2011.12 Infoželvík prosinec

Infoželvík
2 6. Ročník
1.číslo 2011/201
Prosinec 2011
Londýn třikrát jinak...
ZŠ Krásovy
domky
Uvnitř
tohoto
vydání
- Návštěva u
prvňáčků
- Fotoromán
Happy
Haloween
- Holčičí klub
a slet
čarodějnic
- Vánoční
zvyky
- Čerti
- Vánoční
recepty
- Nicholas
Winton
- Recenze
Je středa
26. října 2011, zhruba půl šesté odpoledne a autobus
s dětmi naplněnými
očekáváním a nedočkavostí vyráží na
školní poznávací
zájezd do Velké Británie, Belgie a
Francie.
Druhý den
naší školní expedice
jsme zavítali do
Belgie, kde naše
první kroky směřovaly k Waterloo
(místo, kde si svou
velkolepou derniéru
zahrál Napoleon
Bonaparte). Samozřejmě, že jsme se
museli také zastavit
v Bruselu podívat se
na sídla institucí
EU a na proslulého „čůrajícího
panáčka“. Naši
pozornost ale
nejvíce zaujalo
Atomium (model
atomu železa).
Stránka 2
Další den brzy
ráno nás trajekt převezl
přes kanál La Manche do
Doveru. Po prohlídce hradu a procházce po útesech z křídy autobus zamířil do Londýna, abychom se ubytovali
v rodinách.
Čtvrtý den byla
naplánována cesta do
Britského muzea, kde
bylo mnoho exponátů –
každý zde našel to, co ho
zajímá. Potom, co všichni
prozkoumali obchody na
Oxford Street, jsme se
vypravili do britského
Parlamentu. Každý byl
velice zaujat systémem,
který zde panuje.
Až budete
v Anglii, určitě nesmíte
vynechat výměnu stráží
před Buckinghamským
palácem. Po velkolepé
přehlídce se naše skupina
odebrala do Národní ga-
Infoželvík
lerie, abychom rozjímali
nad některými známými i
méně známými díly slavných umělců.
se čtvrtou se rozvedl,
pátou opět popravil a
poslední šestá ho přežila).
Další den byl ve znamení
vzdělání – jelo se do Oxfordu. Projít si místa,
která znáte jen z filmu
(Harry Potter) a vidět je
na vlastní oči, byl pro nás
obrovský zážitek.Poslední
den velkolepé cesty byl
zahájen v Greenwiche,
odkud byl nádherný pohled na část Londýna.
Cesta pokračovala dál
přes Tower bridge až do
Toweru, který je opředen
mnoha tajemstvími. Především zde ale pobýval a
nechal popravit i dvě své
manželky panovník Jindřich VIII. (s první se
rozvedl, druhou popravil,
třetí mu zemřela,
To nejlepší na
konec bylo v našem případě „Londýnské oko“,
které nám poskytlo výhled na panorama nočního Londýna.
Unaveni a zmoženi chůzí a zahlceni všemi informacemi jsme se
nahrnuli do autobusu,
projeli Eurotunelem a
vrátili se přes Francii a
Německo až domů. Zpátky u školy jsme byli ve
středu 2. listopadu, v půl
třetí odpoledne.
Poznávací zájezd
se nám moc líbil, klidně a
rádi bychom si ho znovu
zopakovali.
Eliška Dolejšová 9.B
Infoželvík
LONDON 2011
Dne 26.10.2011
jsme v 18:00 hod. odjeli
od školy cíl : Londýn.
Vydali jsme se
směr Praha a dále na
hraniční přechod s
Německem Rozvadov.
Přejeli jsme Německo a
pokračovali dál až do
Waterloo, kde jsme viděli
pomník osudné bitvy Napoleona. Poté jsme pokračovali cestou do Bruselu. Když jsme dojeli do
Bruselu, došli jsme ke
katedrále sv.Guduly a
sv. Michala.Po návštěvě
katedrály jsme se vydali
na naměstí Grand - Place. Na tomto náměstí
jsme viděli nádherné gotické stavby např: radnici, cechovní domy…..Pak
někteří z účastníků zájezdu potřebovali na WC,
proto jsme v rychlosti
opustili náměstí a vydali
se k nedalekému
„Mekáči’’, občerstvili se a
pak jsme se vydali
k symbolu Bruselu Čůrajícímu chlapečkovi.
Většina z nás si u chlapečka dala bruselské
vafle. Já osobně jsem je
neměla, ale ti kteří je
měli, si je velmi vychvalovali. Dále jsme
pokračovali k Planet
Chocolate, kde jsme měli
na 11:00 objednanou
Stránka 3
prohlídku, během níž
jsme se dozvěděli spoustu
zajímavostí o výrobě
čokolády. Poté jsme měli
možnost bruselskou
čokoládu také ochutnat a
musím říct byla nejlepší
ze všech, co jsem kdy
jedla. Nejvíc jsem se ten
den těšila na Atomium a
už jsme se k němu bruselským metrem blížili.
Když jsme dorazili
k Atomiu šli jsme si
stoupnout do nekonečné
fronty na výtah, který
nás vyvezl nahoru do
výšky 102 m. Nahoře
jsme viděli Brusel ze
všech stran, byl to
nádherný výhled, ale
pak nás zase čekala
nekonečná fronta na
výtah dolů. Dole na nás
už čekali naši řidiči Jirka
a Jirka J. a odvezli nás
k hotelu F1.
V hotelu jsme se
ubytovali a vyrazili na
večeři směr „Mekáč”.
Ráno v 7:00 jsme měli
naše zavazadla naložená
v autobuse a jeli ke Kanálu La-Manche, kde
jsme se nalodili na trajekt. Na trajektu jsem
byla poprvé v životě a byl
to opravdu skvělý zážitek.
A konečně jsme
v Anglii . Konkrétně jsme
se vylodili v Doveru. Na-
vštívili jsme Doverský
hrad a vyrazili do Cantebury. A už jsme začali být
nervozní, ale zároveň
jsme se těšili do našich
hostitelských rodin
v Londýně. Okolo 19 hod.
začali na místo srazu
dojíždět první auta. Naše
rodina přijela mezi prvními . Představili jsme se a
odjeli do našich londýnských domovů.Když jsme
se ubytovali, přišla na
řadu večeře. Po večeři
jsme splnili domácí úkoly
a předali naší hostitelce
drobné dárky.
Stránka 4
V Londýně jsme
postupně navštívili
Tower, kde jsme viděli
korunovační klenoty,
Parlament - do lavic nám
nedovolili se usadit,
s tím, že nejsme Lordové,
Národní muzeum, stadion Chelsea – všichni jsme
byli nadšeni průvodcem,
kluci jeho ochotou a dívky
jeho vtipem a krásou.
Také jsme si tam prohlédli šatny hráčů a místo, které patří Petru Čechovi a jeho dres. Navštívili jsme též Národní
galerii, Buckinghamský
palác – před tímto palácem probíhala výměna
stráží s hudebním doprovodem královské kapely.
Když jsme šli po Whitehallu, mohli jsme se vyfotit s pochodující stráží
na koních. Také jsme se
svezli typickým londýnským dvoupatrovým autobusem.
Po dvouhodinové
jízdě, ale už naším autobusem, jsme dorazili na
prohlídku Oxfordu. Prohlédli jsme si Christ
Church College, kde se
natáčel Harry Potter a
dále jsme navštívili univerzitní město. Poslední
den našeho pobytu jsme
překročili Greenwichský
nultý poledník. Mezi největší zážitky patřil nád-
Infoželvík
herný výhled na celý Londýn z Londýnského oka
ve vysokého 135 m. Projeli jsme se na lodi po
řece Temži a navštívili
kino, kde jsme shlédli 4D
film o Londýně – během
zimy na plátně se na nás
v sále začal snášet i
umělý sníh.
Čtvrtý den pobytu v Londýně byl naším
dnem rozloučení
s nádherným výletem se
spoustou zážitků a nových zkušeností.
Všichni bychom chtěli
poděkovat panu učiteli
Kučerovi a panu průvodci
za to, že nám připravili
tento nádherný výlet doplněný jejich vtipnou
náladou.
Lucie Bílá 7. A
OSM DNÍ NA
CESTÁCH
Sedíme
v autobusu u naší školy.
Následující trasa pro příštích osmačtyřicet hodin…
Pelhřimov, Praha, Kolín,
Aachen, Waterloo, Brusel,
Calais. Nálada je uvolněná a každý se baví o tom,
co ho asi někde za těmi
spousty kilometrů čeká.
Každý tam chce vidět
něco jiného, každý si to
představuje jinak, ale je
jisté, že pro všechny to
bude stejně překvapující.
Dívám se z okna a mávám
svým rodičům. Přemýšlím
o dlouhé cestě a o tom,co
na ní všechno potkám. O
cestě kdy poznáme nové
země, nové zvyky, uvidíme plno pamětihodností a
hlavně… zlepšíme si svou
angličtinu.
Po noci
v autobusu zastavujeme a
prohlížíme si pomník u
Waterloo. Z výkladu pana
průvodce se dovídáme o
tomto místě plno zajímavých věcí. Vlastně jen
díky jeho výkladům jsme
po různých zajímavých
místech nebloudili jako
slepí. Příjezd do Bruselu
byl fantastický. Abyste mi
rozuměli, Brusel je město
plné kontrastu.
Infoželvík
Vedle úplně staré budovy
nalézáte poválečnou a
moderní architekturu.
Zde jsme ochutnali pravou belgickou čokoládu,
bruselské vafle, viděli
čůrajícího chlapečka a
procházeli se kolem parlamentu Evropské Unie.
Zážitků z tohoto města je
příliš mnoho a pokud
bych je sem chtěl všechny
vypsat, nezbude mi místo
pro další, a tak pokračujeme do Francie.
Přenocujeme
v hotelu F1 v Calais a
ráno najíždíme
s autobusem na trajekt.
Jaký byl nájezd vám nepovím protože jsem spal.
Ale plavba přes kanál
byla úžasná. Za dobrého
počasí lze prý vidět už
z Francie bílé útesy, takové štěstí jsme my neměli, ale i tak jsme si
plavbu přes English
Channel užili. Vyjeli jsme
z našeho „ferry“ a ocitli
jsme se v Anglii. Dover je
(jak jinak) krásné město.
Není náhodou, že tu často
vidíte bílé domy a to především kvůli bílému kameni který je tu všude
podkladem. Ostatně Dover je znám díky svým
bílým útesům. Toto město je doslova bránou Anglie, a tak se nemůže
Stránka 5
obejít bez hradu, který
odrážel po celá staletí
útoky znepřátelených
národů. Po výletu do pobřežního města nastal
postup do vnitrozemí a
zastávka v malebném
městečku Canterbury,
které je známé svojí katedrálou,jenž se stala
svědkem smrti Tomáše
Becketa. Po procházce
městem a následným
odjezdem už nestálo nic
v cestě tomu, abychom
spatřili velkoměsto.
Londýn je svou rozlohou
skutečně velký. Ubytování v rodinách proběhlo
bezproblémově a zádrhely v komunikaci mezi
námi a našimi anglickými hostiteli nebyly.Každý
si ale nějakou tu perlu
určitě střihnul. Dalšího
rána jsme se již procházeli uličkami rušného Camden Marketu. Na programu toho dne bylo British
Museum, kam se těšil
úplně každý. Prohlédli
jsme si slavnou Rosettskou desku a spousty
dalších exponátů, různých soch a artefaktů.
Poté následovalo rozdělení na skupiny, při čemž
jedna šla na nákupy do
Oxford Street a druhá šla
prozkoumat Imperial
War Museum. Po domlu-
veném setkání ve Westminsteru jsme podnikli
prohlídku Parlamentu a
měli jsme tu čest být na
místech odkud se řídí
osud celé Británie a britské politiky.
Strávili jsme další noc u
svých hostitelů a ochutnali některá typická anglická jídla. Dalšího dne
jsme sledovali výměnu
stráží na Horse Guards a
společně s dalšími střídajícími se strážemi jsme
pochodovali
k Buckinghamskému
paláci. Obdivovali jsme
umění a obrazy
v Národní galerii a navečer jsme absolvovali prohlídku stadionu Chelsea,
kde mimochodem chytá
známý český brankář
Stránka 6
Infoželvík
Další den jsme
strávili v Oxfordu, prohlédli jsme si starou
Christ Church College a
navštívili Museum of
Natural History and Pitt
Rivers.
Náš poslední den
v Londýně jsme, po rozloučení s našimi anglickými přáteli, odstartovali
procházkou po Greenwichi. (Mimochodem
jsme zde byli nejspíše
naposledy, co platí starý
čas GMT – Greenwich
Main Time, vědci se právě dohadují o novém čase, takzvaném UTC –
Universal Time Coordinate, který by prý nahradil starý a nepřesný
GMT. Ovšem z laického
pohledu se tyto dva časy
nějak neliší.) Prošli jsme
si Maritime Museum,
Tower Bridge a poledne
jsme strávili v bývalém
sídle anglických králů,
v Toweru, kde jsme viděli
korunovační klenoty.
Obdivovali jsme St. Paul’s Cathedral a po Millenium Bridge jsme přešli
k Tate Modern Gallery.
Zlatým hřebem bylo London Eye, odkud jsme se
kochali pohledem na večerní Londýn. Ohromeni
jsme vyšli z 4D kina a
připravili se na nádhernou projížďku lodí po
Temži. Proplouvali jsme
kolem slavné HMS Belfast, spatřili jsme nově
vyrůstající mrakodrap
SHARP. Plavbu zpět
jsme zakončili
v Greenwichi. O pár hodin později jsme již projížděli Eurotunelem a
byli na cestě domů. Myslím, že jsme si z této cesty odnesli spoustu zážitků, které na papíře prostě popsat nejdou. Uchováme si je navždy ve
svých vzpomínkách.
Chtěl bych tímto
poděkovat pelhřimovské
CK „Cestujeme za poznáním“, panu průvodci za
jeho zajímavé komentáře
k různým pamětihodnostem, našim rodičům, kteří nám tento výlet umožnili a také panu učiteli
Kučerovi, hlavnímu organizátorovi této skvělé
akce.
Martin Spirit 8.B
Infoželvík
Stránka 7
Návštěva u prvňáčků
1.A
Anežka Benešová: „Moc.“
Jak se vám líbí učit
prvňáčky, paní učitelko Kořínková?
NESTÝSKÁ SE VÁM
PO ŠKOLCE?
„Moc, i když se mi stýská
po těch bývalých dětech,
ale tyhle mi to vynahradí.“
JAK SE VÁM LÍBÍ VE
ŠKOLE?
Verunka Adamcová: „Je
to tady hezké!“
Tomáš Kubica: „Dobře“
JAKÝ PŘEDMĚT MÁŠ
NEJRADĚJI?
Jakub Hrnčíř:
„Matematiku.“
Terezka Janáčková:
„Tělocvik.“
1.B
Jak jde prvňáčkům učení, paní učitelko Sankotová?
„Učit prvňáčky mě vždy
bavilo. Akorát tu máme 3
zlobivé kluky, se kterými
je to trochu těžší. Jinak
už začínáme hezky psát a
tvořit dobrou partu.“
JAK JSTE SE TĚŠILI
DO ŠKOLY?
Tomáš Hron: „ Těšil jsem
se.“
Filip Plíma: „Ne.“
Anežka Pichorová:
„Trochu.“
Monča Parkanová,
Barča Čekalová, Evča
Chobotská 6.A
Stránka 8
Infoželvík
Železník
Kůň, který se rodí jednou za sto let.
Železník? Čtyřnásobný vítěz Velké pardubické!!! Byl ale opravdu ve všem nejlepší už od
začátku?
Začátky
Železník se narodil 29. dubna 1978 v PP
Šamorín klisně Želatině a
hřebci Zigeunersohnovi.
Jako roční byl Železník
zakoupen ACHP Slavkov.
Ve Slavkově začali pomalu Železníka trénovat. Ve
dvou letech Železník vů-
bec nezávodil a jako tříletý toho v rovinných dostizích také moc nepředvedl. Následovalo zranění
zadní nohy, po jehož doléčení ho trenér Miroslav
Kantek doporučil prodat.
Roku 1982 byl čtyřletý
Železník zakoupen Státním statkem Světlá Hora.
kou pardubickou i v roce
1988 a 1989. V roce 1990
mu vítězství sice uniklo,
ale v roce 1991 se stal
opět vítězem. Všechny
Velké pardubické vyhrál
s jezdcem Váňou v sedle.
Říká se však, že Železník
Váňu neměl rád. Snad
proto, že musel hodně
trénovat.
Kariéra
Poslední roky
Poté, co přijel do
Světlé Hory, mu začal
tvrdý trénink. Díky tomu
však mohl v roce 1987
poprvé startovat ve Velké
pardubické a zvítězil. A
pak už to šlo lehce. Železník uměl běhat i bojovat
a tak snadno vyhrál Vel-
Kůň si později
na vyjížďce zlomil korunkovou kost pravé zadní
nohy a tak už nemohl
závodit. Zemřel 22. prosince 2004 ve velmi vysokém věku, 26 letech.
Bára Čekalová 6.A
Infoželvík
Stránka 9
Co si přáli naši učitelé k Vánocům, když byli malí?
Pan učitel Vlach: autíčka, hokejku (na hokej),
míč, sladkosti
Pan učitel Jůzl: lego
Pan ředitel Rafaj: tank
na dálkové ovládání
Pan učitel Štěcha: autíčko na dálkové ovládání, basketbalový míč
Paní učitelka Dlouhá:
krasobruslařské brusle
Paní učitelka Havránková: chodící panenku
Paní učitelka Vaněčková: psa
Paní učitelka Medová:
panenku (miminko), knihy
Paní učitelka Kokojanová: elektrické klávesy
Pan učitel Bartoška:
elektrický vláček
Paní učitelka Dománková: barbie, poník
Paní učitelka Žáková:
panenku, prstýnek
Paní učitelka Musilová: panenku, jízdní kolo
Paní zástupkyně Kohoutová: panenku, knihu
Paní učitelka Hana
Kuchařová: chodící panenku
Paní učitelka Hlaváčková: bílého koně,bernardýna
Paní vychovatelka
Kunstová: kočku
Jan Vondrů 6.A
Stránka 10
Infoželvík
Úvaha o brzkém vstávání
Určitě každý
z nás zná ten hrozný pocit při pohledu na budík.
Tento pocit přichází tehdy, když Vás onen mnou
tisíckrát proklínaný ďábelský strojek neprobere.
A to může být pro změnu
způsobeno tím, že předešlý večer jste šli pozdě
spát. Ano milí spolužáci,
je to tak. Mluvíme tu o
tom, jak to vypadá, když
zaspíme. V každé domácnosti to probíhá trochu
jinak. Tak například u
nás propukne ohromná
panika, při které začnou
všichni členové rodiny
pobíhat sem a tam. Kolikrát se ve škole ještě divím, co u mne v tašce
dělá svačina, když si vůbec nepamatuji, že by mi
jí tam maminka dávala.
Ano, horší je třeba hodina tělocviku, při které
zjišťujete, že máte nátělník obráceně. Avšak nebudeme zbytečně zabíhat
do extrémů. Pojďme se
bavit o tom, jak zaspávání omezit. Chodit spát po
večerníčku, řekli by naši
drazí rodičové. Ale jak se
na to bude tvářit průměrný puberťák našeho věku? Přiznejme si, že bychom z toho moc nadšení
nebyli.
Vezměte si třeba příklad:
v neděli se hraje hokej
proti Kanadě, jenomže
zápas začíná až ve čtvrt
na devět. Co s tím? No
samozřejmě, že zápas je
velmi důležitý a nesmíme
ho zmeškat. Spát ale
půjdeme v jedenáct hodin
a o příštím ránu bych
radši nemluvil.
Možná, že by nebylo od
věci, zavést výjimky a
v určité dny posunout
začátek první hodiny
například o čtyřicet pět
minut déle. Líbí se Vám
to? Ano? A jak by k tomu
přišli naši drazí učitelé?
Samozřejmě by to dopadlo tak, že bychom končili
zase o hodinu déle. Věřte,
neexistuje situace, kdy by
byly obě strany spokojené. Jinými slovy- zaspávat budeme vždycky. Od
pravěku se lidé dělí na
hlídače ohňů a lovce. Do
jaké skupiny patříte vy?
Chodíte brzy spát, abyste
byli ráno silní a plní života na lov?
Nebo
hlídáte oheň? Kolem desáté hodiny se Vám nechce spát a ráno kolem
sedmé tyto drahocenné
hodiny spánku doháníte?
Infoželvík
Stránka 11
Abych se přiznal… já
sám patřím spíše mezi ty
noční ptáky. Je pravda,
že by nebylo od věci pozdní vstávání omezit. Ale
sami určitě víte, jak těžké je paní učitelce vysvětlit, že ta třetí třetina byla
opravdu úžasná a napínavá do poslední vteřiny.
Věřte mi, já sám mám
s takovým vysvětlováním
velké zkušenosti. Co naplat, někdy se stane, že
člověk zaspí a udělat
s tím nemůže už vůbec
nic. Pozdní příchod může
být způsoben také problémy s autobusem. A
když autobus nestihnete,
musíte se dostat do školy
jinak a těch pět minut
(deset, patnáct…) prostě
nějak vysvětlit.
hlavu nedělejte, každý
někdy zaspí a nejsme to
jen my, žáci základních
škol. Lidé kvůli své touze
po odpočinku přichází
pozdě na důležité pohovory, schůze, zkoušky a jiné
ranní akce. Brzké vstávání není ničím příjemným,
ale je to naše povinnost,
stejně jako třeba domácí
Takže si z toho
Bílá paní u Kalvárie
Jak jsme na
tom s pelhřimovskými
strašidly v okolí školy?
Pátrali jsme za vás!
Bílá paní prý
také chodila kolem kostelíka na Kalvárii. Byla
to dívka, kterou opustil
její milý a našel si jinou.
S tou se scházel právě u
Kalvárie. Aby se mu první dívka pomstila, převlé-
kala se za bílou paní a
začala kolem Kalvárie
obcházet, aby nevěrného
mládence vystrašila. Za
trest se tam musela pak
zjevovat i po smrti.
Monika Parkanová 6.A
úkol. Takže pokud jste si
právě uvědomili, že je už
hodně hodin, přeji dobrou
noc.
Tento článek
bych také rád věnoval
všem trpělivým maminkám tahající své děti ráno z postelí. Děkujeme.
Martin Spirit 8.B
Stránka 12
Infoželvík
Volba povolání
Střední průmyslová škola a Střední
odborné učiliště
Pelhřimov
Ve středu pátého října se deváté třídy vypravily na prohlídku Střední průmyslové
školy a Středního odborného učiliště
v Pelhřimově. Rozdělili
jsme se na skupiny a šli
na průzkum.
První část
naší prohlídky byl obor
kadeřnice. Paní mistrová nám řekla v čem spočívá tento obor a studentky nám ukázali, jak
se dělá zaplétaný copánek a pak si to každý
z nás osobně vyzkoušel.
Druhá část
byla o oboru švadlena.
Žákyně nám předvedly
svou práci, popsaly
nám, jak pracují a dovolily nám si to i zkusit.
Další prohlídkou byla „dílna“ automechaniků. Ukázali
nám, jak se seřizují různá zařízení na automobilu a poté nám předložili malý test dopravních značek.
Pak jsme se
různě přemisťovali po
škole a navštívili obory
třeba jako truhlář, strojní technik, elektrotechnik a další.
V prohlídce
Střední průmyslové
školy a Středního odborného učiliště
v Pelhřimově byla také
zahrnuta prohlídka Agrostroje (podle mého
názoru byla tato část
spíše pro chlapce). Ukazovali nám, co vše se
musí udělat, aby vznikla jedna součástka do
zemědělského stroje.
Předvedli nám jeho výrobu od začátku až do
úplného konce, od
„kusu“ plechu až
k výtvoru, nad kterým
všichni na konci užasli,
jak prakticky z ničeho
vznikne taková věc.
E.Dolejšová 9.B
O Vánocích s úsměvem… :D
Malý Filípek volá na maminku: "Mamí, mamí,
stromeček hoří."
Maminka říká Filípkovi:
"Filípku, říká se svítí a né
hoří."
A za chvíli volá Filípek
zase: "Mamí, mamí, záclona už také svítí..."
Ptá se paní učitelka Pepíčka: "Tak co jste měli pod
stromečkem?" - "Prosím,
paní učitelko, stejně jako
loni, stojan!"
"Strýčku, víš jaký vlak má
největší zpoždění?"
"Nevím."
"Ten co jsi mi slíbil loni k
Vánocům."
Monika Parkanová 6. A
Infoželvík
Stránka 13
Shakira
Málokdo ví, že se
Shakira pravým jménem
jmenuje Shakira Isabel
Mebarak Ripoll. Narodila
se 2.února 1977 v
Barranquille (Kolumbie).
Je to kolumbijská zpěvačka, autorka textů a písní,
producentka a také skladatelka, tanečnice a režisérka hudebních videoklipů. Hraje na kytaru. Prosadila se už v roce 2001
svým prvním anglicky
nazpívaným albem Laundry Service, kterého se
prodalo nad 20 milionů
kusů. Je také jedinou
z této země, které se podařlo dostat na vrchol
hitparád Billboard Hot
100 a UK Singles Chart.
Po otci je Libanonka a po
matce Kolumbijka. Má
katalánské a italské předky. Shakira znamená
v arabštině ,,vděčná‘‘.
Dostala jméno po své babičce.Má šest sourozenců
a jeden z nich je její manažer na turné.
Eva Chobotská 6. A
Thomas Brezina
V naší třídě
jsem si všimla, že jedna
holka čte moc ráda
knížky od pana Breziny a tak mi nepřišlo
špatné o něm něco napsat:
Narodil se
30.ledna 1963 ve Vídni.
(Mám takový pocit, že ve
stejný rok byla otevřena i
naše škola.) Narodil se
sice ve Vídni, ale dosud
žije a pracuje v Londýně.
Je rakouský spisovatel a
televizní moderátor pořadů pro mládež. Už v osmi
se pokusil napsat knížku,
která měla 30 stránek, v
patnácti napsal pět tele-
vizních scénářů a vyhrál
Velkou rakouskou cenu
pro mládež. Po maturitě
na gymnáziu začal studovat vědu a zvěrolékařství
a velmi pracoval pro televizi. Až od roku 1989 za-
čal psát knihy (na kontě
jich má přes sto a byly
přeloženy do 28 jazyků).
Vymýšlí hry na CD-ROMy
a jako vyslanec UNICEF
se zavazuje o práva mládeže.
Píše pro dospělé,
mládež i pro děti, např.:
Dračí srdce, Čtyři kamarádi v akci, Klub záhad,
Klub tygrů, Brána času
,Dotek anděla, Kočičí holka, Kočičí holka-Nový
začátek, Princezna Viktorie, Klukům vstup zakázán!, Expedice Kolumbus………
Eva Chobotská 6.A
Stránka 14
Infoželvík
Holčičí klub a slet čarodějnic
„Vendy, půjdem dneska
s Betty na procházku?“
zeptala se Markéta, když
přišla s Vendy z hřiště.
„Dneska jsi sice vyhrála,
ale zítra si tě podám!“
„To se vsaď!“
zasmála se Vendy.“A kde
je vůbec Kiki?“ „Kiki říkala, že se musí učit, ale
na procházku s Betty
s námi prý půjde.“ Kristýna se objevila za Vendy
a zakryla jí oči.“ To si
pište, že s vámi půjdu na
procházku s Betty, mě se
jen tak nezbavíte!“
„Vždyť mi se tě nechceme
zbavit, právě jsem se na
tebe Markéty ptala.“ „Já
vím, špehovala jsem vás,
chichichi!“ ušklíbla se
Kristýna. „Jo špehovala,
jo?“ „Jo, ale prosím, nelechtejte mě!!!“ Chvíli se
tam všechny pošťuchovaly a válely smíchy. „Tak
jdeme už pro tu Betty?“
zeptala se Markéta, protože se s Betty už dlouho
neviděla a když Betty
někoho znala, ale dlouho
ho neviděla, začala se
s ním znovu seznamovat
a to trvalo většinou hodinu. „No jo, ty netrpělivko.“
Děvčata šla tedy pro
Betty, ale mezitím se
přihnal veliký černý
mrak a procházku jim
zkazil. „Ach jo“. „A to
jsem se tak těšila!“
zakňourala Markéta.
“Neboj, zítra se na tu
procházku určitě vypravíme,“ utěšovala ji Kristýna. “Ale co budeme dělat,
v tomhle dešti domů jít
nemůžete!“ „No, nezbývá
nic jiného, než se u vás,
Vendy, schovat, než to
přejde.“ „Hmmm...
Nic jiného se teď dělat
nedá.“ Fenka Betty patřila Vendy a děvčata měla
ve zvyku, že ji každý večer chodila venčit. Ale
dnes to nešlo a tak se
snažila vymyslet něco
jiného. „Víte, že za týden
je Hallowen ?“ zeptala se
Kiki holek.„Vážně, už za
týden?“ „Jo, hele, mám
nápad, co kdybychom si
o něm něco vyhledaly
v počítači?“ „To je hodně
dobrý nápad, ale nemusí
to být jenom Hallowen,
ale můžou to být konkrétně třeba...třeba...třeba
čarodějnice!!!“
Dívky si vyhledaly několik článků, přečetly si je a
měly z čarodějnic docela
nahnáno. „Teda, nechtěla
bych se s ní potkat!“ prohlásila Markéta, když
článek dočetla. „Myslíš,
že já jo?“ přidala se k ní
Vendy. „Hele holky,
v kolik vlastně máte jít
domů?“ „Já v půl šestý“
odpověděla Kristýna. „Já
taky,“ přikývla Markéta.
„Tak to už máte čas a
navíc už přestalo pršet.“
„No jo, tak ahoj,“ loučily
se všechny. „Tak čau, ale
zítra už se na tu procházku dostat musíme!“ dodala ještě Markéta. A za
chvíli už tu byl večer,
potom noc a následoval
další den jako obvykle:
škola, oběd, kroužky,
hřiště a potom konečně
procházka!!!„Betty, neskákej!“ okřikla Betty
Vendy, když ji pustila
z klece. „To nevadí a kudy dneska vůbec
půjdem?“ zeptala se Kristýna. „Myslím, že bychom
dneska mohly jít tam
nahoru, ke starému větrnému mlýnu,“ navrhla
Vendy. „Tam? No ale mě
mamka říkala, ať se od
toho mlýna radši držím
dál, že je to tak starý, že
by nám to mohlo spadnout rovnou na hlavu,
protože už jsou tam hodně starý a špatný stropy
a navíc mi jednou přišlo,
že tam straší,“ kňourala
Markéta. „Ale prosím tě,
jediný strašidlo, který
tam kdy mohlo přijít, jseš
ledatak ty, hihihi!“ po-
Infoželvík
„No dovol, tak ošklivá
zase nejsem!“ „I ty trdýlko, my si z tebe jenom
děláme srandu!“ „No jo,
co mi zbývá, tak jdeme!“
„Konečně si přišla
k rozumu, žádný strašidla přece neexistujou, to
už bys mohla vědět,“ vysvětlovala Markétě Kristýna celou cestu. Konečně
přišly ke mlýnu.
Vypadal velmi staře, byl
polospadlý, už by se mohl
zbourat, ale většina dětí
tohle místo milovala,
protože bylo tajemné a
dobře se tu dala hrát
„schovka“.
„Do mlýna ne!!!!!“ křičela
Markéta, která nesnášela
temná místa a navíc se
Stránka 15
bála pavouků. „Ale ano!“
a už děvčata tahala Markétu do mlýna. „Jak si
tohle můžeš myslet, žádný strašidla neexistujou,
nikdo žádný ještě neviděl,“ poučovala Markétu
Kristýna o všem, o čem
byla přesvědčená.
„Kromě vás!!!“ ozval se
hluboký hlas ze shora.
Dívky se podívaly nahoru
a spatřily starou, vrásčitou ženu zahalenou do
černých cárů. „Áááá, čarodějnice, prcháme, holky!!!!!!!!!“
„Neprchejte, já a moje
sestry už vás stejně brzo
zničíme,“ a vypustila ze
své ruky kouzlo, které
holky zastavilo a seskočila dolů z trámů. Betty
zavrčela a začala ohavnou čarodějnici honit.
V tu chvíli čarodějnice
otevřela jakýmsi zaklínadlem, které znělo:
„arbadakarba“ kouzelnou
bránu do jiného světa a
prchala tou bránou před
Betty. Betty jí byla
v patách. „Pojďte, nemůžeme v tom Betty nechat
samotnou, ale musíme
rychle, než se brána zavře,“ zakřičela Vendy.
„To je pravda!“ „Jo, to je
pravda!“ přisvědčily holky. „Tak honem, musíme
naskákat do té brány,
rychle!!!“ A tak všechny
naskákaly do kouzelné
brány. Uvnitř to vypadalo, jako když vás unese
tornádo. “Uuuáááááá, co
je to za šaškárny!!!“ křičely všechny na celé kolo
a při tom padaly. „Auuu!“
zakřičela Markéta, když
dopadly na zem.
„Přihlaste se, kdo by si to
chtěl sjet ještě jednou?“
„Já ne!“ „Já taky ne a
nevíte někdo, kde jsme?“
Najednou se vedle nich
objevila malá postava,
zřejmě také čarodějnice.
„Pomóóóc holky, další
zrůda!“ rozkřikly se holky. „Nebojte se, já vám
nic neudělám, jmenuji se
Maggie a jsem proti tomu, aby čarodějnice zaútočily na lidstvo za to,
že jedna žena, která zemřela před 120 lety,
ukradla bývalé královně
Stránka 16
čarodějnic „Královské
kouzlo“ a kvůli tomu se
musela bývalá královna
vzdát čarodějnického
trůnu a za to čarodějnice
slíbily pomstu, kterou
chtějí nyní vyplnit!“ vyprávěla malá čarodějnice.
„Já nechápu, proč se
chtějí pomstít lidem, kteří za nic nemohou!“ dodala. „A dá se tomu nějak
zabránit?“ zeptala se
Kristýna. „Leda, že by
bývalé královně někdo
vrátil „Královské kouzlo“!“ odpověděla Maggie.
„Aha, a nevíš náhodou,
kde by se dalo sehnat?“
„To opravdu nevím, ale
myslím, že by se to dalo
zjistit v chrámu královen.
Akorát vás tam čarodějnice, které chrám hlídají,
nepustí, protože neucítí
„Kouzlo čarodějnické
osobnosti, které jako čarodějnice máte mít, ale
vy ho nemáte, ledaže
by...“ „Ledaže by co?“
„Ledaže bych vám ho
půjčila, mám ho totiž
v téhle lahvičce, bude to
sice slabé, ale na podfuk
to postačí,“ vysvětlila
Maggie. „Tak honem,
nesmíme ztrácet ča,“ řekla Markéta. Maggie navlékla Vendy na krk lahvičku a řekla jí:
„V chrámě královen je
napsaná na zdech minulost, přítomnost i budoucnost. Když si namočíš
prst do „Kouzla čaroděj-
Infoželvík
nické osobnosti“, přetřeš
si s ním oči a řekneš:
„Chci umět číst!“, budeš
umět překládat text, který je na zdech.“ „Dobře,“
přikývla Vendy. Všechny
dívky se vypravily do
chrámu královen. Když
byly u něho, Maggie řekla: „Tak jděte, držím vám
palce!“ a dívky šly. U
dveří je přistihly čarodějnice, ale pustily je, protože s sebou měly „Kouzlo
čarodějnické osobnosti“.
Uvnitř chrámu Vendy
udělala přesně to, co jí
Maggie přikázala a četla:
„Královské kouzlo“ najdete ve světě lidí. Žena,
která ukradla „Královské
kouzlo“ již zemřela, ale
„Královské kouzlo“ se
dochovalo. Získat ho
můžete tak, že si vezmete
lahvičku, dojdete do domu, kde žena bydlela a
ve dveřích zvoláte:
„Kouzlo, odkud si odešlo,
tam se vrať!“ Kouzlo
stále ještě bloudí po domě
a tak když ucítí svojí lahvičku, hned se do ní vrátí.“ „No super, ale kde
seženeme tu lahvičku a
vůbec, jak se dostaneme
zpátky na naši zem ?“
zeptala se Markéta. „Co
jsme chtěly vědět víme,
s tím ostatním nám snad
už pomůže Maggie, honem pryč!“ vyběhly
z chrámu a už pádily za
Maggie.
„Maggie, Maggie máme to, ale nevíme...“ křičely už z dálky. „Počkat,
popořadě, co jste se
dozvěděly?“ zeptala se
Maggie. „No, že to kouzlo
najdeme na zemi v domě
té paní,“ vysvětlovala
Kristýna. „A taky, že
musíme vzít lahvičku od
toho kouzla, jít do toho
domu a ve dveřích zvolat:
„Kouzlo, odkud jsi odešlo,
tam se vrať!“ a ono se to
vrátí do té lahvičky,“ přidala se Markéta.
„Problém ale je, že nevíme jak se vrátit na zem a
jak sehnat tu lahvičku,
nemohla bys nám poradit?“ zeptala se Vendy.
„Sehnat lahvičku by nebyl takový problém, pokud ji ovšem nemá někdo
půjčenou, protože si ji
může půjčit každý, kdo si
myslí, že by kouzlo mohl
najít, ale zkusím to,“ řekla Maggie a začala říkat
podivné zaklínadlo:„Lahvičko, měla jsi
v sobě kouzlo,
záhadným způsobem ti
vyklouzlo,
jestli ho chceš získat
zpět,
musíš se nám zjevit
hned.“Najednou se před
nimi zjevila zvláštní zář,
která se stále zvětšovala,
až se v ní objevila lahvička a spadla Maggii rovnou do dlaní.
Infoželvík
„No, to bychom měly,“
jásala Markéta. „Ještě
zjistit, jak se dostaneme
zpátky na zem a vypátrat
ten dům a máme to!“
radovala se Kristýna. „A
ještě jste zapomněly na
Betty!“ vykřikla Vendy,
která zásadně nechtěla
přijít o svou zvířecí kamarádku. „No jo, Betty,
kam se jen poděla,“ ptaly
se holky jedna druhé. „A
kdo to je Betty?“ zeptala
se Maggie. „Betty je moje
krásná fenka, která má
takovou krémovou barvu,
no prostě je to labrador,.“
ozvala se starostlivá Vendy. „Nebojte se, když jste
odešly do chrámu, přiběhl sem nějaký pes, který
vypadal jako ta vaše
Betty, očuchal si mě a za
chvíli zase odběhl a určitě tu ještě někde běhá,“
oznámila Maggie. „Ale
kde může být?“ strachovala se Vendy. „Hele,
támhle je!“ Kristýna
spatřila Betty a běžela
pro ni. „Ahoj Betty, tak
pojď k nám, ty naše tulačko!“ oddechla si Vendy. Betty spokojeně zavrtěla ocasem a byla ráda, že se zase sešly. “Tak
to bychom taky měly a
Maggie, jak se dostaneme
zpátky na zem?“ zeptala
se Markéta.
„Nepamatujete si náhodou, co řekla ta čarodějnice, když otvírala bránu?“ zjišťovala si Maggie.
Stránka 17
„Myslím, že řekla arbakadarba, ne vlastně,
promiňte arbadakarba,“odpověděla Kristýna.
„Jo, to je ono!“řekla
Maggie. „A když to obrátíme, je z toho abrakadabra!“ dodala a vykřikla:
„Abrakadabra!“ Najednou se otevřela ta podivná brána a vtáhlo je to
dovnitř stejně, jako před
tím. Zase letěly tak, jako
kdyby je unášelo tornádo,
až dopadly na zem.
Všechny i s Betty se ocitly u holek v městečku.
Náhle se před nimi objevila zář, která je vedla až
na malinké náměstíčko,
z něj se vydala Měsíční
ulicí a zastavila se u
domku číslo 13. Na
tomhle domku už bylo
vidět, že je neobydlený a
vůbec všichni obyvatelé
už zapomněli, kdo tu bydlel jako poslední. „To je
ono, jsme na místě!“ řekla Vendy. „Ale jak se do-
staneme dovnitř?“ zeptala se Markéta. „Zkusím
to otevřít!“ odpověděla
Kristýna. „Ach jo, nejde
to!“ stěžovala si. „A není
tady nějaký klíč?“ zjišťovala Maggie a v tu chvíli
se před nimi objevil klíč.
Betty začala po klíči skákat, jakoby holkám říkala: „To je ten správný
klíč!!!“ „Tak já s ním zkusím odemknout,“ řekla
Kristýna. Holky odemkly,
stouply si na práh, vyndaly lahvičku a společnými silami zvolaly:
„Kouzlo, odkud jsi odešlo,
tam se vrať!“ A k překvapení všech, před holkami
se objevily jakési
„třpytky“ a letěly rovnou
do lahvičky. Kouzlo vyplnilo lahvičku a lahvička
se sama zavřela. „Tak a
máme to. Maggie, ty se
teď budeš muset vrátit
do vaší země a my se
budeme muset vrátit
domů!“ jásala Markéta.
Stránka 18
„Ano, je to sice veselé, že
už konečně můžeme jít
domů, ale uvědomujete si
také, že už se loučíme
navždy?“ zesmutněla
Maggie. „A jo, to máš
pravdu, tak ahoj, bude se
mi stýskat,“ uvědomila si
to Vendy jako první.
„Ahoj, budu na tebe vzpomínat,“ vzdychla Kristýna a spolu s ní zakňučela
Betty. „Tak pa!“ rozloučila se Markéta, která se
stejně ze všeho nejvíc
těšila domů. „Tak, navždy ahoj,“ řekla Maggie
a zvolala: „arbadakarba“
a navždy zmizela. Holky
Infoželvík
šly domů a vyprávěly
všechno svým rodičům,
kteří tomu nechtěli ani
věřit. Potom zase normálně chodily do školy a...
zkrátka, jak už to bývá:
škola, oběd, hřiště, procházka. Ale věřte mi, do
starého mlýna se už nikdy nepodívaly! A co
Maggie?
Ta samozřejmě doletěla
do čarodějnické země,
tam předala kouzlo královně a tak se stala nejznámější čarodějnicí
v zemi a za tuto zásluhu
si mohla splnit nějaké
přání. A víte co si přála?
Přála si, aby se čarodějnice lidem nemstily za
ukradené kouzlo, žádnému člověku nikdy nic
neudělaly a aby se zavřela brána do lidského světa. A víte proč? Protože
kdyby byla brána otevřená, mohla by nějaká čarodějnice tohle přání lehko
porušit.
Barbora Čekalová 6.A
Recenze
Flatout 2
FlatOut 2 je závodní počítačová hra. Je pokračováním hry FlatOut vydané
roku 2004.
Tato hra je situována
spíše do městských ulic
narozdíl od jejího předchůdce FlatOut. Další
významnou změnou je
zvýšená přilnavost pneumatik, hráč má větší kontrolu nad svým vozem.
Velmi dobře je propracován model destrukce a to
jak vozidel, tak objektů
kolem trati (zdemolovat
lze téměř vše). Při malém
nárazu se rozbijí jen okna
a upadne nárazník. Při
prudkém střetu odlétáva-
jí i kola a větší části karoserie.
Call of duty
Call of Duty (zkratka
CoD) je 3D akční počítačová hra z prostředí 2.
světové války od tvůrců
hry Honor. Hráč v ní bo
juje za stranu Sovětů,
Britů a Američanů proti
Němcům. Hra byla oceněna jako Nejlepší hra
roku 2003. Výrobce hry je
Infinity Ward, vydavatel
společnost Activision.
Jan Vondrů 6.A
Infoželvík
Stránka 19
Vánoční zvyky
V Čechách:
Ježíšek, kapr, dárky,
pohoda, stromeček...
A co v jiných zemích?
Jak slaví Vánoce například na druhé polokouli?
Austrálie
Zatímco my si
oblékáme teplé kabáty a
chodíme bruslit nebo lyžovat, v Austrálii vrcholí
léto. Děti pobíhají ve vlnách a štědrovečerní večeří u nich bývá například hamburger, zeleninové saláty, zmrzlina a
chlazené nápoje.
Jen ti největší gurmáni
zůstávají věrni krocanovi
nadívanému kaštany,
s oblohou z brambor a
dýně.
Australský Štědrý den je
pro Australany hlavně
dnem návštěv. Mezi zdejší zvyky také patří zasílání vánočních pohlednic.
Někteří Australané mezi
sebou dokonce soutěží,
kdo jich má více.
Francie
Francouzi rádi a
velmi dlouho jedí. Proto
jejich štědrovečerní večeře obsahuje:
ústřice, bílé klobásy, hlemýždě, rybí polévku,
mušle, uzeného lososa,
kaviár, obalovaná žabí
stehýnka, čokoládové
rolády a krocana. Toto
menu je hodně pestré,
proto se večeře většinou
protáhne do pozdních,
nočních hodin a tak dárky přicházejí na řadu až
ráno. Ve Francii rozdává
dárky Pere Noel (otec
Vánoc).
Na Štědrý den se lidé
navštěvují a rozdávají si
konfety- to jsou malé
bonbóny zabalené
v pestrých papírcích, na
kterých je napsáno buď
vánoční přáníčko, nebo
malá věštba do budoucnosti.
Dánsko
Místní vánoční
tradici hodně ovlivnila
pohádka Hanse Christiana Andersena, proto si
Dánové potrpí na naprosto dokonalé Vánoce. Nejoblíbenějším stromečkem je tu smrk. Jak jste
se už dozvěděli, Dánové
si potrpí na naprosto dokonalé Vánoce, proto s
vánočními dárky dělají
velké tajnosti a kupují je
hodně dopředu. Zejména
na vesnicích se dodržuje
stará tradice, vítání vánočního posla.
Stránka 20
Ten o štědrém dni přichází do všech chalup a rozdává malé, podivné dárečky.
Ty jsou zabaleny
v krabici, která je obalena nejméně dvaceti vrstvami papíru, aby rozbalování hodně dlouho trvalo.
Dárek musí být velmi
osobní – musí charakterizovat obdarovaného. Pokud je obdarovaným
tlouštík, může dostat
například krabičku špejlí
z jitrnic, pokud je jím
marnivá a parádivá dívka, může dostat například komickou panenku.
Tradičním dánským vánočním jídlem je husa
nebo vepřová pečeně se
zelím, pečená treska,
horká rýže zalitá mlékem, jako dezert je oblíbený rýžový nákyp
s vánoční mandlí. Kdo
vánoční mandli na svém
talíři najde, dostane
zvláštní dárek, kterému
zde říkají Julemand.
Velmi oblíbené je zde
kupovat ručně malované,
porcelánové talíře.
Tato tradice vznikla
v roce 1895 a odtud brzy
přešla do Německa a do
Holandska.
Itálie
Podle dávné tradice po městech chodí
pastýři a hrají a zpívají
vánoční koledy.
Infoželvík
Mnoho Italů Vánoce vnímá výhradně jako rodinný svátek.
Celé rodiny na Štědrý
den společně chodí na
bohoslužby, navštěvují
kostely a v ulicích zní
koledy. V žádné domácnosti nesmějí chybět jesličky, které se již tradičně
dědí. Od počátku 20. století je místním symbolem
Vánoc i stromeček. Na
Štědrý večer se v Itálii
k večeři tradičně servíruje: úhoř, raci, pečené kuře, zvěřina, slaná kukuřičná kaše a jako zákusek
většinou turecký med
s oříšky nebo kaštanové
pyré. Většina dětí dostává dárky 24. prosince
večer, ale v některých
částech Itálie děti dostávají dárky
25. prosince,
nebo na
svátek Tří
králů, někdy dokonce
až 7.ledna.
V Itálii dárky naděluje
Befana, stará, dobrosrdečná čarodějnice. Befana zásadně létá na
koštěti a do
domu sestupuje komínem.
Německo
Německo je nám
ve způsobu slavení Vánoc
z Evropy asi nejvíce podobné.
Již od první adventní
neděle se objevují vánoční věnce a děti mají čokoládové kalendáře. O adventu se také velmi často
pořádají vánoční trhy.
Stejně jako u nás přichází nejdříve svatý Mikuláš, který schovává nadílku do dětských, nablýskaných bot. Pokud si
děti na svatého Mikuláše
v Německu nenablýskají
a nevyčistí boty, Mikuláš
jim do nich obvykle nadělí pouze mrkev, brambory
nebo uhlí. .
Svazek 1, Vydání 1
Infoželvík
K Štědrovečerní večeři
lidé z Německa nejčastěji
jedí pečenou husu nebo
pečenou kachnu a ostatní
drůbež. V severním Německu si lidé pochutnávají také na klobásce
s bramborovým salátem.
V Bavorsku je velmi oblíbený kapr na modro nebo
na černo. Německé hospodyňky pečou cukroví už
na začátku adventu,
v Německu se většinou
pečou perníčky a placičky
s polevou. Německé Vánoce též symbolizuje nádherně ozdobený stromeček a betlém.
Nizozemí
V Holandsku
dárky rozdává Sinterklaas. Je velmi podobný našemu MikulášiHolanďané jsou přesvědčeni, že
Americký Santa Claus
vznikl zkomolením jejich
Sinterklaase. Při rozná-
Stránka 21
šení dárků pomáhají Sinterklaasovi Černí Petři,
kteří bývají na vánočních
pohlednicích zobrazováni
jako mouřenínové ve starobylých kostýmech. Svátek Sinterklaas se
v Nizozemí slaví
5.prosince. Děti
v Holandsku tradičně
nemívaly adventní kalendáře naplněné malými
čokoládkami, ale zato je
zde zvykem, že děti pověsí ke krbu punčochu a
v té se jim do Vánoc hromadí malé dárečky a různé dobroty. Štědrý večer
slaví Holanďané
v rodinném kruhu.
Na Štědrý večer si Holanďané pochutnávají na
krůtě s opékanými brambory a koláči s mandlemi.
Dárky děti nacházejí většinou přede dveřmi a po
té si je dají pod stromeček. Je zvykem, že dárky
dětem pod stromečkem
rozdávají rodiče, kteří si
pro každé dítě připraví
krátkou básničku o tom,
jak zlobilo nebo jak bylo
hodné. Děti v některých
částech Nizozemí věří, že
jim dárky nosí koníček.
V Nizozemí nesmí na
Vánoce chybět ani betlém.
B. Čekalová 6. A
Stránka 22
Infoželvík
Vánoční recepty
Šlehačkové cukroví- vyfouklé
Pařížské tyčinky
Ještě jeden recept od
Amálky,
také moc dobrý.
Suroviny:
Suroviny:
30 dkg hladké mouky
2 celá vejce
20dkg ořechů
25dkg cukru moučky
2dcl bílků
30 dkg ořechů
1/2kg cukru moučky
Postup:
10 dkg strouhanky
Vejce s cukrem ušleháme
do pěny, přidáme ořechy
Stříkáme pytlíkem na
pečící papír, dále
a sáčkem nastříkáme
tyčky, příp. rohlíčky na
postup jako u předešlých
tyčinek.
21dkg Hery
pečící papír a v mírně
teplé troubě upečeme.
8 lžic sladké tekuté šlehačky
Po vychladnutí nastříkáme máslový krém, dáme
Postup:
ztuhnout do ledničky a
polijeme je čokoládovou
polevou.
1. Do přesáté mouky dáme změklou Heru a přilijeme vlažnou šlehačku.
Vypracujeme těsto, které
necháme 30min. odležet
na chladném místě.
2. Na pomoučněném vále
těsto rozválíme (0,5cm).
Formičkami vykrájíme
drobnější tvary, které
skládáme na plech vyloženým pečícím papírem.
Pečeme asi 7-10 minut při
150 °C.
Po upečení opatrně obalujeme ve směsi moučkového a vanilkového cukru.¨
P.Reichlová 8.A
Kateřina Bendová 6.A
DOBROU CHUŤ!
Infoželvík
Stránka 23
O Vánocích padá sníh,
děti jezdí na saních.
Oběd nejez, Katko,
neuvidíš prasátko.
Já, i moje babičky,
pouštíváme lodičky.
Kam doplují, kdo to ví,
kterápak se potopí?
Jestlipak zas v jablíčku
uvidíme hvězdičku?
Tyhle zvyky máme rádi,
já, i moji kamarádi.
Štědrý den
B. Čekalová 6. A
Z kuchyně už kapr voní,
rolničky nám hezky zvoní.
Na kosti si pozor dávej,
s cukrovím to nepřeháněj!
Když talířek odendáš,
šupinku tam vždycky máš.
Zvoneček už zazvonil,
stromeček se rozsvítil.
Děti křičí: „To je krása!“,
každé kouká, každé jásá.
Ježíšek k nám přispěchal,
dárky nám tu ponechal.
Šťastně křičí Slávek:
„Každý má svůj dárek!“
U betlémku svíčka svítí,
„Šťastné Vánoce!“ přejí
děti.
V ten den se každý usmívá,
večer v pokoji usíná.
Stránka 24
Infoželvík
Třídění odpadu
zajímavé ceny. Spousta
z nás se jistě dozvěděla
hodně věcí, které před
akcí nevěděli nebo dokonce vůbec neznali. Myslím,
že se nám všem vyplatilo
jít do sběrného dvora a
poznat tak nejnovější
metody třídění odpadu,
protože se nám všem jistě
tyto informace budou
někdy hodit.
Z. Dolejšová 7.B
Ve středu 12. 10.
se žáci sedmých tříd šli
podívat do sběrného dvora v rámci akce „ Skočte
si k nám pro radu, jak se
zbavit odpadu.“ Byli jsme
seznámeni s tím, co se
děje s vyhozenou elektronikou, jak se odpad
recykluje, jak se sním má
před vyhozením zacházet,
podívali jsme se kde se
odpad recykluje a
v neposlední řadě jsme se
pobavili u stánku, kde
bylo člověče nezlob se
s recyklačními náměty.
Nakonec jsme si všichni
zahráli soutěž, kde mohli
tři nejlepší vyhrát
Infoželvík
Infoželvík v na cestách...
Každý musí cestovat,
aby nabyl nové zkušenosti a vědomosti...
Infoželvík se ve
čtvrtek 1.12.2011 zúčastnil soutěže „Časopis roku“. Tři redaktoři jako
zástupci našeho časopisu
nás reprezentovali.
Na začátku celé
akce se každý rozhodl, co
chce vidět a na jaký
půjde workshop
(workshop je vlastně takový „obchod“ s informacemi). Ke konci soutěže
se vyhlásily nejlepší časopisy v republice, ale náš
Infoželvík se bohužel
tentokrát nikde neumístil.
Odjeli jsme domů s pocitem, že přivážíme nové zkušenosti a
spousty nápadů na zdokonalení našeho časopisu.
E.Dolejšová 9. B
Stránka 25
Stránka 26
Infoželvík
Sir Nicholas Winton - Brit, který pomohl
Tento příběh o
legendárním činu neobyčejného muže se zapsal
do dějin. Byl rok 1938 a
Wintonův přítel Martin
Blake Nicholase požádal
o spolupráci na pomoci
uprchlíkům v tehdejším
protektorátu Čechy a
Morava. Nicholas se
vzdal dovolené ve Švýcarsku a odjel do Prahy. Zde
ještě s několika dalšími
lidmi pracoval na organizaci transportů židovských dětí do Británie.
Pro každé dítě, které se
odloučilo od svých rodičů,
našel adoptivní rodinu
v Anglii a sehnal příspěvky na zaplacení kauce 50
liber. Celkový počet zachráněných dětí dosáhl
čísla 669.
Samotné děti o žádném
Wintonovi nevěděly. Netušily, kdo je zachránil
před Evropu zničujícím
holocaustem a skoro jistou smrtí
v koncentračních táborech. Ani Winton, který
svůj čin nepovažoval za
nic výjimečného, se nechlubil. O tomto hrdinském činu se celý svět
dozvěděl díky náhodě,
když Nicholasova manželka Greta našla na půdě truhlu se starými spisy a seznamy dětí. To vše
předala britské historičce Elizabeth Maxwelové,
která zorganizovala Wintonovo setkání se zachráněnými dětmi v BBC pořadu „THAT’S LIFE“.
Winton se díky
svému velkorysému činu
proslavil a v roce 2002
byl britskou královnou
povýšen do šlechtického
stavu.
Získal mnoho dalších
ocenění jako „Titul Spravedlivý mezi národy“ od
státu Izrael nebo „Řád
T.G. Masaryka“ od Českého exprezidenta Václava Havla. Nedávno oslavil sto let a těší se stále
pevnému zdraví.
Podívejme se ale
do minulosti a řekněme
si, jak obtížné muselo být
dostat (přes všechny překážky které Nicholasovi
předhazovalo nacistické
Něměcko) 669 dětí
z „Protektorátu“ do Británie. Nicholas Winton je
muž s neobyčejně velkým
srdcem. A jak už nabádá
konec velmi výstižného
filmu „Nickyho rodina“,
měli bychom si z toho, co
Winton pro děti nezištně
udělal, vzít velký příklad.
Martin Spirit 8.B
Infoželvík
Stránka 27
Jazyková škola
Ředitelské volno v English Clubu :D
Setkání tentokrát proběhlo přímo
v prostorách jazykové
školy. Nutno podotknout,
že žáci pátých tříd se
sešli v hojném počtu, a to
i přesto, že měli 18.11.
ředitelské volno. Anglický klub jsme otevřeli
v 9,00 hod a děti v něm
zažily vskutku neobvyklé
anglické dopoledne, posuďte sami:
Výuka probíhala
nevšední formou ve třech
skupinkách
s rozmanitým programem.
V první skupince pod
vedením Kláry Kopecké
se děti soustředily na
tolik obávaný poslech.
Nechyběla ani napínavá
soutěž, při níž měli žáci
v co nejkratším čase přiřadit anglické výrazy ke
správným obrázkům.
Druhá skupina konverzovala s rodilým mluvčím
panem Dunnem. Ač se
děti mohly pohodlně usadit na polštářky, konverzace byla přeci jenom
náročná. Nicméně všichni
přítomní bravurně zvládli
představit nejen sebe,
ale i svoji rodinu a zaznělo i několik dotazů adresovaných lektorovi.
Třetí skupinka pod vedením Marcely Rodové si
nejdříve přečetla zajímavý článek ze světa sportu
a od sportu na papíře už
byl pak kousek
k aktivnímu pohybu. Žáci
mezi sebou soupeřili
v předávání informací o
denní rutině svých kamarádů. Vyhrál ten, kdo v
daném časovém limitu
získal nejvíce informací.
V závěru proběhlo vyhlášení vítězů a každý obdržel malou sladkou
odměnu za vynaložené
úsilí. Za zdárný průběh
našeho setkání patří velký dík
Mgr. Jiřímu Kučerovi a
Pavlíně Dvořákové, kteří
zajistili organizaci celé
akce.
Na další setkání
se těší tým Jazykové školy Zachová s.r.o.
Stránka 28
Infoželvík
Infoželvík
Stránka 29
Stránka 30
Čertiska a andílci z 9.B
Infoželvík
Infoželvík
Stránka 31
ZŠ Krásovy domky
Chcete-li nám něco psát, s
časopisem pomáhat, pište na
adresu:
[email protected]
Nebo se hlaste u paní učitelky
Medové
webové stránky školy
Právě jste dočetli letošní
první číslo
našeho časopisu, doufám
e, že se vám
líbilo - dalo nám dost prá
ce :-). Jak
jste si jistě všimli, naši nov
í mladí redaktoři ze šestých tříd se
předvedli
na jedničku. Také na prá
ci loňských
grafiků se nám podařilo
úspěšně navázat. Děkujeme za pom
oc panu učiteli Jůzlovi - našemu IT spe
cialistovi,
Honzovi Svěrákovi z loň
ské 9.B, který
nám přicházel poradit, Eli
šce Dolejšové i všem šesťačkám za spo
ustu
„přesčasových“ hodin. ;).
Přejeme za
všechny členy redakce krá
sné Vánoce
a šťastný nový rok 2012,
ve kterém
vás čeká naše další číslo
plné novinek. TĚŠTE SE!! B.Medo
vá
www.krasovydomky.cz
Rozhovor s panem učitelem Liborem Štěchou
1. Baví vás práce učite5 .Jaký je váš nejoblíbele?
Děkujeme za rozhovor
nější sport?
Baví, a moc.
Mám rád skoro všechny.
2.Čím jste chtěl být,
Nejbližší je mi určitě florkdyž jste byl malý?
bal, ale mám rád i hokej.
P. Reichlová, K. Stárová
No, když o tom teď pře6. Blíží se Vánoce, jaký 8.A
mýšlím, tak asi policajt.
druh cukroví vám nejví3. Jaký předmět Vás
ce chutná?
nejvíce a naopak nejCukroví moc nejím. Jsem
méně bavil na ZŠ?
masový typ, takže jím
To je těžké, ale nejvíce
hlavně maso.
určitě tělocvik a také
7. Z jakého dárku jste
chemie. A moc mě nebaměl největší radost,
vila matematika.
když jste byl malý?
4. Dokážete si předstaUrčitě to byla nějaká hračvit život bez sportu?
ka. Asi autíčko na dálkové
Ne, to opravdu nejde.
ovládaní.