Stáhnout dokument

Pohádka o
struně k loutně
napsal: Dominik Alfery
nakreslil: Dominik Alfery
Alfey a spol.
OBSAH
Vystřelená struna
Hledání rytíře
4
Začátek cesty
5
U trollí jeskyně
6
Svatba
7
3
Vystřelená struna
Za devatero horami
a devatero statků s kozami.
Bylo jedno velké království
neboli císařství.
Tomuto království vládl král,
známí jako Emanuel Bral,
co na loutnu rád hrál
a u okna vysedával,
aby lidem dobrou radu dával.
Jednou takhle král,
když na loutnu hrál
a u okna posedával,
najednou struna z loutny vystřelila
a málem šaška přizabila.
Tu král smutný byl.
Tak hned svým poddaným nařídil,
aby novou strunu přinesli,
aby král,
nebyl tak skleslý.
Čekal dlouho,
není již pravda,
když tu přišel sluha Jarda.
Řekl:„Králi pokud chcete strunu navrátit,
kterou jste nechtěl ztratit,
musíte mocného rytíře
na cestu poslati.“
3
Hledání rytíře
Král Emanuel hledal rytíře,
který mu blíže ke struně dopomůže.
Rádcové radili vyhlášení turnaje.
Ten kdo vyhraje,
na cestu pro strunu pojede.
A kdo pro ni dojde
ten princeznu Kláru dostane.
Turnaj začal.
Přijel i princ Bzučel.
Ten co včely má nejradši.
V úlu i v kaši.
Celkem bylo 20 rytířů,
avšak vyhrál jen jeden.
Poslední z rytířů
měl z hanby parohy jak jelen.
Vítězem se stal princ Petr Hobža,
jenž rád říkal:„Dobža.“
Byl blonďák, jak to v pohádkách bývá.
No, co vlastně jiného spisovatelům zbývá,
když holka se na blonďáka nejradši dívá.
Tak to bylo i u Kláry,
jak slyšela famfáry
a viděla prince na koni
všichni si mysleli, že je po ní.
4
Začátek Cesty
Cesta tedy započala
a Klárka pořád brečela.
Bála se o svého milého,
že bude za ztraceného.
Princ zamával jí šátkem darovaným
nedávno posmrkaným.
Chtěl přesvědčit svou (budoucí) choť,
že plakání už bylo dost.
Družina s princem směřovala k chaloupce čarodějnice
s ohyzdným jménem Jitrnice.
Chtěli znát, kudy cesta vede,
protože jinak to nejde.
Baba jedna stará plná bradavic,
málem našim hrdinům nepověděla skoro nic.
Ještě, že panoš Ctibor měl hlad,
jinak by nevytasil jitrnici snad.
Jakmile Jitrnice jitrnici uviděla
všechno jim za ni pověděla.
„Musíte do trollí jeskyně,
tam kde vás trol Bonifác dostihne.
Ten má chlupy na struny dost,
ale nesmíte mu způsobit žádnou zlost.“
„Díky bábo.“ Řekl princ.
Nestálo to skoro nic.
5
U Trollí jeskyně
Než dojeli k jeskyni,
snědli si svačiny.
Před jeskyní se utábořili, na záchod si došli
a hezky u večeře všechno naplánovali.
Velmi brzy ráno,
když měli všechno připraveno
šli dovnitř do jeskyně,
ale šli velmi poklidně.
Když Bonifáce uviděli,
úplně a dočista zkoprněli.
Princ začal kovové nůžky vyndávat,
protože chtěl trollovi chlupy ostříhat.
Pokud chtěl najít nějaké svěží,
musel zamířit přímo do podpaží.
To byl tak hrozný smrad,
že princ Petr málem přestal dýchat.
Ušmikl pár chlupů
a potichu řekl:„Úúúúú.“
Ven co nejrychleji se chtěl dostat
z toho trolla snad byl cítit Astat.
6
Svatba
Šťastný to byl návrat domů,
všichni zvědavci se sešli hned u schodů.
Princezna Klárka byla radostí bez sebe,
že prince Petra má zase u sebe.
Princ dal králi Emanuelovi chlupy na struny,
aby už nebyl pochmurný.
Král zase začal na loutnu hrát
a u okna posedávat.
Hned ten den byla svatba,
jak Da Vinciho kresba.
Všude dobré pivo zadarmo nalévali
ani pečenou kachničkou nepohrdali.
Celé království
neboli císařství
bylo v dobrém rozmaru
na památku udělali svatebčanům almaru.
Jak už v pohádce bývá,
zazvonil zvonec a pohádky je konec.
7
Nakladatelství Alfey a spol., 8th Avenue, New
York Chelsea, v roce 2012