10.2. Preromantismus ve Francii ....................................................................................... 43 10.3. Preromantismus v Německu ..................................................................................... 44 10.4. Preromantismus v Rusku .......................................................................................... 44 11. NÁRODNÍ OBROZENÍ .................................................................................................. 45 11.1. Podmínky vzniku, zdroje a periodizace N. O. .......................................................... 45 11.2. I. fáze národního obrození ........................................................................................ 46 11.3. II. fáze národního obrození ....................................................................................... 48 11.4. Preromantismus v české literatuře ............................................................................ 50 11.5. Myšlenka slovanské vzájemnosti .............................................................................. 51 12. ROMANTISMUS VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE ....................................................... 54 12.1. Znaky romantismu .................................................................................................... 54 12.2. Německý romantismus.............................................................................................. 55 12.3. Anglický romantismus .............................................................................................. 55 12.4. Francouzský romantismus ........................................................................................ 56 12.5. Ruský romantismus ................................................................................................... 57 13. ROMANTISMUS V ČESKÉ LITERATUŘE ............................................................... 59 14. REALISMUS VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE .............................................................. 65 14.1. Znaky realismu.......................................................................................................... 65 14.2. Francouzský realismus .............................................................................................. 65 14.3. Anglický realismus ................................................................................................... 67 14.4. Ruský realismus ........................................................................................................ 68 2 15. POČÁTKY REALISMU V ČESKÉ LITERATUŘE .................................................... 70 16. MÁJOVCI ......................................................................................................................... 74 16.1. Znaky období, program májovců .............................................................................. 74 16.2. Představitelé májovců ............................................................................................... 74 17. RUCHOVCI A LUMÍROVCI ......................................................................................... 79 17.1. Znaky ruchovců ........................................................................................................ 79 17.2. Představitelé ruchovců .............................................................................................. 79 17.3. Znaky lumírovců ....................................................................................................... 80 17.4. Představitelé lumírovců ............................................................................................ 81 18. KRITICKÝ REALISMUS V ČESKÝCH ZEMÍCH .................................................... 84 18.1. Znaky českého kritického realismu .......................................................................... 84 18.2. Venkovská próza ....................................................................................................... 84 18.3. Historická próza ........................................................................................................ 87 19. ČESKÉ DRAMA 2. POLOVINY 19. STOLETÍ ........................................................... 90 20. KONEC 19. STOLETÍ V LITERATUŘE...................................................................... 92 21. DEKADENCE A SYMBOLISMUS V LITERATUŘE ................................................ 94 21.1. Dekadentní literatura ................................................................................................. 94 21.2. Prokletí básníci.......................................................................................................... 95 22. ČESKÁ MODERNA ........................................................................................................ 97 22.1. Znaky české moderny ............................................................................................... 97 22.2. Představitelé české moderny ..................................................................................... 97 23. GENERACE BUŘIČŮ ................................................................................................... 100 23.1. Charakteristické rysy buřičů ................................................................................... 100 23.2. Představitelé generace buřičů ................................................................................. 100 24. SVĚTOVÁ POEZIE NA POČÁTKU 20. STOLETÍ .................................................. 105 24.1. Představitelé světové poezie ve Francii .................................................................. 105 24.2. Představitelé světové poezie v Rusku ..................................................................... 105 24.2. Moderní básnické směry přelomu 20. století .......................................................... 106 25. I. SVĚTOVÁ VÁLKA V LITERATUŘE .................................................................... 107 25.1. Charakter I. světové války ...................................................................................... 107 25.2. Představitelé I. světové války v literatuře ............................................................... 107 3 26. ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ POEZIE ............................................................................. 110 26.1. Proletářská literatura ............................................................................................... 110 26.2. Poetismus ................................................................................................................ 112 26.3. Surrealismus ............................................................................................................ 114 26.4. Představitelé meziválečné poezie ........................................................................... 114 27. ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA .............................................................................. 117 27.1. Legionářská literatura ............................................................................................. 117 27.2. Ruralismus .............................................................................................................. 118 27.3. Demokratický proud ............................................................................................... 119 27.4. Imaginativní proud .................................................................................................. 123 27.5. Psychologická próza ............................................................................................... 124 27.6. Katolická próza ....................................................................................................... 126 27.7. Společenský román ................................................................................................. 127 28. ČESKÁ LITERATURA ZA OKUPACE ..................................................................... 130 28.1. Shrnutí událostí ....................................................................................................... 130 28.2. Poezie za okupace ................................................................................................... 130 28.3. Próza za okupace..................................................................................................... 131 29. SVĚTOVÁ LITERATURA VE 2. POLOVINĚ 20. STOLETÍ .................................. 132 29.1. Znaky světové literatury ve 2. polovině 20. století ................................................. 132 29.2. Existencialismus ..................................................................................................... 132 29.3. Neorealismus........................................................................................................... 133 29.4. Beatnici (Beat Generation) ..................................................................................... 134 29.5. Absurdní drama ....................................................................................................... 135 29.6. Postmodernismus .................................................................................................... 136 29.7. Ruská literatura 20. století ...................................................................................... 136 29.8. Další významní světoví spisovatelé 2. poloviny 20. století .................................... 137 30. PERIODIZACE POVÁLEČNÉHO VÝVOJE ČR ..................................................... 139 31. ČESKÁ POEZIE PO ROCE 1945 ................................................................................ 141 31.1. Znaky a tématika poezie ......................................................................................... 141 31.2. Literatura od poloviny 50. let.................................................................................. 144 31.3. Zpívaná poezie ........................................................................................................ 147 32. ČESKÁ PRÓZA V LETECH 1945 - 1968 ................................................................... 148 32.1. Znaky české prózy .................................................................................................. 148 32.2. Tématika války........................................................................................................ 148 32.3. Próza 50. let ............................................................................................................ 151 32.4. Próza 60. let ............................................................................................................ 153 4 33. ČESKÁ PRÓZA 70. – 90. LET ..................................................................................... 154 33.1. Próza 70. - 80. let .................................................................................................... 154 33.2. Próza 90. let ............................................................................................................ 159 34. ČESKÁ POEZIE PO ROCE 1968 ................................................................................ 160 34.1. Domácí oficiální poezie .......................................................................................... 160 34.2. Domácí neoficiální poezie (samizdat) .................................................................... 161 34.3. Exilový proud.......................................................................................................... 162 35. ČESKÉ DRAMA VE 20. STOLETÍ ............................................................................. 164 35.1. České drama do roku 1945 ..................................................................................... 164 35.2. České drama od roku 1945 ..................................................................................... 165 36. BALADA ......................................................................................................................... 168 37. LITERATURA S PRVKY SCI-FI ................................................................................ 170 36.1. Představitelé světové sci-fi literatury ...................................................................... 170 36.2. Představitelé české sci-fi literatury ......................................................................... 171 POUŽITÁ LITERATURA .................................................................................................. 172 5 PŘEDMLUVA Při zpracování těchto pracovních textů jsem vycházel především ze skript pana Václava Prokopa, která byla během mých středoškolských studií doporučenou literaturou. Mimo jiné jsem využil i jiné zdroje literatury, osobních poznámek a materiálů z hodin literatury, které jsme dostali jako studenti zpracované od paní profesorky Dr. Aleny Bystroňové. Mezi částečně nebo úplně převzaté materiály patří kapitoly 13, 30, 32 - 36. Tyto pracovní texty jsou svým obsahem určeny zejména pro studenty SPŠ KARVINÁ. Jednotlivé kapitoly jsou řazeny chronologicky, tj. od prvního ročníku do čtvrtého ročníku. Do těchto textů jsem zařadil také kapitolu BALADA, neboť téma Balada v naší a světové literatuře se vyskytovalo v maturitních otázkách. Poslední kapitolu tvoří LITERATURA S PRVKY SCI-FI a umístil jsem ji proto, jelikož se taktéž toto téma vyskytovalo v maturitních otázkách. Pracovní texty by měly sloužit k rychlé orientaci v literatuře. Podrobnější a detailnější informace jsou již v zmiňovaných skriptech Václava Prokopa a v další literatuře, která je uvedena v seznamu použité literatury. Doufám, že Vám tyto pracovní texty budou přínosem. Pokud ano, nebyla má práce zbytečná. Je-li to možné, berte tyto texty spíše jako souhrn poznámek, výpisků a převzatých materiálů, které jsem zpracoval pro Vás jako student s technickým zaměřením. Na závěr bych poznamenal, že tyto texty jsem nesčetněkrát předělával tak, aby byly pokud možno co nejpřehlednější a s co nejmenším množstvím pravopisných chyb. Předem Vám děkuji za jakékoliv připomínky i za upozornění na pravopisné chyby. Můj e-mail je: [email protected] Přeji Vám mnoho úspěchů ve studiu. Autor, absolvent v r. 2002. 6 1. ÚVOD DO STUDIA LITERATURY 1.1. DRUHY LITERATURY Literatura (písemnictví) – texty (písemné záznamy), společensky významné. Druhy literatury: - odborná -> encyklopedie, slovníky - jednací -> spisy, protokoly, dokumenty - náboženská -> bible, kázání - umělecká (= beletrie, krásná) texty lidové slovesnosti -> písně, pohádky, pověsti, přísloví… texty uměle vytvořené -> próza, poezie… 1.2. LITERÁRNÍ DRUHY 1) Epika - má děj. 2) Lyrika - vyjadřuje pocity, nálady, prožitek autora, nemá děj a bývá psána obvykle ve verších (milostná, přírodní, vlastenecká, reflexivní = úvahová). 3) Drama – monolog, dialog, jednání, výstup. Formy epiky: Epos - rozměrná epická veršovaná skladba s pozvolným tokem děje a častými epizodami. Zobrazuje především války či hrdinské činy. Legenda – vyprávění o životě a skutcích světců, zázraky. Báje (mýtus) - prvotní výklad světa, příběhy do nichž lidé dávných dob vložili své představy o vzniku světa, jeho povaze, životě bohů, přírodních jevech a člověku. Pohádka, pověst (viz str. 11). Bajka – krátké vyprávění, v němž zvířata nebo věci jednají jako lidé. Z bajky plyne nějaké obecně platné mravní či praktické ponaučení. Próza – jazykový projev, který nepodléhá rytmu ani rýmu; neveršované literární dílo: 7 Povídka – má jednoduchý děj, kratší příběh, více osob i dějových linií. Román – zobrazuje životní příběhy většího počtu postav, z nichž některé jsou hlavní a jiné vedlejší. Zachycuje obvykle i delší časový úsek. Novela – střední rozsah, soustředěn na jednu událost, epizodu ze života, překvapivý závěr. Horor – hrůzostrašné příběhy, vyvolávající strach. Formy lyriky: Óda – báseň oslavného významu. Elegie (žalozpěv) – vyjadřuje smutek. Píseň Formy dramatu: Tragédie - vážný obsah, končí smrtí hlavního hrdiny. Komedie - humor, výsměch nedostatkům a chybám. Činohra - současné společenské problémy. 1.3. LIDOVÁ SLOVESNOST (FOLKLÓR) Lidová slovesnost (= folklór) - slovesná kultura před vynalezením písma; tvorba lidu (dodnes): - venkovský - městský Vyjadřuje: lidový názor na život, optimismus, touhu po svobodě, odpor k útisku Znaky: - ústní tradování - anonymita autora - kolektivnost (jedinec a myšlení všech, vyhovuje všem) - variabilita (neustálený text, obměny) 8 Druhy: - lyrika (písně milostné, svatební, žertovné, pracovní, národní, vojenské, zbojnické, ukolébavky…) - epika (eposy, byliny, báje, pověsti, pohádky, anekdoty) - drama (obchůzkové, zpěvohra ap.), loutkové divadlo (Matěj Kopecký) význam: v období pobělohorském a obrozenském (vzor pro literaturu, inspirace) Sběratelé naší lidové slovesnosti: J. Kollár, P. J. Šachařík – slovenské písně. F. L. Čelakovský – slovanské národní písně, přísloví a pořekadla. K. J. Erben – české písně a říkadla, pohádky. B. Němcová – pohádky. L. Janáček – moravské písně. ÚTVARY LIDOVÉ SLOVESNOSTI Zaklínadla, zaříkadla a zažehnávání - magické průpovědi, slovní formule, založené na víře v magickou (kouzelnou) moc slova. Pranostika - vyjadřuje zkušenosti, jichž lidé nabyli dlouhým stykem s přírodou. (Na podzim lžíce deště a konev bláta; Spadne-li v říjnu listí, bude mokrá zima; Lepší vánoce třeskuté než tekuté; Na Hromnice jasná noc - bude ještě mrazů moc; Májová kapka platí nad dukát). Přísloví - vyjadřuje obecnou lidovou zkušenost a podává mravní naučení nebo návod k jednání v určité situaci. (Komu se nelení, tomu se zelení; Všude dobře, doma nejlíp; Jaký pán - takový krám; Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše; Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá; Kdo šetří, má za tři; Na svatého Martina kouřívá se z komína). Pořekadlo - stručné, někdy rýmované, lidovou tradicí udržované vyjádření subjektivních životních zkušeností, bez mravního ponaučení. (Sype hrách na stěnu; Vrána k vráně sedá; Nosí dříví do lesa; Čumí jako tele na nová vrata; Vlk se nažral a koza zůstala celá). Píseň (popěvek) - básnický útvar určený původně ke zpěvu (př. ukolébavka, milostná). 9 Pohádka (= báchorka) prozaický žánr lidové slovesnosti s poutavým dějem, v němž hrdina překonává nástrahy, aby splnil obtížný úkol, a to často pomocí nadpřirozených bytostí nebo kouzelných předmětů. Pověst - žánr lidové vypravěčské prózy, který se váže na nějakou historickou událost, osobu nebo místo či předmět, ale je zcela nebo částečně vybájen. Dělí se na místní, historické, legendární a erbovní. 10 2. ANTICKÁ LITERATURA 2.1. ŘECKÁ LITERATURA (8. STOL. PŘ. N . L. – 2 – 1. STOL. PŘ. N. L.) 1. OBDOBÍ ARCHAICKÉ (8 – 6 stol. př. n. l.) epika: Homér (8. – 7. stol. př. n. l.) - řecký básník, traduje se, že byl slepým potulným zpěvákem Ilias a Odysseia – námět obou eposů pochází z pověstí o trojské válce a byly napsány v iónském nářečí. V obou eposech jsou bohové zlidštěni, žijí v úzkém kontaktu s lidmi a ovlivňují jejich osudy, člověk je jim podřízen. Ilias – v 16 000 verších je líčeno 51 dní ze závěru dobývání Tróje. Odysseia – přes 12 000 veršů vypravuje o bloudění jednoho z účastníků trojské války, ithackého krále. lyrika: Anakreon (6. stol. př. n. l.) - řecký básník -> motivy milostné a pijácké („víno, ženy, zpěv“) Sapfó (7- 6. stol. př. n. l.) - řecká básnířka z ostrova Lesbos -> Písně Ezop (6. stol. př. n. l.) - považován za prvního vypravěče a tvůrce klasických bajek -> Bajky 2. OBDOBÍ ATTICKÉ (5 – 4 stol. př. n. l.) Hlavním přínosem bylo drama. Je v něm stanovena tzv. zásada 3 jednot -> místa, času a děje. Drama má pětistupňové schéma: expozice (výklad), kolize (srážka), krize (rozhodnutí, rozloučení), peripetie (náhlý obrat), katastrofa (obrat). 11 Aischylos (525 – 456 př. n. l.) - zobrazoval střetnutí nadlidských sil, překročení určité míry -> trest bohů - hra: Oresteia - Orestes pomstí smrt svého otce, zavraždí vlastní matku a jejího milence -> výčitky svědomí, odchází do Tauridy, aby se očistil z viny - napsal asi 90 her, z toho 7 se zachovalo Sofoklés (496 – 406 př. n. l.) - představuje vrchol řecké tragédie, napsal 130 dramat - velmi úspěšný, ukazuje jedince, kteří jsou zničeni za to, že přecenili své síly - hry: Antigona, Král Oidipús Euripidés (495 – 405 př. n. l.) - nazýván „filosof na scéně“, žil v ústraní, uprostřed knih - jeho dramata zachycují psychologické problémy, mají výrazné realistické prvky - poprvé se objevuje žena, láska - napsal celkem 92 her, zachovalo se jich 8 -> Médea Aristofanes (445 – 385 př. n. l.) - psal komedie - hry: Jezdci, Mír -> řešily soudobé problémy, odrážely názory lidí, využívaly lidového jazyka Zakladatelé dějepisectví: Hérodotos (asi 485 – asi 430 př. n. l.) - autor spisu O řecko-perských válkách, „otec historie“ Thúkydidés (asi 460 – asi 396 př. n. l.) - zaměřil se na současné dějiny, je považován za „otce vědeckého dějepisu“ - jeho největším dílem jsou osmidílné Dějiny peloponéské války 12 Řečnictví ( = rétorika): Sokrates (469 – 399 př. n. l.) - autor oslavných řečí (proslavil se řečmi proti Filipovi Makedonskému (filipiky) Filosofie = láska k moudrosti: Platón (427 – 347 př. n. l.) - filosof, žák Sokratův, často nazývaný knížetem filozofů - na čas opustil Řecko, po návratu do Athén založil vlastní školu, věhlasnou Akadémii - z hlediska filozofického je idealista, osou jeho filozofie je učení o idejích - většinu svých spisů psal formou dialogu - dílo: Zákony, Ústava Aristotelés (384 – 322 př. n. l.) - žák Platóna, učitel Alexandra Makedonského - ve svém díle shrnul téměř vše vědění starověku (je autorem téměř 150 spisů) - svým myšlením ovlivnil zejména středověkou scholastickou filozofii - dílo: Poetika, Rétorika, Politika 3. HELÉNISTICKÉ OBDOBÍ (4. stol. před. n. l. – 2 - 1. stol. před. n. l.) Pro toto období je příznačné světoobčanství. Zvyšuje se zájem o lidské soukromí, rozvíjí se exaktní vědy -> Archimedes (287 – 212 př. n. l.). Theokritos (asi 310 – asi 260 př. n. l.) - sicilský básník, který řeckou literaturu obohatil o tzv. idylickou poezii Nová komedie – prosazuje individualitu postav, má rozvedenou zápletku a vyšší úroveň dialogu -> Menandros (342 – 291 př. n. l.). 13 2.2. ŘÍMSKÁ (LATINSKÁ) LITERATURA (3 – 2. STOL. PŘ. N. L. – 5. STOL. N. L.) 1. OBDOBÍ STARÉ (3 – 2 stol. př. n. l.) V této době existují lidové frašky, překlady z řečtiny, které využívaly některých domácích prvků. Představitelem římské komedie byl Plautus (asi 250 – asi 184 př. n. l.). 2. OBDOBÍ KLASICKÉ (ZLATÉ) (1. stol. př. n. l.) - navazovalo na helénistickou tvorbu, zvláště v prózách Marcus Tullius Cicero (106 – 43 př. n. l.) [markus] - právník, politik, filosof, autor řady soudných a politických řečí - jeho dokonalý jazyk byl brán jako norma klasické latiny - dílo: O státu, O zákonech Gaius lulius Caesar (100 – 44 př. n. l.) [gájus julius cézar] - politik, vojevůdce a spisovatel, nejvýznamnější Zápisky o válce galské - na rozdíl od Cicera byl jeho sloh věcný a stručný Básníci: Publius Ovidius Naso (43 př. n. l. – 18 n. l.) [públijus ovídyjus názó] - byl uchvácen císařským Římem, nádherou a vznešenou společností - lehce tvořil, dosáhl slávy a bohatství - v r. 8. n. l. byl poslán císařem Augustem do vyhnanství dílo: Elegie z vyhnanství Proměny – 250 řeckých a částečně i římských bájí. Zachycují období od vzniku světa a končí proměnou Caesarovy duše. 14 Publius Vergillius Maro (70 – 19 př. n. l.) [públijus vergílijus maró] - ve společnosti měl vysoké postavení - jeho tvorba nejvíce vyhovovala záměrům císaře Augusta Nejvýznamnějším dílem je epos Aeneis [énejs] (10 000 veršů), oslavuje starobylost římského národa. Quintus Horatius Flaccus (65 – 8 př. n. l.) [kvintus horácijus flakus] - psal ódy, lyriku, básnické dopisy - dílo: Satiry, Ódy 3. OBDOBÍ POSTKLASICKÉ (STŘÍBRNÉ) (zhruba do 2. poloviny 5. stol. n. l.) Luccius Annaneus Seneka (asi 4 př. n. l. – 65 n. l.) [lúcijus anéus seneka] - římský filozof, politik, dramatik, hlavní představitel římské tragédie - nechává se inspirovat řeckou tvorbou - jeho hry jsou prosyceny vášnivostí, mnohé náměty směřují až k hrůznosti - dílo: Zuřící Herkules historie: Publius Cornelius Tacitus (kolem 55 – 115 n. l.) Ve svém díle Letopisy zachytil období od nastoupení Tibéria až po smrt Nerónovu. Gaius Petronius (? – 65 n. l.) [gájus petrónyjus] - autor prvního antického románu, spáchal sebevraždu dílo: Satyrikon – zesměšňuje negativní projevy římského života a to soukromého i veřejného. 15 3. STŘEDOVĚKÁ LITERATURA V EVROPĚ 3.1. BIBLE Bible (Písmo svaté) – významný dokument středověku, soubor textů, zpravidla náboženské víry a morálky. Je světem plným metafor, alegorií a podobenství. Patří mezi nejvýznamnější dílo světového kulturního dědictví. Byla přeložena do přibližně 1800 jazyků a dialektů. Bible má 2 základní části: STARÝ ZÁKON - historické, liturgické, právnické a literární texty - původně sepsán aramejsky a hebrejsky - má 3 části: Tora – knihy Mojžíšovi (5) obsahují nejstarší pověsti o vzniku světa. Knihy proroků – obsahují proroctví o příchodu Mesiáše. Žalmy – 150 hymnických písní s tradicí izraelského krále Davida, např. Píseň písní – původně milostné písně, především svatební písňové lyriky. NOVÝ ZÁKON (1. – 2. stol. n. l.) - původně sepsán řecky, okolo r. 400 přeložen do latiny (sv. Jeroným) - součástí 4 evangelia: Markovo, Lukášovo, Matoušovo, Janovo -> líčí skutky a život Ježíše Krista, skutky apoštolů - epištoly – listy určené církvi - Zjevení Janovo (Apokalypsa) – spis je o konci světa a o posledním soudu 3.2. HISTORICKÉ SOUVISLOSTI Pojem středověk je užíván pro období od 5. století (tedy od rozpadu západořímské říše roku 476) do konce 15. století. Z hlediska uměnovědného se jedná o období byzantské, předrománské, románské a gotické. Celému středověku vládne křesťanství, od 4. století se stává uznávaným náboženstvím, ideologií, oporou společnosti. Centrem vzdělanosti se staly kláštery, chrámy, školy a univerzity. 16 Křesťanství vytvořilo představy o Bohu, posmrtném životě, vytvořilo názor na uspořádání společnosti -> společenský řád je neměnný, je dán Bohem. Vypěstovalo v člověku přesvědčení o naprosté závislosti člověka, oslabilo vliv antické vzdělanosti. Vytvořily se 2 oblasti křesťanského světa: západní -> latinská kultura, východní -> byzantská a řecká vzdělanost. Středověk dal vzniknout rozdělení společnosti na tzv. trojí lid – duchovní, pány a poddané (toto členění má být neměnné a je třeba ho respektovat). Z hlediska filozofického vládla středověku scholastika (školní nauka) -> vykládalo a obhajovalo filozofickými prostředky církevní dogmata a křesťanskou věrouku. 3.3. HRDINSKÁ A RYTÍŘSKÁ EPIKA Hrdinská a rytířská epika opěvovala ideálního středověkého šlechtice – hrdinu (věrnost svému králi, statečnost, nebojácnost, národní zájem). Píseň o Rolandovi – starofrancouzský epos z přelomu 11 - 12 stol. Líčí statečné činy Rolanda, z družiny Karla Velikého. Píseň o Cidovi – polovina 12. stol., španělský epos vypráví o činech Cida, ukazuje španělského hrdinu v boji proti Maurům. Slovo u pluku Igorově – konec 12. stol., staroruský hrdinský epos z období Kyjevské Rusi. Líčí tažení novgorodského knížete Igora proti Polovcům. Píseň o Nibelunzích – 13. stol., dvoudílný hrdinský epos, vrcholné dílo středověké německé literatury. Tristan a Izolda – 12 – 13. stol. – středověká epická skladba, vyrostla z keltských pověstí. Nejoblíbenější milostná látka středověku. Náleží do velkého cyklu bretonských románů, líčí příběhy a osudy kolem krále Artuše. 3.4. DVORSKÁ LYRIKA - spojovala citový prožitek s rytířským kultem ženy - opěvovala lásku, většinou nešťastnou - pěstovali jí básníci ve Francii, jimž se říkalo trubadúři, v Německu minesengři Žánry: - pastorela (pastýřská milostná píseň) - epistola (milostný dopis) - alba (= svítáníčko) - jitřní píseň (loučení milenců) 17 4. STŘEDOVĚKÁ LITERATURA V ČECHÁCH A NA MORAVĚ 4.1. POČÁTKY NAŠEHO PÍSEMNICTVÍ Polovina 9. stol. – poč. 15. stol. - česká literatura patří k nejstarším v Evropě (přes 1000 let) - kulturními jazyky byly staroslověnština, latina a čeština 4.2. PÍSEMNICTVÍ STAROSLOVĚNSKÉ bratři Konstantin (Cyril) (827 – 869) a Metoděj (815 – 885) - narodili se v Řecké Soluni, kde žilo mnoho Slovanů -> dobře znali jejich nářečí - měli 5 sourozenců, jejich otec se jmenoval Lev -> bohatý patricij i vojenský velitel - Metoděj byl právníkem - Konstantin vystudoval filosofii, teologii a literaturu (ve 26 letech byl profesorem) Na žádost knížete Rastislava přišli r. 863 na Velkou Moravu. Význam této mise byl: - politický (hráz proti francké expanzi) - náboženský (křesťanství v jazyce slovanském) - literární (základ slovanského písemnictví) staroslověnština – první slovanský kulturní jazyk. hlaholice (z malé řecké abecedy) – 1. slovanské písmo, mladší cyrilice – základ azbuky. nejstarší texty – náboženské a bohoslužebné, srozumitelné lidu. R. 907 se Velká Morava rozpadá a kulturním centrem se stává český přemyslovský stát -> kult českého světce Přemyslovce Václava. Do 11. stol. se centrem staroslověnské vzdělanosti stává Sázavský klášter. 18 NEJSTARŠÍ PAMÁTKY STAROSLOVĚNSKÉHO PÍSEMNICTVÍ Proglas - veršovaný úvod k překladu evangelia, vyjadřuje právo člověka na mateřský bohoslužebný jazyk. Nejstarší dochovaná slovanská báseň. Život Konstantinův a život Metodějův (dříve Panonské legendy) - jsou to prozaické skladby pojednávající o událostech od narození až po smrt věrozvěstů. Kyjevské listy – překlad z latiny, svědectví o vyrovnání mezi východní a západní kulturní orientací. Legenda o sv. Václavu (První staroslověnská legenda o sv. Václavu) – pol. 10. stol., prostý srozumitelný styl, oslava knížete Václava. Kniha o rodu a utrpení svatého knížete Václava (Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu) – 11. stol., zpracovává latinský text náročným stylem - typická středověká legenda se zázraky. Pražské hlaholské zlomky – jediný staroslověnský rukopis dochovaný na našem území, zlomky modliteb. První česká duchovní píseň - Hospodine, pomiluj ny [Hospodine, smiluj se nad námi] - má staroslověnský původ, plnila funkci hymny - prosba o mír a úrodu, skládá se z 8 veršů. 4.3. LATINSKY PSANÁ LITERATURA Centrem bylo pražské biskupství (r. 973). Život a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily (tzv. Kristiánova legenda) – konec 10. stol., dokladem staroslověnské vzdělanosti, ačkoliv je psána latinsky. legendy o sv. Václavu, legendy o sv. Ludmile - bohoslužebné či naučné náboženské spisy. Kodex vyšehradský – korunovační evangelistář krále Vratislava z roku 1085. 12. stol. – dominují legendy a histografická literatura: - legendy o sv. Vojtěchovi - legendy o sv. Prokopovi Kosmas (1045 - 1125) - nemáme o něm mnoho informací - byl Čechem, studoval v cizině, děkan svatovítské kapituly v Praze - cestoval do zahraničí 19 dílo: Kronika česká - 12. stol. zachycuje české dějiny od nejstarších (mýtických) dob do autorovy současnosti - Čerpal: - z vyprávění pamětníků - z nejstarších příběhů doby pohanské - z vlastních zážitků Styl: - psána latinsky, první dějiny národa, má vlastenecký ráz - autor straní katolické církvi, vyzdvihuje Přemyslovce, zamlčuje staroslověnskou vzdělanost - vypravuje živě, přímá řeč, charakteristika postav - vkládá citáty římských autorů, zábavné historky a líčení bitev -> dílo nejen historické, ale i umělecké 4.4 VZNIK ČESKY PSANÉ LITERATURY - přelom 13. a 14. století - období vrcholného středověku, vlády posledních Přemyslovců a Lucemburků - proces demokratizace a zčeštění literatury - proces laicizace = zesvětštění (odstraňování vlivu církve a náboženství) Hlavní znaky staroslověnských památek: - neznáme autora - dochová se nějaká část - obtížná datace - výlučné postavení verše Žánry: - duchovní píseň 20 - legendy - eposy - kroniky - světské náměty - satiry - zábavná a odborná próza Glosy - vpisy do latinských rukopisů, poznámky, překlady. Druhá česká duchovní píseň Svatý Václave - světec je zobrazen jako rytíř, má 3 sloky, složitější styl i nápěv. Později se z ní stala píseň slavnostní a válečná. LITERATURA NA POČÁTKU 14. STOLETÍ Alexandreis - přelom 13. a 14. století, veršovaná skladba, autor je neznámý šlechtic, skladba oslavuje makedonského krále Alexandra Velikého - je zobrazen jako rytíř, jako ideální panovník - rytířský epos, má 9000 veršů, dochovala se 1/3. Dalimilova kronika - počátek 14. století, nejstarší česky psaná veršovaná kronika (velmi oblíbená), autor neznámý (z nižší šlechty), straní nižší šlechtě, útočí proti přívalu němectví. Oldřich a Božena - vyjadřuje národní zájmy a vlastenectví. Byla napsána prostým srozumitelným jazykem. 4.5. VRCHOL GOTICKÉ KULTURY V ČECHÁCH Čechy se stávají centrem Evropy, založeno pražské arcibiskupství (1344), Karlova univerzita (1348), Nové město, Karlštejn, Karlův most, Chrám sv. Víta. Rozvoj vzdělanosti, kultury, hudby, sochařství a malířství (gotika). Karel IV. (1316 – 1378) - autor autobiografie Vita Caroli. 1. Legendy Legenda o sv. Kateřině – pol. 14. stol., veršovaná skladba (3500 veršů), náročný styl, exotické prostředí, snaha o výlučnost. Vyžívá se v líčení hrůz, dominuje fantastika. Legenda o sv. Prokopovi – pol. 14. stol., veršovaná (1000 veršů), srozumitelný styl, přístupná forma, zájem o současný svět. 21 2. Drama Mastičkář - zlomek velikonoční hry, námět - 3 Marie jdou pro vonné masti, chtějí balzamovat Kristovo tělo. Zachycuje šarlatánství, prodavače mastí a léků, obraz středověkého tržiště. Objevují se zde i latinské verše, vulgarismy, nejhrubější vtipy o Židech. postavy: Mastičkář Postrpalk - vzdělaný, chtivý peněz. Rubín - jeho pomocník - lidový a vychvaluje léky. 3. Žákovská poezie Podkoní a žák - satira, spor studenta a panského služebníka o tom, kdo se má lépe. Napsán formou hádky - dialogu, srozumitelným přístupným jazykem. Píseň veselé chudiny – studentská satirická skladba, o bídě a strádání. 4. Sociální satira Autoři jsou neznámý, z nižších vrstev (měšťanstva). Objevuje se kritika nedostatků světských i duchovních. Nejznámější satiry jsou zapsané v tzv. Hradeckém rukopisu: Desatero Kázanie Božie - veršovaná kázání, autor útočí na hříšníky, vyhrožuje jim peklem. Satiry o řemeslnících a konšelích - kritizuje nepoctivost, okrádání. Bajka o lišce a džbánu - krátké veršované vyprávění s poučením. 4.6. LITERATURA PŘEDHUSITSKÁ (KONEC 14. STOL. - POL. 15. STOL.) - prohloubení rozporů ve společnosti - odpor proti mravnímu i náboženskému úpadku katolické církve -> snaha o nápravu (kazatelé, myslitelé) - úplný překlad bible -> ideologická zbraň Do popředí se dostávají žánry: - satira - duchovní píseň 22 - traktát (odborné pojednání, úvaha na různé téma) - kronika a kázání česká literatura = literatura psaná česky. Vrcholí proces: - demokratizace literatury - proces počešťování literatury - laicizace = zesvětštění PŘEDCHŮDCI HUSOVI Většinou kazatelé, usilovali o nápravu společnosti na náboženském základě. Jan Milíč z Kroměříže (zemřel 1374) - kazatel, zřekl se bohatství, kázal k chudým lidem, centrem kazatelství se stala Betlémská kaple Konrád Waldhauser (zemřel 1369) - kazatel, obracel se k německému měšťanstvu a univerzitním studentům, byl pozván Karlem IV. do Prahy Matěj z Janova (asi 1350 – 1394) - autor rozsáhlého spisu Pravidla Starého a Nového zákona Tomáš Štítný (kolem 1333 – asi 1409) - bez teologického vzdělání, zchudlý šlechtic, zeman - o náboženských otázkách píše česky a pro lid - zakladatel české naučné prózy - srozumitelný, věcný a dokonalý jazyk - zpřístupnil nejvyšší soudobou vzdělanost širokému okruhu lidí - usiluje o zharmonizování společnosti a nápravu chyb 23 dílo: Knížky šestery o obecných věcech křesťanských - pojednávají o dokonalém životě, jsou to drobné traktáty, mají mravoučný charakter. Řeči besední - podává základy věrouky. Řeči sváteční a nedělní - výklad části evangelia. 4.7. OSOBNOST A DÍLO JANA HUSA Jan Hus (1370 - 1415) - nejvýznamnější postava období příprav husitského hnutí - narodil se v Husinci u Prachatic, studoval na pražské univerzitě, kde působil jako profesor a rektor - od r. 1402 kázal v Betlémské kapli v Praze - zásluhou J. Husa vydává Václav IV. roku 1409 Kutnohorský Dekret - počeštění pražské univerzity - pro obhajobu názorů anglického reformátora Johna Wycliffa vedl spory s církví - vystupoval proti odpustkům a kritizoval bohatství církve, její rozmařilý život a mravní zkaženost - r. 1412 po vystoupení J. Husa v Betlémské kapli, kdy kritizoval kramaření s odpustky, byl dán do klatby a vypovězen z Prahy, odchází na venkov (Kozí hrádek) - začátkem roku 1414 vyzval Husa císař Zikmund, aby názory obhájil před církevním koncilem v německé Kostnici, ale koncil nařkl Husa z kacířství a odsoudil jeho spisy a 6. 7. 1415 nechal J. Husa upálit dílo: a) latinsky - určeno kolegům na univerzitě první spis O církvi - popírá postavení papeže jako hlavy církve (Kristus). Příslušníkem církve je ten, kdo nespáchal hřích. b) česky - pro lid Výklad Viery, Desatera a páteře - výklad 3 modliteb, zahrnuje úvahy o mravním životě a kritiku společnosti. Knížky o svatokupectví - ostře kritizuje církev, prodávání odpustků, církevních hodností, dokládá případy ze života. 24 Postila - soubor kázání, výklad části evangelia. Dcerka - o správném životě žen a dívek. Listy z Kostnice - odkaz českému národu, přátelům. Význam Jana Husa „Všechno záleží na tom, klademe-li pravdu na první místo, nebo na druhé.“ Hus významně zasáhl do úpravy pravopisu. Ve spise O pravopise českém nahradil pravopis spřežkový pravopisem diakritickým (tzv. nabodeníčko krátké – tečka a dlouhé - čárka, označení délky a měkkosti). Urychlil vyvrcholení odporu proti církvi a odhaloval a poukazoval na společenské nedostatky. 4.8. LITERATURA DOBY HUSITSKÉ Rozvíjí se lidový zpěv -> husitský chorál. Jistebnický kancionál – legendární soubor duchovních písní: - Ktož jsú boží bojovníci - píseň nejen vojenská a bojová, ale i náboženská. Měla posílit statečnost, odvahu a povznést sebevědomí. Vyžadovala kázeň a jednotu v boji. Měla jednoduchý nápěv. - Povstaň, povstaň, Veliké Město pražské – píseň, vyzývá k boji proti Zikmundovi. Žižkův vojenský řád - kázeňský řád s vysokými morálními požadavky a stejnými povinnostmi pro všechny. Byly zde uvedeny i tresty. Byl přijat v Německém Brodě r. 1428. Vavřinec z Březové (1370 – asi 1437) - historik husitské revolty dílo: Píseň o vítězství u Domažlic - má dokumentární charakter. Husitská kronika – zachyceny události z let 1414 – 1422, je napsána latinsky a v próze. Budyšínský rukopis - obsahuje 3 veršované polemické skladby namířené proti Zikmundovi: Žaloba Koruny české - zde je obviněn Zikmund a kostnický koncil, že jsou příčinou nařčení Čechů z kacířství. Porok Koruny české - obrací se proti chvatné a protiprávní korunovaci Zikmunda. Hádání Prahy s Kutnou Horou – téměř 3000 veršů líčí alegoricky spor mezi husitskou Prahou a katolickou Kutnou Horou před Kristovým soudním dvorem. 25 4.9. LITERATURA DOBY POLIPANSKÉ Po porážce husitů u Lipan r. 1434. Petr Chelčický (1390 – 1460) - zeman, samouk a kritik společnosti - obhajoval pasivitu (neodporovat zlu násilím) - obhajoval pokoru, chudobu a fyzickou práci - odmítal potřebu vyššího vzdělání, byl ovlivněn učením (Štítným) dílo: O boji duchovním – traktát, odmítá násilí, odsuzuje husitské války, křesťan nesmí zabíjet. O trojím lidu - rozděluje společnost na 3 stavy - kněžský, vojenský a robotný. Toto dělení odmítá a hlásá rovnost. Sieť viery pravé - odsuzuje hromadění majetku, ukazuje svou představu ideální církve a zdůrazňuje myšlenku spravedlnosti. Z myšlenek Petra Chelčického vznikla náboženská sekta - Jednota bratrská (Kunvald u Žamberka - Orlické hory – r. 1457): - odmítali vyšší vzdělání - zdůrazňovali fyzickou práci - odmítali světské zákony - řídili se pouze biblí - kritizovali husity i katolíky V průběhu 16. stol. se Jednota bratrská stala nejvýznamnější představitelkou kulturního života (humanismus). 26 5. RENESANCE A HUMANISMUS VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE (poč. 14. stol. – poč. 17. stol.) 5.1. ZNAKY RENESANCE A HUMANISMU - /z franc. renaissance/ = znovuzrození - vliv zámořských objevů znamenal vzestup měšťanstva a měst - rozvoj věd společenských i přírodních (astronomie, objevy Koperníkovy nebo Galileovy) - vynález knihtisku znamenal rychlejší předávání zkušeností a vědění (polovina 15. stol., němec Johanes Gutenberg) - prvním knihám vytištěným do r. 1500 říkáme inkunabule /prvotisky/ - renesance je definována jako etapa ve vývoji evropské společnosti Znaky renesance: - návrat k antické kultuře jako vzoru - touha po pravdivém poznání člověka a pozemského života - kult smyslů a rozumu proti středověkému kultu víry - pocit sebevědomí jedince - rozvoj literatury v národních jazycích - v architektuře: podloubí, kopule, jánské sloupy a vodorovné pravoúhlé linie - v malířství: návrat k přírodě - objev perspektivy - mnohostrannost umělců např. Michelangelo Buonarroti - sochař, stavitel, malíř, básník. Leonardo da Vinci - malíř (obraz Mona Lisa), vědec, konstruktér, vynálezce, historik umění. Rafael Santi - hlavní stavitel chrámu sv. Petra v Římě, malíř (Madona Sixtinská). 27 Humanismus - /humanus/ = lidský - soustava názorů, životní program, jenž představoval základní proud v období renesance. 5.2. ITALSKÁ RENESANCE Dante Alighieri (1265 – 1321) [dante aligjéri] - dosáhl značného vzdělání, věnoval se antické literatuře - významným zážitkem byla pro něho láska k Beatricii dílo: Božská komedie – duchovní epos, byl psán 15 let, vznikla ve vyhnanství. Obsahuje 3 části: Peklo, Očistec, a Ráj. Setkává se s mytologickými i historickými osobnostmi, kritizuje soudobé mravy. Francesco Petrarca (1304 – 1374) [frančesko petrarka] - básník lásky a pozemského života, pocházel z Florencie, vypovězen z města - jeho oblíbeným básnickým útvarem se stala znělka (sonet) - rozhodující pro jeho život bylo setkání se ženou, kterou proslavil pod jménem Laura dílo: Zpěvník - (Sonety pro Lauru) – obsahuje celkem 366 básní, z čehož je 317 psáno formou sonetu. Jedná se o milostnou tématiku (nenaplněná láska k Lauře) -> vliv na Kollára, Vrchlického, Nezvala. Sonet (znělka) – lyrická báseň, má 14 veršů (4 + 4 + 3 + 3) – dva čtyřverše a dva trojverše. Giovanni Boccaccio (1313 – 1375) [džovany bokačo] - má významný podíl na vzniku renesanční novely dílo: Dekameron – cyklus sta novel, nazývána „knihou krve a rozkoše“, vypráví 10 dnů společnosti deseti lidí, kteří utekli z Florencie před morem na venkov. Podávají obraz tehdejší italské společností. Rámcová novela. Renesanční prvky: - světská témata (láska, nevěra) - kritika soudobých mravů (měšťanstva, duchovních) - chamtivost, hloupost 28 - žena je rovnoprávným partnerem Niccolo Machiavelli [1469 – 1527] [nykolo makjaveli] - italský učenec, spisovatel, politik dílo: Vladař – traktát o absolutistické monarchii. 5.3. FRANCOUZSKÁ RENESANCE (15 - 16. století) François Villon (1431 – po r. 1461) [fransua vijon] - první moderní evropský básník, lyrik, žil bohémským způsobem života - nesmířil se se soudobou společností, vyjadřuje nejistoty přechodné doby Báseň Balada - založena na protikladech: - marnost X touha po životě - ctnost a morálka X pohrdání - vážnost X výsměch - vtip, radost X smutek -> obraz vlastní bídy, vlastního osudu a zároveň kritika společnosti. Odkaz - nazýván Malý testament, sbírka básní ironického a satirického obsahu. Závěť – nazýván Velký testament, obsahuje písně nábožné, dvorskou poezii a „bláznivé“ písně z prostředí pařížského podsvětí, hospod. Své činy, hříchy omlouvá chudobou a osudem. 15 básní sbírky je psáno formou tzv. francouzské balady. Osud je vinen, nikdo jiný; a já, já zkusil jako pes! Nuzota z lidí lotry činí. 5.4. ŠPANĚLSKÁ RENESANCE Miguel de Cervantes Saavedra (1547 – 1616) [migel de servantes savedra] - psal verše, dramata, novely, romány, pocházel z rodiny zchudlého šlechtice - bojoval proti Turkům, padl do zajetí v Alžírsku 29 dílo: Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha [don kichot de la manča] – dvoudílný román, hlavní postavou je chudý šlechtic, který si umínil, že vzkřísí rytířskou minulost. Z výprav se vrací zbit a zesměšněn. postavy: Don Quijote – blouznivec, směšný, z vnějšku působí směšně, uvnitř se jedná o ušlechtilého člověka, moudrost v bláznovství. Sancho Panza [sančo pansa] – pravý opak Dona Quijota, praktický, bezstarostné živobytí, netouží po hrdinství. 5.5. ANGLICKÁ RENESANCE William Shakespeare (1564 – 1616) [viljem šejkspír] - o životě nemáme mnoho informací, pocházel ze Stratfordu nad Avonou - brzy se oženil a odchází do Londýna - činnost v různých divadelních společnostech - stává se spolumajitelem divadla Globe, umírá v rodném městě Své náměty čerpá: - ze starých kronik - slavných životopisů - z tvorby italských a francouzských renesančních autorů Pro dílo je charakteristické: - neomezenost látky, času a místa - hluboká zamyšlení a úvahy o lidské existenci - obraz pozemského života, kladných i záporných lidí (vlastnosti: žárlivost, vášeň, přátelství, věrnost, touha po moci a majetku i nenávist) - příčinou renesanční tragédie je lidská vášeň nebo náhoda (nikoliv osud jako v antice) - jazyk veršovaný se střídá s prózou a) tragédie: Hamlet, Kralevic dánský - úvahy o smyslu lidské existence, touha uskutečnit ideály, povinnost potrestat zlo, láska s Ofélií. 30 Král Lear [lír] Othello b) historické hry: Richard III. Jindřich VI. Julius Caesar Romeo a Julie – o nešťastné lásce dvou mladých lidí (spor Monteků a Kapuletů), boj o právo člověka na život, samostatné určení osudu. c) komedie: Komedie plná omylů Mnoho povyku pro nic Sen noci svatojánské Zkrocení zlé ženy d) pohádky: Zimní pohádka 31 6. RENESANCE A HUMANISMUS V ČECHÁCH (70. léta 15. stol. – 20. léta 17. stol.) U nás se v pravém slova smyslu renesance neprosadila vlivem náboženské ideologie. Určité prvky obsahují tzv. knížky lidového čtení a zábavná próza -> Historie o bratru Janu Palečkovi. Daleko výrazněji se u nás projevily rysy humanismu. 6.1. ZNAKY ČESKÉHO HUMANISMU - šíření vzdělanosti - vyrovnání se s kulturou evropských zemí - převládá naukový charakter literatury - rozkvět českého jazyka Největší vliv na rozvoj humanistických myšlenek měla Jednota bratrská. 6.2. HUMANISMUS LATINSKÝ Latinští humanisté převážně přebírali antické náměty. Jan z Rabštejna (1437 – 1473) - autor spisu Dialogus - fiktivní dopis italskému panovníkovi, rozhovor autora se třemi šlechtici různého politického přesvědčení. Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (asi 1461 – 1510) - poznal země antické kultury, shromáždil velkou knihovnu dílo: Žaloba ke sv. Václavu na mravy Čechů – latinská moralizující báseň, dává najevo svou nelibost nad mravním úpadkem v rodné zemi. 6.3. HUMANISMUS ČESKÝ Byl pěstován vzdělanými měšťany a jazykem byla čeština. Viktorin Kornel ze Všehrd (asi 1460 – 1520) - pocházel z Chrudimi, s humanismem se setkal na univerzitních studiích 32 - zastával místo u zemského soudu, byl povýšen do šlechtického stavu - hodně překládal -> Knihy o napravení padlého - požadoval, aby český vzdělanec psal česky a snažil se povznést český jazyk na úroveň klasické latiny dílo: Knihy devatery - dílo právnické povahy, ohradil se proti výhodám šlechty na úkor měst. kroniky: Václav Hájek z Libočan (zemřel 1553) Kronika česká - zachycuje české dějiny do r. 1526. Kronika velmi oblíbená, i když se autor dopouští historických nepřesností. Nejvíce místa věnuje nejstarší době - pověstem. cestopisy: Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564 – 1621) - zachycuje cestu do Benátek a Egypta péče o jazyk a překlady: Jan Blahoslav (1523 – 1571) - mnohostranný vzdělanec, biskup jednoty bratrské - pobýval v zahraničí na univerzitách, poté působil v Ivančicích na Moravě - pečoval o bratrský archív dílo: Filipika proti misomusům (= odpůrcům vzdělání) - vystupuje proti odpůrcům vzdělání, obhajuje nutnost vzdělání pro člověka, obhajuje kulturu. Gramatika česká - obsahuje základní pravidla českého jazyka, je vlastně dokladem vyspělosti jazyka a obsahuje i sbírku přísloví. Muzika - hudební teorie pro zpěváky i skladatele. Šamotulský kancionál - soubor 754 evangelických duchovních písní. Blahoslav 26 složil a 40 upravil. překlad Nového zákona – životní dílo J. Blahoslava, spoluzakladatelem nové spisovné češtiny. Po jeho smrti byla přeložena celá bible. 33 Bible Kralická (1579 – 1594) - kolektivní dílo českých bratří, šestidílka, byla vytištěna v Kralicích na Moravě. Později jednodílka. Dokazovala vyspělost českého knihtisku i dokonalost jazyka. Tato doba je označována jako zlatý věk českého písemnictví. Od 70. let 16. století jako doba veleslavínská = doba vlády Rudolfa II., která znamenala rozvoj vzdělanosti a kultury. Jiří Melantrich (asi 511 – 1580) - tiskařem a vydavatelem Daniel Adam z Veleslavína (1546 – 1599) - zajímá se o slovní zásobu, je autorem cizojazyčných slovníků, překladatel, nakladatel dílo: Kalendář historický literatura vědecká: Jan Jessenius (zemřel 1621) - Slovák, lékař, filozof, provedl v Praze jako vůbec první u nás veřejnou pitvu - psal spisy z anatomie 6.4. OSOBNOST A DÍLO J. A. KOMENSKÉHO Jan Amos Komenský (1592 - 1670) - nazýván „učitel národů“ - přijal latinské jméno Comenius, nejvýznamnější představitel českého humanismu - u Komenského se projevuje vnitřní rozpor mezi vírou a vědou, tradicí a pokrokem -> spojuje ve svém díle - narodil se v Nivnici na Jižní Moravě - studoval na bratrských školách, později v Německu -> poznal vysokou úroveň vědy v zahraničí -> usiluje o vytvoření české národní vědy - životní katastrofou byla pro něho bitva na Bílé hoře - r. 1621 odchází z Fulneku se ženou a dvěma dětmi, ztratil část rukopisu a knihovnu - na čas zůstává v Přerově (na mor mu umírá žena) - musí se skrývat na různých místech, r. 1628 odchází do polského Lešna 34 - dílo: Kšaft umírající matky jednoty bratrské - závěť, odkaz českému národu - hodně cestoval, byl uznávanou osobností (Anglie, Maďarsko, Švédsko) - r. 1656 odjíždí do Holandska, kde pobývá v Amsterodamu dílo: Listové do nebe - tvoří 5 fiktivních dopisů, východiskem je list chudých adresovaný Kristovi, žalují v něm na bohaté. V dalších listech Kristus utěšuje chudé a napomíná bohaté. V závěru ale odmítá radikální řešení a nabádá chudé i bohaté ke svornosti. Labyrint světa a ráj srdce - alegorická skladba. První část odsuzuje a kritizuje tehdejší společnost. Druhá část - návrat do vlastního srdce je jediná blaženost - odevzdanost do vůle Boží. postavy: poutník – autor. Všezvěd Všudybud - touha po poznání, zvídavost. Mámení - představuje klam, přetvářku, zkreslený pohled. díla pedagogická: Velká didaktika - teorie vyučování. Přeložena do všech evropských jazyků. Středem pozornosti je žák. Stanovuje zásady moderního vyučování a výchovy (zdarma, chlapci i dívky, v mateřském jazyce). Důraz klade na praxi. Význam - tělesná výchova. Uplatňování zásad: - přiměřenosti - názornosti - získávání dovedností - vzdělání - rozdělení do 4 stupňů po 6 letech: předškolní výchova Škola obecná (mateřský jazyk) Gymnázium - latinské vzdělání Univerzita - doplněno cestováním Informatorium školy mateřské - zaměřeno na předškolní výchovu. 35 Spisy praktické - učebnice: Orbis Pictus (Svět v obrazech) - první obrázková učebnice na světě. Spojuje jazykové a věcné vyučování. Brána jazyka otevřená - učebnice latiny. Škola hrou – zaměřuje se na rozvoj smyslových schopností. Práce encyklopedické - vševědné (pansofie) Usiluje o utřídění a shrnutí vědeckého poznání. Pracuje na slovníku mateřštiny. Věnuje se také teorii poezie (ve spisech O poezii české). Jeho pansofická díla byla částečně zničena při požáru Lešna -> Plán Vševědy, Cesta světla. Význam J. A. Komenského Komenský usiloval o poznání světa a o výchovu člověka. Toto úsilí spojil s dorozuměním mezi národy. Prosazoval věčný mír a věřil, že vzdělání povede ke sbratření lidí. 36 7. BAROKO (17. století) Léta 1618 – 1648 jsou období 30. války, období nejistoty, zvratů a protikladů -> pocity marnosti, nedokonalosti a pomíjivosti pozemského života. Roste autorita katolické církve a absolutistická moc panovníka. Kult rozumu a poznání byl vystřídán kultem víry. 7.1. ZNAKY BAROKA - absolutizace víry - odklon od přírody, důraz na nitro člověka - mysticismus (pravda je člověku zjevena) - monumentalita (nadnesenost, snaha ohromit člověka) - zásada kontrastu (nicotný člověk; všemocný, dokonalý Bůh) - v architektuře: křivky, vlnění, oblouky, kopule - v sochařství: dramatický pohyb, vyjádření pocitů (utrpení, bolest) 7.2. PŘEDSTAVITELÉ ČESKÉHO BAROKA Bedřich Bridel (1619 – 1680) - jezuický kněz, profesor rétoriky a poetiky dílo: Co Bůh? Člověk? – skladba založena na kontrastu: člověk X Bůh tys světlem, já temností já bláto, a tys čistota; tys milost, já teskností tys bezpečnost, a já psota… Adam Michna z Otradovic (1600 – 1670) - varhaník, autor mnoha písní, Chtíc, abych spal ze sborníku Česká mariánská muzika 37 Bohuslav Balbín (1621 – 1688) - jezuitský kněz a učitel, v 80. letech 20. stol. bylo zjištěno, že byl pedofilem dílo: Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého - vyjadřuje právo národa na vlastní jazyk. Byla vydána až v r. 1773 (na počátku národního obrození). 7.3. LIDOVÁ A POLOLIDOVÁ TVORBA Lidová tvorba - tvořená zvláště venkovským lidem - různorodá po stránce tematické (příroda, robota, vojna, láska, písně ke svátkům…) i žánrové - žánry: písně, pohádky, pověsti, lidové balady -> Osiřelo dítě, hry se zpěvy nebo loutkové hry Pololidová tvorba – stála mezi oficiální literaturou a lidovou slovesností. Tvořili ji měšťané. Václav František Kocmánek (1607 – 1679) - učitel, napsal 7 interludií (= frašek ) z lidového života Zábavná literatura Kramářská nebo jarmareční píseň - o zajímavých příhodách (požáry, povodně, nešťastné lásky, vraždy); zpívali je o jarmarcích potulní kramáři za doprovodu flašinetu a ukazování výjevů na seriálu obrázků, prodávali texty písní. 38 8. KLASICISMUS (2. pol. 17. stol. – 18. stol.) 8.1. ZNAKY KLASICISMU A JEHO ŽÁNRY Znaky klasicismu: - pevný řád - cit je podřízen povinnosti a rozumu - krása je v pravdě a v obrazu přírody - vzor antické krásy Literární žánry: a) vysoké – tragédie, óda, epos -> náměty ze života vyšších vrstev, veršovány b) nízké – komedie, satira, bajka, fraška -> náměty z nižších vrstev, často ze současnosti, postavy byly neurozené a střídá se verš a próza - drama dodržuje zásadu trojjednoty - v hudbě: Haydn, Beethoven, Mozart 8.2. FRANCOUZSKÝ KLASICISMUS Pierre Corneille (1606 – 1684) [pjer kornej] - autor dramatu Cid – o boji španělského rytíře Dona Rodriga (Cid) proti Maurům Moliére (1622 – 1673) [molijér] (vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin) [žán batyst poklen] - herec, režisér, autor komedií a frašek - od mládí jej zajímalo divadlo - působil v kočovných divadelních společnostech - stal se ředitelem královského divadla v Paříži - klasikem světové komedie 39 Ve svých dílech kritizuje skutečnost, podává satirický obraz nedostatků, vysmívá se lidským slabostem. Nachází však smírné řešení konfliktu. Jeho hrdinové mají sympatie diváků. Témata: - chorobná lakota a hrabivost - úlisnost a náboženské pokrytectví - snaha měšťanstva napodobovat šlechtu V hrách uplatňuje verš i prózu - prostá mluva. dílo: Lakomec - hlavní hrdina je lichvář Harpagon [arpagon] schopný pro peníze obětovat všechno. Ztráta peněz = ztráta smyslu života. Tartuffe [tartyf] - kritizuje pokrytectví a církev. Postavy: důvěřivý měšťák Orgon, do jehož přízně se vetře bezcharakterní zištný pokrytec a podvodník „náboženský svatoušek“ Tartuffe. Zdravý nemocný Misantrop 40 9. OSVÍCENSTVÍ (18. století) Hnutí, které ovládlo Evropu 18. století. Navazuje na renesanci. 9.1. ZNAKY OSVÍCENSTVÍ - založeno na důvěře „osvícený“ rozum – zbavený tmářství a pověr - prosazovalo svobodu myšlení a přesvědčení - zdůrazňovalo myšlenku rovnosti - vyjadřovalo zájmy měšťanstva - rozvoj přírodních věd, techniky a průmyslu - svoboda myšlení a přesvědčení - literatura je spjata s filosofií 9.2 OSVÍCENSTVÍ VE FRANCII Generace osvícenců – encyklopedisté (D. Diderot, d´Alembert [dalembér], J. J. Rousseau…). dílo: Velká encyklopedie (1751 – 1765) – zahrnovala dosavadní vědomosti o světě, první výklad světa na vědeckém základě. Autoři byli ateisté a materialisté. Denis Diderot (1713 – 1784) [deny dydro] - filosof dílo: Jeptiška – autobiografie dívky, která je přinucena vstoupit do kláštera. Jakub Fatalista – román, napsán formou dialogu sluhy a pána. Zabývá se otázkami morálky. 41 Voltaire (1694 – 1778) [voltér] (vlastním jménem François Marie Arouet) [fransoa mari arue] - historik, filosof, dramatik, kritizoval absolutismus a církevní fanatismus dílo: Candide neboli Optimismus [kandyd] - filosofická próza o hledání lidského štěstí, hlavní hrdina putuje světem se svým sluhou. 9.3. OSVÍCENSTVÍ V ANGLII Jonathan Swift (1667 – 1745) [džonatan svift] - je považován za největšího anglického satirika - celý svůj život strávil v Irsku - jeho závěr byl poznamenán duševní chorobou - autor politických článků a pamfletů, většinou ostře satirických a výsměšných dílo: Gulliverovy cesty [galiverovy] – čtyřdílný utopický (neskutečný) román, pohádkový cestopis, ve kterém kritizuje poměry v Anglii a ukazuje představu ideální společnosti. Daniel Defoe (1660 – 1731) [denjel dyfou] Kromě dobrodružných knih psal politické pamflety a eseje, v nichž navrhoval různé sociální, politické a hospodářské reformy. dílo: Robinson Crusoe [krusó] – v ich formě vypráví osudy trosečníka, který po dobu 28 let obývá pustý ostrov. Tato kniha inspirovala další autory k napsání tzv. robinsonád. Díla obou autorů jsou spojována s počátky realismu v Anglii. 42 10. PREROMANTISMUS (2. pol. 18. století) 10.1. ZNAKY PREROMANTISMU - přechod mezi klasicismem a romantismem - důraz na cit - odmítá konvence a řád, prosazuje svobodu umění - vzor: často venkovský člověk, prostý a nezkažený - obdivuje silné a výjimečné osobnosti 10.2. PREROMANTISMUS VE FRANCII Jean Jacques Rousseau (1712 – 1778) [žan žak rusó] - spisovatel, skladatel a filosof, vedl tulácký život, střídavě studoval, trpěl stihomamem - zastává názor, že člověk je od přírody dobrý, svobodný a nezkažený, civilizace ho kazí dílo: Nová Heloisa – román lásky v dopisech, základem je láska, city a příroda. Emil čili O výchově – pedagogické románové pojednání o přirozeném rozvoji člověka. Antoine François Prévost (1697 – 1763) [antuan fransua prévo] - spisovatel, kazatel, překladatel dílo: Manon Lescaut [lesko] – román, kritizuje v něm touhu po majetku, penězích, zároveň ukazuje i velkou lásku. (Vítězslav Nezval je autorem stejnojmenné divadelní hry). 43 10.3. PREROMANTISMUS V NĚMECKU Objevují se snahy sjednotit kulturu -> Hnutí bouře a vzdor – namířeno proti nespravedlnosti, útlaku, nesvobodě a pokrytectví. Johann Wolfgang Goethe (1749 – 1832) [johan volfgang géte] - básník, dramatik, prozaik, vědec, vystudoval práva i přírodní vědy - navštěvoval naši vlast, kde se léčil (Mariánské Lázně, Karlovy Vary) - obdiv k lidové slovesnosti -> sbírka Balady Utrpení mladého Werthera – dvoudílný milostný román. Jedná se o román v dopisech, jenž je napsán ich formou. Dílo je osudem mladého muže, jenž je nešťastný – jím milovaná Lotta se provdá za jeho přítele Alberta. Svůj život ukončil sebevraždou („Zemřít! Co to znamená? Hleď, mluvíme-li o smrti, sníme“). Vrcholným dílem je filosofická báseň v dramatické podobě -> Faust. Zpracovává starou pověst o doktoru Faustovi, který v touze po poznání a štěstí prodal ďáblovi svou vlastní duši. Autor však dává tomuto námětu novou uměleckou podobu i smysl. Faust je postaven mezi dobro a zlo, původně rebelant proti starým konvencím, nakonec činorodý člověk, který chce dobývat pravdu a přetvářet svět. Smysl života nachází v práci pro ostatní. Friedrich Schiller (1759 – 1805) [fridrich šiler] - dramatik, lyrik, překladatel, přítelem Goetha dílo: Óda na radost Loupežníci – drama, řeší se v něm otázky svobody a pokrytectví. Hlavní postavou je hrabě Moor, který byl připraven o snoubenku i o svá dědická práva. Stane se vůdcem loupežníků, chce se pomstít, jeho činy hraničí se zločinem, bojuje za svobodu, proti bezpráví a tyranii. 10.4. PREROMANTISMUS V RUSKU Ivan Andrejevič Krylov (1769 – 1844) -> Bajky Michail Vasilijevič Lomonosov (1711 – 1765) - vědec, filozof, básník, jazykovědec 44 11. NÁRODNÍ OBROZENÍ (poslední 1/3 18. století – 40. léta 19. století) 11.1. PODMÍNKY VZNIKU, ZDROJE A PERIODIZACE N. O. Národní obrození (N. O.) je proces utváření novodobého českého národa. Zahrnoval: - národně osvobozenecký boj - národní a demokratické uvědomování lidu - počátky novodobého českého kulturního života - bývá označováno jako vzkříšení - probuzení - „buditelé“ Podmínky vzniku N. O.: - rozklad feudalismu a nástup kapitalismu - osvícenské reformy Marie Terezie & Josefa II - 1773 – povinná školní docházka 1781 – toleranční patent (povolení svobodné vyznání evangelické) 1781 – zrušení nevolnictví nositelem hnutí je česká buržoazie a inteligence, která se opírala o venkovský lid -> stejné zájmy -> demokratický charakter Zdroje N. O.: - myšlenka slovanské vzájemnosti (J. Kollár a F. L. Čelakovský) - inspirace lidovou slovesností (Čelakovský - ohlasová poezie) - sběratelství (B. Němcová, K. J. Erben) - rozvoj lidově zábavného čtení (Václav Matěj Kramerius, nakladatelství Česká expedice – vydával české noviny: Krameriovy c. k. poštovské noviny) - rozvoj divadla (Bouda i loutkové divadlo - Matěj Kopecký) - činnost drobné venkovské inteligence (učitelé, kněží) 45 - obrozenecká věda - rozvíjí se: a) jazykověda (snaha vytvořit spisovnou podobu českého jazyka - zejména v první fázi N. O.) b) historie (snaha připomenout slavnou minulost - husitskou a posílit sebevědomí čs. národa) Fáze N. O.: - I. fáze - obranná (převládá vědecký charakter, od 70. let 18 stol. do počátku 19. stol.) – období osvícenství a klasicismu - II. fáze – ofenzivní (útočná) – vědci i básníci – počátek 19. stol. – konec 20. let 19. stol. – období preromantismu - III. fáze – vyvrcholení obrozeneckých snah – 30 - 50 léta 19. stol. - období romantismu 11.2. I. FÁZE NÁRODNÍHO OBROZENÍ Cílem bylo: - čelit germanizaci - snaha zachránit a obnovit český jazyk - vzorem se stává období veleslavínské Je vydána Obrana českého jazyka od B. Balbína a od Karla Ignáce Tháma. Josef Dobrovský (1753 – 1829) - narodil se v Ďarmotech u Rábu (v Uhrách), uměl asi 12 jazyků - studoval na gymnáziu v Německém Brodě, Klatovech, filozofii a teologii v Praze - kněžské povolání nevykonával, stal se vychovatelem v rodině hraběte Nostice, věnoval se vědecké práci - ke konci života se u něho objevila duševní choroba dílo: Všechny své stěžejní vědecké práce napsal německy či latinsky. 46 a) jazykověda Podrobná mluvnice češtiny - první vědecká mluvnice, vycházela z jazyka Bible kralické -> poprvé došlo k ustálení jazykové normy a navrhl analogickou opravu pravopisu. b) slovníky - Německo - český slovník - má 2 díly. c) literární historie Dějiny české řeči a literatury - dějiny jazyka dává do souvislosti s dějinami literatury. Uplatňuje přísně kritický vztah k faktům. Položil také základy slavistiky (věda o slovanských národech) a to v díle Základy jazyka staroslověnského - první vědecká mluvnice staroslověnštiny. V I. fázi N. O. se rozvíjí historie: Vzniká: - Královská česká společnost nauk – 1774 - České muzeum – 1818 - Matice česká - 1831 Gelasius Dobner (1719 – 1790) - kněz a osvícenský historik - jako první se pokoušel o kritické hodnocení národních dějin František Martin Pelcl (1734 – 1801) - první profesor českého jazyka na Karlově univerzitě dílo: Nová kronika česká POČÁTKY BÁSNICTVÍ Václav Thám (1765 – 1816) -> Básně v řeči vázané – almanach. Antonín Jaroslav Puchmajer (1769 – 1820) Vydává 5 almanachů zaměřených na původní tvorbu -> první dva vyšly pod názvem Sebrání básní a zpěvů a zbylé tři pod názvem Nové básně. Je také autorem díla Óda na Jana Žižku z Trocnova. 47 Šebestián Hněvkovský (1770 – 1847) Pokoušel se užít v umělé tvorbě motivy z lidového prostředí -> balada Vnislav a Běla, epos o dívčí válce Děvín. POČÁTKY ČESKÉHO DIVADLA - síla mluveného slova. Úkol divadla: - zajistit pravidelná česká představení - vychovat české herce - vytvořit české hry - posilovat národní uvědomění lidu r. 1783 – otevřeno Hraběcí Nosticovo Národní divadlo, později bylo přejmenováno na Stavovské divadlo. Začaly se zde hrát české hry. r. 1786 - vzniklo vlastenecké divadlo Bouda na Václavském náměstí (Koňský trh). r. 1862 – vznik Prozatímního divadla. r. 1868 - základní kámen Národního divadla. Česky se hrálo pravidelně: - překlady klasických her (Shakespeare, Moliére, Schiller) - veselohry - Prokop Šedivý (1764 – 1810) -> Masné krámy a Pražští sládci - vlastenecké hry - Václav Thám (1765 – 1816) -> Břetislav a Jitka Václav Kliment Klicpera (1792 – 1859) - autor řady veseloher, kritizuje špatné lidské vlastnosti, byl učitelem J. K. Tyla dílo: Rohovín Čtverrohý, Hadrián z Římsů, Divotvorný klobouk 11.3. II. FÁZE NÁRODNÍHO OBROZENÍ Období ovlivněno Napoleonskými válkami i národně osvobozeneckým hnutím v Evropě. Byl vytvořen první novodobý český kulturní program. Znaky období: - rozvíjí se básnický i odborný jazyk 48 - rozšíření slovní zásoby -> Jungmannova škola básnická a vědecká, J. E. Purkyně, J. Svatopluk Presl -> vzniká české odborné názvosloví - rozvoj historie - oslava husitství a doby veleslavínské – F. Palacký, P. J. Šafařík, Rukopisy královédvorské a zelenohorské (RKZ) - literární padělky - myšlenka slovanské vzájemnosti - znamenala propagaci slovanské jednoty - projevy preromantismu - nadšení a víra v budoucnost národa Josef Jungmann (1773 – 1847) - jazykovědec, básník, překladatel, propagátor češtiny - působil na gymnáziu v Litoměřicích, později na staroměstském gymnáziu v Praze dílo: Slovník česko-německý - měl 5 dílů, významně rozšířil slovní zásobu (120 000 slov). Čerpal: - z literárních památek - z řeči lidu - z ostatních slovanských jazyků - vytvářel novotvary (rostlina, nerost, kyselina, dusík, čtverec ...) čeština = stejně dokonalý jazyk jako němčina. stať Rozmlouvání o jazyce českém - představovala kulturní program generace. Jungmann vyslovuje názor, Čech je ten, kdo mluví česky. Slovesnost - učebnice a čítanka určená pro výuku na gymnáziích, zachycovala údobí od Husa až po současnost. Historie literatury české - přehledné dějiny literatury, soupis literárních památek od nejstarších dob po současnost. Periodizace vývoje (7500 literárních děl). Činnost překladatelská: Byl jednoznačně nejlepším českým překladatelem. Za vrchol jeho překladatelské činnosti je považován Ztracený ráj Johna Miltona [džona miltna]. Rovněž přeložil Goetha, Schillera… 49 František Palacký (1798 – 1876) - přítel Jungmanna a Šafaříka, žák Dobrovského - nazýván „otcem národa“, uměl 11 jazyků - narodil se v Hodslavicích na Moravě (u Nového Jičína) - působil jako historiograf, zapojil se do politické práce - vystupoval jako liberál -> zastával myšlenku „rakouské federace“- myšlenka austroslavismus dílo: Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě - 5 dílů, vycházely od r. 1836 německy, od r. 1848 vycházely česky - základní historické dílo zachycuje dějiny do r. 1526 - dějiny jsou chápány jako zápas němectví a slovanství - vyzdvihuje zejména dobu husitskou - dokonalý jazyk (dějiny suplovaly chybějící větší epické žánry) - inspirovaly: A. Jiráska, Alše, Myslbeka, Mánesa, Smetanu 11.4. PREROMANTISMUS V ČESKÉ LITERATUŘE (KONEC 18. STOL.) - objevují se prvky citovosti a fantastičnosti - období přechodu od klasicismu k romantismu - první projevy spjaty s divadlem RUKOPIS KRÁLOVÉDVORSKÝ – 1818 Václav Hanka (1791 – 1861) - ovládal staroslověnštinu, polštinu, ruštinu a češtinu - působil jako knihovník a archivář Českého muzea Vznik rukopisu: ? 13. – 14. století 50 Jádrem jsou epické básně (např. historická skladba Oldřich a Boleslav o vyhnání Poláků z Prahy r. 1004). RUKOPIS ZELENOHORSKÝ – 1817 Josef Linda (1789 – 1834) - spisovatel, básník, novinář Tento rukopis byl zaslán anonymně Českému muzeu. Vznik rukopisu: ? 9. – 10. století Hlavní část tvoří pověst o Libušině soudu nad Chrudošem a Šťáhlavem. Význam RKZ: - měly dokázat starobylost naší kultury - posílit národní uvědomění - básnicky cenná díla první poloviny 19. století - inspirovaly Smetanu, Mánese, Alše 11.5. MYŠLENKA SLOVANSKÉ VZÁJEMNOSTI Jan Kollár (1793 – 1852) - Slovák - narodil se v Mošovicích na středním Slovensku - otec zámožnější rolník -> umožnil mu studium v Jeně (studoval protestantskou teologii) Pobyt v Jeně ovlivnil: - seznámil se s Friderikou Wilhelminou Schmidtovou - po 16. letech si ji odvedl jako manželku - vnímá rozdíl mezi slavnou minulostí a neutěšenou současností Slovanstva - byl ovlivněn hrdostí německého národa - odsouzení nesvobody a útlaku Kollár svůj život a práci věnuje povznesení Slovanstva. 51 dílo: Slávy dcera - jádro tvoří milostné básně věnované Míně (tvořilo 86 znělek - sonetů). Původní erotika přerůstá do vlastenecké poezie a Mína se stává symbolem Slovanstva, prolíná se - cit vlastenecký a milostný. Jednotícím motivem této rozsáhlé básnické skladby je motiv putování po zemích významných pro dějiny Slovanstva. Mína - dcera bohyně Slávy má být náhradou Slovanů za všechna příkoří. Je milenkou básníka a provází ho na jeho pouti slovanskými kraji. Skladba obsahuje Předzpěv a 5 zpěvů (původně 3) nazvaných podle řek protékajících slovanským územím - Sála, Labe, Dunaj; Léthé (nebe), Acheron (slovanské peklo). Předzpěv: - záhuba Polabských Slovanů - slovanská vzájemnost (Rusko, Dubisko - síla) - odsouzení germanizace - víra v slavnou budoucnost Slovanstva Pavel Josef Šafařík (1795 – 1861) - Slovák, evangelík, psal česky - byl zakladatelem slovanské archeologie a pokračovatelem J. Dobrovského ve slavistice dílo: Slovanské starožitnosti - zachycuje nejstarší dějiny Slovanů, dokazuje starobylost slovanského osídlení v Evropě. Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích - považuje Slovanstvo za jeden národ a národní jazyky chápe jako nářečí. Zdůrazňuje velikost Slovanstva. Tatranská múza s lýrou slovanskou - básnické dílo. František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852) - narodil se ve Strakonicích - nedokončil studia (vyloučen za čtení Husovi Postily) - živil se jako vychovatel a současně studoval slavistiku a lidovou slovesnost - působil jako profesor na univerzitě ve Vratislavi, od r. 1848 na univerzitě v Praze 52 Sběratelská činnost: Zajímal se o slovanskou lidovou tvorbu -> Slovanské národní písně - mají 3 svazky. Zajímala ho přísloví a pořekadla -> Mudrosloví národu slovanského v příslovích. Básnická činnost: Je autorem tzv. ohlasové poezie -> poezie tvořená v duchu lidové slovesnosti. Ohlas písní ruských - vyjadřují slovanskou myšlenku, inspirovány ruskými lidovými bylinami. Vznik sbírky byl inspirován ruským vítězstvím nad Turky. Převažuje epika, hrdinové - ruští bohatýři (Bohatýr Muromec, Ilja Volžanín, Čurila Plenkovič). Brání spravedlnost, čest a rodnou Rus. Báseň Bohatýr Muromec - obraz přírody: sokol + 3 jestřáby, junák a 3 Tataři = kompoziční paralela. Muromec - mstitel bezpráví. Jazykové prostředky: - rusismy („mládec, sobaka“) - opakování - stálé přívlastky („šíré pole, bílá ňadra, hustý les, bujný kůň“) Ohlas písní českých - převažuje lyrika, neobsahuje hrdinské eposy (nahradily je skladby satirické a výsměšné), ukazuje styl českého lidového života, obraz venkovského lidu z konce 30. let. K nejlepším epickým skladbám patří balada Toman a lesní panna. 53 12. ROMANTISMUS VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE (1. pol. 19. století) 12.1. ZNAKY ROMANTISMU Široký a rozrůzněný proud, který má určité společné prvky: - umění subjektivistické a individualistické - románový hrdina je člověk výjimečný, neschopný se přizpůsobit svému okolí -> rozpor mezi představami a skutečným obrazem světa - hrdina: pocit osamění a cizoty - silná citovost - láska, milostný cit, miluje nešťastně - zaměření na nitro hrdiny Umělecké postupy: - záliba v kontrastech - obrazy přírody - napínavý děj - idealizované obrazy minulosti a prolínání lyrických a epických prvků Žánry: - lyrická a lyrickoepická báseň - historický román - povídka - balada a horor - hudba: Weber, Schubert, Schopin, Rossini - výtvarné umění: (Delacroix [Delakroa], Kosárek, Navrátil) 12.2. NĚMECKÝ ROMANTISMUS Novalis (1772 – 1801) - básník dílo: Hymny noci - 6 hymnických zpěvů ve verších a básnické próze, na jedné straně motivy světla, dne, života a času a na straně druhé motivy noci, smrti, spánku a věčnosti. Heinrich Heine (1797 – 1856) [hajnrich hajne] - židovského původu, v exilu téměř oslepnul a ochrnul na celém těle - je považován za jednoho z největších lyriků 19. stol. Kniha písní - lyrická sbírka - nešťastná básníkova láska ke dvěma sestřenicím - verše ironické a sebeironické - polemika o světonázorových otázkách bratři Grimmové – Jacob (1785 – 1863) a Wilhelm (1786 – 1859) - sběratelé lidové slovesnosti (pohádky) dílo: Pohádky pro děti a celou rodinu – sbírka pohádek (200), převažují typy fantastické (vedle zvířecích či legendárních), často s hrůzostrašnými motivy a krutým dějem, např. pohádky Vlk a sedm kůzlátek, Jeník a Mařenka, Červená Karkulka, Sněhurka, Popelka… 12.3. ANGLICKÝ ROMANTISMUS George Gordon Byron (1788 – 1824) [džórdž górdn bajrn] - pocházel ze staré šlechtické rodiny - většinu života strávil v Itálii - umírá na morovou nákazu při povstání Řeků proti Turkům 55 dílo: Childe Haroldova pouť - epos s autobiografickými prvky - hlavní hrdina se rozchází se svou společenskou vrstvou. Opouští vlast a vydává se na cestu po zemích Evropy a blízkých krajích Asie. Uchvacuje jej krása přírody a slavná minulost navštívených zemí. Percy Bysshe Shelley (1792 – 1822) [pérsi biš šeli] - vyloučen z oxfordské univerzity pro své ateistické názory - byl donucen opustit vlast - žil a zemřel v Itálii dílo: Odpoutaný Prometheus - dramatická utopická báseň vyjadřující mytologicky-filozofickou formou téma osvobození lidské myšlenky. Jedná se o starou antickou báji o Prométheovi, básník ztělesnil své představy vítězství dobra nad zlem. Walter Scott (1771 – 1832) [vóltr skot] - romantik, básník, prozaik, sběratel skotských lidových balad - zakladatel historické povídky a historického románu dílo: Jezerní královna - veršovaná rytířská povídka. Waverley [vejvrli] - první historický román - odehrává se během povstání ve Skotsku r. 1775. Ivanhoe [ajvnhou] - popisuje středověké anglické dějiny z doby Richarda Lví srdce. Kenilworth - popisuje středověké anglické dějiny z doby panování královny Alžběty. 12.4. FRANCOUZSKÝ ROMANTISMUS Victor Hugo (1802 – 1885) [viktor ygo] - 20 let prožil ve vyhnanství - známý je jeho spor s Ludvíkem Bonapartem (později s Napoleonem III) - na konci života se mu dostalo mnoho poct a uznání - je pokládán za jednoho z největších literátů Francie 19. století 56 dílo: Legenda věků - Hugo se pokouší zobrazit vývoj lidstva na cestě za pokrokem a humanismem. Chrám matky boží v Paříži - zachycuje společnost v 15. stol. za vlády Ludvíka XI. Autor líčí život královského dvora, církevních hodnostářů, ale i studentů a žebráků. Hlavními hrdiny jsou: hrbatý zvoník z chrámu Matky boží Quasimodo, kněz Froll, cikánská tanečnice Esmeralda. Dělníci moře - román, který Hugo napsal ve vyhnanství. Devadesát tři - o srážce protikladných sil na francouzském venkově v době revoluce. Stendhal (1783 – 1842) [stendal] (vlastním jménem Henri Beyle [anri bel]) - byl stoupencem revoluce - účastnil se s Napoleonem tažení do Ruska, po celý život byl neznámým autorem - na konci života pracoval jako francouzský konzul ve Vatikáně dílo: Červený a černý - podle skutečného případu. Líčí osudy Juliena Sorela, jenž se pokouší po Napoleonově vzoru o společenský vzestup. Při rozhodování mezi vojenskou a kněžskou dráhou dává přednost službě bohu. Přijímá místo soukromého učitele u venkovského starosty de Renal, stává se milencem jeho ženy, umírá jako vzbouřenec. 12.5. RUSKÝ ROMANTISMUS Alexandr Sergejevič Puškin (1799 – 1837) - poetik, prozaik, dramatik, kritik, publicista, historik - pocházel ze staré šlechtické rodiny - musel odejít do vyhnanství za svobodomyslné verše, celý život byl pod policejním dozorem - umírá na následky zranění, které utrpěl v souboji dílo: a) román Evžen Oněgin – román ve verších, Oněgin znechucenou petrohradskou společností odchází a na venkově potkává Taťánu, která se do něho zamiluje, ale on jí opovrhuje. V souboji zabije 57 přítele Lenského, který vzbuzuje žárlivost -> odchází do ciziny, po letech se setkává s Taťánou, do které se vášnivě zamiluje - provdala se do vysoké společnosti a odmítá ho. b) próza - Kapitánská dcerka - historická novela, odehrává se na pozadí rolnického povstání v 18. stol. c) novela - Piková dáma - klasická romantická novela s fantastickým námětem. d) drama - Boris Godunov Michail Jurjevič Lermontov (1814 – 1841) - básník, prozaik, dramatik, psal od 14. let - stal se důstojníkem, dostal se do konfliktu s policejním carským režimem - dvakrát byl donucen pobývat ve vyhnanství na Kavkaze, zde našel nevyčerpatelný zdroj umělecké inspirace, umřel zde v souboji se spolužákem z kadetky dílo: Démon - zabývá se otázkou dobra a zla, vychází z biblických a apokryfních legend o vzpouře a zavržení andělů. Hrdina naší doby - filozofický román zobrazující život intelektuála 30. let 19. stol. Jedná se o sled novel. 58 13. ROMANTISMUS V ČESKÉ LITERATUŘE Složitější situace 30. let – hlavní úkol literatury -> výchova k vlastenectví (J. K. Tyl), tento požadavek zpomaluje rozvoj romantismu. Karel Hynek Mácha (1810 - 1836) - narodil se v Praze v rodině mlynářského dělníka - studoval na gymnáziu a potom filozofii a práva - jako student gymnázia hodně četl, navštěvoval přednášky J. Jungmanna - hrál ochotnické divadlo a zde také poznal svou lásku Lori (vlastním jménem Eleonoru Šomkovou) - hodně a rád cestoval, navštěvoval zříceniny hradů a s oblibou je kreslil - po narození syna si chtěl vzít Lori, ale vážně onemocněl a zakrátko zemřel Máj (1836) – lyrickoepická báseň, má 4 zpěvy, 2 intermezza (mezizpěvy) a vlastenecký předzpěv. Moto: Dalekáť cesta má! Marné volání!! Výkřik touhy po volnosti, svobodě. 1. zpěv - barvité líčení májové přírody, Jarmila čeká na svého Viléma - marně, zdrtí jí zpráva, že její milý „strašný lesů pán“ zabil Jarmilina svůdce, aniž by tušil, že zabil vlastního otce. Jarmila končí svůj život ve vlnách jezera. 2. zpěv - Vilém ve vězení na druhém břehu jezera očekává smrt, přemýšlí nad svým osudem a ptá se: „čí vinou kletbu nesu?“. Jeho myšlenky provází pocit křivdy, vzdoru, ale i úvah, co je za prahem smrti - nevěří ve věčné bytí člověka - čeká jej pouze prázdnota a nic. 3. zpěv - barvité líčení jezerní májové přírody. Kontrast, kdy na jedné straně je příroda a rušné živo kolem a proti stojí smutný vězeň -> vrcholem je vězňovo loučení s vlastí - matkou. 4. zpěv - do děje vstupuje sám básník, navštíví místo dávné lidské tragédie, příběh milenců je jen jinotajným příběhem životního pocitu Máchova: „Hynku! – Viléme!! – Jarmilo!!!“. 2 intermezza: 1. půlnoční popraviště; 2. obraz horské přírody 59 Jazykové prostředky: - opakování („jezero, den, noc, máj, láska, byl pozdní večer první máj“) - kontrasty (život X smrt, světlo X tma) - opakování jednoslabičných slov („svit-cit, stín-klín, noc-moc“) - zvukomalba („nocí řinčí řetězů hřmot“; „Pozvolným krokem on zločince doprovází“) - metonymie -> („hrdliččin zval ku lásce hlas“) - metafora -> („bledá tvář luny“) - epiteton -> básnický přívlastek („májový dol, mladiství máj, růžový den“) - personifikace -> („o lásce šeptal tichý mech, jezero zvučelo tajný bol“) - zkratky („Sok – otec můj! Vrah – jeho syn“) Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. O lásce šeptal tichý mech; květoucí strom lhal lásky žel, svou lásku slavík růži pěl, růžinu jevil vonný vzdech. Jezero hladké v křovích stinných zvučelo temně tajný bol, břeh je objímal kol a kol; a slunce jasná světů jiných bloudila blankytnými pásky, planoucí tam co slzy lásky. Máchova próza: Kat - jednotlivé části měly být napsány podle českých hradů (Křivoklad, Valdek, Vyšehrad, Karlštejn). Vytvořil pouze první část -> Křivoklád - líčí osud krále Václava IV. uvězněného odbojnými českými pány, jeho osvobození a návrat do Prahy. Obrazy ze života mého - soubor povídek: - Večer na Bezdězu - zachycuje Máchovo cestování - Marinka Cikáni - největší prozaické dílo - román. Opět se opakuje rozpor snu a skutečnosti, velmi se podobá Máji. 60 Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856) - narodil se v Kutné Hoře, zemřel v Plzni - otec původně vojenský hudebník, provozoval krejčovskou živnost - r. 1822 - 1827 - studium na pražském akademickém gymnáziu - odešel do Hradce Králové – na gymnáziu působil V. K. Klicpera -> zaujalo ho divadlo - r. 1829 - odchází ke kočující divadelní společnosti - r. 1831 - návrat do Prahy - pracuje ve vojenské účtárně, věnuje se divadlu -> herec, překladatel, autor původních her - r. 1834 - 1837 - vedl ochotnickou divadelní společnost (Mácha, Sabina) -> Kajetánské divadlo na Malé Straně NOVINÁŘ: - od r. 1834 redigoval Květy - r. 1846 Pražský posel - r. 1849 Selské noviny - byl přívržencem liberálního směru čes. politiky - obnova absolutismu na Tyla těžce dolehla: znemožnění vydání novin české hry počátkem 50. let zastaveny nesměl dostat koncesi musel pečovat o početnou rodinu tvorba dramatická (od počátku 30. let; ve Stavovském divadle) Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka - lokální fraška, odehrává se během oblíbené velikonoční pouti a slavnosti pražských ševců - život prostých lidí v poněmčené Praze - postavy -> Máselnice Mastílková, neteř Lidunka, švec Kroutil a jeho syn Jeník, baron Dudek 61 - poprvé zazněla hymna -> píseň Kde domov můj (zpívá slepý houslista Mareš), hudba František Škroup hry ze současnosti: Pražský flamendr, Paličova dcera, Bankrotář historická dramata: Kutnohorští havíři - podnětem revoluční události v Praze r. 1844 - námětem - vzpoura kutnohorských havířů v 15. století za vlády Vladislava Jagellonského - Tyl čerpal z dobových pramenů (Mikuláš Dačický z Heslova) - Tyl prosazoval ideu smírného řešení národních i sociálních rozporů (havíř Opat) Jan Hus - veršované pětiaktové drama - líčí události vrcholné fáze Husova působení až do jeho smrti -> Husův boj – moderní zápas o svobodu lidské osobnosti - premiéra 26. 12. 1848 - politickou manifestací dramatické báchorky: Strakonický dudák aneb Hody divých žen - realistická charakteristika postav. Švanda - typ českého člověka, který svou milou Dorotku miluje, miluje i domov, ale jeho city jsou nestálé, věrnost k rodné zemi X touha po penězích. Jiříkovo vidění Lesní panna aneb cesta do Ameriky Počátek spisovatelské činnosti - historická povídka - Dekret Kutnohorský - zachycuje události r. 1409 -> vydání k. d. Václavem IV. -> počeštěna pražská univerzita. ze současnosti: psal o životě měšťanstva, řemeslníků i venkovského lidu. Marie - novela, láska mezi Čechem a Moravankou. Poslední Čech -> kritika K. H. Borovského -> Borovský vytýkal Tylovi přecitlivělost i to, že chtěl získat šlechtu pro národní boj. 62 Karel Jaromír Erben ( 1811 - 1870) - narodil se v Miletíně pod Krkonoší, otec ševcem později sadařem - gymnázium v Hradci Králové (prof. V. K. Klicpera) - v Praze studoval filozofii a práva - působil jako zaměstnanec Královské české společnosti nauk, sekretář Českého muzea - od r. 1851 archivářem města Prahy - stýkal se s Máchou, Palackým -> silně ho ovlivnil - stejně jako F. L. Čelakovského a V. Hanku ho zajímalo sběratelství V ústní lidové slovesnosti hledal odraz starých náboženských mýtů, chtěl na základě studia lidové slovesnosti podat ucelený obraz života a myšlení našich předků – Slovanů. Činnost sběratelská: Písně národní v Čechách (3 svazky) - před smrtí je přepracoval a rozšířil -> Prostonárodní české písně a říkadla - 2200 písní rozčleněných tématicky + komentář, odkazy na jiné podobné slovanské památky. pohádky: Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Pták Ohnivák, Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda… K. J. Erben zanechal jedinou básnickou sbírku - Kytice (1853) - výsledkem dvacetileté práce - básně vycházely nejdříve v časopisech - jádrem sbírky 13 básní – balad, založeny na různých pověstech národu slovanských Erben vnáší Kyticí do české literatury dva nové principy: - komponovanost, čili předem rozmyšlené rozvržení básní - etičnost (nejedná se jen o pouhou osudovost) Řazení balad v Kytici: Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Lilie, Dceřina kletba, Věštkyně - hlavní motivy - pokora a pokání = cesta ke spáse člověka 63 Člověk je podřízen vyšším zákonům: - obecně mravním - přírodním - křesťanským PORUŠENÍ = TREST Některé balady z Kytice: Polednice – rozhněvaná matka přivolala na neposlušné dítě polednici, pak se ho snažila zachránit, ale v náručí ho udusila. Vodník – neposlušná dcera se utopila, stala se vodníkovou ženou, stýskalo se jí po matce, navštívila ji, ale nevrátila se a opustila dítě -> krutá vodníkova pomsta. Vrba – sepětí mladé ženy s vrbou (zakletí); vrba byla skácena -> žena zemřela; kolébka pro dítě z vrbového dřeva = matčino náručí; píšťalka z vrbového proutí = matčin hlas Jazykové prostředky: - balada - využívá všech prostředků lidové balady - lidový jazyk (dobře znal, dokázal využít lidové slovesnosti) - odmítal Čelakovského ohlasovou metodu - hledal obecný smysl - zbavoval balady místního a časového určení - prudký dějový spád - stručná popisnost -> mistr básnické zkratky - dramatický dialog - charakteristika postav „malá, hnědá, tváře divé, pod plachetkou osoba“ (Polednice) - používá zvukomalby „na topole podle skal zelený mužík zatleskal“ (Vodník) - citoslovce Inspirace: - pro malíře (Aleš, Mánes) - pro hudební skladatele (Dvořák, Fibich) Pokračovatelé: Neruda, Vrchlický, Bezruč, Wolker 64 14. REALISMUS VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE (2. pol. 19. století) 14.1. ZNAKY REALISMU Pod vlivem rozvoje technických a přírodních věd se i v literatuře (2. pol. 19. stol.) začíná uplatňovat filosofie pozitivismu (skutečné je to, co lze dokázat smysly - tedy pozitivně zakladatelem Auguste Comte (1798 – 1857). [ógist kómt] Prosazuje se exaktní myšlení -> vědecké postupy založeny na matematických výpočtech a metodách - tytéž vědecké postupy se snaží prosadit i v literatuře. Literatura je chápána jako vědecká analýza společnosti. Znaky realismu: - pravdivý obraz skutečnosti - typizace prostředí i postav - hrdina se často vyvíjí - objektivní přístup ke skutečnosti - autor stojí jakoby nad příběhem - kritika nedostatků ve společnosti -> KRITICKÝ REALISMUS - román je analýzou skutečnosti - nové výrazové prostředky - nářečí, hovorový jazyk, historismy Kritický realismus - spisovatelé zobrazovali skutečnost plnou sociálních konfliktů - sledovali člověka i s jeho vztahy v okolí - analyzovali poměry ve společnosti Naturalismus - krajní směr realismu - člověk je zobrazen jako výsledek vlivu prostředí a dědičnosti Realismus ve výtvarném umění – G. Courbet, F. Millet… Realismus v hudbě – G. Verdi, G. Puccini… 65 14.2. FRANCOUZSKÝ REALISMUS Honoré de Balzac (1799 – 1850) [onoré d balzak] - pocházel z venkova, studoval práva, celý život zápolil s dluhy - pouštěl se do podnikání, které zpravidla končilo krachem historický román Šuani - první díl cyklu Lidská komedie - 100 románů - popisuje prostředí měšťanstva. Balzac rozdělil cyklus do tří částí: Studie mravů, Studie filozofické a Studie analytické. Ústřední trilogii Lidské komedie tvoří romány: Otec Goriot - příběh bohatého kupce, který provdal své dcery za bohaté šlechtice a nakonec zůstává sám a opuštěný. S jeho osudem se prolíná příběh studenta Evžena Rastignaca [rastiňaka]. Ztracené iluze - zachycuje historii venkovského básníka a paralelně osud vynálezce v Paříži. Lesk a bída kurtizán - spojení světa peněz s podsvětím. Gustave Flaubert (1821 – 1880) [gistáv flobér] - nedokončil studium práv na pařížské univerzitě -> trpěl epileptickými záchvaty - dokázal přesně vykreslit lidské city, vášně, lidské iluze, spojován s venkovem dílo: Paní Bovaryová – román, psychologický příběh o ženě nenacházející uspokojení v manželství s venkovským lékařem. Bouvard a Pécuchet [buvár a petiše] – nedokončený román, zdařilý český seriál Byli jednou dva písaři (v hlavních rolích Miroslav Horníček a Jiří Sovák). Émile Zola (1840 – 1902) - prozaik a literární teoretik, v 7. letech mu zemřel otec, po celé mládí žil ve finanční tísni - nedokončil studia v Paříži, proto se věnoval publicistice a literární činnosti, zemřel otravou plynem - představitel naturalismu (teoretik i tvůrce) -> Experimentální román 66 dílo: Zabiják – naturalistický román, z prostředí pařížských krčem, vliv alkoholu na morální svědomí. Guy de Maupassant (1850 – 1893) [gi d mopasan] - je považován za mistra naturalistické povídky a novely - připomíná se, že jeho prózy jsou „dramata v kostce“ dílo: Kulička – povídka s prostitutkou v hlavní roli, která za prusko-francouzské války projeví více morálních hodnot než společnost, jež jí opovrhuje. 14.3. ANGLICKÝ REALISMUS Charles Dickens (1812 – 1870) [čárlz dykinz] - pocházel z chudé rodiny úředníka, ve které díky dluhům rodičů prožil neradostné dětství - ve 12. letech pracoval v dílně na výrobu leštidel na boty - často se zabývá osudy dětí bez domova, rodiny - romány: Oliver Twist, David Copperfield [dejvid kaprfíld], Malá Dorritka, Nadějné vyhlídky Kronika Pickwickova klubu - román, soubor povídek pana Samuela Pickwicka [semjuela pikvika] a jeho třech dalších členů, kteří společně odjíždějí z Londýna na venkov se záměrem blíže poznat život. Výprava se zvrhne v sérii katastrofických příhod, neboť hrdinové nejsou schopní obstát v běžných, všedních životních situací. William Makepeace Thackeray (1811 – 1863) [viljem mejkpís tekeri] - autor klasických děl kritického realismu - popisuje anglickou společnost s větším výsměchem a ironií než Dickens dílo: Kniha o snobech – ironická práce o hlouposti vyšší společnosti. 67 14.4. RUSKÝ REALISMUS Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809 – 1852) - prozaik, dramatik, publicista, narodil se na Ukrajině, odkud čerpal motivy - hodně cestoval, dlouho žil v Itálii, krátce před smrtí zápasil s duševní chorobou dílo: Mrtvé duše - román, zobrazil všechny podoby tehdejšího Ruska. Hlavním hrdinou románu je Čičikov, který chce netradičním způsobem zbohatnout -> skupuje „mrtvé duše“. Kupčení s dušemi končí skandálem, Čičikov se propadá na společenském žebříčku. Revizor – komedie, hlavní postavou je úředníček Chlestakov, který při své cestě za otcem do Petrohradu se zastavuje v nejmenovaném okresním městě. Chlestakova považují za revizora, dostává úplatky a hejtman mu nabízí ruku své dcery. Chlestakov ze strachu odjíždí a potom se všichni dozvídají, jak se nechali napálit. Teprve po jeho odjezdu přijíždí skutečný revizor. Ivan Sergejevič Turgeněv (1818 – 1883) - pocházel ze šlechtické rodiny - v Berlíně studoval na univerzitě, celý život strávil mimo vlast dílo: Lovcovy zápisky – soubor povídek, zachycuje krásu přírody a charakteristické rysy ruského člověka. Fjodor Michailovič Dostojevskij (1821 – 1881) - pocházel ze šlechtické rodiny, byl odsouzen carskými úřady k trestu smrti, až na popravišti byl omilostněn a mnoho let strávil ve vězení na Sibiři - věnuje se všem vrstvám společnosti dílo: Chudí lidé - román. Zápisky z mrtvého domu - inspirované pobytem ve vězení. Zločin a trest – filosoficko-psychologický román, hl. hrdina Raskolnikov zavraždí stařenu z důvodu, že nemá pro nikoho cenu. Po vraždě si nepřipouští, že se dopustil zločinu. Sonina láska v něm vyvolává pokání. Běsové - odsuzuje radikální revoluční hnutí, děj je podle skutečného příběhu. 68 Idiot - vypráví o chudém šlechtici Myškinovi, kterého okolí pro jeho dobrotu označuje za idiota, ale jde o ušlechtilého člověka, který svými vlastnostmi vyniká nad ostatními. Bratři Karamazovi - poslední román, tématem je otcova vražda a hledání viníka mezi třemi syny zavražděného. Lev Nikolajevič Tolstoj (1828 – 1910) - nejslavnější představitel ruského realismu - narodil se v šlechtické rodině, většinu života prožil na statku v Jasné Poljaně - v posledním období života se oddával náboženskému hloubání - vytvořil množství drobných prací - Sevastopolské povídky - prvním velkým dílem byla autobiografická trilogie Dětství, Chlapectví, Jinošství Vojna a mír - čtyřdílný román odehrávající se na pozadí války s Napoleonem a jeho tažení do Ruska. Zachycuje tehdejší život ruské společnosti, vystupuje 250 postav, hl. hrdinové Andrej Bolkonskij a Pierre Bezuchov jsou postavy protikladné. Anna Kareninová - román, zachycuje osud ženy středního věku, kterou ničí život s nemilovaným manželem, ale povznáší ji láska k mladému důstojníku Vronskému. A. Kareninová spáchá sebevraždu. Dílo vyniká hlubokou psychologickou analýzou. Anton Pavlovič Čechov (1860 – 1904) - prozaik a dramatik, ovlivnil vývoj světové prózy a dramatu - zaměřoval se na existenciální otázky lidského života - absolvoval lékařskou fakultu na Moskevské univerzitě, zemřel na tuberkulózu Základní atributy Čechova díla: - napsal přes 600 povídek, smysl pro humor, satirický podtext - prostřednictvím detailu charakterizoval postavu - v dramatech zdůrazňoval roli atmosféry – v jeho hrách je nahrazen vnější dramatický konflikt vnitřními střety lidské psychiky dílo: Tři sestry – drama o tragikomickém sváru mezi životní realitou a sny. Višňový sad – drama je tragicky laděnou komedií. 69 15. POČÁTKY REALISMU V ČESKÉ LITERATUŘE Karel Havlíček Borovský (1821 - 1856) - básník, publicista, literární kritik - patří k našim největším básníkům poloviny 19. stol. - narodil se v Borové u Přibyslavi v kupecké rodině - ve 30 letech se přestěhoval s rodiči do Německého Brodu, kde studoval na gymnáziu - v Praze vstupuje do kněžského semináře - kasárenský způsob života, omezování svobody myšlení a protičeské nálady v semináři ho vedou k odporu proti církvi vrcholí r. 1841 -> vyloučen ze semináře - těžce shání práci, díky Šafaříkovi získává r. 1842 místo vychovatele v Rusku - zprvu okouzlen, později se stává kritickým -> Obrazy z Rus - poznává ruský nacionalismus - uvědomuje si rozpory, které obrozenecká společnost nechtěla vidět - ostrá kritika Tylova Posledního Čecha - vedle Palackého nejvýznamnější postava revolučního hnutí r. 1848 - prosinec r. 1851 - zatčen a internován do tyrolského Brixenu - snaží se literárně tvořit, studovat lidovou slovesnost a odbornou literaturu - z Brixenu se směl vrátit r. 1855, ale onemocněl a po necelém roce zemřel na tuberkulózu HAVLÍČEK NOVINÁŘ - nebojácnost, otevřenost, konkrétnost, zakladatel soudobého novinářství - podle něj měly noviny bavit, informovat a vychovávat, měly sloužit k šíření politických cílů: Pražské noviny – r. 1846, příloha Česká včela. Národní noviny - od r. 1848 spjaty s revolučními událostmi, satirická příloha Šotek -> Havlíček byl mluvčím liberálů a zastánce austroslavismu. Slovan - od r. 1850, vycházejí v Kutné Hoře, útočí na vídeňskou vládu, posluhovače Vídně. 70 HAVLÍČEK SATIRIK Epigram - krátká satirická báseň s vtipným koncem. Ironicky je věnoval králi vlasti, církvi, Múzám a světu. „Epigramy jsou malinké nádoby, do kterých vztek svůj nalívám, aby mi srdce nežral." Tyrolské elegie - hrdina (Havlíček) vypráví měsíčku příběh svého odloučení od domova -> zatčení a deportace policií do Brixenu (prosinec 1851) - zjevně útočí proti policejnímu státu - odmítavý postoj vůči státní zvůli - ironie – záměrné užití slova v opačném smyslu - sarkasmus – zesílená ironie - („Od všech z Vídně pozdravení, pan Bach je líbá...") („Bach mi píše jako doktor, že mi nesvědčí v Čechách zdraví, že prej potřebuju změnu povětří“) forma lidová, obsah politický Král Lávra - na motivy staré irské pohádky, ironie („oslí uši právě dobře ke koruně sluší“) a shovívavý humor, vysmívá se korunovaným hlavám. hl. postavy: Kukulín – holič. Červíček – basista. Křest svatého Vladimíra - útočí na panovnický absolutismus spojený s církevní moci. Námět z Nestorova letopisu, v němž se vypráví, jak ruský kníže Vladimír přikázal utopit v Dněpru sochu pohanského boha Peruna kvůli tomu, že mu nechtěl na jeho svátek zahřmít -> po Perunově smrti lid odmítá platit daně, protože nemá boha a proto vzniká nový bůh. Havlíček boha zlidštil, dal mu podobu panského služebníka -> náboženství se stává v absolutistických režimech pomocníkem k ovládnutí lidu. - car Vladimír -> omezenost, nadutost, hrubost - forma lidová, obsah politický - vulgarismy 71 Božena Němcová (1820 - 1862) (vlastním jménem Barbora Panklová) - narodila se ve Vídni v rodině panského kočího Němce Jana Pankla a české služebné Terezie Novotné - dětství a krátké mládí strávila v ratibořickém údolí u České Skalice - nejsilněji na ni působila babička Magdaléna Novotná - pod nátlakem se v 17 letech provdala za staršího úředníka finanční stráže Josefa Němce - v době pobytu v Praze (1842 - 1845) se poznala s pražskou vlasteneckou společností - > nejvíc ji ovlivnil básník Václav Bolemír Nebeský - pobyt na Chodsku způsobil: studovala lidové jazyky, sbírala lidové pověsti a pohádky - pro aktivitu J. Němce v revolučním hnutí r. 1848 celou rodinu pronásledovala policie - druhý pobyt v Praze (1851 - 1853) přerušila třemi cestami na Slovensko, seznámila se s předními spisovateli a vlastenci - v 50. letech zemřel její syn Hynek -> koncem 50. let se rozhodla ukončit manželství a žít dále sama s dětmi Poprvé se v naší literatuře objevuje žena - spisovatelka, zúčastnila se pohřbu K. H.Borovského, kde mu na hrob dala trnovou korunu. dílo: Národní báchorky a pověsti (Princ Bajaja, Sůl nad zlato, Chytrá horákyně...) - Němcové nešlo o přesné zachycení lidové slovesnosti a pouhé převyprávění lidové látky, jednotlivé pohádkové motivy si upravovala tak, aby ukazovala typické prostředí s typickými postavami. Slovenské pohádky a pověsti - snažila se o co nejvěrnější zaznamenání jednotlivých pohádek, tak jak je slyšela vyprávět, podnět při cestách na Slovensko. Obrazy z okolí domažlického – střetáváme se s lidovým světem Chodska a jeho tradiční kulturou. Babička (1855) - rozsáhlá povídka (s podtitulem Obrazy z venkovského života), která vznikla po smrti syna Hynka - vzpomínky z dětství - chtěla popsat lidový život se všemi zvyky, pověrami a způsoby venkovského lidu 72 - děj umístila do ratibořického údolí - základ tvoří dvě dějové linie: první vypráví o životě na Starém Bělidle, příjezdu Babičky a popisuje všední dny (rodina Proškových, bláznivá Viktorka, paní kněžna, její schovanka Hortenzie) ve druhé linii se zaměřuje na popis přírody, ročních období a života na vesnici Povídky: Povídky prvního okruhu jsou někdy metaforicky nazývány „hledání dobrého člověka“ -> děj se soustřeďuje kolem jedné hlavní postavy, zejména ženské -> charakteristické mravní vlastnosti českého venkovského člověka -> Divá Bára, Dobrý člověk, Pan učitel... Povídky druhého okruhu zachycují složitější vztahy v určitém prostředí a upozorňují na nespravedlivé uspořádání společnosti -> realistické, ale přecházejí ke shovívavosti -> V zámku a v podzámčí, Chudí lidé, Pohorská vesnice. 73 16. MÁJOVCI (50. – 60. léta 19. století) 16.1. ZNAKY OBDOBÍ, PROGRAM MÁJOVCŮ nová generace: Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karolína Světlá, Jakub Arbes… Po porážce revoluce r. 1848 následuje období Bachova absolutismu (policejní opatření, perzekuce a pronásledování významných osobností – Němcová, Havlíček). V 50. letech zemřeli: Havlíček, Kollár, Čelakovský, Tyl. R. 1860 byl vydán Říjnový diplom, který znamenal příslib konstituce – období hospodářského vzestupu českého měšťanstva, vzniká strana staročechů a mladočechů. R. 1867 – proběhlo rakousko-uherské vyrovnání, zmaření politických nadějí. Rozkvět kultury – vzniká Sokol, pěvecký spolek Hlahol, centrem umělců se stává Umělecká beseda. r. 1862 – otevřeno Prozatímní divadlo. r. 1868 – položen základní kámen k Národnímu divadlu. r. 1858 – vychází almanach Máj, redaktory se stává Neruda, Hálek, Němcová, Erben. Program májovců: - zajímali se o současnost (svou tvorbou bojovali proti útisku sociálnímu i národnímu) - lidovost (tvořili pro lid a o něm) - realismus (snaha pravdivě zobrazit skutečnost) - snaha povznést českou literaturu na světovou úroveň 16.1. PŘEDSTAVITELÉ MÁJOVCŮ Jan Neruda (1834 – 1891) - básník, prozaik, novinář - narodil se v Praze v rodině vojenského vysloužilce 74 - na Malé Straně začal chodit do německé školy, r. 1850 přestoupil na akademické gymnázium (setkal se s V. Hálkem) - studoval práva a filozofii, ale nedokončil studia, byl redaktorem Národních listů - milostné vztahy ovlivnili jeho tvorbu (Anna Holinová, Karolína Světlá, Anička Tichá) - podnikl cesty do ciziny - Paříž, Balkán, Egypt 1) NERUDA BÁSNÍK Hřbitovní kvítí - obsahuje pesimismus, skepse, motivy nešťastné lásky. Je odrazem atmosféry ve společnosti, jejímž synonymem se stal Alexandr Bach -> sbírka byla přijata záporně. Knihy veršů - má 3 části: - 1. část - básně epické - sociální balady (Dědova mísa -> vnuk poučil otce, že se chová k starci bezcitně) - 2. část - básně lyrické - cyklus Otci, Matičce, Anně - 3. část - básně příležitostné (Vším jsem byl rád) Písně kosmické - o vztahu člověka a kosmu, optimistická perspektiva, vliv vědeckých poznatků a technického pokroku. Slavná báseň sbírky: Jak lvové bijem o mříže. Slavné dvojverší: „bude-li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádrů“. Balady a romance - 3 základní tematické okruhy: obecné lidské vztahy, typické náměty charakteristické pro český národ, látku biblickou a legendární aktuálně zasazenou do lidového prostředí. Chtěl vyjádřit postoje současného člověka skrze názory prostého lidu (Balada horská, Balada dětská, Romance o Karlu IV...). Prosté motivy - členěno podle ročních období (jaro, léto, podzim, zima), proměny přírody paralelou s proměnami v životě lidském, tón lidové poezie. Zpěvy páteční – posmrtně vydaná sbírka. 2) NERUDA NOVINÁŘ Napsal více než 2000 fejetonů (např. Kam s ním, První máj 1890). 3) NERUDA PROZAIK Povídky malostranské (1878) - soubor 13 povídek, zobrazuje vzpomínky na Malou Stranu Nerudova dětství a mládí. V povídkách Neruda vybírá typické prostředí a postavy Malé Strany, střídá tón vážný s humorným, převaha vypravování v ich-formě. 75 (Týden v tichém domě, Pan Ryšánek a pan Schlegl, Přivedla žebráka na mizinu, O měkkém srdci paní Rusky, Večerní šplechty, Doktor Kazisvět, Hastrman, U tři lilií…). Poznámky k Povídkám malostranským: - povídky jsou projevem realistického ztvárnění skutečnosti, tzv. drobnokresba -> specifický záběr na jednotlivé postavy - výběr slov a větná skladba jsou blízké hovorové řeči -> stručnost a úsečnost - při volbě básnických obrazů se bránil mnohoznačnosti -> snažil se o přesné označení skutečnosti Některé povídky z Povídek malostranských: Přivedla žebráka na mizinu – vypráví o žebráku Vojtíškovi, jenž byl znám po celé Malé Straně. Lidé ho měli rádi a vždy mu něco dali až do té doby, než žebračka „baba miliónová“ roznesla všude pomluvu, že je bohatý. Udělala to proto, že si ho chtěla vzít, ale on jí nemohl přijít ani na slovo a odmítl jí. Lidé si ho proto přestali všímat, nic mu nedávali, nakonec ho nalezli zmrzlého. Hastrman – příběh pana Rybáře, který má sbírku domnělých drahokamů, ve skutečnosti polodrahokamů, které nemají žádnou cenu. Když pozná svůj omyl, je zoufalý, že ztratí přízeň svých blízkých, je však zetěm ujištěn, že ho mají rádi i bez bohatství. Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku – pan Vorel se přestěhoval na Malou Stranu a zřídil si krámek, ale nikdo od něho nechtěl nakupovat (další obchod je na Malé Straně zbytečný, je cizí, mouka je cítit kouřem). Když mu hrozilo vystěhování, spáchal sebevraždu. Arabesky – soubor povídek, črt a obrázků z pražského života. Vítězslav Hálek (1835 – 1874) - narodil se v Dolínku na Mělnicku - příchod do Prahy na akademické gymnázium, rodiče chtěli, aby studoval teologii, ale on se přihlásil na filozofickou fakultu -> nedokončil studia - redaktorem Národních listů, s Nerudou vydával Květy, časopis Lumír přeměnil ve Zlatou Prahu - podnikl několik cest – Balkán, Polsko, Itálie… básnické sbírky: Večerní písně – sbírka obsahuje drobné lyrické básně plné optimismu a radosti, napsané lehkou formou. Dílem zní téma šťastné lásky, v básních nefiguruje smutek a mučivé úvahy o rozporech ve společnosti. V přírodě – třídílná sbírka lyrických básní. 76 Pohádky z naší vesnice – vydáno posmrtně, převažuje epika, jedná se o obraz českého venkova. próza: povídky: Muzikantská Liduška, Na statku a v chaloupce, Pod dutým stromem, Na vejminku, Poldík rumař dramatické práce: Král Vukašín – touto hrou bylo otevřeno r. 1862 Prozatímní divadlo v Praze. Karolína Světlá (1830 – 1899) (vlastním jménem Johanna Rottová) - narodila se v pražské obchodnické rodině Rottových - do 14. let nepřišla do styku s vlasteneckou společností, až její domácí učitel a pozdější manžel Petr Mužák jí seznámil s českým prostředím a českou literaturou - přátelila se s Boženou Němcovou - literární tvořivost – na jedné straně podnítila vlastní četba, na druhé straně duševní krize ze ztráty malé dcery - v jejich románech vystupují ženy (dovedou se zříci osobního štěstí a obětovat se) dílo: a) prózy z městského prostředí (povídky První Češka, Černý Petříček) b) prózy z venkovského prostředí (tzv. ještědské romány) Ještědské prózy – snažila se v nich zachytit charakter venkovského lidu a řešit některé filozofické otázky, ještědské povídky se vztahují k určité události či postavy něčím výrazné, např. povídky Skalák, Lesní panna, O krejčíkově Anežce -> povídky shrnula do knihy Kresby z Ještědí. ještědské romány: Vesnický román, Kříž u potoka, Kantůrčice, Frantina a Nemodlenec historické romány: Poslední paní Hlohovská, Zvonečková královna 77 Jakub Arbes (1840 – 1914) - s májovci ho spojovalo přátelství s J. Nerudou a obdiv K. H. Máchy - narodil se v Praze na Smíchově, silně ho ovlivnil rušný život po r. 1860 - zajímal se o techniku, i když studia nedokončil - stal se redaktorem Národních listů a v době zostřených státoprávních bojů kolem r. 1868 byl několikrát vyslýchán a vězněn - potom co musel odejít z Národních listů se živí literární prací Jako novinář věnuje pozornost zajímavým aktuálním problémům (snaží se psát poutavě). Nejhodnotnější částí jeho tvorby jsou romaneta. Romaneto – prozaický epický útvar, který spočívá v napětí mezi tajemnou záhadou (vypadá jako nadpřirozený jev) a jejím rozuzlením, které se vysvětluje vědeckým výkladem nebo domněnkou. - vliv romantické literatury -> výstřední hrdinové, neobvyklé situace, příšerné scenérie - děj prostupují úvahy vědecké, sociální i filosofické Příklady romanet: Ďábel na skřipci Zázračná madona Svatý Xaverius Šílený Job Advokád chuďasů Lotr Gólo 78 17. RUCHOVCI A LUMÍROVCI (70. – 80. léta 19. století) 17.1. ZNAKY RUCHOVCŮ - tzv. škola národní: S. Čech, E. Krásnohorská, (J. V. Sládek) Pojmenování ruchovců je odvozeno od almanachu Ruch - byl vydán na počest položení základního kamene Národního divadla. Znaky ruchovců: - na rozdíl od májovců více zdůrazňovali nutnost podřídit literaturu národním zájmům - obracejí se k realitě a obnovují v literatuře historickou tématiku - tradice, selství, všeslovanství, národní obrození 17.2. PŘEDSTAVITELÉ RUCHOVCŮ Svatopluk Čech (1846 – 1908) - narodil se v Ostředku u Benešova v rodině hospodářského úředníka - studoval v Litoměřicích a v Praze, kde absolvoval práva - věnoval se výhradně literatuře a novinářství Základní atributy Čechova díla: - texty postrádají intimitu, jsou určené ke kolektivnímu působení (recitace na tzv. táborech lidu) - rétoričnost, mnohomluvnost, romantický patos - hlavně epika, básnické satiry, próza, básně dílo: Husita na Baltu - báseň otištěná v almanachu Ruch. Adamité – epos s námětem potlačení sekty adamitů za husitských válek. Žižka – báseň. 79 Evropa, Slávie - alegorické básně, řeší se aktuální společenské problémy. Ve stínu lípy – veršované povídky, zachycují atmosféru českého venkova. Lešetínský kovář – veršovaná novela, zobrazovala konflikt mezi německými průmyslníky a českým dělnickým venkovem. Písně otroka – lyrická sbírka, všichni ji vnímali jako výraz protivídeňského a protihabsburského postoje. další sbírky: Jitřní písně, Nové písně próza: samostatná skupina prozaických prací tzv. broučkiády - velmi populární. Čech vytváří satirickou formou typ maloměšťáka své doby ztělesněného v hlavním hrdinovi Matěji Broučkovi: Pravý výlet pana Broučka do Měsíce – je zde poprvé představen satirický typ pražského měšťana, Matěje Broučka. Jedná se o parodii na dobrodružné utopistické romány (např. Verne). Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století - román, satiristickohumoristická kritika českého maloměšťáctví. Hl. hrdina se dostává ve snu do minulosti a „probouzí se“ v Praze na počátku husitských válek. Staví osobnost Broučka proti bojovému nasazení husitů. Eliška Krásnohorská (1847 – 1926) (vlastním jménem Alžběta Pechová) - podílela se na založení prvního dívčího gymnázia Minerva - napsala libreta ke Smetanovým operám -> Čertova stěna, Hubička, Tajemství - sbírky: Z máje žití, Ze šumavy 17.3. ZNAKY LUMÍROVCŮ - tzv. škola kosmopolitní (J. Vrchlický, J. V. Sládek, J. Zeyer) - časopis Lumír, od r. 1877 redigovaný Sládkem - dovršili úsilí o světovou úroveň naší literatury - překládali z cizích literatur 80 17.4. PŘEDSTAVITELÉ LUMÍROVCŮ Jaroslav Vrchlický (1853 – 1912) (vlastním jménem Emil Frída) - původem z kupecké rodiny, studoval filozofickou fakultu -> věnoval se studiu historie, filozofie a románských jazyků - byl jmenován profesorem srovnávacích dějin literatury na Karlově univerzitě - r. 1908 se u něho objevily příznaky mozkové mrtvice - vytvořil nejrozsáhlejší dílo v české literatuře (napsal 144 původních knih a 98 překladů z 18 národních literatur) - obrovské dílo je dnes nepřehledné, rétorické, tzv. mnohomluvnost - uvedl do české literatury různé básnické formy, a to zejména z románských literatur - ve svých dílech se zajímal o vše - o přírodu, ženskou krásu, lidské vědění, historii... -> povrchnost -> nemohl jít do větší hloubky Svým dílem začlenil českou literaturu do evropského kontextu a díky němu jsme se otevřeli západnímu světu. dílo: Zlomky epopeje - básnický cyklus (epicko - reflexivní poezie), snaží se zobrazit kulturní a myšlenkový vývoj lidstva, inspiroval ho cyklus V. Huga Legenda věků. V sbírkách převládají pohledy do období mytologického a do starověku (antika). Nejznámější sbírky: Duch a svět, Legenda o sv. Prokopu, Bar Kochba, Selské balady (sociální balada, básnické obrazy z historie selských bouří v 15. – 18. stol., např. balada Hrabě Breda). lyrika (zejména milostná) - na její celkové vyznění měly jednoznačný vliv vztah manželce a rodinné štěstí. Vrchlického lásky: Sofie Podlipská, dcera od Podlipské – Ludmila. slavné sbírky lyriky: Dojmy a rozmary, Hudba v duši, Motýli všech barev, Čarovná zahrada, Okna v bouři (nejkrásnější česká báseň – „Za trochu lásky“). drama -> historie: Hippodamie - námět antický. Drahomíra, Bratři a Knížata - náměty z českého středověku. Noc na Karlštejně - svěží veselohra, která využívá známého motivu zákazu žen na hradě krále Karla IV. 81 Překladatelská činnost: Přeložil velkou část děl světové literatury (Faust, Božská komedie, díla Shakespeara, Huga, Dumase...). Josef Václav Sládek (1845 – 1912) - narodil se ve Zbirohu u Berouna v rodině zednického mistra - po maturitě začal studovat přírodní vědy a matematiku -> studia přerušil - r. 1868 odjel do Ameriky -> byl redaktorem českých novin, učil polské děti, pracoval jako dělník na říční lodi či na farmách, stavěl železnici, poznal osudy indiánského národa - po návratu pracoval v Národních listech a v redakci Lumíra - poslední léta trpí těžkou nervovou chorobou, umírá ve svém rodišti Charakteristické rysy Sládkova díla: - není mnohomluvný, má menší námětovou šíři, je mu cizí patos a rétoričnost - ve své poezii zachytil nejen českou krajinu, ale i charaktery lidí a vědomí prostého venkova - Sládek je intimní lyrik - jeho verše jsou zpěvné, melodické, jsou spjaty s lidovou poezií - zakladatelský význam v moderní poezii pro děti - překladatelská činnost dílo: Jiskry na moři - sbírka převážně lyrické poezie, obsahuje vzpomínky na zemřelou manželku a verše s politickým zaměřením: - Na hrobech indiánských - popisuje osud indiánských kmenů - Je proti nám, kdo není s námi další sbírky: Světlou stopou, Na prahu ráje, Sluncem a stínem Selské písně a české znělky - nejzralejší a nejtypičtější Sládkova sbírka, zde se nejvíce projevilo Sládkovo selství. České písně - soubor politické lyriky. 82 závěrečné sbírky: V zimním slunci, Za soumraku, Léthé a jiné básně -> reflexní lyrika s intimním nádechem, převažují meditace o smyslu lidského života, cílem i východiskem všeho je Bůh. sbírky pro děti: Zlatý máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky překlady: literatura angloamerická - Byron, Shakespearova dramata (přebásnění 33 dramat). Julius Zeyer (1841 – 1901) - nazýván „exotický pták české literatury“ - pocházel z pražské rodiny obchodníka se dřevem - nedokončil studia na technice, a tak hodně cestoval a soukromě studoval klasické jazyky na univerzitě - pobýval jako vychovatel ve šlechtických rodinách v Rusku, pak cestoval po Evropě - r. 1877 se odstěhoval z Prahy do Vodňan, kde vytvořil svá stěžejní literární díla - na sklonku života se vrátil do Prahy, kde zemřel Charakteristika Zeyerova díla: - citlivý člověk, ve své fantazii unikal do mýtů a legend - ve svých textech si vysnil nový svět, vznešený, často s nádechem mysticismu - zpracovává cizí látky - poezie je téměř epická dílo: Tři legendy o krucifixu - povídková skladba. Jan Maria Plojhar, Dům U tonoucí hvězdy – romány. drama - Radúz a Mahulena - pohádkový dramatický příběh na námět slovenské pohádky. 83 18. KRITICKÝ REALISMUS V ČESKÝCH ZEMÍCH 18.1. RYSY ČESKÉHO KRITICKÉHO REALISMU - generace májovců, ruchovců a lumírovců -> nástup realismu v české literatuře - kritičtí realisté se u nás tématicky dělili do dvou podob: - a) autoři venkovské prózy b) autoři historické prózy autoři kritického realismu vstoupili do literárního života v 19. stol., ale jejich tvorba pokračovala do století 20., kladli důraz spíše na realistický detail -> drobnokresba 18.2. VENKOVSKÁ PRÓZA - motiv venkova se objevuje v 19. stol. v dílech Němcové, Hálka a Světlé - cílem umělců bylo zachytit život soudobé vesnice, jeho zvláštnosti a změny, které sebou přináší rychlý růst průmyslu - námět: generační problémy mezi rodiči a dětmi -> tento námět přetrvává i u autorů let 80., více si však všímají existujících majetkových rozdílů narušujících soužití lidí - vztah vesnice a města Karel Václav Rais (1859 – 1926) - vystudoval učitelský ústav, potom působil jako kantor na Hlinecku a později v Praze, kde také zemřel - jeho knihy jsou svázány s prostředím, které důvěrně znal - s venkovem v rodném Podkrkonoší a na Vysočině, náměty městské dílo: Výminkáři – kniha povídek o konfliktech staré generace s jejich bezohlednými dětmi. Kalibův zločin - román s naturalisticko-psychologickými momenty, hl. postavou je Vojta Kaliba, který miluje Karlu a ožení se s ní. Zjišťuje, že Karla ho podvádí a dítě, které čeká, není jeho. Zabije svou ženu a nakonec sám umírá. 84 Zapadlí vlastenci - román, napsaný jako oslava práce národních buditelů (venkovských kněží a učitelů) v podhorském kraji ve čtyřicátých letech 19. stol. Hrdinou knihy je nedostudovaný učitelský mládenec Karel Čermák. Získala velkou popularitu mezi čtenáři díky dobrosrdečné prostotě a sentimentalitě. Západ - vypráví příběh starého venkovského faráře Kalouse, jehož jediným přáním je zemřít na své faře. O ztraceném ševci - dvoudílný román, který líčí národnostní a sociální poměry v Podkrkonoší na konci 19. stol. Pantáta Bezoušek – povídka, vypráví o starém sedlákovi, jenž přijel za synem do Prahy a svým prostým a přirozeným přístupem překonává různé překážky. Teréza Nováková (1853 – 1912) - narodila se v Praze v česko-německé rodině - studovala vývoj evropských literatur a později překládala literární dílo - jedná se většinou o tzv. knihy monografické ( = děj se soustřeďuje kolem jediného ústředního hrdiny). Do literární historie se zapsala pěticí románů z východních Čech, jež se zabývají náboženskými a sociálními proudy mezi venkovským lidem na Vysočině -> Jan Jílek, Jiří Šmatlán, Na Librově gruntě, Děti čistého živého; Drašar - román přibližující tragické životní osudy obrozeneckého kněze. Antal Stašek (1843 – 1931) (vlastním jménem Antonín Zeman) - vystudoval práva v Krakově a jako advokát působil v Semilech, kde zastupoval zejména dělnické vrstvy - po určitý čas působil jako vychovatel v Rusku - konec života strávil u svého syna Ivana Olbrachta v Praze dílo: O ševci Matoušovy a jeho přátelích - román, podle skutečné události, vznikl přepracováním povídky Švec Matouš, odehrává se v revolučním roku 1848 a v padesátých letech. V temných vírech - historický román se sociální tématikou, Stašek ho považoval za nejlepší dílo. Blouznivci našich hor - povídka o duchařském hnutí v rodném Staškově kraji. 85 REGIONÁLNÍ REALISTIČTÍ SPISOVATELÉ Jindřich Šimon Baar (1869 – 1925) - kněz původem z Klenčí pod Čerchovem věnoval celé své dílo Chodsku – zobrazil zvyky, tradice i psychologii jeho obyvatel - věnoval se také reformnímu hnutí mezi nižším katolickým kněžstvem -> spory s církevními nadřízenými dílo: Paní komisarka, Osmačtyřicátníci, Lůsy - románová trilogie -> zde vylíčil národnostní a sociální poměry na Chodsku ve 40. letech 19. století. Jan Cimbura -> obraz jihočeského sedláka, vnímal českého sedláka jako pravého nositele tradic, považoval ho za morální vzor ve společnosti. Josef Holeček (1853 – 1929) - jihočeský autor z Vodňanska dílo: Naši - desetidílná románová kronika, zde zachytil život jihočeského lidu (sedláků), ale také jejich tradice a názory. Jan Herben (1857 – 1936) - nazýván „epikem moravského Slovácka“ - zakladatel časopisu Čas dílo: Do třetího a čtvrtého pokolení - románová kronika, vycházel z národopisného studia venkovského Slovácka. Karel Klostermann (1848 – 1923) - stal se básníkem Šumavy Nejznámější prózy jsou romány: Ze světa lesních samot, V ráji Šumavském Mlhy na Blatech - jihočeská selská kronika. 86 18.3. HISTORICKÁ PRÓZA Josef Svátek (1835 – 1897) - po vystudování techniky se věnoval žurnalistice a studiu historie - jeho knihy byly komunistickou literární kritikou označeny za konzervativní (stranily habsburské monarchii) - texty jsou poutavé, mají dramatický až dobrodružný děj, barvitě líčí historické události - dílo: Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze Václav Beneš Třebízský (1849 – 1884) - oblíbený autor své doby -> častá zpracování lidových hnutí (husitství, selské vzpoury) - zemřel ve 35 letech na tuberkulózu, napsal 90 próz, byl knězem dílo: Bludné duše – povídka, pojednává o vzbouření sedláků na Slánsku v době josefínské. Zikmund Winter (1846 – 1912) - profesor dějepisu, vynikající psycholog, přítel Jiráska - jeho pohled při psaní je čistě historický, nesmlouvavý a kritický - svůj odborný a umělecký zájem zaměřil k 16. a počátku 17. století - český humanismus dílo: Rakovnické obrázky - soubor povídek (slavná a zfilmovaná próza Nezbedný bakalář). Mistr Kampanus - jediný Wintrův román, zavádí nás do doby předbělohorské a bělohorské, hlavní postavou je rektor pražského učení Jan Kampanus Vodňanský. Kampanus, aby zachránil univerzitu před jezuity přestoupí ke katolické církvi, nakonec spáchá sebevraždu. Alois Jirásek (1851 – 1930) - narodil se v Hronově v řemeslnické rodině - po maturitě na gymnáziu studoval historii na filozofické fakultě v Praze - přátelil se s malířem Mikolášem Alšem (Jirásek měl výtvarný talent) 87 - po studiích učil téměř 15 let na gymnáziu v Litomyšli - na konci 1. světové války mezi prvními podepsal Manifest českých spisovatelů (umělci se přihlásili k myšlence státní samostatnosti) - zemřel v Praze Jiráskovo dílo: - jako jediný český spisovatel vytvořil umělecký obraz našeho lidu od dob mýtických až po N. O. - napsal na 50 původních knih - spatřoval vrchol českých dějin v husitském období a v bratrství - jeho knihy nejsou monografické - Jirásek se netají, na čí straně jsou jeho sympatie (stojí proti jezuitům či katolíkům) - byl dobrým vypravěčem, děj je místy zdlouhavý, popisy reálií jsou chvílemi až nudné - nedostatečně prokreslené postavy - vypořádal se s davovými, zejména válečnými scénami - používá historismy a archaismy 1. Doba mýtů a pověstí Staré pověsti české - soubor pověstí z dávných dob, kdy se české dějiny začali teprve utvářet. Původně byla určená mládeži, ale je čtena i dospělými. Obsahuje např. pověsti o praotci Čechovi, Bivojovi, o Krokovi, Libuši, o Žižkovi, Kozinovi, Jánošíkovi... Čerpal z několika kronik (Kosmovy, Dalimilovy, Václava Hájka z Libočan). 2. Husitské období Mezi proudy - románová skladba, trilogie, která zachycuje vznik husitského hnutí. Objevuje se zde i postava krále Václava IV. Jirásek vypravuje o králových sporech s vysokou šlechtou a církevními hodnostáři. Proti všem - druhá husitská trilogie, zobrazuje rozmach a vrchol husitského hnutí (1419 1420), zachycuje první vrchol husitské revoluce, vznik a stavba Tábora, Zikmundovo tažení do Čech, Žižkova pomoc Praze a slavné vítězství spojených českých vojsk na Vítkově. Bratrstvo - závěrečná rozměrná trilogie, zavádí nás do závěru husitského hnutí, líčí osudy bratříků. 88 Husitský král - nedopsaný dvoudílný román, soustřeďuje se na postavu krále Jiřího z Poděbrad. Z Čech až na konec světa - oblíbená povídka určená mládeži, vypráví o pouti krále Jiřího z Poděbrad do západoevropských zemí. 3. Období baroka (rekatolizace) Temno - román o době pobělohorské, díky této knize bylo 17. a 18. stol. vnímáno negativně a svatořečení Jana Nepomuckého jako snaha o zahlazení památky J. Husa. Psohlavci – román, využívá skutečné historické osobnosti Chodska Jana Sladkého Koziny v boji proti knížeti Lammingerovi (Lomikarovi). Kozina vyzval před smrtí Lomikara na boží soud (Lomikar do roka a do dne zemřel). Popisuje chodský venkov a život na něm, ale i selské vzpoury na Chodsku. Díky tomuto románu mají lidé zafixovanou hlavu psa jako znak Chodů, ačkoli historie hovoří o botě. 4. Období rokoka a osvícenství Poklad - román, příběh z konce 18. stol., odehrávající se na hradu Potštejn. Sousedé, Pandurek – povídky. Na dvoři vévodském, Ráj světa - romány, dotýkají se života na dvoře vévody Zaháňského. 5. Národní obrození F. L. Věk - vykresluje N. O. a jeho počátky (i na venkově), hl. postavou je filozof František Ladislav Věk. Literárním vzorem byl skutečný F. L. Hek. Věkovy osudy nás zavádějí do Prahy (rušení klášterů, vznik prvního českého divadla), vystupují zde skutečné osobnosti obrozenecké doby (V. Thám, Š. Hněvkovský...). Filosofská historie - studentská povídková idyla z Litomyšle, podává rozmanitý obraz života mladých studentů, do příběhu dramaticky zasáhne revoluce 1848. U nás - čtyřdílná kronika, je volným pokračováním F. L. Věka, protože zobrazuje N. O. v autorově rodném kraji. drama: Vojnarka, Otec tematika husitství -> Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč Lucerna - nejhranější Jiráskovo drama, navazuje na Tylovy báchorky. 89 19. ČESKÉ DRAMA 2. POLOVINY 19. STOLETÍ 50. léta 19. století – absolutní útlum. 60. léta 19. století PROZATÍMNÍ DIVADLO - založeno r. 1862 zásluhou F. L. Riegra (budova stála v místech dnešního Národního divadla) - činnost divadla zahájena historickou hrou Král Vukašín od V. Hálka - hrály se zde nejen starší hry, především Tylovy, ale také autorů Nerudovy generace představitelé: Emanuel Bozděch (1841 – 1889) – nejvýznamnější dramatik Prozatímního divadla. Josef Jiří Kolár (1812 – 1896) – herec a režisér Prozatímního divadla. 70. – 80. léta 19. století NÁRODNÍ DIVADLO - r. 1868 - položen základní kámen k Národnímu divadlu - r. 1881 – provizorní otevření Národního divadla, v témže roce budova vyhořela - r. 1883 – definitivní otevření Národního divadla, zahájeno Smetanovou Libuší architekt: Josef Zítek malíři: Mikoláš Aleš (cyklus Má vlast), František Ženíšek, Václav Brožík, Vojtěch Hynais (opona) sochaři: Josef Václav Myslbek, Bohuslav Schnirch hudební skladatelé: Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich Ladislav Stroupežnický (1850 – 1892) - dramaturg Národního divadla - v 17. letech si způsobil zohyzdění obličeje při sebevražedném pokusu - psal zprvu hlavně veselohry s historickými náměty 90 dílo: Naši furianti - veselohra ze života jihočeské vesnice. Při premiéře odpor kritiky a diváků, ale Stroupežnickému získala trvalý úspěch. Jedná se o spor mezi vysloužilým vojákem a krejčím, kdo bude v obci obsazen do místa ponocného. Realistický charakter v zobrazení typů vesničanů: tvrdohlavost, pýcha, domýšlivost, ale i vtipnost. Gabriela Preissová (1862 – 1946) - náměty čerpala ze Slovácka, kde prožila část života dílo: Gazdina Roba - vypráví o chudé švadleně Evě, která opustí svého manžela a uteče s milencem do Rakouska za práci. Nakonec spáchá sebevraždu. Její pastorkyňa – stará mlynářka se dopustila zločinu, aby zachránila štěstí nevlastní dcery, hudbu složil Leoš Janáček. bratři Alois (1861 – 1925) a Vilém (1863 – 1912) Mrštíkové Maryša - tragické drama o nerovném manželství, o protikladu bohatství a citu. Vyniká přísně logickou stavbou, prudkým dějovým spádem a výraznou charakteristikou postav a prostředí -> slovácké nářečí. Maryša, dcera sedláka Lízala, je donucena k sňatku s vdovcem, mlynářem Vávrou. Lízal se domlouvá s Vávrou o věno. Ona však miluje chudého Francka, ale podrobí se vůli otce. Příběh vrcholí Franckovým návratem z vojny, kdy požádá Maryšu, aby s ním utekla do Brna, ale ona odmítá. Vávra se to dozví a chce Francka zabít. Nakonec svého muže otráví jedem v kávě. 91 20. KONEC 19. STOLETÍ V LITERATUŘE Nové umělecké směry: IMPRESIONISMUS - z latinského impressio = dojem - impresionisté soustředili pozornost na jeden okamžik, na pouhou atmosféru, dojem... - stavebním kamenem obrazu se stává barevná skvrna hlavní představitelé: Claude Monet (1840 – 1926) - francouzský malíř, proslul svými cykly, v nichž stejný námět zachycoval v různé denní či roční době obrazy: cykly Leknínů, Topolů, Katedrál Auguste Renoir (1841 – 1919) - francouzský malíř, především figuralista, portrétista obrazy: Houpačka, Akt ozářený sluncem Edgar Degas (1834 – 1917) - Francouz, proslul zejména obrazy baletek a náměty z dostihového prostředí, k zachycení pohybu potřeboval linii SYMBOLISMUS - nepředstavuje žádný konkrétní umělecký styl, ale názor celé generace umělců na konci 19. stol. - symbolisté usilovali o zobrazení myšlenek a svých pocitů pomocí symbolu - do obrazů či literárního díla se vnesly nové atributy -> imaginace, obrazotvornost, metafora hlavní představitelé: Gustave Moreau (1826 – 1898) skupina francouzských malířů Nabis. 92 POSTIMPRESIONISMUS - na plátně je budován nový svět, odkrývající malířovo nitro (cit, psychický stav) - předměty, figury a barvy v obrazech jsou často deformovány -> umělec je svobodnější - barevné plochy vyjadřují plasticitu a perspektivu Vincent Van Gogh (1853 – 1890) - holandský malíř žijící ve Francii, namaloval přez 8500 obrazů, spáchal sebevraždu obrazy: Slunečnice, Obilné pole s havrany… SECESE (= odloučení, odštěpení) - ornamentálnost, lineárnost, využívání přírodních tvarů (listy, květy…), vlnící se linie, stylizace, vliv japonské grafiky - sbližování poezie s hudbou a malířstvím - prolínání pohádky, baladičnosti a erotiky Alfons Mucha (1860 – 1939) – český umělec žijící v Paříži a v USA, kde učil na akademiích. Tzv. styl Mucha patří k nejpopulárnějším projevům secese. Také tvořil kostýmy a klenoty. Vytvořil rozměrná plátna zobrazující historii Slovanů -> cyklus Slovanská epopej. 93 21. DEKADENCE A SYMBOLISMUS V LITERATUŘE 21.1. DEKADENTNÍ LITERATURA - dekandace = úpadek - jde o pocit umělců, kteří jsou znechuceni společností, a tak od ní utíkají a vytvářejí si svůj vlastní svět - v literatuře se projevuje např. pesimistickými náladami, pocity zmaru, mysticismem, narcisismem - k životu dekadentů patří: bohémství, satanismus, nevázaný sex, alkohol - lartpourlartismus (umění pro umění) – klade se důraz na formální stránku umění, kromě ideálu krásy neuznává žádné jiné funkce umění Edgar Allan Poe (1809 – 1849) [edgr elen pou] - americký povídkář, básník a kritik - dnes je považován za pomyslného otce novodobých hororových příběhů a za předchůdce detektivní literatury - v raném dětství ztratil oba rodiče a byl vychováván otčímem, s nímž měl časté neshody - ve 27 letech se oženil se svou třináctiletou sestřenicí -> po její smrti se dostal do duševní krize, pokusil se o sebevraždu a stal se alkoholikem - zapletl se do rvačky v baltimorské hospodě -> po několika dnech zemřel v nemocnici dílo: Havran – baladická báseň (použit refrén „nevermore“ = nikdy víc). Jáma a kyvadlo, Předčasný pohřeb, Černý kocour, Zánik domu Usherů… - povídky. Walt Whitman (1819 – 1892) [volt vitmen] - americký básník a publicista - vytváří volný verš (umožňuje svobodněji vyjadřovat pocity autora, respektuje více přirozený spád řeči) 94 dílo: Stébla trávy – monumentální básnická skladba, vyjadřuje představu jednoty člověka a moderního světa. Oscar Wilde (1854 – 1900) [oskar vajld] - anglický dramatik irského původu, pocházel z rodiny lékaře královny Viktorie - byl obviněn z homosexuality, byl odsouzen ke dvěma letům káznice s nucenými pracemi - zemřel v bídě v pařížském hotelu dílo: Obraz Doriana Graye [dorjena greje] – román. Dorian je okouzlen vlastním obrazem, vyslovuje přání zůstat mlád. Změny jeho duše i těla zaznamenává jeho portrét. Dorian vše poměřuje estetickými kritérii -> dopouští se zla. Postava na obrazu stárne, ale Dorianův vzhled se nemění -> zničí obraz -> umírá -> sluhové nacházejí Doryana jako ošklivého starce. Vějíř lady Windermerové – divadelní komedie. 21.2. PROKLETÍ BÁSNÍCI Charles Baudelaire 1821 – 1867) [šárls bodlér] - narodil se a zemřel v Paříži, věnoval se výtvarné a literární kritice, překládal díla od Poe - v 7 letech ztratil otce, otčíma nenáviděl, vedl život dobrodruha - zemřel v agónii na těžkou chorobu (obrna, ztráta řeči) Ovlivnil světovou poezii: - používal překvapivá obrazná pojmenování (metafory) - zapojil do poezie všechny smysly („vůně, barvy, tóny, odpovídají si“) - probudil citovost a vnímavost - obrátil svou pozornost k morbidním námětům - porušil jednoznačnost poezie 95 dílo: Květy zla - sbírka poezie, stojí na hranici mezi romantickou a symbolickou poezií, hl. cílem je nemožnost člověka dosáhnout štěstí a harmonie. slavné básně sbírky: Vztahy, Zdechlina... Paul Verlaine (1844 – 1896) [pól verlen] - vedl bohémský život - jeho život i tvorbu silně ovlivnilo intimní přátelství s Rimbaudem, vztah byl ale bouřlivý a tragický -> postřelil Rimbauda a byl odsouzen na 2 roky do vězení sbírky: Saturnské básně, Galantní slavnosti, Láska Jean Artur Rimbaud (1854 – 1891) [žán artýr rembo] - jako chlapec utíkal z domova, toulal se s Verlainem po Belgii a Londýně, nazýván „božský rošťák“ - zkusil život koloniálního vojáka a afrického obchodníka se zbraněmi, navštívil Indii, Egypt - zemřel v Marseillské nemocnici po amputaci nohy se zhoubným nádorem, byl stižen syfilidou dílo: Všechny básnické texty napsal mezi 16. a 20. rokem života, jedinou sbírku, kterou za svůj život vydal - Pobyt v pekle zničil. Iluminace - slavný soubor básní v próze, byl vydán Verlainem bez jeho vědomí. Opilý koráb - básnická skladba, ústředním obrazem je koráb zmítaný v moři. Samohlásky – báseň. 96 22. ČESKÁ MODERNA 22.1. ZNAKY ČESKÉ MODERNY Česká moderna = shrnující název pro různé směry, proudy od 90. let 19. stol. do konce 1. světové války. V 90. letech - obroda idealismu (materialismus, který popíral duši, záhrobí a Boha neuspokojoval člověka), sílí nedůvěra k současným hodnotám, pocity nespokojenosti a bezmocnosti, což vyvolává u mladé generace odmítání, negaci současných společenských a uměleckých ideálů. Nové umění se obrací do nitra člověka, chce být zrcadlem duševních stavů, dojmů, pocitů. Základními rysy nové poezie je: - idealismus - niternost - světový rozhled - kriticismus Manifest České moderny (časopis Rozhledy - 1895): J. S. Machar, O. Březina, A. Sova, V. Mrštík, F. X. Šalda (literární teoretik). 22.2. PŘEDSTAVITELÉ ČESKÉ MODERNY Josef Svatopluk Machar (1864 – 1942) - působil téměř 30. let jako úředník ve Vídni, v době první republiky byl několik let generálním inspektorem armády, názorově se rozešel s T. G. Masarykem - měl tvrdý postoj vůči Vídni, katolické církvi a maloměšťáctví - po stránce umělecké byl realistou, prozaický verš obohatil o prvky hovorového jazyka, používal sarkasmus, psal vynikající polemiky a fejetony dílo: Zde by měly kvést růže – cyklus veršovaných povídek věnovaný osudu žen v soudobé společnosti. 97 Svědomím věků – cyklus, sledoval vývoj etických principů lidstva od nejstarších dob až po současnost, největší zájem měl o antiku. některé sbírky cyklu: V Záři Helénského slunce (Řecko), Jed z Judey (antika), Barbaři (středověk). Confiteor I-III – první sbírka, nedůvěřuje společenským ideálům a estetickým hodnotám. Otokar Březina (1868 – 1929) (vlastním jménem Václav Jebavý) - učitel z Nové říše na Moravě a v Jaroměřicích nad Rokytnou, samotářství - jeho život byl doprovázen trpkým mládím, bolestí (smrt obou rodičů v jednom týdnu) a Bohem - žil v ústraní v Jaroměřicích a setkával se jen se svými žáky a přáteli (František Bílek, Jakub Deml) Pro dílo je charakteristické: - používal přirovnání, metafory, cizí slova i odborné termíny - sdružování protikladných představ - sugestivní hudebnost volného verše sbírky: Tajemné dálky, Svítání na západě, Stavitelé chrámu, Ruce… Antonín Sova (1864 – 1928) - jihočeský lyrik, vystudoval práva, působil jako úředník knihovny v Praze - trpěl těžkou míšní chorobou - přátelil se se sestrami J. Vrchlického Sovova poezie: - impresionistická a upřimná - mnohé verše jsou intimní - symboly ve verších jsou spjaty s realitou - k zobrazení krajiny jsou využívány zrakové, sluchové a hmatové počitky - básníkem podzimu - umí prolínat milostné motivy s obrazy přírody 98 básnické sbírky: Květy intimních nálad, Z mého kraje, Soucit i vzdor, Drsná láska… Karel Hlaváček (1874 – 1898) - dekadentní autor a vynikající výtvarný umělec, jenž umřel na tuberkulózu - je znám jako autor náladových, melancholicky teskných a zádumčivých veršů - od r. 1895 spolupracoval s Moderní revue, ilustracemi doprovázel verše Březiny, Sovy a Karáska - nepodepsal manifest České moderny dílo: Pozdě k ránu – sbírka plná chorobných nálad a smutku „konce století“. Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji – legendární báseň, charakterizuje náladu Hlaváčkovy poezie. Mstivá kantiléna – 12 balad, zobrazující povstání nizozemských žebráků proti španělské nadvládě v 17. století. Patří k vrcholům českého symbolismu. 99 23. GENERACE BUŘIČŮ 23.1. ZNAKY BUŘIČŮ - navazuje na českou modernu - jazyk se stal přirozenější, hovorovější a jasnější - stejný věk spisovatelů, společný bohémský život, inklinace k anarchismu, satanismu, téměř všichni se stali členy anarchistické skupiny soustředěné kolem časopisu S. K. Neumanna Nový kult - na jedné straně odpor vůči společnosti, na druhé straně je překonán pocit výlučné dekadence - nazýváni „básníci života a vzdoru“ 23.2. PŘEDSTAVITELÉ GENERACE BUŘIČŮ Viktor Dyk (1877 – 1931) - absolvent práv, během 1. světové války byl pro svou politickou a literární činnost vězněn - po vzniku Československa byl redaktorem Národních listů a později i senátorem - zahynul při koupání v Jaderském moři, svoji smrt předvídal v básni Soumrak a moře Základní rysy Dykovy poetiky: - v díle je příznačný pocit deziluze - skepse je spojena s útočnou ironií - výrazové prostředky jsou totožné s dobovým symbolismem - nadosobní idea národa sbírky: Buřiči, Satiry a sarkasmy, Pohádky z naší vesnice básnická skladba: Milá sedmi loupežníků válečná básnická tetralogie: Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok Ve sbírce Okno je nejznámější Dykova báseň Země mluví. 100 novela – Krysař – využívá staroněmecké pověsti o krysaři z Hammelu. drama – Zmoudření dona Quijota – nejvýraznější dílo českého divadelního symbolismu. Fráňa Šrámek (1877 – 1952) - narodil se v Sobotce v Českém ráji, studoval v Písku - zprvu podléhal vlivu anarchismu, r. 1905 byl uvězněn za účast na studentských demonstracích a také kvůli své básni Píšou mi psaní - po 1. světové válce nepatřil k žádné literární skupině a žil samotářsky v Sobotce a v Praze Charakteristika Šrámkova díla: - psal poezii, prózu a dramata - důsledným impresionistou (hlavní smysl bylo zachytit prchavost okamžiku) - se Šrámkem je spojen antimilitarismus (hnutí, odmítá válku) - vitalismus - v dílech zobrazuje mladou generaci, psal milostnou a přírodní lyriku sbírky: Života bído, přec tě mám rád Modrý a Rudý Splav – impresionistická lyrika, poezie nejobyčejnějších a nejpřirozenějších projevů života. romány: Stříbrný vítr – o dospívání a mládí, hlásí se k impresionismu, hlavní postavou je student Jeník Ratkin, nerozumí světu dospělých, profesorům na gymnáziu, zamiluje se do Aničky Karasové, je zklamán, poznává smysl života. dramata: Měsíc nad řekou – autor vzpomíná na mládí, má 2 linie: - sjezd bývalých abiturientů gymnázia v Písku, vzpomínky dvou spolužáků, přátel – Hlubiny (přezdívka Orel) a Roškoty - noční rozhovor Slávky, dcery Hlubinovy a Vilíka, Roškotova syna. Vilík nachází pochopení pro náladu okamžiku, krásu (hlučící řeka s měsícem, zvonění zvonů) 101 František Gellner (1881 – 1914) - studoval v Příbrami báňskou akademii a ve Vídni techniku - získal místo redaktora v brněnských Lidových novinách, zanechal bohémský život a soustředil se na literární tvorbu - po vypuknutí 1. světové války musí na frontu, v září 1914 byl prohlášen za nezvěstného - psal veršované satiry, fejetony, povídky, ale také kreslil (své práce publikoval v Paříži) - do veršů ukryl cynismus, lásku, provokaci i pokoru Charakteristika Gellnerových veršů: - svými verši chtěl šokovat soudobé měšťáctvo - z veršů máme pocit zbytečného člověka - vulgarismy, pouliční popěvek - Gellnerova poezie vychází z osobních zážitků sbírky: Po nás ať přijde potopa, Radosti života, Nové verše báseň: Už se mi k smrti protiví Stanislav Kostka Neumann (1875 – 1947) - otec mu zemřel, když mu bylo 5. let, byl vychován tetami v olšanské vile v Praze - lákal ho politický život, a proto r. 1897 založil první vlastní časopis Nový kult - po odpykání trestu ve vězení zdědil po tetách olšanskou vilu, kde se později scházela skupina anarchistů (Gellner, Toman, Šrámek…) - 1. světovou válku tráví na frontě, vstoupil do České strany socialistické, r. 1921 se mění na KSČ, v r. 1929 vystupuje proti novému vedení KSČ v čele s Gottwaldem dílo: Kniha lesů, vod a strání – nejkrásnější sbírka české přírodní lyriky, k napsání sbírky ho ovlivnilo město Bílovice nad Svitavou (u Brna). sbírky: Jsem apoštol nového žití, Satanova sláva mezi námi, Sen o zástupu zoufajících… 102 Civilizační poezie: sb. Nové zpěvy – oslava civilizace, techniky, moderního života, velkoměsta (báseň Skřivan). Karel Toman (1877 – 1946) (vlastním jménem Antonín Bernášek) - hodně cestoval (navštívil Vídeň, Berlín, Anglii, Paříž) - stal se redaktorem Národních listů - byl tulákem, poezie má ze všech buřičů nejosobnější ráz, píše ze subjektivního nutkání, jež je vyprovokováno vnitřním prožitkem sbírky: Pohádky krve, Sluneční hodiny, Měsíc, Stoletý kalendář Petr Bezruč (1867 – 1958) (vlastním jménem Vladimír Vašek) - narodil se v Opavě v rodině středoškolského profesora Antonína Vaška, národního buditele, který zasahoval do rukopisných bojů (byl zastáncem jejich nepravosti) - nedokončil studium práv a stal se poštovním úředníkem - ve svém díle je realistou, i když užívá ve svých básních např. symbolismus, dekadentní nálady - Bezručova poezie je svázána se slezským regionem - Bezruč nepíše poezii jako konkrétní autor, ale jako mluvčí svého lidu, vyjadřoval pocity všeho lidu v regionu, byl básníkem hluboce lidským, spravedlivým, vnímal veškeré křivky na lidech - s Bezručem je svázán pojem vizionářství -> vidí budoucnost, odhaluje příští dny - vzácně se pojí ideová složka se složkou uměleckou dílo: Slezské písně – sbírka balad, první básně vydává Jan Herben v časopise Čas, aniž by znal autora, psal pod pseudonymem. moto: ”Co v duších prostých lidí lká při Olze, Odře, Ostravici, (všichni byli lepší než já!) jsem zkusil chybným veršem říci.” - obraz sociálního a národnostního útisku na Ostravsku (b. Zem pod horami) 103 - výzva k odboji - bída havířů, beskydských horalů, ovdovělých žen a sirotků - útisk uhlobaronů a jejich pomahačů úvodní báseň Červený květ nový typ sociální balady: b. Maryčka Magdónová - tragický příběh dívky, která ztratila oba rodiče a musí se starat o své sourozence; přistižena v panském lesu při sbírání dřeva, vedena do Frydku, skončila život sebevraždou. b. Kantor Halfar - příběh učitele, který vzdoroval tlaku odnárodňování a učil česky, nedostal proto stálé místo, dohnán společností k sebevraždě. Básníkova autostylizace: b. Já b. Ty a Já b. Ostrava – motiv revolty ”Přijde den, z dolů jde plamen a dým, přijde den, zúčtujem spolu!” Charakteristické znaky Slezských písní: - krátké verše, kontrasty, přímá oslovení a výzvy, věty zvolací - využití metafory, hyperboly, symbolů, řečnické otázky, impresionistické obrazy přírody - ironie, výsměch - jazyk: nářeční prvky (lašská slova: kopalna, robit, vráz), vliv polštiny, patetický, náročný styl 104 24. SVĚTOVÁ POEZIE NA POČÁTKU 20. STOLETÍ - mohutný rozvoj techniky a civilizace - 1. světová válka - říjnová revoluce v Rusku r. 1917. 24.1. PŘEDSTAVITELÉ SVĚTOVÉ POEZIE VE FRANCII Guillaume Apollinaire (1880 – 1918) [gijom apolinér] - ovlivnil moderní světovou poezii - básník, prozaik a dramatik, představitel kubofuturismu Znaky poezie: - ovlivněn válkou, obdiv k moderní technice, civilizaci, městu - hledal krásu ve všedním životě, obrazotvornost, fantazie, volná asociace představ, polytematičnost (mnoho témat) dílo: sbírka Alkoholy – báseň Pásmo – polytematická báseň, zachycuje bohatství každodenních zážitků a dojmů, založenou na principu asociace (= řazení básnických obrazů ne na základě logiky, ale volně, bezděčně). Kaligramy – sbírka obrazových básní, kdy text vytváří optický celek. 24.2. PŘEDSTAVITELÉ SVĚTOVÉ POEZIE V RUSKU Vladimír Majakovskij (1893 – 1930) - básník, hlasité revoluční výzvy, jeho poezie má agitační charakter (za politickou činnost byl vězněn) - je spoluzakladatelem ruského futurismu (do umění přítomnosti a budoucnosti proniká moderní život, vytváří obraz světa v pohybu, který je rozložen do časově následných fází) - dílo: Oblak v nohavicích 105 Sergej Jesenin (1895 – 1925) - vytvořil básně obdivující ruskou přírodu, zachytil i střetávání ruského venkova s revolučním Ruskem - ztělesnil program imažinismu, který klade důraz na smyslovou obraznost, využívá volné verše - dílo: Píseň o velikém pochodu 24.3. MODERNÍ BÁSNICKÉ SMĚRY PŘELOMU 20. STOLETÍ Vitalismus – radost z nejprostších maličkostí, opojení smysly, jednoduchý, prostý a srozumitelný obraz (vita = život), reaguje na válku (F. Šrámek, K. Čapek, J. Wolker). Civilismus – zaměřuje se na obraz technických vymožeností, moderního života, oslava práce (W. Whitman, S. K. Neumann). Expresionismus – jde o vyjádření obavy o osud člověka, jde o chápání reality zevnitř, o vyjádření duševních pocitů jako je děs, hrůza z násilí. Kubismus – zejména v malířství (Pablo Picasso), je založen na snaze postihnout podstatu věci tím, že skutečnosti rozkládá na jednotlivé geometrické tvary, mnohopohledovost a tlumené barvy. Kubofuturismus – spojení dynamiky a mnohopohledovosti, zachycení složité skutečnosti z mnoha úhlů pohledu, polytematičnost a prolínání časových rovin, zdůrazňuje grafickou podobu (G. Apollinaire). Dadaismus – vyjadřuje odpor k válce, pocit nesmyslnosti života, zdůrazňuje uměleckou absurditu, primitivismus (dada = hračka). Surrealismus (= nadrealismus) – viz str. 116. 106 25. I. SVĚTOVÁ VÁLKA V LITERATUŘE Světová literatura zachytila hrůzu z lidských obětí a utrpení. Romány mají často až dokumentární a reportážní charakter (autoři sami bojovali na frontě). 25.1. CHARAKTER I. SVĚTOVÉ VÁLKY Válka začala r. 1914 atentátem na Františka Ferdinanda d´Este. Během několika dnů byla ve zbroji celá Evropa. Vytvořili se 2 fronty: - západní = probíhala Francií, Belgií - východní = probíhala Ruskem Válka získala nový charakter – 1. sv. válka se stává válkou zákopovou (postupuje se po metrech), začínají se používat technické vynálezy (tanky, letadla, plyny…). Válka postihuje i zázemí – odpor vůči válce. R. 1917 proběhla v Rusku bolševická revoluce tzv. VŘSR („velká říjnová socialistická revoluce“). Válka skončila v r. 1918. Důsledek války znamenal 10 miliónů mrtvých, rozpad Rakouska-Uherska, politické a hospodářské oslabení Německa. 25.2. PŘEDSTAVITELÉ I. SVĚTOVÉ VÁLKY V LITERATUŘE Erich Maria Remarque (1898 – 1970) [rémark] - jako 17. letý narukoval na frontu, po válce vystřídal řadu zaměstnání - emigroval nejprve do Švýcarska a potom do USA Na západní frontě klid – román, podává obraz obyčejného vojáka v zákopech v západní frontě. Hlavní postavou je Pavel Bäumer, který se pod vlivem propagandy a nerozvážného mládí přihlásil spolu se spolužáky z gymnázia do armády. Bäumer padl v říjnu 1918. V románu se střídají obrazy z bojiště, rozhovory mezi vojáky a vzpomínky hl. hrdiny. Nemohl najít nakladatele, ale po vyjití se stal rázem slavným. Cesta zpátky – román, o návratu do vlasti, je rovněž poznamenán otřesnými zážitky z fronty. R. 1933 - díla veřejně nacisty spálena. Hrdinové jeho románu jsou opravdový chlapy, kteří se dovedou rvát, prohrávat, umírají i vítězí. díla: Tři kamarádi; Čas žít, čas umírat... 107 Romain Rolland (1866 – 1944) [romén rolán] - francouzský spisovatel, hudební vědec, výtvarný kritik - pacifista -> odmítá násilí - napsal řadu životopisných románů (Beethovena, Michelangela, Tolstého) - je autorem velkých románových cyklů (román řeka) -> Jan Kryštof - hl. hrdinou je geniální hudebník novela Petr a Lucie - příběh tragické mladé lásky byl inspirován skutečnými událostmi bombardování Paříže na Velký pátek r. 1918 (zahynuli Rollandovy přátelé). 2 měsíce čisté lásky studenta Petra a nedostudované výtvarnice Lucie. další díla: Okouzlené duše, Dobrý člověk ještě žije Henri Barbusse (1873 – 1935) [ánry barbys] - byl válečným dopisovatelem, své vlastní zkušenosti využil v románu: Oheň - pásmo zážitků jediné vojenské čety, realisticky zobrazil válečné běsnění, hrubosti i to, že v nelidských podmínkách hrdinové zůstávají lidmi. Po válce byl organizátorem pokrokového hnutí intelektuálů - Clearté (Jasno). Ernest Hemingway (1899 – 1961) [érnst hemingvej] - představitel americké ztracené generace - jeho tvorbu hned na počátku poznamenala válka - vlastní zážitky z I. světové války zachytil v románu Sbohem, armádo - během španělské občanské války byl dopisovatelem v Madridu - román Komu zvoní hrana - po válce působil jako novinář v Paříži, zajímal se o box, lov a dostihy -> náměty k povídkám R. 1954 byl oceněn Nobelovou cenou na novelu Stařec a moře - líčí zápas kubánského rybáře Santiaga s největší rybou jeho života, se žraloky a nebezpečím moře. Oslava aktivity a houževnatosti. Isaak Babel (1894 – 1941) - ruský spisovatel, původem Žid, v 30. letech byl pronásledován - r. 1941 zemřel v koncentračním táboře v Rusku Rudá jízda – soubor 36 povídek, které líčí situace a příhody při tažení jízdní armády Buďunného proti polským jednotkám na území Ukrajiny. 108 Lion Feuchtwanger (1884 – 1958) [fojchtvangr] - židovský spisovatel, r. 1933 musel opustit Německo, poté odešel do Francie a nakonec skončil v USA - vynikajícím vypravěčem sáhodlouhých příběhů - psal především historické romány s židovskou tématikou - vypravěčský jazyk -> plynulý, vláčný, srozumitelný, uklidňující dílo: Žid Süss, Židovka z Toleda, Lišky na vinici, Goya NĚMECKY PSANÁ LITERATURA V ČESKÝCH ZEMÍCH Franz Kafka (1883 – 1924) - vyrůstal v německé židovské rodině, vychováván českými služkami - obchod s galanterním zbožím -> Kafka od mládí nejevil zájem o praktické povolání - po maturitě studoval práva, působil v České pojišťovně - onemocněl tuberkulózou, r. 1924 umírá Charakter díla: - jeho svět je absurdní a fantaskní - některé děje odporují logice všedního života - neuvěřitelné věci jsou prezentovány s určitou samozřejmostí - základním pocitem je pocit odcizování člověka, pesimismus, bezvýchodnost (nutné směřování k smrti) -> existencialismus dílo: Proces – román, hl. postavou je Josef K., v den svých 30. narozenin vtrhli 2 muži do jeho bytu a zatkli ho, je obžalován pro neznámé provinění před záhadným soudem, rok po svém zahájení končí proces popravou obžalovaného, který umírá v opuštěném lomu za městem „jako pes“. Proměna – povídka, hl. postavou je obchodníček Řehoř Samsa, jednoho rána se probudí v odporný hmyz, rodina s ním nemá pochopení a i on si uvědomuje, že je pro rodinu na obtíž, proto ukončuje dobrovolně život. Zámek, Amerika – romány. 109 26. ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ POEZIE 26.1. PROLETÁŘSKÁ LITERATURA - levicově orientovaná literatura z počátku 20. let 20. století (vliv r. 1917 „VŘSR“ – Říjnová revoluce v Rusku -> socialistická revoluce -> proletářské umění: kolektivismus, optimismus, revolučnost) - nejvíce zasáhla poezii, cílem proletářské literatury byla tvorba, která pohlíží na svět a společnost očima dělníka sdružení Devětsil - založen r. 1920 v Praze (V. Vančura, K. Teige, J. Seifert) - smyslem bylo: pořádat kulturní akce, recitace, divadlo, almanachy - kolektivní přístup k okolnímu světu - záhy se staví do opozice proti ideologické poezii -> vznik českého básnického směru – poetismu, r. 1923 Devětsil opouštějí J. Wolker a A. M. Píša - na formování proletářské literatury se podíleli časopisy: Kmen a Červen (redigované Neumannem), proletářskou etapu shrnul do sbírky Rudé zpěvy Var (Z. Nejedlý) Jiří Wolker (1900 – 1924) - narodil se v Prostějově, po maturitě na gymnáziu odchází studovat do Prahy právnickou fakultu - stýká se s přáteli v Literární skupině a v Devětsilu -> obě sdružení opouští - na studiích onemocněl tuberkulózou, umírá ve 24. letech dílo: Host do domu - básnická sbírka, je plná lásky k obyčejným věcem, které člověka obklopují (básně Kamna, Věci, Poštovní schránka). Věří, že lidé si vzájemné rozpory budou řešit bezkonfliktně a sami, využívá něhy, emocionality, prostoty, křesťanské motivy. Svatý kopeček - rozměrná báseň, využívá metody volného přiřazování motivů (pásmo Apoliinair). Těžká hodina - poslední sbírka, jádro sbírky tvoří tři sociální balady - Balada o nenarozeném dítěti, Balada o snu, Balada o očích topičových. Vyjadřuje definitivní přesvědčení o síle revolučního kolektivismu. 110 Wolkerovy balady - ve verších revoltoval a bouřil. pohádky - patří k tzv. moderním pohádkám, jejich hrdiny jsou např. kominík, knihař, listonoš... (O listonošovi, O milionáři, který ukradl slunce) - využívá jediného nadpřirozeného pohádkového motivu - zázračnost. Jindřich Hořejší (1886 – 1941) - lyrický básník a překladatel, narodil se v Praze - studoval krátce na technice, r. 1905 odchází do Paříže, kde vystudoval filozofickou fakultu - 3 sbírky: Hudba na náměstí, Korálový náhrdelník, Den a noc - překládal francouzskou poezii, přeložil do francouzštiny Osudy dobrého vojáka Švejka Jaroslav Seifert (1901 – 1986) - básník, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1984) - narodil se na Žižkově, nedokončil gymnázium, stal se novinářem a redaktorem komunistických i sociálně demokratických listů - po bolševizaci KS r. 1929 opustil její řady, redaktorské činnosti se věnoval až do poválečných let - od r. 1949 žil v Praze jako spisovatel z povolání proletářské sbírky: Město v slzách - dominantním motivem je Seifertova představa o smyslu revoluce; velké město -> symbol utrpení a věznění proletáře. Samá láska - zobrazuje krásu a přitažlivost velkoměstské civilizace, inspirace: cirkusy, varieté, film, projevuje se vliv nastupujícího poetismu. poetistické sbírky: Na vlnách TSF - slavná sbírka s motivy bezdrátového telegrafu, exotických dálek a moderní technické civilizace. 111 26.2. POETISMUS - český avantgardní směr (od pol. 20. let 20. století), hlavními propagátory byli Karel Teige a V. Nezval - je spojen s Devětsilem, týká se divadla, výtvarného umění a písňové tvorby - K. Teige: poetismus je „umění života, je uměním žít a užívat“ Znaky poetismu: - je ovlivněn tvorbou G. Apollinaira - inspirační zdroj - technický pokrok, cestování, cirkus, poutě, kino, jazz... - nové výrazové prostředky (asociace), tvůrčí metodou je hra - asociace využívá fantazii, neobvyklé básnické obrazy, obrazotvornost, citovost - pokud je v poetismu rým, je využito tzv. asonance (shoda samohlásek na konci veršů bez ohledu na souhlásky) - chce být apolitickým -> připravuje člověka pro nový životní styl v moderním světě Prvními manifesty byly: - Teigeho stať Poetismus - Nezvalova stať Papoušek na motocyklu Vítězslav Nezval (1900 – 1958) - básník, prozaik, dramatik, překladatel, autor esejů a knih pro děti - pocházel z Biskoupek u Třebíče, v Třebíči absolvoval gymnázium, studoval Filozofickou fakultu UK v Praze - působil jako tajemník redakce Masarykova slovníku naučného, od r. 1925 se věnoval spisovatelské práci - byl činný i politicky, pozoruhodná je činnost organizační v Devětsilu a v Surrealistické skupině - ovlivnění tvorby: Morava, kontakty s francouzskými spisovateli, cesty do SSSR Základní rysy Nezvalových textů: - optimismus, chuť do života, exhibování - tvořil lehce, hravě, měl smysl pro rytmiku, hudebnost verše 112 - experimentování s básnickými formami i jazykem - imaginace, fantazie, tvorba asociací - důležitý byl kontakt s moderní evropskou literaturou období poetické: Podivuhodný kouzelník - klíčová báseň našeho poetismu, jejím vydáním se poetismus dostává do popředí a utlumuje proletářské umění, kouzelníkem je poezie. Pantonima - projev imaginace, soubor textů (Panoptikum, Abeceda), byly chápány jako básnické manifesty poetismu. Edison - polytematická poéma, později v souboru Básně noci - shrnují velké skladby (Apollinair), obdiv k tvůrčím schopnostem člověka, je zde také vylíčena atmosféra noční Prahy. období surrealistické: sbírky: Zpáteční lístek, Sbohem a šáteček, Praha s prsty deště, Žena v množném čísle, Absolutní hrobař 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida – anonymně vydaná sbírka, společnost viděna očima nezaměstnaného studenta (společenská krize, nebezpečí fašismu), forma francouzské (villonské) balady. Konstantin Biebl (1898 – 1951) - pochází ze Slavětína u Loun, na konci 1. světové války byl raněn a na balkánské frontě zajat, před svoji popravou uprchl - trpěl plicní chorobou, r. 1951 spáchal sebevraždu - do naší literatury přinesl motivy exotiky - prošel třemi stupni uměleckého vývoje: proletářským uměním, poetismem a surrealismem K proletářské poezii patří sbírky: Věrný hlas, Zloděj z Bagdadu, Zlom Poetistická je sbírka: Zlatými řetězy S lodí, jež dováží čaj a kávu Nový Ikaros - čtyřdílná polytematická báseň, jsou zde autorovy subjektivní zážitky a niterné konflikty (1. sv. válka - hl. zdroj životního pocitu). 113 26.3. SURREALISMUS Zrodil se ve 20. letech 20. století ve Francii, zakladatelem je André Breton. André Breton (1896 – 1966) - francouzský básník a umělecký teoretik, představitel surrealistického hnutí díla: Magnetická pole, Bělovlasý revolver, Bláznivá láska Znaky surrealismu: - využívá obrazotvornosti, fantazie, psychického automatismu (volný tok obrazů bez rozumové kontroly a zábrany) - vyjadřuje bezprostředně subjektivní dojmy, obrazy fantazie a snu - byl ovlivněn tzv. psychoanalýzou rakouského lékaře Sigmunda Freuda [frojd] - v malířství i v literatuře se pracuje s tzv. surrealistickým objektem (do jednoho obrazu se spojují skutečnosti, které nemají nic společného) Surrealismus u nás: - největší vliv Bretonův Druhý manifest surrealismu - 11. 5. 1934 - Nezval a Teige oznámili vyústění poetismu v surrealismus -> vznikla oficiálně Skupina surrealistů v ČSR (Surrealistická skupina) - rozpad - ke konci 30. let, příčinou jsou rozdílné postoje k politickému dění v Sovětském svazu, r. 1938 rozpouští Nezval Surrealistickou skupinu 26.4. PŘEDSTAVITELÉ MEZIVÁLEČNÉ POEZIE Josef Hora (1891 – 1945) - básník, lyrik lidského soukromí - překladatel (především ruská literatura – Puškin, Pasternak, Jesenin) - pocházel z rolnické rodiny, v Praze vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy - věnoval se žurnalistice (v Právu lidu, Rudém právu, Českém slově) - r. 1929 se rozchází s vedením KSČ na protest proti Gottwaldovu způsobu vedení - poslední léta těžce nemocen, zemřel v Praze 114 Hlavní rysy Horovy poezie: - v proletářské sbírce Srdce a vřava světa je básníkův vztah ke světu a obě, protikladné polohy veršů, poezie se stává zpovědí hlubokého nitra, je to poezie subjektivního prožitku, hledání vnitřní rovnováhy - v poezii hraje důležitou roli čas (pesimistický nádech, skličující pocity pomíjivosti života...) - Horova poezie ve 30. letech -> intimní lyrika období proletářské: sbírky: Pracující den, Srdce a vřava světa, Bouřlivé jaro období intimní lyriky: Struny ve větru - je předzvěstí odklonu k subjektivismu, nezadržitelné plynutí času. meditativní a subjektivní lyrika - Tvůj hlas, Tonoucí stíny, Dvě minuty ticha, Máchovské variace - odhaluje v nich své nitro, milostné soukromí, vrací se do dětství.... Poslední sbírka je vybudována na protikladech Máchovy poezie. Domov - obrací se k duchovnímu odkazu české země. Jan Houslista - lyrickoepická skladba, vypráví o návratu českého hudebníka ze světa domů. Vrací se ověnčen poctami, teprve doma nachází to nejcennější - rodný kraj. František Halas (1901 – 1949) - narodil se v Brně, vyučil se knihkupcem (získává blízký vztah k literatuře) - počátek jeho tvorby ovlivnil J. Mahen a B. Václavek, který Halase přizval ke spolupráci na redigování časopisů brněnské odbočky Devětsilu - v redaktorské činnosti pokračuje i po odchodu do Prahy r. 1926 - za okupace pracoval v ilegálním odboji, po válce pracoval na odboru ministerstva informací Halasova poezie: - poezie byla pro básníka vrcholem všech hodnot a odmítal její služebnost politice - všemi sbírkami se vine motiv smrti, je básníkem tragickým (hořké mládí, světová válka...) - základním básnickým prostředkem je metafora (využívající novotvarů), nevyhýbá se ani erotickým motivům 115 - poezie byla po r. 1948 mnohými ideology odmítána dílo: Sépie, Kohout plaší smrt, Tvář, Hořec - tyto sbírky přinášejí motivy rozkladu, nicoty a hrůzy z pomíjivosti. Staré ženy - sbírka, Halas se snaží básnickou formou postihnout bolestnost stárnutí. V jednotlivých částech oslovuje oči, ruce, vlasy a tváře starých žen. Nebyla pochopena Neumannem, který vyčítal, že se verše soustředí jen na biologické stárnutí. Na Staré ženy reagoval Neumann básní Staří dělníci. Torzo naděje - reaguje na události r. 1938, využívá biblické motivy. Naše paní Božena Němcová - v této sbírce vyzdvihuje jistotu mateřštiny. Já se tam vrátím - lyrická oslava kraje básníkova mládí (Kunštát na Českomoravské vysočině). Vladimír Holan (1905 – 1980) - nazýván „knížetem české poezie“ - narodil se v Praze, po maturitě na gymnáziu pracoval jako úředník - překladatel (přeložil do češtiny na 160 autorů ze 16 literatur – Baudelaire, Pasternak, Lermontov) - od r. 1933 redigoval časopis Život a Program D40 režiséra E. F. Buriana - po zbytek života se věnoval literatuře, 15 letý zákaz psaní Hlavní rysy Holanovy poezie: - básníkem introvertním a meditativním - básnický jazyk se svými tajemnými metaforami a novotvary spěje k abstrakci - Holanovy verše jsou experimentování, jsou vzdálené srozumitelnosti dílo: Triumf smrti, Oblouk; Kameni, přicházíš... -> vrcholí tendence v experimentování. Září, Sen - sbírky, s dalšími rukopisnými texty z období okupace vyšly v souborném vydání Havraním brkem - občanská poezie, reaguje na národní ohrožení. intimní lyrika -> Záhřmotí, lyrickoepické příběhy - První testament, Terezka Planetová, Cesta mraku - tragická dramata plná osudovosti, hledání, nalézání, básně mají filozofickou hloubku. 116 27. ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA 27.1. LEGIONÁŘSKÁ LITERATURA - zejména ve 20. letech se jí dostávalo vysokého společenského ocenění - byla spjata s tématikou zahraničního odboje za 1. světové války autoři: Rudolf Medek (1890 – 1940) Románový cyklus Anabáze - líčí válečné události v Rusku ze strany protibolševických sil. Josef Kopta (1894 – 1962) Románová trilogie Třetí rota, Třetí rota na magistrále, Třetí rota doma -> kronikářským způsobem zachycuje historii legionářských bojů v Rusku z pohledu obyčejného vojáka. František Langer (1888 – 1965) - lékař prvního pluku čsl. legie v Rusku - próza Železný vlk Jaroslav Kratochvíl (1885 – 1945) - odmítl boj proti Rudé armádě, za 2. světové války zahynul v Terezíně - román Prameny Jaroslav Hašek (1883 – 1923) - narodil se v Praze, kde také studoval na gymnáziu (pro neprospěch opustil školu), učil se drogistou a nakonec maturoval na obchodní akademii - práce v bance zanechal, r. 1907 byl pro svůj anarchismus na černé listině - potuloval se po Evropě, živil se obchodem se psy - několikrát byl zatčen, u nás zasahuje do politického dění -> skončil jako voják v čs. legiích, r. 1918 se rozchází s velením odboje a vstupuje do Rudé armády - před legionáři se skrývá v tatarských vesnicích, stává se pracovníkem politického oddělení Rudé armády 117 - r. 1920 se vrací do vlasti a začíná psát knihu o Švejkovi - umírá v Lipnici, kde se schovával před štvaním za účast v Rudé armádě Nejprve publikoval v časopisech a novinách (satiry, humoresky), posléze se stal redaktorem Světa zvířat. soubory povídek (napsal více než 1200 povídek): Trampoty pana Tenkráta, Můj obchod se psy a jiné humoresky, Dva tucty povídek, Tři muži se žralokem… Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky - první podoba Švejka z r. 1912. Dobrý voják Švejk v zajetí - druhá podoba Švejka, vznikla v době Haškova působení v ruských legiích. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války - románová tetralogie (V zázemí, Na frontě, Slavný výprask, Pokračování slavného výprasku), poslední díl nedokončil (dopsal ho jeho přítel Karel Vaněk) - román vycházel v letech 1921-23 nejprve v podobě sešitků, později knižně - ilustrace Josefa Lady - všechny epizody v knize směřují k zesměšnění války a starých nesmyslných pořádků prostřednictvím lidového humoru - lidem se vytrácí hlavní myšlenka díla, pozornost je soustředěna na vnější podobu knihy (vulgarismy, komické situace) - Švejka odmítali významné osobnosti české literatury (vadila jim drsnost, vulgarita, nový typ lidového hrdiny) - Švejk byl přeložen do 60 jazyků, je řazen k tzv. válečným románům (satiry, grotesky) 27.2. RURALISMUS Zpracovává tématiku venkova, základním motivem je vztah člověka k půdě, formuje jeho morálku a je předpokladem jeho existence. Důležitou roli zde hrají tradice, mezilidské vztahy, příroda, křesťanství. představitelé: František Křelina, Josef Knap, Václav Prokůpek, Jan Čarek 118 27.3. DEMOKRATICKÝ PROUD Autory spojuje aktivní žurnalistická činnost v Lidových novinách, což byl tisk demokraticky smýšlející populace. Karel Čapek (1890 - 1938) - narozen v Malých Svatoňovicích, přestěhoval se s rodiči do Úpice - studoval na gymnáziu v Hradci Králové, Brně a Praze, poté Filozofickou fakultu UK v Praze, Berlíně a Paříži - v letech 1917-1920 výtvarným a literárním kritikem Národních listů - od r. 1921 redaktorem Lidových novin - časté cesty do ciziny (Itálie, Anglie, Španělsko) - měl 2 sourozence: Josefa a Helenu - měl vřelý vztah k prezidentu T. G. Masarykovi, r. 1935 se oženil s herečkou Olgou Scheinpflugovou - demokrat a humanista - v Čapkově vile se každý pátek scházeli tzv. „pátečníci“ - přátelé K. Čapka (Masaryk, Firt, Peroutka) dílo: 1) K. Čapek jako novinář a autor drobných prozaických útvarů - vnímal nejobyčejnější maličkosti kolem sebe - byl mistrem zkratky a slovesné miniatury - neodděloval svou tvorbu žurnalistickou od tvorby románové či povídkové - přispěl k rozvoji fejetonu, sloupku a causerie Některé výbory novinových textů: O věcech obecných čili Zóon politikon (slavný článek Proč nejsem komunistou), V zajetí slov (fráze).... Fejetony: Zahradníkův rok, Měl jsem psa a kočku, Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl... 119 2) K. Čapek jako utopista - dramatické a románové utopie (ve 20. letech) - ve všech se jedná o převratný vynález -> neblahé důsledky pro lidstvo R.U.R. - Rossums Univerzal Robots - světoznámé drama, pojednává o výrobě robotů, původně určeny na pomoc lidem, ale vymknou se kontrole a vyhubí lidstvo, až na stavitele Alquista. Jeho úkolem je obnovit zničený recept na výrobu robotů -> marné, naštěstí ve dvou z nich (Primus, Helena) se probudí láska. Slovo robot vymyslel Josef Čapek. Továrna na absolutno - román, objeven karburátor, který rozbíjí atomy, ale současně uvolňuje absolutno. U lidí vyvolává náboženský fanatismus. Dochází k válce a ničení. Věc Makropolus - v tomto dramatu řeší K. Čapek otázku nesmrtelnosti a naplnění života. Herečka Elina Makropulová vyzkouší elixír mládí -> nešťastná, unavená životem. Řeší se zde morálně etický problém. Krakatit - román, je zde řešen problém odpovědnosti člověka za důsledky zneužití vynálezu. Hl. postavou je Ing. Prokop, který objeví třaskavinu, která by mohla zničit celý svět. Uvědomuje si nebezpečí a návod na výrobu Krakatitu zlikviduje. Válka s mloky - román, má fejetonistické rysy, převratný vynález, který vede ke zkáze, motiv odlidštění, kladen důraz před hrozícím nebezpečím fašismu. Dochází k objevu inteligentních mloků, kteří představují levnou pracovní sílu, později mloci pomocí trhavin ukrajují lidem pevninu, aby získali svůj životní prostor. Kniha je zakončena objevem mloka ve vltavské vodě v Praze. 3) Čapkova filozofie a jeho „noetická“ trilogie Pragmatismus čili Filozofie praktického života - rozšířená verze seminární práce. Pragmatismus - filozofický směr 20. století, který se zrodil v USA. Charakteristika pojmu pravdy: užitečnost, hodnota, úspěšnost. tzv. noetická trilogie (noetický = poznávací) - práce z první poloviny 30. let, romány Hordubal, Povětroň, Obyčejný život -> námět: možnost poznání druhého člověka. Povětroň - v nemocnici leží umírající člověk, který jako jediný přežil zřícení letadla. Protože je bez dokumentů, tři lidé (jeptiška, jasnovidec a básník) se pokoušejí rekonstruovat jeho osud. Každý z těch tří vkládá do poznání člověka něco ze své povahy, ze svých zkušeností. 4) K. Čapek a varování před totalitou Bílá nemoc - ústředním motivem dramatu je konflikt Maršálem, který má rysy fašistického vůdce. Dr. nebezpečné bílé nemoci postupně ohrožující celé nemocnému diktátorovi teprve tehdy, až se mocní zfanatizovaný dav. mezi doktorem Galénem a diktátorem Galén jako jediný objeví lék proti lidstvo. Je ochoten ho poskytnout vzdají zbraní a války. Galéna ubije 120 Matka - autorkou námětu je Olga Scheinpflugová, jedná se o reakci na válku ve Španělsku. Matka vede v dramatu dialogy a spory s mrtvými muži své rodiny, na živu zůstal jen jeden její syn - Toni, jehož úzkostlivě střeží, ale nakonec ho pošle do boje za svobodu. 5) K. Čapek a pohádky - záliba ve vypravování, hromadění synonym, užívání novotvarů Devatero pohádek - a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek 6) Další známá díla K. Čapka Trapné povídky, Loupežník Ze života hmyzu - drama, alegorická komedie, namířena proti lidským slabostem. Povídky z jedné kapsy - povídky označil jako noetické a justiční. Základní osou všech je hledání pravdy a spravedlnosti. Povídky z druhé kapsy - detektivní žánr, odhaluje se zločin, pocit, že člověk není ve svém jádru zlý. Josef Čapek (1887 – 1945) - výtvarník, umělecký kritik a teoretik, básník, prozaik, dramatik - psal se svým bratrem -> Krakonošova zahrada, Ze života hmyzu - dílo: Povídání o pejskovi a kočičce – pohádka Karel Poláček (1892 – 1944) - žurnalista, humorista a prozaik židovského původu, pocházel z Rychnova nad Kněžnou - vystudoval gymnázium, po válce byl úředníkem - dostává se do redakce Lidových novin, kde proslul jako autor soudniček, fejetonů, sloupků a povídek - z rasových důvodů r. 1939 musel opustit Lidové noviny, zahynul v koncentračním táboře Osvětim Tvorba: - vynikající vypravěč, stylista - břitký satirik, sžíravý sarkasmus - tvůrcem vtipných novotvarů a vět, jež přešly i do frazeologie 121 - považován za tvůrce sloupku, proslavil se soudničkami dílo: a) literatura pro děti Bylo nás pět - jedna z nejčtenějších knížek české literatury, autor se ve vzpomínkách vrací do světa svého dětství. Jedná se o vyprávění epizod pětičlenné klukovské party, vypravěčem je Petr Bajza. b) knihy humoristické Povídky pana Kočkodana, Mariáš a jiné živnosti, Hráči... Muži v ofsajdu - vypravuje o osudech otce a syna Emanuelů Habásků (žižkovská Viktorka) a pana Načeradce (fanda Slávie). Poláček zachytil psychologii opravdových klubových nadšenců. Hostinec U kamenného stolu - román o venkovských lázních, mozaika různých svérázných figurek, jejichž vzájemné střetávání navozuje úsměvné situace. Během okupace nemohl vyjít, ale vychází pod jménem ilustrátora Vlastimila Rady. c) další beletristické dílo Dům na předměstí, Hlavní přelíčení -> ostrá společenská kritika. Vyprávěl s oblibou vtipy o Židech -> Židovské anekdoty, měl možnost emigrovat, ale vždy odmítl. Eduard Bass (1888 – 1946) (vlastním jménem Eduard Schmidt) - spisovatel, novinář, redaktor, herec a autor kabaretních textů - vystudoval reálku, prodával chvíli kartáče rodinné firmy - nadchly ho kabarety, r. 1910 se stal profesionálním kabaretním umělcem (Červená sedma) - r. 1921 vstoupil do Lidových novin, kde pracoval jako fejetonista, soudničkář, divadelní kritik, autor tzv. rozhlásků (veršované komentáře k týdenním událostem, E. Bass jich napsal přes 700 -> kniha Rozhlásky) dílo: Klapzubova jedenáctka - moderní pohádka pro mládež o světoznámé fotbalové jedenáctce, kterou tvoří 11 synů českého chalupníka. Cirkus Humberto - román, ústřední postavou je syn jihočeského zedníka Vašek, který díky své schopnosti a ctižádosti dělá kariéru v cirkusu Humberto. Barvité líčení mnohotvárného světa cirkusového prostředí (exotičnost, vzrušení, dřina vedoucí k úspěchu). 122 Lidé z maringotek - novela, deset milostných příběhů, které si jedné noci vypráví deset artistů. 27.4. IMAGINATIVNÍ PROUD Vladislav Vančura (1891 – 1942) - prozaik, publicista, režisér, dramatik - narodil se v Háji u Opavy, po maturitě na gymnáziu vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy - oženil se s kolegyní a zařídil si praxi na Zbraslavi, později se věnoval pouze literatuře - byl silným odpůrcem fašismu, prvním předsedou Děvětsilu, r. 1929 opustil řady komunistů - za okupace působil jako předseda spisovatelské sekce Výboru inteligence - za heydrichiády byl zatčen a popraven Základní rysy Vančurova díla: - používá archaismy, knižní výrazy a obraty z lidového jazyka, vynikající metaforika - rodilým epikem, zvýrazněná role vypravěče - postavy dokážou vychutnávat život, přímočaré, nekomplikované, není v nich nic problematického dílo: Amazonský proud; Dlouhý, široký, Bystrozraký - povídkové soubory plné poetické imaginace, mnohoznačnosti, satiry a grotesky. Pekař Jan Marhoul - románová prvotina, je tragickou historií obyčejného člověka, jehož dobroty je zneužíváno, když je zadlužen, je vyhnán z vlastního majetku i z města, kde skončil jako dělník v pekárně, jež mu kdysi patřila. Román souzní s revolučními tendencemi na počátku 20. let 20. stol. Rozmarné léto - humoristická novela, děj se odehrává v městečku Krokovy Vary, které je narušeno příjezdem kouzelníka Arnoštka a krásné dívky Anny, která poblázní plavčíka Důru, kanovníka Rocha a majora Huga. Novela je charakteristická formální jazykovou vytříbeností. Markéta Lazarová - historický román z období laptovského středověku, baladický příběh plný lásky, hl. postavou je Markéta, která je připoutaná citovým vztahem k Mikulášovi z nepřátelské rodiny Kozlíků. Román vyniká kompozicí, metaforičností, monumentální skladbou věty. 123 Konec starých časů – román, jenž nás zavede na jihočeský statek na počátku 20. let, hl. postavou je kníže Megalrogov (moderní baron Prášil a don Quijot), který je konfrontován s místním maloměšťáckým prostředím. Toto dílo je jedním z vrcholů české prózy 30. let. Obrazy z dějin národu českého - mělo přinést beletristický pohled na počátky národní historie, mělo posilovat národní sebevědomí ve chvílích pomnichovských (Kosmas). Kubula a Kuba Kubikula – dětská knížka, známá z večerníčkovské podoby. 27.5. PSYCHOLOGICKÁ PRÓZA - texty se soustřeďují na vykreslení duševního života, zobrazují niterné reakce postav, nálady a prožitky jsou v detailním záběru - 20. stol. pod vlivem Freudovy psychoanalýzy posunulo literaturu do jiné roviny (odhalované procesy podvědomí) - v centru pozornosti jsou pudové stránky člověka, patologické jevy, aspekty hlubinné psychologie - na vývoj psychologické literatury 20. století měli vliv: Dostojevskij, Kafka, Musil, Proust… Egon Hostovský (1908 – 1973) - prozaik, vrchol tvorby dosahuje až v emigraci, studoval Filozofickou fakultu UK v Praze a ve Vídni (nedokončil), vstoupil do služeb ministerstva zahraničí - po březnu 1939 odjel do Francie a poté do USA (úředník čs. konzulátu) - po válce se vrátil do vlasti, po r. 1948 (pracoval na velvyslanectví v Norsku) emigroval podruhé - v USA byl poradcem pro evropské literatury, učil češtinu… Jeho prózy se pohybují v intelektuální rovině (vliv Dostojevského a Kafky), motivy nezakořeněnosti a pronásledování. Tématicky se soustřeďuje na zobrazení pocitů cizoty člověka mezi lidmi (často židovského původu) a na schizofrenní rozpolcení osobnosti. Problematika bezvýchodnosti je u Hostovského blízká existencialismu. dílo: Případ profesora Körnera – román, v němž Körner, židovský intelektuál, trpí komplexem méněcennosti, doví se od svého přítele lékaře, že je smrtelně nemocen a to ve chvíli, kdy zjistil jeho poměr ke své vlastní ženě, sbližuje se se svoji ženou, pomáhá studentu, na jehož vyloučení má vinu, každý čin se mění v opak jeho dobrého úmyslu. Potvrdí se mylná diagnóza, Körner nešťastnou náhodou umírá. 124 Žhář – hrdinou románu je patnáctiletý Kamil, který je v pubertě. Je osamocený, nepochopený. Trpí svou ošklivostí, chce dokázat Doře svoji hodnotu, proto využívá náhodného požáru ve městě a píše dva paličské listy. Jenže listů využívají tři žháři, kteří si vyřizují své účty. Román končí přelomem ve vztahu matky k dětem a hráz cizoty v rodině se začíná bortit. Jaroslav Havlíček (1896 – 1943) - je spíše „ryze českým“ spisovatelem oproti Hostovskému - v knihách se střetáváme s rozmanitě degenerovanými jedinci (mentálně či vlivem postupující nemoci) - mistrem v sugestivním líčení tragických lidských osudů (naturalismus) - vypráví střízlivě, bez nadnesenosti, až chladnokrevně dílo: Petrolejové lampy – dramatický příběh Štěpánky Kiliánové, která touží po dětech a sňatku, vžene se do manželství s bratrancem, který je cynický, zatrpklý, zadlužený a objevuje se u něho syfilida. Štěpánce se rozpadá celý její svět. Neviditelný – román, klenot naší literatury. Jedná se o pochmurný příběh o dědičném šílenství měšťanského domu Hajnů, do něhož se přižení vypočítavý Petr Švejcar. Setkává se s degenerovaným člověkem, který zasahuje do jeho vlastního osudu, naruší manželské soužití. Petrovi se hroutí plány (ztrácí ženu, duševně je postižen jeho syn). Příběh je líčen s vysokou slovesnou kulturou, formou retrospektivy. Jarmila Glazarová (1901 – 1977) (vlastním jménem Podivínská) - v 15. letech ji zemřeli rodiče, absolvovala tzv. hospodyňskou školu ve Slezsku, kde se provdala za lékaře - po smrti manžela se přestěhovala do Prahy, po válce se věnovala publicistice, byla 2 roky v Moskvě jako velvyslanec dílo: Vlčí jáma – román, který sleduje manželství dvou povahově protichůdných lidí (starší ženy a o 16 let mladšího manžela). Stereotyp života je narušen příchodem osmnáctileté schovanky Jany. Autorka líčí tragický příběh citového vztahu osiřelé dívky a Roberta a sugestivně líčí rozklad manželského života. Advent – román baladického typu z prostředí samoty valašských Beskyd, hl. postavou je Františka, která se provdala za staršího gazdu. Hledá svého syna, najde ho v seníku a současně se střetává s gazdou a Rozinou. Ve vzteku po nich hodí lucernu, která způsobí požár, v němž oba milenci uhoří. 125 Václav Řezáč (1901 – 1956) (vlastním jménem Václav Voňavka) - vystudoval reálku v Praze, pracoval jako úředník - během války redaktorem Lidových novin, po válce redaktorem Práce - kariéru završil ředitelským místem v nakladatelství Čs. spisovatel, kde rozhodoval o kulturních čistkách 50. let dílo: Kluci, hurá za ním; Poplach v Kovářské uličce -> dětská literatura. Černé světlo – psychologický román, ústřední postavou je mladík Karel Kukla. V dětství byl svědkem scény, kdy obyvatelé domu v čele s řezníkem pronásledují na dvoře potkana, kterého ubijí, a řezník zamává rozdrceným potkanem chlapci před obličejem. Tento zážitek v něm vyvolal úzkost před fyzickou silou. Nahrazuje ji obelstíváním a pokryteckým jednáním . Kukla končí jako mrzák s dřevěnou nohou. 27.6. KATOLICKÁ PRÓZA - autory spojuje neměnná a hluboká víra v Boha, vztah k zemi, přírodě a k naší historii - konzervatismus v myšlení - zdrojem inspirace je české baroko - časopisy: Řád, Akord Jaroslav Durych (1886 – 1962) - prozaik, básník, dramatik a publicista - vystudoval gymnázium i lékařskou fakultu - je jedním z nejkonzervativnějších autorů s inklinací až k fašismu Charakteristika Durychova díla: - baroko bylo chápáno jako rozmach duchovních sil - pilířem dějin jsou nadprůměrní jedinci - dílo je oproštěno od tendence moralizovat - dokonalá dějepisná výprava - výrazové prostředky -> barokní naturalismus (mystika, nadnesená expresivnost) 126 dílo: Bloudění – román, tzv. Velká valdštejnská trilogie – je obrovská frézka o 30. leté válce, příběh lásky dvou mladých lidí (Jiříka a španělské dívky Andělky). Spojení Andělky a Jiřího symbolizuje záchranu budoucnosti rekatolizací. Rekviem – povídkový triptych, tzv. Malá valdštejnská trilogie. Jedná se o 3 epizody dokreslující osud Albrechta z Valdštejna, a to po jeho smrti. Jakub Deml (1878 – 1961) - vstoupil do brněnského semináře díky O. Březinovi - předčasný konec kněžské kariéry - r. 1913 vykázán z Prahy, usadil se v rodném Tasově dílo: Šlépěje – nálady, myšlenky, překvapivé kroky. „Slovesné koláže“ z poezie, prózy, dopisů… Ironie, sarkasmus, vulgární antisemitismus, útoky proti demokratickým projevům v zemi. Zapomenuté světlo – próza. Mé svědectví o Otokaru Březinovy – vzpomínková kniha. 27.7. SPOLEČENSKÝ ROMÁN Ivan Olbracht (1882 – 1952) (vlastním jménem Karel Zeman) - je synem spisovatele Antala Staška - vystudoval gymnázium ve Dvoře Králové, nedokončil práva a historii - věnoval se novinařině v levicově orientovaných periodikách (Právo lidu, Rudé právo) - byl vězněn, ve 30. letech pobýval na Podkarpatské Ukrajině - po 2. světové válce byl činný ve vysokých stranických funkcích Základní rysy Olbrachtova díla: - vynikající vypravěč, skloubení reality s mýtem a legendou - pozornost je soustředěna na osudy jedinců, kteří jsou svým způsobem výjimeční (vyděděnci, rebelové) - prokreslená psychologie postav 127 - zdroj inspirace: Zakarpatí, do literatury vnesl problematiku židovství, jezdil do Koločavy dílo: Anna proletářka – román. Žalář nejtemnější – psychologický román o bývalém policejním komisařovi Machovy, který oslepne. Žalářem není samota, žárlivost, ale sobectví. Podivné přátelství herce Jesenina – kombinace románu psychologického a divadelního. Na pozadí války se odehrává příběh dvou herců (Jiří Jesenius, Jan Veselý). Když na frontě umírá Veselý o pokus o vzpouru, zabraňuje znamení sebevraždě Jesenia. Zamřížované zrcadlo – symbióza reportáže a umělecké prózy, příběhy tři vězňů a jednoho dozorce. Nikola Šuhaj Loupežník – románová balada, (líčení přírody, psychologie postav, milostná zápletka, zrada), čerpá náměty z Podkarpatské Rusi. Propojení legendy (lidový mýtus o loupežníkovi, kterým bohatým bral a chudým dával) se skutečným příběhem vojenského zběha z 1. sv. války. Nikola, pronásledovaný četníky, chce po svatbě s Eržikou žít v klidu. Je však okolnostmi přinucen k prvním loupežím, nakonec je zabit díky zradě svých kamarádů. Jiří Weil (1900 – 1959) - žurnalista, překladatel z ruštiny, Žid - v 50. letech byl pracovníkem Státního židovského muzea v Praze - jako první vůbec umělecky ztvárnil vznik a tvrdé prosazování Stalinovy diktatury v SSSR - dílo: Moskva - hranice Marie Majerová (1882 – 1967) - pracovala jako služebná a písařka v Praze - r. 1921 vstoupila do KSČ a stala se redaktorkou Rudého práva - roztržka s vedením strany, po válce se opět politicky angažovala a zneužívala své pozice dílo: Nejkrásnější svět, Přehrada – utopický román s motivem proletářské revoluce. Siréna – sociální román, představa o socialistickém realismu, vývoj Kladenska od počátku průmyslu v 19. stol. po 1. sv. válku. Epický talent, znalost prostředí. 128 Havířská balada – obraz hornické bídy, 3 kapitoly, využití vnitřního monologu. Robinsonka – knížka pro děti. Marie Pujmanová (1893 – 1958) - od mládí vztah ke kultuře - s Majerovou představovala nerozlučnou dvojici v prezentaci děl socialistického realismu románová trilogie: Lidé na křižovatce, Hra s ohněm, Život proti smrti novela: Předtucha 129 28. ČESKÁ LITERATURA ZA OKUPACE 28.1. HISTORICKÉ UDÁLOSTI 15. 3. 1939 – obsazení Čech a Moravy německými vojsky. 16. 3. 1939 – vůdce Adolf Hitler výnosem zřídil Protektorát Čechy a Morava -> zanikla Česká republika (Slovensko se odtrhlo): - následovaly rasové a politické čistky - ustavena protektorátní vláda - armáda, četnictvo a policie přešli pod vedení Němců - prezidentem se stal Dr. Emil Hácha 28. 10. 1939 – se objevují projevy nesouhlasu -> potlačeny (Jan Opletal) – jeho pohřeb se stal manifestací. 17. 11. 1939 – zavřeny české vysoké školy. 27. 5. 1942 – atentát na Heydricha, říšského protektora -> zatýkání, stanné právo, soudy a popravy. Počátkem r. 1943 po Bitvě u Stalingradu dochází k obratu ve vývoji 2. světové války. 9. 5. 1945 – skončila 2. světová válka v Evropě a 10. 5. 1945 se navrací Československá vláda. 28.2. POEZIE ZA OKUPACE Ztráta samostatnosti znamenala cenzuru. V důsledku toho se poezie vyjadřuje prostřednictvím symbolů a alegorie. Mateřský jazyk se stává symbolem národní existence. Témata: - intimní poezie - oslava přírody, domova, jazyka - tvorba pro děti - vyzvedávání významných osobností českých dějin a literatury (Mácha, Neruda, Němcová) 130 Starší básnická generace: Jaroslav Seifert – sbírky Kamenný most a Vějíř Boženy Němcové. František Halas – Naše paní Božena Němcová, Torzo Naděje. Za okupace vstupuje do literatury mladá generace. Jarní almanach básnický – autoři psali poezii lhostejnou k ideologiím a sociálním programům. Ukazovali člověka bezprávného, pasivního (teorie nahého člověka). Navazovali na Holana, Halase, Horu. představitelé: Oldřich Mikulášek, Josef Kainar, Kamil Bednář, Jiří Orten Jiří Orten (1919 – 1941) (vlastním jménem Jiří Ohrenstein) - „chci být básníkem celým svým srdcem, a co víc, chci za to zemřít“ - vliv existencialismu - narodil se v Kutné Hoře, byl synem židovského obchodníka - z konzervatoře musel odejít z rasových důvodů (r. 1939) - r. 1941 byl sražen německou sanitkou, umírá sbírky: Čítanka jaro – důvěřivý vztah k životu. Cesta k mrazu – pocity samoty, strachu a životní absurdity, vliv fašistické okupace. Elegie; Deníky Jiřího Ortena (3 knihy o rozsahu 1650 stran) -> vyšly po jeho smrti. 28.2. PRÓZA ZA OKUPACE - během okupace byli zavražděni J. Čapek, K. Poláček, V. Vančura, J. Kratochvíl Témata: - spisovatelé se obraceli především do minulosti - psali romány s psychologickými aspekty představitelé: F. Kožík – Největší z Pierotů, J. Havlíček a V. Řezáč (psychologické romány), E. Bass – Cirkus Humberto, V. Vančura – Obrazy z dějin národa českého... 131 29. SVĚTOVÁ LITERATURA VE 2. POLOVINĚ 20. STOLETÍ 29.1. ZNAKY SVĚTOVÉ LITERATURY VE 2. POLOVINĚ 20. STOLETÍ - skutečnost 2. světové války - rozdělení světa na západ a východ - antagonismus mezi USA a SSSR - dobývání vesmíru - rozpad východního bloku - zhroucení socialistických idejí - krize v mezilidských vztazích - diferenciace vrstev obyvatelstva - snaha distancovat se od společnosti - literatura znovu objevuje staré mýty, legendy - objevují se katastrofické vize - v literatuře se experimentuje s formami 29.2. EXISTENCIALISMUS - uznává jen existenci jedince - problematika bytí člověka v soudobém světě -> člověk je opuštěn Bohem, je osamocený - život člověka je starost -> pocity úzkosti a strachu - v literatuře se rozvíjel především ve Francii 132 představitelé: Albert Camus (1913 – 1960) [albér kamis] - filosof a spisovatel, dětství a mládí prožil v Alžírsku, působil jako novinář v Paříži - v r. 1957 mu byla udělena Nobelova cena - hledá odpověď na to, jak se má chovat člověk, který nevěří v Boha ani v rozum dílo: Cizinec – novela, zobrazoval nihilistický postoj vůči soudobému světu a upozorňoval na absurditu lidské existence. Příběh úředníka Mersaulta [mersota], který zavraždí Araba (nesmyslně na něj vystřelí, následuje zatčení a odsouzení na smrt). Dochází ke konfrontaci jeho pohledu na smysl života s obecně platnými konvencemi. Jean-Paul Sartre (1905 – 1980) [žán pól sártr] - psal filosofické spisy, úvahy, povídky, dramata, odmítl Nobelovu cenu - přitahoval ho marxismus, i když neuznával jeho základní principy dílo: Zeď – povídka, zeď jako symbol oddělenosti lidí (uzavřenost do sebe), absurdnost bytí, problematika viny. 29.3. NEOREALISMUS - umělecký směr v Itálii, projevil se zejména v literatuře, filmu, malířství – 40. - 50. léta - žízeň po realitě a smyslovém prožitku, převládá sociální tématika, postavami jsou lidé s přirozenou mravní převahou nad bohatými - klade důraz na: návrat k realistické tradici důraz na dokumentárnost, hodnověrnost deníky, memoáry 133 představitelé: Alberto Moravia (1907 – 1990) - Žid, za války se skrýval, uznávaný proslulý autor – život válečné a poválečné Itálie dílo: Horalka – román, v letech 1943-1944, hl. hrdinka hokynářka Cesira [čezira] prchá se svou dospívající dcerou před válečným běsněním do chudého horského kraje -> válečným hrůzám však neunikne – dcera je znásilněna americkými vojáky (velmi zdařilé filmové ztvárnění Sophia Lorenová). 29.4. BEATNICI (BEAT GENERATION) - hnutí amerických básníků 50. – 60. let -> projev negativismu, vzpoury, výsměch tradičním hodnotám (bohatství, kariéra, rodina) - příklon orientálním filozofiím (zenbudhismu) - výstřednost v módě, vzhled zanedbanosti - touha po rozkoši (alkohol, drogy, tuláctví, sexuální nevázanost) - v literatuře -> snaha šokovat, provokovat, bezprostřední odvážná odpověď, erotická otevřenost, vulgarismy, slang představitelé: Allen Ginsberg (1926) [elen ginsberg] - básník, byl homosexuálem, rozvracečem společnosti - zachytil hrůzu a smutek ze současného světa dílo: Kvílení – sbírka, naturalistické obrazy, vize, sny, extáze, revolta. Jack Kerouac (1922 – 1969) [džek keruek] - americký prozaik, tulák, řada zaměstnání - ve 40. letech se vydal na cestu napříč Amerikou -> román Na cestě – reportáž silnice, záznam dojmů, nálad, putování za pocitem svobody -> „spontánní román“ 134 Charles Bukowski (1921 – 1994) [čárls bukofski] dílo: Hollywood – autobiografický román. 29.5. ABSURDNÍ DRAMA Absurdita je životním pocitem bezmocného člověka. Lidský život postrádá smysl, neexistuje schopnost komunikace, vládne pocit odcizení. - ukazuje člověka v situaci úzkosti - nepřítomnost souvislého děje - v rozhovorech nemá smysl hledat logiku - jazyk ztrácí svou sdělovací funkci představitelé: Samuel Beckett (1906 – 1989) [samyel beket] - irský dramatik, žil v Paříži - základním tématem jeho děl je hrůza z nepoznaného světa, pocit tradičnosti, odcizení, snaží se navodit pocit všeobecné zemdlenosti dílo: Čekání na Godota – drama, na opuštěném místě se setkávají dva tuláci Estragon a Vladimír. Mezi nimi se odvíjí chaotický dialog, ze kterého vyplývá, že čekají na jakéhosi Godota, který by snad mohl změnit jejich životní osudy. Ke konci každého jednání přichází na jeviště chlapec, oznamující, že Godot dnes nepřijde -> monotónnost, banalita, bezútěšnost, symbolika, opakování akcí, gest i slov -> nemohoucnost člověka cokoli změnit. Eugéne Ionesco (1912 – 1994) [ežén jonesko] - francouzský autor rumunského původu - hra – Plešatá zpěvačka 135 29.6. POSTMODERNISMUS - od 60. let přirozenou reakcí proti modernismu, který se vyčerpal a neměl již co říci - tendence v umění, které jsou typické svým negativním postojem k pouhému formálnímu experimentování - snaží se obnovit ztracenou čtenářskou pozornost, navrací se do historie, využívá spojení „vysoké“ a „triviální“ literatury Hlavní rysy postmoderního díla: - dobrodružný příběh - detektivní zápletka - mystifikace, složitá symbolika, erotika - středověk, promyšlená kompozice představitelé: Umberto Eco (1932) [eko] - prozaik, estetik, novinář, profesor boloňské univerzity dílo: Jméno růže – román, děj se odehrává ve 14. století v období náboženských zápasů, stařičký benediktinský mnich Adso sepisuje události, jichž, se stal jako 18 letý novic svědkem v nejmenovaném italském opatství. Adso se svým mistrem, učeným františkánem Vilémem z Baskervillu pátrají po stopách záhadných smrtí mladých mnichů - dostávají se až do knihovny v podobě labyrintu. Rozluštění tajemství vražd je spojeno s knihovnou – skrývá vzácný svazek Austoletovy Poetiky pojednávající o smíchu. Vraždy má na svědomí slepý stařec – knihovník Jorge, jenž očekává příchod Antikrista. 29.7. RUSKÁ LITERATURA 20. STOLETÍ Sovětská próza se vyrovnává s potřebou reflektovat uplynulé období ve své zemi -> pokouší se o to Boris Pasternak (1890 – 1960) v románu Doktor Živago – široký obraz pohnutých osudů ruské inteligence v době revolučních převratů. Hl. hrdina – lékař Juri, Živago k historii dění zaujímá vztah velmi osobní, hodnotí je z hlediska lidské mravnosti. Krutost bělogvardějců odmítá stejně jako teror rudých. Román vyjadřuje autorovu životní filozofii. 136 Alexandr Solženicyn (1918) - získal Nobelovu cenu za literaturu (1970) - studoval matematiku, filozofii, historii, literaturu - složitý život -> za 2. světové války byl zatčen a uvězněn (nevhodné výroky o Stalinovy), odsouzen k 8 letům nucených prací (do roku 1953), pak pobýval ve vyhnanství v Kazachstánu - onemocněl rakovinou, léčil se, r. 1956 rehabilitován, v polovině 60. let – smí publikovat jen v samizdatu - za knihu Souostroví Gulag (vyšla v Německu) obviněn z vlastizrady a vyvezen do Německa, r. 1976 – USA, r. 1994 návrat do Ruska dílo: Souostroví Gulag – rozsáhlé dílo dokumentárního charakteru, podává všestranný rozbor historie vzniku a existence represivního aparátu sovětského státu od roku 1918. Jeden den Ivana Děnisoviče – novela, zaznamenává vlastní vězení autora. Michail Šolochov (1905 – 1984) - ruský prozaik, získal Nobelovu cenu za literaturu (1965) dílo: Osud člověka – Andrej Sokolov vypráví o svých zážitcích (novela) z války, zajetí a deportaci do Německa, útěk, návrat na frontu. Po válce se ujímá malého chlapce. Novela zbavená patosu, drastičnosti. Intimní ladění knihy. 29.8. DALŠÍ VÝZNAMNÍ POLOVINY 20. STOLETÍ SVĚTOVÍ SPISOVATELÉ 2. Joseph Heller (1923) [džouzef heler] - spisovatel, jenž přísluší ke kritickému proudu americké literatury dílo: Hlava XXII – základní osnovou románu je příběh kapitána Yossariana, který za 2. světové války se neustále snaží vymanit z ubíjející válečné mašinérie -> desertuje -> absurdnost je rozhovor mezi Yossarianem a doktorem, který mu vysvětluje, že jediný způsob, jak se vyvázat z letového nasazení, je být prohlášen za blázna -> jakmile o toto prohlášení požádá, je to důkaz, že je při smyslech. 137 Mika Waltari (1908–1979) - finský spisovatel dílo: Egypťan Sinuhet – historický román, o starověkém lékaři, otvírači lebek. 138 30. PERIODIZACE POVÁLEČNÉHO VÝVOJE ČR 1) Léta 1945 - 1948 - radost z konce války, získané svobody, snaha navázat na demokratické a humanistické ideály 1. republiky - literatura bezprostředně reaguje na válku a osvobození 2) Únor 1948 – polovina 50. let - únorový puč, nástup totalitní vlády KSČ - období kultu Stalinovy osobnosti - dogmatické prosazování myšlenek komunismu a marxismu, leninismu - období politických procesů (Milada Horáková, R. Slánský) - zavedení cenzury, oficiální literatura podporuje ideologické záměry vlády -> schematizmus a jednostranná tématika - budování socialismu – první vlna emigrace 3) 2. polovina 50. let – konec 60. let - postupné uvolňování v životě i literatuře - objevuje se u nás i světová literatura - proces vrcholí Pražským jarem r. 1968 – volnost ideová, politická i kulturní, v čele strany Alexander Dubček, prezidentem se stal Ludvík Svoboda - 21. srpen 1968 – obsazení Československa vojáky Varšavské smlouvy – konec svobodného období, nastává období normalizace, zavedena cenzura… - Husákovské vedení 4) 70. – 80. léta (1968 – 1989) - počátek 70. let je období tvrdé normalizace - určujícím materiálem bylo Poučení z krizového vývoje a závěry XIV. sjezdu KSČ - jedinou vládnoucí silou je KSČ - Československo je znovu včleněno do socialistické světové soustavy v čele se SSSR (RVHP – rada vzájemné hospodářské pomoci, vojenský pakt – Varšavská smlouva) 139 - někteří spisovatelé odcházejí do exilu, řada knih je zakázána, vyřazována z knihoven Literatura tvoří 3 proudy: 1) oficiální literatura – většinou druhořadí autoři ochotni spolupracovat s režimem. 2) samizdat – literatura vydávána tajně, v malém nákladu, šířila se v okruhu známých lidí, strojopisem. 3) exilová literatura – vycházela v zahraničí. V 80. letech dochází k postupnému uvolňování – je ovlivněno situací v rámci celého socialistického bloku. V SSSR perestrojka (snaha něco opravit) a nástup Michaela Gorbačova. 5) Listopad 1989 a sametová revoluce - zásadní zvrat politický, ekonomický, společenský i kulturní - končí období totality, nastupuje demokracie, pluralita a humanismus - v závěru r. 1989 je jmenována nová vláda a prezidentem se stává V. Havel (ČSFR) - od 1. 1. 1993 - ČR V literatuře dochází k explozi jak v rozmanitosti literárních proudů, tak i v počtu vzniklých nakladatelství a vydaných knih. 140 31. ČESKÁ POEZIE PO ROCE 1945 31.1. ZNAKY A TÉMATIKA POEZIE Léta 1945 – 1948 - poezie reaguje na válku, básně vyjadřují radost ze získané svobody - je zrušena cenzura – poezie díkuvzdání osvoboditelů - svou básnickou tvorbu uzavírají: S. K. Neumann, F. Šrámek, K. Toman - do popředí se dostává tzv. střední generace: V. Nezval, F. Halas, K. Biebel, J. Zahradníček, F. Hrubín - i generace mladší: J. Kainar tématika: - oslavná poezie – vyjadřuje nadšení, oslava konce války, často je patetická (= nadnesená) V. Nezval – sb. Historický obraz. F. Halas – sb. Barikáda. J. Seifert – Přilba hlíny. V. Holan sb. Rudoarmějci – portréty obyčejných vojáků – kresby zachycující útržky hovorů, gesta, jsou vyprávěny prostým veršem – blízko k próze. Panychida – skladba věnována mrtvým, filozofická polemika básníka s bohem a jeho netečností k válečným hrůzám. V tomto období poezie navazuje na meziválečnou avantgardu. Řada významných uměleckých skupin a směrů. Obavy o budoucnost lidstva: F. Hrubín – Jobova noc (skladba), Hirošima -> byl kritizován za tragický pohled na život. J. Kainar – Nové mýty – ironie, sarkasmus, hovorový jazyk, motivy krutého, nemilosrdného, nelítostného světa - báseň Stříhali dohola malého chlapečka – pocit odcizení, absurdity. 141 Jan Zahradníček (1905 – 1960) - katolicky orientovaný autor - vyjádřil obavy, znepokojení, válka je pro něj boží zkouška - strach z totality - v 50. letech byl vězněn - sbírka: Znamení moci – vznikla těsně před zatčením, vyšla po r. 1989 SKUPINA 42 - mladí autoři, usilovali o zachycení všedního života, světa a věcí kolem - jejich verše byly nepatetické, volili přímé pojmenování, verše něžné - inspirovali se městskou civilizací a velkoměstem - chtěli, aby moderní poezie se stala součástí moderního světa - ovlivněny existencialismem představitelé: Jiří Kolář (1914) - básník, výtvarník (koláže) - v 50. letech vězněn za sbírku Prométheova játra - publikuje opět od poloviny 60. let – sb. Vršovický Ezop - po roce 1948 píše poezii pro děti - od r. 1980 žije v Paříži Ivan Blatný (1919 – 1990) - básník - vztah k městu Brnu -> sb. Melancholické procházky – motivy úzkosti, cizoty a samoty - v r. 1948 emigroval do Anglie (propadl depresím – psychiatrická léčebna) Josef Kainar (1917 – 1971) - básník, dramatik, textař, jazzový hudebník, překladatel 142 - po roce 1948 píše politickou poezii v duchu doby – sb. Veliká láska - v 60. letech se vrací ke svým tématům = neutěšený obraz světa, samota, rozchody, smutek -> sbírky Člověka hořce mám rád, Lazar a píseň - existenciální poezie -> sb. Moje blues – inspirována jazzem, skeptické osamocení člověka, smysl pro tragikomiku životních situací, ironie Jiné skupiny: Skupina Ra – hlásila se k předválečnému surrealismu. Skupina Ohnice – navazovala na poezii J. Ortena (Kamil Bednář). ÚNOR 1948 - politické čistky, likvidace inteligence - zákaz vydávání periodik - řadění v knihovnách: seznamy zakázaných autorů -> Čapek, Orten, Kafka hromadné „svazy“ knih -> určeny k likvidaci (např. kniha B. Hrabala – Příliš hlučná samota) - zákaz vydávání moderní světové literatury - procesy, popravy - psychický teror, emigrace r. 1949 – I. Sjezd spisovatelů -> metoda socialistického realismu = poezie bezduchá, ideologicky nenávistná, požadavek třídnosti, lidovosti, optimistické verše oslavují socialistické budování a „nového hrdinu“. Metoda socialistického realismu vedla ke schematismu, dogmatickému zjednodušování: P. Kohout – sb. Verše a písně. V. Nezval – poémy Stalin; Zpěv míru (básníci <-> dělníci). Někteří autoři se odklánějí od občansky angažované poezie, vracejí se k osobním životním zkušenostem = vzpomínky na domov, rodinu, dětství -> směřují k intimitě: J. Kainar – Český sen. J. Seifert – Maminka - volí písňovou formu, verše melodické; Píseň o Viktorce. 143 V. Závada – básník a překladatel, ostravský rodák – sb. Polní kvítí. r. 1956 – odsouzení stalinských praktik -> uvolňování v kulturním životě -> II. Sjezd spisovatelů: F. Hrubín, J. Seifert -> kritizovali schematismus a požadovali osobní svobodu umělce. 60. léta = znatelné projevy svobody (český film 60. let – mimořádná kvalita) -> snaha obrodit českou společnost = vydávání i zahraniční literatury. Koncem 60. let sílí projevy nespokojenosti s vedením KSČ. r. 1967 -> IV. Sjezd spisovatelů (vystoupil i V. Havel). r. 1968 – Pražské jaro – kritika komunistického systému – L. Vaculík – Dva tisíce slov. srpen 1968 – okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. 31.2. LITERATURA OD POLOVINY 50. LET 1) KVĚTŇÁCI - seskupili se kolem časopisu Květen, spojoval je program „poezie všedního dne“ Poezie všedního dne - svou pozornost obrátila ke světu každodennosti - založena na evidentních faktech a racionálním pozorování, nepatetická, prostá, racionální představitelé: Miroslav Holub (1923) - lékař, imunolog - zájem o svět technických objevů – sdělné verše, strohé vyjadřování, originální - sbírky: Achilles a želva, Slabikář… Jiří Šotola (1924 – 1989) - herec, režisér, prozaik (historická próza) - v poezii osciluje mezi fantasknem a všedností, mezi ideálem a skutečností, výčet - v expresivních verších se setkáváme s relativismem a všedností 144 - sbírky: Venuše z Mélu, Hvězda Ypsilon Karel Šiktanc (1928) - prošel od oslavných témat v 50. letech přes politickou poému o únoru 1948 až ke sbírkám s pocity existenciální úzkosti - sbírky: Jak se trhá orloj, Český orloj, Tanec smrti aneb Ještě Pánbu neumřel, Hajnovské noci (o vyhlazení Lidic) - v posledních sbírkách: motivy beznaděje z politické situace - zachytil nadčasový pocit úzkosti člověka zaskočeného neovlivnitelným osudem - básně mají charakter zpovědí, výkřiků, jsou výrazem snahy o nalezení komunikace 2) LITERÁRNÍ SKUPINA HOST DO DOMU - literární skupina, která svou činnost začala kolem brněnského časopisu Host do domu - sehrála významnou úlohu v 60. letech při prosazování demokratických principů v zemi představitelé: Josef Kainar Oldřich Mikulášek (1910 – 1985) - pracoval jako dělník, litograf, později jako úředník, novinář - do literatury vstoupil sbírkou Pulsy – inspirována motivy velkoměsta, civilizace - je pro něj příznačný existenciální pocit, snaží se však s lidskou lhostejností a netečností bojovat - v 50. letech byl stržen optimistickou poezií, vrchol jeho tvorby – 60. léta - básnické sbírky: Šokovaná růže – vychází po invazi ruských vojsk, projevy nesouhlasu, Kam létají labutě, Ortely a milosti - v 70. letech nesměl publikovat, sbírka Čejčí pláč – milostná lyrika - patřil k autorům Halasovské a Holanovské poezie (poezie existenciálního ladění) - v jeho díle se často střetává život a smrt a povinností každého člověka je zaujmout pocit 145 - motivy trávy a krve Jan Skácel (1922 – 1989) - ve 2. světové válce byl nasazen na práci v Rakousku, po válce studoval na Filosofické fakultě v Brně, působil pak jako redaktor - jeho poezie se opírá o lidovou moudrost, zdůrazňuje lásku, domov a přírodu - klade důraz na lidskou ctnost a opravdového ducha, touží po mravnosti - v 70. – 80. letech nesmí publikovat, vydává poezii pro děti -> Uspávanky - pro poezii je příznačné vytváření neologismů – nová slova (smuténka, kráčivec) - dílo: Smuténka, Kdo pije potmě víno, Metličky 3) PŘELOM 50/60 LET = poezie hledání smyslu lidské existence, složitá reflexivní a meditativní poezie. V. Holan Noc s Hamletem - je to skladba o obecném údělu lidského života, dialog básníka s Hamletem -> je obnovena tradice, „poezie obtížně srozumitelné“, která stála proti všednosti a banalitě. Imponovala zejména mladé generaci, která obdivovala Halase, Ortena. F. Hrubín Romance pro křídlovku - lyrickoepická skladba, vzpomínka na první lásku. Při své lyričnosti má epický základ. Je napsána volným veršem, bez rýmů (báseň v próze). Příběh se neodehrává chronologicky, i když jednotlivé části jsou přesně datovány (1930-1934). Odehrává se v Posázaví v Lešanech. J. Seifert - v 60. letech se vrací po 9. letech do literatury -> mění se jeho poetika, opouští písňovou formu, melodičnost - sb. Halleyova kometa, Odlévání zvonů - v 70. letech zakázaný autor – v samizdatu: sb. Morový sloup, sb. Deštník z Piccadilly - závěr tvorby sb. – Býti básníkem; vzpomínková próza: Všecky krásy světa 146 Vliv Beatnické generace Václav Hrabě (1940 – 1965) - provokace a ironizování životních hodnot, stylizoval se do postavy vyděděnce - jeho básnická tvorba v knižní podobě vyšla až po smrti - básnické sbírky: Stoptime, Blues pro bláznivou holku 31.3. ZPÍVANÁ POEZIE Zpívaná poezie – spojení hudby a básnického textu. Jiří Suchý (1931) - básník, písničkář, herec, komik, všestranný talent - r. 1958 byl spoluzakladatelem divadla Na Zábradlí, o rok později spolu s Jiřím Šlitrem založili divadlo Semafor (= sedm malých forem) - sbírky básnických textů: Klokočí, Co mě jen tak napadlo (vzpomínková próza), Pro kočku, Písničky… - navazuje na tradici Osvobozeného divadla, patrný vliv poetismu, příznačný inteligentní humor, slovní hříčky, komika, hledání poezie života Václav Hrabě – Variace na renesanční téma. další představitelé: Karel Kryl Pavel Dobeš Karel Plýhal Jaroslav Hutka Jarek Nohavica Jan Vodňanský 147 32. ČESKÁ PRÓZA V LETECH 1945 - 1968 32.1. ZNAKY ČESKÉ PRÓZY - válečné prožitky, radost z osvobození, dík osvoboditelům - budovatelský, historický a psychologický román - vzpomínková a reportážní próza 32.2. TÉMATIKA VÁLKY I. VLNA Převládá literatura faktu (koncentráčnická literatura) a dokumentu (atentát na Heydricha, Lidická tragédie, Květnové povstání). autoři: Julius Fučík (1903 – 1943) - novinář, literární a divadelní kritik, několikrát pobýval v SSSR, r. 1943 byl popraven Reportáž psaná na oprátce – zpracováno podle „motáků“ z Pankrácké věznice, které autor psal tajně – autentičnost, zachycení prožitků, postojů – idealizace komunistického režimu -> nadhodnocení. Jan Drda (1915 – 1970) - prozaik, dramatik, novinář - vynikající vypravěč, pokračovatel v tradici typicky českého lidového humoru Němá barikáda – spojující linií všech 11 povídek je snaha vyzvednout hrdinství obyčejných a prostých lidí v období protektorátu a během Květnového povstání roku 1945. Povídka Vyšší princip – profesor latiny Málek. dílo dramatické: Hrátky s čertem – pohádková hra. Dalskabáty, hříšná ves – pokračování. 148 Jiří Weil (1900 – 1959) román Život s hvězdou – téma osudů Židů, Josef Roubníček -> bývalý bankovní úředník v atmosféře protektorátní Prahy. Karel Ptáčník (1921) - prozaik, tzv. autor jedné knihy - zúročil své válečné zážitky, byl po maturitě nasazen v Německu a musel odklízet trosky po náletech Ročník jedenadvacet – román o totálním nasazení skupiny českých lidí v Německu, zachycuje proud zážitků, těžké práce, bití, ponižování. Norbert Frýd (1913 – 1976) - prozaik, autor pohádek a dobrodružné prózy - Žid, vězeň v Terezíně Krabice živých – vychází z drsných osobních zážitků – mladý filmař Zdeněk Roubík zastává funkci vězeňského písaře, má na starosti kartotéku vězňů, pomáhá ostatním. Budování podzemní továrny – nelidské zacházení, statečnost, sadismus dozorců. Adolf Branald (1910) - původním povoláním železničář, využívá v psaní prvky ze železničního prostředí romány: Lazaretní vlak, Severní nádraží -> zachycuje vlastní zážitky z květnového povstání. II. VLNA Válečné prózy – 50 – 60 léta -> větší míra psychologické analýzy. Arnošt Lustig (1926 - 2011) - prošel Terezínem, uprchl z transportu smrti, zúčastnil se Pražského povstání - od r. 1948 zpravodajem v Izraeli, od konce 60. let žije v USA dílo: knihy povídek Noc a naděje, Démanty noci – o životě v koncentrácích, hrdiny jsou lidé v okamžicích osobní zkoušky -> zoufalé gesto X pasivita ostatních. 149 Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou – zastřelí německého důstojníka. Josef Škvorecký (1924) román Zbabělci – poprvé postava Danny Smiřického zprostředkovává průběh osmi dnů (4. – 11. 5.) na konci války v Kostelci, odpor proti falešnému odboji městské smetánky. Jan Otčenášek (1924 – 1979) - prozaik a scénárista - byl vynikajícím psychologem, měl dar vyprávění Romeo, Julie a tma – tragický příběh studenta Pavla a židovské dívky Ester – baladická milostná novela -> nelidskost fašismu. Ladislav Fuks (1923 – 1994) - studoval filozofii, psychologii, dějiny umění a pedagogiku na Filozofické fakultě UK Pan Theodor Mundstock – je plný hrůzy, trpí schizofrenií (dvojník – MON). Řešení -> nácvik, příprava nástupu do transportu – absurdita -> konec, hrdina umírá, když přechází ulici před shromaždištěm. Spalovač mrtvol – psychologický horor, pan Kopfrkingl – zaměstnanec krematoria pod vlivem nacistického přítele, pod vidinou kariéry vraždí své nejbližší (židovský původ). Vladimír Körner (1939) - prozaik a filmový scénárista, významné postavení v proudu historické prózy román Adelheid – děj se odehrává těsně po válce v severomoravském pohraničí, sem přijíždí voják západní armády, cítí se zcela opuštěn -> naváže blízký vztah s dívkou z nacistické rodiny – Adelhei -> ta se nikdy nevyrovná se svou minulostí – končí sebevraždou. Ota Pavel (1930 – 1973) (vlastním jménem Ota Popper) - měl na něho vliv jeho otec (Žid) -> vztah přírodě, ke sportu, k rybaření - v době okupace musel jeho otec a bratři jít do koncentračního tábora - po válce absolvoval Obchodní školu - působil jako sportovní redaktor v rozhlase i v tisku - onemocněl těžkou duševní chorobou, zemřel na srdeční infarkt Byl jedinečným vypravěčem, málokteré dílo je tak autobiografické. 150 Smrt krásných srnců – zachycuje svět dětství, chvíle u převozníka Proška. Dovídáme se o transportech do koncentráků a o dobové atmosféře po válce. Jak jsem potkal ryby – v pozornosti jsou zážitky z přírody, v níž hledal rovnováhu v dobách své nemoci. Bohumil Hrabal (1914 – 1997) Ostře sledované vlaky – děj se odehrává na železnici na konci II. světové války. Miloš Hrma – „plně“ zaměstnán svými erotickými problémy se setkává s projevy okupace. Když se zbaví svých intimních problémů, ztrácí zábrany – v sabotážní akci ztrácí svůj vlastní život. Kniha je psána v ich-formě. 32.3. PRÓZA 50. LET OBDOBÍ TZV. BUDOVATELSKÉHO ROMÁNU Hrdinou bývá dělník, politický pracovník, který vstupuje do děje, kdy je třeba účinného zásahu: obnova výroby, plnění plánu, kolektivizace, osídlování pohraničí -> romány ilustrovali ideologické představy, vládnoucí KSČ: Václav Řezáč (1901 – 1956) - dílo: Nástup, Bitva Jan Otčenášek (1924 – 1979) - dílo: Plným krokem - schematismem částečně v ½ 50. let překonává Otčenášek románem Občan Brych HISTORICKÁ PRÓZA -> mnohdy zbarvena ideologicky: Miloš Václav Kratochvíl (1904 – 1988) - soustředí se především na život posledních Přemyslovců, dobu rudolfínskou a 30. letou válku - dílo: Osamělý rváč; Král obléká halenu (román o Václavu IV), Mistr Jan, Život Jana Amose Václav Kaplický (1895 – 1982) - v mnohém navázal na Jiráska (témata bouří, rebélií), idealizoval dějinný proces - vrcholné dílo – Kladivo na čarodějnice – zachycuje inkviziční procesy na Šumpersku v 17. století 151 Vladimír Körner (1939) - prozaik, filmový scénárista, zpracovává témata okupační a středověk - kombinuje prvky baladické, historické a psychologické - dílo: Údolí včel – baladická novela z doby po smrti Přemysla Otakara II. Jarmila Loukotková (1923 – 2007) - čtenářsky oblíbená autorka, pozornost věnuje zejména výjimečným jedincům - dílo: Spartakus; Navzdory básník zpívá (o básníkovi F. Villonovi) Vladimír Neff (1909 – 1983) - vynikající vypravěč, nazýván „kronikářem života podnikatelů“ - inteligentní humor, psychologická propracovanost postav - vynikající komponizace, umělecky náročný Pentalogie – Sňatky z rozumu, Císařské fialky, Zlá krev, Veselá vdova, Královský vozataj - sleduje příběh rodiny Bornů a Nedobylů od pol. 19. století po 2. světovou válku. Další romány: Trampoty pana Humbla - satirický román (typ politického přizpůsobivce). Trilogie – Královny nemají nohy, Prsten Borgiů, Krásná čarodějka -> příhody Petra Kukaně z Kukaně z přelomu 16. a 17. století. Jiří Šotola (1924 – 1989) - historické romány Ukazuje na zhoubnost náboženského fanatismu – Tovaryšstvo Ježíšovo (17. stol.) – pobělohorská rekatolizace, páter Vojtěch Had se odmítá ztotožnit s praktikami svých nadřízených Román Kuře na rožni – v samizdatu, příběh zběha Matěje Kuřete za napoleonských válek. Hra s loutkami <-> manipulace s lidmi. František Kožík (1909 – 1997) - autor životopisných románů 152 - dílo: Největší z Pierotů – příběh mima česko-francouzského původu Kašpara Deburaua [debyró], jedna z nejčtenějších českých knih 33.4. PRÓZA 60. LET Již počátkem 60. let došlo k výrazným změnám. Literatura „velkého“ formátu se rozpadá vlivem uvolňování politického života, dochází k rozvoji literární tvorby, diferenciaci žánrové i stylové. Konfrontační próza – zachycovala kontrast ideálů a skutečností. Jan Procházka (1929 – 1971) - prozaik a scénárista dílo: Zelené obzory – novela, hrdinou je obyčejný mladý člověk, inženýr, odborník, který vede spor s funkcionáři – autor odhaluje vnitřní problémy současnosti. Ucho – atmosféra 50. let, politické procesy. Kočár do Vídně – konec války. 153 33. ČESKÁ PRÓZA 70. – 90. LET 33.1. PRÓZA 70. - 80. LET V souladu s vývojem poezie vzniká i v próze tzv. „literatura všedního dne“. Snaží se zachytit skutečný život, jeho pravdy, problémy. Byla vytvořena edice Život kolem nás. Významné osobnosti: Bohumil Hrabal (1914 – 1997) - narodil se v Brně-Židenicích, od 6. let žil v Nymburku - vystudoval gymnázium a Právnickou fakultu UK, vystřídal řadu zaměstnání (skladník, dělník, výpravčí, balič starého papíru…) - údajně zemřel nešťastnou náhodou, kdy při krmení holubů vypadl z okna nemocničního pokoje - na brněnském gymnáziu propadl z několika předmětů „pábení“ – zvláštní druh vyprávění, spontánní, složka poetická, fantazijní. Pábitelé dělají vše zamilovaně, jsou posedlí vyprávěním a dokážou být až zaslepeni nějakou činností. Charakteristické rysy: - osobité a neopakovatelné vidění světa, svérázná poetika vnímání - většina próz nemá souvislý děj (výjimka Ostře sledované vlaky) - metoda koláže, linie automatického záznamu (vliv surrealismu a dadaismu) - svět kontrastů: krása-ošklivost, hrůza-naděje, krutost-něha - zájem o lidi z periferie - erotika, černý humor, grotestní scény, postřeh - hovorový jazyk – trefný, drsný -> expresivní zabarvení textu Hrabalovy knihy byly přeloženy do 28 jazyků, filmové adaptace – režisér Jiří Menzel. dílo: Pábitelé 154 Taneční hodiny pro starší a pokročilé – literární experiment, celý text se skládá z jediné věty, nejprodávanější kniha (479 000). Morytáty a legendy - „hrůzostrašné“ historky s prvky černého a morbidního humoru. Za vrcholné období jsou považována 70. léta: Postřižiny – strýc Pepin přijel do nymburského pivovaru na 14 dní, ale zůstal zde několik let, maminka vypráví všechny epizody knihy sama. Obsluhoval jsem anglického krále – hrdinou je malý dětinský číšník Jan Dítě, trpí komplexy kvůli svému vzrůstu. Uvědomuje si, že je nesmyslné snažit se přizpůsobit se měnícím podmínkám světa. Kniha je zajímavá filozofickou polohou a odvážnými erotickými motivy. Slavnosti sněženek – povídkový soubor čerpající ze svérázného života obyvatel chatové oblasti Kersko. Příliš hlučná samota – monolog starého baliče odpadového papíru Haňti, do rukou se mu dostávají literární skvosty -> medituje o smyslu lidského života, umírá. Celý text má charakter básnické zpovědi, baladický obraz nešťastného člověka ubíjeného projevy normalizačního procesu. Vladimír Páral (1932) - jeho dílo je reflexí konzumního způsobu života, životního stereotypu a odcizení - povoláním chemický inženýr, působil jako vedoucí výzkumného oddělení v Ústí nad Labem - od r. 1967 pouze spisovatelská práce - v 80. letech píše romány s prvky sci-fi -> Pokušení A-ZZ, Romeo a Julie 2300 - v 90. letech píše otevřeně o sexualitě -> romány Playgirls I, II „Černá série“ -> kritika zmechanizovaného moderního života v konzumní společnosti; satiristický nadhled autora, kritika promarněného života (honba za majetkem, kariérou a mocí). Soukromá vichřice – pohled na skupinu 8 pracovníků chemického závodu – měšťáctví, zautomatizovaný život, láska degradovaná na sex. Milenci a vrazy – život jako bezvýchodný kruh, boj o vliv, o moc. Katapult – vzpoura proti nudě manželského života -> 7 milostných vztahů, ale nespokojenost. „Bílá série“ -> autor podlehl tlaku oficiálních norem, které vyžadovaly prezentaci pozitivních stránek života -> Mladý muž a bílá velryba, Muka obraznosti. 155 Radek John (1954) - prozaik, filmový scénárista, televizní reportér - zpracovává společensky ožehavá témata, chorobné projevy soudobého života (alkoholismus, brutalita, drogy) dílo: Memento – reportážní román, který se jako vůbec první text v komunistickém období věnoval problematice drog. Zachycuje 10 let života Michala Otavy, bývalého studenta gymnázia, a jeho marné úsilí zbavit se drogové závislosti. Je rovněž autorem scénáře divácky úspěšného filmu Bony a klid. Milan Kundera (1929) - narodil se v Brně, studoval Filozofickou fakultu UK, ale nakonec dokončil Filmovou fakultu AMU - přednášel světovou literaturu, stal se profesorem na francouzské univerzitě v Rennes - dnes žije v Paříži, bývalý boxer, hudebník - je řazen k postmodernistickým autorům poezie: sbírka Monology – láska moderních lidí. próza: Směšné lásky – povídka Falešný autostop - povídky na téma odlidštěnosti milostných vztahů - pouhý žert se mění v tragikomický či tragický závěr - sarkasmus, humor, ironie, erotika Žert – první román, nevinný vtip studenta Ludvíka Jahna, který pošle Markétě pohlednici s provokativním textem: „Optimismus je opium lidstva. Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij!“ -> Markéta předá dopis svazácké organizaci -> vyloučen ze studií, obrací se mu na ruby celý život, po letech si připraví plán, kdy chce svést manželku od Zemánka, který měl hlavní podíl na jeho vyloučení. Manželce tím vlastně pomůže, protože dlouhou dobu intimně nežije se svým mužem. Je dokumentem doby a lidským dramatem 50. let. Román má matematickou, racionální strukturu. Dokáže vše stručně a jasně vysvětlit. Nesnesitelná lehkost bytí – román líčí atmosféru normalizačního Československa, příběh dvou dvojic (lékaře Tomáše a servírky Terezy, Sabiny a France). 156 Josef Škvorecký (1924 - 2012) - spisovatel, moderní klasik prózy, nakladatel, hudebník - narodil se v Náchodě, kde maturoval na gymnáziu - studoval lékařskou fakultu v Praze, později přechází na filosofickou fakultu - po vojenské službě redaktorem nakladatelství Odeon - r. 1968 odchází se svou ženou Zdenou Salivarovou do exilu do Toronta -> získává profesuru americké literatury - r. 1971 se svou ženou založili nejznámější exilové nakladatelství Publishers Sixty-Eight Hlavní znaky próz Škvoreckého: - mistr vypravěč, tok vyprávění je přirozený, lehký, vrozený, nenucený - komika - dokáže reprodukovat hovorovou řeč mladistvých -> vynikající dialogy, živé, dynamické Škvorecký v emigraci Tankový prapor – zastihuje Dannyho jako robotného a velitele tanku v době jeho základní vojenské služby na počátku 50. let. Kapitoly jsou galerií nesmyslně promrhaného času, jsou humornou satirou vojenské služby. Prima sezóna – povídkový cyklus, autor se vrací do Kostelce v době protektorátu. V šesti povídkách si Danny pokouší neúspěšně namluvit řadu kosteleckých dívek. Hravé a komické příběhy, vznik bezvýchodných a neřešitelných situací. Škvorecký a detektivky 60. léta -> Nápady čtenáře detektivek. Smutek poručíka Borůvky, Konec poručíka Borůvky, Návrat poručíka Borůvky. Hříchy pro pátera Knoxe – soubor detektivních příběhů. Pavel Kohout (1928) - prozaik, dramatik, publicista, básník, překladatel, scénárista, filmový režisér - po r. 1968 patřil mezi zakázané spisovatele, stál u zrodu Charty 77 157 - v 50. letech byl jedním z nejtypičtějších autorů stalinské poezie, za své mládí se nehodlá omlouvat dílo: hra: „Ubohý vrak“ – adaptace povídky Andrejeva. romány: Katyně – z dějin poprav a mučení, černý humor. Kde je zakopán pes – nejlepší Kohoutova próza, román o nerovném zápasu jedince s totalitním bezpečnostním aparátem. Kniha je zdrojem informací o disidentském životě v období normalizace. Ludvík Vaculík (1926) - zakladatelem samizdatové edice Petlice -> od r. 1972, vyšlo v ní přes 400 svazků - autor provolání Dva tisíce slov -> odmítnutí komunistické strany a výzva k samostatné aktivitě -> 20. letý zákaz psaní dílo: Český snář – próza, deníkové záznamy od ledna 1979 po únor 1980 -> osoby českého disidentu, atmosféra doby a praktiky státní bezpečnosti. Deníkové záznamy jsou kombinovány s reportáží, s literárněvědnými poznámkami, citacemi z cizích dopisů. Je autorem řady fejetonů -> Sólo pro psací stroj, Jaro je tady. Morčata – román orwelovského typu. Sekyra – nejvýraznější kritické zhodnocení skutečného stavu tehdejší společnosti. Miloš Václav Kratochvíl (1904 – 1988) romány: Evropa tančila valčík – zachycuje léta 1905 – 1914. Evropa v zákopech – 1. světová válka, Život Jana Ámose. Jan Otčenášek (1924 – 1979) - Když v ráji pršelo. Valja Stýblová (1922) - vysokoškolská profesorka v oboru neurologie - Skalpel, prosím – román z lékařského prostředí 158 Oldřich Daněk (1927) - Král bez přilby – o Václavu II. Další autoři: Ivan Klíma (1931) - nejúspěšnější domácí autor v zahraničí - romány: Milostné léto, Láska a smetí - soubory povídek: Má veselá jitra Eva Kantůrková (1930) - prozaička a novinářka - dílo: Přítelkyně z domu smutku – reportážní próza o autorčině pobytu v ruzyňské věznici Alexandr Kliment (1929) - autor psychologické prózy - román: Nuda v Čechách 33.2. PRÓZA 90. LET Michal Viewegh (1962) [viveg] - původním povoláním učitel, poté na čas nakladatelským redaktorem - absolvent filozofické fakulty v Praze - umí prolínat dramatické situace s komickými - vypráví velice svěže, lehce a poutavě dílo: Báječná léta pod psa – rodinná kronika z doby normalizace, autobiografický příběh vlastního dospívání (obraz srpna 1968). Výchova dívek v Čechách, Účastníci zájezdu. 159 34. ČESKÁ POEZIE PO ROCE 1969 70. léta -> období ostrých čistek a cenzurních zásahů husákovské normalizační politiky – prohlubován návrat k leninským principům -> 3 proudy v naší literatuře. 34.1. DOMÁCÍ OFICIÁLNÍ PROUD Politická poezie, životní bilance, nostalgické vzpomínky -> autoři: Jan Pilař, Jiří Tavfer, Ivan Skála, Josef Rybák, klesající úroveň – M. Florian. Pouze V. Závada -> vyslovil zklamání a trpké sebepoznání – sb. Na Prahu. mladší generace: snaží se překonat krizový stav příklonem k intimní lyrice či námětům domova, venkova, vlasti. Karel Sýs (1946) - navázal na nezvalovskou linii poezie, souvislost se skupinou 42 - sb. Pootevřený anděl – vliv poetismu, smyslná fantazie, erotika - sb. Nadechni se a leť – inspirován obrazy K. Lhotáka – obdiv světu technických vynálezů - v 80. letech – úpadek, imaginace Jiří Žáček (1945) - užívá recesního humoru - záliba v paradoxech: sb. Ráno modřejší večera, sb. Napjatá struna, sb. Mezi řečí > střídá vytříbené výrazy s prvky hovorovými až slangovými - populární – humorně pojaté písničky, parodie - epigramy: Okurková sezóna, Rýmy pro kočku, Text – Appeal Petr Skarlant (1939) - poéma Paříž, Paříž 73 -> odmítá emigraci - na přelomu 70. a 80. let -> částečné uvolnění -> publikování děl – J. Seiferta -> - sb. Morový Sloup – hořká reakce na sovětskou okupaci - sb. Deštník z Piccadilly, sb. Býti básníkem -> návrat k událostem básníkova života 160 Vladimír Holan – sb. Předposlední verše. Oldřich Mikulášek – Červenec, Žebro Adamovo. Jan Skácel – Dávné proso (dětství a venkov), Kdo pije potmě víno. 80. léta -> mládež preferuje tvorbu folkových písničkářů – dominuje protestní tón -> Vladimír Merta, Jaroslav Nohavica, Jiří Dědeček, Karel Plíhal, Karel Kryl -> desky – Bratříčku, zavírej vrátka, Rakovina – vyjádření atmosféry zoufalství a deprese po okupaci. 34.2. DOMÁCÍ NEOFICIÁLNÍ PROUD (SAMIZDAT) V 70. letech šířeny verše Holanovy, Seifertovy, Mikuláškovy, Skácelovy, Kunderovy, tuhé verše z 50. let J. Zahradníčka. Ivan Wernisch (1924) - jazykové experimentování, zvláštní výrazy, svět vlastních snů a představ - absurdní lyrika i verše existenciálního charakteru, ironie, sarkasmus - sbírky: Prasinec, Cvičné město Karel Šiktanc (1928) - osobitý pohled na život, devastace hodnot, sb. Český orloj Jan Skácel (1922 – 1989) - 13 let nesměl publikovat - výrazově bohatá poezie, víra v základní hodnoty, niterný vztah k přírodě, vynikající tvorba pro děti Oldřich Mikulášek (1910 – 1985) - myslitelská poezie, smysl života, sb. Žebro Adamovo. Autoři: Z. Rotrekl, Pavel Šrut, V. Renč, F. Lazecký… V 70. letech se rozvinula tvorba tzv. „undergroundu“ -> souvisela s činností rockových skupin. 161 Egon Bondy (1930) - básnické dílo, základem je šokující vulgárnost, na hranici pornografie, i postoj odrážející absurditu konzumní společnosti sbírky: Deník dívky, která hledá E. Bondyho; Pokračující chorobopis. Trhací kalendář, Mirka -> humorné ladění. Ivan Martin Jirous (1944) - sb. Magorovy labutí písně – undergroundoví umělci navazovali na antikulturní vzpouru umělců v západním světě Samizdatová edice: Petlice - hl. organizátor L. Vaculík (400 titulů), založena r. 1972 - vycházela zde např. díla autorů L. Vaculíka, J. Seiferta, E. Kantůrkové, V. Havla Edice Expedice - činnost zahájila v polovině 70. let, manželé Havlovi Pražská imaginace - založená v polovině 80. let, vydávání děl B. Hrabala Samizdatové časopisy: Vokno (Ivan Jirous, František Stárek) Revolver revue (Saša Vondra, Jáchym Topol) 34.3. EXILOVÝ PROUD Od roku 1969 do roku 1972 z české literatury bylo vyřazeno mnoho významných básnických proudů. Někteří byli donuceni odejít do vnitřního nebo vnějšího exilu, jejich díla se objevovala pouze v samizdatových nebo exilových edicích. 162 Exilová nakladatelství: - Sixty-Eight Publishers -> manželé Škvořečtí – Toronto, založeno v r. 1971 - vyšlo zde přes 200 publikací, např. Tankový prapor od J. Škvoreckého romány M. Kundery, prózy B. Hrabala nakladatelství ukončilo činnost r. 1993 Rozmluvy – Londýn vyšlo zde přes 70 titulů, esejistická a beletristická tvorba, např. - V. Havel, I. Klíma Konfrontace – Curych vyšlo zde přes 100 titulů, literatura faktu a původní domácí humoristická próza, např. F. Kafka, A. Solženicyn Exilové časopisy: Svědectví - politologický čtvrtletník, vydávaný v Paříži od r. 1956 Pavlem Tigridem Listy - politologický časopis, vydávaný od r. 1970 v Římě Jiřím Pelikánem Představitelé: Ivan Diviš (1924) (exil od r. 1969) - spojení reality a snu, bohaté metafory, krize moderní společnosti - sbírky: Beránek na sněhu, Žalmy Antonín Brousek (1941) (exil od r. 1969) - ironické a skeptické verše, řada parodických básní -> „Zpěv míru“ Jiří Gruša (1938) (exil od r. 1980) - navazoval na Halase, Ortena – Cvičení Mučení 163 35. ČESKÉ DRAMA VE 20. STOLETÍ 35.1. ČESKÉ DRAMA DO ROKU 1945 NÁRODNÍ DIVADLO Na počátku 20. století byly v ND uváděny realistické hry Ladislava Stroupežnického (Naši Furianti), bratří Mrštíků (Maryša), Aloise Jiráska (Vojnarka), Gabriely Preissové (Gazdina Roba, Její pastorkyňa). Oblibě se těší psychologické hry norského dramatika Henrika Ibsena (Nora, Divoká kachna) a ruského Antona Pavloviče Čechova (Tři sestry, Višňový sad). Jaroslav Kvapil (1868 – 1950) – režisér ND od r. 1900, jako první u nás chápal divadelní inscenaci jako celek. Kvapilovy režie byly impresionistické, zaujaly smyslem pro postižení atmosféry, nálady a barvitostí představení. Byl i dramatikem, hry: Princezna Pampeliška, Rusalka (libreto k opeře A. Dvořáka). Jako režisér s úspěchem uváděl impresionistické hry F. Šrámka (Měsíc nad řekou). Druhá stálá scéna, MĚSTSKÉ DIVADLO NA KRÁLOVSKÝCH VINOHRADECH, byla otevřena v r. 1907. Šéfem činohry byl Karel Hugo Hilar, představitel expresionistické režijní koncepce. Soustředil se na psychiku výjimečných postav a napjatou hlavní dějovou linii (hra Jaroslava Hilberta Vina). Oblíbenou formou zábavných divadelních scén je kabaret – pestré pásmo komediálních, satirických, zpěvních a tanečních výstupů. U zrodu pražského kabaretu stál Emil Artur Longen (román Herečka). V kabaretu působil např. Vlasta Burian, Karel Hašler aj. Nejznámějším pražským kabaretem (literárním) byla Červená sedma. Významní dramatikové: - bratří Čapkové - Jiří Mahen – dramaturg činohry v Brně, ředitel městské knihovny (hry Jánošík, Mrtvé moře) - František Langer – čerpal ze svých zkušeností lékaře a ruského legionáře (hry Periférie, Obrácení Ferdyše Pištory) - Vítězslav Nezval – Manon Lescaut OSVOBOZENÉ DIVADLO - vzniklo v r. 1926, svou činnost ukončilo v r. 1938 (úřední zákaz) - Jaroslav Ježek, dvojice Jiří Voskovec + Jan Werich - hrály se např. hry Vest Pocket revue, Golem, Sever proti Jihu, Caesar, Osel a stín.. 164 - Jindřich Honzl – režíroval skoro všechny hry Osvobozeného divadla - vliv dadaismu (schopnost šokovat, dělat si ze všeho legraci, klaunství) - zrodily se tzv. předscény (chvíle mezi jednotlivými dějstvími) -> komunikovali s obecenstvem -> improvizované výstupy reagovaly na politické a kulturní dění 35.2. ČESKÉ DRAMA PO ROCE 1945 Červen 1945 – dekretem ministra Nejedlého byla všechna divadla znárodněna. Zároveň vzniklo několik nových scén: - REALISTICKÉ DIVADLO - DIVADLO SATIRY - DIVADLO SPEJBLA A HURVÍNKA - k práci se vrací E. F. Burian -> D-46 - na předválečné úspěchy navazuje i J. Voskovec a J. Werich v DIVADLE VOSKOVCE A WERICHA (uzavřeno r. 1948, Voskovec emigroval) - další vývoj ovlivnil Únorový puč (1948) -> úpadek dramatické tvorby v 50. letech – období tuhé cenzury, hrají se ideologicky orientované hry (třídní pohled na skutečnost, budovatelská tématika, nový hrdina) 60. léta – uvolnění, dramatická tvorba se kriticky vyrovnává s obdobím stalinských 50. let. Schematičnost, plachost prolomil František Hrubín dramatem Srpnová neděle (1958) lyrická hra z jižních Čech, obraz mezilidských vztahů, nesouvisející monologické proudy – výpověď postav o sobě -> obraz vztahů v období totality –> zájem o vnitřní svět člověka, lyrické (šrámkovské) ladění. DIVADLO ZA BRANOU Josef Topol (1935) – vstupuje do dramatické tvorby v ½ 50. let. Věnuje pozornost problematice mladých lidí, témata lásky a smrti. V 60. letech píše absurdní dramata (Slavík k večeři). Po roce 1968 – nežádoucí autor, píše v samizdatu (Hlasy ptáků). Koncem 50. let si získávají početný okruh příznivců uměleckou kvalitou a menší politickou sevřeností režimem malé divadelní scény (Divadla malých forem). DIVADLO SEMAFOR (sedm malých forem) - Jiří Suchý, Jiří Šlitr – kabaretně koncipované hry se zpěvy; za 10 let -> 40 her - např. Zuzana je sama doma, Jonáš a Tingl-Tangl, Kytice 165 - důležitou součástí her – zpívaná poezie, hudba, tanec… - po smrti J. Šlitra dvojice – Jiří Grossmann (1941 – 1971) a Miloslav Šimek (1940 – 2004) DIVADLO NA ZÁBRADLÍ Ivan Vyskočil (1929) – autor i umělecká osobnost divadla, souběžně s činohrou se zde rozvíjela i pantomima Ladislava Fialky (1931 – 1991). S tímto divadlem jsou spjaty i počátky dramatické činnosti V. Havla. Václav Havel (1936 - 2011) - s divadlem přišel osobně do kontaktu po vojenské službě -> jevištní technik v divadle ABC a v Divadle na Zábradlí - roku 1967 ukončil studium Divadelní fakulty AMU - v 70. letech byl nucen se živit jako pomocný dělník v trutnovském pivovaře - byl politicky pronásledován, vězněn, stal se hlavním iniciátorem hnutí za lidská práva Charta 77 - r. 1989 byl zvolen československým prezidentem, r. 1993 byl zvolen prezidentem ČR Havlovy hry se řadí do kategorie absurdních dramat. Hlavním tématem jeho her je krize mezilidských vztahů, poruchy komunikace, otázky lidské identity -> známé především tzv. „vaňkovské aktovky“. Vaněk – postava s výraznými autobiografickými rysy. dílo: Audience – nejúspěšnější hra, nemá žádný děj. Hlavními postavami jsou Sládek (primitiv) a Vaněk (intelektuál). Sládek chce, aby Vaněk si sám napsal posudek pro státní bezpečnost. Zahradní slavnost, Vyrozumění, Asanace… Pavel Kohout V 70. letech stagnaci divadelní tvorby v době normalizace se pokoušelo překonat několik spisovatelů. Oldřich Daněk (1927 – 2000) – jeho hry označujeme jako konverzační, vynikají vtipnými a přirozenými dialogy. historické náměty: Zdaleka ne tak ošklivá, jak se původně zdálo; Bitva na Moravském poli, Cesta Karla IV. do Francie a zpět 166 Jiří Hubač (1929) - divadelní hry, televizní inscenace, jeho hrdinové usilují o zkvalitnění lidských vztahů - hry: Dům na nebesích, Stará dobrá kapela - tv. seriály: Sanitka, Dobrá voda, Ikarův pád Karel Steigerwald (1945) Autor intelektuálních her, v podtextu útočil na normalizační poměry – hra Dobové tance (situována na malé město po prohrané revoluci 1848, kdy lidé obracejí kabáty). Jaroslav Dietel (1929 – 1985) - v 70. a 80. letech preferovaný autor televizních seriálů - snažil se „polidštit“ různé typy představitelů režimní moci - zápletky rozvíjel v různých pracovních prostředích - Nemocnice na kraji města – nejzdařilejší, nejúspěšnější Miroslav Horníček (1918 - 2003) - pěstoval zejména komediální žánr – Dobře utajené housle V 70. letech z průměrnosti vystupují malé studiové scény: - STUDIO YPSILON - DIVADLO NA PROVÁZKU - DIVADLO JÁRY CIMRMANA -> nepodlézavý, inteligentní humor: Ladislav Smoljak (1931 - 2010) + Zdeněk Svěrák (1936) -> Hospoda na Mýtince; Němý Bobeš; Dlouhý, široký a krátkozraký, Dobytí severního pólu - úspěšné scénáře: L. Smoljak -> Kulový blesk; Vrchní, prchni; Jára Cimrman, ležící, spící; Rozpuštěný a vypuštěný. Z. Svěrák -> Vesničko má středisková, Obecná škola, Kolja, Akumulátor I, Jízda. Z nových divadel 80. let se proslavilo divadlo SKLEP, protagonisté: Milan Šteindler (1957), David Vávra (1957) 167 36. BALADA Balada – lyrickoepická báseň (někdy i próza) se smutným dějem a obvykle i tragickým koncem. Svůj počátek má ve Skotsku – líčí v ní příběhy z válek a starých mýtů, potom se dostala do Německa a odtud k nám. Druhy balad: KLASICKÁ BALADA -> vliv lidové slovesnosti, nadpřirozené jevy, bytosti. - lidové balady (Osiřelo dítě) - umělé balady F. L. Čelakovský – Ohlas písní českých (Toman a lesní panna) K. J. Erben – Kytice J. Neruda – Balady a romance (Balada horská, Balada dětská) J. W. Goethe - Balady SOCIÁLNÍ BALADA -> nositelem tragičnosti jsou společenské poměry, nejsou zde nadpřirozené jevy. - J. Neruda – Knihy veršů (Dědova mísa) - J. Vrchlický - Selské balady (Hrabě Breda) - P. Bezruč – Slezské písně (Maryčka Magdonová, Kantor Halfar) - J. Wolker – Těžká hodina (Balada o nenarozeném dítěti, Balada o snu, Balada o očích topičových) - V. Nezval – 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida - balada v próze V. Vančura – Pekař Jan Marhoul, Markéta Lazarová J. Glazarová – Advent I. Olbracht – Nikola Šuhaj Loupežník M. Majerová – Havířská balada 168 FRANCOUZSKÁ (VILLONSKÁ) balada - skládá se ze 4 slok (3 sloky + poslání), první 3 sloky se skládají ze 7 – 12 veršů, poslední sloka obsahuje poslání a má 4 – 6 veršů (o polovinu méně) - vznikla v období renesance -> F. Villon – Závěť – nazýván Velký testament - u nás tento typ balady použil např. V. Nezval, J. Voskovec + J. Werich ITALSKÁ BALADA - má stejně jako sonet 14 veršů, ale rozdělených do dvou slok - tento typ balady pěstoval v české poezii J. Vrchlický Balada v novověkém smyslu má počátky v Anglii a ve Skotsku. Z Anglie se tento žánr rozšířil vlivem Thomase Percyho (1729 – 1811) -> Památky staré anglické poezie – třídílná sbírka tradičních anglických balad a písní datovaných od středověku do poloviny 18. století. 169 37. LITERATURA S PRVKY SCI-FI Díla autorů se pohybují na utopických základech. Na jedné straně jsou autoři ortodoxního pojetí sci-fi [sájens fikšn] literatury, představitelé tzv. fantasy literatury (tzn. knihy s bájnou a pohádkovou atmosférou) a na druhé straně autoři otřesných vizí totalitní společnosti. 36.1. PŘEDSTAVITELÉ SVĚTOVÉ SCI-FI LITERATURY Mary Shelleyová (1797 – 1851) [šeliová] - anglická spisovatelka, manželka básníka P. B. Shelleyho dílo: Frankenstein - román, jenž bývá označován za první dílo žánru sci-fi. Je to příběh o umělém člověku sestaveném z částí mrtvých těl, a to vědcem Viktorem Frankensteinem. Jules Verne (1828 – 1910) [žil vern] - francouzský romanopisec, zakladatel moderního vědecko-fantastického románu - jeho knihy se zabývají otázkami zneužití vědy a techniky nezodpovědnou civilizací, mají antimilitaristický náboj - síla Vernových románů spočívá v mistrovství fabulace (vymýšlení) a vyprávění dílo: Dvacet tisíc mil pod mořem, Patnáctiletý kapitán, Tajúplný ostrov, Vynález zkázy, Cesta kolem světa za 80 dní Georch Orwell (1903 – 1950) [džordž orvel] - britský spisovatel dílo: Zvířecí statek – alegorická bajka podávající obraz totalitní společnosti, v níž jeden druh zvířat tyranizuje jiné. 1984 – kniha napsaná již roku 1948, román o zničení člověka státní mašinérií dovedenou až do absolutní dokonalosti. John Roland Reuel Tolkien (1892 – 1977) [džon ronald revl tolkijen] - anglický spisovatel, narodil se v Jižní Africe 170 - stal se oxfordským profesorem staroanglického jazyka Jeho knihy jsou nedostižným vzorem fantasy literatury. Vytvořil vlastní mytologii, která na čas zastínila skutečné bájeslovné příhody z minulosti, věčný zápas dobra a zla. dílo: Hobit; Pán prstenů (trilogie, 1300 stran) Ray Bradbury (1920) [rej bredbery] - americký autor - ve svých vědeckofantastických prózách překonal pojetí sci-fi jako popularizace technického pokroku - je někdy nazýván magickým básníkem sci-fi dílo: Marťanská kronika, 451 stupňů Fahrenheita, Slunce a stín 36.2. PŘEDSTAVITELÉ ČESKÉ SCI-FI LITERATURY 2. polovina 19. století: Jan Neruda – Písně kosmické Jakub Arbes – romaneta - Ďábel na skřipci, Zázračná madona… 1. polovina 20. století: Karel Čapek – R.U.R., Továrna na absolutno, Věc Makropulos… Jan Weiss (1892 – 1972) - zakladatel české sci-fi, dílo: Dům o tisíci patrech 2. polovina 20. století: Ondřej Neff (1945) - spisovatel sci-fi a novinář, jeho otcem byl spisovatel Vladimír Neff - dílo: Čarodějův učeň (román), Vesmír je dost nekonečný (povídky) Josef Nesvadba (1926) - autor vědeckofantastických próz, např. povídky Tarzanova smrt, Einsteinův mozek Vladimír Páral (1932) - román Pokušení A-ZZ, Romeo a Julie 2300, Země žen 171 POUŽITÁ LITERATURA [1] Prokop, V. Dějiny literatury od starověku do počátku 19. století (aneb Od Mezopotámie po naše národní obrození), O.K. - Soft, Sokolov 2001, 80 s. [2] Prokop, V. Literatura 19. a počátku 20. století (od romantiků po buřiče), O.K. - Soft, Sokolov 2000, 72 s. [3] Prokop, V. Přehled české literatury 20. století, O.K. - Soft, Sokolov 2000, 82 s. [4] Prokop, V. Přehled světové literatury 20. století, O.K. - Soft, Sokolov 2000, 68 s. [5] Kudrys M., Fetter R. Nástin dějin literatury (Rukověť nejen pro maturitní zkoušku), Fortuna, Praha, 1998, 175 s, ISBN 80-7168-395-7. [6] Sochrová, M. Literatura - Maturita v kostce, CD-ROM, Fragment, Praha, 1997. [7] Sochrová, M. Literatura v kostce pro SŠ, Fragment, Havlíčkův Brod, 2008, ISBN 978-80-253-0652-9, 176 s. [8] Sochrová, M. Čtenářský deník k literatuře v kostce pro SŠ, Fragment, Praha, 2007, ISBN 978-80-253-0394-8 [9] Balajka, B. Přehledné dějiny literatury /I/, Fortuna, Praha 1999, ISBN 80-7168-366-3, 242 s. [10] Bičíková, V. Tahák z češtiny, Tobiáš, Havlíčkův Brod, 1992, ISBN 80-85808-14-5, 256 s. [11] Krol, J. Dějepis (pracovní texty pro studenty I. ročníků SPŠ-TP Karviná), 37 s. [12] Poznámky a materiály z hodin literatury, SPŠ KARVINÁ, 1998 – 2002. 172
Podobné dokumenty
Světová literatura II. Světová literatura první poloviny 19. století Mgr
Dějiny evropské civilizace II. red. Pavel Bělina. Praha: Paseka, 1995.
Přehled světových dějin
zemědělství postupně šířilo i do dalších oblastí. Někde se rozšířilo poměrně záhy, jinde až za
velmi dlouhou dobu. Do střední Evropy se první zemědělci dostali kolem poloviny 6. tisíciletí
před naš...
SVĚTOVÁ LITERATURA – PŘEHLED
Henrik Ibsen – ovlivněn naturalismem: Nora
USA:
Mark Twain [márk tvejn]: Dobrodruţství Toma Sawyera [sojera]
7) LITERÁRNÍ MODERNA - IMPRESIONISMUS, SYMBOLISMUS, DEKADENCE
- předchůdcem americký spi...
