stáhnout e-knihu

PAV E L C T I B O R
CIZIVILIZACE
ZVÍŘÁTKA Z POZŮSTALOSTI
remix 2011
CIZIVILIZACE
ZVÍŘÁTKA Z POZŮSTALOSTI
(REMIX 2011)
Praha 2011
PAV E L C T I B O R
CIZIVILIZACE
ZVÍŘÁTKA Z POZŮSTALOSTI
remix 2011
CIZIVILIZACE
ZVÍŘÁTKA Z POZŮSTALOSTI (REMIX 2011)
Copyright © Pavel Ctibor, 2011
Czech edition © dybbuk, 2011
ISBN 978-80-7438-047-1
CIZIVILIZACE
(2007–2011)
Asertivita u Posledního soudu
Tak už to rozbal:
Co tě naučila tvoje máti,
co ses naučil sám,
co tě naučila Amerika
… nebo kdes to tak dlouho byl
Tak už se předveď,
kde už bys jinde, když ne tady,
tady jsi u Posledního soudu
Tak už se s tím neser,
zeptej se: „Co ty tady děláš?“
toho, kdo se tě takhle ptá
9
Polykání „a capella“
Něco ti dřepne v hlavě
– padák řeči se neotevřel
a zpětné zrcátko na hmatníku houslí,
ukáže, jak se to má zahrát
na mokrou harmoniku
Svět je malej a život je krátkej,
tak jsme se potkali ahoj ahoj
to první je na přivítanou,
to druhý na rozloučenou
a ta mezera tebou i mnou
10
Salto immortale
Ten den liliput pravil:
Mám ho až po kolena,
takže jsem průměr –
vám nijak vzdálen!
Vodní mlýn, vodní mouka, vodní houska
Větrný mlýn, větrná mouka, větrná houska
Jelikož zrní závrať nezná,
v troubě se peklo,
připalovalo
Co na to pankreas,
ta Pandořina skříňka?
Truhláři nafukující vlašský ořech
zkoušeli vyrobit rakev
pro zeměkouli
11
Donon 1008
Když víno vzrůstá
stonky v tepnách,
ušlapaly vás,
stonožky subatomárních částic
Přistihls víno pod košilí urychlovače,
tepláky v tepnách
lidí do počtu
Nápis tlačí stínem na sklo
jak polštář do ramene řeky:
VY ROZHODNETE,
IHRE ENSCHEIDUNG,
JE TO NA VÁS,
IT’S YOUR CHOICE
Vysvětlivka:
U příležitosti Eurovoleb 2009 byla budova EP ve Štrasburku zvenčí
polepena obrovskými nápisy v různých jazycích jako ono „It’s your
choice“. – Na vrcholu hory Donon ve Vogézách (1008 m. n. m.),
kde stojí římská svatyně a o niž se mezí římskou a naší dobou
sváděl mnohokrát boj znepřátelených hord, jsem si uvědomil, že VY
ROZHODNETE, ještě 1008 krát.
12
Rada bezpečnosti OSN
Uvidíme se v zasedačce,
v zakrslých břízkách,
hlava co hlava na hnízdě límce,
pečivo perspektivy nadrcené v drb,
rty jsou ty ploutve bezobratlých tváří,
všechno zapadne kam má,
jak sezobnem válce koule
13
Mustafa Garrigue Atatürk
Bronz je slitina mědi a cínu
mající hustotu 8 800 kg/m3,
slitina Slovenska a Čech,
slitina Malé Asie a ještě menší Evropy,
na pěší zóně dějin
přišlápne ti kšilt
14
Hroptatýr, ten arcihavran
(na hrob MUDr. Petra Rákose)
Vysocháš si svou hračku z balvanu,
toť ale prehistorie,
tvá hračka roku 2010 musí skučet
vybíjením elektronů
Mrskání sem tam bakterií v kyvetě
mělo by svítit na pouť davům,
v galoších poledne
spíš s očima zavázanýma
srpkem z makromolekul
Dupnul sis, ale
stíny klovajících patron
zobaly z chodidel co z dlaně netroufly si
15
Do duše okno
Na toho se bude vzpomínat:
to byl muž s čitelnou adresou,
z boku na bok
se obracel vždy v celou
Ale
Copak vám chutná šuplečí maso?
Ta žitá odtažitost?
Jediný způsob, jak si zahřát ruce?
Čerstvým lejnem?
16
My lidi – plankton
Havarovaly odstavců vory
– na věchtu vět, na slámě slabik
plav
stojakou tůní řas a sinic:
//:@:\\//:@:\\//:@:\\//:@:\\,
stojatinou vod
17
Úmrtí přírodovědce
Nebe tě draplo kolem ramen,
rukávy hrobů roky neprané,
a zevnitř umaštěné chlupy na pergamen
drápaly prosbu – ještě né
Vlekli jen tělo, hlava na polštáři
dávala všemu vzletné pokyny,
protože klika je hořící svící,
ležatý plamen za tělo uchopit nešlo,
okolo sklenic mohutná tlaková vlna
Píseň jsi spoutal cínem zchudlých králů,
ve svahu shledal kapradí svých šlach
na skok do řeči,
hod zemským jádrem,
vrbové proutí tažené z ložiska chvil
V hořícím lese
poklusem klus
stoupal popel z člověka
a dým ležel
18
My lidi – salát
mixér s měkkým i
se roztočil
okolo středu toho x
a jak to
malé měkké i
se odstředivou silou
stále víc natahuje,
ten krouhač tvořený malým dlouhým é
z jeho čárky odřezává
přes mřížku m
další a další tečky
………………liiiiiiiiiiidiiiiiiiiiii………………
19
Miniaturizace
Vláda schválila nařízení,
které stanoví
limity pro velmi jemný prach
Částice velké deset mikrometrů
se dostávají do horních cest dýchacích,
částice velké dva a půl mikrometru
se dostávají do dolních cest dýchacích,
částice velikosti jednoho mikrometru
pronikají až do plicních sklípků
Vytřepej smíchem ubrus bránice
od prachu v nanometrech
20
Struch (strach truchlit)
Jízda zvuku prsty
udýchá krupici strachu
– vidím kutálet se po sluchovém nervu,
slyším klovat oční bulvu,
okopávat hlávku hmatu
cévy zanesené cukrem slov,
manžety dýchajících stěn,
v podřepu drásat kouř
nehtem bezradnosti,
to struch
kuchá mi zátky
Nosím si v hlavě svět, takový svítek,
v němž do sebe zapadají dokonce i jazýčky vah,
expertízu, jež sdělí – Jděte se klouzat.
21
Stroj mravů
Barevná hudba nad hrobem skutečného požitkáře
– kolik kalorií spotřebuješ na jeden verš,
večeře dušená bez poklice,
v ledničce vakuově balená slovní zásoba
– kolik národů s’ožebračil, aby tvá ruka
svištěla po klávesnici gazelím skokem,
150wattová žárovka v pracovně Velmistra
spuštěná těsně nad stolem
a druhá taková u stropu, aby měl přehled,
co se kolem něj děje
– myšlenky v oparu kouře z cigára
motaného svraštělýma rukama z Maghrebu,
úsilí přepsat z notýsku vázaného hadí kůží
těch pár slok postřehů o Robbe-Grilletově
strohosti
rozmázne se po stránce
– vykřičník je tvá verze zamáčknuté housenky,
mez, jež by tě správně neměla pustit, leč
stroj mravů spustil reverzní chod
– básník není svědomím národa, nýbrž obráceně
22
Legislativní záhumenky
Pověz, kdy se ti naposled
povedlo lejno jak cep,
jak anténa
nebo jak hrouda zlata
Pověz, kdy u vás doma byl
záchod vyplněn paragrafy
23
Samet válců
Třískej
zvonky v chlopních klop
mízu
nadutost válců
šifrovanou kletbu
to V, to tvrdé Y
začmárej tahem pily
vždyť koupil zahradu a prodal
jen metry čtvereční
suchou geometrii prázdna,
kde nezakopneš o kořen
v níž žáby
vydávají se za houby,
plst klobouků roní
ze sametu sliz
24
Náměstí Hong-bo
Drak je ježek s havraními křídly,
krouží jak papaláš (ledviny po kapsách)
v černém sporťáku s černými okýnky,
na černé skládačce s černými řidítky,
v černé přepravce s černými nosítky,
opěradlo sklop na chladnou zem
Načerno se voz (neprůstřelná vata)
po černé pánvičce, z níž čerstvostí se kouří –
toť kruhový objezd,
na černém ohni černou rýži bílou jídelní hůlkou,
slepec se nimrá
v slepencích posledních dlažebních kostek,
co drží pohromadě
asfaltem holubích torz
Potmě osedlat draka
hravounce zvládneš,
úsporná zářivka úsměvu ti mnohé napoví,
skrz cedník venkova
lezou nudličky mrakodrapů,
havran v zobáku má provazový žebřík
25
Ježek se v tobě brání o překot,
vstříc by mu lítaly hned dikobrazí ostny,
ale to pouze v šeru
skloněné čárky přimhouřených očí
mrkají spiklenecky
Honem zpátky do Evropy
podchytit vzlet,
zaryti do talířů –
smažené hranolky brýlí
okolo volských ok,
led pod žebry čel,
za bernou minci
sádlo perlorodky
Z pódia seskočil kulový blesk,
ve vlnách omáčky
trosečníci rychlovýtahů
zhluboka říhnou
– schovej se, ježek krouží
26
E-mail od Ladislava Klímy
Dvacet let mám uložen Tvůj e-mail s textem:
„Posedlo mě to, ale
vrh jsem se na sen jak
orel na slepici“
Přes všechny pokusy
posvítit si tam,
ústa vracejí tmu
To zrnko písku,
kterým se vyvažuješ,
hoď do těch úst
A jestli vrátí tmu
Vrhnu se na bdění
jak nula na jedničku
27
Fujavec
Stalo se, že skrze tvoje
kosti foukal vítr?
Jako skrze toho,
kdo zheb v poušti žízní?
Povím jen, že svaly, vůle,
vědění a cit,
že tyhle ozdoby tam prostě nejsou,
celá ta komedie komodit
28
Baltské znělky
Blesk metá do tmy
ocintanou perlou,
permoníci (tj. ti, co per užít mohou, ale nemusí!)
plení prachárnu slov
– jaký je opak pojmu „němá tvář“,
nazvem ho „slověk“?
K pěšímu krajina promlouvá:
Je rým
Je řeč
je vázaná
co udrží
Je rým co udrží
atomy u sebe
Jím
jitím
tím děravým krokem
zacpávám krajině nos
A tak se váže hmota?
Takzvanými zdánliváky?
29
Octnout se na dně
prohlubně,
jež zůstala v mokrém mechu po pádu
jablka,
kudy odspodu prosakuje
plodová voda jako barvivo
Jsi živočišná žula,
vletíš kam dělová koule,
za prádlo a za mír
30
Ostroměřská trať
Vlakem vezeny
kapsy plné jmen
a rámus vnitřností
zapomětlivých,
dieselový pohon
druhové rozmanitosti,
přes kopec přehoz – kožešina
V Ohnišťanech má hřbitov
tak nízkou zídku,
že ohniště samo,
byť vyhaslé,
by přečnívalo
Bydžov tutlá
– vjezd velkých vozů, to jest hvězd,
kameny splašeně trhají klece,
do nichž nasypány,
měly zpevňovat náspy
Nikdys neviděl vézt motocykly vlakem
– kde jen se skrývají?
Na první koleji samý benzín,
na druhé samá auta, na třetí samí lidé,
čtvrtá je slepá
31
V Chlumci na nádraží
vždycky v půl sedmé
čeká na sebe sedm vlaků
(z jednoho by měli
půlku ubrat)
Nad Cidlinou uvědom si,
že cídění a cudnost
jsou dvě rozdílné věci
32
Lysergové dny
Kde jsou ty časy, kdy
brněly konečky prstů
Kde časy, kdy
zevnitř spodního rtu
odprejskl vřídek
Listopad,
má světla pod kapotou
koňskou dávku
33
Lidová z Valašska
Ty řasenky vůkol našich vesnic,
jen tu a tam uher gotická tvrz,
ty pudřenky podél našich dálnic
– umět tak z letadla vystrčit zrcátko
krajině před čumák
Nemusí to tu pořád všechno svítit,
ale když je každá lampa nahnutá na jinou stranu,
a obzor načrtne rtěnka na železobeton,
toužívám být hrubší
Tyhle prázdniny jsem si to začla brát,
foukat na harmoniku stébly
Táhne mě to
vrhat stín do loketní jamky,
ve vaší předsíni chci spolknout doutnák,
ale nehněvejte se,
o jehličí se tu mluvívá odedávna,
do Vánoc skončím
Přeskok na jehlu je
tečka za souvětím,
přenoska gramofonu
už cuká pod kůží
Jana N., Vsetín, 15 let
34
Tady, v Pr…
Zbláznit se po pražsku,
ne jako Ivan Blatný,
s dojemnou noblesou,
ale štěrk v hlavě,
sprostých slov
zkázná troufalost
Pospolu zcvokatí
anděl strážný,
vnitřní hlas
i daimonion,
držkatou tajemností
odstupu od
35
Světoobčan
Židem na vývoz,
Cikánem do zásoby,
Čechem ve slevě,
sám sebou dlužen
vám všem
36
Cestovní horečka
(Moskva brzo ráno)
Z Afriky se vytlačil člověk barvy hovna,
z Asie připlul člověk barvy moči,
z Evropy přiletěl člověk barvy sliny,
z Ameriky už to nestih člověk barvy krve
Naplivat na ně,
na všechny naplivat,
hlava je nejvejš,
to se ví !
S postupujícím dnem prosakuje iracionalita, mřížky
správnosti jsou vypouklovány krápníky chyb. Zkouším umýt nádobí jen hmatem, osahávám mastnotu
a její rozpuštění, kontroluju na porcelánu malé vřídky přischlých zbytků. Palec jezdí sem a tam jak
po prsní bradavce. Diskařské náčiní ztěžkne proudem vody, saponát lehounce poškádlí nosní sliznici. Jedná se přitom i o rychlost. Ty rendlíky vydlabané z lidských lebek zatím nevychladly na noční
teplotu. Cákance snu na rukou.
37
Mistr Sun v olympijské vesnici
Čí je tahleta bouda,
čí trosky jste pokryli startovním číslem?
Odnesli jste oči
na start toho vašeho závodu,
odnesli ruce a pak i srdce
toho, kdo nechtěl
A kdo zůstal vzadu,
kdo se za tím vším belhal
o dvou rybářských prutech,
tomu jste odnesli vodu
38
Mistr Sun se klaní houbám
Domníváte se, že slova
jsou takové kameny,
ale jsou to spíš houby
– kloužou a jejich výskyt
se proti loňsku pozměnil
a příště budou zas jinde
Domníváte se, že slova
jsou akupunkturní jehly,
ale jsou to spíš prsty
– jejich teplota, vlhkost,
nemluvě o pevnosti,
rodí se jinde
Domníváte se,
že Mistr Sun
vám přijde ty jehly
zatlouct kameny do těl,
ale on bude jinde,
jeho prsty
se v předklonu
dotknou hub
39
Mistr Sun zametá pokoj
Koštětem vznítit na asfaltu plamen
a taky ho vznítit plnovousem o rozevřenou knihu,
dočíst to přesně tam, kde písmena začnou jiskřit
Přes hory a doly písmen a číslic
zraky bytostí o sebe křísly
a světlo z nich ne a ne dát ti pokoj
40
Tian Tan – chrám nebes
Podlamují se pod ním
dásně přehrad,
když průtrž se
za břicho popadá,
toliko
v děravé hrázi zubů
dynamit čpí smíchem
Jezdci ztrácejí za horkou plotnou
z nozder vymačkanou podkovu
sebrat do hrudního koše
než zrezne,
na obzoru žluč,
oči koní jsou šikmé, podlamují se pod nimi louže,
po svahu kloužou
ledvinové kameny,
leč nejsou samy,
hrací kostky z koňských zubů
drbou pohořím nárty
41
Císař nosil korunu jako pás cudnosti,
hrůzou mu ve vlasech vstávala čínská zeď,
obtahoval nervy nebe štětcem vlajkoslávy,
nejhbitější z jeho lučištníků si krášlili tváře
střelným prachem,
nezralým zrnkům rýže se říkalo dorostenci
Po noci dlouhých nosů nakázal císař zapsat:
Nejjedovatější hadi
jsou lidi
42
Ecole vetarinaire
Vpředu lev a nosorožec
morek ti chrstli pod kabát,
na zipu bezhlavý jezdec,
kostry veverek krčící rameny,
sousoší naložená v lihu,
dvouhlavé tele jež ti ukazovalo,
jak klást parkety
na podlahu chlívku,
v tu chvíli stal ses bednářem žeber
i červotočem v sklípcích plic
43
Chirurg podsvětí
Chirurg podsvětí je celý v bílém jen lakýrky
má černé
– pohrávat si s identitou můžeš donekonečna,
slovním průjmem jsi přikryl úplně všechno,
stižen svalovou horečkou slunovratu,
propustka končetin
přilíplá na plováky pat,
kolkoval to sám Hermes
Nápis rozvázanými tkaničkami
vybízí
hledat adrenalin v kupce sena,
žaludek nic neudělá loktu, ovšem obráceně ano
44
Vtipy
Tenhle vtip je o policajtech,
tenhle další o buzerantech
Šelma na udici,
vyplazená kostra boty,
přelouskaný svět
45
Sebevražda prakem
Strupatý
srub bez oken,
prám z veršů,
valcha strof napraná
výrazivem
Trans tepe ornici,
hroudy napadrť všech stran,
leč buvol veršotepcův
žrádlem vnaděn,
rve rádlo krok sun krok,
rozpětím rohů refrén rozměří
Rýžový papír rovnoběžně trhá
polehlá sebevláda,
na horizontu tatáž neúroda,
prak přepřahá raz dva
46
Cap Ferret
Ukazující prst je vyplazeným jazykem vůle
Jako by srdečnost vázala atomy,
když mráz na chůdách do půd zuby strká,
kde krokodýlí slzy
stékají po hroší kůži
v safari povah
Cpi se vpřed ukázat pas,
ve frontě břišně tanči,
strkej se kyčlemi,
vodnatá v bedrech kruť
žraločí kormidlo dneška
Tohle je Lukul, znáš přece lukulský hody
Tohle je Hamid, vyvrhel, ale žít se s ním dá
Tohle je Lejla, tančí, aby vybuchl pramen vody
Tohle je Ardžumanda, tý jde jen o to, aby noc
byla černá
Vem na to VŘETEL –
vřetenem slov lam prsty zřetelnosti,
co vře v držce, až
k strnutí jazyka, kam
zvrzavěly panty mletím
47
Tak prav už, Zarathuštro, „Zaraz tu štrapác,“
než rozfofruje ti krevní oběh,
když z věží prstů zvoní klikání,
nech jazyk v ústech plavat motýlka
Vyplazený jazyk je vrtkavým ohonem volby
48
Noc stojku
Déšť odlešťuje
znaky shora dolů
do louží nul svalených na lopatky
Sklář nesnese mastnotu v ústech
planety uvnitř krevního oběhu
– co hodin krystal pohůnek,
celou noc jsi ve snu stojku stál
Chytil ses umění jak hovno košile,
ležely v tobě věty z drátů,
nákupní koše, jimiž tolik propadne,
někdo ti hodil vajgla do voliéry,
však neuchopitelné nemůže chytnout
– stáhl ses do sebe jak zubní nerv
Pokaždé příštího léta
chceš si spálit prsty
49
Speciální teorie relativity
Zkracování postelí
a prodlužování ložnic,
rozptylová louka přes
půl obýváku,
urnové háje lemované botníky
na mapě předsíně,
za dveřmi špajzu hnědouhelný důl,
skrývka zahnívajících bašt,
zkameněl pohled v kuchyňské rafinerii,
pod sprchou leptadlo – lučavka domácnosti,
v ramenech točitých schodišť neznámý druh
odstředivé síly
50
Barvy na semaforu
Stolice zelená z vinných listů,
červená z řepy,
nebo už krve?
Pusť ty, co stihnou
při čekání na semafor
škrábat stírací los
Měj, sláb a chybující,
srdce jak prostatu
51
Bránit se znamená zálivy
Bránit se znamená zálivy
cvrnkat do kosmických těles,
nulu připevnit k nule
vykulením přitažlivosti
jdu zbožňovat tvé kručení v břiše,
až uhlí uhne rypadlům,
mít v žilách kmín,
emigrovat leda
na atol Monokini
Na pomezí moře a pevniny jsou krajiny, vynořující
se jen za odlivu. Jsou to louky bez trávy, zasněžené bez sněhu – to jest nasolené bez posypu. Co to
dělá s psychikou lidí, kteří tam žijí? Středoevropan
zná jen pobřeží pláží a mol, nanejvýš skal. Jiné mu
nebývá blízké, protože do jiného v dětství na dovolenou zpravidla nejezdil. Slaný šlem jinotajů byl jeho
vnitrozemským předkům jakoby malinko eklhaft.
Naše hlavy jsou Venušiny kuličky v pochvě Bohyně. Tvoří svět ukryté blaženosti, která se může
a víceméně musí promítat do vnějšího prostředí,
zpevnit pánevní dno.
52
Myopia cum astigmatismus myopicus
bilateralis
Okolí očí beze změn,
oči jsou zcela klidné,
rohovky lesklé, hladké, průhledné,
přední komory přiměřené hloubky,
obsah čirý, duhovky klidné,
zornice okrouhlé,
reagují na osvit,
reflex od pozadí výbavný,
čočky čiré
Fundus: papily ostře ohraničené,
růžové s centrální exkavací,
na cévách nález přiměřený věku,
sítnice bez ložiskových změn
53
Lotrinské krupobití
Pěšiny jsou neurony přírody
ťukají zvenčí na skořápku hlavy
nafouklé vizí
dolehnou zobáčkem váhy
Nárty přepásané stíny
mi pomohly ven z plížení
plíce v světlinách lesa
klovou sektu bubliny
Snad některé ženy
nosí v cévách zátky mechu
ale muži
našlapují bosými játry
Vejcorodému nebi
mrak vyplel mléčné zuby
kroky vylíhlé z krup
zebou zem zobany
54
Torre de Menagem
Co dělá cypřiš,
když půdu kypříš,
příště ti přišněruje
k motyce zemskou tíž
Tohle jestli je Nepál Evropy
– žaludy v sadu pomerančovníků,
cesty jež z tebe vysávají
místo krve kolínskou,
kousne se do jazyka
jedovatý had břečťan,
listnatou ženu tahal jehličnatý muž
z dosahu pil
55
Anonymní polykač ohně
(Vasuguptovi)
Jedná se o pokus vyjádřit básnivou zkratkou
a přitom filosoficky korektně začátek Vasuguptovy
Šiva-sútry
Věz se bezešvě,
pouta tanou,
průnik odírá prolnuté
– ujímá se jména ve jménu,
švem úst tryská roub mlčeného jména,
ret ret nespolkne
Tak znej se profouknutě,
utrhni se zevnitř sám sobě od úst,
otrhej mluvě listí bezvětrně
do stínu znaků
sám sobě schovej se v lidech
56
Sady Pětatřicátníků v Plzni
Ode dneška už k dnešku nemáš co říct,
sice zkusíš šeptat
já jsem ta tíha, co ti
urvala ucho u nákupní tašky,
nech si to pro sebe
Nevíš jestli
v příští minutě
se smrskneš do tenisáku
anebo obemkneš svět
Nevíš zda výplet
rovnoběžek se tě dotkne
– tvá kostra uvnitř tebe
štukuje morkem
Ale co zub za zub to cela plná odsouzenců,
– v příští minutě
přiložíš ucho na mříž
57
Špičkou jazyka
a špičkou boty
se nikdy
nedotýkáš téhož
– leda kořenů,
které semleli
mezi dvěma planetami
když zeměkoule tě uhranula
58
ZVÍŘÁTKA Z POZŮSTALOSTI
(1993, REMIX 2011)
OBLAK OBLAKEM
ROHOŽ OBLAKEM, ROHOŽ ROHOŽÍ
SRST OBLAKEM, SRST ROHOŽÍ, SRST SRSTÍ
TRN OBLAKEM, TRN ROHOŽÍ, TRN SRSTÍ, TRN TRNEM
SLOVO OBLAKEM, SLOVO ROHOŽÍ, SLOVO SRSTÍ, SLOVO TRNEM, SLOVO SLOVEM
LAK
Zvířátka z pozůstalosti (prolegomena)
Znáš svou cenu
kam lidská noha nevkročila
Dej
na světlo Boží
se čtvercem vzdálenosti
vysychat ptačí hnízda
po žebři spektrálních čar
Najdeš
rybářský lístek do biografu
kde promítač točí navijákem
až se okno utrhne
Pak sám
šupinotepec
stříhej náplast
na kloub věci
61
Trojitý průhyb
Kdo kope uhlí, čechrá peří,
střílí lukem na hořící svíčky,
odmítá vráskami umlčet věčnost,
vrčením psů tasí kapesní slovník,
hostii – zátku korkovou, celofán po chlebu
krájí otrávenými noži z rybích ploutví
Kdo střílí lukem vráskami rybích ploutví,
tasí korkovou zátku z peří,
kope uhlí otrávenými noži,
věčnost na hostii krájí kapesní slovník,
čechrá hořící svíčky,
celofán po chlebu odmítá umlčet vrčení psů
Kdo odmítá hostii z rybích ploutví,
krájí věčnost na hořící svíčky,
kope uhlí vráskami po chlebu,
umlčet kapesní slovník – tasí celofán,
otrávenými noži zátku korkovou čechrá,
vrčení střílí lukem psů
62
Nepoznáš
Jizvy proti zdi,
kýlu přes oči,
nepoznáš hrách – ty vlasy vrahů
Těším se, až ti rozkvetou vlasy
dlaněmi přes oči
Kdo je to?
Hloupá – ty jizvy,
to už nepoznáš ani svého vraha
Náhle moc kufrů,
hrachu na stěny komor,
srdce si udělalo kýlu,
hlavou proti zdi
Těším se, až ti rozkvetou jizvy,
hlavou proti zdi,
srdce komor si dlaněmi udělalo kýlu přes oči
Náhle moc vrahů,
to už nepoznáš ani svoje kufry,
kdo je to hrách,
hloupá – ty vlasy na stěnách
63
Pokrývky hlav
Helmy na cestách, čepice ve dvorech,
cukříček po dobrém, avšak nemylme se,
klášter daroval hřebčínu příbory,
dřevěné kříže na provázky loutek,
jež hází žabky čočkami z dalekohledů
ve snaze spatřit
ústa utonulých ucpaná vesly,
kulečník pod břichem koně,
dospělost jim naskočí jak husí kůže,
v zahradách klobouky
krotí Pegasa s kropítky místo kopyt
64
Odečteno z kalendáře
Na křížích visí zrcadla,
kterápak kytka nikdy neuvadá?
Ta temná z bradavic jak zvonky od bicyklu,
co je to za den,
kdy kovářova kobyla na tebe mrká
– zítra řeknu švec?
65
Odečteno z hodin
Kámen, nůžky, papír
– uzrál čas a z hodin vypadla pecka,
kočka učí psa zatahovat drápy
a moučná březost
za rty kovadliny
konečky prstů
schovává
66
U voleb
Na Karlově mostě
s krby místo soch
procesí zapáleně škrtá
Zlatá bula sicilská
ani Dva tisíce slov
nechtějí hořet,
jenom ta plenta
chytila pleonasmy
všech jmen,
mezi pilíři
uhlíř učí hubnout
kachlová kamna
67
Zásek
Pod límcem plíseň z horka,
pak přišel večer zamíchat siluety,
kručelo v břiše urychlovačů,
zase se vedly
dlouhý kecy vo krátký budoucnosti,
kam to přijde
– plátky cibule mezi zrakové klamy
za brzdnou dráhu facky překlopit koutky úst,
kam jen to přijde, ptám se
– pochybnost ťala
do stránky, kterou
k příkoří ohryzali
kůrovec, obaleč a dřevomorka
68
Zedničina úst
Ruce, nohy
kladly na sebe
cihlu po cihle
do výše patra
Soboty, neděle,
ačkoli bylo o čem
rokovat,
nikdo nepromluvil
Ruce, nohy,
soboty, neděle
kladly na sebe,
ačkoli bylo o čem,
cihlu po cihle
do výše patra,
nikdo nepromluvil
69
Pan J. – kouzlo a podfuk
V uličkách čteš:
Bohoslužby,
lepení duší,
protektorování,
pozvolna zahnívající hovězí zadní,
vidíš boty rozdrcené brýlemi
Rozum je střelec,
plamenometem kácí les – nižádná tříska,
tak proto má ty popelavé vlasy,
komandant co zkušený ladič motorů
pomalu přidává plyn,
až plíce – dva tak křehké hrnky
– ťuknou o sebe
70
Den začal modlitbou:
Otče náš,
kopni do vrtule,
ať se znemožníš před svou tajnou láskou,
tudy proběhla splašená kobyla věda,
rozdupala nás a to, co zbylo,
se teď vrací do stáje,
s tvářemi vypouklými dovnitř
žaludoví králové světa
chytají pod klobouk hliněnou růži
na parabolických loukách
Českomoravské vysočiny,
do kroku jim svítí benzinová pumpa,
apendix naložený v odměrném válci
lidské samoty
71
Telefonní budka:
Někdo pochcal seznam
z touhy nosit šaty
po mladším bratrovi,
který jej přerostl
Tak honem zapomeň
pro ocel na jitrocel,
Pavlovi krásní srnci
jsou v Papinově hrnci
My se nemodlíme,
jen si tak sednem,
děcka cpou si párátka do žil,
děd Vševěd vysvléká očima
sochy z měděnky
a v jednom kuse chlastá mléčné sklo,
aby měl sílu štípat dříví
pod stolem do stehen
72
Tramvaj jako těžítko,
před tvýma očima
na bok a na střechu
Ráčkováním pantografu
na pohřbech trsy prskavek
přečtou memoáry
prejtu neuronů
Než sis nakoupila,
odvezli oběti,
nebyla tam už
žádná krev
73
Budoucnost už byla – pryč s námi,
mrtvola ve mně – mrtvola v tobě,
úzkost levharta v kleci z bezpečnostních pásů,
hrob žulová krabice od bot,
hrob mramorová přepravka na dort
dští šlehačkou monogramu – spi sladce,
mezi urnami příbuzenstva
nádrž plná přízně
Jakkoli smrt zůstává smrtí,
šiškou smrkovou na konci žitného klasu,
ať již tvůj parník přiráží k nebi,
kýlem rozestlat plodovou vodu v mracích,
jakkoliv smrt zůstává smrtí,
žádná z hypotéz nebude potvrzena
74
Za tím plotem
stával totem
naproti mocnářově soše,
tam potkala jsi Krakonoše,
pravil: „Udeří-li tě v jednu tvář,
nastav druhou,
neboť přistoupit na jejich hru znamená prohrát,
pozoruj torzní kmity proutkařů,
vždy jeden sní a druhý vraždí,
aby sny uskutečnil,
bruslí pod pumpou a tváří se, že má žízeň“
V jednom z pater
operatér
šije cévy
vinné révy
Pak náhle po kratičké pauze
zahlédla jsi Mikymause,
pravil: „Miluj bližního svého jak sebe sama,
i kdyby to byl docent s pařátem stetoskopu,
hlávkový salát v hodnosti generála,
já také bezhlavá zvířata považoval za rostliny,
námel měl za trny hliněné růže,
co šimrá dvouslabičně“
Černá hlína
ruce vzpíná,
pustím Brahmse,
vochlastám se
75
Golfský proud zašeptá: „Obušku z pytle ven,“
a jestli nejsi slávy dcera,
pak možná střetneš Schrödingera,
jak vrací v pytli Nobelovu cenu
a mumlá, že kvalita zbloudila v kvaltu kvant,
věřím, že kvasar je kvark,
to stále opakuje,
věřím,
že hloupý Honza vyměnil pytel buchet
za tři kokosy pro černošskou Popelku,
a tak vznikl svět
76
Svět, jenž tě nutí stát modelem,
jak proutěná helma naražená na kebuli sna,
vlastním tělem
mstít se zítřku za včerejšek,
po 256 stupních šedi
procházet územím nikoho,
chodit krást kabáty do šatny pozůstalých,
pod mostem sochy s punčochami na hlavách
lezou po čtyřech – hledají čtvrtý rozměr,
zmije píše dvojtečku nad kotník,
gilotina píše pomlčku nad obě klíční kosti,
a já abych stál na nároží
s lexikonem v sepnutých rukách,
až někdo přijde a zeptá se na číslo bot
– tak se poznáme vždycky,
v horách hnětených pekařskou rukou
kam knoty petrolejek
odjíždějí koňmo
77
Tvoje vzpomínky – moje vzpomínky,
rýže – kamení,
zadržená plovoucích větví špína,
z masa jsou střepy, malé červené šipky,
uhlířský bál, kde se tančí
s putnami na zádech,
situační komedie plná leukoplasti,
přišlo mi k smíchu mít vzpomínky,
hrál kdosi uchu na bubínek pěstí,
s pocitem matky,
když slyší syna mluvit cizí řečí,
díváš se zpátky,
jak století síry hodilo ručník do ringu
přes krovy střech z rybích šupin,
byla to luna dlouhosrstá,
řasy jak vahadla,
se zemí srovnala města Inků
a přitom zpívala ach, synku, synku,
čichače těkavých látek
zdobil pionýrský šátek,
dospělí hráli hru, v níž všichni sedí k sobě zády,
a děti honily párátky po stole ořech
78
Zas ruka ránu letuje,
hlas vnuka – pánu, světu, J.:
„Radši už být v peci,
než aby nad mou rakví někdo držel kecy,
měl jsem trvat věky,
a ne aby tu věnce smrděly jak deky,
zout životu boty,
než bude cítit, jak z protéz trčí hroty,
radši bych rval prkna z paluby,
kde mlynář schoval mouku za luby,
už letí dvojplošník s palandami místo křídel,
barvy do sebe vrážejí klíny,
rytíři si zacpávají díry v brnění ovčím sýrem,
zastrčí dřevce do kalhot a jdou,
závdavky, záminky a zásnuby,
jak pasta na zuby z tuby do huby,
chtěl bych vtisknout stopy,
abys z mejch šlápot cítil sálat tropy,
teď rozpadnu se tiše,
jak zvíře z plyše s nožem v břiše“
79
Ruce
jsou svíčky revoluce,
stačí dlaně pot
a zhasne knot
v modrákách přijít do nebe,
obléknout ponožky na ruce sebevraha,
aby pohlazením přišel k sobě,
kdo na kluzišti hrozen vína ztratil
Ruka toužící
stát se nohou,
aby mohla smrdět
Od rána teror,
vodopád unesl míč,
v minových polích nastražená lejna
zůstanou skřípnuta mezi kontinenty,
neboť zřícenina třípatrového dortu
je přístroj měřící hloubku poklony
Rozum
je valach k vozům,
stačí biče šleh
a propukne v běh
Rozum jako kniha se dvěma hřbety,
rozum, který rýsuje si
čáry v dlani
80
Miluješ svou paměť – těleso náhodného tvaru,
ať štěpí lunapark,
když si předsevzala kostru z křídy,
v bajce o rozmrazování,
o přicházení na řadu,
na místě moře mít močový měchýř,
a náhle
skleněná rohož hrudník
tě přitlačuje k zemi
omastkem dlaní,
ústa s bělostnými žebry
vzývají démony křestními jmény,
epilepsie přepsaná do not
píšťalou klade vejce
81
Delegace pracovníků na pohřeb spolupracovníka,
umělá vlákna tisknou ohanbí,
delegace pracovníků na pohřeb spolupracovníka,
kytice třpytí se posetá lupy z vlasů,
azimut v líbánkách – tryska svůdnosti,
vystrkuje své jakž takž,
nekoukej se na něho
skrz lupy nehtů – terč se nezvětšuje,
plynulý výdech myslivců na posedech
přikrčen sklidí mety,
delegace pracovníků na pohřeb spolupracovníka,
dispečer stiskne příslušný knoflík,
vše je diskrétní,
jen hrobník dírou v boku stromu
datlemi datly přikrmí
Řekl: „Zatlač mi oči,
byly vždy na stopkách“
– Zkus zatlačit hřiby do země
– Ani ve snu!
Má cenu mluvit o tom trpkém víně?
O víně v hlíně?
V hroznech?
V sudech?
V číších?
V hlíně?
Vítr odfoukal oči
na jinou stranu hlavy
82
Popáleniny
Výčnělky a prohlubně do sebe zapadají
s jistou nepravidelností
Melancholik zvrací na rampě Národního muzea
posunkovou řečí
Chtěl odjet za Janem Palachem
drezínou do Všetat,
nakonec tu zůstal
pašerákem krevet,
Zajíc jen počká,
až zaschne krev na přídích ponorek
Zatímco archeolog smrká hlínu
a masér beder hřídel překalí,
nuda na rampě stojí nahá,
škvárově sněhobílá,
chce pod Svatým Václavem vysázet řípu,
pokradmu sednout k ohni neandrtálců
Výčnělky a prohlubně do sebe zapadají
s jistou nepravidelností
naštěstí
83
Artaudův životopis jako paralelní slalom
(čti to o závod)
DRÁHA 1
Hubené nohy míru
– jeptiška tetovaná zvěří zodiaku
začíná strašit v ústech bohů
Nakonec já tě určím za křemenáče,
bez kahanu v souhvězdí bratra,
o samotě zníš
jak na márách větvičky chůze
DRÁHA 2
Prstýnky na aortách,
v pekáči umělý kloub,
noc ale krupicově řídká
a ponocný
bez pomeranče
vodí vzteklinu po hraně ciferníku
Revolta hřív, revoluce kopyt,
jen co kupecké počty
vystřídá kapsářská geometrie,
– ať vykupitel plaz
ruměnec vodí od tváře k tváři
z dvanácti měsíčků
třináctý Infračerven
84
Ediční poznámka
Nedílnou součástí knihy je hudba. Prvních 20 kusů
obsahuje autorovo CD „MANTRANSONY“ s hudbou,
kterou autor tvořil v období vzniku básní.
Zájemci, ke kterým se tyto výtisky nedostaly,
si mohou stáhnout skladby ve formátu MP3
z webu www.dybbuk.cz.
85
OBSAH
CIZIVILIZACE (2006–2011)
Asertivita u Posledního soudu
Polykání „a capella“
Salto immortale
Donon 1008
Rada bezpečnosti OSN
Mustafa Garrigue Atatürk
Hroptatýr, ten arcihavran
Do duše okno
My lidi – plankton
Úmrtí přírodovědce
My lidi – salát
Miniaturizace
Struch (strach truchlit)
Stroj mravů
Legislativní záhumenky
Samet válců
Náměstí Hong-bo
E-mail od Ladislava Klímy
Fujavec
Baltské znělky
Ostroměřská trať
Lysergové dny
Lidová z Valašska
Tady, v Pr…
Světoobčan
Cestovní horečka
Mistr Sun v olympijské vesnici
Mistr Sun se klaní houbám
86
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
27
28
29
31
33
34
35
36
37
38
39
Mistr Sun zametá pokoj
Tian Tan – chrám nebes
Ecole vetarinaire
Chirurg podsvětí
Vtipy
Sebevražda prakem
Cap Ferret
Noc stojku
Speciální teorie relativity
Barvy na semaforu
Bránit se znamená zálivy
Myopia cum astigmatismus myopicus bilateralis
Lotrinské krupobití
Torre de Menagem
Anonymní polykač ohně
Sady Pětatřicátníků v Plzni
40
41
43
44
45
46
47
49
50
51
52
53
54
55
56
57
ZVÍŘÁTKA Z POZŮSTALOSTI (REMIX 2011)
Lak
Zvířátka z pozůstalosti (prolegomena)
Trojitý průhyb
Nepoznáš
Pokrývky hlav
Odečteno z kalendáře
Odečteno z hodin
U voleb
Zásek
Zedničina úst
Pan J. – kouzlo a podfuk
Popáleniny
Artaudův životopis jako paralelní slalom
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
83
84
87
Pavel Ctibor
CIZIVILIZACE
ZVÍŘÁTKA Z POZŮSTALOSTI (REMIX 2011)
Redakce Markéta Hofmeisterová
Grafická úprava Jan d’Nan
Tisk Akcent, tiskárna Vimperk, s. r. o.
Vydalo nakladatelství dybbuk,
Jan Šavrda, Sekaninova 12, 128 00 Praha 2,
www.dybbuk.cz,
roku 2011 jako svou 157. publikaci
Vydání první
ISBN 978-80-7438-047-1
88