Rýmy z podzemí - přehled undergroundového hip hopu (Lemon 2004)

Rýmy z podzemí
Karel Veselý
/Lemon, 05/2004/
Když se nějaký žánr masově prosadí v mainstreamu, vždy se stane to stejné. Část
fanouškovské základny šmahem odmítne projekty, které mají komerční úspěch a jako na
povel se pustí do objevování zbytku scény mimo sítě velkých firem a lukrativní smlouvy.
Podzemní scéna se téměř vždy rozroste do rozměrů opozičního hnutí, které se dříve či později
polarizuje vůči "komerci" a začne prohlašovat, že ty pravé hodnoty se tvoří jen v rámci ní.
Za příklad by mohl posloužit jakýkoliv jiný žánr, kterému se podařilo oslovit masové
publikum. Vezměte si třeba současný hiphopový underground. Stačí se blíže podívat na jeho
vyznavače. Hrdí, nekompromisní a zatvrzelí fanoušci podzemního hip hopu někdy
připomínají ligu ukřivděných, kteří schválně dávají přednost neumětelismu a amatérsismu
před rappery sice možná lepšími, leč pohrdání hodnými, protože mají na čele cejch
komerčního úspěchu. To ale v žádném případe neznamená, že tato scéna je nudná. Ba naopak.
Těžko budete hledat nějaký jiný žánr, ve kterém to v současnosti tolik žije.
Do undergroundového hip hopu řadíme dvě velké skupiny. Jednou z nich jsou projekty, které
záměrně udržují étos staré školy - samplované beaty, politická témata, odsuzování
pozlátkových výplní televizního hip hopu a na svoji zatvrzelost lákají posluchače, kteří hledají
opozici proti komerční kultuře (čím méně let vám je, tím lépe tento vzdor chápete). Hudebně
vychází z klasického old school hip hopu, kladou důraz na chytré samply (jazz, vážná hudba,
vlastně cokoliv), klasické turntablistické umění a vesměs odmítají elektroniku a syntetické
beaty. V době, kdy se za beaty od The Neptunes nebo Timbalanda platí 50 000 dolarů za
skladbu, si undergroundový hip hop užívá luxusu být nad věcí a klidně znovu vytáhnou break
samplovaný z desky Jamese Browna. Ruku v ruce s touto filosofií jde maximální soustředění
se na skills rappera a jeho text. Nelze se pak divit pohrdání, kterému musí čelit komerční
rappeři, kteří by šli z kdejakého průměrného battlu domů s brekem.
Druhou velkou skupinu tvoří rappeři nebo producenti, kteří chtějí posunovat hranice
umělecké formy hip hopu a na komerční úspěch jsou příliš experimentální. Tato skupina je
mnohem menší než první a nemůže stavět na velké základně příznivců. Ostatně, kdo by taky
chtěl poslouchat šumy, šramoty a hluky, do kterých kdosi rappuje texty jako by byly od
filosofa Derridy. Že by nějací podivní fanoušci rekrutující se z nezávislého rocku a
avantgardní vážné hudby. Tak to jste trefili hřebíček na hlavičku. Experimentální hip hop má
nulový pouliční kredit, ostatně ho ani nepotřebuje. Tvoří ho vesměs běloši, kterým už
nestačila elektronická hudba a chtěli něco víc.
Ať jedni nebo druzí, ty nejlepší (a nebo nejpřizpůsobivější) z obou táborů stejně nakonec čeká
- bože, ne! - komerční úspěch a mainstreamový průlom. Hranice mezi komercí a
undergroundem ale není jen v hudební produkci. Velkou a patrně i rozhodující roli při
odlišení hraje fakt, jestli ten či onen hudební projekt nahrává u velké firmy, která je pro něj
ochotna investovat do bombastické reklamy a tedy si komerční úspěch (a pro sebe zisk)
vytvořit. Přechod k velké firmě obvykle znamená podřídit se jejich snaze na hudbě vydělat.
Posledních několik let jsme svědky toho, jak i zapřísáhlí zastánci undergroundu přecházejí
pod křídla velkých firem. Někteří, jako třeba The Roots to ustáli a pořád produkují velmi
zvláštní hip hop, narozdíl od nich Canibus nebo The Dilated Peoples změnou výrazně utrpěli.
Podle výše popsané rovnice lze tedy za počátek hiphopového undergroundu počítat období,
kdy se rap začal ve velkém prosazovat do hitparád. Předtím to byly jen ojedinělé úspěchy
(Run D.M.C., Beastie Boys, LL Cool J) a hip hop byl až na pár vykalkulovaných úchylů,
undergroundovým hnutím. Teprve po nástupu gangsterského rapu, tedy po "Chronic" Dr. Dre
a jeho koně Snoop Dogga a o pár let později i Tupaca a Biggieho, se z hip hopu stal masový
žánr, kterým je dodnes. Změnily se také taktiky nahrávacích společností, které na začátku
90.let vytušily obrovský komerční potenciál hip hopu a začaly do něj investovat peníze, které
chtěly samozřejmě pokud možno znásobené zpět. Teprve ve chvíli, kdy všichni ti
Vanillaicové a MC Hammerové přestali být ojedinělí, mohla naplno zaznít obhajoba
původního a komercí nezkaženého hip hopu. A samozřejmě také první projekty, které vracely
hip hop zpět do podzemí, odkud vzešel.
Dnes je undergroundový hip hop jednak semeništěm nových talentů, ze kterých se potom
rekrutují nové hvězdy, místem, kde se odehrávají nekonečně bitvy mixtapes i battles rapperů
přímo na pódiu, ale také místo, kde se rodí nové hudební revoluce. Tisíce bizarních labelů,
nespočet rapperů, kteří věří v sílu své hudby, to je hudební podzemí, kde to opravdu vře. A dá
se předpokládat, že v budoucnu i bude.
Klasické desky podzemních rýmů
Wu Tang Clan - Enter Wu Tang Clan:36th Chamber (1993)
Rappeři spolčení pod hlavičkou Wu Tang Clan jsou považováni za příklad undergroundového
hip hopu par excellence. Paradoxně i přesto, že jejich prvních dvou desek se prodalo více než
všech undergroudnových desek vydaných dodnes dohromady a sólové projekty jednotlivých
členů vládly žebříčkům delší dobu než kdejaká popová hvězda. Příklad rapperů ze Staten
Island vedených geniálním producentem The RZA ukázal, že k velkému úspěchu
nepotřebujete nutně blyštivý obleček a R&B refrén. V určitém směru byli Wu Tang Clan
obdobou z marketingového hlediska nepochopitelného úspěchu Nirvany a grunge rocku ze
Seattle. Samply z b-čkových kung fu filmů, sevřená pouliční filosofie, minimalistická
produkce a nekompromisní rap ukázaly cestu generacím jejich následovníků a dodnes
zůstávají synonymem nekompromisního hip hopu.
Jak to bylo dál?
Členové Wu Tang Clanu zaplavili hip hop sólovými projekty, které vesměs navazovali na
debut a dohromady se dali až o tři roky později triufálním dvojalbem "Wu-Tang Forever". Na
úspěchy Wu navázali jejich kolegové z labelu Loud - dvojka Mobb Deep nebo další
newyorčan Nas.
Dr. Octagon - Dr. Octagonecologyst (1996)
Mainstreamový úspěch, který dosáhli Notorious B.I.G., DMX nebo Jay-Z v polovině 90.let si
přímo žadonil o odpověď v undergroundu. Přišla s albem "Dr. Octagonecologyst", za kterým
stojí rapper Kool Keith, turntablisté DJ Q-Bert a producenti Dan The Automator a DJ
Shadow, prostě smetánka tehdejšího nezávislého hip hopu. Desku paradoxně proslavil až
londýnský label Mo Wax, který se jí odhodlal vydat. Příběhu šíleného gynekologa vyprávěný
z útržků samplů z pornofilmů vévodí manikální Keithův rap. Asi jedna z nejzábavnějších
hiphopových desek všech dob.
Jak to bylo dál?
Dr. Octagon zůstal projektem jedné desky (Kool Keith svého hrdinu zabil hned na dalším
albu), zato jeho jednotliví členové jeden čas dominovali hiphopovému undergroundu. DJ
Shadow vydal vysoce ceněné album "Entroducing...", podstatně přispěl k vynikající první
desce U.N.K.L.E. "Psyence Fiction", zatímco Automator spolupracoval s Princem Paulem na
projektu Handsome Boy Modelling School a Deltron 3000, ale celosvětový úspěch slavil až
jako beatmaker projektu Gorillaz. Specifický styl, který Octagon uvedl, si vysloužil i několik
vlastních pojmových škatulek - od abstraktní hip hop až po evropskou školu (to když někteří
byli překvapení kvalitou importů Mo Waxu, aniž by přišli na to, že za nimi stojí Američtí
producenti).
Company Flow - Funcrusher Plus (1997)
El Producto, Bigg Jus a DJ Mr. Len vrací na této desce hip hop ke kořenům na kost odřené
produkce a excelentního MCingu nezávislého hip hopu (jak sami říkali: Independent as
Fuck!). Zároveň oživují ducha lo-fi kutilství, geniálního ve svém hurá přístupu. Původní EP
"Funcrusher" vyšlo už v roce 1995, v době, kdy členové kapely ještě přes den pracovali. Když
je objevili v Rawkus, vyšla o dva roky později znovu s dalšími novými skladbami. Doslova z
podzemí zrozená legenda, která ovlivnila drtivou většinu dnešního undergroundového hip
hopu a navíc inaugurovala všeuměla El P do pozice nového krále undergroundu.
Jak to bylo dál?
Company Flow se brzy po úspěchu debutové desky rozešli. EL P a Mr. Let ještě stihli vydat
temné instrumentální album "Little Johnny From the Hospitul: Breaks and Instrumentals, Vol.
1" a Producto si to už mířil za svým snem vést hiphopový label. Na Def Jux pak dodnes
rozvíjí estetiku první desky Company Flow.
Black Star - Black Star (1998)
Když se zdálo, že hipísácký duch pozitivního hip hopu přelomu desetiletí (De La Soul, A
Tribe Called Quest), nemůže být pod zemí gangasta hip hopu zhnilejší, zjevuje se dvojice
pouličních básníků Mos Def a Talib Kweli, alias Black Star. Náhoda je vyloučena, Mos Def
debutoval na klasice De La Soul "Stakes Is High" a s Kwelim se setkal, když ještě pracoval
jako knihkupec v obchodě specializovaném na černošskou literaturu. Vliv hiphopového
sdružení Native Tongues ho přivedl do jejich klubu Lyricist Lounge, kde se od roku 1992
rodil pomalu ale jistě nový pozitivní hip hop. Z popsaných ingrediencí nemohlo vzejít nic
jiného než album plné hořkých příběhů o lidech z ulice, podané neodolatelným způsobem.
Jak to bylo dál?
Mos Def se více než rapu věnuje filmu (ke škodě prvního) a hudebně se kromě alba "Black
On Both Sides" a několika guest spotů angažoval jen v nedokončeném projektu funk-rapové
kapely Black Jack Johnson. Kweli rozvinul svoji kariéru s albem "Reflection Eternal"
(společně s producentem Black Star DJ Hi-Tekem) a vysoce ceněné "Quality". Dodnes
zůstávají trochu ve stínu spřízněných jmen jako Pharohe Monch, The Roots nebo Common.
Anticon - Music For The Advancement Of Hip Hop (1999)
Jsme běloši, ale máme rádi hip hop. A taky experimentální elektroniku a avantgardní vážnou
hudbu a vůbec všechny možné ujetosti. Stačí to na to, abychom sestavili hiphopovou kapelu a
label? Alias, Doseone, Jel, Odd Nosdam, Passage, Sole, the Pedestrian a Why? si to rozhodně
mysleli. Wu Tang Clan experimentálního hip hopu, Anticon vydali jen jedinou desku "Music
for the Advancement of Hip Hop" a pak se rozprchli do sólových projektů. Mimoidní přístup
k hip hopu inspiruje hlavně mimo hranice žánru a Anticon bývají někdy pravověrnými
fanoušky hip hopu zatracování. Na otázku "Je to nebo není hip hop?" prosím odpovídejte: "A
není to jedno?"
Jak to bylo dál?
Anticon působil dál jen jako label a jednotliví členové pokračovali v dalších úderech na
stylové hranice hip hopu. Nejdále zašli cloudDEAD, nejzajímavěji asi Alias. V sonických
dobrodružstvích i obskurnosti je ale brzy překonali jejich konkurenti Anti Pop Consorcium
nebo Dalek a jejich taktiku přijala celá řada experimentátorů i mimo hip hop.
Cannibal Ox - The Cold Vein (2001)
Postmoderní procházka New Yorkem vedená zázračnými prsty pana Producta a hbitými
jazyky rapperů Vast Aire a Vordul Megilah. První z releasů Def Jux, který světu otevřel
dočista nový pohled na hip hop. Starý a plný lásky ke klasice a zároveň nový. El P tuto desku
několikrát překonal, ale na "Cold Vein" to bylo všechno poprvé.
Jak to bylo dál?
Oba členové Ox se vydali na sólové projekty a EL P sázel další klasické album Def Jux za
druhým.
Madvillans – Madvillany (2004)
Střet kreativních vesmírů dvou undergroundových vládců současnosti MF Dooma a Madliba
zrodilo zatím nejsilnější hiphopovou desku tohoto roku. Už bootleg dema "Are Madvillans",
který prosákl na internet, vzbudil nadšený povyk u všech, kteří ho slyšeli. Takže si dokážete
představit, co s undergroundem udělala hotová deska. Spojte minimalistický, avšak
maximálně působivý beatmaking Madliba s neuvěřitelně nabitým rapem Dooma a máte
Madvillans, kteří útočí v nejvyšší možné kadenci a většinou jim stačí stopáž minuty a půl.
Jak to bylo dál?
Tak to ví, snad jen Bůh.
Nejdůležitější labely pozemních rýmů
Mo Wax
je vedle Ninja Tune nejhlasitějším londýnským labelem, který ovlivňoval dění na proměnlivé
scéně elektronické hudby 90.let. Hlavním cílem bosse Jamese Lavella bylo stvořit specifický
britský hip hop, což se mu nepovedlo, zato objevili pro britské i americké publikum
japonského turntablového virtuóza DJ Krushe a vydal zásadní desky pro nezávislý hip hop
"Endtroducing..." DJ Shadowa a "Dr. Octagonecologyst". Jinak na Mo Wax vydávali tak
odlišné projekty jako Palm Skin Productions, Luke Vibert nebo Blackalicious, kteří se vždy
sešli na přímo lahodných výběrech "Headz". Důkazem výsadního postavení Mo Wax je
monstrózní Lavellův a Shadowův projekt U.N.K.L.E. "Psyence Fiction".
Rawkus
je příkladem hiphopového labelu, který dokázal přinést undergroundovou produkci do MTV.
Nejprve měl fungovat jako vlajková loď nové generace Native Tongues, která vzešla z jejich
klubu Lyricist Lounge. Čerstvou krev představily výběry "The Soundbombing" a "Lyricist
Lounge". Pak se na značce Rawkus proslavili postupně Pharoahe Monch, Mos Def a Talib
Kweli, což Rawkus sice přivedlo na výsluní, ale zároveň to byl počátek jejich zkázy. Začali se
chovat jako velká firma, do svých služeb získali veterány Big L a Kool G Rap, což jim
pomalu ale jistě zlomilo krk. Po finančním krachu koncem 90.let museli využít nabídky a
částečně sfúzovat s většími labely, ale značka Rawkus má pořád v undergroundu sílu. Zvláště,
když v jejich řadách pořád dlí tři jmenovaní klasikové podzemních rýmů.
Def Jux
je současný undergroundový label číslo jedna, který založil El P poté, co opustil Rawkus. V
počátcích mohli v Def Jux vsadit hlavně na excelentní producentskou práci svého bosse.
Definitive Juxtaposition (neboli krátce Def Jux) zahájilo svůj úder EP se skladbami Company
Flow a nováčků, kteří nyní tvoří páteř labelu - Cannibal Ox, RJD2 a Aesop Rock. "Cold
Vein" prvních jmenovaných ohlásil inovátorské směřování labelu, "Labor Days" Aesop
Rocka ukázal nové cesty v práci s rapem a "Deadringer" RJD2 zase skloubil nové a staré
přístupy k beatmakingu. Všichni těžili z produkční práce El Producta, jehož vlastní album
"Fantastic Damage" zůstává příkladem klasického Jux-alba plného podivných samplů,
invenčních beatů a vynikající lyrické práce. Za pozornost stojí také výběry "Def Jux
Presents...", nebo alba dalších členů party jako jsou Mr. Lif, Murs nebo C-Rayz Walz. Svůj
vrchol si label prožil kolem roku 2002.
Stones Throw
založil v roce 1996 Chris Manak alias DJ Peanut Butter Wolf, který o sobě tvrdí, že vlastní
každý hiphopový vinylový singl, co kdy vyšel. Nejprve vydával svoje desky a turntablistické
orgie, ovšem upozornil na sebe, až s vydáním alba party Lootpack. V ní dřímal velký talent
jménem Madlib, na jehož kreativních výbojích pak mohl Stones Throw stavět. První velká
deska bylo "Unseen" tajemného rappera Quasimoto, z něho se vyklubal právě Madlib. Ten
stojí i za jazzovým kombem Yesterday's New Quintet a Madvillans.
Hrdinové podzemní fronty
Kool Keith
Bývalý chovanec psychiatrické léčebny (vyléčený?), upozornil na sebe jako člen jedné z
nejvýraznějších hiphopových skupin první poloviny 90.let Ultramagnetic MCs. Na sólové
dráze uspěl hned rýmy pro projekt Dr. Octagon. Desky jako "Black Elvis/Lost in Space",
"Matthew" a "Spankmaster" potvrdily jeho status undergroundové ikony, ačkoliv kvality ani
popularity Octagona nikdy nedosáhl. Vydával na nejrůznějších labelech, včetně svého Funky
Ass a pod jmény Rhythm X, Mr. Gerbik nebo Dr. Dooom. Právě Dr. Dooom zabil Dr.
Octagona v první skladbě alba "First Come, First Served" a zabránil tak dalšímu
rozmělňování klasiky. Zatím posledním projektem je album projektu Thee Undatakerz, které
vyšlo nedávno. Kool také rappoval na jedné skladbě z "Fat Of The Land" The Prodigy.
MF Doom
Dostal jméno po legendáním komiksovém záporňákovi a v současném podzemním hip hopu
se mu všichni klaní. MF Doom má svoje zásady - neukazuje tvář a vydává vynikající desky.
Začal jako člen newyorské partičky KMD, která propagovala radikální islám. Po druhém albu
se z hudebního byznysu zklamaný Doom na pět let vrátil zpátky do podzemí a znovu začínal
od nuly. Vrátil se s velkým humbukem na albu "Operation:Doomsday" a výběry
instrumentálek "Special Herbs, Vol. 1-2". Doom je králem postaviček, ve svém rejstříku jich
má nespočet, namátkou Metal Fingers, Viktor Vaughn, King Geedorah, Monster Island Czars,
King Ghidra nebo Zevlove X a vydává snad na všech důležitějších labelech (Ninja Tune,
respektive Big Dada, Fondle 'Em, High Times). V posledních dvou letech bylo těžké
o něm neslyšet, když ovládl podzemní hip hop apokalyptickou sci-fi King Geedorah "Take
Me To Your Leader", pak kronikou geniálního zloděje Viktora Vaughna "Vaudeville Villain"
až letos zaútočil spoluprací s Madlibem "Madvillans".
Madlib
Ať už je to zběsilý mix jamajského dubu "Blunted In Bomb Shelter" nebo swingové
předělávky Stevie Wondera na nahrávce Yesterdays New Quintet "Stevie", Madlib zůstává
věrný své pověsti geniálního podivína. Jeho největší síla, a snad odpustí, je v míchání beatů.
Ovšem i rapper je úchvatný. A může být třeba zrychlovaný a modulovaný jako Quasimoto na
"The Unseen". Spolupráce s jiným legendárním producentem Jay Deem (alias J Dilla producent A Tribe Called Quest a člen Slum Village) přinesla vynikající album - Jaylib "Champion Sound". A že je Madlib mistrem kolaborací, "Madvillans" dopadlo tak,
jak dopadlo.