Pár střípků 2010

PÁR
STŘÍPKŮ
2010
Čtenářové, prostřednictvím této sedmé ročenky v řadě máte možnost
sdělit svůj názor na soudobou českou básnickou tvorbu. A hlavně rozhodnout v rovině veřejné celostátní
soutěž O českou báseň roku 2010.
ČTĚTE ● HLASUJTE ● PIŠTE
DO 31. ŘÍJNA 2010
* Vzdorospolek *
Lovčice 2010
3
V SOUTĚŽI O ČESKOU BÁSEŇ ROKU
ZÍSKÁVAJÍ VÍTĚZOVÉ PUTOVNÍ CENY
V rovině veřejné od roku 2004
STŘÍBRNOU BULU
D
vě bývalé nositelky putovní Stříbrné buly za r. 2007
Věra Vejnarová z Čáslavi
(vpravo) a za rok 2008 Hana
Kobulejová z České Lípy (vlevo) se sešly v Přelouči v sobotu
24. dubna 2010, aby toto ocenění předaly do dalších rukou.
Vítězkou 6. ročníku se stala Iva
Horáková z Pardubic (uprostřed), která básní Strom (str.
17) oslovila 12 ze 42 čtenářů Pár
střípků 2009. Ačkoliv V. Vejnarová za báseň Zadrž, podzime
(str. 16) také získala 12 bodů,
přednost dostala nová tvář.
N
V rovině odborné od roku 2007
ZLATOU BULU
ěkolikaleté čekání na
zhmotnění Zlaté buly
bylo ukončeno úspěšným sestavením jejích posledních dílců jen pár hodin před předáním
do dalších rukou. Druhý nositel za rok 2008 Petr Petříček
z Hořovic ji proto mohl předat
v den „D“ Janě Brnušákové
z Hostomic pod Brdy za dílo
Svítání (str. 18) Shodou okolností nesla tento název i Petříčkova báseň. Zlatý svitek
stejně jako ten stříbrný vytvořila akademická malířka Jitka
Jelínková z Kutné Hory.
ISBN 80-903607-6-9
ISSN 1802-5889 (hmotné vydání)
ISSN 1802-5897 (elektronické vydání)
4
Co předcházelo tomuto sborníku a bude předcházeti dalším:
VŠEM BÁSNÍKŮM!
Literární sdružení Vzdorospolek
a Východočeské středisko Obce spisovatelů
vyhlašují soutěž O českou báseň roku 2010
- sedmý ročník -
Vzácní veršotepci! Pro vás všechny, kdo pokoušíte básnickou Múzu, připravujeme
rok co rok nevšední sbírku básní s názvem Pár střípků. Nechcete-li si nechat ujít příležitost ke zviditelnění své tvorby v ročence obohacené soutěží, posílejte v jazyce českém
nanejvýše čtyři díla ročně, doposud nikde nezveřejněná (včetně internetu - osobní,
literární stránky, apod.) v provedení a námětu naprosto volném.
Jak jste si jistě stačili všimnout, básnictví nepatří mezi slovesný obor, jenž by dovedl
přilákat více čtenářů. A proto je od prvopočátku (2003) naším cílem vzbudit u lidí větší
zájem o toto slovesné umění. Jak? Aby širší veřejnost měla pohnutku nahlédnout do
sborníku s vašimi verši, udělujeme jí právo hlasovat. Během půl roku lidé prostě a
jednoduše vypíší na přiložený hlasovací lístek až pět básní, které je v ročence osloví. Pro
zajištění nestrannosti čtenářů při hlasování samozřejmě neotiskujeme jména básníků; to
až zpětně v následujícím ročníku. Původce toho dílka, které na veřejnost zapůsobí nejvíce, získá od nás putovní Stříbrnou bulu, na jejímž podstavci bude na stříbrném štítku
vyryto jeho jméno a název básně. Toť rovina VEŘEJNÁ.
Ročenka samo sebou není nafukovací, vše se do ní nevejde. Obrátili jsme se proto
na společnosti či úřady básnictvím se zabývající, aby vyčlenily své odborníky, kteří by nezávisle a samostatně oznámkovali jako ve škole v tzv. březnovém předkole vámi přihlášenou tvorbu - rovněž bez uvedení jmen původců. Na jejich podkladě se básně rozdělí na
dva soubory: více a méně úspěšné. Ty více úspěšné dojdou otištění. Kromě toho vyplyne
z jejich práce podrobné umístění všech básní, čili i ta pomyslně nejlepší z odborného hlediska. Její tvůrce dostane od nás putovní Zlatou bulu a též na jejím podstavci ulpí zlatý
štítek s jeho jménem i názvem básně. Toť rovina ODBORNÁ.
Po skončení hlasování čtenářů se nově vždy poslední listopadovou sobotu od
druhé hodiny odpolední slavnostně odhalují soutěžní výsledky. Při tomto závěrečném dějství je vyžadována účast básníků (či jejich zástupců), kteří se umístili v rovině odborné i v rovině veřejné. Nikdo totiž nebude předem zpraven o přesném umístění
v soutěži; to platí i pro vítěze putovních cen. Sedmý ročník se ukončí 27. listopadu
2010 v Evropském spolkovém domě na Perštýnském náměstí v Pardubicích v rámci Uměleckého maratónu Východočeského střediska Obce spisovatelů.
Svou tvorbu s udáním své adresy, telefonu a ročníku narození, neb básnické klání
je rozděleno do dvou skupin - do 30 a nad 30 let, posílejte nejpozději do 31. ledna 2010
na: [email protected] (předmět Stříbrná bula). Nemáte-li možnost přes „síť“
(internet), pak básně zasílejte strojopisem v jednom vyhotovení na: Literární sdružení
Vzdorospolek, Lovčice 9, pošta Čáslav 286 01, heslo Stříbrná bula. Další podrobnosti
naleznete na našich stránkách: http://vzdorospolek.wz.cz.
POZNÁMKA: Pro osmý ročník platí den uzávěrky přihlašování básní 31. ledna 2011, pro
devátý 31. ledna 2012 atd.
5
Základní kameny Stříbrné buly
1. Záměrem celého díla O českou báseň roku je přiblížit básnictví, neuvěřitelně málo čtené básnictví (!), většímu počtu čtenářů, protože současné opomíjení tohoto nejvyššího slovesného umění je
takřka hřích. A to prostřednictvím ročenek, které jsou oživeny soutěží, do níž se může každý zapojit.
Po dvanácti letech se zaplní podstavce putovních cen pro vítěze - Stříbrné i Zlaté buly - a vymění za
nové. K této příležitosti bude vydán mimořádný sborník, kde najdou místo všechna oceněná dílka za
celé dvanáctileté období.
2. Soutěž je určena všem básníkům (amatérům i profesionálům) a probíhá každoročně od roku 2004;
délka ročníku: deset měsíců, nepočítáme-li možnost přihlašovat básně až dvanáct měsíců předem.
3. Celý rok se shromažďují soutěžní práce (od 1. února předchozího roku do 31. ledna). Jeden zájemce
- bez ohledu na věk – má možnost zaslat do jednoho ročníku až čtyři dílka. Ve sborníku Pár střípků může
býti básník otištěn ponejvíce dvanáctkrát (a dost, aby se pak zase mohli dostat k otištění jiní tvůrci).
4. Přihlášené básně nesmí být nikde jinde zveřejněny (internet a ostatní soutěže nevyjímaje), a to až
do ukončení ročníku. Od básníků se žádá, aby sami také nedávali ve veřejnou známost svou účast
v probíhající soutěži.
5. Jiné zveřejnění není možné kvůli nezaujatému hlasování, aby se každému dílku zajistila stejná startovní čára. Vítěze v rovině veřejné totiž určuje veřejnost – tedy čtenáři sborníku, v němž jsou soutěžní
práce otisknuty – pomocí vložených hlasovacích lístků.
6. Jelikož ročenka není nafukovací, lze otisknout pouze 50 až 100 básní v přibližně stejném počtu od
mladších i starších, jejichž předělem je 30 let. Proto je jeden měsíc vyhrazen pro tzv. předkolo (březen),
kde výběrčí (veřejnosti utajeny odborné osoby určené různými společnostmi či úřady) nezávisle na sobě
oznámkují všechnu přihlášenou tvorbu. Toto právo, leč v poloviční hodnotě oproti odborníkům, náleží i vítězům Stříbrné buly až na tucet let, nebo dokud sami nebudou vyřazeni v březnovém předkole. Zároveň
při jejich hodnocení vyplyne i nejlépe postavená báseň v rovině odborné. Podrobné hodnocení odborníků
bude po celou dobu hlasování veřejnosti utajeno, aby čtenář nebyl ovlivněn jejich výsledky.
7. Na podkladě práce výběrčích je začátkem dalšího měsíce (duben) sestaven sborník a v el. podobě
zaslán do tiskárny i se záznamy a snímky ze slavnostního vyhlášení výsledků předchozího ročníku.
8. Básně budou otištěny bez jmen původců, aby čtenář nemohl být ani v tomto bodě nikterak ovlivněn.
Každé básni je losem určeno číslo, dle něhož se vloží do sbírky.
9. V první části sborníku se otiskne rozuzlení předchozího ročníku: vítězné básně obou věkových
skupin v rovině veřejné a jedna v rovině odborné (ta bez ohledu na věk), jmenný seznam veršotepců
podle vylosovaných čísel jejich tvorby. Vše obohatí snímky básníků přítomných na slavnosti i s jejich
projevy. K tomu se připojí ohlasy básníků, jež neprošli březnovým předkolem, a ohlasy veřejnosti.
10. Po veřejném představení nové ročenky začíná hlasování. Hodnotit mohou všichni čtenáři mimo
ty, kteří jsou spjati se soutěží, tj. soutěžící a pořadatelé (střet zájmů). Na lístky vložené do sborníku je
možno uvést až pět básní. Tomuto hodnocení je vyhrazeno šest měsíců (od 1. května do 31. října).
Hlasovat lze i elektronicky.
11. Nikdo z básníků nebude dopředu zpraven o přesném umístění, ale každému se oznámí, zda je či
není mezi vítězi. Při závěrečném dějství - slavnostním vyhlášení (od 7. ročníku poslední listopadová
sobota, prvních šest ročníků se ukončovalo až v dubnu následujícího roku) - je vyžadována účast
básníků (či jejich zástupců), kteří se umístili v rovině odborné i v rovině veřejné na prvních třech
místech. Pokud tuto milou povinnost nedodrží, věcná cena spojená s daným místem se postoupí
tomu, kdo se dostavil a umístil o příčku níže. Všichni soutěžící, kteří přijedou na vyhlášení, shledají
v přední části ročenky Pár střípků snímek svůj (případně svého zástupce) ze slavnosti u souhrnného
seznamu výsledků.
12. Teprve až při vyhlašování výsledků budou básníci veřejně rozděleni na dvě věkové skupiny: do
třiceti a nad třicet let.
13. Soutěžící s největším počtem bodů mohou sedět pouze na jedné ze tří vítězných židlí, a to sami.
14. Hlavní cenou v rovině veřejné je putovní Stříbrná bula, na jeden rok ji získá tvůrce básně s největším počtem bodů od čtenářů. V rovině odborné to je putovní Zlatá bula a na jeden rok ji získá tvůrce
básně s nejlepším hodnocením od odborníků v březnovém předkole. Na jejich podstavce se nechají
zhotovit štítky s názvy vítězných prací a jmény jejich původců ve spojení s daným rokem. Obě ceny
zajistí Vzdorospolek.
15. Další ceny budou poskytovat sponzoři; rovněž se použije výdělek z prodaných výtisků.
16. Vyrozumění o všech pravidlech a průběhu daného ročníku je předkládáno jednotlivým účastníkům proti podpisu nejpozději do otištění jejich děl ve sborníku. Při porušení podmínek je soutěžící
vyřazen.
/29. dubna 2010/
6
Úvodním slovem
(s malým pohledem na předešlých 6 ročníků)
Drazí čtenářové, právě jste otevřeli sedmou ročenku Pár střípků 2010. Od začátku (2004) byly Střípky zamýšleny jako vlajková loď soudobé české básnické tvorby
s jediným cílem, jímž jste právě vy, čtenáři, a to prostřednictvím celostátní soutěže.
Daná cesta je složitá z několika důvodů – nikdo ji zatím nepodnikl, není se z čeho
poučit; málokdo ji chce podstoupit, protože zde nic takového nikdy nebylo. Čili
předsudky?
První chyba – Bohužel, od samotného začátku jsme ještě nedali prostor starším básníkům – nad 30 let. Chtěli jsme, jak je v naší v zakládací listině uvedeno (2003), pro tuto
skupinu vytvořit trošku jiný postup. Teprve až pro 3. ročník (2006) se rozhodlo spojit obě
skupiny dohromady. Na zřeteli tehdy byly peníze; ti starší mají příjmy, mohli by se spolupodílet na vydávání ročenek. Pro ty mladší byly v té době různými úřady poskytovány
peněžní příspěvky, ze kterých jsme nakonec nikdy nedostali ani haléře. Tím bylo zbytečné omezovat věk přihlášených básníků, navíc to ty starší (a vypracovanější) odradilo do
budoucna. Zpět už to nelze vrátit. Nyní se musejí podílet na vydávání sbírek všichni, i ti
mladší. (Prvních pět ročníků jsem zaplatil ze svých peněz – nebylo to málo – a peněžně se
zcela vyčerpal.) Omlouvám se všem, jež do prvních dvou ročníků nemohli zasáhnout.
Jistě jste si stačili všimnout, jak se v posledních desetiletích všeobecně na básně nazírá – skrze prsty. Čtenář o básně zkrátka nestojí. Z toho plyne: Báseň bez čtenáře snad
ani básní není. K zamyšlení pro básníky: Má smysl psát takové verše, které, vyjma
vás samotných, v podstatě nikdo nečte? Třeba jste dobří a píšete hodnotné věci,
ale pro koho? Pro sebe? Není to trochu málo? Přes všechny tyto překážky jsme se
rozhodli proniknout k vám, čtenářům, udělením hlasovacího práva.
Druhá chyba – Teprve až od pátého ročníku jsme vyčlenili místo ve sbírce i pro zveřejňování ohlasů čtenářů (str. 14 a 15). Každý z vás, hlasujících, můžete napsat svůj názor
nejen na tvorbu ve sbírce, ale i na samotné její zpracování. Tyto ohlasy se samo sebou
zobrazují až v následují sbírce. Pochopitelně v rozumné míře (do 260 úderů), jinak by se
nám nedostávaly volné stránky. Být to od prvního ročníku, jistě bychom už dříve mohli
odstranit některé nedostatky, a vy se navzájem obohatit o názory ostatních čtenářů. Mrzí
nás to; prosím, odpusťte nám.
Cesta se ztěžuje, klesáme s nákladem
Nikdo jiný, nežli právě vy, nerozhoduje o tom, kdo z básníků získá za nejpůsobivější
báseň daného roku nejvyšší ocenění – putovní Stříbrnou bulu. Tato pohnutka nahlédnout na soudobé básně sice rok od roku oslovovala více lidí, jenže ne tolik, aby svou objednávkou zajistili sbírce její vydání v patřičném nákladu (alespoň 1.000 ks); tudíž o naší
snaze málokdo ví. Po letošním sedmém ročníku, kdy z 500 ks klesáme na 300 ks, je
nasnadě promyslet její vydávání. Odmítl jsem totiž 10.000,– Kč od soukromé osoby na
umělou výši nákladu, neboť dle mého mínění to není správná cesta.
Zapojení básníci si mohou přiobjednat ke svému výtisku libovolný počet ročenek za
velkoobchodní cenu, jenže většinou uvedou v přihlášce do patřičného políčka číslo „0“.
Jak se potom mají ročenky rozšiřovat mezi lidi? Kdo bude hlasovat? My ze Střípků nemáme žádný prospěch, poněvadž jejich láce 45,– Kč (plus 20,– Kč poštovné) je nastavena
pro jejich peněžní dostupnost. Docílení takové ceny jsme dosáhli vzdáním se jakékoliv
odměny pro nás, vydavatele.
Asi proto zůstává téměř všechna práce na mně, neboť každého odradí peněžní NEodměna a ta spousta obětovaných hodin života. Málokdo se těchto věcí zřekne pro dobro
věci. Koneckonců jsem ostatními označován za blázna, když tak činím v „pouhém“ zájmu
o české básnictví, a nic za to nechci. Oni se však mýlí, neboť přeci jen za to něco chci.
7
Aby moje práce a snaha měly smysl, tak chci po všech zúčastněných dodržet vše, na
čem se předem a v klidu domluvíme prostřednictvím přihlášky. Nikdo nikdy nebyl nucen
přihlášku vyplnit a podepsat. Kdo chtěl, podepsal ji, čímž se zavázal k jejímu plnění.
Není v ní jediný podpásový a zákeřný bod, jak bývá zvykem v České zemi, napsaný
pidipísmenky dole pod čarou. Přesto, jako by to byla nemoc českého národa, nejsou
mnozí s to dodržet své slovo. Kolik neskutečných potíží jsem s tím měl, to se ani nedá
popsat. Kvůli takovým lidem se tiskopis přihlášky postupem času začal tvářit jako vytvořený výhradně pro chovance ústavů, přesto neustále narážím na znovu se ptaní, jak,
co, kdy, kde, proč a následné porušení samotných pravidel. Neočekával jsem právě od
básníků heslo: SLIBY – CHYBY. Tyhle „maličkosti“ mi berou sílu pokračovat a naprosto
podkopávají všechnu činnost mou i dalších osob kolem Stříbrné buly.
Rok sedmý, pokrok nepatrný
Vy, kteří máte Střípky prvně v rukou, neželte. O nic jste nepřišli, poněvadž stále pracujeme s pouhým zlomkem toho, co se dnes a denně ze skvostů daného slovesného
odvětví zveřejňuje např. na „síti“ (angl. internetu) – LiTerra, Písmák. Přiznat porážku neumí každý, dost možná ani pisatel těchto řádků. A kdo to vlastně je? Až doposud jsem ani
jednou nezmínil jména lidí, jež mají podíl na vydávání Střípků. Byla to chyba?
Třetí chyba – Jak jsem za ta léta zjistil, na jménu a obzvlášť na přídomcích kolem
něho strašně záleží. Dovolte tedy, abych se představil nyní, při ohlédnutí zpět za šesti
ročníky. Jmenuji se Jiří Bruthans. Říká vám moje jméno něco? Zhola nic. Jak by ne, když
jsem obyčejný dělník bez vzdělání, a tedy bez přídomku před či za jménem. Současná
česká společnost nesmlouvavě hledí jen a jen na počet přídomků (nerozumíte-li česky,
tak z latiny „titulů“) a vůbec ji nezajímá, zda tito „lepší“ mají náležité znalosti. V takové
společnosti bych přídomek ani nepřijal. Už léta letoucí tuto větu vyslovuji. A teprve vloni
(2009) se potvrdila prokázaným kupováním přídomků na mnoha českých vysokých školách. Považte, vše se dělo jen kvůli několika písmenkům připojených ke jménu. Uvedl-li
bych naše jména už poprvé, všichni byste věděli to samé, co nyní. Chtěl jsem pouze
být prostředníkem v činnosti, kde rozhodují skutky, nikoliv jména. Slůvko Vzdorospolek
vypovídá samo o sobě, kdo jsme – vzdor vůči strnulosti.
Připravuji a sestavuji Střípky asi z 90 %, ač jsem původně nechtěl. Daleko vhodnější
mi přišlo, aby knihu vytvořili odborníci. Spoléhal jsem v tomto na spolupořádající Městský
úřad v Kutné Hoře. Lidé spjatí s osvětovou činností mají více možností někoho oslovit.
Nestalo se tak. Čili ani nešlo jinak, pokud jsme chtěli dílo představit světu, než vlastními
značně omezenými prostředky.
Čtvrtá chyba – Měli jsme čekat, až úředníci převezmou v tomto odpovědnost a sami
se přičiní o rozjetí Stříbrné buly po České zemi. Čekat a čekat a čekat. Podnět „zespodu“
od dělníka, jenž si nemůže dovolit ani osobní vůz, aby se z neuvěřitelně zapadlé vesničky dostavil k jednání na úřadech a musí využívat jiných dopravních prostředků (kolo,
autobus, vlak), nebývá brán vážně... I tuto sedmou sbírku dělám od „á“ do „zet“ doslova
na koleni. Je těžké ji rozvíjet, leč jistý rozdíl oproti té první je patrný; jenom si nejsem jist,
jestli je přínosný. Omlouvám se proto vám i otištěným básníkům za její ne zcela dokonalé
provedení.
Jak prý nemáte jméno...
Nemohu nezmínit další jména: Jan Colega Bill, Stanislav Crkal, Jakub Dohnal, Jan
Horálek, Jana Machková, Jan Ponert, Jan Sršeň. Každý svou troškou, vždy v jistém
úseku přispěl či přispívá k přežití Stříbrné buly. Nikdo z výše zmíněných „neznámých“ ani
nechtěl být uváděn jménem, skromnost je jim vlastní. I když porušuji jejich přání, doufám
v jejich pochopení při mém ohlednutí za prvním půltuctem vydaných sbírek. Tak jako tak
při styku s úřady musely být podepsány náležité listiny, a proto třeba z dotací nám nikdy
nepřidělili, jak již bylo zmíněno, ani jeden haléř dotace. Nemáte-li v České zemi jméno...
8
Abychom splnili zákon, založili jsme občanské sdružení pod názvem Vzdorospolek.
V tom je jeden z údajných kamenů úrazu. Prý dělat cokoliv v celostátním měřítku nelze
bez známé osobnosti (údajně stačí i politik, básním rozumět naprosto nemusí) a bez nic
neříkající hlavičky, jež by údajně daly na srozuměnou všem spoluobčanům vážnost předloženého díla. Případně stačí i nějaký uznávaný básník. Jenže v České zemi je přehršle
takových soutěží, co se zaštiťují Orteny, Vokolky, Hraběty, Václavky, a my vznikli právě
jim navzdory. Jejich pořadatelé totiž zveřejňují jen vítězné básně v útlém sborníčku bez
možnosti vyjádření čtenáře. Potom by náš vznik byl zbytečný. Nemá žádný smysl opisovat opsané a dokola omleté. To ale vůbec neznamená naši neúctu k jejich práci. Osobně
si všech pořadatelů vážím, ba s některými spolupracujeme.
Dále je nezbytné zmínit podstatnou věc. Tito pořadatelé připravují soutěže v rámci
svého zaměstnání a své pracovní doby. Čili jsou za to placeni. U nás je to jinak – vše
dělám(e) jen ve svém osobním volnu bez nároku na odměnu a hlavně do toho dávám(e)
své vlastní soukromé peníze.
S naší činností je spojeno mnoho dalších výdajů, takže jsou okamžiky, kdy se kvůli
penězům něco pozdrží. Zkrátka se čeká, až je vydělám. Můj dělnický plat mi neumožňuje
žádné vyskakování. Mít tak plat ředitele nejmenovaných drah – 500.000,– Kč měsíčně,
to by bylo jiné; to byste koukali, jak by sbírka byla vylepšena a ceny pro vítěze skutečně
zajímavé. Třeba výlet kolem světa nebo vydání vlastní sbírky vítězných básníků, to vše
bych z takového platu zařídil. Ale ze 14.000,– Kč zázraky očekávat nelze.
Vrátím se k námětu: my prostě jdeme ke čtenářům, protože mezi veřejností a zběhlými básníky zeje ohromná propast; nám se ji za těch šest let podařilo prokázat v celé
nahotě. Souhrnná hodnocení básní od čtenářů a od odborníků jsou v podstatě opačná.
Soudobý „vypracovaný“ básník zkrátka ztratil spojení se čtenářem a utekl mu mimo milionový obzor. Doposud básnické umění udělalo docela pěkný krok vpřed oproti počátku
20. století, avšak bez zapojení veřejnosti a – dalo by se říci – i v téměř uzavřeném okruhu
malé skupinky či skupinek psavců. Většinový čtenář zatím nehledá ve verších jinotaj,
hrátky s písmenky nebo slovy, protože mu o tom nikdo nic neřekl, a nechává na sebe
působit v podstatě jen první dojem a zdánlivá nenávaznost veršů jej mate, až odrazuje.
Na druhé straně jsou tvůrci, kteří matoucími verši zbytečně hýří. Prostě to přehánějí a
nevědomě odrazují davy ostatních.
My se pokoušíme dělat všechno pro to, aby se zase našla rovnováha mezi čtenářem
a básníkem. Vás, čtenáře, necháváme nahlédnout oním zapojením do Stříbrné buly více
pod pokličku veršotepectví; čím pestřejší tvorbu přečtete, tím se vám otevře větší obzor
předloženého umění (v tomto sedmém ročníku na str. 28 až 78). Vás, básníky, na oplátku
zkoušíme přivést k zamyšlení nad vlastní tvorbou samotnými výsledky soutěže - hlasováním veřejnosti (str. 19 až 23). Mnoho let potrvá cesta k oboustrannému porozumění
obou skupin. Možná že až navěky, když si nebudete vzájemně naslouchat.
Největší zlo už je pojmenováno: BRUTHANS
Ač utekla řada let, stejně mnoho lidí doposud nepochopilo, proč toto dílo vzniklo a že
soutěž je pouhé prostřednictví k naplnění daného záměru. To, co veřejnost vybírá za
vítězné básně, je obraz skutečnosti (str. 16 a 17). Nejen odborníci, ale ani básníci se
čtenářem v posledních desetiletích vůbec nemluví. Když jim jejich dílo čtenáři nevyberou,
tak je označí za hlupáky se slovy, že JEHO básním nerozumějí. Opravdu duchaplný
názor. Zamyslet se nad tím, proč takové básně vyhrávají Stříbrnou bulu, to už básníky
nenapadne – brání jim v tom ješitnost a marnivost. Dost podobně jsou na tom někteří
odborníci, též jim dělá potíž zamyslet se nad výsledky v našem díle.
Obě skupiny se shodují v jediném: Největším zlem je Vzdorospolek a potažmo Bruthans, poněvadž prý nemá právo dávat prostor veřejnosti, jejíž názor je tak MYLNÝ.
Dokud se novodobí vypracovaní básníci nezačnou bavit se čtenáři, bude pro současnou
9
veřejnost výraz „báseň“ stále odporné a odpudivé slovo a číst ji nebudou. Stříbrná bula se
plahočí stále na začátku, dokonce i bez podpory úřadů. Je proto otázkou, zda vůbec má
smysl ji udržovat při životě, přesněji živoření, když vlastně o ni téměř nikdo nestojí.
Potíže s dodáváním kutnohorské věcné ceny pro třetí místo
Místostarosta Kutné Hory Bohumil Dvořák mi pouze ústy vzkázal odpověď na písemnou žádost z 28. prosince 2005 našeho sdružení o příspěvek 14.880,– Kč na zaplacení tisku druhé sbírky (2005): Sice proti mé vůli, přesto jsme se dohodli na proběhnuvším zasedání, že vám nedáme nic, protože potom byste po úřadu chtěli stejný
příspěvek každoročně. Co k takové odpovědi dodat? Písemné vyjádření pro jistotu
vůbec neposlali.
K čemu si tam takové úředníky z našich daní vlastně platíme? Aby měli třinácté, čtrnácté a bůhvíkolikáté platy, příspěvky na ošatné, stravné, dopravné, bytné, ozdravné
pobyty, vybavení úřadoven apod.?
Pátá chyba – Českým úředníkům nelze věřit všeobecně. Pana Dvořáka jsem osobně
znal z dřívějška, patří k těm slušným. Sám nemůže zmoci pletichaření s rozpočty a už
dávno raději přešel do soukroma. To, že zapomněl poslat na druhé slavnostní vyhlášení
ve Vlašském dvoře stříbrný groš pro Jana Těsnohlídka z Křížové u Žďáru nad Sázavou,
básníka umístivšího se na třetím místě, na něj ještě nevrhá temný stín. Měl původně
osobně tuto cenu předat, ale pro mnoho nečekaných starostí mi ani nestihl předem sdělit
svou nepřítomnost, jinak bych groš zajistil. Potom přišel smutný okamžik - při vyhlašování
vítězů jsem měl prázdné ruce. Za vlastní peníze (250,- Kč) jsem později ten groš zakoupil
a dodatečně ho předal, bohužel, až o rok později. Moc se za to omlouvám, ceny je nutné
mít předem pohromadě.
Dějiny se opakují
Pro třetí ročník jsem dva měsíce předem vyjednával zajištění groše pro třetí místo
s dalším kutnohorským místostarostou Václavem Vančurou. Nádavkem přislíbil na druhý
den (v sobotu) přihlášeným básníkům zdarma vstup do všech památek – vskutku lákavá
nabídka pro podniknutí výpravy i z druhé strany České země. Domluvil jsem proto ve
vyhlédnutém hotelu Kréta s jeho majitelem panem Petrem Králem hromadnou slevu pro
zájemce. Pět minut před začátkem (ve 13.55) mi místostarosta do ruky vrazil tři papírové desky, v nichž byly jakési letáky a v každé jeden groš, se slovy, že nemá čas, ať to
předám sám. Navíc prý zajistil vstup zdarma jen do Vlašského dvora, kostelu sv. Jana
Nepomuckého a kaple Božího těla. Během třiceti vteřin odešel a od té doby jsem ho už
neviděl.
Patnáct lidí se rozhodlo zaplatit hotel, aby si proběhlo památky, protože jsem jim
to slíbil. Opravdu dokonalé. No nic, druhý den jsme šli podle mého plánu a postupně
přikvapili až k muzeu Hrádek. Srdce mi bušilo, když jsem u pokladny hlásil náš příchod
s myšlenkou, že to zaplatím z vlastní kapsy. Musel by mi ale někdo půjčit... Nakonec
se tam ukázali velice vstřícní lidé a po telefonickém hovoru s paní ředitelkou Světlanou
Hrabánkovou nám byl vstup umožněn bezplatně. K Hrádku patří i muzeum Kamenný
dům. Jen sv. Barbora - největší z perel Kutné Hory - zůstala námi nepokořena. Na ni
jsme se všichni moc těšili, ale pro pokročilý čas a hlavně moje nervové oslabení k ní
už nedošli.
Kam se podělo stříbro?
Teprve až po několika týdnech jsem se náhodou dozvěděl, jaké ty plíšky od místostarosty byly nepovedené napodobeniny stříbrných grošů za pětikorunu každému k mání, nehodné slibu a dohodě. Asi mi bylo osudem i napodruhé koupit za vlastní peníze
skutečný stříbrný groš pro Janu Dvořáčkovou z Příbrami, básnířku na třetím místě ve
třetím ročníku. Tentokrát se dodatečné předání podařilo ještě oddálit. Proběhlo až na
vyhlášení Cen Karla Čapka v Plzni 23. srpna 2008, ale jen neúředně v malém kruhu. Pů-
10
vodní záměr požádat pořádající „Čapkaře“ o veřejný výstup mi zhatil můj pozdní příchod
těsně před začátkem samotného závěrečného dějství kolem 21. hodiny (bloudil jsem po
Plzni tramvajemi asi tři čtvrtě hodiny). Básnířka Jana tam byla jako porotkyně, vědecko-fantastická slovesnost je jejím hlavním oborem.
Co vše ještě musí člověk podstoupit?
Proč jsem nepředal groš na jarním vyhlášení čtvrtého ročníku Stříbrné buly v Přelouči? Aby všech potíží nebylo málo, v den „D“ 26. dubna 2008 jsem ten groš zapomněl
doma v Lovčicích na Čáslavsku. Ten den jsem toho zapomněl při slavnostním vyhlášení
více. V pěti dnech zpátky jsem nespal celé tři noci a ty zbylé dvě jen půlku, abych stihl
připravit vše, co jsem slíbil. Nakonec jsem v tom zůstal sám, další dva skalní členové
Vzdorospolku měli jiné starosti. Zákonitě se na mně podepsala únava. Též nepochopitelné zprávy od soutěžících v posledních dnech a hodinách před vyhlášením mi ubraly
i ten zbytek sil.
Šestá chyba – Napříště už nebudu něco za někoho slibovat. Obejdu si ředitele či majitele památek osobně a domluvím se přímo. Dobře mi tak. S paní Hrabánkovou jsem
se později sešel, vše jí vysvětlil a omluvil se za zmatky. Leč ono obcházení zabírá čas,
kterého se mi nedostává. V podstatě jsem na to sám a není v mých silách, snad ani
v silách jednoho člověka, obstarat všechny ty úkony. Nesmírně mě mrzí samotný průběh
slavnosti, zcela jsem selhal tehdy stejně jako při předchozích a také při následujících.
Moc bych si přál, aby alespoň jeden jediný človíček se našel a ten jeden jediný
den v roce byl schopen zabezpečit po všech stránkách. Na každý pád moje maličkost nezvládne obsáhnout tento důležitý den v patřičném rozsahu. Nemám sílu a
pochopitelně ani zkušenosti. Předpokládal jsem pomoc z místních úřadů, jakožto
domácích a znalých. Doposud nepřišla a zřejmě nikdy nepřijde, když o to žádá a
prosí obyčejný dělník.
Ovšem přicházejí i příjemné události. Slovo dalo slovo a opět po třech letech jsme letos
25. dubna podnikli výpravu po památkách v Kutné Hoře s laskavou pomocí paní Hrabánkové (str. 25). Též vítězka čtvrtého a šestého ročníku v rovině veřejné Věra Vejnarová
nabídla zprostředkování levného ubytování v Čáslavi pro přenocování přišedších básníků, abychom nemuseli dávat tolik peněz za hotel. Úředníci si snad představují, že jsme
milionáři a můžeme si dovolit jakékoliv částky za přespání v hotelu. V jiných městech
zajišťují pro účastníky daných klání pod jejich záštitou ubytování přijatelné pro okruhy
mimo horních deset tisíc...
Zaslouží si básně více než přednes do velké zdi?
Přeloučští představitelé kromě přijatelného nocležného pro nás nepřichystali za ty tři
roky ani nic doprovodného, i když při domlouvání našeho přestěhování do jejich města to
ujednáno bylo. Ano, poskytli nám sobotu, daleko schůdnější den pro všechny účastníky,
než byl pracovní pátek v Kutné Hoře, a v daleko větším prostoru. Tím to ale skončilo,
poněvadž v divadelním sále Občanské záložny jsme vystupovali sami pro sebe a přednášeli vítězné básně jen do zdi, pravda, do velké zdi. Copak mohu ze svého postavení
zaplnit hlediště v Přelouči, kde téměř nikoho neznám? (Bylo rozumnější 6. ročník ukončit
přednesem básní do malé, zato útulnější zdi v galerii U Kotýnků naproti Záložně - str.
20) Slavnostní vyhlašování soutěže „O českou báseň roku“ by mělo též zaznít alespoň
v rozhlase, případně v televizi; přinejmenším si to zaslouží vítězní básníci.
Nemám žádné známé, kteří by tohle obstarali. Myslel jsem, že Přelouč toto zajistí,
neb zkušeností z pořádání Cen Františka Filipovského mají dost. I proto jsem je tenkrát
oslovil. Přes projevy čelních představitelů v loňské šesté ročence o přínosu naší činnosti
do jejich města neučinili pro to jediný krok. Zeptal jsem se pana místostarosty Ivana Moravce, zdali by si alespoň objednali pro potřeby města jedno sto ročenek za cenu tisku
(tehdy kolem 3.000,- Kč), když v ní je o Přelouči tolik psáno.
11
Také nenašli v pokladně ani korunu jako v nedaleké Kutné Hoře, prý jim právě dala výpověď hospodářka či co, a oni nemohou hýbat s penězi. Inu, alespoň jsem jim věnoval za
soukromé peníze pár sbírek k nahlédnutí, jakmile byly v tiskárně vyzvednuty. Tehdy jsem
ještě přijal 10.000,- Kč od soukromé osoby v domnění jejich využití. Rok se sešel s rokem
a jen kvůli vyššímu nákladu sedmé ročenky - bez známek pomoci básníků i úřadů - jsem
musel vše přehodnotit a nakonec tyto jediné nám opětovně nabízené peníze odmítl.
Sedmá chyba – Jméno Bruthans je skutečně prokletím pro celé dílo. Není bráno vážně. Za prvé se Stříbrné buly ujal jako zcela nezkušený a neznalý člověk a za druhé jeho
osobní projev či vyjadřování není doprovázeno tak nutným kouzlem osobnosti (z řečtiny
charisma). Na druhou stranu touto vlastností oplýval Hitler a strhl lidstvo do krvavého a
nesmiřitelného boje. V mém soukromém životě jsem za své vystupování rád, nikoho totiž
nepodněcuji ať chtěně, či nechtěně k ubližování ostatním.
Soutěž O českou báseň roku by si však zasloužila někoho oduševnělejšího, komu se
slíbené slovo prostě dodrží a kdo se vyzná v ruchu veřejnosti. Haló, budete to třeba vy?
Stačila by i dílčí pomoc. Na jednoho je toho v daném záběru přespříliš a trpí tím všichni.
Ješitnost nás poráží na hlavu
Dále připomenu velmi palčivou záležitost, týká se ješitnosti. Ta zatím poráží Stříbrnou
bulu na celé čáře v obou skupinách. Ti docela vypracovaní básníci se na pár měsíců nezřeknou jména pod svou tvorbou a nepřenesou přes srdce stokorunové podílnictví na vydávání
ročenek; ti docela nevypracovaní jsou schopni trvat i na pravopisné chybě, aby sami sebe
neshodili z neznalosti češtiny – s odůvodněním: „No to byl přece záměr s tou chybou!“
Tito „nevypracovaní“ zcela nehledí na čtenářovo oko. Vidí vše jen ze svého pohledu
a nejsou schopni si uvědomit svou nejedinečnost; a přitom jich jsou spousty. Především
se to týká skladby slov. Nejčastěji používají výrazivo: tvých, mých, tvá, má, svého, tvého
tebe-nebe-sebe, láska-vráska-páska apod. Tato slova se tak často vyskytují, že když je
potom čtenář má nacházet ob báseň ve sbírce, tak po několika stránkách ji zaklapne a
navždy odloží. Má pak cenu takovou sbírku vydávat, když je v zárodku odsouzena k věčnému odložení? I k předem daným pravidlům se později někteří jednotlivci z obou skupin
stavějí ostýchavě. Přitom jde pouze o zajištění rovnosti všech básní a rovnosti všech
básníků. Chtě nechtě, pravidla se musí dodržet; ač jsou většinou na obtíž nám, pořadatelům. Prosím, pomůžete nám tu protivnou ješitnost porazit? Ten osamocený Bruthans
k tomu nemá a ani nemůže mít dostatek sil. Jinak bude daleko rozumnější Stříbrnou bulu
zrušit; nač lpět na jejím živoření.
Složitá pravda, jednoduchá lež
Panuje zde také zcela zavádějící věta: Bruthansova (a) soutěž (b) je (c) složitá (d).
V této jednoduché krátké větě se zobrazuje hned několik nepravd.
a) Není Bruthansova – jsem pouhým zatímním správcem něčeho, co vyplynulo ze
soudobých poměrů mezi čtenáři a básníky.
b) Není to v první řadě soutěž – hlavní myšlenkou je navázání spojení básníka se
čtenářem. Ano, v druhé řadě je k tomu využita všeobecná a veřejná soutěž. Básnictví se
přiblíží veřejnosti jen tehdy, pokud jí dáme možnost se k veršům vyjádřit.
d) Jelikož je veřejná, nese s sebou několik daných pravidel, jejichž nedodržováním by
pozbyla smyslu (str. 6). I ona pravidla musí být sama o sobě, poněvadž vyplynula ze „hry“;
ba co více, stále vyplývají. Kromě toho musí být zcela rovná ke všem, což v této společnosti
je neznámá věc. Vůbec nejsou výmyslem Vzdorospolku, případně toho Bruthanse. Kdyby
soutěž nebyla veřejná, většinu pravidel bychom neupotřebili a vše by bylo jednodušší. Stříbrná bula však vznikla pro veřejnost, jen a jen pro ni, pro nikoho jiného. Zkrátka lidé raději
uvěří jednoduché lži, o složitější pravdě nechtějí a nemají čas přemýšlet.
c) Snad jen slůvko „je“ lze uznat vhodným, ač pravdivější je „pokouší se být“. Jak sami
uznáte, tohle už nenapraví neznale přiřknutý a celkově zavádějící obrázek Stříbrné buly.
12
Jaké kroky by přivedly Bulu od živoření k životu
Zatím jsem tento boj mezi oběma skupinami, které mi přijdou jako drtící kameny, nevzdal, to byste nečetli tyto řádky. Ale už opravdu nemám sílu. S vědomím nedostačujícího
pokroku a rozvoje Stříbrné buly se mi do osmé ročenky Pár střípků 2011 vůbec nechce,
pokud nepřijde pomoc:
od spolupořádajícího města – může to být jakékoliv město, v přestěhování nevidím žádnou překážku – zodpovědným zajištěním základních věcí: náležitý prostor
k slavnostnímu vyhlášení, obdarování vítězů, drobné pohoštění, doprovodná náplň pro
básníky ze všech koutů České země, přijatelné ubytovaní na jednu noc, peněžní pokrytí
prvotních úkonů ze svých grantů – např. poštovné, část nákladu ročenky, odměnu pro
odborníky v březnovém předkole – nejsou to miliony, ani statisíce korun;
od básníků včasným přihlášením své vypracovanější tvorby (odloženou raději
nechte odloženou, rádoby přebásněné vzkazy svým blízkým nechť raději zůstanou vzkazy). Leč drtivá většina musí svá dílka stůj co stůj vyvěsit na „síti“ či poslat do
dalších tiskovin, čímž nám znemožňuje takové básně přijmout. Případné zveřejnění, a
tedy známost jakýchkoliv veršů z jiných míst, by narušilo rovnost vůči ostatní tvorbě a
nezaručilo stejnou startovní čáru;
od čtenářů včasným odevzdáním hlasu a ohlasu (lze zcela zdarma přes „síť) jakmile se ročenka odloží, už se k ní těžko navrací;
od někoho, kdo je ochoten bez vidiny zbohatnutí obětovat trochu ze svého života
pro tu naši českou básnickou tvorbu. Při rozdělení si devíti úkolů mezi devět osob
si je každý dokáže lehce uhlídat, pokud se bude zcela a jen soustředit na:
I.)
jednání s odborníky, potažmo se společnostmi, jež je jmenují, a zajistí k nim
i náhradníky, kdyby se stalo něco nepředpokládaného;
II.)
vedení podvojného účetnictví;
III.)
rozšiřování hlasovacích lístků po veřejnosti a jejich sbírání a zapisování;
IV.)
příprava samotného slavnostního vyhlašování a zajištění ubytování, což je
jednou za rok na jednu noc;
V.)
jednání se sponzory, zajištění věcných dárků pro vítěze
VI.)
fotografování pro ročenku též jen jednou ročně – a sestavení letáků a upoutávek
VII.) jednání s knihkupci o prodeji ročenek
VIII.) vyjednávání grantů
IX.) zajištění maleb či kreseb do ročenky – časově velmi omezeno na pár týdnů
před jejím vytištěním, proto k tomu ještě za sedm let Buly nedošlo.
Možná se ptáte, co zbude na mně. Čili připravení a vytištění diplomů, zajištění štítků
s vyrytím jmen hlavních vítězů pro putovní ceny, sestavit a vydat ročenku, připravit na
každý rok náležité tiskopisy, spravovat naše el. Vzdorostránky, zapisovat všechny přihlášky, vyřizovat veškerou poštu.
Přesto jsem s to pro dobro věci ustoupit zcela do pozadí, abych neustálými chybami
nekazil hledání správného směru české básnické tvorby ke čtenářům. Mějte ale na paměti zásadní věc: nebudete to dělat pro nás, ale pro sebe, pro českou básnickou
tvorbu.
Budu se těšit, Jiří Bruthans, jednatel Vzdorospolku
1.
2.
3.
4.
POZNÁMKA: Veškeré podrobnosti o naší činnosti naleznete na konečně vloni v říjnu
oživených Vzdorostránkách: http://vzdorospolek.wz.cz. I u nich jsem udělal velkou chybu
– nedal už dříve své soukromé peníze do jejich včasného oživení. Kolikátou už? Ve výčtu
chyb by se dalo pokračovat donekonečna, to je po bitvě velmi snadné. Daleko prospěšnější ale je před či při bitvě přiložit ruku k dílu.
13
Ohlasy nepostoupivších básníků na Střípky 2009
◘ Z vyhodnocení soutěže usuzuji, že poezie je v dnešní době zbytečně
ztrátová. Je bez pokroku. Není o ni zájem. Záleží na tom, kdo díla hodnotí,
což je často zdrojem dané problematiky. S výsledkem poroty nejsem spokojen. Nedivme se, že tuto Múzu mnoho lidí nečte. Pomoc lidem, záchrana památek, kvalita životního prostředí a reforma křesťanských církví stojí
u mě vždy na prvním místě (29. 4. 2009).
Václav Kovalčík, Náchod
◘ Básně píše současný člověk, proto dává současné
myšlenky, slovní zásobu a úroveň svého bytí. Není lehké vybírat nejpůsobivější básně, pořád je tam pohled
jednotlivce a pohled obecný. Ale musí tam být i srdíčko. Pořádat tento druh soutěže je nádherný, odvážný a
náročný počin. Jde o trpělivost a pořádný podíl otevřených a srdečných lidských duší. Za to vám všem patří
dík.
Libuše Matysíková, Němčice nad Hanou
◘ Nevím, zda má výtka patří básníkům či odborníkům, ale skladba
básní se mi zdá ve sbírce poněkud jednotvárná. Pod názvem „Pár
střípků“ jsem očekával rozmanitá sklíčka z nádherné barevné vitráže, ale nakonec jsem nametl jen kupičku střepů z jedné čiré okenní
tabule.
Jiří Kosek, Řečany nad Labem
Ohlasy veřejnosti na Střípky 2009
• Kvalita ročenky stále stoupá, blahopřeji vám k pokroku vašeho
díla.
Lenka Havlíková, Police nad Metují
• Myslím, že je třeba psát poesii tak, aby byla srozumitelná a pochopitelná. Mnohdy snad ani básník neví, proč to či ono slovo nebo verš chtěl
vlastně použít. Třesky plesky, nerýmuje se to, nemá to vtip ani vyvrcholení. Nedivím se, že to lidé nemají zájem číst. Libor Macíček, Sezemice
• Je prima, že máte ročenky na „síti“, jsem na mateřské, každá koruna
dobrá a básně mám moc ráda. Takhle se k nim dostanu, možná že
i něco ze své sbírky pošlu, jen tak dál.
Jana Malá, Plzeň
• Prima, kvůli vašemu nápadu dát čtenářům k hodnocení básně jsme
dokonce teď na třídním srazu založili klub bývalých poetů 3b ročník
1977. Zdravíme, líbíte se, vaše básně můžeme číst, to jiné soutěže
neumožňují, povědomost o vás rozšíříme dál.
Věra Levá, Praha
• K vašemu sborníku jsem se dostal na třídním srazu od Jany Malé.
Vůbec jsme netušili, že něco takového je. Již na gymnasiu jsme měli
takovou skupinku „veršotepců“ a užili jsme si spoustu krásných chvil.
Díky, možná ještě najdu někde můj „sešítek“. Krištof Malý, Nymburk
14
• Díky, nad vašimi básněmi přes Janu Malou jsme si připomenuli
naše nezralé mládí a dost jsme se při hodnocení pobavili. Líbila se
nám většina dílek, nad některými jsme se pousmáli, některá nám připomenula naše prázdniny u dědečka a babičky a také naše pokusy
ze školy.
Jiří Sládek, Praha
Čtenář Jiří Sládek byl vylosován vítězkou Zlaté buly Janou Brnušákovou na letošní slavnosti a získal knižní dárek od knihkupectví
U Stříbrného groše. Blahopřejeme.
Vzdorospolek
• Básniček se mi líbí více, než mohu napsat. Děkuji.
Anna Vránová, Čáslav
• Básní se mi líbí více, je těžké vybrat tu nejlepší a nejhezčí.
Jaroslava Krumlová, Čáslav
• Sborník zajímavých básní, prosím o nový ročník 2010.
Hana Frantíková, Čáslav
• Líbí.
Drahomíra Kutinová, Čáslav
• Sbírka je vcelku dobrá, je schodištěm pro začátečníky, příležitostí pro
ty, co ještě nezkostnatěli a drží se nad vodou. Bedřich Pištora, Praha
Devadesátiletý pan Pištora poslal navíc koláž ze slov loňských Střípků:
Koláž
Chytrost má větší ruce, oči
dvoří se mi
na lesním rozcestí
snad mě nepřelstí
těžké větvě s bílou punčochou
Chtěl bych stoupat vzhůru
a mít jak ostříž zrak
a slyšet zvuk řezaných polen
krátkozraké chytrosti
!
• Sborník Pár střípků 2009 jsem si pročetl se zájmem. Je pěkně zpracován. Hodnocení je i pro mě náročné. Vybral jsem z 10 básní nakonec
dle mého názoru těch pět nejhezčích. Nezávidím odborníkům, úroveň
se zvyšuje.
Zdeněk Mirko Schlappl, Jihlava
• Je úžasné, že se najdou lidé, kteří chtějí něco udělat pro poesii a mladé básníky.
Alena Zábranská, Týniště nad Orlicí
• Líbí se mi tato možnost hlasování i sbírka.
Alena Žáčková, Praha
• Většina básní má úroveň, potěší. Pěkné!
Alena Adamová, Praha
POZNÁMKA: Vážení čtenáři, na vaše ohlasy je připraveno více stránek, tak se
nebojte sdělit nám své poznámky obzvláště v kritickém duchu. Více na str. 80.
15
Nejpůsobivější báseň roku 2009
– soutěžní skupina nad 30 let
Zadrž, podzime
Věra Vejnarová
Zachmuřená šedá nebesa
vítr koruny topolů sklání
na trávníku se listí vrší
a do rukou se vkrádá chlad
Jásavá zářivá červeň
topolů, javorů i psího vína
pomalu hnědne, uhasíná
je pozdní jeseň, révy čas
Přikrčená okna chaloupek
ještě pelargónie zdobí
ruměnec se mrazu nebojí
jak bláhový a troufalý
Tak zadrž ještě, podzime,
ten kvapný výšlap do mrazu
Tak zadrž tu zimu na chvilku
jablíčkem zralým a voňavým
16
Nejpůsobivější báseň roku 2009
– soutěžní skupina do 30 let
Strom
Iva Horáková
Pohleď na strom, jenž k obloze se vzpíná
Pohleď na jeho větve, jimiž svět objímá
Pohleď na jeho listy, jež hrdě ve větru vlají
Pohleď na ty děti, které si v jeho stínu hrají
Pohleď na strom a v očích měj něhu
Jen si ho představ – oděný ve sněhu
Pohleď na ty barvy, kterými se chlubí,
a ucítíš, jak smutky v lidské duši hubí
Pohleď na strom a náladu ti hned zvedne
To, co se zdálo černé, pomalu šedne
Pohleď na strom – pak obejmi jeho dřevo pevné
stůj tiše a slavík ti na ruku sedne
Pohleď na strom a ve stínu jeho koruny si lehni
Přemýšlej o životě a ani se nehni
Pohleď na strom a čas se zastaví
Pohleď na strom a minulost se napraví
Pohleď na strom a najdeš Života smysl
Pohleď na strom a už ti nic negativně neovlivní mysl
Pohleď na strom, jak tu pevný a vysoký až k nebi vyrůstá
Pohleď na strom a uvidíš sebe – vytrvalého člověka
17
Odborníky nejlépe hodnocená báseň
roku 2009
Svítání
Jana Brnušáková
Kočičí stopou potichu se plíží
klíčovou dírkou protáhl se sen
na okenní římse – ráno na refýži
zachvěním křídel čeká na povel
Kapička rosy projde ouškem ze skla
introit barev dům změní v chrám
pod stínem noci křížová je cesta
ze tmy svítá pozlacený rám
Cosi vzhůru stoupá ze dna slitování
jiskrou světla požár dne se vzňal
za šedivou zdí se stará vrba sklání
ptačí flétnou zkouší madrigal
Odborníky nejlépe hodnocená báseň
roku 2008
Svítání
Petr Petříček
Noc je halenka
přehozená
přes půvaby krajiny
Jaký striptýz každé ráno!
18
Seznam básníků předešlého roku 2009
– skupina soutěžících nad 30 let
Marcela Veselá z Týnce nad Labem
57 – Člověk člověku 1 hlas (2,5)
(Pod jménem a místem bydliště básníka uvádíme jeho díla
podle čísla řazení v předchozí ročence. Za názvem jsou údaje
o počtu hlasů od 42 zapojených čtenářů a v závorce průměrná
známka od sedmi odborníků z loňského březnového předkola.)
Hana Polatová z Chrástu u Plzně
01 – /Ne/schopnost sebekritiky 3 hlasy
(2,143 / 3. místo)
04 – Štěstí 7 hlasů / 3. místo (2,5)
60 – Zastávka času 1 hlas (2,429)
77 – Boží víra 3 hlasy (2,286)
Petra Zelená z Prahy
78 – Závidím? 2 hlasy (2,286)
(Již od prvního ročníku s námi Petra Zelená spolupracuje nad
rámec soutěžícího básníka. Podniká v oblasti kosmetiky a se
vším, co s tím souvisí. Takže z této oblasti vždy připraví zajímavé věcné ceny pro umístivší se básníky. Velké díky!)
Ludmila Langrová z Prahy
63 – Ach! 2 hlasy (2,714)
72 – Letní slunce 1 hlas (2,714)
Markéta Kácovská z Kolína
13 – Šumava 4 hlasy (2,5)
32 – Od Olomouce 0 hlasů (2,286)
51 – Půl samoty 1 hlas (2,714)
81 – Staré Labe 2 hlasy (2,429)
19
– skupina soutěžících nad 30 let
Věra Vejnarová z Čáslavi
59 – Zadrž, podzime 12 hlasů / 1. místo
(2,571)
Jana Brnušáková z Hostomic pod Brdy
20 – Svítání 2 hlasy (1,857 / 1. místo)
41 – Slova 2 hlasy (2,714)
54 – Noty 1 hlas (2)
71 – Vzpomínka 0 hlasů (2,643)
Věra Vaďurová z Prahy
15 – Podzimní okouzlení 10 hlasů / 2. místo
(2,643)
58 – Zima 4 hlasy (2,643)
Čtyřicítka lidí byla přítomna vyhlášení loňských výsledků Stříbrné a Zlaté buly, které proběhlo v soboru 24. dubna 2010 v galerii a vínotéce U Kotýnků v Přelouči
20
– skupina soutěžících nad 30 let
Petr Petříček z Hořovic
12 – Sklářům 1 hlas (2,214)
21 – Váhavost 0 hlasů (2,214)
40 – Noční koncert 1 hlas (2,429)
55 – Kouzlo času 3 hlasy (2,143 / 2. místo)
53 – Až 1 hlas (2,286), 30 – Kly ženy 0 hlasů (2,643):
Alice Rousová / Brno
87 – Ranní let 2 hlasy (2,643): Bohuslav Kopeček / Bučovice
25 – Podzim 1 hlas (2,643): Bohuslava Kolmanová / Jihlava
03 – Vítr z Olympu 2 hlasy (2,786), 66 – Krb 1 hlas (2,786):
Eva Pilátová / Plzeň
43 – Na známý motiv 1 hlas (2,786): František Růžička / Praha
18 – Bílý déšť 2 hlasy (2,286): Hana Kupčíková / Vysoká n/L.
46 – Řetězení 0 hlasů (2,571), 82 – Neb neleze belzebubu...
0 hlasů (2,571), 89 – Veršovánka 0 hlasů (2,286):
Hanele Martinez / Brno
35 – Jana a Jan 3 hlasy (2,643): Jiří Turek / Černovice
09 – Vysvědčení 2 hlasy (2,714), 50 – Horečka 0 hlasů
(2,571): Karel Holub / Jihlava
39 – Milování 3 hlasy (2,429), 70 – Povzdychnutí 2 hlasy
(2,714): Marta Urbanová / Chotěboř
88 – Já 0 hlasů (2,357): Monika Turková / Praha
22 – Kresba 0 hlasů (2,714): Pavel Franc / Kutná Hora
48 – Javorové listy 7 hlasů (2,286), 64 – Pařezům 1 hlas
(2,286), 68 – Zpívající strom 0 hlasů (2,286):
Radomír Horák / Teplá u Toužimě
14 – Úklid 1 hlas (2,714), 86 – A potom zešílel 2 hlasy
(2,714): Václav Nejedlý / Ústí nad Labem
21
Seznam básníků předešlého roku 2009
– skupina soutěžících do 30 let
Hana Straková z Velimi
34 – Léta skal 2 hlasy (2,857)
45 – Mráz 1 hlas (2,5)
47 – Z nadace 0 hlasů (2,857)
Milan Sochora z Petrkova u Havl. Brodu
10 – Myšlenka 2 hlasy (2,857)
(Jediným básníkem, jehož verše došly otištění ve všech předchozích šesti ročenkách, je právě Milan Sochora. Nikdo jiný se mu
zatím ani zdaleka nepřiblížil. Blahopřejeme a zároveň vyslovujeme M. Sochorovi čestné uznání za přínos českému básnictví!)
Petr Doležal z Jihlavy
05 – Mrazivá svatba na hradě Zubštejně
1 hlas (3,143)
Iva Horáková z Pardubic
36 – Strom 12 hlasů /1. místo (2,857)
Marie Samková z Peček
38 – Fantom 1 hlas (2,929)
22
– skupina soutěžících do 30 let
Marek Řezanka z Prahy
37 – Lucerna zimy 1 hlas (2,571)
69 – Noční pláč 3 hlasy (2,143 / 4. místo)
Marek Řezanka se nemohl slavnosti zúčastnit. Pracovní povinnosti ho poslaly do zahraničí, takže ocenění za něj převzala jeho
kamarádka Eliška Martínková. Jelikož se právě ona narychlo
ujala fotografování přítomných účastníků, za což jí moc děkujeme,
sama sebe zachytit nemohla. Použil se tedy náš archivní snímek.
Jiří Solnický z Opavy
08 – Chtěl bych letět 5 hlasů (2,714)
16 – Srdcebol 7 hlasů (2,857)
56 – Oranžová 1 hlas (2,857): Alena Kopečková / Bučovice
19 – Křehká romantika 5 hlasů (2,857): Andrea Dosoudilová
/ Klatovy
02 – Slepá 2 hlasy (2,429), 23 – Trojpísmenná 1 hlas (2,571),
29 – K úplňku 1 hlas (2,643): Dráža Holmanová / Smiřice
(Hradec Králové)
24 – Melodie cest 5 hlasů (2,857): Eva Kadlecová / Plzeň
85 – Hvězdy 8 hlasů (2,857): Hana Kaprová / Velké Popovice
27 – Vysvětlení 1 hlas (2,571), 80 – Stesk v akvarelu 3 hlasy
(2,143): Irena Součková / Český Těšín
52 – Sklep 0 hlasů (2,5), 84 – Večer 0 hlasů (2,714): Jan Zbořil
/ Praha
33 – U okna stála jsem 1 hlas (2,714), 76 – Samota 1 hlas
(2,857): Jana Menšíková / Podivín
26 – Co ještě zbývá 1 hlas (2,571), 31 – O doteku ticha
1 hlas (2,714), 83 – Tak trochu kostrbatě 0 hlasů (2,5):
Kateřina Vaněčková / Uherský Brod
67 – Návrat 2 hlasy (2,857): Lenka Živná / Praha
74 – Pod spánky 0 hlasů (2,643): Lucie Faulerová / Pardubice
44 – Naděje 4 hlasy (2,357), 79 – Jarní 9 hlasů (2,786): Lucie
Chudobová / Kutná Hora
(pokračování na další stránce)
23
(dokončení z předchozí stránky)
– skupina soutěžících do 30 let
42 – Rovnice 2 hlasy (2,857): Lenka Kubová / Neratovice-Křenek
07 – Dychtivá 0 hlasů (2,429), 61 – Bolavá 0 hlasů (2,929),
65 – Nevinná 1 hlas (2,571): Markéta Forró / Brno
49 – Jak bílé všechno bylo 0 hlasů (2,571), 62 – Stavitelka
kostí 0 hlasů (2,929), 73 – Losí srdce 3 hlasy (2,714):
Markéta Hořínová / Praha
75 – O jednu hvězdu více 3 hlasy (2,929): Michael Grúz / Vlašim
11 – Díky ti, příteli 4 hlasy (2,929): Petra Kobzová
/ Hradec Králové
06 – Změny 1 hlas (2,857): Robert Hladil / Praha
28 – Haiku čaje 0 hlasů (2,286): Tereza Maliková / Olomouc
17 – Melancholie 5 hlasů (2,929): Zuzana Pečínková
/ Mladá Boleslav
Ze závěrečného dějství 6. ročníku v Přelouči
Za město Přelouč předal vítězům třetích míst
dárkové balíčky místostarosta Ivan Moravec
(vpravo), což zároveň představovalo pomyslnou tečku za naším tříletým neslavným výstupem do velké zdi Občanské záložny.
Dárkový stoleček vypadá na první pohled
chudě, ale ve skutečnosti je ještě chudší.
Jak by ne bez koruny podpory...
Zato básnířka Hana Hadincová z M. Boleslavi
se k nám neotočila zády a pravidelně jako čestný
host přednesem své tvorby zpestřuje slavnost.
24
Poslavnostní kulturní vyžití nastalo ještě téhož večera
v Čáslavi
Snad ani nikde jinde by člověk nemohl nabrat dech po
tom vyčerpávajícím odpoledni, než na příjemné zahrádce opětovné vítězky v rovině veřejné Věry Vejnarové a
jejího manžela Lubomíra Vejnara. Poté jsme mj. obhlédli
místní synagogu v pseudomaurském slohu.
a v neděli v Kutné Hoře
V sídle našeho stálého sponzora – knihkupectví U Stříbrného groše – jen pro nás připravili
na druhý den dva zajímavé výklady tamních dějin výtvarnice Stříbrné i Zlaté buly paní Jitka
Jelínková (vpravo nahoře) a průvodce muzea Hrádek pan Stanislav Vidlák (vlevo dole).
Výprava byla ukončena v kostnici, kde jsme si zblízka prohlédli naše vyhlídky do budoucna.
25
Kdo se podílel na výběru básní 7. ročníku 2010
Každý člověk může do jednoho ročníku soutěže O českou báseň roku přihlásit až čtyři doposud nikde nezveřejněná díla. Jaká
přihlásí, to záleží jen a jen na něm. Času k tomu má za ten rok
dost. Je ale nutno počítat s tím nejdůležitějším, což je překonání
odborného březnového předkola. V něm tzv. výběrčí – odborné osoby jmenované různými společnostmi či úřady – oznámkují
veškerou řádně přihlášenou tvorbu jako ve škole (od jedničky do
pětky) a dle tohoto hodnocení se sestaví sbírka.
My – Vzdorospolek – jsme pouhými prostředníky mezi básníky
a výběrčími. Naprosto stejné prostřednictví vytváříme mezi básníky
a čtenáři. Výběrčí se navzájem neznají, pracují naprosto nezávisle
a samostatně. Soutěžní tvorbu od nás pochopitelně dostávají beze
jmen básníků. Za svůj úkol považujeme vytvořit takové podmínky, aby výběrčí nemohli být nikterak při hodnocení ovlivněni a aby
soutěžící na ně působili jen prostřednictvím své tvorby; na výběru
příspěvků do ročenky nemáme žádný podíl. V naprosto stejném duchu je postavena ročenka pro hlasování veřejnosti.
Do předkola 7. ročníku 2010 vždy zasáhl jeden odborník pro
vyhodnocení 285 řádně přihlášených dílek od 83 tvůrců za:
– Východočeské středisko Obce spisovatelů
– Unie českých spisovatelů
– literární servery LiTerra a Písmák
– Městský úřad kultury a školství Kutná Hora
– Literární noviny
Též nositelé Stříbrné buly získávají svůj podíl na složení nových ročenek. Ale podle našich pravidel musí toto potvrdit úspěšným překonáním následujícího březnového předkola, což je kamenem úrazu. Budeme se muset obrátit na nositele Zlaté buly.
Základní kameny soutěže O českou báseň roku stanoví
počet příspěvků ve sborníku na 50 až 100. S ohledem na tento
počet a na základě vyhodnocení výběrčích jsme zařadili na následující stránky 70 střípků od 42 básníků.
Opakujeme z minulých let: co člověk, to názor. K otištění by
pravděpodobně nebyly vybrány tytéž básně, kdyby hodnotili jiní
odborníci.
26
Dále následují soutěžní básně
7. ročníku 2010
Vzdoroznak
27
Beskydská laťka
01
Blanka Vlašičová, okatá kráska z Chorvatska
se rozbíhá a odráží
laťka ve výšce dvěstě jeden centimetr zůstává na stojanech
a hala jásá a hřmí
Ty běžíš rychle nakoupit
oběd pro čtyři není za pět minut
Maso ze supermarketu nějak divně páchne
Ríša má prázdniny; je u tebe
v italském manželství mladší dcery
v těch stálých výkřicích a mlácení dveřmi
šoupne synka k tobě a ono je mu tady nejlépe
Zahlcuje počítač střílečkami a rachotem v rytmu
Mezitím Pavlíček roztahá hračky po celém dvoupokojáku
A stará mamka při hodinové péči,
která už má paměť jak noty na buben,
ti celý den vyčítá,
žes jí dala píchavé prostěradlo, mrcho
A ona se vůbec nevyspala
Píšeš mi, že starší dcera je bez práce,
a jestli o něčem nevím
Brnkám na známé a bývalé známé, třeba někdo poradí
Maně tě napadá,
že ledopád v Habartově musí být v těchto mrazech nádherný
Ríšu donutit k psaní úlohy
babi, já v pondělí do školy nepůjdu
s Pavlíčkem bobovat
s kým se radovat?
A honem uklidit, vysát, udělat večeři
28
Blanka Vlašičová zvedá vítězně pohár nad hlavu
Vypínáš naštvaně televizor,
neboť tobě nikdo netleská
nikdo neděkuje
a nikdo tě nepochválí
A navíc se nenašla ani chvilka,
aby sis přišla
pro jedno pohlazení
Vesnička
02
Vesničko, tiše soustředěná
jsi kolem kostelní věže
zeď ke zdi, střecha na střechu
se tulí
Dávám ti všechna krásná jména
Květinov, Potočná, Trojdomí
na modrém obzoru Pálava
jak pod kopulí
29
Světlušky
03
Východy slunce nad řekou
vítají prostě nový den
porostlé břehy mladých vrb
sklánějí proutky před vánkem
Půlnoční světlušky pokladů
v odlescích záře hvězd
tajemná kouzla zákoutí
v měsíčním svitu cest
Závoje tkané z babích lét
ulpívajících na tvářích
jak krajky čerstvě vyprané
na maminčiných polštářích
Hedvábná stuha na nebi
s pestrými barvy spektra
dešťové kapky průzračné,
jak reálné a přec jen sen
Let vlaštovčí i pohyb brouka
lze trefně nazvat zázrakem
pro nevidomé slepé oči
trávící život v temnotě
Východy slunce jasného rána,
jež nikdy neuvidí,
co z vůní, zvuků, vyprávění
vytuší oči světlušky
30
Jsi s námi
04
Opět jsi tu
V té paní, co přešla ulici
ne, nepodobá se ti
Jen snad, ty bílé vlasy
a ta hůl, se kterou tak křehce působila
Ta křehkost, ano, ta křehkost
roztočila nervy do zabolení srdce
Zase jsi tu
V rodné sestře,
která tě také stále hledá
u stolu při snídani, ve věcech
ve vzpomínkách
V ní, tak zranitelné
se odrážíš jak v zrcadle onoho světa
Stále jsi tu
V nutnosti pocitu
dotknout se staré ruky
pomoci slovem, skutkem
Jsi s námi ve vzpomínkách dennodennosti
jsi výčitkou, zkušeností, darem lásky
Jsi s námi, i když bolíš
31
Lolita Humbertovi
05
Opojné víno horkost nedočkavých rtů chladí
otevřená zahrada vydává půvab nezralého mládí
Rozpačitý úsměv nás v první něžné chvíli sblíží
hru nebezpečnou rozehrává, hru, jež má ublížit
Moment, který lidský život jednou provždy změní,
každým dnem pak pokoušíš se bránit osamění
Tak šťastný, když jsi se mnou, tak smutný, když mě ztrácíš
tak zmatený, když večer se za ženou vracíš
Na večírku se bavíš, všemi přijímán jako král,
však vidíš mě tančit s jiným a náhle máš v očích žal
Pohledný úspěšný profesor, každá žena tě touží znát
po boku mé matky, již musíš navždy milovat
V noci ke mně přicházíš, abys mi kousek něhy dal,
když trápím se pro člověka, kterého stín mi vzal
skláníš se ke mně a já vím, že žiji ve špatné době
Příliš vyspělá k ostatním, avšak příliš mladá k tobě
Je to láska, co lidský život jednou provždy změní
každým dnem pak oddaluješ naše rozloučení
Vím, Humberte, že měl jsi mě nade všechno rád
na chvíle v něžném náručí budu s bolestí vzpomínat
32
Tuto zimu
06
Tuto zimu
napadla strašná spousta sněhu
cesta do města je dlouhá
jako měsíc
I ve zprávách mluvili převážně o sněhu
a o soli,
skrz kterou se vracíš
celá chudá
zpátky domů
Praskliny ve zdi
07
Muselo být těžké
opustit listí
praskliny ve zdi
od rezavého hřebíku
vede vlákno
jak tuhne sádra
dýcháš nosem
dole prodávají slepice
kromě nás tam nikdo nebyl
ani lišky
a rorýsy
skořápky vajec
poházené
kolem stromů
a po zahradě
33
Zimní ráno
08
S huňatou čepicí
zavité do bílých šálů
zoufale čeká na rozbřesk
na ranní černou kávu
Zimní ráno,
kdy osleplá okna
svítí jen světlem lamp z ulice
Na okna píše mráz
kryptogramy
v ornamentech ztrácí se
Zimní ráno
bílou brodí se
Kapka z krápníku
na ledový zvonek zvoní
Probuď se!
Okna ještě světlem
lamp třpytí se,
však statečný ptáček
sýkorka
už čeká na římse
34
Když skončí láska...
09
Změní se život v uschlý list
urvaný listopadem stromu
v divokou vichřici s hukotem
vzdáleného hromu
v prázdný sud, v němž kysne zbytek vína
(když víno vypije se, tak na dně zbude špína)
ve vyhaslý oheň, pár jisker pod popelem
v mráz v srdci včera ještě vřelém
v posečenou louku, jež ztratila vůni
v ubohý oblázek omílaný v tůni
v prstýnek prasklý, poškrábaný rubín
a v marnost touhy volající z hlubin
v perličku malou zašlapanou v blátě
a v hořké slzy - patřící k té ztrátě
Svoji
10
Zatáhla jsem tě do svého
a teď se divím,
kde zůstal tvůj svět
Chtěla jsem vymýtit úšklebek
zmrzačila jsem úsměv
Zařizoval jsi teplo
a nevšiml si, že mrznu
Stanovili jsme pravidla
a najednou
nechce se nám
hrát
35
Lidová
11
Paběrkuji
klásky lásky
kdepak asi jsou?
Za devaterými horami
devaterými řekami
za vodou hlubokou
Paběrkuji
klásky lásky
tenké hlásky
dětské vlásky,
ať skučící smutky
ty tetky smrtky
mě za nimi odnesou
Další zouk* – večer
12
Na žebrech vějíře
dva černí jeřábi
rozřízli vzduch ztěžklý potem
Noc oděnou v hedvábí
vpustili vikýřem
a utajili pod proskleným stropem
nádech skořice
Výdech
chodidel ve stopách žhavého písku
daleké pláže
Že netančila jsem včera v Brazílii,
mi nikdo nedokáže
* zouk je brazilský tanec vycházející z lambády
36
Láska zakázaná
13
Jako temná noc s jasným dnem
jásavé slunce s bledým měsícem
spalující žár tepla, mrazu chlad
tak je nesmět a přesto mít rád
Ta dálka od tebe je jako lék
po kapkách přijde zapomnění
Připomínám si také mladý věk
a zakazuji si již i něžné snění
Nemohu bez tebe spát v nocích
do časného rána karty prší hrám
Proč lásky štěstí mi vše prohrají,
když lásku nechci, ani ji nemám?
Láska trhá mi tělo na dva kusy
ten jeden miluje, druhý se bojí
nesmím ho vyslyšet, slibuji si
Krutá něžná láska ti úklady strojí
Vydrž, vydrž, děvčátko,
v tom krutém lásky boji
37
Odezvy pěti smyslů
14
Ani zvuk, ani hlas, dětský pláč
a hrůzy křik
v celém světě není slyšet,
pokud někdo nenaslouchá
Krásu – opak ošklivosti
a ošklivost – sestru krásy
neocení, kdo se nedívá
Byť správně ztvárněná myšlenka
slovem zabije,
když ztratí se v překladu
na cestě k našim ústům
Když smísí se tisíc chutí,
vznikne směs, která nás nenasytí
Tak hladově hltáme dál
Prsty přejíždím po spící tváři
a odečítám teplo těla,
neboť z pohledu tikajících hodin
jsme všichni už dávno mrtví
38
Splynutí
15
Dal jsi mi růže
i přes pochyby ozvěn jemných rtů
Lámané věty
chtějí pro ně plakat
tekoucí zrnka křišťálů
Nechci je pojmenovat
– nechat je uvadnout uchopením?
Nezničitelné je studnou pravdy
a trny tajemstvím
Dal jsi mi bílé květy
s přáním hlubin,
kde nevinné perly
v lasturách spí
Dal jsi mi kříž,
abych tě rozpoznala
mezi všemi hlasy,
ve kterých se procházím
Neviditelné Posvátno
splývá mi s vroucím vyznáním
39
Ze mě třesení
16
Na pět prstů a jeden otisk
vtírám se ti pod kabát
z husích kůží
Na pár slabik a jedno ticho
obkresluješ do slabin
ze mě třesení
Blues noci a dne
17
Chlad prostupuje okamžikem,
pak stává se věčností
kouzelník omámí tě trikem
plným čar a nectností
Slunce, tak krásné v plném jasu
denně odpočítává proud času
hřeje a rozpouští stíny
nebudou již temnem vinny
Den a noc ve šťastné symbióze
vzpomínány poesií i v próze
tančí spolu ladné blues
Osud napsal jim nejeden kus
plný not a lehkých kroků,
jež vedou je do dalších roků
40
Úvahy pisálka
18
Na světě je spravedlnost, na světě je láska
na světě je štěstí, na světě je krása
na světě je umění
na světě je šikovnost
To však nic nemění,
že je tam i nerovnost
Kdo má čeho přemíru,
ten si toho neváží
Kdo však nemá nic,
nosí s sebou závaží
Kdos životem prolétá
jak bělavý mrak
Jiný se jím protlouká
jak bitvou voják
Všechno jednou pomine
láska, krása, um
Nikoho však nemine
hřbitovního kvítí šum
Někdo touží po věčnosti
jiný věří v ráj
Však nikomu se nevyhne
ten smuteční kraj
Pro někoho budou plakat
někomu se smát
Jednomu se bude pochlebovat
a druhému lát
Činy, počiny
A zločiny?
Jednomu se k dobru přičtou
jinému se jenom vyčtou
41
Prý jen hvězdy jsou nesmrtelné
a prý všechno vědí
Ale ani jejich životy nejsou věčné
a to, co ví, nepoví
Však o co jistější,
že po životě smrt,
o to záhadnější,
zda před smrtí život
Ať hledá odpověď,
kdo má rozumu jen hlt
Kdo moudřejší,
ať nehledá ve všem důvod
Neb každý jsme, čím jsme
a vše má jistý původ
Ať řeší to, koho to zajímá,
Ať nechá to být, kdo jiné zájmy má
Můžeš ptát se hvězd, můžeš ptát se bohů
Můžeš se ptát, koho chceš. Nač?
Třebas proč sis zlomil nohu
Ptej se, na co chceš
a kohokoli
Řekne pravdu?
Či snad lež?
Nebo neodpoví!
Otázek je stále mnoho
a vždy jich bude dost
A jsou taky lidé,
co luští je jen tak pro radost
Však já se ptám, má to cenu?
Luštit je a vědět přitom,
že nedostanu žádnou cenu
či alespoň diplom
To ať zodpoví si každý sám,
neb to je jen na něm,
ať je mnich, anebo Donchuán
42
ať je zdráv, anebo koněm (raněn)
Teď se koukám, co to píšu
a co že to ty čteš
Kde jsem skončil a kde začal?
A přec neskrývám tu lež
Či snad ano?
To si zhodnoť sám,
od toho máš vlastní rozum!
Tak ho použij,
to ti povídám!
Tak to zkus, alespoň zjistíš,
jsi-li opravdu člověkem
Ukaž, že aspoň trochu myslíš
a netvrď, že je to věkem
Zjišťuji, že již nemám inspiraci,
I Múzy šetří polibky
Tak abych skončil, kde začal jsem
psát tyto řádky
Navracím se k životu a smrti,
jež odděleny jsou jen malým plotem s vrátky
Já, ty, kdokoliv
jednou těmi vrátky projde
Tak já mu na závěr popřeji,
ať klidu věčného dojde!
43
Jabloně
19
Pokojně dřímají
bezlisté jabloně
a první vločky je
až k zemi sklánějí
Kdo může, odchází
usedá na koně
dříve, než pěšiny
ztratí se v závějích
Je první tento sníh
ten ještě roztaje
přijde však další mráz
a ten už napořád
Kdo může, odchází
já, koně nemaje,
zůstávám s jabloní
a možná, že i rád
Vějíř
20
Půlkoule slunce, dva černí jeřábi
prořízli vlhký vzduch
na žebrech z hedvábí
(a) rozprchli se v obrysech bambusového hájku
44
Fata morgána
21
Měla jsem cestu, jasný cíl,
kde ty ses na ní objevil
Teď cíl je fata morgána
a já jsem holka prolhaná
Vteřina
22
Pod akátem za zástěnou
v mrtvém tichu
rukou němou
hladil nahou líci
Vzácnému okamžiku
věnoval před popravou
celou jednu vteřinu
s pohnutou myslí
45
Štědrost chudých
23
Co mohl žebrák dát?
Sám neměl ani vindru,
přesto chtěl rozdávat
almužny žebrákům
Semínka slunečnic
házel jim do cylindru
v dlaních mu zbylo nic
z odkvetlých zlaťáků
Boty s tím, kdo šel dál,
vyměnil za onuce
Nohy si omotal,
když začal padat sníh
Co může žebrák dát?
V kapsách má jenom ruce
může je podávat
ostatním v nesnázích
Spojte se, Orfeové!
24
Kdo nežije pohodlně,
mívá nepohodlné názory
a pravá zvlčilost
je i stádné ovčí vytí
46
Svítání
25
Za vločkou padá vločka
svítání našlapuje tiše jako kočka
Otřepává tlapky od tmy
a lampy pomalu zhasínají
Kočka rozlila mléko
– konečně se rozednilo
Zrcadla
26
Být očima tak blízko,
až splynou v jedno jediné oko
–
Dvě zrcadla nastavená proti sobě
dvě nekonečna
v rámu těla
Já v tobě
ve mně ty
já v tobě ve mně
v tobě ve mně ty
já ve mně v tobě ve mně
ty v tobě ve mně v tobě
Já
Ty
47
Nahoru
27
Nahoru nikdo nechodí
nevede sem ani ostrá stopa běžkařů
srazil jsem se tam přímo ve vánici
s nějakým mužem
zachytili jsme se navzájem řečmi
o nebezpečném větru a rychlosti dřevěných
skluznic
Byla to posvátná chvíle
několik ptáčků vzlétlo,
aby nad námi pochytali vločky,
pak jsme navzájem obraceli své stopy naruby
zůstaneme spolu v tom místě celý život
Miniatura o dešti
28
S tichým zasyčením
zhasl oheň světluškám,
když toho večera začal déšť
48
Louka se ptá
29
Louka se ptá, co je
Nic, co by
Jen vyhrála všechny boje
stavbařská lobby
Milostná bible rozkoše
30
Chápavě otevřená
a divotvorně kreslená,
neboť ve jménu Stvoření
láska, jež není smyslná,
je zjevně nesmyslná
49
Jestřábe!
31
Hej, jestřábe, co vidíš seshora?
Hej, jestřábe, ty víš, co je pokora
Pověz, jak jsme mrňaví
pověz, co vše na nás ptáci vědí
Místo prstů hebké peří
neznáš oken, neznáš dveří
neznáš chůzi, těžký svět
krouživý znáš jenom let
O čem si s větrem povídáš?
Jistě s ním stejné cesty znáš
Jestřábe, jaké to je v oblacích?
Pověz, vždyť málo víme o ptácích!
Na hřbitově
32
Na hřbitově je ticho
jen vzduch
a vyplýtvané sirky
Babky vlečou v žabernatých vozíčcích
tesklivost hlubokého nádechu
50
Na dobrou noc
33
Potkala jsem šnečka
byl velký jak bečka
Ptám se tě, šnečku,
jak dnes půjdeš spát?
Přes trávníček na kamínek
po pěšince ke stromu
Unaven je moc
děti, dobrou noc
Poznání
34
Dny se drobí jako cukroví
pod chtivýma rukama
Nedočkavě trháme obaly
rozbíjíme skořápky
Hledáme jadérko překvapení
Toužíme a modlíme se,
dokud něco nedostaneme
Pak to máme
a málokdy je nám to dost dobré
51
Zamilovaná
35
Lesy, lesy, všude samé stromy,
řekl myslivec, zívl a usnul
Upustila jsem květiny do trávy
jednu po druhé, a vstoupila jsem
Les mě sváděl, objímal, řekl,
že žádné nadpřirozené síly neexistují
jsme předurčeni, nataženi jako hodiny
my, všichni, včetně stromů
Nezavřela jsem oči, nezasnila se
nezaposlouchala. Vykřikla jsem: Vlku!
Ale nikdo se neukázal
Zavolala jsem vlka třikrát
zavolala jsem medvěda šestkrát,
ale nikdo nepřišel
Podívala jsem se na hodinky:
čtvrt na deset
Vešla jsem hlouběji do lesů
a potkala myslivce. Začal mě líbat
objímat, nazval mě vlkem,
a pak zmizel s mými hodinkami v kapse
Nikdo pak nedokázal říct,
kolik hodin po něm (z)bylo
52
Muž s velkým srdcem
36
Mladý byl, když mořská pěna
vytékala z hor
A starý bude, až písek ze Sahary
spadne na slatiňanskou třešňovku
Je někde v druhé půlce cesty od zrození k hrobu,
ale zapomněl to vzít na vědomí
Vzpomínek má jako celý domov důchodců
a radovat se umí jako písničkové oddělení
z mateřské školky
Nejde ho přehlížet
nejde ho nemít rád
nejde na něj nevzpomínat
A holek, co měl,
co jich miloval
a co milovaly jeho
světlé i tmavé
chytré i hloupé
tiché i divoké
hladké i rozedrané
ve střevíčkách i bosé
v šatech i nahé
Holky jako štika
holky jako cumel
holky jako říční jez
holky jako horské oko
všechny ho milovaly
I on je všechny miloval
a se všemi se miloval
a všem byl věrný
jako nejvěrnější pes
Žádnou nezradil
53
žádné neublížil
Jeho srdce bylo tak velké,
že se tam pohodlně vešly všechny
a ještě zbylo místo
Žádnou si nevybral
Zdena měla pupínky na bříšku
Hana měla ploché nohy
Marie si šlapala na jazyk
Katka byla moc malá
Lenka moc velká
Květa se nechtěla milovat třikrát denně
Dana se chtěla milovat třikrát denně
Nevybral si
Ale vybírání stalo se mu vášní
vybírání bylo jeho chlebem
Kdyby si nakonec vybral,
přestal by milovat
Kolem něj se děly změny
rodily se děti všem jeho láskám
a žádná matrikářka nezapsala do kolonky otec
Jeho Jméno
I když... někdy by možná mohla
Děti rostly
a jejich matkám rostly faldy
Jejich matky si barvily vlasy na šedo,
aby zakryly šediny
Matky přestaly být zajímavé,
zato dcery byly krásné
byly jako štika
jako cumel
jako říční jez
jako horské oko
Miloval je
54
Nikdo jiný je nemiloval tolik jako On
Ještě nespadl písek ze Sahary
na slatiňanskou třešňovku,
měl tedy právo nebýt starý
Jen zapomněl, že s mořskou pěnou,
co kdysi vytekla v krkonošských kopců,
si pohrává příboj v Severním moři
Čekal
Čekal, až dcery pochopí,
že je nikdo nemůže mít rád více než On
Čekal, až dcery zatouží
mít po boku
zkušeného
mladého Metuzaléma
básníka
sportovce
Čekal, až dcery pochopí,
v čem je kvalita muže,
ale ony nechápou
jsou hloupé
Nejčastějším společníkem stává se mu Smutek
nejvěrnější milenkou Samota
stává se časovým boháčem
mohl by ho rozdávat,
kdyby to uměl
Neztratil žádného kamaráda
nikdo ho nepřestal mít rád
Jen ti kamarádi byli žebráky
stále jim něco chybělo
minuty
hodiny
dny
roky
55
Živili jeho lásky
živili dcery matek
holky jako štika
holky jako cumel
holky jako říční jez
holky jako horské oko
Všichni ho měli rádi
Ale zavírali před ním ženy
i dcery
A jednou budou zavírat i vnučky
Je hezké mít velké srdce
je hezké mít ho plné lásek
plné přátel
plné skal
plné luk
plné krásy,
ale mnohem příjemnější je to pro toho,
kdo v tom srdci má místo,
než pro toho, kdo to srdce nosí
Ach vy, pasažéři,
když už se vezete, zatlačte někdy
zapřáhněte se
rozpřáhněte ruce a vezměte to veliké srdce
do náruče
Pohoupejte ho
pochovejte ho
pohlaďte ho
starejte se o to velké srdce,
jinak jednou pukne
Kdyby to srdce puklo,
vyvalilo by se tolik bolesti
Bolest by zatékala pode dveřmi do bytů
lezla by komínem
56
lezla by vám za košili
pálila by v krku
v rozkroku holek
jako štika
jako cumel
jako říční jez
jako horské oko
A všem by nakonec něco chybělo
všem by bylo smutno
a všichni by vzpomínali v dobrém
na krásné velké srdce
O puklých srdcích jen v dobrém
Ale dokud tluče,
dokud vás nosí,
dokud je nad vámi jak anděl strážný,
hýčkejte si ho
Je na cestě od zrození k hrobu
a před sebou má tu menší půlku
Saharský písek se vznáší v ovzduší
57
Miluješ
37
Mýdlová panna
zrána
odmyká
Šeptá do kroku
sloku
Má dvě stě roků
a je mladá
jak lískový květ
Hned
pohltí tě
ústy, pěnou
Stane se ženou,
co nepustí
Lehoučkou ručkou
vezme tě
za štěstím
Mezi jarem a zimou
38
Už taje na polích
a hnědé slzy smývá
slunce teplejší den co den
V kaluži se zrcadlí
osamělá jíva
a nebe okrové
se klene nad krajem
58
Ve Varech
39
Pára z vřídla ztrácí se do secesních ornamentů
železného zábradlí na terasách, balkónech, pavlačích
při schodištích nahoru, dolů, v zimě, v létě
mezi rododendrony, s mechem na skalnatém podloží
A je tu říčka v zátočině sevřená kamenným krunýřem města
Goethova busta vyvstává z mlhy na úpatí bukové stráně
Vytrácíme se ke kavárně na korze
utrácíme ve známé cukrárně Elefant
Nakonec nás lanová dráha zvedá
v zeleném příšeří do nebetyčných výšin
někam do mraků, blíže ke slunci, k vesmíru
Poživotní „NIC“
40
Jaké to nebude, až s darem života
bytí se rozloučí způsobem všedním?
Nemůže po něm být ta samá nicota
musí být jiné „nic“, než bylo před ním
Vzdoruji posměchu, náporu námitek,
že součin ničeho o ničem svědčí
předchozí prázdné „nic“ znásobí prožitek,
o který následné „nic“ bude větší
59
A šeříky už nikdy nevoněly stejně
(protože nebylo pro koho je trhat)
41
Modrá je prý barva naděje
snad okradla jsi o ni svět,
když jsi jí měla plná ústa
Pršela jsi mi do vlasů
a štípala do očí
Já hledala ten hlas
pod oblohou i za ní
(ta je přeci celá modrá),
jenže nezbyl ani šepot
ani ozvěna
Snad proto jsem nechápala,
jak mohlo vyjít Slunce
Teď jen přemodře doufám,
že ti neublížili,
že nejsi trochu zlomená
Protože když mě štípáš do očí,
ptám se,
proč máš tak malou rakev, mami
60
Podzimní řeka
42
Podzimní řeka
ztěžkla inkoustem mraků
při stmívání
jen mozaika světel
udrží se na hladině
Líný proud je obtéká
snad z nostalgie
Tmavou stuhou
mosty provléká
se splavy se pomiluje
Sama nepřístupná
k břehům se lísá
z tajemna profituje
Když hladina navlékne
černošedou róbu,
šperky babího léta
uzavře do trezoru
před olovem mraků
na obzoru
61
V lese
43
Pod vějířem borovic
skryjeme se
já, ty, nikdo a nic
do zlatého mechu
do parfému vzdechu
do hladkosti kamene
do oblosti skal
Hledači pokladů,
proč ses bál?
Benjamínek
44
Uložím si tě jako poklad do vzpomínek
v šuplíčku lásek budeš benjamínek
A potom někdy, za pár let
já budu věchýtek, ty skoro bílý kmet
Vytáhnu si tě ze šuplíčku
a budeš mi vyprávět,
jakže to tenkrát bylo
62
Dívka s koblížky
45
Po ulici kráčí dívka s koblížky
Nese si dva v igelitovém pytlíku
a já nemám rým ani na koblížky
ani na pytlík
Je to k vzteku
Kdyby nesla veku,
napsal bych, že kvůli ní přeplavu řeku
A kdyby ji nesla jen tak v bílé ručce,
povzdechl bych, že podobá se vnučce
Jenže ona má koblížky
v igelitovém pytlíku
Letní ticho
46
Letní ticho je praskání zrajícího obilí
letní ticho je šplouchání ryb
na klidné hladině rybníka
letní ticho je zpěv ptáka
na špičce stromu
letní ticho je klid uvnitř duše
63
Mám
47
Mám na dlani
noční stmívání
a rytmus brazilské samby
Mám na plicích
průvan chladící
popálená křídla hanby
v papíru balícím
Mám na čele
vrásky zbabělé,
co se vůbec neskrývají
po noci probdělé
Mám pod kůží
vodu z kaluží
a když usychá tráva v ráji,
klidně se zadlužím,
abych ji zalila
Nemám sílu nemít
oželet ztracené
Jak daleko je zenit
a kdy mě dožene
a budu za ním
64
Babí léto
48
Stříbrná vlákna babího léta
předou pohádky celého světa
od pólu k pólu přes rovník
pro dětský svět, co nezná žal
pro černé, bílé, žluté i rudé
Až vyrostou ve velké lidi,
kdo stát proti komu bude...
Babí léto, proč?
Podzimní mráz
49
Duše zmrzla prudkým žárem
tak křehká,
když tu nahá stojí
mlhy polykají lány
Myšlenky jsou zpřetrhány
podzimem
65
Povzdech starého mládence
50
Dny mé
jakoby vyřezávané ostrým nožem
a noci mé
zostřené osamělým ložem
Nenahraditelnost
51
Řekni, ohni, proč jsi ohněm
a ne chladnou vodou v řece?
Být jí, lidské ruce přece
zraňovat bys přestal
Řekni, vodo, proč jsi vodou
a ne zemí s pevnou půdou?
Být jí, lidské nohy budou
stát na vodních cestách
Řekni, země, proč jsi zemí
a ne vzduchem, v němž se točíš?
Být jím, smí tě lidské oči
s modrým z nebe smíchat
Řekni, vzduchu, proč jsi vzduchem
a ne něčím, co je více?
Nebýt sebou, lidské plíce
nemohly by dýchat
66
Láska
52
Někdy je to jako
čekat na déšť
- ta láska
Máš mě zažranou pod kůží
zarostlou v srdci
Jen to ještě nevíš
Někdy je to
k uzoufání
- ta láska
Jenže mám tě
zažraného pod kůží
zarostlého v srdci
Zrcadlení
53
Poklidná říčka je zrcadlem stromů
Ještě ne podzim,
ale už pomalu
žlutá vplétá se do zelení
Když potká kámen,
voda se pění
obraz je rozčeřen
Dál vlnky běží
krajina se mění,
ale jak šperk na krku
blýská se říčka
v zrcadlení
67
City jsou z hvězdokup a rozum z galaxií
54
City jsou z hvězdokup
a rozum z galaxií,
jak lodě bez doků
dva lidé spolu žijí,
říct co si nemají
A někde hvězda bliká
jen jedna ve stáji
jen jedna z několika
miliard hvězdokup
jen jedna má být pravá
I tisíc Sherlocků
Holmesů tohle vzdává,
avšak já se nevzdávám
Dokud mi srdce bije
ten tikot předávám
do snové galaxie
Nahoře a dole
55
Sotva vlašťovky odlétly,
už podzim sahá létu po krku
šípky začaly krvácet
V korunách stromů
mezi kousky nebe chvěje se listí
křídla těsně před pádem
Brouzdajíce barevným listím,
šlapeme po lehkosti
ztracených výšek
68
Něžná kalamita
56
Je půlka ledna a hustě sněží
Brno si kleklo do závěje,
ale tady už na tom nezáleží
Za oknem kvetou orchideje
a zvědavé andulky
v kleci se přou
vzrušené fistulky,
zda budu tvou
Město si hraje na slepou bábu
s tebou a se mnou teď nepočítá
a ty dvě andulky lámou si hlavu,
co je to něžná kalamita
Jak se to obrací
57
Dříve ses nedíval, kam šlapeš
trhal jsi květiny v zahradě,
která ti nepatřila
Ona se styděla
plachá
a ničí
Dnes kráčíš opatrně, klidně
- jsi pánem vlastního území rozvážně, abys stéblo nepokřivil,
lístek neulomil
A ona čeká na náruč květů,
ale nemá ústa,
aby si o ně řekla
69
Zrcadlo
58
Po setmění se vždy cítím sklesle,
proto sedám rád ve starém křesle
maje černou kočku v klíně
Okolí vnímám jen podvědomě,
jako bych nebyl u sebe v domě
čas se kolem vleče líně
Však pojednou ztuhnou všechny údy
- táhlý výkřik, výkřik zazní z půdy!
A čtyři tupé nárazy
Copak mají značit tyto zvuky?
Bible svatá vypadne mi z ruky
a prudce v zádech zamrazí
Tichounce po schodech do podkroví
možná, že tam někdo mi zodpoví
otázky, jež bych chtěl říci
Proto rychle hledám správná slova,
avšak na půdě jen stará sova
a snad netopýři spící
Vždy strach z toho místa jako dítě
- jen temnota a pavoučí sítě
trámy hlodají tu myši
Vzpomínky jak otec mě děsí
prý na naší půdě sídlí běsi,
tak se raději hned ztiším
Na podlaze odložené věci
jako trestanec, jenž zmírá v kleci,
co ubíjí a svírá ho
Proč mě sem asi ten vřískot zaved´?
Spočine pohled na černý samet
a pod ním cosi známého
70
Planety nic dobrého nevěstí
rudý Mars prorokuje neštěstí
Nemožné jest bránit touze
Staré krámy temně šeptající
skučící vítr zhasne svíci
Samet padá, padá dlouze
Dlaně – chromého slepce hněv
Ústa – jen němého tenora zpěv
Oči – zrazených činů svět
Tělo – zbytečné víry chrám!
Duše – časem prohnilý trám!!
Život – mrtvých holubic let!!!
Obleva
59
Hráváme hru Krutější vyhrává
a nejsme hlasití
a neničíme nádobí
strategie: bludný kruh
mlčíš, protože mlčím
mlčím, protože mlčím
Z páteře mi odkapává
falešná voda z rampouchů
měkce sténají ledy
čekáme k sobě zády, až roztají
těšíme se na oblevu
a oba potají
71
Krápníková
60
Tekuté myšlenky na zem kanou
časem se stanou
pevnými stalaktity
Tvořím si chodbu krápníkovou
tou jednou projdu
nikdo neposvítí
Černobílé
obrázkové
leporelo
Barvy jsou děti slunce
tma je nenasytí
tak střádám obolosy,
aby to moc nebolelo
Déšť
61
Déšť leze mezi ploty
na podzim se po letech staví nová kamna
tři chlapi v místnosti
popíjejí z lahve rum
Později se budou přít
o liché šroubky
a jména dívčích tváří
na zašlém maturitním tablu
72
Trocha
62
Tak potěšit ji trochu, aspoň trochu
Jenom tak se usmát, nebo něco říct
Je smutná jako tóny klarinetu
Trochu blamáž, trochu kabaretu,
trochu zápach krve z lazaretu
A srdce - aspoň trochu......
Tikání
63
Trápí mě otázka,
zda by mi srdce přestalo bít,
kdyby v noci tikot hodin
neslyšelo
(Vždyť i dýchám
v rytmu těch úderů)
Pohledem
svěřuji večeru,
že srdce nebije,
protože by chtělo
73
Mlžné ráno
64
Když mlhavý dech na polích
roztáčí ona soukolí
vzpomínek jara, letnice,
zaduní zvony přeslice
Na strništích hledáš květy
otvíráš svět bez odvety
klíčem z ovsa pro dva zámky
zrnky máku uvnitř slánky
Pak i noci teplo ztrácí
a my jako tažní ptáci
letíme v barvách listoví,
kam – stín podzimu napoví
Shrnutí
65
Skončila vernisáž a napětí povolilo
Shrnuji:
- při recitaci se mi třásly ruce i hlas
Na druhou stranu to vypadalo,
že obrazy i básně měly úspěch
- připadala jsem si trapně,
ale mladý muž mi řekl,
že mám nádherné nohy
- co když lidi to nadšení
jen předstírali ze zdvořilosti?
Ale ty chlebíčky byly výborný!
74
Zvuky kamenů
66
Zvuky kamenů
kolem nás
uprostřed řeky
rybář
s pozlátkem
čeká
na královnu
jehličí
voní octem
a my
po lavicích
blíž
a blíž
posmrtným maskám
Po dešti
67
Ve vzduchu
lze ještě ucítit stíny kapek
nebe už však
otevřelo oči
I louže už našly klid
Je po dešti
75
Podzim
68
Přišel ten čas,
který se nenápadně
koncem léta hlásil
Přišel ten čas,
kdy člověk v poli sklidil,
co na jaře zasel
Přišel ten čas,
kdy na procházku
lepší budou gumáky
a slunce mnohem častěji
se skrývá za mraky
Prostě podzim se vším všudy
podzim kudy tudy
podzim teplem chudý
podzim...
A přece v lese na pasece
desaterák vytáhl v boj
a stráně, kam se podíváš,
vybuchly jak ohňostroj
Tam v barvách mizí naše stezka
a ty jsi pořád stejně hezká
Přišel ten čas,
kdy soumrak z každého dne
trochu upije
Přišel ten čas
a mlžnou krajinou
se toulá melancholie
Přišel ten čas,
kdy vítr honí
spadlé listí po parku
76
a červené jsou nosy
malých dětí v kočárku
Prostě podzim, jako před léty
jako loni a taky dneska
A ty jsi pro mě
pořád stejně hezká
Nadějná
69
A květiny dávno zlomily se v pase
pod tíhou dešťů kroků dní
nad hlavou spících sedmikrásek
zní melodie času famózní
A po zimě zase hlavy zvednou,
pak protáhnou stonky lístky okvětí
a znovu milionkrát a jednou
probudí v lidech něžné dojetí
A budou barvy chutě vůně
zvuky, co v bílé dlouho chyběly
a tomu, kdo snad po tom všem stůně,
jaro zase dary nadělí
77
Žrouti
70
Sežrat tě může doga
i jiný pes
chlap, ženská
nějaký běs
Sežrat tě může droga
stačí chlast
Sežrat tě může,
co neznali jsme kdysi
Automaty, PC
sklapnou jako past
Sežrat tě může víra,
anebo nevíra
Sežrat tě může díra,
co se zavírá
Sežrat tě může,
kdo by to jen řek´,
nenávist i láska
na duši černý flek
pouliční cháska
kámoši, co zradí,
a tlusté břicho
spíše než jed hadí
Sežrat tě může
randál i ticho
Ale nejvíce žerou
a nejvíce lezou do palice
Funkce a Moc,
dvě svůdné sestřenice
78
DŮLEŽITÉ
● Uzávěrka shromažďování hlasů - předlohu naleznete hned na následující straně - od vás, čtenářů, je v tomto sedmém ročníku na konci října 2010.
Tímto se poprvé připojujeme k Uměleckému maratónu Obce spisovatelů (str.
89), který je podzimní záležitostí. Co to znamená? O polovinu kratší čas na
přečtení sbírky a odeslání hlasů případně i ohlasů oproti předchozímu půltuctu ročníků, kdy jste měli téměř rok na výběr vás oslovivších básní. Ale i během
necelého půlroku lze sbírku v klidu přečíst a vybrat jednu až pět básní, jež vás
něčím zaujmou.
● Opakujeme, pouze hlasování čtenářů určuje, jak se které dílko umístí v soutěži O nejpůsobivější českou báseň roku 2010. Bez vašeho přispění nelze
vyhlásit vítěze v rovině veřejné.
● Hlasovat lze i elektronicky přímo na našich již zprovozněných stránkách http://vzdorospolek.wz.cz. Též k nám stačí poslat žádanku o elektronickou podobu lísku na adresu [email protected] a bude
vám obratem zaslán hlasovací lístek (ušetříte za poštovné).
● Vy, kteří jste se náhodou dozvěděli, kdo je původcem byť jediné básně, nehlasujte. Nestrannost by utrpěla. Spíše, než by se měl do konečného pořadí
básní zařadit ovlivněný hlas, pak raději žádný. Mimo to by celá naše snaha
o rovné podmínky vzala za své, čímž by podstata celého díla ztratila smysl.
● Každým ročníkem přibývalo kromě básníků i hlasujících čtenářů:
první ročník
(2004) 13 básníků s 31 příspěvky – čtenářských hlasů 34;
druhý ročník
(2005) 12 básníků s 35 příspěvky – čtenářských hlasů 52;
třetí ročník
(2006) 35 básníků s 90 příspěvky – čtenářských hlasů 90;
čtvrtý ročník
(2007) 71 básníků s 210 příspěvky – čtenářských hlasů 93;
pátý ročník
(2008) 76 básníků s 236 příspěvky – čtenářských hlasů 99;
šestý ročník
(2009) 88 básníků s 298 příspěvky – čtenářských hlasů 42;
sedmý ročník (2010) 83 básníků s 285 příspěvky – čtenářských hlasů ??;
Jenže přišel začátek roku 2010, přičemž byl zaznamenán mírný pokles účastníků sedmého klání Stříbrné buly o 4,4 %. Ovšem daleko smutnější je pokles
hlasujících čtenářů o 59 %. Odráží se v tom především netečnost a zahledění
sama do sebe zapojených básníků, kteří nejsou s to pochopit, jak moc záleží
i na jejich pomoci. Není v silách samotných pořadatelů zajistit i zvýšení počtu
hlasujících. Takto v žádném případě nejdeme správným směrem. Cena předplatného sborníku Pár střípků činí 65,– Kč i s poštovným, což se dá za ten rok
oželet z rodinného rozpočtu. (Aby byla tak nízká, vzdali jsme se všichni, kdo ho
připravujeme, odměny za odvedenou práci.) Pokud vás zajímá, jakou tvorbu
přinese na svých stránkách v příštích letech, stačí si sbírky objednat přímo na
hlasovacím lístku z následující stránky (80), je tam pro to připraveno okénko.
● Zopakujeme z předchozích vydání: Víte-li o někom, kdo by byl ochoten poskytnout své básně pro tento literární počin, nebo by si mohl básně v ročence přečíst a napsat nám, co se mu líbilo, rozhodně mu o nás řekněte. Každý
hlas dodává životní sílu tomuto záměru, stejně jako každá báseň je životem
– ŽIVOTEM STŘÍBRNÉ BULY. V opačném případě nám nezbude, než odzvonit konec výpravy soudobých básníků ke čtenářům.
79
Pár střípků 2010
Jméno (Vypište až pět dílek, neohlížejte se na
básně pořadí, každému připadne jeden bod.)
pro
Hlasovací lístek
Číslo
básně
Vaše 1)
adresa:
Přejete si poslat na uvedenou adresu další ročník?
2)
(Napište ANO nebo NE.)
Jste čtenář/ka do třiceti (včetně) či nad třicet let?
3)
(Napište DO nebo NAD.)
Pokud máte zájem, napište pár řádků jako celkový ohlas na básně nebo celou ročenku. Vaše dojmy – kladné i záporné dojmy
veřejnosti – otiskneme v dalších Střípkách 2010. Jeden příspěvek
může mít až 260 znaků včetně mezer, jména a bydliště. Ohlas:
■ Vyplněný lístek můžete poslat nejpozději do 31. října 2010 dvěma způsoby:
buď na našich stránkách – www.vzdorospolek.wz.cz – je el. podoba lístku, jenž lze
přímo tam vyplnit a odeslat na předzadanou adresu: [email protected],
nebo nemáte-li po ruce elektroniku, pak tento lístek můžete vystřihnout, ale bohatě
stačí jen vypsat na jakýkoliv papír výše žádané údaje a odeslat na naši adresu:
Lit. sdruž. Vzdorospolek, Lovčice 9, p. Čáslav 286 01.
1) Hlasovací lístek bez uvedené adresy čtenáře není platný. Navíc je slosovatelný, šťastnému čtenáři věnujeme knižní dárek.
2) Máte-li zájem o novou sbírku Pár střípků 2011, napište ANO a předplatné 65,– Kč včetně poštovného (45+20) složte na účet Vzdorospolku do konce
roku 2010. Číslo účtu je 670 100–2206 597 892/6210, variabilní symbol uveďte
2011 789 555 – vše bez mezer, které jsou zde vloženy pro přehlednost, a hlavně vaše jméno s adresou. V knihkupectví bude k mání za 85,– Kč.
3) Prosíme, u tohoto bodu napište, zda vám je DO 30 let či NAD 30 let. Pro
zajímavost děláme průzkum věkového složení hlasujících.
80
Soupis soutěžních básní 2010
01
02
03
04
05
06
07
08
09
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
Beskydská laťka
Vesnička
Světlušky
Jsi s námi
Lolita Humbertovi
Tuto zimu
Praskliny ve zdi
Zimní ráno
Když skončí láska...
Svoji
Lidová
Další zouk – večer
Láska zakázaná
Odezvy pěti smyslů
Splynutí
Ze mě třesení
Blues noci a dne
Úvahy pisálka
Jabloně
Vějíř
Fata morgána
Vteřina
Štědrost chudých
Spojte se, Orfeové!
Svítání
Zrcadla
Nahoru
Miniatura o dešti
Louka se ptá
Milostná bible rozkoše
Jestřábe!
Na hřbitově
Na dobrou noc
Poznání
Zamilovaná
28
29
30
31
32
33
33
34
35
35
36
36
37
38
39
40
40
41
44
44
45
45
46
46
47
47
48
48
49
49
50
50
51
51
52
(pokračování na následující stránce)
81
(dokončení z předchozí stránky)
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
Muž s velkým srdcem
Miluješ
Mezi jarem a zimou
Ve Varech
Poživotní „NIC“
A šeříky už nikdy nevoněly...
Podzimní řeka
V lese
Benjamínek
Dívka s koblížky
Letní ticho
Mám
Babí léto
Podzimní mráz
Povzdech starého mládence
Nenahraditelnost
Láska
Zrcadlení
City jsou z hvězdokup a rozum...
Nahoře a dole
Něžná kalamita
Jak se to obrací
Zrcadlo
Obleva
Krápníková
Déšť
Trocha
Tikání
Mlžné ráno
Shrnutí
Zvuky kamenů
Po dešti
Podzim
Nadějná
Žrouti
82
53
58
58
59
59
60
61
62
62
63
63
64
65
65
66
66
67
67
68
68
69
69
70
71
72
72
73
73
74
74
75
75
76
77
78
Vzdorospolek děkuje těmto osobám a společnostem za pomoc
Jsou to:
letecká společnost Bohemia Balón, s. r. o., – poskytla velice příjemný
dar pro hlavního vítěze čtvrtého i pátého ročníku: volný lístek na
pohádkovou vzdušnou plavbu přímo v nadzemských výšinách
– www.bohemia-balon.cz;
knihkupectví U Stříbrného groše v Kutné Hoře – obdarování vylosovaných čtenářů krásnými knížkami – www.knihakh.cz;
kosmetická společnost FM GROUP – věnování voňavých cen pro všechny
umístěné básníky v roce 2008 – www.parfemy-zednicek.cz
Městská knihovna Kutné Hory – seznámení veřejnosti s naším básnickým
počínáním - www.knihovna-kh.cz;
literární servery LiTerra – www.literra.cz a Písmák – www.pismak.cz.
– umožnění upoutávek o Stříbrné bule na jejich el. stránkách a podíl na
výběru tvorby do šestého ročníku;
akademická malířka Jitka Jelínková – vytvoření keramických podkladů
pro putovní ceny: Stříbrnou a Zlatou bulu – www.jitkajelinkova.cz;
TOP Avon lady 2004 – image poradce Petra Zelená z Prahy – každoroční
dárkové balíčky pro oceněné básníky;
ELEXIA Nature, s. r. o., – tato společnost poskytla příspěvek 4.000,– Kč
na tisk ročenky 2010;
manželé Helena a Jan Pospíchalovi z Kutné Hory – poskytli pro básníky
na druhých místech jedinečné knižní vydání veršů a maleb, které nese
název Sebráno cestou;
fotografové Petr Vesecký a Ivana Múčková – ujali se nelehkého úkolu
připravit snímky jednotlivých básníků či sponzorů ze slavností v Přelouči
v roce 2008 a 2009 – [email protected];
malířka Monika Laurová z Prahy – vytvořila novou obálku pro Střípky,
které po šesti letech zcela změnily vzhled. Z jedenácti přihlášených
návrhů vybralo 29 účastníků letošní „slavnosti“ v Přelouči právě ten její,
co byl označen číslem jedna. Všechny návrhy vyvěsíme pro zajímavost
na Vzdorostránkách.
Samozřejmě je třeba poděkovat básníkům samým za příspěvky a vám,
čtenářům, za hlasování. Vždyť bez toho by celé snažení pozbylo smyslu.
Bylo by velice záslužné a potěšující, když by se našel někdo, kdo by
mohl a chtěl poskytnout peněžní příspěvek na pokrytí nemalých nákladů
tisku této básnické ročenky či na nákup cen pro básníky, jež hlasování
čtenářů nebo hodnocení odborníků vynese k nejvyšším místům. Na první
pohled se to nezdá, ale naše snaha získat širší veřejnost pro nejvyšší
slovesné umění skutečně nese s sebou nespočet výdajů a starostí.
Případní sponzoři, bez vás a vaší pomoci nemůžeme rozvíjet toto dílo
ku prospěchu všech účastníků. Na oplátku vám nabízíme zviditelnění na
našich Vzdorostránkách a hlavně v ročence Pár střípků.
83
Literární klub Dr. Nadi Benešové
v Čáslavi vyhlašuje
LITERÁRNÍ SOUTĚŽ
ČÁSLAV 2010
pro amatérsky píšící autory
v kategoriích poezie a próza.
Uzávěrka soutěže je 30. června 2010.
Na adrese
www.cmuz.cz/Knihovna/index.htm
najdete přesná pravidla soutěže
i další podrobnosti o LKNB.
Jeden
z nejnavštěvovanějších
literárních serverů
pro česky a slovensky
píšící autory.
Co je LiTerra?
Literárně společenská země.
Pro koho je LiTerra?
Pro ty, kdo rádi píší; pro ty,
kdo rádi čtou - i pro ty, kdo
si kolem toho rádi povídají.
Otevřený
všem lidem,
kteří se rádi podělí
o vlastní literární tvorbu.
podívat..
Přijď se
Čili?
Místo pro vážná zamyšlení
i pro příjemnou zábavu.
www.pismak.cz
www.literra.cz
.
84
BOHEMIA
BALÓN, s. r. o.
Balón se lehounce vznáší bez řvoucích motorů
jako plachtící křídla ptačí protíná modrou oblohu
Leťte s námi a prožijte nevšední zážitek: let horkovzdušným balónem.
Jedinečná příležitost, jak si prohlédnout Čechy z ptačího pohledu.
Po hodinovém letu na vás čeká tradiční přípitek šampaňským a křestní list.
Letenka může posloužit i jako originální dárek.
Služby:
• Paravýsadky
• Reklamní lety
• Reklamní akce
• Vyhlídkové lety
Bohemia Balón, s. r. o., Bubenská 122, 170 00 Praha 7 – Holešovice,
tel.: 606 657 795, fax: 220 941 556, el. adresa: [email protected]
www.bohemia-balon.cz
85
86
87
Nový projekt
kulturně-politického týdeníku
na bázi družstva
���������������������������
���������������������������������������������������
Kulturní noviny začnou vycházet
v druhé polovině roku 2010.
Přidejte se k nám jako předplatitelé
(roční předplatné bude do 1300 Kč za 52 čísel
a půlroční 650 Kč za 26 čísel.)
nebo vložením členského vkladu jako družstevníci.
Napište nám na adresu [email protected]
�����������������
�����������������
����������������������
88
Východočeský umělecký maratón
Maratón je nejvýznamnější tradiční akce Východočeského střediska Obce spisovatelů (VSOS) – v roce 2010 proběhne již pošesté. Podílí se na něm kolem stovky
členů střediska, účastní se ho již třicet měst východních Čech a ke spolupráci se
stále hlásí další zájemci.
Maratón probíhá od září až do Vánoc a zahrnuje různá čtení ve školách i knihovnách, křty knih našich autorů a besedy s nimi, autogramiády, literární soutěže (Pardubický pramínek – ve spolupráci s knihovnou, Pardubické střípky – H. Cihlová, Zlatá a
Stříbrná bula – J. Bruthans), dramatická vystoupení, kombinovaná poeticko-hudební
vystoupení, vernisáže spojené se čteními a hudbou, filmy, večerníčky a TV inscenace
natočené podle předloh našich autorů aj. Zajímavá je též spolupráce s polskými a slovenskými přáteli. Za zmínku stojí i koncipované večery, které probíhají v jednotlivých
místech dlouhodobě. Např.: Laskavé večery Z. Jiráska v Chrudimi, večery L. Vondráka
v kavárně U notáře v Havlíčkově Brodě, Dny poezie V. Kopecké v Broumově, Večery
múz v knihovně v Pardubicích – pořádá výtvarná sekce - dětské aktivity B. Tymichové
kolem „Zámeckého parku“ v Opočně aj.
Loňský Maratón (09) byl koncipován tak, aby se zaměřoval především na práci
s dětmi a mládeží. A to nejen programem (čtení, divadelní i maňásková představení, dětská opera atd.) – ale hlavně: Začali jsme realizovat velký celostátní projekt tzv. řízených
čtení na školách, který spočívá v tom, že autor knihy chodí opakovaně do jedné školy,
postupně s dětmi (za spolupráce pedagogických pracovníků i rodičů) tuto jedinou knihu
čte a učí je, JAK ČÍST a jak čtenému textu porozumět. Každé dítě má vlastní knihu, se
kterou pak pracuje nejen ve škole, ale i doma. (Měli jsme štěstí, na projekt nám přispěli
nejen soukromí sponzoři, ale i Ministerstvo kultury, osvícené KÚ Pardubice a Hradec
Králové, dokonce také některá města, jako např. Pardubice, Přelouč, Lanškroun…)
Město Přelouč se dokonce ujalo i podpory křtu našeho každoročního sborníku (pod
záštitou a za přítomnosti paní starostky Ireny Burešové). V roce 09 to byl sborník 17, tj.
Sedmnáct východočeských autorů literatury pro děti, plný nejen básní, hádanek, říkadel, pohádek a povídek pro děti, ale i kreseb samotných dětí z mateřských a základních
škol, ve kterých probíhaly naše akce. Při této příležitosti se uskutečnila též vernisáž a
vyhlášení výsledků soutěže Pardubické střípky (část literární, část výtvarná).
Kromě křtu sborníku v Přelouči (tématem letošního sborníku – editor J. Hrabinec –
jsou povídky s tajemstvím) za naše nejdůležitější akce považujeme především zahájení Maratónu v Historickém sále radnice města Pardubic, pod záštitou a za přítomnosti
pana primátora Demla a pozvaných významných hostů z řad českých i světových spisovatelů a závěrečné hodnocení Maratónu s vánočním přípitkem (pouze pro členy).
Kromě toho, že celoročně vydáváme vlastní bulletin Kruh (M. Dušek, J. Faltus)
– podařilo se nám v roce 09 vydat i jeho přílohu – Kdo je kdo ve Východočeském
středisku OS. Pokoušíme se i o publikování prvotin – pilotní vlaštovkou byl Můj svět
Aliny Kulakovské. Ano, práce našich autorů s mládeží a začínajícími autory se také
slibně rozbíhá. Připravujeme pro ně literární dílny, vyhlašujeme soutěže, organizujeme
autorská čtení, poetická setkání i přehlídky uměleckého přednesu.
Naše práce je nesmírně pestrá a hodně náročná, proto do svých řad vítáme každého, kdo je ochoten se na ní podílet, ať už se jedná o začínajícího či pokročilého autora,
dramatika, výtvarníka, hudebníka – anebo sponzora, či jen milovníka kultury, který je
ochoten pomáhat. Pokud se o nás chcete dozvědět více, případně se stát naším členem, naleznete vše potřebné na www.spisovatelevc.cz.
Do našeho přátelského společenství za celý výbor upřímně zve
Marcella Marboe (předsedkyně)
89
NABÍDKA VOŇAVÉHO
PŘIVÝDĚLKU
• Hodí se vám každá koruna navíc?
• Láká vás přivýdělek s volnou pracovní dobou?
• Utratit peníze je snadné, chcete vědět, jak je snadno vydělat?
• Zní vaše odpověď ANO?
Seznamte se s firmou Kosmetika FM GROUP!
• Vyděláváme tím, že šetříme peníze ostatním!
• Pracujeme dle vlastního tempa, výdělek závisí jen na nás!
• Prodáváme výrobky vysoké kvality za bezkonkurenčně nízké ceny!
• Naše výrobky jsou součástí každodenního života
(kosmetika, výrobky pro domácnost)
• Počáteční vklad do obchodu není v řádech tisíce korun!
PŘIDEJTE SE K NÁM
• Hledáme právě vás, kdo nechcete o vyšších příjmech jen snít!
• Pojďte se s námi věnovat voňavému obchodu,
kterého se netýká finanční krize!
• Se vším vám na začátku pomůžeme!
ZAUJALO VÁS TO? NAPIŠTE NÁM!
Naše oficiální stránky jsou www.fmgroup.cz,
více žádejte na [email protected].
90
Obsah
Předávání putovních cen
4
Co předcházelo vydání této sbírky
5
Základní kameny soutěže
6
Úvodním slovem s malým pohledem na předešlých 6 ročníků
7
Ohlasy na předešlý ročník 2009
14
Nejpůsobivější báseň předešlého roku 2009 – skupina nad 30 let 16
Nejpůsobivější báseň předešlého roku 2009 – skupina do 30 let
17
Vítězné básně předešlých roků 2009 a 2008 v rovině odborné
18
Seznam básníků předešlého roku 2009
19
Ze závěrečného dějství 6. ročníku v Přelouči
24
Kdo se podílel na výběru básní do sedmých Střípků 2010
26
Soutěžní básně 2010
28
Upozornění
79
Hlasovací lístek s pravidly
80
Soupis soutěžních básní 2010
81
Poděkování
83
Vývěsky sponzorů Stříbrné buly
84
Obsah
91
Údaje o knižním vydání
92
91
Pár střípků 2010
STŘÍBRNÁ BULA
rovina veřejná –
– soutěž O nejpůsobivější českou báseň roku 2010
ZLATÁ BULA
rovina odborná –
– soutěž O nejlépe hodnocenou českou báseň roku 2010
vydal: Vzdorospolek
v Lovčicích 2010
1. vydání
tiskárna: TLZ Praha, Sazečská 603/9, Praha 10 – Malešice
náklad: 300 výtisků
ISBN 80-903607-6-9
ISSN 1802-5889
– hmotné vydání
ISSN 1802-5897
– elektronické vydání
92