Čtení pro lidi - listopad_prosinec 2014

Čtení pro lidi - listopad_prosinec 2014

Čtení pro lidi
Z ČESTIC, DOUBRAVICE, DOBRŠE, DRÁŽOVA, DŘEŠÍNA, DŘEŠÍNKA, HOŘEJŠIC,
CHVALŠOVIC, KOBYLKY, KONOPICE, KRUŠLOVA, NAHOŘAN, NĚMČIC, NUZÍNA,
PRKOŠÍNA, POČÁTEK, RADEŠOVA, STŘÍDKY A VACOVIC
Dvouměsíčník Kulturního spolku v Česticích listopad - prosinec 2014
Cena 15,- Kč


Účastníci Festivalu ŠUMAVA 2014, který se konal na
zámeckém nádvoří 20.9.2014








Co je v Čtení, jinde není: Občasníček, Slovo starosty, Akce Banát, Exkurze do Týna, Osm a půl
opice v Česticích, Slovo ředitelky ZŠ a MŠ, Cesta Jižní Amerikou, S kolem pro život stále dál,
TJ Čestice, Výsledky hlasování v komunálních volbách, Zakletá slepice, Něco o medu, Podlesí
v blízkosti srdce a vzpomínek, Blahopřejeme, Všechno končí, Festival ŠUMAVA 2014, Tu myš
ti ukopnu u huby, Jak jsme skautili na Šumavě u Křemelné, Dějiny rodů

Listování v občasníčku:
1.9. Začal nový školní rok. Před 75 lety začala 2. světová válka.Německo napadlo Polsko.
6.9. Staročeská konopická v obci.
10.9. Kolotoče přijely na čestickou velkou pouť.
12.9. Koncert skupiny Brutus na nádvoří zámku.
13.9. Rockový večer na nádvoří zámku v Česticích
14.9. Velká pouť v Česticích
15.9. Tradiční posvícení.
20.9. Folklorní festival ŠUMAVA 2014 na nádvoří zámku.
24.9. Výbor členek ČSŽ Čestice v salonku restaurace
26.9. Výbor členů MS Háj Čestice
28.9. Svátek slaví Václav
10.-11. 10.
Volby do zastupitelstev obcí a 1. kolo voleb do Senátu Partlamenu ČR
11.10. Koncert skupiny Labyrint v sále LD
17. a 18.10. 2. kolo voleb do Senátu.
18.10. Divadlo PIKI Volyně sehrálo komedii M. Pikolona „Tu myš ti ukopnu u huby.“
27.10. Podzimní prázdniny
28.10. Státní svátek
29.10. Podzimní prázdniny
Občasníčk před sto lety:
3.9. Giacomo della Chiesa byl zvolen novým papežem. Přijal jméno Benedikt XV.
6.9. Začala bitva u Mazurských jezer. (Skončila vítězstvím německých vojsk 15.9.).
7.9. Francouzská vláda nařídila rekvizice taxíků Renault, aby mohla dopravit vojáky na
frontu.
28.9. Začala německo-rakouská protiofenziva v Haliči. Rusové překročili Karpaty a vstoupili
do Uher.
9.10. Narodil se Josef Hlinomaz, česká herec a malíř.
11.10. V Kyjevě nastoupily čtyři roty České družiny (700 mužů) k slavnostní přísaze.
20.10. U norského pobřeží potopila německá ponorky anglický parník Glitra, čímž začala
německá válka proti obchodnímu loďstvu států Dohody.
22.10. Vojáci z České družiny odjeli z Kyjeva na frontu.
27. 10 Turci uzavřeli Dardanely pro obchodní loďstvo.
28.10. Byly vyneseny rozsudky nad atentátníky v sarajevském procesu.
Chtěli bychom pozvat na Českou mši vánoční v kostele Stětí sv. Jana Křtitele
v Česticích. Koncert se uskuteční v sobotu 27.12.2014 od 16,00 hodin. Zpívat bude
Sbor Sv. Martina z Radomyšle.
Přejeme všem čtenářům Čtení pro lidi klidné a příjemné prožití
vánočních svátků, veselého Silvestra a do roku 2015 jen to nejlepší.



Zastupitelé mají pozvání na ustavující zasedání.
Všichni co jsou zvolení objeví se ve ČTENÍ.

Vážení spoluobčané,
v uplynulých týdnech proběhly volby do zastupitelstev obcí a do Senátu Parlamentu
České republiky. Na postu senátora nahradí Ing. Bc. Miroslava Krejču CsC., Ing. Karel
Kratochvíle, který ve druhém kole senátních voleb porazil MUDr. Martina Gregoru ze Strakonic.
Určité změny nastanou i v našem zastupitelstvu. Někteří z těch, co pracovali v
zastupitelstvu ve volebním období 2010 – 2014, se rozhodli v dalším období nekandidovat. Rád
bych jim proto tímto způsobem jménem městyse Čestice poděkoval za práci, kterou pro naší
obec odvedli a i jménem svým děkuji panu Mgr. Janu Hartlovi, panu Jaroslavu Janoutovi, panu
Janu Zábranskému, panu Mgr. Jiřímu Švehlovi a paní Janě Bláhové za plodnou a konstruktivní
spolupráci.
Z původních zastupitelů budou i nadále v zastupitelstvu pracovat: Milan Žejdl, Ing.
Zdeněk Pilný, Jan Staněk, Ing. Miloslav Kala, František Vozobule a Miroslav Rataj. Novými
tvářemi se stali: Ing. Petr Vlažný ml., Václav Kaskoun, Mgr. Irena Hartlová, Ing. Jaroslav
Rychtář a Ing. Václav Rada. Ustavující zasedání nového zastupitelstva se musí konat
v zákonném termínu, který vychází z data vyhlášení výsledků voleb státní volební komisí a po té
desetidenní lhůty pro podání námitek proti průběhu voleb. V případě, že námitky nejsou podány,
musí být zastupitelstvo svoláno do 15 dnů, jestliže vyjde poslední den této lhůty na den
pracovního volna nebo pracovního klidu, je posledním dnem této lhůty následný pracovní den.
Předpokládaným termínem pro svolání ustavujícího zasedání je 10. listopadu 2014. Upřesnění
termínu bude až po ukončení lhůty pro podání námitek. Vše bude s předstihem vyvěšeno na
úřední desce, vývěskách v obcích a na internetových stránkách www.cestice.cz. Zvu tímto
občany na ustavující zasedání zastupitelstva městyse Čestice.
Na závěr povolebního okénka mě dovolte poděkovat všem voličům, kteří mohli a přišli
k volbám podpořit své kandidáty a mě osobně dovolte, abych poděkoval jménem svým a i
jménem celé kandidátky „Sdružení nezávislých kandidátů – za Čestice a okolí“ za úžasnou
podporu, které se nám dostalo.
Dále bych chtěl občany informovat o průběžných výsledcích soutěže „Jihočeši třídí
odpady“ kdy jsme po třech čtvrtletích zatím na 1. místě ze 133 obcí Jihočeského kraje v kategorii
500 – 1999 obyvatel. O konečných výsledcích rozhodne množství vytříděných odpadů za III.
čtvrtletí roku 2014, jehož výsledky ještě nejsou zveřejněny. Podrobné výsledky můžete najít na
www.jihocesketrideni.cz .
Na pátého prosince 2014 městys připravuje již tradiční předvánoční setkání seniorů,
zajištěno bude občerstvení a bohatý kulturní program, od vystoupení dětí až po hudbu k tanci a
poslechu v podání kapely pana Hartla. Svoz i odvoz bude zajištěn hasičským vozidlem. Srdečně
zveme všechny seniory.
za městys Čestice Milan Žejdl, dosavadní starosta

Staročeská konopická
Po šesti letech, které uběhly jako voda, uspořádaly členky ČSŽ Čestice
Staročeskou konopickou v obci. Děkujeme všem, kdo se podíleli na přípravě této
velké akce. Jsme rády, že se nám daří tuto tradici v obci udržet.
Za ČSŽ Čestice Jana Kubešová




Slyším Svatá Helena a klepou se mi kolena.
ČTENÍ informuje ještě co se stalo na té cestě.

Akce Banát (2) Je neděle ráno, devět hodin, jsme po snídani a vypravujeme se do Svaté Heleny, což
je další z českých obcí v Banátu. Franta nám tvrdil, že
se to nechá v pohodě ujít, že je to jako když jdete na
výlet na Šumavě. Za šest hodin jsme zpátky. No a tak
jsme vyrazili. Ráno jsme byli všichni plni humoru a
moc jsme se těšili na procházku v krásné přírodě. Je
krásně, máme na to den, tak to bude pohoda. Večeři
jsme si objednali na šestou hodinu. Po asi půl
kilometru jsme se z vesnice uhnuli ostře doprava a
začali šplhat do stráně. Na výpravu se s námi vypravil i
jeden místní volně pobíhající pes (kterých ostatně bylo
ve všech vsích opravdu hodně). Opět se drobné kamení
změnilo ve větší, ale naštěstí se dalo jít vedle cesty chvíli travou. Vláďa se vypravil bos, čemuž jsme
se divili, protože nás kamení píchalo pomalu i přes boty. Po hodině cesty jsme se dostali na kopec „k
vysílači“, všichni jsme byli udýchaní, zpocení, Franta už mírně zaostával. Pořídili jsme společné foto
a vyrazili dál. „Támhle někde je Svatá Helena“,
ukázal Franta hůlkou do daleka, „ale odtud zatím
není vidět“. Napili jsme se a vyrazili dál. Chvíli
jsme šli po hřebeni a najednou jsme v dáli uviděli
větrnou elektrárnu. „Kolem tý pudem“ ozval se
Franta. „Cože?“ zařvali jsme sborově, protože
elektrárna byla v dálce asi přes tři kopce.
No a tak jsme se plahočili dál. Ten den
bylo děsný vedro, brzy jsme vypili všechno, co
jsme s sebou měli. Ptali jsme se jak děti „Už tam
budem?“ „Už jen tenhle kopec“. Kluci s sebou
táhli i piva, tak si je schovali do potoka – prý na
zpáteční cestu. Asi ve dvanáct hodin jsme dorazili k té větrné elektrárně. Vláďa se dokonce i obul,
protože tam už byla cesta z vesnice vysypaná malými kamínky a po té se bosky opravdu jít nedalo.
No abych to zkrátila – asi kolem půl jedné jsme uplahočení po patnácti kilometrech chůze náročným
terénem z kopce do kopce dorazili do Svaté Heleny. Upadli jsme na lavice před hospodou a ani jsme
nebyli schopni si vesnici prohlédnout. A když jsme si představili ještě tu samou cestu zpátky – spílali
jsme Frantovi do nepublikovatelných názvů. Pes kupodivu vydržel celou cestu až do Svaté Heleny.
Ale nazpátek už s námi nešel. Asi po necelé hodince odpočinku jsme se zvedli na zpáteční cestu. Už
nám bylo jasné, že večeři v šest hodin zřejmě nestihnem.
„Nazpátek půjdeme po modré“ rozhodl Franta.
Otupělí a neschopni odporovat jsme se vydali po
modré. Jestli cesta do Svaté Heleny byla hrozná, cesta
zpátky bylo utrpení. Kopce měly sklon asi až 45%,
nešlo normálně jít. Z kopce jsme klouzali po zadku a
do kopce jsme lezli po čtyřech a přidržovali se kmenů
a větví, abychom se dostali nahoru. Roztrhli jsme se na
tři party. Vláďa s Honzou šli napřed oznámit, že se na
večeři opozdíme, Cyril, Michala, Vašek a já jsme je
následovali a Frantu s Danem jsme nechali vzadu. Do
Gernicu jsme se dostali asi v sedm večer. Kuře s rýží a
buchty nás trochu nabudily, ale opravdu jen trochu. V hospodě jsme si dali „jedno rychlý“ a šli
zalehnout. Vláďa, Honza, Cyril a Dan se domluvili, že zítra půjdou do Rovenska, což bylo dalších asi
16 km jedna cesta stejným terénem. My ostatní jsme zaprotestovali a rozhodli se, že budem
relaxovat, maximálně se půjdem podívat po okolí.

Jeli jsme jak lavina na exkurzi doTýna.
Je tam linka na třídění – píše se to v našem ČTENÍ.

Ráno jsme kluky obdivovali, že se vypravili na tak dalekou cestu. My jsme se doplazili jen na
místní Kalvárii a obdivovali okolní „panoramata“. Odpoledne jsme všichni usnuli. Kluci přišli kolem
šesté. Moc nemluvili. K večeři bylo mleté maso v zelném listě a na závěr koblihy. Mňam!
Jana Vlažná
Exkurze do Týna
Již několik let ve škole sbíráme vyřazené elektrospotřebiče, tak jsme chtěli vidět co se s
nimi děje. Ve čtvrtek 4. září jsme vyrazili na exkurzi do Týna nad Vltavou do třídírny odpadů
firmy Rumpold. V té třídírně jsme se dozvěděli, co se dělá s vyřazenými elektropřístroji jako
jsou např. televizory, ledničky, vysavače apod. Podle čárových kódů na obrazovce se dá zjistit
třeba to, odkud se sem dostala. Končí tady všechny televize určené k recyklaci, tedy i ty od nás.
Ukázali nám, jak se rozebírá televize na jednotlivé díly – plast, kabely, kov, … Kromě
obrazovky nezbylo nic. Obrazovka se pak rozdělí na dvě části (v každé jsou škodlivé nátěry),
většina skla se odváží do Berlína, kde se louhuje a vyrábí se z toho technické sklo. Plasty putují
do Hamburku a odtud lodí do Číny, kde se zpracovávají.
Viděli jsme spoustu dalších věcí – například linku, na které se zpracovávají drobné
spotřebiče. Na různých místech z ní vypadávají rozdrcené plasty, kovový prach, měděné dráty a
další věci. Nakonec jsme byli v dílně, kde se rozebírají lednice - jedna tam visela, držely ji jen
velké přísavky. Třikrát do roka přijedou z Německa kamióny, ze kterých se sestaví podobná
linka jako na drobné elektro a všechno zpracuje stejným způsobem. Byla tam týden před námi,
takže sklady byly plné žoků z rozdrcených surovin určených k dalšímu použití. Odtud nás odvezl
autobus do města. Šli jsme se podívat do parku, kde jsme viděli otáčivé hlediště a kamenný most.
Těšili jsme se na muzeum, ale to je zavřené. Kousek od náměstí jsme navštívili pomník loutkáře
Matěje Kopeckého. Po prohlídce města jsme unaveni odjížděli domů. Moc se nám ten výlet líbil
a těšíme se zase na další exkurzi.
Karolína Levá, 7. třída ZŠ Čestice

Ať jste mladí nebo staří, ať je stres či legrace
se ČTENÍM se všechno daří, takže hurá do práce!

Osm a půl opice opět v Česticích
Ve dnech 25. a 26. září
pořádala taneční skupina Osm a půl
opice, která před pěti lety vznikla
v Česticích, výchovné koncerty pro
různé školy ve Strakonickém okrese.
Hned jejich první cesta vedla do
čestické
tělocvičny,
kde
svůj
westernový
program
předvedli
základní i mateřské škole. Na
programu se kromě country taneční
skupiny Osm a půl opice, kteří
tancovali line dance, moderní i
klasické country a dokonce i mexické
tance, podílela i taneční skupina
Rozálie, která předváděla cloggingová vystoupení. Hudební nástroje představila dětem kapela
W&C Pauza, která se zaměřuje na country písně a Hoslovický ranč zastupovala Terezie
Daňková.
Během programu se děti nejen dívaly, ale také si zatancovaly 2 jednoduché tanečky a
zasoutěžily si v chytání do lasa. Při soutěži jedna třída dokonce vyhrála prohlídku ranče
v Hoslovicích. Pořadatelům se akce zdála velice úspěšná, tak doufáme, že i děti si jí užily. Další
koncerty se pak konaly se Volyni a Strakonicích.
Děti z MŠ i ZŠ sledovaly pozorně předváděné výkony muzikantů i tanečníků

Vrabčáci si povídají:
„Bez ČTENÍ je všechno v háji!“

Vážení čtenáři,
Zdravím vás na stránkách Čtení pro lidi a chci Vás informovat o dění v naší Základní
škole a Mateřské škole Čestice.
S novým školním rokem 2014/2015 došlo k personálním změnám. Paní Jaroslava
Smolová, vedoucí učitelka v mateřské škole, odešla do zaslouženého starobního důchodu.
Přejme jí pevné zdraví a radost ze svých nejbližších. Pozici vedoucí učitelky nyní zastává Bc.
Miloslava Švehlová a čtveřici učitelek v mateřské škole doplnila paní Mgr. Marie Vanišová ze
Štěkně.
V pondělí 1. 9. 2014 jsme ve škole slavnostně přivítali nový školní rok. 27 dětí bylo
pasováno žáky devátého ročníku na prvňáčky. Slavnostního zahájení se zúčastnil i pan
místostarosta Městyse Čestice Ing. Zdeněk Pilný, který dětem popřál do nového školního roku
vše dobré. Třídní učitelkou 1. ročníku je Mgr. Jitka Bártíková a asistentku pedagoga zastává Eva
Ratajová ze Sousedovic. V odpoledních hodinách pečuje o děti ve školní družině paní
vychovatelka Anna Koubová z Malenic.
V současné době dochází do mateřské školy 49 dětí a základní školu navštěvuje 148
žáků. Kapacita školní družiny po navýšení na 75 dětí ve třech odděleních je plně využita.
První dva měsíce se nesly v duchu poznávacích, vzdělávacích, sportovních a kulturních
aktivit. Již v prvním týdnu se žáci druhé stupně zúčastnili exkurze v Týnu nad Vltavou z projektu
Škola zařídí – Kraj zaplatí. Jedná se o osvětový projekt s ekologickou tematikou zaměřený na
třídění odpadu a využití druhotných surovin. Hlavním bodem programu byla návštěva třídírny
odpadu firmy Rumpold. Žáci se zde dozvěděli, co se děje s elektrospotřebiči poté, co skončí ve
speciálních kontejnerech. Jsou rozebrány na jednotlivé díly podle materiálu, až z nich téměř nic
nezbude. Takto získané materiály je možné opětovně využít. Kromě třídírny odpadu děti
navštívily pomník loutkaře Matěje Kopeckého a park s otáčivým hledištěm.
Žáci čtvrtého ročníku změřili své síly v Lanovém centru v Sušici a spolu s žáky druhého
a třetího ročníku navštívili program Sladovny v Písku.
Jubilejní 20. ročník výstavy Vzdělání a řemeslo se uskutečnil na českobudějovickém
výstavišti začátkem října. Naši osmáci a deváťáci se zde mohli detailně seznámit nejen s tím, co
jim mohou jednotlivé střední školy a učiliště Jihočeského kraje nabídnout (obory a budoucí
uplatnění), ale i zhlédnout praktickou výrobu (cukrářské pochoutky, drinky).
V rámci mimoškolních aktivit mohou děti navštěvovat různé kroužky, které probíhají
přímo v budově školy a výběr je veliký (Střelka, Šmoulata, country, angličtina pro nejmenší,
logopedie, sborový zpěv, vaření, sportovní hry, stolní tenis, keramika, počítačový a výtvarný
kroužek).
Ve čtvrtek 24. 9. se v tělocvičně školy konal výchovných koncert k příležitosti 20.
výroční založení Českomoravské asociace dětských country tanečních skupin. Vystoupily zde
taneční skupiny Rozálie a Osm a půl opice ze Strakonic za doprovodu hudební skupiny WC
Pauza. Program doplnilo vystoupení pracovníků z Ranče Hoslovice. Mezi tanečníky jsme
poznali současné i bývalé žáky naší školy (Vojtu Součka, Báru a Veroniku Novákovou). Děti si
kromě poslechu a podívané mohly vyzkoušet házení lasem a v závěru jsme si společně zatančili
(i já).
V letošním školním roce budeme slavit dvě jubilea. Již ve čtvrtek 13. listopadu 2014
proběhne slavnostní vyhodnocení XX. ročníku literární a výtvarné soutěže O čestický brambor.
V současné době probíhá hodnocení došlých prací. Historicky významnější bude 50. výročí
otevření budovy základní školy v Česticích, které plánujeme na květen 2015.
Závěrem bych Vám chtěla poděkovat za přízeň při pořádání našich akcí a přeji Vám
příjemné podzimní dny.
Martina Kalová


Chcete zažít trochu slávy? No tak rychle do toho!
Čekáme na vaše zprávy. ČTENÍ je tu od toho.

Cesta Jižní Amerikou (4)
Na bolívijsko-argentinskou hranici jsme přijeli pouze s necelým dvouhodinovým zpožděním,
takže docela dobré. Ne však úplně, jak se ukázalo později. Na hranici panuje neuvěřitelný ruch a zmatek,
to pravé však ale nastalo až na argentinské celnici. Neuvěřitelná byrokracie, otevřené pouze jedno
okénko, zavírá se pak i to. Je siesta. Důkladné kontroly pasů, ten můj si úřednice dala do kapsy a někam
odešla. Naštěstí se i s pasem vrátila. Pak následuje kontrola všech a veškerých zavazadel. Argentina má
z nějakých těžko pochopitelných důvodů nejpřísnější a nejdrsnější celní a policejní kontrolu ze všech
zemí jižní Ameriky. To se však vyjasňuje, policisté hledají koku. Ta je legální pouze v Peru a v Bolívii,
v Argentině‚a vlastně i ostatním světě) nikoliv. Z koky ke kokainu je však ještě cesta daleká, ale přesto.
Proto je ta důsledná razie. Jenom ji zabavují, žádné jiné postihy nejsou. Někteří Bolivijci si jí cpou do
pusy plnými hrstmi, aby alespoň ještě něco stačili sežvýkat. Po deseti kilometrech, již na argentinském
území, další policejní kontrola na koku. Na autobusové nádraží jsme se přesunuli taxíky, které jsou
neuvěřitelně laciné. Jedem linkovým autobusem stepí a definitivně se vzdalujeme z vysokých
nadmořských výšek.
Autobus jede pomalu, často zastavuje, neustále někdo nastupuje a vystupuje s obrovskými
zavazadly. Celní procedury a razie policajtů nás zdržely. V Uyuy (čti ují ují) nám ujel autobus do Salty,
čekáme na další, na místo přijíždíme ve dvě hodiny ráno, tedy po čtyřiadvacetihodinovém cestování. Ze
Salty tedy nevidíme nic. Po pár hodinách spánku, již v 7 hodin ráno, jedeme na letiště a po dvou hodinách
letu přistáváme v Buenos Aires. Česky je to „Panna Maria dobrého větru“. Jsme na nule co se týká
nadmořské výšky. Na ty větší zbývají již jen vzpomínky. Buenos Aires leží na březích Atlantiku, vlévá se
zde do moře veletok Rio de La Plata, šířka delty je neuvěřitelných 400 km. Buenos Aires bylo založeno
dvakrát, dobili ho Španělé. Mysleli si, že zbohatnou na stříbru, ale spletli se. Argentina je po Brazílii
druhá největší země Jižní Ameriky. V letech 1911-1913 bylo v Buenos Aires vybudováno metro. 84 –
94% Argentinců je evropského původu. Jdeme pěšky na třídu 9.7.1816 – Den nezávislosti. Ty největší
třídy sbíhající se do centra města končí u Jehly – monumentálního obelisku. Dopravní ruch je
neuvěřitelný. Okukujeme prezidentský palác a jdeme na luxusní nábřeží meandru řeky La Plata.
Sedíme v kavárničce, která je vyhlášena mnoha druhy vynikající zmrzliny. Je opravdu výborná.
Večer v Buenos Aires je ještě rušnější než přes den svým neopakovatelným koloritem. Ochutnáváme
vynikající červené argentinské suché víno Savignon.
Brzy ráno se přesunujeme na centrální autobusové nádraží, abychom v 9 hodin chytili první
okružní bus. Jezdí sice každou půlhodinu, ale stále jsou na něj fronty turistů. Je poschoďový, jsme nahoře,
kde není střechy. Jízdenka platí celý den, po okružní trase je dvanáct zastávek, kdekoli lze vystoupit a
zase nastoupit, což také činíme. Okruh bez přestávek trvá 2,5 hodiny a lze jet i opakovaně. Prohlížíme
historické centrum, pak vidíme fotbalový svatostánek Boca Juniors. Diego Maradona je symbol věčně
aktuální. Barvy klubu i stadiónu jsou modrá a žlutá. Zakladatelé klubu zvolili barvy podle první lodi,
která vplula do přístavu když se klub zakládal. A zrovna to byli Švédové. Další zastávka: starý přístav a
uličky, kde se i ve dne tančí proslulé argentinské tango. Všude nádherně fialovými květy kvete strom
palisandr. Před prezidentským palácem se každý čtvrtek schází matky synů zmizelých při občanských
nepokojích. Údajně jich zmizelo na dvacet tisíc.
Naše trasa vede až k Atlantiku do zelených oddychových oáz a zase zpět do města. Další zastávka
– hřbitov. Ale jaký! Samé vysoké honosné hrobky, rakve jsou vidět. Každou noc se hřbitov uklízí.
Zastavujeme se u hrobky Evity. Herečka zemřela ve 33 letech na rakovinu. Byla spřízněna s tehdejším
prezidentem Perónem. Původně byla pohřbena v italském Janově, ale na nátlak Argentiny byly ostatky
převezeny do Buenos Aires. Její ostatky byly uloženy osm metrů pod zemí, aby nedošlo k odcizení.
Myšlenky logicky unikají ke vzpomínce na muzikál Evita a světoznámou skladbu „Argentina“. Neplač
pro mě, Argentino…
Večer ochutnávka červeného vína Merlot a argentinského steaku (nelze neokusit). Večer
v úplném centru u obelisku. Vždy tam proudí stovky a tisíce aut a najednou nic. Ani jedno auto.
Normálně jít po ulici bývá zhola nemožné. Vysvětlení neobvyklého úkazu přišlo záhy. Běh ulicemi
Buenos Aires. Dvanáct tisíc běžců ve stejných fosforově zeleno-žlutých dresech. Úchvatná podívaná.

ČTENÍ po prvenství sahá,
teď je za ním Blesk i Aha.

Druhý den ráno navštěvujeme největší nedělní trh, jako vždy neuvěřitelně moc lidí i věcí, pak naposledy
pěšky k Parlamentu a obelisku, pak již cesta na letiště a dvouhodinový let do Iguazú.
Už když jdeme na přistání, vidíme uprostřed zeleně pralesů neuvěřitelnou soustavu vodopádů.
Přesunujeme se do příjemného hotýlku Tropical, který leží mezi palmami, uprostřed je velký bazén. Hned
ráno se přesunujeme k národnímu parku. Pár kilometrů pěšky subtropickým pásmem dá docela zabrat. Je
vedro a vlhko. Nosálové se kolem prochází jen tak volně. Cesta končí na visutých lávkách. Je vidět vodní
opar a slyšet hukot vody. Přicházíme k vodopádům Iguazú z argentinské strany, naproti je již Brazílie,
tam budeme zítra. Ohlušující rachot vody, fantastická podívaná. Je zde napočítáno 275 vodopádů, které se
řítí do hlubin. Také spousty pontonů, kovových mostů, vyhlídek a nepřeberné množství vodopádů
z různých úhlů a stran. Docela rychlé tempo je náročné, přijal jsem to jako dobrý trénink. Z kopce, zase
do kopce, úzké stezky.
Je nás pouze pět, chceme si vylepšit už tak superzážitky. Sestupujeme pod kaskádu vodopádů a
nastupujeme do motorových člunů, jen tak v plavkách a bosí, ostatní věci ukrýváme v nepromokavých
pytlích. Kdo by zůstal oblečen, je hned mokrý. Opakovaně zajíždíme pod spousty vodopádů, samozřejmě
ne přímo. Síla vody by vám okamžitě srazila vaz. Ale i tak. Přívaly vody se řítily přímo na hlavu. Jen
škoda, že v přístavu byl zákaz koupání. Pak stoupáme zpět vzhůru, fotím se se starým leguánem a jdeme
zpět stejnou cestou, odkud jsme ráno vyšli. Večer příjemný relax v našem hotýlku Tropical. A zítra směr
Brazílie.
S kolem pro život stále dál
Patnáctý ročník unikátního, ojedinělého a prestižního seriálu závodů na horských kolech
„Kolo pro život“ (KPŽ) je minulostí. Patnáctý ročník, patnáct závodů ročně.
Vzpomínám na první závod prvního ročníku, na Vodníku nad šumavským Vimperkem, kam
jsme byli s pár klienty, kteří se léčili v komunitě z drogové závislosti, pozváni.
Pár stánků, nemnoho pořadatelů. Ovšem gigant, který Roman Čermák se svým týmem za
patnáct let vybudoval, nemá ani ve světě obdoby.
Mění se vše, s většinou klientů a exklientů již nejezdím, přicházejí však noví. Díky podpoře
České spořitelny a MTB teamu KPŽ, která trvá také již plných patnáct let, se na některých závodech
objevuji na startu s klienty domova pro mentálně postižené z Liberce – Harcova, kde pracuji.
Je to nekonečný seriál příběhů lidí, kterým sice život přinesl nelehké komplikace, ale pro
které se kolo stává zálibou, koníčkem, možností poznávat přírodní krásy, zároveň však i životním
stylem. A účast na závodech, to je svátek, třešnička na dortu, ale také příležitost jak si ověřit svoji
fyzickou kondici a něco dokázat.
Příští rok, na šestnáctém dílu seriálu KPŽ určitě chybět nebudeme. A za pomoc i uznání
děkujeme předem již nyní.
Miroslav Zachariáš
TJ Čestice
Do konce podzimní části OP mužů chybí sehrát dva soutěžní zápasy, a to venkovní s
Dražejovem a domácí se Sedlicí B. V porovnání s loňskem, kdy jsme získali za celý podzim 7 bodů,
je dosavadní zisk 14 bodů vynikající úspěch. A mohlo být ještě lépe, kdybychom poslední
zápasy neprohráli. Někdy nám nepřálo štěstí (CIVA), jindy rozhodčí (Cehnice) a doma s Blatnou
chyběla bojovnost a srdíčko. Asi jsou hráči se 14 body spokojeni. 14 bodů nás řadí na
desáté místo v tabulce.
Skončila již soutěž 35 plus, kde po loňské premiéře našeho družstva nějak vyprchává
nadšení. Zhoršila se docházka hráčů na utkání a výsledkem toho je poslední příčka. Na soupisce je
přitom zapsáno 29 hráčů!
Na předposledním místě v tabulce podzimní části skončili žáci Čestice. Jsou na osmém místě
z devíti účastníků. S tím jsme ale počítali, protože naši kluci jsou v průměru jasně nejmladší s
nulovými zkušenostmi v této soutěži. Novinkou je zavedení tréninku pro nejmladší. Ze školky
dochází 7 chlapců. Doplňují je kluci z 1. a 2. třídy. Zatím trénovali na hřišti. Od listopadu začnou
hrát v tělocvičně.
Václav Rada

Nove ČTENÍ vyšlo právě.
Dejte si ho k ranní kávě.

Zakletá slepice
Josef Křešnička
Zatím slepice Rozára v Michalově náručí začala pokvokávat, a to znamenalo slepičí řečí:
„No tak pusť mě!“ Trpaslík Venda jí rozuměl a řekl: „Jen ji nepouštěj. Kdyby to byla zakletá
princezna, měli bychom po starostech. Pěkně bychom ji odkleli a bylo by to. Ale zakletá ona asi
nebude, to by mluvila jinak.“
„A nešlo by to obráceně?“ měl nápad Michal.
„Jak obráceně?“
„Prostě ji zaklít, aby z ní byla princezna.“
„Ale kdo ji zakleje?“ zamyslel se Venda. „Krásné by to bylo, jen to umět.“
„Ty to neumíš?“ podivil se Michal. „Ale říkal jsi, že bychom ji mohli odklít, kdyby byla
zakletá.“
„Odklít je něco jiného než zaklít,“ poučil Michala Venda. „Zaklínání je těžké a skoro nikdo to
neumí. My trpaslíci tedy určitě ne.“
„A kdo?“ chtěl vědět Michal.
„Jedině snad čarodějnice Elvíra v hlubokém černém lese,“ řekl Venda – „ale to je hrozná bába a
je lepší se jí vyhnout.“
„Musíme to zkusit,“ řekl Michal, „ale až odpoledne. Lívance jsou hotové a do hlubokého
černého lesa je to kus cesty“.
„Ha – nikam nemusíme!“ vykřikl trpaslík, „podívej se!“
Tak Michal s podíval a viděl, že ke vsi letí – a dost nízko nad žitem – nějaká stará paní na
koštěti. Podle jediného zubu v puse se dalo poznat, že to není nikdo jiný než právě čarodějnice
Elvíra.
„Jakoby chtěla zatočit,“ řekl Venda starostlivě, „neletí ona si k panu Náhlíkovi pro nové koště?
Už to mám! Lívance! Přilákáme ji na lívanec! Skočím pro jeden do kuchyně!“
„Uneseš ho?“ měl Michal starost.
„Vezmu nějaký menší,“ řekl Venda a už byl pryč. Ve chvíli byl zpátky, lívanec byl stočený na
rameni jako koberec. Michal mu ho volnou rukou sundal a začal jím mávat z okna na
čarodějnici. Právě vykružovala nad zahrádkou oblouček, aby si srovnala směr na Náhlíkovic
chalupu. Ale když zahlédla lívanec, tak zase dráhu koštěte srovnala. Přistála pod oknem a hezky
zaskřehotala: „Vidím, že mi chcete dát lívanec, to už se za dnešních časů nestává. Málokdo dá
ubohé, staré čarodějnici jen tak pro nic za nic lívanec.“
„Však my také ne“ zvolal Venda. „My za ten lívanec něco chceme!“
„Jestli jsem si to nemyslela!“ skřípla Elvíra, „tak copak byste rádi?“
Michal řekl: „Z téhle slepice kdybyste udělal princeznu.“
„Takovou maličkost chcete za celý lívanec? Čekala jsem něco horšího,“ řekl Elvíra. Namířila na
slepici kostnatý prst a něco zamumlala. Ze slepice se stala princezna a Elvíra vysápala Michalovi
z ruky lívanec. Odletěla bez pozdravu, ony jsou čarodějnice nezdvořilé. Ale nevadilo to.
Princezna pro Vachouta Třetího byla na světě, jenže strašně plakala. Mrzelo ji, že je zakletá a
utišila se až nad lívanci. Babička sice koukala u oběda divně, ale řekla jenom: „Příště až si
přivedeš nějakou kamarádku, tak to řekni včas, Michale – to abych těch lívanců udělala víc.
Čípak jsi, holčičko?“
Princezna jedla tiše a když ďobala po lívanci, držela prsty sevřené do podoby slepičího
zobáčku.
„Ale babi, nech ji v klidu najíst. Jmenuje se Rozálie,“ řekl Michal a kopl princeznu pod stolem
do nohy, aby nic neříkala. Zakletá slepice poslušně mlčela a ani jí to nedalo moc velkou práci.
Ony ty lívance byly dobré.


V ČTENÍ dneska přečetla jsem
o léčení propolisem.

Včelí produkty
Tak, po krátké pauze se omlouvám, ale minulé číslo dostaly přednost volby a tak se náš
seriál o včelích produktech vrací na stránky ČTENÍ až v tomto čísle. Protože jsem slíbil, že od
medu už si dáme oddych, zaměříme se na další poměrně významný produkt. Jistě už jste se
doslechli o léčivých vlastnostech propolisu či propolisové tinktury tak si pojďme shrnout, co to
vlastně propolis jak, jak ho včelař získává a v čem nám může usnadnit život.
Slovo propolis pochází z řečtiny a je tvořeno slovy „pro“ (pro obranu) a „polis“ (město),
jednoduše lze tedy říct, že propolis znamená pro obranu města, v případě včel pro obranu úlu. U
nás se propolis označuje také jako včelí tmel, smoluňka nebo dluž.
Propolis je směs vosku, ale především pryskyřičných látek. V přírodě sbírají pryskyřici
včely létavky z květních a listových pupenů topolů, bříz, jív, olší, jehličnatých stromů a dalších
rostlin. Většinou se tak děje v období od konce června do podletí, kdy je tepleji, což včelám
umožní pryskyřici lépe odkusovat. S takto zformovanou propolisovou rouskou odletí včela zpět
do úlu, kde ji ostatní včely pomohou s okusováním propolisu, protože ona sama si propolisovou
rousku nedokáže odstranit. Tyto včely zpracují propolis svými kusadly, obohatí ho o výměšky
svých žláz a ihned použijí. Včely využívají propolis k potírání vnitřních částí úlu a plástů
(dezinfekce), k utěsňování trhlin a otvorů, utěsnění česna a mumifikaci mrtvolek (včelích, ale i
vetřelců). Z toho je patrné, že má propolis i hodně léčivých vlastností. Využívá se zejména
lékařství. V budoucnu by mohl propolis najít své uplatnění také v potravinářství, a to díky svým
antitoxickým, antibakteriálním a antivirovým účinkům. Ptáte se, proč propolis ještě není ve
standardní výbavě všech ordinací doktorů. Inu je to jako s medem. Od žádného včelstva, ani v
průběhu let není stejný a proto se na něm nemohou dělat klinické studie tak, jako je to s jinými
léky, které mají danou účinnou látku a tím to končí. Přitom seznam toho, co propolis umí, je
opravdu široký, posuďte sami. Propolis má: anestetické účinky – tlumí citlivost a bolest;
antiflogistické účinky – působí protizánětlivě; antitoxické účinky – ruší účinek některých jedů a
bakteriálních toxinů; antivirové účinky – působí proti některým virům; baktericidní účinky – ničí
a usmrcuje bakterie; bakteriostatické účinky – zastavuje růst bakterií; dermatoplastické účinky –
podporuje hojení ran; fungicidní účinky – ničí a usmrcuje houby a kvasinky; fungistatické
účinky – zastavuje růst hub a kvasinek; stimulační účinky - podporuje vlastní obranné síly
organismu; tlumí účinky škodlivého záření na organismus. Dost široké že? Pojďme se tedy
podívat na konkrétní příklady, kde může propolis pomoci:● Afty: potíráme propolisovou
tinkturou nebo provádíme výplachy propolisovou emulzí.● Akné: používáme propolisovou
tinkturu nebo mast.● Angína: jako podpůrná léčba i prevence působí kloktání 10 – 15 kapek
propolisové tinktury v 0,5 dl vody a to 10x denně.● Astma: ráno užíváme čajovou lžičku s
medem a propolisem.● Bércové vředy: potíráme propolisovou tinkturou nebo mastí.● Bolesti
kloubů a zad: na bolestivá místa vtíráme propolisovou mast.● Bolesti zubů, po extrakci zubů:
přikládáme vatu namočenou v tinktuře.● Bradavice, kuří oka: po 3 dny přikládáme gázu
navlhčenou v propolisové tinktuře nebo potíráme mastí s propolisem.● Hnisavé rány: aplikujeme
obklady propolisu s olivovým olejem (1:5) nebo potíráme mastí.● Horečka: užíváme 3x denně
30 kapek propolisové tinktury.● Hypertenze: 1x denně večer užíváme 20 – 30 kapek tinktury v 1
dl vody.● Chronické kožní ekzémy: potíráme propolisovou mastí nebo přikládáme obklady s
propolisovou emulzí.● Chřipkové epidemie: kloktáme tinkturu 2x za hodinu, dále 3x denně.● Po
infarktu: užíváme 3x denně 30 minut před jídlem 10 – 15 kapek tinktury ve vodě, zlepšuje se
průchodnost cév.● Klimakterické potíže a návaly: užíváme 2x denně 20 kapek tinktury.●
Lupénka: potíráme propolisovou tinkturou, současně užíváme med s propolisem nebo med s
pylem.● Oděrky, drobná poranění nebo jiné kožní defekty: ošetříme gázou navlhčenou v
propolisové tinktuře.● Onemocnění mandlí: lze léčit vykloktáním propolisové emulze nebo ji
užíváme v medu.●


Stromy kvetou, slunko hřeje,
včelky lítaj. ČTENÍ přeje
ať se letos zadaří poctivému včelaři.

Opar: přikládáme vatu namočenou v tinktuře, stroupek potíráme mastí s propolisem.●
Paradontóza: potíráme propolisovou tinkturou nebo provádíme výplachy propolisovou emulzí.●
Popáleniny: pokud se na popálené místo ihned přiloží tampon s tinkturou, nevytvoří se puchýř,
starší popáleniny potíráme mastí.● Proleženiny: aplikují se obklady propolisu s olivovým olejem
(1:5) nebo se potírají mastí.● Poševní záněty a svědění: aplikuje se propolis ve formě čípků nebo
mastí.● Štítná žláza: jako doplňkovou léčbu lze 3x denně užívat 30 kapek propolisové tinktury
po 3 měsíce.● Trombóza dolních končetin: 3 týdny až 1 rok užíváme 3x denně 30 kapek
tinktury.● Trhliny na šlapkách nebo dlaních: ošetříme gázou navlhčenou v propolisové tinktuře
nebo přikládáme surový propolis.● Ušní ekzémy: působí propolisová emulze nebo tinktura.●
Záněty horních cest dýchacích a průdušek: užíváme 3x denně 20 – 40 kapek propolisu na kostku
cukru, do medu, tekutiny nebo samostatně.● Záněty nosohltanu: vykloktáme propolisovou
emulzi (15 kapek v 0,5 dl vody) nebo užíváme propolis s medem.● Záněty ústní dutiny: potíráme
propolisovou tinkturou nebo provádíme výplachy propolisovou emulzí.● Zánět a zvětšení
prostaty: užíváme 3x denně 1 kávovou lžičku (30 kapek) propolisové tinktury v 1 dl vody.●
Zlepšuje průchodnost cév: 3x denně polévková lžíce propolisové emulze, léčba 6 měsíců až 1
rok.● Žaludeční a duodenální vředy, záněty žaludeční sliznice, záněty duodenální sliznice: 3x
denně užíváme 20 – 35 kapek v medu nebo mléce, užíváme 30 minut až 1 hodinu před jídlem asi
4 týdny.● Žlučník: užíváme 5 až 8 kapek tinktury na kostce cukru nebo s čajovou lžičkou medu.
Snad jste tedy díky tomuto článku našli nepostradatelnou výbavu Vaší domácí lékárničky.
Petr Vlažný


Nezávislé ženské sdružení pro Čestice a okolí děkuje všem voličům za podporu a hlasy, které
nám poskytli v letošních komunálních volbách. Moc si toho vážíme
Za NŽS Jana Kubešová
Beseda se Zdeňkem Troškou
ČSŽ Vás srdečně zve na besedu s režisérem ZDEŇKEM TROŠKOU v pátek 21.
listopadu od 19.00 hodin v sále restaurace Čestice. Prodej místenek v ceně 100,- a 150,- Kč v
restauraci Čestice.Výtěžek z vybraných peněz bude použit ČSŽ na další akce pro děti.
Pohádkový zvonkový průvod obcí
ČSŽ Čestice Vás zve na tradiční pohádkový zvonkový průvod obcí v kostýmech
andělů. a rozsvícení vánočního stromu v sobotu 29.11. Sraz všech v 16.30 hodin u kostela v
Česticích.

Listopad a prosinec v Česticích
8.11. Ukončení motocrosssové sezóny – závody na Štípkách
13.11. Vyhodnocení soutěže O čestický brambor – sál LD
14.11. „Habaďůra aneb Nájemníci pana Swana“ DS Čelakovský Strakonice – sál LD
21.11. Beseda se Zdeňkem Troškou – sál LD
5.12. Setkání seniorů v sále LD
13.12. Vánoční koncert SHŠ Radešov
14.12. Adventní odpoledne na zámeckém nádvoří
27.12. Česká mše vánoční v kostele Stětí sv. Jana Křtitele v Česticích 16,00 hod
31.12. Silvestr v sále Lidového domu


Střípek k střípku ČTENÍ skládá.
Co myslíte? Padne vláda?

Výsledky hlasování v komunálních volbách
Okrsek
Čestice
Nahořany
Doubravice
Počet voličů
Vydané obálky
539
111
95
Neplatné hlasy
351
76
49
1
0
0
Za rozvoj Česticka
Trojan Jan Bc.
Rychtář Jaroslav Ing.
Krásl Michal
Pešek Miroslav
Kaskoun Václav
Lávička Josef
Kovář Jan
Vaněček Milan
Pešek Martin
Zemen Jaroslav
Kubeš Jan
Čestice
67
131
37
35
67
39
23
40
12
43
19
Nahořany
22
65
13
16
26
18
28
50
11
17
19
Doubravice
6
12
7
1
11
4
2
1
6
2
2
Celkem
95
208
57
52
104
61
53
91
29
62
40
Sdružení nezávislých kandidátů – Za Čestice a okolí
Žejdl Milan
280
51
Pilný Zdeněk Ing.
266
32
Vozobule František
137
39
Staněk Jan
209
33
Kala Miloslav Ing.
133
16
Rataj Miroslav
140
18
Vlažný Petr Ing.
207
37
Jelínek Vladimír Ing.
160
21
Petráš Vlastimil
133
26
Kačmár Vladimír
117
14
Valenta Zdeněk
129
6
32
32
21
35
18
32
29
20
26
21
24
363
330
197
277
167
190
273
201
185
152
159
Nezávislé ženské sdružení pro Čestice a okolí
Ježková Hana
42
24
Kubešová Jana
87
3
Vilánková Ludmila
75
8
Kotrcová Marie
47
4
Paťková Jana
72
12
Lávičková Eva
32
7
Pešková Jana
26
5
Pešková Marie
51
2
Hradecká Lenka
22
2
Němcová Jitka
26
9
Hartlová Irena
80
9
0
10
11
0
7
3
1
6
3
0
12
66
100
94
51
91
42
32
59
27
35
101


ČTENÍ už má potvrzíno, že na zámku zraje víno.
Není pro nikoho z hostů. Je to víno pro starostu.

Sdružení nezávislých kandidátů TJ Čestice
Vilánek Zdeněk
72
9
9
92
Kolářík Lubomír
68
3
9
80
Němec Václav
27
17
4
48
Rezek Karel
45
4
7
56
Rada Václav
104
9
14
127
Zámečník Roman
42
4
3
49
Sluka Jakub
11
1
1
13
Novák Josef
28
6
6
40
Němec Josef
31
10
1
42
Brož Josef
18
2
8
28
Krejčí Petra
30
5
5
40
Složení nového zastupitelstva:
Hartlová Irena Mgr.
Kala Miloslav Ing.
Kaskoun Václav
Pilný Zdeněk Ing.
Rada Václav Ing.
Rataj Miroslav
Rychtář Jaroslav Ing.
Staněk Jan
Vlažný Petr Ing.
Vozobule František
Žejdl Milan

Výsledky voleb do Senátu Parlamentu ČR v okrscích městyse Čestice
Jméno
1. kolo
2. kolo
Čestice Nahořany Doubravice
Čestice Nahořany Doubravice
Gregora
Tomášková
Kratochvíle
Mánek
Martan
Huneš
Vlček
Trojan
Krejča
Baborová
48
0
21
110
26
16
20
3
8
36
7
0
5
33
7
6
2
0
2
4
3
0
10
6
7
2
1
0
3
10
Účast 1.kolo
298
66
42
Účast 2. kolo
83
15
15
56
6
3
26
9
12

O Martinském posvícení
nesmí doma chybět ČTENÍ.

Podlesí v blízkosti srdce a vzpomínek
Je to tak trochu zvláštní, až paradoxní. Když jsem dlouhých osmnáct let v Němčicích v kraji
Podlesí pracoval, tak jsem samozřejmě kromě terapeutické práce s klienty v komunitě intenzivně
vnímal „kde to vlastně jsem“. Mám na mysli zejména s místními obyvateli Němčic, Střídky, Čestic a
jiných míst a velmi jsem si osobních i „sousedských“ vztah vážil. Ale teď, když působím profesně na
jiném místě republiky, s jinou klientelou, tak domácí zůstávají a já jsem host. Nikdy tomu vlastně
nebylo jinak, ale silně vnímám, že vztahy, pouta a komunikace zůstávají. Což o to, když jsem
několikrát v Podlesí na krátkou dobu byl, tak to bylo krásné a intenzivní, ale když jsou „všední dny“
a jsem vzdálen, tak jsou občas písemné kontakty – dopisy, někdy i telefon. Ale zejména dopisy, ty
jsou velmi bezprostřední, upřímné, od srdce.
Povzbuzující pozdravy, zprávy od Vastlů, od paní Staňkové, od Zdeny a Pepy Šveců.
Mají zájem jak se mám a já mám pochopitelně také zájem jak se mají oni. Cituji od Šveců:
„Nevoláme, ale vzpomínáme“, také přidávají jak se mají oni, co dělají, jak vše zvládají.
Ze Střídky a z Čestic od Chalupných a Janoutů, vzpomínají a do velké obálky přikládají
výstřižky z novin, aktuality z Podlesí a Hoslovického mlýna.
Je to zkrátka trochu jiné, ale přesto milé, osobní, inspirativní. Velmi si toho vážím.
Miroslav Zachariáš


Blahopřejeme všem, kteří se v měsících listopadu a prosinci dožívají významného
životního jubilea a přejeme do dalších let jen to nejlepší, zdraví štěstí a
spokojenost
paní Marie Deáková z Chvalšovic
paní Anna Mlsová z Chvalšovic
paní Anna Maroušková z Kobylky
paní Helena Brožová z Prkošína
pan František Bělohubý z Konopice
paní Jana Havlíčková z Čestic
pan František Hanzlík z Chvalšovic
pan Josef Kukrál z Dřešína
paní Marie Maroušková z Čestic
paní Jana Vlažná z Čestic
pan Jaroslav Kubeš z Čestic
82 let
82 let
87 let
50 let
91 let
50 let
81 let
85 let
70 let
55 let
70 let
paní Marie Rezková z Čestic
86 let
paní Zdeňka Koldová z Čestic
60 let
pan František Křišťan z Doubravice 80 let
paní Věra Bejčková z Dřešína
86 let
pan František Havlan z Čestic
88 let
paní Zdeňka Vacíková z Čestic
65 let
paní Milada Stehlíková z Nuzína
80 let
pan Jaroslav Mrázek z Čestic
70 let
pan František Maroušek z Čestic
75 let
paní Blažena Mlsová z Doubravice 81 let
pan Jaroslav Samek z Ramešova
55 let
pan Jaroslav Šťastný z Němčic
88 let
Všechno končí
Každý začátek má konec. Blíží se konec roku. Letní sezona končí. Bude svátek dušiček,
člověk si vzpomene, kdo tady byl před rokem a už ho nepotká a neuvidí. Nikdo nevíme, co bude
zítra. A jaké bude počasí.
Starý člověk má úplně jiný pohled na současnost. Porovnává, co zažil. Doba se mění a i lidé.
Bereme noviny každý den a žasnu, co se všechno děje s tou moderní technikou. Pospíchají a
najednou přijdou o život a mladí. Dneska syn dokáže zabít matku. Nejsou lidé všichni stejní. Co je
v tom druhém se nevidí, až se projeví. Člověk už žije jen vzpomínkami. Neví, co přinese zítřek, neví
to mladý, starý už s tím počítá. Už asi píši do Čtení naposled. Slyšela jsem dost poznámek
negativních a kritiku. Starý člověk už nemá cenu. Nikomu jsem ve svém životě neublížila vědomě.
Svědomí mám čisté. Jenom porovnávám čtyři doby, první republiku, válku, normalizaci a velkou
svobodu. Obdivuji všechno, co bych sama nedokázala a neumím. Mám ráda památky a ráda čtu
historii. Přeji všem ve Čtení hezké vánoce.
M. Staňková, Němčice

Čáry máry pec nám spadla – ČTENÍ vás zve do divadla.
Čtěte tedy pozvánku na pódium do zámku.


Festival „ŠUMAVA 2014“
Na sobotu 20.9.2014 připravil Kulturní spolek v Česticích za finanční podpory Krajského
úřadu Jihočeského kraje v Českých Budějovicích folklorní festival „ŠUMAVA 2014“. Proč
právě tento název? Od roku 1998 pořádala festival ŠUMAVA nepravidelně Pošumavská
dudácká muzika a Kulturní spolek byl jen partner. V roce 2006 se tento festival konal naposledy.
Tenkrát byl o festival docela zájem, tak jsme zkusili tento rok na tuto tradici navázat. Pozváni
k účinkování byli: Elčovická dudácká muzika, taneční soubor Podlešák Čestice, Pošumavská
dudácká muzika, Prácheňský soubor písní a tanců Strakonice, dětský folklorní soubor
Prácheňáček, Folklorní muzika Volyně a jako milý host William „Chip“ Doehring III. jako hráč
na skotské dudy.
Od rána jsme sledovali vývoj počasí, protože po slunečném týdnu nebyla předpověď
zrovna příznivá. Rozmýšleli jsme se, jestli festival nepřesuneme do sálu Lidového domu. I když
asi dvakrát mrholilo, rozhodli jsme se nakonec zůstat na nádvoří čestického zámku. A že to bylo
šťastné rozhodnutí se ukázalo odpoledne. Sice počasí asi mnoho lidí odradilo, protože všude
v okolí pršelo – ve Strakonicích, Volyni, Doubravici, Hodějově, na Vacově. Česticím se déšť
jako zázrakem celé odpoledne vyhýbal. I tak bylo na nádvoří asi kolem 180 lidí. Pestrý program
začaly děti z Prácheňáčku, jejichž vystoupení byla velice krásná. Pak už se celé odpoledne
zpívalo, tančilo a muzicírovalo. Vzpomnělo se krátce i na pan Režného a na Edu Kočího
z Volyně. Na pódiu se střídaly jednotlivé muziky i tanečníci. Veliký aplaus sklidil „Chip“, který
zahrál na skotské dudy směs irských a skotských písní a na závěr přidal i nějaké české. Úplné
ticho nastalo, když děvčata z Prácheňsku začala zpívat, na druhou stranu se všichni roztleskali
při Prácheňácké „Doudlebské“. Na závěr dostali všichni účinkující malý dáreček na památku.
Bylo to prostě velice vydařené odpoledne a z reakcí odcházejících bylo zřejmé, že ti kdo přišli,
určitě nelitovali.
Jana Vlažná
Tu myš ti ukopnu u huby
Příběhů mladých a znuděných
paniček, které si vezmou bohaté, leč staré
a neschopné partnery, známe z literatury
mnoho. Tentokrát si je vzal na „paškál“
Miloslav Pikolon z Volyně a napsal o nich
pro naše pobavení hru „Tu myš ti ukopnu
u huby“. Abych pravdu řekla, název se mi
moc nelíbil, ale hra sama splnila svůj účel.
Pobavila diváky, rozesmála je a smích, jak
víme, je koření života.
Hlavní aktéři komorník Ludvík
(Jan Zábranský), komorná (Monika
Zábranská) se svých rolí zhostili dobře.
Dalo by se říct, že jim je „ušil“ pan Pikolon přímo na tělo. Ludvík svolí, že nahradí starého pána
(František Černý) v ložnici u novomanželky (Marie Banáková). Stane se tak po vzájemné
dohodě, žádné tajné plížení do pokoje paní domu nebude. A zápletka je na světě. Z dalších
dialogů se dovídáme, proč má Ludvík zavázanou ruku. Nejzajímavější asi je, když vysvětluje,
jak se mu ten úraz stal. Vymlouvá se, zaplétá se do svých lží, ale Otylku neoklame.
Komorná Otylka je ochotná a poslušná služebná, která se mění v ráznou ženu, když zjistí
Ludvíkovu nevěru. Blesky srší na všechny strany a na závěr z ní vypadne věta, která je v názvu
hry. A jestli chcete vědět, jak to celé bylo, přijďte se příště podívat.
Mgr.Věra Rodová

V Bruselu i v Paříži
ČTENÍ obzor rozšíří.

Jak jsme skautili na Šumavě u Křemelné
Jiří Kolář
Dnes už málokdo ví, že vydatným zdrojem společenského života na malém městě či vesnici
byli vedle hasičů, divadelních ochotníků a zpěváckého spolku také skauti. Nejinak tomu bylo
v prvních poválečných letech v Hartmanicích. Zájmová, sdružovací a spolková činnost se tady brzy
rozjela na plné obrátky. Hasičská jednota pořádala rušné bály, čilou aktivitu vyvíjel ochotnický
divadelní spolek. Jeho pravidelně uváděné hry úspěšně suplovaly tehdy ještě nezavedený biograf.
Ostatně i ten sem občas zavítal v podobě putovního kina. Milovník klasické hudby mohl dokonce
jednou za čas navštívit koncert smyčcového kvarteta, které z místních hudebníků – amatérů vydupal
ředitel měšťanky pan Winter. Nebýt všech těch zapálených amatérů, lišky by tu jistě dávaly dobrou
noc. Nesmíme zapomenout, že horní městečko Hartmanice bylo tehdy vlivem řiďoučké komunikace
ještě lépe utajeno v šumavských kopcích nežli je tomu dnes.
Vida. Vzpomenul jsem lišek a tu se přímo nabízí další fenomén společensko-kulturního
kvasu tehdejších Hartmanic. Zapomenout na skautskou družinu Lišek a její čiperné aktivity by bylo
trestuhodným opomenutím. Skauti uklízeli obec, pomáhali při žních, odlévali stopy, v zimě
zhotovovali krmítka pro ptáky a po vzoru Rychlých šípů sypali v zimě chodníky. Prostě takové ty
věci, které skauti odjakživa dělávají. Významnou postavou hartmanických skautů byl vlastenecký
kněz P. Bohumil Marouš, který si později protrpěl patnáct let v komunistických žalářích. Špalír
skautů nesměl chybět při žádné oslavě státního svátku nebo výročí.
Z Apollónových múz si naši skauti nejvíce oblíbili divadelní Thálii. Zájmu veřejnosti se
těšily skautské akademie, provozované na malém jevišťátku školní tělocvičny. Stačilo v klubovně
nacvičit pásmo scének a výstupů a vděčné publikum, neznalé ještě televizní superprodukce, si
vždycky přišlo na své. Při scéně umrlcem, při které bratr Česťa vstával z rakve, jsa oděn v bílý rubáš,
obecenstvo zaplavovala směsice humoru i příjemného mrazení v zádech. Ve zdramatizované verzi
francouzské lidové Tři tamboři v roli tambora, který měl v ústech rudou růži, sklízel vavříny slávy
nejstarší bratr Robin. Jako fyzicky nejvyspělejší člen naší družiny už pěstoval nám ostatním jakési
neznámé a tajemné vztahy k něžnému pohlaví. Při jeho výstupu vždycky dívčí část publika cituplně
vzdychala. Kouzlo letních večerů podbarvovaly táborové ohně za účasti občanstva, které si v záři
plamenů a praskání polen rádo vyslechlo i zazpívalo skautské písničky. Tady zase sklízel úspěchy
prostořeký tlouštík Jumbo, známý jako družinový komik smolař.
Žádný skautský oddíl se neobejde bez letního tábora nebo výprav do přírody. Stejně tak i
družina Lišek. Letní tábor, který byl plánován na rok 1948, se již po komunistickém puči uskutečnit
bohužel nepodařilo. Zato výprav do přírody byla celá řada. Jedno i několikadenních. O jedné takové,
která skončila neslavně, se dovídáme z několika zažloutlých stránek klubovní kroniky, pokryté dnes
již silnou vrstvou prachu.
„Tak pánové, jasné, v sobotu vyrážíme do Frauentalu ke Křemelné“, pravil ke shromážděným
skautům v klubovně bratr Akela, takto student obchodní akademie a uznávaná rádcovská autorita. Po
jeho slovech zavládlo vzrušení. Frauental byla nejzapadlejší část Šumavy, liduprázdná pustina po
právě vysídlených Němcích, pro dobrodružnou výpravu ale jako stvořená. Noviny a rozhlas se tehdy
předháněly ve zprávách o německých záškodnících, werwolfech, nazývaných též vlkodlaci.
„Co když tam budou werwolfové?“ otázal se stísněným hlasem Unkas.
„Nevídáno! Budeme je chytat!“ zvolal Kim a v očkách mu bojovně zajiskřilo. Všichni
nadšeně souhlasili a mnozí se již viděli pod novinovými titulky: Odvážní junáci dopadli
nebezpečného werwolfa!
„Chytat do sítě na motejly, že jo. Chytrý!“ pravil Akela útrpně a ukázal si prstem na čelo.
Prohlásil, že hon na werwolfa není odlévání stop, že je to podnik nejen dobrodružný, ale i vysoce
nebezpečný, neboť takový wervolf je schopen všeho. Výpravy nechť se účastní jen ti nejodvážnější.
Počáteční nadšení opadlo.
Druhý den se na seřadišti dostavila polovina družiny. Česťa, Akela, Sváťa, Bobr, Mauglí,
Stopař, Jumbo a Robin.

ČTENÍ dělá nábory
na čestické brambory.

Po akademické čtvrthodince se výprava dala do pohybu. Dva stany s příslušenstvím, tlumoky,
jídlo na dva dny se naložily na žebřinový vozík tažený dvojicí skautů a za zpěvu „Stály báby u
silnice“ skupina opouštěla městečko.
Cesta na místo určení probíhala podle scénáře Hochů od Bobří řeky. Dokud se šlo po
jakžtakž udržovaných cestách a pěšinách, nebyly větší problémy, Ty nastaly, až když se pěšiny
začaly ztrácet v záplavě kamení a kořenů, po kterých plně naložený vozík začal jankovitě
poskakovat. Navíc slunce začalo nepříjemně připékat, a tak se všichni zaradovali, když po
několikahodinovém pochodu byli u cíle. Všichni se shodli na tom, že jím bude romantické
zákoutí u lesa na břehu překotně pádící horské říčky. Brzy tu stály dva stany, pocházející ještě
z arzenálu německé armády a malebná loučka ožila veselým hlaholem.
„Držte se raději pohromadě,“ nabádal Akela, když se houfec vydal na průzkum lesa.
Tajemné šero vyvolávalo představu sveřepých vlkodlaků a následně zvýšenou činnost srdečního
svalu. Naštěstí zbytečně. Při večerním táboráku si navíc Akela vynutil splnění bobříka odvahy.
Než k tomu došlo, s rafinovanou záludností dal k dobru několik strašidelných historek.
Nejpůsobivěji vyzněla ta o dvouhlavém muži. Zmocnit se nepříjemného bobříka znamenalo
přinést Akelův skautský klobouk z jednoho pařezu na kraji lesa.
Zkoušku srdnatosti nakonec složili všichni s výjimkou nedávno přistěhovalého Sváti. Ten
prohlásil, že hnědého bobříka už lovil ve svém dřívějším oddíle a že by bylo zhola zbytečné lovit
ho podruhé. Své stanovisko obhájil s tvrdošíjností, kterou jsme mu záviděli.
Když čas pokročil, rozdělil Akela hlídky, které se měly střídat po hodinách a udržovat
oheň. Pak se šlo na kutě. Kolem půlnoci se do stanů opřel prudký závan větru, provázený
mocným rachotem.
„Kluci, vstávejte, žene se bouřka.“ Probouzel ospalce Bobr, který měl právě hlídku.
„Upevnit kolíky a vypnout pořádně celty!“ nařídil Akela a všichni začali horečně
pracovat na odvrácení pohromy. Netrvalo dlouho a rozpoutala se bouře a průtrž mračen
s vichřicí, při které by spadlo srdce do kalhot i protřelým harcovníkům divokého západu. Stěny
stanů bičovaly přívaly deště, vichřice jimi divoce zmítala a každým okamžikem hrozila jejich
vyvrácením. Fortissimo rozkacených živlů působivě násobily blesky, doprovázené hromobitím a
divokým skučením v korunách stromů.
Asi po hodině se bouře s vichřicí uklidnily, zato prudký liják pokračoval s neztenčenou
vytrvalostí celou noc. Jeho monotónní šumění s polu s hukotem rozbouřené říčky ukolébaly
konečně vyděšené posádky stanů do neklidného spánku.
„Kluci, plaveme“, ozvalo se s prvním mlhavým rozbřeskem do neutuchajícího deště.
Vyjeveným zrakům se náhle naskytl ohromující pohled. Údolím místo poklidné říčky se valil
mohutný kalný proud, který unášel staleté kmeny jako sirky a okraje vod dosahovaly až ke
stanům.
„Na Šumavě prší, voda stoupá, jižní Čechy plavou,“ pokusil se zavtipkovat Jumbo.
Tentokrát bez valného úspěchu. Jediná myšlenka ovládala teď mysl všech: balit!
„Mně uplavala kytara!“ „A mně klobouk!“ ozývalo se do hučících peřejí.
V poslední chvíli byly před postupující povodní věci naloženy na vozík a za stálého deště
se otřesená a promáčená družina vydala na cestu k domovu. Naložený vůz každou chvíli uvízl
v bahně a stejně tak jeho doprovod. Po kolena ve vodě a mokří až na kost mnozí neobstáli v této
tvrdé zkoušce odolnosti. Nakonec i ti nejotrlejší podlehli skuhrání a nezmar Jumbo měl docela
slzy na krajíčku.
Doma si místo chyceného werwolfa každý přinesl pořádnou porci rýmy. Maminčina tak
dříve rezolutně odmítaná péče, její horký čaj a aspirin, teď byla přijata bez nejmenších námitek.
A spočinutí v jejích peřinách bylo ještě dlouho pociťováno jako to nejbezpečnější tábořiště.

ČTENÍ vítá jako loni
Martina na bílém koni.

Dějiny rodů (pokračování)
Josef Vichr
7.8.1772 byl ve Hlavňovicích pokřtěn petrovickým farářem Antonínem Tobzovským syn
Josef Cobel Antonín Jan Nepomucký. Při křtu byl Josef Hora z Očelovic jako svědek, rytíř Cobel
Bukovanský Pinta z Bukovan s manželkou Marií Annou. 11.9.1773 s velkými problémy se
narodila dcera bez uvedení jména.
Jak bylo uvedeno, Jan Štěpán Koc 5.8.1802 převedl hlavňovické panství na syna
Inocence Antonína a Josefa a dceru Kateřinu. 31.10.1802 uzavřeli dohodu a panství bylo
převedeno na Inocence Antonína Koce. On panství vlastnil s manželkou Terezií Chalupnou,
bývalou hospodyní na hlavňovickém zámku. Majetek rozšířili o statky Přestanice a Libětice,
které koupili roku 1836.
Po Inocenci Kocovi zůstali siroty Johanka, Ferdinand, Terezie, Josef, Karolína a vdova
Terezie. Po po jeho smrti roku 1846 požádali o vklad majetku do zemských desek. Roku 1849 se
sourozenci dohodli a předali Hlavňovice s ostatními statky Ferdinandovi, bratru vdovy a ten
všechny finančně odškodnil. Manželkou Ferdinanda Koce byla Valerie rozená Gilbertová
z Kllebornu. Ferdinand Koc řídil panství do počátku 70. let 19. století. 7. a 11.4.1872 sepsal
s manželkou dvě kupní smlouvy. Nejprve převedl jednu dvacetinu a potom devatenáct dvacetin
ceny hlavňovického panství. Novou majitelkou se stala Valerie Kocová, jejich dcera. Po úmrtí
Inocence Koce spravovala nejdříve panství vdova Valerie. Později se synem Josefem, který se
oženil s Juditou Talicczy. 11.4.1905 uzavřela smlouvu s dcerou Marií Valerií, provdanou za
Otmara Pelikána. Provdaná Marie Žižková z Radostic byla dcerou uvedených manželů.
Bratrancem Marie Žižkové byl Otmar Pelikán, poslední majitel Hlavňovic, který byl odsunut do
Bavor, kde podle zpráv byl roku 1948 zabit bleskem.
Marie Valerie Pelikánová rozená Kocová držela statek do roku 1919, kdy jej 24.11.
nechala převést na manžela Otmara Pelikána. Tomu byl statek v říjnu roku 1921 a Přestanicemi a
Liběticemi zabrán. Pozemkovou reformou mu byl nechán poplužní dvůr z Hlavňovicích,
Přestanicích, Liběticích a Suchých Studánkách, hlavňovický zámek a pivovar. V roce 1946 byla
na jeho majetek vložena národní správa.
Dolejší Těšov se nachází jihozápadně od Sušice. Roku 1582 koupil Těšov Dětleb Koc
z Dobrše. Vystavěl dvůr, přikoupil ves Božkov a vytvořil menší statek. Roku 1689 prodal
Dolejší Těšov, ves Mochov a Javoří svému nejmladšímu synovi Václavu Bartoloměji Kocovi.
V Dolejším Těšově vystavěl zámek se špýcharem, na němž je letopočet 1697 a znaky Koců
z Dobrše a rytířů Janovských z Janovic, neboť Václavovou manželkou byla Lidmila Janovská.
Po jeho smrti roku 1713 převzal Těšovský statek jeho syn František Bohuslav (+1737) a po něm
jeho dcera Anna Marie provdaná za Jana Václava Dohalského z Dohalic. Za jejich působení byla
v zámku zřízena kaple Nanebevzetí Panny Marie, vysvěcená roku 1746. Rodinou Dohalských
byl statek držel do roku 1802.
Také zámek v Hořejším Těšově v letech 1582-1695 byl majetkem Koců u Dobrše,
z hlavňovické rodové větve. Prvním byl Dětleb (+1587) a po něm krátce jeho syn Adam
Bartoloměj (+1589) a konečně vnuk Václav Albert. Ten roku 1695 prodal statek Hořejší Těšov
Maximilianu Bukovanskému Pintovi z Bokovan a jeho manželce Cecilii rozené Kocové.
Ves Volšovy blízko Sušice držel po smrti Adama Koce roku 1582 jeho syn Dětleb.
V držení statku se střídaly zpřízněné rody Koců z Dobrše a Račínů z Račína. Roku 1646 koupila
Markéta Kocová z Lub od zadluženého Matouše Voprta z Feldenštejna pro svého nezletilého
syna Jana Dětleba Koce tvrz s pivovarem a vesnicí Volšovy, Chlum, Dolní Staňkov a Částkovy.
Další zmínka o tvrzi je z roku 1686, když Anna Terezie Kocová rozená z Račína prodávala
Arnoštu Vojtěchovi Račínovi volšovskou tvrz s příslušenstvím.


Radují se všichni v Písku.
Nové ČTENÍ už je v tisku.

Po Arnoštovi zdědila statek jeho sestra Apolena Lidmila provdaná hraběnka Althanová, která
v roce 1696 prodala volšovskou tvrz Evě z Kadova, rozené Kocové z Dobrše. Roku 1908 koupila
Volšovy Kongregace Nejsvětější Svátosti z Českých Budějovic.
Roku 1637 Jan Jiří Plánský prodal Václavu Vrábskému Tluksovi z Vrábí Kněžický statek
včetně osady Strunkovy Zbraslav, Petrovice a Staňkov. Ten roku 1644 prodal a oddělil část
kněžického majetku „a ves svou dědičnou a kmetcí Staňkov s lidmi osedlými,“ Janu
Humprechtovi ze Žeberka. Ten Horní Staňkov za čtyři roky prodal roku 1644 Jaroslavu
Jáchymovi Kocovi a na Kolínci. Za Jaroslava Jáchyma byl v Horním Staňkově založen
vrchnostenský poplužní dvůr, k němuž bylo svedeno několik pozemků patřících k poddanským
usedlostem. Když Jaroslav Jáchym Koc roku 1650 prodával Horní Staňkov Smilu Zdeborovi
Janovskému z Janovic, byl ve smlouvě zmíněn“dvůr poplužní a ves Staňkovech od pána
v gruntech společných ze čtyř selských vyzdvižený, v témže dvoře se všemi pokoji, stájemi,
stavením jaký se koliv nyní nachází.“
Kateřina ze Žeeberka a ze Soutic vlastnila přestanický majetek přes dvacet let. Roku
1672 ho prodala Janu Dětlebovi Kocovi a jeho manželce Ludmile Anastazii, majitelům
Hlavňovic.. Tímto prodejem byly Přestanice spojeny s hlavňovickým majetkem, ale ne dlouho.
Ti ho již roku 1684 prodali synovi Václavu Bartoloměji Kocovi z Dobrše.
Václav Bartoloměj Koc držel Přestanice s Dolejším Těšovem až do počátku 90.let
17.století. 27.4.1992 prodal Václav Bartoloměj Přestanice včetně panského poplužního dvora
Magdaleně Kateřině Častolarové rozené z Rennu. Ta 27.4.1694 uzavřela smlouvu s Helenou
Magdalénou Kocovou z Dobrše, rozenou Deymovou ze Stříteže.
Helena Magdalena Kocová se provdala za Norberta Václava Koce z Dobrše. Přestanice
však držela až do své smrti roku 1710. Před smrtí odkázala přestanický majetek manželu
Norbertu Václavovi a svým bratrům Janu Petrovi, Janu Jindřichovi a Janu Františkovi, Deymům
ze Stříteže.
Rozdělený majetek nemohl být všemi spravován. Bratři se dohodli a přenechali své díly
Norbertu Václavu Kocovi, který se stal vlastníkem Přestanic. 1.2.1713 uzavřel smlouvu
s Ferdinandem Jáchymem z Rumerkirchu a majetek mu prodal. Ale již 18.7.1716 uzavřel novou
smlouvu s Josefem Pikhartem ze Zeleného Údolí a Přestanice mu prodal. Dalším majitelem byl
od roku 1729 Jan Jiří Schumann na Dlouhé Vsi, Pátečku, Horním Staňkově a Liběticích. I ten si
ponechal přestanický majetek několik let a roku 1736 koupil Přestanice s Horním Staňkovem,
Liběticemi, Volšovy, Kojšicemi, Žíkovy a Strunkovy Václav Veith a došlo k rozdělení majetku.
Václav Veith prodal Horní Staňkov již roku 1833 a přestanický majetek byl v jeho držení až do
roku 1836, kdy jej koupil včetně Libětic Inocenc Koc z Dobrše, majitel Hlavňovického statku.
Přestanice od té doby až do roku 1945 měli společného majitele s Hlavňovicemi.
(Redakce neručí za správnost jmen, pouze opisováno)

23.12. bude probíhat prodej vánočních kaprů před hospodou
v Česticích. Kapry si můžete objednat u p. Kubeše v hospodě.


Čtení pro lidi – dvouměsíčník Kulturního spolku pro Čestice a okolí
Příspěvky můžete posílat na adresu: [email protected]
Rediguje Jana Vlažná, Čestice 169
Neprošlo jazykovou úpravou
Uzávěrka vždy 20. den sudého měsíce
listopad - prosinec 2014 Cena 15,- Kč
Tisk: Městské muzeum a kulturní centrum ve Volyni
Registrační známka: EČ EMKČR 12994
IČO: 47255846