Dokument popisující validitu diagnosticko

Transkript

Dokument popisující validitu
diagnosticko-intervenčního
systému Barvy života a metody
barvových asociací
Zpracoval: Jiří Šimonek promovaný psycholog, Ing. Robert Bohoněk, Mgr. Jiří
Šimonek, Mgr. Ernest Páleník
Obsah
Úvod ................................................................................................................................................. 3
Diagnosticko-intervenční systém Barvy života ........................................................................... 6
Teoretická východiska CA method(metody barvových asociací) .................................. 6
Skládá se z............................................................................................................ 7
Model OKAV - Základní postuláty pojetí vědomí ........................................................ 7
Technika CA ........................................................................................................ 11
Dálkové snímání dat (internetový snímač) .............................................................. 13
Validita prováděná nad modelem OKAV ................................................................................... 15
Konzistence preferenčních barvových škál .............................................................. 15
Oční strategie pro slovní objekt Já ......................................................................... 19
Základní popis Sebepojetí, Odměny a Školy ........................................................... 20
Věková analýza slovního objektu PÍŠU v závislosti na věku a pohlaví 6 až 16 let ........ 23
Konstruktová validita procesů STUDU a VINY ......................................................... 24
Trendy obsahově síťových vazeb lidského vědomí .................................................. 27
Validace Faktoru vlivu .......................................................................................... 29
Validační proces o vlivu počtu používaných slovních objektů ve snímacím modulu ..... 34
Asociační procesy a sémantická síť v somatickém subsystému vědomí ..................... 35
Analýza slovního objektu Rodina a potvrzení statistickými funkcemi ......................... 37
Časová stabilita CA profilů .................................................................................... 43
Simulace vztahu objektu Moje práce a věku ........................................................... 45
Ukázka reliability položky Stimulace ....................................................................... 47
Paralelní výzkumy ......................................................................................................................... 49
Antonio Damasio ................................................................................................. 49
Martin Lindstrom ................................................................................................. 49
Odkazy ........................................................................................................................................... 50
© DAP Services a.s.
2
Úvod
Úkolem tohoto dokumentu je demonstrovat kvalitu použitého modelu OKAV. V první části
popisujeme diagnosticko-intervenční systém Barvy života, jak systém funguje a z čeho vychází.
V druhé části pak provádíme validitu a reliabilitu některých zvolených parametrů, které dokazují
kvalitu modelu.
V tomto dokumentu jsou popsány některé parametry z hlediska validity a reliability, všechny
měřené parametry ve všech profilech jsou vytvářeny a validovány stejným způsobem. Tento
dokument však validitu všech parametrů neobsahuje. Pro konkrétní důkazy platnosti produktů
doporučujeme sledovat konkrétní webové stránky jednotlivých projektů.
Pokud narazíte na něco, co zde dle Vás nesmí chybět, napište nám, rádi to doplníme.
Definice validity a reliability dle Doc. PhDr. Martina Kreidla, M.A., Ph.D.:
Kvalita kvantitativního sociálního výzkumu závisí kritickým způsobem na kvalitě dat. Kvalita dat má
dvě klíčové složky: reprezentativitu a kvalitu měření. Reprezentativita vypovídá o vztahu výběrového
souboru a základní populace výzkumu, zatímco kvalita měření je klasicky posuzována pomocí
konceptů reliability a validity. Rozumějme reliabilitou přesnost, konzistentnost měření, tj. schopnost
dosáhnout stejného výsledku měření v případě, že se stav pozorovaného předmětu nezměnil, a
validitou schopnost měřit koncept, který skutečně zamýšlíme měřit.
Reliabilita je podmínkou nutnou, nicméně nepostačující k dosažení validity. Protože jsou nástroje k
měření reliability poněkud snáze dostupné, testují někdy výzkumníci pouze reliabilitu měřících
instrumentů, ale nikoli už jejich validitu. Mezi základní čtveřici nástrojů ke zhodnocení reliability patří
metoda v čase opakovaného měření (například Quasi-simplex model), která je založená na
předpokladu, že se stav objektu v krátkém časovém intervalu nemění a proto by opakovaná měření
měla dospět ke stejnému výsledku.
Druhou poměrně rozšířenou metodou měření reliability je mezi-položková reliabilita, neboli
konzistence v odpovědích na baterii otázek určovaná například pomocí indexu Cronbachovo alfa.
Další běžnou metodou je reliabilita zjišťovaná pomocí alternativních forem jedné otázky, která se
liší například formulací úvodního stimulu, množstvím nebo řazením nabízených odpovědí a podobně.
Alternativní verze téže otázky se buď mohou objevit v tomtéž otazníku, kde na ně odpovídají titíž
respondenti, nebo je každá verze nabídnuta jen části respondentů v tzv. split-halves designu.
Konečně poslední metodou zjišťování reliability je porovnání více pozorovatelů, kteří hodnotí
stejnou situaci, nebo věc. Tato metoda je často používána např. ve školách, kdy je každá zkouška
hodnocena nezávisle více než jedním hodnotitelem s použitím stejného nástroje, např. hodnotících
instrukcí. Čím vyšší je mezi hodnotiteli shoda, tím lepší je reliabilita použitého nástroje.
Nástroje a postupy k měření validity jsou obecně vzácnější. Asi nejběžnější, nicméně také
nejsnazší a nejméně uspokojivá je metoda zjevné validace. Zjevná validita je založena na intuitivním
předpokladu, že výsledek měření skutečně odráží výzkumníkův koncept. Přístupy spoléhající na
zjevnou validaci jsou zpravidla neuspokojivé, Disman (Jak se vyrábí sociologická znalost) je dokonce
přesvědčen, že zjevná validace je jen eufemismem pro situace, kdy kontrola validity vůbec nebyla
provedena.
Pojem obsahové validity se zaměřuje na úplnost významové domény jevu, který zkoumáme. Jak
zjevná, tak obsahová validita nemohou být zkoumány jinak, než odkazem na existující literaturu, teorii
daného jevu, předchozí empirický výzkum a mínění expertů.
Třetí ze skupiny nástrojů k určení validity, kriteriální validita, je naproti tomu objektivněji
měřitelná, a to porovnáním s nějakým objektivním, již validovaným kritériem, a tu buď souběžně (tzv.
3
souběžná validita), nebo prospektivně (prediktivní validita). Například volební prognóza může být
validována skutečnými volebními výsledky. Slabinou přístupů založených na kriteriální validitě je
absence validovaných kritérií.
Posledním přístupem k určení validity je konstruktová validita. Konstruktová validita je doložena,
pokud je v datech zjištěn takový vztah mezi daným indikátorem a dalšími proměnnými, jaký bychom a
priori očekávali na základě teorie. Konvergentní validity je dosaženo, pokud je jeden indikátor
zkoumaného konceptu asociován s dalšími, nicméně odlišnými, indikátory téhož konceptu.
Diskriminační validity je naproti tomu dosaženo v případě, že hodnoty proměnné měřící daný koncept
nejsou příliš silně asociovány s měřením odlišných, nicméně příbuzných konceptů.
Základním nástrojem k měření konvergentní a diskriminační validity jsou explorační a konfirmační
faktorová analýza a jejich různé aspekty. Posledním, a teoreticky i metodologicky nejnáročnějším,
přístupem k měření konstruktové validity je potom tzv. MIMIC model, který umisťuje zkoumaný měřící
nástroj, zpravidla škálu, do kontextu jak konceptuálně příbuzných tak odlišných proměnných, přesně
specifikuje možné kauzální vazby mezi proměnnými a kontrastuje v datech zjištěný vzorec vztahů s
teorií. Pokud jsou v datech zjištěny vztahy odpovídající teorii, je toto zjištění bráno jako potvrzení
konstruktové validity zkoumané proměnné.
Jak dosahujeme kvality při definici parametrů:
Representativu zaručuje velké množství již získaných snímků. V následujících grafech jsou počty
absolvovaných snímání dle věku a pohlaví. Počty jsou získány ke dni 4. 5. 2012.
4
Měření reliability provádíme buď porovnáním opakovaného měření, nebo zkonstruováním
rozložení nad souborem dat. Ukázky jednotlivých měření naleznete například v podkapitolách Časová
stabilita CA profilů nebo Ukázka reliability položky Stimulace.
Součástí dokumentu jsou také ukázky validace některých parametrů OKAV. Způsoby validace jsou
různé, některé se opírají o teorii, některé patří do kategorií zjevných validací apod. Model OKAV
pracuje se čtyřmi subsystémy vědomí a proto porovnání s již existujícími výsledky měření jinými
metodami, které pracují s menším počtem subsystémů, je nemožné, výsledky budou vždy rozdílné.
5
Diagnosticko-intervenční systém Barvy života
Teoretická východiska CA method(metody barvových asociací)
Autor metody Jiří Šimonek vybral slovo JÁ, které používá drtivá většina současných živých jazyků
na světě k vyjadřování různorodých individuálních kvalit sama sebe, názorů, stanovisek, hodnocení,
postojů, dovedností a zvláště pak jako výraz významové (sémantické) identifikace sama sebe jako
jedinečného člověka, již od útlého dětství bez ohledu na pohlaví či národnost.
Vedle toho vybral 8 různých barev, které se liší svým přesně měřitelným vlnovým rozpětím (včetně
identifikovatelnosti tzv. barevného prostoru – viz.materiál Popis barev a základy barvových
prostorů - http://www.reprodukce-barev.org/?menu=3) a tvořily základ tzv. Malého Lüscherova
barvového testu(viz. http://en.wikipedia.org/wiki/Max_L%C3%BCscher).
Pro experimentální zjišťování reakcí lidí na tyto dva předkládané podněty autor společně
s programátory vytvořil speciálně strukturované percepční pole tzv. snímací masku - (viz.
http://www.barvyzivota.cz/drupal/?q=snimac + podrobné položky v podmenu). Každé barvě autor
přiřadil číselné označení, aby bylo možno jednodušeji a strojově zaznamenávat konkrétní reakce
(odpovědi) lidí v kombinované podobě tří barvových reakcí na dané slovo, přičemž jde o nucenou
volbu z hlediska pořadí (není možno volit jednu a tutéž barvu vícekrát k jednomu slovu). Takto vzniká
možná škála 56 reakcí (barvových trojkombinací) na jedno konkrétní slovo. Možnost využít takto
vytvořený nástroj pro zjišťování reakcí člověka je položen na základě doložené existence tzv.
asociačních oblastí (viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Mozkov%C3%A1_k%C5%AFra), ve kterých leží
Brocovo motorické a Wernickeovo senzorické centrum řeči.
Základ techniky barvově slovních asociací je tedy důsledně položen na neurobiologické rovině
lidského mozku (strukturálně funkční) a nikoli na základě jakékoli psychologické teorie. Potud snad lze
jasně rozeznat, že data jsou data opakovaně ověřitelná, kvantifikovatelná, třiditelná, porovnávatelná
atd. (viz. 8 kritérií kvality metody a poznávání - F. Koukolík – Přednášky o třetí kultuře, Praha
2004).
Zásadní potíž nastala až v následné chvíli, kdy byly data zaznamenána a uspořádána do
kontingenční
(či
speciální
asociační)
tabulky
(teorie
asociačních
tabulek
http://www.stahroun.me.cz/interstat/kategorialni/asociace/index.htm).
Ta
bývá
v
běžných
experimentech a měřeních používána jako tabulka 2x2. Naše škála měřitelných reakcí však může mít
56 konkrétních údajů, čili v detailní podobě nepracuje na bázi generalizovaného rozlišování pouhého
ANO – NE. Bylo tedy nutno použít jiný přístup. Ten vyplynul z možností kvantitativně velkého sběru
dat pro vyjádření frekvenčních podílů výskytu každé barvové trojice.
P říklad: Autor shromáždil minimálně 1000 reakcí na slovo Já od různých konkrétních subjektů
stejného chronologického věku a pohlaví v co nejkratším čase. Počítačově internetová forma získávání
dat to umožňuje velmi dobře a rychle. Takto získanou frekvenční škálu 56 barvových trojkombinací
autor nazval věkovým barvově asociačním profilem (BSA profil pro slovo Já). V této podobě se již dá
vytvořit kontingenční tabulka o dvou sloupcích s typickou frekvencí použití 56 barvových trojic např.
pro věk 4 let a 8 let. Jestli a jak se tyto dva BSA profily liší, anebo shodují lze pak dostatečně vyjádřit
korelačním koeficientem.
Naprosto stejným způsobem byly získány BSA profily na další sémantické slovní pojmy, které jsou
nazvány slovními moduly. Takže např. užitím slovního modulu o 60 slovech popisujících základní
životní realitu (používány jsou v naprosté většině slovní druhy podstatných jmen a sloves, tedy
lexikálně gramatických slov) lze získat typický sumovaný frekvenční BSA profil pro každý věk i pohlaví.
Uspořádáme-li popsaný BSA profil ryze podle frekvenčního kvantitativního podílu použitých reakcí,
můžeme využít pro určení spolehlivosti a trendu získaných dat tzv. spojnice trendu. Běžný Microsoft
Excel jich v současné době nabízí celkem 6. U naprosté většiny použitých slov jsou v BSA profilu
naměřeny spojnice trendu mocninného, exponenciálního a logaritmického typu s dostatečnou
hodnotou spolehlivosti R2(nad 0,9300), které se zcela běžně vyskytují a používají v biologii, medicíně,
neurobiologii a podobně. Pouze zcela výjimečně typu lineárního (takovou vyjímkou je např. slovo
Konkurence), která avizují klasickou distribuční křivku rozložení. Následuje konkrétní případ slova JÁ.
6
%podíl výskytu voleb u slova JÁ (ženy 4 až 55 let)
40,0
35,0
30,0
25,0
20,0
15,0
R² = 0,9401
10,0
5,0
0,0
1 2 3 4 5 6 7 8 9 1011121314151617181920212223242526272829303132333435363738394041424344454647484950515253545556
%podíl výskytu voleb u slova JÁ (ženy 4 až 55 let)
Mocninný (%podíl výskytu voleb u slova JÁ (ženy 4 až 55 let))
Těmito statistickými výpočty lze dokladovat jak smysluplnost, tak důvěryhodnost získávaných dat i
měření bez ohledu, na jakoukoli psychologickou teorii či školu v rámci kvantitativních ukazatelů pro
výpočty interpretačních norem.
Specificky sestavená a pevná struktura pořadí 56 barvových trojic podle výkladového modelu
vědomí (OKAV – tedy nejen kvantitativní, ale i kvalitativní rovina měření) je pak již ryzím know-how
naší soukromé společnosti a záležitostí současného mezinárodního patentování. Z logiky věci tedy není
veřejně dávána k dispozici a ověřování jiným subjektům.
Skládá se z
1.
2.
3.
4.
Metoda OKAV (objektově komunikační analýza vědomí)
Technika CA (barevné asociace)
Dálkové snímání dat
Vyhodnocení nad modelem OKAV
Model OKAV - Základní postuláty pojetí vědomí
Vycházíme z tvrzení Evoluční psychologie, která formuluje požadavky života v souladu s tím, jaké
bio-psycho-socio (kosmo) požadavky vytvářel dlouhodobý lidský vývoj. Stručně uvádíme základní
body, které OKAV splňuje.
1. Primárními postuláty života vždy byly a jsou růst (expanze), sebezáchova a reprodukce
(replikace).
2. Směr vývoje jde neustále dvěma směry složité (spíše multivariabilní ve smyslu složitý a
obtížný) – jednoduché (skupinově prosté, snadné a účelné). V OKAV se jedná o směry
individualistických asociačních stereotypů pomocí synergismů do skupinových dynamismů
(složité – jednoduché) a zpětně z inovovaných skupinových asociačních dynamismů za pomoci
interference do velkého množství individualizovaných variant (jednoduché – složité). Zákon
dvojí kauzality vývoje.
3. Jsou užívány jednotlivé předmětné, specifické (doménové) mechanismy a podle toho se
zapojují různé typy učení (jeho formy). V OKAV se jedná o mechanismy 4 systémů vědomí
(somatický, energetický, mentální a sociální) v návaznosti na bod 9 a dva paralelní procesy
učení, individuální a skupinový (spontánní a formální = poznávám + přejímám).
4. Souhra bodu 1 + 8 má přinést dostatečný a vyvážený úspěch (realizační efektivita - účelový
užitek jedinci, účelný užitek skupině - druhu).
7
5. Soustavně a stále více působí spolupráce, sdílení hodnot, pomoc, ochrana a altruismus (tedy
skupinově sociální faktory, postoje a role).
6. Socializace (rozvoj citů + morálky) + výběrové sociální dovednosti a zkušenosti dodávají
teprve úspěšnost pro intelektovou kapacitu. Pomocí OKAV modelu dokážeme změřit podíl a
kvalitu skupinového vědomí a zvládání rolí.
7. Neustále dochází k interaktivním střetům tendence k setrvačnosti myšlenkových konstruktů
(střety individuálních dynamických asociačních stereotypů přebrané ze skupinového vědomí
jako snadné a jednoduché = variabilní postoje individuálního druhu) versus rychlé změny
okolního prostředí (potřeba tvorby inovovaných skupinových asociačních stereotypů ve
vědomí).
Dále existují body, které vycházejí z Evoluční psychologie, pouze jsou modifikovány.
8. Osobní potenciál jedince je dlouhodobě položen na Energii, Čase a Teritoriu = Prostoru. Riziko
je pouze modifikovaný atribut všech tří složek (triáda ČEP). ČEP je zákonitost, která umožňuje
primární měřitelnost obsahu vědomí na bázi asociací, Riziko je východiskový atribut evolučního
vývoje, podobně jako selektivní výběr a jeho obsah i míra je závislá na té trojici měřitelných
položek jako jejich důsledek
9. Na rozdíl od Evoluční psychologie, která pracuje pouze s útokem nebo útěkem, model OKAV
rozšiřuje mechanismy útoku (zničení = 7, obrany = 6 a útěku = 0) ve spojení s motivačními
moduly (typy konstruktivních forem asociací – Logika, Vitalita, Ambice, Kooperace, Participace
a Dominance), což vede cílově k řešení problému. Pokud by rozhodnutí bylo pouze na jednom
subsystému vědomí (krizové situace), pak bychom v tomto bodě odpovídali Evoluční
psychologii (viz: Je „Nejlepší obranou útok“?)
10. Attachment - připoutávání + vazba blízkosti (Časová a Prostorová identifikace) umožňuje
rozvoj každodenních interakcí (celková interaktivní komunikace = OKAV), tedy aktivní
oboustranné oslovování.
Doplňující postulát Jiřího Šimonka st.:
11. Mechanismus vědomí Já a Ne-Já vylučuje skupinově nepoužitelné.
Další obory, které napomáhali vzniku OKAV:
1. Sociální psychologie – ze Sociální psychologie využíváme hlavně postoje, role, poznatky
sociální genetiky a skupinovou dynamiku. Přičemž se za ta léta ukázalo, že existují dynamické
asociační struktury shodné pro malé i velké skupiny lidí, které jsou kotveny k Jáství, primárním
sociálním skupinám, obývanému teritoriu, času apod. To představuje skupinové vědomí, které
pak vyjadřujeme v rámci skupin – ve sportu u družstva, ve škole u třídy. Pan C.G. Jung
(JUNG, Carl Gustav. Výbor z díla. 1. vyd. Brno : Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997 2004,
sv. 1-7. ISBN 80-85880-11-3) měl pravdu, že ve skupinách a společnostech existují shodné
rysy, které fungují, ale to nepotřebujeme mít označováno za archetypy a skupinové
podvědomí, které je velmi špatně měřitelné a navíc se dá většinou analyzovat až zpětně z
důsledků a událostí. Soustředíme se na psychometricky podloženou analýzu, predikci a co
nejpřesnější grafické a psychometrické výstupy.
2. Projektivní techniky - jsou zdrojem daleko hlubšího a kvalitativnějšího uchopení osobnosti
člověka (tady se soustředíme na vyvrácení mýtu, že u těchto technik nejde nic psychometricky
měřit), přičemž využívají druhově asociačních procesů (podíl skupinového vědomí) a projekce
(aktivní část tvorby individuálního vědomí).
Je „Nejlepší obranou útok“?
Behavioristi, kognitivci, evolucionisti a možná i řada dalších odborníků, včetně běžných lidí zná a
používá ve svém životě tři typy reakcí, chování a někdy i dokonce celé životní strategie. Útok, Obranu
a Útěk. Všechny tři druhy chování jsou navíc považovány za nosné trio sebezáchovných aktivit, které
8
mají jak svůj oprávněný důvod, tak vysvětlitelný smysl. Největší problémy v komunikaci, životě, práci
anebo partnerství s těmito druhy chování nevznikají ani tak proto, že je lidé mezi sebou používají, ale
spíše z toho důvodu, že jsou nevhodně použity v kontextu různých životních situací a často jsou
druhou stranou nebo okolím neočekávané, včetně následků pro jedince samotného.
Pojďme se spolu podívat do nitra českých dospělých hlav, jak jsou tyto tři druhy chování v našem
vědomí asociačně klíčovány, v jakých souvztažnostech a podílech se objevují a jaké mají nakonec
dopady.
Nejdřív si představme to, že v naší hlavě jsou uloženy a využívány všechny životní informace a ty
tvoří jeden fungující celek. Ten si pak zkusme představit jako složený z pomyslných 100 životních
dílků. To didakticky proto, ať se nám to lépe „počítá a chápe“.
•
•
•
Útok, nebo útočné a nátlakové formy chování jsou připraveny se podílet na 43 dílcích.
Útěk, nebo úhybné a ústupové formy chování jsou připraveny se podílet na 51 dílcích.
Obrana, nebo defenzivní a obhajovací formy chování jsou připraveny se podílet na 57 dílcích.
Sebezáchovné asociační mechanismy vědomí
43
57
51
Útok
Útěk
Obrana
Kauzální logici už tady začnou křičet. Co je to za blbost, jestli má něco 100 dílků, tak součet výše
popsaných tří forem se do sta musí vejít. Jde přece o banální procenta. A tady je součet 151. Ano,
bylo by tomu tak, pokud bychom naše vědomí a jeho „práci“ viděli jako kupecké počty a ještě u všech
lidí stejně fungujících a složené z pevných škatulek. Ono naštěstí pracuje jako souvztažná síť a
dovoluje i to, že se nám všechny tři formy uplatňují současně třeba v jednom celkovém postoji, který
vyjádříme např. v názoru na peníze.
Uhneme (zcela pomineme) v něm před tím, že někdo je nemá vůbec, zaútočíme na ty, kteří jich
mají daleko víc než já a ty svoje si bráníme zuby nehty. Není to nic nepředstavitelného a známe to
v různých podobách všichni. Stačí si to jen přiznat. Naměřené hodnoty však avizují ještě jednu
skutečnost. Budeme-li při sebezáchově využívat pouze některou její formu, byť třeba ve zbytnělé a
vyhraněné formě, celkový rozsah sebezáchovy života se nám tím obsáhnout nepovede. Jednotlivé
9
hodnoty samy o sobě se spíš pohybují na rovině, která se dá připodobnit tomu, že si můžeme hodit
korunou a výsledek bude stejný. Prostě panna nebo orel, ano nebo ne, rub a líc či pravděpodobnost
půl na půl.
Když dáme všechny tři druhy aktivit souladně dohromady (asociační profily klíčových slov to reálně
matematicky dovolují) pak se celkově sebezáchovné aktivity podílejí na 65 životních dílcích. Jasně tedy
už říkají, sebezáchova je pro člověka určitě důležitá a různě propojené formy těch základních tří aktivit
mají v našem životě své nezastupitelné místo. Nejsnáze je pak rozpoznatelná obrana, protože se v ní
lidé více sobě podobají (57 dílků), pak útěk (51 dílků) a nejméně „čitelné“, tedy více individualizované,
budou formy chování útočného (43 dílků). Pokud bych měl už teď odpovědět na otázku položenou
v nadpisu, pak bude odpověď znít následovně:
„Český dospělý člověk si obranou připravuje životní terén, pokud může tak se vyhne přímému
konfliktu a když to nejde jinak, tak vyrazí do málo předvídatelného útoku a to jak kdy, jak proti komu
a jak kde“.
Pokud si tento obecně naměřený podíl aplikujeme např. na fotbalovou oblast (fotbal jako týmová
činnost), pak nejsnáze společně využitelný proces lidské sebezáchovy (neprohrát, nebýt poražen) je
Obrana. Daleko hůře je společně (týmově) využitelný Útok. Nejúčinnější mechanismus je ovšem
komplexní sebezáchova (65 dílků), tedy využití kombinace všech tří sebezáchovných mechanismů.
Když se na stejný problém podíváme z hlediska pohlaví, tak se v tom muži a ženy hodně výrazně
liší. U mužů je to celých 85 pomyslných životních dílků sebezáchovy, které jsou aktivně propojeny do
celkového chování, kdežto u žen je to jen 51 dílků. Dalo by se říci, že mužům „jde o sebe“ a uhájení si
svého místa na slunci daleko více než ženám a jsou si v tom taky mnohem podobnější. Ženy jako
lidská skupina prostě už od přírody tak „unifikované“ anebo ještě moderněji řečeno
„předprogramované“ na sebezáchovu, nejsou.
Možná, že si to nejlépe asi představíte na takovém příkladu, jakým je jedna z nejagresivnějších
forem skupinové sebezáchovy a to válka. Muži do ní jako skupina prostě půjdou velmi snadno, budou
se podobněji chovat i myslet a dělat podobné věci, a to v dobrém i zlém. Oněch 85 životních dílků je
už tak veliký podíl, že si tím můžeme být v jakémkoli čase (minulém, současném a bohužel i
budoucím) a na kterémkoli místě aspoň v ČR jisti. Proto se tak ve zmiňovaném konkrétním případě
fotbalu setkáváme s tím, že je u mužů jednak daleko masovější jak co do aktivních sportovců, tak co
do fanoušků a nejoblíbenějším „heslem“ je bojovat!
Vedle toho takový vysoký podíl zaručuje i to, že muži budou jako skupina docela řiditelní a
formovatelní. Tak proč takového skupinového potenciálu (celkové připravenosti k sebezáchově)
nevyužít, že? Třeba ve formě taktiky a strategie, muži jsou v tom mnohem jako skupina tvárnější a
evolučně vybavenější. Prostě boj a všechny tři sebezáchovné mechanismy jsou jim vlastnější (85
dílků) a vykazují vyšší unifikaci v jejich vědomí.
Naštěstí celý civilizovaný svět se snaží posouvat od skutečných válek (včetně směru
profesionalizace armád, tedy odklon od automatické branné povinnosti všech mužů) k válkám spíše
pomyslným a přeneseným. Tedy formám soupeření a soutěžení v rámci pravidel a bez tělesné
likvidace. A tady se právě muži docela jako sociální skupina vyžívají ve velkém. Nejviditelnější je
samozřejmě sport a hlavně kolektivní, ale co podnikání, politika, věda, tam se přece taky konkurenčně
soupeří a soutěží jak může.
Na druhé straně je potřeba zase vzít do úvahy naměřený fakt o ženách. Neustálé lkaní nad tím, že
je v různých oblastech profesního života (viz oblasti mužské soupeřivosti) málo žen, že jsou vlastně ze
strany mužů diskriminovány až tak „pravdivým“ pojetím není. Prostě ženy mají obsahově formy
sebezáchovy nasměrovány přirozeně jinam, a to směrem k zachování života, pečujícím a ochraňujícím
profesím apod. Tedy směrem, kterému se dá souhrnně říci zamezování individuálních vnitřních ztrát.
10
Přirozeně tedy balancují na vyrovnanosti individuální sebezáchovy a sebeodměny. To muži jako
sociální skupina prostě neumí a těžko v dohledné době i umět budou.
Pro základní životní potřebu vývoje a růstu člověka se ukazuje jako nejvýhodnější oba modely
sebezáchovy propojit. Když to simulačně profilově provedeme (přirozeně by takovým potenciálem
mohla disponovat rodina, kde se ženské a mužské pojetí může společně doplňovat a obohacovat), tak
nám vyjde výsledek 73 životních dílků orientovaných na sebezáchovu. A to je jednoznačně víc než co
ukázala sebezáchova jako obecný jev (viz 65 životních dílků), o hodně víc než co ukázala sebezáchova
u žen (51 dílků) a konečně méně než co ukázalo příliš vysoké a unifikované pojetí sebezáchovy u
mužů. Jedině v úplné rodině tedy můžeme vývojově získat jak vyhraněné modely pojetí sebezáchovy
z hlediska pohlaví, tak model kombinovaný, který je výhodný a efektivní pro lidské skupiny.
Technika CA
Předložením jakéhokoliv podnětu (obrázek, video, zvuk, napsané slovo, které si člověk přečte…)
vyvoláme v člověku asociaci, jejíž vznik člověk vědomě nemůže ovlivnit, „zastrašit“ či zastavit.
U člověka se tato asociace dostaví v nanosekundě. Z hlediska neuro-anatomického podkladu se ve
své podstatě jedná o aktivaci konkrétních neuronálních drah a propojení. Tento proces nelze
racionálně zastavit. Asociace - myšlenka tedy vzniká v každém případě, a to bezprostředně po
předložení podnětu.
Tuto asociaci pak člověk rozumově koriguje např. na základě své minulé zkušenosti nebo
očekávání ostatních. Klade si otázky: Jak je správné nyní reagovat? Co mám odpovědět, abych to bylo
dobře? Když toto řeknu, jaké to bude mít následky?
Pokud se však zabýváme „necenzurovanými“ původními asociacemi, získáme zcela jiný, výrazně
hlubší a celistvější pohled.
Technika CA je jedna z mála metod, které se zabývají měřením a vyhodnocováním právě těchto
„původních necenzurovaných asociací“. Díky této metodě je možné člověku předkládat podněty v
nejrůznější formě (slova, obrázky, filmy, zvuky, popř. vůně). Tyto u něj vyvolávají asociace, na které
ho necháváme reagovat prostřednictvím barev. Vyhodnocením jeho odpovědí a porovnáním s
normami pak dokážeme přesně popsat psychologické charakteristiky jeho asociací.
Jak je možné toho dosáhnout pomocí osmi barev, resp. osmi barevných koulí? Barvy zde v této
diagnostické metodě nepoužíváme proto, aby ukazovaly na symboliku barev, jak si často lidé myslí.
Nejsou tu proto, aby reprezentovaly barvu modrou, červenou, žlutou atd. jako takovou. Důvodem
používání barev při zjišťování asociací a jejich vzájemné psychologické dynamiky ve složitě
strukturovaném psychologickém poli je to, že každá z vybraných barev reprezentuje část fyzikálně
exaktně měřitelného frekvenčního pole vyzařování barev. Proto mají barvy pro člověka rozlišovací
schopnost.
Není ani podstatné, jak člověk danou barvu pojmenuje. Nezáleží na tom, zda konkrétní barevnou
kouli člověk pojmenuje jako rudou, červenou, oranžovou nebo ohnivou. Podstatné je, že barevné
frekvenční vlnění projde lidským okem až do mozku. Prostřednictvím barev a podnětových objektů,
respektive analýzy jejich asociačního propojení, je člověk schopen poskytnout specializovaným
odborníkům podklady k tomu, aby bylo možné popsat dynamiku jeho vnitřního prožívání a
zpracovávání jeho životní reality.
11
Použití barev:
Barvy jsou využívány v oblasti psychologie již velice dlouho. Použití barev navazuje na myšlenky
starých čínských a sumerských myslitelů a dále na práci Johanna Wolfganga von Goetha, Maxe
Plancka a Prof. Dr. Maxe Lüschera. Důvěryhodnost jeho výzkumů dokládají i nejnovější studie
neuronových sítí provedených Antoniem Damasiem v USA.
Barvy jsou univerzální a transkulturní podnět dovolující „osahávat“ energeticko-somatický systém,
tedy primárně realizační kapacitu vědomí. Objekty (obrázek, video, zvuk, napsané slovo, které si
člověk přečte…) jsou specificky lidské abstraktně významové konstrukty, které zase dovolují osahávat
mentálně-sociální systém, tedy významovou orientaci a hierarchii vědomí = hodnotovou kapacitu.
Přitom je můžeme variabilně nadefinovat tak, aby přesně vyjadřovaly oblast, kterou chceme snímat.
Všechny čtyři systémy komunikují uvnitř i navenek jako jeden celek.
Nehomogenní barvová plocha místo plné homogenní barvy (Lüscher):
Tato specifika byla zvolena ze dvou důvodů. Tím prvním důvodem je to, že v empirické realitě
okolního světa (princip Non-Já), vyloučíme-li výtvory člověka, se téměř žádné homogenní barevné
plochy nevyskytují, takže evolučně se lidský mozek v takovém prostředí funkčně nevytvářel. Takto
barvově vyjadřovaný okolní svět, který v současnosti na člověka působí, je sice již neodmyslitelný, ale
doba po kterou tomu tak je, je z evolučního hlediska zcela zanedbatelná a pranepatrná. Do
budoucnosti tomu tak zřejmě nebude, ale ta je jednak závislá na tom, jestli lidstvo ještě dostatečně
dlouho bude fungovat a třeba taky na tom, jestli si lidé náhodou neuvědomí ten fakt, že vyrábět,
produkovat a snažit se o „absolutní dokonalost“ může být z vývojového hlediska cestou slepou a
vedoucí k ukončení existence člověka jako živého druhu.
Druhým důvodem je to, že ani při snaze o dokonalost stejně žádnou spektrálně čistou barvu
nevytvoříme, protože vždy jde o užší, nebo širší vlnové pásmo a to podle toho, jakým způsobem
interaguje světelný zdroj s prostředím. Vedle toho nové výzkumy mozku prokázaly, že pro vnímání
barev existuje speciální distribuovaná (rozvětvená v mnoha částech mozku) neuronová síť, která
neustále dekóduje a hlídá dva mozkové vyhodnocovací procesy (nejde tedy primárně o to, co a jak
vidí naše oko, to je jen vstupní branou pro tyto procesy). Jednak stálost barvového spektra i
jednotlivých barev (vlnové pásmo té které barvy) a jednak velikost odchylek v samotném vlnovém
pásmu v rámci paměťově uložených záznamů o barvách okolního světa. Na základě těchto poznatků
jsou pak pochopitelné a vysvětlitelné i tak rozdílné psychické jevy, jako je vidění barev i bez jejich
přímého působení na naše oko (pouze v představě), ale i to, že i za velkého šera vidíme listy stromů
jako zelené, i když už dávno oku takto nepřipadají. Ty listy jsou totiž připravené na to, že jsou „stále
zelené“ (pokud se nezmění jejich vnitřní struktura a tím pádem nezačnou interagovat se světelným
zdrojem jinak), stačí jen použít v běžné tmě „modifikovaný okulár“ a listy jsou opět viděny lidským
okem jako zelené.
Vzhledem k tomu, že technika CA se snaží využívat asociačního spojení barev a objektů (obrázek,
video, zvuk, napsané slovo, které si člověk přečte), je výhodnější ke stimulaci těchto asociačních
propojení využívat co nejširší vlnové pásmo pro jednotlivé barvy. Určitě si dokážete představit, že se
velmi obtížně může při vývoji lexikální stránky jazyka stát to, že k jeho učení a ukládání informací
dochází přesně stejným způsobem u všech jedinců. Jednak je již dokázán fakt, že žádný mozek
nepracuje identicky a zrovna tak je pochopitelné, že podmínky okolního světa, při jehož interakcích k
učení dochází, jsou natolik variabilní (svou pestrostí, proměnlivostí, časovými intervaly působení,
četností atd.), že mozkový záznam ani identický být nemůže. Podnětový objekt je tím pádem použit
pro škálu obecných lexikálních významů (ani tady však nikdy nejde jen o jeden výklad) a
nehomogenní barva (spíše celé její pásmo) je ponecháno pro záznam celé šířky individuální variability
asociace v čase a prostoru.
12
Tvar „simulované koule“ namísto čtverce (Lüscher):
Tato záměna byla zvolena z důvodu toho, že vědní obory jako astronomie, fyzika, chemie, biologie
i další prokazují, že v reálně zobrazitelném a vnímatelném prostoru, kde zároveň dochází k
různorodým dynamickým pohybům, změnám a interakcím, existuje výrazně zastoupený a přirozený
tvar oblých bolidů. Tedy různorodých „nepřesných koulí“. Nikoli dvourozměrných ploch, nýbrž
trojrozměrných těles. Z úhlu pohledu evolučně vývojových principů pro čas, energii a prostor
(respektování asociační triády ČEP) tedy předpokládám, že technika CA a metoda OKAV by měla tuto
zákonitost respektovat taktéž, pokud má stimulovat a mapovat psychické procesy vázané na
neuronální mozkový systém a tvar samotný má vyvolávat co nejméně percepčních obran.
Jako nezanedbatelnou pak považuji i takovou „maličkost“, že velká část všemožných sportovních a
zábavných her, kde je pohyb a prostor primární součástí herního prostředí, taktéž využívá východ a
přijatelnosti koule. Hra, jako princip lidské činnosti, je jednak v realitě velmi často a emočně pozitivně
přijímána i využívána v průběhu celého života a jednak jde o činnost, u které zásadně nepřevažují
uvědomované a řízené racionální procesy, nýbrž „celostní, integrované ponoření či vtažení do hry“.
Vlastní charakter stimulačního materiálu pro CA, stejně tak jako instrukce ke snímání, by tak tyto
specifiky měly pokud možno navozovat a využívat. Popisovaný aspekt je pak nabídnut i na úvodní
obrazovce. Lidé, kteří snímání absolvovali bez ohledu na věk, velmi často aspekt hry (místo zátěžové
zkoušky, tedy klasického testu, čím technika CA není a ani neaspiruje být) sami avizovali a popisovali.
Dálkové snímání dat (internetový snímač)
Pro techniku CA došlo ke změnám Lüscherova barvového testu. Hlavním cílem navržené a nyní již
rutinně používané verze internetového snímače bylo změnit a přizpůsobit percepční pole při zadávání a
volbě kombinovaných barvových asociací tak, aby „snímací maska“
•
•
•
co nejvíce eliminovala percepční obrany
pokud možno nenavozovala prostorově percepční stereotypy
a tvarově i barvovou „plochou“ více vycházela či napodobovala přírodní empirii než lidské
výtvory
Jak toho dosahujeme v internetovém snímači:
•
•
•
•
Nehomogenní barvová plocha
Tvar „simulované koule“
Koule uspořádány do tvaru kruhu
Objekt uprostřed kruhu
Nehomogenní barvová plocha, Tvar „simulované koule:
Popis je výše v kapitole technika CA.
Koule uspořádány do tvaru kruhu:
Tato záměna byla zvolena hlavně z důvodu toho, aby se neprosazoval pouze naučený percepčně
pohybový okohybný stereotyp vznikající při čtení a psaní. Nelze jej využít ani z jednoho kulturně
demografického prostředí Evropy, Ameriky, Asie, Afriky apod., tedy podle druhu písma (znakové,
obrázkové), ani podle plošného postupu shora zleva – doprava dolů, ale ani toho opačného, jaký je
použit např. v hebrejštině. Toto uspořádání může vést pouze k nápodobě stereotypu zobrazování času
na hodinách, tedy v postupné rotaci doprava. Rotace doprava je ovšem jedním z univerzálních a
téměř stoprocentně přítomných „přirozených pohybů“ hmotného světa. (viz Richard P. Feynman: O
povaze fyzikálních zákonů, Aurora 2001). Předpokládáme, že by tedy neměla tvořit nepřirozený
percepčně pohybový požadavek, který by inicioval zvýšený počet obranných mechanismů.
13
Uzavřený kruh navíc nemá svůj percepčně „stabilní prostorový začátek“, ten si první volbou klient
určuje a musí určovat sám. Pro vyjádření vlivu tohoto mechanismu je ve Snímači nastaven vnitřní
kontrolní mechanismus záznamu volby preferenčních škál barev (úvodní a závěrečný výběr barev),
který psychometricky sleduje podíl výskytu preferenčních barových škál volených souvislým, „postupně
hodinovým stereotypem“.
Tvar kruhu zůstává v náznaku nadále přítomen i po provedené volbě a „zmizení“ barvové koule,
aby tento prvotně vnímaný tvar, alespoň zčásti zabraňoval lehkému vzniku tvarů neuzavřených v
pracovní paměti.
Řazení barvových koulí v kruhu je uspořádáno tak, aby pokud možno souvisle nekopírovalo
nejobvyklejší a nejčastější preferenční řazení barev v populaci, a to ani na počátku, ani na konci
takových řad. Stejně tak se vedle sebe nevyskytují barvy, které při vlastní volbě barvových
trojkombinací na podněty vykazují statisticky silně zvýšený výskyt (barvová trojice Červená, Žlutá,
Fialová; a barvová trojice Hnědá, Šedá, Černá). Není tedy podporován princip „snadnosti a prostorově
pohybové úlevy“ ani v rozhodovací fázi volby, ani při pohybovém výběru myší či prstem na dotekové
obrazovce.
Při vlastním průběhu snímání dochází po určitém počtu podnětových objektů k pootočení celého
kruhu barev o 90 úhlových stupňů doprava. Důvodem je narušení a nepodporování vznikajícího
prostorově trvalého záznamu uspořádání barvových koulí v pracovní paměti. Vzhledem k tomu, že je
průběžně sledován reakční čas při všech operacích snímání, lze po dostatečném množství snímků
vyhodnotit, zda při pootočení dochází či nedochází k asociačním zárazům a změnám reakčních časů na
následný podnětový objekt a tím nebyla znehodnocována vlastní informace o „asociačních zárazech“
na různé objekty.
Objekt uprostřed kruhu:
Z hlediska prostorového je snaha udělat z podnětového objektu pomyslný percepční střed
(dominantu) od něhož by existovala podstatně si podobnější vzdálenost k jednotlivým barvám, než je
tomu v případě dřívějšího způsobu zobrazování. Měla by tím být opět oslabována tendence k využití
principu „percepční snadnosti a prostorově pohybové úlevy rozdílnou blízkostí“ v rozhodovací fázi
volby i při pohybovém výběru myší či dotekem na obrazovce.
Pokud bychom se zamysleli nad tím, jaký směr vykazuje proces při vzniku individuálního záznamu
podnětového objektu a spojení barev v mozku, pak půjde převážně o postupné dostředné ukládání
záznamů z mnoha detailů (barev) do jednoho obecného středu (podnětový objekt). Vzhledem k tomu,
že technika i metoda je projektivního rázu a pokouší se mapovat i respektovat individuální odlišnosti
procesů uvnitř jedince, které pak onen jedinec používá pro interakci a komunikaci se světem (celý
model objektově komunikačního vědomí je takto koncipován), bude mít proces projekce právě opačný
prostorový směr. Tedy od středu (podnětový objekt) variabilně do okolí (barvy).
V duchu tohoto úhlu pohledu jsou koncipovány i oba výběry barvových škál (úvodní a závěrečný).
Ten úvodní se více blíží pojetí toho, jak a z čeho se skládá interakce okolního světa se mnou, ten
závěrečný pak odpovídá více pojetí toho, jak a čím na interakci světa odpovídám já sám ze sebe,
protože je sestavován až po proběhnutí stimulací všemi podnětovými objekty zvoleného snímacího
modulu. Při zachování této prostorové konzistence pro oba výběry i vlastní barvové asociace lze
předpokládat, že je ve výstupech zachycen jak proces toho z čeho se „učím“, tak proces toho co
projikujeme (produkujeme a používáme) z naučeného.
14
Validita prováděná nad modelem OKAV
Konzistence preferenčních barvových škál
V září roku 2005 byla spuštěna inovovaná forma „podnětového pole“ internetového Snímače firmy
DAPS pro využívání techniky CA (barvových asociací). Zásadní úpravy oproti dříve používané „snímací
masce“ se týkaly jednak prostorového rozmístění barvové škály do kruhu, simulovaného 3D zobrazení
barev v podobě koule, využití velkého rozpětí odstínů v každé vlnové délce jednotlivé barvy a umístění
podnětového slova (objektu) doprostřed kruhu barev.
Všechny úpravy měly společného jmenovatele. Snížit výskyt uvědomovaných i neuvědomovaných
percepčních obran, které ovlivňují plynulost a autenticitu asociačních mozkových procesů a tím zvýšit,
či zpřesnit vypovídací schopnost výstupů.
Ke dni 10. srpna 2006 bylo využito této inovované masky k nasnímání 13 795 individuálních
protokolů ve věkovém pásmu od 3 do 68 let. Subjektů ženského pohlaví bylo 6 636 a mužského
pohlaví 7 159, což poměrově činí 48,1 ku 51,9 procentům. Převážná část vzorku je koncentrována do
věkového rozpětí od 10 do 19 let věku (zhruba 75% respondentů), takže abychom byli přesnější, jde o
konzistenci preferenčních škál dětí a dospívající mládeže v ČR (demograficky jsou zastoupeny všechny
kraje, nejvyšší zastoupení pak tvoří kraj Moravskoslezský a Ústecký).
Z uváděného grafu lze vidět, že používaných 8 barev pro výběr preferenčních škál vytváří zhruba 4
kvalitativní skupiny. Nejvyšší konzistenci rozložení podle pořadí vykazují čtyři barvy v pořadí – Žlutá,
Černá, Šedá, Hnědá. Samostatnou kvalitativní skupin tvoří barva Červená. Třetí kvalitativní skupinu
tvoří dvě barvy v pořadí – Modrá, Zelená a čtvrtou kvalitativní skupinu s nejvyšší odlišností pak opět
jedna barva, a to barva Fialová.
Můžeme tedy konstatovat, že navržený interakční, objektově komunikační model lidského vědomí
bude vykazovat nejvyšší konzistence a stabilitu v neustálé INTERAKTIVITĚ (nespecifická barva žlutá)
mezi částmi VNĚJŠÍHO materializovaného (barva černá) i nematerializovaného (barva šedá) SVĚTA a
celým vstupním somatosenzorickým subsystémem JEDINCE (barva hnědá).
15
Další, ještě stále výrazně konzistentní a stabilní prvek navrženého interakčního modelu lidského
vědomí pak tvoří emočně ENERGETICKÝ subsystém (barva červená), který společně se somatickým
subsystémem (barva hnědá) vytváří existenční základ autonomie člověka vzhledem k vnějšímu
prostředí.
Kvalitativně již méně konzistentní a méně stabilní části navrženého modelu lidského vědomí
vytvářejí společně subsystémy SOCIÁLNÍ (barva modrá) a MENTÁLNÍ (barva zelená), které jsou tzv.
přesahového typu a umožňují individuální existenční autonomii člověka obhájit, spojit i rozvíjet v rámci
sociálních skupin (vztahově i rozumově).
Poslední, nejméně konzistentní i nejméně stabilní součást interakčního modelu vědomí pak avizuje
barva fialová, která je druhou nespecifickou barvou navrženého modelu a představuje ASOCIAČNÍ
PROCESY či interakčně informační toky uvnitř individuálního vědomí člověka.
Z naměřených výsledků tedy můžeme vyvodit jakousi stabilizační škálu lidského vědomí, která
vypadá následovně:
1. neustálý interakční KONTAKT mezi vnějším a vnitřním světem
2. podporovaný stabilním ENERGETICKÝM hospodářstvím lidského organismu
3. umožňující co nejkvalitnější a nejstabilnější prosazení VZTAHOVĚ MENTÁLNÍ úrovně jedince v
sociálních SKUPINÁCH
4. se zachováním ROZMANITOSTI, variability i kolísavosti a nestability vnitřních ASOCIAČNÍCH
PROCESŮ jedince.
Má-li mít navržený model obecnou uplatnitelnost, neměla by se tato základní linie lišit z hlediska
pohlaví. Podívejme se tedy na totéž rozložení z hlediska obou pohlaví.
V případě mužského pohlaví nedochází k výraznějším rozdílům u první kvalitativní skupiny tří barev
– Žlutá, Černá a Šedá co do naměřených hodnot. Nedošlo ani k posunům v pořadí měřených barev.
Druhá konzistentní skupina se ovšem vytvořila ze dvou barev, a to reprezentantky somatického
subsystému (barva hnědá) a energetického subsystému (barva červená). Daleko výrazněji se tak
spojily subsystémy zajišťující existenční autonomii člověka. Co do naměřených hodnot zůstává i pořadí
stability stejné.
16
Třetí kvalitativní skupina barev se ovšem „rozpadla“. Zhruba na stejné kvalitativní úrovni zůstala
barva Modrá (sociální subsystém), výrazný kvalitativní pokles však zaznamenala barva Zelená
(mentální subsystém). I tady zůstává pořadí co do naměřené hodnoty identické s navrženým obecným
modelem.
Nejnižší konzistenci pak vykázala barva Fialová (asociační procesy), tak jako v celém vzorku,
ovšem ještě s výraznějším kvalitativním poklesem.
V případě ženského pohlaví vykazují naměřené hodnoty celkově podstatně menší kvalitativní
rozdíly v konzistenci výběrů u všech využívaných barev (všechny hodnoty korelací naměřeny nad 0,9).
Můžeme tedy říci, že barvové škály jsou vnitřně „pevnější“, konzistentnější a jednoznačně kvalitativně
kompaktnější než je tomu u mužů, ale i celkově oproti navrženému obecně lidskému modelu vědomí.
Liší se tím jak od hodnot celkového vzorku, tak hlavně velmi výrazně od naměřené konzistence výběrů
u mužského pohlaví. Kvalitativně pak vzniká pořadí barev – Žlutá, Černá, Šedá, Hnědá, Zelená, Modrá,
Červená a Fialová.
První čtyři prvky navrženého interakčního modelu lidského vědomí jsou tedy identické co do
naměřených hodnot i pořadí (obecně celkově, u mužů i žen) a zaručují tak platnost základní premisy
nebo osy neustálého KONTAKTU mezi vnějším a vnitřním světem. Stejně tak zůstává i z hlediska
pohlaví identická pozice posledního, nejméně stabilního prvku vědomí, a to variability asociačních
procesů.
Mezi pohlavími jsou tak viditelné základní rozdíly u tří vnitřních prvků modelu vědomí. Mužské
pohlaví vykazuje postupně oslabující konzistenci od energetického subsystému (barva červená) přes
sociální subsystém (barva modrá) až k mentálnímu (barva zelená). Ženské pohlaví vykazuje
konzistenci od mentálního subsystému (barva zelená) přes sociální subsystém (barva modrá) až k
energetickému (barva červená).
Předpokládaná vnitřní integrita vědomí (viz principy funkční definice vědomí) má tak rozdílnou
mužskou a ženskou variantu. Integrita mužů stojí na barvové kombinaci 312 (červená-modrá-zelená),
integrita ženského varianty pak stojí na barvové kombinaci 213(zelená-modrá-červená). Jen tak,
jakoby „náhodou“ vytvářejí komplementární zrcadlový jev s vazbovou barvou modrou (1), tedy
sociálním subsystémem. Hodně zjednodušeně se tedy dá říci asi následující. Chcete konzistentní a
17
smysluplný model lidského vědomí i kvality života? Spojte do interakčního celku specifiky ženské a
mužské varianty integrity vědomí přes sociální pojítka a máte po starostech.
Analyzujeme-li rozdíly mezi pohlavími na základě největších naměřených rozdílů, pak muži
(chlapci) a ženy (dívky) se nejvíce liší ve výběrových barvových škálách u barvy Zelené (mentální
subsystém) a ještě vyhraněněji u barvy Fialové (asociační procesy), kde rozdíl v naměřených
korelacích činí 0,2497 v neprospěch mužů (chlapců), tedy kvalitativně výrazně snížené konzistence a
zvýšené variability asociačních informačních mozkových toků (procesů).
Z hlediska navrženého a ověřovaného objektově komunikačního modelu vědomí, jde o obě barvy,
které se podílejí na „monitorování“ vnitřního prostoru vědomí člověka. Barva zelená je dominantní
barvou pro mentální subsystém, který navíc patří do dvojice se sociálním subsystémem (dominantní
barva modrá) k tzv. přesahovým subsystémům vědomí pro interakce s vnějším světem, strukturaci
vědomí, poznávací (učící) a integračně stabilizační funkce. Zvláště pak je významná pro využívání
vnitřní řeči, pro procesy formálního (skupinového) učení a celkovou kvalitu životní seberealizace. Barva
Fialová je barvou nespecifickou a zastupuje „systémové ladění“ probíhajících asociačních toků v celém
integrovaném celku vědomí, ovšem jen v jeho vnitřní individualizované části.
Z pohledu „technického“ lze tedy konstatovat, že klíčovými barvami z hlediska pohlaví, jsou u
mužů 1,5,2 (modrá, fialová a zelená) s integrační variantou barvové trojice 312, u žen pak 1,5,3
(modrá, fialová a červená) s integrační variantou barvové trojice 213.
Z naměřených odlišností by tedy vyplývalo, že asociační mozkové procesy mužů (chlapců) ve
vědomí jsou:
•
•
výrazně individualizovanější, a to hlavně v oblasti udržení souladu celkové vnitřní integrity
vědomí (snadnost, plynulost, soudržnost a unifikovanost asociačně informačních toků ve
vědomí),
přičemž tato individualizace se bude kvalitativně a rozdílně nejvíce manifestovat v oblasti
mentální i řečově myšlenkové výkonnosti a při celkové seberealizaci v rámci formalizovaných
(skupinových) procesů učení a vzdělávání.
Porovnáme-li toto zjištění s empirickými daty a běžnou životní realitou nejen v ČR, ale minimálně v
Evropě, nelze přehlédnout např. taková fakta jako jsou:
•
•
•
výrazně vyšší a dlouhodobé zastoupení mužského pohlaví v oblasti heuristiky (objevy, patenty,
vynálezy) i superiorních výsledků v oblasti učení,
ale také výrazně vyšší a dlouhodobé zastoupení mužského pohlaví v rovině poškození výše
zmíněných procesů (vady řeči a výslovnosti, specifické výukové poruchy),
či výrazně vyšší zastoupení mužského pohlaví v celkově degradační či rezignační strategii na
seberealizaci (bezdomovci, gamblerství, majetkové či agresivní delikty, alkoholismus apod.).
Závěrem tedy lze konstatovat, že konzistence preferenčních barvových škál reflektuje:
jak celkové interakčně vývojové (evoluční) procesy probíhající druhově v lidském mozku =
obecný model
• tak jasné specifiky obou pohlaví = varianty vnitřní integrity vědomí.
Je-li již experimentálně dokázáno, že neuronové sítě pro barvy jsou neurobiologicky transkulturní,
pak celý navržený Objektově komunikační model lidského vědomí může být obecně využitelný k
diferenciální diagnostice psychických (mozkových) procesů, bez ohledu na teritoriální rozdílnosti.
•
18
Oční strategie pro slovní objekt Já
Nechali jsme si udělat analýzu internetového snímače z pohledu oční strategie. Pro analýzu jsme
využili nástroj 3M Visual Attention Service, http://www.3M.com/VAS. Nástroj na základě algoritmu
predikuje výsledky snímáním oční kamerou (85-90% přesnost v porovnání s oční kamerou). Validační
studie nástroje je k dispozici na stránkách poskytovatele nástroje.
Analyzovaný obrázek:
Rozložení pozornosti v prvních 3-5ti vteřinách (tepelná mapa):
Pravděpodobnostní mapa, kde skončí oční kontakt v prvních 3-5ti vteřinách:
19
Nejčastější oční cesta při sledování obrázku:
Pro porovnání jsme zjistili volby ke slovnímu objektu Já z databáze DAP Services a.s.:
•
•
•
•
•
Doba sběru dat: databáze DAP Services a.s. 2007 až 2011
Forma sběru dat: Internetový snímač DAP Services a.s.
Věk: 6 až 20 let, ZŠ a SŠ v ČR, každá věková kategorie 3000 osob
Počet žáků: 225 000; populační ročníky 2007/2011, každý ročník 45 000 osob
Počty, podle pohlaví: Mužů 112 050 (49,8%), Žen 112 950 (50,2%)
Zjištěná frekvence volených trojic:
1. 432 – 11,9%
2. 435 – 10,1%
3. 431 – 9,8%
10. 512 – 3,2%
31. 156 – 0,9%
Základní popis Sebepojetí, Odměny a Školy
20
Popis struktury dat:
•
•
•
•
Věk: 6 až 20 let, ZŠ a SŠ v ČR, každá věková kategorie 3000 osob
Počty, podle pohlaví: Mužů 112 050 (49,8%), Žen 112 950 (50,2%)
Vzhledem k tomu, že mladší a starší věkové kategorie byly snímány slovními moduly s rozdílným
celkovým počtem slov, byla sumární četnost barvově slovních reakcí (agregovaný počet voleb, tzv. CA
profil) převeden podílovým koeficientem na zcela totožný počet v každé věkové kategorii. Pro výpočet
těsnosti vztahu byla použita funkce RKQ (druhá mocnina Pearsonova korelačního koeficientu) pro
optimalizaci regresních modelů a druhů rozložení jednotlivých kvalitativních parametrů.
Výsledky:
Vývoj faktoru SEBEPOJETÍ , ODMĚNY a ŠKOLY
1
0,98
0,96
0,94
0,92
0,9
0,88
0,86
0,84
0,82
0,8
6 let
7 let
8 let
Psychika
9 let
10 let 11 let 12 let 13 let 14 let 15 let 16 let 17 let 18 let 19 let 20 let Průměr
Tělo
Já
Hladím se
Škola
Třída
Interpretační závěry:
Nejstabilnější a nejvyšší průměrnou korelační těsnost v průběhu celého měřeného věkového
období vykázal slovní objekt „Hladím se“, který byl již v dřívějších dílčích věkových analýzách ověřen
v tom smyslu, že globálně významově zastupuje rozsáhlý mozkový neurobiologický korelát nazývaný
„systém odměny“ (viz František Koukolík a jeho několik publikací o mozku - František
Koukolík: Sociální mozek. Praha, Karolinum 2006; František Koukolík: Já (O vztahu mozku, vědomí a
sebeuvědomování), Praha, Karolinum 2003, ISBN 80-246-0736-0). Jako doplňující a završující
informaci uvádíme fakt, že i v průběhu měřeného věkového rozpětí dospělosti (21 až 65 let) vykazuje
opětovně nejvyšší korelační těsnost na průměrné hodnotě 0,9445, na které se ustaluje právě kolem 20
roku věku.
Prvním zásadním zjištěním je tedy fakt, že člověk jako živý tvor je vývojově a životně nejsilněji
spjat s intenzitou i kvalitou funkčnosti neuronálního mozkového systému odměny. Není tedy primárně
jen tvorem sociálním, ale zároveň tvorem vývojově závislým na prožitkově pocitové hladině odměny a
jejím včlenění do integrovaného celku Sebepojetí (Tělo + Psychika + Já). Toto zjištění tedy
pravděpodobně stojí za současným trendem ekonomicky rozvinutých zemí, kde se ústředním tématem
mezioborového poznávání stává oblast „prožitku kvality života“ a nikoli jen „prostého bytí a žití“.
21
Druhým zásadním zjištěním je fakt, že v průběhu celého sledovaného věkového období se jako
individuálně nejméně skupinově shodný (nejvíce variabilní, či nejméně determinovaná) ukazuje
psychika, která je zároveň výrazně spojena s funkčností a kvalitou menší sociální skupiny – školní
třídy. Psychicky formativní vliv školní třídy tak navazuje na období předškolního věku, kdy nejsilnější
formativní skupinou je rodina a v ní pak sourozenci (podrobné hlubší i dřívější dílčí analýzy
předškolního věku). Fakticky se tím jen podtrhuje důležitost toho, že člověk je nezpochybnitelně
vývojově závislý sociálně skupinový tvor. V dospělosti podobné působení pak přebírají např.
spolupracovníci, oddělení, tým apod. (dílčí analýzy pracovního prostředí).
Třetím významným zjištěním je fakt, že v průběhu sledovaného období postupně narůstá
formativní vliv školy, jakožto největší sociální skupiny s jasnou kulminací mezi 11 až 14 rokem věku.
Dále již jen stále klesá, kromě věku 16-ti let, které se časově kryje s obdobím nástupu do středních
škol. Toto přerušení plynulého poklesu je však způsobeno zároveň měřeným vzorkem, který v sobě
nezahrnuje vyrovnanou populační četnost mladistvých, kteří již ve vzdělávacím procesu dále
nepokračují. Průměrné hodnoty souvztažnosti pak jasně avizují trojdimenzionální, vývojově kvalitativní
potřebu náhledu. Systém neuronální mozkové odměny; systém Jáství somatického typu v rámci
velkých institucionalizovaných celků; systém Psychický v rámci sociálních skupin menšího typu.
Všechny tři části jsou kolem 20 roku života vývojově připraveny k dospělé integritě lidského Vědomí.
Prozatímní tři zmíněná celostní fakta lze shrnout do těchto závěrů:
•
•
•
•
•
•
Lze potvrdit nutnost kloubení kvantitativně kvalitativního přístupu při „měření“ člověka
Lze potvrdit nutnost přistupovat k „měření“ člověka v souladu s vývojově evoluční teorií
Lze potvrdit nutnost respektovat člověka jako sociálního tvora s vysokou sociálně determinační
vazbou k neuronálně mozkovým korelátům „odměny“ a teorie připoutání
Je výhodné využívat interakčně dynamického modelu s časoprostorovým ukotvením, který
nejnověji definuje teorie implicitně – explicitních interakcí a vazeb
Je nutné přistupovat k „měření“ člověka celostně integračním způsobem bez jeho duálního
dělení na fyzickou a duševní rovinu bytí
Je nutné respektovat vývojově formativní a interakční vlivy všech typů i velikostí sociálních
skupin na kvalitu duševního rozměru života.
Všechny tyto základní tvrzení technika barvově slovních asociací a metoda objektově komunikační
analýzy vědomí umožňuje respektovat.
Dalším neméně závažným zjištěním je fakt, že v průběhu sledovaného věkového období vykazuje
„systém odměny“ dvě odlišné etapy (korelační maxima) s výrazným rozdělením ve 13-ti letech
(korelační minimum), čemuž ještě věkově předchází individualizovaně variabilní období v předškolním
věku.
Na výše zmíněná zjištění můžeme aplikačně navázat souvislost se školou a povinnou školní
docházkou. První otázka se tedy týká vhodnosti začátku, či nástupu do školy.
Naměřené údaje avizují, že 6-ti letá populace jako celek ještě nemá asociačně vkomponován
systém odměny ke třem základním prvkům lidské integrity (Tělo + Psychika + Já), takže není vyzrálá
k jeho synchronnímu využívání. K takové silné asociační synchronicitě dochází až v sedmi letech věku.
Hlubší a podrobnější analýzou pak bylo zjištěno, že tento jev je způsobován zásadním rozdílem mezi
chlapci a děvčaty. Děvčata se k tomuto „bodu asociačně integrační zralosti“ již blíží v 6 letech, kdežto
chlapci ho dosahují až téměř v 8 letech. Toto zjištění by tedy mělo vést k tomu, že by nástup do školy
měl být buď stanoven na 7 let chronologického věku bez ohledu na pohlaví, anebo podle pohlaví
rozlišen na 6 let u děvčat a 7 let u chlapců. Jde v podstatě o velmi dobře známý, tradiční efekt
rychlejšího vyzrávání děvčat jako celku a stejně tak efekt náhlé a rychlé kvalitativní změny v chování,
myšlení i cítění dětí v průběhu i jen několika málo měsíců mezi šestým a sedmým rokem života. Oboje
je ovšem prakticky i teoreticky podceňováno. Tohoto efektu se pak v našem vzdělávacím systému
22
využívá k odkladu školní docházky. Teprve uvolněním pravidel školského systému o tom kdo
rozhoduje o faktickém nástupu do školy (rodiče + ředitel školy) došlo k tomu, že výše zjištěná
skutečnost se výrazněji v praxi naplňuje. Dosvědčuje to údaj neustále rostoucího počtu odkladů školní
docházky z roku na rok.
První období vyzrávání a integrování systému odměny do jeho kulminace v 9 letech je viditelně
spojeno z hlediska vzdělávacího systému s kvalitou jáství tělesného typu a zároveň s individualizací
psychiky.
Věková analýza slovního objektu PÍŠU v závislosti na věku a pohlaví 6 až 16 let
•
•
•
•
•
Věk: 6 až 16 let
Počty, podle pohlaví: Mužů 38 500 (50%), Žen 38 500 (50%), Celkem 77 000
Věkové ročníky: Muži 3 500, Ženy 3 500, Ročník celkem 7000
Výpočty:
Pro výpočty byla použita funkce RKQ (druhá mocnina Pearsonova korelačního koeficientu), která
je přesnější a odcloňuje to, že Personův koeficient mírně nadhodnocuje; navíc dovoluje použít
proložení křivky trendu + regrese, který identifikuje kvalitu spolehlivosti naměřené a proložené
spojnice trendu R2= Spolehlivost.
Výsledky:
Asociační profil CA Píšu v závislosti na věku a
pohlaví
1
0,98
0,96
0,94
0,92
0,9
0,88
0,86
0,84
0,82
R² = 0,969
R² = 0,973
R² = 0,981
6 let
7 let
8 let
9 let
10 let
11 let
12 let
13 let
14 let
15 let
16 let
Píšu Chlapci RKQ
Píšu Děvčata RKQ
Píšu věk RKQ
Polyg. (Píšu Chlapci RKQ)
Polyg. (Píšu Děvčata RKQ)
Polyg. (Píšu věk RKQ)
Interpretační závěry:
23
1. Měření
Asociační těsnost celkového CA profilu na slovo PÍŠU se od 6 let průběžně zvyšuje do maxima v 9
letech věku, a to bez ohledu na pohlaví žáků. Pak opět začíná klesat (individualizovat se), přičemž
v 10 letech věku je zcela srovnaný trend chlapců i děvčat na dostatečně vysoké hladině korelační
determinace 0,960. Následně dojde na této hladině determinace k ustálení u dívek, kdežto u chlapců
křivka průběžně dál klesá. Proložené spojnice trendu polynomického typu vykazují velmi kvalitní
spolehlivost. Měření tedy lze považovat za dostatečně přesné i statisticky průkazné.
2. Popis jevu
Obecná dovednost psaní v průběhu školní docházky na ZŠ vykazuje několik kvalitativně
vývojových období.
První kvalitativní období se váže od předškolního věku až do věku 7 let, kdy se různá úroveň
individuálních předpokladů postupně sladí i co do pohlaví. Dalo by se říci, že v 7 letech je významová i
realizační hodnota ve vědomí žáků populačně sladěna na stejnou kvalitativní i dostatečně vysokou
úroveň, aby mohly vznikat zralé a uvědomované psacích návyky.
Druhé období od 7let věku je charakteristické rychlým nárůstem těchto psacích návyků s kulminací
v 9 letech věku, přičemž tempo i celkovou kvalitu „udávají dívky“. Lze tedy empiricky konstatovat, že
hodnotící a známkové „standardy psacích návyků“ by měly do konce třetí třídy průběžně respektovat
vyšší variabilitu psaného projevu u chlapců, a to jak v čase, tak kvalitě.
Třetí období se týká 10 let (cca čtvrtá třída ZŠ). Tady dochází k druhému souladnému trendu ve
vědomí celé populace jak z hlediska věku, tak pohlaví. Lze tedy vyslovit empirické konstatování, že
v 10 letech je skupinový proces vývoje psacích návyků (hodnotově i realizačně) ukončen do stadia
vzniku standardní psací dovednosti.
Čtvrté období začínající 10. rokem věku pak již vykazuje výraznou odlišnost podle pohlaví. Dívky
jsou již schopny nadále a stabilizovaně vzniklou úroveň psací dovednosti nejen podobně využívat, ale i
časově udržet. U chlapců je tomu jinak. Psací dovednost se dále individualizuje. Hodnotící a známkové
„standardy psacích dovedností“ (rychlost a úprava) by tedy měly být v průběhu další školní docházky
tolerovány a zohledňovány, protože na nich i závisí praktická využitelnost samostatného zápisu obsahu
učiva v různorodých vyučovacích předmětech. Dívčí psací dovednost se po absolvování ZŠ
individualizuje stejně jako u chlapců, jenže to se už vlastně školský standard písma dávno nehodnotí.
Používá se jen v grafologických rozborech v dospělém věku a naznačený trend další věkové
individualizace v dospělosti tuto oprávněnost a možnost potvrzuje.
Konstruktová validita procesů STUDU a VINY
Provedli jsme testování dvou hypotéz (odborných diagnostických konstruktů) Lawrene E. Shapiro,
které jsou publikovány v knize Emoční inteligence dítěte a její rozvoj, Portál 1998, strana 65, ohledně
problematiky studu a viny.
•
•
•
•
Věk: 8 až 65 let
Počty: 8 až 19 let 25 000, 20 až 65 20 000, Celkem 45 000
24
Oba procesy jsou ve zmíněné publikaci identifikovány pouze pro dětský věk. Dovolili jsme si
experimentálně testování hypotéz rozšířit i na věkovou skupinu dospělých díky tomu, že v běžné
empirii se oba procesy u dospělých lidí obdobně vyskytují.
STUD – validován slovním objektem Stydím se
V publikaci je stud definován jako „Druh extrémních rozpaků, které se objeví, když mají děti pocit,
že nejednaly tak, jak to od nich druzí lidé očekávají.“
L.E. Shapiro předpokládá a experimentálně dokazuje, že východiskem objevení se psychického
procesu, který je pojmenován jako STUD(Emoční inteligence dítěte a její rozvoj, Lawrence E. Shapiro,
Portál, 1998, ISBN:8071782386, 9788071782384), je konfrontace mezi reálným chováním dítěte a
známou či očekávanou kvalitou chování, jejíž hodnoty „nastavili druzí lidé“.
Vychází tedy z předpokladu, že dítě musí být schopno jak rozpoznat a uvědomovat si své vlastní
chování (kvalitní sebereflexe), tak musí být schopno rozpoznat a uvědomovat si měřítka nastavená „ z
vnějšího skupinového světa lidí“ (kvalitní posouzení). Z vývojového hlediska by tedy stud byl vázán až
na věk, kdy je dítě schopno uvědomování si a hodnocení rozdílů mezi různými druhy chování člověka.
V této fázi nebudeme s takovým tvrzením polemizovat, abychom udrželi již tak složitou problematiku
na relativně uchopitelné bázi.
V diagnosticko-intervenčním systému Barvy života (dále DIS BŽ) jsou pro zjišťování
„vnější realizační skupinové normy a kvality emočního přijetí a hodnocení“ definovány primárně barvy
modrá a žlutá, vzájemně spojené do asociačního páru. Klíčovými slovními pojmy pro měření
kvality takových vnějškově nastavených pravidel, pak slovní objekty Smím a Nesmím v sociálním
subsystému vědomí. Takto komplexní a již integrované sebereflexní posuzování (způsob + význam
chování) by mělo být „automatizovaně vkomponováno“ do celkového sebepojetí (Jáství), což
v systému DIS BŽ reprezentuje měření centrálního vztažného slovního objektu JÁ
Dochází-li skutečně k takovému sebereflexnímu posuzování v integrovaném vědomí dítěte
při reálně probíhajících činech (hodnocení svého chování na základě stanovených norem jinými) a tím
k vyvolání nebo nevyvolání procesu studu, měl by být tento „dynamický asociační stereotyp“ při
použití DIS BŽ měřitelný. Pokud bychom chtěli diagnosticky odlišovat, zda se proces studu bude více
manifestovat tělesnými anebo psychickými projevy, museli bychom k testování hypotézy použít i další
dva centrální vztažné slovní objekty Moje tělo a Moje psychika. Pro tento účel pracujeme pouze se
slovním objektem Já.
Objekt Já (centrální vztažný objekt vnitřní identity a integrity vědomí = uvědomovaný psychický
konstrukt všech čtyř základních subsystémů vědomí) by měl pak vykazovat s objektem Stydím
se (topický slovní objekt pro měření procesu či probíhání studu)souvztažnost (korelaci) na úrovni
vzniku skupinového jevu (L.E. Shapiro avizuje, že jde o proces vlastní všem dětem).
Kvalitativně číselná hranice souvztažnosti, která v systému DIS BŽ musí být naměřena, aby
avizovala, že se skutečně jedná o skupinově druhový jev (probíhá u všech dětí), byla standardizací na
velkém vzorku dětí i dospělých (viz popis v úvodu) stanovena na +0,650pro všechny používané slovní
objekty. Nedosahuje-li měření souvztažnosti objektů mezi sebou této číselné hranice, avizuje to proces
individualizovaný (vlastní různému počtu jedinců) a ne skupinově druhový (vlastní populaci či věkové
skupině jako celku).
Reálně byla systémem DIS BŽ naměřena korelace barvově asociačních profilů mezi objekty Já a
Stydím se u dospělé populace +0,6571 a u dětské populace +0,7192. Obě číselné hodnoty toto
kritérium tedy splňují, přičemž u dětí je dosaženo vyšší kvality těsnosti či souvztažnosti.
Stud byl systémem DIS BŽ identifikován jako jev skupinově se vyskytující, a to jak u dětí, tak
dospělých. Lze tedy uvažovat o tom, že člověk má obecně (bez ohledu na věk) vkomponován proces
25
studu do sebereflexního hodnocení a lze s ním počítat při jakékoli práci se skupinami jako intervenující
proměnnou.
Z provedeného testování hypotézy studu L.E. Shapiro (viz zmíněná publikace) za pomoci techniky
CA lze konstatovat, že zmíněný jev je reálně asociačně měřitelný.
VINA – validován slovním objektem Moje vina
Ve zmíněné publikaci je vina definována tak, že „se objevuje, když děti nesplní své vlastní vnitřní
normy jednání.“
L.E. Shapiro předpokládá, že východiskem objevení se psychického procesu, který je pojmenován
jako VINA, je konfrontace mezi reálným chováním dítěte a známou či očekávanou kvalitou chování,
jejíž hodnoty „si nastavilo dítě samo sobě“.
Vychází tedy z předpokladu, že dítě musí být schopno jak rozpoznat a uvědomovat si své vlastní
chování (kvalitní sebereflexe), tak musí být schopno rozpoznat a uvědomovat si měřítka nastavená pro
toto chování „ sobě samému“ (kvalitní introspekce).
V systému DIS BŽ jsou pro zjišťování poznaných a uvědomovaných měřítek „vnitřního
autonomního světa“ definovány primárně barvy zelená a červená vzájemně spojené do asociačního
páru. Klíčovými objekty pro měření kvality takových vnitřně nastavených pravidel pak slovní
objekty Umím
–
Neumím v mentálním
subsystému
a
propojením
s objekty Chci
–
Nechci v energetickém subsystému vědomí. Takto komplexní a již integrovaná sebereflexní
introspekce by měla být „automatizovaně vkomponována“ do celkového sebepojetí (Jáství), což
v systému DIS BŽ reprezentuje centrální vztažný slovní objekt JÁ.
Dochází-li skutečně k takové sebereflexí introspekci v integrovaném vědomí dítěte při reálně
probíhajících činech (hodnocení svého chování na základě stanovených norem sobě samému) a tím
k vyvolání nebo nevyvolání pocitu viny, měl by být tento „dynamický asociační stereotyp“ při použití
DIS BŽ měřitelný.
Objekt Já (centrální vztažný objekt vnitřní identity a integrity vědomí = uvědomovaný psychický
konstrukt všech čtyř základních subsystémů vědomí) by měl pak vykazovat s objektem Moje
vina (topický slovní objekt pro vyjádření procesu viny) souvztažnost (korelaci) na úrovni vzniku
individuálního jevu, který je ovšem také podle L.E. Shapiro vlastní všem dětem.
Kvalitativně číselná hranice souvztažnosti, která v systému DIS BŽ musí být naměřena, aby
avizovala, že se skutečně jedná o individuálně druhový jev, byla standardizací (viz vzorek u analýzy
objektu Stydím se) stanovena pod +0,200.
Reálně byla systémem DIS BŽ naměřena korelace barvově asociačních profilů mezi objekty Já a
Moje vina u dospělé populace +0,0306 u dětí pak +0,1018. Obě číselné hodnoty toto kritérium jasně
splňují. Vina tedy byla systémem DIS BŽ jak u dětí, tak u dospělých identifikována jako jev měřitelný,
ale ryze individualizovaně specifický.
Vina byla systémem DIS BŽ identifikována jako jev vyskytující se individuálně, a to jak u dětí, tak
dospělých. Lze tedy uvažovat o tom, že člověk má obecně (bez ohledu na věk) vkomponován proces
viny do sebereflexně introspektivního hodnocení a lze s ním počítat při práci s jednotlivcem jako ryze
individuální intervenující proměnnou.
Z provedeného testování hypotézy viny L.E. Shapiro (viz zmíněná publikace) za pomoci techniky
CA lze konstatovat, že zmíněný jev je reálně asociačně měřitelný.
26
Přehledová tabulka:
Proces
STUD
VINA
Korelace Já - děti
+0,7192
+0,1018
Korelace Já - dospělí
+0,6571
+0,0306
Typ proměnné
skupinová
individuální
Obdobným způsobem lze psychometriky konstruktově validovat jakékoli další slovní objekty, které
jsou standardně využívány při snímání technikou CA a k nimž je v databázi společnosti
DAP Services a.s. uloženo dostatečně velké množství záznamů barvových trojkombinací.
Na tomto základě je pak možno konstruovat slovně významové faktory (soubory o více slovních
objektech zaměřených na specifickou oblast chování jedinců i skupin), které vykazují
dostatečně vysokou vnitřní souvztažnost měření (reliabilitu nad 0,95). Tohoto jevu je společností
následně využíváno při tvorbě různých specifických produktů (stresový potenciál, adaptační potenciál
apod.).
Trendy obsahově síťových vazeb lidského vědomí
•
•
•
•
Věk: dospělá populace
Počty: 36 000 snímků, 87 objektů snímání
Na základě nejnovějších analýz vzorku dospělých mužů i žen jsme sestavili možnost měření a
zobrazování trendů v síťových vazbách lidského vědomí do šesti základních kategorií. Celé pojetí
síťových trendů stojí na poznatku toho, že měřený korelační koeficient CA profilů používaných
klíčových slov se pohybuje v reálně matematicky existujících hodnotách pouze u velmi malého
množství podnětů bez ohledu na pohlaví, a to u slov Námaha, Kontrola, Konkurence, Stydím se, Riziko
a Piju. Všechna další používaná a analyzovaná slova s dostatečným množstvím barvových
trojkombinací v naší databázi nevykazují distribuční Gaussovo rozložení podle významnosti a překračují
měřitelnou hranici korelací +1,0.
Dalším zjištěním je pak to, že síťové vazby vědomí těchto 6 klíčových slov se liší podle pohlaví,
přičemž základ odlišnosti stojí na poznatku, že mužské a ženské vědomí vykazuje specificky odlišnou
strukturu vazeb pro objekt Riziko.
27
Šest smysluplných a měřitelných položek lidského vědomí:
1. Realističnost – položka se skládá ze souhrnného profilu tří klíčových slov Námaha + Kontrola
+ Konkurence, která vykázala reálná rozpětí měření i co do statisticky významného rozložení
korelací do pásem normální distribuční křivky (Gaussova) a zároveň nejvyšší hodnoty korelační
souvztažnosti mezi sebou navzájem.
2. Sebezáchova – položka se skládá ze souhrnného profilu tří klíčových slov Samota + Můj strach
+ Moje bolest, které vykázaly nejvyšší stresově sebeobrannou aktivitu a zároveň vysokou
korelační souvztažnost mezi sebou navzájem.
3. Sebeodměna – položka se skládá ze souhrnného profilu tří klíčových slov Hladím se + Úspěch
+ Piju. První dvě klíčová slova vykázala nejvyšší mozkově asociačně měřitelnou souvztažnost s
pocity slasti, štěstí a prožívání příjemnosti. Třetí klíčové slovo je k nim přiřazeno jako
reprezentant reálné měřitelnosti. Zároveň všechny tři vykazují dostatečně vysokou korelační
souvztažnost mezi sebou navzájem.
4. Sebepojetí – položka se skládá ze souhrnného profilu tří klíčových slov Já + Moje tělo + Moje
psychika, které již od útlého dětství vykazují silnou autonomní nezávislost ve vědomí a tvoří
základní celek centrálních pojmů pro vyjádření podstaty specificky lidského vědomí, přičemž
vykazují dostatečně vysokou korelační souvztažnost navzájem mezi sebou.
5. Korekce – položka se skládá ze souhrnného profilu dvou klíčových slov Stydím se + Moje vina,
která vykázala specificky lidské korekční mechanismy a to skupinového (Stydím se) a
individuálního typu (Moje vina) + klíčové slovo Sebeřízení.
6. Riziko – položka je tvořena pouze profilem klíčového slova Riziko, které jednak vykázalo reálně
měřitelnou škálu rozpětí korelací, zároveň je obecně uznáváno, jako trvale přítomná
intervenční hodnota v prostředí po dobu celého evolučně vývojového procesu lidského vědomí
a navíc vykázalo svou specifickou síťovou strukturu souvztažností zcela odlišnou od dalších
pěti reálně měřitelných klíčových slov.
Těchto šest položek tvořených souhrnnými CA profily jsem koreloval se sumární platformou CA
profilů všech používaných klíčových slov (CA život) + sumární platformou CA profilů všech klíčových
slov ryze popisujících tělesné orgány. Výsledky jsou použity jako „poměřovací norma souvztažnosti“ do
sestaveného pavoukového grafu pro měření skupinových trendů. Pro měření jednotlivců jsem
simulačně „poměřovací korelační normu souvztažností“ nastavil (ponížil) o mínus 0,1500, protože
prozatím svými analytickými prostředky nejsem schopen přesně matematicky normu pro jednotlivce
vytvořit.
Ukázka reálného měření skupinového trendu u slova Skutečnost:
28
•
•
Interakční rovnováha Skutečnosti v našem vědomí stojí na kvalitě a množství procesů
sebeodměny (genotypového i fenotypového druhu).
To co interakčně a přesahově prezentujeme do vnějšího prostředí jako „objektivní Skutečnost“
je pouze individualizovaný obraz našeho sebepojetí, které si vytváříme ve vnitřní realitě svého
vědomí na základě toho, jak silné máme sebezáchovné mechanismy pro zvládání a korekci
vnějšího životního rizika.
Závěr:
Naměřený výsledek dokladuje známý popis skutečnosti definovaný panem C.G. Jungem, že v
přísně psychologickém pojetí je jakákoli skutečnost ryze subjektivním výtvorem lidského vědomí a
nikoli záznamem objektivní reality. V jiné rovině naměřený výsledek koresponduje s poznatky D.
Dennetta ohledně využívání jazyka jako sebeprezentačně poznávacího a interakčního nástroje
evolučního vývoje člověka a jeho vědomí. Vedle toho lze upozornit na ten fakt, že naměřený výsledek
koresponduje s faktem, který do fyziky vnesl pan A. Einstein, že jakýkoli měřený objekt musí
zahrnovat realitu pozorovatele, jako prvek relativizující vztah subjektu a objektu.
Validace Faktoru vlivu
Speciální potřeby člověka promítající se do kvality a strategie asociačních voleb
Potřeba vlivu
Všichni chceme být vlivní, a to co nejvíc. A stejně tak potřebujeme prosadit sami sebe, a to svoje,
takoví jací jsme, jak nám to vyhovuje, jak to umíme a jak tomu rozumíme. Prostě po svém. Pokud se
to daří ve shodě s okolím (rodiče, sourozenci, kamarádi, učitelé, spolupracovníci) a na ceněných
aktivitách (vyučovací předměty, koníčky, volná zábava, rodinné povinnosti, práce), pak nemáme
důvody zbytečně protestovat, bát se, nedůvěřovat a následně podvádět nebo zkreslovat, zatajovat,
beze smyslu prověřovat, zuřivě bojovat, propadat depresi, nebo se cítit na všechno sám. Jednoduše
řečeno být existenčně ohroženi ve svém pojetí vlivu. To jestli se nám svoje pojetí vlivu daří anebo
nedaří životně prosadit a obhájit pak souvisí se dvěma podpůrnými procesy:
29
1. kvalitě hodnocení a přijímání
Stejně jako chceme být vlivní a mít před ostatními co nejvyšší cenu, tak toužíme a potřebujeme
být hodnoceni ze strany ostatních. A to hlavně od těch, které máme rádi, obdivujeme je, potřebujeme
je a chceme být co nevíce z jejich strany přijímáni. Jenže to hodnocení si přejeme bohužel jen kladné,
pochvalné, pozitivní. Ostatní je proti nám. Jakákoli kritika, výtka a negativní hodnocení nás bolí. Cítíme
to jako nespravedlivé, potupné, trestající a záměrně škodlivé vůči nám. A tomu se prostě chceme
vyhnout. Když je toho negativního hodnocení v našem životě moc, tak podlehneme klamu, že různé
druhy pomsty jsou to nejsprávnější, co si ta druhá strana zaslouží. Prostě odveta. A když se
nemůžeme pomstít „těm silným“, tak alespoň těm slabším anebo tam, kde se nám to jeví
nejsnadnější.
2. kvalitě ochrany a obrany
Kdo by neznal ve svém životě spoustu situací, o kterých ví, že na ně nestačí. Že jsou nad jeho síly,
i když si moc přeje a chce je zvládnout, vydržet, pokořit a zvítězit. Přece vítězové jsou slavní,
obdivovaní, mocní a bohatí. U sebe to sice většinou víme, ale druhým se s tím pokud možno
nechlubíme. Maximálně těm nejbližším a největším kamarádům a přátelům, kde máme jistotu, že nás
nepodrazí, anebo to na nás neprozradí. A tak se před důsledky takových zklamání prostě chceme
ochránit předem – prostě si jakkoli to vítězství pojistit. Čestně přípravou, tréninkem, makačkou, ale i
nečestně tajnou domluvou, pomluvou, intrikami – anebo, když už nastanou, tak se bráníme.
Vymlouváme se, omlouváme se, vysvětlujeme, zuříme, zdůvodňujeme proč to nejde, napadáme
anebo ty ostatní odepisujeme a vyřadíme je různě ze svého života. Hlavně však balamutíme, a to
nejvíc sami sebe.
•
•
•
•
Věk: 20 let a výše
Počty: 9 000 snímků, mírně převažovaly ženy 53%
Závěry podkladové analýzy:
1. dospělá populace, která se hypoteticky snaží ovlivnit barvově asociační volby pomyslnou
diferenciací na „ty správné a špatné“ vykazuje narušenou realizačně asociační plynulost
vědomí u trojice slovních objektů Riziko – Moje chyby – Stydím se.
2. dospělá populace používá při úmyslném i neúmyslném uplatňování výše popsaných potřeb
šesti barvových trojkombinací (tedy 10,7% z 56 možných) k tomu, aby se před světem tzv.
„schovala za clonu iluze“ o předpokládaných pozitivních barvách. Příroda bohudík takovou iluzi
dobrých a špatných barev nejen nezná, ale ani neuplatňuje. Pokud analyzujeme muže a ženy
zvlášť, pak se ještě specificky ukážou další 2 u žen a 3 u mužů.
3. Další podrobnější analýzou se pak ukázaly následující spojitosti:
• podkladovými, ale velmi hluboce před okolním ohrožujícím světem „utajovanými“
asociačními mechanismy se staly apriorní sebeobrana v kombinaci s výraznými
ambicemi
• vztažnou skupinou, ke které se tyto mechanismy navazují je Moje rodina (narušení jak
role mámy – „ochrana jistým vztahem“, tak role otce – „moudrý rádce a kouč“)
• vztažným formativním procesem, ke kterému se tyto mechanismy navazují je
Výchova (zúžení do formy „tlak na povinnosti a výkon bez chápání smyslu“)
• vztažnými podmínkami, ke kterým se tyto mechanismy navazují, je existenční
ohrožení konkurencí.
Nově měřený „Faktor vlivu“
30
Sestavili jsme na základě těchto zjištění nový sémantický faktor z osmi klíčových slovních objektů,
které jsou běžně využívány (Riziko, Stydím se, Moje chyby, Námaha, Moje vina, Moje rodina, Výchova,
Konkurence) a vytvořili jeho souhrnný barvově asociační profil ze všech voleb dostupných k těmto
slovům v databázi dospělých snímků. Tím jsme stanovili hypotetický asociační profil 56 barvových
trojkombinací, podle kterého jsme prověřili výše zmíněný náhodně vybraný vzorek dospělých
jednotlivců. A tady jsou dosažené výsledky. Průměr korelace = 0,3700, Odchylka = 0,2006.
Naměřený výsledek rozložení je velmi uspokojující i přesto, že výsledná křivka je mírně četnostně
zploštělá na straně velmi vysokých hodnot korelací (nad +0,800). Čtyřmi svislými a plnými čarami v
grafu jsou označeny hranice +/- 1 a 2 sigma (odchylek) od průměru (ten je označen čarou
přerušovanou). Samotná hodnota naměřeného průměru leží v pásmu nízké korelace (+0,3700), takže
můžeme konstatovat, že vytvořený faktor měří ryze individuální lidskou potřebu vlivu a jeho rozlišovací
schopnost je velmi kvalitní (rozpětí naměřených hodnot), čímž poskytuje možnost pravděpodobnostně
diferencovaného měření.
Na základě výsledků tedy můžeme sestavit kvalitativní škálu potřeby vlivu, či strategie ovlivňování
barvově slovních asociací při snímání technikou CA a zcela standardně ji výsledkově u dospělé
populace využívat a vyjadřovat. Škála se pohybuje od vysoce nezávislé a individualizované strategie
voleb na straně jedné (až záporná korelace s faktorem vlivu) po vysoce záměrnou a unifikovanou
strategii asociačních voleb na straně druhé (vysoká korelace s faktorem vlivu). Nejvyšší četnost
(65,8% hodnot) se pak rozprostřela v běžném širokém průměru s intervalem korelací od 0,1695 až po
0,5707.
Vzhledem k tomu, že celý objektově komunikační model vědomí byl navržen a sestaven jako
souhrn neustálých dynamických interakcí se svým okolím, ptejme se, co nám takové měření přinese
pro praxi.
Reálný kvalitativní přínos bude v tom, že každý člověk je svým snímáním barvově slovních asociací
identifikovatelný v tom, jak malou, anebo velkou potřebu vlivu vůči svému okolí má a naopak jak
malou anebo velkou potřebu vlivu vůči němu vyjadřuje jeho okolí. Tedy v jakých interakcích je daný
člověk „zvyklý dlouhodoběji žít“. Znázorněme si to zjednodušeně dvěma protikladnými interakčními
silami:
stoupání individuální potřeby a životní strategie „mít na své okolí co největší vliv“
31
stoupání individuální potřeby a životní strategie „přenechat co největší vliv svému okolí“
Z grafu vidíme, že máme malou skupinku dospělých lidí, o kterých se dá říci, že takovou potřebu
sami za sebe mají tak individualizovanou a mizivou, že vliv zcela přenechávají svému sociálnímu
prostředí (četnost v grafu zcela vlevo). Taková životní situace jim může, ale taky nemusí vyhovovat.
Pokud jim vyhovuje, tak se jí nijak nebrání a z hlediska okolí se taky „vůbec nic neděje“. Svůj vliv mají
zacentrovaný do nějaké vysoce specifické oblasti, která není mezi lidmi nijak běžně rozšířená a okolí to
prostě jen neví, nevnímá, toleruje anebo dokonce oceňuje (to je lepší varianta). A jinak jsou to prostě
„totálně hodní, podrobivší a podřizující se lidé“, kterých si často ani nevšimnete. Označme si takový
naměřený výsledek jako „strategii neviditelnosti“.
Horší je to v případě, když jim takové „rozložení sil vlivu“ nevyhovuje. Jejich obrany a pokusy
změnit poměr sil ovšem zcela ztroskotávají. Z původně vysoce formativního a přijímaného vlivu (viz
popis bodu tři v podkladové analýze) se stane vliv interakčně deformující až životně dezintegrující. V
empirické praxi jsou to pak lidé s těžkými funkčními poruchami sociálního soužití ve smyslu osamělosti
a uzavřenosti. Označme si tedy takový naměřený výsledek jako „strategii sebeničení“.
Další skupina dospělých lidí (četnost v grafu mezi silnými čarami vlevo) je již četností o něco větší
a vyjadřuje i o něco vyšší potřebu svého individuálního vlivu na sociální okolí. Přesto stále a masivně
převažuje interakční vliv okolí. A opět, tak jako v prvním případě, jim taková životní situace může, ale i
nemusí vyhovovat. Pokud jim vyhovuje, tak si žijí svůj život, mají svoje soukromé libůstky a často i
zvláštní zájmy, které nikoho neprovokují, ale taky téměř nikoho nezajímají. Označme si ji jako
„strategii nenápadnosti“.
V opačném případě, kdy se jedinec takové situaci brání a nadměrný vliv okolí prožívá jako silně
omezující i poškozující, ale poměr sil není schopen zvrátit, dochází k dlouhodobě rostoucí životní
nespokojenosti nemající východisko a reálné řešení. Označme si tento jev jako „strategii utrpení“. V
empirické praxi jsou to lidé s různorodými vleklými a prapodivnými životními problémy, které jim
přinášejí psychické i tělesné utrpení, bolesti a strasti, na které sami nestačí, skrývají je a zároveň od
svého okolí nedokážou přijímat i dobře míněnou pomoc a zájem. Najdeme mezi nimi valnou část
chronických „klientů a pacientů“.
Suverénně největší část dospělých lidí tvoří skupinu (střed plochy grafu mezi dvěma vnitřními
plnými čarami), která se snaží o to, aby si svůj vliv a potřeby vybalancovala s vlivem a potřebami
svého okolí. Jak postupně stoupá naměřená korelace s faktorem vlivu, tak stoupají i jejich individuální
potřeby vliv mít a získávat. Pomyslně se pak dělí na dvě zhruba stejné poloviny, kdy jedna je při jeho
získávání pasivnější (vlevo od přerušované čáry) a druhá aktivnější (vpravo od přerušované čáry).
A protože stále zůstáváme věrni zákonitosti toho, že jim taková životní situace může a nemusí
vyhovovat, označme si ty životně spokojenější (nikoli jen ty pasivnější) tak, že vyznávají a uplatňují
„strategii volené možnosti“. Žijí převážně ve shodě se sebou i svými představami o potřebě vlivu,
nenárokují si něco víc, než co cítí, že jim patří a pro své okolí se jeví jako pohodoví, přijatelní a
tolerantní. Velmi jednoduše by se dalo říci, že jsou to lidé, kteří znají „svoji míru možností“, kterou umí
i životně kvalitně uplatnit.
Vedle toho je ovšem i v tomto pásmu velká skupina lidí, kterým taková životní situace různorodě
nevyhovuje a cítí, že jejich bilancování vlivu já – okolí vyvážené není. Drtivě nejčastěji tuto
nevyváženost vidí pro ně v nevyhovujících podmínkách, které jsou namířeny v jejich neprospěch.
Označme si je tak, že uplatňují „strategii omezené možnosti“. Je to prostě ona velká armáda běžných
životních nespokojenců, kteří svět kolem sebe vnímají a vidí vždy z té horší stránky a jedním z jejich
nejčastěji užívaných slov je KDYBY…. Jenže ouha. Když jim okolí vyjde vstříc a podmínky vyrovná na
jejich bilanční hladinu proklamované rovnováhy, k žádné trvalejší spokojenosti nedojde. Velmi brzy se
objeví jiné KDYBY a kolotoč pocitů nespokojenosti, nevhodnosti podmínek, promarněných příležitostí a
„vlády vlivu druhých“ je tady znovu.
32
Teď jsme se již přehoupli zcela na pravou stranu grafu mezi dvě silné čáry. Tady najdeme již
počtem menší skupinu lidí, která svou individuální potřebu vlivu má významně vyšší a přirozeně ji chce
ve svém okolí uplatňovat. Jsou to lidé, kteří jsou silně přesvědčeni o svých představách a kvalitách,
cítí, že mohou a mají svému okolí co dát, snaží se dosáhnout vyšších společenských pozic a
individuálního uznání. Často dokáží být svému okolí oporou i vzorem, kam a jak se to dá pracovně i
společensky „dotáhnout“. I tady však platí, že jsou mezi nimi takoví, kteří svého vlivu dosahují prostě
tím, jací reálně jsou a co dokážou pro ostatní udělat. Označme si je tak, že jde o lidi se „strategií
autentického vlivu“. Jejich silnou životní stránkou je to, že okolí jim to nezávidí a nemá pocit, že je to
na jejich úkor.
Ta druhá skupina by takovou pozici, uznání a vliv chtěla dosáhnout také, ale prostě a jednoduše
řečeno, někde a něco jim k tomu chybí a bohužel chybět bude. A tak se snaží ten svůj „malý
handicap“ za něco schovat. A to něco jsou obecně ceněné a uznávané hodnoty, obecně potřebné a
společensky preferované činnosti či posty. Prostě hledají své „místo na slunci vlivu“ tam, kde se
mohou zaštítit formálně platnými pravidly a řádem. A aby se tak svému okolí mohli jevit, musí začít
„hrát svou společenskou hru potřebnosti, přijatelnosti a nezastupitelnosti“. Prostě se do takové role
stylizují. A je jedno, jestli je to hra vykalkulovaná anebo z větší části neuvědomovaná. Označme si je
tak, že uplatňují „strategii formálního vlivu“.
Poslední skupinou lidí (v grafu zcela napravo až za druhou plnou čarou) jsou ti, jejichž potřeba
vlivu je tak mocná, že jsou pro to schopni udělat cokoli. Prostě potřebují mít vysoký vliv vždy a všude,
ať na to mají nebo ne, ať jsou podmínky jakékoli, ať jsou v jakémkoli pracovním, profesním a
společenském postavení. Ústředním motivem jejich vědomí je jejich vysoká cena, které se nedokážou
zříct a nemají na ni reálný náhled. Označme si tuto skupinu lidí tak, že uplatňují svoje životní pojetí
vlivu jako „strategii totální moci“. A protože jsou na tuto snahu hodně uvzatí, jsou tím taky pro své
okolí hodně viditelní. A kdo má moc, tak má i pravdu. A kdo má pravdu, tak toho se má poslouchat a
ne po něm chtít, aby naslouchal okolí on.
I zde však platí pravidlo, že se to jedněm může dařit víc a druhým méně, a proto se mezi nimi
generuje i početně malá skupinka takových, kteří jakoukoli otevřenou konfrontaci vlivu s okolím
neunesou, vždy ji skrývají anebo se jí vyhýbají, a tak jim nezbývá nic jiného než se zuřivě či zoufale
životně bránit tak dlouho až upadnou do „strategie nemoci z vlivu“.
Postupně jsme si tedy v dospělé populaci vymezili základní podstatu deseti různorodých životních
strategií, které se promítají a dají vyhodnocovacími postupy „vyčíst“ ze zvoleného způsobu barvově
asociačních voleb a jsou experimentálně vytvořeným faktorem vlivu přesně měřitelné.
Přehledová tabulka charakteru asociačních voleb
1. pásmo
2. pásmo
3. pásmo
4. pásmo
5. pásmo
rozpadlá
neuspořádaná
pružná
uspořádaná
rigidní
Osobní vliv
mizivý
nízký
běžný
zvýšený
vysoký
Vliv okolí
vysoký
zvýšený
běžný
nízký
mizivý
Styl volby
dezintegrační
oslabený
možnostní
stylizační
manipulační
Struktura volby
Ale pozor, čistě z didaktického hlediska jsme u žádné strategie neuplatnili ještě další rozměry
lidského vědomí. A to míru etiky, způsoby zacházení s pravidly, dispozic ke stresu, adaptabilitu,
konstruktivní typy chování, sdílené sociální klima a tendence k životně náhražkovým aktivitám. Tyto
jevy ve snímku měříme zcela samostatně.
33
Validační proces o vlivu počtu používaných slovních objektů ve snímacím modulu
Provedená analyticko statistická studie (viz její technický popis) nás opravňuje ke konstatování
několika skutečností, které se promítají do běžné praxe při používání techniky barvových asociací
(technika CA) a měření kvality potenciálu lidského vědomí.
S narůstajícím počtem použitých slovních objektů se hodnota naměřeného výsledku u jednotlivců i
skupiny neustále zpřesňuje. Již při použití slovního modulu o počtu 40 slovních objektů je výsledná
hodnota natolik matematicky přesná, že ji lze považovat za reálně bezpečně platnou a opakovaně
ověřitelnou.
Simulací intervenujícího vlivu každého dalšího použitého slovního objektu nad jejich základní počet
15 (do něho jsou zahrnuty slovní objekty rozhodovacího modelu TEMS – 9 objektů, centrální objekty –
4 a dva objekty vztahující se k nezávislým neuronovým mozkovým sítím pro řeč, Myslím a Mluvím) se
jasně prokázala ta skutečnost, že jednotlivé slovní objekty mají rozdílnou intervenční váhu pro vznik a
měření kvality asociačních procesů lidského vědomí. Jsou tedy schopny přesnost výsledku rozdílně
ovlivňovat. Byly naměřeny dva základní trendy.
Slovní objekty s výrazným vlivem a slovní objekty s minimálním vlivem na výslednou přesnost
naměřené korelační hodnoty. V běžné praxi je tedy nutno pro přesnost a bezpečnou platnost výsledku
zachovávat jejich proporcionální zastoupení ve snímacím modulu, aby bylo co nejvíce podporováno
zjištění konstatované o počtu slov snímacího modulu. Vzhledem k tomu, že je nám jejich intervenční
vliv již přesně a měřitelně znám, je možné tuto podmínku automaticky počítačově zajišťovat,
kontrolovat a vyvažovat.
Třetí v praxi použitelný a užitečný výsledek pak přinesla provedená studie v tom, že při
opakovaném snímání jednotlivce i skupiny totožným slovním modulem v jiném čase, je možno
naměřené rozdíly v hodnotách považovat za důsledek kvalitativních změn vědomí daného subjektu v
kontextu a rámci jeho interakčního fungování v životě. Tím pádem je možno provádět se snímanými
subjekty společnou empirickou zpětnou vazbu a kontrolu situací, událostí, prožitků i chování, které v
daném mezičase proběhly a co nejvíce tento intervenční vliv objektivizovat. To je pak schopno tvořit
platformu aktivně uvědomované korekční komunikace a přispívat k procesu sebepoznávání kvality
svého života. Tato premisa je definována jako jeden ze základních cílů při používání techniky barvově
slovních asociací a objektově komunikačního modelu vědomí.
34
Výše uvedené zjištění a konstatování podporuje již dříve matematicko statisticky ověřený
poznatek, že relativně „pevný bod“ lidského vědomí je, bez ohledu na věk a pohlaví, položen na
asociační ose tří slovních objektů: Já – Čas – Změna, což avizuje dva trendy lidského vědomí.
Schopnost se v čase měnit a schopnost se v čase přizpůsobovat.
Popis měření
•
•
•
•
Věk: děti 6 až 14 let
Počty: 14 195 snímků, každý snímek musí obsahovat volby na vybraných 59 slov (slova z
obecných slovních objektů použitých u evaluace škol)
Vybrali jsme základní skupinu 15-ti slov, ta obsahuje všechny slovní objekty faktoru TEMS (9 slov)
+ po jednom slovním objektu z faktorů Sebepojetí já, Sociopatomix, Vnitřní ztráty, Rodinné prostředí,
Procesy učení a Volné aktivity. Nyní jsme provedli korelace této skupiny z CA profily jednotlivců. V
dalším kroku jsme do základní skupiny přidali jedno další slovo z faktorů Sebepojetí já a opět provedli
korelace s CA profily jednotlivců. Postupně jsme přidávali další slova (postupně přes všechny
faktory) až do finálního počtu 59 slov.
Výsledné hodnoty jsme uložili do tabulky a pozorovali změnu průměrné korelace v závislosti na
počtu slov ve slovní skupině.
Asociační procesy a sémantická síť v somatickém subsystému vědomí
•
•
•
Věk: 21 až 65 let
35
•
•
Počty: 38 244 snímků, poměr pohlaví 1:2 ve prospěch žen, každý snímek musí obsahovat
volby na vybraných 93 slov
Pro vyloučení vlivu nerovnoměrnosti vzorku z hlediska pohlaví, bylo provedeno matematické
vyvážení kvantity asociačních voleb.
Budeme-li se specificky zabývat asociačními procesy pouze u somatického subsystému vědomí v
základních liniích vědomí jako celku (prozatím bez vazby na sémantickou strukturu asociací v
integrační, poznávací, činnostní a komunikační linii vědomí), pak nám k tomu dostatečně poslouží níže
uvedený graf šesti druhů procesů (somatizovaných konstruktivních typů chování) s jejich podílovým
zastoupením.
Dílčí závěry:
Výrazně nejsilnějším četnostně zastoupeným asociačním procesem dospělých lidí je somatizovaná
autoregulace (barvová trojkombinace 623, ve výkladovém modelu OKAV součinnost energetického a
mentálního subsystému, tedy propojení mezi autonomní a přesahovou částí vnitřní reality vědomí).
Podílově nejméně zastoupeným asociačním procesem je somatizovaná participace (barvová
trojkombinace 614, ve výkladovém modelu OKAV součinnost sociálního subsystému vědomí a interakcí
s okolím, tedy propojení mezi přesahovou částí vnitřní reality vědomí a okolním světem).
Mohli bychom tedy konstatovat, že somatický subsystém vědomí dospělých lidí jako takový se
uplatňuje daleko mohutněji na „vstupu“ interakcí do vědomí a zároveň zpracovává procesy uvnitř
celého vědomí v podobě součinnosti interakcí stimulace – strukturace – sociální vazba, přičemž
nejvyšší podíl v konektivitě zapojení nesou mentalizační procesy včetně emotivity a sociálního zrání
(Lidství: neuronální koreláty, František Koukolík, Galén, 2010 ISBN:807262654X, 9788072626540). Na
druhé straně mnohem nižší podíl aktivity vykazuje „na výstupu“ interakcí vědomí do vnějšího okolního
světa, přičemž zároveň nejnižší podíl v konektivitě nesou procesy přímé sociální vazby k okolí (viz
Koukolík, Sociální mozek 2006). Z hlediska úhlu pohledu časoprostorových kritérií na možné interakce
vědomí je vcelku snadné si uvědomit, že kvantitou i rychlostí budou vždy převládat ty, které se
odehrávají v malém, ohraničeném a vymezeném prostoru (uvnitř našeho mozku), než ty, které se
odehrávají ve velkém, nevymezeném a variabilním prostoru (ve vnějším existenčním prostředí) a jsou
závislé na přímé interakčně sociální vazbě.
Podívejme se nyní na to, kolik a kterých slovních objektů je těmito procesy statisticky velmi
významně zapojeno v sémantické struktuře vědomí. Celkově je takto zapojeno v síťové konektivitě 9
slovních objektů, což činí pouze 9,7% ze všech 93 analyzovaných slovních objektů vzorku. Samotný
somatický subsystém sumárně v celé bázi asociační konektivity vědomí pokrývá 20,5 % ve všech
procesech. Lze tedy předpokládat, že sémantická významnost se zúženě koncentruje do objektů, které
36
jsou vysoce významné na „interakčním vstupu“ do vědomí, na interakcích uvnitř vědomí a jen
částečně na „interakčním výstupu“ z vědomí.
Z centrálních objektů jsou to slovní pojmy Moje tělo, Hladím se. Z hlediska osob a skupin osob je
to objekt Muži*. Z hlediska existenčně zajišťujícího jsou to objekty Jím, Spím, Příroda, Majetek, Počasí.
Poslední statisticky vysoce významný objekt je výrazně povahy prostorově ohraničené a „známé“,
slovní pojem Doma.
Možná, že je pro čtenáře trochu překvapivé, že se zde nevyskytuje řada slovních pojmů, které
jsou tradičně považovány za existenčně a vývojově velmi významné. Některé z nich se umístily již jen
jako statisticky významné. Je jich celkově 14 (15,1% z 93 analyzovaných slovních pojmů) a tady je
jejich výčet: Já, Moje psychika, Čas, Svět, Táta, Námaha, Piju, Lidé, Energie, Máma, Slast, Cítím, Sex,
Moje obrana.
Pokud doplníme předešlý výčet o tyto sémantické objekty, pak to vypadá následovně:
•
•
•
•
Centrální objekty: Moje tělo, Hladím se, Já, Moje psychika, Čas, Energie. (jde o 6 objektů z 8,
které byly v dřívějších analýzách detekovány jako centrální objekty vědomí. Chybí pouze
Změna a Riziko).
Osoby a skupiny: Muži, Táta, Lidé, Máma.
Existenční zajištění: Jím, Spím, Příroda, Majetek, Počasí, Piju, Námaha, Cítím, Slast, Sex, Moje
obrana.
Existenční prostor: Doma, Svět.
Podívejme se, zda statisticky významně skórující objekty ze sémantické síťové struktury vědomí
pokrývají zároveň principiální východisko modelu OKAV ohledně zákonitostí asociačních procesů, tzv.
ukotvující triádu ČEP (Čas – Energie – Prostor). Všechny tři požadavky jsou zde splněny, přičemž
prostor je zde zastoupen jak individuálně ohraničeným, tak obecně neohraničeným prostorovým
objektem. Dalším východiskem modelu OKAV je integrita vědomí, která předpokládá zastoupení všech
tří základních sémantických objektů Já – Moje tělo – Moje psychika. I tento požadavek je zde zcela
splněn. Stejně tak bychom zde jasně identifikovali definovaný princip interaktivity a požadavku Já –
Non Já (vnitřní a vnější realita), princip hmotné a nehmotné povahy vnějšího existenčního prostředí,
metabolicky energetický a existenčně regenerační základ tělesna (Jím – Piju – Spím), konektivitu
pocitových složek odměňovacího mozkového systému (Hladím se, Slast, Cítím), stejně tak jako tři
základní evoluční principy expanze – replikace – sebezáchova.
Dá se tedy konstatovat, že somatický subsystém vědomí pokrývá obecně jak základní procesy
celého vědomí, tak se opírá v síťové neuronální konektivitě i o principiálně sémantické životní hodnoty
v dostatečně široké variabilitě a tím pádem vyhovuje i podmínce ohledně celostní měřitelnosti vědomí
definované A. Damasiem (Hledání Spinozy: radost, strast a citový mozek, Antonio Damasio, Dybbuk,
2004 ISBN:8090300197, 9788090300194), kdy je potřebné počítat se zastoupením obou základních
složek lidského vědomí Pocit – Postoj. Na základě těchto poznatků je možné předpokládat, že
somatický subsystém vědomí se lidsky (default) opírá o výše popsanou prožitkově sémantickou síť v
modelu OKAV.
Analýza slovního objektu Rodina a potvrzení statistickými funkcemi
Nechali jsme si zpracovat validaci korelačních počtů nad slovním objektem Rodina. Analýzu
zpracoval nezávislý statistik Mgr. Ernest Páleník.
•
•
37
•
•
Věk: 6 až 19 let, ZŠ a SŠ v ČR, každá věková kategorie 3 000 osob
Počty: 210 000; populační ročníky 2007/2011
Zpráva Ernesta Páleníka
POKUS S LINEÁRNYM MODELOM
> dat <- read.delim("rodina_bsa.txt")
> attach(dat)
> names(dat)
[1] "S6let"
"S7let"
"S8let"
[7] "S12let"
"S13let"
"S14let"
[13] "S18let"
"S19let"
"BSAprumer"
"S9let"
"S15let"
"S10let"
"S16let"
"S11let"
"S17let"
Plot(S6let, BSAprumer)
To rozloženie bodov naznačuje vhodnosť lineárneho trendu. Body sú koncentrované v spodnej
časti, v hornej časti vidno nejaké odľahlé hodnoty. Tak použijeme lowess vyrovnávaciu
neparametrickú krivku.
Plot(lowess(S6let,BSAprumer))
38
Vypočítame lineárny model:
> l1 <- lm(BSAprumer ~ S6let)
> summary(l1)
Call:
lm(formula = BSAprumer ~ S6let)
Residuals:
Min
-251.24
1Q Median
-54.25
-0.66
3Q
25.19
Max
611.63
Coefficients:
Estimate Std. Error t value Pr(>|t|)
(Intercept) 55.12355
27.36130
2.015
0.0489 *
S6let
0.79409 0.08136
9.760 1.6e-13 ***
--Signif. codes: 0 ‘***’ 0.001 ‘**’ 0.01 ‘*’ 0.05 ‘.’ 0.1 ‘ ’ 1
Residual standard error: 123.8 on 54 degrees of freedom
Multiple R-squared: 0.6382, Adjusted R-squared: 0.6315
F-statistic: 95.27 on 1 and 54 DF, p-value: 1.602e-13
Model je celkom dobrý, podľa koeficienta determinácie vysvetľuje 63,82 percent variability, Model
ako celok je validný podľa ANOVA testu, F štatistika je signifikantná, tak cez tie body v ten
predchádzajúcom grafe preložíme trendovú čiaru:
39
abline(l1,col="red")
Vyzerá to dobre, ešte urobíme analýzu reziduí, lebo predpokladom použitie lineárneho modelu je,
že reziduá sú normálne rozdelené (druhý graf), že predikované hodnoty versus reziduály (prvý graf)
nevykazujú nejaký výrazný trend a rozptyl reziduí by mal byť konštantný.
> par(mfrow=c(2,2))
> plot(l1, which=1:4)
40
Táto analýza reziduí prináša lepšie výsledky ako v Poissonovskom modeli, len tri pozorovania sú
extrémne, identifikujeme ich a vylúčime v ďalšom modeli ( druhý a štvrtý graf).
> BSAprumer[3]
[1] 777
> BSAprumer[7]
[1] 513
> BSAprumer[56]
[1] 1144
> l2 <- lm(BSAprumer ~ S6let, subset=-c(3,7,56), data=dat)
> summary(l2)
Call:
lm(formula = BSAprumer ~ S6let, data = dat, subset = -c(3, 7, 56))
Residuals:
Min
-165.656
1Q
Median
-46.910
3.708
3Q
30.454
Max
194.044
Coefficients:
Estimate Std. Error t value Pr(>|t|)
(Intercept) 63.1935
17.4152
3.629 0.000659 ***
S6let
0.7110 0.0574 12.386 < 2e-16 ***
--Signif. codes: 0 ‘***’ 0.001 ‘**’ 0.01 ‘*’ 0.05 ‘.’ 0.1 ‘ ’ 1
41
Residual standard error: 75.02 on 51 degrees of freedom
Multiple R-squared: 0.7505, Adjusted R-squared: 0.7456
F-statistic: 153.4 on 1 and 51 DF, p-value: < 2.2e-16
> par(mfrow=c(2,2))
> plot(l2, which=1:4)
Model ako celok je signifikantný, štandardná chyba modelu sa znížila zo 123,8 na 75,02, podiel
vysvetlenej variability vzrástol zo 63,82% na 75,05%, odľahlé hodnoty pozorovaní 4, 10 a 14 sú pod
1 Cookových vzdialeností. Zväčšil sa trend v rozptylovom diagrame odhadnuté hodnoty versus
reziduály.
Celkový záver:
Metoda CA v podstate ani nepotrebuje Lineárnu regresiu. Korelácia meria vzájomný vzťah dvoch
premenných. Čím väčší je korelačný koeficient, tým je vzťah tesnejší. Regresná analýza predpokladá,
že jedna z premenných je závislá - vysvetľovaná, a druhá nezávislá - vysvetľujúca. A v tomto prípade
ťažko povedať, ktorá je závislá a ktorá nezávislá. Preto dostávame tie zrkadlové výsledky. To je v
psychológii dosť bežné. V regresnej analýze je dobrý taký model, ktorý vysvetlí čo najviac variability,
má najmenšiu štandardnú chybu modelu, model ako celok je signifikantný a vypočítaný regresný
koeficent je tiež signifikantný. Koeficient determinácie R na druhú je vlastne umocnený r z korelačnej
42
analýzy na druhú. Má to potom aj svoju adjustovanú podobu, pre prípad, keď máš dvoj a viac
faktorovú regresnú analýzu. Každý regresný model je určitým zjednodušením reality, a práve
koeficient determinácie - označuje sa malé d povie, koľko percent variability ten model vysvetľuje.
Lebo regresná rovnica je takáto:
y = k.x + a to y to sú predikované hodnoty, sú to hodnoty preloženej regresnej čiary, k je
vlastne regresný koeficient, a to je konštanta. Možem povedať, aj to že y = vysvetlená variabilita +
nevysvetlená variabilita. Tá vysvetlená je daná to regresnou rovnicou.
Pre určenie tesnosti vzájomného vzťahu dvoch premenných postačí teda len korelačný koeficient.
Časová stabilita CA profilů
Průběžné sledování CA profilů a jejich časové stability (reliabilita)
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Pohlaví: žena
Věk: 32 let při prvním snímání
Vzdělání: vysokoškolské, titul Bc.
Stav: vdaná poprvé, cca 2 měsíce před prvním snímáním
Děti: bezdětná
Povolání: OSVČ v oblasti zdravotnictví
Bydlení: vlastní byt 2+1, ve velkém městě
V průběhu sledování bez závažných onemocnění či pracovní neschopnosti, pouze běžně
nachlazená, viróza a kolísající stupně pracovní únavy
Měření prováděno na kalibrovaném slovním modulu pro dospělé (108 slov).
Porovnání jednotlivých měření:
CA profil
17. 6. 2009
11. 10. 2009
18. 10. 2009
1. 11. 2009
10. 1. 2010
30. 5. 2010
17. 6. 2009
x
0,91769
0,87715
0,85821
0,69130
0,49304
11. 10. 2009
0,91769
X
0,95059
0,95550
0,79707
0,55664
18. 10. 2009
0,87715
0,95059
x
0,94510
0,80406
0,57148
1. 11. 2009
0,85821
0,95550
0,94510
x
0,86404
0,66196
10. 1. 2010
0,69130
0,79707
0,80406
0,86404
x
0,88766
30. 5. 2010
0,49304
0,55664
0,57148
0,66196
0,88766
x
Obecně lze korelační hodnotu ve výši 0,85 považovat za dostatečně stabilní jako oporu pro
interpretaci měřeného jevu, v tomto případě individuálního hloubkového profilu postojů jednotlivce (v
tabulce hodnoty označeny modře).
Pokud mezi dvěma snímky neuplynul delší časový úsek jak 3 kalendářní měsíce, naměřená
korelace tuto obecnou hranici většinou splňuje. Pokud se časový úsek mezi snímáním pohybuje do
jednoho kalendářního měsíce, naměřená korelace se vždy pohybuje nad hodnotou 0,90 a výše.
Zároveň lze jasně sledovat postupné klesání korelace prvního naměřeného CA profilu až k hodnotě
0,49 s posledním CA profilem v průběhu jednoho roku. To podporuje základní hypotézu navrženého
modelu OKAV, který nejen respektuje, ale přímo předpokládá interaktivní změnový potenciál lidského
vědomí v čase.
Využijme nyní pohledu na definici času, jejímž autorem je Jaroslav Pernica: „Čas lze definovat jako
jistý způsob vnitřního uspořádání informace. Bude plynout v takové množině informací, ve které každá
43
informace obsahuje všechny "předchozí". Množina tedy musí splňovat jistou pyramidovitou strukturu“
(Zdroj: http://vlada.bloguje.cz/830359-definice-casu.php).
Budeme-li předpokládat, že každé klíčové slovo (jeho sémantický význam) je zakódován
v dlouhodobé sémantické paměti člověka a barvová asociační trojkombinace nese naopak jeho
realizační (dějovou) paměťovou komponentu, pak opakované korelační porovnávání dosaženého
barvového profilu na stejná klíčová slova (kalibrované moduly) u stejného člověka nám bude
vypovídat o jeho změnách ve vnitřním strukturálním uspořádání těchto informací.
V případě, že korelace bude dosahovat dostatečnou hranici „neměnnosti“ (obecná hranice
korelace 0,85), můžeme prohlásit, že ve vnitřní strukturaci informací k příliš velké změně v čase
nedošlo. Naopak, čím více bude korelační hodnota klesat, bude se vnitřní strukturace informací měnit.
Tím bude docházet ke změně např. v hierarchickém a nebo preferenčním upořádání životních hodnot,
které jsou s daným klíčovým slovem v paměti strukturálně uloženy.
V našem případě prováděného měření, v jehož průběhu nedošlo v reálném životě sledované ženy
k žádným výrazným vnějším změnám (viz základní životní údaje), lze tedy konstatovat, že:
a) jeden kalendářní měsíc je v případě dospělého člověka velmi malý časový úsek na to, aby
v jeho individuální strukturaci informací došlo k nějak závažné a vnějškově postřehnutelné
změně (korelace CA profilů se pohybují nad hranicí 0,90 a výše).
b) V průběhu tří kalendářních měsíců již dochází k postupné změně vnitřní strukturace informací
(hodnot), ale ještě stále ji lze považovat za dostatečně stabilní a porovnatelnou (korelace CA
profilů se pohybuje kolem hranice 0,85).
c) každé další narůstání času mezi měřeními vykazuje neustále a relativně plynule se snižující
hodnotu korelace CA profilů, tedy jednoznačnou identifikaci změny v individuální strukturaci
informací a tím ke kvalitativní proměně např. hierarchie životních hodnot a k nim se vázajících
pocitů i postojů. Mezi snímky ze dne 17. 5. 2009 a 30. 5. 2010 se hodnota dostala až na
hladinu 0,493. V průběhu jednoho roku tedy došlo k jednoznačné kvalitativní změně ve vnitřní
strukturaci informací.
Vzhledem k tomu, že pravděpodobně nejde o strukturální změnu vyvolanou vnějšími životními
podmínkami, muselo dojít k této změně ze samotné vnitřní a vědomě registrovatelné iniciativy
měřeného jedince, tedy jeho pocitové roviny a zákonitě se bude projevovat i do pozorovatelné roviny
v oblasti chování.
Další měření nad jiným kalibrovaným slovním modulem (reliabilita):
Měření bylo opakovaně prováděno na kalibrovaném slovním modulu pro Energii dospělých osob
(35 slovních objektů) v průběhu tří měsíců u téže ženy z předchozího popisu.
CA profil
26.10.09
12.11.09
23.11.09
1.12.09
29.12.09
10.1.10
13.1.10
25.1.10
17.3.10
Průměr
12.11.09
0,79650
x
0,94094
0,87975
0,93689
23.11.09
0,77964
0,94094
x
0,87150
0,92810
0,89563
1.12.09
0,88074
0,87975
0,87150
x
0,92642
0,93689
0,92810
0,92642
10.1.10
0,80162
0,83434
0,89563
0,83567
13.1.10
0,75154
0,84467
0,77924
0,79428
25.1.10
0,73849
0,81113
0,74596
0,77268
0,92459
0,86465
0,85473
x
0,84695
0,82378
0,84695
x
0,82378
0,86916
0,92459
0,86465
0,85473
0,93195
0,87733
0,90786
0,83434
0,84467
0,81113
0,77924
0,74596
0,83567
0,79428
0,77268
0,93951
0,91197
0,86029
29.12.09
0,84004
x
0,97041
0,88429
0,97041
0,95868
0,92778
0,85837
0,81356
0,81674
x
17.3.10
0,78691
0,93951
0,91197
0,86916
0,93195
0,88429
0,95868
0,92778
Průměr
0,79694
0,88389
0,85540
0,83964
0,89398
0,85167
0,96455
0,86944
x
0,90128
0,86220
44
Obecně lze korelační hodnotu ve výši 0,85 považovat za dostatečně stabilní jako oporu pro
interpretaci měřeného jevu, v tomto případě individuálního energetického profilu postojů jednotlivce (v
tabulce hodnoty označeny modře).
•
•
•
•
19 hodnot ze 36 (52,8%) nad hranicí 0,85, z toho 11 hodnot (30,6%) nad 0,900.
17 hodnot pod hranicí 0,85, přičemž nejnižší naměřenou korelaci 0,739 dosáhla souvztažnost
profilů z 26. 10. 2009 a 25. 1. 2010.
Mezi hodnotami 0,800 až 0,739 je 9 měření (25%).
Nejkoheznějších výsledků dosáhly profily z 29. 12. 2009 (průměr se všemi ostatními profily
0,90786) a 17. 3. 2010 (průměr se všemi ostatními profily 0,90128). Celkový průměr všech
měření jednotlivých profilů navzájem mezi sebou dosáhl hodnoty 0,86, přičemž nejnižší
průměr vykázal CA profil ze dne 26. 10. 2009, a to 0,79694, přičemž šlo o první měření.
Simulace vztahu objektu Moje práce a věku
•
•
•
•
Počet snímků: 24107
Věk: 20 let a více
Forma sběru dat: Internetový snímač DAPS
Doba sběru dat: databáze DAPS 2005 až 2006
Korelován byl sumovaný barvový asociační profil (pro objekt Moje práce) dospělé populace
s asociačními barvovými profily jednotlivých věkových kategorií, které jsou využívány jako naměřená
„populační norma“, tedy obvyklost asociačního výskytu barvových trojic z hlediska věku.
Je to taky ukázka toho, že DIS BŽ umí mapovat asociační mozkové procesy diferenciálně podle
věku, takže může být také plně věkově použitelný (neomezeně stejně jako např. EEG, EKG…) a
užitečný.
45
Graf objektu Moje práce:
Vývojový gradient sumovaného objektu Moje práce k věkovým profilům
3-4 let
0,076
0,165
5-6 let
0,436
7-8 let
0,500
9 let
0,530
10 let
0,562
11 let
0,606
12 let
0,627
13 let
0,633
14 let
0,632
15 let
0,741
16 let
0,761
17 let
0,763
18 let
0,765
19 let
0,848
20 a více
0,000
0,100
0,200
0,300
0,400
0,500
0,600
0,700
0,800
0,900
Korelace
Uděláme-li jen hrubou interpretaci podle záchytných skupinových norem (viz tabulka korelací jako
výuková pomůcka), pak vidíme následující trendy:
1. Z hlediska věku potřebujeme k „asociačně automatizovanému vzorci Moje práce“ postupně a
plynule dozrát. V nízkém věku se asociační barvový profil vědomí tomu „pracovnímu“ ani
trochu nepodobá.
2. Ke spodní skupinové hranici „běžnosti“ se objekt Moje práce ve vědomí dětí dostává až ve 12
letech, kdy překonává hranici +0,600 a až do 15 let se jen mírně zvyšuje. Čili teprve od 12 let
začínají děti vnímat práci jakou běžnou součást života lidí a tudíž už mohou plně rozumět i
tomu, když jsou například dospělým v kontaktu odmítnuty s argumentem „teď nemám čas,
musím pracovat“.
3. V 16 letech nastává další kvalitativní skokový nárůst, který zhruba setrvává až do 19 let.
Většina dospívajících tedy již s prací (zvláště tou budoucí) docela vážně ve svém vědomí
počítá a uvědomuje si i její závažnost nejen pro sebe, ale i skupiny (rodinu, pracovní kolektiv).
4. Teprve ve 20-ti letech překonává korelace „magickou skupinovou normu“ +0,800 a stává se
trvalou součástí života člověka v České republice. Věkově tedy slovní objekt Moje práce
sleduje de facto hranici ukončení středoškolského vzdělání, což mimo jiné koresponduje,
jednak s tím o co se snaží vzdělávací systémy ve vyspělých zemích (středoškolská úroveň
46
vzdělanosti a odborné přípravy na budoucí povolání), ale hlavně s tím, že evolučně se silně
proměňuje jak spektrum profesí (odklon od manuálních řemesel), tak složitost vlastní náplně
práce, používaných pracovních postupů a pracovních pomůcek a nástrojů.
Z výše uvedeného lze tedy dovozovat, že jednak měření sumovaných asociačních profilů je velmi
užitečnou a žádoucí pomůckou a jednak, že splňuje i východiskové kritérium DIS-BŽ, že barvově
asociační profil (obsah a struktura vědomí) je interaktivně vázán na empirii života, tedy běžnou životní
realitu a jeho měření technickou CA může odrážet kvalitativní rozlišnosti u jednotlivců i skupin.
Ukázka reliability položky Stimulace
•
•
•
•
•
Počet snímků: 24107
Věk: 20 let a více
Pohlaví: ve vzorku je skoro dvojnásobek žen proti mužům
Položka Stimulace
350
300
250
200
150
100
50
0
-150
-100
-50
0
50
100
150
Průměr = 0,786891188
Rozptyl = 33,01983581
Konkrétní měření položky v profilu tvorby postojů:
47
48
Paralelní výzkumy
Antonio Damasio
Antonio Damasio (1944) provádí ve své práci měření na neuronální bázi, což je ryze fyziologická
technika. Jeho základním poznatkem z měření o emoční bázi (energetické báze ve vědomí) je zejména
v tom, že emoční báze je „celostní“ a obsahuje stejně tak prvky rozumové, tělesné a sociální ve
smyslu postojovém. Zjednodušeně řečeno, na tom, jak interagujeme, se nepodílí pouze rozum, ale je
také potřeba vzít v úvahu i další systémy, jejichž měření např. dotazníkovými metodami není zkrátka
možné. Toto můžeme považovat za paralelu s metodou OKAV – Objektově komunikační analýzou
vědomí, která barvově slovní asociace vyhodnocuje. Metoda OKAV toto nejen respektuje, ale přímo
vyžaduje, aby se takto s oblastí našeho vědomí pracovalo.
Martin Lindstrom
Martin Lindstrom (1970) je původem Dán, který se pohybuje na pomezí vědy a marketingu. Svou
nauku nazývá neuromarketing, která v sobě spojuje marketing a neurovědu. Zatímco marketing a
reklama jsou primárně o mozku a jeho stimulaci s cílem vyvolat požadovanou reakci, neurověda se
zabývá tím, jak lidský mozek řídí vnímání, vědomí a chování. Lidstrom se se svým neuromarketingem
snaží ukázat na přímou cestu mezi „viděným“ a „prožitým“ bez zprostředkování kritického či
vědomého, k čemuž využíval poznatků čistě fyziologických procesů. V tom je podobnost s barvově
slovními asociacemi, které se snaží o to stejné - zjistit původní myšlenku – původní asociaci bez
rozumové korekce. Zatímco technika barvově slovních asociací pracuje s podněty a barvami
umístěnými v on-line snímači, Lindstrom k nejednomu svému výzkumu použil přístroje mapující oblasti
mozku – např. skener fMRI a jistou formu elektroencefalografu SST, který sledoval rychlé mozkové
vlny v reálném čase. Tuto techniku zvolil např. u svého výzkumu na kuřácích v roce 2004.
49
Odkazy
1.
2.
3.
4.
http://www.barvyzivota.cz
http://www.camethod.com
Pernica Jaroslav, Definice času: http://vlada.bloguje.cz/830359-definice-casu.php
Martin Kreidl, Metody měření reliability a validity:
http://www.socioweb.cz/index.php?disp=teorie&shw=153&lst=106
5. Analýza internetového snímače (oční pohyb): http://www.3M.com/VAS
6. Validační studie 3M VAS:
http://solutions.3m.com/3MContentRetrievalAPI/BlobServlet?lmd=1272291661000&lo
cale=en_WW&assetType=MMM_Image&assetId=1258566024761&blobAttribute=Im
ageFile
7. JUNG, Carl Gustav. Výbor z díla. 1. vyd. Brno : Nakladatelství Tomáše Janečka,
1997 2004, sv. 1-7. ISBN 80-85880-11-3
8. Richard P. Feynman: O povaze fyzikálních zákonů, Aurora 2001
9. František Koukolík: Sociální mozek. Praha, Karolinum 2006
10. František Koukolík: Já (O vztahu mozku, vědomí a sebeuvědomování), Praha,
Karolinum 2003, ISBN 80-246-0736-0
11. Emoční inteligence dítěte a její rozvoj, Lawrence E. Shapiro, Portál, 1998,
ISBN:8071782386, 9788071782384
12. Lidství: neuronální koreláty, František Koukolík, Galén, 2010 ISBN:807262654X,
9788072626540
13. Hledání Spinozy: radost, strast a citový mozek, Antonio Damasio, Dybbuk, 2004
ISBN:8090300197, 9788090300194
50
Společnost DAP Services a.s. pracuje neustále na dalším vývoji diagnostiky a diagnostických nástrojů.
Mějte, prosím, pochopení pro to, že kdykoli mohou nastat změny ve formě snímání a měřících
nástrojů, či koncových produktů.
Tisk, rozmnožování nebo překládání či jiné užití tohoto díla nebo jeho části nejsou bez písemného
souhlasu společnosti DAP Services a.s. dovoleny.
Všechna majetková práva k tomuto dílu vyplývající z předpisů autorského práva vykonává výlučně
společnost DAP Services a.s.
Změny tohoto díla jsou vyhrazeny.
Vydal: DAP Services a.s.
© DAP Services a.s. 2012
51

Dokument popisující validitu diagnosticko

Transkript

Podobné dokumenty

Adobe Acrobat

PS_2013_4

Casopis ZaSP-5-2012-slovenský - Zdravotníctvo a Sociálna Práca

stáhnout článek - Dějiny - Teorie

N°|6 2005

Edgar Cayce

Ekvivalence položek v mezinárodních datech - Data a výzkum

Stáhnout - AT konference