listy z aura - Aura-Pont

LISTY
Z AURA – PONTU
2/2014
1
Obsah:
V áž e n í p řát el é..................................................................................................................…..3
Ko n t ak t y.........................................................................................................................…......4
Če s ká a slo v en sk á d r am at i k a. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. . 5
Petr Zelenka
Miloš Hlávka
Petr Kolečko
V.Schulczová/R.Olekšák
K.F.Tománek
Martin Falář
No v é p ře kl ad y…………..........................................................................................................8
Anglicky psaná dramatika
Link/Levinson - Novotný
LaBute - Novák
Pinero - Josek
Německy psaná dramatika
Jelinek(ová) - Knotková
Schimmelpfennig - Štědroň
A další...
Goos(ová) - Šimůnková
Van Gogh/Holman - Kotrouš
Pulinovič(ová) - Magdová
Baker(ová) - Šotola
Guirgis – P. Dominik
Synge – Pilný
Casella – Timčák/Lokajová
Rinke - Michňová
Schmitt(ová) - Schmitt(ová)
Milenić - Zelená
Kovačević - Karpatský
Hr y, kt e r é j e p o d o h o d ě mo ž n o z ís k at je n z a t an t ié m y.......................................15
Nep ř el o ž e n é t e xt y...............................................................................................…...…......16
Anglicky psaná dramatika
Goodalovi
George(ová)
Blessing
Fierstein
Penzotti
DC Jackson
Henley(ová)
Franks
Coble
Conger
Thorne/Lindqvist
Wright
McPherson
Dear
Payne
McNally
Německy psaná dramatika
Schmitt(ová)
Welte
Augustin(ová)
Jonigk
Linder
Decar
A další...
Den Tex/de Baan (Holandsko)
Goos(ová) (Holandsko)
2
Váže ní a milí přátel é,
připravili jsme pro Vás letní čtení - další Listy z Aura-Pontu s nabídkou aktuálních textů za
poslední období.
Kromě tuzemských novinek a nových překladů naleznete v nabídce i zatím nepřeložené
novinky zejména anglosaské a německojazyčné oblasti, ale i z jiných zemí.
Aktuální číslo Listů z Aura-Pontu je vždy k nahlédnutí na našem webu (www.aura-pont.cz),
včetně aktuálních Novinek z Aura-Pontu, kde se dozvíte o dalším dění v naší agentuře. Máte-li
zájem o starší čísla Listů, napište nám a my Vám je zašleme elektronicky či poštou. Jejich
obsah průběžně ukládáme do naší internetové Rukověti dramaturga, kde je k dispozici úplný
přehled nabízených textů. Nyní v ní naleznete informace o více než 5000 textech původních
českých a slovenských her, překladů i textů zahraničních autorů v originále, aktualizace
databáze probíhá průběžně.
Připomínáme, že Vašim zájmům vycházíme vstříc dalšími službami:
na požádání Vám zašleme text námi zastoupených autorů a překladatelů,
rozhodnete-li se některý z nich inscenovat, získáme pro Vás souhlas autora,
vystavíme provozovací smlouvu.
Rovněž Vám texty zahraničních autorů (nabízené i Vámi vyžádané):
obstaráme,
v případě Vašeho zájmu doporučíme překladatele, dojednáme smlouvu se zahraniční
agenturou,
dojde-li k provozování, je naší odměnou provize z autorských honorářů,
nedojde-li k provozování, vyúčtujeme Vám předem dohodnuté vynaložené náklady.
Díky našim bohatým zkušenostem a kontaktům v zahraničí Vám můžeme nabídnout vyřízení
práv k provozování děl autorů z mnoha zemí celého světa:
vlámské části Belgie,
Bulharska,
Holandska,
Chorvatska,
Maďarska,
Německa,
Polska,
Rakouska,
Rumunska,
Ruska,
Skandinávie a Pobaltí
Slovinska,
Srbska,
Švýcarska,
USA,
Velká Británie a Irska
a mnoha dalších (kromě Francie, Itálie a Španělska, kde jsou v současné době tamní
monopolní agentury vázány exkluzivními smlouvami).
Můžete nás však kontaktovat i v případě, kdy si nejste jisti, kam se obrátit.
Vždy Vám alespoň poradíme.
Rádi Vám taktéž pomůžeme při výběru titulu, vhodného právě pro Vás. Vaše případné
jednodušší dotazy zodpovíme telefonicky, složitější pak písemně.
Naše produkční oddělení Vám v případě potřeby pomůže při výběru interpretů. Dále Vám
můžeme doporučit například režiséra, choreografa, případně výtvarníka nebo autora hudby.
Těšíme se na Vaše reakce.
Jitka Sloupová, Michal Kotrouš
3
Kontakty
VEDENÍ AGENTURY:
Petra Marková, výkonná ředitelka – tel.: 251 554 938, [email protected]
DIVADELNÍ ODDĚLENÍ:
Petra Marková, vedoucí – tel.: 251 553 994, [email protected]
Texty a agentáž
Jitka Sloupová – tel.: 737 606 139, [email protected]
Michal Kotrouš – tel.: 603 265 067, [email protected]
Zahraniční práva
Anna Pýchová – tel.: 251 553 994, [email protected]
FINANČNÍ ODDĚLENÍ:
Martin Chramosil – tel.: 251 554 084, [email protected]
Markéta Kotrbová – tel.: 251 554 084, [email protected]
PRODUKČNÍ ODDĚLENÍ:
Jiří Havel – tel.: 251 550 179, [email protected]
Markéta Mayerová – tel.: 251 553 993, [email protected]
SEKRETARIÁT:
Lucie Štěpánová – tel.: 251 554 938, 251 553 992, [email protected]
Najdete nás na adrese:
Veslařský ostrov 62
147 00 Praha 4 - Podolí
tel. ústředna: 251 554 938
fax: 251 550 207
e-mail: [email protected]
www.aura-pont.cz
4
Česká a slovenská dramatika
Po premiéře
Petr Zelenka
JOB INTERVIEWS
5 m, 4 ž
tragikomedie / moralita
Hlavní hrdinka Věra je majitelka castingové agentury. Obsazuje bezejmenné herce a herečky a
zastupuje i pár těch skutečně slavných. Pár lidem se klaní, ale většinou jich pohrdá. Její
cynismus je pověstný, ale ona má své kouzlo. Zdá se, že ve svých padesáti letech má před
sebou závratnou kariéru. Místo toho sledujeme její velkolepý pád. Žena-workoholik, které se
nejprve rozpadnou vztahy v rodině, aby následně přišla i o svoji práci. Sonda do hlubin
zábavního průmyslu a cynické doby, která pokrytecky hlásá, že cynismus již není v módě.
Přichází čas, kdy se každý ke každému bude chovat hezky. Kdo tomu uvěří, dopadne opravdu
špatně.
Světová premiéra proběhla 8. 5. 2014 v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích.
Možno uvést na jiné scéně od roku 2016.
Karel František Tománek
KAFKA ´24
4 m, 3 ž
Jako výchozí materiál je použit poslední rok Kafkova života. Franz Kafka dávno ztratil svou
lidskou podobu. Stal se z něho mýtus, objekt filozofických spekulací a ikona turistického ruchu.
Text se pokouší objevit živého člověka.
Hru uvedlo ve světové premiéře Dejvické divadlo v režii J. Mikuláška v březnu 2014.
...Minimalistická forma, krátké úderné dialogy, dlouhé tiché pasáže, žádné rušivé vlivy,
maximální důraz na herecký projev. (…) Moc pěkně zachycený poslední rok Kafkova života a
hlavně jeho vztah k ženám. K tomu dobře znázorněný kontrast s protichůdným stylem života
jeho přítele Maxe. (…)
Jan Pařízek, redakce i-divadlo.cz
... Z mého pohledu nejvíce zasahuje srdce a mysl ztělesnění vztahu Brod – Kafka, který je
nadčasový a nezaměnitelný a vyjevuje sílu Kafkovy tvorby. Přátelství je láska, láska je život,
život je tvorba, tvorba je Kafka. (…)
Marie Zdeňková, Divadelní noviny
Petr Kolečko
TAKY FAJNY SYNEK
5 m, 2 ž
ostravská komedie
Komedie s prvky kabaretu o mladých Ostravácích mezi barovými stoličkami a nesplnitelnými
sny inspirovaná Forrestem Gumpem a Trainspottingem. Petr Kolečko přivádí na jeviště fajneho
synka, který už nevěří, že by z něj jednou mohl být Baroš, Krajčo nebo Topolánek. Nevěří už ani
v to, že Baník, p.čo. Když se prochází po Muglinovské, necítí vůni životních příležitostí, ale vůni
pančované vodky. Ale možná je to jedno a to samé a fajny synek si třeba potřese rukou
s Barošem. Fajny synek prostě vidí Ostravu jinak, i toho Pastrňáka, Nohavicu či Krajča slyší
jinak. Rychleji, jednodušeji, přímočařeji k cíli.
Česká premiéra proběhla v dubnu 2014, kde jinde než v Divadle Petra Bezruče v režii F.
Nuckollse.
„Bezruči, Metanol, Ostrava, Kolečko, Krajčo, Baroš, Kajnar, Nohavica – překrásně krásná
5
smrtící kombinace nebo neškodná prasečí polívka?“
Martin Falář
MLČENÍ S T. G. MASARYKEM
3 m, 2 ž
konverzační komedie
„Charlotta vždycky na Vánoce pekla takové ty jejich americké kynuté, jak se tomu říká –
mufin! Já jsem jí taky říkal: ,Čárlí, jů ár maj mufin.´ Česká buchta nebo americký mufin, ono je to
egal...“
Korumpující prezident a průměrný pisálek z novin – dvě největší osobnosti československé
První republiky – se sejdou, aby si to všechno vyříkali.
Hra zachycuje fiktivní setkání obou předních zastánců demokracie a humanity během jednoho
odpoledne a večera v březnu 1933. Po půlroční rozepři ohledně korupce v české politice
navštíví prezident Masaryk opět Karla Čapka, aby pokračovali v poslední části Hovorů. Čapek
se obává, že návštěva je pro prezidenta pouze záminkou k vyjednávání o podpoře nástupnictví
Edvarda Beneše. Olga Scheinpflugová vidí v setkání kamufláž prezidentova milostného poměru
s rozvedenou poštovní úřednicí. Samotný Masaryk, který chce Čapka požádat o nejhlubší
projev přátelství, se na cestě k němu náhodou dozví, že Scheinpflugová si začala s jeho synem
Janem.
Původní divadelní hra boří většinu zažitých mýtů o Masarykově holubičí povaze či harmonickém
soužití Karla Čapka s bratrem Josefem či Olgou Scheinpflugovou. Masaryk je zde vykreslen
jako pragmatický manipulátor, Čapek coby misogynní neurotik a Scheinpflugová jako
sebestředná hysterka. Píše se rok 1933 a hrdinové zjišťují, že více alarmující, než jejich osobní
prohry, je neutěšená politická situace v Evropě. Text vznikl po důkladném studiu dobových
materiálů a všechny okolnosti hlavních hrdinů, zmíněné v ději, jsou pravdivé.
Premiéra se uskutečnila v říjnu 2013 v pražském Rock Café.
Čeká na premiéru
Miloš Hlávka (1907 - 1945)
Dramatik, divadelník, básník, prozaik a překladatel z francouzštiny, němčiny a italštiny. Byl
členem voicebandu E. F. Buriana a podílel se na budování avantgardních scén. Od roku 1934
pracoval jako redaktor v nakladatelství Sfinx, sám patřil mezi významné překladatele
nakladatelství Melantrich a Rozprav Aventina, kde byl redaktorem. Od srpna 1939 lektor činohry
ND, později jako dramaturg a od dubna 1944 jako zastupující šéf činohry ND. V roce 1940
získal za svoji divadelní komedii Světáci Hlavní cenu Melantricha a v roce 1941 byla jeho hra
Výlet do hor poctěna cenou České akademie věd za nejlepší veselohru. Zemřel
během Pražského povstání.
KAVALÍR PÁNĚ
11 m, 4 ž
dramatická balada z barokní doby
Děje se v Čechách za velké morové rány v době baroka. Do strnulosti panovnického majestátu
pronikají lidové proudy zbožnosti probuzené nákazou. Kavalír Páně, hrabě Jan Slavnín, se
obrozuje úděsem z postupného vymírání hodovních kumpánů a po úmrtí milenky Diany přilne
k lidovým selským duším – prosťáčkové ho zachránili před smrtí a on se jim chce revanšovat
přímluvami u císaře za zrušení roboty.
Barokní doba nemá však pouze Kavalíra Páně, nýbrž i pana Smrtohnáta naplněného mystickou
radostí ze smrti. Ten chce jako úskočný sok rozsévat mor, jitřit nepokoje a popouzet sedláky
proti kavalírovi i císaři. Drama lidské očisty a proměny kavalíra z rozmařilého pána
v pomáhajícího člověka vrcholí na jeho zámku, který změnil na útočiště chorých těl i duší – zde
Kavalír Páně nachází smrt, avšak ne tragickou, je to vyvrcholení jeho vyššího poslání.
6
Hlávkova dramatická prvotina byla poprvé uvedena činohrou Národního divadla v Praze 11.
prosince 1943 v režii Jiřího Frejky a setkala se s vřelým kritickým ohlasem.
BENÁTSKÁ MAŠKARÁDA
9 m, 4 ž
komedie podle Goldoniho
Známou Goldoniho komedii Lhář autor přebásnil a přiblížil českým divákům i prohloubením
charakterů. Zápletku a postavy se autor rozhodl pojmout zcela po svém (např. vkomponoval do
hry postavu dramatika Goldoniho).
Hra je prosycena barvitou atmosférou města na lagunách s gondolami a karnevalem. Do této
atmosféry plné masek se vrací z dlouhých cest hejsek Lelio, jenž považuje lež za projev
duchaplnosti a projev pohotového rozumu. Svůj talent lhaní uplatňuje tak dlouho, dokud se sám
nezaplete do svých výmyslů a intrik. Nakonec je odhalen a musí se oženit s opovrhovanou
ženou - moudrá a praktická žena jej s pomocí jeho otce vrátí do reality všedního života, do
náruče rodiny a denní práce.
Prvního provedení se tato vydařená veselohra dočkala v pražském Prozatímním divadle v roce
1941 v režii J. Frejky a byla nesčetněkrát zpracována také ochotnickými soubory.
Valeria Schulczová, Roman Olekšák (Slovensko)
DOKTOR MACBETH
2 m, 2 ž
Parafráze klasické hry Williama Shakespeara. Existují lidé posedlí mocí – opíjí je, uspokojuje,
dává jim smysl života. Žijí mezi námi a jsou připraveni vždy a na všechno.
Doktor Macbeth je hra o moci. Hra o tom, co všechno je člověk ochoten a schopen udělat, aby ji
získal, o lidech, kteří považují svědomí za zbytečnou přítěž a pro něž je přesvědčení jenom
nástrojem k dosažení osobních cílů. Hra o touze ovládat životy jiných. Tito lidé využijí jakýkoli
režim a přitom mu nevěří, je jim jedno, jaké ideologii slouží, protože slouží sami sobě. Bojí se
jenom jednoho – že o svou moc přijdou, a proto udělají vše, aby ji neztratili.
Je listopad 1989, první týden sametové revoluce, nikdo zatím netuší, jak vše dopadne. Doktor,
zasloužilý papaláš, slaví právě narozeniny, ale vlivem událostí na oslavu nikdo nepřijde, přitom
se sem hosté dříve doslova hrnuli. Přijde jen doktorova milenka, mladá sestřička, naivní a plná
ideálů a představ o lepších zítřcích. Chce po doktorovi, aby se rozvedl, jenže ten by tak ztratil
svůj vliv a kontakty, jež má přes manželku, jejíž otec je velké zvíře, vysoký funkcionář strany.
Další postavou je průměrný doktor, řiťolezec a převlékač kabátů, ještě před týdnem aktivní člen
strany, nyní člen revolučního výboru, který přijde svého nadřízeného požádat o odstoupení
z funkce. Jediná sestřička se nehodí do této vypočítavé partie ostatních a postupně prochází
velkou deziluzí.
Mezi čtyřmi postavami se postupně rozvíjí „noc dlouhých nožů“ nastavující zrcadlo listopadovým
událostem. Brilantní dialogy protkané cynickým humorem, jenž dokáže přesně zasáhnout svůj
cíl, vedou k tragicko-komickému finále.
7
Nové překlady
Anglicky psaná dramatika
Po premiéře
William Link – Richard Levinson (USA)
COLUMBO – VRAŽDA NA RECEPT (PRESCRIPTION: MURDER)
přeložil Martin Novotný
4 m, 3 ž
detektivní drama o třech dějstvích
Dr. Roy Flemming, oslnivý elegantní newyorský psychiatr, už nemůže dál vydržet v manželství
se svojí neurotickou, panovačnou ženou Klárou. S pomocí své milenky, mladší herečky Susan,
vymyslí vynalézavý vražedný plán, založený na jejich neobvyklé a riskantní
záměně, jež má ovšem zajistit dokonalé alibi.
Realizace je velmi úspěšná, ale policista, vyšetřující tento případ, poručík Columbo, je velmi
nedůvěřivý a podezíravý – je to těžký soupeř. Ačkoli vypadá, že neumí do pěti počítat, že je
zapomnětlivý a téměř nešikovný břídil, je to vlastně chytrý profesionál s hlubokými znalostmi
lidských povah. On a Flemming si spolu hrají jako kočka s myší v inteligenčním souboji, ve
kterém psychiatr musí improvizovat s nejvyšší rychlostí a obratností, aby stačil sekundovat
Columbově lstivé taktice. Ten pronásleduje doktora svými nepříjemnými otázkami, otravuje ho
neustálými návštěvami v jeho ordinaci, a dokonce neváhá se zdánlivou nevinností tvrdit, že by
byl rád přijat jako řádný pacient.
Flemming je nakonec donucen k použití politického vlivu, aby jej odstranil z vyšetřování případu,
ale ani to houževnatého policistu nezastaví. Columbo si uvědomí, že nejslabším článkem ve
Flemmingově obraně je jeho milenka; podrobí dívku krutému výslechu a použije ji jako past na
doktora v překvapivém rozuzlení.
Děj se odehrává se v květnovém New Yorku ve Flemmingově bytě a ordinaci. Dalšími
postavami jsou uhlazený právník s chlapeckou vizáží Gordon, slečna Petrie a mladý poslíček.
Detektivka podle slavného seriálu Columbo byla poprvé uvedena v lednu 1962 v Curran
Theatre v San Franciscu, u nás v Divadle u Hasičů v září 2010.
Artur Wing Pinero (Velká Británie)
SOUDCE V NESNÁZÍCH (THE MAGISTRATE)
přeložil Jiří Josek
11 m, 5 ž
viktoriánská fraška
Karbanit s nezletilcem ve vykřičeném hotelu? Zdrhat v převleku před policajty? Poslat
milovanou ženu za mříže? Ctihodný soudce v řadě choulostivých situací, v nichž byste se
rozhodně sami nechtěli ocitnout. Klasická viktoriánská fraška nejvyšší komediální výbušnosti.
Konzervativní lidumilný soudce se ve zralém věku ožení s půvabnou čerstvou vdovou. Ta si
však upře pár let, čímž ze svého dospívajícího syna rázem učiní malého chlapce, jehož
skutečné zájmy jsou v rozporu s deklarovaným stářím. Sbližování s tímto vyženěným synem
přivádí soudce Posketa až na nebezpečně šikmou plochu - do nevěstince. Tam narazí na
starého přítele prvního manžela své ženy a na nápadníka své švagrové a… Všechno se zamotá
a zkomplikuje. Dobře namíchaný koktejl feydeauovského situačního humoru a wildeovské
konverzační komiky nepochybně pobaví diváky i ve třetím tisíciletí!
Hra z roku 1885 už v roce 1890 okouzlila Prahu ze scény Národního divadla - soudce Posket
bavil diváky v inscenaci tehdy čerstvé londýnské komediální novinky. V divadelní metropoli nad
8
Temží se tato bláznivá komedie objevuje na repertoáru pravidelně - v roce 2012 uvedlo tuto hru
s obrovským úspěchem Londýnské národní divadlo a v rámci produkce BBC byl jeho přímý
přenos vysílán ve vybraných kinech po celé Evropě, včetně ČR. U nás se hra objevila po 124
letech (vlastně v české premiéře) v Klicperově divadle Hradec Králové v říjnu 2013, poté
v Divadle Na Vinohradech v březnu 2014.
Neil LaBute (USA)
PRAVÉ POLEDNE (BREAK OF NOON)
přeložil Lukáš Novák
2 m, 2 ž
tragikomedie
Už se rozloučil se životem. Už jen čekal, že zazní výstřel. Když v tom k němu promluvil Bůh a
zachránil mu život. Do té doby nebyl ten muž ani zbožný, ani ničím výjimečný. Jak naloží s
něčím, co z něj na jedné straně udělá mediální hvězdu a na druhé straně terč podezírání a
posměchu?
Česká premiéra proběhla v Jihočeském divadle České Budějovice březnu 2013. Tragikomedie
byla uvedena v listopadu 2010 v newyorském divadle Lucille Lortel Theatre, v hlavní roli
s Davidem Duchovnym.
Čeká na premiéru
Annie Baker(ová) (USA)
BIJÁK (THE FLICK)
přeložil Jan Šotola
3 m, 1 ž
Hra oceněná Pulitzerovou cenou za drama 2014. Porota hru charakterizovala jako
“přemýšlivé drama s výborně vystiženými postavami, jež se soustřeďuje na tři zaměstnance
massachusettského kina v uměleckém centru a líčí tak životy, jejichž obraz vidíme na scéně
zřídka.”
V zanedbaném kině ve středním Massachusetts vytírají tři jeho mizerně placení zaměstnanci
podlahu a přitom se dívají na filmy z místního 35milimetrového projektoru. Jejich drobné bitvy i
velká osobní dramata se odehrávají mezi prázdnými sedadly a postupem času se stávají
mnohem napínavějšími než vyčpělé druhořadé filmy na plátně. Při svém hlubokém pochopení
nitra postav a smyslu pro komiku je hra voláním po autenticitě v rychle se měnícím světě.
Premiéru měla hra na scéně newyorského divadla Playwrights Horizons 15.2.2013.
Stephen Adly Guirgis (USA)
PARCHANT V KLOBOUKU (THE MOTHERF**KER WITH THE HAT)
přeložil Pavel Dominik
3 m, 2 ž
tragikomedie
Tragikomedie amerického dramatika a herce nás zavede mezi lidi z okraje společnosti
pokoušející se zlepšit svoje postavení a dostat se ze závislostí a komplexů.
Jackie se po návratu z vězení snaží začít znovu. Přestane pít a najde si práci. Jeho přítelkyně
Veronica je závislá na drogách a dochází mezi nimi ke konfliktům. Jackie dochází k Anonymním
alkoholikům, kde je jeho patronem Ralph D. Ten mu pomáhá a povzbuzuje ho k tomu, aby
vydržel abstinovat. Objeví se ale problém: Jackie najde doma cizí klobouk. Myslí si, že patří
sousedovi nosícímu neustále na hlavě klobouk, a že je mu s ním Veronica nevěrná. Tato titulní
postava souseda v klobouku se na scéně za celou hru neobjeví. Jackie si sežene revolver a jde
9
si to s ním vyřídit. Zaklepe mu na dveře, hodí mu klobouk na podlahu a do toho klobouku
vystřelí. To se ovšem dozvíme jen z vyprávění Jackieho jeho bratranci Juliovi, u kterého si chce
Jackie schovat zbraň. V následující scéně se ukáže, že Ralph D. je Veroničiným milencem a že
byl klobouk jeho… Veronica má ale Ralpha dost a vztah s ním chce ukončit. Ralphova
manželka Victoria se pokusí Jackieho, který se k Ralphovi a k ní přestěhoval, svést a prozradí
mu, že Raplh spal s Victorií, když byl Jackie ve vězení, dokonce ji přivedl do jiného stavu a
zaplatil jí potrat. Victoria má Ralpha taky dost a chce od něho odejít. Jackie jde za Veronikou a
zazpívá jí posměšnou a nenávistnou písničku. Veronica ho uzemní baseballovou pálkou.
Otřesený Jackie se odstěhuje k Juliovi a dohodnou se, že si to půjdou s Ralphem vyřídit. Ralph
se Jackiemu ke všemu přizná a snaží se mu vysvětlit svoje důvody. Dojde mezi nimi ke rvačce,
ve které má fyzicky silnější Ralph nakonec navrch. Jackie odejde s tím, že jestli Ralpha nezabil
teď, neznamená to, že ho nezabije někdy v budoucnu. V závěru dojde k setkání Jackieho a
Veroniky. Jackie jí řekne, že dostal za střelbu v sousedově bytě čtyřicet pět dní a chystá se
k nástupu do vězení. Veronica se chce odstěhovat někam daleko. Jackie se s ní snaží usmířit,
ale jestli se mu to podaří, zůstává otevřené.
Hra má výborně napsané postavy a řadu vtipných míst. Velice zajímavá je postava Ralpha D.,
který se před očima diváků mění ze slizkého dobráka v naprosto odpudivou kreaturu a pak
v člověka, který má spoustu špatných vlastností, ale je možné mu začít trochu rozumět. I
všechny další postavy dostávají dost prostoru jak v komických výstupech, tak i ve vážnějších
situacích.
Hra nás vybízí k zamyšlení, komu v životě můžeme věřit a na koho se raději nespoléhat. A také
jak těžké může být dostat se ode dna zase nahoru, i když pro to děláme všechno, co je v našich
silách. Dynamicky a živým jazykem napsaná hra měla premiéru 11. dubna 2011 v Gerald
Schoenfeld Theatre na Broadwayi.
John Millington Synge (Irsko)
STUDNA SVĚTCŮ (THE WELL OF THE SAINTS)
přeložil Ondřej Pilný
4 m, 3 ž
tragikomedie
Satirická hra autora slavného a kdysi skandálního Hrdiny západu byla v irském národním
divadle v Abbey Theatre v únoru 1905. Za hlavní zdroj tentokrát autorovi posloužila francouzská
Moralita o slepci a mrzáku André de la Vigneho z 15. století. Děj není nikterak spletitý: dva staří
slepí žebráci prohlédnou, poté co jim potulný světec zázračně vrátí zrak, a spatří pokřivenou a
krutou tvář okolního světa. Voda z posvátné studny však po čase přestane účinkovat a Martin a
Mary Doulovi opět oslepnou. Odmítnou se nechat znovu uzdravit a vesničané je vzápětí se
světcovým mlčenlivým souhlasem vyženou do močálů.
Synge ve hře využívá strukturního motivu, který se objevuje i v Hrdinovi západu - v uzavřeném
společenství se objeví kdosi zvenčí a jeho pohled odhalí předsudky, pomluvy, maloměšťáckost,
násilí a zášť, které tuto komunitu charakterizují a ovládají. Nevítaný vetřelec je pak silou
donucen k odchodu a místní si v závěrečném obrazu hry snaží rychle zacelit rány. Ve Studni
světců se na závěr neodehrává sousedské popíjení jako v jiných hrách, ale svatba. Ovšem
místo šťastného a slavnostního okamžiku se jedná o moment ironický – trhlina způsobená
místnímu společenství pronikavým viděním slepců je příliš hluboká na to, aby ji zacelil tradiční
rituál obsazený nevhodnými osobami.
Satira nemíří na irské venkovany, ale na dublinské, do sebe zahleděné nacionalisty a jejich
zaslepenost, přízemnost a pokrytectví.
Martin Casella (USA)
IRSKÁ KLETBA / ÍRSKA KLIATBA (THE IRISH CURSE)
slovenský překlad Jozef Timčák a Natália Lokajová
5m
10
Irská kletba zachycuje objevně jak muži a dnešní společnost definují mužství, přičemž se
nerozpakuje položit klíčovou otázku, která muže zaměstnává odnepaměti: „Má ho ten vedle
většího?“
Čtyři irsko-američtí muži (ve všech případech profesionálně úspěšní Newyorčani) se scházejí
každou středu na mužské svépomocné skupině. Jednoho večera se k nim přidá nový mladík
s dělnickou profesí a otřese vším, co si tito muži myslí o „irské kletbě“. Zesměšní jejich obsesi
vlastním vzhledem a vrhne nový pohled na otázky identity, maskulinity, sexu, vztahů mezi
pohlavími a sociálním statutem.
New York Post označil Casellovu komedii jako „Monology vagíny pro chlapy“.
Califorňan Martin Casella začínal jako asistent režie, scénárista a herec (hlavní role v
Poltergeistu) u Stephena Spielberga. V poslední době se věnuje intenzivně divadlu. Irská kletba
měla premiéru v roce 2005, o pět let později se jí dostalo inscenace na off-Broadwayi.
Slovenská premiéra se konala 16. května 2014 v bratislavském Divadle Aréna.
Německy psaná dramatika
Po premiéře
Elfriede Jelinek(ová) (Rakousko)
STÍNY – EURYDIKA ŘÍKÁ (SCHATTEN – EURYDIKE SAGT)
přeložila Viktorie Knotková
variabilní obsazení, min 1 ž
Eurydika vypráví: jak se umírající dostala po kousnutí hadem do říše mrtvých a stínů. A také si
vzpomíná, jak ještě za svého života stála jakožto autorka zcela ve stínu idolu, zpěváka Orfea. A
začíná poznávat, jak se znenadání začíná cítit jako stín bez ženy, proměněna z objektu touhy
na subjekt, který neexistuje, nachází se v nevědomí a je osvobozena od požadavků všech
ostatních. Netruchlí za své tělo, nýbrž za prázdný obal, jenž na sobě nosí jakési oblečení. Ale
bytí stejně probublává ven do světa, nově nabytý, nezvyklý klid něco ruší: za velkého veřejného
zájmu k Eurydice přistupuje Orfeus, aby ji vrátil do života – do jeho života – a Eurydika je
šokovaná...
Jestliže byl mýtus o Orfeovi a Eurydice po staletí zpracováván z pohledu Orfea, autorka nechala
mluvit Eurydiku, ne náhodou ve chvíli jejího útlumu.
Hra byla uvedena v režii Matthiase Hartmanna v lednu 2013 ve vídeňském Burgtheateru. Česká
premiéra proběhla v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí v prosinci 2013.
Roland Schimmelpfennig (Německo)
LÉTAJÍCÍ DÍTĚ (DAS FLIEGENDE KIND)
přeložil Petr Štědroň
3 m, 3 ž
Hra připomíná stavbou antické drama – chór tří můžu a tří žen (40 až 60 let vypráví,
rekonstruuje, komentuje děj, v němž jde o tragickou nehodu, při níž zemře malé dítě. Tři ženy
pronášejí věštby, pracovníci městských kanalizací jsou pod ulicí znepokojeni, vina rodičů se
vznáší nad scénou v podobě písně, Opět jde o typický autorův rukopis, poetické pasáže se
střídají s těmi drsnými, skutečnost střídá fantazie a sen a ze střípků výpovědí chóru tak vystává
velká vina a špatné svědomí, jež nesou rodiče dítěte.
Když jdou rodiče s dětmi se svítilnami nocí, musí být opravdu úplná tma. Jde o každoroční
průvod, o společnou akci, kde není nouze o malá dvojčata a „zdvojené děti“ a naopak o neúplné
rodičovské páry, které si zde rády poklábosí a seznámí s ostatními. Táhnou menší děti a
11
postrkují větší.. Nikdo si bohužel nevšimne, že jedno dítě se vrací zpět do tmy, protože ztratilo
oblíbené autíčko... A otec jede autem moc pozdě z bohoslužby ke svým blízkým, kteří jsou v
průvodu. Výsledkem je černé auto, pomalu jedoucí ulicí. Co to skončilo na ulici pod koly? Bylo
to dítě, co létá? Aby toho nebylo málo, viník se předtím sblížil s matkou dítěte. Nebo to byli
přátelé, kteří jeli před ním?
Hra vznikla na zakázku vídeňského Burgtheateru, kde měla premiéru v únoru 2012. Tato
inscenace byla jako jedna ze sedmi finálových inscenací pozvána na přehlídku nejlepších
německojazyčných inscenací Stücke 2012 v Mülheimu. V české premiéře hru uvedlo divadlo
Buranteatr v dubnu 2014.
Čeká na premiéru
Katharina Schmitt (Německo)
V KOŽICHU (IM PELZ)
přeložila Katharina Schmitt
2 m, 1 ž
na motivy novely Leopolda von Sacher-Masocha
„Představuji si to následovně: doba smlouvy jeden rok. Vy moje vládkyně, já Váš otrok. Co v
takovém případě znamená otrok? Otrok znamená, že rozhodujete vy. Kdy vstávám. Zda spím.
Co jím. Co vidím. S kým mluvím. Co nosím na sobě. Máte všechny předpoklady k tomu, abyste
za mě rozhodovala. Vaše rozhodnutí nemohou být špatná. Zvyknete si na tento způsob
myšlení. Budete se bavit. Naučíte se bavit se rozhodováním za mě.“
Severin von Kusiemski pozoruje kdesi v lázních Wandu von Dunajew již delší dobu. Blíží se
v toužebném očekávaní první schůzka a Severin si klade otázky: bude se Wanda třást
rozrušením, nebo bude mít klidný dech? Bude její apatická lhostejnost vzrušující? Co bude mít
na sobě? Pak se konečně setkají a vzniká mezi nimi intenzivní, vášnivý a sadomasochistický
vztah. A Severin po Wandě požaduje, aby se mohl stát jejím oddaným otrokem, což i oba
smluvně stvrdí. A na scéně se navíc objevuje Lední medvěd jakožto Severinův sok, který
předjímá Severinův konec…
Komorní hra zkoumá vztahy, kde vládne pocit moci a kde se sexualita a řeč stávají účinnou
zbraní. Odkrývají se přitom temně komické stránky takového partnerského vztahu fungujícího
na kontrastech moci a bezmoci, který má v dnešní konzumní společnosti jenom jinou,
civilizovanou a právně ošetřenou tvář.
Katharina Schmitt (1979) pochází z Brém, studovala v Česku, kde také uvedla své režie (např.
divadlo Komedie, Studio hrdinů, Činoherní studio). Její adaptaci V kožichu uvedlo lipské divadlo
Schauspiel Leipzig v prosinci 2009.
Moritz Rinke (Německo)
MILUJEME - NEVÍME (WIR LIEBEN UND WISSEN NICHTS)
přeložila Iva Michňová
2 m, 2 ž
Dva páry, třicátníci, se setkají při výměně bytu. Hana musí na nějaký čas do Curychu, aby vedla
zenový kurs pro přetížené manažery. Její přítel Sebastian má jet s ní. Předtím se však do jejich
bytu nastěhuje informatik Roman, který má od zaměstnavatele za úkol pozorovat z jejich bytu
satelit na oběžné dráze. Že byl propuštěn z práce, o tom zatím neví – to ví pouze jeho žena
Magdalena, ale mlčí.
Romanova nevědomost je ovšem pouze jedním z bodů konfliktu, který autor nechává láskyplně
i nemilosrdně kroužit kolem postav. Zahloubanému kunsthistorikovi Sebastianovi změna situace
svědčí: studuje „šlechetné společnosti“ a naráží na nátlak moderního mobilního světa, v němž je
sice pomocí PIN kódů a hesel přístup k různým informacím, jenom ne k sobě samému.
12
V Romanovi, zarytém fanatikovi techniky a výkonnosti, okamžitě rozpoznává svého nepřítele.
Současně nachází Hana, ne bez důvodu, zalíbení v Romanových znalostech a praktičnosti. A
naopak Magdalena je téměř magicky přitahována Sebastianovou neukotveností a melancholií.
Do té doby bublající vztahové krize rázem vybuchnou a eskalují v boj kultur, dokud dokonce
nezazní výstřel z pistole...
Skvěle vystavěná a napínavá hra byla uvedena ve frankfurtském divadle Schauspiel v režii
Olivera Reeseho v prosinci 2012.
A další...
Po premiéře
Maria Goos(ová) (Nizozemí)
FUK! (CLOACA)
přeložila Tereza Šimůnková
4 m, 1 ž
Fuk! Takhle se kdysi zdravili a byli to čtyři nerozluční kamarádi, nejlepší parta na světě. Teď
jsou ve středním věku a rádi by se pokusili o recyklaci po všech těch kotrmelcích, které v životě
udělali. A hlavně chtějí pomoct jednomu z nich z obrovského průšvihu.
Hra byla poprvé uvedena v roce 2002. Česká premiéra 13.1.2012 v Jihočeském divadle v
Českých Budějovicích v režii Petra Zelenky. “Revival” této inscenace v současné době chystá
Divadlo Na Palmovce.
Čeká na premiéru
Theodor Holman, Theo van Gogh (Holandsko)
INTERVIEW (INTERVIEW)
přeložil Michal Kotrouš
1 m, 1 ž
komorní psychologické drama - dramatizace
„Prozraď mi své nejtemnější tajemství…“
Interview podle van Gogha je předposlední film (2003) holandského skandalisty Thea van
Gogha, jenž byl zavražděn fanatickým muslimem v roce 2004. Možná známější je remake Steve
Buscemiho z roku 2007 s názvem Interview. Podle prvního filmu vznikla výtečná komorní hra o
otázkách a odpovědích, realitě a zdání, pravdě a lži.
Politický novinář je přinucen udělat rozhovor se slavnou hvězdičkou televizních seriálů a raději
by sledoval odstupování holandské vlády, než být s herečkou v jedné místnosti. Herečka také
není rozhovorem nijak nadšená a mezi dvojicí se rozpoutá konverzační bitva s působivým
finále.
Brzy se z rozpačitého interview stává psychologický duel, ve kterém chvíli vítězí jeden, chvíli
druhý. „Silikonový mozek se silikonovými kozami“ se brzy ukáže být výřečným a šikovným
partnerem v rozhovoru s bývalým válečným zpravodajem. Baví se spolu o zranitelnosti duševní i
tělesné a brzy se role začínají otáčet – Katja dělá rozhovor s Pierrem. Přitom se vytahují
všechny možné tajné zbraně – záludné otázky, přetvářka, výlevy citu, úskoky, provokace,
soucit, zpovědi a lži… Mezi oběma vzniká erotické napětí.
Když navzájem odkryjí svá tajemství, nabírá nebezpečná hra o pravdu a lež fatálních rozměrů.
Hranice mezi fikcí a skutečností se pro oba zúčastněné pracující v tolik odlišných mediálních
světech začíná rozostřovat a začíná být těžké říct, kdo je vítězem. Až do úplného konce není
jasné, kdo je upřímný a kdo se toho druhého snaží nachytat na švestkách. Nevěřte ani
herečkám, ani novinářům…
13
Jaroslava Pulinovič(ová) (Rusko)
NATAŠINY SNY (NATAŠINA MEČTA)
přeložila Marcela Magdová
3ž
dva monology
Tři Nataši, tři dospívající dívky, tři různé osudy a jedno přání - láska...
Natašiny sny jsou dvěma monology děvčat stejného věku – 16 let - a stejného jména – Nataša.
První, Baniková z dětského domova, nemá nic: rodiče, domov, náušnice, kosmetiku, rtěnku,
mobil. Vyprovokovaná svou kamarádkou vyskočí ze třetího patra, v nemocnici se zamiluje do
novináře, který o ní chce napsat do černé kroniky. Vypráví mu o svém životě a on její příběh
otiskne v novinách. Druhá, Věrniková z dobré rodiny má všechno: rodiče, domov, spoustu
zájmů a úspěch v televizním pořadu pro teenagery, kde se zamiluje do místního zvukaře.
Oběma ale něco zásadního schází. Láska. I přesto, že se neznají, vytvořila mezi nimi autorka
skrze další detailně popsané figury, odrážející se jedna v druhé jak v pokřiveném zrcadle,
výrazný vztah. Třetí, bezejmenná píše dopis populárnímu popovému zpěvákovi Dimovi Bilanovi.
Tento epilog, jakási svérázná tečka, ironizuje témata rozvíjející se v předchozích dvou částech.
Ovšem i poslední Nataša přidává svůj hlas do jednoho zoufalého výkřiku duše, neschopné
smířit se se světem, v němž neexistují stejné možnosti pro všechny. Do hlasu osamělého
člověka vracejícího Bohu vstupenku.
Jaroslava Pulinovič (1987, Omsk) studovala pod vedením Nikolaje Koljady. Je řazena k dalším
autorům „uralské školy“ současného ruského dramatu (např. Vasilij Sigarev, Oleg Bogajev),
které Nikolaj Koljada vychoval. Její první hra Karneval tajných přání byla přečtena na festivalu
dramatických novinek Evrasija 2005. Teprve čtvrtá hra z roku 2009 Natašiny sny vešla do
širšího povědomí a byla uvedena v několika divadlech, k výrazným patří především inscenace
na experimentální moskevské scéně CDR (Centr dramaturgii i režisury) a v roce 2012 v
legendárním Divadle Na Tagance v režii Jurije Ardaševa. Pulinovičová zatím napsala 16 her a 2
filmové scénáře, věnuje se i próze. Její texty jsou uváděny v Anglii, USA, Polsku, Estonsku,
Ukrajině a více než čtyřiceti divadlech Ruska. Je držitelkou mnoha ocenění (Hlas generace,
Nová hra v rámci hlavní národní ceny Zlatá maska a další). Žije v Jekatěrinburgu.
Žarko Milenić (Chorvatsko)
JE TO HOLKA! (PRVO PA ŽENSKO)
přeložila Markéta Zelená
1 m, 4 ž
matriarchální komedie
Krátká komedie o ženské domácnosti, které marně vzdoruje muž. Čtveřice žen (od prababičky
po vnučku) se netají pohrdáním muži, s nimiž mají špatné zkušenosti, a Alexandra se tak
zastává pouze jeho těhotná žena Darja. Nad Alexandrem stále visí hrozba vyhoštění z bytu a
navíc tajně píše divadelní hru, s níž chce prorazit v dramatické soutěži a za utržené peníze se
chce s ženou /vnučkou odstěhovat. Tajemství je však prozrazeno, jeho dílo zničeno a navíc se
mu a Darje narodí holka…
Mírně absurdní komedie o osamělosti muže mezi samými ženami si pohrává s divadelní iluzí a
divadlem na divadle, v některých scénách přehrávají postavy role postav jiných a děj je jakoby
citací z Alexandrovy hry. Skvělá příležitost pro herečky různých věkových kategorií a jednoho
třicátníka.
Hra byla uvedena v divadle DIS-teatar v Banja Luce v roce 2010.
14
Dušan Kovačević (Srbsko)
MARATONCI BĚŽÍ ČESTNÉ KOLO (MARATONCI TRČE POČASNI KRUG)
přeložil Dušan Karpatský
7 m, 2 ž
černá komedie
Tak jako ve většině autorových her najdeme i zde komický obsah, v němž je viditelná přítomná
grotesknost, tj. přítomnost legračního a mimořádně závažného, krásného a ošklivého, stylového
a velmi primitivního (chování). Takový obraz sociální reality a běžného života je nejen
rozpoznatelný, ale také velmi kompletní a komplexní. V jeho dílech se vymazávají ostré hranice
žánrů a přichází se k proplétání komedie charakterů, komedie povahy, frašky a dramat v užším
slova smyslu, stejně jak je protkán i sám život.
Dušan Kovačević (1948) je akademik, dramatik, scénárista, v Bělehradě vystudoval dramaturgii,
do roku 1978 byl zaměstnán v televizi Bělehrad, kde pracoval jako dramatik, 1986–1988 byl
docentem na Fakultě dramatických umění v Bělehradě, od roku 1998 byl ředitelem
bělehradského divadla Zvazdara teatar, v roce 2005 se stal velvyslancem Srbska a Černé Hory
v Portugalsku. Mezi nejznámější jeho díla patří: Maratonci běží čestné kolo (1972), Radovan III.
(1973), Kdo to tam zpívá (1980), Balkánský špión (1983), Profesionál (1990)… Napsal i scénář
pro film Emira Kusturici Podzemlje / Underground (1995).
HRY, JEŽ JE PO DOHODĚ MOŽNO ZÍSKAT JEN ZA TANTIÉMY
Zahraniční tituly, u nichž je možno získat provozovací práva k profesionálnímu uvedení jen za
tantiémy (%).
Autor
Lukas Bärfuss
Michael Frayn
Neil LaBute
Martin McDonagh
Martin McDonagh
Martin McDonagh
Penelope Skinner
Esther Vilar
Stefan Vögel
B. Zandt, J. Milmore
Titul
Dvacet tisíc stránek
Kodaň
Pravé poledne
Kráska z Leenane
Pan Polštář
Poručík z Inishmoru
Léto na kole
Žárlivost
Dobře rozehraná partie
Máte jednu špatnou zprávu
Smlouva do: %
5.4.2015
9.5.2015
7.3.2016
30.6.2015
30.6.2015
30.6.2015
28.1.2018
31.12.2015
30.6.2015
12.1.2015
9
9
7,7
6,5
6,5
6,5
9
9
8
7
15
Nepřeložené texty
Dílo I. Bergmana
Rádi připomínáme, že cesta k inscenování Bergmanových děl je po mnoha letech volná!
Autorská práva vám rádi zprostředkujeme!
Anglicky psaná dramatika
Robert a David Goodalovi (Velká Británie)
JEEVES AND WOOSTER in PERFECT NONSENSE (J. A W. V „DOKONALÉ PITOMOSTI“)
3m
crazy komedie
Bertie Wooster a jeho komorník Jeeves (do značné míry předobraz Jirotkova Saturnina) jsou
hrdiny nové hry bratrské autorské dvojice bratří Goodalových. Pánové se inspirovali slavnou
sérií novel a her klasika P.G.Woodehouse, zejména jeho The Code of the Woosters (Zákon
Woosterů), a přivedli znovu na scénu neodolatelnou dvojici (zde posílenou o dalšího sluhu
Seppingse), aby zde divákům formou trochu šíleného divadla na divadle předvedli jedno
z Bertieho dobrodružství. Tato trojice zde totiž ztělesňuje všechny role včetně tří ženských.
Někdy uprostřed bláznivých dvacátých let je Bertie pověřen svou tetičkou Dahlií, aby pro svého
strýce za každou cenu sehnal starožitnost, která mu chybí do sbírky: stříbrnou konvičku na
smetanu ve tvaru kravičky. Kvůli této pitomosti musí Bertie svést skrytý souboj se sirem
Bassettem, který Bertieho u starožitníka předešel, ucházet se naoko o jeho neteř, zachraňovat
zasnoubení svého kamaráda Gussieho s jeho dcerou, krýt tetičku, která nakonec vzala věc do
svých rukou a kravičku prostě ukradla, a to vše zatímco jsou mu neustále na stopě podezíravý
papaláš Roderick Spode a přitroublý konstábl Oates.
Vedle bláznivého děje kořeněného neustálými převleky a Bertieho komentáři k divákům sázejí
autoři především na neodolatelný způsob vyjadřování Wodehousových hrdinů, jen drobně
nadsazující britskou korektnost, což ke komickému účinu plně dostačuje.
Dokonalá pitomost, premiérovaná 30. října 2013 v divadle Duke of Yorks s Matthew
Macfadyenem v roli Jeevese, získala letošní (2014) Cenu Laurence Oliviera za nejlepší
komedii roku na londýnském West Endu.
Madeleine George(ová) (USA)
THE (CURIOUS CASE OF) WATSON INTELLIGENCE
(PODIVUHODNÝ PŘÍPAD WATSONOVY INTELIGENCE)
2 m, 1 ž
Watson - věrný pomocník Sherlocka Holmese, loajální inženýr, který zkonstruoval první Bellův
telefon, nezadržitelný super-computer, který ovládl Jeopardy! (původní americkou verzi kvízové
šou Riskuj!) i dnešní přívětivý technař, který prostě jen hledá lásku – ti všichni se jmenují
Watson. Čtyři kumpáni procházející napříč časem se spojili v jednu postavu v brilantně vtipné
poctě (i varovné parabole) věnované lidem - a strojům -, na nichž jsme všichni závislí.
Premiéra hry v newyorském Playwrights Horizons proběhla 15. listopadu 2013. Nominace na
Pulitzerovu cenu za drama 2014.
16
Lee Blessing (USA)
A WALK ON THE WOODS (LESNÍ PROCHÁZKA)
2m
Hra se odehrává během studené války v „příjemných lesích na okraji Ženevy“, kde se vojenští
vyjednavači dvou supervelmocí, USA a Ruska, neformálně setkávají po vyčerpávajích
rokováních u jednacího stolu.
Zkušený Rus Andrej Botvinnik je jemný, vtipný a současně velmi tvrdý a cynický v tom, jaký
vlastně úkol má být dokončen. Nováček Honeyman je poněkud rezervovaný, pedantický a
v jednáních až úporně idealistický. S postupem času, kdy se mezinárodní jednání vlečou a oba
muži spolu neformálně hovoří v lese měnícím se podle ročních období, začínají si pomalu
uvědomovat rostoucí porozumění a zároveň sílící frustraci z toho, co vlastně dělají a čeho
mohou reálně dosáhnout. Na konci hry, když Botvinnik oznámí, že ve své funkci končí, uvědomí
si Honeywell, jak mu bude chybět. Nejen pro přátelství, které mezi nimi vznikalo, ale i proto, že
s novým vyjednavačem bude muset znovu čelit zakořeněné nedůvěře a falešným představám,
které přinášejí tak elementárně rozdílná státní zřízení.
Světová premiéra hry se konala 20. února 1987 v Yale Repertory Theatre, newyorská o rok
později v Booth Theatre. Hra byla v roce 1987 nominována na Pulitzerovu cenu v kategorii
dramatu.
Harvey Fierstein (USA)
CASA VALENTINA
7 m, 2 ž
Renomovaný autor muzikálových libret (Kinky Boots, Klec bláznů) se vrátil k formě dramatu
nejnovějším kusem Casa Valentina, nominovaným na letošní cenu TONY (2014) (kterou
Fierstein mimochodem už čtyřikrát získal).
Děj hry, vycházející ze skutečných událostí, se vrací do roku 1962. Do prázdninového campu v
pohoří Catskills ve státě New York se sjíždí společnost mužů, kteří se zde pravidelně na pár dní
promění v ženy. Heterosexuální středostavovští otcové rodin se sem uchylují před svými
ženami a dětmi a tlaky maskulinní společnosti, aby se zde diskrétně a bezpečně mohli převléci
a přeměnit ve svá zvolená ženská alter ega.
Většina ze sedmi mužských hrdinů hry se zná celé roky. Je zábavné pozorovat je, když s
pomocí Rity, manželky majitele campu George, zasvěcují nováčka, mladíka, vystupujícího pod
jménem Jonathon, do tajů kosmetiky a soudobé ženské módy. Tento víkend však není tak
typicky idylický jako obvykle. Jedním z důvodů je, že George čili Valentina, majitel campu, je
předvolán na poštu, aby vysvětlil, jak se k němu dostala podezřelá zásilka fotografií
homosexuálního obsahu.
Camp má navíc finanční problémy. George doufá v pomoc muže, vystupujícího pod jménem
Charlotte, který je jeho novým hostem. Charlotte řídí v Kalifornii časopis a organizaci, jejichž
cílem je bránit práva transvestitů, pod podmínkou, že se distancují od homosexuálů. Pro svůj
program hledá podporu mezi ostatními Georgeovými hosty, ale naráží na jejich přesvědčení
(které je i přesvědčením autora), že není možné vymezovat se na úkor jiných sexuálních
menšin.
George je v úzkých, bez Charlottiny podpory jsou dny jeho království sečteny. Další problémy
přináší vysvětlení podezřelé zásilky – jejím adresátem byla Amy, v “civilu” respektovaný soudce,
jehož sklony jsou homosexuální, a toto poznání přinutí komunitu k přehodnocení postojů. A
konečně: Georgeova manželka Rita, která stála vždy za ním, se nakonec dopracuje k poznání
hlubších důsledků jeho orientace, s nimiž se asi nedokáže vyrovnat…
Premiéra se konala 23.4.2014 v Manhattan Theater Club. Inscenace v režii Joe Mantella byla
posléze přenesena na Broadway, uvažuje se o filmovém zpracování.
17
John A. Penzotti (USA)
FIVE BLUE HAIRED LADIES SITTING ON A GREEN PARK BENCH
(PĚT MODROVLASÝCH DAM NA LAVIČCE V PARKU)
4 m, 6 ž
komedie
Několikanásobná matka Anna, bezdětná bohatá vdova Eva, „stará panna“ Rose, rozvedená
Gladys a džezová zpěvačka La La měly před sedmi měsíci, kdy se seznámily, společné jen dvě
věci: lavičku v parku a valnou část života za sebou. Díky láskyplnému a někdy i bolestnému
vzpomínání na ty, kdo již odešli, pozorování života kolem sebe a společnému smíchu si
zachovaly vskutku mladou mysl. Sdílená duševní síla, moudrost a vtip každou z nich bezděčně
připravuje na den, kdy svou lavičku opustí možná navždy. Když se ve druhém aktu postupně
setkávají v nebi, jejich příběhy mohou, díky přítomnosti jejich drahých zesnulých, pokračovat.
Hra, kterou kritici nazvali „Sexem ve městě na geriavitu“, vtipně komentuje i dnešní bláznivý
svět.
Původně aktovka byla poprvé uvedena v r. 2001 v newyorském Harold Clurman Theater. Po
velkém úspěchu ji autor v r. 2003 rozšířil na celovečerní hru, která si po premiéře v Theatre
Royal v severoanglickém Lincolnu našla cestu na mnohá světová jeviště.
DC Jackson (Velká Británie)
OUT ON THE WING (NA KŘÍDLE)
2 m, 1 ž
komedie
Poslední vysílání oblíbeného rozhlasového pořadu On The Wing (Na křídle), kde po deset let
komentovali poněkud druhořadý komik Rab a bývalý ligový hráč Phil aktuální fotbalové výsledky
a odpovídali naživo na telefonáty posluchačů. Vztah mezi oběma moderátory připomíná staré a
„obnošené“ manželství: jsou neustále na pokraji hádky, mají jeden druhého přečteného a jsou
ze sebe unavení. Redaktorka Lindsey je ale umí zvládnout, přestože i ona se už vlastně těší, až
se pohne někam dál. Poslední přenos ale nebude procházka růžovým sadem. Vysílá se v den,
kdy byla známá fotbalová hvězda Andy McGuire bulvárem nucena přiznat svoji homosexualitu.
Phil je v divné náladě a rozhodně nehodlá dodržovat pravidla. A nejen ta týkající se sprostých
slov a nekorektních narážek během živého vysílání.
Krátká hořká komedie o tom, co všechno je outsider ochoten udělat pro trochu prchavého
úspěchu, a o tom, že když je někdo jednou svině, tak bohužel sviní i zůstane.
Beth Henley(ová) (USA)
THE JACKSONIAN (MOTEL JACKSONIAN)
2 m, 2 ž
drama
V motelu Jacksonian ve městě Jackson ve státě Mississippi se před Vánoci v roce 1964
odehraje vražda. Kdo bude obětí a kdo vrahem se diváci dozvědí až na konci napínavé a temné
hry. V motelu bydlí zubař Bill Perch, který musel odejít od své manželky Susan a šestnáctileté
dcery Rosy, neboť přestal zvládat svou agresivitu. Susan a Rosy ho v motelu občas navštěvují.
Barman Fred a pokojská Eva sdílejí nebezpečné tajemství: Fred přepadl benzínovou pumpu a
zavraždil přitom ženu, která tam pracovala. Eva o tom ví, avšak křivou výpovědí na policii
poskytla Fredovi alibi a těšila se, že za tuto vraždu bude popraven nevinný černoch. Zápalné
bomby vybuchují v černošských kostelích ve městě a Ku-klux-klan stále podporuje mnoho
bílých obyvatel Mississippi. Fred se chce s Evou rozejít, Rosy vytuší jejich tajemství a Bill se
stále hlouběji propadá do závislosti na alkoholu a drogách. Dusná atmosféra zapadlého motelu
kombinovaná se skoky v čase do okamžiků, kdy snad byla šance vše zachránit, umožňují vznik
inscenace, která divákům z hlavy jen tak nezmizí.
Beth Henleyová (1952), narozená v Jacksonu, je americká dramatička a herečka. Její
18
nejznámější hrou jsou Crimes of the Heart (Zločiny srdce) z roku 1978, které byly uvedeny
v mnoha českých divadlech. Motel Jacksonian měl premiéru v únoru 2012 v divadle Geffen
Playhouse v Los Angeles.
Alan Franks (Velká Británie)
A WORLD ELSEWHERE (ŽIVOT JE JINDE)
4 m, 1 ž
Jaro 1968. Rok po “létu lásky” se Amerika otřásá vztekem nad dlouhotrvající válkou ve
Vietnamu. Univerzity se kymácejí v bouřích hořce reagujících na rozběh prezidentské kampaně,
která do Bílého domu přivede Richarda Nixona. Paříž klečí na kolenou před studentskými
bouřemi a sovětské tanky se chystají vtrhnout do Československa. I na poklidných nádvořích
Oxfordu burcuje Vietnam studenty z jejich hédonismu. Protesty vede charismatický Elliott
Farmer, studující postgraduálně na Rhodesovo stipendium mezinárodní vztahy.
Naivní britská zlatá mládež je okouzlena jeho světáctvím a inteligencí. Přesto ho obestírá
tajemství: Snaží se za pomoci rodinných konexí vyhnout vojenské službě nebo ne? Toby,
romantický mladík ze stejné koleje režíruje studentskou inscenaci Coriolana, hry, jejíž
překvapivou aktuálnost mu Farmer vysvětluje. Toby se pokusí pro davové scény ve své
brechtovské interpretaci získat účast věčně stávkujících dělníků z automobilky v Cowley. Kouzlo
amerického kolegy ještě vzroste, když vejde ve známost jeho dávné dětské přátelství se
spolužákem z Minnesoty, Bobem Dylanem, jehož protest-songy se linou z každého okna
privilegované koleje. Elliott slíbí, že se pokusí Boba pozvat, aby vystoupil na kolejním plese.
Na koleji zároveň probíhá domácí politická kampaň – profesoři se chystají nahradit nemocného
ředitele. Jedním z kandidátů je Tobyho tutor, Dr. Mayhew, nafoukaný odborník na středověkou
angličtinu, skrývající utajené provinění v podobě vědeckého plagiarismu. Jeden z jeho studentů,
Tobyho nejlepší přítel Nick, je dočasně vyloučený z univerzity pro krádež knihy. Nickova dosud
bezúhonná sestra Pippa se šíleně zamiluje do Farmera a chce pomoci bratrovi tím, že
vyhrožuje Mayhewovi, že ho odhalí. Toby se k jejímu plánu připojí jen nerad, pojí ho k ní totiž
dávný a neopětovaný milostný zájem. Tak se rozehrává napínavé a důmyslené drama politiky
ve všech jejích formách, od státnictví mezinárodního kalibru, až k špinavým trikům starých rivalů
a postelovým válkám bez pravidel. V době neomezených možností čeká na odvážné štěstí a na
ty, kdo prohrají, alespoň nevinnost. V hořce komickém portrétu historického okamžiku vypráví
autor o snech a démonech generace s větrem v zádech a celým světem před sebou.
Alan Franks je spisovatel a textař. Více než třicet let přispíval do Timesů a koncem 60. let
studoval v Oxfordu na stejné koleji jako např. Bill Clinton. Tehdy také na edinburghském
festivalu vystupoval v revui s Robertem Reichem, který se v roce 1992 stal ekonomickým
poradcem prezidenta Clintona.
Eric Coble (USA)
THE VELOCITY OF AUTUMN (NÁHLÝ PODZIM)
1 m, 1 ž
Alexandru, devětasedmdesátiletou osaměle žijící ženu, ohrožuje v jejím brooklynském domě
vetřelec. Ukáže se, že je to její syn Chris, kterého již řadu let neviděla, a který byl svými
sourozenci povolán, aby Alexandru přiměl opustit dům, v němž se zabarikádovala. Alexandra
bývala malířkou, trpí však syndromy stáří, které jí už nedovolují malovat, a její zdravotní stav se
prudce zhoršuje. Je to silná osobnost, perspektiva života v domově důchodců ji natolik děsí, že
ve svém domě dokonce nastražila výbušný systém. Chris je outsider, homosexuál, který žije na
Západě a živí se nekvalifikovanou prací, přesto oba jeho prakticky zdatnější sourozenci doufají,
že právě on nalezne ke své matce cestu a přiměje ji k ústupu. Když se mu to hned nedaří, jsou
připraveni povolat policii. Chrise jejich netrpělivost natolik sklíčí, že je připraven řešit své
problémy spolu s matkou – radikálně. Alexandra však nakonec není schopná zapálit rozbušku:
hovor se synem, jediným člověkem, který ji v posledních letech opravdu poslouchal, pomalu
působí obrat v jejím chování: nechce Chrise zničit, chce si s ním dál povídat, a jeho vyprávění o
19
zážitcích s indiánskými umělci ji nakonec přivede ke smíření a k nalezení smyslu ve své
kapitulaci. Spolu se synem odstraňuje zátarasy a opouští dům, který měl být jejím posledním
útočištěm.
Premiéra hry se konala 6.9.2013 ve washingtonském Mead Center, v dubnu tohoto roku byla
inscenace přenesena na scénu broadwayského Booth Theater.
John Ajvide Lindqvist - Jack Thorne (Švédsko, Velká Británie)
LET THE RIGHT ONE IN (AŤ VEJDE TEN PRAVÝ)
14 m, 2 ž
adaptace románu a filmu
Divadelní adaptace stejnojmenného úspěšného románu (z r. 2004) a scénáře, který na jeho
námět napsal sám autor knihy J.L.Lindqvist a jenž se stal předlohou neméně úspěšného filmu
(2008, anglický remake 2010).
Oskar, nemotorný teenager se právě nachází v bolestivé fázi přechodu mezi dětstvím a
dospělostí. Jeho rodiče jsou rozvedení, matka pije a otec je ponořený do vlastních
emocionálních problemů. Ve škole se stává obětí šikany. V lesích kolem zatím sériový vrah
zanechává těla mladých mužů, zbavená krve. Když se Oskar seznámí s Eli, podivínskou novou
holkou od vedle, je natolik šťastný, že si ho vůbec všimla, že se nikterak nepozastavuje nad tím,
jak divná je to dívka – dokud se sám nepořeže a nevyvolá v ní děsivě animální reakci.
Policie si se sérií vražd neví rady, i proto, že jí chybí zkušenost s vyšetřováním zločinů srdce.
Uniká jim tak i Hakan, muž, který Eli majetnicky střeží a kterého celé okolí považuje za jejího
otce. Eli a Oskar se sbližují úměrně s tím, jak se vztahy jejich okolí k nim stávají mrazivějšími.
Oskar s pomocí Eli nakonec unikne šikaně, ale cena je vysoká a počet podivných vražd stale
roste…
Divadelní verze posouvá sociální kritičnost původního švédského filmu směrem k méně
hmatatelné, ale stejně drásavé sféře lidských vztahů, v nichž vládne vyprahlost a zmatení rolí.
Premiérová inscenace hry v režii Johna Tiffanyho byla poprvé uvedena v koprodukci Národního
skotského divadla a Royal Court Theatre na jeho londýnské scéně v listopadu 2013. 26.3.2014
pak triumfálním úspěchem zahájila provoz obnoveného westendského divadla Apollo.
Conor McPherson (Irsko)
NIGHT ALIVE (NOC NAŽIVU)
4 m, 1 ž
V kdysi honosném dublinském domě sedmdesátníka Maurice se náhodou sejdou existence
stejně zdevastované jako toto obydlí. Svůj malý byt zde má u strýce pronajatý padesátník
Tommy, čerstvě rozvedený a – jako tisíce Irů v posledním pětiletí – zchudlý. Jeho kontakt
s bývalou ženou se omezuje na nekonečné telefonáty, v nichž oba řeší nezvladatelnost
Tommyho –náctileté dcery. Tommymu zůstala alespoň dodávka, která je dnes pramenem jeho
obživy. Dokonce může na výpomoc zaměstnávat i retardovaného čtyřicátníka Doca, jehož
občas nechá i přespat. Do tohoto dočasného souručenství přivede Tommy jednoho večera
Aimee, kterou zachrání před násilnickým partnerem. Aimee se v domě zabydlí (dokonce i
starosvětský Maurice přimhouří oko), i když je stále zřejmější, že se Aimee živila jako prostitutka
a oplétačky s policií měla jako kleptomanka. Kenneth, její pasák, si pro ni také jednoho dne
přijde… Doca přitom těžce zraní, a ten končí v nemocnici. Opuštěný Tommy se rozhodne odjet
do zámoří. Jeho plány však komplikují události, které se daly do pohybu, když Aimee vstoupila
do jeho života. Maurice, který má Tommyho stále před očima jako malého chlapce, kterého
vychoval, se přes zklamání, které mu jako dospělý způsobil, odhodlá odkázat mu svůj dům. Doc
se vrátí z nemocnice a vše by se vrátilo do starých neveselých kolejí, kdyby Kenneth nepřinutil
Aimee, aby se do Tommyho bytu vrátila pro Tommyho úspory. Tommy je přistihne, proti
mladšímu „profesionálovi“ Kennethovi však nemá velkou šanci. Do jejich zápasu se ale
překvapivě vloží Aimee – na Tommyho straně… Tommy Kennethovu mrtvolu odstraní, Aimee
potom raději odejde. Mezitím se potíže Tommyho dcery samy „vyřeší“ jejím těhotenstvím a
20
Tommy se může podílet na přípravě její svatby. Nakonec se k němu vrací i Aimee – je to sen,
nebo skutečný happy-end? Hra v nejlepší tradici irské charakterové komedie těží ze
současné atmosféry hospodářské krize.
Světovou premiéru připravil londýnský Donmar Warehouse na 13.6.2013. Kritika oceňuje na
novince autora slavné hry Na cestě duchů (Weir) McPhersonovo umění zachytit lidskost, která
se skrývá i v těch nejnepravděpodobnějších souvislostech.
Nick Dear (Velká Británie)
THE DARK EARTH AND THE LIGHT SKY (ČERNÁ ZEMĚ A BÍLÉ NEBE)
4 m, 2 ž
V lůně anglického venkova se protlouká životem Edward Thomas, nespokojený manžel,
vyčerpaný otec a neúspěšný spisovatel. V roce 1913 se seznámí s americkým básníkem
Robertem Frostem a vše se pro něho změní. Jak vzkvétá jejich přátelství, Edward píše s novou
inspirací, opouští ulitu pochybností o sobě samém a stane se jedním z nejvlivnějších básníků
dvacátého století. Učiní však (pod vlivem Frostovy básně) drastické rozhodnutí narukovat do
války, kterým ohromí své přátele i rodinu. (Thomas padl v roce 1917v bitvě u Arrasu.)
Premiéra hry se konala 8. listopadu 2012 v londýnském divadle Almeida, k jehož kmenovým
autorům Nick Dear (1955) patří. Největšího úspěchu dosáhlo ovšem jeho libreto ke slavné
inscenaci Národního divadla v režii Dannyho Boyla – Frankenstein.
Nick Payne (Velká Británie)
ONE DAY WHEN WE WERE YOUNG (JEDEN DEN, KDY JSME BYLI MLADÍ)
1 m, 1 ž
Hra se dvěma postavami Leonardem a Violet, o třech dějstvích, kterým je v jejich průběhu
postupně 18 a 17, 39 a 38, 78 a 77 let. Pro oba je charakteristická touha mluvit, ovšem
neschopnost vyjádřit se, či vědět, co přesně říct. Z obecného pohledu je příběhem
vypovídajícím o tom, jak životy obyčejných lidí fatálně poznamenala válka. Název odkazuje k
stejnojmenné sentimentální písni Johanna Strausse.
První dějství se odehrává v hotelovém pokoji v Bathu na jaře 1942, kde se dvojice setkala, aby
zde strávila noc před Leonardovým nástupem na frontu. Leonard po svém bizarním snu o
japonském Santa Clausovi, který ho vytáhl z bahna, nemůže znova usnout a chce vědět, jak
dlouho na něj bude Violet čekat: „Obávám se, že až válka skončí, nebudeš tady. Opustíš mě."
Víc na vztahu lpí a nejradši by s ní odjel někam pryč. Začne nálet a oba ví, že svět už nebude
stejný jako předtím Na hotel spadne bomba. Violet se bojí opustit místo, chce zůstat a čekat, co
bude.
Po dvaceti letech se dvojice sejde v parku v Bathu, poté, co se den předtím náhodně setkala,
když Violet s manželem a dětmi nakupovala. Leonard naopak nikoho nemá, právě mu zemřela
matka. Od ní se před lety před svatbou Violet dověděla, že je Leonard nejspíš v japonském
zajetí. Leonard touží po znovusblížení.
Po čtyřiceti letech je Violet na návštěvě u Leonarda a vypráví mu o knize věnované
bombardování Bathu, kterou napsala. Když na chvíli osamí, zpívá jejich oblíbenou píseň One
Day When We Were Young. Pak dává Leonardovi svůj dopis, který nikdy neměl číst. Ten
navrhuje: „Mohli bychom začít tím, žes mě přišla navštívit." Konec vyznívá do ztracena. Možná
se znovu sejdou za rok, možná za pět let, moc času jim nezbývá.
Nick Payne vyhrál v roce 2009 prestižní cenu George Devina se hrou If There Is I Haven´t
Found It Yet a o rok později debutoval v Royal Court se hrou Wanderlust. One Day When We
Were Young měla premiéru v říjnu 2011 v Crucible Studio v Sheffieldu 2011 v produkci souboru
Paines Plough. Kromě těch zmíněných, je Payne autorem dalších osmi her, z nichž se většina
hrála v Royal Court.
21
Terrence McNally (USA)
MOTHERS AND SONS (MATKY A SYNOVÉ)
2 m, 1 ž, 1 chlapec
V newyorském bytě někdejšího partnera svého syna se objeví Katherine, osamělá padesátnice.
Tvrdí, že chce Calovi vrátit deník svého syna, který zemřel před dvaceti lety na AIDS. Důvody,
proč se u Cala zdržuje tak dlouho, aniž by odložila kabát, však možná nezná ani sama: setkává
se zde s Calovým mladým manželem Willem a jejich šestiletým synem. Situace, s níž se snaží
vyrovnat, vynáší na povrch resentimenty, které nejsou charakteristické pouze pro ni, ale jsou
odrazem měnících se postojů společnosti vůči homosexuálům vůbec. Na konci setkání
Katherine kabát přece jen odloží. A není jasné, zda někdy odejde…
Premiéra 24.3.2014 v broadwayském Golden Theater.
Německy psaná dramatika
Katharina Schmitt (*1979, Brémy, Německo)
V letech 2001-2006 studovala režii činoherního divadla na pražské DAMU. V současné době
pracuje jako režisérka a dramatička jak v Německu, tak v České republice. Její hra Knock Out
vyhrála v roce 2006 v německé Jeně Lenzovou cenu pro dramatiku a v roce 2008 byla pozvána
na Dny autorského divadla do hamburského Thalia Theater. Hra V kožichu (Im Pelz), na motivy
románu Leopolda von Sacher-Masocha Venuše v kožichu vznikla na objednávku lipského
divadla Schauspiel Leipzig a byla tam na podzim 2009 s velkých úspěchem uvedena v režii
Johannese Schmita. V roce 2010 byla její hra Sam pozvána na Dny autorského divadla při
Deutsches Theater v Berlíně. V rámci rezidence v Robert Wilson´s Watermill Centre v New
Yorku vznikla anglická inscenace Sama. Hra Jugendbildnis (Podobenka z mládí) vznikla na
zakázku Thalia Theater Hamburg (prem. únor 2012). K. Schmitt úzce spolupracuje jako
režisérka i s českými scénami (např. divadlo Pražské komorní divadlo/Komedie - Temně lákavý
svět, Sam, Činoherní studio Ústí nad Labem - Zlatý drak, Studio Hrdinů - Černá zrcadla, Krev
Wälsungů, England...)
KNOCK OUT
1 m, 1 ž
Hra je inspirována obrazovým cyklem Gerharda Richtera 18. říjen 1977, který se zabývá
tehdejší teroristickou organizací RAF. Cyklus funguje jako formální východisko, jako rámec
textu, jednotlivé scény se jmenují jako obrazy. Hra však není o RAF – jde o přitažlivost
bojujících a o hranici mezi bojem a terorem.
V devíti obrazech se tak rozehrávají jednotlivé scény – rukojmí a únosce, bachař ve vězení,
otec a vzpurná dcera, izolovaný vězeň, vdova po oběti – postavy jsou v ohrožení. Konkrétní
situace mají velké scénické napětí a zároveň osvětlují mechanismy boje – proti systému,
soupeři, proti sobě samému. Od dětské hry až k nasazení vlastního těla jako zbraně zkoumá
text hranice mezi regulérním bojem a anarchistickým terorem, přičemž se vyhýbá
zjednodušujícím hodnocením.
Hra obdržela v roce 2006 cenu Jakob-Michael-Reinhold-Lenz-Preis za dramatiku, v říjnu 2011 ji
uvedl v autorčině režii německý rozhlas – premiéru měla v listopadu 2007 v divadle
Theaterhaus Jena.
JUGENDBILDNIS (PODOBENKA Z MLÁDÍ)
variabilní obsazení (od 14 let)
K čemu se upíná mládí a k čemu vzpomínky? Hra provádí diváka muzeem puberty pomocí 11
věcí. Tyto vystavené objekty patří různým osobám. Podobenky mládí, která z toho vyplývají, si
22
navzájem odporují, stejně jako výpovědi jejich vlastníků. Jejich vzpomínky krouží kolem centra
pozorování, kolem dítěte, mladistvého, zatímco předměty si začínají žít stále intenzivněji
vlastním životem.
„Dítě na kolotoči / jediné a jeho vozíček vypadá jako letadlo / dítěti je 11 / jakého je pohlaví,
těžko říct / vypadá jako holčička, co vypadá jako chlapeček“.
Hra byla uvedena v únoru 2012 v Thalia Theater Hamburg.
Thomas Welte (Rakousko)
DAS VERHÖR (VÝSLECH)
1 m, 1 ž
komorní drama
Po konci 2. světové války je mladý německý dezertér zajat francouzskými vojáky, za základě
oznámení jednoho důstojníka. Je vyslýchán francouzskou vojačkou, jež mluví německy. Ta má
samo sebou na základě špatných zkušeností s německou brannou mocí vůči německému
vojákovi předsudky a snaží se ho dostat do pasti, aniž by se skutečně zajímala o okolnosti
případu.
Má v úmyslu ho pomocí šikovných otázek dostat do úzkých, voják však dokáže taktéž šikovně
kontrovat. Během výslechu se dozvídáme Paulův příběh dezertéra, vojačku to ale nechává
chladnou. Když Paul vypráví o smrti přítele Josefa, který s ním dezertoval. Jeho smrt mělo mít
na svědomí gestapo. Vyslýchající žena však otočí příběh tak, že jako vrah vypadá Paul, a obviní
ho z vraždy. Jediný důkaz, který dokazuje jeho nevinu, je jeho vojenská knížka, která mu byla
odebrána při zatčení a která někam zmizela – datum a místo mluví v jeho prospěch.
Vyslýchající však na existenci této knížky nevěří a dále tlačí na Paula. Po hodinách výslechu se
příběh zamotává a do rohu zahnaný voják se zhroutí a říká to, co by ráda slyšela. Ale když
vojačka dosáhne toho, co celou dobu chtěla, totiž doznání, je vojenská knížka nalezena.
Komorní drama o šílenosti války, o vratké spravedlnosti, o nenávisti, která je motivací, napínavá
zápletka nenechá diváky chladnými.
Hru pro vás momentálně překládáme do češtiny.
Anita Augustin (Rakousko)
DER ZWERG REINIGT DEN KITTEL (ÚČEL VŠEMI PROSTŘEDKY)
2 m, 5 ž
hořká komedie, dramatizace románu
Čtyři postarší dámy sedí za mřížemi. Zní to jako žert, leč dámám to vtipné nepřijde, protože mají
na krku problém – těžké ublížení na zdraví, pravděpodobně s následkem smrti. Napadli totiž
ministryni sociálních věcí, která se nevhodně vyjadřovala o seniorech.
Přitom původně bylo myšleno všechno jinak. Chtěly si užívat v domově důchodců pečovatelský
stupeň č. 2, tj. nadstandardní péči, čtveřice misantropických dam se již viděla v prostředí
podobném wellness hotelu – uzavřela totiž s ředitelem pochybný obchod, jehož cílem bylo
pumpnout stát o nadstandardní péči: začnou si hrát na nepříčetné a traumatizované. Leč realita
je jiná: ocitly se na konečné pro senilní zátěže společnosti, s nepříjemnými hochy na civilní
službě, bláznivými spolubydlícími a sadistickou vrchní sestrou obcující s mladými civilkáři. Navíc
se v domově skrývají před spravedlností. Dostanou se s pomocí dr. Kluppse na svobodu, či
skončí opravdu ve vězení? Nakonec se dozvídáme, že vše byla jenom projekce a představa
jedné z dam – zbylé tři už jsou dávno po smrti a ona čeká na svůj konec a rozmlouvá s dr.
Kluppsem na břehu Severního moře… Vše byla jenom fantazie o stáří, jež se dokáže postavit
arogantnímu soukolí zařízení pro seniory.
Románová předloha i autorčina dramatizace si nebere servítky a radikálně satirizuje instituci
domovů seniorů a ptá se, jak vlastně senioři žít chtějí a především mohou. Čtyři hlavní postavy
jsou komediální výzvou pro zkušené herečky: silná kuřačka s poruchou spánku, bývalá učitelka
tělocviku v maskáčích, flegmaticky šťastná „velryba“ a „čarodějnice“. Tuto čtveřici doplňuje
spiklenecký dr. Klupps a jeden herec, který má s velkým nasazením zahrát ostatní epizodní role
23
(např. sestru, ministryni, řidiče autobusu, číšníka, osazenstvo domova seniorů).
Hra byla s velkým úspěchem uvedena na přehlídce nových inscenací Ruhrfestspielen
v Recklinghausenu v květnu 2014, poté v Schauspiel Frankfurt.
Hru pro vás momentálně překládáme do češtiny.
Thomas Jonigk (Německo)
HOTEL CAPRI
6 m, 2 ž
tragikomedie
Hotel Capri, pokoj číslo jedenáct. Na první pohled se nic nezměnilo, i když Werner von Späth tu
byl naposledy v 60. letech – levná manželská postel, zastaralý telefon, rozviklaná skříň, vše je
jako dřív.
Když tu náhle stojí ve dveřích nějaká žena, která bez ustání žvaní a tvrdí, že je to její pokoj,
Werner se jí nedokáže za žádnou cenu zbavit. K vlastnímu překvapení však před neznámou
propukne v pláč a začne se jí svěřovat, že už týdny nemůže spát a že má problémy se srdcem.
Nicméně nezvaná příchozí se nedozví, co zde tento distingovaný a tichý postarší muž
pohledává a proč je stále nervóznější.
Náhle létají pokojem fotbalové míče, rádio hraje dávno zapomenutou hudbu a Werner vidí lidi a
události, které zřejmě souvisejí s vedlejšími účinky jeho léků. Jenže je možné, že jsou reálné…
Reálné se zde prolíná s imaginárním, prolíná se zde komika a melancholická tragika, hlavní
postava je nucena se teď a tady vypořádat s návalem reálných i domnělých skutečností…
Premiéra proběhla v září 2013 v mnichovském divadle Residenztheater, na jehož zakázku
vznikla.
Lukas Linder (Švýcarsko)
DIE ZWEIEINHALB LEBEN DES HEINRICH WALTER NICHTS
(DVA A PŮL ŽIVOTA HEINRICHA WALTERA NICKY)
5 m, 2 ž (variabilní obsazení – loutky)
pohádka pro dospělé
Lukas Linder vypráví svým nezaměnitelným komickým, groteskním a kafkovským způsobem
vleklý rozklad hlavní postavy, Heinricha Waltera Franka, jenž se stává jakýmsi „mužem bez
vlastností“.
Jde o divadelní antivýchovný román – hlavní hrdina je namísto svého charakterového vývoje
k lepšímu smýkán osudem a lidmi, kteří se ho snaží pouze zneužít, až se dostane na úplné dno.
Ztráta vlastní identity a manipulace s lidmi – to jsou hlavní témata i ostatních Linderových her.
Nutno však dodat, že hra je jízlivě komická a ironická a podtrhuje autorovu skepsi vůči vývoji
jedince v lepší bytost.
Na začátku „výchovného příběhu“ stojí „dobrý chlapec“ Walter, jenž je brzy konfrontován se
svou rolí outsidera – i proto, že otec je pomatený a matka jako by neexistovala. Malý Walter je
inspirován čarodějem Zachariášem a dá se na čarování – s fatálními následky: poté co omylem
řízne do břicha spolužačku Margrit, ocitá se v polepšovně, kde ho Zachariáš, maskovaný za
sociálního pracovníka, zaváže k slavnostní přísaze – Walter má hodit za hlavu starý život a
začít si užívat nový jakožto boxer - je ochraňován Dorou Diamant (ztělesněním intenzivního
pouta a nápadně podobné postavě z Kafkova života), do které je zamilován, Zachariášovi se
opravdu podaří vychovat z malého Waltera boxera Heinricha „Nosáče“ Franka a vzít ho pod svá
křídla. Avšak Zachariáš nemá dobré úmysly – poté co Heinrich jako boxer stagnuje, chce z něj
kouzelník vytrénovat zajímavou atrakci - největšího somráka a nulu všech dob. Oslepen láskou
k Doře padne Heinrich do pasti. Krátce přes rozhodujícím bojem ho Dora opustí (jak bylo
naplánováno se Zachariášem) a Zachariášův plán vychází: naprosto paralyzovaný Heinrich
utrpí nejvíce ponižující porážku, jakou kdy svět viděl.
Tak jako ve svých starších textech Ich war nie da (Já tu nikdy nebyla) a zejména Smutný osud
Karla Hroudy (Das traurige Schicksal des Karl Klotz) se před divákem/čtenářem rozvíjí
24
pohádkově-fantastický příběh životního lůzra, který míří nevyhnutelně až na své dno. Příběh
malého Waltera a „Nosáče“ Heinricha jsou vyprávěny paralelně, čímž vzniká mnohovrstevnatý
příběh, v jehož centru dění je sloučení dvou identit a manipulace jedince. Na konci se obě
dějové linky slijí do rezignované a bezcharakterní postavy Heinricha Watera Nicky, jenž se ještě
jednou setká se svou velkou láskou Dorou Diamant.
Michel Decar (Německo)
JENNY JANNOWITZ
3 m, 3 ž
tragikomedie
Karlo Kollmar prospal jedno roční období, celou zimu. Když se vrátí na své hektické pracovní
místo, obrátí se některé věci v jeho životě vzhůru nohama. Jeho šéf chce být najednou jeho
kamarádem, jeho matka chce být oslovována křestním jménem, z nejlepšího kamaráda se
vyklube protivník a jeho přítelkyně se jmenuje Sybilla… nebo Sabina nebo Sabyna. Dobře, že
Carlo Collmar (to zní více globálně a sexy) vyslyšel rady svého šéfa a byl dost flexibilní, aby
uvykl novým poměrům. Je přemisťován kvůli práci stále více na Východ a leží před ním
otevřeny všechny možnosti, přesto má pocit, že nemá žádnou volbu a že vždy něco zmešká.
Když už začíná rezignovat na hledání pevných souřadnic, setká se s Jenny Jannowitzovou,
která mu ukáže všechny věci jiným pohledem.
Autor napsal poetickou, melancholickou a zároveň dynamickou hru o bláznivosti našich
všedních dnů v moderním světě, o komických stránkách naší nekonečné marnosti.
A další...
Charles den Tex, Peter de Baan (Holandsko)
BLIND VERTROUWEN / BLIND FAITH (SLEPÁ VÍRA)
3 m, 1 ž
komedie
Autorská dvojice, z jejíž dílny již vzešla úspěšná hra Perfect Happiness (Dokonalé štěstí), se i
zde zabývá rubem materiálního úspěchu.
Harry a Sacha jsou slušní lidé. Harry má univerzitu a Sacha je odbornice. Naučili se oba mluvit
slušně, ani stopa po dialektu či nevhodných výrazech. Jak se vyvíjí děj, jejich jazyk ale poněkud
hrubne. Jsou spolu už téměř sedm let. Harry podniká v nemovitostech a stýká se s pochybnými
individui, která mají spoustu peněz v hotovosti a hledají, do čeho je investovat. Harry se svými
obchodními partnery pracuje na projektech doma i v cizině.
Nejvýznamnějším z těchto Harryho partnerů je jeho přítel Theo. Theo je Sachin bývalý. Vlastně
to on je seznámil. Theo je fenomenálně bohatý a Harry jeho peníze investuje do nejrůznějších
realit.
Před dvěma lety přišli Harry se Sachou při dopravní nehodě o čtyřletou dceru. Řidiče, který
nehodu způsobil, nikdy nedopadli.
Od této nehody se Harry soustředil téměř výlučně na své podnikání. Velice úspěšné podnikání.
Harry a Sacha mají všechno, co si jen mohou přát, život jim ale nevyšel tak, jak doufali. Spadli
na ten nejbohatší okraj společnosti.
Sacha má právě 30. narozeniny, oba je oslaví divokou party. V jejím důsledku se jejich luxusní
život začne hroutit.
Hra se až na poslední obraz odehrává v jediném pokoji v průběhu jediné noci.
Máme k dispozici holandský originál a anglický překlad.
25
Maria Goos(ová) (Holandsko)
DOEK! (STAGES OF LOVE) (STADIA/SCÉNY LÁSKY)
1 m, 1 ž
Hrdiny hry jsou dva herci středního věku, které kdysi považovali za jakousi obdobu slavného
páru Liz Taylorová a Richard Burton (Mají i stejná křestní jména). Hráli spolu dvacet let, pak se
ale Liz vdala za lékaře, svoji hereckou kariéru ukončila a přesídlila na jih Francie, kde se její
manžel věnoval sběratelství obrazů. Richardova herecká dráha mezitím značně trpěla jeho
alkoholismem, takže dnes má problém sehnat spolupracovníky. Na jeho prosbu se Liz vrací na
divadelní prkna, aby poté, co roli Richardovy partnerky dvě herečky vrátily, zachránila inscenaci
hry o manželském páru v krizi. Hra je velkou příležitostí pro dva opravdu dobré herce, kteří zde
hrají samy sebe v mladším i starším vydání, jakož i postavy ve zkoušeném kusu, ale i
průměrnou kolegyni, která byla Lizinou předchůdkyní v roli, a konečně nudného Lizina manžela
– a to v Richardově karikaturním podání, ale i jako „skutečnou“ postavu.
Premiéra hry proběhla v berlínském Renaissance Theater 11.12.2011.
Máme k dispozici anglický překlad.
FAMILY (RODINA)
3 m, 3 ž
tragikomedie
Hra o čtyřicátnících, kteří byli vychováni frustrovanými šedesátníky.
Jan se rozhodne pozvat své děti na prodloužený lyžařský víkend do Švýcarska, protože jeho
žena Els už nebude dlouho naživu. Chce, aby se jeho rodina naposledy sešla v kompletní
sestavě a zavzpomínala na společný život. Když se s Els vydá ze sněhem zapadlé pronajaté
chaty na nákup, přijedou, či spíše dobrodí se na místo i jejich idealistická dcera Bibi a její
manžel Von, neúspěšný spisovatel. A po nich jejich konzervativní syn Nico, úspěšný účetní, a
jeho upovídaná žena Sandra. Nico a Von se vydají na pomoc rodičům, všichni však uvíznou
v místní knajpě, kde se pomalu opíjejí při čekání na rolbu. Pod vlivem alkoholu vyplouvají na
povrch dávné frustrace, vrcholící Nicovým obviněním vůči matce: „Proč jsi mě vždycky
nenáviděla?“ Když se k hospodské společnosti připojí i ženy, dojde na jiného „kostlivce“. Bibi
chce ve snaze očistit vztahy svých rodičů přimět otce k přiznání dávné nevěry. Když tak Jan
musí učinit, má to pochopitelně opačný účinek. Ale i Els má tajemství, jen hledá příležitost je
ostatním prozradit. Proč tak dlouho váhá s tím, říci jim o svém zázračném uzdravení? Když tak
konečně učiní, Jan se především cítí zraněný její zdráhavostí.
Hra je studií bolestně rozpadlých rodinných vztahů, které se už zřejmě nikdy nepodaří zacelit.
Premiéru nastudoval holandský soubor Het Toneel Speelt v roce 1999 v režii Willema van de
Sande Bakhuyzen. Stejný režisér v témže roce hru zfilmoval pro holandskou televizi NPS.
Televizní film získal řadu ocenění na festivalu v Utrechtu v roce 2001.
Máme k dispozici anglický překlad i DVD s filmovou verzí hry s anglickými titulky.
26
LISTY Z AURA - PONTU
2/2014
© Aura - Pont s.r.o., Praha 2014
Redakčně připravil Michal Kotrouš.
Spolupracovali:
Alena Bjačková, Marta Ljubková, Petra Marková, Anna Pýchová, Jitka Sloupová, Jakub Škorpil,
Klára Vajnarová.
27