Adamcová

VOŠ, OA a SOU Technické Chotěboř
Na Valech 690, Chotěboř
Praxe z informačních technologií – 2.ročník
HUNOVÉ
Datum vypracování: 6. 10. 2014
Vypracovala: Gabriela Adamcová
Hunové
Obsah
1
1.1
1.2
1.3
1.4
1.5
1.6
1.7
1.8
1.9
1.10
1.11
2
2.1
2.2
2.3
2.4
2.5
2.6
2.7
2.8
3
3.1
3.2
3.3
3.4
3.5
3.6
3.7
–2–
Hunové ............................................................................................... 3
Původ hunů ....................................................................................... 3
Etnické pronásledování ...................................................................... 3
Bronzové kotle .................................................................................... 3
Koně Hunů ......................................................................................... 4
Taktika Hunů ..................................................................................... 4
Pohřbívání se svými luky .................................................................... 5
Mistři psichologického vedení boje ...................................................... 5
Legendy .............................................................................................. 5
Alanové .............................................................................................. 6
Neúčast bílých kmenů ........................................................................ 6
Theodosiusovi potíţe s Visigóty ........................................................... 6
Konec 4. století ................................................................................... 7
Útok krále Uldina ............................................................................... 7
Nevlastní sestra císaře ........................................................................ 8
Úmrtí Ruga ........................................................................................ 8
Zmasakrování pohraničních posádek .................................................. 9
Jednání .............................................................................................. 9
Solidy ................................................................................................. 9
Attila .................................................................................................. 9
Spojenci ........................................................................................... 10
Leden 447 ......................................................................................... 10
Osudný plán .................................................................................... 10
Basilej a Colmar ............................................................................... 10
Krvavá bitva ..................................................................................... 11
Jednání mezi papeţem ..................................................................... 11
Romantický příběh ........................................................................... 12
Pohřeb ............................................................................................. 12
Zhroucení říše .................................................................................. 12
Gabriela Adamcová
1 Hunové
14.09.2004 - Radek Tuma, Tomáš Vacha
1.1 Původ hunů
Jejich původ leţí v temnotách raných asijských dějin. Jeden
archeologický nález hliněné figurky jezdce na koni by mohl ukazovat na to,
ţe jejich vlast leţela na Dálném východě, tam, kde dnes hraničí Čína s
Koreou. Kůň má na hřbetu upevněný zvláštně tvarovaný kotel, typický právě
pro Huny. Od 3. století př. n. l. se zprávy z čínských pramenů zmiňují o
barbarech, kteří opakovaně vnikali do úrodných údolí Ţluté řeky. Číňané
vetřelce pojmenovali "Xiongnu" (Siung-nu). Od tohoto označení se nejspíše
později odvodilo slovo Hunové.
1.2 Etnické pronásledování
Uţ tehdy asi byli Hunové společenstvím mnoha
různých kočovných kmenů. Tyto nomádské národy
táhly od mongolské náhorní plošiny na jih a západ
a podrobily si rozsáhlá území. Roku 214 př. n. l. na
obranu proti nim Číňané postavili svou Velkou zeď.
Ani ta ovšem vetřelce nezastavila. Siung-nu zaloţili
v podrobených oblastech svou první říši, stávali se
vládci nad městskými centry a sňatky pronikali do
čínské společnosti. V následujících neklidných
staletích postupně ztráceli po mnoha vojenských
Obrázek 1 – Hunové
střetech svůj vliv, aţ v roce 350 n. l. došlo k jejich
brutálnímu etnickému pronásledování. Podle dochovaných zpráv jich bylo
pobito na 200 000. Ti kdo přeţili, utekli nejprve na sever. Tento pochod buď
vyhnal na západ hunské kmeny, které byly na tomto území usazeny a nebo pokud jsou Siung-nu identičtí s Huny - to byl počátek dlouhého pochodu,
který skončil aţ uprostřed Evropy.
1.3 Bronzové kotle
Jelikoţ na jihu byli Číňané se svou zdí, rozhodli se putovat na západ. Z
nekonečných náhorních plošin Mongolska se pustili přes stepi střední Asie,
přes Altaj, podél Aralského jezera, Kaspického a Černého moře. Na tomto
pochodu zanechali všude stopy - hlavně své typické bronzové kotle. Ty jsou
vysoké 50 - 60 cm a ozdobeny jemným vzorem. Na jejich okraji jsou
stylizované listy nebo houby, a to někdy v opakujícím se pořadí. Účel těchto
–3–
Hunové
kotlů není přesně znám, má se obecně za to, ţe šlo o kultovní předměty.
Jsou nacházeny v hrobech nebo v jejich bezprostřední blízkosti a jsou
záměrně poškozeny. Jelikoţ Hunové neznali písmo, jsme odkázáni na zprávy,
které o nich zanechali jejich nepřátelé, jakkoli jsou zkresleny strachem a
hněvem, který tito nomádi vzbuzovali.
1.4 Koně Hunů
Uţ první setkání s hunskými bojovníky Evropu šokovalo. "Ani
kentaurové nebyli s koněm více srostlí neţ oni," napsal jeden římský
historik. Koně Hunů byli vyšlechtěni z divokých prakoní, byla to malá,
ošklivá, rozjeţená, ale skromná a nenáročná zvířata s extrémní
houţevnatostí. V zimě si hledali potravu pod sněhem. Byli pouţívání po celý
rok a s kaţdým bojovníkem přišlo asi 7 koní. Harmonie mezi jezdcem a
koněm spočívala sedle. Sedla Hunů nebyla jako římská tvořena z obyčejné
kůţe, obepínající tělo koně. Sedlo mělo dřevěnou kostru, která svým vpředu
a vzadu vyvýšeným můstkem dodávala jezdci při všech způsobech jízdy
velkou stabilitu. Podle tohoto principu jsou v asijských stepích vyráběna
sedla ještě dnes. Další revolučním
vynálezem byly třmeny. Proti únavě
nohou při dlouhých jízdách byly na sedlo
upevněny bandáţe, či koţené pásy.
Třmen ze ţeleza se objevil aţ v pátém
století. Ale jiţ tato jeho původní forma
dále zvyšovala stabilitu jezdce, který se
Obrázek 2 – kůň
zároveň mohl na třmenu vzpřímit, otáčet
se na všechny strany a střílet šípy. U těţkopádné římské jízdy na to nebylo
ani pomyšlení, navíc se mnohokrát stalo, ţe v bitvě jezdec ztratil rovnováhu a
spadl z koně. Koně1 byli důleţitým obchodním artiklem Hunů, v době války
byl ale jejich prodej zakázán.Další zázračnou zbraní byl neobvykle
konstruovaný luk (tzv. asymetrický reflexní luk). Byl vyráběn z ohebného
dřeva, které bylo mezi střední částí a oběma konci luku vytvarováno do
oblouku. Konce a střední části byly zesíleny plochými kostmi.
1.5 Taktika Hunů
Taktika Hunů byla v malých oddílech 500 aţ 1000 muţů za hustého
krupobití šípů napadat nepřítele ze všech stran. Jakmile se nepřítel začal
formovat, předstírali útěk, tím nepřítele svedli k tomu, aby je začal
pronásledovat. Pak Hunové na neopatrné, většinou neuspořádané nepřátele
znovu zaútočili, zpravidla za další pomoci oddílů, které do té doby byly dobře
ukryty, čímţ se překvapení jen umocnilo. Hunové byli schopni, hlavně díky
1
kůň je domestikované zvíře patřící mezi lichokopytníky
–4–
Gabriela Adamcová
vlastnostem svých koní, provádět nečekané útoky s krvavými následky a
vzápětí se stáhnout před odvetnými akcemi napadených. Odtud pocházela
vojenská převaha Hunů, protoţe mohli napadnout protivníka, aniţ s ním
přišli "do styku". Antická taktika, zaloţená na přímém dotyku s nepřítelem,
na tuto strategii neměla odpověď. Přesto, ţe nomádský způsob boje nebyl do
příchodu Hunů neznámý - perskému králi Dareirovi tímto způsobem boje
uštědřili nepříjemnou lekci Skythové, se stylem boje kočovníků se jistě setkal
i Alexandr Veliký.
1.6 Pohřbívání se svými luky
Válečníci byli se svými luky pohřbíváni, ale jak se vzdalovali od své
vlasti, navzájem si je předávali a nebo dědili. Bylo stále těţší opatřit si
materiál na jejich výrobu a zhotovit je umělo jen málo specialistů. Jejich
bojová síla tak později v mnoha ohledech trpěla chybějícími luky.
1.7 Mistři psichologického vedení boje
Komu se vyhnul šíp, ten se musel obávat
dvousečného, tzv. dlouhého meče. I ten byl vynikající
kvality. Jeho předností byla především odráţecí vzpěra,
upevněná napříč drţadla, která chránila ruku
hunského bojovníka. Hunové ovšem pouţívali
meče přímé i zakřivené a pravděpodobně se v
tomto případě nedá hovořit o jednotné výzbroji a
takovému vlivu, jako měl hunský luk. V přímém
boji také své nepřátele nebo jejich koně zaplétali
Obrázek 3 – Hun s
lukem
do las, aby jim znemoţnili pohyb. Hunové byli
mistři psychologického vedení boje, rozřezávali si Obrázek 4 – Římská říše
tváře, aby budili hrůzu, měli tetování, rozjeţené
vlasy, spletené do copu, půlku hlavy vyholenou, a tak s hlomozem a
pronikavým jekem táhli do boje.
1.8 Legendy
Od doby, kdy se objevili v Evropě, objevilo se o nich spousta legend,
které vzbuzovaly hrůzu. Říkalo se o nich, ţe z lebek poraţených nepřátel
vyrábějí poháry, ţe jedí ţenské maso a pijí dětskou krev, ţe deformují nosy
svých novorozenců, aby jim na hlavě dobře drţela válečnická přilba. Historik
Ammianus Marcellinus barvitě napsal: "V lidské podobě, třebas nevzhledné
vedou tak drsný způsob ţivota, ţe nepotřebují ani oheň, ani ochucené
pokrmy, nýbrţ ţiví se kořínky bylin a polosyrovým masem jakéhokoli
dobytčete, které si vkládají mezi svá stehna a hřbety koní a svým teplem je
krátce prohřívají... Nikdo z nich neoře, ani se nedotkne pluhu. Všichni se
–5–
Hunové
totiţ bez pevných sídel, bez domova a zákona či trvale platného ritu podobají
lidem stále utíkajícím a toulají se se svými vozíky, na kterých bydlí... Nikdo u
nich nedokáţe odpovědět na otázku, odkud pochází, neboť jinde byl počat,
daleko odsud se narodil a ještě dále byl vychován." Výše uvedené nakládání
se syrovým masem můţe mít reálný základ, buďto si někdo všimnul, ţe jej
Hunové takto pouţívají pro rychlé ošetření odřenin od dřevěného sedla, nebo
je viděl pojídat sušené maso. Stepní národy konzervují maso tímto způsobem
dodnes.
1.9 Alanové
Hunské kmeny, které se účastnily velkého stěhování národů sestávaly ze
dvou hlavních skupin: takzvaní Bílí Hunové, kteří se usadili na Kavkaze a na
severu Perské říše a Černí Hunové se snědou pletí a tmavýma očima. Ti přišli
ze západních svahů Uralu. Pod vedením svého náčelníka Balamira překročili
r. 374 Volhu a vrhli se na stepní národ Alanů, usazených mezi Volhou a
Donem. Alanové se stali první obětí hunské expanze, ačkoli i oni byli
nomádi, jejich kopí a meče se nemohly rovnat zbraním Hunů. Tuto událost,
naprosté zničení královské říše, zaznamenaly římské i čínské kroniky.
Skupinkám prchajících Alanů se podařilo probít aţ břehům Ţenevského
jezera. Později se Alanové spojili s Vandaly a vytvořili v Africe mocné
království.
1.10 Neúčast bílých kmenů
Znepřátelení kočovníci se rychle změnili ve spojence a začali společně
napadat Ostrogóty, usazené západně od Dněpru. I ostrogótské království
bylo zničeno, jejich král Ermanerich spáchal po ztracené bitvě sebevraţdu.
Ostrogóti utekli a vytlačili spřátelené Visigóty. Část Visigótů se stáhla do
Sedmihradska, část se poţádala o moţnost usídlit se v Římské říši. Souhlas
dostali, aniţ by tušili, ţe s Huny budou zarputile bojovat ještě dvě další
generace. I přes obrovské území, které Hunové ovládli, nevytvořili jediný
národ. Bílé kmeny z oblasti Kaspického moře se taţení na západ neúčastnily.
Hunské kmeny spolu sice udrţovaly jisté vztahy, ale zatím je nebylo moţno
povaţovat za jednotnou velmoc.
1.11 Theodosiusovi potíže s Visigóty
Část bílých kmenů, která se rozhodla podrobit si dnešní Irán a Malou
Asii, táhla přes Kavkaz. Jejich cílem byla bohatá východořímská města.
Císař Theodosius I. musel vzít bezmocně na vědomí, ţe Hunové nejenom stojí
na Dunaji, ale ţe i plundrují východní provincie v Malé Asii. Brzy se dostali
aţ do Antiochie. Jeden z občanů Antiochie zanechal svědectví o jejich
plenění: "Najednou byli mezi námi, aniţ bychom věděli, odkud přišli. Jejich
–6–
Gabriela Adamcová
koně pili ze studny bohů. Na schodech chrámů si brali naše ţeny. U sloupů
našeho města drtili hlavy našich dětí. Nahé a hozené přes hřbet koně, tak
opustily naše dcery Antiochii. Nikdy víc je nespatříme." Theodosius měl
potíţe s Visigóty a tak uzavřel s Huny, stojícími na Dunaji smlouvu. S Bílými
Huny udrţoval spojenectví i přes jejich drancování Malé Asie2. Navenek se
prezentoval jako přítel hunských kmenů, ve skutečnosti však štval jeden
kmen proti druhému. S touto nebezpečnou politikou se mu podařilo zajistit
na 20 pro říši let jakýs takýs klid. Po smrti Theodosia se říše rozdělila mezi
jeho dva nezkušené, nezralé a neschopné syny. Někdy v té době se narodil
Attila.
ROK
VÝZNAMNÁ
UDÁLOST
410
429
474
534
793
810
Alarich
dobývá
Řím
Vpád
Vandalů
do severní
Afriky
Theodorich
Veliký se
stává
králem
Ostrogótů
Belisar
vyvrací říši
Vandalů v
severní
Africe
Počátek
éry
Vikingů
Likvidace
Avarů
Karlem
Velikým
Tabulka 1- významné události
2 Konec 4. století
Koncem 4. století jiţ patřili Hunové k velmocím. Attila byl někdy kolem
roku 410, to mu bylo asi 14 let, uveden v Ravenně na dvůr císaře Honoria. V
té době bylo zvykem, ţe si národy vyměňovaly děti šlechticů a kníţat mezi
sebou jako jakási rukojmí. V Ravenně se Attila seznámil římskými dějinami a
civilizací i s křesťanstvím, učil se latinsky. Přátelil se s o pět let starším
Aetiem, který byl rukojmím nejdříve u Visigótů, pak na dvoře hunského
krále Rugy, kde poznal stranu budoucího protivníka. Jméno Attila bylo dáno
králi Hunů pravděpodobně později, je moţné, ţe on sám je nikdy neslyšel.
Pochází z gótských zdrojů a znamená "tatíček". Jak se jmenoval skutečně,
nevíme. V Písni Niebelungů vystupuje jako král Etzel. Jako flagellum dei, bič
boţí byl označován aţ v pozdějších stoletích.
2.1 Útok krále Uldina
Hunští jezdci koncem 4. století pronikli na Balkán, dostali se do rovin
Moesie, podnikali výpravy aţ k Alpám. Na východě drancovali bohatá syrská
obchodní města. Pohyb Hunů strhával další kmeny. Svět byl ve varu.
Začínalo stěhování národů. V této situaci vnitřně rozvrácený a ohroţený Řím
začal vyuţívat vojenské síly Hunů. První s Huny uzavřel pakt západní Řím.
Východní říše nedospěla ke smlouvě a rychle se dostala do konfliktu. V roce
408 zaútočil hunský král Uldin. Jist si vítězstvím, měl ukázat na slunce a
2
poloostrov mezi Středozemním, Egejským, Marmarským a Černým mořem
–7–
Hunové
říci: "Vše, na co svítí, si mohu porobit, budu-li chtít." Následovník Uldina,
Ruga, přišel na dosud neznámý zdroj peněz - prodej míru. Po tom, co bez
větší námahy dobyl a vyplundroval Thrákii, byla uzavřena mírová smlouva.
Ruga obdrţel od Konstantinopole roční poplatek 350 liber zlata. Tak začaly
časy, kdy Hunům stačilo zachrastit zbraněmi a zlato se jen hrnulo.
2.2 Nevlastní sestra císaře
Galla Placidia, nevlastní sestra císaře Honoria měla dobrodruţný ţivot.
Nejdříve ji unesl po vyplenění Říma visigótský náčelník Alarich, pak se s ní
oţenil jeho nástupce a švagr Athaulf. Po zabití Athaulfa ji jeho bratr Walia
vrátil Římanům, poté si ji proti její vůli vzal uzurpátor Constantius III. a ona
mu porodila syna. Po smrti Constantia III. se dostala do sporů s Honoriem a
utekla do východní říše i se svým čtyřletým
Constantius III., byl západořímský
synkem. Kdyţ Honorius roku 423 zemřel
císař v roce 421. Tento generál a
politik fakticky řídil státní
na vodnatelnost, východní armáda jí
záleţitosti v západořímské říši ve
pomohla vrátit se do Itálie a porazit
druhé polovině panování císaře
Honoria, přičemţ se podstatně
senátora Johannese, který chtěl usednout
zaslouţil o její konsolidaci poté, co
na trůn. Tomu měli
Vizigóti v roce 410 vyplenili Řím.
mu Hunové Aetiovým
prostřednictvím za finanční úhradu pomoci. Ale Aetius
přitáhl s Huny do Říma v době, kdy uţ byl Johannes
zavraţděn. Galla Placidia, matka císaře Valentiniana,
se ctiţádostivého důstojníka zbavila tím, ţe jej
jmenovala nejvyšším velitelem galské provincie.
2.3 Úmrtí Ruga
Roku 434 zemřel Ruga a na trůn nastoupili jeho
Obrázek 5 – syn Attila
synové Bleda a Attila. Nejprve se postarali o prázdnou
pokladnu, protoţe Východořímská říše platila nepravidelně a často se
zpoţděním. Došlo k další válce, nastalo příměří a došlo k novým jednáním.
Bleda a Attila přinutili římské vyslance, aby spolu jednali v sedle koní, pro
Římany nezvyklé a nepohodlné poloze. Mír byl uzavřen roku 435 v Margu, na
svahu Transylvánských Alp a byl diktátem Hunů. Východořímské říši bylo
zakázáno uzavírat spojenectví s germánskými kmeny mimo její území, byla
vypracována pravidla pro výměnu zajatců, obě strany zřídily chráněné trhy
nedaleko hranic a poplatky za mír byly zvýšeny.
–8–
Gabriela Adamcová
2.4 Zmasakrování pohraničních posádek
Aetius zajistil Hunům v Galii značná práva. Visigóti si opět museli
nechat líbit tvrdost hunských vojáků. Burgundové, kteří se nepodrobili a
dokonce napadli hunské a římské pohraniční posádky, byli pod vedením
Bledy zmasakrováni a jejich král Gunther padl. Bylo
to roku 435 nebo 436. Tato traumatická poráţka se
udrţela v lidovém podání a později byla zpracována v
Písni Niebelungů.
2.5 Jednání
Roku 440 vyuţili Hunové nepříznivé situace
Východořímské říše, jejíţ vojska byla zaměstnána
Vandaly a Peršany. Věděli, ţe na Dunaji nemohou Obrázek 6 – Solida
předpokládat ţádný odpor, a tak přepadli jedno z
obchodních center, které sami pomáhali zřizovat a uvěznili všechny
obchodníky. Vynutili si tak další jednání, které však skončilo neúspěšně. A
tak se znovu hunští jezdci vydali za Dunaj. A tato vyděračská hra se
několikrát opakovala.
2.6 Solidy
Attila s Bledou se vypořádali s nepřáteli ve svých řadách. Dva vévodové,
kteří po jejich převzetí unikli do Východořímské říše, byli pod hrozbou
vojenské odplaty vydáni. Přímo před očima Římanů byli nabodnuti na kůly.
Attilovým cílem byla samovláda, bylo tedy třeba ještě odstranit Bledu. K
tomu došlo roku 445. Zda jej zabil Attila, nebo najatý vrah, nelze s určitostí
říci. Attilovi spojenci obstoupili Bledův tábor na dolním řeku Tisy a zatímco
Attilovi vojáci drţeli v šachu Bledův doprovod, přikročil Attila se svou
tělesnou gardou ke krvavému činu. Jeden z mála důkazů bratrovraţdy byl
objeven v Maďarsku, jedná se o poklad 1440 zlatých mincí o hmotnosti více
neţ 600 kilogramů. Jsou to solidy, které ještě nebyly v oběhu, datum raţby
mají rok 443. Byly zakopané pravděpodobně v době útoku na Bledu, ale
později je uţ nikdo nevyzvedl.
2.7 Attila
Attila vládl tvrdě a nemilosrdně pronásledoval své nepřátele. Je
neuvěřitelné, jak udrţel pod kontrolou svou říši, která se prostírala od Rýna
aţ k Dunaji. Měl jenom několik sekretářů, jinak říše drţela pohromadě
systémem osobních závislostí. Jediné zařízení typické pro stepní národ, které
zajišťovala moc aţ do nejodlehlejšího koutku hunské říše byl systém stanic
na výměnu koní. Po celém území byly stanice, kde bylo moţné vyměnit
–9–
Hunové
unavené koně za čerstvé. Tímto způsobem se zprávy rychle dostávaly z
jednoho konce říše na druhý.
2.8 Spojenci
Oporou Attily byli "logades", vyvolení, kterým patřil jeho poradce
Onegesius a jeho bratr Scottas. Oba byli barbaři, kteří přijali řecká jména,
ovládali řečtinu, latinu a jazyk Hunů. K dalšímu okruhu patřili "epitedeioi",
takzvaní přátelé nebo přívrţenci. Dále se Attilova moc opírala o germánské
krále, vazaly, různá alanská kníţata, krále Ostrogótů Laudaricha a krále
Gepidů Ardaricha. Z Gepidů, kteří byli Huny nejprve krvavě poraţeni, se stali
nejvěrnější spojenci. Věrnost Gepidů se stala příslovečnou pro germánskou
ctnost, bezpodmínečnou a slepou poslušnost.
3 Leden 447
V lednu roku 447 se v důsledku silných zemětřesení zřítila značná část
městských zdí Konstantinopole. Attilovi se zdálo, ţe je vhodná chvíle pro
podrobení východořímské říše. Neuvědomil si však, ţe jeho vojsko je pro svou
ohromnost nepohyblivé a těţkopádné. Zpustošil sice krajinu od Balkánu aţ
po Bospor, ale tím ztratil čas a obyvatelům Konstantinopole se podařilo
během dvou měsíců zdi opravit. Zaútočit na Konstantinopol bylo pro Huny
riskantní. Znovu byla zahájena jednání. Kdyţ měla být kolem roku 450
smlouva konečně podepsána, utrpěl císař Theodosius II. při pádu z koně
úraz, kterému podlehl. Jeho následník Marcianus, starý a zkušený voják
nebyl ochoten za mír zaplatit ani solidus. Attilovi sdělil, ţe pokud nabídne
mír, získá přátelské dary, pokud ne, rozhodnou zbraně.
3.1 Osudný plán
Příleţitost ke kořistění se naskytla na západě. Sestra západořímského
císaře Valentiniana III., Grata Iusta Honoria, čekala s jedním z jeho
tělesných stráţců dítě. Rozzlobený císař ji poslal k svému bratranci na
východořímský dvůr, kde byla uvrhnuta do domácího vězení. Mladá matka
zosnovala osudný plán. Poslala Attilovi prsten a nabídla mu svou ruku.
Attila nechal Honorii vzkázat, ţe si ji přeje za manţelku a jako věno ţádal
polovinu římské říše, čímţ myslel Galii. Galla Placidia nechala poslat Honorii
zpět do Říma a tam byla provdána za muţe svého stavu.
3.2 Basilej a Colmar
Attila se rozhodl podrobit si Galii. Provincie neustále vřela a Aetius tam
vládl tvrdou rukou, a Attila předpokládal, ţe se mu podaří na svou stranu
dostat Visigóty. Ale jejich král Theodorich po dlouhém váhání Aetiovi napsal,
–10–
Gabriela Adamcová
ţe bude proti Hunům bojovat. Na stranu Říma se dali Frankové a
samozřejmě Burgundové, zavilí nepřátelé Hunů, byť jimi byli decimováni ve
jménu Říma. V únoru roku 451 dosáhlo obrovské mnohonárodnostní
Attilovo vojsko Rýna. Ostrogóti pod vedením Theodomira zničili Basilej a
Colmar, Gepidové pod vedením Ardaricha Štrasburg, Speyer, Worms a
Mohuč. Attila vyplenil Mety - ten den vešel do dějin jako krvavé velikonoční
pondělí. Pak přišla na řadu další města, která Hunové napadali jako jezdci z
Apokalypsy.
3.3 Krvavá bitva
Paříţ nechal Attila být, spíše z taktických příčin, aby nemrhal svými
silami při obléhání města, navíc od jihu se jiţ blíţil Aetius a putoval dál k
Orleansu. Ten koncem června dobyl. Mezitím se přiblíţil Aetius. Před
branami města došlo k bitvě, kde byl Attila poraţen. Ve staré keltské
pevnosti rozbil tábor a čekal na rozhodující bitvu. Krvavá bitva na
Katalaunských polích skončila Aetiovým vítězstvím. Padlo prý 150 000
muţů, podle některých pramenů aţ půl miliónu. Jedním z padlých byl i král
Visigótů. Attila nechal postavit obrovskou hranici z dřevěných sedel
potaţených kůţí a chtěl se upálit. Ale Aetius jiţ nezaútočil, neměl ve svých
kalkulacích zájem na změně poměru sil, spočítal si, ţe stepní národ drţí v
šachu nebezpečné Germány.
ROK
378
BITVA
Bitva u
Adrianopole
451
Bitva na
Katalaunských
polích,
507
Bitva u
Vouillé
Tabulka 2 – bitvy
3.4 Jednání mezi papežem
Attilu neodradila poráţka od útoku na Itálii. Obětí jeho nájezdů se stala
Aquileia a oblast Popádí. Ti z Aquileie, kteří přeţili, utekli do baţin a lagun,
kam si hunská jízda netroufala. Tam pak byly zaloţeny Benátky. Jeho útoku
nestálo nic v cestě, protoţe římské síly byly mimo Itálii. Bylo dobyto město
Pavia, zničena Vicenza, Verona, Mantova a Milán byly vypleněny. Jeho
rabování se snaţilo odvrátit poselstvo, které vedl římský papeţ Leo Veliký. V
Attilově vojsku vypukla bahenní zimnice nebo mor, coţ jeho vojsko oslabilo,
souhlasil tedy s jednáním. V roce 452 na řece Mincio došlo k jednání mezi
papeţem a Attilou.
–11–
Hunové
3.5 Romantický příběh
Obtěţkán kořistí se vrátil Attila do Pannonie. Po lásce k Honorii byla
veta, zato však zahořel k dceři germánského kníţete, jejíţ jméno bylo Hildico,
Ildico nebo Kriemhilda. Nyní začala poslední dramatická kapitola v ţivotě
Attily, příběh, který dodnes ţije v básních, románech, operách a filmech. Po
svatební noci byl nalezen mrtev. Co se té noci stalo, nebylo nikdy vysvětleno.
Jeho smrt o svatební noci v náruči mladé germánské ţeny vedla jiţ jeho
současníky k domněnce, ţe jej Hildico po milostném aktu zavraţdila dýkou.
Historik Jordanes tvrdí, ţe Attila si lehl opojen vínem a usnul hlubokým
spánkem a pak se zadusil krví, která mu tekla z nosu.
3.6 Pohřeb
Podle Jordana byl Attila pohřben v trojdílné rakvi.
Vnější rakev byla ze ţeleza, další ze stříbra a třetí ze
zlata. Spolu s ním bylo pochováno velké bohatství a aby
se zabránilo lidské hrabivosti, byli hrobníci povraţděni,
aby nemohli místo hrobky nikomu prozradit. Některé
pověsti tvrdí, ţe byl takovým způsobem pohřben i
Čingischán.
Obrázek 7 – Ruští kozáci
3.7 Zhroucení říše
Po smrti vůdce se obrovská říše zhroutila. Germánští poddaní se proti
Hunům vzbouřili a v bitvě u Nedaa, v Panonii je roku 454 porazili. Zlomení
hunské moci pracovalo proti Římanům, jen strach před Huny je nutil
zachovávat k Římu loajalitu. Někteří z Hunů se usadili a smísili s původním
obyvatelstvem, jiní odtáhli tam, odkud přišli - do východních stepí. V
Champagne je vesnička Courtisols, která měla být zaloţena Huny. Místní
obyvatelé věří, ţe jsou potomky Hunů. Skoro senzací se stala geneticky
podmíněná "mongolská skvrna", která se tam u několika dětí objevila.
Potomky Hunů by mohli být i ruští kozáci.
3
Zdroje:
Jens - Peter Behrend a Eike Schmitzová - Hunové útočí na Evropu
M. Grant - Dějiny antického Říma
Jan Burian: Římské impérium
3
–12–