listy z aura - Aura-Pont

Transkript

LISTY
Z AURA – PONTU
2/2011
1
Obsah:
V áž e n í p řát el é..................................................................................................................…..3
Ko n t ak t y.........................................................................................................................…......4
Če s ká a slo v en sk á d r am at i k a. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. . 5
Johana Součková
Benjamin Kuras
René Levínský
No v é p ře kl ad y…………..........................................................................................................7
Anglicky psaná dramatika
Jackson - Škorpil
Lindsay-Abaire - Machačíková
Walsh - Pilný
Foley - Fisher
Německy psaná dramatika
Jelinek(ová) - Jílková
Bernhard - Augustová
Schönherr - Kotrouš
Lausund(ová) - Kotrouš
A další..
Bartěněv - Kostelník
Bogajev - Kostelník
Bošnjak - Zelená
Hr y, kt e r é j e p o d o h o d ě mo ž n o z ís k at je n z a t an t ié m y.......................................12
Nep ř el o ž e n é t e xt y...............................................................................................…...…......13
Norris
Townsend(ová)
De Wet
La Bute
Dunbar(ová)
Lodge
Thorsson
Bartlett
Davenport – Salzberg
Goda
Corman
Eason(ová)
Roche
Lenkiewicz(ová)
Wright
Baitz
Rafferty – Cloutier – Eppolito
Glaudini
Wilson
Wagstaff(ová)
Schimmelpfennig
Lack
Obexer(ová)
Lotz
Hassler(ová)
Cordes
Lehnert
Habermehl(ová)
A další... finská dramatika
Junkkaala
Hotakainen/Lehtola
Pöyhönen(ová)
Niemi
2
Váže ní a milí přátel é,
Připravili jsme pro Vás letní čtení v podobě dalších Listů z Aura-Pontu s nabídkou aktuálních
textů za poslední období.
Kromě českých textů a dalších nových překladů naleznete v nabídce i zatím nepřeložené
novinky z anglosaské, německojazyčné, ale např. i finské oblasti.
Připomínáme, že aktuální číslo Listů z Aura-Pontu je vždy k nahlédnutí na našich webových
stránkách (www.aura-pont.cz), včetně aktuálních Novinek z Aura-Pontu, kde se dozvíte o
dalším dění v naší agentuře. Máte-li zájem o starší čísla Listů, napište nám a my Vám je
zašleme elektronicky či poštou. Jejich obsah průběžně ukládáme do naší internetové Rukověti
dramaturga, kde je k dispozici úplný přehled nabízených textů. Nyní v ní naleznete informace o
více než 4000 textech původních českých a slovenských her, překladů i textů
zahraničních autorů v originále, aktualizace databáze probíhá průběžně.
Připomínáme, že Vašim zájmům vycházíme vstříc dalšími službami:
na požádání Vám zašleme text námi zastoupených autorů a překladatelů,
rozhodnete-li se některý z nich inscenovat, získáme pro Vás souhlas autora,
vystavíme provozovací smlouvu.
Rovněž Vám texty zahraničních autorů (nabízené i Vámi vyžádané):
obstaráme,
v případě Vašeho zájmu doporučíme překladatele, dojednáme smlouvu se zahraniční
agenturou,
dojde-li k provozování, je naší odměnou provize z autorských honorářů,
nedojde-li k provozování, vyúčtujeme Vám předem dohodnuté vynaložené náklady.
Díky našim bohatým zkušenostem a kontaktům v zahraničí Vám můžeme nabídnout vyřízení
práv k provozování děl autorů z mnoha zemí celého světa:
vlámské části Belgie,
Bulharska,
Holandska,
Chorvatska,
Maďarska,
Německa,
Polska,
Rakouska,
Rumunska,
Ruska,
Skandinávie a Pobaltí
Slovinska,
Srbska,
Švýcarska,
USA,
Velká Británie a Irska
a mnoha dalších (kromě Francie, Itálie a Španělska, kde jsou v současné době tamní
monopolní agentury vázány exkluzivními smlouvami).
Můžete nás však kontaktovat i v případě, kdy si nejste jisti, kam se obrátit.
Vždy Vám alespoň poradíme.
Rádi Vám taktéž pomůžeme při výběru titulu, vhodného právě pro Vás. Vaše případné
jednodušší dotazy zodpovíme telefonicky, složitější pak písemně.
Naše produkční oddělení Vám v případě potřeby pomůže při výběru interpretů. Dále Vám
můžeme doporučit například režiséra, choreografa, případně výtvarníka nebo autora hudby.
Těšíme se na Vaše reakce.
Jitka Sloupová, Michal Kotrouš
3
Kontakty
VEDENÍ AGENTURY:
Petra Marková, výkonná ředitelka – tel.: 251 554 938, [email protected]
DIVADELNÍ ODDĚLENÍ:
Petra Marková, vedoucí – tel.: 251 553 994, [email protected]
Texty a agentáž
Jitka Sloupová – tel.: 737 606 139, [email protected]
Michal Kotrouš – tel.: 603 265 067, [email protected]
Zahraniční práva
Anna Pýchová – tel.: 251 553 994, [email protected]
FINANČNÍ ODDĚLENÍ:
Martin Chramosil – tel.: 251 554 084, [email protected]
Markéta Kotrbová – tel.: 251 554 084, [email protected]
Jana Šimková – tel.: 251 554 084, [email protected]
PRODUKČNÍ ODDĚLENÍ:
Jiří Havel – tel.: 251 550 179, [email protected]
Markéta Mayerová – tel.: 251 553 993, [email protected]
SEKRETARIÁT:
Barbora Hledíková – tel.: 251 554 938, 251 553 992, [email protected]
Najdete nás na adrese:
Veslařský ostrov 62
147 00 Praha 4 - Podolí
tel. ústředna: 251 554 938
fax: 251 550 207
e-mail: [email protected]
www.aura-pont.cz
4
Česká a slovenská dramatika
J.A. Komenský, Johana Součková
LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE
5 m, 1 ž (počet je variabilní)
dramatizace
Nejznámější dílo českého humanismu i baroka, jež všichni znají z učebnic, ale jen málokdo
knihu přečetl celou. Jak sám Komenský shrnuje děj svého díla v úvodu, „světlé vymalování,
kterak v tom světě a věcech jeho všechněch nic není než matení a motání, kolotání a
lopotování, mámení a šalba, bída a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání; ale kdož
doma v srdci svém sedě, s jediným Pánem Bohem se uzavírá, ten sám k pravému a plnému
mysli upokojení a radosti že přichází“.
Výborná dramatizace disponuje 6 postavami (jejich počet je ale variabilní, záleží na
inscenátorech) a citlivě upravuje Komenského archaický jazyk do srozumitelnější a
vnímatelnější podoby, aniž by ztratila cokoliv z jeho poetiky a zvukomalebnosti; živelně míchá
starý příběh s aktuálními obrazy naší doby. Dramatizace pracuje s větší možností improvizace –
zvláště ve IV. kapitole, kdy se Poutníkovi představuje lidská společnost; tam záleží na
inscenátorech, zvolí-li nonverbální, pantomimické vyjádření situací či nechají vzniknout situacím
činoherním.
Dramatizace dokazuje, že i starý text a archaický jazyk lze aktuálně uvádět i dnes a že mnohé
z Komenského témat jsou stále aktuální.
Dramatizace měla premiéru v září 2008 v divadle V Celetné v režii F. Nuckollse - výraznou
složkou byl obraz i hudba (Milan Cais). Derniéra inscenace proběhla v březnu 2011.
„Typově zajímavě vybraní herci rozehrávají malé symbolické příběhy lidského chování, přístupů
k životu, kontaktů a konfliktů, mocenských choutek, nedorozumění a sblížení. Poselství vyznívá
naléhavě a velmi aktuálně.“
Jana Soprová, Scena.cz
„Na prknech Celetné se neodehrává žádná zkostnatělá didaktická orgie, nýbrž živá a svěží
inscenace, ve které se stále aktuálnější Komenského alegorická kritika světa, umění i vědy
prolíná s vtipnými pantomimickými vsuvkami i celkem povedeným scénickým řešením a
hudbou Milana Caise (TATA BOJS).”
Vítek Schmarc/ Metapolis.cz
Benjamin Kuras
NIKDY NEKONČÍ
2 m, 2 ž, mužský hlas
Panovačná matka navštíví po 16ti letech vzájemného odloučení svého syna , žijího v emigraci
v Londýně - to je výchozí situace této hry. Příběh je situován do dvou předvánočních dnů roku
1984. Ovdovělá paní Molíková, která zůstává z pragmatických důvodů v KSČ, je ztělesněním
vlezlé intolerance, kterou maskuje láskyplnou starostlivostí, zobrazen je i pavlačový
antisemitismus živený totalitní propagandou. Matka se se synem Dannym dohaduje o vhodné
nevěstě a uspořádání bytu, v těchto momentech se vynořují prvky absurdní komedie. Ta se
prolíná s tísnivým dramatem o neřešitelném rozporu mezi ušlápnutým a arogantním
socialistickým konformismem a riskantním životem v nejistotě svobody. Danny je smířlivý
dobrák, ale i když matka předčasně odjíždí, podaří se jí rozvrátit jeho pohodu - na povrh vyplují
soukromá traumata z minulosti, před kterými se Danny snažil utéct. Postavy doplňuje ještě
Dannyho podnájemník Ruda, přítelkyně Dalia a hlas v telefonu.
5
Leo Egerstein (René Levínský)
PLANOUCÍ SRDCE
5ž
Feministicko rodinné drama zkoumá, jakou plochu má ženské tělo volnou k potetování. Kérka
jako modrá tečka za dosavadním životem i jako iniciace nového osudu. Kérka hippísáckým
mundůrem i pyžamem unavené dámy. Ve hře se prolínají vzpomínky i současnost pravěkých
punkerek, které stále ještě hledají svobodu, nezávislost a přátelství.
Hra se odehrává v rozmezí posledních 24 let a někdy i dřív, v Německu, Čechách, Chile, na
moři i souši, pod měsícem i sluncem, na lodi i motorce, v hotelu, hospodě i kulečníkové herně.
Pro hlavní hrdinky žijí chlapi už jen ve vzpomínkách. Během let se společně snaží přijít na to, co
všechno můžou a chtějí opustit a co má smysl držet při životě. Dokonce se zdá, že na to na
konci i přijdou, i když už nejsou nejmladší.
IRENA HOLEMÁ: Je to jak infekce. První bodnutí jehly do kůže a jsi ztracená. Beznadějně.
Ukazuje dlaň. "The ghost of tatoo" – náš démon. Dostane se ti do krve, každej další štich jen
zvyšuje tvou závislost, tvůj návyk, je to posedlost, máš ho v krevním oběhu, v srdci, všude, snad
bys to i chtěla zastavit, ale nejde to, je to horečka, celý tělo blouzní, třese se a ty mu musíš
dopřát další dávku, další tetování, víš, že se blíží konec, ale nemůžeš si pomoc, víš, že ti zbejvá
jen posledních pár volnejch centimetrů kůže, namlouváš si, že jich je víc, už máš modrý i oční
víčka, vytahuješ si kůži na ušních boltcích, aby sis na ně dala vytetovat kotvu, aspoň skládací
kotvu, když se nevejde celá, kotvu, nejdřív na levej boltec a pak na pravej, poslední kotvu,
snažíš se to odložit na zejtra, odložit konec.. .
CLARA DOUBKOWA: Líbil se mi jak je asexuální, ty hloupé tři chlupy pod nosem, ubohá
náušnice pod pramenem mastných vlasů, aby tam byla a aby nebyla vidět. . . Stále má v sobě
ten přirozený uklidňující vnitřní chlad. Když se ho dotýkáš, je to jako bys hladila. . . mrkef. Směje
se. Kedlubnu. Řekla bych, že sněhulák je živočišnější než Franz.
Hra byla napsána pro ZD Cheb, kde byla pod názvem Nawratilowa, Szymczykowa uvedena
v říjnu 2009, soubor Nejhodnější medvídci ji pod názvem Doubkowa hole uvádí v pražském
NoD /Roxy od října 2010.
6
Nové překlady
D. C. Jackson (Velká Británie)
MŮJ ROMANTICKÝ PŘÍBĚH (MY ROMANTIC HISTORY)
z angličtiny přeložil Jakub Škorpil
1 m, 2 ž (16 dalších postav)
Komedie třicetiletého skotského dramatika z roku 2009 nabízí zábavný a přesto nekompromisní
pohled na hledání toho pravého partnera dnešními třicátníky.
První a druhé dějství ukazuje stejné události ze dvou různých perspektiv: na začátku prvního
Tom právě nastupuje na nové místo. Na pravidelném podnikovém večírku potká Amy, opijí se a
vyspí se spolu. Tom však není s tímto vztahem příliš spokojený, flirtuje s kolegyní Sashou,
vzpomíná na svou životní lásku Alison a doufá, že se s ním Amy rozejde. Ta mu však místo
toho oznámí, že je těhotná.
Ve druhém dějství se vše opakuje z pohledu Amy. Děj zůstává stejný, ale řada událostí se
v podání Amy odvíjí poněkud jinak, něž jak jsme je viděli z pohledu Toma. Ukazuje se, že Amy
také není s tímto vztahem příliš spokojená, vzpomíná na životní lásku Calvina a s Tomem chodí
hlavně proto, aby dokázala kolegyním v práci, že je schopná si někoho najít.
Ve třetím dějství se Amy a Tom snaží nějak vyrovnat s tím, že spolu čekají dítě. Tom po Amy
chce, aby šla na potrat, ale Amy se ze vzdoru rozhodne, že bude svobodnou matkou. Tom se jí
začne vyhýbat. Oba se setkají se svými láskami z mládí, Alison a Calvinem, a oba zjistí, že
vzpomínky na tyto vztahy se poněkud liší od skutečnosti, a perspektiva jejich obnovení je
nulová: Alison je vdaná a Calvin chodí se Sashou. Nakonec se Amy a Tom setkají a poprvé jsou
schopni si o svém vztahu promluvit, a pak už vše spěje k nečekanému rozuzlení.
Kromě Toma a Amy je třetí pravidelně se vyskytující postavou jejich kolegyně Sasha. Dále se
v textu objevuje mnoho dalších postav, kromě Alison a Calvina i další minulí partneři, matky,
přátelé, přítelkyně atd. Toma a Amy. Všechny postavy však mohou být hrány třemi herci.
Symetrická stavba prvních dvou dějství ukazuje rozdíl mezi tím, jak vidíme události a lidi kolem
sebe my a jak je vidí ostatní. Vztah Toma a Amy je od začátku založený na vratkých základech
a jejich neschopnost svěřit se jeden druhému se svými skutečnými city přispívá k řetězci
nedorozumění. Jejich trpce nabyté nové zkušenosti je však přesto nakonec směrují ke sblížení.
Komedie má spád a slovní humor zejména v komentářích Toma a Amy k publiku. A má také
konec, který divákům ulpí nadlouho v paměti.
My Romantic History měla premiéru 5. dubna 2010 v Traverse Theatre v Edinburghu.
David Lindsay-Abaire (USA)
KIVÁ CADLA (FUDDY MEERS)
z angličtiny přeložila Markéta Machačíková
4 m, 3 ž
černá komedie
Bláznivá černá komedie, jejíž hlavní postavou je Claire trpící zvláštní formou amnézie: každý
den se probouzí jako „nepopsaný list“ – neví, jak se jmenuje, nepoznává vlastní rodinu, neví, co
má a nemá ráda. Richard, který se představuje jako její manžel, pro ni proto připravil manuál,
kde má sepsané všechny podstatné informace. Dnešní den je ale jiný než ty předešlé: zpod
postele vyskakuje podivné individuum, které šišlá, kulhá, nevidí na jedno oko, neslyší na jedno
ucho a má lyžařské brýle. Je prý její bratr a chce ji zachránit před manželem. Odváží Claire do
domu její matky, kterou nedávno ranila mrtvice, a mluví proto nesrozumitelným patologickým
jazykem. Zanedlouho přijíždí i Richard spolu s pubertálním synem Kennym a unesenou
policistkou Heidi. Aby byl kabinet kuriozit kompletní, pohybuje se tu i jakýsi Millet s
7
hubatou loutkou.
Claire je mezi těmito postavičkami jako dítě na atrakci s křivými zrcadly (odtud název hry: „fuddy
meers“ v jazyce Claiřiny matky znamená „funny mirrors“, neboli křivá zrcadla). Postupně
zjišťuje, že všechno je jinak, a snaží se poskládat si pravý obraz reality. Ten je mnohem
děsivější, než čekala: když se jí vrátí paměť, uvědomí si, že žila ve vztahu, kde musela neustále
čelit násilí, až to jednoho dne nevydržela, surovci se pomstila zvláště drastickým způsobem a
vzápětí ztratila paměť.
Hra Fuddy Meers byla poprvé uvedena roku 1999 v divadle Manhattan Theatre Club a během
pěti let po premiéře byla inscenována na více než 200 scénách. Byla uvedena i v Británii, ale
největší úspěch slavila v severní Americe.
David Lindsay-Abaire (*1969) je americký dramatik, scenárista a textař vyznamenaný roku 2007
Pulitzerovou cenou za hru Rabbit Hole (Králičí nora). Dramatickou tvorbu studoval na
konzervatoři Julliard School u Marshi Normanové a Christophera Duranga.
Enda Walsh (Irsko)
PENELOPA (PENELOPE)
z angličtiny přeložil Ondřej Pilný
4 m, 1 ž
Řecko, tropické teploty. Na dně prázdného bazénu u přepychové vily popíjejí koktejly čtyři
nápadníci – ztracené existence ve věku od 35 do 65 let – a zoufale se snaží dobýt lásku věrné
Penelopy. Zbývá jen maličko času, než se Odysseus vrátí domů a rozseká je na kusy. Toto
svérázné přenesení antického mýtu do současnosti představuje zatím nejambicióznější projekt
nové hvězdy anglicky psaného dramatu. Hra má základní kontury sitcomu, ovšem v jejich rámci
představuje pozoruhodné zamyšlení nad tím, zda v době krize globálního kapitalismu je jazyk
skutečně vyprázdněný a beze smyslu, a zda ještě mohou existovat hluboké city. Penelope
vychází z tradice absurdního dramatu, oplývá černým humorem, v dialozích srší ostrovtipem.
Formou hry ve hře nápadníci sehrají i kabaret. Dojde však i na násilí, a o konci hry není od
začátku pochyb: divák dobře ví, že v řecké tragédii to s hrdiny nemůže dopadnout dobře.
Znamená to ale beznaděj?
Hru poprvé uvedl v německém překladu Theater Oberhausen v únoru 2010, anglický originál
měl premiéru v červenci 2010 v Druid Theatre v irském Galwayi.
David Foley (Kanada)
SMRTELNÁ VRAŽDA (DEADLY MURDER)
z angličtiny přeložil Jiří Fisher
2 m, 1 ž
Camilla Dargusová se pokorně a po malých krůčcích vypracovala až do víru VIP osobností na
Manhattanu, který této elitě nabízí velmi lákavý okázalý způsob života. Kromě toho, že pracuje
jako návrhářka klenotů pro horních deset tisíc newyorských boháčů, je také velmi atraktivní,
inteligentní a bohatá. Má však také slabost pro pohledné mladé muže.
Po jednom gala večírku pozve do svého bytu v Soho přitažlivého číšníka. Billy má však jiné
záměry, než povídat si s inteligentní krasavicí. Camillu ani ve snu nenapadlo, že by se mohla
téhož večera stát ve svém vlastním bytě rukojmí člověka, který připomíná jednoho muže z její
minulosti, toho, na něhož se snaží ze všech sil zapomenout. Během dramatického večera v
sobě musí Camilla najít a aktivizovat veškerou zkušenost, chytrost a odvahu, aby si zachránila
holý život. A také aby zabránila tomu, aby vyšla najevo její temná minulost, což by mohlo zničit
vše, co tak dlouho a poctivě budovala.
Komorní hra byla uvedena v červnu 2007 v divadle Theatre Workshop of Owensboro. Českou
premiéru chystá divadlo Palace.
8
Elfriede Jelinek(ová) (Rakousko)
WINTERREISE (ZIMNÍ PUTOVÁNÍ)
z němčiny přeložila Jitka Jílková
variabilní obsazení
Odcizení ve světě a odcizení sama sobě – to je hlavní téma hry, jež v parafrázi sleduje stopy
poutníka z hudebního nejznámějšího díla Franze Schuberta Zimní cesta. Cesta začíná
v bezprostřední současnosti (bankovní skandály, oběti únosů) a vede stále zřetelněji ke
známým biografickým zastávkám samotné autorky: komplikovaný vztah k matce, otec
v psychiatrické léčebně, nepřikrášlené i ironicky jízlivé zúčtování Jelinekové se svým já a se
svojí rolí spisovatelky, jež „odříkává pořád dokola stejnou písničku“.
Text je komponován po vzoru hudební skladby a navozuje opět s působivou jasností a s
hrozivou nahuštěností textu témata, jimiž se autorka v posledních letech zabývá – vzniklo tak
jedno z jejích nejosobnějších a nejvíce znepokojujících děl vůbec.
Inscenace mnichovské Kammerspiele (8 herců) se stala vítěznou inscenací festivalu
nejlepších německých her v Mülheimu v roce 2011.
V dohledné době bude český překlad k dispozici.
Thomas Bernhard (Rakousko)
HORA (DER BERG)
z němčiny přeložila Zuzana Augustová
6 m, 4 ž
dramolet
Text Hora s podtitulem Hra pro loutky jako lidi a lidi jako loutky vznikl stejně jako „zpěvohra“
pouštní růže v roce 1957. Dějištěm má být náhorní plošina, kromě chóru vystupují postavy:
muž, žena, bratr, sestra, filozof, inženýr, tanečnice, básník, důstojník a dívka. Dramolet byl
publikován poprvé v časopise Literatur und Kritik v roce 1970 a premiéra proběhla 7. 4. 1970 v
rakouské televizi.
V nabídce máme i další Bernhardovy dramolety a rané texty, jež vyšly knižně v roce 2010 (Hry
III, vydal DÚ - např. pouštní růže, Hlavy, Vybájená, Róza, Jaro).
Karl Schönherr (Rakousko)
ĎÁBLICE (DER WEIBSTEUFEL)
z němčiny přeložil Michal Kotrouš
2 m, 1 ž
drama o 5 dějstvích
Komorní strindbergovské drama nás zavádí do horského prostředí Tirol. Stále nemocný, ale
prohnaný pašerák a jeho mladá atraktivní žena spolu žijí v bezdětném manželském svazku,
pašují přes hranice zboží a za nepoctivě vydělané peníze si chtějí pořídit dům na náměstí.
Jejich společný život bez lásky vyplněný pouze přechováváním pašovaného zboží dostane jiný
směr, když se velitel hraniční stráže rozhodne nasadit na tuto dvojici mladého ambiciózního
hraničáře - s příslibem povýšení má flirtovat se ženou a dozvědět se tak více o pašuňku. Totéž
však zamýšlí pašerák se svou ženou – má s hraničářem flirtovat a on zatím se svými kumpány
odklidí pašované zboží do bezpečí. Erotika ženy má být zneužita pro materiální zájmy těchto
protivníků.
V ženě se probudí potlačená sexualita, zamiluje se do urostlého hraničáře a přislíbí mu, že mu
9
pomůže ke kariérnímu postupu a předá mu část pašovaného zboží. Hraničář však s ohledem na
ni zboží před velitelem zapře, čehož využije pašerák a udá ho - financ je tak degradován kvůli
ztrátě na cti, manžel s ním navíc sepíše smlouvu, že za vše může on a že musí být odvelen
jinam – manžel si nemůže nevšimnout rostoucí náklonnosti finance a ženy. Žena by
s hraničářem odešla, ale jeho uražená ješitnost ji coby „prohnanou ďáblici“ odvrhne. Financ
smlouvu podepíše, oba muži si plácnou, uzavřeli výhodný obchod. Žena je však zhrzena, šance
na nový život s láskou a dětmi je pryč. Navíc ji žárlivý manžel uhodí do obličeje. Žena oklamaná
oběma muži a vědoma si náhle své ceny kuje ďábelskou pomstu. To, co se stalo pouhým
předmětem obchodu, se stává bojovým prostředkem. Na oko se staví jako napravená poslušná
manželka, nicméně poté, co jí manžel oznámí, že koupil vysněný dům, přinutí ho jemně, aby ho
přepsal kvůli svému zdravotnímu stavu na ni. Hraničář se ještě staví na rozlučkový pohár vína,
čímž se rozpoutá blížící se tragikomický konec. Žena za asistence vína rozněcuje i díky
hraničářově ješitnosti jejich vzájemnou žárlivost, rozdmýchává nenápadně vášně mezi oběma
muži, kteří na sebe vytáhnou nože, a opilý žárlivý financ manžela zavraždí. Pomsta je
vykonána, muže porazila jejich vlastními prostředky. „Tak co, bude hvězdička?“ zeptá se jízlivě
žena šokovaného hraničáře, jenž bude muset prchnout. Žena odhazuje zástěru a odchází, dům
na náměstí je její, může si namluvit tolik mladých milenců, kolik bude chtít...
Hra právem patří k reprezentativním dílům expresionistické dramatiky, byla s velkým úspěchem
uvedena ve vídeňském Burgtheateru v roce 1915. U nás byl text uváděn v Národním divadle
mezi lety 1915 a 1921, v září 2008 se s velkým úspěchem vrátila coby „rabiátská komedie“
téměř po 100 letech na scénu vídeňského Burgtheateru, v roce 2011 ji zařadí do svého
repertoáru bratislavská Aréna.
Ingrid Lausund(ová) (Německo)
KONFETY! (KONFETTI!)
z němčiny přeložil Michal Kotrouš
3 m, 2 ž
politický kabaret
Podtitul zní „večer plný kouzel pro ty, koho mate politika“.
Varietní sled čísel, skečů a situací o úhybných manévrech v různých úrovních společenského
života. Každý správný kouzelník ovládá umění odvrátit pozornost, využívá iluzi reality - stejně
tak správný politik i byznysmen. Mediální tvář je jenom slupka, pod kterou se skrývá to, co
žádný smrtelník nikdy neobjeví – nezbývá nic jiného, než tyto masky přijmout. Řešení?
Ignorovat virtuální realitu médií, žít svůj život a nenechat se vlákat do sítí konzumování
mediálních triků a ohlupování.
Autorka využívá nejen postupů varieté či estrády, ale i epického divadla – staví obecenstvo před
aktuální otázky, nechává postavy komentovat své pocity. Iluzionistická čísla se odehrávají
paralelně s estrádními výstupy a dávají pochopit dnešní konzumní svět jako velkou iluzi.
Jde o vtipnou satirickou reflexi mediální přetvářky, politických schovávaček. Text lze adaptovat
na podmínky různých států, nicméně základní problém je téměř všude stejný. Politický kabaret
měl premiéru v únoru 2003 v hamburském Deutsches Schauspielhaus v autorčině režii – stejně
jako např. u hry Benefice aneb Zachraňte svého Afričana napsala autorka role hercům na míru
a inscenace vznikala jako projekt.
10
A ještě další...
Alexej Slapovskij, Michail Bartěněv (Rusko)
DVA VE TMĚ (DVOJE V TĚMNOTĚ)
z ruštiny přeložil Jakub Kostelník
1 m, 1 ž
Komorní drama z roku 2000, jež mělo premiéru v roce 2002 v moskevském Ruském
akademickém divadle pro mládež.
V nekonkretizované válečné zóně se nachází polozbořený dům a pod ním sklep. Do sklepa
přichází ruská dívka, aby si obstarala nějaké zásoby. V sklepní tmě se setká s mladým horalem,
válečníkem, který podle rodového zvyku musí pomstít své zavražděné příbuzné a sousedy z
vesnice. Je nezkušený a dosud ještě nikoho nezabil. Vzájemně si nedůvěřují. Přes počáteční
nepřátelství se mezi nimi začne rozvíjet emocionální pouto. Bohužel pod vlivem válečných
událostí se úzký sklepní prostor promění z úkrytu v past a nakonec v hrob...
Oleg Bogajev (Rusko)
RUSKÁ NÁRODNÍ POŠTA (RUSSKAJA NARODNAJA POČTA)
z ruštiny přeložil Jakub Kostelník
2 m, 1 ž
Krátká hra z roku 1994, jež měla premiéru v roce 1998 ve Státním akademickém divadle
v Jekatěrinburgu.
Osaměle žijící důchodce Ivan Sidorovič Žukov si z nudy a osamělosti fiktivně dopisuje se
známými osobnostmi ruského a světového veřejného života. Napsané dopisy uschovává ve
svém jednopokojovém bytě. V přestávkách mezi psaním dopisů usíná, a proto si přesně
nevybavuje adresáta a obsah dopisů a také kam dopisy schoval. Při jejich náhodném nalezení
na ně odpovídá. Přicházejí postavy Alžběty II. a V. I. Lenina, kteří s ním vedli korespondenci a
dožadují se svých dědických práv, neboť Ivan Sidorovič jim slíbil, že po jeho smrti byt zdědí.
Začne mezi nimi hádka o mizivý majetek ruského důchodce. Děj vrcholí v okamžiku, kdy je mu
"doručen" dopis od smrtky...
Elvis Bošnjak (Chorvatsko)
POJĎME SKÁKAT PO OBLACÍCH (HAJDEMO SKAKATI PO TIM OBLACIMA)
z chorvatštiny přeložila Markéta Zelená
1 m, 1 ž (nebo variabilní obsazení)
Hra z roku 2001 o lásce, v níž vystupují v různých podobách postavy Sem a Rita.
V řadě obrazů, které nejsou přesně určeny pořadím, se Sem a Rita (nebo několik různých Semů
a Rit) zamilují, zestárnou, touží po sobě, balancují na tenké hraně mezi láskou a přátelstvím,
chtějí děti, které nemůžou mít, jsou svými dětmi opuštěni, čekají na sebe, odcizí se, rozvedou,
najdou se znovu a zase se spolu vznáší v oblacích.
Elvis Bošnjak o své hře říká:
„Každý muž vede dva milostné životy. Většinou mluví o tom prvním, který tvoří řada
partnerských a mileneckých vztahů. Ten druhý je ale bezpochyby mnohem zajímavější: zástupy
žen, které jsme chtěli mít, ale které nám unikly, bolestný příběh nikdy neprožitých dobrodružství
a nevyužitých možností. Kromě žen, které jsme měly, a žen, které jsme mít chtěly, existuje ještě
třetí, znepokojující kategorie žen, které jsme mít nemohli, protože jsme nevěděli, jak s nimi mít
vztah. Měli jsme je rádi, ony měly rády nás, ale…“
Tohle pouhé „ale“, stejně jako jeden odstavec z Kunderovy Knihy smíchu a zapomnění,
inspirovalo Elvise Bošnjaka k napsání celé hry. Nejde o hru věnovanou „velkým tragickým
milencům“, ale o hru o „kráse a bolesti, kterou nám láska každý den přináší, o kráse a bolesti,
11
která ze kterých je naše duše“.
Hra bude uvedena v rámci site specific projektu festivalu YOUGO! v Brně během sezóny
2011/12.
HRY, JEŽ JE PO DOHODĚ MOŽNO ZÍSKAT JEN ZA TANTIÉMY
Zahraniční tituly, u nichž je možno získat provozovací práva pouze za tantiémy (%).
Autor
Lukas Bärfuss
Alan Bennett
Michael Frayn
Michael Frayn
Brien Friel
David Greig
John Hale
Dennis Kelly
Nikolaj Koljada
Long – Singer - Winfield
Tom Stoppard
Tom Stoppard
Stefan Vögel
Titul
Autobus
Lady z karavanu
Bez roucha
Kodaň
Listy důvěrné (Leoše Janáčka)
Pyreneje
Lorna a Ted
Debris
Polonéza Oginského
Souborné dílo W. Shakespeara
Pravý inspektor Hound
Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi
Dobře rozehraná partie
Smlouva do: %
23.9.2012
30.6.2014
30.6.2013
9.5.2015
21.1.2012
15.8.2011
17.2.2012
25.11.2011
15.10.2011
29.11.2011
14.1.2012
4.12.2011
9.1.2013
9
7
9
9
9
6
7
9
8
8
9
7
8
12
Nepřeložené texty
Dílo I. Bergmana
Rádi připomínáme, že cesta k inscenování Bergmanových děl je po mnoha letech volná!
Autorská práva vám rádi zprostředkujeme!
Bruce Norris (USA)
CLYBOURNE PARK
5 m, 3 ž
Černá komedie Bruce Norrise zavádí diváky do jednoho domu nedaleko centra Chicaga
s pověstným „kostlivcem ve skříni“. V roce 1959 (první dějství) se z něho jedna bílá rodina
stěhuje pryč, zatímco v roce 2009 (druhé dějství) se tam naopak jiná bílá rodina nastěhovává.
V padesátiletém mezidobí se zcela mění nejen obyvatelstvo čtvrti, ale i jeho názory (opravdu?)
a hodnotový systém. Pokrytecký rasismus doby předcházející revolučním 60. letům střídá
newspeak politické korektnosti, ovládající černou i bílou komunitu. Norris obě éry sleduje se
stejným sarkastickým nadhledem a černým humorem. Pro obsazení hry je důležité, že v obou
dějstvích vystupuje jeden mladý černošský pár.
Světová premiéra se odehrála v únoru 2010 na scéně Playwrights´ Horizons, o britskou se
zasloužil slavný Royal Court Theatre.
Nejúspěšnější hra sezóny 2010/11 v angloamerickém divadle se může chlubit jak britskou
Olivierovou cenou za nejlepší drama West Endu, tak Pulitzerovou cenou 2011 za drama.
Sue Townsend(ová) (Velká Británie)
WOMBERANG (DĚLOHBUCH)
2 m, 8 ž
Nevázaná komedie o (především) ženských záležitostech.
Poklid v čekárně u gynekologa naruší příchod nové pacientky. Jmenuje se Rita a zdá se, že je
velmi výstřední. Je připravena nebrát si servítky a všechno všem říkat na rovinu, což se naučila
během nedávné terapie na psychitriacké klinice, kam se dostala po vážné rodinné krizi. Rita je
jako vítr, klidně si v čekárně zapálí, zastane se stařenky, která zapomněla přinést vzorek moči a
z nudného nekonečného čekání se najednou stane nečekaně plodné setkání.
Rita rozproudí diskuzi, do které vtáhne každého. Následkem toho dojde k prudké hádce mezi
párem jehovistů, kteří se přišli poradit o početí (James byl totiž přísně vychováván, neví, jak
pohlavní akt vypadá a odmítá se o tom i bavit), a utlačovaná manželka Audrey prohlásí, že se
chce od muže odstěhovat. Stará paní Conellyová se tak rozradostní ginem, který Rita nechá
kolovat, že se rozhodne odložit korzet, který celý život nosila. Teď, když umírá na rakovinu
dělohy, už skutečně není na koho a co brát ohledy. Nádavkem předvede tanec ve spodním
prádle a protézu používá jako kastaněty. Do rozjásané čekárny vtrhne paní Cornwallisová
z nemocniční administrativy. Gynekologova asistentka a Audryin manžel si totiž přišli stěžovat.
Rita se ale nedá a ostatní pacientky ji ještě podpoří. Absolutní rozklad řádu a pořádku dovrší,
když se Audrey a James rozhodnou usmířit (tentokrát je James ochotný nechat si poradit, jak na
to), a to rovnou v převlékárně přiléhající k čekárně.
Konečně se ve dveřích objeví gynekolog. Podle všeho místo ordinování spal. Den může
pokračovat podle plánu, hodinka pravdy, kdy se všichni uvolnili a byli ochotní se sami na sebe
podívat jinýma očima, ale mnohé změnila.
13
Skvělá komedie byla uvedena v Londýně v roce 1980.
Reza de Wet (Jihoafrická republika)
CONCEALMENT (ÚKRYT)
1 m, 2 ž
Reza de Wet si jako prostředí pro svou hru vybrala koloniální Afriku na počátku 20. století.
Dr. Frost cestuje za svou nedávno ovdovělou mladší dcerou May, aby ji přivezl z divočiny zpět
do civilizace. Společnost mu dělá jeho starší, svobodná dcera Amy. Hosté jsou při příjezdu
překvapeni podmínkami, ve kterých May žije, a ještě více tím, že se podle všeho nechce vrátit
zpět k pohodlí, ve kterém vyrostla. Vzniká podezření, že May má poměr s černošským sluhou,
věc naprosto nemyslitelná.
Mayin manžel byl podle mínění společnosti úctyhodný člověk oslňujícího ducha. Před lety se
seznámil s Amy, ale nakonec se oženil s May a odvezl ji zvelebovat africký venkov. Postupně
vychází najevo, že měl o svém poselství ideální představy a realita byla příliš tíživá, od počasí
až po barbarské zvyky místního obyvatelstva, zpět se ale vracet nechtěl, aby nemusel přiznat
svoji porážku. Zklamání se podepsalo na jeho vztahu k manželce. May se svěří sestře, že
manžel ji začal nenávidět. V den své smrti ji dokonce uhodil a v rozčilení se za plného slunce
vydal na daleký pochod k místnímu misionáři, zapomněl si klobouk a pak ho našli mrtvého na
silnici. Na hlavě měl ránu, kterou si zřejmě způsobil pádem.
V textu do popředí vystupují dvě základní témata, postavení ženy v tehdejší společnosti a postoj
západní civilizace k Africe (odstup, nepochopení, svrchovaný nadhled, potřeba „zkulturnit“).
Vztah bělochů k Africe je vlastně podobný jako vztah můžů k ženám. Považují je za nedokonalé
a osobují si právo o nich rozhodovat, ať jsou tato rozhodnutí jakkoli nerozumná. Dr. Frost se
domnívá, že po manželově smrti se May zase vrátí do jeho péče, a její odpor si vysvětluje jako
slabost nervů. Rozhodne se tedy, že je třeba začít ji léčit, což znamená, že ji začne dávkovat
opiáty. Předpokládá, že časem zlomí její odpor a bude schopen ji převézt zpět k sobě do města,
kde pak bude „léčba“ pokračovat v ústavu.
Otcovy snahy se ale minou účinkem, sám je vyčerpán hádkami s dcerou a pobytem
v nehostinném kraji a on i Amy odjíždějí. Těsně předtím ale Amy najde švagrův klobouk, dobře
schovaný v prádelníku. Byla jeho smrt v africké divočině skutečně přirozená?
Neil LaBute (USA)
IN A FOREST, DARK AND DEEP (V LESE ČERNÉM, HLUBOKÉM)
1 m, 1 ž
Komorní psychologický thriller se vydává do temných houštin novoanglické přírody (poblíž
univerzitního města) i temných zákoutí duší dvou sourozenců. Bobby přichází do domu na
břehu jezera, aby pomohl své sestře Betty vyklidit dům, který nedávno koupila a pronajímala,
poté, co jej bývalý nájemník spěšně opustil. Jejich vztah je, jak tomu u sourozenců někdy bývá,
neobyčejně konfliktní: Bobby má tesařskou firmu a tak trochu žárlí na Bettyin úspěch – jeho
sestra je totiž spisovatelka, profesorka literatury a děkanka fakulty. Bobby intelektuály evidentně
nesnáší, dokonce by se dalo říct, že sestru záměrně provokuje svým křupanstvím, a má
odjakživa výhrady i k Bettyinu způsobu života. Sám je dvakrát rozvedený a bezdětný, jeho
sestra je navenek šťastně vdaná a má dvě děti, kupodivu je to ale Bobby, kdo si připadá
mravnější. Jak postupuje večer, z neustálých vzájemných konfrontací se skládá obraz jejich
dětství i silného pouta, které mezi sourozenci přes různice přetrvává. V jedné z knih, jejichž
haldami se s Betty probírají, objeví Bobby náhodou Bettyinu fotografii s mladým mužem,
studentem, který, jak Betty přizná, byl oním posledním nájemníkem. Bobby je zprvu pohoršen,
všechna jeho podezření vůči sestře se tím potvrzují, a tak musí Betty, byť neochotně, před
bratrem odkrývat postupně další a další vrstvy svých lží a odhalovat skutečný stav své duše.
Jak se oba blíží k nebezpečné pravdě (Bettyin milenec se neodstěhoval, ale ve skutečnosti
zemřel při nehodě, která nejspíš nebyla nehodou, a Betty v domě odstraňuje důkazy), napětí
mezi nimi pomalu ustupuje. Bobby se stává ochráncem své sestry a ta mu dovoluje ujmout se
14
role, po které celý život toužil. Je však také pánem situace?
LaBute, jak je u něho pravidlem, vybavil charaktery postav i situace, v nichž noví Jeníček a
Mařenka (polovážné odkazy na Perníkovou chaloupku tvoří jednu z motivických rovin textu)
jednají, dráždivou dvojznačností.
Premiéra hry se konala 14. března 2011 v divadle Vaudeville v londýnském West Endu.
Andrea Dunbar(ová) (Velká Británie)
RITA, SUE AND BOB TOO (RITA, SUE A TAKY BOB)
2 m, 4 ž
Rita a Sue, dívky z dělnických rodin, bydlí v obecních bytech na chátrajícím sídlišti v
severoanglickém Bradfordu. Mají před maturitou a jejich dosavadní život i podmínky, ve kterých
žijí, jim přinesly jen rozčarování. Ve volném čase si přivydělávají hlídáním dětí Boba a Michelle,
relativně movitého páru, který bydlí ve velkém dvojdomku v lepší čtvrti města.
Za Michellinými zády se Bob začne scházet s oběma dívkami, které s ním na střídačku spí
v jeho autě na vyjížďkách do bradfordských vřesovišť. Když to Michelle nakonec zjistí, Boba
opustí – předtím si to však vyřídí s Ritou a Sue před jejich domy a zraky jejich rodin a sousedů.
Když začne Bob později dávat přednost Ritě, přátelství obou dívek se rozpadá. Rita se
nastěhuje k Bobovi, zatímco Sue začne chodit s Aslamem, pakistánským mladíkem z místní
taxikářské firmy, ve které Sue pracuje. Nakonec se s ním ale rozejde, když začne být příliš
majetnický a bít ji. Rita a Sue se smíří, Sue se nastěhuje k Ritě a Bobovi a trojice začne žít ve
společné domácnosti.
Částečně autobiografickou hru, kterou si původně objednal a její světovou premiéru v Royal
Court Theatre režíroval v roce 1982 Max Stafford Clark, napsala Andrea Dunbarová ve svých
18 letech. Stala se jedním z titulů, kterým se podařilo zachytit nálady počátků thatcherovské éry.
David Lodge (Velká Británie)
SECRET THOUGHTS (TAJNÉ MYŠLENKY)
1 m, 1 ž
Slavný anglický romanopisec zpracoval jeden ze svých románů Thinks… (česky vydaný r. 2010
pod titulem Profesorské hrátky v překladu Evy Kondrysové) v divadelní hru pro dva herce.
Čtyřicátnice, spisovatelka Helen Reedová se jen zvolna vzpamatovává z náhlé smrti
milovaného manžela. Přijme proto, aby změnila prostředí, „záskok“ v úloze hostující profesorky
tvůrčího psaní na univerzitě v Cheltenhamu. Průvodcem po novém působišti se jí postupně
stane šéf sousedícího Institutu kognitivní vědy Ralph Messenger. Oba intelektuálové se brzy
začnou zamotávat do svých disputací o povaze vědomí (Ralph, zhruba řečeno, zastává
stanovisko materialistické, Helen se nechce vzdát představy nesmrtelné duše). Oba si shodou
okolností také začali psát deník: Helen proto, aby psaním překonala svůj tvůrčí blok, Ralph pak
chce sám na sobě zkoumat možnosti a meze záznamu proudu vědomí. A oba to k sobě velmi
přitahuje. Helen zprvu odolává Ralphovým návrhům – především s ohledem na Ralphovu
sympatickou ženu Carrie. Teprve když se od ní samotné dozví, že i ona má milence, vypukne
poměr mezi Ralphem a Helen naplno. A ještě zintenzivní, když Carrie s dětmi na čas odjede.
Ještě než se vrátí však zasáhne „osud“, či dokonce „trest“. Ralph má zdravotní potíže a testy
ukazují na rakovinu jater. Díky Carrie se však dostane ke špičkovému lékaři a série dalších
testů podezření nepotvrdí. Když se má Ralph po delší době znovu sejít s Helen v jejím bytě,
neodolá pokušení a přečte si v jejím laptopu část jejího deníku – náhodou právě tu, v níž Helen
mluví o Carriině nevěře. Ralph neovládne svou žárlivost a Helen tím prozradí, co udělal. Ta ho
vykáže z bytu – jejich romance je u konce. Zklamaná Helen přesto Ralphovi před odjezdem
z univerzity děkuje: pomohl jí vrátit se do života i k psaní. Není pochyb, že mnohé z jejich
příběhu se objeví v jejím novém románu.
Jakkoli by se mohl syžet ve stručném popisu jevit až banálně, v Lodgeově dramatickém podání
rozhodně banální není – příběh obou protagonistů a jejich jednotlivé skutky svým způsobem
odrážejí jak jejich osobní filozofické postoje, tak specificky ženskou a mužskou psychologii.
15
Forma, kombinující dialogické scény s monologickými „deníkovými“ záznamy, v nichž se oba
milenci (ne vždy s úspěchem) snaží o maximální upřímnost a otevřenost, obohacuje tento
příběh o vědomí a svědomí o další vrstvy, v nichž jej může divák vnímat.
Světová premiéra hry proběhla 12. května 2011 v Octagon Theatre v Boltonu.
Bjarni Haukur Thorsson (Island)
DAD (TÁTA)
1m
one man show
Text, který nemůže být u publika neúspěšný. Thorsson odpovídá na otázku, jaké to je stát se
otcem. Autor má talent provést diváka celým procesem s humorem tak, že se každý, kdo už
podobnou zkušeností prošel, v jednotlivých situacích určitě najde a ostatní se pobaví a
nezaleknou. Největší pozornost Thorsson věnuje fázi příprav na dítě a porodu, kdy je všechno
stejně nakonec úplně jinak, než jste se učili v předporodním kurzu, a výsledkem je novorozenec,
šedozelený a špinavý od všech tělních šťáv, který vám ale bude připadat absolutně
nejkrásnější. A pak to přijde – všichni by se rádi vyspali, ale nepodaří se to nikomu, intimní život
jde do háje, oba patneři jsou podráždění, unavení, ale vlastně velmi šťastní...
Mike Bartlett (Velká Británie)
EARTHQUAKES IN LONDON (ZEMĚTŘESENÍ V LONDÝNĚ)
3 m, 5 ž
Rozsáhlejší text o pěti jednáních. Autor zvolil metodu neustálého prolínání jednotlivých výstupů,
čímž se mu jednak daří dosáhnout efektu blízkého významového spojení příběhů všech
zúčastněných postav, jednak si tak vytváří optimální prostředí pro střídání časových rovin nebo
pro přítomnost nereálných osob.
Střed příběhu tvoří osudy tří sester, Sarah, Freyi a Jasmine. Nejstarší se věnuje ekologické
politice, dosáhla už ministerské pozice, nemá děti a její manželství s Colinem je na rozpadnutí.
Prostřední Freya právě prožívá traumatizující těhotenství, uzavírá se doma a nechce, aby dítě
přišlo na svět, protože ho tu nic dobrého nečeká a protože tu nic dobrého nevykoná, ale na
potrat už je pozdě. Devatenáctiletá studentka Jasmine je zatím ve fázi bouřlivého mládí,
vyhledává a vyvolává spory a konfrontace, flirtuje s Colinem a bezstarostně se vyspí se
studentem afrického původu, který se pak rozhodne nahými fotkami vydírat její slavnou sestru.
Důležitá je také rodinná historie. Matka Grace už nežije a s otcem se dcery neviděly téměř 20
let. Otec Robert je významný vědec, který svůj život zasvětil analýze vlivu letecké dopravy na
životní prostředí. Zdá se ale, že své závěry přizpůsoboval zájmům korporace, která jemu i
rodině zajišťovala dobrý příjem, a až v závěrečné fázi své kariéry se rozhodl přestat dělat
kompromisy. Freya nedávno otce navštívila, následně upadla do svých depresí. Freyin partner
Tom se proto rozhodne za otcem vydat. Zjistí, že Robert je starý nerudný cynik, který
prohlašuje, že nikdy neměl mít děti a svět se řítí vstříc ekologické katastrofě a že se mu podařilo
svým negativismem nakazit i svou dceru.
Sarah dostane neodolatelnou nabídku od nejmenované firmy, pro kterou by mohla se svými
konexemi z politiky vykonat mnoho prospěšné práce, samozřejmě by to ale znamenalo
zapomenout na své přísné ekologické nároky. Málem se nechá zlákat, na poslední chvíli ale
odmítne a rozhodne se neustoupit ze svých principů a dál se angažovat v zastavení růstu
objemu letecké dopravy. Freyiny obavy o budoucnost nabydou nekontrolovatelných rozměrů a
skočí z mostu. Daří se ji držet v umělém spánku, ale nakonec je rozhodnuto, že zachrání aspoň
dítě. Freya v kómatu vstupuje do roku 2525, kde se setkává se svojí matkou a ta jí vypráví o
tom, že v čase Freyiny sebevraždy povstal v Londýně prorok, jenž obrátil celé lidstvo na
správnou cestu a naučil ho vážit si darů přírody. Freyino dítě (Emily) je zachráněno, ale matka
umírá. Právě Emily, vypadá to, bude tím prorokem, který všechno změní k lepšímu.
Premiéra úspěšné hry se uskutečnila v londýnském Národním divadle v srpnu 2010.
16
Avery Corman (USA)
KRAMER VS. KRAMER (KRAMEROVÁ VERSUS KRAMER)
3 m, 2 ž, 1 chlapec
drama
Autorem nejnovější scénické verze jednoho z nejslavnějších filmů konce 20.století je sám autor
jeho románové předlohy, spisovatel Avery Corman (1935). Hra se vyznačuje mimořádně
výstižnými a emocionálně přesnými dialogy, které značně prohlubují naši představu o filmem
proslavených postavách, jejich vztazích a jejich obecně rozšířených problémech. Kromě Teda,
Joanny a Billyho Kramerových jsou všechny ostatní postavy připsány pouhým třem dalším
hercům, takže i pro ně text představuje mimořádnou příležitost.
V současné době (léto 2011) se připravuje světová premiéra na newyorské Broadwayi.
Laura Eason(ová) (USA)
SEX WITH STRANGERS (SEX S NEZNÁMÝMI)
1 m, 1 ž
Ve venkovském penzionu, který slouží jako útočiště chicagským spisovatelům, dokončuje Olivia
(38) svoji novou knihu, první po desetileté přestávce. Večer ji tam překvapí další host – mladík
jménem Ethan (24). Přijel, aby dokončil scénář podle své nedávno vydané knihy nazvané Sex
s neznámými. Ale místo si zřejmě nevybral náhodou: ukáže se, že četl Oliviinu první knihu, byl jí
nadšen a chtěl poznat její autorku. Mezi krásnou Olivií a jejím obdivovatelem propukne od
prvního večera vášnivý vztah, který nelze zcela oddělit od jejich literárních aktivit. Zatímco Olivie
se svým návratem k publikování vlastně stále váhá, jelikož ji dodnes trápí „smíšené“ recenze,
kterých se její prvotině dostalo, Ethan překypuje sebevědomím a snaží se ho dodat i jí. Vypráví
jí příběh svého Sexu s neznámými: kniha totiž vychází z jeho několik let psaného blogu, v němž
na způsob Casanovových pamětí zaznamenával své milostné zkušenostmi s neznámými
dívkami. Jeho blog se stal nesmírně populární, jeho čtenářky mu samy nadbíhaly, aby se staly
aktérkami zaznamenávaných dobrodružství a „spolutvůrkyněmi“ blogu.
Kniha, která na jeho základě vznikla, tak měla předem o úspěch postaráno. Ethan Olivii
přesvědčí, aby svůj nový román uveřejnila rovněž nejdřív formou fiktivního blogu na internetu
(který prolinkuje se svým vlastním a tím mu bleskově zajistí čtenáře). A nemýlí se: okamžitý
ohlas dodá Olivii tolik potřebné sebevědomí. Před svým odjezdem do Hollywoodu
s dokončeným scénářem doporučí Ethan Olivii i své redaktorce v prestižním nakladatelství.
Když se po čtrnácti dnech znovu setkají v Oliviině chicagském bytě, situace se poněkud
promění: Olivie má před podpisem smlouvy a je to tentokrát Ethan, kdo ji od jejího podpisu
zrazuje – možná pod vlivem svých čerstvých zkušeností s filmovým světem ji zapřísahá, aby
nepřistupovala na kompromisy, které jí redakce hodlá navrhnout. Ještě výrazněji se posunulo
Oliviino vnímání Ethana: konečně se dostala i k přečtení jeho knihy a je otřesená z toho, jak se
Ethan ke svým „neznámým“ sexuálním partnerkám choval. Brzy se ukáže, že Ethan také
nedodržel tak docela ani svůj slib, že Olivii ve svém blogu „vynechá“. Ethan ji oplátkou obviní,
že se svými výhradami počkala, až když má smlouvu v kapse – že ho jen využila. Jejich vztah
se rozpadá.
Oba milenci se setkávají po dvou letech znovu, klidnější a moudřejší. Olivie je zasnoubená, ale
Ethan jí ani po tak dlouhé době zdaleka není lhostejný…
Text mladé americké dramatičky vznikl v dílně slavného chicagského Steppenwolf Theater, kde
měla premiéru 15. května 2011.
Billy Roche (Irsko)
LAY ME DOWN SOFTLY (POLOŽ MĚ NĚŽNĚ)
4 m, 2 ž
tragikomedie
Irsko, 60. léta 20. století. Bývalý boxer Theo Delaney objíždí trhy a poutě s několika atrakcemi,
17
mezi nimiž prim hraje boxerský stan, kde Zabiják Deano nebo Junior Hayes každý večer čekají
na vyzyvatele. Postupně se seznamujeme s týmem, kterému Theo vládne tvrdou rukou. Hlavní
hvězda Dean s potěšením vyráží zuby místním soupeřům, jinak je to škodolibý hajzlík se
zálibou v provokacích. Junior, mladý hezoun, je dvojkou a dosud ho trápilo zranění nohy. Theův
starý známý Peadar již své dokázal a nyní se stará o údržbu stanu a o přípravu Deana s
Juniorem. Klidný chlapík, který nestrká nos do cizích věcí. Lily je Theova současná přítelkyně.
Potvora, která ví, čím ho dostane. Provokuje jej flirtováním s dostupnými chlapy, i když ví, jak s
nimi Theo zatočí, a trochu čeká, jestli některý Thea přemůže.
Také Dean Thea rád popíchne a tak občas má někdo špatný den. Zničehonic se objevuje
Theova téměř zapomenutá dcera Emer. Její matku Joy potkal Theo před lety, když se potloukal
s Peadarem z místa na místo, vzal ji s sebou - a o něco později ji zapomněl v hotelu. Za pár dní
poslal ještě Peadara zkontrolovat situaci. Peadar to splnil - a zdá se, že k Emer má jisté pouto.
Lily je přítomnost Emer trnem v oku, a tak alespoň zkouší narušit vznikající vztah mezi ní a
Juniorem. Zpráva, že známý profesionální boxer Joey Dempsey chce oplatit včerejší tvrdý
knock-out svého strýce, odhalí meze Deanovy sebejistoty, ale nedá se nic dělat. Dean dostává
K. O. a Joey slibuje vrátit se pozítří.
Všem je jasné, že jestli postaví Deana, přijdou na buben. Naštěstí Junior již kdysi Joeyho
porazil a cítí, že by to mohl zopakovat. Emer chce, aby Junior boxu zanechal, ale snaží se jej
nerušit před zápasem. Přišel páteční večer, Junior obstál proti Joeymu a finanční výsledek je
více než uspokojivý. Nečekaný druhý vrchol však přináší Emer, když využívá nestřežené
chvilky, bere tržbu a vyzývá Juniora ke společnému útěku. Junior váhá a nechává ji jít
samotnou, ale objevuje se Peadar a posílá jej za Emer. Peadar ještě pacifikuje Deana, který
hrozí útek překazit, nenápadně se ozbrojuje francouzákem a u prázdné pokladny čeká na Thea.
Hlavním tématem jsou mezilidské vztahy a charaktery v daném prostředí. Základní modus
prostředí, sobecká brutalita, dává problesknout citu a neokázalé obětavosti a prolíná se s
všudypřítomnou komikou. Hlavní boxerské scény jsou tematizovány jen nepřímo a hra stojí na
jemném ztvárnění a vyvážení postav.
Hra měla premiéru v listopadu 2008 v Peacock Theatre v Dublinu (režie Wilson Milam).
Rebecca Lenkiewicz(ová) (V.Británie)
THE NIGHT SEASON (NOČNÍ SEZÓNA)
3 m, 4 ž
Pozdě v noci se v domě na irském venkově objeví John, podnapilý mladý filmový herec. Má být
v tomto domě ubytován po dobu natáčení hollywoodského filmu o básníku Yatesovi, v němž
hraje hlavní roli. Ve spícím domě bdí jen babička Lily – John jí dělá společnost, oba si zatančí
na „Lilli Marlene“ a ráno ho zastihne v její posteli. Teprve tehdy se seznámí se zbytkem rodiny,
Lilyiným zeťem, Patrickem, a jeho třemi dcerami. Lilyina dcera Patricka kdysi opustila, dnes dělá
kariéru v Londýně a její odchod je pro všechny dosud nezhojenou ranou. Johnova přítomnost se
stane katalyzátorem, který vyostří jejich problémy tak, že najdou odvahu k řešení. Lily však
pomalu umírá – ukáže se však, že podobně důležitou roli sehraje ona sama v Johnově životě.
Ten v galantní péči o starou dámu najde sám smíření s nedávnou smrtí své matky. Hra anglické
autorky, která je jakousi poklonou irské klasické i současné dramatice (pohrává si s řadou
motivů, známých z her irských autorů), vyniká jemným předivem křehkých vztahů, atmosférou
irského léta i příslovečně irskou poezií a humorem.
Hra měla premiéru v červenci 2004 v londýnském Národním divadle na scéně Cottesloe.
Craig Wright (USA)
PAVILION (PAVILÓN)
2 m, 1 ž
Hra, označovaná kritiky jako „Naše městečko pro naši dobu“, osciluje mezi poezií, komedií,
romancí a filozofickými momenty. Peter přijíždí na svůj abiturientský večírek po dvaceti letech a
sní o tom, že získá zpět Kari, dívku, kterou opustil, když jejich vztah ukončilo nečekané a
18
nechtěné těhotenství. Setkává se zde s Kari, vůči němu stále stejně zahořklou, i jejím
manželem. V cestě jeho plánům stojí i ta skutečnost, že sám dosud nedospěl. Večer pokračuje
a Peter a Kari postupně v interakcích s řadou dalších postav – všechny je hraje virtuosní
Vypravěč – poznávají důsledky rozhodnutí, které kdysi učinili. Nakonec se vracejí do života
s znovunalezenou energií a hořkosladkou odhodlaností.
Poprvé hru uvedla v roce 2000 v City Theater Company v Pittsburghu.
Jon Robin Baitz (USA)
OTHER DESERT CITIES (DALŠÍ POUŠTNÍ MĚSTA)
2 m, 3 ž
Brooke Wyethová, kdysi slibná spisovatelka, se po šestileté nepřítomnosti vrací domů k rodičům
do Palm Springs, aby s nimi oslavila Vánoce. Kromě nich (oba jsou představitelé „starého
Hollywoodu“ a někdejší blízcí přátelé Ronalda Reagana) je přítomný ještě její bratr a teta. Když
jim Brooke oznámí, že hodlá zveřejnit paměti, v nichž se hodlá zabývat především jistou
výbušnou kapitolou rodinné historie (totiž tragickou smrtí rodinné „černé ovce“, staršího bratra
Henryho), příbuzenské setkání se zvrhne ve zmatek, který Wyethovy stejnou měrou stmelí i
rozdělí – všechny čeká zápas o vyrovnání se s vlastní minulostí.
Premiéra se konala 13. ledna 2011 v Mitzi Newhouse Theater, v newyorském Lincoln Center.
Lisa Rafferty, Stefanie Cloutier, Sheila Eppolito (USA)
MOMOLOGUES (MÁMOLOGY)
4ž
komedie
“Mezi dvacítkou a třicítkou jsem dělala všechno pro to, abych neotěhotněla. Po třicítce jsem se
zase nesnažila o nic jiného než o úspěšné početí.”
Čtyři ženské postavy spolu sdílejí zkušenosti týkající se mateřství. Střídají se v popisu
jednotlivých fází - od početí (ovulační testy, načasovaný sex, umělé oplodnění), přes těhotenství
(nekonečné nevolnosti, pálení žáhy, oteklé nohy, stryje) a porod (čtyři hororové scénáře), po
kojení, osamělost matek v domácnosti a známosti z pískoviště a herních skupinek, až po
vydechnutí, když už jdou děti konečně do školy (a matky, ačkoli se na ten moment dlouhou
dobu těší, nakonec brečí, že to uteklo tak rychle).
Mateřství se zde prezentuje s nadhledem, ale jako zkušenost, bez níž by život nebyl kompletní, i
když je to často na infarkt. Komedie v lehkém tónu, která si snadno získá ženské publikum.
Premiéru měla tato komedie v květnu 2002 v bostonském ICA Theatre.
Ken Davenport, Sarah Salzberg (USA)
MISS ABIGAILS GUIDE TO DATING, MATING AND MARRIAGE
(SLEČNA ABIGAIL RADÍ, JAK RANDIT, SBLIŽOVAT SE A UZAVÍRAT SŇATKY)
1 m, 1 ž
komedie
Zábavné divadlo na divadle (ideální pro klubové scény) na stále vděčné téma mileneckých
vztahů. Slečna Abigail je ve skutečnosti vdova, ještě ne tak úplně k zahození, která po smrti
svého milovaného manžela pocítila potřebu pomáhat lidem. Celá hra je vlastně přednáškou
slečny Abigail na téma, jak úspěšně zvládnout partnerství. Diváci mohou na jeviště posílat své
dotazy a během vystoupení jsou z publika vyzýváni dobrovolníci, kteří na jevišti pomáhají
demonstrovat seznamovací a jiné techniky. Slečna Abigail má švarného asistenta, hispánského
mladíka jménem Paco. Během večera neustále vyzvání telefon, což jenom dokazuje, jak
úspěšná a žádaná slečna Abigail je. Rad se na ní domáhá jistá Jennifer, která je po rozchodu
s Bradem zcela zoufalá.
Slečna Abigail nabrala své rozumy z nesčetných příruček typu „Jak si získat mladého muže a co
19
s ním pak dělat“, z nichž nejnovější vyšla někdy v 70. letech. S pomocí Paca nám Abigail
představuje nejvhodnější způsoby seznámení (jak si přisednout v kavárně a na jaká témata
zapřádat hovor – počasí, jídlo, církevní aktivity), radí, jak rozlišit lásku, žádostivost a marnou
touhu a jak se dobře vdát a partnera si udržet (poslouchat Partnerské desatero, nesrovnávat
s předchozími vztahy).
Všechno běží rychlým tempem a v dobrém rozmaru a nakonec, jak jinak, Paco vyzná slečně
Abigail lásku a kus vrcholí happy endem. Estrádní hra byla s velkým úspěchem uvedena
v červnu 2010 ve floridském David A Straz Jr Center For Performing Arts. Česká premiéra se
chystá na příští sezónu.
Laurence Wilson (Velká Británie)
LOST MONSTERS (ZTRACENÉ OBLUDY)
3 m, 1 ž, 1 postava v předehře
Předehra: Zahalená postava sedí u dioramatu údolí s domem obkrouženým silnicí a hraje si s
natahovacím autíčkem, které nechává stát poblíž domu...
Tři mladí lidé běží od havarovaného auta do domu v údolí u silnice. Autor charakterizuje postavy
jako členovce. Hlavou skupinky je životaschopný třicátník Mickey (šváb), od 15 let na ulici. Po
nedávné bitce s dětským gangem je zřejmě hledaný a má vážné zranění na ruce. Šestnáctiletá
Sian (beruška) se chtěla vzbouřit proti maloměšťáckému světu rodičů, utekla z domova, připojila
se k Mickeymu a co nevidět mu porodí dítě. Jejím snem je provést revoluci pomocí umění.
Nejzajímavější postavou je dvacetiletý autista Jonesy (tiplice). Má fenomenální paměť,
numerické a kombinační schopnosti, avšak postrádá vyšší emoce a v běžném životě je
ztracený. Jeho hlava je stroj se spoustou tlačítek, jen ta pro city nenašel. Jako malý se jednou
vrátil ze školy a našel své rodiče a sourozence v garáži v nastartovaném autě (žlutém).
Pohnutkou zřejmě byla smrt nejmladší dcery Ellie, do níž je Jonesy nějak zapletený - ale to
jediné si nepamatuje. Mickey se ujal Jonesyho na ulici a našel v něm, kromě magnetu na
problémy, zdatného přemožitele hracích automatů. Má vizi, že pokud Jonesyho protáhne přes
Blackpool do Las Vegas, budou si moci založit novou budoucnost.
Do domu se vrací majitel, padesátník Richard (sklípkan). Výstřední samotář, profesí entomolog
dospěl k závěru, že lidstvo spěje k sebezničení, vybavil se prostředky k přežití a vytvořil si jakýsi
prosperovský ostrov na venkovské samotě odříznuté od světa silnicí. Chce, aby vetřelci odešli,
ale ošetří Mickeyho zranění, nechá jej odpočinout a poté jej požádá, aby ze sklepa vynosil
stovky otrávených krys. Zdržení umožní Richardovi lepší poznání s Jonesym a Sian. Richard si
myslí, že Mickey oba zneužívá a marní jejich životy. V shakespearovské parafrázi jej přirovnává
ke ztracené obludě, Kalibanovi. Chce, aby Jonesy zůstal a rozvíjel svůj talent. Jonesyho
fascinuje Richardova sbírka konzervovaných čmeláků a včel (ty živé vymřely na syndrom
rozpadu včelstev). Sám zná všechny druhy a chtěl by jako včely myslet a vyjadřovat se tancem,
tedy vzorcem pohybů. Trápí jej otázka, proč jej rodiče nevzali s sebou. Odpověď hledá u žlutých
aut, chce porozumět jejich řeči. Sleduje sekvence na silnici a její blízkost pro něj znamená
naději. Navíc inteligentní Richard je mu bližší než neoblíbené automaty. Sian přemýšlí o
budoucnosti a vidí možnost nového domova. Richard přijímá myšlenku, že by u něj všichni
mohli zůstat. Ale Mickey trvá na pokračování podle plánu. Když napadne Richarda a zmlátí
Jonesyho, který se jej zastal, nevědomky doplní skládačku zážitků. Jonesy se rozpomíná na
okolnosti Elliiny smrti a nachází odpověď na svou otázku. V hlavě objevuje zastrčené tlačítko,
poprvé se rozpláče a pláč jej symbolicky s Ellie a s rodinou spojí. Richard pochopí, že Jonesy
zase jemu přinesl klíč ke spojení s lidstvem, že lidský život tkví ve společnosti. Chystá se odvézt
Sian do porodnice. Připojuje se i Mickey. Podle Richarda možná do světa tam venku nezapadá,
ale může jej napravit.
Autor pracuje s volnou analogií na Shakespearovu Bouři a s ovzduším tajemna (záhadná
havárie v bouřce, přehřívající se sklep plný krys, dům vydává zvláštní zvuky a je plný skrytých
mechanismů, odolávajících zručnému Mickeymu, ale přístupných nešikovnému Jonesymu),
jehož přenesení bude výzvou nejen z hlediska režie, ale i ztvárnění scény.
Hra měla přemiéru v Everyman Theatre v Liverpoolu v květnu 2009 (režie Matt Wilde).
20
Bob Glaudini (USA)
JACK GOES BOATING (JACK SE CHYSTÁ VYPLOUT)
2 m, 2 ž
komedie
Jack a Connie jsou dva „singlové“ zřejmě odsouzení k tomu, aby zapadli do anonymního
prostředí města, naleznou v sobě však odvahu a touhu, vybudovat hluboký vztah. Na druhé
straně pár, který je dal dohromady – Clyde a Lucy – se musí vypořádat s neřešenými problémy
svého manželství.
Jack je řidič limuzíny, jehož neurčité sny se točí kolem jeho zaujetí pro reggae. Jeho kolega
Clyde a jeho žena Lucy ho seznámí s Connie, Lucyinou kolegyní z brooklynského pohřebního
ústavu. Kvůli Connie se Jack rozhodne naučit vařit, změnit zaměstnání a nakonec i naučit se
plavat, aby mohl Connie vzít na romantickou vyjížďku lodí, o které dívka sní. Jak se Jack a
Connie opatrně blíží zasnoubení, manželství Clydea a Lucy se pomalu rozpadá – každý vztah
se řídí svým vlastním osudem.
Hru nastudovalo poprvé newyorské divadlo LAByrinth Theater Company v roce 2007. Autor
svoji hru přepsal do filmového scénáře, který natočil a sám sebe do role Jacka obsadil Philip
Seymour Hoffman. Světová premiéra filmu se konala v roce 2010, v dubnu 2011 byl uveden i
v českých kinech.
Billy Goda (USA)
DUST (PRACH)
4 m (6 m), 1 ž
Thriller z amerického podsvětí – okamžik, kdy se člověk rozhodne být dobrý, může přijít pozdě.
Hra začíná fatálním setkáním třicátníka Zeka a šedesátníka Martina. Zeke – zaměstnanec
posilovny – nereaguje podle Martinových představ a odmítne očistit zaprášený ventilátor. Martin
nechá vzpurného mladíka vyhodit z práce, Zeke se mu za to rozhodne pomstít prostřednictvím
jeho devatenáctileté dcery Jenny. To, co vypadá jednoznačně, se začne velmi brzy komplikovat:
Zeke je trestaný narkoman, pro nějž je velmi těžké najít novou práci, Martin si uvědomuje svoji
chybu, byl vystresován lékařskou zprávou o svém zdravotním stavu. Touha po pomstě však
byla jednou vyslovena a jako by ji nešlo vzít zpět. Zeke se sice do Jenny nakonec zamiluje a po
konfrontaci s Bobbym, který mu byl soudně přidělen jako supervizor, se rozhoduje s drogami
definitivně skoncovat. Martin naopak povzbuzen svým agresivním osobním strážcem Ralphem
nechce riskovat, že Zeke Jenny nebo jemu ublíží a rozhodne se vzít osud do svých rukou. Síly
mezi oběma muži se přeskupují, v závěrečné konfrontaci – krůček před usmířením - však Martin
Zeka (možná trochu omylem) zastřelí. Neiluzivní hra o spravedlnosti, odplatě a odpuštění.
Hra měla premiéru v dubnu 2008 v divadle Westside Downstairs Theatre v New Yorku (režie
Scott Zigler), autor napsal ještě další dvě hry (Final Appeal, No Crime).
Sebastian Faulks, Rachel Wagstaff(ová) (Velká Británie)
BIRDSONG (PTAČÍ ZPĚV)
23 m, 6 ž (text navrhuje slučovat role tak, aby hrálo 11 m a 4 ž)
dramatizace
Nevím, čím jsme způsobili, že svět se vychýlil na tuhle zvrácenou oběžnou dráhu.
Adaptace slavného stejnojmenného románu Sebastiana Faulkse z roku 1993 (česky 2008).
Rozmáchlý příběh začíná v létě 1910, kdy do francouzského městečka Amiens přijíždí mladý
Angličan Stephen. Ubytuje se u majitele místní továrny, na pohled solidního, ale ve skutečnosti
hrubého muže, který týrá svou druhou ženu Isabelle, s níž se mu nedaří počít dítě. Stephen a
Isabelle spolu prožijí vášnivý milostný vztah. René se to dozvídá, ale Stephenovi se podaří
přesvědčit Isabelle, aby Reného opustila a utekla s ním. Prožijí spolu několik šťastných měsíců,
21
ale náhle Isabelle od Stephena bez rozloučení odchází.
Přenášíme se do roku 1916 na francouzskou frontu. Kontrast prosluněného venkova z úvodu
hry a stejných míst zasažených válkou je drtivý. Stephen je poručíkem britské armády a
pohybuje se v první linii mezi ženisty, jejichž úkolem je prokopávat se pod německé zákopy a
vyhazovat je do povětří. Otupělý Stephen, který stále myslí na svou životní lásku Isabelle, se
seznamuje s několika vojáky, především se silně věřícím Jackem, jemuž doma v Anglii umírá
syn, o čemž se dozvídá pouze z nepravidelné polní pošty. Při jedné akci je Stephen těžce
zraněn, zdravotníci ho považují za mrtvého a pohodí do hromadného hrobu, ale Jack ho
zachrání. Tato epizoda vrcholí krvavou řeží na řece Sommě. V paralelních dialozích nejprve
vojáci píší pozdravy domů, možná poslední ve svém životě, a pak při útoku na německé pozice
skutečně většina z nich umírá.
Závěrečné dějství se odehrává v posledním roce války. Stephen potkává Jeanne, Isabellinu
sestru. Dozvídáme se, že Isabelle opustila Stephena proto, že byla v jiném stavu. Vrátila se
k rodině a porodila dceru, což však Stephen až do konce hry nezjistí. Teprve samotný závěr
skýtá naději, že se snad o existenci dcery jednou dozví. Stephenovi se podaří navštívit Isabelle,
poznamenanou v obličeji výbuchem granátu. Isabelle má poměr s německým vojákem, který ji
kdysi ochránil a později byl zraněn na Sommě – snad stál Stephenovi tváří v tvář –, a odjíždí za
ním do Berlína. Na Stephena čím dál tím víc doléhají válečné události, při smyslech ho udržují
vzpomínky na Isabelle a možná také na Jeanne. Přichází listopad 1918 a poslední ženijní akce.
Stephen a Jack jsou zasypáni a uvězněni v tunelu. Stephenovi se nakonec po několikadenním
úsilí podaří odpálit nálož a vytvořit kráter, ale pro Jacka už je pozdě. Na povrchu se Stephen
setkává s německým vojákem, Židem, který mu sdělí, že válka skončila. Oba pohřbí své padlé
kamarády do společného hrobu a rozcházejí se s vírou, že svět už nikdy nic podobného
nezažije.
Stephen: Ani nevím, jestli se stále ještě můžeme nazývat lidmi. Žádná budoucí generace
nebude nikdy ani tušit, jaké to bylo, nikdy to nepochopí. Teď, když je konec, tiše se zařadíme
mezi živé. Budeme si povídat a spát a starat se o normální věci jako lidské bytosti. To, co jsme
viděli, zapečetíme v tichu svých srdcí. A žádné slovo k nám nepronikne.
Faulksův Birdsong je silným, plastickým obrazem válečných hrůz, které zachycuje stylizovaně a
jen skrze několik málo postav, avšak s o to větší naléhavostí. Ale je i baladou o naději, kterou i
v prakticky bezvýchodných okamžicích skýtá láska a souznění. Hra měla světovou premiéru
v září 2010 v londýnském Comedy Theatre v režii T. Nunna.
Roland Schimmelpfennig (Německo)
WENN, DANN: WAS WIR TUN, WIE UND WARUM (KDYBY, TAK – A CO PAK?)
4m
Děj se odehrává na staré radnici, jež se právě nachází v rekonstrukci. Parta řemeslníků ale není
schopna navázat smysluplnou komunikaci se šéfem stavby, natož pak mezi sebou – slova a
věty se vrší, aniž by se události pohnuly kupředu. A tak nikdo neví, i když si všichni myslí, že
vědí, co se má kam dát, kdo to tam má dát, proč to tam má vlastně dát, jak to tam je a proč to
tam je... Až dojde ke konfliktu: jeden z řemeslníků záhadně a beze stopy zmizí. Jak je u
Schimmelpfennigových her zvykem, postavy se – zde díky záhadnému zmizení kolegy dotknou řady apokalyptických, utopistických a mysteriózních otázek, které zůstanou navždy
nezodpovězeny...
Svoji roli v příběhu sehraje i nevěrná manželka šéfa stavby, jež má poměr s jedním
z řemeslníků, čímž ještě více rozdmýchává konflikt, dále špatné svědomí jednoho z parťáků,
jenž svou fušeřinou možná zavinil téměř antickou tragédii, a zeď, jež se má prorazit, ale není to
snadné rozhodnutí – není nosná?
22
Hra vznikla na zakázku divadla Schauspiel Frankfurt, kde byla uvedena v březnu 2011.
Jak to, že tady není nosník, je tuJaký nosník – já žádný nosník nevidím –
Ale může tam být –
Jak to, že tohle není nosná zeď, je –
To ne, to není nosná –
A kdyby jo –
Kdyby jo, tak –
Tak co?
Tak – to –
Ve výkresu to není –
No, ve výkresu, to jo, ale v tomhle výkresu – to není
Výkres je výkres.
(Dívá se do výkresu.)
A kdo říká, že je ten výkres v pořádku (Krátká pauza.)
A kdo říká, že ten výkres v pořádku není –
(Držíce v rukou výkres se na sebe všichni bezradně podívají.)
Silke Hassler(ová) (Rakousko)
LUSTGARANTIE (ZÁRUKA TOUHY)
1 m, 4 ž
tragikomedie
Inge, Gertraud a Klára jsou netypické sedmdesátnice – vdova, bývalá herečka a důchodkyně.
Trýzní ve fitcentru svoje staré kosti a vzpomínají na doby, kdy jim jejich těla přinášela radost.
Budoucnost je jasná, moc nejen toužebných zážitků jim už asi nabídnout nemůže. Klářin manžel
trpí demencí a byl proti její vůli jejich vlastní dcerou přestěhován do domova důchodců, Gertaud
má za sebou tři manželství a vzpomíná na hereckou kariéru a Inge pohřbila svého manžela již
před mnoha lety, bere vše již s humorem. Všechny mají jedno společné – láska a sex jsou pro
ně minulostí. Jak jsou na tom ale jejich touhy? Patří minulosti?
Staré dámy se rozhodnou udělat ještě před svým odchodem ze světa něco mimořádného. Od
přepadení banky je nakonec upuštěno, avšak nadchnou se pro jiný plán – dírou na trhu jsou
nejen různé kurzy pro seniory, ale určitě i seniorský nevěstinec s dámami pokročilého věku,
záruka touhy.
Přítelkyně si obstarají všechny důležité propriety, Gertraud poskytne staré divadelní kostýmy a
Klářin byt se promění v bordel. Stoupne životní energie, zapomenuty jsou křečové žíly a další
bolístky. A když jde úředník z finančního úřadu zkontrolovat tuto novou živnost, dojde
k nečekaným komplikacím a zvratům, protože ženy ho považují za prvního zákazníka... Postavy
doplňuje sedmnáctiletá vnučka Kláry, jež seniorkám pomáhá a fandí jejich pikantnímu nápadu.
Autorka se zhostila citlivého tématu sexu ve stáří s radikálním humorem, hořká komedie
prolamuje nejedno tabu, jež kolem seniorské sexuality vzniklo. Jde o výtečnou a provokativní
příležitost pro tři starší herečky. Hra byla uvedena 17. 3. 2011 ve Villachu v divadle
neuenbuehnevillach a setkala se okamžitě s velkým úspěchem – jde opravdu o neotřelé téma.
Již vzniká český překlad!
Stephan Lack (Rakousko)
PIXEL
3 m, 3 ž
psychologická detektivka
Edith, Anna, Ellen, Jacob, Ingrid a Erik: šest postav, jejichž život se změnil záhadnou událostí –
dcera Ingrid a Erika beze stopy zmizela v parku. Rodiče se rozhodnou nechat vše v tajnosti a
23
doufají, že jde o únos a že pomůže výkupné. Přesto rozvěsí Ingrid proti vůli manžela po parku
fotky pohřešované dcery. V parku se setkává s Edith, starší ženou, jež zdánlivě krmí kachny a
jež hovoří o své ztracené kočce... Tatáž Edith přijde na konkurz do ateliéru fotografova Jacoba.
Jakob je bratr Erika. S Ingrid měl kdysi vztah, který Ingrid ukončila právě v den, kdy došlo ke
zmizení dcery.
Jak už to ve správné psychodetektivce bývá, vynořuje se postupně víc a víc otázek: byla Edith
svědkem zmizení? Není Jacob nakonec otcem dcery? A co Annin polský přízvuk? Anna pracuje
jako uklízečka u Ingrid a Erika, vnímá napjatou atmosféru a stává se obětí narůstající nedůvěry
Ingrid. Anna je ale původně herečka a setkává se na jednom castingu s Ellen – a najednou
ztratí polský přízvuk. Ellen vyučuje tanec a dcera Ingrid a Erika k ní chodila na hodiny tance...
Ingrid ji jednou žádala, aby ji nenechal propadnout. A navíc Ellen se jednoho dne objeví
v Erikově ordinaci a Erik poté prohlásí, že opustí svoji ženu Ingrid...
Hlavním motivem napínavé hry je záhadné zmizení dítěte – to zmizelo beze stopy a nikdo neví,
zda šlo o únos či o něco jiného. Autor ale nevypráví chronologický příběh skutečných osudů a
postav, nýbrž soustřeďuje se na příběhy pachatelů a obětí. Zaostřuje kameru na každodenní
události, jež se zmizením dítěte dramaticky změnily, a zobrazuje vzájemnou ztrátu důvěry a
mnohá podezření obětí k potenciálním domnělým pachatelům. Retrospektivně se tak po vzoru
detektivky rozplétají jednotlivé příběhy šestice postav až k okamžiku zmizení dítěte. Objektiv
zaostřuje víc a víc, avšak jediný pixel znečitelní celkový obraz... Zločin, jenž dřímá po povrchem
jako nepochopitelný strach, zůstává neobjasněn, neustále chybí poslední část do puzzle, jež by
objasnila a dovysvětlila všechny příběhy a události.
Ekat Cordes (Německo)
APROPOSKALYPSE (APROPOSKALYPSA)
6 m, 5 ž, možné variabilní obsazení
Absurdně groteskní příběh jedné rodiny a jedné celé společnosti. Helga a Günther se stále více
propadají do finančních problémů. Musí se tedy využít babiččina závěť – ale vypadá to, že
babička v návalu vidin apokalypsy závěť někam založila. Nadine tedy po telefonátu s nejlepší
kamarádkou Utou zorganizuje přede dveřmi svého bytu, kde jsou rodiče, malý ples, rodiče mu
totiž nechtějí dát kapesné na nový oblek. Naopak Uta je z dobré rodiny, její otec řídí chemickou
továrnu, jež udržuje všechny v okolí při životě a bez přestání chrlí do okolí tuny popílku. Další
postavou je Dora plahočící se v institutu pro potírání škůdců. Jejím stigmatům na rukou i na
nohou nerozumí už ani farář. Ten pro změnu ztrácí vládu nad tělem i duchem v oparu dýmu
z kadidla... Všichni stále věří, že pomoc přijde ze shora...
Bůh musí být už od všech těch nářků ohluchlý, ale nezdá se, že by se něco měnilo k lepšímu.
Hemžení a rej zaměstnanců dává tušit, že se blíží zkáza. Finanční díra vše pohlcuje, obrovský
černý mrak po explozi chemičky vše zakryje a úplně na konci již není nic ani ve hvězdách.
Amen.
Autor (*1982) po studiích germanistiky a sociologie působil několik let v divadle v Oldenburgu,
kde působil jako asistent režie a kde uvedl své prvotiny a projekty. Věhlas si získal svoji hru
Ewig gärt (Věčně vře), jež ho zařadila k nadějným současným mladým dramatikům a která
patřila mezi finálové nové texty festivalu Berliner Theatertreffen v roce 2010. I zde projevuje
autor talent pro práci s jazykem, nevyhýbá se břitkému humoru a absurdním groteskním
scénám. Společnost se tak stává pouhým rejdištěm chudáků lidí, kteří se potácejí mezi vírou nevírou a penězmi.
EWIG GÄRT (VĚČNĚ VŘE)
7 m, 5 ž, zdvojené obsazení možné
černá groteska
Absurdní černá groteska o jedné „normální“ rodině – nebo i sociopatologická sonda do dnešní
společnosti (autor studoval také sociologii).
Dějištěm hry se z počátku stává pouť plná atrakcí, jakýsi šílený karneval, kde se ve
24
strašidelném zámku prohání otec rodiny Gert, jeho žena Ruth si nechává věštit budoucnost
z koule a nevidí nic dobrého, dcera chce být herečkou, otec ji zneužívá a ona neustále zvrací a
syn je nemluvný a má rád mrtvé kočičky...
Postavy se točí na rodinném kolotoči a některým je z toho zle, z pouťové zábavy vykukuje
ďábel, měl to být den jiný než ostatní, ale rodina i nadále vězí ve svých asociálních a
perverzních kruzích – perníkové srdce, které má Ruth z pouti, se zdá být živější než to její. A
Gert obtěžuje své vlastní děti oblečen do kostýmu kočky. A jeho zádumčivý syn se rozhodne –
také tato „Hello Kitty“ musí zemřít...
Autor v této drsné, absurdní a „vynervované“ grotesce, připomínající např. raná dramata M. von
Mayenburga, vytvořil atmosféru tíživého snu o jedné nefunkční rodině, jíž otevírá nezhojené
rány, skvěle pracuje s jazykem a ustálenými frázemi a rčeními, pročež byl kritikou přirovnám i ke
stylu E. Jelinekové: „Horečnatá rodinná monstrfraška o dospívání a sexuálním zneužívání,
jelinekovská stylistika roztočeného kolotoče slov a situací.“ (Berliner Zeitung).
Nadějná hra byla představena jakožto finálový text v rámci festivalu Berliner Theatertreffen v
roce 2010.
Maxi Obexer(ová) (Německo)
DAS GEISTERSCHIFF (LOĎ DUCHŮ)
5 m, 3 ž
O Vánocích 1996 se u jižního pobřeží Sicílie utopilo 283 utečenců. Po týdnech nacházeli místní
rybáři ve svých sítích kusy jejich těl. Někteří z nich šli na policii, ale když tato nic nepodnikala,
naházeli kusy zpátky do moře... Trvalo šest let, než se zprávy o těchto událostech objevily na
veřejnosti a potopený člun byl pojmenován „loď duchů“. Novináři potopenou loď vyfotili a podali
tak o událostech přesvědčivý důkaz.
Mnohovrstevnatý text vypráví o těchto imigrantech a ostrachu, který v „pevnosti Evropa“
vyvolávají, je to kritická politická hra a rekviem za lidi, kteří chtěli v Evropě nalézt štěstí a
skončili na mořském dně nedaleko svého cíle. Autorka studovala humanitní vědy ve Vídni a
Berlíně a vyučuje mj. scénické psaní v Berlíně. Hra byla uvedena v listopadu 2007 v
Theaterhaus Jena, ve Švýcarsku poprvé v březnu 2010 v basilejském divadle.
„Text uvízne v paměti i bez náročných vizuálních efektů, se svojí perfidně lehkou, sarkastickou
vážností dokáže člověka iritovat.“ (Theater Heute)
„Silné téma, solidní mnohostranná politická a z části i velmi vtipná hra, jež klade nesčetné
otázky.“ (nachtkritik)
Christian Lehnert (Německo)
DER RING – EIN DRAMATISCHES GEDICHT (KRUH - DRAMATICKÁ BÁSEŇ)
4 m, 3 ž
Thriller – dramatická báseň
Kdesi na Blízkém východě se manželský pár probudí z mrákot a probuzení se hned stává noční
můrou. Tmou se ozývá jenom hlas jejich anonymního únosce, jehož další plány jsou nejasné, a
ani jejich propuštění nic neřeší. V hlavě jim zůstávají únoscova podobenství o stále se
uzavírajících kruzích a žena má kolem krku také kruh, bohužel reálný kruhový šperk, v němž je
umístěna výbušnina, jež má do 48 hodin vybuchnout.
Čas tedy běží a hra tak získává na dramatičnosti a spádu. Manželský pár se vydává na
horečnatou odysseu, jejímž cílem je záchrana vlastního života. Jejich vzájemná nedůvěra roste,
realita se mísí v šíleném horku s fantaziemi... Nakonec se překvapivě ukáže, že v netradičním
náhrdelníku nebyla výbušnina, nýbrž cukrový prášek... Rány jsou však otevřeny a není cesty
zpět.
Autor nechává střídat dialogy s verši, dramatický thriller s poetickou dramatickou básní a
působivými verši. Překvapivý dramatický tvar řeší otázku víry, důvěry a běhu času, jak v osobní
rovině postav, tak v metafyzickém smyslu.
Text byl vybrán mezi 10 finalistů (79 přihlášených her) na soutěžní přehlídce Heidelberger
25
Stückemarkt v květnu 2011. Autor (*1969) žije v Drážďanech a je nejen básníkem a libretistou
(např. opera Faedra W. Henze), ale také teologem a orientalistou. Tato hra je jeho prvním
autorských dramatem.
Wolfram Lotz (Německo)
EINIGE NACHRICHTEN AN DAS ALL (PÁR VZKAZŮ VEŠKERENSTVU)
7 m, 3 ž, 1 herec s obrnou, 7 dětí (obsazení variabilní)
Beckettovská ironická hra o hledání smyslu života, o tom, že všichni jsem jenom postavy
v nějaké divné divadelní hře. „Co je vlastně dějem hry?“, ptají se Lum a Purl Schweitzke, dvě
malé zmrzačené postavy, které touží po nějakém úkolu, po nějakém důvodu, proč existovat. A
tak se dohodnu, že budou mít dítě – pro něj už má cenu žít. Ovšem rychle zjistí, že nemohou
svůj osud ovlivnit, protože je pevně vepsán do tohoto divadelního scénáře. Že by pomohl VV,
vedoucí vývoje? Ten nabízí postavám z minulosti i současnosti možnost vyslat pomocí
aparatury své vzkazy veškerenstvu, zkratku své existence, jedno slovo, jeden život. Využije tuto
možnost osamělý otec Klaus Alberts, který truchlí pro svou zemřelou dceru Hildu? A co vědec
Rafinesque či politik Pofalla? Znovuzrozená Hilda, či zmrtvýchvstalý von Kleist?
Ti všichni jsou pouze protagonisty své vlastní bolesti a svých ztroskotání, jsou si vědomi
neúprosných pravidel života – umírat se musí a veškerenstvo je jenom mohutná exploze. Lum a
Purl Schweitzke čekají marně na své dítě, v divadelním scénáři pro něj není místo. Pro štěstí
zde není místo, Purl Schweitzke se zadusí a nechává Luma samotného – von Kleist se stává
hluboce zklamaným indiánem a mluví neznámým jazykem – „Svět v rozvalinách, hra
v troskách“.
Autor se však nespokojuje s nějakým nihilistickým konstatováním. Text provokuje, je rozkládán
na součástky a zase skládán, velkou roli hrají obsáhlé poznámky pod čarou. Je to velká výzva
pro inscenátory, ponechat textu jeho atmosféru a kouzlo řeči. Autor sleduje divadlo zvenčí a
podrobuje jeho klasická pravidla neúprosné zkoušce. Vnější svět se v jeho hrách zrcadlí
v množství střepů, vzniká tak působivá mozaika. Hledání smyslu života se stává absurdním
filozofováním postav.
Autor psal původně poezii, za svoji první hru Der grosse Marsch (Velký pochod, 2010) získal
cenu publika v rámci přehlídky nových německých textů Theattertreffen 2010 v Berlíně. Díky
tomu napsal na zakázku tuto hru (Nationaltheater Weimar, prem. únor 2011).
Připravujeme český překlad.
Anne Habermehl(ová) (Německo)
LETZTES TERRITORIUM (POSLEDNÍ TERITORIUM)
3 m, 1 ž
Šestnáctiletý Mořic tráví se svou matkou prázdniny na španělském ostrově Fuerteventura. Hned
po svém příjezdu vyplaví vlny na pláž polomrtvého černocha Mehdiho, jenž uprchl na člunu
z Afriky, aby našel v Evropě práci. Španělské úřady zavřou Mehdiho do utečeneckého tábora.
Mořic ho tam navštěvuje a dá mu svoji adresu do Stuttgartu. Není ani divu, že po čase Mehdi
zazvoní u dveří jejich domu. Protože nemá povolení k pobytu, rozhodne se Mořic, že u něj může
tajně bydlet. Matka Natálie je sice liberálního smýšlení, nicméně se jí i jejímu manželovi
Gerardovi, jenž s nimi již nežije, tato situace zajídá. Rozvedení rodiče tak jen bezradně sledují,
jak se jejich syn díky Mehdimu postupně začíná pohybovat na hranici zákona. Když se
rozhodnou přijmout odvetná opatření, je již pozdě a situace se začne rychle vyhrocovat...
V závěru Mořic Mehdiho, jenž začal dealovat drogy, v hádce pobodá a obhajuje se: „To jsem
neudělal já, ale něco cizího ve mně, něco z Alžíru, byl to ten zasranej Afričan, co to se mnou
jenom udělal.“
Postavy rozvíjejí v 34 krátkých obrazech, replikách – verších téměř tragicky bezvýchodný příběh
nejen Mehdiho, ale i Mořice a jeho rodičů, v němž všichni zúčastnění postupně začnou
zneužívat jeden druhého. Utečenectví je hlavním tématem, nicméně hra je kromě toho také
26
rodinným dramatem o hledání domova a o krizi nynějšího kultu individuality.
Hra byla oceněna v rámci festivalu nových dramat Stückemarkt des Berliner Theatertreffens
v roce 2008 a tentýž rok uvedena na hamburských Autorentheatertage, úspěšná premiéra
proběhla v listopadu 2008 v hamburském Thalia Theater – tato inscenace byla pozvána na
mnichovský festival mladé režie Radikal Jung. Další inscenace v Tübingenu v dubnu 2011
dokázala, že hra je aktuální i bez dobového kontextu (vycházela z tehdejší skutečné události).
Autorka (*1981) studovala v Berlíně scénické psaní, napsala také rozhlasové hry,
spolupracovala na sérii krátkých filmů. V sezóně 2008/09 pracovala díky stipendiu
v düsseldorfském divadle.
Finská dramatika
Heini Junkkaala (Finsko)
KRISTUKSEN MORSIAN / BRIDE OF CRIST (NEVĚSTA KRISTOVA)
7 m, 7 ž
drama
Drama s tragickým koncem se věnuje problematice nových trendů v současných křesťanských
církvích. Postavy se snaží skloubit požadavky křesťanství s normami současného světa a
výsledkem jsou nejistota a tápání v temnotách. Být dobrým křesťanem v 21. století je stejně
těžké jako ve století prvním. Důležitým tématem je také vztah křesťanství k genderu a sexualitě,
tedy problémy s tolerancí. Postavami bohatě osazený text se hodí pro jakoukoli větší scénu.
V první scéně sledujeme třiatřicetiletou Marion ve svatebním salonu při přípravě na sňatek se
svou dlouholetou přítelkyní Julií. Vše se zdá být v pořádku. Později ale Marion přepadnou
pochybnosti, jestli je svazek s osobou stejného pohlaví skutečně to, co po ní Bůh chce, a ačkoli
i její matka, luteránská farářka Henriika, jejich spojení schvaluje, Marion se v poslední chvíli
rozhodne jinak. Připojí se k fundamentalistické skupině Simeonova kongregace, v jejímž čele
stojí Juho, velký kritik nových cest v protestanských cirkvích (homosexuální sňatky, ženy v roli
duchovních pastýřů) a zastánce tradičních „mužských“ pořádků (jeho žena Meiju je tu od toho,
aby souhlasila s manželem). Marion začne žít s Mattim. Ten původně studoval kněžský seminář
a byl velmi hloubavým studentem, nakonec se ale od luteránství odklonil a stal se nadšeným
příznivcem simeonovců. Marion a Matti by měli být vzorovým párem, který všem ukáže, že
existuje jenom jedna sexuální orientace a že silná víra dokáže sklony k homosexualitě vymýtit.
Časem se ale ukazuje, že Marion nerada tráví čas s Mattim osamotě, protože jí jeho potřeba
fyzického kontaktu není příjemná. Marionina nově nabytá jistota se opět rozplývá. Také Henriika
dceru nabádá, aby si nic nenalhávala. Mezi matkou a dcerou dojde k prudkému konfliktu.
Henriika kandiduje na biskupku. Pokud bude zvolena, stane se ve Finsku první ženou na tomto
postu. Její kandidatura vyvolá vlnu odporu a stoupenci Simeonovy kongregace vyjdou do ulic.
Henriika je skutečna zvolena, ale v tom okamžiku ji opouští odvaha a dostaví se podobné
pochybnosti, jako měla kdysi Marion. Je to správně, aby žena usedla na biskupský stolec?
Pokud by si Ježíš skutečně přál, aby ženy v církvi zastávaly takové funkce, nezmínil by to? A
není to jenom Henriika, kdo ustoupí ze svých pozic. Také víceméně fanatický Juho začne váhat
a dokonce se vzdá svého postavení kazatele. Namísto něj nastoupí Matti. Henriika má být
inaugurována. Místo toho přijde mezi své dosavadní nepřátele do kaple Simeonovy kongregace
a když bohoslužba dospěje k večeři Páně, pokorně se přidá. V tom okamžiku venku skandující
demonstranti rozbijí okno kaple a sklo se vysype na Henriičinu hlavu. Nová biskupka na místě
umírá.
Konflikt začíná v rodině, ale šíří se i za její rámec – a stejně jako náboženské války i tento
konflikt si žádá své oběti. Hra byla uvedena ve Finském národním divadle v březnu 2010.
V agentuře máme anglickou verzi hry.
27
Kari Hotakainen, Juha Lehtola (Finsko)
KUKA KUKIN ON / WHO´S WHO (KDO JE KDO)
6 m, 5 ž
groteska
Brilantní groteska o identitě a významu autorit v dnešním světě. Už výběr postav (zástupců
jednotlivých hybných sil ve společnosti) vypovídá o angažovanosti textu: je zde vědkyně,
korporátní ředitel (moc peněz), novinář, který si o sobě myslí, že je Dostojevskij, dále
nejchytřejší člověk ve Finsku (intelektuální elity), Vladimír Putin (politické síly), mladý počítačový
mág (technologie), samostatná mladá dívka (neortodoxní nová generace), sochařka (umění),
média.
Ředitel Rinkinen chce znemožnit nejchytřejšího muže Finska Severuse Petäju, senilního
starého muže, a tak za ním posílá svého zaměstnance, novináře Särkijärviho, který o sobě
prohlašuje, že je ruský spisovatel Dostojevskij a je mu 182 let. Existuje stroj, který s minimální
chybou dokáže určit identitu čehoholi a o Särkijärvim skutečně prohlásí, že je to Dostojevskij.
Petäjä ztratí svou auru nejchytřejšího muže a stane se jím právě Dostojevskij.
Jeho slovům najednou naslouchají Média a jeho názory jsou brány za návod na šťastnou
budoucnost. Putinovi ale ruský přeběhlík není po chuti a Dostojevského nároky na osobní
skromnost a zodpovědnost se Médiím a tudíž i veřejnosti taky časem zají. Dostojevskij odejde
„za horizont”, kde se věnuje tvorbě papírového modelu ideálního města.
Text je plný aluzí a dvojsmyslů a neustálých srážek mezi očekávanou vážností tématu a jejím
podrývaním.
Hra je k dispozici ve dvou verzích, finské a anglické. Autorka překladu do angličtiny totiž
provedla také adaptaci do amerických reálií. K uvedení u nás by zřejmě bylo nejúčinnější udělat
totéž, tedy převést text do reálií českých.
Emilia Pöyhönen(ová) (Finsko)
KUOKKAVIERAAT / THE GATE-CRASHERS (NEVÍTANÍ HOSTÉ)
3 m, 2 ž, dítě, sbor
Autorka si jako téma svého, v dobrém slova smyslu společensky angažovaného textu, vybrala
azylovou politiku. Rozhodla se pro neiluzivní vyprávění a svůj jevištní obraz skládá z výstupů
vypravěče, polárního badatele a průkopníka pomoci uprchlíkům Fridtjoga Nansena, příběhu
sestávajícím z osudů ženy, která přišla o všechny, objeví se také výstup sboru nebo citát
dotazníku, v němž má žadatel o statut uprchlíka podle stupnice kvalifikovat utrpěnou bolest.
Emilia Pöyhönenová vytvořila obraz situace, kdy se původně dobré úmysly v praxi stávají
součástí státní byrokracie, takže pro mnohé žadatele je srážka s tímto systémem jenom
posledním zklamáním v řetězci utrpení.
Jako zástupce odlidštěného státního aparátu zde vystupuje postava jménem Velký bratr,
správce místa, kde jsou uprchlíci drženi v detenci. Velký bratr nejen vše sleduje, ale především
o všem rozhoduje. Vyznačuje se chladnou nezúčastněností. Do tohoto místa přichází právník
Archer. Patří mezi ty, kteří svoji práci berou jako poselství. Velký bratr jej varuje, aby si zachoval
odstup, nicméně Archera dojme baladický příběh ženy, která přišla o všechny a chce jí pomoci.
Je ale rozhodnuto, že žena bude deportována zpět do země svého původu. Archer se s ní tedy
okamžitě ožení, ačkoli mu hrozí, že ho potká stejné prokletí náhlé smrti jako v případě ženiných
tří předchozích manželů. Tak se i stane a Archera smete přílivová vlna. Osud je však milosrdný.
Archer není mrtev, kletba se zdá být zrušena. Ovšem státní aparát slitování nezná. Na celý
případ přichází dohlédnout úřednice Paní R., která vysvětlí, že sňatek je neplatný, jestliže už
dříve došlo k rozhodnutí k deportaci. Žena musí odjet. Fridtjog Nansen a Archer spolu odchází
ze scény, zatímco Velký bratr pokračuje ve své práci a radí Archerovi, aby se vzdal iluzí.
Hru o rasismu a národní bezpečnosti, černá komedie o smrti, soužení a marném boji s
byrokratickou mašinérií.
28
Marjo Niemi (Finsko)
NÄYTÄT VIERAALTA RAKAS / HONEY YOU LOOK STRANGE (MILÁČKU, VYPADÁŠ
DIVNĚ)
1 m, 3 ž
Matka (Irja), sestra (Siru), věrný přítel (Juha) a manželka (Ilse) s právě narozeným dítětem na
letišti čekají na repatriaci těla Harriho, který byl zabit během vojenské mise v Afghánistánu. Let
má zpoždění a dlouhé čekání si zahrává s psychikou všech přítomných.
Smrt Harriho je pro všechny velkou ztrátou. Matka, zdá se, syna považovala za úspěšnějšího
než neprovdanou dceru, které už je 36, nemá vztah, vydělává málo a vrcholem jejího života byl
výlet do Indie, kde nedosáhla duševního míru, ale naopak upadla do drogové závislosti a bratr ji
musel zachránit pohotovou půjčkou. Pro Juhu byl Harri jeho lepším já, člověk, který věděl, co v
životě chce, uměl dělat správná a závazná rozhodnutí, zatímco Juha se nedokázal usadit a
vzdát se staromládeneckých výhod. Ilse milovala Harriho jako zodpovědného manžela, který se
rozhodl jít na rok do armády, aby vydělal na splátky bydlení. Nevyčítá mu proto, že celé
těhotenstvá byla sama a všechny důležité situace, u kterých měl být Harri, zastal Juha.
Když Harriho mrtvolu konečně dopraví, zjistí se, jak vlastně umřel. Dal se na obchodování s
lidmi a při jedné takové akci byl zastřelen. Do vlasti přijíždí bez poct, ne jako padlý hrdina, ale
jako zrádce.
Všichni najednou vidí, jak se mýlili. Harri nebyl ten, za koho jej milosrdná paměť vydávala.
Postavy se znovu vracejí do minulosti a skládají si pravdivý obraz mrtvého. A také pravdivý
obraz o sobě.
Juha začne naléhat na Ilse, aby teď milovala jeho. Ilse přiznává, že celou dobu věděla, že ji
Juha miluje. Vždycky jednou za rok mu dovolila, aby ji někde v koutě políbil, chtěla si totiž
podržet druhou možnost, kdyby manželství s Harrim nakonec nevyšlo. Teď už ale o Juhu nemá
zájem. Nato Siru odtajní svůj poměr k Juhovi. Stejně jako si Ilse pěstovala Juhu, Juha chodil na
občasné tajné návštěvy Siry, která po léta doufala, že spolu začnou žít. Juha ji ale využíval jako
vždy připravenou záplatu na nudu a sexuální potřeby. Vidíme, že Sira není svobodná a
bezdětná z přesvědčení, jak to dosud prezentovala, ale protože marně čekala na někoho, kdo o
ni neměl vážný zájem. Všichni jsou hluboce raněni. Život ale ještě neskončil, je třeba jít dál.
29
LISTY Z AURA - PONTU
2/2011
© Aura - Pont s.r.o., Praha 2011
Redakčně připravil Michal Kotrouš.
Spolupracovali:
Alena Bjačková, Pavel Drábek, Pavel Hromádka, Marta Ljubková, Petra Marková, Anna
Pýchová, Jitka Sloupová.
30

listy z aura - Aura-Pont

Transkript

Podobné dokumenty

listy z aura - Aura-Pont

listy z aura - Aura-Pont