Program festivalu Hudební léto 2010

Zahajovací koncert
Vážení posluchači,
Děkujeme za Váš zájem a snahu najít si svůj program
v šestém ročníku Hudebního léta v kostele sv. Bartoloměje.
Hudba má zvláštní poslání: umožňuje vnímat současnost spolu s minulostí. Jsme v pokušení považovat dřívější dobu za
primitivní z hlediska dnešního zvláště technického pokroku.
A najednou si uvědomíme, že skladby, které nás uchvacují,
často pocházejí z doby před několika staletími, a že ta
doba nemohla být jen zaostalá. A je tu již krok k tomu, abychom podobně viděli tu skutečnost, že přírodní zákony, od
nichž tak rádi odvozujeme samostatnost člověka a současné
společnosti, byly objevovány některé – zvláště matematické
– už před tisíciletími. Tehdy si kultury nedovedly představit
život bez přítomnosti božských sil člověka přesahujících.
Přeji Vám, aby naslouchání tónům hudby letošního festivalu
napomohlo objevovat potřebnost mnohostranného rozvoje
lidské osobnosti, v němž nebude chybět respekt k zákonu
lidské spravedlnosti člověku uloženému Tvůrcem. K zákonu,
který nás lidi neponižuje, ale zušlechťuje.
neděle 13.6. 2010 v 17.00 hod.
Johann Sebastian Bach (1685-1750)
Preludium C dur BWV 553
oooo
Georg Friedrich Händel (1685-1759)
Koncert g moll pro varhany a smyčce op. 4 č. 3
I. Adagio, II. Allegro, III. Adagio, IV. Gavotte. Allegro
oooo
Jan Křtitel Vaňhal (1739-1813)
Koncert F dur pro varhany a smyčce
I. Allegro moderato, II. Adagio, III. Finale. Allegro
oooo
Johann Sebastian Bach (1685-1750)
Chorál Jesus bleibet meine Freude BWV 147
P. Josef Smola
oooo
Georg Philipp Telemann (1681-1767)
Koncert G dur pro violu, smyčce a cembalo
I. Largo, II. Allegro, III. Andante, IV. Presto
oooo
Francesco Manfredini (1680-1748)
„Zpívejte Hospodinu píseň novou,
neboť učinil podivuhodné věci.
Hlahol Hospodinu, celá země,
dejte se do plesu, pějte žalmy,
pějte Hospodinu žalmy při citaře,
při citaře nechť zazvučí žalmy;
s doprovodem trub a polnic
hlaholte před Hospodinem Králem!“
Žalm 98, 1, 4-6
Koncert G dur pro housle, smyčce a cembalo op. 3/7
I. Adagio, II. Allegro,
III. Andante e piano sempre, IV. Presto
účinkují:
Iva Kramperová - housle
Jiří Kabát - viola
Pavel Svoboda - varhany
Barocco sempre giovane
Josef Krečmer
umělecký vedoucí
Iva Kramperová (*1984) započala svá hudební studia
v roce 1990 na ZUŠ Havlíčkova ul. v Pardubicích pod vedením
Karla Smetáka. Později přestoupila k Miloslavě Zdvihalové,
díky které získala ceny z národních i mezinárodních soutěží
(např. 1. cena v celostátní soutěži ZUŠ v komorní hře 1995
či vítězství v celostátním kole Národní soutěže ZUŠ v roce
1999). Ve studiích pokračovala na Konzervatoři v Pardubicích ve třídě PhDr. Vladimíra Kulíka, pod jehož vedením
také obdržela řadu ocenění (Soutěžní přehlídka konzervatoří
ČR v Teplicích 2002, stipendium firmy Yamaha a další).
Konzervatoř absolvovala v roce 2005 špičkovým provedením
Brahmsova houslového koncertu s Komorní filharmonií Pardubice. Nyní je studentkou Akademie múzických umění v Praze
(Prof. Ivan Štraus, Leoš Čepický). V červnu 2006 získala
cenu na mezinárodní houslové soutěži “Beethovenův Hradec”
a také cenu nadace Český hudební fond za nejlepší provedení
skladby soudobého českého skladatele. Zúčastnila se řady
mistrovských interpretačních kurzů v Čechách (Václav Hudeček,
Ivan Štraus) i v zahraničí (Francie - Régis Pasquier). Kromě
sólové hry se aktivně věnuje také komorní hře, je sólistkou
souboru Barocco sempre giovane a profesorkou houslové hry
na pardubické Konzervatoři.
Českých Filharmoniků či Pražskou komorní filharmoní. V červnu
2004 zvítězil na mezinárodní soutěži “Beethovenův Hradec”
a získal také speciální cenu Nadace českého hudebního
fondu za nejlepší provedení skladby soudobého českého
autora. V roce 2004 také získal první cenu na “Watson
Forbes Prize” pro violy a “Govenor´s Recital Prize” pro
smyčcové nástroje. V srpnu 2006 se zůčastnil “Lionel Tertis
Int. Viola Competition and Workshop” na Isle of Man, odkud
si odnesl zvlaštní cenu “Mia and Stanley Solomon Prize”.
Vystupuje nejen u nás, ale i ve Velké Británii, Německu,
Francii, Portugalsku, USA a Kanadě. Své hudební vzdělání
si nyní doplňuje studiem kompozice na pražské Konzervatoři
jako posluchač prof. Jiřího Gemrota.
Pavel Svoboda (*1987) je jedním z nejúspěšnějších
varhaníků mladé generace. Zvítězil na Mezinárodní soutěži
mladých varhaníků v Opavě, za interpretaci soudobých
skladeb obdržel Cenu nadace Český hudební fond a za studijní výsledky obdržel cenu primátora města Pardubic. První
cenu a titul Laureáta získal také v Mezinárodní interpretační
soutěži Brno. Hudbě se začal věnovat na hudební škole
v Dobrušce, absolvoval Konzervatoř v Pardubicích (prof. Josef
Rafaja, doc. Václav Rabas) i mistrovské kurzy u zahraničních
varhaníků (Susan Landale, Martin Sander, Theo Jellema,
Paolo Crivellaro aj.). Nyní studuje na Akademii múzických
umění v Praze u doc. Jaroslava Tůmy a připravuje se na stáž
na Universität der Künste v Berlíně. Účinkuje na hudebních
festivalech v ČR i v zahraničí (Německo, Belgie, Slovensko,
Polsko, Španělsko). Od roku 2004 je stálým varhaníkem
a cembalistou souboru Barocco sempre giovane.
Jiří Kabát (*1984) se řadí k předním violistům mladé
generace. Na housle začal hrát v pěti letech, v roce 2000
byl přijat na pražskou Konzervatoř, kde od 2. ročníku studoval v houslové třídě prof. Dany Vlachové. Po vítězství
na houslové soutěži “Mistra Josefa Muziky” přestoupil
od září 2003 do třídy prof. Jiřího Rajniše, kterou zakončil
v roce 2007 absolutoriem. Je také absolventem Royal Scottish Academy of Music and Drama v Glasgow, ve třídě
prof. Lva Atlase, s titulem Master´s of Music. Jako sólista
vystupoval např. s “Kennemer Youth Orchestra”, Collegiem
Barocco sempre giovane (Baroko stále mladé) je komorní soubor složený ze špičkových mladých profesionáních hudebníků. Specializuje se na interpretaci skladeb
vrcholného baroka, nevyhýbá se však ani jiným slohovým
obdobím. Soubor byl založen v roce 2004 jeho uměleckým
vedoucím Josefem Krečmerem.
Má za sebou řadu významných koncertů, je zván na domácí
i zahraniční hudební festivaly (Pražské jaro, Mezinárodní
hudební festival Brno, Mladé pódium, Svátky hudby v Praze,
Nitrianska hudobna jar, Le Quattro Stagioni, IMusicFest
of George Lobkowicz, Podblanický podzim, Theatrum Kuks,
Čarovné tóny Macochy, Klášterní hudební slavnosti atd.).
Jeho koncerty vysílala v přímém přenosu Česká televize,
Televize Noe, Český rozhlas, nahrává na CD a pořádá vlastní
abonentní cykly koncertů.
Barocco sempre giovane pravidelně spolupracuje s renomovanými českými i zahraničními sólisty i s celou řadou
vynikajících mladých interpretů - zpravidla vítězů významných
mezinárodních interpretačních soutěží.
neděle 27. 6. 2010 v 17.00 hod.
Johann Sebastian Bach (1685-1750)
Preludium a fuga - C dur BWV 553
oooo
Felix Mendelssohn-Bartholdy (1809-1847)
Sonata č. 6 d moll
Choral
Fuga. Sostenuto e legato
Finale. Andante
oooo
Jan Pieterszoon Sweelinck (1562-1621)
Fantasia
oooo
Johann Sebastian Bach (1685-1750)
Von Gott will ich nicht lassen BWV 658
Wachet auf, ruft uns die Stime BWV 645
Nun komm, der Heiden Heiland BWV 659a
Kommst du nun, Jesu, vom Himme herunter BWV 650
oooo
William Byrd (1543-1623)
Dvě Galliardy
oooo
Johann Pachelbel (1653-1706)
Ciaccona f moll
oooo
Georg Muffat (1653-1704)
Toccata quinta
ze sbírky Apparatus Musico-Organisticus
Josef Coufal
varhany
Josef Coufal (*1982) pochází
z východních Čech. Narodil se
ve Vysokém Mýtě, ale až doposud bydlí v Brandýse nad Orlicí.
Po maturitě na gymnáziu v Ústí nad
Orlicí (2000) vystudoval fyzikální chemii na Fakultě chemickotechnologické v Pardubicích, zároveň
navštěvoval Konzervatoř Pardubice
ve varhanní třídě doc. Václava
Rabase.
Od roku 2005 studuje
hru na varhany na Akademii múzických umění v Praze pod
vedením prof. Jana Hory (2005 – 2008) a Pavla Černého
(od roku 2008). V roce 2006 absolvoval stipendijní pobyt
na Hochschule für Musik ve Frankfurtu nad Mohanem, zúčastnil
se řady interpretačních kurzů u uznávaných varhaníků - Reintze Smits, Martin Sander, Jaroslav Tůma, Karel Paukert
ad. V současné době působí jako varhaník v Brandýse nad
Orlicí a Chocni a jako učitel na zdejší základní umělecké
škole.
Pravidelně koncertuje. Ze sólových vystoupení uveďme např.
Chrám sv. Mikuláše na Malé Straně, Sukova síň Komorní
filharmonie Pardubice, Městská hudební síň v Hradci králové,
Sál Martinů v Lichtenštejnském paláci v Praze, sál Otokara
Jeremiáše v Českých Budějovicích, konkatedrála Panny Marie
v Opavě aj. Jeho repertoár tvoří hudba všech stylových
období od renesance až po současnost. Velkou pozornost
věnuje i české varhanní hudbě 20. století.
neděle 11. 7. 2010 v 17.00 hod.
/externí koncert na farní zahradě v případě nepříznivého počasí v Husově sboru/
Bobby McFerrin - Don´t Worry Be Happy
Michel Magne - Angelika markýza andělů
Michael Jackson - Billie Jean
Dream Theater - Endless Sacrifice
Eric Clapton - Signe
Jule Styne - Let It Snow
Samuel Barber - Adagio
Petr Vrána - Fascination
Henri Mancini - Moon River
Monty Norman - James Bond 007
--- Přestávka – pozvání všem posluchačům na číši vína ---
The Beatles - Eleanor Rigby
Deep Purple - Child in Time
Sting - Every Breath You Take
John Williams - Hudba z filmu „Šindlerův seznam“
Queen - Play the Game
Metallica - One
Irving Berlin - White Christmas
The Beatles - Rock and Roll Music
Corvus Quartet
komorní smyčcový soubor
Komorní soubor Corvus Quartet vznikl v roce 2004
ze členů Komorní filharmonie Pardubice. Impulsem byla
snaha rozšířit svou hudební působnost o nové a nezvyklé
žánry dosud pro složení klasického smyčcového kvarteta
málo užívané. Proto v repertoáru najdeme skladby napříč
spektrem hudebních dějin od Bacha, Mozarta, Dvořáka
až k The Beatles, Pink Floyd či Dream Theater. Právě úpravy
těchto skladeb pro Corvus Quartet jsou z pera houslisty
Petra Vrány. Komorní soubor Corvus Quartet pravidelně
pořádá letní a předvánoční koncerty na pardubickém zámku, vystupuje v koncertních cyklech Komorní filharmonie
Pardubice a při nejrůznějších společenských událostech, jako
jsou např. prezentace a výročí firem, oslavy nebo různorodá
společenská setkání. V květnu loňského roku pokřtil své
první CD.
Libor Ježek (*1975) byl již od mládí rodiči veden k hudbě.
Studoval hru na housle na Konzervatoři v Kroměříži u prof.
J. Schulmeistera, kterou zakončil absolutoriem v roce 1995.
Tomuto oboru se dále věnoval na Ostravské univerzitě
v houslové třídě Prof. Z. Goly. Působí jako zástupce koncertního mistra v Komorní filharmonii Pardubice. V roce 2004
spoluzaložil a stal se primáriem komorního souboru Corvus
Quartet.
Petr Klas (*1962) byl od šesti let žákem profesora Otto
Vašury. V jeho houslové třídě na pardubické konzervatoři
v roce 1981 úspěšně odmaturoval. Poté se věnoval hře
na violu u prof. Petra Zdvihala a Ladislava Kyseláka.
Od roku 1985 je členem Komorní filharmonie Pardubice.
David Matoušek (*1977) pochází z Karlových Varů.
Po absolvování konzervatoře v Teplicích u prof. J. Kamenáře
a T. Strašila se věnoval studiu na Ostravské univerzitě
(Institut pro umělecká studia). Zároveň také působil
v Karlovarském symfonickém orchestru. Od ledna 2006 zastává místo 1. violoncellisty v Komorní filharmonii Pardubice.
Petr Vrána (*1976) se narodil v Hranicích na Moravě.
Partnerem tohoto koncertu je
Truhlářství a čalounictví Abraham
a
Vinotéka Na cestě Heřmanův Městec
V roce 1996 absolvoval konzervatoř P.J. Vejvanovského
v Kroměříži. V letech 1997-2001 studoval na Institutu
pro umělecká studia v Ostravě (žákem Prof. Z. Goly).
Od roku 2001 je angažován v Komorní filharmonii Pardubice. K účinkování v Corvus Quartetu jej přivedla náklonnost k jiným hudebním žánrům, zejména rocku, popu, metalu
a jazzu. Od vzniku ansámblu se podílí na tvorbě repertoáru
aranžérsky.
neděle 25. 7. 2010 v 17.00 hod.
Adam Václav Michna z Ottradovic
(asi 1600-1676)
Loutna česká (výběr)
Program bude upřesněn na základě předcházející
letní hudební dílny „Barok bez Paruk“
na zámku Mnichovo Hradiště
účinkuje:
Ritornello a jeho hosté
komorní soubor historických nástrojů
Michael Pospíšil
umělecký vedoucí
Loutna, jako hudební nástroj, se do Evropy zatoulala
ve středověku z Asie. Jeho původní jméno „Al-Ud“, tedy
„Boží“ nástroj, naznačuje úctu. Také v řecké mythologii prý
Loutna vznikla tak, že sám bůh hudby a světla Apollo zabil
draka Pýthóse, jakéhosi hada se želvím krunýřem. Slunce
a mravenci udělali své, takže když se Apollo vracel cestou
zpět, zůstal ze stvůry už právě jen onen krunýř a v něm
sluncem napjaté šlachy. Když o ně Apollo zavadil, zazněly
jako struny, Loutna byla na světě...
Pro člověka středověkého byla Loutna nástrojem Andělů,
náš renesanční pradědeček s Loutnou v ruce vyznával lásku
anebo u stolu provokoval chuťové buňky. Tak se stalo,
že se božská Loutna v baroku nejen ocitla u stolu s pokrmem
vezdejším (dokonce jako jakýs „zástupce“ stolu nebo i jeho
„synonymum“!), ale i při Stole v Kostele, při eucharistické
hostině, jako symbol harmonie lidských Duší. Svým způsobem
„útulný“ Svět středověkého člověka s hranicí na horisontu definitivně rozbily zveřejněné zámořské objevy. Člověk
vydaný tak napospas Nekonečnu a Věčnosti hledal spásu,
hledal útulný kout jiným způsobem: v privátní modlitbě,
za zavřenými dveřmi své komůrky, ložnice, zahrady nebo
i v idyle háje, často právě s Loutnou v ruce a s písničkou
na rtech.
Slavný mnichovský kazatel, Jeremias Drechsel S.J. (15811638) ve své knize duchovních cvičení „Křesťanský
Zodyak“ (česky 1638, 1674) Loutnu zvolil za symbol kro-
cení náruživostí. Neříká nám, že máme strhat své struny
(= vášně), ale že je máme ladit. Loutna sloužila ve Světě
za symbol harmonie politické, doma manželské, v Těle
za obraz harmonie „humorů“ (= tělesných šťav)... a Drechsel dí: „Největší jest Rozkoš / nepoddati se Rozkoši“. Jeho
kolega, mnichovský farář Johann Khuen (*1605) vydal
v roce 1638 tiskem svou sbírku dvanácti písní „Epithalamium
Marianum“, tedy „Mariánská Svádební Muzika“ (slovo Svádba
s „d“ od svádění muže a ženy v jedno! :-). U nás byla sbírka
známa jako „Marianische Tafel-Musik“, čili „Muzika ke Stolu“.
Když jsme v roce 1996 se souborem :II:RITORNELLO:II:
natáčeli na CD sbírku „LOUTNA ČESKÁ“ Adama Michny z Ottradovic, už mi bylo jasné, že nejde o „český“ způsob myšlení,
že jde jistě o import. Asi až v roce 2004 jsme s pilným
germanistou Janem Kvapilem „objevili“ Khuenovu německou
předlohu Michnovy Loutny České. Nejde však jen o pouhý
překlad do češtiny. I když mnoho míst se zcela shoduje,
Michnova geniální invence vytvořila dílo zcela svébytné,
ryze české. V mnoha ohledech dokonce ještě zdokonalil
už tak rafinovaný systém mnohovrstevnaté symboliky.
Posuďte sami: Sbírka (pouhých!) třinácti písní je vlastně
jakousi „zhudebněnou cestou lidské Duše do Nebe“. Na své
cestě k Ženichu-Kristovi má Duše mocné pomocníky a vzory
ve Světcích, především v Panně Marii. Mystická paralela dvou
sňatků – Marie s Duchem Svatým a lidské Duše s Kristem
– je inspirací nám všem. Michna poopravil počet a pořadí
písní, z Khuenových dvanácti+veršované dedikace vytvořil
cyklus třinácti, doplnil svou vlastní muziku, která (lhostejno,
zda to udělal vědomě či podvědomě!) užívá motivů tehdy
běžně známých německých, italských, ale i českých písní.
Každá píseň je vlastně jistou „hádankou“, podobně jako
„funguje“ na hraně textu a obrazu emblém. Titul písně, její
pořadové číslo, text a hudebně-motivická složka dohromady,
to vše tvoří až bezedně komplikovaný systém symbolických
narážek dešifrovatelný jen velmi vzdělaným spotřebitelem,
ale svou líbeznou taneční melodií, harmonickou a rytmickou
podmanivostí je přitom přístupná vždy komukoliv na jeho
vlastní úrovni. „Příznačné“ hudební motivy odkazující na
jiné příběhy v jiných písních postřehne jen ten, kdo dobře
zná běžný repertoár tehdejší „populární“ (ale i duchovní!)
hudby. Každá píseň je navíc zároveň hymnem pro určitou
skupinu světců a světic (Panny-Mučedlnice, Zakladatelé řádů,
Anjelé, aj.) nebo odznakem-insignií královské moci a božského
původu (Loutna, Jablko, Berla-Žezlo, Prsten, Náhrdelník,
Meč...). Je velmi pravděpodobné, že Loutna Česká byla
hrána i jako divadelní hra jesuitskými studenty a teprve
dodatečně (1653) vydána tiskem v úpravě pro domácí
muzicírování. Krátké instrumentální předehry či mezihry
(„Ritornelli“) jsou vlastně „lušticím klíčem“ k písním a úzce
souvisí s jinými Michnovými skladbami.
Ve 20. století Michnovu Loutnu Českou „objevil“ hudební badatel Dr. Emilian Trolda v pardubickém Museu, a to
opis zpěvního hlasu, který pořídil v roce 1666 Matyáš
Devoty [Kantor Heřmanský]. Je tedy téměř jisté,
že právě v Heřmanově Městci tehdy z kostelního kůru i při
hodovním stole zněla právě Loutna Česká. Naše letošní
letní hudební dílna „Barok bez Paruk“ na zámku Mnichovo
Hradiště se věnuje práci s touto líbeznou Michnovou sbírkou
písní a přináší ji tedy i Vám v podobě, která má
(historicky správně!) mnohem blíže k dobové „pop-music“ než
k moderní kategorii tzv. „vážné [vlažné] hudby“. Její stále
aktuální, stále nově odkrýva[tel]né duchovní poselství, jakýsi
„Bedecker“, tedy „Návod k cestě do Nebe“, snad může
pomoci i Vám-nám: hle, LOUTNA ČEsKÁ!, jen nasednout!
Michael Pospíšil
Psáno v květnu 2010 pro programový katalog VI. ročníku
Hudebního léta v kostele sv. Bartoloměje s tímto jazykovým
komentářem:
„Jméno - přídomek Adama Michny úmyslně píšu “z Ottradovic”, jak se on sám zásadně podepisoval (a jak to
nikdo nerespektuje), tedy se dvěma “tt”. Michnův současník,
jesuita Matěj Václav Šteyer o tom mluví v tom smyslu,
že slova byla proto tak psána, že se tak vyslovovala, ale že mnozí to už tehdy pletli... Tedy se pokouším
o Michnovu versi. Stejně tak zachovávám původní pravopis,
například ve velkých počátečních písmenech některých
slov, která se podle dnes užívaného (v mnohém smyslu
pomateného – jako svatba x Svádba) pravopisu píší
jinak. Pro naše prapra-dědečky velká písmena a jiné značky
(například letmé úvodní křížky v záhlaví stránky) sloužily jako
“střelné modlitby” a já se snažím toto nejen respektovat,
ale i používat... „
Komorní soubor Ritornello se zabývá především
hudbou 16. a 17. století. Podle programu, který sestavuje ze
specialistů na daný obor, mění své obsazení. Jádro souboru
tvoří vždy 2-3 hudebníci, kteří často ovládají i více nástrojů.
Nedílnou součástí přípravy programu je vlastní intensivní
badatelská a ediční činnost (edice hudby, hymnologie,
organologie aj.). Soubor se snaží vrátit hudbu z kategorie „vážné hudby“ mezi základní potřeby člověka, jako
je universální řeč dorozumění pomocí malých a nejmenších
hudebních forem (píseň, tanec) v jejich eleganci i syrovosti
zároveň: barokně-romantický „Návrat“. Soubor užívá historických nástrojů nebo jejich věrných replik (loutna, theorba,
barokní kytara, niněra, renesanční dudy, barokní moldánky,
varhanní positiv, cinky a dulcián, renesanční trombony,
šalmaje, chalumeaux, flétny a fistuly, violy da braccio
i da gamba, barokní housle, bubny atd.), starých ladění
a temperatur, původních herních a pěveckých technik.
Jednotlivé typy programů zasahují do různých historických
hudebních žánrů: do hudby chrámové, domácí, taneční,
pouliční, věžní (fanfáry), hodovní … kromě koncertních
vystoupení soubor účinkuje při liturgickém provozu,
vernisážích, recepcích, literárních pořadech, konferencích
apod. Dramaturgií svých nahrávek se snaží zaplnit prázdné
místo po kdysi „každodenní sváteční“ hudbě.
Michael Pospíšil (*1962) studoval
v letech 1981-86 na Pražské konservatoři
ve třídě prof. Jaroslava Horáčka, pak
soukromě u prof. Teresie Blumové.
Od r. 1986 působí jako hudebník
ve svobodném povolání, specializace
na "starou" hudbu. V letech 1989-91 učil
na
Konzervatoři
v
Pardubicích.
Navštěvoval interpretační kursy, které
vedli Holger Eichhorn, Marius van Altena aj. V roce 1993 založil vlastní soubor
RITORNELLO. Kromě práce s tímto ansámblem spolupracuje
jako zpěvák - solista a instrumentalista na různých projektech,
koncertech, nahráváních. Intenzívní badatelskou práci s originálními prameny zúročuje jako hudebník, dramaturg a editor
not ( např. kroměřížské sonáty, tance Valeria Otta z r. 1611,
Michnova Loutna Česká, rekonstrukce "barokních" procesí, aj.).
Organizuje interpretační semináře, učí na mezinárodních prázdninových seminářích. Spolupracuje s rozhlasem
a televizí. Natočil cca 55 titulů na CD, společně s Collegiem
pro arte antiqua Brno připravuje pravidelně každý rok Slavnosti Adama Michny z Otradovic v Jindřichově Hradci, projekty
obnovy kulturní krajiny na Broumovsku. Jako sólista spolupracoval např. se soubory: MUSICA ANTIQUA PRAHA, COLLEGIUM
QUODLIBET Jiřího Stivína, SCHOLA GREGORIANA PRAGENSIS,
CHOEUR GRÉGORIEN DE PARIS, aj.. Od r. 1996 vede i soubor PRAŽŠTÍ KOMORNÍ PĚVCI, s nímž připravil vlastní cyklus
tematických koncertů na schodech Národního Musea v Praze.
Koncertuje po celé Evropě, v USA jako oratorní pěvec
i s vlastním souborem RITORNELLO, s nímž se v cyklu CD
u firmy "ARTA RECORDS" zaměřil na opomíjené poklady
české hudební kultury baroka.
neděle 8. 8. 2010 v 17.00 hod.
Koncert účastníků Mezinárodních symčcových kurzů
prof. Milana Vítka v Litomyšli
(studetni ze Švédska, Číny, Řecka, ČR, Dánska, USA,
Kanady a Thajska)
Program složený ze sólových vystoupení, duí
i smyčcových kvartet bude upřesněn
dle nastudovaných děl v rámci mistrovských kurzů
navazuje rozsahem na předcházející ročníky, kdy došlo
k rozšíření o studium violy a violoncella. V roce 2010 povede
mistrovskou třídu prof. Milan Vítek z USA, prof. Peter Slowik
z USA, Deen Stephen Clapp z USA a Niels Ullner z Dánska.
Významným přínosem mezinárodních hudebních kurzů
je možnost osobní konfrontace umělecké úrovně studentů
z celé Evropy. V neposlední řadě jsou také kurzy otevřeny
pasivním posluchačům z řad profesorů konzervatoří,
akademií, učitelů ZUŠ i studentů.
Mezinárodní houslové kurzy Milana Vítka pořádá Sdružení
pro pořádání mezinárodních hudebních kurzů Litomyšl,
dánská Královská hudební akademie v Kodani, Universita
v Oberlinu (USA) ve spolupráci s Městem Litomyšl, Pardubickým krajem a dalšími spolupořadateli.
Mezinárodní smyčcové kurzy v Litomyšli
Litomyšl patří mezi nejkrásnější města východočeského
regionu.
Nejkrásnější
urbanistické
památky
jako
zámek, piaristický kostel a další jsou také využívány
ke kulturním akcím. Ve městě se koná řada festivalů, které
jsou spojovány s památkou litomyšlského rodáka a zakladatele české národní hudby Bedřicha Smetany, z nichž
nejvýznamnějším je mezinárodní operní festival Smetanova
Litomyšl. Od roku 1996 zde také probíhají hudební kurzy,
které vede vynikající evropský pedagog houslové hry prof.
Milan Vítek, který také zprostředkoval spolupráci kurzů
s Královskou hudební akademií v Kodani v Dánsku. Tato
instituce již tradičně nad kurzy přebírá záštitu. Houslové
kurzy za dobu svého trvání prošly určitým vývojem, který
se ustálil na současné podobě tzv. masterclass profesora Vítka. Ten zve mladé houslisty, převážně studenty vysokých uměleckých škol z Evropy, na třítýdenní setkání na
zámek do Litomyšle. V individuálních hodinách pak společně
s prof. Vítkem a dalšími vyučujícími studují svůj nový koncertní
repertoár. Součástí výuky je také sestavení komorních
těles a výuka komorní hry. V uplynulých ročnících studovalo
v Litomyšli přes 230 houslistů z Finska, Švédska, Dánska,
Německa, České republiky, Anglie, Španělska, Ruska, Jižní
Koreje, Japonska, USA, Islandu, Řecka, Kuby, Jordánska
a z Austrálie. Kurzy si za uplynulou dobu vybudovaly renomé
jedné z nejprestižnějších akcí v tomto oboru, které probíhají
v ČR.
V závěru kurzů mají studenti možnost prezentovat své
umění na několika koncertech v regionu. Součástí programu
kurzů jsou také odborné přednášky na témata jako jsou
např. pedagogika nebo současné trendy vývoje hudebních nástrojů. Program také doplňují relaxační cvičení
a výlety za poznáváním Pardubického kraje. 15. ročník
Prof.
Milan Vítek působil
od roku 1974 jako profesor houslí na Královské hudební akademii
v Kodani a od roku 1992 jako
hostující profesor na Hudební
Akademii v Göteborgu. Před
odchodem do Dánska byl Milan
Vítek zakládajícím členem, koncertním mistrem a sólistou komorního
souboru Pražští komorní sólisté.
S tímto souborem, jehož dirigentem byl Václav Neumann,
uskutečnil mnoho koncertů doma i v zahraničí. Neméně
bohatou koncertní činnost vyvinul jako primarius Českého
noneta a houslista v klavírním triu Pro Camera.
Po odchodu do zahraničí působil nejdříve jako alternující
koncertní mistr v Dánské Královské opeře a dva roky jako
profesor na Mc.Master University v kanadském Hamiltonu.
Milan Vítek působí jako pedagog na mnoha mezinárodních
houslových kurzech: Aldeburgh (Anglie), Keshet Eilon (Izrael),
Yokosuka Festival (Japonsko) a Yuriko Kuronuma Academy
(Mexiko, Mexico City ), Weikersheim (Německo), Savonlinna
(Finsko) a mnoha dalších. Je zván jako porotce na řadu
soutěží např. v Dánsku, Německu, Japonsku, Estonii a Itálii.
Jeho žáci jsou vítězi a laureáty mnoha mezinárodních soutěží
jako C.Nielsen, J. Kocian, Heino Eller a The Queen Elisabeth v Belgii, Washington International String Competition,
Yehudi Menuhin International Violin Competition, and Jan
Sibelius aj.. Od srpna 2001 je stálým profesorem houslové
hry na Oberlin Conservatory of Music v Ohiu v USA.České
publikum ho také zná jako dirigenta který pravidelně hostuje
především se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu.
neděle 22. 8. 2010 v 17.00 hod.
František Xaver Thuri (*1939)
Intrada, Pavana, Gagliarda
oooo
Lucie Čistecká studovala hru na flétnu na Konzervatoři
v Teplicích a později na Akademii múzických umění v Praze
ve třídě prof. Jiřího Válka a komorní hru u prof. Jaroslava Josífka. Několik let působila v Severočeské filharmonii
Teplice. Věnuje se komorní hře (Primavera kvartet, Guitar
Arte Trio), pedagogické činnosti i sólovému hraní (Bendův
komorní orchestr, Junior Philharmonic Orchestra Tokyo,
Severočeská filharmonie Teplice).
Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791)
Sonáta G dur
Andante
Tempo di Menuetto
oooo
František Benda (1709-1786)
Sonáta F dur
Adagio
Allegro
Vivace
oooo
Zdeněk Folprecht (1900-1961)
Malá suita ve starém slohu
Adagio
Andante tranquillo
Tempo di menueto
Allegro gioccoso
oooo
Claude Debussy (1862-1918)
Svit luny
oooo
Oldřich Flosman (1925-1998)
Větrné scherzo
Lucie Čistecká
flétna
Barbara Pazourová
harfa
Barbara Pazourová se narodila v Popradu. Konzervatoř v Praze studovala od roku 1978 ve třídě prof. Libuše
Váchalové. V roce 1984 byla přijata na Akademii múzických umění v Praze do třídy prof. Karla Patrase. Studia ukončila absolutoriem v roce 1988. Již během studií (1985) se úspěšně zúčastnila konkursu na harfu do České
filharmonie, jejíž členkou je dodnes.
Díky zajímavé nástrojové kombinaci můžeme v podání
tohoto dua vyslechnout díla snad ze všech slohových
období, a to jak skladby psané přímo pro toto nástrojové obsazení (L. Boccherini, W. A. Mozart, J. Francaix,
J. Massenet, Z. Folprecht), transkripce (C. Saint-Saens,
C. Debussy), tak i skladby pro sólové nástroje (G. Ph. Telemann, J. S. Bach).
Z historie heřmanoměsteckého Hudebního léta
S letními měsíci je již šest let spjato i „Hudební léto
v kostele sv. Bartoloměje“, které se během své krátké
historie zařadilo mezi tradiční kulturní akce heřmanoměsteckého
regionu. Koncerty duchovní hudby se v Heřmanově Městci
příležitostně konaly nejen v 90. letech minulého století,
ale i před rokem 1948, i když tehdy převážně jako hudba provázející bohoslužby. S myšlenkou pravidelných letních koncertů přišel P. Hroznata Pavel Adamec O.Praem.,
který se stal zdejším administrátorem v roce 2004. První
pokus o „letní“ koncerty se uskutečnil v roce 2005 a setkal
se s příznivým ohlasem.
Druhý ročník byl nejrozsáhlejší, čítal celkem devět koncertů.
Zahájilo ho velkolepého uvedení Dvořákova oratoria
Stabat Mater s Pardubickým komorním orchestrem a spojenými sbory včetně místního Vlastislavu. Tento koncert se zařadil
mezi nejvýznamnější díla uvedená v bohaté hudební historii
města. V tomto roce zde účinkovala i Týnská schola z Prahy
či významný český varhaník Michal Novenko.
Třetím ročníkem se festival ustálil na šesti koncertech
v pravidelném rytmu čtrnácti dnů (od poloviny června
do neděle před heřmanoměsteckou poutí), které jsou
kulturní a vzhledem k charakteru uváděné hudby svým
způsobem i duchovní nabídkou jak místním občanům, tak
turistům a příležitostným návštěvníkům města i regionu.
V dramaturgii festivalu pamatujeme vedle varhanní hudby
(Václav Uhlíř, Petr Čech aj.) i na řadu dalších hudebních
projektů. K tradici Hudebního léta patří posluchači velmi
oblíbené koncerty historických hudebních nástrojů a provedení
„staré“ středověké a renesanční hudby (SoliDeo, Musica
da chiesa). K filosofii festivalu patří také dávat prostor mladým začínajícím uměleckým nadějím. Pravidelně jsou
zváni studenti či absolventi pardubické Konzervatoře
a pražské Akademie múzických umění (Petr Hostinský, Pavel
Herzog). Z větších děl uvedených ve spolupráci s pěveckým
sborem Vlastislav uveďme Michnovu Loutnu českou (2008)
nebo Missu brevis Jiřího Pavlici (2009). Od počátku byla snaha pamatovat také na mladé posluchače (Oboroh, Eva Henychová). V loňském roce pokračoval tento krok mimo klasickou
hudbu úspěšným externím koncertem v prostorách renovované
farní zahrady. Vystoupení smyčcového souboru Corvus Quartet
složeného z hráčů Komorní filharmonie Pardubice, kteří zahráli populární melodie skupin Queen, Metalicca či Beatles,
se setkalo s velkým ohlasem. Tento, tak trochu hudební
experiment, přilákal téměř 300 posluchačů. Návštěvnost
celého festivalu rok od roku roste. V roce 2009 činila
v průměru pozoruhodných 158 posluchačů. Snad je to potvrzení,
že pestrou dramaturgií tohoto festivalu vzniká zajímavá
a oslovující nabídka pro hudbymilovné posluchače. Působivá
atmosféra kostela sv. Bartoloměje obohacená o krásnou
hudbu nabízí možnost nevšedního kulturního i duchovního
zážitku v parných letních měsících.
Uvedení Loutny české
- Podkrkonošský symfon
ický orchestr
a PS Jizeran Semily a
Vlastislav Heřmanův Mě
stec (2008)
tr
(trubka) a Pe
Pavel Herzog
8)
00
(2
)
ny
ha
ar
Hostinský (v
Petr Čech (200
8)
Musica da ch
iesa (2006)
)
dě (2009
farní zahra
na
t
e
rt
Corvus Qua