Ecclesia - Jiraskovi.cz

ECCLESIA - Hudba
To, co je dole, to nahoře
andělská
Vystoupím ze země do nebe
Bratrstvo 1992
A co je nahoře je jako dole
z barevného kamene
na vysoké hoře medvědí
Oheň je dědem mým
Bludička
Voda mou bábou
Hvězdy jsou oči synů mých
Jsi pěna bledá
Madono soví
vzešla jsi z noci
Anděl II.
vrátíš se do ní
Pošetilá hrdličko sivá
Bludičko v mlze
neumři
noříš se do tmy
Bim Bam zvoní
a u tvých nohou
stromy se opily
hadi tancují
sukně otáčí
Zbav se všeho, co je mrtvé
vlasatá, copatá
jako hadi svlékají svoje staré kůže
Utečeme spolu
kdesi v houštinách
daleko z města
Opusť, co je mrtvé
až tváře zmizí ozvěnou
jako had, co svléká svoji starou kůži
Nitka z šatů a myšlenka lysá
kdesi v houštinách
do tmy šeptám
(z hvězd padá hadí prach)
Vlasatá, copatá
Jsi pěna bledá
Jsi anděl, co bílý křídla má
Madono soví
a kolem mé hlavy lítá
ve spáncích mi buší
do bubnů
Bludičko v mlze
Mášenko, Mášo...
noříš se do tmy
Jak hladkou
a u tvých nohou
duhovou kuličku
hadi tancují
kuličku skleněnku
v dlaních tě obracím
To, co je dole...
a ani nevzdychneš
Oddělím zemi od ohně
jak slza ze skla
od mlčícího ledovce
o mramor zacinkáš
na vysoké skále havraní
Mášenko, Mášo
Slunce je otcem mým
za nocí bílých
Luna mou matkou
stříbrné cůpky rozplétám
vítr mne nosí na křídlech svých
Mášenko, Mášo
jen prsty protékáš
když v rukách bílých
Můžeš to odvolat
okaté děvčátko umírá
nebo se smířit
A ani nevzdychneš
se slepou bábou
jen prsty protékáš
zmizela holčička
s pihami na nose
že už jsi veliká
v dlaních tě obracím
jen slza ze skla
o mramor zacinká
o život hrát
sypou se knoflíčky
nahá je něha
kohoutku počkej
ještě máš čas
Tak tiskni se, ke mně se tiskni
jako by poslední den světa byl
Tak tiskni se, ke mně se tiskni
Pastýř
Poslední večeře, sám Jidáš zbyl
Rosa stéká na psí víno
V mlze tiše spí - Maloměsto
V mlze tiše spí černé město
zhořklo mléko v mlčení
Hrušky voní a ty nejsi
vrabce houpá křoví na klíně
Budeš nosit bílý čepec
A tehdy přijde pastýř
Odejdi, odejdi, paní z prachu stvořená
náruč plnou stříbra
Odejdi, odejdi, do kamenného kláštera
A tehdy přijde pastýř
A vrata se zavřou, to šumí lidské hlasy
stádo ke spánku uloží
Ode zdi ke zdi slyšíš jen nekonečný smích...
Kosy zvoní v divoké trávě
Odejdi, odejdi, paní zlatem zdobená
tiše se sklání vousatá tvář
Odejdi, odejdi, do ponurého kláštera
Vlaštovky bloudí pod půlnocí
A oči se zavřou, to šumí lidské hlasy
ve dveřích klíče po otcích
od sloupu ke sloupu slyšíš jen nekonečný
smích...
Maloměsto
Budeš nosit bílý čepec, budeš bílá jako sníh
V mlze tiše spí černé město
očích psích
duše komínů jako lidské dlaně
Odejdi, odejdi, zrzavá a smyslná
květy znachoví pozdě k ránu pýchou
Odejdi, odejdi do studeného kláštera
Budeš zářit bílým suknem, budeš bělmo v
a ty ucítíš v rukou šílet nebesa
Někdy se bojím
co přinese ráno
Nohama vzhůru
nevinné řeči
Zvony jsou hlasy mého města
z podvržených slov
hlasy země a zeměžluč
Dobrou chuť přeje
Ono zas leží nohama vzhůru
za sebe okurka
zapomnělo se oblékat
to se mi příčí
To nejsou slova, to je bolest
jako v hrdle kost
ty nic z toho neslyšíš
a já jdu ke dnu, v bahně tonu
svítá
nešťastnější než puškvorec
noc smrti protančit
Tak mne zachraň, mám soudný den
nebe zbledlo
Zachraň - hejbni zadkem
svítá...
Zvony jsou hlasy mého města
Lampičky ... Hej!
hlasy země a zeměžluč
zažnulo
Ono zas leží nohama vzhůru
třináct ženichů
zapomnělo se oblékat
švarných svatojánků
Odkud a kam vede naše cesta
Okázale ... Hej!
uprostřed těchhhle šedých zdí
slzí
To město je černý sumec
sůl s česnekem
co žvýká mne jak Ofélii
na lících
Svítá...
Mária
šmahem sťal hrot srpu
Marie z rybářské uličky
vřeténko života
co ve vlasech má barevné ptáky
měsíc se rozplakal
Jejích devět srdcí na čekané
svítá...
nahazuje nad jezem udičky
Svítá...
Střevíčky, pentle
v sukénce plné hvězd
španělské mušky
Svítá...
jak mám zahnat ten stesk
noc smrti protančit
Střevíčky, punčošky
nebe zbledlo
a pštrosí peří
svítá...
a neklid hlodá dál
Lampičky ... Hej!
Ó Mária, Ty, jež jsi na nebesích
zhaslo
ale ona je tu s námi na zemi
třináct ženichů
Jejich sedm srdcí tak náměsíčných
švarných svatojánků
kdy v dáli slyší rybí smích
Okázale ... Hej!
svítá
skryjí
Panence v sukénce
panenku pod lístek
dubový
Svítá...
zatlačte jí oči
svítá...
panence v sukénce
Černý hmyz
Hleděli do nebes
měsíc se rozplakal
chvěli se k ránu
svítá...
ve světle pochodní
Svítá
v sedraných střevících
usínali
Hleděli do dáli
je popel
stavěli chrámy
Obviňuji vás i sebe za tu prázdnotu
Jákobův žebř dosáhl
spoután ocelovým
jen do lví jámy
kruhem
i v noci létají motýli
Ahasver - duší Izrael
neslyšně loupí květy
Ahasver - Bůh či Ďábel
taková tma není nikdy úplná
Ahasver - duší Izrael
to, co je za ní, je větší
Ahasver - Izák Laquedem
Někdy se rojili
Vyřízli jazýčky zpěvavým slavíkům
tak jako černý hmyz
Ach, jak je ti ptáče ve zlaté
a našeptavač
kleci
jen tiše sní
Krok za krokem, za hvězdou hvězda,
Někdy se rojili
sedmikrásná těla
tisíce žihadly
čím dál tím chudší
a malá děťátka
na srdci
zabíjeli
Krysař
Já, beze jména
jsem jako nikdo
jsem hůř něž nikdo
Já, ve vlasech stříbro
jsem červený samet
oheň a jasmín
A čím to, krysaři, že za tebou krysy tak slepě
jdou
A čím to, krysaři, podivnou píšťalou?
Já, jako soumrak
jsem temná řeka
bolest a vášeň
Když moje píseň zní
jako slepí půjdete za mnou
Ach, jak jasně zní
ani vina, ani hřích
Ahasver
Tak mlád a přitom starý na konci století
kovové slzy zvoní a hudba