situační analýza stavu péče o osoby s duševním onemocněním na

SITUAČNÍ ANALÝZA STAVU PÉČE
O OSOBY S DUŠEVNÍM
ONEMOCNĚNÍM NA ÚZEMÍ
KARLOVARSKÉHO KRAJE
Odborná zpráva z individuálního projektu
Rozvoj péče o osoby s duševním onemocněním
na území Karlovarského kraje
Autoři:
Mgr. Barbora Wenigová
MUDr. Ondřej Pěč
Mgr. Pavla Šelepová
MUDr. Jan Stuchlík
MUDr. Jiří Bartoš
PhDr. Martin Dolejš, Ph.D.
Projekt je financován z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím
Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR
Barbora Wenigová, Ondřej Pěč, Pavla Šelepová, Jan Stuchlík, Jiří Bartoš, Martin Dolejš:
Stav péče o osoby s duševním onemocněním na území Karlovarského kraje. Odborná
zpráva z individuálního projektu „Rozvoj péče o osoby s duševním onemocněním na
území Karlovarském kraji
Vydalo Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví, Řehořova 10, 130 00 Praha 3
[email protected], www.cmhcd.cz
ve spolupráci s
Fokus Mladá Boleslav, sdružení pro péči o duševně nemocné, Ptácká 138, 293 01 Mladá Boleslav
www.fokus-mb.cz
PROTEQ, s.r.o., Horova 36, 500 02 Hradec Králové
Psychiatrické oddělení Nemocnice Ostrov, U nemocnice 1161, 363 01 Ostrov
www.nemostrov.cz
SCAN, o. s., Hanákova 710, 666 03 Tišnov, www.scan-os.cz
a
ambulantními psychiatry a klinickými psychology v Karlovarském kraji
Na této publikaci se podílela Academia Medica Pragensis – AMEPRA, s.r.o.
(www.amepra.cz)
Copyright© Barbora Wenigová, Ondřej Pěč, Pavla Šelepová, Jan Stuchlík,
Jiří Bartoš, Martin Dolejš, 2010
Copyright© Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví, 2010
2
Obsah
1 Úvod……………………………………………………………………………………………... 4
2 Situace v zahraničí…………………………………………………….....................................
2.1 Mezinárodní aspekt problematiky duševního zdraví (Deklarace a Akční plán duševního
zdraví pro Evropu)……………………………………………………………………………...
2.2 Zelená kniha………………………………………………………………………………
2.3 Evropský pakt duševního zdraví a wellbeingu……………………………………………
2.3 Komunitní péče a deinstitucionalizace v západních zemích……………………………
6
3 Situace v České republice……………………………………………………………………...
3.1 Úvod……………………………………………………………………………………….
3.2 Stávající legislativní úprava……………………………………………………………….
3.3 Stigma duševně nemocných v České republice…………………………………………...
3.4 Výdaje na duševní zdraví v České republice a jeho financování…………………………
3.5 Koncepce oboru psychiatrie……………………………………………………………….
3.6 Standardy kvality sociálních služeb…………………………………………………………..
3.7 Zmapování snah o vytváření regionálních modelů péče o duševně nemocné…………….
3.8 Cesty ke změně struktury psychiatrické péče v České republice…………………………
3.9 Hodnocení koncepčních materiálů jako východisko pro další výzkumnou práci………...
15
15
19
20
23
26
27
32
34
35
6
9
9
10
4 Situace péče o duševně nemocné v Karlovarském kraji ……………………………………… 37
4.1
4.2
4.3
4.4
4.5
Úvod - Demografická a socio-ekonomická situace Karlovarského kraje………………...
Popis systému financování………………………………………………………………..
Stav psychiatrických služeb……………………………………………………………….
STEP a SWOT analýza péče o duševní zdraví v Karlovarském kraji…………………….
Mapování podmínek života osob s duševním onemocněním v Karlovarském kraji
(výzkum stigmatu a diskriminace INDIGO)………………………………………………
4.6 Stav služeb pro osoby užívající návykové látky……………………………………………
4.6.1 Závislí na nealkoholických drogách………………………………………………….
4.6.2 Užívání a zneužívání alkoholu……………………………………………………….
37
38
39
43
45
55
55
66
5 Potřeby poskytovatelů a uživatelů služeb v Karlovarském kraji…………………………….. 71
5.1 Výsledky…………………………………………………………………………………... 75
5.2 Souhrn dotazníkového šetření …………………………………………............................. 83
6 Doporučení pro tvorbu koncepce služeb pro osoby s duševní nemocí a závislostí
v Karlovarském kraji……………………………………………………………………….. 85
Příloha č. 1
Příloha č. 2
Příloha č. 3
Příloha č. 4
Příloha č. 5
Příloha č. 6
Příloha č. 7
Dotazník k mapování sociálních služeb na území Karlovarského kraje
Definice jednotlivých typů služeb
Dotazník pro odborníky
Dotazník pro uživatele péče
Počet a struktura psychiatrických diagnóz v Karlovarském kraji v roce 2007
Analýza současného stavu zdravotních a sociálních služeb u vybraných cílových
skupin v systému adiktologických služeb v Karlovarském kraji.
Kvantitativní výzkum diskriminace pacientů s depresí a schizofrenií
3
1 Úvod
Tato situační analýza byla vypracována k účelu projektu „Rozvoj péče o osoby
s duševním onemocněním na území Karlovarského kraje“, jehož realizátorem je Karlovarský
kraj a hlavním dodavatelem je Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví. Projekt má za cíl
zmapovat stav služeb pro duševně nemocné, zjistit jaké zdravotní a sociální služby jsou
potřebné, a vytvořit plán jejich vzniku a rozvoje. Dalším cílem je, po dobu dvou let, vzdělávat
úředníky a sociální pracovníky a zajistit pro 21 z nich odborné zahraniční stáže v Nizozemí.
Projekt je provázen dvouletou systematickou destigmatizační kampaní, která začíná na
podzim roku 2010. Sekundárním cílem je podpora přesunu péče zejména ze zdravotnických
ústavních zařízení do přirozeného prostředí těchto osob (tzv. komunitní péče). Další
kontinuální aktivitou je provázání s komunitním plánováním s cílem promítnout problematiku
duševně nemocných do rozvojových plánů kraje.
Potřeba takto sestaveného projektu se váže k prioritám strategických dokumentů
Karlovarského kraje, a to především Střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb
v Karlovarském kraji na období let 2009 - 2013 – Priorita strategické části: Rozvoj sociálních
služeb pro osoby s chronickým duševním onemocněním a osoby se závislostí na návakových
látkách - úkol pro Karlovarský kraj provést analýzu stavu těchto osob na území kraje a na
jejím základě vytvořit síť sociálních služeb pro tuto cílovou skupinu
Základní odvětvovou koncepcí Karlovarského kraje v oblasti sociálních služeb jsou
dále Zásady rozvoje sociálních služeb v Karlovarském kraji pro období let 2007 - 2017. V
Zásadách byly stanoveny následující cíle rozvoje sociálních služeb:
 zajistit zvyšování kvality sociálních služeb s využíváním systému inspekcí kvality,
zavedením národních standardů kvality sociálních služeb, jejichž hlavním posláním je
vytvářet podmínky pro ochranu lidské důstojnosti uživatele sociálních služeb a
podpora jeho začleňování do společnosti,
 podporovat zejména rozvoj takových služeb, které umožňují setrvání uživatele v jeho
přirozeném prostředí (domácnosti, rodině, místní komunitě),
 zajistit dostatečnou nabídku všech druhů sociálních služeb ve vztahu k zjištěným
potřebám procesem komunitního plánování (tj. vyjednáváním mezi zadavateli,
poskytovateli a uživateli) a na základě střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb,
 věnovat zvýšenou pozornost vzdělávání pracovníků sociálních služeb - podpora
systému celoživotního vzdělávání.
Tyto hlavní cíle rozvoje v sociálních službách v Karlovarském kraji byly později přejaty i do
Programu rozvoje Karlovarského kraje 2007 - 2013 (dále jen PRKK). PRKK je základním
programovým dokumentem, který slouží k podpoře regionálního rozvoje na úrovni kraje a
specifikuje strategické cíle, priority, opatření a rozvojové aktivity Karlovarského kraje.
Zároveň je chápán jako zastřešující rámec pro jednotlivé odvětvové, strategické a koncepční
dokumenty kraje.
Situační analýza má za úkol shrnout a zpřehlednit situaci v oblasti psychiatrické péče
v mezinárodním, celonárodním a regionálním kontextu a analýzou situace dojít k zadáním pro
tvorbu modelu přeměny a koncepce péče v karlovarském regionu.
Projekt navazuje na předcházející aktivity Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví
(CRPDZ). V letech 2008 - 2009 realizovalo CRPDZ projekt „Pilotní model péče o duševně
nemocné v Karlovarském kraji“ v rámci dvouleté smlouvy mezi Světovou zdravotnickou
organizací a Ministerstvem zdravotnictví ČR na období 2008 - 2009.
4
Kontext situační analýzy:
V roce 2005 CRPDZ vytvořilo v rámci projektu „Veřejné zdraví – Lidská práva a péče
o duševní zdraví v České republice“ závěrečné zprávy popisující současný stav péče o
duševní zdraví, možnosti žádoucích změn, a kroky k jejich realizaci. Jedním z kroků byly tři
varianty změn psychiatrických léčeben.
Druhou aktivitou je projekt „Změna“, v rámci něhož byly zmíněné závěrečné zprávy
podstoupeny hodnocení našich i zahraničních předních psychiatrů a Komise pro implementaci
koncepce oboru psychiatrie při Ministerstvu zdravotnictví ČR. Jedním z doporučení bylo
rozpracovat podrobně jednu z variant změn, doplnit o analýzu zahraničních zkušeností
s transformací, ekonomickou analýzu a iniciovat širší diskusi.
Modelová změna v oblasti péče o duševně nemocné byla následně rozpracována
v regionu hl. m. Prahy realizací projektu „Vzdělávání odborníků, státní správy a samosprávy
v oblasti transformace institucionální péče o duševně nemocné v regionu hlavního města
Praha (2006 - 2007)“ Na území Prahy byly služby pro duševně nemocné již mapovány a
navrhovány změny v předchozích průzkumech a návrzích (Koncepce psychiatrické péče
v Praze, 2003). V tomto projektu byly zjišťovány potřeby odborníků a uživatelů psychiatrické
péče v kvalitě a kvantitě služeb pro duševně nemocné. Cílovou klientelou byly osoby
s duševními poruchami (MKN F0 - F99), které byly v roce 2005 v péči psychiatrické
ambulantní péče v Praze nebo dlouhodobě hospitalizovány. Šetření se účastnilo 109 uživatelů
a odborníků formou focus group, následného dotazníkového šetření 102 odborníků z Prahy.
Výsledky ukazují na potřebu navýšení kapacity ambulantní psychiatrie, případového vedení,
komunitní rezidenční péče, krizových služeb, psychoterapeutických a rehabilitačních
programů. Z výsledků rovněž vyplývá potřebnost restrukturalizace a přesun kapacit v rámci
lůžkového fondu. Kvalitativní analýza výsledků focus group dospěla k důrazu na propojenost
všech segmentů péče, k potřebě orientovat služby co nejvíce do přirozeného prostředí
pacientů, ke zdůraznění ambulantní psychiatrické péče a významu terapeutického vztahu.
5
2 Situace v zahraničí
2.1 Mezinárodní aspekt problematiky duševního zdraví
Duševní choroby představují v rozvinutých státech dle údajů Světové zdravotnické
organizace a Světové banky největší společensko-ekonomickou zátěž (22,0 % ztrát,
kardiovaskulární choroby 20,4 %, nádorová onemocnění 13,7 %). Počet pacientů
přicházejících do psychiatrických ambulancí v ČR se od roku 2000 do roku 2007 zvýšil z 361
931 na 464 836, tj. o 22 % (zdroj ÚZIS) (zhruba 5 % obyvatel je aktuálně léčeno), nejvíce
v oblasti poruch nálady (z 62 532 na 93 277, nárůst o 109 %), neurotických obtíží (z 133 079 na
182 911, nárůst o 53 %) a demencí (z 34 229 na 50 791, o 64 %). Daleko větší důraz je kladen na
práva psychiatrických pacientů, ale pozornost přitahuje i ochrana před agresivním chováním.
Způsob a forma poskytování psychiatrické péče je těmto faktům třeba přizpůsobit.
Podpora duševního zdraví, prevence a terapie poruch duševního zdraví spolu
s odpovídající péčí se pro Světovou zdravotnickou organizaci a její členské státy, Evropskou
unii a Radu Evropy stávají prioritou, jak to dokládají rezoluce přijaté Světovým
zdravotnickým shromážděním a Výkonnou radou Světové zdravotnické organizace,
Regionálním výborem Světové zdravotnické organizace pro Evropu a Radou Evropské unie.
Tyto rezoluce se naléhavě obracejí na členské státy, Světovou zdravotnickou organizaci a EU,
aby podnikly kroky ke zmírnění zátěže spojené s poruchami duševního zdraví a ke zlepšení
pocitu duševní pohody. Vychází přitom z již dříve schválených rezolucí a důležitých
dokumentů:

Rezoluce Rady Evropské unie (2000/C 86/01), doporučení Rady Evropy a rezoluce
SZO datující se zpět až do roku 1975 uznávají významnou úlohu podpory duševního
zdraví a neblahou souvislost mezi poruchami duševního zdraví na straně jedné a
sociální marginalizací, nezaměstnaností, bezdomovectvím a poruchami spojenými
s užíváním alkoholu a drog na straně druhé.

Mezinárodní politika v péči o duševní zdraví vychází z ustanovení Konvence o
ochraně lidských práv a základních svobod, Konvence o právech dítěte, Evropské
konvence o prevenci mučení a nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestání a
Evropské sociální charty, a rovněž závazku Rady Evropy chránit a podporovat duševní
zdraví, daný Deklarací její Konference ministrů o duševním zdraví v budoucnu
(Stockholm 1985) a vyplývající z jejích ostatních doporučení, schválených v této
oblasti, zejména z Doporučení R(90)22 o ochraně duševního zdraví určitých
zranitelných skupin ve společnosti a z Doporučení Rec(2004) 10, týkajícího se
ochrany lidských práv a důstojnosti osob s duševními poruchami.

Rezoluce EB109.R8, schválená Výkonnou radou Světové zdravotnické organizace
v lednu 2002 a podpořená rezolucí Světového zdravotnického shromáždění
WHA55.10 v květnu 2002, vyzývá členské státy Světové zdravotnické organizace, aby
schválily doporučení obsažená ve Zprávě o světovém zdraví (The world health report
2001).

Rezoluce EUR/RC53/R4 o Athénské Deklaraci o duševním zdraví, katastrofách
navozených člověkem, stigmatu a komunitní péči, a z rezoluce EU/RC53/R4,
schválený Regionálním výborem SZO pro Evropu v září 2003.
6
V tomto směru nejdůležitější aktuální mezinárodní iniciativou jsou závěry přijaté na
Evropské Konferenci ministrů k otázkám duševního zdraví, pořádané Světovou zdravotnickou
organizací v Helsinkách v lednu 2005.
Ministři zdravotnictví členských států v Evropském regionu SZO se ve své Deklaraci
duševního zdraví pro Evropu zavázali k realizaci Akčního plánu duševního zdraví pro Evropu
v souladu s potřebami a zdroji každé z jednotlivých členských zemí. Svými podpisy ministři
požádali Regionální úřadovnu SZO pro Evropu, aby podnikla nezbytné kroky a zajistila, že se
plně podpoří příprava a realizace politiky duševního zdraví, a že aktivity a programy budou
mít odpovídající prioritu a zdroje ke splnění požadavků této Deklarace.
Výzva je formulována tak, že v průběhu příštích pěti až deseti let se mají připravit,
realizovat a vyhodnotit politické koncepce a legislativa, jež pomohou vyvíjet aktivity
duševního zdraví, schopné zlepšit pocit zdraví a duševní pohody v celé populaci a začlenit do
společnosti jako funkce schopné jedince s psychickými problémy. Prioritami příštího
desetiletí jsou tyto kroky:


zdůrazňovat a podporovat povědomí důležitosti pocitu duševní pohody;
kolektivně řešit stigmatizaci, diskriminaci a nerovnost, zmocnit a
podpořit jedince s psychickými problémy a jejich rodiny, aby se aktivně
zapojili do tohoto procesu;
navrhnout a zavést komplexní, integrované a výkonné systémy
duševního zdraví zahrnující podporu, prevenci, léčbu a rehabilitaci, péči
a rekonvalescenci;
řešit potřebu kvalifikovaných pracovních sil, efektivních ve všech těchto
oblastech;
uznat zkušenosti a poznatky uživatelů služby a opatrovníků jako
platformu pro plánování a rozvoj služeb.



Akční plán duševního zdraví pro Evropu poukazuje na to, že mnohé z aspektů politiky
a služeb v oblasti duševního zdraví procházejí napříč celým evropským regionem procesem
transformace. Politika a služby usilují o dosažení sociálního zařazení a rovnosti,
s komplexním pohledem na rovnováhu mezi potřebami a přínosy různých aktivit duševního
zdraví, zaměřených na populaci jako celek, ohrožené skupiny a jedince s psychickými
problémy. Služby se poskytují v rámci širokého spektra komunitních zařízení, a ne již výlučně
v izolovaných a velkých institucích.
Akční plán rovněž klade důraz na zajištění zastoupení uživatelů a opatrovníků ve
výborech a skupinách, odpovědných za plánování cestou následujících aktivit:




organizování uživatelů, kteří jsou zapojeni do přípravy svých
vlastních aktivit, včetně zakládání a činnosti svépomocných skupin a
školení v dovednostech v oblasti rekonvalescence;
zmocnění zranitelných a marginalizovaných jedinců a prosazování
jejich zájmu;
poskytování komunitních služeb s účastí uživatelů;
rozvíjení dovedností při péči a zvládání situace včetně zdatnosti
rodin a opatrovníků, a jejich aktivní účasti na programech péče;
7




vypracování programů ke zlepšení rodičovství, vzdělávání a
tolerance a k řešení poruch v souvislosti s užíváním alkoholu a
jiných drog, násilí a zločinu;
rozvoj místních služeb, zaměřených na potřeby marginalizovaných
skupin;
provozování linek pomoci a internetového poradenství pro jedince
v krizových situacích, jedince, kteří se stávají obětmi násilí, nebo
mají sebevražedné tendence;
vytváření pracovních míst pro handicapované.
Důležitým zdrojem umožňujícím mezinárodní srovnání a rozvoj jednotlivých zemí
v oblasti duševního zdraví je vydání publikace WHO Mental Health Atlas – 2005, navazující
na další již vydané publikace Mental Health Resources in the World 2001; Country Profiles
on Mental Health Resources 2001. Kapitola týkající se České republiky byla vytvořena se
supervizí prof. Hoschla, který je zároveň odborným zástupcem České republiky pro tuto
oblast pro spolupráci s WHO. Novější publikací srovnávající péči o duševní zdraví v různých
zemích Evropy je publikace „Politika a praxe duševního zdraví v Evropě“ (Policies and
Practices for Mental Health in Europe – Meeting the Challenges), vydaná Regionální
kanceláří pro Evropu SZO v roce 2008.
Ministerstvo zdravotnictví ČR podepsalo v roce 2004 s Regionální Evropskou
kanceláří WHO smlouvu o spolupráci na období 2004 - 2005 týkající se evropských priorit
WHO. Pro ČR bylo vybráno sedm nejvýznamnějších oblastí. Jednou z nich je problematika
duševního zdraví. Cílem projektu byla podpora zkvalitňování péče o pacienty s duševní
poruchou s důrazem na přesun služeb z institucí do komunity. Náplní spolupráce byla revize
Národní politiky duševního zdraví a na jejím základě definice potřeby legislativních,
ekonomických a dalších změn v rámci realizace koncepce oboru psychiatrie. Ministerstvo
zdravotnictví určilo jako hlavního koordinátora projektu Psychiatrickou kliniku VFN a 1. LF
UK v Praze a jako spoluřešitele Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví. Prostřednictvím
projektu byla zmapována situace rozvoje zdravotní a psychiatrické péče v České republice na
základě zpracovaných dokumentů a jejich vyhodnocení domácími a zahraničními oponenty
prof. Hőschlem, prof. Libigerem a prof. Thornicroftem z Velké Británie.
V rámci tohoto projektu proběhl odborný seminář na téma „Rozvoj psychiatrické péče
v ČR“ za účasti ministryně zdravotnictví ČR a regionálního poradce pro program duševního
zdraví WHO/EURO Dr. Matta Muijena, na kterém byly závěry oponentů prezentovány.
Předpoklad projektu bylo jejich využití pro práci skupiny ustavené při Ministerstvu
zdravotnictví (Komise pro transformaci psychiatrie), jejímž úkolem je předložení široce
akceptované koncepce psychiatrie pro další opatření na úrovni ministerstva.
Závěr: I přes výše uvedená a na ministerské úrovni odsouhlasená mezinárodní doporučení
není akceptace šířeji pojatého přístupu péče o duševní zdraví v ČR uplatňována.
Literatura:
Světová zdravotnická organizace: Deklarace o duševním zdraví pro Evropu. Helsinky, 2005.
Světová zdravotnická organizace: Akční plán duševního zdraví proo Evropu. Helsinky, 2005.
World Health Organization, Regional Office for Europe: Policies and practices for mental health in Europe –
meeting the challenges. Kodaň, 2008. ISBN 978 92 890 4279 6
8
2.2 Zelená kniha – strategický dokument pro duševní zdraví v EU
Odhadem 27 % Evropanů dospělého věku trpí v rozmezí jednoho roku některou
z duševních poruch; očekává se, že deprese se v roce 2020 stane nejvýznamnější příčinou
nemocí v rozvinutém světě; v důsledku sebevražd umírá v EU více lidí než v důsledku
dopravních nehod, vražd nebo AIDS; náklady související se ztrátou produktivity duševně
nemocných, invalidních důchodů, nákladů na sociální, vzdělávací, soudní a trestní systém činí
odhadem 3 až 4 % HDP; přetrvává stigmatizace a diskriminace duševně nemocných – toto je
situace, na kterou zareagovala v říjnu 2005 Komise evropských společenství vydáním tzv.
Zelené knihy, obsahující strategie duševního zdraví pro Evropskou unii. Předtím již v lednu
2005 se naše ministryně zdravotnictví připojila k Akčnímu plánu a Deklaraci duševního
zdraví pro Evropu, obsahující obdobné principy.
Nepříznivou situaci nevyřeší podle Zelené knihy jen lékařská péče, ale jde o
komplexní přístup, na kterém by se měly podílet organizace pacientů a občanská společnost.
Členské státy se dosti liší jak ve zdravotních charakteristikách duševního zdraví, tak i ve
výdajích na duševní zdraví. Alarmující zprávou je, že v podílu finančních prostředků
vyčleněných na duševní zdraví v rámci zdravotnictví je Česká republika na předposledním
místě v EU: v ČR jde asi o 3,5 %, přičemž v ostatních členských zemích se tyto prostředky
pohybují většinou mezi 5 až 10 %.
Zelená kniha proto vybízí k výměně a spolupráci mezi členskými státy. Řešení
doporučuje Zelená kniha zaprvé v oblasti prevence: podpora duševního zdraví u dětí,
mládeže, pracujícího obyvatelstva, lidí staršího věku, marginalizovaných skupin obyvatel.
Zvláštní pozornost je věnována prevenci deprese, užívání alkoholu, drog a prevenci
sebevražd. Druhá část řešení se zabývá zařazením duševně nemocných do společnosti a
ochranou jejich práv. Zde Zelená kniha zcela jednoznačně doporučuje deinstitucionalizaci
služeb v oblasti duševního zdraví, neboť velké psychiatrické léčebny mohou napomoci vzniku
stigmatu. Dokument se staví za reformy v těch zemích, kde péče přechází ke službám
zajišťovaných komunitou, které poskytují příležitosti pro lepší kvalitu života postižených lidí.
Tento apel zcela jistě míří i do českého systému péče, kde 87 % lůžkové péče akutní i
následné se odehrává v psychiatrických léčebnách a zařízení poskytující péči blíže komunitě
jsou rozvinuta jen nepatrně. Na závěr dokument vybízí k lepší informovanosti o duševním
zdraví a ke spolupráci a dialogu jak mezi politiky, odborníky a zástupci občanské společnosti,
mezi politiky a výzkumníky, tak mezi členskými státy vzájemně.
Literatura:
Evropská komise: Zelená kniha (Green Paper) „Zlepšení duševního zdraví obyvatelstva“, 2005.
2.3 Evropský pakt duševního zdraví a wellbeingu
Dalším ještě novějším dokumentem EU k duševnímu zdraví je „Evropský pakt
duševního zdraví a wellbeingu“ (European Pact for Mental Health and Well-being) přijatý na
konferenci na nejvyšší úrovni v Bruselu ve dnech 12. - 13. června 2008, které se účastnili
ministři zemí EU a někteří komisaři EU.
V úvodu dokumentu je zdůrazněn význam duševního zdraví z hlediska lidských práv.
Konstatuje se, že v EU jsou duševní poruchy na vzestupu, téměř 50 milionů občanů EU má či
mělo zkušenost s duševní poruchou (11% populace); suicidia zůstávají významnou příčinou
úmrtí; duševní poruchy jsou podkladem postižení, která ovlivňují řadu společenských sfér. Je
9
vyslovena shoda na potřebě rozhodných politických kroků, které by učinily duševní zdraví a
wellbeing klíčovou prioritou. Aktivity podporující tuto oblast je zapotřebí vyvinout v mnoha
oblastech (zdravotnictví, školství, sociální péče, justice).
Dokument vyzývá k aktivitě v pěti prioritních oblastech:
1)
prevence deprese a sebevražd (zlepšení vzdělávání zdravotníků a pracovníků
sociální péče; zamezení přístupu k prostředkům umožňujícím spáchaní
sebevraždy; zvýšit povědomí o duševním zdraví mezi zdravotníky a v dalších
relevantních oblastech; redukovat rizikové faktory suicidií, jako je abusus
alkoholu a drog, sociální exkluze, deprese a stres; poskytovat podporu po
spáchaných suicidálních pokusech.
2)
duševní zdraví mládeže a vzdělání (včasné intervence ve školství; programy
podporující přístup rodičů; vzdělávání profesionálů činných v péči o mládež;
integrace přístupů podporujících emoční a sociální učení; prevence zneužívání,
šikany a násilí vůči mládeži a prevence jejího vystavení sociální exkluzi;
podpora zapojení mládeže do vzdělávání, kultury, sportu a zaměstnání.
3)
duševní zdraví na pracovištích (zlepšení organizace, organizační kultury a
způsobu řízení vedoucí k podpoře duševní spokojenosti v práci; vývoj
programů minimalizující nežádoucí efekty na duševní zdraví pracovníků –
stres, zneužívání, násilí, „harassment“, alkohol, drogy; podpora začleňování,
udržení a návratu do zaměstnání u lidí, kteří trpí duševními problémy a
poruchami.
4)
duševní zdraví u starších lidí (aktivní zapojování starších lidí do
společenského života, včetně tělesné aktivity a vzdělávání; flexibilní způsoby
započetí důchodu – umožnění delšího pracovního zapojení na plný či částečný
úvazek; podpora duševního zdraví u starších lidí, kteří jsou příjemci zdravotní
či sociální péče – komunitní či institucionální).
5)
boj se stigmatem a sociální exkluzí (destigmatizační kampaně v médiích,
školách, pracovištích; rozvoj služeb duševního zdraví, které jsou náležitě
integrovány ve společnosti; jedinec musí být v centru zájmu a má s ním být
nakládáno způsobem vylučujícím stigmatizaci a exkluzi; podpora aktivního
zapojování lidí s duševními problémy do společnosti, včetně zaměstnání a
vzdělávání; zapojení lidí s duševními problémy, včetně jejich rodin a
pečovatelů, do relevantních politických a dalších rozhodovacích procesů.
Primární zodpovědnost za aktivity v těchto oblastech leží na členských státech. Tento
pakt spíše vytváří možnosti informací, podpory dobrých praxí, společných výzev, měl by také
facilitovat monitoring trendů a aktivit u členských států a vydávat doporučení. Výsledky této
práce by se měli sdělovat na řadě konferencí věnovaných jednotlivým prioritním oblastem
paktu v následujících letech.
Literatura:
European Commission: European Pact for Mental Health and Well-being. Brussels, 2008.
2.4 Komunitní péče a deinstitucionalizace v západních zemích
Komunitní péče je široký soubor služeb, programů a zařízení, jehož cílem je pomoci
lidem s duševní poruchou žít co nejvíce v podmínkách běžného života, subjektivně co
nejuspokojivějším způsobem tak, aby mohly být co nejvíce uspokojeny jejich zdravotní,
psychologické a sociální potřeby. Mezi postupy komunitní péče patří kromě léčby i podpora
10
sociálních rolí, zejména v oblasti práce, bydlení a sociálních kontaktů, a podpora vztahů
s rodinou, přáteli a dalšími lidmi. Cílovou skupinou komunitní péče jsou jak pacienti
s duševní poruchou, tak i další členové komunity, kteří jsou podporováni, aby pomoc mohli
poskytovat. Komunitní péče v oblasti zdravotních služeb zahrnuje všechny články péče,
včetně péče lůžkové, určuje jí však pozměněnou roli.
Komunitní péče se začala vyvíjet v ekonomicky vyspělých státech po druhé světové
válce současně s redukcí péče ve velkých psychiatrických léčebnách. V 50. a 60. letech
minulého století vznikaly hypotézy o negativním vlivu instituce na průběh nemoci u
dlouhodobě léčených pacientů: role pacienta v instituci nebo institucionální perspektiva
(Goffman); snížené sebevědomí, ztráta zájmu a neschopnost plánování jako syndrom tzv.
institucionální neurózy (Barton); tzv. sekundární handicap projevující se depresí a netečností
u pacientů tam, kde personál zaujímá vůči pacientům nízká očekávání (Wing a Brown,
1961)1. Toto hnutí vyústilo později jak ve změnách způsobu péče ve velkých psychiatrických
léčebnách, tak v tzv. deinstitucionalizaci neboli redukci velkých psychiatrických nemocnic a
jejich náhradu službami, které jsou bližší přirozenému prostředí pacientů.
V některých státech, zejména ve Velké Británii a USA, vznikaly na základě vládních
výnosů komunitní týmy duševního zdraví, které měly určenou geografickou oblast, kde
působily. Zřizovány byly také služby, které slouží jako alternativa k hospitalizaci: domácí
léčba, výjezdové týmy krizové intervence, krizová centra a respitní domy, denní stacionáře,
dále různé formy komunitních rezidenčních služeb a služeb pracovní či sociální rehabilitace
odlišených podle míry podpory profesionálů a integrace v komunitě. Některé služby vznikaly
„zdola“ na základě uživatelských organizací, které vytvářely centra sociální rehabilitace tím,
že najímaly sociální pracovníky a další profesionály.
Vyhodnocení deinstitucionalizace
Pětileté sledování 670 propuštěných dlouhodobých pacientů (hospitalizace delší než 1
rok) bez demence, propuštěných ze dvou psychiatrických léčeben v severním Londýně, které
proběhlo v rámci projektu The Team for the Assessment of Psychiatric Services – TAPS
Project, 1985 – 1988 (Leff a kol. 2000), přineslo následující výsledky:






80 % pacientů bylo propuštěno do komunitních rezidenčních zařízení, po 5 letech 2/3
z nich v těchto zařízeních setrvalo.
Nezvýšila se úmrtnost ani sebevražednost, bezdomovectví bylo minimální (0,6 %
vzorku).
Kriminalita se projevila jen u 2 % pacientů.
Rehospitalizace nastala u 38 % pacientů, z nich 1/3 setrvala v nemocnici déle než 1
rok, ke konci 5letého sledování 10 % původního vzorku bylo hospitalizováno.
Symptomy a poruchy chování zůstaly na stejné úrovni, zlepšily se sociální dovednosti,
sociální vztahy a kvalita života.
U skupiny 72 pacientů označených původně jako „obtížně umístitelných“, kteří byli
zprvu propuštěni do více personálně zabezpečených rezidenčních zařízení, se zlepšily
poruchy chování a dovednosti v bydlení natolik, že 40 % z nich po 5 letech mohlo být
přemístěno do běžných chráněných bydlení.
1
Tyto nálezy se nověji dařilo replikovat např. v japonských studiích (Oshima a kol., 2003, Oshima a kol., 2005)
výsledky signifikantních korelací mezi deprivačními faktory prostředí psychiatrických nemocnic a negativní
symptomatikou schizofrenie.
11

U schizofrenních pacientů starších 70 let se po 3 letech sledování vzorku propuštěného
do komunitních zařízení a vzorku, který zůstal v nemocnici, se ukázalo, že projevy
v oblasti chování byly u pacientů v komunitním zařízení zlepšené na rozdíl od
pacientů hospitalizovaných, kde byly zhoršené; kognitivní funkce byly zhoršené
v obou případech, avšak více u hospitalizovaných (Trieman a kol., 1996 – TAPS
project 28).
 Přímé finanční náklady na komunitní péči nepřevyšovaly původní náklady na péči v
léčebně.
K podobným výsledkům dospěly i další studie kohort pacientů propuštěných po
uzavření psychiatrických léčeben v Austrálii či Japonsku, kterým byly poskytovány formy
komunitní péče – zlepšení kvality života a snížení množství psychofarmak (Hobbs a kol.,
2002) či zlepšení symptomů a sociálních funkcí (Ryu a kol., 2006). Co se týká násilného
chování závažně duševně nemocných po deinstitucionalizaci, jak ukazuje v přehledu studií
např. Shanda (2005), reformy spíše snížily pravděpodobnost násilného chování nežli naopak, i
když Priebe a kol. (2005) poukazují na mírný nárůst forenzních lůžek a nedobrovolných
přijetí po deinstitucionalizaci. Existuje však určité riziko viktimizace, izolace a horšího
zabezpečení zdravotní péče propuštěných duševně nemocných, čemuž musí čelit nově
vytvářené služby (Kelly a kol., 2004; Nilsson a Logberg, 2008) ). Míra zatížení širší populace
vlivem pacientů propuštěných z institucí nejspíše klesá časem, jak ukázala práce Sealyové a
Whiteheada (2006) srovnáním zátěže obyvatelstva v různých provinciích Kanady, lišících se
dobou, kdy deinstitucionalizace proběhla.
Na otázku, kolik pacientů je vhodných k převedení do nových služeb při částečné
deinstitucionalizaci, odpovídá japonská studie Oshima a kol. (2007), která na vzorku 2758
déle než rok hospitalizovaných schizofrenních pacientů zjistila pomocí dotazníku psychiatrům
potřebnost pro změnu péče u 40 % z nich. O tom, jací schizofrenní pacienti přetrvávají přes
částečnou deinstitucionalizaci v dlouhodobé hospitalizaci svědčí charakteristika vzorku 266
těchto pacientů z Hesenska v Německu: výrazná negativní symptomatika, středně závažná
pozitivní symptomatika, výrazné postižení v sociální oblasti, závislí na pomoci
v každodenních dovednostech, ochuzená sociální síť a snížená schopnost trávit volný čas
(Franz a kol., 2002).
Rozsah tohoto pojednání nám nedovoluje se věnovat všem zemím, kde
deinstitucionalizace probíhala, povšimněme si však alespoň příkladu často kritizovaného
vývoje v Itálii. V Itálii byl v roce 1978 přijat zákon, který zabraňoval dalším přijetím
k hospitalizaci v psychiatrických léčebnách. Mezi lety 1995 a 1996 byla přetrvávající část
pacientů z léčeben propuštěna tak, že 39% odešlo do ošetřovatelských domů, 29% do
komunitních rezidenčních služeb a 30% v zařízeních zůstalo s tím, že se zbývající část
léčebny přeměnila v sociální služby (0,9 lůžek na 10 tis. obyv.). Celkově jen 35% z těchto
propouštěných pacientů potřebovalo intenzivnější psychiatrickou péči (zejm. organické nebo
degenerativní poruchy). Ruku v ruce s redukcí péče v léčebnách vznikala síť center duševního
zdraví, psychiatrických lůžkových oddělení v nemocnicích, denních stacionářů a komunitních
rezidenčních služeb. Nyní existuje zhruba 1,4 lůžek na 10 tis. obyvatel v akutních lůžkových
odděleních a privátních klinikách a 3 lůžka na 10 tis. obyvatel v rezidenčních službách, za
posledních 25 let došlo k redukci lůžek asi o dvě třetiny. Za tuto dobu nedošlo ke zvýšení
bezdomovectví a suicidality ve vazbě na tyto změny, závažná kriminalita duševně nemocných
poklesla, i když se mírně zvýšila méně závažná kriminalita. Problémem italské postreformní
psychiatrie je spíše rozdílná kvalita komunitní péče mezi různými místy, potřeba větší
koordinace služeb a epidemiologického sledování. Starosti rovněž činí malý obrat „nových“
dlouhodobých pacientů v denních centrech a rezidenčních službách (Maone et Rossi, 2003).
Na menší vtahování nových pacientů do mimonemocničních služeb upozornil i Pijl a
kol. (2001) při sledování registru pacientů v Nizozemsku v letech 1989 až 1997: zvýšený
počet pacientů využívající denní stacionář, chráněné bydlení a domácí léčbu, současně mírný
12
pokles hospitalizovaných, avšak zkrácená doba hospitalizace průměrně o 33 %. K úbytku
lůžek (o 10%) došlo v Nizozemí až mezi lety 1996 – 2003, kdy po vytvoření regionálních
institutů duševního zdraví docházelo ke slučování péče o duševně nemocné mezi
psychiatrickými léčebnami a těmito regionálními instituty (Ravelli, 2006).
Doporučení pro deinstitucionalizaci







Komunitní rehabilitační služby musí přímo navazovat na akutní lůžková oddělení. Je
zapotřebí vytvářet i alternativy akutní léčby (krizové služby, denní stacionáře, domácí
léčba).
Vytvořit dostatečnou rezervu lůžek na akutních odděleních (navíc 10 % počtu
propuštěných pacientů).
Zajistit služby pro pacienty s „duální diagnózou“ (duševní porucha + závislost).
Počítat s mírným nárůstem forenzních lůžek a nedobrovolných přijetí (Priebe a kol.,
2005) či vytvářet forenzní komunitní týmy (Mohan a Fahy, 2006).
Možný je určitý „mediální tlak“ na reinstitucionalizaci.
Nezapomenout na informativní kampaň mezi obyvatelstvem v místech komunitních
rezidenčních zařízení.
Trénovat a dále vzdělávat personál ve znalostech a dovednostech spojených
s deistitucionalizací a komunitní péčí.
Literatura:












Franz M; Meyer T; Ehlers F; Gallhofer B: Schizophrenic patients, who still live in psychiatric hospitals
despite decades of deinstitutionalization. Part 1 of the Hessian Deinstitutionalisation Study, Psychiatr
Prax. 2002; 29(5):245-50.Psychiatr Prax. 2002; 29(5):245-50.
Hobbs, C., Newton, L., Tennant, C., Rosen, A., Tribe, K.: Deinstitutionalisation for long-term mental
illness: a 6-year evaluation. Australian and New Zealand Journal of Psychiatry 2002; 36:60–66.
Kelly, S. McKenna, H.P. Risks to mental health patients discharged into the community. Health, risk
and society 2004; 6(4):377-385.
Leff, J., Trieman, N., Knapp, M., Hallam, A.: The TAPS Project. A report on 13years of research 19851998. Psychiatric Bulletin, 2000,; 24:, 165-168.
Maone, A., Rossi, E.: Care in the Community in Italy Twenty-five Years After the Psychiatric Reform.
International Journal of Mental Health, vol. 31, No.4, Winter 2002-3;, s. 31(4):78-89.
Mohan, F., Fahy, T. Is there a need for community forensic mental health services? The Journal of
Forensic Psychiatry and Psychology 2006; 17(3): 365-371.
Nilsson, L.-L., Logberg, B. Dead nad forgotten – postmortem time before discovery as indicator of
social isolation and inadequate mental healthcare in schizophrenia. Schizophrenia Research 2008; 102:
337-339.
Oshima, I., Mino, Y., Inomata, Y.: Effects of onvironemental deprivation on negative symptoms of
schizophrenia: A nationwide survey in Japan´s psychiatric hospitals. Psychiatry Research 2005; 136:
163-171.
Oshima, I., Mino, Y., Inomata, Y.: How many long-stay schizophrenia patients can be discharged I
Japan? Psychiatry and Clinical Neurosciences 2007; 61:71-77.
Oshima, I., Mino, Y., Inomata, Y.: Institutionalization and schizophrenia in Japan: social environments
and negative symptoms: nationwide survey of in-patients. British Journal o Psychiatry 2003; 183: 5056.
Pijl YJ; Kluiter H; Wiersma D.: Deinstitutionalisation in the Netherlands, Eur Arch Psychiatry Clin
Neurosci. 2001; 251(3):124-9. Eur Arch Psychiatry Clin Neurosci. 2001; 251(3):124-9.
Priebe, S., Badesconyi, A., Fioritti, A., Hansson, L., Kilian, R., Torres-Gonzales, F., Turner, T.,
Wiersma, D.: Reinstitutionalisation in mental health care: comparison of data on service provision from
six European Countries, British Medical Journal 200;5: 330;: 123-126.
13






Ravelli, D.P. Deinstitutionalisation of mental health care in the Netherlands: towards an integrative
approach. International Journal of Integrated Care 2006; 6:1-11.
Ryu, Y. Mizuno, ‘M., Sakuma, K., Munakata, S. Takebayashi, T. Murakami, M., Falloon, I.R.H.,
Kashima, H. Deinstitutionalization of long-stay patients with schizophrenia: the 2year social and
clinical outcome of a comprehensive intervention program in Japan. Australian and New Zealand
Journal of Psychiatry 2006; 40:462-470.
Sealy, P., Whitehead, P.C.. The impact of deinstittionaliaztion of psychiatric hospitals on psychological
distress of the community in Canada. Journal of Health and Social Policy 2006; 21(4):73-94.
Shanda, H. Psychiatry reforms onad illegal behaviour of the severely mentally ill. Lancet 2005; 365:
367-369.
Trieman N; Wills W; Leff J : TAPS project 28: does reprovision benefit elderly long-stay mental
patients? Schizophr Res 1996 Sep 18;21(3):199-208.
Wing, J.K., Brown, G.W. Social treatment of chronic-schizophrenia – comparative survey of 3 mentalhospitals. Journal of Mental Science 1961; 107(450):847-861.
14
3
Situace v České republice
3.1 Úvod
Pokud se péče o duševně nemocné zredukuje jen na problematiku diagnostiky a
farmakologické léčby, pak se může zdát, že držíme krok se světem. Avšak pokud sledujeme,
jak dalece je systém citlivý k lidským právům pacientů, zda jsou tvořeny podmínky pro
zapojování klientů do rozhodovacích procesů, v jakých podmínkách a kde jsou pacienti léčeni
a jak je systém schopen se zabývat všemi problémy, které jsou s nemocí spojeny, pak je
zřetelný výrazný rozdíl mezi ČR a západoevropskými zeměmi.
Je zřetelné, že v těchto zemích došlo v posledních asi 50 letech k obrovskému posunu
celého systému péče, zatímco vývoj v zemích bývalého socialistického bloku do značné míry
stagnoval. Naše představy o tom, co je humánní a důstojná péče, se v řadě bodů liší
s chápáním důstojnosti a humánnosti péče v původních zemích EU.
Nyní se začínáme zabývat problémy, které byly v řadě zemí Evropské unie diskutovány
zhruba před 30 lety.
Velká psychiatrická zařízení byla v zemích EU již dávno rozpoznána jako nevhodná
pro moderní dobu. V těchto zemích vesměs proběhl proces jejich náhrady zařízeními a
službami, které jsou schopny napomáhat pacientům zůstávat co možná nejvíce integrováni
v běžném životě. Existují propracované mechanismy zajišťující, že práva pacientů jsou za
každé situace maximálně ošetřena. Sleduje se mnoho kvalitativních ukazatelů a celý systém
je transparentní a přístupný veřejné kontrole.
Ve srovnání s tímto v ČR není účinná zpětná vazba a kontrola nad tím, co se v
psychiatrických zařízeních děje. Ukazatele, které jsou u nás sledovány, mluví minimálně o
kvalitě systému a jeho výstupech. V ČR je 80 % psychiatrických lůžek v psychiatrických
léčebnách. Proto je velká část akutní péče, namísto v psychiatrických odděleních všeobecných
nemocnic, prováděna na lůžkách následné péče. Značný podíl lůžkové péče je zřetelný i ve
srovnání s dalšími zeměmi Evropy (viz Graf č. 1).
Graf č. 1: Proporce lůžek psychiatrických léčeben a psychiatrických oddělení na
100 tis. obyvatel v evropských zemích
Zdroj: WHO Europe, 2008
15
Většina finančních zdrojů plyne do lůžkového fondu a do léků na předpis.
Psychiatrické léčebny jsou placeny za obložnost, jsou tedy motivovány mít co největší počet
klientů. Platby na lůžko a den jsou v psychiatrických odděleních všeobecných nemocnic
paradoxně nižší, než jsou platby v psychiatrických léčebnách, a výrazně nižší než platby
jiných somatických oddělení. I z tohoto důvodu nedochází k rozvoji, respektive přesunu
akutní péče na psychiatrická oddělení.
Rozvoj mimonemocničních zařízení, která jsou ve vyspělých zemích dominantní částí
systému péče o duševně nemocné, u nás v posledních letech stagnuje. Na tato zařízení zbývá
jen minimální část celkových zdrojů.
V roce 2007 pracovalo v ambulantní psychiatrické péči 697 ambulantních úvazků
(přepočteno na plné úvazky) a bylo ošetřováno 465 tisíc pacientů. Od roku 1995 sice počet
úvazků ambulantních psychiatrů vzrostl o 46 %, avšak v posledních čtyřech letech nárůst
počtu míst ambulantních psychiatrů stagnoval, což je v kontrastu s narůstajícím počtem
ambulantně ošetřovaných psychiatrických pacientů (nárůst o 22 % mezi lety 2000 a 2007)
/zdroj ÚZIS/. Kvalitativní analýzy ukazují (Pěč a kol., 2008; Raiter a kol, 2005), že
ambulantní psychiatři jsou přetížení vysokými počty případů, nemají dostatek časového
prostoru na řešení problematiky pacientů a částečně i v důsledku toho nedostatečně
spolupracují s dalšími poskytovateli péče.
V současné době existuje 21 denních stacionářů v rezortu zdravotnictví pro léčbu
duševních poruch, zhruba polovina je součástí větších lůžkových zařízení a polovina jsou
zařízení samostatná. Geograficky jsou denní stacionáře situovány spíše ve větších městech.
Nová zařízení vznikala v 90. letech 20. století, po roce 2000 téměř žádná nová nevznikla.
Krizová centra s 24hodinovou dostupností psychiatra existují v ČR pouze tři (dvě v Praze a
jedno v Brně), v ČR dosud neexistuje systémové financování krizové psychiatrické péče
v rámci systému zdravotního pojištění. Od roku 2006 je ve zdravotním systému zavedena
nová péče psychiatrických sester, jejichž činnost se zaměřuje na případové vedení a
individuální rehabilitaci ve vlastním prostředí pacientů. V současné době existují zatím pouze
tři pracoviště, kde tato služba existuje (dvě v Praze, jedno v Ostravě).
Služby psychiatrické rehabilitace, které svým charakterem stojí na pomezí zdravotní a
sociální péče, byly během vývoje zdravotnictví, sociální péče a legislativních změn
v posledních dvou desetiletích zařazeny striktně do oblasti sociálních služeb. Tuto činnost
v současnosti vykonává 29 neziskových organizací, které v roce 2007 zaměstnávaly 470
sociálních pracovníků v přímé péči o zhruba 4600 klientů (zdroj Asociace komunitní péče
(AKS)). Geograficky jsou tato zařízení rozmístěna rovněž hlavně ve větších městech,
v některých regionech (např. Karlovarský nebo Zlínský kraj) tato zařízení neexistují vůbec či
jen naprosto sporadicky.
To, že služby denních stacionářů, krizových center a psychiatrické rehabilitace může
využívat jen poměrně velmi malá část pacientů psychiatrických ambulancí, ukazuje
následující graf (viz Graf č. 2).
16
Graf č. 2. Využití denních stacionářů, krizových center a psychiatrické rehabilitace
u pacientů psychiatrických ambulancí v roce 2007 (zdroj: ÚZIS, AKS, ADSKC)
464836
500000
450000
400000
350000
počty
300000
pacientů v 250000
r.2007 200000
150000
100000
50000
0
10059
7747
denní
stacionář
kriz. centra
4600
psychiatrická psychiatrická
rehabilitace
ambulance
Nízká dostupnost krizových služeb a denních stacionářů pro psychiatrické pacienty u
nás je patrná i ve srovnání s dalšími státy EU. Jen 8 států ze zemí EU (z toho 2 země
z původních 15 členů EU) udává nízkou nebo žádnou dostupnost nepřetržité psychiatrické
krizové péče, ČR je mezi nimi (WHO Europe, 2008). Srovnání dostupnosti denní péče u nás a
v jiných státech EU ukazuje následující graf (Graf č. 3), který srovnává počet míst v denních
stacionářích v různých zemích Evropské unie.
17
Graf č. 3: Počet míst v denních stacionářích v různých zemích na 100 tis. obyvatel
P oče t m ís t v DS n a 1 00 tis .ob yv. v rů zn ých zem ích
12
10
10
9,6
8
6 ,75
6,3 9
6
4
3,14
2
0
Itá lie
N ěm ecko
Ang lie
Polsko
ČR
Podobně neutěšenou situaci velmi malé kapacity chráněných bydlení pro duševně
nemocné můžeme vidět při srovnání proporce lůžek v chráněných bydleních na 100 tis.
obyvatel mezi různými evropskými zeměmi (viz Graf č. 4).
Graf č. 4. Proporce lůžek chráněných bydlení v různých evropských zemích na
100 tis. obyvatel (Zdroj WHO, Europe, 2008)
18
Literatura:
Pěč O., Wenigová B., Dlouhý M., Bašný Z., Raiter T., Stuchlík J., Struk P., Šelepová P., Šístková V., Velíšková J., Vepřek
P. Vzdělávání odborníků, státní správy a samosprávy v oblasti transformace institucionální péče o duševně nemocné v
regionu hlavního města Praha (2006–2007). Odborná zpráva z projektu. Praha: Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví,
2008. [online] c2008, [cit. 2009-01-01]. Dostupné z: < http://www.cmhcd.cz/dokumenty/odborna_zprava_z_projektu.pdf>
Raiter T., Alexandridu A., De Beuckelaerová O., Lajka J., Wenigová B. Psychiatrie v r.2004. Implementace koncepce
psychiatrie z pohledu ambulantní péče. Závěrečná zpráva projektu. Průzkum STEM/MARK a CPRPDZ, zadavatel
Ministerstvo
zdravotnictví
ČR.
Praha
2005.
[online].
c2005,
[cit.
2009-01-01].
Dostupné
z:
<http://www.cmhcd.cz/dokumenty/STEMMARKBariery_psychiatrie_zaverecna_zprava%20(2).pdf>
3.2 Stávající legislativní úprava
Oblast péče a ochrany osob s duševním onemocněním je velmi složitá a je zakotvena v mnoha
právních normách a dokumentech.
Vybrané právní normy
- Zákon č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád upravuje zejména detenční řízení, opatrovnické
řízení, způsobilostní řízení.
- Zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník řeší zejména opatrovnictví a způsobilost k právním
úkonům (zbavení, omezení).
- Zákon č. 20/1966 Sb. Zákon o péči o zdraví lidu upravuje zejména: souhlas s léčbou,
podmínky pro provedení psychiatrické detence, přístup a vedení zdravotnické dokumentace,
stížnostní procedury na způsob výkonu lékařské péče, zákonný podklad léčebenských řádů,
neřeší dostatečně například vztah mezi psychiatrickou detencí a léčebnými výkony
realizovanými v jejím rámci a pozici lékaře při provádění těchto výkonů.
- Zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů upravuje přístup a vedení dokumentace
zejména v jiných než zdravotnických zařízeních.
- Zákon č. 140/1961 Sb. trestní zákon upravuje nutnou obranu, nepříčetnost vzhledem
k trestní odpovědnosti za spáchání trestného činu, trestněprávní odpovědnost zdravotnického
personálu: zejména trestné činy ublížení na zdraví, omezování osobní svobody, neposkytnutí
pomoci, neoprávněné nakládání s osobními údaji.
- Zákon č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním. Týká se zejména nutné obhajoby,
problematiky ochranné léčby (zejména v ústavní formě).
- Zákon č. 160/1992 Sb. o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních upravuje
podmínky a rozsah zdravotní péče poskytované v nestátních zdravotnických zařízeních a
podmínky provozování nestátních zařízení.
- Zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví upravuje práva a povinnosti v oblasti
ochrany a podpory veřejného zdraví.
- Zákon 306/2008 Sb. - novelizovaný zákon o důchodovém pojištění platný od 1.1.2010.
- Vyhláška MPSV ČR 284/1995 Sb. upravuje podmínky pro přiznávání invalidního důchodu
formou procentní ztráty schopností soustavné výdělečné schopnosti pro osoby s duševním
onemocněním.
- Definování občanů se ZPS a ZPS s ZTP upravuje Zákon 1/1991 Sb. o zaměstnanosti.
- Vyhláška 115/1992 Sb. o pracovní rehabilitaci občanů se ZPS upravuje problematiku
poradenské služby, přípravy pro pracovní uplatnění, chráněných dílen a pracovišť.
- Zákoník práce upravuje pracovněprávní ochranu občanů se ZPS.
- Vyhláška MPSV ČR č. 207/1998 Sb. upravuje postup přiznávání dávek státní sociální
podpory a postup pro posouzení nepříznivého zdravotního stavu – vlastní klasifikace.
19
- 108/2006 Sb. zákon o sociálních službách – upravuje mimo jiné nárok na příspěvek na péči
a tím i přístup duševně nemocných k některým sociálním službám
Vybrané významné okruhy
Informovaný souhlas
Úmluva o lidských právech a biomedicíně vyhlášená pod č. 96/2001 Sb.m.z.
Zákon č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu
Zdravotnická dokumentace
Úmluva o ochraně lidských práv a biomedicíně vyhlášená pod č. 96/2001 Sb.m.z.
Zákon č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu
Zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů
Způsobilost k právním úkonům
Občanský zákoník
Opatrovnictví
Občanský zákoník (hmotně právní opatrovnictví)
Občanský soudní řád (procesní opatrovnictví)
Literatura:
Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví: Politika péče o duševní zdraví v České republice – Zpráva o
současném stavu. Praha, 2004
3.3 Stigma duševně nemocných v České republice
Negativní předsudky a mýty spojené s duševními poruchami jsou velmi škodlivé a
předpokládá se, že navzdory medicínským pokrokům mají stupňující se tendenci a stále
zhoubnější následky pro pacienty. Stigma postihuje vše, co souvisí s duševními
onemocněními: kromě pacientů také jejich rodiny, psychiatrické instituce, odborníky, léčbu.
Znamená největší překážku k dosažení lepší péče a vyšší kvality života. Je základem pro
negativní diskriminaci, kterou pacienti s duševní poruchou zažívají téměř denně. Důsledkem
jsou potíže se získáním a udržením zaměstnání, problémy s bydlením, závislost na
návykových látkách a alkoholu, zvýšení izolace, menší spolupráce s lékaři a ochota se léčit.
Stigma zvyšuje již tak značnou zátěž, kterou způsobují duševní nemoci rozpočtu každého
státu v Evropské unii. Obecně lze říci, že stigma a jeho následky nejvíce zasahují lidi trpící
schizofrenní poruchou.
V roce 1996 byl Světovou psychiatrickou asociací (WPA) vytvořen mezinárodní projekt
na podporu boje proti stigmatu a diskriminaci z důvodu schizofrenního onemocnění. Program
„Open the Doors“ zakořenil své myšlenky již v cca 20 zemích celého světa. Další odpovědí
na narůstající zátěž psychiatrických diagnóz se stala v roce 2005 Deklarace o duševním zdraví
pro Evropu, jejíž čtvrtý závazek obsahuje požadavek na vyloučení stigmatu a diskriminace a
prosazení zařazení do společnosti prohlubováním odpovídajícího povědomí veřejnosti a
zmocněním ohrožených jedinců. Deklarace představuje výzvu pro všechny členské země
Evropské Unie.
20
V České republice jsou destigmatizační aktivity otázkou posledních několika let. Situaci
vnímání schizofrenie širokou veřejností popisuje výzkum „Názory na schizofrenii“ (více na
www.stopstigma.cz/Akce) na vzorku cca 700 dospělých osob v ČR. Jedním ze závěrů,
vyplývajících z mapování, mimo jiné je, že chování lidí vůči osobám se schizofrenií vychází
z tradičních představ utvářených v minulosti a generačně předávaných. Nese s sebou
stereotypy a mnohdy racionálně neověřená tvrzení o nevyzpytatelnosti chování schizofrenika,
jeho možné agresivitě a obavy, které může vzbuzovat ve svém okolí. Další zjištění prokázalo,
že obecná informovanost o podstatě a projevech schizofrenické poruchy je chabá a zcela
nedostatečná. Informace, které se dostávají k běžným občanům, jsou náhodné a útržkovité.
Výše zmíněný výzkum je spolu s dalšími aktivitami součástí destigmatizačního projektu
Změna, který byl v roce 2004 vyústěním snahy změnit situaci stigmatizace duševních poruch
v České republice. Projekt je v současné době realizován pod hlavičkou Centra pro rozvoj
péče o duševní zdraví ve spolupráci s uživateli a dalšími organizacemi.
Jakkoliv se vyzývá k podpoře boje proti stigmatu, v České republice zůstává finanční
podpora těchto aktivit pouze okrajová. Činnost projektu Změna a jemu podobných projektů
stojí víc na entuziasmu a ochotě jednotlivců, než na systematické podpoře ze strany státu.
Výjimkou je akce vyhlášená Ministerstvem zdravotnictví v rámci Evropského předsednictví
na téma „Destigmatizace a psychiatrie“ (květen 2009), na které zazněly příspěvky o trendech
psychiatrické péče a destigmatiazční činnosti v ČR a v zahraničí. Většina odborníků
v psychiatrii si v rámci své každodenní rutiny nestačí otázku stigmatizace uvědomovat, a
mnohdy jsou oni sami její obětí. Destigmatizační aktivity jsou u nás „v plenkách“, a pokud se
vůbec provádějí, pak nepříliš efektivní formou jednorázových kampaní namísto
dlouhodobých aktivit. Na systematickou činnost se bohužel velmi obtížně shánějí finance,
protože je vnímána jako nedůležitý nadstandard. Jedním z řešení do budoucna je zaměření se
na důsledky, které stigma způsobuje a tím je nesnadné zapojování lidí s duševními poruchami
do společnosti (práce, bydlení, vztahy). I proto je tak důležitý proces transformace
psychiatrické péče, který povede k možnosti žít co nejvíce v přirozených podmínkách, bez
dlouhodobých hospitalizací mimo své osobní a pracovní prostředí.
Literatura:
1.
2.
3.
Sartorius, N., Schulze, H. Reducing the Stigma of Mental Illness. University Press, Cambridge, 2005
DEMA (2004) : Názory na schizofrenii. Reprezentativní výzkum v ČR. Praha
Wenigová, B.: Stigma a psychiatrie (napříč časem). Sanquis 38, 2005
21
Přehled destigmatizačních aktivit v České republice (od roku 2004)
Projekt
Mezi ploty
Pořadatel
NedomYsleno
Webové stránky
www.meziploty.cz
Časové vymezení
Od 1990
Popis
-
Týdny duševního
zdraví
Časopis Esprit;
Linka
psychopomoci
Fokus Praha
www.tdz.cz
Od 1990
-
Česká asociace pro
duševní zdraví
www.capz.cz
Od 1998 (Esprit)
Od 2003 (linka)
-
-
Projekt Změna
Centrum pro rozvoj
péče o duševní
zdraví
www.stopstigma.cz
Od 2004
-
-
Program pro školy
„Jak se žije
s duševním
onemocněním“;
Mediální skupina
Maira
Blázníš? No a!
VIDA
www.ivida.cz
Od 2004
-
Fokus Praha
www.fokus-praha.cz
22
Od 2006
-
Festival hudby a divadla
v Praze, Brně a Dobřanech
Regionální přehlídka
destigmatizačních akcí
Vydávání časopisu, jehož
hlavním cílem je pomáhat
lidem s psychickými
obtížemi a jejich blízkým
Tel. linka pro všechny, kteří
potřebují informace o
duševní nemoci, či se ocitli
v krizi
Kampaň v metru (2005)
Stránky www.stopstigma.cz
(on-line poradna vč.
sociální) (od 2005)
Připojení k Asociaci
Evropského dne deprese
(2010) a akce (konference,
letáky atd.)
Oslavy Světového dne
duševního zdraví (tiskové
konference, anonymní
poradna a linka) (2008,
2009, 2010)
Tiskové konference:
Deprese a sebevraždy
(2008)
Posttraumatická stresová
porucha (2009)
Destigmatizační regionální
kampaň (2010-2011)
Besedy a přednášky ve
školách
Spolupráce na osvětových
kampaních, spolupráce
s médii
Vzdělávací projekt
realizovaný ve školách
3.4 Výdaje na duševní zdraví v České republice a jeho financování
Výdaje na duševní zdraví v České republice
Zjištění výše výdajů na duševní zdraví a jejich struktury jsou důležité pro zvýšení
pozornosti české společnosti na problematiku duševního zdraví. Dá se říci, že výše výdajů na
duševní zdraví je základním indikátorem významu duševního zdraví pro společnost a její
vládu. Podle odhadů tvořily celkové výdaje na duševní zdraví 3 - 4 % z HDP zemí EU (WHO,
2003). Výdaje na duševní zdraví v rámci sektoru zdravotnictví činily v průměru 2 % HDP.
Informace o struktuře výdajů jsou důležité zejména při rozhodování o transformačních
změnách ve struktuře péče o duševně nemocné, neboť strukturální změny v péči musí být
doprovázeny i novým přerozdělením finančních zdrojů.
Výdaje na duševní zdraví tvoří nezanedbatelnou část výdajů na zdravotnictví v ČR,
přesto však nemáme k dispozici informace o výši těchto údajů a jejich struktuře. To ostatně
platí pro ostatní druhy onemocnění: máme informace o výdajích podle druhu péče, podle
zdroje financování, ale nikoliv podle skupin chorob. Tato mezera je občas vyplněna ad hoc
studiemi z akademických pracovišť či zdravotních pojišťoven. Asi nejobsáhlejší v tomto
směru byla publikace C. Škody a kol. (1998), podle které výdaje na duševní zdraví u VZP ČR
činily 2,52 % výdajů pojišťovny v roce 1995. Z toho 18 % výdajů se týkalo ambulantní péče a
82 % výdajů směřovalo do ústavní péče. Tato studie však pojímala duševní zdraví velmi úzce
(pouze psychiatrie a psychologie) a nezahrnovala například práci praktických lékařů nebo
výdaje na léky. Z tohoto pohledu jde o určitý dolní odhad výdajů na duševní zdraví v rezortu
zdravotnictví.
Dlouhý (2004) odhadl, že výdaje na duševní zdraví činily 5,6 mld. Kč v roce 2001, což
by představovalo 3,54 % výdajů na zdravotnictví a 0,26 % hrubého domácího produktu.
Odhadovaná struktura výdajů na duševní zdraví z výše uvedené studie (Dlouhý, 2004) byla
následující: psychiatrické léčebny 35,6 %, léky na předpis 33,2 %, ambulantní péče
odborných lékařů 17,4 %, ústavní péče v nemocnicích 9,6 %, ostatní typy péče činily
zbývajících 5 %. Jednou věcí je odhad podílů výdajů na duševní zdraví v jednotlivých
segmentech zdravotní péče, druhou věcí je jak tyto poměry změnit, aby byla umožněna
transformace péče o duševní zdraví. Složité vyjednávání, silné role zájmových skupin a
poměrně jasná segmentace typů zdravotní péče zřejmě konzervují součastný stav a brání tak
reformám, které vyžadují změny v alokaci finančních prostředků. Pěč (2003), který se též
odhady výdajů na duševní zdraví zabýval, použil jiný postup a dospěl k odhadu, že výdaje na
duševní zdraví činí 3,6 % výdajů na zdravotnictví za rok 2001.
Graf č. 5 obsahuje souhrn výsledků studií z různých zemí, který byl publikován v tzv.
Zelené knize (European Commission, 2005). I když výsledky nejsou zcela srovnatelné (různá
metodologie, různé vymezení zdravotního a sociálního sektoru, různá cenová struktura),
předposlední místo ČR stojí za zamyšlení. Přes jistá metodologická omezení, srovnání výdajů
na duševní zdraví ukazuje na možné nedostatečné financování péče o duševní zdraví v České
republice.
23
Graf č. 5: Podíl výdajů na duševní zdraví na celkových výdajích na zdravotnictví
14
12
10
8
6
4
2
0
o
ie
ko
ko
sk
án
rs
ec
éd
rit
m
bu
v
B
ě
Š
m
á
N
ce
lk
Lu
Ve
M
al
í
o
o
sk
sk
em
z
ar
án
o
ď
D
iz
a
N
M
ta
a
tv
Li
pr
Ky
ko
Irs
o
o
o
ie
ie
nd
sk
sk
lg
sk
nc
la
al
ěl
yš
Is
ra
Be
t
g
n
F
o
a
L
rtu
Šp
Po
ČR
Sl
o
sk
en
v
o
Zdroj: European Commission. Green Paper – Improving mental health of the population: Towards a strategy on
mental health for the European Union. Brusel, 2005.
Výdaje na duševní zdraví se netýkají jen zdravotnictví, ale i dalších sektorů. Zde se
podíváme na výdaje ze dvou dalších veřejných fondů: důchodového a nemocenského pojištění. Při
tvorbě odhadu jsme u nemocenského pojištění vycházeli z podílu dnů pracovní neschopnosti
z důvodu duševního onemocnění (v MKN-10 dg. skupina F00-F99), u důchodového pojištění jsme
vycházeli z podílu nově přiznaných invalidních důchodů s dg. F00-F99. Při využití těchto
zjednodušených způsobů výpočtů se v roce 2003 dostáváme k celkovým výdajům na duševní
zdraví, které z těchto tří zdrojů financování tvořily 28,2 mld. Kč (tabulka č. 1), což činilo 1,11 %
HDP. Z výše uvedeného vyplývá, že zdravotnictví nemusí být z celospolečenského hlediska až tak
důležitou položkou, orientační odhad ukazuje, že výdaje na duševní zdraví ve zdravotnictví tvoří
necelou pětinu výdajů. Tento podíl by byl ještě nižší, pokud bychom do celkových výdajů počítali
další výdaje na duševní zdraví spojené s kriminalitou, bydlením a dalšími sociálními službami.
Tabulka č. 1: Odhad výdajů na duševní zdraví v roce 2003
Zdroj financování
Odhad výdajů na
Podíl (%)
nemocenské pojištění
0,830
2,94
důchodové pojištění
22,135
78,51
zdravotní pojištění
5,229
18,55
celkem
28,194
100,00
Financování
Zdravotní péče o duševně nemocné je financována stejně jako ostatní typy péče ze
společného rozpočtu. V některých zemích je zdravotní péče o duševně nemocné oddělena od
ostatních typů péče a je financována ze zvláštních rozpočtů, např. v Kalifornii je péče o
24
duševně nemocné financována z milionářské daně. Informace o výdajích na zdravotnictví
podle zdroje financování pro jednotlivé skupiny onemocnění nejsou k dispozici, lze se tedy
pouze domnívat, že zdroje financování u duševních onemocnění se nemusí příliš lišit od
zdravotnictví jako celku (graf č. 6). Dlouhodobě se soukromé výdaje pohybují pod 10 %
z celkových výdajů na zdravotnictví, což je ve srovnání s ostatními vyspělými zeměmi
relativně nízký podíl.
Graf č. 6: Zdroje financování zdravotnictví
100%
90%
80%
70%
60%
50%
40%
30%
20%
10%
0%
1999
2000
Veřejné rozpočty
2001
Zdravotní pojištění
2002
2003
Soukromé výdaje
Kromě zdravotnických služeb využívají duševně nemocní dalších sociálních služeb,
ubytování, jsou příjemci různých sociálních dávek. Tato fragmentace zdravotnických a
sociálních služeb a finančních zdrojů může být zdrojem komplikací právě pro duševně
nemocné, kteří nejsou vždy schopni se v (ne)systému orientovat. Financování těchto služeb
není nijak centrálně sledováno, takže nemáme dobré informace o tom, jaké služby se
poskytují, z jakých zdrojů jsou tyto různé služby financovány a kdo jsou příjemci těchto
služeb.
Úhrada zdravotní péče psychiatrů a psychologů je stejná jako u ostatních odborných
ambulantních lékařů: platba za výkon, která je však regulována tak, že jde v podstatě o
rozpočet. Nemocnice a psychiatrické léčebny jsou v podstatě financovány formou historicky
vzniklých rozpočtů s určitým ročním procentním nárůstem, i když je třeba každý rok tento
rozpočet „vyúčtovat“ trochu jiným způsobem (lůžkodny, výkony, rodné číslo). Je třeba
rozlišovat mezi výši úhrady a skutečnými náklady, což se projeví jinak u všeobecné
nemocnice s psychiatrickým oddělením (možnost vzájemného přerozdělení mezi obory) a
jinak u psychiatrické léčebny, kde přerozdělení mezi obory není možné. Praktičtí lékaři jsou
placeni kombinací kapitační a výkonové platby. Léky na předpis jsou hrazeny z veřejného
zdravotního pojištění s určitou spoluúčastí pacienta, která se odvíjí od referenčních cen.
V každé terapeutické kategorii by měl být k dispozici plně hrazený lék.
25
Shrnutí






Údaje o výdajích na duševní zdraví a jejich struktuře nejsou v ČR rutinně přístupné.
Porovnání výdajů na duševní zdraví ukazuje na možné nedostatečné financování péče
o duševní zdraví v České republice.
Zatímco informace o resortu zdravotnictví máme z ÚZIS ČR a zdravotních
pojišťoven, o výdajích na tzv. komunitní péči hrazenou z krajských, obecních,
nadačních či soukromých prostředků nemáme žádnou ucelenou informaci.
Odhady ukazují, že zdravotnictví nemusí být až tak důležitou položkou, orientační
odhad ukazuje, že výdaje na duševní zdraví ve zdravotnictví tvoří necelou pětinu
výdajů na duševní zdraví ze systémů sociálního pojištění v ČR.
Existující pravidla financování zřejmě konzervují součastný stav a brání tak reformám,
které vyžadují změny v alokaci finančních prostředků.
Úhrada zdravotní péče o duševní zdraví se neliší od ostatních typů zdravotní péče.
Provázání zdravotnických služeb se sociálními službami je nedostačující.
Literatura:





Dlouhý, M. Mental Health Care System and Mental Health Expenditures in the Czech Republic,
Journal of Mental Health Policy and Economics, 7 (4), 159–165., 2004
European Commission. Green Paper – Improving mental health of the population: Towards a strategy
on mental health for the European Union. Brusel, 2005.
Investing in Mental Health. WHO, Ženeva, 2003.
Pěč, O. Náklady péči o duševně nemocné v roce 2001. In: Transformace oboru psychiatrie, Amepra,
2003.
Škoda, C. a kol. Kvantifikace důsledků transformace zdravotnictví na poskytování psychiatrické péče
v ČR: Ekonomické aspekty. Psychiatrické centrum, Praha, 1998.
3.5 Koncepce oboru psychiatrie
Koncepce oboru psychiatrie byla připravována již od roku 1994, v roce 1998 byla schválena
valnou hromadou České psychiatrické společnosti a později i Vědeckou radou Ministerstva
zdravotnictví ČR. V roce 2004 vznikla Komise pro implementaci koncepce oboru psychiatrie jako
poradní orgán MZ ČR, složená ze zástupců jednotlivých segmentů péče o duševně nemocné
(psychiatrické léčebny, psychiatrická oddělení nemocnic, psychiatrické ambulance, denní stacionáře
a krizové služby, forenzní psychiatrie, komunitní a rehabilitační služby), Psychiatrické společnosti
ČLS JEP, Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví a dále ze zástupců pacientů a příbuzných
psychiatrických pacientů. Tato komise měla za úkol vytvořit konkrétní návrhy a postupy, jak uvést
Koncepci do praxe. Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví (CRPDZ) v rámci řešení svého
projektu „Veřejné zdraví – lidská práva a péče o duševní zdraví v ČR“, podpořeného OSF, sestavilo
projektový tým, který dodával podklady, analýzy a expertizy pro činnost této komise. Komise byla
po cca dvou letech z neznámých důvodů rozpuštěna.
Koncepce oboru psychiatrie vedle základních definic náplně oboru navrhuje a charakterizuje
základní prvky sítě služeb, včetně „nových“ ambulantních služeb (denní stacionáře, krizová centra a
služby, terénní činnost psychiatrických sester) a služeb zdravotně-sociálních (chráněná bydlení,
pracovní rehabilitace, případové vedení). Poukazuje na vývojové trendy oboru: zmenšování
stigmatu duševní nemoci, snižování lůžek v psychiatrických léčebnách a jejich humanizace, zvýšení
kapacity psychiatrických oddělení nemocnic, ambulancí, denních stacionářů, krizových služeb a
rehabilitačních služeb, posílení role pacientů a rodinných příslušníků, zabezpečení kontinuity péče,
26
posílení legislativy v oblasti práv pacientů, vytvoření standardů péče, hodnocení její kvality,
opatření v oblasti detence a ochranné léčby. Přílohou Koncepce jsou rozpracované programy pro
vybrané skupiny psychiatrické klientely: program psychogeriatrický, pedopsychiatrický, pro
návykové nemoci, pro dlouhodobě duševně nemocné, poruchy příjmu potravy a pro forenzní
psychiatrii. Další přílohou jsou tabulky s kvantitativně vyjádřenou kapacitou plánovaných služeb.
Projektový tým Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví (CRPDZ) a implementační komise
rozpracovali realizaci Koncepce v následujících oblastech: koncepce a politika, financování a síť
služeb, kontrola kvality a koordinace služeb, legislativa a standardy, vzdělávání a propagace.
V oblasti koncepce a politiky je zapotřebí promítnout celonárodní koncepci na úroveň krajů (krajské
psychiatrické koncepce), navodit meziresortní spolupráci a rozpracovat konkrétní kroky přeměny
péče ve všech cílových skupinách psychiatrické klientely. Ve sféře kvality a koordinace služeb je
nezbytné definovat kritéria kvality péče, vypracovat postupy hodnocení kvality a formy její
kontroly, sledovat statistické údaje i o „nových“ službách, zapojit uživatele a jejich příbuzné do
rozhodovacích procesů poskytovatelů služeb a kontroly jejich kvality. Co se týká legislativy a
standardů v širší diskusi rozhodnout, zda potřebujeme samostatný zákon o duševním zdraví,
v každém případě je potřebná legislativní úprava v oblasti nedobrovolného přijetí k hospitalizaci,
nedobrovolné léčby, ochranného léčení, posouzení způsobilosti k právním úkonům, užívání
omezujících prostředků, informovaného souhlasu. Některé služby je ještě nutné právně vymezit.
Standardy je třeba propracovat nejenom v oblasti psychiatrické léčby a rehabilitace, ale také
z hlediska lidských práv, vzdělání pracovníků nebo provozu a hygieny. V pregraduální a
předatestační přípravě psychiatrů a klinických psychologů chybí vzdělávání v komunitní psychiatrii,
psychiatrické rehabilitaci nebo krizové péči, systém je zapotřebí zavést u postgraduálního
vzdělávání rehabilitačních a sociálních pracovníků. Pro odstranění stigmatu duševní nemoci a
zvýšení povědomí o problematice duševních poruch je potřebné vést efektivní destigmatizační a
medializační kampaně na národní, ale zejména regionální úrovni
Koncepce oboru psychiatrie byla v nedávné době revidována výborem Psychiatrické
společnosti ČLS JEP, v roce 2008 tuto revizi připravovala pracovní skupina vedené MUDr.
Zdeňkem Bašným. Nově je definována primární psychiatrická péče v psychiatrických ambulancích,
které by měla být systémově propojena s dalšími návaznými službami, jsou definovány
psychiatrické nemocnice, které by měli vzniknout z psychiatrických léčeben oddělením akutní,
následné a specializované péče, aktualizována je komunitní péče. Revidovaná koncepce obsahuje
kapitoly pojednávající zvlášť o gerontopsychiatrii, adiktologii, dětské a dorostové psychiatrii a
program péče o pachatele trestné činnosti s duševní poruchou.
3.6 Standardy kvality sociálních služeb
Standardy kvality sociálních služeb doporučované MPSV od roku 2002 se staly právním
předpisem závazným od 1. 1. 2007., Znění kritérií Standardů je obsahem přílohy č. 2 vyhlášky
MPSV č. 505/2006 Sb., prováděcího předpisu k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních
službách, v platném znění.
Příloha č. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona
o sociálních službách
1. Cíle a způsoby poskytování sociálních služeb
Kritérium
a) Poskytovatel má písemně definováno a zveřejněno poslání, cíle a zásady
27
Zásadní
ano
poskytované sociální služby a okruh osob, kterým je určena, a to v souladu se
zákonem stanovenými základními zásadami poskytování sociálních služeb, druhem
sociální služby a individuálně určenými potřebami osob, kterým je sociální služba
poskytována
b) Poskytovatel vytváří podmínky, aby osoby, kterým poskytuje sociální službu,
ano
mohly uplatňovat vlastní vůli při řešení své nepříznivé sociální situace
c) Poskytovatel má písemně zpracovány pracovní postupy zaručující řádný průběh
ano
poskytování sociální služby a podle nich postupuje
d) Poskytovatel vytváří a uplatňuje vnitřní pravidla pro ochranu osob před předsudky
a negativním hodnocením, ke kterému by mohlo dojít v důsledku poskytování
ne
sociální služby. Podle tohoto poslání, cílů a zásad poskytovatel postupuje.
2. Ochrana práv osob
Kritérium
a) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro předcházení situacím,
v nichž by v souvislosti s poskytováním sociální služby mohlo dojít k porušení
základních lidských práv a svobod osob, a pro postup, pokud k porušení těchto práv
osob dojde; podle těchto pravidel poskytovatel postupuje
b) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla, ve kterých vymezuje
situace, kdy by mohlo dojít ke střetu jeho zájmů se zájmy osob, kterým poskytuje
sociální službu, včetně pravidel pro řešení těchto situací; podle těchto pravidel
poskytovatel postupuje
c) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro přijímání darů; podle
těchto pravidel poskytovatel postupuje
Zásadní
ano
ano
ne
3. Jednání se zájemcem o sociální službu
Kritérium
a) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla, podle kterých informuje
zájemce o sociální službu srozumitelným způsobem o možnostech a podmínkách
poskytování sociální služby; podle těchto pravidel poskytovatel postupuje
b) Poskytovatel projednává se zájemcem o sociální službu jeho požadavky,
očekávání a osobní cíle, které by vzhledem k jeho možnostem a schopnostem bylo
možné realizovat prostřednictvím sociální služby
c) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro postup při odmítnutí
zájemce o sociální službu z důvodů stanovených zákonem; podle těchto pravidel
poskytovatel postupuje
Zásadní
ano
ano
ne
4. Smlouva o poskytování sociální služby
Kritérium
a) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro uzavírání smlouvy
o poskytování sociální služby s ohledem na druh poskytované sociální služby a
okruh osob, kterým je určena; podle těchto pravidel poskytovatel postupuje
b) Poskytovatel při uzavírání smlouvy o poskytování sociální služby postupuje tak,
28
Zásadní
ano
ne
aby osoba rozuměla obsahu a účelu smlouvy
c) Poskytovatel sjednává s osobou rozsah a průběh poskytování sociální služby
s ohledem na osobní cíl závislý na možnostech, schopnostech a přání osoby
ne
5. Individuální plánování průběhu sociální služby
Kritérium
a) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla podle druhu a poslání
sociální služby, kterými se řídí plánování a způsob přehodnocování procesu
poskytování služby; podle těchto pravidel poskytovatel postupuje
b) Poskytovatel plánuje společně s osobou průběh poskytování sociální služby
s ohledem na osobní cíle a možnosti osoby
c) Poskytovatel společně s osobou průběžně hodnotí, zda jsou naplňovány její
osobní cíle
d) Poskytovatel má pro postup podle písmene b) a c) pro každou osobu určeného
zaměstnance
e) Poskytovatel vytváří a uplatňuje systém získávání a předávání potřebných
informací mezi zaměstnanci o průběhu poskytování sociální služby jednotlivým
osobám
Zásadní
ano
ano
ano
ano
ne
Plnění kritérií uvedených v písmenech d) a e) se nehodnotí u poskytovatele, který je fyzickou
osobou a nemá zaměstnance.
6. Dokumentace o poskytování sociální služby
Kritérium
Zásadní
a) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro zpracování, vedení a
evidenci dokumentace o osobách, kterým je sociální služba poskytována, včetně
ano
pravidel pro nahlížení do dokumentace; podle těchto pravidel poskytovatel postupuje
b) Poskytovatel vede anonymní evidenci jednotlivých osob v případech, kdy to
ne
vyžaduje charakter sociální služby nebo na žádost osoby
c) Poskytovatel má stanovenu dobu pro uchování dokumentace o osobě po ukončení
ne
poskytování sociální služby
7. Stížnosti na kvalitu nebo způsob poskytování sociální služby
Kritérium
a) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro podávání a vyřizování
stížností osob na kvalitu nebo způsob poskytování sociální služby, a to ve formě
srozumitelné osobám; podle těchto pravidel poskytovatel postupuje
b) Poskytovatel informuje osoby o možnosti podat stížnost, jakou formou stížnost
podat, na koho je možno se obracet, kdo bude stížnost vyřizovat a jakým způsobem
a o možnosti zvolit si zástupce pro podání a vyřizování stížnosti; s těmito postupy
jsou rovněž prokazatelně seznámeni zaměstnanci poskytovatele
c) Poskytovatel stížnosti eviduje a vyřizuje je písemně v přiměřené lhůtě
d) Poskytovatel informuje osoby o možnosti obrátit se v případě nespokojenosti
29
Zásadní
ano
ano
ne
ne
s vyřízením stížnosti na nadřízený orgán poskytovatele nebo na instituci sledující
dodržování lidských práv s podnětem na prošetření postupu při vyřizování stížnosti
8. Návaznost poskytované sociální služby na další dostupné zdroje
Kritérium
a) Poskytovatel nenahrazuje běžně dostupné veřejné služby a vytváří příležitosti, aby
osoba mohla takové služby využívat
b) Poskytovatel zprostředkovává osobě služby jiných fyzických a právnických osob
podle jejích individuálně určených potřeb
c) Poskytovatel podporuje osoby v kontaktech a vztazích s přirozeným sociálním
prostředím; v případě konfliktu osoby v těchto vztazích poskytovatel zachovává
neutrální postoj
Zásadní
ano
ne
ne
9. Personální a organizační zajištění sociální služby
Kritérium
a) Poskytovatel má písemně stanovenu strukturu a počet pracovních míst, pracovní
profily, kvalifikační požadavky a osobnostní předpoklady zaměstnanců uvedených
v § 115 zákona o sociálních službách; organizační struktura a počty zaměstnanců
jsou přiměřené druhu poskytované sociální služby, její kapacitě a počtu a potřebám
osob, kterým je poskytována
b) Poskytovatel má písemně zpracovánu vnitřní organizační strukturu, ve které jsou
stanovena oprávnění a povinnosti jednotlivých zaměstnanců; kritérium není zásadní
c) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro přijímání a zaškolování
nových zaměstnanců a fyzických osob, které nejsou v pracovně právním vztahu
s poskytovatelem; podle těchto pravidel poskytovatel postupuje
d) Poskytovatel, pro kterého vykonávají činnost fyzické osoby, které nejsou
s poskytovatelem v pracovně právním vztahu, má písemně zpracována vnitřní
pravidla pro působení těchto osob při poskytování sociální služby; podle těchto
pravidel poskytovatel postupuje
Zásadní
ano
ne
ne
ne
Plnění kritérií uvedených v písmenech a) až d) se nehodnotí u poskytovatele, který je fyzickou
osobou a nemá zaměstnance.
10. Profesní rozvoj zaměstnanců
Kritérium
a) Poskytovatel má písemně zpracován postup pro pravidelné hodnocení
zaměstnanců, který obsahuje zejména stanovení, vývoj a naplňování osobních
profesních cílů a potřeby další odborné kvalifikace
b) Poskytovatel má písemně zpracován program dalšího vzdělávání zaměstnanců;
podle tohoto programu poskytovatel postupuje
c) Poskytovatel má písemně zpracován systém výměny informací mezi zaměstnanci
o poskytované sociální službě; podle tohoto systému poskytovatel postupuje
d) Poskytovatel má písemně zpracován systém finančního a morálního oceňování
zaměstnanců; podle tohoto systému poskytovatel postupuje, kritérium není zásadní
30
Zásadní
ne
ne
ne
ne
e) Poskytovatel zajišťuje pro zaměstnance, kteří vykonávají přímou práci s osobami,
kterým je poskytována sociální služba, podporu nezávislého kvalifikovaného
ne
odborníka
Plnění kritérií uvedených v písmenech c) a d) se nehodnotí u poskytovatele, který je fyzickou
osobou a nemá zaměstnance; kritéria uvedená v písmenech a) a b) se na tohoto poskytovatele
vztahují přiměřeně.
11. Místní a časová dostupnost poskytované sociální služby
Kritérium
Poskytovatel určuje místo a dobu poskytování sociální služby podle druhu sociální
služby, okruhu osob, kterým je poskytována, a podle jejich potřeb
Zásadní
ne
12. Informovanost o poskytované sociální službě
Kritérium
Zásadní
Poskytovatel má zpracován soubor informací o poskytované sociální službě, a to ve
ne
formě srozumitelné okruhu osob, kterým je služba určena
13. Prostředí a podmínky
Kritérium
a) Poskytovatel zajišťuje materiální, technické a hygienické podmínky přiměřené
druhu poskytované sociální služby a její kapacitě, okruhu osob a individuálně
určeným potřebám osob
b) Poskytovatel poskytuje pobytové nebo ambulantní sociální služby v takovém
prostředí, které je důstojné a odpovídá okruhu osob a jejich individuálně určeným
potřebám
Zásadní
ne
ne
Plnění kritéria uvedeného v písmenu b) se nehodnotí u poskytovatele, který neposkytuje
sociální služby v zařízení sociálních služeb.
14. Nouzové a havarijní situace
Kritérium
a) Poskytovatel má písemně definovány nouzové a havarijní situace, které mohou
nastat v souvislosti s poskytováním sociální služby, a postup při jejich řešení
b) Poskytovatel prokazatelně seznámí zaměstnance a osoby, kterým poskytuje
sociální službu, s postupem při nouzových a havarijních situacích a vytváří
podmínky, aby zaměstnanci a osoby byli schopni stanovené postupy použít
c) Poskytovatel vede dokumentaci o průběhu a řešení nouzových a havarijních
situací
31
Zásadní
ne
ne
ne
Plnění kritéria uvedeného v písmenu b) se nehodnotí u poskytovatele, který je fyzickou
osobou a nemá zaměstnance.
15. Zvyšování kvality sociální služby
Kritérium
a) Poskytovatel průběžně kontroluje a hodnotí, zda je způsob poskytování sociální
služby v souladu s definovaným posláním, cíly a zásadami sociální služby a
osobními cíly jednotlivých osob
b) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro zjišťování spokojenosti
osob se způsobem poskytování sociální služby; podle těchto pravidel poskytovatel
postupuje
c) Poskytovatel zapojuje do hodnocení poskytované sociální služby také
zaměstnance a další zainteresované fyzické a právnické osoby
d) Poskytovatel využívá stížností na kvalitu nebo způsob poskytování sociální
služby jako podnět pro rozvoj a zvyšování kvality sociální služby
Zásadní
ne
ne
ne
ne
3.7 Zmapování snah o vytváření regionálních modelů péče o duševně
nemocné (1995 – 2010)
V roce 1994 vypracovala nizozemská asociace péče o duševní zdraví (NVAGG),
zastřešující poskytovatele péče o duševně nemocné (nyní GGZ Nederland), pro nizozemské
Ministerstvo zahraničí program Proměna péče o duševně nemocné v České republice, jenž byl
výrazem vůle nizozemské vlády - a celé nizozemské společnosti – pomoci České republice,
jako jednomu z post-socialistických států, při vytváření občanské společnosti.
Součástí programu byl v letech 1995 - 1997 projekt regionální komunitní péče (tzv.
projekt Matra I), jenž ve třech regionech – Mladá Boleslav, Praha 11, Pardubice vybraných na základě konkurzu z 24 přihlášených, vytvořil síť propojených služeb
poskytujících pomoc duševně nemocným. Projekt metodicky vedlo Centrum pro rozvoj péče
o duševní zdraví (dále jen CRPDZ) a odborníci z NVAGG. Po skončení projektu pracovaly
regionální týmy již samostatně a nezávisle, s finanční podporou dotací ze státního rozpočtu
ČR. Týmy prokázaly svou životaschopnost, účinnost pomoci a staly se i konzultačními
pracovišti pro další vznikající poskytovatele komunitní péče.
Podstatou projektu bylo zmapování stávajících služeb v regionu, vytvoření dalších, do
té doby neexistujících služeb a propojování ambulantní, stacionární, lůžkové a resocializační
péče pomocí systematické práce multiprofesních týmů. Týmy byly schopny koordinovat plán
a rozsah svojí péče s místní správou a zapojovat do spolupráce další subjekty v obci. Na všech
třech místech vznikla nová občanská sdružení, která převzala odpovědnost za pokračování
projektů i do budoucna, včetně odpovědnosti za další financování (občanské sdružení Péče o
duševní zdraví - region Pardubice, občanské sdružení ESET HELP v Praze 11; služby
vybudované projektem v Mladé Boleslavi převzal Fokus Mladá Boleslav). Vznik těchto
sdružení přinesl s sebou i rozvoj nových mimonemocničních služeb. Šlo buď o služby terénní
(asistenční služba, přechodné zaměstnávání) nebo volnočasové aktivity. Zde projekt ověřil
efektivní součinnost zdravotní a sociální péče. Klientelu tvořili z větší části dlouhodobě
duševně nemocní různých věkových skupin. U některých mimonemocničních služeb se u této
32
klientely podařilo v jednoročním sledování zaznamenat
psychiatrické hospitalizace.
výraznou redukci potřeby
Po skončení prvního projektu a jeho vyhodnocení jako úspěšného počinu byl schválen
druhý, následný projekt „Humanizace psychiatrických léčeben v ČR“ (MATRA II), který
měl začátek v září roku 1999. Předcházela mu obdobná výběrová procedura jako u projektu
předchozího. Byly vybrány PL Bílá Voda, PL Jihlava, PL Brno Černovice a PL Lnáře.
Projekt přímo navázal na půlroční pilotní projekt "Propojováni lůžkové a mimolůžkové
péče", který probíhal v roce 1998. Pilotního projektu se účastnily čtyři psychiatrické léčebny:
v Bílé Vodě, Opavě, Jihlavě a Havlíčkově Brodě. Výstupem pilotního projektu bylo
vypracování podrobného plánu rozvoje regionální komunitní péče z iniciativy léčebny.
Projekt „Humanizace psychiatrických léčeben v ČR“ probíhal od září 1999 do srpna
2001 ve čtyřech psychiatrických léčebnách v ČR (PL Bílá Voda, PL Brno, PL Jihlava, PL
Lnáře). Finančně byl projekt podpořen nizozemským Ministerstvem zahraničí, metodicky byl
veden GGZ Nederland a z české strany Centrem pro rozvoj péče o duševní zdraví.
Vyhodnocení provedl nizozemský Trimbos institut.
V PL Bílá Voda vzniklo v rámci léčebny centrum denních aktivit s aktivizačním
programem, zdravotní sestry začaly vytvářet ošetřovatelské a rehabilitační plány a přijaly roli
klíčových pracovníků pro hospitalizované. Ve spádové oblasti okresu Jeseník se vytvořila
čtyři relativně samostatná centra návazné mimonemocniční péče (dům na půl cesty, chráněné
byty, klub volnočasových aktivit, sociálně rehabilitační centrum, resocializační prodejna).
Mimonemocniční služby navázaly na existující organizace v okrese (Diakonie, o.s.Zahrada
2000) nebo se vytvořily organizace nové (o.s.EGO SUM, o.s.ESTER).
Ve spádové oblasti PL Brno-Černovice vzniklo nové resocializační středisko (dvě
chráněné dílny, sociální centrum s klubem, návštěvní služba v domácnostech, kulturní
programy) organizované nově vzniklým občanským sdružením Práh. Návazné služby úzce
spolupracují s léčebnou, kde jsou pacienti před propuštěním do resocializačních služeb
předem připravováni.
V PL Jihlava byl nově založen denní stacionář, zvětšilo se množství denních aktivit
v léčebně, vzniklo bydlení na půl cesty, část uzavřených oddělení se transformovala
v oddělení otevřená, zaváděly se rehabilitační plány a týmová práce. Nově vzniklé občanské
sdružení VOR organizovalo návazné mimonemocniční služby (asistenční služba,
socioterapeutické rehabilitační středisko v centru města, zájezdy).
V okolí PL Lnáře projekt podpořil vznik dvou center denních aktivit a asistenční
služby, jejichž nositelem je nově vzniklé občanské sdružení POLIDON. Personál léčebny
připravuje pacienty ke vstupu do návazných služeb.
Vyhodnocení projektu provedly nezávisle GGZ Nederland, Trimbos institut
v Utrechtu a CRPDZ. Výsledky posloužily jako výchozí materiál při tvorbě Koncepce oboru
psychiatrie, jež zahrnuje péči zdravotní i sociální a jež byla připomínkována i resortem
sociálních věcí.
Iniciátory vzniku těchto projektů na místní úrovni byli hlavně poskytovatelé
mimonemocniční péče, a této sféry se také týkala převaha změn, i když v Mladé Boleslavi
došlo vlivem projektu k určitým pokusům o reorganizaci v léčebně. Výjimkou byl pardubický
model, kde iniciativa vznikla od pracovníků denního stacionáře psychiatrického lůžkového
oddělení nemocnice. Tento model také nejlépe provázal nemocniční a stacionární služby se
vznikajícími službami mimo nemocnici. Byl to pro nás signál, že regionální model péče, který
by s sebou nesl i změny v lůžkovém sektoru a byl s nimi dobře provázán, by mohl vycházet
z iniciativy lůžkového zařízení.
33
V roce 2005 CRPDZ vytvořilo v rámci projektu „Veřejné zdraví – Lidská práva a péče
o duševní zdraví v České republice“ (OSF) závěrečné zprávy popisující současný stav péče o
duševní zdraví, možnosti žádoucích změn a kroky k jejich realizaci. Jedním z kroků byly tři
varianty změn psychiatrických léčeben.
Další aktivitou je destigmatizační projekt „Změna“ (2004), v rámci něhož byly
zmíněné závěrečné zprávy podstoupeny hodnocení našich i zahraničních předních psychiatrů
a členům Komise pro implementaci koncepce oboru psychiatrie při Ministerstvu zdravotnictví
ČR. Jedním z doporučení bylo rozpracovat podrobně jednu z variant změn, doplnit o analýzu
zahraničních zkušeností s transformací, ekonomickou analýzu a iniciovat širší diskusi.
Doporučená modelová změna v oblasti péče o duševně nemocné byla následně
rozpracována v regionu města Prahy realizací projektu „Vzdělávání odborníků, státní
správy a samosprávy v oblasti transformace institucionální péče o duševně nemocné v
regionu hlavního města Praha (2006 - 2007)“. Na území Prahy byly služby pro duševně
nemocné již mapovány a navrhovány změny v předchozích průzkumech a návrzích
(Koncepce psychiatrické péče v Praze, 2003). V tomto projektu byly zjišťovány potřeby
odborníků a uživatelů psychiatrické péče v kvalitě a kvantitě služeb pro duševně nemocné.
Cílovou klientelou byly osoby s duševními poruchami (MKN F0 - F99), které byly v roce
2005 v péči psychiatrické ambulantní péče v Praze nebo dlouhodobě hospitalizovány. Šetření
se účastnilo 109 uživatelů a odborníků formou focus group, následného dotazníkového šetření
102 odborníků z Prahy. Výsledky ukazují na potřebu navýšení kapacity ambulantní
psychiatrie, případového vedení, komunitní rezidenční péče, krizových služeb,
psychoterapeutických a rehabilitačních programů. Z výsledků rovněž vyplývá potřebnost
restrukturalizace a přesun kapacit v rámci lůžkového fondu. Kvalitativní analýza výsledků
focus group dospěla k důrazu na propojenost všech segmentů péče, k potřebě orientovat
služby co nejvíce do přirozeného prostředí pacientů, ke zdůraznění ambulantní psychiatrické
péče a významu terapeutického vztahu.
V letech 2008 - 2009 realizovalo Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví projekt
„Pilotní model péče o duševně nemocné v Karlovarském kraji“ v rámci dvouleté smlouvy
mezi Světovou zdravotnickou organizací a Ministerstvem zdravotnictví ČR na období 2008 2009. Projekt shrnul a zpřehlednil situaci v oblasti psychiatrické péče v mezinárodním,
celonárodním a regionálním kontextu a analýzou situace došel k zadání pro tvorbu modelu
přeměny péče v karlovarském regionu. Na něj navazuje v současné době realizovaný projekt
„Rozvoj péče o osoby s duševním onemocněním na území Karlovarského kraje“.
Více informací na www.rpkk.cz
3.8 Cesty ke změně struktury psychiatrické péče v České republice
Popis stavu psychiatrické péče v ČR a možné scénáře změn ve smyslu Koncepce oboru
psychiatrie je podrobněji popsán v publikaci Politika péče o duševní zdraví v ČR – Cesty k její
realizaci (CRPDZ 2005).
Koncepce klade úkol, při celkovém mírném úbytku počtu lůžek zhruba o polovinu, umenšit
jejich počet v psychiatrických léčebnách, ponechat v léčebnách pouze péči o dlouhodobé pacienty a
navýšit akutní péči v psychiatrických odděleních nemocnic. Současně zvýšit kapacitu řady dalších
služeb: psychiatrických ambulancí, denních stacionářů, krizových služeb, chráněných bydlení nebo
rehabilitačních programů. Tato změna přinese jednak přesun těžiště léčby a rehabilitace pacientů
směrem k jejich přirozenému prostředí, větší integraci psychiatrie do ostatních medicínských oborů,
ale také nároky na přizpůsobení zdravotnického personálu (jeho přeškolení a přesun do nově
34
vzniklých kapacit). Změny v síti budou snáze realizovatelné při motivaci personálu a managementu
ve všech segmentech služeb.
Teoreticky jsou v současnosti rozpracovávány tři možné varianty při změně sítě:

První varianta počítá se zachováním stávajících prostorových a personálních kapacit
psychiatrických léčeben s tím, že v nich dojde k úbytku počtu pacientů. Zlepší se „komfort“
pacientů v léčebnách (intenzivnější péče personálu, zlepšení péče s ohledem na normy
hygienické či v oblasti práv pacientů). Je však potřeba najít mechanismus, jak zvyšovat
platby léčebnám výměnou za zvýšení tohoto „komfortu“. Výhodou tohoto řešení je
bezpochyby i skutečnost, že by nedocházelo k dramatickým změnám, které by se dotkly
personálu. Nevýhodou je však větší finanční náročnost (zachování plateb v léčebnách a
zvýšení finančních zdrojů pro ostatní služby).

V druhé variantě se uvažuje o zachování jen některých oddělení v psychiatrických
léčebnách. Podmínkou je vyřešení tzv. fixních nákladů uvolněných oddělení. Aby se platby
za lůžka v uvolněných odděleních „neztratily“ z psychiatrické péče, bylo by potřeba najít
mechanismus převádějící úhrady za ně na úhradu např. rezidenčních komunitních služeb
nebo oddělení akutní lůžkové péče v nemocnicích. Výhodou této varianty by byla celkově
menší finanční náročnost. Nevýhodou zachování stávajícího stavu ve zbylých odděleních
léčeben a nutnost řešení změn pracovních kariér části personálu.

Třetí varianta znamená zachování jen některých psychiatrických léčeben. Uzavření
psychiatrické léčebny je však možné jen z rozhodnutí vlastníka, kterým je buď stát, nebo
kraj. Podmínky realizace jsou podobné jako u předchozí varianty, odpadá však problém
řešení fixních nákladů uvolněných oddělení léčeben. Tato varianta by kladla největší nároky
na převod pacientů do jiných služeb, stejně tak i na řešení pracovních kariér personálu
uvolněných léčeben.
Literatura:
Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví: Politika péče o duševní zdraví v České republice – Cesty k její realizaci. Praha,
2004
3.9 Hodnocení koncepčních materiálů jako východisko pro další výzkumnou
práci
Koncepce oboru psychiatrie mapuje dosavadní síť psychiatrických služeb a definuje její
jednotlivé složky. V závěru pak stručně a obecně vytyčuje návrhy pro zlepšení dosavadní
organizace odborných služeb. Politika péče o duševní zdraví v ČR – Cesty k její realizaci (CRPDZ)
popisuje současný stav péče o duševní zdraví, možnosti žádoucích změn a kroky k jejich realizaci.
Jedním z kroků jsou tři varianty změn psychiatrických léčeben.
Závěrečné zprávy obou koncepčních materiálů byly postoupeny k hodnocení českým i
zahraničním předním psychiatrům a členům Komise pro implementaci koncepce oboru psychiatrie
při Ministerstvu zdravotnictví ČR. Z odborného hodnocení vyplynulo, že předložené koncepční
materiály znamenají posun směrem k implementaci transformace péče o duševní zdraví, která je
v ČR nezbytná a je v souladu s celoevropským úsilím vyjádřeným v zásadních dokumentech, které
vzešly z ministerské konference v Helsinkách v lednu 2005. Za slabinou obou materiálů byla
označena nedostatečná identifikace a definice indikátorů kvality psychiatrické péče, jejich
harmonizace s projekty Světové zdravotnické organizace a Evropské komise.
35
Naopak přednost dokumentu Politika péče o duševní zdraví v ČR spatřovali hodnotitelé ve
formulování základních principů uplatňovaných při vytváření politiky péče a charakteristiky
potřebné péče a služeb, tedy vypracování prvních předpokladů k definování cílového stavu.
Nejcennější je k diskusi předložený návrh změny, který je konkrétní, je vyčíslen a popisuje potřebný
rozvoj sítě služeb. Nabízí tři varianty při změně sítě: 1. rozdělení péče v psychiatrických léčebnách,
2. zachování jen některých oddělení léčeben a 3. zachování jen některých psychiatrických léčeben.
Tyto tři varianty změn jsou, podle hodnotitelů, předpokládaným úhelným kamenem diskusí o
dalším postupu změny v organizaci péče o duševně nemocné v české republice. Na dokument by
měla navázat ekonomická analýza a kvalifikovaná diskuse. Ta by měla zahrnovat i přesah priorit
v péči o duševně nemocné do jiných rezortů, neboť duševní zdraví je prioritou zdravotní péče
s výrazně mezirezortním přesahem.
Literatura:

Höschl, C. Hodnocení koncepčních materiálů Psychiatrické kliniky 1. LF UK a Centra pro rozvoj péče
o duševní zdraví, 2005.
36
4 Situace péče o duševně nemocné v Karlovarském kraji
4.1 Úvod – Demografická a socio-ekonomická situace Karlovarského kraje
Území Karlovarského kraje je nejzápadnějším územím České republiky. Na severu a na západě
sousedí se Spolkovou republikou Německo, na východě s Ústeckým a na jihu s Plzeňským krajem. Vznikl
rozdělením kraje Západočeského na Plzeňský a Karlovarský. Karlovarský kraj je druhý nejmenší v České
republice, jeho rozloha je 3 315 km2 (to je pouze 4,2 % území ČR). K 30. 9. 2007 zde žilo 306 172
obyvatel, což představuje 3,0 % obyvatel České republiky. Přírodní osu kraje tvoří řeka Ohře, která protéká
Chebskou a Sokolovskou pánví od jihozápadu k severovýchodu, v její kotlině jsou lokalizovány
nejdůležitější dopravní tahy kraje.
Hustota osídlení Karlovarského kraje byla k 31. 12. 2006 91,9 obyvatel na km2. Tento údaj je ale
poněkud zkreslený vzhledem k velmi málo osídlenému území Vojenského újezdu Hradiště (bez tohoto
území by hustota osídlení byla 102 obyvatel na km2). Pro Karlovarský kraj je charakteristický nízký stupeň
zalidnění venkova a poměrně vysoký stupeň urbanizace, tedy nadprůměrná koncentrace obyvatel do větších
obcí a měst. Po Praze vykazuje Karlovarský kraj nejvyšší podíl městského obyvatelstva (81 %).
V Karlovarském kraji je celkem 132 obcí, z toho 30 měst. Území kraje tvoří tři okresy: chebský,
karlovarský a sokolovský. Nejrozsáhlejší z okresů je karlovarský (1 628 km2, 49 % rozlohy kraje) s
největším počtem obcí (55, z toho 11 měst) a největším podílem obyvatel v kraji (118 548 osob, 39 % z
celkového počtu obyvatel kraje).
Podobně jako v ostatních regionech ČR je i v Karlovarském kraji vývoj věkové struktury
obyvatelstva v posledních letech ne příliš příznivý. Klesá počet obyvatel v předproduktivním a
produktivním věku, zatímco počet obyvatel v poproduktivním věku vytrvale stoupá. Společně s postupným
snižováním přirozené reprodukce obyvatelstva může tato skutečnost působit do budoucna problém jak z
ekonomického hlediska, tak v oblasti zajišťování zejména sociálních služeb pro jednotlivé věkové skupiny
obyvatel.
Další významnou charakteristikou je národnostní složení obyvatelstva. V tomto ohledu se
Karlovarský kraj se 4,6 % podílu cizinců v počtu obyvatel řadí na druhé místo za Prahu. K 31. 12. 2006 žilo
na území Karlovarského kraje 16 075 cizinců, zejména občanů Vietnamu (přes 8 000), Ukrajiny (téměř
2 000), Ruska (necelých 1 700), Slovenska (1 200). V Karlovarském kraji je také významným faktorem
existence vyloučených komunit národnostních menšin, a to zejména romského etnika.
Z hlediska hospodářství má Karlovarský kraj ve srovnání s ostatními regiony ČR specifické
postavení. Nacházejí se tady bohaté přírodní zdroje minerálních a léčivých vod, díky kterým se v kraji
velkou měrou rozvinulo lázeňství a cestovní ruch. Nejznámější je v tomto ohledu lázeňský trojúhelník
Karlovy Vary – Mariánské Lázně – Františkovy Lázně. Zásoby kaolínu a keramických jílů vedly zase ke
vzniku řady výroben porcelánu. Mezi další významné zdroje surovin patří naleziště hnědého uhlí na
Sokolovsku, kde se nachází několik významných průmyslových podniků.
Dalším faktorem ovlivňujícím poskytování sociální i zdravotní péče o duševně nemocné, je situace na
trhu práce a míra nezaměstnanosti. V prosinci roku 2009 činila míra nezaměstnanosti v Karlovarském kraji
11,1 v ČR 9,2 %. Nejnižší nezaměstnanost v rámci kraje byla v chebském okresu, nejvyšší v sokolovském
okresu. Tato situace je zapříčiněna hlavně jednostranným zaměřením na těžební a energetický průmysl v
minulých letech. Nezaměstnanost úzce souvisí se vzdělanostní a kvalifikační strukturou obyvatelstva, která
není v Karlovarském kraji příliš příznivá. Podíl vysokoškolsky vzdělaných obyvatel se zde pohybuje
hluboko pod celorepublikovým průměrem. Vývoj na trhu práce v Karlovarském kraji je dále ovlivněn
zejména nízkou mobilitou pracovní síly, nedostatkem dopravních spojů, vysokým podílem občanů s
nedokončeným nebo základním vzděláním, rozdíly mezi nabídkou vzdělávací soustavy a poptávkou na trhu
práce. Od roku 1991 došlo v oblasti vzdělání obyvatelstva k posunu ve směru vyššího podílu středoškolsky
a vysokoškolsky vzdělaných. V Chebu byla zřízena pobočka ZČU v Plzni, konzultační středisko pražské
Zemědělské univerzity. V Mariánských lázních bylo zřízeno studijní středisko 1. lékařské fakulty UK.
37
V Karlových Varech byla v roce 2000 zřízena první soukromá Vysoká škola, v.o.s.). Nezaměstnanost,
nedostatek finančních prostředků, nedostatečný počet bytů a jejich relativně vysoká cena mají za následek
větší množství sociálně slabých obyvatel a osob bez přístřeší. Problémem regionu je také pokračující
migrace zvláště mladého a vzdělaného obyvatelstva do metropolitních regionů České republiky, především
do Prahy.
Osoby s duševním onemocněním v Karlovarském kraji
Dle ÚZIS bylo v roce 2007 v Karlovarském kraji ošetřováno v psychiatrických ambulancích
8397 pacientů s duševní poruchou, současně bylo dlouhodobě hospitalizováno (déle než 1 rok)
v Psychiatrické léčebně Dobřany 113 těchto pacientů s bydlištěm v Karlovarském kraji (Příloha 5). Lze tedy
na základě údajů z roku 2007 konstatovat, že v kraji existuje zhruba 8500 osob s duševní poruchou, které
jsou zdravotně ošetřováni. To představuje necelá 3 % obyvatel a kontrastuje se zjištěnými 7 - 8 % těchto lidí
v Praze1. Kromě osob léčených se vyskytují ještě další osoby s duševním onemocněním, které nejsou
léčeny a které představují tzv. skrytou psychiatrickou nemocnost. Na základě předchozích šetření autorů a
dalších odborných sdělení2 představuje tato skupina zhruba stejný díl, jako je počet osob léčených, avšak
Karlovarském kraji vzhledem nižšímu podílu léčených osob by bylo možné předpokládat tento počet vyšší.
Celkově lze odhadnout, že se počet osob s duševním onemocněním v Karlovarském kraji pohybuje mezi 17
000 a 45 000.
4.2. Popis systému financování
Největší problém ve financování péče o duševně nemocné v Karlovarském kraji jsou (stejně jako
v celé České republice) celkově podfinancované zdroje na služby (psychiatrie tvoří zhruba 3,6 %
z celkových výdajů na zdravotnictví). Je to jeden z důvodů pro obtížné prosazování žádoucího rozvoje a
změn psychiatrických služeb. Nekompletní údaje a záznamy o efektivitě použitých financí jsou dalším
velkým problémem. Jen velmi málo výzkumných projektů zmapovalo efektivnost nákladů jednotlivých typů
služeb, tj. náklady srovnané se ziskem a přidanou hodnotou.
Pro psychiatrické služby existuje několik stabilních finančních zdrojů. Především jde o Fond
zdravotního pojištění, který hradí zdravotní služby. Dalším zdrojem jsou dotace MPSV ČR a MZ ČR pro
nestátní neziskové organizace (NNO). Z těchto zdrojů jsou částečně hrazeny náklady NNO, které poskytují
zejména sociální služby. Dotace MZČR pro zdravotnická zařízení hradí zejména investiční dotace pro
nemocnice v působnosti státu, případně kraje či obce.
Dotace měst a obcí pro nestátní neziskové organizace lze využít na částečné krytí nákladů.
Investiční dotace pro ÚSP kryjí dotace Ministerstva práce a sociálních věcí a dotace na lůžko v ÚSP.
Zdrojem financí jsou také přímé úhrady od příjemců služeb/pacientů, které jsou praktikovány
zejména u privátních zařízení.. Tento zdroj příjmů je ale v regionu minimální.
Města a obce vypisují grantové programy pro sociální a zdravotní služby na jejich území. O granty
jednotlivých měst a obcí mohou většinou požádat NNO, privátní i obecní zařízení. Výše grantů je poměrně
malá. Stejně jako ostatní granty například od nadací, sponzorů, zahraničních dárců atd..
1
www.cmhcd.cz/soubory/1284382637.pdf
Csémy, L. Poznatky o výskytu duševních poruch v České republice. Sborník příspěvků XXIX.
Konference sociální psychiatrie. Místo sociální psychiatrie v moderní psychiatrické péči [CD-ROM].
Praha: Sekce sociální psychiatrie PS ČLS JEP, 2006. [cit. 2008-02-09]. Adresář: \files\7_02.pdf.
2
38
4.3. Stav psychiatrických služeb
ZAŘÍZENÍ V RESORTU ZDRAVOTNICTVÍ
Stav služeb pro duševně nemocné v rámci resortu zdravotnictví byl zjišťován z veřejně dostupných
informačních zdrojů: ÚZIS, webové stránky, a údaje byly doplněny na základě informací získaných
rozhovory se zdravotníky pracujícími v péči o duševně nemocné v kraji.
Ambulantní psychiatrická péče
V Karlovarském kraji působí 15 ambulantních psychiatrů jako samostatná zdravotnická zařízení. Na
jednu psychiatrickou ambulanci tak připadá asi 500 - 600 pacientů ročně. Spektrum diagnóz postihuje celou
šíři psychiatrické nomenklatury, tj. demence, závislosti, psychózy, neurotické poruchy, adaptační reakce,
poruchy osobnosti a další. Poskytována je jak akutní pomoc, tak je zabezpečována komplexní psychiatrická
péče (klinické vyšetření, diferenciálně diagnostické postupy, návrh terapie, psychofarmakoterapie,
psychoterapie), rovněž základní sociální péče (pracovní neschopnosti, důchody). Dále je poskytována
konsiliární činnost pro praktické lékaře a ambulantní specialisty somatických oborů, v některých lokalitách i
pro lůžková zařízení.
Návaznost na lůžkovou péči je (i přes velmi dobrou spolupráci s léčebnou) problémová pro nízkou
kapacitu a velkou vzdálenost (PL Dobřany leží cca 80 km od krajského města Karlovy Vary). Návaznost na
stacionární péči je většinou limitována malou kapacitou a malou dostupností těchto zařízení, zásadně je
postrádána větší nabídka skupinové a individuální psychoterapie pro pacienty z okruhu schizofrenních,
neurotických a depresivních poruch, a rovněž s poruchami osobnosti. Pro celý kraj je k dispozici 14
klinických psychologů.
Pro skupinu uživatelů závislých na návykových látkách existuje v kraji jedna protialkoholní a
protitoxikomanická poradna spolu s Centrem substituční terapie.
Lůžková psychiatrická péče
V Karlovarském kraji je jedno lůžkové oddělení v soukromé nemocnici v Ostrově, kde je
k dispozici celkem 40 lůžek. Z toho je 25 akutních a 15 je na psychoterapeutickém oddělení. Neexistuje ani
jedno specializované lůžko.
Lůžka následné i akutní péče jsou v počtu 200 - 300 tradičně k dispozici v Psychiatrické léčebně
Dobřany.
Denní stacionáře s psychiatricko-psychoterapeutickou péčí
V Karlovarském regionu existují dva denní stacionáře s celkem 17 místy. Organizační uspořádání
stacionářů je odlišné: jedno je samostatné zdravotnické zařízení (7 míst), to ale dle dostupných informací již
po dobu minimálně dvou let nepřijímá pacienty. Druhý stacionář (10 míst) je součástí zdravotnického
zařízení a je přímo integrováno s lůžkovou péčí na psychiatrickém oddělení. Nevýhodou je jeho vzdálenost
a dopravní dostupnost. Celková kapacita denních stacionářů v regionu představuje 17 míst.
Komunitní psychiatrické sestry
V Karlovarském kraji není evidována činnost terénních psychiatrických sester.
39
ZAŘÍZENÍ V RESORTU SOCIÁLNÍCH SLUŽEB
Dotazníkové šetření v rámci projektu
Jelikož z dostupných veřejných zdrojů nebylo možné zcela přesně zjistit využití existujících sociálních
služeb v Karlovarském kraji pro osoby s duševním onemocněním, provedli jsme na toto téma vlastní
dotazníkové šetření. Připravili jsme stručný dotazník, který zjišťoval cílovou skupinu klientů daného
zařízení, počet ošetřovaných klientů za rok, počty klientů trpících mentální retardací, demencí, psychózou,
závislostí či jinou duševní poruchou a podíl klientů s kombinací duševních poruch a dalších postižení (viz
Příloha 1). V průběhu května 2010 bylo dotazníkem osloveno 71 ředitelů či vedoucích sociálních služeb
v Karlovarském kraji, které byly na základě registrace sociálních služeb vytipovány jako potencionální
poskytovatelé služeb pro osoby s duševním onemocněním nebo závislostí. Část služeb, u které jsme se
domnívali, že jsou vysoce pravděpodobní poskytovatelé služeb pro duševně nemocné, byla, pokud jsme
neobdrželi zodpovězený dotazník, kontaktována ještě telefonicky. Do poloviny července jsme zpět obdrželi
58 vyplněných dotazníků. Při zpracování dat z dotazníků jsme rozdělili soubor na služby, které obvykle
v jiných regionech specificky poskytují služby pro osoby s duševním onemocněním či závislostí
(svépomocné a aktivizační programy, poradenství, případové vedení, ústavní rezidenční služby, pracovní
rehabilitace, rezidenční komunitní služby, krizové služby/linky důvěry, protidrogové služby – definice viz
Příloha 2) a na služby jiné. Pro jednotlivé druhy poruch jsme v těchto kategoriích služeb spočítali počet
klientů, které je využije v průběhu jednoho roku. Výsledky shrnuje tabulka č. 2.
Tabulka č. 2: Počty zařízení a počty klientů dle typů poruchy využívající jednotlivé sociální služby
v průběhu jednoho roku
Ostatní
duševní
poruchy
Počet
Počet
Počet
Počet
Počet
Počet
Počet
Počet
Počet
Počet
zařízení klientů zařízení klientů zařízení klientů zařízení klientů zařízení klientů
svépomocné a
aktivizační
progr.
poradenství
případové
vedení
ústavní
rezidenční
služby
pracovní
rehabilitace
rezidenční
komunitní
služby
krizové služby
kontaktní
a
terénní
protidrog.služby
jiné
(nespecifické s
účastí DN)
Mentální
retardace
Demence
Psychóza
3
149
1
30
1
8
0
2
123
1
121
1
5
4
1
1
1
11
3
37
2
2
1
2
1
1
18
724
18
596
19
282
11
65
6
101
2
72
1
15
2
6
1
4
0
0
2
21
0
0
1
4
1
1
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
1
79
2
500
4
227
3
153
4
35
4
110
4
78
Závislost
0
Z tabulky vyplývá, že některé svépomocné a aktivizační programy, specializované poradenství,
pracovní rehabilitace a velmi částečně případové vedení existují pro klienty s mentální retardací a
organickými duševními poruchami (demencí). Všechny typy poruch pokrývají pouze ústavní rezidenční
40
služby. Rezidenční komunitní služby existují v malé míře pouze pro skupinu mentálních retardací. Krizové
služby3 zabezpečuje pouze jedno zařízení a ošetřuje pouze ostatní kategorie duševních poruch (poruchy
přizpůsobení, úzkostné a afektivní poruchy). Vyskytují se pouze 2 zařízení4 poskytující kontaktní a terénní
protidrogové služby pro závislé. Ostatní využití těchto služeb v jednotlivých skupinách poruch je pouze
zlomkovité a pravděpodobně spíše náhodné. Řada osob s duševním onemocněním či závislostí se vyskytuje
v jiných nespecializovaných sociálních službách či službách určených pro jiné cílové skupiny (Armáda
spásy, Svaz tělesně postižených, Kontakt bB, Přední hlídka Royal Rangers v ČR ad.).
Souhrnem lze konstatovat, že téměř neexistují svépomocné a aktivizační programy, případové
vedení, pracovní rehabilitace a specializované poradenství pro osoby s psychózou, závislostí a ostatními
duševními poruchami. Kromě menšího využití pro osoby s mentální retardací nejsou rozvinuty rezidenční
komunitní služby pro všechny okruhy poruch. Vyjma malého využití pro osoby s ostatními duševními
poruchami prakticky neexistují krizové služby.
ZAŘÍZENÍ V RESORTU ŠKOLSTVÍ
Existují tři pedagogicko–psychologické poradny (Karlovy Vary, Cheb, Sokolov).
SVÉPOMOCNÉ AKTIVITY
Aktuálně v Karlovarském kraji funguje aktivita rodinných příslušníků: občanské sdružení Paprsek.
Svépomocná aktivita samotných pacientů není evidována.
Srovnání služeb pro duševně nemocné s normativem
K tomu, abychom si mohli učinit jasnější obraz nejen o výskytu, ale i o množství služeb
v Karlovarském kraji, porovnali jsme jejich kvantitativní zastoupení s doporučovaným množstvím služeb v
Koncepci oboru psychiatrie (1. revize 2008), kterou vypracovala Psychiatrická společnost ČLS JEP5 Toto
porovnání ukazuje tabulka č. 3.
3
V Karlovarském kraji není krizové centrum. Existuje zde linka důvěry (18.00 - 6.00 následujícího dne) a krizová
služba klinického psychologa (18.00 - 6.00 následujícího dne). Oboje je provozováno nestátním neziskovým sdružením Res Vitae
a financováno MPSV, grantem města Karlovy Vary a Ostrov a dotací kraje.
4
Jako zařízení specializované ambulantní péče pro drogově závislé a jejich rodiny funguje v kraji o.s. KOTEC (Kcentra, terénní programy) a o.s. Světlo Kadaň.
5
http://www.psychiatrie.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=33:koncepce-oborupsychiatrie&catid=13&Itemid=40
41
Tabulka č. 3: – Karlovarský kraj (referenční dokument Koncepce oboru psychiatrie – 1. revize 2008)
služba
lůžka psychiat. celkem
lůžka psych. akutní
lůžka psych. následná
z toho
lůžka gerontopsych.
lůžka adiktologická
lůžka děts.+dorost. psy
Ambulance
ambulance psychiatrická
amb. gerontopsychiatrická
amb. adiktologická
amb. dětská
amb. poruch příjmu..potravy
amb. sexuologická
psychoterapeutická ambulance
amb. klinické psychologie
intermediární péče
denní stacionář psych.
denní stacionář AT
krizové centrum dosp.
komunitní sestra
adiktolog-case manag.
Chráněné a rehabilit. dílny
Přechodné a podporované zaměstnání
Komunitní a chráněné bydlení
Domy a byty na půl cesty
Podporované bydlení
Centrum denních aktivit
Případové vedení
koncepce – lůžka,
l.m., místa, os. na
100 tis. obyv
Lůžka
100
40
60
přepočet
koncepce na
region = kr KK
Region realita
307
123
184
40
40
0
20
25
6-8
l.m.
9
0,5
1,5
1,5
0,25
0,75
2
15
Místa/lůžka
18 míst
18 míst
2 lůžka
3 prac.
3 prac.
25 míst
25 míst
20 míst
10 míst
2 soc. prac.
50 míst
1 soc. prac.
61
77
18-25
0
0
0
27,6
1,5
4,6
4,6
0,8
2,3
6,1
46
15
0
1
3
0
0
0
14
55 míst
55 míst
6 lůžek
9 prac.
9 prac.
77 míst
77 míst
61 míst
31 míst
6
154
3 soc.prac.
10 míst
0
0
0
0
19*
0
5*
0
0
38*
0
Zdroj: Ústav zdravotnických informací a statistiky 2007, 2008, vlastní šetření v rámci projektu
Komentář:
* nejedná se o specializované služby pro duševně nemocné
Poznámka: Do normativu Koncepce oboru psychiatrie nejsou zahrnuty služby pro diagnostickou skupinu mentální retardace.
Tabulka potvrzuje, že ve sféře zdravotnictví buď služby nejsou rozvinuty vůbec (následná lůžková
psychiatrické péče, některé specializované ambulance, denní stacionář AT, krizové centrum s nepřetržitým
provozem, komunitní psychiatrické sestry) nebo je jejich kapacita nedostatečná. Pro služby z resortu
sociálních služeb vyplývá obdobný závěr: chybění určitých typů služeb nebo služby sice existují, avšak
nejsou specificky zaměřené pro skupinu duševně nemocných.
42
4.4 STEP a SWOT analýza péče o duševní zdraví v Karlovarském kraji
Pro lepší porozumění situaci v poskytování služeb pro osoby s duševním onemocněním v Karlovarském kraji
se zohledněním širších souvislostí, a to zejména faktorů ekonomických, politicko-právních, sociálně kulturních a
technologických, zpracoval řešitelský tým projektu STEP analýzu péče o duševní zdraví. Podobně zhodnotil i silné a
slabé stránky, příležitosti i ohrožení péče o duševní zdraví v Karlovarském kraji pomocí SWOT analýzy.
Širší souvislosti - STEP analýza péče o duševní zdraví
Ekonomické faktory







způsob financování zdravotní i sociální
péče (oddělené financování zdravotní a
sociální péče špatně umožňuje souvisle
pokrýt zdravotně-sociální oblast,
financování lůžkové péče dle obložnosti
konzervuje stávající stav);
výdaje na psychiatrickou zdravotní péči se
procentuálně snižují;
v porovnání s procenty jdoucí na péči o
duševní zdraví v původních zemích EU je
v ČR podfinancována péče o duševně
nemocné;
chybí finanční zdroje na rozvoj chybějících
služeb pro duševně nemocné;
systém financování sociálně-zdravotních
služeb neziskových organizací je nestabilní
1-2leté granty);
nehodnotí se efektivita vložených nákladů a
kvalita poskytované péče;
není zohledňováno, že jde o nově vzniklý
kraj a není dostatek financí na vznik a
rozvoj nových služeb.
Sociálně kulturní faktory




Politicko-právní faktory
celospolečenský proces emancipace
minoritních skupin;
postupné vrůstaní či znovuzapojování do
„západoevropské“ kultury a systému
hodnot;
vysoká míra stigmatu a nízká míra
vzdělanosti obyvatel;
malá občanská angažovanost.







není jasná politicko-právní
zodpovědnost za síť služeb (síť není
nijak plánovaná ve vztahu k místním
potřebám, a pokud je plánována, pak
čistě administrativně a byrokraticky);
zodpovědnost za výsledný stav a
funkci sítě služeb je roztříštěna;
mimonemocniční služby nemají
určeny oblasti, jejichž obyvatele by
závazně přijímaly do péče, aniž by
bylo dotčeno právo na svobodnou
volbu lékaře a zařízení;
zvyšování tlaku na dodržování
lidských práv minorit včetně
handicapovaných občanů;
částečný tlak na kompatibilitu
zdravotního a sociálního systému péče
s ostatními zeměmi EU;
neochota opustit stereotypy dosavadní
praxe, konzervatismus;
projevený zájem o problematiku
duševně nemocných na straně zástupců
státní správy a samosprávy.
Technologické faktory



43
technologie komunitního plánování se
začíná uplatňovat (ale spíše jen v sociální
oblasti);
prudký rozvoj informačních a
komunikačních technologií;
chybějící infrastruktura.
Bezprostřední souvislosti - SWOT analýza péče o duševní zdraví
Silné stránky

dobrá spolupráce s praktickými lékaři
v Karlových Varech a Ostrově
Příležitosti






trendy péče o duševní zdraví v původních
zemích EU s jednoznačným trendem směrem
ke komunitní péči;
místní i mezinárodní nepolevující tlak na
dodržování práv duševně nemocných;
někteří z psychiatrů chápou potřebu změny
péče o duševně nemocné na komunitní;
strategický dokument na podporu sociální
služby (chráněné bydlení);
nepokrytý region (a vzdálená PL) je vhodný
pro vytvoření nových služeb;
vhodný region pro příliv odborníků z jiných
regionů;
Slabé stránky
Hrozby
 nedostatečná kapacita některých druhů
 obava ambulantních psychiatrů o ztrátu
služeb;
pacientů (rozvojem komunitních služeb,
zvýšením počtu psychiatrických ambulancí,
 katastrofální nedostatek míst
případně zvýšením kompetencí praktických
v psychogeriatrických a dětských
lékařů v péči o duševně nemocné) zablokují
stacionářích, v domovech důchodců
proces přemýšlení o změně;
s psychiatrickou péčí;
 boj o finanční zdroje (individuální a
 nedostatek propojení a koordinace
skupinové zájmy) zablokují diskuzi;
jednotlivých služeb;
 přespřílišná koncentrace plátců na „tady“ a
 absence finančních zdrojů na
„teď“ znemožní dosáhnout dlouhodobější
systémový rozvoj
vize služeb;
 nedostatečné zapojení primární péče do

stále nedostatečný zájem zástupců státní
péče o psychiatrické pacienty;
správy a samosprávy o obor psychiatrie;
 riziko dlouhých čekacích dob pro pacienty
 syndrom vyhoření (z důvodů přetíženosti a
ohrožené sebevraždou (deprese atd.);
nedostatečného ohodnocení osobního vkladu
 přetíženost ambulantních psychiatrů i
do práce s pacienty).
klinických psychologů;
 slabá dopravní obslužnost.
44
4.5 Mapování podmínek života osob s duševním onemocněním v Karlovarském kraji
(výzkum stigmatu a diskriminace INDIGO)
V rámci první aktivity projektu, aktivity „Mapování“ proběhl i výzkum stigmatu a diskriminace u
osob s duševním onemocněním na území Karlovarského kraje. K výzkumu byl použit nástroj DISC-12,
který byl vyvinut v rámci mezinárodního projektu INDIGO. Projekt je zaměřen na mapování diskriminace
z důvodu duševního onemocnění (deprese, schizofrenie) při všedních situacích; zjišťuje do jaké míry je
ovlivněn běžný život těchto lidí. Projekt je koordinován Psychiatrickým institutem při Kings College
v Londýně, výzkumným týmem profesora Grahama Thornicrofta.
Tento nástroj byl z výzkumu přejat a v období od března do dubna 2010 adaptován do češtiny
pomocí standardní metodiky WHO – dva překlady do českého jazyka, vznik sjednocené verze, zpětný
překlad do angličtiny, lingvistické testování u skupiny budoucích uživatelů.
Výzkum je prováděn formou strukturovaného rozhovoru vyškoleného tazatele a uživatele služeb pro
duševně nemocné (v našem případě osoby s diagnózou schizofrenní poruchy nebo těžké depresivní
poruchy). Celý dotazník je rozdělen do 4 sekcí:

Vnímání nespravedlnosti (21 otázek)
např. Choval se k vám někdo nespravedlivě z okolí vašeho bydliště?

Nečinnost (4 otázek)
např. Stalo se, že jste sami od sebe raději nepožádali o zaměstnání?

Překonání diskriminace (2 otázky)
např. Spřátelili jste se s nějakými lidmi, kteří nevyužívají psychiatrické služby?

Pozitivní diskriminace (5)
např. Zacházel s vámi někdo příznivěji při vašich náboženských aktivitách?
Na jednotlivé otázky se dalo odpovídat na následující škále: nikdy – málokdy – někdy – často - (netýká se
mě). U každé otázky je možnost uvést konkrétní příklad možné diskriminace.
K dotazníku byl také přiložen list pro vyplnění sociodemografických charakteristik (např. pohlaví, věk,
vzdělání, rodinný stav atd.), aby bylo možné soubor s daty lépe zpracovávat a třídit.
45
Přehled otázek v dotazníku DISC-12:
Sekce 1:
Choval se k vám někdo nespravedlivě…
• když jste se chtěl s někým spřátelit
nebo si přátelství udržet?
• někdo z okolí vašeho bydliště?
• při důvěrných schůzkách?
• v oblasti bydlení?
• v oblasti vzdělávání?
• v oblasti manželství a rozvodu?
• někdo z vaší rodiny?
• při hledání práce?
• při zachování pracovního místa?
• při používání veřejné dopravy?
• při získávání sociálních dávek nebo ID?
• při praktikování vaší náboženské víry?
• ve vašem společenském životě?
• nějaký policista?
• při získávání pomoci při fyzickém
onemocnění?
• někdo z pracovníků psychiatrické
léčebny?
• v zajištění osobního soukromí?
• v zajištění vaší osobní jistoty a
bezpečnosti?
• při zakládání rodiny a početí dětí?
• ve vaší úloze rodiče vašich dětí?
Vyhýbal se vám někdo nebo se vás stranil
proto, že trpíte duševním onemocněním?
Sekce 2:
Stalo se, že jste sami od sebe raději…
• nepožádali o zaměstnání?
• nepřihlásili do nějakého kurzu?
• nenavázali blízký vztah?
Maskovali jste nebo skrývali svoje duševní
onemocnění před ostatními?
Sekce 3:
Spřátelili jste se s nějakými lidmi, kteří
nevyužívají psychiatrické služby?
Byli jste schopni využít svoje osobní
schopnosti
anebo
dovednosti
pro
vyrovnání
se
se
stigmatizací
a
diskriminací?
Sekce 4:
Zacházel/a s vámi příznivěji…
• vaše rodina?
• někdo v otázkách bydlení?
• při získávání sociálních dávek a
ID?
• při
vašich
náboženských
aktivitách?
• v zaměstnání?
V květnu až červnu roku 2010 bylo vytipováno několik ambulantních psychiatrů v Karlovarském
kraji (4), u kterých se nakonec samotný výzkum odehrával, využito bylo také nabídky Psychiatrického
oddělení Nemocnice Ostrov. Ambulantní psychiatři i primář psychiatrického oddělení byli kontaktováni
zaškolenými tazateli, kteří jim předali příslušné informace a naplánovali si schůzky pro provádění
rozhovorů (většinou ve vyhrazené místnosti blízko ordinace lékaře, po pravidelné kontrole).
Celkem byl rozhovor proveden s 91 respondenty (56 osob s diagnózou deprese, 35 s diagnózou
schizofrenie); z toho bylo 32 mužů a 59 žen.
Výsledky výzkumu říkají, že celkem 33 procent lidí trpících v Karlovarském kraji depresí a
schizofrenií se domnívá, že se k nim v souvislosti s jejich onemocněním chová rodina nespravedlivě. Téměř
čtvrtina si stěžuje na nedostatečné osobní soukromí a 28 procent těch, kteří hledali práci, se při tom aspoň
někdy setkalo s diskriminací. Obavy z odsouzení společností vyvolané tradičními předsudky a mýty
dokonce nutí 54 procent pacientů své onemocnění před ostatními většinou nebo alespoň někdy skrývat.
Blízký osobní vztah raději nenavazuje 32 procent nemocných.
Neznalost projevů a příčin psychiatrických chorob u zdravé populace přímo ovlivňuje kvalitu života
osob, které duševními onemocněními trpí. Například 20 procent respondentů uvedlo, že se jich lidé
v souvislosti s jejich diagnózou straní, 24 procent pak problematičtěji navazuje nová přátelství nebo si
udržuje ta původní. Celkem 18 procent z dotázaných cítí určitou nevraživost vůči své osobě v místě, kde
46
žije. Nespravedlnost při hledání práce zaznamenalo 28 procent těch, kteří se o to pokusili, a 26 procent těch,
kteří se snažili si práci udržet.
Maximální a minimální hodnoty míry diskriminace u obou diagnóz
Maximální hodnoty pro obě diagnózy
Choval se k vám někdo nespravedlivě
v oblasti manželství nebo rozvodu? Často
= 28,3 % (N=53)
Choval se k vám nespravedlivě někdo z vaší
rodiny? Často = 18,9 % (N=90)
Choval se k vám někdo nespravedlivě při
hledání práce? Často = 15,6 % (N=32)
Minimální hodnoty pro obě diagnózy
Choval se k vám někdo nespravedlivě
v oblasti bydlení? Nikdy = 84,9 %, (N=73)
Choval se k vám někdo nespravedlivě při
praktikování vaší náboženské víry? Nikdy
= 100 % (N=39)
Choval se k vám někdo nespravedlivě při
získávání
pomoci
při
fyzickém
onemocnění? Nikdy = 92,7 % (N=55)
Choval se k vám nespravedlivě někdo
z pracovníků psychiatrické léčebny? Nikdy
= 83,8 % (N=68)
Choval se k vám někdo nespravedlivě při
požívání veřejné dopravy? Nikdy = 95,5 %
(N=66)
PŘÍKLADY ZAJÍMAVÝCH VÝSLEDKŮ A JEJICH INTERPRETACE
Příklad vnějšího a vnitřního (sebestigmatu) stigmatu
Vnitřní stigma (sebestigma, autostigmatizace) u obou diagnóz, zejména však u deprese je větší, než jak jsou
nemocní vnímáni svým okolím (vnější stigma) – viz graf č. 7 a č. 8. Lidé s depresí se více dostávají do
okruhu zdravých lidí (práce, koníčky). Deprese obecně velmi snižuje sebehodnocení a vnímání sebe sama, u
schizofrenie může být sebehodnocení vlastních schopností někdy až nekriticky zvýšené. Lidé s depresí se
spíše srovnávají se zdravou populací (práce, koníčky) a bolestně vnímají snížení své funkčnosti,
výkonnosti, kdežto lidé s schizofrenií se spíše zabývají nemocí samotnou (brát či nebrat léky, mám tu
diagnózu či nemám, po lécích se cítím špatně...).
Sekce 1 – Vnímání nespravedlnosti v oblastech všedního života
V oblasti bydlení se lidé s diagnózou deprese necítí tolik diskriminování jako lidé se schizofrenií. Více než
čtvrtina schizofreniků (graf č. 9) vypovídá, že se k nim často nebo někdy někdo choval nespravedlivě
v oblasti bydlení. Lidé se schizofrenií jsou nápadnější pro své okolí (vzhledem, chováním). Méně často se
separují od rodičů a mohou se tak ve společné domácnosti s nimi cítit omezování. Oproti tomu lidé s depresí
mají lepší schopnosti a dovednosti pro zajištění a udržení bydlení.
Stejně tak v grafu č. 10 vidíme signifikantně vyšší podíl nespravedlivého chování okolí k lidem se
schizofrenií. Lidé se schizofrenií častěji cítí nespravedlivé chování vůči své osobě v okolí svého bydliště
(sousedé, lidé na ulici). Lidé s depresí mohou spíše vzbuzovat soucit a pochopení, kdežto lidé
se schizofrenií budí spíše pocit nemožnosti porozumět či přímo obavy.
47
Graf č. 7
Graf č. 8
48
Graf č. 9
Sekce 2 – Nečinnost
Depresivní pacienti si častěji hledají práci na volném trhu práce, přestože jejich pokusy mohou být
opakovaně neúspěšné a prohlubují pocity neschopnosti a sebepodceňování. Schizofrenici ve většině případů
využívají služby psychosociální rehabilitace – chráněné a podporované zaměstnávání, které naopak může
významně přispět ke zlepšení příznaků nemoci. Lidé s depresí v našem výzkumu častěji raději nehledali
zaměstnání z důvodu své diagnózy ve srovnání s lidmi se schizofrenií (obou skupin se týkala situace hledání
práce) (graf č. 11). Jak potvrzuje i tento výzkum, lidé s depresí trpí vyšší mírou sebestigmatizace
(podceňování, snížené sebevědomí); proto častěji některé věci raději nedělají (nehledají práci, nenavazují
blízký vztah, skrývají svoji nemoc).
Sekce 3 – Překonání diskriminace
Duševně nemocní lidé mohou využívat různé formy překonání pocitu, že jsou z důvodu nemoci
diskriminování – např. umělecké činnosti, koníčky a další schopnosti a dovednosti, přátelé. Lidé se
schizofrenií mají méně často kolem sebe lidi bez psychiatrické diagnózy, než lidé s depresí (graf č. 12).
Schizofrenici mají méně možností se setkávat se zdravými lidmi (např. v zaměstnání, ve volném čase;
navštěvují především služby určené pro duševně nemocné). Lidé se schizofrenií nejdou na schůzku s přáteli,
protože na rozdíl od nich nemají o čem vyprávět – nechodí do práce, nemají rodinu, nepěstují koníčky,
nikam nejezdí, s nikým se nepotkávají.
49
Graf č. 10
Graf č. 11
50
Graf č. 12
Sekce 4 – Pozitivní diskriminace
Pacienti se schizofrenií zažívají výrazně příznivější chování úředníků při vyřizování sociálních dávek a
invalidního důchodu, než lidé s depresí. Následující graf (graf č. 13) tento trend dokumentuje
v signifikantním rozdílu mezi osobami s diagnózou deprese a schizofrenie. Pacienti se schizofrenií jsou
častěji invalidizováni, úředníci mají s těmito lidmi zkušenosti a chovají se přívětivěji. Tito pacienti také
častěji sami vzbuzují lítost nebo jsou doprovázeni asistentem.
51
Graf č. 13
Rozdíly mezi věkovými skupinami (příklad)
Graf č. 14 ukazuje vztah mezi rostoucím věkem lidí s duševní nemocí a postojem rodiny vůči nim.
V mladším věku (17-29) zacházela rodina s těmito osobami příznivěji z důvodu nemoci ve 38 %.; ve věku
nad 60 let v 69 %. Důvodem méně příznivého zacházení může být v mladším věku puberta, nepochopení ze
strany rodičů, experimenty s drogami, nejasný počátek nemoci (časné psychózy, deprese). U starších osob
hrají úlohu rodiny děti, sourozenci, kteří jsou na nemoc a projevy chování rodinného příslušníka už zvyklí.
Rozdíly mezi pohlavími (příklad)
Graf č. 15 dokumentuje rozdíl mezi muži a ženami s duševním onemocněním v oblasti vztahů. Muži častěji
vnímají nespravedlivé chování při důvěrných schůzkách a vztazích. Předpokládá se, že muži jsou obecně
aktivnější v navazování vztahů, často i nejistých, bývají také často odmítnuti. Ženy jsou opatrnější, a
v důsledku duševní nemoci jsou zároveň schopné akceptovat i vztah „nespravedlivý“ nebo tolik nevnímají
různé formy zneužívání ve vztahu.
52
Graf č. 14
Graf č. 15
53
Shrnutí:
Z výsledků výzkumu plyne zjevná neinformovanost a neznalost problematiky projevů duševních
onemocnění, zakořeněné mýty a předsudky, a to často v nejbližším okolí nemocných osob – rodina, lidé
v okolí bydliště, lékaři. Lidi, a to zejména s depresí, provází velké nepochopení při hledání práce – po
četných neúspěších na volném trhu práce začíná bludný kruh výčitek a sebepodceňování. Podobný model je
nastartován v případě navazování přátelství, dochází k přerušení vazeb a sociální exkluzi, skrývání a
maskování onemocnění.
Na základě výsledků výzkumu můžeme doporučit zavádění těchto druhů služeb a akcí: edukace
veřejnosti, rodin i pacientů; poradenské služby, osvětové akce, služby integrace duševně nemocných do
společnosti.
54
4.6 Stav služeb pro osoby užívající návykové látky
Výňatek ze studie: Dolejš, M., Miovský, M., (2010). Analýza současného stavu zdravotních a sociálních
služeb u vybraných cílových skupin v systému adiktologických služeb v Karlovarském kraji. Tišnov:
Sdružení SCAN. (Celý dokument viz Příloha č. 6)
4.6.1 Závislí na nealkoholických drogách
V roce 1946 byla v rámci Organizace spojených národů vytvořena odborná Komise OSN pro
omamné látky a již 8 let nato přistoupilo Československo k protokolu vymezujícímu kontrolu omamných
látek. Tato komise ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací podepsala v roce 1971 Úmluvu o
psychotropních látkách, která vymezuje příslušná právní a administrativní opatření pro kontrolu
psychotropních látek v členských státech (účinnost od 1976) (Biotox, 2010).
Protidrogová strategie EU na období 2005 - 2012 řeší koordinaci aktivit ve sledované oblasti,
snižování poptávky a nabídky, mezinárodní spolupráci a informuje o výzkumech a výstupech předešlých
aktivit. Strategie vychází a staví na úmluvách OSN - Jednotná úmluva OSN o omamných látkách z roku
1961, pozměněná protokolem z roku 1972, Úmluva o psychotropních látkách (1971) a Úmluva proti
nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami (1988), jež jsou hlavními právními nástroji
zaměřenými na drogovou problematiku.
Podle EU se problematika drog neprojevuje nejvíce na místní a vnitrostátní úrovni, ale jedná se o
obecnou záležitost, kterou je třeba řešit v nadnárodních souvislostech. V tomto ohledu hraje důležitou úlohu
činnost vykonávaná na úrovni EU. Na všeobecné úrovni se snahy EU soustřeďují na koordinaci všech
zúčastěných činitelů. Cílem této strategie EU je zvýšit hodnotu vnitrostátních strategií, při respektování
zásad subsidiarity a proporcionality zakotvených ve smlouvách. Tato strategie zdůrazňuje, že by členské
státy měly zvažovat dopad svých vnitrostátních strategií na jiné členské státy a na způsoby, jakými se
vnitrostátní strategie různých členských států mohou vzájemně podporovat a jak mohou takové strategie
přispět k dosažení cílů této strategie EU. Rovněž má poskytovat prostor místním, regionálním, vnitrostátním
i nadnárodním hnacím silám a možnostem a také optimálně využívat dostupné zdroje. V úvahu se berou i
organizační a finanční omezení členských státu a orgánů EU (EU, 2005).
Zákon č. 379 Sb., který vstoupil v platnost 1. ledna 2006, vytváří rámec pro opatření k ochraně před
škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami. Tento zákon
stanovuje:
a) opatření směřující k ochraně před škodami na zdraví způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a
jinými návykovými látkami;
b) opatření omezující dostupnost tabákových výrobků a alkoholu;
c) organizaci a provádění protidrogové politiky.
Paragraf 22 odstavec 1 obsahuje výčet aktivit (výběr) krajů v rámci protidrogové politiky:
a) koordinuje a podílí se na realizaci protidrogové politiky na svém území, za tím účelem
spolupracuje se státními orgány, s orgány obcí a s poskytovateli služeb v oblasti protidrogové politiky;
b) ve spolupráci se státními orgány i s orgány obcí zpracovává krajskou strategii protidrogové
politiky;
c) podílí se na financování programů protidrogové politiky a kontroluje účelné využití těchto
finančních prostředků;
d) ročně soustřeďuje a vyhodnocuje údaje o situaci týkající se škod působených tabákovými výrobky,
alkoholem a jinými návykovými látkami na svém území;
Paragraf 23 odstavec 1 vymezuje aktivity krajského protidrogového koordinátora:
a) koordinuje, průběžně kontroluje a vyhodnocuje plnění úkolů vyplývajících z krajské strategie
protidrogové politiky;
55
b) spolupracuje se státními a nestátními subjekty zabývajícími se programy prevence a léčby
návykových nemocí;
c) řeší úkoly v oblasti protidrogové politiky státu na úrovni kraje a poskytuje součinnost státním
orgánům v oblasti protidrogové politiky.
Obecně se uvádí tři oblasti predispozic, faktorů, které zvyšují pravděpodobnost rozvoje takového
vážného rizikového chování, jakým je zneužívání legálních a nelegálních drog. Vrozené, genetické a
biochemické predispozice, jako první skupina, nejsou ještě v dnešní době v dostatečné míře prozkoumány.
Ví se, že například jedinci závislí na alkoholu mají častěji poškozené geny řídící příjemné pocity (Dolejš,
2010). Druhou skupinou jsou faktory psychického rázu. Podle Heatha a kolektivu (in Fišer, Škoda, 2009,
s. 97) zvyšují tendence k užívání „určité způsoby:
a) prožívání, pro něž je charakteristické emocionální ladění spojené se zvýšenou úrovní aktivace,
dráždivostí a labilitou, dále pak se stavy deprese a anxiozity;
b) uvažování a hodnocení různých situací, kdy někteří jedinci nejsou schopni posoudit sebe ani okolí
odpovídajícím způsobem, mají sklony k sebepodceňování, či naopak sebe anebo okolí vnímají a
hodnotí nepřiměřeně, mají sklon k přeceňování;
c) chování, kdy někteří jednotlivci mají nižší míru sebekontroly a volních vlastností, nižší míru
flexibility, nedovedou se učit ze zkušeností“.
Poslední skupinou jsou faktory sociální, které můžeme rozdělit na proměnné vycházející z a)
rodinného prostředí (Širůček, Širůčková, Macek, 2007); b) vrstevnických a sociálních skupin (Macek,
2009); c) kulturního prostředí (projekt Nadácia otvorenej společnosti SK, 2010).
Léčba závislosti probíhá v rovině farmakoterapie: a) semitizujícími preparáty zhoršujícími
snášenlivost návykové látky; b) anticravingovými léky snižujícími bažení (touhu) po návykové látce; c)
podpůrnými medikamenty podporujícími léčebný proces (vitaminy, nootropní léky) a v rovině
psychoterapie: a) individuální (psychoanalýza, kognitivně behaviorální přístup, podpora sociálních
dovedností a další); b) skupinové (rodinná terapie, terapeutické komunity, svépomocné skupiny a další); c)
podpůrnými relaxačními technikami (Höschl, Libiger, Švestka, 2002).
Služby odborné péče pro uživatele návykových látek jsou definovány v paragrafu 20 zákona č.
379/2005 Sb. o ochraně před škodami způsobenými užíváním tabákových výrobků, alkoholu a jiných
návykových látek. Hlavním cílem je mírnění škod na zdraví způsobených tabákovými výrobky, alkoholem a
jinými návykovými látkami. Odstavec 2 daného paragrafu definuje tyto služby:
a) detoxifikace – léčebná péče poskytovaná ambulantními a ústavními zdravotnickými zařízeními při
předcházení abstinenčnímu syndromu;
b) kontaktní a poradenské služby – poradenské aktivity v oblasti právní, sociální, psychologické,
medicínské;
c) ambulantní léčba – léčba v rámci AT poraden;
d) stacionární programy – poskytují nelůžkovou denní léčbu problémovým uživatelům a závislým na
alkoholu a jiných návykových látkách, jejichž stav vyžaduje pravidelnou péči bez nutnosti vyčlenit je
z jejich prostředí;
e) krátkodobá a střednědobá ústavní péče – léčba problémových uživatelů a závislých na alkoholu a
jiných návykových látkách ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče v obvyklém rozsahu 5 až 14
týdnů;
f) rezidenční péče v terapeutických komunitách – program léčby a resocializace ve zdravotnických
zařízeních lůžkové péče a v nezdravotnických zařízeních v obvyklém rozsahu 6 až 15 měsíců;
g) programy následné péče – zajišťují zdravotnická zařízení a jiná zařízení, obsahují soubor služeb,
které následují po ukončení základní léčby a pomáhají vytvářet podmínky pro udržení a abstinenci;
h) substituční léčba – krátkodobá nebo dlouhodobá léčba závislosti na návykových látkách, jež spočívá
v podávání nebo předepisování látek nahrazujících původní návykovou látku, je prováděná ve
56
zdravotnických zařízeních ambulantní péče pod vedením lékaře, jež jsou povinná hlásit pacienty do
Národního registru uživatelů lékařsky indikovaných substitučních látek.
Dalším důležitým právním předpisem je zákon 108/2006 Sb. o sociálních službách, který v
paragrafech 59, 64, 68 a 69 vymezuje některé další služby pro uživatele návykových látek:
a) kontaktní centra – nízkoprahová zařízení poskytující ambulantní, popřípadě terénní služby osobám
ohroženým závislostí na návykových látkách. Cílem služby je snižování sociálních a zdravotních rizik
spojených se zneužíváním návykových látek. Poskytuje terapie, právní pomoc, prostor pro hygienu.
b) služby následné péče – terénní služby poskytované osobám s chronickým duševním onemocněním a
osobám závislým na návykových látkách, které absolvovaly ústavní léčbu ve zdravotnickém zařízení,
dále také osobám, které absolvovaly ambulantní léčbu nebo se jí podrobují ale i osobám, které
abstinují. Poskytuje terapii, právní pomoc, edukaci a podporu sociálních dovedností.
c) terapeutické komunity – pobytové služby, i na přechodnou dobu, pro osoby závislé na návykových
látkách nebo pro osoby s chronickým duševním onemocněním, které mají zájem o začlenění do
běžného života. Poskytuje edukaci sociálních dovedností, terapii, právní pomoc, ubytování a stravu.
d) terénní programy – terénní služby poskytované osobám, které vedou rizikový způsob života nebo
jsou tímto způsobem života ohroženy. Služba je určena pro problémové skupiny osob, uživatele
návykových látek nebo omamných psychotropních látek, osoby bez přístřeší, osoby žijící v sociálně
vyloučených komunitách a jiné sociálně ohrožené skupiny. Cílem služby je tyto osoby vyhledávat a
minimalizovat rizika jejich způsobu života. Služby jsou poskytovány anonymně. Poskytují právní
pomoc a edukaci sociálních dovedností.
Financování protidrogové politiky v roce 2008 probíhalo obdobně jako v předchozích letech. Stát
vydal ze svého rozpočtu 371,9 mil. Kč, jedná se o nejvyšší částku od roku 2002. Protidrogová politika je v
ČR financována kromě státního rozpočtu i z místních rozpočtů (krajů, obcí). Kraje poskytly na tuto oblast
162,9 mil. Kč a obce 62,5 mil. Kč. Z rozpočtu Karlovarského kraje bylo v roce 2008 směřováno do oblasti
drog 1,33 mil. Kč (rok 2008 – 1 128 tis. Kč, nejvíc od roku 2002). Z celkové částky na protidrogovou
politiku ČR v roce 2008 bylo 184,5 mil. Kč určeno na léčbu (o 20 % více než v roce 2007), 152,1 mil. Kč
na prosazování práva (o 5 % méně než v roce 2007), 159,4 mil. Kč na služby harm reduciton (o 13 % více
než v roce 207), 58,4 mil. Kč na primární prevenci (o 20 % více než v roce 2007) a 24,9 mil. Kč na
následnou péči (o 21 % více než v roce 2007). Poskytovatelé finančních prostředků na protidrogovou
politiku v Karlovarském kraji za rok 2008 (tis. Kč): RVKPP – 2 540; MŠMT – 473; MPVS – 921; MZ –
340; Karlovarský kraj – 1 330; Obce 1 426. Celkově bylo vydáno na protidrogovou politiku ve sledovaném
kraji 7 030 tis. Kč, což je 1,2 % z výdajů celé ČR. Obce v Karlovarském kraji navýšily prostředky na
protidrogovou politiku ze 701 tisíc. Kč v roce 2007 na 1 426 tis. Kč v roce následujícím (Mravčík a kol.,
2008, 2009).
Tabulka 6 informuje o množství finančních prostředků, které jednotlivé kraje ČR vynaloží na
realizaci opatření protidrogové politiky. Karlovarský kraj se v letech 2004-2008 umístil ve výdajích na 14.
místě mezi všemi kraji. Při srovnání množství finančních prostředků, musí být brány v úvahu některé
proměnné: velikost krajů, počet obyvatel a další. Přesnější informace o vynaložených prostředcích nám dává
převod výdajů na 1 občana kraje. Karlovarský kraj vydal ze svého rozpočtu v roce 2008 na jednoho
občana 4,30 Kč, což je o 0,60 Kč více než v roce 2007, ale i tak kraj obsadil poslední 14. místo
(Mravčík a kol., 2008, 2009).
V roce 2008 proběhla celopopulační studie užívání psychotropních látek s 4 200 respondenty ve
věku 15-64 let. Mravčík a kol. (2009, s. 13,14) shrnují základní výsledky: „alespoň jednu zkušenost s užitím
některé ze sledovaných nelegálních drog má 37 % populace (45 % mužů a 28 % žen). Na tomto se největší
měrou podílejí konopné látky (34 %), zkušenosti s jinou drogou má 17 % populace starší 15 let. Extázi
někdy v životě vyzkoušel každý desátý Čech, lysohlávky (psilocybin) někdy v životě užilo 9 % populace, 6
% vyzkoušelo LSD, 4 % pervitin, 2 % kokain a 1 % heroin. Během posledního roku užilo nelegální drogu
57
17 % respondentů (15 % konopné látky a 4 % extázi). Konopné látky jsou nejčastější užívanou drogou i v
horizontu posledního měsíce – jeho konzumaci uvedlo 9 % respondentů. Užívání nelegálních drog je – s
výjimkou pervitinu, kokainu a heroinu – nejčastější v nejmladší věkové skupině 15-24 let; s rostoucím
věkem podíl osob, které nelegální drogy vyzkoušely, klesá. Ve věkové skupině do 24 let má zkušenost
s konopnými látkami 59 % respondentů, s extází 21 %, s halucinogenními houbami 15 %, s LSD 11 % a s
pervitinem 7 % respondentů. Celoživotní prevalence kokainu, heroinu a pervitinu jsou nejvyšší ve věkové
skupině mezi 25 a 34 lety, kde zkušenost s pervitinem uvedlo 9 % osob, s kokainem 4 % a s heroinem 2 %
respondentů“.
„Školní dotazníková studie o návykových látkách, dalších formách rizikového chování a pilotní
studie o užívání těkavých látek na základních školách praktických: Karlovarský kraj, 2009“ byla
realizována pod vedením Lepíka a Dolejše ve školním roce 2009/2010. Sběr dat proběhl na základních a
středních školách působících v Karlovarském kraji. Do šetření se zapojilo 2 262 jedinců ve věkovém
rozmezí 11– 23 let, přičemž průměrný věk byl 14,27 roku. Celoživotní prevalence kombinace léků s
alkoholem dosáhla ve sledované populaci 9,29 %, halucinogenních hub 5,68 %, LSD 4,09 % (graf 3).
U 16letých adolescentů je celoživotní prevalence užití marihuany 53,51 %, roční 38,63 % a měsíční
21,27 %. Nejvyšší měsíční prevalence užití marihuany je u adolescentů z okresu Cheb (11,79 %) a nejnižší
v karlovarském okrese (9,82 %). Kuřáků marihuany, kteří vykouří více než 10 „jointů“ měsíčně, je u
adolescentů ze sokolovského okresu 3,23 %, z karlovarského 2,51 % a z chebského okresu 2,37 %. Dívky
zneužívají léky dvakrát častěji než chlapci, a to platí i pro kombinaci léky a alkohol. K injekčnímu užití
drogy se přihlásilo 1,02 % dívek a 0,45 % chlapců. Nejnižší celoživotní prevalenci v užití drogy mají žáci
víceletých gymnázií (prima až kvarta, 7,76 %) v porovnání se žáky základních škol (19,51 %) a základních
škol praktických (20,0 %). Studenti prvního a druhého ročníku gymnázií odpověděli kladně na užití drogy v
31,37 %, což bylo o 22 % méně než u studentů středních škol (s maturitou a výučním listem) (Lepík, Dolejš,
Miovský, Vacek, 2010).
58
V roce 2008 bylo odhadováno, že problémových uživatelů v ČR je 32,5 tis., na nichž se podílí cca
21,2 tis. uživatelů pervitinu a cca 11,3 tis. uživatelů opiátů. Injekčně drogy užívá podle odhadů cca 31,2 tis.
osob. Oproti roku 2007 (30 900) stoupl v roce 2008 počet problémových uživatelů všech typů drog. V roce
2008 se prevalence u nealkoholických návykových látek pohybovala – 22,9 pacientů na 10 tisíc mužů a 10,5
pacientek na 10 tisíc žen. V ambulantní péči bylo nejvíce pacientů léčeno v důsledku zneužívání opiátů a
ovoidů (4,4 pacientů na 10 tisíc obyvatel) s významným podílem uživatelů heroinu (2,9 pacientů na 10 tisíc
obyvatel). U heroinu došlo k nárůstu míry prevalence o 15 % a u opiátů a opioidů o 6 %. Sedativa a
hypnotika tvoří výjimku ze všech nealkoholických drog, protože je častěji konzumují ženy než muži. K
největšímu nárůstu počtu ambulantně léčených pacientů došlo v roce 2008 u sedativ a hypnotik (o 24 %), u
heroinu (o 17 %) a opiátů, opioidů (o 8 %). Opačný směr – pokles – ambulantně ošetřovaných pozorujeme u
kombinace drog (o 31 %). V roce 2008 bylo nahlášeno celkem 5 264 hospitalizací (67 % mužů) v
souvislosti s diagnózou F11-F19. Více než 48 % pacientů se léčilo na důsledky zneužívání více drog a
jiných psychoaktivních látek (F19), dále s diagnózou F15 – poruchy duševní a poruchy chování způsobené
užíváním jiných stimulancií (29 % mužů a stejný počet žen). Průměrná ošetřovací doba u návykových látek
byla téměř 30 dnů, přičemž u F18 (prchavá rozpouštědla) – 100 dnů; u F14 (kokain) – 30 dní; u F19 (více
drog) – 30 dní. „U 82 % hospitalizací se základní diagnózou F11-F19 byla nutná další ambulantní péče, a to
u 43 % dočasná a u téměř 39 % trvalá ambulantní péče. V téměř 12 % případů hospitalizace byla nutná další
ústavní léčba a pouze 6 % hospitalizací nepotřebovalo žádnou péči po propuštění“ (ÚZIS, 2009, s. 22).
V Karlovarském kraji se pohybuje odhadem 1 tis. problémových uživatelů, z toho cca 50 osob
s heroinem, 950 osob s pervitinem. V rámci analýzy byly provedeny dvě ohniskové skupiny s uživateli a
poskytovateli služeb. Z výpovědí účastníků bylo zjištěno (tyto údaje je však třeba ověřit cílenou lokální
studií na úrovni analýzy potřeb), že jen na Chebsku se mohou problémoví uživatelé pohybovat v počtu v
řádu stovek. Pokud by navazující analýza potřeb potvrdila tento expertní odhad, pak by v celém
Karlovarském kraji bylo možné odhadovat, že počet těchto uživatelů bude výrazně vyšší než výše uvedený
jeden tisíc. Jedná se o uživatele pocházející z různých národnostních skupin – Češi, Rómové, Vietnamci,
Rusové, Ukrajinci, Slováci. Předpokládá se, že většina uživatelů si drogu aplikuje intravenózně. Při
přepočítání podle počtu obyvatel v kraji se jedná o každého třístého občana. Karlovarského kraje, který je
59
problémovým uživatelem (Hl. m. Praha – každý 109.; Pardubický kraj – každý 1148.; Karlovarský kraj 3.
místo v ČR). V Karlovarském kraji se nacházela podle NMS tři ambulantní psychiatrická zařízení
předepisující substituci buprenorfinem a tato zařízení evidovala 32 pacientů. V kraji bylo v roce 2008
evidováno podle ÚZIS na ambulantních pracovištích: 18 závislých na opiátech a opioidech (z toho 15
heroin); 14 závislých na kanabinoidech; 38 závislých na metamfetaminu; 42 závislých na
sedativech/hypnotikách; 37 na kombinaci různých drog (ÚZIS, 2009).
Při pohledu na vybrané výkony nízkoprahových zařízení za rok 2008 zjišťujeme, že bylo evidováno
8 055 kontaktů, z toho prvokontaktů bylo 315. Další evidované charakteristiky: a) výměnný program – 5
069; b) potravinový servis – 3 963; c) hygienický servis – 2 567; d) individuální poradenství – 342; e)
zdravotní ošetření – 3 149; f) krizová intervence – 34; g) skupinové poradenství – 67 (NMS, Mravčík a kol,
2009).
Při podrobnějším pohledu na výměnný program bylo v roce 2008 distribuováno 79 834 jehel a
stříkaček. Oproti roku 2007 došlo ke snížení o 3 628 sad, ale při srovnání s rokem 2002 (16 608) zjišťujeme
rapidní několikanásobný nárůst (4,81 krát) (NMS, Mravčík a kol, 2009).
Síť poskytovatelů služeb pro uživatele ilegálních drog v Karlovarském kraji tvoří:
a) K-centrum Světlo, o. s., Karlovy Vary – poskytuje ambulantní služby v oblasti primární, sekundární
a terciární oblasti v Karlových Varech a blízkém okolí již od roku 1999. Služby jsou určeny zejména
experimentátorům a uživatelům návykových látek, jejich rodičům a blízkým, odborné i široké
veřejnosti. Součástí K-centra jsou i služby terénního charakteru – výměnný program, informační
servis, asistenční služba, krizová intervence, sociální práce atd.
b) Kotec, o.s., - Společným cílem programů sdružení je poskytovat cílené sociální služby a to nejenom
lidem drogově závislým, ale i dětem, mladým lidem a rodinám ohroženým sociálním vyloučením a
romské komunitě. Sociální služby jsou směřovány na uplatnění a zapojení uživatelů služeb do
běžného způsobu života místní komunity. Neméně naléhavá je snaha o zamezení nárůstu
experimentálního a příležitostného užívání drog a ostatních návykových látek, včetně užívání alkoholu
a tabáku. Účelem práce sdružení je pragmatický, systémový, racionální a terapeutický přístup k
potenciálním uživatelům služeb, jehož pomocí dochází k nabídce a skutečné realizaci služeb. KOTEC,
o. s. realizuje od roku 2004 sociální služby v oblasti sekundární a terciární prevence užívání drog. Od
roku 2006 organizace realizuje také služby sociální prevence zaměřené na jiné cílové skupiny (děti a
mládež, rodiny se specifickými problémy, osoby ohrožené sociálním vyloučením apod.). Od roku
2005 do roku 2008 organizace zřizovala zařízení primární prevence užívání drog. Programy sdružení:
a. nízkoprahový klub - zařízení poskytující sociální služby pro děti a mládež ve věku 12–20 let
pohybujících se v Mariánských Lázních a nacházejících se v sociálně nepříznivé situaci nebo jí
jsou ohroženi a nevyhledávají institucializovanou pomoc;
b. centrum podpory rodiny - posilování funkčnosti rodin ohrožených sociálním znevýhodněním,
prevence ústavní výchovy a pomoc dítěti od 0 do 18 let prostřednictvím pomoci jeho rodině s
důrazem na multidisciplinární přístup;
c. terénní programy - první linie služeb, které může využít jakákoliv osoba, která pociťuje svou
momentální životní situaci jako nepříznivou a chce využít základního poradenství a tuto situaci
řešit. Terénní programy poskytují služby přímo v přirozeném prostředí osob, které svou situaci
pociťují jako nepříznivou, tedy v bytech, na ulici, či jiném veřejném prostranství, či jiných místech;
d. K-centrum - poskytování služeb snižující zdravotní a sociální rizika plynoucí z užívání drog,
ochrana zdraví neuživatelů drog a informování široké veřejnosti o rizicích spojených s užíváním
drog. Zaměřuje se na celkové zlepšení kvality života uživatelů služeb ve společnosti. Služby jsou
určeny osobám ohroženým závislostí zejména na nelegálních návykových látkách a jejich
rodinným příslušníkům a blízkým v regionech Cheb, Sokolov, Tachov.
e. Prev-centrum - středisko primární prevence poskytuje komplexní služby v oblasti specifické
primární prevence užívání návykových látek a dalších forem rizikového chování. Prev-centrum
KOTEC nabízí preventivní programy a aktivity pro dospívající a třídní kolektivy základních a
středních škol, jejich pedagogy a rodiče v regionu Cheb a Tachov.
60
c) Centrum substituční terapie - poskytuje své služby osobám s drogovým syndromem závislosti na
opioidech. Je zde využívána substituční léčba, která svým charakterem snižuje rizika spojená s
užíváním návykových látek. Služba spádově pokrývá především Karlovy Vary, Ostrov n. O. a
částečně i Chodov.
Radimecký a kolektiv (2008, s. 60-62) uvádí, že „občané Karlovarského kraje se potýkají s absencí
a/nebo omezenou dostupností celé řady typů služeb pro uživatele návykových látek. Rezidenční léčba v
kraji zcela chybí, nicméně se zdá, že jeho absenci na území kraje se daří řešit s využitím nabídky služeb
zařízení fungujících v jiných krajích ČR. Navíc, uživatelé návykových látek mají často tendenci vyhledávat
služby rezidenční/ústavní léčby v místech, jež jsou dál od místa jejich trvalého bydliště. V neposlední řadě
hraje významnou roli při zvažování zřízení pobytového zařízení pro léčbu uživatelů návykových látek
finanční nákladnost vybudování a provozu takového typu služby. Pro ústavní léčbu uživatelů návykových
látek z Karlovarského kraje jsou nejčastěji využívána tato zařízení: a) Psychiatrická léčebna Dobřany –
jistým limitem tohoto zařízení je, že do programu léčby neberou výhradně uživatele návykových látek,
pouze pacienty s duální diagnózou; b) Oddělení pro léčbu závislostí Fakultní nemocnice v Plzni – limit
tohoto zařízení představuje jeho omezená kapacita 10 lůžek; c) Psychiatrická léčebna Červený Dvůr –
nejčastěji využívané zařízení ústavní léčby uživatelů návykových látek pro pacienty z Karlovarského kraje.
Zařízení navíc disponuje i vlastní detoxifikační jednotkou. Vedle již diskutované omezené dostupnosti
ambulantních služeb léčby, psychoterapeutické, psychologické a psychiatrická péče a ústavní léčby, byly
jako chybějící nejčastěji uvedeny programy následné péče pro uživatele návykových látek po absolvování
léčby, služba krizového záchytu – krizová lůžka a detoxifikace. Po jednom hlasu získaly následující typy
služeb:denní stacionář, záchytka pro uživatele drog, krizová centra, noclehárny pro ženy.“
K upřesnění některých informací o službách pro drogově závislé v Karlovarském kraji uvedeme
výpovědi dotazovaných odborníků i klientů ze studie Radimeckého a kolektivu (2008) a výpovědi, které
byly získány z fokusových skupin v rámci této analýzy. Radimecký a kolektiv (2008, s. 54-55, 58-59) píše:
a) dostupnost nízkoprahových služeb a jejich nabídka – „existující služby primárně určené pro
uživatele ilegálních drog v Karlovarském kraji se svými aktivitami snaží dosáhnout co největšího
geografického pokrytí jednotlivých míst kraje a tím zvyšovat dostupnost jimi nabízených služeb harm
reduction. Hlavním nástrojem, který dvě existující NNO – občanská sdružení Kotec a Světlo – k
dosažení výše uvedeného cíle používají, jsou terénní programy. Jejich pracovníci průběžně mapují
poptávku po jimi poskytovaných službách i v menších obcích kraje a na základě získaných poznatků
do nich buď pravidelně dojíždějí a/nebo nabízejí služby výměny injekčního materiálu a dalších služeb
minimalizace rizik tzv. „na zavolání“. Služby minimalizace rizik (harm reduction), sociální práce a
poradenství jsou tak na území kraje nejlépe dostupné, byť i ve vztahu k nim se objevují některé stesky
o jejich omezené působnosti: „spolupracujeme u nás [Ostrov n. O.] s pracovníky káčka, kteří u nás
realizují terénní práci. Uvítali bychom ale, kdyby k nám dojížděli častěji“; „u nás [Chebsko] poslední
dobou moc nefunguje terénní program. Je to škoda… Ale když něco potřebujeme, zajdeme si do
káčka“; „Kotec má finanční problémy a káčko v Sokolově bude mít asi v prosinci zavřeno, což je
velký problém“. Jak naznačují výše uvedené citace z rozhovorů s respondenty hlavním problémem,
který vytváří bariéry ve vztahu k dostupnosti nízkoprahových služeb, je nedostatek finančních
prostředků, s nimiž se všechny nestátní služby na území kraje potýkají. V důsledku mohou např.
zajišťovat terénní program v menších obcích pouze v omezené míře nebo jsou dokonce nuceny
omezovat provoz jednotlivých služeb, na jejichž provoz se jim nedostává finančních prostředků.“
b) dostupnost služeb ambulantní léčby a její nabídka – „je-li dostupnost nízkoprahových služeb na
území Karlovarského kraje relativně dobrá, byť s jistými limity, dostupnost služeb ambulantní léčby
je výrazně omezená. Nejlépe dostupná je díky službám Centra substituční léčby respektive AT
poradny v Karlových Varech, spádově pro klienty z Ostrova n. O. a částečně i z Chodova. V jiných
částech kraje je ambulantní léčba pro uživatele ilegálních drog dostupná jen obtížně nebo prakticky
vůbec, přestože v Chebu, Mariánských Lázních a Sokolově pracují lékaři, případně psychologové,
kteří jsou na práci s uživateli návykových látek v různé míře specializováni, ale vzhledem k jejich
61
pracovnímu vytížení se práci s uživateli ilegálních drog věnují spíše okrajově, byť je jejich ochota ke
spolupráci respondenty oceňována: „psychiatři a psychologové se z dodávaných uživatelů "neradují",
ale vezmou nám je; dlouhodobě je nedostatkem absence AT poradny (Sokolov)“; „máme dobrou
spolupráci s psychiatry a psychology; přesto je ale problém s léčbou a následnou péčí pro klienty“;
„vzájemná provázanost sociálních a odborných služeb (myšleno psychologické, psychiatrické a
terapeutické) je velmi tristní; ne, že bychom se nesnažili navazovat, ono není příliš na co navazovat;
prostě tady žádní odborníci nejsou, a když jsou, tak tak stíhají běžnou péči o neproblémové občany…“
V doporučeních respondentů studie se často objevují doporučení, zřídit AT poradny v Sokolově a
v Chebu obdobně, jak tomu bylo před rozpadem sítě ambulantních AT poraden před rokem 1989. Zdá
se, že hlavní bariérou, která výrazně omezuje dostupnost služeb ambulantní léčby pro uživatele
návykových látek v převážné části Karlovarského kraje, je nezájem o práci s cílovou skupinou těchto
typů programů zejména mezi psychiatry: „V Karlovarském kraji panuje mezi lékaři a zejména mezi
psychiatry o obor AT nezájem jako v celé ČR.“
V červnu 2010 proběhla diskusní skupina s odborníky poskytujícími služby drogově závislým
jedincům v Karlovarském kraji. Realizované skupiny se zúčastnili odborníci, respektive vedoucí a
zaměstnanci: a) Kotec, o. s. – Terénního programu Cheb; b) Kotec, o. s. – K-centra Sokolov; c) Kotec, o. s.
– K-centra Cheb. Kotec, o. s. je občanským sdružením, jehož aktivitami je cílená služba lidem s drogovou
závislostí, dětem a mladým ohroženým sociální exkluzí, romské minoritě. Pomoc směřovana na jejich
uplatnění a zapojení do běžného způsobu života místní komunity. Snahou je omezovat nárůst
experimentálního a příležitostného užívání drog a ostatních návykových látek dětí a mládeže, včetně užívání
alkoholu a tabáku.
Účastníci diskusní skupiny podali informace o poskytovaných službách, o počtu klientů respektive o
počtu výměn a dalších aktivitách. Pro upřesnění těchto dat jsme si zpětně od účastníků diskusní skupiny
vyžádali některé základní údaje. Odpovědi jsme získali z Terénního programu Cheb, který působí v
spádových oblastech: Aš, Cheb, Mariánské Lázně a jejich okolí. Problémových uživatelů ve smyslu definice
EMCDDA (www.emcdda.europa.eu, 2010) evidovali 280 klientů v roce 2009 (rok 2006 = 72, rok 2007 =
87; Radimecký a kol., 2008), z toho bylo 30,00 % žen (84). Ve sledovaném roce vyměnili 7 410 setů
(inzulínky) plus HR materiál. Rizikovými oblastmi jsou obce Cheb, Aš a Hranice v Čechách. Program
nabízí tyto základní služby: základní poradenství v terénu, osobní asistence, HR program, vstupní sociálněprávní poradenství, doporučení do jiných služeb, vedení zakázky uživatele služby. Pracovníci Terénního
programu Sokolov se pohybují ve spádové oblasti tvořené obcemi Sokolov, Kraslice, Horní Slavkov a jejich
okolí, přičemž jako rizikové vidí lokality: Kraslice, Rotava, Oloví, Horní Slavkov, Habartov a Rovná. V
roce 2009 evidují cca 8 tisíc kontaktů, 372 klientů, z nichž je 168 problémových uživatelů (rok 2006 = 261,
rok 2007 = 279; Radimecký a kol., 2008) podle definice EMCDDA (80 žen, 47,62%). Pracovníci
distribuovali mezi klienty 8 650 setů (inzulinky). Nabízené služby jsou stejné jako v případě Terénního
programu Cheb a je to dáno jednotnou akreditací. Terénní programy nabízejí: a) základní poradenství v
terénu; b) sociální asistence; c) HR program; d) vstupní sociálně právní poradenství; e) doporučení do
jiných služeb; f) vedení zakázky uživatele služby; g) základní zdravotní ošetření. Ke K-centru Cheb jsou
uvedeny přesné informace ve Výroční zprávě hodnotící rok 2008 a ve zprávě Radimeckého a kolektivu
(2008). Spádová oblast K-centra je město Cheb a jeho okolí, přičemž dveře mají otevřeny i klienti z jiných
územních oblastí a z jiných okresů. Ve sledovaném roce 2008 evidovali 1 700 kontaktů a celkem provedli
cca 25 tisíc výměn setů. Radimecký a kolektiv (2008) uvádějí, že uživatelů drog evidovaných K-centrem
Cheb bylo 259 v roce 2006, 244 v roce 2007 a Výroční zpráva občanského sdružení Kotec z roku 2008
uvádí 144. Nejméně informací bylo získáno o K-centru Sokolov, které nabízí služby hlavně pro jedince z
města Sokolov a jeho okolí. K-centrum Sokolov a K-centrum Cheb nabízejí stejné služby: a) poradenství
(pro uživatele, internetové poradenství, podpůrná a motivační terapie); b) informační servis; c) sociální
práce (sociálně právní poradenství, asistenční služba, pracovní poradenství, zprostředkování léčby a péče; d)
testování (infekční nemoci, těhotenské testy, orientační toxikologické testy); e) zdravotní ošetření; f)
62
krizová intervence; g) výměnný program; h) neformální posezení v prostorách K-centra s možností
občerstvení hlavně formou polévky, čaje a kávy.
Témata diskusní skupiny se zaměřovala na chybějící služby, které identifikoval Radimecký a
kolektiv (2008) ve své „Analýze stavu drogové scény Karlovarského kraje“. Jednalo se hlavně o služby:
ambulantní léčby, lůžkové léčby, programů následné péče, detoxifikace, možnosti azylového bydlení a
psychoterapeutické, psychologické a psychiatrické péče. Účastníci diskusní skupiny se k tomuto tématu
vyjádřili takto: „na Chebsku by bylo potřeba mít k dispozici krizová centra, detoxifikaci, chráněné bydlení,
domy na půli cesty nebo sociální byty, poradny pro rodiny, AT poradny“ nebo „pro region Sokolov by bylo
potřebné zřízení detoxu, startovacích bytů pro sociálně slabé, terapeutické komunity, AT poradny, vetší
počet odborníků z oblasti psychologie a psychoterapie“. Výsledky Radimeckého a jeho spolupracovníků
(2008) mapující služby pro uživatele nelegálních drog jsou stále aktuální, čemuž nasvědčují velice pomalé
změny, které jsme zaznamenali v datech ve sledované oblasti. K-centrum Cheb se ve srovnání s K-centrem
Sokolov potýká s problémy v oblasti nedostatku odborného personálu. Dalším problémem K-centra Cheb je
špatná a nedostatečná spolupráce s veřejnými úřady (MÚ Cheb, ÚP Cheb) a s dalšími odbornými
institucemi (Azylový dům Cheb, odborní lékaři). Oslovení odborníci, hlavně z Chebu, potvrzují, že jejich
klienti mají negativní zkušenosti s příslušníky městské policie, kteří klientům zabavují čisté nástroje k
aplikaci (jehly, stříkačky) nebo vůči klientům vedou verbální, či fyzickou agresi. Na druhou stranu
poskytovatelé služeb uvádějí, že jejich vlastní zkušenosti a vztahy jsou „nekonfliktní, my děláme svou práci,
oni svou a navzájem si do nich nezasahujeme“ (to potvrzují i odpovědi pracovníků ze Sokolovska). Obě
centra a Terénní program Cheb jednotně potvrdili, že spolupráce s okolními institucemi a odborníky je vždy
závislá na daných jedincích a jejich zájmu a motivací pomáhat drogově závislým. Obecně lze říci, že
všechny tři programy mají jiné podmínky, jiné zázemí k vykonávání nízkoprahových služeb pro uživatele
nelegálních drog a jiné možnosti spolupráce. Účastníci diskusní skupiny se shodli (stejně jako v analýze
Radimeckého), že by byla potřeba v každém větším městě Karlovarského kraje (Cheb, Aš, Mariánské
Lázně, Sokolov, Chodov, Karlovy Vary) AT poradna pro drogově závislé („v Karlovarském kraji panuje
mezi lékaři a zejména mezi psychiatry o obor AT nezájem jako v celé ČR“; „na Chebsku nedostupné a
nejbližší je v Karlových Varech; náš požadavek by byl alespoň jedna pro Cheb a jedna pro Mariánské
Lázně“ nebo „v regionu Sokolov se AT nenachází, spolupráce probíhá s AT Karlovy Vary a naše vize do
budoucna: 3 AT pro Sokolovsko – Sokolov, Kraslice a Horní Slavkov“).
Další identifikovanou chybějící službou jsou programy následné péče, které by byly podle
oslovených odborníků potřebné, protože umožňují rychlejší socializaci a zvyšují dobu, po kterou klient
abstinuje. Kotec o. s. nabízí v rámci regionálních K-center (Cheb, Sokolov) následnou péči pro uživatele
drog, ale kapacita neodpovídá počtu klientů, přičemž požadavek je alespoň jeden program v každé obci s
rozšířenou působností (Aš, Kraslice atd.). Obecně platí, že nabízené programy následné péče jsou dostupné
jen pro klienty z místa realizace tohoto programu, přičemž „často opět nedostupné pro klienty z jiných
lokalit“.
Klienti K-centra Cheb i samotné K-centrum Cheb by uvítali existenci lůžek v azylovém domě nebo
krizová lůžka, která by byla určena jen pro tyto klienty („krizová lůžka na Chebsku nejsou žádná“). Ve
městě Cheb je noclehárna, ale pravidla tohoto zařízení stěžují možnost drogově závislým využívat jeho
služeb („noclehárny provozuje pouze Diecézní Charita, kam však klienti často odmítají chodit kvůli
pravidlům, která se na noclehárně musí dodržovat“), K-centrum Sokolov může využit 2 krizová lůžka a 24
dlouhodobých lůžek v Azylovém domě Sokolov. Dále podle výpovědi je v Kynšperku nad Ohří Dům na půl
cesty a ten má k dispozici 6 lůžek pro klienty do 26 let. Na Chebsku by byl odhadem požadavek minimálně
8 krizových lůžek (2x Ašsko, 3x Chebsko, 3x Mariánské Lázně) a na Sokolovsku odhadem minimálně další
4 lůžka (2x Kraslicko, 2x Horní Slavkov).
Zajímavostí sledovaného kraje jsou nabídky ubytování poskytované vietnamskými obchodníky
(majitelé heren a zastaváren) a prodej aplikačního materiálu, který je často prodáván se 100% přirážkou.
Ubytování je nabízeno obvykle v nebytových prostorách s nevyhovujícími hygienickými podmínkami a za
vysoké finanční odměny (cca 200-400 Kč/den nebo 18 000 Kč/měsíc). Účastníci se shodují, že systém
sociálních, odborných služeb je roztříštěný s častou absencí některých důležitých služeb (psychologické,
63
psychiatrické, léčebné) („vzájemná provázanost sociálních a odborných služeb - myšleno psychologické,
psychiatrické a terapeutické - je velmi tristní. Ne, že bychom se nesnažili navazovat, ono není příliš na co
navazovat; prostě tady žádní odborníci nejsou, a když jsou, tak tak stíhají běžnou péči o neproblémové
občany…“).
Účastníci diskusní skuspiny uvádějí, že psychologů orientovaných na oblast adiktologie je v regionu
Sokolov a regionu Cheb nedostatečné množství. („region Sokolov vykazuje velký nedostatek těchto kapacit,
dlouhé čekací lhůty, špatná dostupnost ze vzdálenějších lokalit, finančně nákladné, někteří klienti nemají
dostatek financí na pokrytí cestovních nákladů“ nebo „psychologů je na Chebsku nedostatek, nedostupnost
takové služby pro klienty z malých obcí, kteří nemají dostatek finančních prostředků na cestu k
psychologovi“). I samotné čekací doby na vyšetření jsou často nad rámec motivace klientů („návštěva
psychologa je možná cca za měsíc od objednání, což je pro mnoho klientů příliš dlouhá doba“). Stejné
informace poskytují účastníci diskusní skupiny i k psychiatrům, jako například že v oblasti jich je
nedostačující počet, dlouhé čekací doby, špatná dostupnost pro klienty z okrajových částí regionu.
V závěru analýzy diskusní skupiny s karlovarskými odborníky bychom určitě odkázali na studii
Radimeckého a kolektivu (2008), a to z toho důvodu, že chybějící identifikované služby v jeho práci, byly
potvrzeny v rámci naší diskusní skupiny.
Druhá diskusní skupina byla zaměřena na problematiku nelegálních drog a na služby pro uživatele
závislé na nealkoholických drogách. Skupinu tvořilo šest uživatelů nelegálních drog. Věkový průměr této
skupiny byl 31,3 let a z 5/6 byla tvořena muži. Primární užívanou drogou byl amfetamin a jeho deriváty.
Vedlejšími užívanými drogami byly hlavně alkohol a marihuana. Všichni účastníci FG (6 osob) aplikují
amfetamin nitrožilně. Výměnu sad pro nitrožilní aplikaci realizují většinou (80 - 100 %) prostřednictvím Kcentra nebo prostřednictvím streetworkerů. U oslovených uživatelů dochází v menší míře ke sdílení
aplikačního náčiní s jinými uživateli nebo k opakovanému využití té samé sady. Výpovědi k některým
službám nacházejícím se v okrese Cheb potažmo v Karlovarském kraji, které podporují:
a) vztah ke K-centru Cheb: „v současnosti využívám K-centrum chebský ohledně výměny stříkaček, více
méně k posezení v klidu, tady to K-centrum nemá obdoby, je to tady pohoda“; „byl jsem v Sokolově
(K-centrum Sokolov) jednou či dvakrát, tam prostředí není jako tady, tady je to takové spíš domácí,
jsou tam ti klienti takoví jiní“; „tady to využívá strašně malá část feťáků, více méně drogově závislých
je v Chebu strašně moc, nevím, proč sem nechodí“; „každý ví, co znamená K-centrum Kotec“; „jsem
tady maximálně spokojený“;
b) dostupnost služeb K-centra: „je to dostačující, jak je tu otevřeno, v nejhorším případě si člověk může
zavolat terénní program“; „rozplánují to tak (otvírací dobu vedoucí K-centra), abychom nezůstali bez
věcí“;
c) prodej injekčních sad: „je to problém, v Chebu je už jen jedna lékárna, kde se to dá koupit“; „přestali
prodávat, protože nejsme cukrovkáři“; „v bordelu, v hernách, v zastavárně, samozřejmě za
dvojnásobnou cenu, takže na tom vydělávají, jsou to jejich kšefty“; „já jsem to využíval dřív, nechodil
jsem do káčka, ale chodil jsem do herny“;
d) ubytování: „schází nám nějaká ubytovna pro feťáky“; „tady je azylový dům, ale to je více méně jako
by vás zavřeli do vězení“; „tak, aby člověk měl kde hlavu složit“;
e) důležité služby: „ty věci, hygiena, výměna jehel“; „hygienu, praní věcí, je to důležité, protože se lépe
k tobě chovají ty lidi“;
f) chráněné dílny: „to by bylo super“; „s prací je to špatné, někde na černo je problém, protože jsou tu
Rusáci, Ukrajinci“;
g) lékaři, záchranná služba a dostupnost lékařských specialistů: „mám svého obvodního lékaře“; „jsou
relativně v pohodě tady“; „v nemocnici se s vámi nebaví, protože nemáte peníze“; „když přijede
sanitka, tak je to katastrofa, přijede za 20 minut, to už jsem mohl byt mrtvý“; „mně praskly vředy v
létě, sanitka až po třetím zavolání dorazila, protože na nějakou skládku nepojedou, a když přijeli, tak
mě nenechali lehnout, ale až když koukli, že to bude něco horšího, tak potom došlo ke změně“;
h) služby psychiatra: „to je komplikovaný tím, že napřed musí jít ke svému obvodnímu lékaři, ten mu musí
dát doporučení, než se tam dostanete, tak může být po problému, nebo ten problém bude takový, že už
64
to nebudete řešit“; služby psychologa: „ten je tu vynikající, ale také je to na objednávku, on má svoje
pacienty“; „účinný by to asi bylo, tak by to přišlo asi vhod, já si myslím, že jo“; „lepší tady v kačku,
jako je tady ta paní doktorka, která sem chodí“; léčebna pro závislé - „určitě by tady byla dobrá
nějaká léčebna“
i) právní poradenství: „já osobně netuším, jestli tu něco takového je“; „stoprocentně by se takovýhle
služby hodily, muselo by to být zadarmo, protože největší problém u nás je finanční situace“; „furt se
s člověkem něco děje, proto by potřeboval nějaké poradenství“;
j) sociální pracovníci: „je potřeba sociální pracovnice, která jde s tebou, protože pak je to jiné
(vyřizování občanského průkazu, důchodu)“.
Oslovení klienti Kotce Cheb (K-centrum) jsou se službami tohoto zařízení velice spokojeni a jeho
služby vnímají jako potřebné. Využívají se hlavně základní nabízené služby centra – výměna uživatelských
sad (jehla, stříkačka atd.); možnost hygieny; prostor pro odpočinek; praní; občerstvení; internet a i základní
poradenství a pomoc při řešení závislosti. Důležitou komponentou pro klienta je vztah mezi ním a
personálem nízkoprahové služby – azylový dům vs. K-centrum („tady je to takový to domácí prostředí“).
Účastníci se shodli, že služby NNO – Kotec využívá cca. 10-20 % osob závislých na drogách a pohybující
se hlavně okolo města Cheb („ono fakt sem chodí minimálně lidí, si vyměňovat, já nevím, buď se stydí…“).
Klienti respektive závislí na drogách by v Chebu a jeho okolí uvítali několik služeb a aktivit – právní
poradenství, psychiatrické a psychologické poradenství, sociální pracovníky, ubytování a i nějakou
práci/zaměstnání formou chráněných dílen.
V poslední části této kapitoly se zastavíme u „Analýzy stavu drogové scény Karlovarského kraje:
Závěrečná zpráva“, kterou vytvořil tým pod vedením Radimeckého v roce 2008. Z této práce vybíráme
některé důležité pasáže:
a) „Síť služeb, které se v Karlovarském kraji primárně věnují práci s uživateli drog, je poměrně řídká.
Některé typy služeb na území kraje chybí – zejména ústavní léčba, kterou uživatelé drog vyhledávají v
zařízeních v jiných krajích, omezená je i dostupnost ambulantní léčby a služby následné péče pro
uživatele drog po absolvování rezidenční léčby“ (s. 50).
b) „Zvýšený počet klientů služeb zřejmě souvisí s lepší distribucí informací o nich, jež do kontaktu s
nimi pravděpodobně přivádí dlouhodobé uživatele drog, kteří se dosud kontaktu s odbornými
službami mohli z různých důvodů vyhýbat. Zdá se tedy, že se nízkoprahovým službám v
Karlovarském kraji daří naplňovat jejich poslání, tj. aktivně vyhledávat nové uživatele drog,
navazovat a udržovat s nimi kontakt, jehož prostřednictvím je možné ovlivňovat jejich rizikové
chování. A to i přes již zmíněné problémy, s nimiž se existující služby pro uživatele drog zejména v
oblasti jejich financování a z toho se odvíjejících dalších problémů v kraji potýkají“.
c) „Existující služby primárně určené pro uživatele ilegálních drog v Karlovarském kraji se svými
aktivitami snaží dosáhnout co největšího geografického pokrytí jednotlivých míst kraje a tím zvyšovat
dostupnost jimi nabízených služeb harm reduciton. Hlavním nástrojem, který dvě existující NNO – O.
s. Kotec a Světlo Kadaň – k dosažení výše uvedeného cíle používají, jsou terénní programy. Jejich
pracovníci průběžně mapují poptávku po jimi poskytovaných službách i v menších obcích kraje a na
základě získaných poznatků do nich buď pravidelně dojíždějí a/nebo nabízejí služby výměny
injekčního materiálu a dalších služeb minimalizace rizik. Služby minimalizace rizik (harm reduction),
sociální práce a poradenství jsou tak na území kraje nejlépe dostupné, byť i ve vztahu k nim se
objevují některé stesky o jejich omezené působnosti“.
d) „Je-li dostupnost nízkoprahových služeb na území Karlovarského kraje relativně dobrá, byť s jistými
limity, dostupnost služeb ambulantní léčby je výrazně omezená. Nejlépe dostupná je díky službám
Centra substituční terapie respektive AT poradny v Karlových Varech, spádově pro klienty z Ostrova
n. O. a částečně i z Chodova. V jiných částech kraje je ambulantní léčba pro uživatele ilegálních drog
dostupná jen obtížně nebo prakticky vůbec, přestože v Chebu, Mariánských Lázních a Sokolově
pracují lékaři případně psychologové, kteří jsou na práci s uživateli návykových látek v různé míře
65
specializováni, ale vzhledem k jejich pracovnímu vytížení se práci s uživateli ilegálních drog věnují
spíše okrajově, byť je jejich ochota ke spolupráci respondenty oceňována“.
e) Rezidenční (ústavní) léčba „v kraji zcela chybí, nicméně se zdá, že její absenci na území kraje se daří
řešit s využitím nabídky služeb zařízení fungujících v jiných částech ČR“ (PL Dobřany, PL Červený
Dvůr, FN v Plzni).
f) „Vedle již diskutované omezené dostupnosti ambulantních služeb léčby, psychoterapeutické,
psychologické a psychiatrická péče a ústavní léčby, byly jako chybějící nejčastěji uvedeny program
následné péče pro uživatele návykových látek po absolvování léčby, služba krizového záchytu –
krizová lůžka a detoxifikace“.
V závěrečné části Radimecký a kolektiv (2008, s. 64-67) prezentují tato doporučení:
a) financování služeb pro poskytovatele služeb – „v tomto ohledu stojí za zvážení navýšení výše
prostředků určených na financování opatření protidrogové politiky z rozpočtu kraje“, měst a obcí.
b) povědomí o službách – „zvážit možnost, připravit a realizovat pro veřejnost informační kampaň, v
níž by byly existující služby pro uživatele návykových látek prezentovány v pozitivním světle.
c) odborné znalosti pracovníků různých profesí – „připravit a realizovat krátko- a/nebo dlouhodobé
ucelené programy vzdělávání pracovníků – praktičtí lékaři, pracovníci Městské policie, školní
metodici prevence, koordinátoři protidrogové politiky – se zohledněním jejich identifikovaných
potřeb“.
d) odborníci vs. politici – „zohledňovat doporučení místních odborníků, kteří se podílejí na práci
poradních orgánů a pracovních skupin kraje při politickém rozhodování ohledně opatření protidrogové
politiky Karlovarského kraje“.
4.6.2. Užívání a zneužívání alkoholu
Termín alkohol pochází ze slova „al-kahal“, které v arabštině původně znamenalo vinný extrakt
vyráběný alchymisty. Jedná se o jednoduchou molekulu (C2H5OH), která vzniká kvašením cukru za
pomoci kvasinek (Dolejš, 2010).
Vysoká míra spotřeby alkoholu je celosvětově vnímána jako závažný společenský problém,
nevyhýbá se mu ani Česká republika. V evropském kontextu se alkohol produkuje a konzumuje již po tisíce
let. V raných obdobích byl alkohol využíván jako lék, přičemž tato praxe přetrvala až do 19. století. Ve
vrcholném středověku, a pak hlavně v novověku, dochází ke změně účelu užití alkoholu a
k objevení silnějších destilovaných nápojů. V současné době má alkohol v Evropě celou řadu použití a
významů od funkce doplňku rodinného a společenského stolování až po funkci relaxační.
Evropské země vyrobí ročně čtvrtinu celosvětové produkce alkoholu a více než polovinu
světové produkce vína. Anderson a Baumberg (2006) píší, že na obchodech s alkoholem se Evropa podílí
ještě více, a to: 70 procenty na vývozu alkoholu a téměř polovinou světových importů se zahrnutím
Evropské unie (EU). Obchodování s alkoholem se účastní cca 9 mld. EUR na bilanci obchodu se zbožím v
EU jako celku. Výroba alkoholu hraje v evropských zemích důležitou roli – spotřební daně u alkoholu.
Výroba alkoholu je dále spojena s velkým množstvím pracovních míst, a to nejen v odvětví výroby
alkoholických nápojů (hlavně vín), ale i ve všech částech jeho dodavatelského řetězce – pracovní místa v
pivnicích nebo obchodech. Evropská unie v roce 2003 odhadovala hmotné náklady na alkohol ve výši
125 mld. EUR (1,3 % HDP). V rámci EU se provádějí odhady nehmotných nákladů v souvislosti s
alkoholem. Jedná se především o prostředky, které lidé vynakládají v souvislosti se zdravotními obtížemi,
zraněními a ztracenými životy, jako důsledek škod zaviněných alkoholem v oblasti kriminality, zdraví, atd.
Ve sledovaném roce 2003 činila odhadovaná částka 270 mld. EUR, částka může oscilovat mezi 150 až 760
mld. EUR (Anderson, Baumberg, 2006).
„V Evropě žije 266 milionů dospělých konzumujících alkohol v míře do 20 g (ženy), nebo 40 g
(muži) za den, více než 58 miliónů dospělých (15 %) konzumuje nad tuto míru – 20 milionů z nich (6 %)
66
konzumuje více než 40 g alkoholu (ženy), nebo 60 g (muži) za den. Závislostí na alkoholu je v každém roce
odhadováno na 23 milionů Evropanů (5 % mužů, 1 % žen)“ (Anderson, Baumberg, 2006, s. 4).
Konzumace alkoholických nápojů v ČR je tradiční záležitostí a sociální komponenta pití hraje
významnou roli. V České republice v roce 2007 spotřeboval jeden obyvatel průměrně 185,8 litrů
alkoholických nápojů, což odpovídá cca 10,4 litrům čistého lihu. Při bližším zkoumání této spotřeby
zjišťujeme, že průměrný Čech vypije 159,1 litrů piva, 18,5 litrů vína a 8,2 litrů lihovin. Během posledních
20 let se průměrná spotřeba alkoholických nápojů pohybuje okolo 170 až 188 litrů, přičemž spotřeba v roce
2007 byla čtvrtá nejvyšší ve sledovaném 20letém období. Od roku 2003 stoupá spotřeba lihoviny cca o 0,2
litru na osobu za rok a v roce 2007 dosahuje 8,2 litrů (o 2 litry více než v roce 1989). Spotřeba vína
vykazuje nejrozsáhlejší změny v průměrných hodnotách. V roce 1989 vypil občan ČR průměrně 13,5 litru
vína (hroznové a ostatní druhy), ale v roce 2007 už to bylo 18,5 litru, což řadí tento výsledek na první místo
(tabulka 7) (ÚZIS, 2009, in Dolejš, 2010). Obyvatelé ČR vydali v roce 2008 měsíčně za alkohol, tabák a
narkotika 7,6 % svých příjmů, ale Evropská unie zaznamenala v průměru 3,4 %. Ve srovnání s jednotlivými
členskými zeměmi EU na tom nejsou Češi ve výdajích za uvedené látky nejhůř, protože nejvyšší částku ze
svých příjmů (9,9 %) utratí Maďaři a nejméně vydají občané Itálie (2,6 %) (E15, 2010).
Do odborného jazyka přinesl termín „alkoholismus“ roku 1849 doktor medicíny Magnus Huss,
přičemž první definice pijáctví jako nemoci pochází z roku 1784 od amerického lékaře B. Rushe, který je
67
považován za otce americké psychiatrie. Již v roce 1951 Světová zdravotnická organizace (WHO)
prohlašuje alkoholismus za medicínský problém a začíná zbrojit proti tomuto společensky nežádoucímu
jevu. Termín alkoholismus byl na konci 20. století nahrazen termínem závislost na alkoholu nebo
alkoholová závislost, která je dělena do několika odlišných typů alkoholového chování. Jellinek (1960, in
Řehan, 1994) rozlišuje pět základních typů zneužívání alkoholu: a) typ alfa (psychogenní souvislosti, bez
závislosti, snaha redukovat osobní, sociální, partnerské problémy a konflikty); b) typ beta (sociogenní
souvislosti, značný vliv okolí na vznik závislosti, dochází ke zvyšování frekvence a tolerance); c) typ gama
(společenské pití, důležitou komponentou je psychická závislost); d) typ delta (individuální, soukromé a
samotářské pití, hlavní komponentou je fyzická závislost); e) typ ypsilon (epizodické zneužívání ve formě
několikadenních alkoholických excesů, fyziologický původ).
Anderson a Baumberg (2006, s. 4) upozorňují na výskyt řady škod způsobených nadměrným
užíváním alkoholu (přímá úměra – čím více alkoholu, tím větší a rozsáhlejší škody). „Škody zaviněné
konzumací alkoholu jinou osobou sahají od obtěžování veřejnosti (např. noční buzení občanů) až po
mnohem závažnější následky jako např. narušování manželství, zneužívání a týrání dětí, kriminalitu, násilí,
vraždy. Alkohol je příčinou přibližně 60 různých typů onemocnění a zdravotních potíží, včetně úrazů,
psychických poruch a poruch chování, gastrointestinálních onemocnění, rakoviny, kardiovaskulárních
onemocnění, imunologických poruch, plicních onemocnění, kosterních a svalových onemocnění, poruch
plodnosti a ohrožení těhotenství, včetně zvýšeného rizika předčasného porodu a nízké porodní váhy
novorozence. Vliv alkoholu na zdraví lidí je viditelný v řadě oblastí:
a) 17 000 úmrtí ročně v důsledku silničních dopravních nehod,
b) 27 000 úmrtí následkem úrazu,
c) 2 000 vražd (4 z 10 veškerých vražd a zabití),
d) 10 000 sebevražd (1 ze 6 veškerých sebevražd),
e) 45 000 úmrtí v důsledku cirhózy jater,
f) 50 000 úmrtí následkem rakoviny
g) 17 000 úmrtí v důsledku neuropsychiatrických obtíží“.
Popov (2003, s. 29) ve svém článku „Závislost na alkoholu“ píše, že v České republice jako
„průmyslově vyspělé zemi, představují závislí na alkoholu 30–40 % z celkového počtu pacientů
psychiatrických lůžkových zařízení. V České republice se v roce 2008 léčilo na „poruchy vyvolané
alkoholem (F10)“ celkem 25 347 osob (z toho 34,08 % žen; z toho celkově se závislostí 21 165 pacientů)“.
Adiktologické ambulance evidovaly 16 dětí do 14 let a 356 adolescentů ve věku 15–19 let. V témže roce
ošetřili lékaři ambulantně 39 116 jedinců (z toho 1,63 % dětí) (ÚZIS, 2009, in Dolejš, 2010). Z celkového
počtu duševních onemocnění (55 511) bylo v roce 2008 303 případů poruch vyvolaných alkoholem, z toho
212 mužů. Při přepočtu na 100 tis. obyvatel je to průměrně 98,2 případů. Nejpočetnější věkovou kohortou
jsou klienti ve věku 50-64 let (60,00 %), 20-39 let (31,60 %) a více než 65 let (6,80 %) (ÚZIS, 2009).
„Duální diagnóza komplikuje léčbu obou poruch a výrazně zhoršuje prognózu. Mezi pacienty s
úzkostnou poruchou je téměř 18 % takových, kteří mají rovněž problémy s abúzem alkoholu, totéž se týká
16,5 % pacientů trpících depresemi; abúzus alkoholu se vyskytuje v průběhu onemocnění u 33 % pacientů
se schizofrenií a 43 % pacientů s poruchou osobnosti má sklon k abúzu alkoholu. Pacienti závislí na
alkoholu mají často tendenci ke škodlivému užívání dalších psychoaktivních látek, respektive jsou na nich
rovněž závislí.“ (Popov, 2003, s. 30.)
Odborná literatura přistupuje k závislosti na alkoholu jako k chronickému recidivujícímu
onemocnění, vzniklém na základě vzájemného působení bio-psychosociálních proměnných. Léčba
závislosti na alkoholu musím být zaměřena na všechny působící faktory, ale je nutné mít na paměti, že se
„jedná o onemocnění chronické, a že zvládnutí odvykacího stavu („abstinenčního syndromu“) je jen
začátkem vlastní odvykací léčby“ (Popov, 2003, s. 31).
V léčbě tohoto onemocnění se oproti některým západním zemím soustředí Česká republika na
psychoterapii a méně na farmakoterapii. Vliv na orientaci léčby mají v ČR hlavně ekonomické důvody,
protože hlavně pacienti v ambulantní péči si musí specifická farmaka hradit z vlastních prostředků. Ústřední
68
roli v léčbě pacientů závislých na alkoholu sehrál a hraje léčebný systém založený docentem Skálou v
pražském Apolináři již v roce 1948, který vychází z myšlenky propojení skupinové psychoterapii s prvky
terapeutické komunity podpořené nezbytnou farmakoterapií. V Karlovarském kraji se nenachází
specializované zařízení pro pacienty se závislostí na alkoholu, nejbližší zařízení tohoto typu se nachází v
Plzeňském kraji v psychiatrické léčebně Dobřany.
Častěji využívanou formou léčby je ambulantní léčba, která probíhá dvěma způsoby: a) formou
denního stacionáře (4-6týdenní program s denní docházkou do terapeutického centra); b) pravidelnými
návštěvami (1-3x týdně) specializované ambulance (OAT). V rámci ambulantní léčby se klient účastní
psychoterapeutických skupin, je mu k dispozici individuální poradenství s možností farmakoterapeutické
podpory abstinence (Popov, 2003). V Karlovarském kraji byla identifikována jedna AT ambulance, která se
nachází v krajském městě Karlových Varech. Po uplynutí základního odvykacího procesu (ambulantního,
ústavního) přichází fáze následné léčby a péče, která hraje důležitou roli v posilování abstinence u pacientů.
Jedná se nejen o odbornou pomoc specializovaných pracovišť OAT a psychiatrických klinik, ale i o pomoc
dalších relevantních institucí, kterými mohou být poradny a psychosociální centra nebo také svépomocné
aktivity, kterými jsou hlavně Anonymní Alkoholici (AA). Podíváme-li se na seznam vytvořený krajským
protidrogovým koordinátorem (Benešovou, www.kr-karlovarsky.cz, 2010), zjišťujeme, že se ve sledované
oblasti nachází několik institucí a odborníků, kteří poskytují některé ze služeb – O. s. Světlo Kadaň; O. s.
Kotec. V rámci dětí a adolescentů se v kraji dají využít služby Pedagogicko-psychologických poraden, které
se nachází v každém ze tří okresních měst – Cheb, Sokolov, Karlovy Vary. V oblasti prevence a
resocializace závislosti na alkoholu a Harm Reduction působí i další většinou již státní organizace – Krajské
hygienické stanice, vedení věznic, soudní aparát a další. V rámci kraje působí jedna pobočka Anonymních
Alkoholiků (www.anonymnialkoholici.cz, 2010) se sídlem v krajském městě a se sezením probíhajícím
jednou týdně (Úterý 18:30).
Karlovarská studie (Lepík, Dolejš a kol., 2010) se v rámci svých témat zaměřila na užívání alkoholu
adolescenty navštěvujícími některé ze školních zařízení v kraji. Více než polovina (56,84 %) 11letých žáků
má zkušenosti s alkoholem a u 17letých studentů je to dokonce již 97,73 %, přičemž od 14 let celoživotní
prevalence přesahuje 90 %. V oblibě chlapců je hlavně pivo, destiláty a pozorujeme u nich ranější
zkušenosti s těmito nápoji (9-12 let). Dívky se soustředí na víno a samotná první zkušenost s alkoholickým
nápojem je v pozdějším věku (12-15 let). Seřadíme-li výsledky týkající se měsíční prevalence, na prvním
místě budou studenti 1. a 2. ročníku středních odborných škol a učilišť – 78,30 %, následováni studenty
gymnázií – 72,20 %. Ve skupině středoškoláků bylo 7,5 % jedinců, kteří užili více než 9krát alkoholický
nápoj během měsíce. U žáků 6. až 9. ročníků základních škol je celkem 35,8 % jedinců, kteří měli v
posledním měsíci alkoholický nápoj a z toho 2 % více než 10 nápojů během měsíce. Sledované populace se
výzkumníci ptali na zkušenosti s vlastní opilostí, která byla v dotazníku definována takto: problémy s chůzí,
s mluvením, zvracení a výpadky paměti. U adolescentů ve věku 17 let dosáhla subjektivní prevalence
opilosti za posledních 12 měsíců hodnoty 55,20 %, u 15letých 38,80 % a u 11letých 2,17 %. 7,60 %
středoškoláků uvedlo, že se u nich objevil stav opilosti během posledního měsíce. Při územním rozdělení
zjišťujeme, že první opilosti v nejnižším věku dosahují žáci a studenti navštěvující základní školy na území
okresu Sokolov následováni adolescenty z okresu Karlovy Vary. Tento odstavec poukazuje zřetelně na
problematiku abúzu alkoholu v adolescentním věku. Naučené vzorce chování mohou u těchto jedinců v
budoucnu vést ke vzniku závislosti na alkoholu. Adolescentní pacienti a jejich rodiče mají v Karlovarském
kraji možnost obrátit se na již zmíněné instituce (OAT, PPP), ale tyto instituce se primárně nespecializují na
dětské a adolescentní klienty. Možnost lůžkové léčby pro tuto věkovou kohortu v Karlovarském kraji
neexistuje. V kraji působí také nízkoprahové kluby pro děti a mládež – Útočiště o.p.s., Armáda spásy a
Kotec o.s.
69
Literatura:
Anderson, P., Baumberg, B. (překlad Sovinová). Alkohol v Evropě (Zpráva pro Evropskou unii, souhrn) (2006). Anglie: Institute
of Alcohol Studies.
Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví (2009). Pilotní model péče o duševně nemocné v Karlovarském kraji. Praha. CRPDZ.
Dolejš, M. (2010). Efektivní včasná diagnostika rizikového chování u adolescentů (převod „SURPS“ a tvorba populačních norem
pro „SURPS“ a „HSPQ“). Olomouc: Univerzita Palackého.
Fišer, S., Škoda, J. (2009). Sociální patologie: Analýza příčin a možností ovlivňování závažných sociálně patologických jevů.
Praha: Grada
Lepík, F., Dolejš, M., Miovský, M., Vacek, J. (2010). Školní dotazníková studie o návykových látkách, dalších formách
rizikového chování a pilotní studie o užívání těkavých látek na základních školách praktických: Karlovarský kraj. Tišnov: SCAN.
Mravčík, V., Pešek, R., Škařupová, K., Orlíková, B., Škdlantová, E., Šťastná, L., Kiššová, L.,
Běláčková, V., Gajdošíková, H., Vopravil, J. (2009). Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2008
(Annual Report on Drug Situation 2008 – Czech Republic). Praha: úřad Vlády.
Mravčík, V., Chomynová, P., Orlíková, B., Pešek, R., R., Škařupová, K., Škdlantová, E., Miovská, L., Gajdošíková, H., Vopravil,
J. (2008). Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2007 (Annual Report on Drug Situation 2007 – Czech
Republic). Praha: úřad Vlády.
Radimecký, J. (Ed.), Solčány, J., Zahálka, M. (2008). Analýza stavu drogové scény Karlovarského kraje: Závěrečná zpráva.
Karlovy Vary: Karlovarský kraj.
Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. (2008). Zdravotnická ročenka Karlovarského kraje 2009. Praha: ÚZIS ČR.
Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. (2009). Psychiatrická péče 2009. Praha: ÚZIS ČR.
Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. (2009). Zdravotnická ročenka Karlovarského kraje 2010. Praha: ÚZIS ČR.
Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. (2009). Hospitalizovaní v nemocnicích ČR 2010. Praha: ÚZIS ČR.
Wenigová, B., Pěč, O., Baroš, J., Konečný, M., Raiter, T., Šelepová, P. (2009). Situační
analýza – pilotní model o duševně nemocné v Karlovarském kraji (2009). Praha: CRPDZ.
E15 WWW user survey. (n.d.). Retrived May 15, 2010 from
http://www.e15.cz/domaci/ekonomika/cesi-vydaji-za-alkohol-a-tabak-dvakrat-vice-nez-jeprumer-eu.cz.
Anonymní alkoholici WWW user survey. (n.d.). Retrived May 15, 2010 from http://www.anonymnialkoholici.cz/adresy.html
EMCDDE WWW user survey. (n.d.). Retrived May 15, 2010 from
http://www.emcdda.europa.eu/html.cfm/index79160CS.html#pdu
70
5 Potřeby poskytovatelů a uživatelů služeb v Karlovarském kraji
Předběžné předchozí šetření
Naše zjišťování potřeb poskytovatelů a uživatelů služeb navazovalo na předchozí šetření v rámci
projektu Pilotní model péče o duševně nemocné v Karlovarském kraji (WHO – Biennal Collaborative
Agreement 2008–2009) prováděné Centrem pro rozvoj péče o duševní zdraví v roce 2009. Cílem projektu
bylo zmapování stavu služeb pro duševně nemocné v karlovarském regionu a získání informací o tom, jaké
služby a v jakém množství jsou potřebné. Potřeby byly zjišťovány u odborníků, pacientů a relevantních
institucí (kraj, obce, plátci). Na základě těchto údajů bude vytvořen nový model péče o psychiatrické
pacienty, který byl představen odborníkům i zástupcům samosprávy. Karlovarský kraj byl k tomuto účelu
vybrán proto, že má nedostatek zdravotně-sociálních služeb pro duševně nemocné.
Cílovou klientelou předběžného šetření byly osoby s duševními poruchami (MKN F0–F99), které
byly v roce 2007 v péči psychiatrické ambulantní péče v Karlovarském kraji a dále ty osoby s bydlištěm v
kraji, které byly hospitalizovány déle než jeden rok v Psychiatrické léčebně v Dobřanech. Počty těchto
pacientů v jednotlivých diagnostických kategoriích udává následující tabulka:
Tabulka č. 4: Počty pacientů léčených v psychiatrických ambulancích v Karlovarském kraji a
dlouhodobě hospitalizovaných v PL Dobřeny v roce 2007
Diagnostická kategorie
Organická duševní porucha F00-09
Poruchy vyvolané alkoholem a ost.
psychoaktivními látkami F10-19
Schizofrenie F20-F29
Afektivní poruchy F30-F39
Úzkostné a behaviorální poruchy F40F48, F50-F59
Poruchy osobnosti F60-F63, F68-F69
Sexuální poruchy, deviace F64-F66
Mentální retardace F70-F79
Psychické poruchy v dětství
adolescenci F80-F98
Neurčená duševní porucha F99
a
v péči psychiatrické ambulance
dlouhodobě hospitalizován
v péči psychiatrické ambulance
dlouhodobě hospitalizován
v péči psychiatrické ambulance
dlouhodobě hospitalizován
v péči psychiatrické ambulance
dlouhodobě hospitalizován
v péči psychiatrické ambulance
dlouhodobě hospitalizován
v péči psychiatrické ambulance
dlouhodobě hospitalizován
v péči psychiatrické ambulance
dlouhodobě hospitalizován
v péči psychiatrické ambulance
dlouhodobě hospitalizován
v péči psychiatrické ambulance
dlouhodobě hospitalizován
v péči psychiatrické ambulance
dlouhodobě hospitalizován
CELKEM
978
25
510
27
805
32
1494
6
2952
10
379
3
10
celkem
1003
537
837
1500
2962
382
10
595
9
524
604
32
1
33
524
8392
Přiřazení variant optimální péče pro každou diagnostickou skupinu zvlášť jsme provedli s využitím
metodiky focus group (diskuzní skupiny). V projektu jsme postupovali tak, že pro následující diagnostické
okruhy: 1. organické psychické poruchy (F0), 2. závislosti (F1), 3. schizofrenní poruchy (F2), 4. afektivní
poruchy (F3), 5. úzkostné a behaviorální poruchy (F4, 5), 6. poruchy osobnosti (F6), 7. psychické poruchy
v dětství a adolescenci (F8-F9) jsme vytvářeli diskusní skupiny složené z odborníků (psychiatrů,
psychologů, zdravotních sester, sociálních pracovníků) a focus groups tvořenou uživateli péče nebo jejich
71
rodinnými příslušníky. Celkem takto bylo uskutečněno 12 skupinových diskusí se 41 odborníky a 47
uživateli. Pro každou diagnostickou kategorii byl nejprve projektovým týmem osloven odborný koordinátor
– odborník s dlouholetou klinickou zkušeností s danou diagnostickou skupinou. Odborný koordinátor poté
rekrutoval odborníky a uživatele do focus group. Bylo požadováno, aby výběr rekrutovaných diskutujících
maximálně zohlednil různé názorové proudy v dané specializaci. Jednotlivé diskusní skupiny se zaměřily na
určení typů potřebných služeb pro pacienty dané diagnostické kategorie a podílu na počtu pacientů této
diagnostické skupiny, kteří je v průběhu jednoho roku využijí. Skupiny diskutujících měly také za úkol
navrhnout potřebnou kvalitu těchto služeb.
Kvantitativní návrhy focus group (počty pacientů potřebujících určitou službu) jsme porovnávali s co
možno nejaktuálnějšími počty pacientů využívajícími jednotlivé typy služeb. Pro ověření výstupů z
diskusních skupin jsme sestavili standardizovaný dotazník s 23 otázkami orientovanými na posouzení
potřebného počtu pacientů a jejich diagnostické struktury, kteří by měli být optimálně ošetřováni v
jednotlivých typech služeb. Dotazníkem jsme oslovili odborníky pracující ve zdravotních i sociálních
službách pro duševně nemocné v Karlovarském kraji. Osloveno bylo celkově 91 osob a odpovědělo 33
respondentů. Téměř polovinu respondentů tvořili psychiatři a nejvíce zastoupeným typem odborné praxe
respondentů byla ambulantní péče.
Metodika dotazníkového šetření vlastního projektu
Abychom ověřili výstupy předchozího šetření či získali další nové informace, sestavili jsme dotazník
zvlášť pro profesionály v přímé péči o duševně nemocné v Karlovarském kraji a zvlášť pro uživatele služeb
pro duševně nemocné v témže regionu. Dotazník pro profesionály obsahoval celkem 5 otázek. V prvních
dvou otázkách měli respondenti ověřit výstup kvalitativní analýzy z předchozího šetření, v další otázce
posoudit potřebu snížení či navýšení u jednotlivých typů služeb a v posledních třech otázkách ověřit pořadí
potřebného využití jednotlivými skupinami psychických poruch u některých služeb (případové vedení,
rezidenční komunitní služby, pracovní rehabilitace) (Příloha 3). Dotazník pro uživatele měl velmi podobnou
strukturu, byly však vynechány poslední 3 otázky (Příloha 4).
Dotazník pro profesionály – poskytovatele soc. a zdravotních služeb – byl e-mailovou poštou
v období od 4. května do 11 května rozeslán do všech služeb, které v předchozím mapování byly
identifikovány jako služby s cílovou klientelou duševně nemocných. Dotazník pro uživatele byl
distribuován mezi pacienty v těchto vybraných zařízeních: o. s. Paprsek, o. s. Res Vitae, Psychiatrické odd.
Nemocnice Ostrov, ambulance MUDr. Stefanovičové, MUDr. Tomešové, MUDr. Bartoše, PhDr.
Kopárkové, MUDr. Červenkové, Mgr. Wenigové, MUDr. Bartkové. Celkem bylo rozesláno odborníkům 90
dotazníků, a uživatelům 60 dotazníků. Do 15. června jsme obdrželi 31 vyplněných dotazníků od
profesionálů a 24 vyplněných dotazníků od uživatelů. Strukturu respondentů ukazují následující tabulky:
Tabulka č. 5: Struktura respondentů dotazníkového šetření u profesionálů podle pohlaví
Abs.
Poměrně
Muži
6
19 %
Ženy
25
81 %
Tabulka č. 6: Struktura respondentů dotazníkového šetření u profesionálů podle věku
Věková kategorie
Abs.
Poměrně
21–30 let
2
6%
31–40 let
10
32 %
41–50 let
9
29 %
51–65 let
10
32 %
72
Tabulka č. 7: Struktura respondentů dotazníkového šetření u profesionálů podle délky praxe
Délka praxe
Abs.
Méně než 5 let
12
5 –15 let
7
Více než 15 let
6
Pozn. 6 respondentů údaj neuvedlo
Poměrně
48 %
28 %
24 %
Tabulka č. 8: Struktura respondentů dotazníkového šetření u profesionálů podle typu profese
Druh profese
Abs.
Poměrně
Psychiatr
4
13 %
Sociální pracovník
11
36 %
Střední zdravotnický
5
16 %
pracovník
Klinický psycholog
4
13 %
Vyšší zdravot. pracovník
1
3%
Praktický lékař
0
0%
Jiné
6
19 %
Pozn. Jiné: manažer, dobrovolník
Tabulka č. 9: Struktura respondentů dotazníkového šetření u profesionálů podle typu služby/praxe
Abs.
Poměrně
Psychiatrická ambulance
4
14 %
Denní stacionář
1
4%
Následná lůžková péče
1
4%
Akutní lůžková péče
1
4%
Krizové centrum
2
7%
Psychosociální rehab.služby 4
14 %
Sociální služby
10
36 %
Psychologická ambulance
3
11 %
Jiné
2
6%
Pozn. 3 respondenti údaj neuvedli
Tabulka č. 10: Struktura respondentů dotazníkového šetření u uživatelů podle pohlaví
Abs.
Poměrně
Muži
17
71 %
Ženy
7
29 %
Tabulka č. 11: Struktura respondentů dotazníkového šetření u uživatelů podle věku
Věková kategorie
Abs.
Poměrně
21–30 let
8
33 %
31–40 let
7
29 %
41–50 let
6
25 %
51–65 let
2
8%
65 let a více
1
4%
73
Tabulka č. 12: Struktura respondentů dotazníkového šetření u uživatelů podle vzdělání
Vzdělání
Abs.
Poměrně
Základní
3
13 %
Střední odborné
7
29 %
Střední s maturitou
9
38 %
Vyšší odborné
0
0%
vysokoškolské
5
21 %
jiné
0
0%
Tabulka č. 13: Struktura respondentů dotazníkového šetření u uživatelů podle délky léčby duševní
nemoci
Délka léčby
Abs.
Poměrně
Méně než 1 rok
2
8%
1 – 3 roky
2
8%
3 – 5 let
5
21 %
5 – 10 let
6
25 %
10 – 20 let
7
29 %
Více než 20 let
2
8%
Souhrnem lze konstatovat, že v dotazníkovém šetření profesionálů převažovaly ženy, staršího středního
věku, sociální pracovnice nebo zdravotní sestry, pracující v sociálních službách nebo službách
psychosociální rehabilitace. Naproti tomu dotazníkového šetření uživatelů se účastnili nejvíce muži
mladšího či mladšího středního věku, se středoškolským vzděláním s nejčastější dobou léčby mezi 5 a 20
lety.
Metodika focus group
Focus group je forma kvalitativního výzkumu, která využívá pracovní skupinu lidí, ve které jsou
podporovány interakce. Skupina je tázána na postoje k určitému tématu (Morgan 20016). Cílem diskusní
skupiny bylo využít interakci a dynamiku ve skupině k rozvinutí co největšího množství kvalitativních
variant diskutovaného tématu. Diskutovaným tématem byl souhrn kvalitativní a kvantitativní analýzy
předběžného šetření, tj. hlavní nedostatky a priority rozvoje služeb pro osoby s duševním onemocněním
v Karlovarském kraji a návrh potřebného množství nově vytvořených služeb. Závěrem diskuse její účastníci
obdrželi jednoduchý dotazník s žádostí o písemný komentář k výstupům z kvalitativní i kvantitativní
analýzy.
Diskusní skupina se uskutečnila dne 27. dubna 2010 v prostorách zasedací místnosti Krajského úřadu
Karlovarského kraje. Odborníci byli osloveni tak, aby byly zastoupeny různé specializace podle
zkoumaných dg. skupin (dětský psychiatr, ředitel organizace pracující se závislými, psychiatr pracující se
seniory (org. poruchy), psychózy, deprese). Účastníci byli seznámeni s výsledky kvalitativní i kvantitativní
analýzy projektu WHO (2008–2009). Data byla pořizována ze záznamu diskuse a převzata z dotazníků,
které účastníci vyplňovali během diskuse.
Celkem bylo do focus group začleněno 8 účastníků, z toho 3 muži a 5 žen, věkový průměr byl 48 let,
profesně výrazně převažovali psychiatři (5 diskutujících), dále byli zastoupeni po jednom účastníku: dětský
psychiatr, ředitel neziskové organizace a asistentka psychiatra – pečovatelka.
6
Morgan, D.L.: Ohniskové skupiny jako metoda kvalitativního výzkumu. 1.vyd., Boskovice: Albert, 2001. 95 s. ISBN 80-8583477-4
74
5.1 Výsledky
Kvalitativní analýza
Souhrn kvalitativní analýzy předběžného šetření
Hlavní akcenty kvalitativní analýzy focus groups předchozího šetření WHO z roku 2009 byly strhnuty do
následujících bodů:

naprosté chybění nejen rehabilitačních, psychoterapeutických a komunitních služeb, ale i
služeb „klasických“ (ambulantní specialisté, lůžková psychiatrická péče)

nedostatečná možnost získat informace o onemocnění a o potřebné pomoci

i vzhledem k dojezdovým vzdálenostem potřeba vytvoření mobilních týmů a terénních
služeb pro různé typy poruch

špatná provázanost služeb, váznoucí mezioborová spolupráce i návaznost na státní a obecní
instituce

potřeba zapojení rodin do péče

důraz na prevenci
Podrobnější popis kvalitativních výstupů diskusních skupin lze najít v odborné zprávě z tohoto šetření.7
Výstupy focus group vlastního projektu
Výstup focus group lze shrnout do následujících významových celků:
1) Chybění služeb – chybí základní psychiatrické služby, je málo ambulantních psychiatrů, je potřeba
rozšířit úvazek u dětských psychiatrů, z intermediárních služeb je nejvíce pociťována absence
krizového centra a malá kapacita denního stacionáře pro dospělé psychiatrické pacienty, zřídit by se
měl i denní stacionář pro děti s poruchami chování, učení a emocí, dále terapeutická komunita pro
závislé a terénní psychiatrické sestry. Z rehabilitačních služeb je nejpotřebnější zřízení chráněného
bydlení a chráněných dílen hlavně pro pacienty s psychózou, ale i např. chráněné bydlení pro
zneužívané děti. Ve školství chybí specializované třídy pro děti se specifickými poruchami na
základních školách, ale i specializované mateřské školky. V rozšiřování služeb je třeba postupovat
podle stanovených priorit, není potřeba zřizovat např. ve větším rozsahu chráněná bydlení či
případové vedení pro pacienty s neurotickými a úzkostnými poruchami.
2) Lidské zdroje – řada vzdělaných lidí odchází z kraje. Při plánování služeb je třeba brát v potaz
dlouhé doby v odborné přípravě profesionálů
3) Finance – priority alokace financí jsou jinde než v cílové skupině duševně nemocných. Nejvíce
podceňovány jsou sociální služby. Ambulantní psychiatři mají nízké finanční ohodnocení.
4) Dostupnost služeb – V kraji jsou velké vzdálenosti za odbornými službami. Velmi citelné je to
v případě hospitalizace v psychiatrické léčebně v Dobřanech – jednak zde existuje špatná dostupnost
pro příbuzné pacientů a pak malá dostupnost služeb v kraji podporuje setrvávání v léčebně.
5) Propojení služeb – služeb je málo, nejsou komplexní, nejsou propojené. Stávající služby jsou
přehlceny úkoly a na propojování nemají ani kapacitu. Potřebné je zapojování rodin.
6) Mobilita služeb, terén – Terénní služby jsou potřebné zejména pro pacienty s psychózou, kteří mají
problém sami kontaktovat služby. Činnost terénních služeb rovněž limitují nízké úhrady za ně.
V současnosti není možné v kraji financovat terénní psychiatrické sestry.
7) Informovanost – v kraji existuje jen malé povědomí u veřejnosti o duševních nemocech, oblast
duševní nemoci je stigmatizována. Tento stav může být částečně způsoben i nižší vzdělaností v kraji.
7
www.cmhcd.cz/soubory/1284382637.pdf
75
Je zapotřebí zřídit infocentrum, ale na druhou stranu příliš mnoho informací může vést k simulaci
duševní nemoci.
8) Prevence – prevence selhává, zejména pro malý zájem veřejnosti. Je zapotřebí, aby dobře fungovalo
sociální zabezpečení poskytované sociálními službami, má to význam pro předcházení psychických
dekompenzací spolupodmíněných nedostatkem základního životního zajištění.
Výsledky dotazníkového šetření vlastního projektu
Profesionálové
26 z 31 (84 %) respondentů potvrdilo hlavní nedostatky v péči o duševně nemocné (chybění všech
typů služeb, nedostatečná možnost získat informace o onemocnění a o potřebné pomoci, špatná provázanost
služeb, mezioborová spolupráce a návaznost na státní a obecní instituce).
29 z 31 respondentů (94 %) rovněž souhlasilo s hlavními body potřebných změn (vytvoření
mobilních týmů a terénních služeb pro různé typy poruch, zapojování rodin do péče, důraz na prevenci).
Z odpovědí respondentů vyplynul i návrh na vytvoření jiných forem bydlení (např. chráněné bydlení,
samostatné bydlení s asistencí) pro klienty s psychiatrickou diagnózou, kteří jsou v současné době umístěni
v domovech pro osoby se zdravotním postižením, či v jiných ústavních pobytových službách, které pro ně
nejsou vhodné ani potřebné a kteří nemají možnost bydlet ve vlastních rodinách z různých důvodů, např.
proto, že rodina nemá o ně zájem a nechce spolupracovat.
Uživatelé
Shora zmíněné hlavní nedostatky v péči o duševně nemocné potvrdilo v dotazníkovém šetření i 16
z celkových 24 uživatelských respondentů (67 %). 22 uživatelských respondentů se vyslovilo pro souhlas
s hlavními body potřebných změn (92 %).
Kvantitativní analýza
A mbu la nt n í p é če a př íp a do vé ve de n í
Souhrn výsledků kvantitativní analýzy u ambulantní péče a případového vedení předběžného šetření
Respondenti dotazníkového šetření odhadovali zvýšení počtu pacientů v ambulantní péči zhruba o
27 procent.
Výsledky dotazníkového šetření byly ve shodě s odhadem, že zhruba 17 % pacientů ambulantních
psychiatrických služeb by potřebovalo služby případového vedení.
Respondenti dotazníkového šetření kladli důraz na poskytování případového vedení pacientům v celé šíři
diagnostického spektra s akcentem na organické psychické poruchy (mobilní týmy a osobní asistenti), na
úzkostné a behaviorální poruchy (asistenční služby v domácím prostředí), na psychické poruchy v dětství a
adolescenci (asistenti pedagogů, terénní sestry) a na schizofrenie (mobilní týmy pro depistáž a monitoring)
76
Graf č. 15 : Současné a potřebné počty pacientů v ambulantní péči a případovém vedení
v předběžném šetření
12000
počet pacientů/rok
10000
8000
6000
4000
2000
potřebné
0
současné-dotazník 2010
ambulantní psychiatrická
péče
případové vedení
ambulantní psychiatrická péče
současné-dotazník 2010
potřebné
případové vedení
8392
42
10600
1800
Výsledky dotazníkového šetření vlastního projektu
Profesionálové
Z 31 všech respondentů 21 respondentů (68 %) navrhovalo podstatně navýšit ambulantní
psychiatrické služby, včetně AT a sexuologických ambulancí. Dalších 9 respondentů (29 %) je navrhovalo
navýšit mírně a jen jeden respondent souhlasil s jejich ponecháním na stávající úrovni. Ještě větší důraz
kladli respondenti na navýšení případového vedení ve vlastním prostředí pacientů/klientů (terénní
psychiatrické služby, sociální pracovníci, mobilní služby, gerontopsychiatrické sestry, asistenti): 25 z 31
respondentů (81 %) souhlasilo s jejich podstatným navýšením, 5 respondentů souhlasilo s jejich mírným
navýšením.
Co se týká struktury potřebnosti případového vedení podle jednotlivých typů poruch, 22 respondentů
z celkových 31 (71 %) souhlasilo s navrženým rozložením dle předchozího šetření. Nesouhlasilo pouze 9
respondentů. Podle průměrného pořadí, které nesouhlasící respondenti uváděli, nejvíce preferovanou
skupinou byla schizofrenie, následovaná organickými psychickými poruchami, dále poruchami afektivními,
psychickými poruchami v dětství a až posléze úzkostnými poruchami, poruchami osobnosti a závislostmi.
Uživatelé
Respondenti z řad uživatelů v počtu 7 z celkových 24 dotazovaných souhlasili s podstatným navýšením
ambulantních služeb (29 %), dalších 11 respondentů (46 %) souhlasilo s mírným navýšením a 5
dotazovaných by stav ponechalo na stávající úrovni. Uživatelští respondenti rovněž souhlasili s podstatným
navýšením případového vedení (v počtu 14 z celkových 24 – 58 %), 3 uživatelé souhlasili s mírným
navýšením a jen 6 uživatelů by stav ponechalo na stávající úrovni.
77
Lů žko vá a r e z id e nč n í p éč e
Souhrn výsledků kvantitativní analýzy lůžkové a rezidenční péče podle předběžného šetření
Respondenti dotazníkového šetření vyjadřovali potřebu navýšení následné lůžkové péče zhruba o
17 %, pro toto navýšení se vyslovovala více než polovina z nich Z dotazníkového šetření rovněž vyplynula
potřeba navýšení kapacity akutní psychiatrické péče na psychiatrických odděleních nemocnic o více než
31 %, o potřebě tohoto navýšení bylo přesvědčeno téměř 70 % respondentů.
Pacienta s akutní potřebou psychiatrické hospitalizace by 94 % respondentů umístilo raději na
psychiatrické oddělení nemocnice nežli do psychiatrické léčebny.
Dotazovaní odhadovali potřebnost rezidenční komunitní péče zhruba pro 17 % pacientů
ambulantní psychiatrické péče. Převahu klientely by měly tvořit schizofrenní a afektivní poruchy (chráněná
bydlení, statek), ale zastoupeny jsou i další diagnostické kategorie: úzkostné a behaviorální poruchy,
poruchy v dětství a adolescenci (pobyty s režimovou terapií a psychoterapií) či závislosti (terapeutická
komunita).
U ústavní rezidenční péče účastníci šetření navrhovali zvýšení počtu pacientů v těchto službách o
27%. V navrhované cílové klientele převažovaly organické psychické poruchy (LDN, domovy se zvláštním
režimem, týdenní stacionáře), ale byly zastoupeny i ostatní diagnózy.
Srovnání současných počtů pacientů v následné lůžkové péči psychiatrické léčebny, v akutní lůžkové
péči psychiatrických oddělení nemocnic, rezidenční komunitní péče a ústavní rezidenční péče
s navrhovanými počty dle výsledků dotazníkového šetření je znázorněno na grafu č. 16. U rezidenční
komunitní péče jde prakticky o nové vytvoření těchto služeb. Navýšení jsou odhadována jako potřebná u
akutní i následné psychiatrické lůžkové péče.
Graf č. 16: Současné a potřebné počty pacientů v lůžkové a rezidenční péči v předběžném šetření
2000
1800
počet pacientů/rok
1600
1400
1200
1000
800
600
400
200
potřebné
0
akutní lůžková
péče PO
následná lůžková
péče PL
současné
rezidenční
komunitní služby
ústavní rezidenční
služby
akutní lůžková péče PO
následná lůžková péče PL
rezidenční komunitní služby
ústavní rezidenční služby
současné
1476
682
5
1044
potřebné
1950
800
1000
1300
78
Výsledky dotazníkového šetření vlastního projektu
Profesionálové
14 z 31 respondentů (45 %) souhlasilo s podstatným navýšením kapacity akutní lůžkové
psychiatrické péče, 16 z nich (52 %) souhlasilo s jejím mírným navýšením. V případě následné lůžkové
péče psychiatrické léčebny s podstatným navýšením souhlasilo jen 15 respondentů (48 %) 9 respondentů
(29 %) souhlasilo jen s mírným navýšením a 6 respondentů (19 %) by stav ponechalo na současné úrovni.
Respondenti ve valné většině souhlasili s podstatným navýšením kapacity rezidenčních komunitních
služeb (29 respondentů z celkových 31, tj. 94 %). V případě ústavních rezidenčních služeb nebyl výsledek
v odpovědích tak výrazně jednoznačný: zhruba polovina (16 respondentů, 52 %) by kapacitu těchto služeb
podstatně navýšila, zatímco 6 respondentů by jí jen mírně navýšilo, 7 ponechalo na stávající úrovni a 2
respondenti by jí dokonce mírně či výrazně snížili.
Většina respondentů souhlasila s navrženou strukturou klientely rezidenčních komunitních služeb
dle předchozího šetření (22 respondentů z celkových 31, 71 %). 9 respondentů nesouhlasilo s navrženou
strukturou. Dle průměrného pořadí udávaného nesouhlasícími respondenty by nejvíce preferovanou
skupinou měla být schizofrenie, následována afektivními poruchami, poruchami v dětství a adolescenci a až
jako další v pořadí by umístili úzkostné poruchy, závislosti a organické psychické poruchy.
Uživatelé
S navýšením kapacit lůžkové péče souhlasili i uživatelští respondenti: 10 z 24 dotazovaných (42 %)
souhlasilo s podstatným navýšením akutní lůžkové psychiatrické péče, 7 respondentů (29 %) souhlasilo
s navýšením mírným, jen 6 z nich by stav ponechalo na současné úrovni. V případě následné lůžkové
psychiatrické péče by podstatně navýšilo kapacitu 12 respondentů (50 %), 5 uživatelů by navýšilo tyto
kapacity jen mírně a 6 uživatelských respondentů by stav ponechalo na úrovni, jaká je nyní.
Poměrně jednoznačně se respondenti – uživatelé vyslovili pro zvýšení rozsahu rezidenčních
komunitních služeb: 13 z 24 (54 %) souhlasilo s jejich podstatným navýšením, 10 z nich s navýšením
mírným. Podobně jako u profesionálů je mnohem méně jednoznačný výsledek u ústavních rezidenčních
služeb: pro jejich podstatné navýšení se vyslovilo pouze 9 dotázaných (38 %), pro mírné navýšení 10 z nich
(42 %), 4 respondenti by služby ponechali na stávající úrovni a 1 respondent by jejich kapacitu dokonce
snížil.
Kr izo vé s lu ž b y, d e n n í st ac io nář e a p s yc ho t er a pe ut ick é pr o gr a m y
Souhrn výsledků kvantitativní analýzy u krizových služeb, denních stacionářů a
psychoterapeutických programů z předběžného šetření
Dotazníkové šetření potvrdilo původní odhad focus group o potřebě vytvoření krizových služeb pro
zřetelnou část pacientů psychiatrické ambulantní péče. Ve struktuře potřebné klientely pro tuto službu
převažovaly neurotické poruchy, až v dalším sledu šlo o poruchy osobnosti, afektivní poruchy a
schizofrenie. Šetřením bylo také potvrzeno využívání linek důvěry pro zhruba čtvrtinu pacientů
využívajících ambulantní psychiatrické služby.
Dotazovaní potvrzovali, že o něco méně než polovina pacientů potřebuje denní stacionář či nějakou
formu psychoterapeutické péče. V potřebné cílové klientele těchto programů se dle zhodnocení
respondentů dostávali do popředí neurotické a behaviorální poruchy. V těchto kategoriích předchozí
diskusní skupiny nejvíce pojednávaly o různých možnostech péče – jak v denních stacionářích, tak i
v jiných formách v rámci ambulantní péče (skupinová a individuální psychoterapie). U ostatních
79
diagnostických kategorií šlo o různé typy programů uzpůsobených daným poruchám: denní stacionáře
zaměřené edukativně a na trénink kognice, centra paměti (organické psychické poruchy), doléčovací
programy, nízkoprahová centra a individuální psychoterapie (závislosti), psychoterapeutické denní
stacionáře se specifickými tréninky a resocializací (schizofrenie a afektivní poruchy), následná
psychoterapeutická péče, denní stacionář, terapeutická komunita (poruchy osobnosti), návazná
psychoterapie po propuštění z hospitalizace (ADHD), individuální, skupinová psychoterapie a rodinná
psychoterapie (děti s poruchami příjmu potravy, s psychosomatickými poruchami, s adolescentními
depresemi), specializované denní programy (poruchy autistického spektra, mentální retardace, kombinované
postižení, adolescentní psychózy).
Dotazovaní potvrzovali navrhovaný podíl pacientů potřebujících rodinné intervence a
psychoedukace (16 %). Největší uplatnění by měly u úzkostných a behaviorálních poruch a dále u
afektivních poruch, organických psychických poruch i dalších okruhů.
Graf č. 17: Krizové služby a denní stacionáře, psychoterapeutické programy - současné a potřebné
počty pacientů dle předběžného šetření
3500
3000
počet pacientů/rok
2500
2000
1500
1000
500
potřebné
současné
0
krizové služby
denní stacionáře a psychoter.prg.
krizové služby
denní stacionáře a psychoter.prg.
současné
79
45
potřebné
1500
3450
Výsledky dotazníkového šetření vlastního projektu
Profesionálové
Respondenti zaujímali poměrně jednoznačný postoj k navýšení kapacit krizových služeb. 25
z celkových 31 (81 %) souhlasilo s podstatným navýšením této kapacity a 5 respondentů s mírným
navýšením. Méně jednoznačný postoj mezi respondenty panoval v otázce kapacity linek důvěry, pro
80
podstatné navýšení by bylo 13 respondentů (42 %), 9 (29 %) respondentů jen pro mírné navýšení a stejný
počet respondentů pro ponechání této kapacity na stejné úrovni.
V případě denních stacionářů a psychoterapeutických programů byla valná většina respondentů buď
pro podstatné navýšení kapacity (20 respondentů, 65 %), nebo pro mírné navýšení (10 respondentů, 32 %).
Kapacitu programů rodinných intervencí a psychoedukace by podstatně navýšilo 18 respondentů (58 %), 11
respondentů (35 %) by jí navýšilo mírně a 2 respondenti by jejich kapacitu neměnili.
Uživatelé
Pro zvýšení rozsahu krizových služeb, byť méně jednoznačně než profesionálové, se vyslovili i
respondenti z řad uživatelů. 10 z celkových 24 (42 %) souhlasilo s jejich podstatným navýšením, 12 z nich
(50 %) souhlasilo s mírným zvýšením jejich kapacity, 2 dotazovaní by jejich stav ponechali na současné
úrovni. Podobně jako u profesionálů byla patrná větší víceznačnost odpovědí v případě linek důvěry: pro
podstatné navýšení se vyslovilo jen 5 z 24 (21 %), 10 (42 %) souhlasilo jen s mírným navýšením, 5
dotazovaných by jejich kapacitu ponechalo na současné úrovni a 2 respondenti by dokonce jejich rozsah
snížili.
Podobně jako u profesionálů se i u uživatelských respondentů vyslovovala jejich převažující část pro
podstatné navýšení služeb denních stacionářů a psychoterapeutických programů (13 z 24 /54 %/ souhlasilo
s podstatným navýšením, 6 respondentů /25 %/ s navýšením mírným a jen 5 dotazovaných by bylo pro
jejich ponechání na současné úrovni). Více rozdílné názory se u respondentů-uživatelů projevovaly v otázce
kapacit rodinných intervencí a psychoedukací. S podstatným navýšením souhlasilo jen 8 z 24 dotazovaných
(33 %), s mírným navýšením souhlasilo 10 respondentů, 4 z nich by ponechali stav na současné úrovni a 1
respondent by dokonce jejich kapacitu snížil.
Re ha b i l it ač n í p éč e a po r ad e nst ví
Souhrn výsledků kvantitativní analýzy rehabilitační péče a poradenství z předběžného šetření
Dotazníkové šetření potvrdilo potřebu zavedení pracovní rehabilitace u 14 % pacientů
z ambulantní psychiatrické péče. Největší zastoupení by měly mít úzkostné a behaviorální poruchy (45 %),
dále pak afektivní poruchy (15 %) a schizofrenní poruchy (15 %).
Obdobné potvrzení platilo i v případě svépomocných a aktivizačních programů v potřebě
uplatnění těchto služeb u 5 % pacientů ambulantní psychiatrické péče. V míře potřebnosti těchto programů
pro jednotlivé typy cílové klientely převažovaly úzkostné a behaviorální poruchy (24 %), dále pak
organické psychické poruchy (23 %), schizofrenie (20 %) a další.
Konkrétní podoba svépomocných a aktivizačních služeb byla navrhována předchozími diskusními
skupinami dle povahy duševních poruch: denní centra s aktivizací pacientů, nácvikem motoriky, sebepéče,
edukací, informační centra (organické psychické poruchy), nízkoprahová centra (závislosti), centra
s aktivizačním programem (schizofrenní poruchy), specializované třídy ve školách, prázdninové speciální
tábory (ADHD, specifické výukové poruchy), středisko rané péče, centrum komplexní péče
s volnočasovými a edukačními programy (poruchy autistického spektra).
Šetření dále potvrdilo 11 % potřebnost poradenství u pacientů ambulantní psychiatrické péče.
V předchozích diskusních skupinách bylo zdůrazňováno, že nejsou k dispozici poradny specializované na
duševní poruchy, ale pouze poradny zaměřené na širší skupiny (např. sociálně znevýhodněné, zdravotně
postižené) či přímo pro širokou veřejnost.
81
Graf č. 18: Rehabilitační a poradenské služby - současné a potřebné počty pacientů dle předběžného
šetření
2000
1800
počet pacientů/rok
1600
1400
1200
1000
800
600
400
200
potřebné
0
současné
pracovní rehabilitace
svépomocné a
aktivizační progr.
poradenství
pracovní rehabilitace
svépomocné a aktivizační progr.
současné
25
38
poradenství
131
potřebné
1450
850
1900
Výsledky dotazníkového šetření vlastního projektu
Profesionálové
Dotazníkové šetření potvrzuje potřebu navýšení kapacit pracovní rehabilitace: 25 z celkových 31
respondentů (81%) souhlasí s podstatným navýšením, 6 z nich (19 %) s mírným navýšením. Převaha
respondentů souhlasila rovněž s navýšením kapacit svépomocných a aktivizačních programů (26
respondentů (84 %) – podstatné navýšení, 3 respondenti – mírné navýšení, 1 respondent – ponechat beze
změn, 1 respondent – mírné snížení). Podobné výsledky byly nalezeny i pro poradenství: 20 respondentů
(65 %) – podstatné navýšení, 8 respondentů (26 %) – mírné navýšení, 2 respondenti – ponechat beze změn,
1 respondent – mírné snížení).
23 respondentů z celkových 31 (74 %) souhlasilo se strukturou klientely pracovní rehabilitace
navržené dle předchozího šetření. 8 respondentů s touto strukturou nesouhlasilo. Dle průměrného pořadí
jejich preferencí by největší množství klientů mělo navštěvovat pracovní rehabilitaci v tomto pořadí
jednotlivých diagnostických skupin: schizofrenie, afektivní poruchy, úzkostné a behaviorální poruchy,
organické psychické poruchy, poruchy v dětství a adolescenci, závislosti, poruchy osobnosti.
82
Uživatelé
Rovněž i v dotazníkovém šetření s uživateli se projevila poměrně jednoznačná potřeba rozšíření
služeb pracovní rehabilitace: 14 z 24 respondentů (58 %) se vyslovilo pro podstatné navýšení těchto služeb,
7 z nich (29 %) souhlasilo s jejich mírným navýšením, 3 dotazovaní by ponechali stav na současné úrovni.
O něco méně jednoznačný výsledek se projevil v otázce svépomocných a aktivizačních programů. 10
uživatelů-respondentů (42 %) by bylo pro jejich podstatné navýšení, 8 dotazovaných (33 %) pro jejich
mírné rozšíření a 6 z nich by je ponechalo na současné úrovni. Naproti tomu se uživatelé zřetelněji
vyslovovali pro rozšíření poradenských služeb. 14 z celkových 24 (58 %) souhlasilo s podstatným
rozšířením poradenství, 7 uživatelů (29 %) se vyslovilo pro jejich mírné navýšení a 3 z nich by je ponechalo
na stávající úrovni.
5.2 Souhrn dotazníkového šetření
Následující tabulka (Tabulka č. 14) ukazuje ty služby, u kterých se více než polovina respondentů
(profesionálů nebo uživatelů) vyslovila pro podstatné navýšení kapacity.
Tabulka č. 14: Služby indikované nadpoloviční většinou respondentů dotazníkového šetření
k podstatnému navýšení kapacity
Typ služby
Profesionálové
Ambulantní péče
/psychiatrická, AT,
sexuologická/
Případové vedení působící ve
vlastním prostředí pacientů
/terénní psychiatrické sestry,
sociální pracovníci, mobilní
týmy, gerontopsychiatrické
sestry, asistenti/
Akutní lůžková psychiatrická
péče nemocnic
Následná lůžková péče
psychiatrické léčebny
Rezidenční komunitní služby
/chráněné bydlení, tréninkové
byty, komunitní bydlení/
Ústavní rezidenční služby
/domovy se zvl.určením,
ústavy sociální péče/
Krizové služby /psychiatrická
krizová centra, mobilní
krizové týmy/
Linky důvěry
Denní stacionáře a
psychoterapeutické programy
Rodinné intervence a
psychoedukace
Uživatelé
x
x
x
x
x
x
x
x
x
83
Pracovní rehabilitace
/chráněné dílny, přechodné či
podporované zaměstnání/
Svépomocné a aktivizační
programy /centra denních
aktivit, svépomocné
uživatelské kluby/
Poradenství /sociální a právní
poradenství, informace o
službách a potřebné pomoci/
x
x
x
x
x
Z tabulky vyplývá, že služby, u kterých se současně profesionálové i uživatelé vyslovují pro
podstatné navýšení, jsou následující: případové vedení, rezidenční komunitní služby, denní stacionáře a
psychoterapeutické programy, pracovní rehabilitace a poradenství.
Další tabulka znázorňuje pořadí indikací dle největší potřebnosti zapojení jednotlivých druhů
psychických poruch u některých vybraných služeb, které byly vytipovávány k podstatnému navýšení
kapacity (případové vedení, rezidenční komunitní služby, pracovní rehabilitace), které vyplynulo z výsledků
dotazníkového šetření s profesionály. Zvlášť jsou uvedena pořadí u souhlasících a zvlášť u nesouhlasících
respondentů.
Tabulka č. 15: Pořadí potřebnosti zapojení jednotlivých druhů psychických poruch ve vybraných
službách (dotazníkové šetření s profesionály)
Služby
Případové vedení
Rezidenční komunitní péče
Pracovní rehabilitace
Souhlasící respondenti
1. organické psych. poruchy
2. úzkostné a behav.poruchy
3. afektivní poruchy
1. schizofrenie
2. afektivní poruchy
3. úzkostné a behav.poruchy
1. úzkostné a behav.poruchy
2. afektivní poruchy
3. schizofrenie
84
Nesouhlasící respondenti
1. schizofrenie
2. organické psych. poruchy
3. afektivní poruchy
1. schizofrenie
2. afektivní poruchy
3. psych. por.u dětí a adolesc.
1. schizofrenie
2. afektivní poruchy
3. úzkostné a beh.poruchy
6 Doporučení pro tvorbu koncepce služeb pro osoby s duševní nemocí a závislostí
v Karlovarském kraji
Naše doporučení pro tvorbu koncepce služeb pro duševně nemocné a závislé vychází z výsledků jak
předběžného šetření z roku 2009, tak ze šetření v rámci tohoto projektu, jehož výsledky jsme popsali shora.
Možnosti navýšení služeb jsou limitovány finančními možnostmi, jak ze strany zdrojů plynoucích ze
zdravotního pojištění, tak ze strany zdrojů dotačních. Nebylo zadáním pro proběhlá šetření tyto limity
zohledňovat. Avšak je zapotřebí k nim přihlédnout nyní při doporučeních pro další rozvoj služeb.
Pokládáme však za nezbytné v průběhu dalších 10 let navýšit potřebné kapacity některých služeb alespoň na
30 - 50 % potřebného navýšení, některé služby je však zapotřebí navýšit plně na navrhovanou úroveň.
Při tvorbě doporučení jsme dále zohlednili naše předchozí zkušenosti i doporučení diskusních skupin
v té věci, že v oblasti potřeného navýšení služeb je zapotřebí stanovit jak potřebu celkových změn kapacity,
tak určit priority. Jako prioritní doporučujeme zavést či navýšit ty služby, u nichž v dotazníkovém šetření
shodně jak profesionálové, tak uživatelé navrhovali jejich podstatné posílení.
Podobně jako v předběžném šetření jsme se pokusili na některých místech odhadnout, jak by se
současné a potřebné využití služeb vyjádřené v počtu pacientů ošetřených během jednoho roku mohlo
odrazit ve změnách kapacit jednotlivých služeb vyjádřených dle povahy dané služby v počtu lůžek, míst či
počtu odborného personálu. Při tomto odhadu jsme vycházeli buď z potřebného percentuálního navýšení u
služeb, kde je známa současná kapacita této služby (ambulantní péče, akutní lůžková psychiatrická péče),
nebo ze známého poměru kapacit vyjádřené pacient/rok a kapacit vyjádřených v počtu míst či pracovníků
v typologicky stejných službách, o nichž existuje evidence ÚZIS (krizová centra, denní stacionář), či ze
známého tohoto poměru, který lze analogicky dovodit z evidence jiných podobných služeb (psychiatrická
rehabilitace, poradenství), z výročních zpráv organizací nebo evidence Asociace komunitních služeb.
1) Obecný charakter služeb
a. informovanost
Je zapotřebí zlepšit informovanost o duševní nemoci a o službách. Překážkou je stigmatizace duševně
nemocných a malé povědomí o duševních poruchách. Vhodným nástrojem pro posílení informovanosti by
proto mohlo být:
destigmatizační kampaň
 Je již realizována v rámci tohoto projektu.
zřízení informačního centra
 Centrum by mohlo být zřízeno jak v rámci úřadu, tak v rámci některého ze stávajících
neziskových organizací orientovaných na cílovou skupinu duševně nemocných, je
rovněž možné využít rozšíření stávajících celorepublikových center advokacie
poskytované samotnými uživateli (VIDA o. s.)
b. provázanost služeb
Větší provázanosti brání jak malá kapacit služeb, která bude pojednána v další části doporučení. Další
překážkou je však systémově způsobená malá spolupráce mezi zařízeními v resortu zdravotnictví, sociálních
věci či školství. Dalším identifikovaným nedostatkem byla váznoucí spolupráce mezi úřady a službami. Ze
zkušenosti z jiných regionů, které se tento problém pokouší řešit (Praha 11), můžeme doporučit:
zavedení koordinačního týmu
 koordinační tým se může sestávat z odborných pracovníků odboru sociálních věcí,
zástupců klíčových zdravotnických zařízení, zařízení sociálních služeb a neziskových
organizací orientovaných na cílovou skupinu
c. mobilita služeb
Otázka mobility bude pojednána v doporučeních o rozšíření dalších služeb, zejména případového vedení.
d. preventivní charakter služeb
85
Potřeba preventivního zaměření služeb se odráží v dalších návrzích na nově vytvářené služby či jejich
rozšíření (specializované poradenství pro duševně nemocné, psychoterapeutické programy, rodinné a
edukační programy, případové vedení). Nezbytné je, aby zdravotní a sociální služby mohli zprostředkovat či
kooperovat na co nejlépe dosažitelném sociálním zabezpečením duševně nemocných (invalidní důchod,
příspěvek na péči, sociální dávky) a bránily tak prohloubení poruchy v důsledku nedostatečného sociálního
zajištění.
2) Služby v resortu zdravotnictví
a. Priorita
Prioritu v rozšiřování služeb je dle našeho vyhodnocení zapotřebí směřovat k rozšíření kapacity
denních stacionářů a psychoterapeutických programů. Podle odhadu ze šetření by kapacita těchto služeb
měla pokrývat 3450 pacientů ročně, což by znamenalo zhruba 400 míst nebo 24 úvazků psychiatrů či
klinických psychologů. Máme-li uvažovat alespoň o polovičním naplnění této kapacity a přihlédneme-li
k proporcím kapacity podle jednotlivých diagnostických okruhů a poněkud odlišnému zaměření programů
podle typu poruchy, lze učinit následující návrh rozšíření služeb:
Tabulka č. 16: Návrh potřebných typů denních stacionářů a psychoterapeutických programů s
kapacitami
Druh programu
Kapacita
DS s psychoter.progr.pro úzkostné a beh.por.
75 míst (2-3 zařízení)
DS s psychoter.progr.pro psychózy a afektivní poruchy
45 míst (1-2 zařízení)
DS doléčovací pro závislé
25 míst (1 zařízení)
DS s tréninkem kognice pro org.psych.poruchy
35 míst (1 zařízení)
Středisko pro psychoterapii a rodinnou terapii pro psychické
20 míst (1zařízení)
poruchy u dětí
Dále viz bod 4) 9 úvazků komunitních psychiatrických sester a 5 úvazků gerontologických sester
b. Další potřebné rozšíření služeb
K dalším službám, které je potřeba v regionu rozšiřovat patří ambulantní psychiatrická péče.
V tomto případě považujeme za nezbytné plné doplnění o navrhovaných 17% kapacity již z toho důvodu, že
v kraji existuje pravděpodobně výrazná skrytá psychiatrická nemocnost. Toto navýšení kapacity představuje
navýšení zhruba o 5 úvazků. Na základě nálezů z šetření je možno navrhnout následující rozšíření:
Tabulka č. 17: Návrh potřebného navýšení ambulantních služeb
Druh ambulantní péče
Ambulantní psychiatr pro dospělé
Ambulantní psychiatr pro děti
Klinický psycholog
Počet úvazků
2
1
2
Další v řadě služeb potřebných k rozšíření jsou krizové služby. Krizové služby by měly dle návrhů
z šetření sloužit zhruba pro 1500 pacientů ročně, což představuje minimálně jedno krizové centrum s 8
lůžky a nepřetržitým provozem a mobilním výjezdním týmem.
86
3) Služby v resortu sociálních věcí
a. Priorita
Mezi priority k rozšíření služeb v této oblasti je především zapotřebí zařadit rezidenční komunitní
služby. Na základě proběhlých šetření je jejich potřebná kapacita odhadována na 1000 klientů ošetřovaných
během jednoho roku, což představuje zhruba 800 lůžek. Zařízení by měla soužit především pro klientelu
psychóz a afektivních poruch, v menší míře pro úzkostné a behaviorální poruchy či pro děti s psychickými
poruchami. Na základě výstupů z šetření a zkušeností z jiných regionů lze navrhnout následující strukturu
pro rozšíření těchto služeb, která reprezentuje alespoň nutnou minimální část potřebného pokrytí:
Tabulka č. 18: Návrh potřebného navýšení rezidenčních komunitních služeb
Typ rezidenční komunitní služby
Počet lůžek/zařízení
Komunitní bydlení pro klienty s psychózou a afektivními poruchami 80/4
Tréninkové chráněné byty pro klienty s psychózou a afekt.por.
30/10
Pobyty pro děti a adolescenty s režimovou terapií a psychoterapií
20/1
Chráněné bydlení pro těžší formy úzkostných a behav.poruch
20/1
Terapeutická komunita pro závislé
30/1
Terapeutická komunita pro poruchy osobnosti
30/1
Další prioritu na rozšíření v oblasti sociálních služeb představují služby pracovní rehabilitace. Na
základě výsledků šetření by tyto služby měly pokrývat kapacitu odpovídající 1450 klientů ročně, což by
představovalo zhruba 140 sociálních pracovníků, především pro schizofrenie, afektivní poruchy a úzkostné
a behaviorální poruchy. Opět na základě zvážení výsledků šetření s vědomostí pokrýt alespoň minimální
nutnou část požadavku navrhujeme následující strukturu pro rozšíření služeb pracovní rehabilitace:
Tabulka č. 19: Návrh potřebného navýšení služeb pracovní rehabilitace
Typ služby pracovní rehabilitace
Počet soc.pracovníků/poč.zařízení
Chráněná dílna pro klienty s psychózou či afekt.por. 30/5
Přechodné zaměstnávání
20/5
Podporované zaměstnání
20/5
Třetí prioritou v rámci resortu sociálních věcí je poradenství. Specializované poradenství pro
duševně nemocné by mělo sloužit na základě výstupů šetření pro 1900 klientů ročně, což představuje
kapacitu zhruba 7,5 sociálního pracovníka. Specializované poradenství se orientuje na poskytování
informací v oblasti služeb, programů, ale zejména v oblasti sociálního zabezpečení. Součástí poradenských
služeb by měla být rovněž právní poradna. Na základě zkušeností z jiných míst s již rozvinutými službami
je možno doporučit integraci specializovaných poraden do širších komplexů zdravotnických a sociálních
služeb.
b. Další potřebné rozšíření služeb
K dalším službám, které je zapotřebí zavést pro klientelu duševně nemocných, patří svépomocné a
aktivizační programy. Měli by sloužit zhruba pro 850 klientů ročně, což představuje asi kapacitu 17
zařízení po 50 uživatelích. K pokrytí aspoň nutné minimální části této potřeby navrhujeme následující
strukturu nově vytvořených služeb:
87
Tabulka č. 20: Návrh potřebného navýšení svépomocných a aktivizačních programů
Typ svépomocného a aktivizačního programu
Počet zařízení
Centra denních aktivit pro klienty s psychózou či afekt.poruchou
3
Denní centra s aktivizací pacientů, nácvikem motoriky, sebepéči a
2
edukací pro klienty s organických psychickým postižením
Svépomocné uživatelské organizace
1
Nízkoprahová centra pro závislé
1
Střediska rané péče
1
Centra komplexní péče pro děti s poruchou autistického spektra
1
4) Služby překrývající resort zdravotnictví a resort sociálních věcí
a. Priorita
Ke typu služby, která byla preferována k potřebnému rozšíření v proběhlých šetřeních a která může
doplnit ostatní služby potřebnou mobilitou, je případové vedení. Různé typy případového vedení spadají
buď do zdravotnických či do sociálních služeb. Na základě výstupů šetření byla zjištěna potřeba pokrytí
1800 pacientů/klientů ročně, což by odpovídalo zhruba 45 úvazkům. Případové vedení by se mělo
orientovat jak na klientelu organických psychických poruch, tak na okruh schizofrenií a afektivních poruch.
Na základě výsledků z šetření opět navrhujeme strukturu potřebného dalšího pokrytí těmito službami:
Tabulka č. 21: Návrh potřebného navýšení služeb případového vedení
Typ případového vedení
Resort
Komunitní psychiatrické sestry
Zdravotnictví
Sociální pracovníci – case management
Sociální věci
Adiktolog – case management
Protidr.služby
Osobní asistence
Sociální věci
Gerontologické sestry
zdravotnictví
Počet úvazků
9
3
3
10
5
5) Služby z resortu školství
Potřebnými službami z resortu školství je rozšiřování speciální tříd pro děti se specifickými poruchami a
speciálních mateřských škol.
88
Příloha 1
Dotazník k mapování sociálních služeb na území Karlovarského kraje
1) Jaká je Vaše cílová skupina klientů?
2) Kolik klientů projde za rok Vaším zařízením celkem?
3) Kolik z Vašich klientů trpí:





mentální retardací
demencí
psychózou
závislostí
jinou duševní poruchou? Napište jakou:
4) Setkáváte se u Vašich klientů s kombinacemi dalších postižení? Napište jakých, a jaký je jejich podíl
z celkového počtu Vašich klientů:
89
Příloha 2
Definice jednotlivých typů služeb
Ambulantní péče zahrnuje ambulantní specializovanou péči psychiatra, dětského psychiatra a
klinického psychologa. Zvlášť je pojednáváno zapojení praktických lékařů do péče o psychiatrické pacienty.
Případové vedení
Případový vedoucí jednak koordinuje péči o pacienta mezi několika potřebnými poskytovateli podle jeho
individuálních potřeb, jednak poskytuje i přímou podporu pacientovi, zejména v jeho vlastním prostředí.
Zásadní spolupráce se rozvíjí mezi případovým vedoucím a ambulantním psychiatrem. Do služeb
případového vedení jsou zapojeni zejména sociální pracovníci a psychiatrické sestry. Do této kategorie
zahrnujeme i další formy individuální asistence a asertivní komunitní léčbu. Asertivní komunitní léčbu
(assertive community treatment - ACT) charakterizují tyto prvky: multiprofesní tým včetně psychiatra, péče
o pacienta je sdílena celým týmem, přímé poskytování služeb členy týmu, vysoká četnost kontaktů
s pacientem, méně pacientů na jeden tým, asertivní „vyhledávání“ pacienta v jeho prostředí a nepřetržitá
služba.
Akutní lůžková péče na psychiatrických odděleních všeobecných nemocnic je určena k léčbě
akutních psychických stavů, které nelze zvládnout v ambulantních podmínkách. Doba pobytu je obvykle
několik týdnů.
Následná lůžková péče je určena pro pacienty, jimž zdravotní stav i po vyčerpání všech možností
komunitní ambulantní, rehabilitační či komunitně-rezidenční péče a podpory neumožňuje existenci
v běžných životních podmínkách. Době setrvání jsou měsíce až roky. Vedle toho existují diferencovaná
nebo specializovaná oddělení lůžkové péče: oddělení pro léčbu závislosti, oddělení pro léčbu psychických
poruch u dětí a dorostu, oddělení sexuologická, gerontopsychiatrická a další.
Ústavní rezidenční služby je určena pro pacienty, jimž stupeň jejich postižení i po vyčerpání všech
možností komunitní ambulantní, rehabilitační či komunitně rezidenční péče a podpory neumožňuje
existenci v běžných životních podmínkách. Době setrvání jsou roky. Zahrnuje domovy a penziony
s pečovatelskou a ošetřovatelskou službou.
Rezidenční komunitní služby poskytují pacientům domov, který se v závislosti na závažnosti
psychické poruchy co nejvíce přibližuje běžným podmínkám bydlení v komunitě. Rehabilitační programy se
zaměřují jak na posílení a trénink dovedností, samostatnosti a schopnosti zvládat zátěžové situace, tak na
práci s okolní komunitou a prostředím, kde hledají potřebné zdroje a podporu. Míra podpory a doba setrvání
je individuální.
Denní stacionář slouží pro denní pobyt psychiatrických pacientů. Funkcí denních stacionářů je buď
alternativa či pokračování hospitalizace, nebo alternativa či rozšíření ambulantní léčby (v indikovaných
případech, kdy nepostačuje ambulantní léčba), či dlouhodobá rehabilitace a resocializace pro dlouhodobě
duševně nemocné. Programy denního stacionáře se využívají i jako příprava na zařazení do programů
psychiatrické rehabilitace.
Základním prvkem péče v denních stacionářích je psychoterapeutický program, který je obvykle
kombinován s dalšími odbornými vyšetřeními, léčbou a rehabilitací dle povahy onemocnění. Program
realizuje tým, který je sestaven z lékařů nebo klinických psychologů a zdravotních sester.
Psychoterapeutický program může mít buď formu denní (trvá alespoň 6 hodin v jednom dni a je určen pro
pacienty, kteří docházejí do denního stacionáře každý všední den) nebo frakcionovanou (jednou či vícekrát
týdně a trvá alespoň 3 hodiny v jednom dni nebo 4 hodiny v jednom týdnu).
90
Krizové služby
Jako krizové služby jsou zde označovány buď krizová centra nebo mobilní krizové týmy. Krizová centra
poskytují neodkladnou, bezbariérovou a nestigmatizující psychiatrickou péči. Péči poskytují formou krizové
intervence, neodkladného psychiatrického vyšetření, emergentní psychoterapie, krátkodobé systematické
individuální, rodinné a skupinové psychoterapie, farmakoterapie a též krátkodobého pobytu na lůžku.
Jednotlivé činnosti jsou v závislosti na povaze krizové situace a zdravotního stavu pacienta kombinovány
v komplexní léčebný program, který je realizován týmem krizového centra (psychiatr, psycholog, zdravotní
sestra).
Krizové centrum pracuje nepřetržitě, 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Potřebná je nepřetržitá
dostupnost psychiatra. Služby krizového centra zahrnují trvalou možnost telefonického kontaktu a možnost
osobního kontaktu. Jeho součástí může být malý počet lůžek, která slouží k několikadennímu pobytu.
Nejde normálně o lůžka nemocniční. Krizové centrum může být specializováno na děti a dorost.
Mobilní krizový tým může být kombinován s činnostmi krizového centra nebo může být zřízen jako
samostatná služba. Odborný tým (psychiatr, klinický psycholog, psychiatrická sestra) poskytuje krizovou
intervenci, neodkladné psychiatrické a psychologické vyšetření, farmakoterapii a emergentní psychoterapii
přímo v místě rozvoje krizové situace.
Psychoterapeutické programy zde zahrnují širokou škálu psychoterapeutických forem a postupů
(od individuálních forem až po psychoterapii rodinnou a skupinovou) s využitím přístupů
psychodynamických, kognitivně behaviorálních a dalších. Psychoterapeutické programy v tomto šetření
nepředstavují žádný samostatný typ zařízení. Jde spíš o převažující odborné zaměření určitého pracoviště.
Nejvíce psychoterapeutické péče se odehrává v denních stacionářích s psychoterapeutickou péčí, dále pak
v ambulancích psychiatrů nebo klinických psychologů, které jsou tímto způsobem orientovány. Zvlášť ještě
uvádíme rodinné intervence a psychoedukace jako formy psychoterapeutické péče, která byla ohniskovými
skupinami často zmiňovány.
Pracovní rehabilitace zahrnuje podporované zaměstnávání, přechodné zaměstnávání, chráněné
dílny, sociální firmy a družstva.
Podporované zaměstnávání nabízí podporu lidem s duševním onemocněním, kteří si chtějí vybrat,
získat a udržet placené zaměstnání v běžném pracovním prostředí. Spočívá v placené práci v integrovaném
prostředí se zajištěním dlouhodobé podpory pro člověka s postižením na otevřeném trhu práce. Pod pojmem
placená práce se rozumí, že člověk dostává za stejnou práci stejnou mzdu jako zaměstnanec bez postižení.
Přechodné zaměstnávání je časově limitovaný pracovně-rehabilitační pokus umožňující lidem,
kteří pro svůj handicap nejsou dočasně schopni obstát v běžném zaměstnání bez cizí pomoci, nácvik
sociálních dovedností potřebných k získání zaměstnání a udržení se v něm, a to v prostředí primárního trhu
práce a za pomoci socioterapeuta. Rehabilitované osoby jsou zařazovány na vybraná pracovní místa v
běžných pracovních podmínkách mimo vlastní organizaci na časově omezenou dobu (obvykle šesti měsíců)
na zkrácený úvazek. Rehabilitace probíhá za individuální podpory sociálních pracovníků či sociálních
terapeutů. Jedinec je za práci finančně odměňován (obvykle podle počtu odpracovaných hodin). Může
absolvovat následně i více přechodných pracovních míst. Při výpadku či selhávání pacienta je nahrazen
jiným nemocným nebo dočasně i pracovním terapeutem nebo sociálním pracovníkem.
Chráněná dílna (CHD) představuje specifické pracoviště pro občany, kteří mají ztíženou možnost případně vůbec nemohou - uplatnit se na trhu práce, CHD může poskytovat přípravu na pracovní uplatnění,
adaptaci před nástupem do zaměstnání po hospitalizaci, diagnostiku pracovních (a sociálních) dovedností,
bazální pracovní a společenské uplatnění (dlouhodobé a i s výdělkem) či dlouhodobé rehabilitační aktivity
stabilizující zdravotní a sociální stav. Klienti mohou být placeni mzdou (pak je to většinou CHD dle §76
91
Zákona o zaměstnanosti), jinými způsoby odměňování nebo zde může probíhat pouze neplacená pracovní
rehabilitace (dle §75 Zákona o zaměstnanosti nebo sociálně terapeutická dílna dle Zákona o sociálních
službách).
Sociální firmy jsou místa zaměstnávání lidí znevýhodněných na trhu práce, působí v běžném
konkurenčním prostředí (podnikají), poskytují svým zaměstnancům podporu pro adaptaci, zaučení i pro to,
aby zvládli své pracovní povinnosti. Sociální firmy samy neposkytují svým zaměstnancům psychosociální
podporu, tu zprostředkovávají od sociálních a zdravotních služeb. Zaměstnanci se znevýhodněním mají
mzdu odpovídající dané profesi a regionu. Sociální firmy mají 50 % nákladů hrazenou výnosy / příjmy ze
svého podnikání.
Podporované bydlení je služba zaměřená na podporu a trénink dovedností potřebných pro
samostatné bydlení, poskytovaná u klienta doma (může se jednat i o prostředí ubytovny apod.). Tréninkové
bydlení (domy nebo byty na půl cesty) je časově omezená služba klientům, kteří se ocitli v obtížných živ.
situacích, založená na současném poskytování bydlení a sociálního tréninku, zaměřeného na rozvoj
psychosociálních dovedností a dalších schopností klienta. Cílem je naučit se zvládat činnosti týkající se
samostatného bydlení a postupně se zapojit do samostatného běžného života.
Svépomocné a aktivizační programy
Pod pojem svépomocné a aktivizační programy jsou zavzaty kluby organizované samotnými uživateli, dále
informační centra uživatelů a centra denních aktivit. Informační centra slouží k poskytování informací
uživateli psychiatrických služeb o službách pro duševně nemocné a lidi v kontaktu s duševní nemocí,
svépomocných aktivitách, volnočasových aktivitách, pracovních příležitostech atd. Centra denních aktivit
poskytují klientům příležitost pro setkávání a vytváření sociálních kontaktů, emoční podporu, pomoc
s řešením problémů a aktivizační a tréninkové programy.
Rekreační pobyty jsou vícedenní výjezdové akce klientů s terapeuty. Existují pobyty s volně
rekreační náplní až po pobyty s více strukturovaným programem.
Poradenství je služba, která poskytuje klientům informace o jejich právech, povinnostech a
oprávněných zájmech. Nabízí různé možnosti řešení jejich problému nebo životní situace a napomáhá tyto
možnosti realizovat. Poradenské služby jsou rovněž zřizovány za účelem poskytování informací o službách,
léčebných a rehabilitačních programech, dále informací týkající se sociální problematiky a sociálního
zabezpečení. Dle převažujícího zaměření dále ještě existuje poradenství právní, pracovní nebo studijní.
92
Příloha 3
Dotazník (pro odborníky)
1. Souhlasíte s tím, že péče od duševně nemocné v Karlovarském kraji je charakterizována především:
 naprostým chyběním nejen rehabilitačních, psychoterapeutických a komunitních služeb,
ale i služeb „klasických“ (ambulantní specialisté, lůžková psychiatrická péče)
 nedostatečnou možností získat informace o onemocnění a o potřebné pomoci
 špatnou provázaností služeb, váznoucí mezioborovou spoluprácí i návazností na státní a
obecní instituce?
ANO
NE
Navrhuji ještě další charakteristiku:
2. Jste téhož názoru, že dalšími podstatnými kroky v péči o duševně nemocné by mělo být:
 vytvoření mobilních týmů a terénních služeb pro různé typy poruch (i vzhledem
k dlouhým dojezdovým vzdálenostem k pacientům)
 zapojování rodin do péče
 důraz na prevenci?
ANO
NE
Navrhuji ještě další kroky
93
3. Prosím zatrhněte křížkem jen jednu variantu potřebné změny kapacity u jednotlivých typů služeb:
Typ služby
Kapacitu dané služby je zapotřebí
výrazně
mírně
nechat na
snížit
snížit
stejné
úrovni
Ambulantní péče /psychiatrická,
AT, sexuologická/
Případové vedení působící ve
vlastním prostředí pacientů
/terénní psychiatrické sestry,
sociální pracovníci, mobilní
týmy, gerontopsychiatrické
sestry, asistenti/
Akutní lůžková psychiatrická
péče nemocnic
Následná lůžková péče
psychiatrické léčebny
Rezidenční komunitní služby
/chráněné bydlení, tréninkové
byty, komunitní bydlení/
Ústavní rezidenční služby
/domovy se zvl.určením, ústavy
sociální péče/
Krizové služby /psychiatrická
krizová centra, mobilní krizové
týmy/
Linky důvěry
Denní stacionáře a
psychoterapeutické programy
Rodinné intervence a
psychoedukace
Pracovní rehabilitace /chráněné
dílny, přechodné či
podporované zaměstnání/
Svépomocné a aktivizační
programy /centra denních
aktivit, svépomocné uživatelské
kluby/
Poradenství /sociální a právní
poradenství, informace o
službách a potřebné pomoci/
94
mírně
navýšit
podstatně
navýšit
4. Souhlasíte s tím, že by mělo být zavedeno případové vedení (terénní psychiatrické sestry, sociální
pracovníci, mobilní týmy, gerontopsychiatrické sestry, asistenti) v následujícím pořadí dle množství
ošetřovaných pacientů u jednotlivých diagnostických okruhů:
1)
2)
3)
4)
5)
6)
7)
Organické psychické poruchy
Úzkostné a behaviorální poruchy
Afektivní poruchy
Psychické poruchy v dětství a adolescenci
Schizofrenie
Poruchy osobnosti
Závislosti?
ANO
NE, navrhuji jiné pořadí:
1)
2)
3)
4)
5)
6)
7)
5. Jste téhož mínění, že by měla být zřízena rezidenční komunitní péče (chráněné bydlení, tréninkové
byty, komunitní bydlení) v následujícím pořadí dle množství ošetřovaných klientů u jednotlivých
diagnostických okruhů:
a.
b.
c.
d.
e.
f.
g.
Schizofrenie
Afektivní poruchy
Úzkostné a behaviorální poruchy
Psychické poruchy v dětství a adolescenci
Organické psychické poruchy
Závislosti
Poruchy osobnosti?
ANO
NE, navrhuji jiné pořadí:
1)
2)
3)
4)
5)
6)
7)
95
6. Souhlasíte s tím, že by měly být zakládány služby pracovní rehabilitace (chráněné dílny, přechodné či
podporované zaměstnání) v následujícím pořadí dle množství ošetřovaných klientů u jednotlivých
diagnostických okruhů:
a.
b.
c.
d.
e.
f.
g.
Úzkostné a behaviorální poruchy
Afektivní poruchy
Schizofrenie
Psychické poruchy v dětství a adolescenci
Organické psychické poruchy
Závislosti
Poruchy osobnosti?
ANO
NE, navrhuji jiné pořadí:
1)
2)
3)
4)
5)
6)
7)
96
SOCIODEMOGRAFICKÉ CHARAKTERISTIKY
Všechny vaše odpovědi jsou anonymní a důvěrné. Pro potřeby statistického vyhodnocení prosím uveďte pouze
vaše sociodemografické charakteristiky.
S1. Jste muž nebo žena?
Muž
Žena
S2. Uveďte, prosím, do jaké patříte věkové kategorie:
16 – 20 let
41 – 50 let
21 – 30 let
51 – 65 let
31 – 40 let
66 a více let
S3. Uveďte délku vaší praxe v psychiatrii:
méně než 5 let
5 – 15 let
více než 15 let
psychiatr
sociální pracovník
klinický psycholog
vyšší zdravotní
střední zdravotní
pracovník
S4. Uveďte vaši profesi:
praktický lékař
pracovník (Bc., Mgr. Dis)
jiné (vypište)
S5. Typ psychiatrické praxe, ve které nyní působíte.
(Pokud působíte ve více typech praxe, uveďte převažující typ.)
psychiatrická ambulance
denní stacionář
následná lůžková péče
akutní lůžková péče
krizové centrum
psychosociální rehabilitační služby
jiné (vypište)
Děkujeme Vám za Váš čas a vynaložené úsilí při vyplňování dotazníku. Údaje budou využity pro zlepšení kvality
péče o osoby s duševním onemocněním.
Zkontrolujte prosím, zda jste zodpověděl/a všechny otázky, které se Vás týkaly.
97
Příloha 4
Dotazník (pro uživatele péče)
1.
Souhlasíte s tím, že péče o osoby s duševním nemocněním v Karlovarském kraji je
charakterizována především:
 naprostým chyběním nejen rehabilitačních, psychoterapeutických a komunitních služeb, ale i
služeb „klasických“ (ambulantní specialisté, lůžková psychiatrická péče)
 nedostatečnou možností získat informace o onemocnění a o potřebné pomoci
 špatnou provázaností služeb, váznoucí mezioborová spoluprácí i návazností na
státní a
obecní instituce?
ANO
NE
Navrhuji ještě další charakteristiku:
2.
Jste téhož názoru, že dalšími podstatnými kroky v péči o osoby s duševním onemocněním
by mělo být:
 vytvoření mobilních týmů a terénních služeb pro různé typy poruch (i vzhledem k dlouhým
dojezdovým vzdálenostem k pacientům)
 zapojování rodin do péče
 důraz na prevenci?
ANO
NE
Navrhuji ještě další kroky
98
3. Prosím zatrhněte křížkem u každé z uvedených služeb (jen jednu variantu), kde si myslíte, že
je zapotřebí zredukovat, ponechat či zmnožit služby:
Typ služby
Kapacitu dané služby je zapotřebí
výrazně
mírně
nechat na
snížit
snížit
stejné
úrovni
Ambulantní péče /psychiatrická,
AT, sexuologická/
Případové vedení působící ve
vlastním prostředí pacientů
/terénní psychiatrické sestry,
sociální pracovníci, mobilní
týmy, gerontopsychiatrické
sestry, asistenti/
Akutní lůžková psychiatrická
péče nemocnic
Následná lůžková péče
psychiatrické léčebny
Rezidenční komunitní služby
/chráněné bydlení, tréninkové
byty, komunitní bydlení/
Ústavní rezidenční služby
/domovy se zvl.určením, ústavy
sociální péče/
Krizové služby /psychiatrická
krizová centra, mobilní krizové
týmy/
Linky důvěry
Denní stacionáře a
psychoterapeutické programy
Rodinné intervence a
psychoedukace
Pracovní rehabilitace /chráněné
dílny, přechodné či
podporované zaměstnání/
Svépomocné a aktivizační
programy /centra denních
aktivit, svépomocné uživatelské
kluby/
Poradenství /sociální a právní
poradenství, informace o
službách a potřebné pomoci/
99
mírně
navýšit
podstatně
navýšit
SOCIODEMOGRAFICKÉ CHARAKTERISTIKY
Všechny vaše odpovědi jsou anonymní a důvěrné. Pro potřeby statistického vyhodnocení prosím
uveďte pouze vaše sociodemografické charakteristiky.
S1. Jste muž nebo žena?
Muž
Žena
S2. Uveďte, prosím, do jaké patříte věkové kategorie:
31- 40 let
16 – 20 let
41 – 50 let
21 – 30 let
51 – 65 let
66 a více let
S3. Vzdělání
základní
vyšší odborné
střední odborné
vysokoškolské
střední s maturitou
jiné (uveďte jaké)……..
S4. Délka léčby duševní nemoci
.
méně než 1 rok
5 – 10 let
1 – 3 roky
10 – 20 let
3 – 5 let
více než 20 let
Děkujeme Vám za Váš čas a vynaložené úsilí při vyplňování dotazníku. Údaje budou využity pro
zlepšení kvality péče o osoby s duševním onemocněním.
Zkontrolujte prosím, zda jste zodpověděl/a všechny otázky, které se Vás týkaly.
Vyplněním dotazníku souhlasíte s využitím poskytnutých osobních dat, uchováním a zpracováním
osobních údajů realizátorem projektu, a to pro účely projektu.
100
Příloha 5
Počet a struktura psychiatrických diagnóz v Karlovarském kraji v roce 2007
Určeno jako podklad pro mapování potřeb.
Tabulka č. 22: Počet prvních vyšetření v ambulantní péči roce 2007 (pro duševní poruchy a
poruchy chování) v Karlovarském kraji
Počet prvních vyšetření
(rok 2007)
Organické duševní poruchy F00-F09 *2
978
Poruchy vyvolané účinkem alkoholu a ost. psychoaktivních látek
F10-F19
510
Schizofrenie F20-F29
805
Poruchy nálady
F30-F39
1494
Neurotické, úzkostné a behaviorální poruchy F40-F49, F50-F59
2952
Poruchy osobnosti F60-F69
389
Mentální retardace F70-F79
595
Poruchy psychického vývoje v dětství a adolescenciF80-F99
556
počet pacientů celkem
8397
*2 – pacient je započítán do všech skupin onemocnění, pro které byl ve sledovaném roce léčen
Tabulka č. 23: Hospitalizovaní na v psychiatrických lůžkových zařízeních v roce 2007
(propuštění a zemřelí starší 15 let) v Karlovarském kraji
Počet propuštěných a
zemřelých v psych.
lůžkových zařízeních (2007)
Organické duševní poruchy F00-F09
132
Poruchy vyvolané účinkem alkoholu a ost. psychoaktivních látek
F10-F19
422
Schizofrenie F20-F29
324
Poruchy nálady
F30-F39
122
Neurotické, úzkostné a behaviorální poruchy F40-F49, F50-F59
229
Poruchy osobnosti F60-F69
89
Mentální retardace F70-F79
52
101
Poruchy psychického vývoje v dětství a adolescenciF80-F99
34
počet celkem
1404
Tabulka č. 24: Pacienti s bydlištěm v okresech KV, SO, CH hospitalizovaní v roce 2007 v Psychiatrické
léčebně Dobřany
Dlouhodobí
pacienti
Celkem
Organické duševní poruchy F00-F09
18
112
Poruchy a vyvolané účinkem alkoholu a ost.
psychoaktivních látek F10-F19
27
166
Schizofrenie F20-F29
32
201
Poruchy nálady
F30-F39
6
41
Neurotické a úzkostné poruchy F40-F49
10
58
Behaviorální syndromy
F50-F59
Poruchy osobnosti F60-F69
0
0
3
23
Mentální retardace
F70-F79
9
53
Poruchy psychického vývoje F80-F89
0
1
Poruchy chování a emocí se začátkem obvykle
v dětství a adolescenci F90-F99
1
6
Nemoci nervové soustavy G00-G99
7
21
počet celkem
113
682
102
Analýza současného stavu
zdravotních a sociálních
služeb u vybraných cílových
skupin v systému
adiktologických služeb
v Karlovarském kraji
ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA
SDRUŽENÍ SCAN
Tišnov, červen 2010
Název studie:
Analýza současného stavu zdravotních a sociálních služeb u
vybraných cílových skupin v systému adiktologických
služeb v Karlovarském kraji
Zadavatel studie:
Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví, Řehořová 992/10, 130 00
Praha 3
Realizátor:
Sdružení SCAN, Hanákova 710, 666 03 Tišnov
Realizační tým:
Doc. PhDr. Michal Miovský, Ph.D.
PhDr. Martin Dolejš, Ph.D.
Odborný garant:
Doc. PhDr. Michal Miovský, Ph.D.
Počet stran:
82
Počet příloh:
2
Pro bibliografické citace:
Dolejš, M., Miovský, M., (2010). Analýza současného stavu zdravotních a sociálních služeb
u vybraných cílových skupin v systému adiktologických služeb v Karlovarském kraji. Tišnov:
Sdružení SCAN.
© Michal Miovský, Martin Dolejš: Sdružení SCAN, 2010
Cover design © Sdružení SCAN, 2010
Číslo
Obsah
Strana
Úvod
3
1.
Základní socio-demografické charakteristiky KK ………….
3
2.
Duševně nemocný………………………………………………..
8
3.
Závislí na nealkoholických drogách…………………………...
20
4.
Užívání a zneužívání alkoholu…………………………………..
43
5.
Užívání a zneužívání tabákových výrobků……………………
49
6.
Bezdomovci………………………………………………………..
57
7.
Gambling……………………………………………………………
64
8.
Národnostní menšiny…………………………………………….
66
9.
Senioři……………………………………………………………….
72
10.
Závěr…………………………………………………………………
76
Literatura………………………....................................................
77
Seznam tabulek, grafů a obrázků
Přílohy
Příloha 1: Kriminalita v Karlovarském kraji v roce 2009
Příloha 2: Duševní onemocnění a psychiatrická vyšetření
v ambulantní péči v Karlovarském kraji (2004-2008)
Úvod
Autoři v dokumentu prezentují základní informace a statistická data o
vybraných sociálně znevýhodněných skupinách obyvatelstva (duševně nemocní,
závislí na alkoholu a nelegálních drogách, senioři, emigranti a další skupiny) a o
službách, které jsou určeny pro tyto znevýhodněné, rizikové skupiny. Snahou analýzy
není do detailů poskytnout všechny relevantní data, ale uvést čtenáře do sledované
problematiky – základní vymezení skupiny respektive problému; právní ukotvení
v EU a ČR; statistické informace o sledované skupině na úrovni EU, ČR a
Karlovarského kraje; informace o službách určených pro sledované skupiny
v Karlovarském kraji. Analýza sleduje osoby s duševním onemocněním, osoby
závislé na alkoholu, tabáku a nelegálních látkách, gamblery, národností menšiny,
bezdomovce a seniory.
1. Základní socio-demografické charakteristiky Karlovarského
kraje
Karlovarský kraj a hlavně některá jeho města například Karlovy Vary,
Mariánské a Františkovy Lázně, Jáchymov a další jsou středisky světového lázeňství
s jejich léčebnými procedurami. Kraj je prostorově umístněn mezi Plzeňským a
Ústeckým krajem a státní hranící s Německem. Na území kraje se rozprostírají
Krušné hory s nejvyšším bodem Klínovcem (1 244 m n.m.). Nejnižší výškový bod
(320 m n.m.) se nachází na nejvýznamnější krajské řece Ohři. Oblast okolo
okresního města Sokolova je nejvýznamnějším přírodním zdrojem hnědého uhlí. Na
světovém ohlasu se největší mírou podílí zásoby minerálních a léčivých vod, které
daly vzniknout lázním a cestovnímu ruchu (ČSÚ, 2010).
Územní rozloha Karlovarského kraje je jedna z nejmenších v ČR – 3 314 km2.
Kraj tvoří tři okresy – chebský, karlovarský a sokolovský a nachází se v něm 132
obcí, členěných do 518 částí. Nejrozsáhlejší z okresů je karlovarský (46 % rozlohy
kraje) s největším počtem obcí (54) a největším podílem žijících obyvatel v kraji (38,9
%). Okresy Sokolov a Cheb jsou ve sledovaných charakteristikách (rozloha, počet
obcí) srovnatelné. V roce 2009 žilo na území Karlovarského kraje 307 636 obyvatel
(2,9 % z ČR): a) karlovarský okres – 119 432 osob (38,82 %); b) chebský okres –
95 301 osob (30,98 %); c) sokolovský okres – 92 903 osob (30,20 %). Ve sledované
populaci je 50,90 % žen a 49,10 % mužů, platí to i v jednotlivých okresech kraje
(ČSÚ, 2010).
Tabulka 1 upřesňuje informace o pohybu obyvatelstva na území
Karlovarského kraje. Z přehledu můžeme vypozorovat:
-
počet živě narozených je vyšší než počet zemřelých a to o více než 275 osob;
v roce 2007 byl přírůstek dvakrát tak větší (518 osob) a v letech 2004, 2005
byl přirozený přírůstek jen okolo 20 osob;
-
početí končí potratem v 29,61 %;
-
ve sledovaných okresech a i celkem v kraji je počet vystěhovalých vyšší než
přistěhovalých řádově o stovky jedinců (rozdíl 1 042 osob);
-
celkový přírůstek respektive úbytek v roce 2009 byl 767 obyvatel; rok 2007 je
charakterizován vysokým přírůstkem (přirozený, stěhování) obyvatel 2 847
osob (ČSÚ, 2010).
Tab. 1: Pohyb obyvatelstva v Karlovarském kraji v roce 2009
Potraty
Sňatky Rozvody
Kraj
okresy:
CH
KV
SO
1 336
1 110
418
511
407
327
444
339
Kraj
okresy:
CH
KV
SO
4,3
3,6
4,4
4,3
4,4
3,4
3,7
3,6
Živě
Přirozený PřistěZemřelí
narození celkem UPT
přírůstek hovalí
3 425
1 441
935
Absolutní údaje
3 150
275
3 056
1 129
531 358
946
183
1 451
1 232
472 294
1 290
-58
1 924
1 064
438 283
914
150
1 063
Relativní údaje (na 1 000 obyvatel středního stavu)
11,1
4,7
3,0
10,2
0,9
9,9
11,8
10,3
11,4
5,6
3,9
4,7
3,8
9,9
2,5
10,8
3,0
9,8
Zdroj: CSÚ, 2010.
1,9
-0,5
1,6
15,2
16,1
11,4
Vystěhovalí
Přírůstek Celkový
stěhováním přírůstek
4 098
-1 042
-767
1 785
2 357
1 338
-334
-433
-275
-151
-491
-125
13,3
-3,4
-2,5
18,7
19,7
14,4
-3,5
-3,6
-3,0
-1,6
-4,1
-1,3
Tabulka 2 informuje o počtu trestných činů v Karlovarském kraji. Na území
kraje bylo v roce 2009 spácháno 8 834 trestných činů, z nichž bylo objasněno 63,6
%. V okrese Karlovy Vary bylo vyšetřováno nejvíce skutků – 41,14%, v okrese Cheb
– 29,95 a v okrese Sokolov – 28,91 %. Při srovnání s rokem 2007 (10 570 trestných
činů) a 2008 (9 030) je zaznamenán pokles kriminálního chování na území
Karlovarského kraje. Okres Sokolov je charakteristický vyšší mírou násilných
trestných činů. V dalších sledovaných skupinách hraje prim Karlovarský okres.
V příloze 1 máme podrobnější statistku podle pachatelů. Nezletilí (1-14let) spáchali
celkem 98 trestných činů a mladiství (15-17let ) se podíleli na 329 činech. Počet
stíhaných nezletilých v roce 2009 dosáhl hodnoty 96 a v kategorii mladistvých
zjišťujeme, že se jedná o 283 osob. Mladiství a nezletilí se soustředí hlavně na
majetkovou kriminalitu, v menší míře násilné činy (z toho 2 vraždy). Podle statistik
Policie ČR bylo v roce 2009 spácháno alkoholiky 1 150 činů (hlavně ohrožení pod
vlivem návykové látky, opilství a majetková kriminalita) a recidivisty 3 483 činů
(hlavně majetková kriminalita a zanedbávání povinné výživy (Policie ČR, 2010).
Zaměstnanci v Karlovarském kraji mají průměrnou měsíční mzdu 19 016 Kč.
Výší
průměrné
měsíční
mzdy
na fyzické
osoby
podle
podnikové
metody
bez podnikatelských subjektů do 20 zaměstnanců (20 146 Kč) se v roce 2009
Karlovarský kraj umístil na posledním místě v rámci ČR. Míra registrované
nezaměstnanosti ke konci roku 2009 činila 11,8 % (10. místo v ČR) a oproti roku
2008 vzrostla o 4,30 procentního bodu (tabulka 3). Nejnižší míra nezaměstnanosti
byla v okrese Cheb (9,89 %), pak v okrese Karlovy Vary (10,48 %) a Sokolov (13,26
%). V okresech Cheb a Karlovy Vary došlo k navýšení o 3 % a v okrese Sokolov
dokonce o 4,55 %. Neumístěných žadatelů o práci bylo v roce 2009 celkem 19 337
(o 5 900 více než v roce 2008) na 830 volných pracovních míst. Nejvíce žadatelů
o práci bylo v okrese Karlovy Vary (7 366 osob), dále v okrese Sokolov (6 503 osob)
a nejméně v okrese Cheb (5 468 osob). Největší zastoupení mezi nezaměstnanými
měli uchazeči se „základním vzděláním“ a „bez vzdělání“ (8 267 osob, tj. 42,75 %)
a „vyučení“ a „středním vzděláním bez maturity“ (7 592 osob, tj. 39,26%). Během
roku 2008 a 2009 došlo k 70 % navýšení osob s vysokoškolským vzděláním
hledajících
zaměstnání
(2008
–
237;
2009
–
338).
S ohledem
na věk
nezaměstnaných byla nejvíce zastoupena věková skupina 20 - 24 let (13,71 %) a
meziroční navýšení o 65,71%. Průměrný věk žadatelů o práci (38,7 let) se oproti
minulému roku snížil o 0,3 roku (CSÚ ČR, 2010).
Tab. 2: Kriminalita v Karlovarském kraji 2009 (Policie ČR, 2010)
Karlovarský
kraj
Celková kriminalita
objasněno v %
v tom:
obecná kriminalita
objasněno v %
v tom: násilná
objasněno v %
mravnostní
objasněno v %
majetková
objasněno v %
z toho: krádeže vloupáním
objasněno v %
krádeže prosté
objasněno v %
ostatní
objasněno v %
hospodářská kriminalita
objasněno v %
zbývající kriminalita
objasněno v %
v tom okresy:
Cheb
Karlovy Vary
Sokolov
8 834
63,6
2 646
60,5
3 635
59,3
2 553
73,1
5 736
48,0
609
84,2
55
83,6
4 261
34,7
1 417
32,3
2 528
34,1
811
88,4
768
75,5
2 329
98,2
1 683
44,5
171
77,8
18
72,2
1 246
31,5
483
33,6
734
29,3
248
84,7
265
62,6
698
98,4
2 474
43,2
208
80,3
18
83,3
1 981
32,6
527
31,7
1 257
32,6
267
91,0
271
77,5
890
98,3
1 579
59,2
230
92,6
19
94,7
1 034
42,6
407
39,8
537
44,1
296
89,2
232
87,9
741
97,8
Tab. 3: Nezaměstnanost v Karlovarském kraji 2010 (tis.; ČSÚ, 2010)
19,0
Počet nezaměstnaných celkem
10,3
v tom: muži
8,7
ženy
1,9
Nezaměstnaní ve věku 55 - 64 let
1,4
v tom: muži
0,5
ženy
Počet nezaměstnaných, pracujících v posledních 8
14,4
letech, podle důvodu ukončení posledního zaměstnání
8,0
- propuštění
2,1
- skončilo dočasné zaměstnání
2,3
- osobní nebo rodinné důvody
1,2
- zdravotní důvody
0,7
- ostatní důvody
2,1
Počet nezaměstnaných se zdravotním postižením
11,8
Obecná míra nezaměstnanosti (%)
-rozdíl proti stejnému období minulého
4,3
roku (v p. b.)
11,3
v tom: muži
-rozdíl proti stejnému období
4,7
minulého roku (v p. b.)
12,4
v tom: ženy
-rozdíl proti stejnému období
3,9
minulého roku (v p. b.)
V následujícím textu se zaměříme na některé aspekty zdravotního stavu
obyvatel Karlovarského kraje. Zdravotní péči v Karlovarském kraji v roce 2008
zajišťovalo
5
nemocnic,
620
samostatných
ordinací
lékařů
a dalších
148
samostatných zdravotnických zařízení. Celkem v nich pracovalo 1 198 lékařů, z toho
v nestátních zařízeních 1 169 lékařů. Lékáren a výdejen léků včetně odloučených
pracovišť bylo v roce 2008 v Karlovarském kraji 90. V roce 2008 bylo v Karlovarském
kraji hospitalizováno 68 359 osob, tedy o 709 osob méně než v roce 2007.
Hospitalizace v nemocničním zařízení je častější u žen (56,59 %; 38 682 žen), než u
mužů (43,41%; 29 677 mužů). Nejčastějším důvodem hospitalizace byly nemoci
oběhové soustavy (cca. 15 %) a průměrná hospitalizační doba byla v kraji 6,7 dnů.
Pacientů se Syphilisem bylo hlášeno méně než v roce 2007 a to 15 žen a 14 mužů
(žen 26 a 26 mužů v roce 2007). Gonokokových infekcí (kapavka) bylo
zaregistrováno 10,2 případů (v ČR 4,0) za rok na 100 tisíc obyvatel u žen a 21,8
případů (v ČR 11,9) na 100 tisíc obyvatel u mužů. V obou sledovaných kategoriích je
průměrná hodnota na 100 tisíc obyvatel o několik případů vyšší než v celé ČR a
nejvyšší počet případů se objevil v okrese Cheb. ČR patří k zemím, které splňují
kritéria WHO ohledně TBC (20 případů na 100 tisíc osob; ČR 5,5 případů), tedy je
označovaná za zemi se „zvládnutou“ situací s TBC. V Karlovarském kraji byla TBC
zjištěna v 19 případech (ÚZIS ČR, 2010).
2. Duševně nemocní
Na člověka, který je společností vnímán, někdy i dokonce označkován
nálepkou „duševně nemocný“, by mělo být vždy pohlíženo jako na jedince, který je
tvořen čtyřmi základními systémy: a) biologickým, b) psychickým; c) sociálním; d)
spirituálním a který má svá práva, potřeby, povinnosti a neodiskutovatelné místo ve
společnosti.
Kapitola bude vycházet z podkladů připravených Centrem pro rozvoj péče o
duševní zdraví – „Situační analýza – pilotní model péče o duševně nemocné
v Karlovarském kraji (2009)“, ale i z relevantních dokumentů Evropské unie,
Světové zdravotnické organizace (WHO) a bude doplněný základními statistickými
údaji.
Deklarace o duševním zdraví pro Evropu s podtextem „čelit výzvám,
nalézat řešení“ (2005) je dokument, který poukazuje na snahu Světové zdravotnické
organizace, Evropské unie a Rady Evropy podporovat duševní zdraví, prevenci a
terapii poruch duševního zdraví spolu s odpovídající péčí. Deklarace vychází
z několika důležitých rezolucí a dokumentů:
a) rezoluce EUR/RC53/R4 o Aténské Deklaraci o duševním zdraví, katastrofách
navozených člověkem, stigmatu a komunitní péči;
b) rezoluce EU/RC53/R4 o obavách ze zátěže způsobené duševními poruchami
– nedostatečná, nezajištěná terapie, péče a intervence duševních poruch;
c) rezoluce EB109.R8 o akčním plánu zaměřeného na duševní zdraví;
d) rezoluce WHA55.10 o schválení Zprávy o světovém zdraví, o vypracování
plánů, programů a legislativy ve vztahu k duševnímu zdraví a o investicích do
duševního zdraví;
e) rezoluce Rady Evropské unie (2000/C 86/01), doporučení Rady Evropy a
rezoluce SZO o uznání významné úlohy podpory duševního zdraví a
negativních
souvislostí
mezi
poruchami
duševního
zdraví,
sociální
marginalizací, nezaměstnaností, bezdomovectvím a poruchami spojenými
s užíváním alkoholu a drog.
Deklarace uznává a sekundárně vychází z Konvence o ochraně lidských práv
a základních svobod, z Konvence o právech dítěte, z Evropské konvence o prevenci
mučení a nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestání, z Evropské sociální
charty, ze závazku Rady Evropy chránit a podporovat duševní zdraví, z Deklarací o
duševním zdraví v budoucnu (Stockholm 1985), z Doporučení R(90)22 o ochraně
duševního zdraví určitých zranitelných skupin ve společnosti a z Doporučení
Rec(2004) 10, týkajícího se ochrany lidských práv a důstojnosti osob s duševními
poruchami (WHO, EU, 2005).
Deklarace o duševním zdraví pro Evropu (WHO, EU, 2005) si stanovila pět
základních priorit, které chce v následujících deseti letech naplňovat:
a) podporovat existenci duševní pohody;
b) řešit kolektivní stigma, diskriminaci, nerovnost, zmocnění a podporu jedinců
s psychickými problémy a jejich rodin ve smyslu zapojit je do procesu;
c) navrhnout a zavést komplexní, integrovaný a výkonný systém duševního
zdraví, který bude zahrnovat podporu, prevenci, léčbu, rehabilitaci, péči a
zotavení;
d) řešit potřeby kvalifikovaného personálu
e) uznávat zkušenosti a znalosti uživatelů služeb a opatrovníků jako podkladu
pro následné plánování a rozvoj psychiatrických a sociálních služeb.
Navazujícím dokumentem je Akční plán duševního zdraví pro Evropu, který
podrobněji rozebírá, propracovává jednotlivé body rezoluce. „Navrhuje způsoby a
prostředky přípravy, zavedení a zpevnění komplexních politických koncepcí
duševního zdraví v zemích Evropského regionu SZO, vyžadující kroky v dále
vysvětlených 12 oblastech. Jednotlivé země promítnou tyto politické koncepce do
svých vlastních strategií a plánů duševního zdraví, aby určily, co konkrétně v příštích
pěti a deseti letech nastane“ (WHO, EU, 2005, s. 2).
Body akčního plánu jsou
(WHO, EU, 2005, s. 2-13):
a) „podporovat pocit duševní pohody pro všechny - duševní zdraví je
základní komponentou sociální soudržnosti, produktivity, pokoje a stability
v životním prostředí, přispívající k sociálnímu kapitálu a hospodářskému
rozvoji ve společnosti;
b) dokazovat stěžejní význam duševního zdraví - duševní zdraví má
v budování zdravé, všem přístupné a produktivní společnosti ústřední
význam;
c) řešit stigmatizaci a diskriminaci - lidé s psychickými problémy vinou
diskriminace v mnoha případech trpí nedostatkem rovných příležitostí a je
třeba chránit lidská práva a mít ohled na jedince s psychickými problémy;
d) podporovat aktivity citlivé ke zranitelným fázím života - kojenci, větší
děti, mládež a starší lidé jsou obzvláště vystaveni riziku psychických,
biologických a ekologických faktorů a z těchto důvodů by se tyto skupiny
měly těšit na aktivity, které budou podporovat jejich duševní zdraví,
prevenci a péči v souvislosti s psychickými problémy;
e) předcházet psychickým problémům a sebevraždám - v mnoha zemích
jsou lidé vystavováni škodlivým, stres navozujícím společenským změnám,
které negativně ovlivňují sociální soudržnost, bezpečnost a zaměstnanost
a vedou k narůstajícímu výskytu úzkosti a deprese a poruch v souvislosti s
užíváním alkoholu a drog, a rovněž násilí a sebevražedného chování;
f) zajistit možnost řešení psychických problémů v rámci kvalitní
primární péče - pro řadu jedinců s psychickými problémy, zejména pro ty
zranitelné nebo marginalizované, není přístup ke službám právě snadný, a
jenom s obtížemi s nimi udrží kontakt a je třeba, aby praktičtí lékaři a
služby primární péče rozvíjeli své kapacity a schopnost podchycovat a léčit
v komunitě jedince s psychickými problémy, podle potřeby za podpory části
sítě se specializovanými psychiatrickými službami.
g) poskytovat efektivní péči v rámci komunitních služeb, určených
jedincům s vážnými psychickými problémy - podstatné je uznat a
podporovat právo lidí na poskytnutí té nejefektivnější léčby a intervencí při
nejnižším možném riziku, založených na jejich individuálních přáních a
potřebách a beroucích v úvahu jejich kulturu, vyznání, pohlaví a aspirace;
h) navazovat partnerství napříč sektory - slabé partnerství a chybějící
koordinace
služeb,
provozovaných
nebo
financovaných
různými
agenturami, mají za následek neodpovídající péči, strádání a neefektivnost
a odpovědnost různých orgánů za tak širokou paletu služeb se musí
koordinovat a řídit, a to až po úroveň vlády a včetně ní;
i) vytvořit postačující kontingent kvalifikovaných pracovních sil pracovní postupy mnoha pracovníků psychiatrické péče a pracovníků
v ostatních sektorech, jako jsou učitelé, úředníci na úseku dávek, duchovní
a dobrovolní pracovníci, je třeba v zájmu efektivní a výkonné péče
modernizovat;
j) zavést odpovídající informovanost o duševním zdraví - musí být
k dispozici informace o současném stavu duševního zdraví a o aktivitách
duševního zdraví;
k) zajistit spravedlivé a přiměřené financování - zdroje věnované na
duševní zdraví jsou často nepřiměřené a nespravedlivé v porovnání s těmi,
jež mají k dispozici ostatní části veřejného sektoru, což se odráží ve špatné
dostupnosti, zanedbání a diskriminaci;
l) vyhodnotit efektivnost a podat nové vědecké důkazy - mezi hlavní
priority výzkumu se řadí analýzy politiky duševního zdraví, posouzení
dopadu obecných politických programů na duševní zdraví, vyhodnocení
programů podpory duševního zdraví a solidnější platforma vědeckých
důkazů ve vztahu k aktivitám zaměřeným na prevenci a k novým modelům
služby a rovněž ve vztahu k ekonomickým otázkám v oblasti duševního
zdraví.“
V rámci této analýzy se zastavíme u bodu poskytovaní efektivní péče v rámci
komunitních služeb, určených jedincům s vážnými psychickými problémy. Tento bod
je jakýmsi stavebním, výchozím prvkem plánované péče o duševně nemocné,
jakožto i stavebním prvkem budoucího systému péče o duševně nemocné
v Karlovarském kraji. Pro přehlednost uvádíme jednotlivé body a kroky dle Akčního
plánu duševního zdraví pro Evropu (WHO, EU, 2005, s. 8):
a) „zmocnit uživatele služeb a opatrovníky k přístupu k duševnímu zdraví a ke
službám hlavního proudu a rovněž k převzetí odpovědnosti za péči o sebe
sama ve spolupráci s poskytovateli;
b) plánovat a zavádět specializované komunitní služby dostupné nepřetržitě 24
hodin denně a sedm dní v týdnu, vybavené multidisciplinárním týmem a
schopné starat se o jedince s vážnými problémy, jako je schizofrenie, bipolární
porucha, těžká deprese nebo demence;
c) poskytovat krizovou péči, nabízet služby tam, kde lidé žijí a pracují,
předcházet zhoršení nebo hospitalizaci všude tam, kde to bude možné, a
přijímat pouze jedince s velice závažnými potřebami, anebo takové, kteří
ohrožují sebe nebo své okolí;
d) zajišťovat v komunitních zařízeních efektivní formy terapie, psychoterapie a
medikaci s co možná nejmenším výskytem vedlejších účinků, zejména pokud
jde o mladé lidi s první epizodou psychických problémů;
e) garantovat lidem s psychickými problémy dostupnost nezbytných léčiv za
cenu, kterou si systém zdravotní péče a jedinec mohou dovolit, v zájmu
dosažení odpovídající preskripce a užívání těchto léčiv;
f) rozvíjet rehabilitační služby, které sledují optimální začlenění do společnosti a
jsou zároveň citlivé na dopad handicapů daných psychickými problémy;
g) zajišťovat služby jedincům s psychickými potřebami, kteří jsou umístěni
v nespecializovaných zařízeních, jako jsou všeobecné nemocnice nebo
věznice;
h) nabízet opatrovníkům a rodinám posouzení jejich emočních a ekonomických
potřeb a zapojení do programů péče;
i) navrhovat programy zaměřené na rozvoj dovedností a schopností rodin a
opatrovníků při péči a zvládání situací;
j) podrobně prozkoumat, zda programy sociálních dávek přihlížejí k nákladům za
péči;
k) plánovat a financovat vzorové programy vhodné k dalšímu šíření;
l) identifikovat vedoucí osobnosti, respektované jejich vrstevníky a podporovat je
při průkopnických inovacích;
m) vypracovat směrnice pro správnou praxi a monitorovat jejich realizaci;
n) zavést
zákonná
práva,
jež
umožní,
aby
si
jedinci
nacházející
se
v nedobrovolné péči zvolili nezávislého právního zástupce;
o) zavést nebo dále zpevnit legislativu nebo předpisy na ochranu standardů
péče, včetně přerušení nehumánní a ponižující péče a intervencí;
p) zavést inspekci na podporu správné praxe a v zájmu skoncování s nedbalostí
a zneužíváním v psychiatrické péči.“
„Dle statistiky WHO vyhledá psychiatrickou péči každý čtvrtý občan EU.
Předpokládá se však, že psychiatrickou pomoc potřebuje daleko více lidí, kteří ji
ovšem nevyhledají. Navíc je v posledních desetiletích patrný znatelný nárůst
psychických nemocí. Podílí se na tom řada faktorů, jako je narůstající civilizační
stres, rozpad modelu základní rodiny atd.. Dle hrubého odhadu je v evropských
zemích: 40% lidí postiženo depresivními a neurotickými problémy, 15% má
osobnostní
poruchu,
3%
lidí
trpí
závažným
psychotickým
onemocněním
(schizofrenie, bipolární afektivní porucha)“ (NRZP, 2010).
Zelená kniha Komise evropských společenství zaměřená na zlepšení
duševního zdraví obyvatelstva (Na cestě ke strategii duševního zdraví pro
Evropskou unii) vycházela v roce 2005 (s. 3) z předpokladu, že „duševní nemoci
způsobují značné ztráty hospodářskému, sociálnímu, vzdělávacímu jakož i trestnímu
a soudnímu systému a jsou pro tyto systémy rovněž významnou zátěží. Stále existují
stigmatizace, diskriminace, nedodržování lidských práv a nerespektování důstojnosti
duševně nemocných a osob s duševním postižením, čímž jsou v sázce základní
evropské hodnoty. Odhaduje se, že v časovém rozmezí jednoho roku trpí alespoň
jednou z duševních poruch více než 27 % Evropanů“, 6,3 % psychosomatickými
poruchami; 6,1 % těžkými depresemi; 6,1 % specifickými fobiemi, 0,9 % obsedantněkompulzivními neurózami atd.. „Odhaduje se, že náklady související s duševními
nemocemi činí 3 až 4 % z HDP, a to především v důsledku ztráty produktivity.
Duševní poruchy jsou rovněž nejčastější příčinou předčasných odchodů do důchodu
a invalidních důchodů.“ Strategie EU by se měla zaměřit na: „a) podporu duševního
zdraví všech lidí; b) preventivní opatření v boji proti duševním nemocem; c) zlepšení
kvality života nemocných a lidí s duševním postižením prostřednictvím zařazení do
společnosti a ochrany jejich práv a důstojnosti; d) rozvoj systému EU v oblasti
informací, výzkumu a znalostí o duševním zdraví“.
V roce 2008 činily celkové výdaje na zdravotnictví (státní a územní rozpočet,
zdravotní pojišťovny a soukromé prostředky) podle odhadů 262 645 mil. Kč, což je
cca 7,1 % hrubého domácího produktu za sledovaný rok. Při převodu na jednoho
obyvatele ČR se výdaje pohybovaly okolo částky 25 tis. Kč. ÚIV (2009, s. 155) dále
informuje, že „veřejné výdaje na zdravotnictví dosáhly 219 119 mil. Kč, z toho výdaje
systému veřejného zdravotního pojištění 200 592 mil. Kč, výdaje státního rozpočtu
představovaly 9 908 mil. Kč a územní rozpočty, tj. kraje a obce, celkem 8 619 mil. Kč
(pro srovnání celkové výdaje státního rozpočtu v roce 2008 činily 1 083 944 mil. Kč a
výdaje územních rozpočtů byly 381 836 mil. Kč)“.
ÚZIS (2009) uvádí, že v ČR byly v roce 2008 v oblasti psychiatrie nejčastější
diagnostikovány neurotické (38,6 %) a afektivní poruchy (19,1 %), které byly
následovány organickými duševními poruchami (10,6 %) a schizofrenií (8,8%).
V porovnání s rokem 2007 došlo ve sledovaných psychiatrických diagnózách
k významnějším změnám, co do počtu, kromě diagnózy patologické hráčství a to
téměř o 11 %, tj. o 97 pacientů. Prevalenční hodnoty duševních poruch jsou nejvyšší
v Hlavním městě Praze (o 78 % vyšší než průměr ČR) a v Olomouckém kraji (o 36
%), opačnou tendenci pozorujeme v Karlovarském kraji – o 39 % nižší než průměr
ČR. Počet osob do 20 let činil u většiny skupin diagnóz maximálně 10 % z celkového
počtu diagnóz. Vyšší podíl byl zaznamenán hlavně u vývojových poruch mužských
pohlavních orgánů, u mentálních retardací a u poruch vyvolaných ostatními
psychoaktivními látkami (téměř 14 % pacientů ve věkové skupině 0-19 let).
Ve sledovaném roce 2008 zajišťovalo psychiatrickou péči v ČR 32
psychiatrických oddělení nemocnic s 1 396 lůžky, 16 psychiatrických léčeben pro
dospělé s 9 240 lůžky a 3 psychiatrické léčebny pro děti s 300 lůžky. V těchto
institucích bylo evidováno 57 396 hospitalizací, z toho na psychiatrických odděleních
nemocnic 18 258 hospitalizací. Nejčastěji jsou pacienti hospitalizováni s diagnózou
schizofrenie, poruchy schizotypální a poruchy s bludy (dg. F20-F29; cca. 20 %) a
poruchy způsobeny užíváním alkoholu (dg. F10; cca. 18 %). Ženy jsou
hospitalizovány hlavně pro neurotické poruchy, schizofrenii, poruchy schizotypální a
poruchy s bludy. U mužské populace se vyskytuje hlavně léčba schizofrenie a léčba
poruch způsobených užíváním alkoholu. V psychiatrických léčebnách byla průměrná
ošetřovací doba 86,2 dne a v psychiatrických odděleních nemocnic 19,7 dne. ÚZIS
(2009, s. 19) píše, že „u většiny pacientů byla po propuštění z psychiatrického
lůžkového zařízení nutná další ambulantní péče, a to buď trvalá (u 49 %
hospitalizací) nebo dočasná (u více než 33 % hospitalizací). Pouze v 6,5%
hospitalizací pacient nepotřeboval žádnou péči po propuštění z psychiatrického
lůžkového zařízení“. Ve sledovaném roce 2008 bylo ve stacionářích léčeno 6 704
dospělých pacientů a 1 723 dětských a dorostových pacientů s mentálním
postižením. Krizová centra a psychoterapeutické poradny poskytly péči celkem
13 382 pacientům, přičemž nejvíce pacientů bylo ošetřeno s diagnózou F40-F48,
F50-F59 a to 65 % z celkového počtu pacientů.
V Karlovarském kraji bylo v roce 2008 provedeno 55 511 psychiatrických
vyšetření, což představuje nejnižší hodnotu od roku 2004 (příloha 2). Počet pacientů
s prvním vyšetřením ve sledovaném roce 2008 od roku 2004 poklesl o 12 % na
hodnotu 8 409 a od roku 2006 došlo k určitému ustálení co do počtu.
Graf 1: Vývoj počtu vyšetření a počtu pacientů s prvním vyšetřením v Karlovarském
kraji v letech 2004-2008
70 000
62 963
60 000
62 300
63 376
55 808
55 511
50 000
Počet
vyšetření ve
sledovaném
roce
40 000
30 000
20 000
10 000
9 541
9 162
8 629
8 397
8 409
Počet prvních
vyšetření ve
sledovaném
roce
0
rok 2004
rok 2005
rok 2006
rok 2007
rok 2008
Zdroj: ÚZIS, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009.
V roce 2008 bylo 34,35 % pacientů léčeno s diagnózou neurotické poruchy,
následované afektivními poruchami (18,74 %) a organickými duševními poruchami
(13,29 %). Při pohledu na přílohu 2 zjišťujeme, že podíl jednotlivých diagnóz se
v letech 2004 až 2008 významně nemění a hlavními třemi poruchami jsou neurotické,
afektivní a organické duševní poruchy. Ženy jsou třikrát častěji než muži léčeny pro
neurotické poruchy a dvakrát častěji pro afektivní poruchy. Muži jsou na druhou
stranu dvakrát až třikrát častěji vyšetřováni pro vývojové poruchy v dětství a
v adolescenci a pro poruchy vyvolané alkoholem.
Graf 2: Počet léčených onemocnění v Karlovarském kraji v roce 2008
F00-F09
4,89
0,15
0,30
F10
0,44
7,20
6,15
13,29
F11-F19
3,61
2,05
0,11
8,71
F20-F29
F30-F39
F40-F48, F50-F59
F52
34,35
18,74
F60-F63, F68, F69
F63
F64-F66
F70-F79
F80-F98
F99
Zdroj: ÚZIS, 2009.
Následující tabulka 4 informuje o počtu pacientů, kteří v Karlovarském kraji byli
hospitalizování s duševním onemocněním. V roce 2008 bylo evidováno 977
pacientů, což je oproti roku 2007 o 55 pacientů méně a oproti roku 2004 dokonce o
252 méně. Ze sledovaných pěti let byl počet pacientů pod tisíc v letech 2006 a 2008.
Počet hospitalizovaných žen a můžu je v posledních dvou sledovaných letech (2007,
2008) vyrovnaný a tedy v poměru 1:1. Určitou disproporci vidíme v roce 2005, kdy byl
poměr 1:3 pro ženy. Celkem 1 369 pacientů, z toho 754 mužů, bylo v roce 2008
propuštěno z psychiatrických lůžkových zařízení nacházejících se na území
Karlovarského kraje. Nejčastěji byli muži propuštěni s diagnózou poruchy vyvolané
alkoholem (F10) – 21,73 %. Následovali je muži ze skupiny F20-F29 – schizofrenie –
18,75 % a ze skupiny F11-F19 – poruchy vyvolané ostatními psychoaktivními látkami
– 16,05 %. U žen je často při propuštění z hospitalizace diagnostikována skupina
F20-F29 – schizofrenie (22,36 %), F40-F48 a F50-F59 – neurotické poruchy (14,51
%).
Tab. 4: Hospitalizovaní v nemocnicích s duševními poruchami a poruchami
chování v Karlovarském kraji
Rok
Celkem KK
Muži
Ženy
Ženy v %
2008
977
493
484
49,54
2007
1 022
514
508
49,71
2006
976
451
516
52,87
2005
1 149
582
834
72,58
2004
1 229
650
579
47,11
Zdroj: ÚZIS, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009.
Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví (2009) se ve své situační analýze
snaží popsat situaci péče o duševně nemocné v Karlovarském kraji. Psychiatrické
služby v kraji bychom mohli rozdělit do dvou skupin:
a) aktivní:
a. ambulantní péče – v kraji by mělo podle analýzy působit 15
ambulantních psychiatrů v soukromých praxích a ambulantní péče je
též poskytována na psychiatrickém oddělení Nemocnice Ostrov.
Vyhledávač firem – www.firmy.cz (2010) – nalezl v karlovarském
okrese 7 psychiatrů, v chebském 4 a v sokolovském žádného;
b. lůžková péče – je zajišťována v Nemocnici Ostrov na psychiatrickém
oddělení, které je rozděleno na příjmové oddělení s 25 lůžky a na
psychoterapeutickou a psychosomatickou stanici s 15 lůžky;
c. denní stacionáře – se v Karlovarském kraji nacházejí dva, přičemž
jeden působí na psychiatrickém oddělení Nemocnice Ostrov (10 míst) a
druhé je samostatným zařízením se 7 místy;
d. svépomocné aktivity - určené výhradně duševně nemocným, jejich
příbuzným a přátelům poskytuje v Karlovarském kraji pouze občanské
sdružení Západočeský Paprsek
e. linky důvěry – existují v Karlovarském kraji. Krizová služba klinického
psychologa se 6 hodinovým provozem (18:00-22:00) a linka důvěry,
která působí 16 hodin denně;
f. ostatní instituce – jedná se hlavně o poradny zaměřující se na širší
skupiny či přímo pro širokou veřejnost; nebo chráněné dílny Joker o. s.
určené primárně pro osoby se zdravotním postižením.
b) pasivní:
a. psychiatrické poradny
b. chráněná práce;
c. chráněné bydlení
d. komunitní psychiatrické sestry;
e. centra denních služeb a denních aktivit;
f. krizová centra;
g. case management.
Z uvedeného přehledu je patrné, že v Karlovarském kraji velmi významně
chybí některé služby pro duševně nemocné. Situační analýza Centra pro rozvoj péče
o duševní zdraví obsahovala koncept respektive počet jednotlivých služeb, které by
v kraji měli fungovat, tak aby byla pokryta poptávka po nich. Jedinou službou, která je
stejná jak v navrhovaném konceptu, tak i reálně, jsou akutní lužka. V ostatních
službách je realita často velmi poddimenzovaná (tabulka 5).
Tab. 5: Koncept služeb pro duševně nemocné v Karlovarském kraji
Zdroj: Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví, 2009, s. 30.
3. Závislí na nealkoholických drogách
V roce 1946 byla v rámci Organizace spojených národů vytvořena odborná
Komise OSN pro omamné látky a již 8 let nato přistoupilo Československo
k protokolu vymezujícímu kontrolu omamných látek. Tato komise ve spolupráci se
Světovou zdravotnickou organizací podepsala v roce 1971 Úmluvu o psychotropních
látkách, která vymezuje příslušná právní a administrativní opatření pro kontrolu
psychotropních látek v členských státech (účinnost od 1976) (Biotox, 2010).
Protidrogová strategie EU na období 2005 – 2012 řeší koordinaci aktivit ve
sledované oblasti, snižování poptávky a nabídky, mezinárodní spolupráci a informuje
o výzkumech a výstupech předešlých aktivit. Strategie vychází a staví na úmluvách
OSN - Jednotná úmluva OSN o omamných látkách z roku 1961, pozměněná
protokolem z roku 1972, Úmluva o psychotropních látkách (1971) a Úmluva proti
nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami (1988), jež jsou
hlavními právními nástroji zaměřenými na drogovou problematiku.
Podle EU se problematika drog neprojevuje nejvíce na místní a vnitrostátní
úrovni, ale jedná se o obecnou záležitost, kterou je třeba řešit v nadnárodních
souvislostech. V tomto ohledu hraje důležitou úlohu činnost vykonávaná na úrovni
EU. Na všeobecné úrovni se snahy EU soustřeďují na koordinaci všech zúčastěných
činitelů. Cílem této strategie EU je zvýšit hodnotu vnitrostátních strategií, při
respektování zásad subsidiarity a proporcionality zakotvených ve smlouvách. Tato
strategie zdůrazňuje, že by členské státy měly zvažovat dopad svých vnitrostátních
strategií na jiné členské státy a na způsoby, jakými se vnitrostátní strategie různých
členských států mohou vzájemně podporovat a jak mohou takové strategie přispět
k dosažení cílů této strategie EU. Rovněž má poskytovat prostor místním,
regionálním, vnitrostátním i nadnárodním hnacím silám a možnostem a také
optimálně využívat dostupné zdroje. V úvahu se berou i organizační a finanční
omezení členských státu a orgánů EU (EU, 2005).
Zákon č. 379 Sb., který vstoupil v platnost 1. ledna 2006, vytváří rámec pro
opatření k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a
jinými návykovými látkami. Tento zákon stanovuje:
a) opatření směřující k ochraně před škodami na zdraví způsobenými
tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami;
b) opatření omezující dostupnost tabákových výrobků a alkoholu;
c) organizaci a provádění protidrogové politiky.
Paragraf 22 odstavec 1 obsahuje výčet aktivit (výběr) krajů v rámci
protidrogové politiky:
a) koordinuje a podílí se na realizaci protidrogové politiky na svém území,
za tím účelem spolupracuje se státními orgány, s orgány obcí a s
poskytovateli služeb v oblasti protidrogové politiky;
b) ve spolupráci se státními orgány i s orgány obcí zpracovává krajskou
strategii protidrogové politiky;
c) podílí se na financování programů protidrogové politiky a kontroluje
účelné využití těchto finančních prostředků;
d) ročně soustřeďuje a vyhodnocuje údaje o situaci týkající se škod
působených tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami
na svém území;
Paragraf
23
odstavec
1
vymezuje
aktivity
krajského
protidrogového
koordinátora:
a) koordinuje, průběžně kontroluje a vyhodnocuje plnění úkolů vyplývajících
z krajské strategie protidrogové politiky;
b) spolupracuje se státními a nestátními subjekty zabývajícími se programy
prevence a léčby návykových nemocí;
c) řeší úkoly v oblasti protidrogové politiky státu na úrovni kraje a poskytuje
součinnost státním orgánům v oblasti protidrogové politiky.
Obecně
se
uvádí
tři
oblasti
predispozic,
faktorů,
které
zvyšují
pravděpodobnost rozvoje takového vážného rizikového chování, jakým je zneužívání
legálních a nelegálních drog. Vrozené, genetické a biochemické predispozice,
jako první skupina, nejsou ještě v dnešní době v dostatečné míře prozkoumány. Ví
se, že například jedinci závislí na alkoholu mají častěji poškozené geny řídící
příjemné pocity (Dolejš, 2010). Druhou skupinou jsou faktory psychického rázu.
Podle Heatha a kolektivu (in Fišer, Škoda, 2009, s. 97) zvyšují tendence k užívání
„určité způsoby:
a) prožívání, pro něž je charakteristické emocionální ladění spojené se zvýšenou
úrovní aktivace, dráždivostí a labilitou, dále pak se stavy deprese a anxiozity;
b) uvažování a hodnocení různých situací, kdy někteří jedinci nejsou schopni
posoudit
sebe
ani
okolí
odpovídajícím
způsobem,
mají
sklony
k sebepodceňování, či naopak sebe anebo okolí vnímají a hodnotí
nepřiměřeně, mají sklon k přeceňování;
c) chování, kdy někteří jednotlivci mají nižší míru sebekontroly a volních
vlastností, nižší míru flexibility, nedovedou se učit ze zkušeností“.
Poslední skupinou jsou faktory sociální, které můžeme rozdělit na proměnné
vycházející z a) rodinného prostředí (Širůček, Širůčková, Macek, 2007); b)
vrstevnických a sociálních skupin (Macek, 2009); c) kulturního prostředí (projekt
Nadácia otvorenej společnosti SK, 2010).
Léčba závislosti probíhá v rovině farmakoterapie: a) semitizujícími preparáty
zhoršujícími snášenlivost návykové látky; b) anticravingovými léky snižujícími bažení
(touhu) po návykové látce; c) podpůrnými medikamenty podporujícími léčebný
proces (vitaminy, nootropní léky) a v rovině psychoterapie: a) individuální
(psychoanalýza, kognitivně behaviorální přístup, podpora sociálních dovedností a
další); b) skupinové (rodinná terapie, terapeutické komunity, svépomocné skupiny a
další); c) podpůrnými relaxačními technikami (Höschl, Libiger, Švestka, 2002).
Služby odborné péče pro uživatele návykových látek jsou definovány
v paragrafu 20 zákona č. 379/2005 Sb. o ochraně před škodami způsobenými
užíváním tabákových výrobků, alkoholu a jiných návykových látek. Hlavním cílem je
mírnění škod na zdraví způsobených tabákovými výrobky, alkoholem a jinými
návykovými látkami. Odstavec 2 daného paragrafu definuje tyto služby:
a) detoxifikace – léčebná péče poskytovaná ambulantními a ústavními
zdravotnickými zařízeními při předcházení abstinenčnímu syndromu;
b) kontaktní a poradenské služby – poradenské aktivity v oblasti právní,
sociální, psychologické, medicínské;
c) ambulantní léčba – léčba v rámci AT poraden;
d) stacionární programy – poskytují nelůžkovou denní léčbu problémovým
uživatelům a závislým na alkoholu a jiných návykových látkách, jejichž stav
vyžaduje pravidelnou péči bez nutnosti vyčlenit je z jejich prostředí;
e) krátkodobá a střednědobá ústavní péče – léčba problémových uživatelů
a závislých na alkoholu a jiných návykových látkách ve zdravotnických
zařízeních lůžkové péče v obvyklém rozsahu 5 až 14 týdnů;
f) rezidenční péče v terapeutických komunitách – program léčby a
resocializace
ve
zdravotnických
zařízeních
lůžkové
péče
a
v nezdravotnických zařízeních v obvyklém rozsahu 6 až 15 měsíců;
g) programy následné péče – zajišťují zdravotnická zařízení a jiná zařízení,
obsahují soubor služeb, které následují po ukončení základní léčby a
pomáhají vytvářet podmínky pro udržení a abstinenci;
h) substituční léčba – krátkodobá nebo dlouhodobá léčba závislosti na
návykových látkách, jež spočívá v podávání nebo předepisování látek
nahrazujících původní návykovou látku, je prováděná ve zdravotnických
zařízeních ambulantní péče pod vedením lékaře, jež jsou povinná hlásit
pacienty
do
Národního
registru
uživatelů
lékařsky
indikovaných
substitučních látek.
Dalším důležitým právním předpisem je zákon 108/2006 Sb. o sociálních
službách, který v paragrafech 59, 64, 68 a 69 vymezuje některé další služby pro
uživatele návykových látek:
a) kontaktní centra – nízkoprahová zařízení poskytující ambulantní,
popřípadě terénní služby osobám ohroženým závislostí na návykových
látkách. Cílem služby je snižování sociálních a zdravotních rizik spojených
se zneužíváním návykových látek. Poskytuje terapie, právní pomoc,
prostor pro hygienu.
b) služby
následné
péče
–
terénní
služby
poskytované
osobám
s chronickým duševním onemocněním a osobám závislým na návykových
látkách, které absolvovaly ústavní léčbu ve zdravotnickém zařízení, dále
také osobám, které absolvovaly ambulantní léčbu nebo se jí podrobují ale i
osobám, které abstinují. Poskytuje terapii, právní pomoc, edukaci a
podporu sociálních dovedností.
c) terapeutické komunity – pobytové služby, i na přechodnou dobu, pro
osoby závislé na návykových látkách nebo pro osoby s chronickým
duševním onemocněním, které mají zájem o začlenění do běžného života.
Poskytuje edukaci sociálních dovedností, terapii, právní pomoc, ubytování
a stravu.
d) terénní programy – terénní služby poskytované osobám, které vedou
rizikový způsob života nebo jsou tímto způsobem života ohroženy. Služba
je určena pro problémové skupiny osob, uživatele návykových látek nebo
omamných psychotropních látek, osoby bez přístřeší, osoby žijící
v sociálně vyloučených komunitách a jiné sociálně ohrožené skupiny.
Cílem služby je tyto osoby vyhledávat a minimalizovat rizika jejich způsobu
života. Služby jsou poskytovány anonymně. Poskytují právní pomoc a
edukaci sociálních dovedností.
Financování protidrogové politiky v roce 2008 probíhalo obdobně jako
v předchozích letech. Stát vydal ze svého rozpočtu 371,9 mil. Kč, jedná se o nejvyšší
částku od roku 2002. Protidrogová politika je v ČR financována kromě státního
rozpočtu i z místních rozpočtů (krajů, obcí). Kraje poskytly na tuto oblast 162,9 mil.
Kč a obce 62,5 mil. Kč. Z rozpočtu Karlovarského kraje bylo v roce 2008 směřováno
do oblasti drog 1,33 mil. Kč (rok 2008 – 1 128 tis. Kč, nejvíc od roku 2002).
Z celkové částky na protidrogovou politiku ČR v roce 2008 bylo 184,5 mil. Kč určeno
na léčbu (o 20 % více než v roce 2007), 152,1 mil. Kč na prosazování práva (o 5 %
méně než v roce 2007), 159,4 mil. Kč na služby harm reduciton (o 13 % více než
v roce 207), 58,4 mil. Kč na primární prevenci (o 20 % více než v roce 2007) a 24,9
mil. Kč na následnou péči (o 21 % více než v roce 2007). Poskytovatelé finančních
prostředků na protidrogovou politiku v Karlovarském kraji za rok 2008 (tis. Kč):
RVKPP – 2 540; MŠMT – 473; MPVS – 921; MZ – 340; Karlovarský kraj – 1 330;
Obce 1 426. Celkově bylo vydáno na protidrogovou politiku ve sledovaném kraji
7 030 tis. Kč, což je 1,2% z výdajů celé ČR. Obce v Karlovarském kraji navýšily
prostředky na protidrogovou politiku ze 701 tisíc. Kč v roce 2007 na 1 426 tis. Kč
v roce následujícím (Mravčík a kol., 2008, 2009).
Tabulka 6 informuje o množství finančních prostředků, které jednotlivé kraje
ČR vynaloží na realizaci opatření protidrogové politiky. Karlovarský kraj se v letech
2004-2008 umístil ve výdajích na 14 místě mezi všemi kraji. Při srovnání množství
finančních prostředků, musí být brány v úvahu některé proměnné: velikost krajů,
počet obyvatel a další. Přesnější informace o vynaložených prostředcích nám dává
převod výdajů na 1 občana kraje. Karlovarský kraj vydal ze svého rozpočtu
v roce 2008 na jednoho občana 4,30 Kč, což je o 0,60 Kč více než v roce 2007,
ale i tak kraj obsadil poslední 14. místo (Mravčík a kol., 2008, 2009).
V roce 2008 proběhla celopopulační studie užívání psychotropních látek
s 4 200 respondenty ve věku 15-64 let. Mravčík a kol. (2009, s. 13,14) shrnují
základní výsledky: „alespoň jednu zkušenost s užitím některé ze sledovaných
nelegálních drog má 37 % populace (45 % mužů a 28 % žen). Na tomto se největší
měrou podílejí konopné látky (34 %), zkušenosti s jinou drogou 17 % populace starší
15 let. Extázi někdy v životě vyzkoušel každý desátý Čech, lysohlávky (psilocybin)
někdy v životě užilo 9 % populace, 6 % vyzkoušelo LSD, 4 % pervitin, 2 % kokain a 1
% heroin. Během posledního roku užilo nelegální drogu 17 % respondentů (15 %
konopné látky a 4 % extázi). Konopné látky jsou nejčastější užívanou drogou i
v horizontu posledního měsíce – jeho konzumaci uvedlo 9 % respondentů. Užívání
nelegálních drog je – s výjimkou pervitinu, kokainu a heroinu – nejčastější
v nejmladší věkové skupině 15-24 let; s rostoucím věkem podíl osob, které nelegální
drogy vyzkoušely, klesá. Ve věkové skupině do 24 let má zkušenost s konopnými
látkami 59 % respondentů, s extází 21 %, s halucinogenními houbami 15 %, s LSD
11 % a s pervitinem 7 % respondentů. Celoživotní prevalence kokainu, heroinu a
pervitinu jsou nejvyšší ve věkové skupině mezi 25 a 34 lety, kde zkušenost
s pervitinem uvedlo 9 % osob, s kokainem 4 % a s heroinem 2 % respondentů“.
Tab. 6: Výdaje finančních prostředků na protidrogovou politiku z rozpočtů krajů
v letech 2006-2008 (tis. Kč)
Rozdíl
08/07
Kč/1
Kč/1
občana - 07 občana - 08
Kraje
2006
2007
2008
Pořadí
PHA
STC
JHC
PLK
KVK
ULK
LBK
HKK
PAK
VYS
JHM
OLK
ZLK
MSK
ČR
32 500
14 323
6 000
2 326
813
40 627
17 360
6 197
1 810
1 128
50 044
17 787
10 174
6 394
1 330
9 417
427
3 977
4 584
202
34,3
14,9
9,9
3,3
3,7
40,1
14,2
16,0
11,2
4,3
1.
5.
4.
8.
14.
6 868
4 830
5 055
8 074
6 474 11 456
2 896
6 783
6 909
1 650
5 500
5 575
3 083
7 910
3 911
8 500
8 500
8 500
2 040
2 500
8 338
1 393
4 711
4 429
4 451 14 028 22 977
94 917 128 358 162 878
225
4 982
126
75
-3 999
0
5 838
-282
8 949
34 520
5,9
15,1
12,4
10,9
15,5
7,5
3,9
8,0
11,2
11,2
6,0
26,1
12,5
10,8
7,6
7,4
13,0
7,5
18,4
15,5
13.
2.
7.
9.
10.
12.
6.
11.
3.
Zdroj: NMS, Mravčík a kol. 2009, upraveno pro potřeby tohoto textu.
„Školní dotazníková studie o návykových látkách, dalších formách rizikového
chování a pilotní studie o užívání těkavých látek na základních školách praktických:
Karlovarský kraj, 2009“ byla realizována pod vedením Lepíka a Dolejše ve školním
roce 2009/2010. Sběr dat proběhl na základních a středních školách působících
v Karlovarském kraji. Do šetření se zapojilo 2 262 jedinců ve věkovém rozmezí 11–
23 let, přičemž průměrný věk byl 14,27 roku. Celoživotní prevalence kombinace
léků s alkoholem dosáhla ve sledované populaci 9,29 %, halucinogenních hub
5,68 %, LSD 4,09 % (graf 3). U 16letých adolescentů je celoživotní prevalence
užití marihuany 53,51 %, roční 38,63 % a měsíční 21,27 %. Nejvyšší měsíční
prevalence užití marihuany je u adolescentů z okresu Cheb (11,79 %) a nejnižší
v karlovarském okrese (9,82 %). Kuřáků marihuany, kteří vykouří více než 10 „jointů“
měsíčně, je u adolescentů ze sokolovského okresu 3,23 %, z karlovarského 2,51 % a
z chebského okresu 2,37 %. Dívky zneužívají léky dvakrát častěji než chlapci, a to
platí i pro kombinaci léky a alkohol. K injekčnímu užití drogy se přihlásilo 1,02 %
dívek a 0,45 % chlapců. Nejnižší celoživotní prevalenci v užití drogy mají žáci
víceletých gymnázií (prima až kvarta, 7,76 %) v porovnání se žáky základních škol
(19,51 %) a základních škol praktických (20,0 %). Studenti prvního a druhého ročníku
gymnázií odpověděli kladně na užití drogy v 31,3 7%, což bylo o 22 % méně než u
studentů středních škol (s maturitou a výučním listem) (Lepík, Dolejš, Miovský,
Vacek, 2010).
Graf. 3: Celoživotní prevalence vybraných nelegálních drog u adolescentů v KK
10,00
9,29
9,21
9,00
8,00
7,00
5,68
6,00
5,00
4,00
3,00
4,09
2,96
2,81
1,86
2,00
1,00
0,41
0,73
0,82
0,50
0,73
0,00
Zdroj: Lepík, Dolejš a kolektiv, 2010, vytvořeno pro účely této práce.
V roce 2008 bylo odhadováno, že problémových uživatelů v ČR je 32,5 tis., na
nichž se podílí cca 21,2 tis. uživatelů pervitinu a cca 11,3 tis. uživatelů opiátů.
Injekčně drogy užívá podle odhadů cca 31,2 tis. osob. Oproti roku 2007 (30 900)
stoupl v roce 2008 počet problémových uživatelů všech typů drog. V roce 2008 se
prevalence u nealkoholických návykových látek pohybovala – 22,9 pacientů na 10
tisíc mužů a 10,5 pacientek na 10 tisíc žen. V ambulantní péči bylo nejvíce pacientů
léčeno v důsledku zneužívání opiátů a ovoidů (4,4 pacientů na 10 tisíc obyvatel)
s významným podílem uživatelů heroinu (2,9 pacientů na 10 tisíc obyvatel). U
heroinu došlo k nárůstu míry prevalence o 15 % a u opiátů a opioidů o 6 %. Sedativa
a hypnotika tvoří výjimku ze všech nealkoholických drog, protože je častěji konzumují
ženy než muži. K největšímu nárůstu počtu ambulantně léčených pacientů došlo
v roce 2008 u sedativ a hypnotik (o 24 %), u heroinu (o 17 %) a opiátů, opioidů (o 8
%). Opačný směr – pokles – ambulantně ošetřovaných pozorujeme u kombinace
drog (o 31 %). V roce 2008 bylo nahlášeno celkem 5 264 hospitalizací (67 % mužů)
v souvislosti s diagnózou F11-F19. Více než 48 % pacientů se léčilo na důsledky
zneužívání více drog a jiných psychoaktivních látek (F19), dále s diagnózou F15 –
poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním jiných stimulancií (29 %
mužů a stejný počet žen). Průměrná ošetřovací doba u návykových látek byla téměř
30 dnů, přičemž u F18 (prchavá rozpouštědla) – 100 dnů; u F14 (kokain) – 30 dní; u
F19 (více drog) – 30 dní. „U 82 % hospitalizací se základní diagnózou F11-F19 byla
nutná další ambulantní péče, a to u 43 % dočasná a u téměř 39 % trvalá ambulantní
péče. V téměř 12 % případů hospitalizace byla nutná další ústavní léčba a pouze 6
% hospitalizací nepotřebovalo žádnou péči po propuštění“ (ÚZIS, 2009, s. 22).
V Karlovarském kraji se pohybuje odhadem 1 tis. problémových
uživatelů, z toho cca. 50 osob s heroinem, 950 osob s pervitinem. V rámci
analýzy byly provedeny dvě ohniskové skupiny s uživateli a poskytovateli služeb.
Z výpovědí účastníků bylo zjištěno (tyto údaje je však třeba ověřit cílenou lokální
studií na úrovni analýzy potřeb), že jen na Chebsku se mohou problémoví uživatelé
pohybovat v počtu v řádu stovek. Pokud by navazující analýza potřeb potvrdila tento
expertní odhad, pak by v celém Karlovarském kraji bylo možné odhadovat na počet
těhto uživatelů bude výrazně vyšší než výše uvadený jeden tisíc. Jedná se o
uživatele pocházejí z různých národnostních skupin – Češi, Rómové, Vietnamci,
Rusové, Ukrajinci, Slováci. Předpokládá se, že většina uživatelů si drogu aplikují
intravenózně. Při přepočítání podle počtu obyvatel v kraji se jedná o každé třístého
občana. Karlovarského kraje, který je problémovým uživatelem (Hl. Praha – každý
109; Pardubický kraj – každý 1148; Karlovarský kraj 3. místo v ČR). V Karlovarském
kraji se nacházela podle NMS tři ambulantní psychiatrická zařízení předepisující
substituci buprenorfinem a tato zařízení evidovala 32 pacientů. V kraji bylo v roce
2008 evidováno podle ÚZIS na ambulantních pracovištích: 18 závislých na opiátech
a opioidech (z toho 15 heroin); 14 závislých na kanabinoidech; 38 závislých na
metamfetaminu; 42 závislých na sedativech/hypnotikách; 37 na kombinaci různých
drog (ÚZIS, 2009).
Při pohledu na vybrané výkony nízkoprahových zařízení za rok 2008
zjišťujeme, že bylo evidováno 8 055 kontaktů, z toho prvokontaktů bylo 315. Další
evidované charakteristiky: a) výměnný program – 5 069; b) potravinový servis –
3 963; c) hygienický servis – 2 567; d) individuální poradenství – 342; e) zdravotní
ošetření – 3 149; f) krizová intervence – 34; g) skupinové poradenství – 67 (NMS,
Mravčík a kol, 2009).
Pří
podrobnějším
pohledu
na
výměnný
program
bylo
v roce
2008
distribuováno 79 834 jehel a stříkaček. Oproti roku 2007 došlo ke snížení o 3 628
sad, ale při srovnání s rokem 2002 (16 608) zjišťujeme rapidní několikanásobný
nárůst (4,81krát) (NMS, Mravčík a kol, 2009).
Síť poskytovatelů služeb pro uživatele ilegálních drog v Karlovarském kraji
tvoří:
a) K-centrum Světlo, o.s., Karlovy Vary – poskytuje ambulantní služby
v oblasti primární, sekundární a terciární oblasti v Karlových Varech a
blízkém
okolí
již
od
roku
1999.
Služby
jsou
určeny
zejména
experimentátorům a uživatelům návykových látek, jejich rodičům a blízkým,
odborné i široké veřejnosti. Součástí K-centra jsou i služby terénního
charakteru – výměnný program, informační servis, asistenční služba,
krizová intervence, sociální práce atd.
b) Kotec, o.s., - Společným cílem programů sdružení je poskytovat cílené
sociální služby a to nejenom lidem drogově závislým, ale i dětem, mladým
lidem a rodinám ohroženým sociálním vyloučením a romské komunitě.
Sociální služby jsou směřovány na uplatnění a zapojení uživatelů služeb
do běžného způsobu života místní komunity. Neméně naléhavá je snaha o
zamezení nárůstu experimentálního a příležitostného užívání drog a
ostatních návykových látek, včetně užívání alkoholu a tabáku. Účelem
práce sdružení je pragmatický, systémový, racionální a terapeutický přístup
k potenciálním uživatelům služeb, jehož pomocí dochází k nabídce a
skutečné realizaci služeb. KOTEC, o.s. realizuje od roku 2004 sociální
služby v oblasti sekundární a terciární prevence užívání drog. Od roku
2006 organizace realizuje také služby sociální prevence zaměřené na jiné
cílové skupiny (děti a mládež, rodiny se specifickými problémy, osoby
ohrožené sociálním vyloučením apod.) Od roku 2005 do roku 2008
organizace zřizovala zařízení primární prevence užívání drog. Programy
sdružení:
a. nízkoprahový klub - zařízení poskytující sociální služby pro děti a
mládež ve věku 12–20 let pohybujících se v Mariánských Lázních a
nacházejících se v sociálně nepříznivé situaci nebo jí jsou ohroženi
a nevyhledávají institucializovanou pomoc;
b. centrum podpory rodiny - posilování funkčnosti rodin ohrožených
sociálním znevýhodněním, prevence ústavní výchovy a pomoc dítěti
od 0 do 18 let prostřednictvím pomoci jeho rodině s důrazem na
multidisciplinární přístup;
c. terénní programy - první linie služeb, které může využít jakákoliv
osoba, která pociťuje svou momentální životní situaci jako
nepříznivou a chce využít základního poradenství a tuto situaci řešit.
Terénní programy poskytují služby přímo v přirozeném prostředí
osob, které svou situaci pociťují jako nepříznivou, tedy v bytech, na
ulici, či jiném veřejném prostranství, či jiných místech;
d. K-centrum - poskytování služeb snižující zdravotní a sociální rizika
plynoucí z užívání drog, ochrana zdraví neuživatelů drog a
informování široké veřejnosti o rizicích spojených s užíváním drog.
Zaměřuje se na celkové zlepšení kvality života uživatelů služeb ve
společnosti. Služby jsou určeny osobám ohroženým závislostí
zejména na nelegálních návykových látkách a jejich rodinným
příslušníkům a blízkým v regionech Cheb, Sokolov, Tachov.
e. Prev-centrum - středisko primární prevence poskytuje komplexní
služby v oblasti specifické primární prevence užívání návykových
látek a dalších forem rizikového chování. Prev-centrum KOTEC
nabízí preventivní programy a aktivity pro dospívající a třídní
kolektivy základních a středních škol, jejich pedagogy a rodiče
v regionu Cheb a Tachov.
c) Centrum substituční terapie - poskytuje své služby osobám s drogovým
syndromem závislosti na opioidech. Je zde využívána substituční léčba,
která svým charakterem snižuje rizika spojená s užíváním návykových
látek. Služba spádově pokrývá především Karlovy Vary, Ostrov n. O. a
částečně i Chodov.
Radimecký a kolektiv (2008, s. 60-62) píšou, že „občané Karlovarského kraje
se potýkají s absencí a/nebo omezenou dostupností celé řady typů služeb pro
uživatele návykových látek. Rezidenční léčba v kraji zcela chybí, nicméně se zdá, že
jeho absenci na území kraje se daří řešit s využitím nabídky služeb zařízení
fungujících v jiných krajích ČR. Navíc, uživatelé návykových látek mají často tendenci
vyhledávat služby rezidenční/ústavní léčby v místech, jež jsou dál od místa jejich
trvalého bydliště. V neposlední řadě hraje významnou roli při zvažování zřízení
pobytového zařízení pro léčbu uživatelů návykových látek finanční nákladnost
vybudování a provozu takového typu služby. Pro ústavní léčbu uživatelů návykových
látek z Karlovarského kraje jsou nejčastěji využívána tato zařízení: a) Psychiatrická
léčebna Dobřany – jistým limitem tohoto zařízení je, že do programu léčby neberou
výhradně uživatele návykových látek, pouze pacienty s duální diagnózou; b)
Oddělení pro léčbu závislostí Fakultní nemocnice v Plzni – limit tohoto zařízení
představuje jeho omezená kapacita 10 lůžek; c) Psychiatrická léčebna Červený
Dvůr – nejčastěji využívané zařízení ústavní léčby uživatelů návykových látek pro
pacienty z Karlovarského kraje. Zařízení navíc disponuje i vlastní detoxifikační
jednotkou. Vedle již diskutované omezené dostupnosti ambulantních služeb léčby,
psychoterapeutické, psychologické a psychiatrická péče a ústavní léčby, byly jako
chybějící nejčastěji uvedeny programy následné péče pro uživatele návykových látek
po absolvování léčby, služba krizového záchytu – krizová lůžka a detoxifikace. Po
jednom hlasu získaly následující typy služeb:denní stacionář, záchytka pro uživatele
drog, krizová centra, noclehárny pro ženy.“
K upřesnění
některých
informací
o
službách
pro
drogově
závislé
v Karlovarském kraji uvedeme výpovědi dotazovaných odborníků i klientů ze studie
Radimeckého a kolektivu (2008) a výpovědi, které byly získány z fokusových skupin
v rámci této analýzy.
Radimecký a kolektiv (2008, s. 54-55, 58-59) píše:
a) dostupnost nízkoprahových služeb a jejich nabídka – „existující služby
primárně určené pro uživatele ilegálních drog v Karlovarském kraji se svými
aktivitami snaží dosáhnout co největšího geografického pokrytí jednotlivých
míst kraje a tím zvyšovat dostupnost jimi nabízených služeb harm reduction.
Hlavním nástrojem, který dvě existující NNO – občanská sdružení Kotec a
Světlo – k dosažení výše uvedeného cíle používají, jsou terénní programy.
Jejich pracovníci průběžně mapují poptávku po jimi poskytovaných službách i
v menších obcích kraje a na základě získaných poznatků do nich buď
pravidelně dojíždějí a/nebo nabízejí služby výměny injekčního materiálu a
dalších služeb minimalizace rizik tzv. „na zavolání“. Služby minimalizace rizik
(harm reduction), sociální práce a poradenství jsou tak na území kraje nejlépe
dostupné, byť i ve vztahu k nim se objevují některé stesky o jejich omezené
působnosti: „spolupracujeme u nás [Ostrov n. O.] s pracovníky káčka, kteří u
nás realizují terénní práci. Uvítali bychom ale, kdyby k nám dojížděli častěji“;
„u nás [Chebsko] poslední dobou moc nefunguje terénní program. Je to
škoda… Ale když něco potřebujeme, zajdeme si do káčka“; „Kotec má
finanční problémy a káčko v Sokolově bude mít asi v prosinci zavřeno, což je
velký problém“. Jak naznačují výše uvedené citace z rozhovorů s respondenty
hlavním
problémem,
který
vytváří
bariéry
ve
vztahu
k dostupnosti
nízkoprahových služeb, je nedostatek finančních prostředků, s nimiž se
všechny nestátní služby na území kraje potýkají. V důsledku mohou např.
zajišťovat terénní program v menších obcích pouze v omezené míře nebo jsou
dokonce nuceny omezovat provoz jednotlivých služeb, na jejichž provoz se jim
nedostává finančních prostředků.“
b) dostupnost služeb ambulantní léčby a její nabídka – „je-li dostupnost
nízkoprahových služeb na území Karlovarského kraje relativně dobrá, byť
s jistými limity, dostupnost služeb ambulantní léčby je výrazně omezená.
Nejlépe dostupná je díky službám Centra substituční léčby respektive AT
poradny v Karlových Varech, spádově pro klienty z Ostrova n. O. a částečně i
z Chodova. V jiných částech kraje je ambulantní léčba pro uživatele ilegálních
drog dostupná jen obtížně nebo prakticky vůbec, přestože v Chebu,
Mariánských Lázních a Sokolově pracují lékaři, případně psychologové, kteří
jsou na práci s uživateli návykových látek v různé míře specializováni, ale
vzhledem k jejich pracovnímu vytížení se práci s uživateli ilegálních drog
věnují spíše okrajově, byť je jejich ochota ke spolupráci respondenty
oceňována: „psychiatři a psychologové se z dodávaných uživatelů "neradují",
ale vezmou nám je; dlouhodobě je nedostatkem absence AT poradny
(Sokolov)“; „máme dobrou spolupráci s psychiatry a psychology; přesto je ale
problém s léčbou a následnou péčí pro klienty“; „vzájemná provázanost
sociálních a odborných služeb (myšleno psychologické, psychiatrické a
terapeutické) je velmi tristní; ne, že bychom se nesnažili navazovat, ono není
příliš na co navazovat; prostě tady žádní odborníci nejsou, a když jsou, tak tak
stíhají běžnou péči o neproblémové občany…“ V doporučeních respondentů
studie se často objevují doporučení, zřídit AT poradny v Sokolově a v Chebu
obdobně, jak tomu bylo před rozpadem sítě ambulantních AT poraden před
rokem 1989. Zdá se, že hlavní bariérou, která výrazně omezuje dostupnost
služeb ambulantní léčby pro uživatele návykových látek v převážné části
Karlovarského kraje, je nezájem o práci s cílovou skupinou těchto typů
programů zejména mezi psychiatry: „V Karlovarském kraji panuje mezi lékaři a
zejména mezi psychiatry o obor AT nezájem jako v celé ČR.“
V červnu 2010 proběhla ohnisková skupina (FG) s odborníky poskytujícími
služby drogově závislým jedincům v Karlovarském kraji. Realizované skupiny se
zúčastnili odborníci respektive vedoucí a zaměstnanci: a) Kotec, o.s. – Terénního
programu Cheb; b) Kotec, o.s. – K-centra Sokolov; c) Kotec, o.s. – K-centra Cheb.
Kotec, o.s. je občanským sdružením, jehož aktivitami je cílená služba lidem drogově
závislým, dětem a mladým ohroženým sociální exkluzí, romské minoritě, je
směřovaná na jejich uplatnění a zapojení do běžného způsobu života místní
komunity. Snahou je omezovat nárůst experimentálního a příležitostného užívání
drog a ostatních návykových látek dětí a mládeže, včetně užívání alkoholu a tabáku.
Účastníci FG podali informace o poskytovaných službách, o počtu klientů
respektive o počtu výměn a dalších aktivitách. Pro upřesnění těchto dat jsme si
zpětně od účastníků FG vyžádali některé základní údaje. Odpovědi jsme získali
z Terénního programu Cheb, který působí v spádových oblastech: Aš, Cheb,
Mariánské Lázně a jejich okolí. Problémových uživatelů ve smyslu definice EMCDDA
(www.emcdda.europa.eu, 2010) evidovali 280 klientů v roce 2009 (rok 2006 = 72, rok
2007 = 87; Radimecký a kol., 2008), z toho bylo 30,00 % žen (84). Ve sledovaném
roce vyměnili 7 410 setů (inzulínky) plus HR materiál. Rizikovými oblastmi jsou obce
Cheb, Aš a Hranice v Čechách. Program nabízí tyto základní služby: základní
poradenství v terénu, osobní asistence, HR program, vstupní sociálně právní
poradenství, doporučení do jiných služeb, vedení zakázky uživatele služby.
Pracovníci Terénního programu Sokolov se pohybují ve spádové oblasti tvořené
obcemi Sokolov, Kraslice, Horní Slavkov a jejich okolí, přičemž jako rizikové vidí
lokality: Kraslice, Rotava, Oloví, Horní Slavkov, Habartov a Rovná. V roce 2009
evidují cca 8 tisíc kontaktů, 372 klientů, z nichž je 168 problémových uživatelů (rok
2006 = 261, rok 2007 = 279; Radimecký a kol., 2008) podle definice EMCDDA (80
žen, 47,62%). Pracovníci distribuovali mezi klienty 8 650 setů (inzulinky). Nabízené
služby jsou stejné jako v případě Terénního programu Cheb a je to dáno jednotnou
akreditací. Terénní programy nabízejí: a) základní poradenství v terénu; b) sociální
asistence; c) HR program; d) vstupní sociálně právní poradenství; e) doporučení do
jiných služeb; f) vedení zakázky uživatele služby; g) základní zdravotní ošetření. Ke
K-centru Cheb jsou uvedeny přesné informace ve Výroční zprávě hodnotící rok 2008
a ve zprávě Radimeckého a kolektivu (2008). Spádová oblast K-centra je město
Cheb a jeho okolí, přičemž dveře mají otevřeny i klienti z jiných územních oblastí a
z jiných okresů.
Ve sledovaném roce 2008 evidovali 1 700 kontaktů a celkem
provedli cca 25 tisíc výměn setů. Radimecký a kolektiv (2008) uvádějí, že uživatelů
drog evidovaných K-centrem Cheb bylo 259 v roce 2006, 244 v roce 2007 a Výroční
zpráva občanského sdružení Kotec z roku 2008 uvádí 144. Nejméně informací bylo
získáno o K-centru Sokolov, které nabízí služby hlavně pro jedince z města Sokolov
a jeho okolí. K-centrum Sokolov a K-centrum Cheb nabízejí stejné služby: a)
poradenství (pro uživatele, internetové poradenství, podpůrná a motivační terapie); b)
informační servis; c) sociální práce (sociálně právní poradenství, asistenční služba,
pracovní poradenství, zprostředkování léčby a péče; d) testování (infekční nemoci,
těhotenské testy, orientační toxikologické testy); e) zdravotní ošetření; f) krizová
intervence; g) výměnný program; h) neformální posezení v prostorách K-centra
s možností občerstvení hlavně formou polévky, čaje a kávy.
Témata FG se zaměřovala na chybějící služby, které identifikoval Radimecký
a kolektiv (2008) ve své „Analýze stavu drogové scény Karlovarského kraje“. Jednalo
se hlavně o služby: ambulantní léčby, lůžkové léčby, programů následné péče,
detoxifikace, možnosti azylového bydlení a psychoterapeutická, psychologická a
psychiatrická péče. Účastníci FG se k tomuto tématu vyjádřili takto: „na Chebsku by
bylo potřeba mít k dispozici krizová centra, detoxifikaci, chráněné bydlení, domy na
půli cesty nebo sociální byty, poradny pro rodiny, AT poradny“ nebo „pro region
Sokolov by bylo potřebné zřízení detoxu, startovací byty pro sociálně slabé,
terapeutickou komunitu, AT poradny, vetší počet odborníků z oblasti psychologie a
psychoterapie“. Výsledky Radimeckého a jeho spolupracovníků (2008) mapující
služby pro uživatele nelegálních drog jsou stále aktuální, čemuž nasvědčují velice
pomalé změny, které jsme zaznamenali v datech ve sledované oblasti. K-centrum
Cheb se ve srovnání s K-centrem Sokolov potýká s problémy v oblasti nedostatku
odborného personálu. Dalším problémem K-centra Cheb je špatná a nedostatečná
spolupráce s veřejnými úřady (MÚ Cheb, ÚP Cheb) a s dalšími odbornými institucemi
(Azylový dům Cheb, odborní lékaři). Oslovení odborníci, hlavně z Chebu, potvrzují,
že jejich klienti mají negativní zkušenosti s příslušníky městské policie, kteří klientům
zabavují čisté nástroje k aplikaci (jehly, stříkačky) nebo vůči klientům vedou verbální,
či fyzickou agresi. Na druhou stranu poskytovatelé služeb uvádějí, že jejich vlastní
zkušenosti a vztahy jsou „nekonfliktní, my děláme svou práci, oni svou a navzájem si
do nich nezasahujeme“ (to potvrzují i odpovědi pracovníků ze Sokolovska). Obě Kcentra a Terénní program Cheb jednotně potvrdili, že spolupráce s okolními
institucemi a odborníky je vždy závislá na daných jedincích a jejich zájmu a motivací
pomáhat drogově závislým. Obecně lze říci, že všechny tři programy mají jiné
podmínky,
jiné
zázemí
k vykonávání
nízkoprahových
služeb
pro
uživatele
nelegálních drog a jiné možnosti spolupráce. Účastníci FG se shodli (stejně jako
v analýze Radimeckého), že by byla potřeba v každém větším městě Karlovarského
kraje (Cheb, Aš, Mariánské Lázně, Sokolov, Chodov, Karlovy Vary) AT poradna pro
drogově závislé („v Karlovarském kraji panuje mezi lékaři a zejména mezi psychiatry
o obor AT nezájem jako v celé ČR“; „na Chebsku nedostupné a nejbližší je
v Karlových Varech; náš požadavek by byl alespoň jedna pro Cheb a jedna pro
Mariánské Lázně“ nebo „v regionu Sokolov se AT nenachází, spolupráce probíhá s
AT Karlovy Vary a naše vize do budoucna: 3 AT pro Sokolovsko – Sokolov, Kraslice
a Horní Slavkov“).
Další identifikovanou chybějící službou jsou programy následné péče, které by
byly podle oslovených odborníků potřebné, protože umožňují rychlejší socializaci a
zvyšují dobu, po kterou klient abstinuje. Kotec o. s. nabízí v rámci regionálních Kcenter (Cheb, Sokolov) následnou péči pro uživatele drog, ale kapacita neodpovídá
počtu klientů, přičemž požadavek je alespoň jeden program v každé obci
s rozšířenou působností (Aš, Kraslice atd.). Obecně platí, že nabízené programy
následné péče jsou dostupné jen pro klienty z místa realizace tohoto programu,
přičemž „často opět nedostupné pro klienty z jiných lokalit“.
Klienti K-centra Cheb i samotné K-centrum Cheb by uvítali existenci lůžek v
azylovém domě nebo krizová lůžka, která by byla určena jen pro tyto klienty („krizová
lůžka na Chebsku nejsou žádná“). Ve městě Cheb je noclehárna, ale pravidla tohoto
zařízení stěžují možnost drogově závislým využívat jeho služeb („noclehárny
provozuje pouze Diecézní Charita, kam však klienti často odmítají chodit kvůli
pravidlům, která se na noclehárně musí dodržovat“), K-centrum Sokolov může využit
2 krizová lůžka a 24 dlouhodobých lůžek v Azylovém domě Sokolov. Dále podle
výpovědi je v Kynšperku nad Ohří Dům na půl cesty a ten má k dispozici 6 lůžek pro
klienty do 26 let. Na Chebsku by byl odhadem požadavek minimálně 8 krizových
lůžek (2x Ašsko, 3x Chebsko, 3x Mariánské Lázně) a na Sokolovsku odhadem
minimálně dalších 4 lůžek (2x Kraslicko, 2x Horní Slavkov).
Zajímavostí
sledovaného
kraje
jsou
nabídky
ubytování
poskytované
vietnamskými obchodníky (majitelé heren a zastaváren) a prodej aplikačního
materiálu, který je často prodáván se 100 % přirážkou. Ubytování je nabízeno
obvykle v nebytových prostorách s nevyhovujícími hygienickými podmínkami a za
vysoké finanční odměny (cca. 200-400 Kč/den nebo 18 000 Kč/měsíc).
Účastníci se shodují, že systém sociálních, odborných služeb je roztříštěný
s častou absencí některých důležitých služeb (psychologické, psychiatrické, léčebné)
(„vzájemná provázanost sociálních a odborných služeb - myšleno psychologické,
psychiatrické a terapeutické - je velmi tristní. Ne, že bychom se nesnažili navazovat,
ono není příliš na co navazovat; prostě tady žádní odborníci nejsou, a když jsou, tak
tak stíhají běžnou péči o neproblémové občany…“). Účastníci FG uvádějí, že
psychologů orientovaných na oblast adiktologie je v regionu Sokolov a regionu Cheb
nedostatečné množství. („region Sokolov vykazuje velký nedostatek těchto kapacit,
dlouhé čekací lhůty, špatná dostupnost ze vzdálenějších lokalit, finančně nákladné,
někteří klienti nemají dostatek financí na pokrytí cestovních nákladů“ nebo
„psychologů je na Chebsku nedostatek, nedostupnost takové služby pro klienty
z malých obcí, kteří nemají dostatek finančních prostředků na cestu k psychologovi“).
I samotné čekací doby na vyšetření jsou často nad rámec motivace klientů
(„návštěva psychologa je možná cca měsíc od objednání, což je pro mnoho klientů
příliš dlouhá doba“). Stejné informace poskytují účastníci FG i k psychiatrům, jako
například že v oblasti jich je nedostačující počet, dlouhé čekací doby, špatná
dostupnost pro klienty z okrajových částí regionu.
V závěru analýzy FG s karlovarskými odborníky bychom určitě odkázali na
studii Radimeckého a kolektivu (2008), a to z toho důvodu, že chybějící
identifikované služby v jeho práci, byly potvrzeny v rámci naší ohniskové skupiny.
Druhá fokusová skupina byla zaměřena na problematiku nelegálních drog a
na služby pro uživatele závislé na nealkoholických drogách. První skupinu tvořilo šest
uživatelů nelegálních drog. Věkový průměr této skupiny byl 31,3 let a z 5/6 byla
tvořena muži. Primární užívanou drogou byl amfetamin a jeho deriváty. Vedlejšími
užívanými drogami byly hlavně alkohol a marihuana. Všichni účastníci FG (6 osob)
aplikují amfetamin nitrožilně. Výměnu sad pro nitrožilní aplikaci realizují většinou (80100 %) prostřednictvím K-centra nebo prostřednictvím streetworkerů. U oslovených
uživatelů dochází v menší míře ke sdílení aplikačního náčiní s jinými uživateli nebo
k opakovanému využití té samé sady. Výpovědi k některým službám nacházejícím se
v okrese Cheb potažmo v Karlovarském kraji, které podporují:
a) vztah ke K-centru Cheb: „v současnosti využívám K-centrum chebský ohledně
výměny stříkaček, více méně k posezení v klidu, tady to K-centrum nemá
obdoby, je to tady pohoda“; „byl jsem v Sokolově (K-centrum Sokolov) jednou
či dvakrát, tam prostředí není jako tady, tady je to takové spíš domácí, jsou
tam ti klienti takoví jiní“; „tady to využívá strašně malá část feťáků, více méně
drogově závislých je v Chebu strašně moc, nevím, proč sem nechodí“; „každý
ví, co znamená k-centrum Kotec“; „jsem tady maximálně spokojený“;
b) dostupnost služeb K-centra: „je to dostačující, jak je tu otevřeno, v nejhorším
případě si člověk může zavolat terénní program“; „rozplánují to tak (otvírací
dobu vedoucí K-centra), abychom nezůstali bez věcí“
c) prodej injekčních sad: „je to problém, v Chebu je už jen jedna lékárna, kde se
to dá koupit“; „přestali prodávat, protože nejsme cukrovkáři“; „v bordelu,
v hernách, v zastavárně, samozřejmě za dvojnásobnou cenu, takže na tom
vydělávají, jsou to jejich kšefty“; „já jsem to využíval dřív, nechodil jsem do
káčka, ale chodil jsem do herny“;
d) ubytování: „schází nám nějaká ubytovna pro feťáky“; „tady je azylový dům, ale
to je více méně jako by vás zavřeli do vězení“; „tak, aby člověk měl kde hlavu
složit“;
e) důležité služby: „ty věci, hygiena, výměna jehel“; „hygienu, praní věcí, je to
důležité, protože se lépe k tobě chovají ty lidi“;
f) chráněné dílny: „to by bylo super“; „s prací je to špatné, někde na černo je
problém, protože jsou tu rusáci, ukrajinci“;
g) lékaři, záchranná služba a dostupnost lékařských specialistů: „mám svého
obvodního lékaře“; „jsou relativně v pohodě tady“; „v nemocnici se s vámi
nebaví, protože nemáte peníze“; „když přijede sanitka, tak je to katastrofa,
přijede za 20 minut, to už jsem mohl byt mrtvý“; „mně prasklé vředy v létě,
sanitka až po třetím zavolání dorazila, protože na nějakou skládku nepojedou,
a když přijeli, tak mě nenechali lehnout, ale až když koukli, že to bude něco
horšího, tak potom došlo ke změně“;
h) služby psychiatra - „to je komplikovaný tím, že napřed musí jít ke svému
obvodnímu lékaři, ten mu musí dát doporučení, než se tam dostanete, tak
může být po problému, nebo ten problém bude takový, že už to nebudete
řešit“; služby psychologa - „ten je tu vynikající, ale také je to na objednávku, on
má svoje pacienty“; „účinný by to asi bylo, tak by to přišlo asi vhod, já si
myslím, že jo“; „lepší tady v kačku, jako je tady ta paní doktorka, která sem
chodí“; léčebna pro závislé - „určitě by tady byla dobrá nějaká léčebna“
i) právní poradenství: „já osobně netuším, jestli tu něco takového je“ ;
„stoprocentně by se takovýhle služby hodily, muselo by to být zadarmo,
protože největší problém nás je finanční situace“; „furt se s člověkem něco
děje, proto by potřeboval nějaké poradenství“;
j) sociální pracovníci: „je potřeba sociální pracovnice, která jde s tebou, protože
pak je to jiné (vyřizování občanského průkazu, důchodu)“;
Oslovení klienti Kotce Cheb (k-centrum) jsou se službami tohoto zařízení
velice spokojeni a jeho služby vnímají jako potřebné. Využívají se hlavně základní
nabízené služby centra – výměna uživatelských sad (jehla, stříkačka atd.); možnost
hygieny; prostor pro odpočinek; praní; občerstvení; internet a i základní poradenství a
pomoc při řešení závislosti. Důležitou komponentou pro klienta je vztah mezi ním a
personálem nízkoprahové služby – azylový dům vs. k-centrum („tady je to takový to
domácí prostředí“). Účastníci se shodli, že služby NNO – Kotec využívá cca. 10-20 %
osob závislých na drogách a pohybující se hlavně okolo města Cheb („ono fakt sem
chodí minimálně lidí, si vyměňovat, já nevím, buď se stydí“). Klienti respektive závislí
na drogách by v Chebu a jeho okolí uvítali několik služeb a aktivit – právní
poradenství, psychiatrické a psychologické poradenství, sociální pracovníky,
ubytování a i nějakou práci/zaměstnání formou chráněných dílen.
V poslední části této kapitoly se zastavíme u „Analýzy stavu drogové scény
Karlovarského kraje: Závěrečná zpráva“, kterou vytvořil tým pod vedením
Radimeckého v roce 2008. Z této práce vybíráme některé důležité pasáže:
a) „Síť služeb, které se v Karlovarském kraji primárně věnují práci s uživateli
drog, je poměrně řídká. Některé typy služeb na území kraje chybí – zejména
ústavní léčba, kterou uživatelé drog vyhledávají v zařízeních v jiných krajích,
omezená je i dostupnost ambulantní léčby a služby následné péče pro
uživatele drog po absolvování rezidenční léčby“ (s. 50).
b) „Zvýšený počet klientů služeb zřejmě souvisí s lepší distribucí informací o
nich, jež do kontaktu s nimi pravděpodobně přivádí dlouhodobé uživatele
drog, kteří se dosud kontaktu s odbornými službami mohli z různých důvodů
vyhýbat. Zdá se tedy, že se nízkoprahovým službám v Karlovarském kraji daří
naplňovat jejich poslání, tj. aktivně vyhledávat nové uživatele drog, navazovat
a udržovat s nimi kontakt, jehož prostřednictvím je možné ovlivňovat jejich
rizikové chování. A to i přes již zmíněné problémy, s nimiž se existující služby
pro uživatele drog zejména v oblasti jejich financování a z toho se odvíjejících
dalších problémů v kraji potýkají“ (s. 53).
c) „Existující
služby
primárně
určené
pro
uživatele
ilegálních
drog
v Karlovarském kraji se svými aktivitami snaží dosáhnout co největšího
geografického pokrytí jednotlivých míst kraje a tím zvyšovat dostupnost jimi
nabízených služeb harm reduciton. Hlavním nástrojem, který dvě exitující
NNO – občanská sdružení Kotec a Světlo – k dosažení výše uvedeného cíle
používají, jsou terénní programy. Jejich pracovníci průběžně mapují poptávku
po jimi poskytovaných službách i v menších obcích kraje a na základě
získaných poznatků do nich buď pravidelně dojíždějí a/nebo nabízejí služby
výměny injekčního materiálu a dalších služeb minimalizace rizik. Služby
minimalizace rizik (harm reduction), sociální práce a poradenství jsou tak na
území kraje nejlépe dostupné, byť i ve vztahu k nim se objevují některé stesky
o jejich omezené působnosti“ (s. 54-55).
d) „Je-li dostupnost nízkoprahových služeb na území Karlovarského kraje
relativně dobrá, byť s jistými limity, dostupnost služeb ambulantní léčby je
výrazně omezená. Nejlépe dostupná je díky službám Centra substituční léčby
respektive AT poradny v Karlových Varech, spádově pro klienty z Ostrova n.
O. a částečně i z Chodova. V jiných částech kraje je ambulantní léčba pro
uživatele ilegálních drog dostupná jen obtížně nebo prakticky vůbec, přestože
v Chebu,
Mariánských
Lázních
a
Sokolově
pracují
lékaři
případně
psychologové, kteří jsou na práci s uživateli návykových látek v různé míře
specializováni, ale vzhledem k jejich pracovnímu vytížení se práci s uživateli
ilegálních drog věnují spíše okrajově, byť je jejich ochota ke spolupráci
respondenty oceňována“ (s. 58).
e) Rezidenční (ústavní) léčba „v kraji zcela chybí, nicméně se zdá, že její absenci
na území kraje se daří řešit s využitím nabídky služeb zařízení fungujících
v jiných částech ČR“ (PL Dobřany, PL Červený Dvůr, FN v Plzni) (s. 61).
f) „Vedle již diskutované omezené dostupnosti ambulantních služeb léčby,
psychoterapeutické, psychologické a psychiatrická péče a ústavní léčby, byly
jako chybějící nejčastěji uvedeny program následné péče pro uživatele
návykových látek po absolvování léčby, služba krizového záchytu – krizová
lůžka a detoxifikace“ (s. 61).
V závěrečné části Radimecký a kolektiv (2008, s. 64-67) prezentují tato
doporučení:
a) financování služeb pro poskytovatele služeb – „v tomto ohledu stojí za
zvážení navýšení výše prostředků určených na financování opatření
protidrogové politiky z rozpočtu kraje“, měst a obcí.
b) povědomí o službách – „zvážit možnost, připravit a realizovat pro veřejnost
informační kampaň, v níž by byly existující služby pro uživatele návykových
látek prezentovány v pozitivním světle.
c) odborné znalosti pracovníků různých profesí – „připravit a realizovat
krátko- a/nebo dlouhodobé ucelené programy vzdělávání pracovníků –
praktičtí lékaři, pracovníci Městské policie, školní metodici prevence,
koordinátoři protidrogové politiky – se zohledněním jejich identifikovaných
potřeb“ (s. 65).
d) odborníci vs. politici – „zohledňovat doporučení místních odborníků, kteří se
podílejí na práci poradních orgánů a pracovních skupin kraje při politickém
rozhodování ohledně opatření protidrogové politiky Karlovarského kraje“ (s.
66).
4. Užívání a zneužívání alkoholu
Termín alkohol pochází ze slova „al-kahal“, které v arabštině původně
znamenalo vinný extrakt vyráběný alchymisty. Jedná se o jednoduchou molekulu
(C2H5OH), která vzniká kvašením cukru za pomoci kvasinek (Dolejš, 2010).
Vysoká míra spotřeby alkoholu je celosvětově vnímána jako závažný
společenský problém, nevyhýbá se mu ani Česká republika. V evropském kontextu
se alkohol produkuje a konzumuje již po tisíce let. V raných obdobích byl alkohol
využíván jako lék, přičemž tato praxe přetrvala až do 19. století.
Ve vrcholném
středověku, a pak hlavně v novověku, dochází ke změně účelu užití alkoholu a
k objevení silnějších destilovaných nápojů. V současné době má alkohol v Evropě
celou řadu použití a významů od funkce doplňku rodinného a společenského
stolování až po funkci relaxační.
Evropské země vyrobí ročně čtvrtinu celosvětové produkce alkoholu a
více než polovinu světové produkce vína. Anderson a Baumberg (2006) píší, že
na obchodech s alkoholem se Evropa podílí ještě více a to: 70 procenty vývozu
alkoholu a téměř polovinou světových importů se zahrnutím Evropské unie (EU).
Obchodování s alkoholem se účastní cca 9 mld. eur na bilanci obchodu se zbožím
v EU jako celku. Výroba alkoholu hraje v evropských zemích důležitou roli –
spotřební daně u alkoholu. Výroba alkoholu je dále spojena s velkým množstvím
pracovních míst a to nejen v odvětví výroby alkoholických nápojů (hlavně vín), ale i
ve všech částech jeho dodavatelského řetězce – pracovní místa v pivnicích nebo
obchodech. Evropská unie v roce 2003 odhadovala hmotné náklady na alkohol
ve výši 125 mld. eur (1,3% HDP). V rámci EU se provádějí odhady nehmotných
nákladů v souvislosti s alkoholem. Jedná se především o prostředky, které lidé
vynakládají v souvislosti se zdravotními obtížemi, zraněními a ztracenými životy, jako
důsledek škod zaviněných alkoholem v oblasti kriminality, zdraví, atd.. Ve
sledovaném roce 2003 činila odhadovaná částka 270 mld. eur, částka může oscilovat
mezi 150 až 760 mld. eur (Anderson, Baumberg, 2006).
„V Evropě žije 266 milionů dospělých konzumujících alkohol v míře do 20 g
(ženy), nebo 40 g (muži) za den, více než 58 miliónů dospělých (15 %) konzumuje
nad tuto míru – 20 milionů z nich (6%) konzumuje více než 40 g alkoholu (ženy),
nebo 60 g (muži) za den. Závislostí na alkoholu je v každém roce odhadováno na 23
milionů Evropanů (5% mužů, 1% žen)“ (Anderson, Baumberg, 2006, s. 4).
Konzumace alkoholických nápojů v ČR je tradiční záležitostí a sociální
komponenta pití hraje významnou roli. V České republice v roce 2007 spotřeboval
jeden obyvatel průměrně 185,8 litrů alkoholických nápojů, což odpovídá cca 10,4
litrům čistého lihu. Při bližším zkoumání této spotřeby zjišťujeme, že průměrný Čech
vypije 159,1 litrů piva, 18,5 litrů vína a 8,2 litrů lihovin. Během posledních 20 let se
průměrná spotřeba alkoholických nápojů pohybuje okolo 170 až 188 litrů, přičemž
spotřeba v roce 2007 byla čtvrtá nejvyšší ve sledovaném 20letém období. Od roku
2003 stoupá spotřeba lihoviny cca o 0,2 litru na osobu za rok a v roce 2007 dosahuje
8,2 litrů (o 2 litry více než v roce 1989). Spotřeba vína vykazuje nejrozsáhlejší změny
v průměrných hodnotách. V roce 1989 vypil občan ČR průměrně 13,5 litru vína
(hroznové a ostatní druhy), ale v roce 2007 už to bylo 18,5 litru, což řadí tento
výsledek na první místo (tabulka 7) (ÚZIS, 2009, in Dolejš, 2010). Obyvatelé ČR
vydali v roce 2008 měsíčně za alkohol, tabák a narkotika 7,6 % svých příjmů, ale
Evropská unie zaznamenala v průměru 3,4 %. Ve srovnání s jednotlivými členskými
zeměmi EU na tom nejsou Češi ve výdajích za uvedené látky nejhůř, protože
nejvyšší částku ze svých příjmů (9,9%) utratí Maďaři a nejméně vydají občané Itálie
(2,6%) (E15, 2010).
Tab. 7: Spotřeba alkoholických nápojů (litry)
Rok/Kategorie
Lihoviny (40%)
Víno
1989
6,3
13,5
1990
7,2
14,8
1991
8,2
14,8
1992
8
15
1993
7,8
15,3
1994
7,9
15,4
1995
7,9
15,4
1996
8
15,8
1997
8,3
15,9
1998
8,2
16
1999
8,3
16,1
2000
8,3
16,1
2001
8,2
16,2
2002
8,3
16,2
2003
8,4
16,3
2004
7,6
16,5
2005
7,8
16,8
2006
8
17,2
2007
8,2
18,5
Pivo
151
155,2
146,9
163,3
153,6
156,7
156,9
157,3
161,4
161,1
159,8
159,9
156,9
159,9
161,7
160,5
163,5
159,1
159,1
Zdroj: ČSÚ, 2010, po upravení.
Do odborného jazyka přinesl termín „alkoholismus“ roku 1849 doktor medicíny
Magnus Huss, přičemž první definice pijáctví jako nemoci pochází z roku 1784 od
amerického lékaře B. Rushe, který je považován za otce americké psychiatrie. Již
v roce 1951 Světová zdravotnická organizace (WHO) prohlašuje alkoholismus za
medicínský problém a začíná zbrojit proti tomuto společensky nežádoucímu jevu.
Termín alkoholismus byl na konci 20. století nahrazen termínem závislost na
alkoholu nebo alkoholová závislost, která je dělena do několika odlišných typů
alkoholového chování. Jellinek (1960, in Řehan, 1994) rozlišuje pět základních typů
zneužívání alkoholu: a) typ alfa (psychogenní souvislosti, bez závislosti, snaha
redukovat osobní, sociální, partnerské problémy a konflikty); b) typ beta (sociogenní
souvislosti, značný vliv okolí na vznik závislosti, dochází ke zvyšování frekvence a
tolerance); c) typ gama (společenské pití, důležitou komponentou je psychická
závislost); d) typ delta (individuální, soukromé a samotářské pití, hlavní komponentou
je fyzická závislost); e) typ ypsilon (epizodické zneužívání ve formě několikadenních
alkoholických excesů, fyziologický původ).
Anderson a Baumberg (2006, s. 4) upozorňují na výskyt řady škod
způsobených nadměrným užíváním alkoholu (přímá úměra – čím více alkoholu, tím
větší a rozsáhlejší škody). „Škody zaviněné konzumací alkoholu jinou osobou sahají
od obtěžování veřejnosti (např. noční buzení občanů) až po mnohem závažnější
následky jako např. narušování manželství, zneužívání a týrání dětí, kriminalitu,
násilí, vraždy. Alkohol je příčinou přibližně 60 různých typů onemocnění a
zdravotních
potíží,
gastrointestinálních
včetně
úrazů,
onemocnění,
psychických
rakoviny,
poruch
a
poruch
kardiovaskulárních
chování,
onemocnění,
imunologických poruch, plicních onemocnění, kosterních a svalových onemocnění,
poruch plodnosti a ohrožení těhotenství, včetně zvýšeného rizika předčasného
porodu a nízké porodní váhy novorozence. Vliv alkoholu na zdraví lidí je viditelný
v řadě oblastí:
a) 17 000 úmrtí ročně v důsledku silničních dopravních nehod,
b) 27 000 úmrtí následkem úrazu,
c) 2 000 vražd (4 z 10 veškerých vražd a zabití),
d) 10 000 sebevražd (1 ze 6 veškerých sebevražd),
e) 45 0000 úmrtí v důsledku cirhózy jater,
f) 50 000 úmrtí následkem rakoviny
g) 17 000 úmrtí v důsledku neuropsychiatrických obtíží“.
Popov (2003, s. 29) ve svém článku „Závislost na alkoholu“ píše, že v České
republice jako „průmyslově vyspělé zemi, představují závislí na alkoholu 30-40 %
z celkového počtu pacientů psychiatrických lůžkových zařízení. V České republice se
v roce 2008 léčilo na „poruchy vyvolané alkoholem (F10)“ celkem 25 347 osob (z
toho 34,08 % žen; z toho celkově se závislostí 21 165 pacientů)“.
Adiktologické
ambulance evidovaly 16 dětí do 14 let a 356 adolescentů ve věku 15–19 let. V témže
roce ošetřili lékaři ambulantně 39 116 jedinců (z toho 1,63 % dětí) (ÚZIS, 2009, in
Dolejš, 2010). Z celkového počtu duševních onemocnění (55 511) bylo v roce 2008
303 případů poruch vyvolaných alkoholem, z toho 212 mužů. Při přepočtu na 100 tis.
obyvatel je to průměrně 98,2 případů. Nejpočetnější věkovou kohortou jsou klienti ve
věku 50-64let (60,00 %), 20-39 let (31,60 %) a více než 65 let (6,80 %) (ÚZIS, 2009).
„Duální diagnóza komplikuje léčbu obou poruch a výrazně zhoršuje prognózu.
Mezi pacienty s úzkostnou poruchou je téměř 18 % takových, kteří mají rovněž
problémy s abúzem alkoholu, totéž se týká 16,5 % pacientů trpících depresemi;
abúzus alkoholu se vyskytuje v průběhu onemocnění u 33 % pacientů se schizofrenií
a 43 % pacientů s poruchou osobnosti má sklon k abúzu alkoholu. Pacienti závislí na
alkoholu mají často tendenci ke škodlivému užívání dalších psychoaktivních látek,
respektive jsou na nich rovněž závislí.“ (Popov, 2003, s. 30.)
Odborná literatura přistupuje k závislosti na alkoholu jako k chronickému
recidivujícímu onemocnění, vzniklém na základě vzájemného působení bio-psychosociálních proměnných. Léčba závislosti na alkoholu musím být zaměřena na
všechny působící faktory, ale je nutné mít na paměti, že se „jedná o onemocnění
chronické, a že zvládnutí odvykacího stavu („abstinenčního syndromu“) je jen
začátkem vlastní odvykací léčby“ (Popov, 2003, s. 31).
V léčbě tohoto onemocnění se oproti některým západním zemím soustředí
Česká republika na psychoterapii a méně na farmakoterapii. Vliv na orientaci léčby
mají v ČR hlavně ekonomické důvody, protože hlavně pacienti v ambulantní péči si
musí specifická farmaka hradit z vlastních prostředků. Ústřední roli v léčbě pacientů
závislých na alkoholu sehrál a hraje léčebný systém založený docentem Skálou
v pražském Apolináři již v roce 1948, který vychází z myšlenky propojení skupinové
psychoterapii s prvky terapeutické komunity podpořené nezbytnou farmakoterapií.
V Karlovarském kraji se nenachází specializované zařízení pro pacienty se závislostí
na alkoholu, nejbližší zařízení tohoto typu se nachází v Plzeňském kraji
v psychiatrické léčebně Dobřany.
Častěji využívanou formou léčby je ambulantní léčba, která probíhá dvěma
způsoby: a) formou denního stacionáře (4-6 týdenní program s denní docházkou do
terapeutického centra); b) pravidelnými návštěvami (1-3x týdně) specializované
ambulance (OAT). V rámci ambulantní léčby se klient účastní psychoterapeutických
skupin, je mu k dispozici individuální poradenství s možností farmakoterapeutické
podpory abstinence (Popov, 2003). V Karlovarském kraji byla identifikována jedna AT
ambulance, která se nachází v krajském městě Karlových Varech. Po uplynutí
základního odvykacího procesu (ambulantního, ústavního) přichází fáze následné
léčby a péče, která hraje jednu z důležitých rolí v posilování abstinence u pacientů.
Jedná
se
nejen
o
odbornou
pomoc
specializovaných
pracovišť
OAT
a
psychiatrických klinik, ale i o pomoc dalších relevantních institucí, kterými mohou být
poradny a psychosociální centra nebo také svépomocné aktivity kterými jsou hlavně
Anonymní Alkoholici (AA). Podíváme-li se na seznam vytvořený krajským
protidrogovým koordinátorem (Benešovou, www.kr-karlovarsky.cz, 2010), zjišťujeme,
že se ve sledované oblasti nachází několik institucí a odborníků, kteří poskytují
některé ze služeb – Světlo, o.s., Kadaň; Kotec, o.s., Mariánské Lázně. V rámci dětí a
adolescentů se v kraji dají využít služby Pedagogicko-psychologických poraden,
které se nachází v každém ze tří okresních měst – Cheb, Sokolov, Karlovy Vary.
V oblasti prevence a resocializace závislosti na alkoholu a Harm Reduction působí i
další většinou již státní organizace – Krajské hygienické stanice, vedení věznic,
soudní aparát a další. V rámci kraje působí jedna pobočka Anonymních Alkoholiků
(www.anonymnialkoholici.cz, 2010) se sídlem v krajském městě a se sezením
probíhajícím jednou týdně (Úterý 18:30).
Karlovarská studie (Lepík, Dolejš a kol., 2010) se v rámci svých témat
zaměřila na užívání alkoholu adolescenty navštěvujícími některé ze školních zařízení
v kraji. Více než polovina (56,84 %) 11letých žáků má zkušenosti s alkoholem a u
17letých studentů je to dokonce již 97,73 %, přičemž od 14let celoživotní prevalence
přesahuje 90%. V oblibě chlapců je hlavně pivo, destiláty a pozorujeme u nich ranější
zkušenosti s těmito nápoji (9-12let). Dívky se soustředí na víno a samotná první
zkušenost s alkoholickým nápojem je v pozdějším věku (12-15let). Seřadíme-li
výsledky týkající se měsíční prevalence, na prvním místě budou studenti 1. a 2.
ročníku středních odborných škol a učilišť – 78,30%, následováni studenty gymnázií
– 72,20%. Ve skupině středoškoláků bylo 7,5 % jedinců, kteří užili více než 9krát
alkoholický nápoj během měsíce. U žáků 6. až 9. ročníků základních škol je celkem
35,8% jedinců, kteří měli v posledním měsíci alkoholický nápoj a z toho 2 % více než
10 nápojů během měsíce. Sledované populace se výzkumníci ptali na zkušenosti
s vlastní opilostí, která byla v dotazníku definována takto: problémy s chůzí,
s mluvením, zvracení a výpadky paměti. U adolescentů ve věku 17 let dosáhla
subjektivní prevalence opilosti za posledních 12 měsíců hodnoty 55,20 %, u 15letých
38,80 % a u 11letých 2,17%. 7,60 % středoškoláků uvedlo, že se u nich objevil stav
opilosti během posledního měsíce. Při územním rozdělení zjišťujeme, že první
opilosti v nejnižším věku dosahují žáci a studenti navštěvující základní školy na
území okresu Sokolov následováni adolescenty z okresu Karlovy Vary. Tento
odstavec poukazuje zřetelně na problematiku abúzu alkoholu v adolescentním věku.
Naučené vzorce chování mohou u těchto jedinců v budoucnu vést ke vzniku
závislosti na alkoholu. Adolescentní pacienti a jejich rodiče mají v Karlovarském kraji
možnost obrátit se na již zmíněné instituce (OAT, PPP), ale tyto instituce se primárně
nespecializují na dětské a adolescentní klienty. Možnost lůžkové léčby pro tuto
věkovou kohortu v Karlovarském kraji neexistuje. V kraji působí také nízkoprahové
kluby pro děti a mládež – Útočiště o.p.s., Armáda spásy a Kotec o.s..
5. Užívání a zneužívání tabákových výrobků
Tabák (Nicotiana) je rostlina z čeledi lilkovitých, jejímž domovem je americký
kontinent. Hlavní využívanou částí této rostliny jsou listy obsahující alkaloid nikotin,
kvůli kterému se tabák užívá ve formě cigaret, doutníků a různých dýmek. Z hlediska
hospodářského lze tabákové rostliny hodnotit jako důležitý artikl pro průmyslové
zpracování. Tabák poskytuje průmyslu nejen listy, ale i semena, stvoly a květy. Z listů
se vyrábí nikotin, anabasin, kyselina jablečná, kyselina citrónová a další látky.
Praktické využití stvolů je v oblasti výroby celulosy nebo také užití ve formě topiva
(Wikipedia, 2010). Světová zdravotnická organizace (WHO) v roce 2003 schválila
„Rámcovou úmluvu o kontrole tabáku“. Dokument řeší a navrhuje:
a) opatření týkající se snížení poptávky po tabáku:
a. cenová a daňová opatření ke snížení poptávky po tabáku;
b. necenová opatření na snížení poptávky po tabáku;
c. ochrana před vystavováním se tabákovému kouři;
d. regulace obsahu tabákových výrobků;
e. regulace zveřejnění informací o tabákových výrobcích;
f. balení a značení tabákových výrobků;
g. vzdělávání, informovanosti, školení a veřejném povědomí;
h. reklamy, propagace a sponzorství tabákových výrobků;
b) opatření směřované ke snižování zásobování tabákem:
a. nezákonný obchod s tabákovými výrobky;
b. prodej nezletilým a nezletilými;
c. poskytování
podpory pro
alternativní
ekonomicky
činnosti;
c) opatření týkající se ochrany životního prostředí
d) otázky vztahující se k odpovědnosti splnit smluvené podmínky
e) vědeckou a technickou spolupráci a sdělování informací:
a. výzkum, dozor a výměna informací;
realizovatelné
b. zprávy a výměna informací;
c. spolupráce v oblasti vědecké, technické a právní a poskytování
souvisejících znalostí;
f) další relevantní kapitoly (další vývoj smlouvy, závěrečná ustanovení).
V České republice byl dne 30. října 2002 přijat dlouhodobý program
zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR – Zdraví pro všechny v 21. století.
Program obsahuje také cíl číslo 12, který se primárně soustředí na aktivity vedoucí
ke snižování spotřeby tabáku v české populaci. Důležitým mezníkem byl 1. červenec
2004, kdy vešel v platnost zákon o reklamě na tabákové výrobky. V následujících
letech došlo také ke zvýšení spotřební daně z těchto výrobků.
Ve 25 zemích EU je každoročně zaznamenáno 660 tisíc úmrtí způsobených
tabákem: půl miliónu mužů a 160 tisíc žen zemře v průměru o 15 let dříve, než kdyby
nekouřili. Kouření je v EU příčinou 26 procent úmrtí na rakovinu a 15 procent všech
úmrtí. Na světě je 1,3 miliardy kuřáků, přitom 84 procent z nich žije v rozvojových
zemích. Proto lze také očekávat, že za 20 let bude tabák příčinou 70 procent všech
úmrtí v rozvojových zemích. Denně se stává 84 tisíc mladých lidí závislými na
cigaretách (http://www.clzt.cz/stat.php).
Základním a aktuálním dokumentem je výzkumná zpráva autorů Sovinová,
Sadílek, Csémy z roku 2009. Výzkumný projekt se zaměřil na vývoj prevalence
kuřáctví a na názory a postoje občanů ČR (období 1997 – 2009). Každoroční
výzkumný vzorek respondentů čítal okolo 1200 až 1500 jedinců. „Podíl kuřáků,
kouřících nejméně 1 cigaretu denně činí 23,6 % a těch, kteří kouří méně než 1
cigaretu denně je 2,7 %. Dalších 11,6 % se označilo za bývalé kuřáky, kteří v životě
vykouřili více než 100 cigaret, ale v současné době nekouří, 24,6% jsou nekuřáci,
kteří to kdysi zkoušeli a zbývajících 37,5% nikdy v životě nekouřilo.“ Tým pod
vedením Sovinové (2009, s. 8) konstatuje fakt, že zatím nebyl zaznamenán trend
signalizující snížení prevalence kouření v populaci. Zastoupení kuřáků mezi občany
ČR je poměrně stabilní a dosud přijatá protikuřácká opatření ke snížení jejich podílu
nepřispěla. Podobně jako v přecházejících letech i v roce 2009 muži významně
častěji kouří více než 1 cigaretu denně oproti dotazovaným ženám. V roce 2009
kouřilo nejméně 1 cigaretu denně 32,3 % mužů a 20,2 % žen v populaci 15-64 let,
méně než 1 cigaretu denně pak 3,4 % mužů a 2,4 % žen. Téměř 2/3 (65,4%) kuřáků
si zapálí první cigaretu do 1 hodiny po probuzení. V praxi to znamená, že kouří ještě
před odchodem do zaměstnání nebo školy.
Webový vyhledávač Tiscali (2010) v jednom ze svých článků k tématu užívání
tabákových výrobků uvádí tyto statistické informace:
a) v Česku kouří asi 2,3 milionu lidí;
b) cigarety má v oblibě až polovina mladistvých mezi 15 až 18 lety;
c) v EU kouří přibližně třetina obyvatel;
d) zákaz kouření v barech by podpořilo přes 60 procent obyvatel EU, ale jen
35 procent Čechů, což je nejméně ze všech Evropanů;
e) polovinu Čechů cigaretový dým obtěžuje;
f) čtyři pětiny všech kuřáků kouří pravidelně;
g) zapálenou cigaretu doma toleruje jen 64 procent Čechů;
h) průměrná česká spotřeba cigaret je 13,3 cigarety denně;
i) každý rok je diagnostikováno téměř 6000 nových případů rakoviny plic;
ročně jí podlehne 4300 mužů a 1300 žen; konzumace tabáku se na rozvoji
nemoci podílí z 85 až 90 procent; šanci na vyléčení má přibližně jedna
čtvrtina případů.
Dnes je tabák rozšířen prakticky po celé planetě. Kdybychom teď chtěli začít
vyrábět nebo prodávat cigarety v nějaké zemi, nikde by nám to nemohli povolit –
dnes je už znám zničující dopad na zdraví. Bohužel jsme na to přišli pozdě, až po
roce 1950. Ročně stoupne spotřeba tabáku celosvětově zhruba o 3 %, a to
především v rozvojových zemích. V rozvinutých („západních“) zemích kouření buď
stagnuje, nebo klesá, většinou kouří kolem 25 % populace nad 15 let. U nás kouří
necelých 30 % obyvatel ve věku nad 15 let, mezi 15. a 18. rokem však kouří 40-50 %
mladých a to zejména dívek. Jde o alarmující trend i při celkovém poklesu kuřáků
(asi o 10 % za posledních 10 let, přestávají však z větší části muži a spíše starší).
Nejčastěji se s kouřením začíná kolem 14 let, 80-90 % kuřáků začne před svým 18.
rokem. Děti ve věku 12-14 let jsou také cílovou skupinou tabákové reklamy (in Drogyinfo, 2010; WHO, 1987; Králíková a Kozák, 1998.)
„Studie HBSC potvrdila nízký výskyt pravidelných kuřáků v populaci 11letých
pubescentů (1,0–3,0 %) bez výrazných vývojových výkyvů tohoto chování. Zhoršující
stav je pozorován u 13 a 15letých žáků, u kterých byl sledován nárůst mezi lety 1994
a 2002 (13letí o 6,5 % a 15letí o 12,7 %). Poslední šetření v roce 2006 zaznamenalo
pokles výskytu denního kouření u adolescentů, ale i přesto u 15letých přesahuje tato
hodnota 21 %. Vacek (2008) ve výzkumu zaměřeném na adolescenty ze základních
škol nacházejících se v městské čtvrti Praha 2 zjistil, že v 9. ročníku kouří denně
30,77 % žáků. Hodnota pravidelných 15letých kuřáků v Karlovarském kraji přesahuje
v roce 2009 hranici 33 % (Lepík a kolektiv, 2010). Kayosová (2003) dochází
k podobným výsledkům, ve skupině 835 respondentů s průměrným věkem 15,5 roku
potvrdilo denní kouření 23,59 %. Průměrná týdenní spotřeba cigaret u 15letých dívek
je 38,1 cigarety, respektive 19,7 cigarety u 13letých a je vyšší než u chlapců (13letí –
19,1 cigarety a 15letí – 35,7 cigarety). Tento genderový trend se nemění a v průběhu
sledovaných let dochází k zvýšení průměrné týdenní spotřeby cigaret (13letí v roce
1994 spotřebovali 8,3 cigarety a v roce 2006 to bylo již 18,6 cigaret)“ (in Dolejš, 2010;
Csémy, Chomynová, Sadílek, 2008).
Lepík, Dolejš a kolektiv (2010) se adolescentů ve věku 11-23let (průměrný věk
14,27; 11-17 let = 96,72 %) docházejících do školních zařízení v Karlovarském kraji
dotazovali na zkušenosti s tabákovými výrobky. Ve skupině 2 262 adolescentů (cca.
10% ze sledované populace) byly na základě statistických analýz zjištěny tyto
výsledky:
a) celoživotní prevalence užití tabákových výrobků u žáků (11-15let) je 54,28
% a u středoškoláků (15-23let) je 79,48 %;
b) u 11letých dětí je celoživotní prevalence 24,61 % a u 17letých dosahuje
hodnot 75 %;
c) nejnižší celoživotní prevalenční hodnoty dosahují žáci víceletých gymnázií
(prima až kvarta) (32,42%) a nejvyšší studenti prvního a druhého ročníku
středních průmyslových škol a učilišť (81,13 %);
d) v okrese Sokolov kouří 6 a více cigaret 25,61 % adolescentů, v okrese
Cheb 17,34 % a v okrese Karlovy Vary 13,34 %;
e) více než 6 cigaret denně vykouří 19,83 % dívek a 16,36 % chlapců;
f) v následující tabulce 8 jsou prezentovaný finanční částky, které adolescenti
za tabák měsíčně utratí.
Tab. 8: Finanční částka vynaložena adolescenty za tabákové výrobky
za posledních 30 dní (%)
Finanční částka
Okres
0 Kč
do
do
do
do
100Kč
200Kč
400Kč
do
více
800Kč 1500Kč 1500Kč
Okres CH
69,49
9,71
6,66
7,77
3,47
1,53
1,39
Okres KV
77,68
7,36
5,75
4,83
2,65
1,15
0,58
Okres SO
66,30
11,08
7,91
5,38
4,91
2,06
2,37
Zdroj: Lepík, Dolejš a kolektiv, 2010.
Z psychologického hlediska je kuřácký návyk vysvětlován hlavně teorií
sociálního učení (Bandura, 1963; Hall, Lindzey, 1985; Čáp, Mareš, 2001). První
zkušenosti s tabákovými výrobky mají lidé v období adolescence a v rámci
vrstevnických skupin, které často posilují toto chování. Postupně si kuřák fixuje
kuřácké situace (čekání na dopravní prostředek atd.) a repertoár podnětů aktivujících
kuřácký návyk. (Kožený, Csemy, Tišanská, 2008).
Kouření je především naučené chování, které si kuřák upevňuje většinou
mnoho let. Proto nelze očekávat zázračný lék ani okamžitý výsledek. Kuřák si musí
především přát přestat kouřit a rozhodnout se sám k aktivní změně, totiž naučit se
nekouřit, stejně jako se před časem učil kouřit. Tato změna chování trvá řádově
měsíce či léta, průměrným obdobím problémů bývají tři měsíce, do tří měsíců se také
odehraje většina relapsů, tedy návratů ke kouření (Fiore et al., 2000; Hajek, 1999;
Peto et al., 1994). Drogová závislost na nikotinu vzniká zmnožením receptorů
citlivých na nikotin v mozku. Bohužel se jejich počet už během života nesníží a proto
naprostá většina těch, kteří jednou byli závislí na nikotinu, už nemohou být
příležitostnými kuřáky. Závislost na nikotinu lze snadno a rychle určit podle odpovědi
na dvě klíčové otázky: kolik cigaret denně kuřák kouří (15 a více obvykle znamená
závislost na nikotinu) a jak brzy po probuzení si musí zapálit první cigaretu (kuřák
závislý na nikotinu si obvykle zapaluje do 60 minut po probuzení). Diagnóza F 17 je
samostatným
stavem
v Mezinárodní
klasifikaci
nemocí
WHO
(MKN-10)
a
v Diagnostickém a statistickém manuálu Americké psychiatrické společnosti (DSMIV).
Základním dokumentem je Mezinárodní doporučení pro odvykání kouření
v primární péči vytvořený International Primary Care Respiratory Group (2007). Tento
dokument řeší:
a) tvorbu systému center a odborníků podporující odvykání kouření;
b) linky pro odvykání kouření a další zdroje podpory;
c) podporu abstinence – Motivační přístup;
d) farmakoterapii pomáhající při odvykání kouření;
e) alternativní přístupy k odvykání kouření;
f) poradenství
k odvykání
kouření
pro
specifické
skupiny
http://www.slzt.cz/odborna-doporuceni).
V roce 2005 uveřejnila Pracovní skupina pro prevenci a léčbu závislosti na
tabáku ČLS JEP (Praha) „Doporučení pro léčbu závislostí na tabáku“. V pracovní
skupině je zaangažováno několik odborných a vědeckých společností – Sdružení
praktických lékařů (Praha), Česká koalice proti tabáku (Praha), Psychiatrická
společnost ČLS JEP (Praha) a další. Členové vytvořili „společná doporučení, která
jsou
první
českou
verzí
založenou na recentní literatuře
a
zahraničních
doporučeních. Jsou zaměřená především na klinické obory a začlenění této léčby do
léčebně preventivní péče podle doporučení WHO. Doporučení mají být vodítkem pro
léčbu závislosti na tabáku na různých úrovních: při běžném styku jakéhokoliv lékaře
s kuřákem
(krátká
intervence),
na
specializovaných
pracovištích
nebo
pro
poskytovatele zdravotní péče či systému zdravotnictví“ (Králíková a kol., 2005, s.
327).
V České republice se s podporou WHO, MZ ČR a dalších institucí buduje sít
Center pro léčbu závislosti na tabáku. Hlavním úkolem center je působit jako
terapeutické a diagnostické pracoviště, ale i jako edukační zařízení a zdroj dat, která
bude možno využít pro další začlenění léčby závislosti na tabáku do systému
zdravotnictví. Dalším úkolem center je působení v rámci nemocnice jako odborné
konzultační centrum. V České republice k srpnu 2009 působilo cca 20 center, ale
v Karlovarském kraji takovéto centrum specializující se na tabákovou závislost
nefunguje,
nejbližší
pracoviště
funguje
ve
Fakultní
nemocnici
v Plzni
(http://www.clzt.cz/centra.php). Webový portál Společnosti pro léčbu závislosti na
tabáku (www.slzt.cz/vyskoleni-lekari?from=2&fr_town=&search=&where=) eviduje 31
center zaměřených na tabákovou závislost a 181 vyškolených lékařů v oblasti
adiktologie – specializace: závislost na tabáku. Z tohoto počtu v Karlovarském kraji
působí jen pět vyškolených lékařů:
Cheb
Karlovy Vary
Ordinace PL pro dospělé
Májová 19 - Vila Flora
350 02 Cheb
tel.: 3540438004
MUDr. Beerová Daniela
TRN
Vítězná 31
360 09 Karlovy Vary
tel.: 353 998 119
MUDr. Vladimír Zindr
Jáchymov
Nemocnice Karlovy Vary
Bezručná 19
360 66 Karlovy Vary
tel.: 602 759 611
MUDr. Toufik Bouhalika
[email protected]
Ordinace praktického lékaře
Dukelských hrdinů 1031
362 51 Jáchymov
tel.: 353 811 244
MUDr. Erika Handrychová
[email protected]
Ordinace praktického lékaře
Závodu míru 93
360 17 Karlovy Vary
tel.: +420 732 452 822
MUDr. Trtková Říhová Helena
„Telefonní poradenské služby známe v mnoha zemích jako „Linky pro
odvykání kouření“, jsou efektivní a mají prokazatelně účinnou strategii k podpoře
odvykání kouření v široké populaci. Linky mohou kuřákovi poskytnout přímou pomoc
a asistenci při hledání nejvhodnější cesty pro odvykání kouření, ať již formou
jediného rozhovoru či systematického programu s proaktivním poradenstvím.“
V České republice funguje též Linka pro odvykání kouření v ČR (tel.: 855 600 500),
která funguje za místní hovorné z celé republiky v každý pracovní den od 12 do
20:00 hodin (IPCRG, 2006, s. 9). Pracovní skupina pro prevenci a léčbu závislosti na
tabáku ČLS JEP (2005, s. 332) se domnívá, že „dostupnost behaviorální a psychosociální i farmakologické léčby by měla být co nejširší, u nás s výhledem alespoň
jednoho centra léčby závislosti na tabáku v každém okrese. Zdravotníci by měli být
vzděláváni v tomto poradenství a měl by být zajištěn finanční zisk za adekvátní
vyškolení a programy“. Karlovarský kraj trpí nedostatkem center specializujících se
na tabákové závislosti. Potencionální klienti, pacienti z Karlovarského kraje mohou
využit pět vyškolených lékařů (viz text výš) nebo již uváděnou národní Linku pro
odvykání kouření.
6. Bezdomovci
Ve světovém, evropském nebo českém kontextu není bezdomovectví
definováno jednou správnou definicí. Webový server zaměřující se na sledovanou
problematiku vysvětluje termín bezdomovec, takto: „osoba, nemající domov či
možnost dlouhodobě využívat nějaké přístřeší“ a termín bezdomovectví takto:
„způsob života této osoby a existenci tohoto jevu“ (www.bezdomovectví.estranky.cz,
2010). Podle nejužší definice bezdomovství se jedná o životní situaci lidí, kteří se
ocitnou „bez střechy nad hlavou“. V tomto případě, kdy se osoby ocitnou bez
jakéhokoliv přístřeší, jsou považování za bezdomovce. Označení „bez domova“ je
širší termín, který zahrnuje i ty žijící v nouzových a přechodných ubytovnách pro
bezdomovce, jako jsou noclehárny, ubytovny a azylové domy. Jinou skupinu tvoří
v této kategorii jedinci, kteří žijí v místech nevhodných pro stálé ubytování. Třetí
možná
definice
zahrnuje i lidi
žijící
v nejistých
podmínkách,
přechodných
podnájmech, dočasně bydlící u přátel či příbuzných nebo bydlící pod hrozbou
vystěhování, případně ve squatech a apod. (Fitzpatric, 2000, s.18 podle Zdravotní
stav populace bezdomovců 2004).
Hradecký a jeho kolektiv (2008) se pokusili vytvořit typologii bezdomovství ve
společenských a ekonomických podmínkách České republiky tak, aby byla
kompatibilní s typologií FEANTSA, která je používána v členských státech Evropské
unie. Typologie vychází ze tří domén (obrázek 1), které vytvářejí domov a absence
minimálně jedné z nich se podílí na vymezení jedincova stavu označovaného slovem
„bezdomovství“. Hradecký a kolektiv (2008, s. 9) vysvětlují tento obrázek takto: „mít
domov může být chápáno jako: mít slušné obydlí (či prostor), způsobilé k naplňování
potřeb dané osoby a její rodiny (fyzická doména); mít možnost uchovat si soukromí a
udržovat společenské vztahy (sociální doména) a mít výlučné vlastnictví, jistotu
užívání a právní nárok (právní doména)“.
Obrázek 1 : Domény bezdomovství a vyloučení z bydlení
Zdroj: Hradecký a kolektiv, 2008
„Dle naplnění či nenaplnění jednotlivých domén lze rozlišit rozsah a hloubku
bezdomovství do sedmi kategorií, jež jsou základem typologie bezdomovství
ETHOS. V první kategorii jsou řazeni ti, kteří nedosáhnou uspokojení ani jedné
z domén a ocitají se tak v nejhorší situaci. Lidé v druhé kategorii již mají alespoň
částečné bytové zázemí. Ve třetí kategorii jsou jedinci, kteří mají prostor pro sociální
vztahy a dokážou naplnit sociální doménu. V dalších kategoriích jsou pak lidé, jenž
naplňují alespoň dvě z domén, přičemž nelze přesně určit, která z domén více či
méně spouští a udržuje fenomén bezdomovství“ (Jalůvková, 2008, s. 9). Integrovaný
přístup ke studiu příčin bezdomovství, který byl uveden ve studii o zdravotním stavu
populace bezdomovců v ČR (Barták, 2004), staví na několika příčinách a
okolnostech bezdomovství: a) strukturální faktory (chudoba, situace na trhu práce,
změny v oblasti rodinného života); b) osobnostní faktory (pohlaví, věk, společenský
status, typ domácností, etnická příslušnost); c) rizikové faktory (rodinné konflikty a
rozvraty, delikventní chování, nedostatek sociálně podpůrných sítí, dluhy, neshody
v sousedství, vyloučení ze školy, problémy s duševním zdravím a další); d) spouštěcí
faktory (manželské a partnerské kolapsy, ovdovění, opuštění vězení, zneužívání
alkoholu a drog, finanční krize a dluhy, a další). Kulman (1994) se v rámci svého
popisu bezdomovectví pokusil vytvořit tři vývojová stádia: a) poplašné stádium
(akutní událost, hledání pomoci, neidentifikování se s rolí bezdomovce); identifikační
stádium (narušení hrdosti a sebeúcty, krádeže, pocity studu, občasná sezónní práce,
životní styl bezdomovce); pasivní stádium (závislost, apatie, ztráta hygienických
návyků atd.). Bezdomovectví může být chápáno jako příčina zhoršeného zdravotního
stavu nebo jako důsledek nějaké nemoci, duševní choroby. Květoňová (2007, s. 39;
Jalůvková, 2008) píše: „u bezdomovců dochází zpravidla ke kumulaci různých
zdravotních problémů fyzických (kožní, stomatologické, žaludeční potíže, respirační,
revmatická, neurologická onemocnění apod.) i mentálních (schizofrenie, poruchy
osobnosti, deprese). Některé infekční nemoci představují přímé ohrožení veřejnosti
(tuberkulóza, HIV, hepatitis apod.). Zdravotní stav bezdomovců ovlivňují také
případná závislost na návykových látkách a alkoholismus, které mohou být stejně tak
příčinou jako důsledkem vzniku bezdomovectví. Bezdomovci se často potýkají
s bariérami v přístupu ke zdravotní péči. Překážkou může být neochota připustit nebo
neschopnost rozpoznat potřebu lékařské péče, administrativní, jazykové, kulturní
bariéry, odmítavý postoj zdravotního personálu a v neposlední řadě finanční
náklady“. FEANTSA (2006) uvádí, že v některých členských zemích jsou vytvářeny
speciální zdravotnická centra, nízkoprahové služby či mobilní lékařské týmy, jejichž
členové aktivně kontaktují lidi na ulici.
Evropská unie má politiku sociálního začleňování jako jeden ze tří základních
pilířů Lisabonské strategie (2000). Strategie se opírá o tři substrategie: a)
zaměstnanost, b) sociální začleňování a c) udržitelný rozvoj. V roce 2000 byl v Nice
přijat Evropským sociálním programem akční plán boje proti chudobě a sociálnímu
vyloučení. V roce 2001 EU přijímá Akční program na podporu koordinace v boji proti
sociální exkluzi. O pět let později (2005) dochází k střednědobé evaluaci Lisabonské
strategie, která zjišťuje hrubé nedostatky v naplňování cílů, aktivit a činností
uvedených v Lisabonské úmluvě.
Základní a stěžejní změnou se stala Strategie
ekonomického růstu a zaměstnanosti, přičemž novým nástrojem se staly Národní
programy reforem sestavované na základě Integrovaných směrů pro hospodářský
růst a zaměstnanost na období tří let. Byly dohodnuty 3 nové cíle sociálního
začleňování, důchodů a zdravotní a dlouhodobé péče: a) podpora sociální
soudružnosti a rovné příležitosti prostřednictvím dostupných, finančně udržitelných
systémů sociální ochrany a politik sociálního začlenění; b) dosáhnout úzkého
propojení s lisabonskými cíli v oblasti hospodářského růstu a se strategií udržitelného
rozvoje; c) posílit správu, průhlednost a zapojení zúčastněných stran do vytvoření,
provádění a sledování politiky (Rada EU, 2006). Oblast sociálního začleňování
obsahuje tři základní cíle, směřující ke snížení respektive k odstranění bídy a
sociálního vyloučení: a) zajištění aktivního sociálního začlenění podporou účasti na
trhu práce, bojem proti chudobě a vyloučením lidí nejvíce odsunutých na okraj
společnosti; b) zaručit všem přístup k základním zdrojům, právům a službám
potřebným k účasti ve společnosti, řešit krajní podoby vyloučení a bojovat
s diskriminací; c) zajistit koordinaci politik sociálního začlenění, zapojit všechny
úrovně vlády a zúčastněné subjekty včetně chudých lidí, zohlednit tyto politiky
v příslušných veřejných politikách, zajistit generovou rovnost (Komise ES, 2005).
V roce 2009 došlo k odevzdání národních zpráv členskými zeměmi Komisi EU, na
jejichž základě byla vypracována Společná zpráva o sociální ochraně a sociálním
začleňování.
Před rokem 1989 se v Československé socialistické republice bezdomovci
vyskytovali, ale počet byl zlomkem dnešního počtu. Tento stav byl způsoben snahou
státního aparátu chránit obyvatelstvo před negativními sociálními jevy a také
zákonem stanovujícím povinnost pracovat (podniky nabízely možnost ubytování). Po
roce 1989 dochází k zrušení zákona, ale hlavně dochází k zániku mnoha
podnikových ubytoven, ale i firem a tedy ke ztrátě mnoha pracovních míst.
Deregulace nájemného je další příčinou, která začala být zátěží pro mnoho
domácností s minimálními finančními příjmy. Dalšími dvěma faktory byla samotná
přezaměstnanost před rokem 1989 a amnestie prezidenta republiky v roce 1990.
Květoňová (2007, s. 33) píše „v ČR převažuje negativní pohled na bezdomovce.
Většina lidí si při vyslovení pojmu bezdomovec představí zapáchající osobu žebrající
v blízkosti nádraží nebo nákupních center. Horáková (1995) vidí příčinu negativního
postoje české veřejnosti k bezdomovcům mj. v tom, že se jedná relativně o nový
fenomén (v období socialismu de jure neexistoval) a veřejnost na něj tudíž není
zvyklá“.
Obrázek 2: Sedm teoretických domén bezdomovství
Zdroj: Hradecký a kolektiv, 2008
Přesné statistiky bezdomovců v ČR neexistují, přičemž velikost sledované
skupiny se buď odhaduje, nebo se provádějí prostorově omezená šetření zaměřující
se na ohniska výskytu bezdomovců (Praha, Brno). V roce 1996 se odhadoval počet
bezdomovců od 9 tisíc až 35 tisíc. V roce 2001 v rámci sčítání lidu žilo v různých
nouzových obydlích cca. 45 tisíc. Skupina bezdomovců je tvořena velkou částí
mužskou populací (85-90%) a v EU, USA je odhadováno, že ženy tvoří 25%.
Nejpočetnější věkovou kohortou jsou jedinci ve věku 40-50 let (28%), 50-62 let (25%)
a 25-40 let (19 %). Invalidní důchod pobírá 25% českých bezdomovců, 25 % má
zkušenosti s dětským domovem, 15 % s psychiatrickou léčebnou a 35 % s vězením.
Z hlediska národnosti je 93 % české, 4,5 % slovenské národnosti. Základní školu
vyšlo cca. 30 %, výuční list má cca 45% a maturitu 20 %. Štěchová a kolektiv (2008)
dále zjistili, že ambulantně nebo formou hospitalizace bylo na psychiatrii léčeno cca.
45 % a o sebevraždu se jednou nebo víckrát pokusilo cca. 16%. V rodinných
anamnézách se ve 20 % objevil alkohol, v 7 % kriminalita a v 6 % kombinace.
V podmínkách České republiky by preventivní aktivity ze strany státních,
veřejných a soukromoprávních subjektů měly směřovat dvěma směry:
a) „omezovat faktory vedoucí k bezdomovectví (v rámci primární a sekundární
prevence);
b) reintegrovat stávající bezdomovce zpět do společnosti (terciární prevence)
a. jedná se především o vytipování rizikových skupin a odpovídající
sociální práci s těmito skupinami:
i. lidé, kteří opakovaně nebo dlouhodobě neplatí nájemné a
další poplatky za bydlení;
ii. lidé, kteří opouštějí ústavní zařízení: dětské domovy,
psychiatrické léčebny, věznice;
iii. dlouhodobě nezaměstnaní jedinci a rodiny, zejména neúplné;
iv.
lidé, kteří se musí psychicky i sociálně adaptovat na zásadní
životní změny (rozvod, úmrtí partnera, vážné onemocnění
člena rodiny, týrání v rodině apod.)
b. v oblasti terciární prevence je velmi důležitá především rychlá
reakce
příslušných
bezdomovectví
je
institucí,
přímo
protože
úměrná
je
známo,
následným
že
délka
těžkostem
při
reintegraci“ (Štechová a kolektiv, 2008, s. 99).
Sdružení azylových domů (2007) ve své Strategii rozvoje sociálních služeb
pro bezdomovce zmiňují tři základní přístupy: a) prevence, která je v ČR v začátcích
a řešením je systém sociálního bydlení pro ohrožené osoby a domácnosti dotované
z veřejných zdrojů; b) terapie, která je nákladná a nepatří k prioritám v ČR, i když
zákon o sociálních službách umožňuje např. budování nízkoprahových center; c)
represe, která je pokládána za krajní často neúčinný prostředek.
Štechová a kolektiv (2008, s. 101-102) píší, že „systém, který by se měl začít
vytvářet, by měl být vícestupňový a jednotlivé přístupy by měly být oboustranně
prostupné. Finanční prostředky by měly být rozděleny rovnoměrněji. Na noclehárny
by měly navazovat např. zařízení pro denní pobyt, v dalších stupních pak azylové
domy, domy „na půl cesty“ a chráněné byty, častěji v této souvislosti nazývané
tréningové bydlení, na které by ve vhodných případech mohlo navazovat již zmíněné
sociální bydlení“.
V Karlovarském kraji působí několik organizací, které poskytují služby
bezdomovcům. Organizací, která nabízí služby pro bezdomovce a osoby bez
přístřeší v Karlovarském kraji,
je Naděje o.s., působí v Klášterci nad Ohří
(Osvobozená 556; M. Chrzová, Dis.; www.nadeje.cz), je tou která spravuje azylový
dům pro osoby bez přístřeší – noclehárna. Další organizací je Pomoc v nouzi, o.p.s.
(Fibichova
852;
Sokolov;
Bc.
J.
Pisár; www.pomocvnluziops.cz),
která
je
poskytovatelem sociálních služeb a také vyvíjí sociální aktivity a vytváří pro tuto
činnost bezpečné prostory, např. azylové domy, intervenční centra pro oběti
domácího násilí, domy na půl cesty, centra pro osoby bez přístřeší apod. Službu
azylový dům pro jednotlivce poskytuje ve dvou lokalitách. 24 lůžek v objektu
Azylového domu v ulici Fibichova 852 v Sokolově, 6 lůžek v objektu Domu na půl
cesty v Kynšperku nad Ohří. Další aktivitou je nízkoprahové denní centrum pro osoby
bez přístřeší v Sokolově. Nabízí a) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí
podmínek pro osobní hygienu; b) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy;
c) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních
záležitostí.
7. Gambling
Základní vymezení patologického hráčství pro diagnostické potřeby podává
mezinárodní klasifikace nemocí 10 (MKN 10), která řadí toto rizikové chování pod
kategorii nutkavých a impulzivních poruch (F63.0) a je definována jako porucha, jež:
„spočívá v častých opakovaných epizodách hráčství, které dominují v životě subjektu
na újmu hodnot a závazků sociálních, vyplývajících ze zaměstnání, materiálních a
rodinných“ (MKN 10, s. 232). Z tohoto pohledu se jedná již o nemoc, které předchází
tzv. hráčství – „časné hraní hazardních her, které ještě nepokročilo do patologického
stadia, nicméně se i za ním skrývá neuvědomělá potřeba sebezpevnění při
neúspěších v práci či nespokojenosti v partnerských vztazích nebo v rodině, u
adolescentů zvyšuje sociální prestiž často narušenou špatným prospěchem“ (Hartl,
Hartlová, 2000, s. 196).
Léčba patologického hráčství není jednotná a vedou se spory o účinnosti
jednotlivých typů terapeutických intervencí. Šerý (2001) se ve svém článku zaměřuje
na efektivní intervence:
a) psychodynamická terapie, která vidí základ hráčské závislosti v deprivacích a
v dětských konfliktech;
b) behaviorální terapie a její zastánci prosazují názor naučeného chování, které
je iniciováno a udržováno pozitivním a negativním posílením;
c) kognitivní terapie, která se zaměřuje na gamblerovo porozumění pravidlům
náhodnosti, mylných domněnek o hraní, nesprávných vjemů z hraní a na jejich
reakce;
d) kognitivně behaviorální terapie založená na kombinaci relaxace, kognitivní
restrukturalizace, imaginace, sebepozorování a prevenci relapsů;
e) eklektický přístup terapie využívající účinné techniky, aktivity a další prvky
jiných terapeutických směrů;
f) farmakoterapie, která využívá podobnosti patologického hráčství se závislostí
na drogách a využívá farmak – naltrexon.
Podíváme-li se do oficiálních statistik pacientů s F63.0 (patologické hráčství)
zjistíme, že v roce 2008 bylo ambulantně léčeno 1 383 pacientů (o 14,7 % více než
v roce 2003) a hospitalizováno 503 (o 2,0 % méně než v roce 2003). Nejvyšší počet
ambulantně léčených nebo hospitalizovaných pacientů je v Moravskoslezském kraji
(20,7 %), na opačném pólu se nachází Liberecký kraj, který má 1,7 % z celkového
počtu problémových hráčů.
Karlovarský kraj evidoval ve sledovaném období 25
pacientů s diagnostikou F63.0. Jedná se o druhý nejnižší výsledek (1,81 % v ČR).
Poměr hospitalizovaných žen a mužů je 1:12 a ambulantně léčených 1:15. V rámci
interpretace statistických údajů jsme se zaměřili na děti a adolescenty. V ambulantní
léčbě bylo v roce 2008 evidováno 159 případů – je to druhý nejvyšší výsledek od
roku 2003, kdy ÚZIS své statistiky vede. Povzbuzující je snižující se trend
hospitalizovaných adolescentů, kde výsledek z roku 2008 je druhým nejnižším.
Novotný (2008) píše, že v roce 2007 bylo hospitalizováno na diagnózu patologické
hráčství 785 osob. Od roku 1999 (396 případů) je zaznamenán vzestupný trend této
diagnózy. „Výskyt patologického hráčství nebude v ČR patrně nižší než 0,5 až 1 %
populace. Celkově tedy půjde až o 100 tisíc osob a mnohonásobně vyšší počet těch,
kdo hrají problémově nebo trpí hazardními hrami druhotně (rodiče, manželky a děti
patologických hráčů, zaměstnavatelé, věřitelé atd.) (Novotný, 2008, s. 17).
Prezentované statistiky zachycují jen odhalené, respektive evidované patologické
hráče, ale některé problémy mladistvých spojené s počítači mohou být lékaři
diagnostikovány jako poruchy chování (F90-F98) (in Dolejš, 2010; ÚZS, 2009).
V Karlovarském kraji byla v posledních letech provedena jediná studie, která
se částečně soustředila na prevalenci hraní hracích automatů u adolescentů
(průměrný věk 14,27; počet 2262). Roční prevalence u studentů středních škol a
učilišť byla 11,7 a u studentů prvního a druhého ročníku gymnázií 6,7 %. Roční
prevalence adolescentů starších 16 let je 10 %. Denních hráčů mezi chlapci bylo
zaznamenáno 1%. Aspoň jednou týdně si v okrese Sokolov zahraje automaty 1,4 %,
v chebském okrese 1 % a v karlovarském okrese 0,8 % adolescentů. Celoživotní
prevalence je nejvyšší v okrese Sokolov 9,3 %. Dívky dosahovali 3,7 % a chlapci
10,0% celoživotní prevalence (Lepík, Dolejš a kolektiv, 2010).
Možnosti odborné pomoci a léčby v Karlovarském kraji nejsou pro osoby
s problémy
s hráčskou
vášní
rozsáhlé.
Kromě
několika
psychiatrických,
psychologických ambulancí a nemocničních psychiatrických pracovišť, které se
primárně nesoustředí na patologické hráčství, nemá osoba s problémy v této oblasti
možnost navštívit specializované pracoviště v Karlovarském kraji. Postižená osoba
má možnost využít specializované služby nacházejících se v jiných krajích a to
hlavně v Plzeňském kraji (PL Dobřany; FN Plzeň). Určitou rychlou, adekvátní
odpověď na své otázky může jedinec naleznout na internetových portálech:
Anonymní gambleři České (gaczech.webnode.cz), stophazardu.cz, stopzavislosti.cz,
obcaneprotizavislostem.cz a podaneruce.cz.
8. Národnostní menšiny
„Po roce 1990 se situace národnostních menšin mění. Národnostní menšiny
dosahují svého uznání (včetně Romů), organizování v národnostních spolcích není
omezováno, není omezováno ani vydávání časopisů a knih. Stát naopak v rámci své
kulturní dotační politiky podporuje národnostní tisk i činnost národnostních
občanských sdružení, podporuje národnostní školství i rozvoj národnostní kultury.
Nově přijatý zákon o právech příslušníků národnostních menšin (zák. 230 ze dne 10.
června 2001) vymezuje jejich práva v souladu s evropskými právními řády“ (autor
není znám, 2004).
Členské státy Evropské unie (2004) přijaly společné základní principy politiky
integrace přistěhovalců v Evropské unii:
a) integrace
představuje
dynamický,
obousměrný
proces
vzájemného
přizpůsobování všech přistěhovalců a obyvatel členských států;
b) integrace vyžaduje úctu k základním hodnotám EU;
c) klíčovou úlohu v procesu integrace hraje zaměstnanost, která je ústředním
předpokladem pro účast přistěhovalců, pro jejich příspěvek k hostitelské
společnosti a pro zviditelnění tohoto příspěvku;
d) nezbytnou podmínkou integrace jsou základní znalosti jazyka, historie a
institucí hostitelské společnosti; pro integraci je nezbytné, aby bylo
přistěhovalcům umožněno nabývat těchto znalostí;
e) pro přípravu přistěhovalců, a zejména jejich potomků na úspěšnější život a
aktivnější účast ve společnosti má zásadní význam vzdělávání;
f) nezbytným
předpokladem
lepší
integrace
je
přístup
přistěhovalců
k institucím, jakož i k veřejným statkům a soukromému zboží a službám na
stejném základě jako státní příslušníci a způsobem vylučujícím jakoukoliv
diskriminaci;
g) základním mechanismem integrace je častý styk mezi přistěhovalci a
občany členského státu; styk mezi přistěhovalci a občany členského státu
obohacují společná fóra, dialog kultur, vzdělávání o přistěhovalcích a jejich
kulturách a povzbudivé životní podmínky v městských sídlištích;
h) propojování různých kultur a vyznání je zaručeno podle Charty základních
práv
a
musí
být
chráněno
vždy,
když
není
v rozporu
s jinými
nedotknutelnými evropskými právy nebo s vnitrostátními předpisy;
i) integraci přistěhovalců napomáhá jejich účast na demokratickém procesu a
při formulování integračních politik a opatření, zejména na místní úrovni;
j) při tvorbě a provádění veřejné politiky je důležité mít na zřeteli promítnutí
integračních politik a opatření do širokého portfolia příslušných politik a do
všech úrovní veřejné správy a veřejných služeb (mainstreaming);
k) k průběžným úpravám politiky, hodnocení pokroku integrace a zefektivnění
výměny informací je potřeba stanovovat jasné cíle, ukazatelé a
mechanismy jejich hodnocení.
V České republice existuje na 30 zákonů, které se určitou částí dotýkají
problematikou
etnických
menšin,
emigrací
(právy,
povinnostmi).
Jedním
ze stěžejních dokumentů je „Zákon o právech příslušníků národnostních
menšin“, tzv. menšinový zákon, začal v ČR platit od 2. 8. 2001 (č. 273/2001 Sb.).
Jeho právní rámec ovlivnily Listina základních práv a svobod, Rámcová úmluva o
ochraně národnostních menšin, a také Doporučení Rady Evropy č. 1201 z roku 1993
(definice národnostní menšiny). Menšinový zákon citlivě reagoval na změnu intenzity
imigrace a změnu národnostní skladby imigrantů. Začal odlišovat příslušníky
národnostních menšin a cizince. Proto položil důraz na definování pojmů národnostní
menšina a příslušník národností menšiny“ (ICM, 2010). Menšinový zákon zaručuje
příslušníkům národnostních menšin tato základní práva:
a) Právo na svobodnou volbu příslušnosti k národnostní menšině, za kterou
nesmějí být diskriminováni. Orgány veřejné správy nevedou evidenci o
národnosti a tedy ani o příslušnosti k menšině.
b) Právo na sdružování v národnostních sdruženích, v politických stranách a v
politických hnutích.
c) Právo účasti na řešení záležitostí národnostní menšiny. Toto právo příslušníci
národnostních menšin vykonávají prostřednictvím výborů pro národnostní
menšiny a Rady vlády pro národnostní menšiny.
d) Právo na užívání jména a příjmení v jazyce národnostní menšiny.
e) Právo
na zachování, rozvoj a respektování kultury, tradic a jazyka
národnostních menšin. Pro tento rozvoj vytváří stát podmínky a podporuje
programy zaměřené na divadla, muzea, galerie, knihovny, dokumentační a
další kulturní a společenskou činnost národnostních menšin.
f)
Právo na šíření a přijímání informací v jazyce národnostní menšiny. Stát
podporuje vydávání periodického i neperiodického tisku, a také rozhlasové
vysílání v jazycích národnostních menšin, které „tradičně a dlouhodobě" žijí na
území ČR.
g) Národnostní menšiny, které „tradičně a dlouhodobě" žijí na území ČR, mají
právo na výchovu a vzdělávání v mateřském jazyce ve školách, v
předškolních zařízeních a školských zařízeních - za podmínek, které stanoví
právní předpisy. Tyto menšiny mohou také zřizovat soukromé školy s
vyučovacím jazykem menšiny, soukromá předškolní a školská zařízení.
h) Národnostní menšiny, které „tradičně a dlouhodobě" žijí na území ČR, mají
právo, aby názvy obcí, v nichž žijí, a také názvy ulic, veřejných prostranství,
budov a dalších objektů byly uvedeny vedle češtiny i v jazyce menšiny.
i)
Národnostní menšiny, které „tradičně a dlouhodobě" žijí na území ČR, mají
právo na užívání jazyka národnostní menšiny v úředním styku a před soudy.
j)
Národnostní menšiny, které „tradičně a dlouhodobě" žijí na území ČR, mají
právo na zveřejnění oznámení o době a místě konání voleb a další informace
pro voliče v jazyce národnostních menšin“ (ICM, 2010).
V roce 2007 zaznamenalo Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie MV
ČR 7 549 případů nelegální migrace cizinců (v roce 2000 53 116 cizinců).
Nedovoleným způsobem překročilo státní hranici 2 837 cizinců (hlavně občané
Moldávie), u 4 712 osob bylo zjištěno porušování pobytového režimu (občané
Ukrajiny (62 %) a Vietnamu (9%). V roce 2008 v ČR zažádalo o mezinárodní ochranu
1 656 osob, 157 osobám byl udělen azyl a aktuálně platný azyl má 2 110 osob.
Český statistický úřad zjistil při posledním sčítání lidu v roce 2001 informace o
národnostních menšinách. K české národnosti se hlásí v Karlovarském kraji 87,4%,
v karlovarském okrese 87,3 %. V sokolovském okrese jsou zastoupeni ve větší míře
Slováci, Němci a Romové. Karlovarský okres je charakteristický větší skupinou
Ukrajinců, Rusů a Poláků. Skupina osob s vietnamskou národností je nejpočetnější
v chebském okrese (tabulka 9) (ČSÚ ČR, 2010). Důvody pobytu cizinců (17 558
osob) na území Karlovarského kraje v roce 2007: rodinní příslušníci a sloužení rodiny
– 46,48 %, usídlení (povolení k trvalému pobytu) – 26,19 %, podnikání na
živnostenský list – 9,62 %; zaměstnání – 9,31% (MV ČR, 2010).
Tab. 9: Obyvatelstvo podle národnosti v Karlovarském kraji a jeho okresech k 1. 3. 2001
Národnost/oblast Karlovarský kraj
Cheb
Karlovy Vary
Sokolov
česká
87,4
87,3
89,2
85,2
moravská
0,1
0,1
0,1
0,2
slezská
0,0
0,0
0,0
0,0
slovenská
4,6
4,9
3,9
5,3
polská
0,1
0,1
0,1
0,1
německá
2,9
1,9
2,4
4,6
romská
0,2
0,1
0,1
0,5
ruská
0,2
0,2
0,3
0,1
ukrajinská
0,4
0,4
0,4
0,3
vietnamská
1,0
2,1
0,9
0,2
Zdroj: ČSÚ, 2010, upraveno.
Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra ČR eviduje 14 zařízení typu –
pobytové středisko, integrační azylové středisko, přijímací středisko, zařízení pro
zajištění cizinců a centrum na podporu integrace cizinců. V Karlovarském kraji začalo
od 30. dubna působit a nabízet své služby Centrum na podporu integrace cizinců.
Obecně tyto centra mají za cíl vytvořit prostor pro dlouhodobou a koncepční podporu
integrace cizinců. Projekt center je spolufinancován z Evropského integračního
fondu. Poskytují především tyto služby: poradenskou a informační činnost, právní
poradenství, kurzy českého jazyka, sociokulturní kurzy, internetové pracoviště a
knihovnu.
Bližší
informace
o
činnostech
center
na
stránkách
www.integracnicentra.cz. Centrum sídlí v ulici Závodu Míru 876/3a, Karlovy Vary
([email protected]) a nabízí kurzy českého jazyka, sociokulturní kurz a právní
poradenství. Možnost je také využít internetové stránky vládních a nevládních
organizací – Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (www.cizinci.cz), Český
statistický úřad (http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/kapitola/uvod.cz), Centrum na
podporu integrace cizinců (www.integracnicentra.cz) nebo Správa uprchlických
zařízení MV ČR (www.suz.cz).
Lepík, Dolejš a jejich výzkumný kolektiv (2010) se zaměřili na vztahy
karlovarských adolescentů k národnostním menšinám. Bylo zjištěno, že 3,24 %
(adolescentů z celého výběrového souboru) zaujímá negativní postoje k Čechům
(jedná se zřejmě o příslušníky některé z národnostních menšin). K Asiatům zaujímá
negativní postoj 7,80 % adolescentů. K Romům zaujímá negativní postoj 36,39 % a
k ruské komunitě 10,99 % adolescentů. Negativní názory adolescentů k (přímé
citace):
a) Čechům - „Hromada rasistickejch blbců, kteří tvrdí, že nejsou namyšlený, i
když to tak je, jsou to často rasisti; namyšlení, drzí, sprostí, kradou; přetvářky,
pomluvy vadí mi, že jsou lakomí a závistivý;
b) Asiatům - „Hrozně vychcaný, chtejí brát ale nedávat; měli by táhnout zpátky
do Asie a to tak že rychle; moc vtíravý, vlezlí, jsou všude; smrdí a neumí
mluvit;
c) Romům - „99,9% neslušní, problémový; bílá liga, bílá síla; často je s nimi
problém, vyhrožovali mi, chtěli moje peníze a věci; dělaj bordel a smrad,
nemám je ráda; dovolují si na slabší, kradou, lžou a jsou to nemakačenka;
fuuj, blé, zabít; hluční, vztahovační, agresivní; jsou hluční, bojím se přepadení
v ulici, kde bydlí (zkušenost rodiny); jsou to parchanti černí já bych je všechny
postřílel; jsou to zaostalí lidé, nepracují, akorát ničí majetek; lemplové a
neárijci; měli by je vystěhovat; negři, nejraději je mlátím; nejsem rasista ale
negři jsou svině; nemám je rád ničí naši společnost a to co člověk pracně
buduje; příšerný, urážejí, mlátí, myslí si, že jsou víc, užívají drogy“;
d) Rusky mluvící komunitě - „Hrozné, jsou jich celé Vary; chovají se jako
prasata; je jich moc a jsou namyšlení; jsou moc drsní pořád by chtěli někoho
mlátit!!! Nemám je ráda; jsou to vrazi; mafie, silní, naštěstí ne tak výbušní;
myslí si, že Češi jsou jejich poskokové; někteří jsou dobří, ale většinou jsou to
taky svině; nemám je rád, přivlastňují se české území; nepřizpůsobivé
chování; Rusáci vyjebaný bolševici; u nás je jich opravdu hodně, sou
arogantní, ale jinak s nimi moc ve styku nejsem; v našem městě je snad ani
rádi mít nemůžeme. Chápu turistiku nebo přistěhovalce, ale rozkupování
města mi vadí. Jsou namyšlení a myslí si, že můžou všechno - také
individuální“.
9. Senioři
Senioři starší 65 let tvořili v roce 2008 15 % české populace. Hodnota indexu
stáří se v posledních deseti letech zvyšovala jak v celé České republice, tak
v jednotlivých krajích. Karlovarský, Ústecký a další tři kraje mají úroveň indexu stáří
pod 100 pětašedesátiletých a starších osob připadajících na 100 dětí do 14 let věku
včetně. Během let 2000 až 2008 došlo u žen k prodloužení naděje dožití při narození
o necelé 2 roky, u mužů o 2,5 roku. Při pohledu na zdravotní stav byla seniory v roce
2008 uváděna nejčastější příčina zdravotních postižení u žen a mužů nemoc. Na
druhém místě u žen postižení spojena se stářím a u mužů vrozené vady. 40 % žen a
mužů hodnotilo své zdravotní postižení jako středně těžké a přibližně 30 %
považovalo své postižení za těžké. V ČR v roce 2008 bylo evidováno téměř 600 tisíc
osob se zdravotním postižením (částečné či úplně invalidních). Nejvyšší podíly osob
se zdravotním postižením ze všech osob dané věkové skupiny byly zjištěny u mužů
ve věku 60-64 let, u žen ve věku 55-59 let. Podíl zemřelých v roce 2008 na zhoubné
novotvary ze všech zemřelých představoval 26,3 %, přičemž 26,6 % tvořili zemřelí ve
věku 50 a více let. Zemřela-li osoba ve věku 50-64 let na nemoci oběhové soustavy,
tak potom nejčastěji na infarkt myokardu (22,4 % všech zemřelých v tomto věku na
nemoci oběhové soustavy). Se zvyšujícím věkem se podíl infarktu myokardu na
všech úmrtích způsobených nemocemi oběhové soustavy snižoval (až na 9,4 % ve
věku 80 a více let), za to rostl podíl cévních onemocnění mozku (z 15 % ve věkové
kategorii 50-64 let na 24,5 % ve věku nad 80 let včetně). 55 % všech sebevražd
v Unii uskutečnily osoby starší 50 let (ženy větší pravděpodobnost). V ČR bylo v roce
2006 evidováno přibližně 50 % sebevrahů starších 50 let a ve skupině žen 65 %.
Hospitalizace se v roce 2008 týkala 540 974 mužů a 433 545 žen, z toho bylo
v léčebnách dlouhodobě nemocných 21 563 mužů a 10 320 žen. S rostoucím věkem
hospitalizovaných roste podíl v LDN. Do 59 let bylo provedeno 0,3 % všech
hospitalizací, ve věkové kohortě 75-79 let se jednalo již o 3,6 % a v kategorii 85 a
více let již o 8,0 %. Celkem bylo v České republice v roce 2008 opětovně přijato po
propuštění 192 977 pacientů a nejméně
Karlovarském (2,8
%).
Nejméně
léčených
(5 327) jich bylo zjištěno v kraji
pacientů
v ambulantní
péči
na
geriatrických odděleních připadalo na Karlovarský kraj (1,6 %). Počet ošetřovacích
dnů s hospitalizací osob ve věku 65 a více let v lůžkové péči vykazuje
v Karlovarském kraji hodnotu 73 u žen a 63 u mužů. Počet klientů domácí zdravotní
péče byl 134 436 osob v roce 2008 (z toho žen 64,34 %). Služby tohoto charakteru
zajišťovalo 416 agentur, z toho v Karlovarském kraji 14, přičemž podíl fyzických osob
jako zřizovatelů představoval 86 %. Průměrné roční náklady na zdravotní péči se u
žen starších 60 let pohybují od 25 až 50 tisíc a u mužů starších 60 let od 30 do 55
tisíc. Ve všech věkových kohortách jsou náklady na léčbu mužů vyšší než u žen. Při
pohledu
na
lůžkovou
péči
ve
specializovaných
ústavech
zjišťujeme,
že
v Karlovarském kraji působí léčebny pro dlouhodobě nemocné (1 204 lůžek). Kraj
měl v roce 2008 úplnou absenci specializovaných zařízení – psychiatrické léčebny
pro dospělé a děti, rehabilitační ústavy, ostatní odborné léčebny pro dospělé a děti,
ozdravovny, hospice (ČSÚ, 2010; ÚZIS, 2010).
Zákon 108/2006 Sb. o sociálních službách definuje ve své třetí části druhy a
formy zařízení sociálních služeb. Základní činností při poskytování sociálních služeb
jsou (výběr): a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu; b) pomoc
při osobní hygieně; c) poskytnutí stravy nebo pomoci při zajištění stravy; d) pomoc při
zajištění chodu domácnosti; e) zprostředkování kontaktu se společenským
prostředím; f) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání
osobních záležitostí a další. Zařízení sociálních služeb dle zákona 108/2006 Sb.: a)
osobní asistence; b) pečovatelská služba; c) tísňová péče; d) průvodcovské a
předčitatelské služby; e) podpora samostatného bydlení; f) odlehčovací služby; g)
centra denních služeb; h) denní stacionáře; i) týdenní stacionáře; j) domovy pro
osoby se zdravotním postižením; k) domovy pro seniory; l) domovy se zvláštním
režimem; m) chráněné bydlení; n) sociální služby poskytované ve zdravotnických
zařízeních ústavní péče; o) sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se
zdravotním postižením. Obsahovou náplň jednotlivých sociálních služeb lze
naleznout
v zákonu
108/2006
Sb.
-
http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?typ=r&zdroj=sb06108&cd=76.cz.
Léčebny dlouhodobě nemocných:
a) Carvac, s. r. o. – léčebna dlouhodobě nemocných – je soukromé zdravotnické
zařízení. Provozuje léčebnu dlouhodobě nemocných, která poskytuje lůžkovou
ošetřovatelskou a rehabilitační péči. Péče je poskytována především
pacientům z oborů interna, chirurgie, neurologie, onkologie a ARO. Ve skladbě
pacientů převažují starší pacienti s interními diagnózami s komplikacemi
stárnutí. Z chirurgických oborů jsou hospitalizování především pacienti na
doléčení po zlomeninách a operacích po odeznění akutního stavu pacienta.
Ambulantně provozuje společnost léčebnou rehabilitaci s pracovišti vodoléčby,
elektroléčby, ultrazvuku, magnetoterapie, laserové terapie, světloléčby a
dalších služeb. Kontaktní údaje:
Nemocniční 2271/52, 352 01, Aš;
www.carvac.cz.
b) DOP-HC, s. r. o. – dům ošetřovatelské péče – soukromé zařízení nabízí
zdravotní péči včetně rehabilitace klientům s chronickým onemocněním v
akreditované LDN a sociální služby v domově pro seniory a domově se
zvláštním režimem. Na Sokolovsku zajišťuje také domácí zdravotní péči Home Care. Kontaktní údaje Bergmannova 140, 356 04, Dolní Rychnov;
www.dop-hc.cz.
c) AMICA CENTRUM, s. r. o. – léčebna dlouhodobě nemocných – poskytuje
svým klientům lůžkovou ošetřovatelskou a rehabilitační péči. Kvalifikovaný
zdravotnický personál poskytuje nepřetržitou ošetřovatelskou péči, plní
předepsané léčebné a diagnostické ordinace lékaře, sleduje fyziologické
funkce a projevy nemocných. Provádí komplexní hygienickou péči, dále
diagnostické odběry a orientační vyšetření, rehabilitační výkony, zajišťuje
dietní systém. Kontaktní údaje: Na Vyhlídce 20, 350 02, Cheb; www.amicacentrum.cz.
d) Dům klidného stáří, s. r. o. – léčebna dlouhodobě nemocných – nabízí dva
typy služeb: léčebnu dlouhodobě nemocných a sociální služby (tzv. sociální
lůžka). Poskytuje kvalitní pobytovou sociální službu zaměřenou na podporu
schopností obyvatel, udržení a rozvoj sociálních kontaktů. Kontaktní údaje:
Kraslická 26, 357 03 Svitava; www.klidne-stari.cz.
e) Léčebna
dlouhodobě
nemocných
–
poskytování
léčebné,
léčebně
rehabilitační, ošetřovatelské, lůžkové a ambulantní péče s geriatrickým
zaměřením, pacientům se stanovenou diagnózou, u kterých došlo ke zvládnutí
akutního onemocnění a u nichž nelze důvodně očekávat zvrat stability
zdravotního stavu vyžadující akutní lůžkovou péči, a to do té doby nebo v těch
případech, pokud tuto zdravotní péči nelze nebo není účelné poskytovat
ambulantně či v lůžkových zařízeních sociální péče. Kontaktní údaje:
Osvětimská 975, 362 22 Nejdek; www.ldn-nejdek.cz.
V Karlovarském kraji se nachází také několik zařízení pro seniory,
označované jako „Domy pro seniory“. Cílovou skupinou těchto zařízení jsou senioři
se sníženou soběstačností v základních životních dovednostech, a tudíž vyžadující
podporu při zabezpečení životních osobních potřeb 24 hodin denně, senioři
zdravotně postižení a senioři tělesně postižení. Osoby, jejichž situace vyžaduje
pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. V chebském okrese funguje 6 zařízení (Cheb,
Hranice, Lázně Kynžvart, Mariánské Lázně), v karlovarském okrese 4 zařízení
(Karlovy Vary, Pernink, Nejdek, Verušičky), v sokolovském okrese 4 zařízení (Horní
Slavkov, Dolní Rychnov, Chodov, Kynšperek nad Ohří). Bližší informace o domech
pro
seniory
na
http://www.firmy.cz/Prvni-pomoc-a-zdravotnictvi/Zdravotnicke-
sluzby/Pecovatelske-sluzby/Domovy-duchodcu/reg/kraj-karlovarsky.cz.
Dalšími
zařízeními jsou „Domy s pečovatelskou službou“, které poskytují sociální a
pečovatelské služby pro zdravotně postižené – Radošov, Pata u Házlova a další.
Senioři, zdravotně postižení a jejich příbuzní mají možnost využít agentury nabízející
zdravotní péči a služby v domácím prostředí klienta (http://www.firmy.cz/Prvnipomoc-a-zdravotnictvi/Zdravotnicke-sluzby/Pecovatelske-sluzby/Domovy-specovatelskou-sluzbou/reg/kraj-karlovarsky.cz).
10. Závěr
Jednotlivé kapitoly vycházejí z výzkumných zpráv, z odborných publikací a
internetových zdrojů, které často podrobněji a rozsáhleji pojednávají o sledované
problematice respektive o skupinách, které jsou tvořeny sociálně znevýhodněnými
občany. V souvislosti s tímto faktem doporučujeme k ucelenějšímu vhledu do
problematiky, využít tyto primární zdroje a navzájem s nimi pracovat, porovnávat je a
kriticky analyzovat.
Literatura
Anderson, P., Baumberg, B. (překlad Sovinová). Alkohol v Evropě (Zpráva pro Evropskou unii,
souhrn) (2006). Anglie: Institute of Alcohol Studies.
Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví (2009). Pilotní model péče o duševně nemocné
v Karlovarském kraji. Praha. CRPDZ.
Hartl, P., Hartlová, H. (2000). Psychologický slovník. Praha: Portál.
Novotný, J. (2008). Studie hazardních her v České republice a navrhované změny. Praha:
Senát Parlamentu ČR.
Dolejš, M. (2010). Efektivní včasná diagnostika rizikového chování u adolescentů (převod
„SURPS“ a tvorba populačních norem pro „SURPS“ a „HSPQ“). Olomouc: Univerzita
Palackého.
Sovinová, H., Csémy, L., kolektiv (2005). Kouření cigaret a pití alkoholu v České republice.
Praha: Státní zdravotní ústav.
Barták, M. (2004). Zdravotní stav populace bezdomovců v ČR a jeho determinanty. Kostelec
nad Černými lesy: Institut zdravotní politiky a ekonomiky.
Fišer, S., Škoda, J. (2009). Sociální patologie: Analýza příčin a možností ovlivňování
závažných sociálně patologických jevů. Praha: Grada
Jalůvková, M. (2008). Vstupní analýza potřeb pro cílovou skupinu bezdomovců (bez střechy)
ve městě Kopřivnici. Brno: Masarykova univerzita.
Lepík, F., Dolejš, M., Miovský, M., Vacek, J. (2010). Školní dotazníková studie o návykových
látkách, dalších formách rizikového chování a pilotní studie o užívání těkavých látek na
základních školách praktických: Karlovarský kraj. Tišnov: SCAN.
Mravčík, V., Pešek, R., Škařupová, K., Orlíková, B., Škdlantová, E., Šťastná, L., Kiššová, L.,
Běláčková, V., Gajdošíková, H., Vopravil, J. (2009). Výroční zpráva o stavu ve věcech drog
v České republice v roce 2008 (Annual Report on Drug Situation 2008 – Czech Republic).
Praha: úřad Vlády.
Mravčík, V., Chomynová, P., Orlíková, B., Pešek, R., R., Škařupová, K., Škdlantová, E.,
Miovská, L., Gajdošíková, H., Vopravil, J. (2008). Výroční zpráva o stavu ve věcech drog
v České republice v roce 2007 (Annual Report on Drug Situation 2007 – Czech Republic).
Praha: úřad Vlády.
KUHLMAN, T., L. (1994). Psychology on the Streets: Mental Health Practice with Homeless
Persons. New York: Wiely Interscience Publication.
Květoňová, M. (2007). Sociální začleňování bezdomovců v České republice. Brno:
Masarykova univerzita.
Radimecký, J. (Ed.), Solčány, J., Zahálka, M. (2008). Analýza stavu drogové scény
Karlovarského kraje: Závěrečná zpráva. Karlovy Vary: Karlovarský kraj.
Hradecký, I., kolektiv. (2007). Definice a typologie bezdomovství. Praha: Naděje.
Ondrák, P., kolektiv. (2007). Návrh udržitelného rozvoje sociálních služeb pro bezdomovce.
Grada, Praha.
Štechová, M., Luptáková, M., Kopoldová, B. (2007). Bezdomovectví a bezdomovci z pohledu
kriminologie. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci.
Hradecký, I. (2006). Národní zpráva o bezdomovství v České republice 2006, statistická část.
Praha.
Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. (2005). Zdravotnická ročenka Karlovarského
kraje 2004. Praha: ÚZIS ČR.
Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. (2006). Zdravotnická ročenka Karlovarského
kraje 2005. Praha: ÚZIS ČR.
Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. (2007). Zdravotnická ročenka Karlovarského
kraje 2008. Praha: ÚZIS ČR.
Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. (2008). Zdravotnická ročenka Karlovarského
kraje 2009. Praha: ÚZIS ČR.
Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. (2009). Psychiatrická péče 2009. Praha: ÚZIS
ČR.
Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. (2009). Zdravotnická ročenka Karlovarského
kraje 2010. Praha: ÚZIS ČR.
Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. (2009). Hospitalizovaní v nemocnicích ČR
2010. Praha: ÚZIS ČR.
VID. (2009). Adresář služeb pro lidi s duševním onemocněním v České republice. Praha:
VIDA.
Wenigová, B., Pěč, O., Baroš, J., Konečný, M., Raiter, T., Šelepová, P. (2009). Situační
analýza – pilotní model o duševně nemocné v Karlovarském kraji (2009). Praha: CRPDZ.
Králiková, E., kolektiv (2005) Doporučení pro léčbu závislosti na tabáku. Časopis lékařů
českých, 144, 5, 327-332.
E15
WWW
user
survey.
(n.d.).
Retrived
May
15,
2010
from
http://www.e15.cz/domaci/ekonomika/cesi-vydaji-za-alkohol-a-tabak-dvakrat-vice-nez-jeprumer-eu.cz.
Anonymní alkoholic WWW user survey.
http://www.anonymnialkoholici.cz/adresy.html
(n.d.).
Retrived
May
15,
2010
from
Kr-karlovarsky WWW user survey. (n.d.). Retrived May 15, 2010 from http://www.krkarlovarsky.cz
Wikipedia
WWW
user
survey.
(n.d.).
http://cs.wikipedia.org/wiki/Tab%C3%A1k.html
Retrived
Tiscali
WWW
user
survey.
(n.d.).
Retrived
http://tiscali.cz/mone/mone_center_070222.977220.html
May
May
15,
15,
2010
from
2010
from
Drogy-info WWW user survey. (n.d.). Retrived May 15, 2010 from http://www.drogyinfo.cz/index.php/info/legalni_drogy/tabak/tabak_podrobne
SLZT WWW user survey. (n.d.). Retrived May 15, 2010 from http://www.slzt.cz/odbornadoporuceni.html
CZSO
WWW
user
survey.
(n.d.).
http://www.czso.cz/xk/edicniplan.nsf/p/411302-09
Retrived
May
15,
2010
from
Policie ČR WWW user survey. (n.d.). Retrived May 15, 2010 from
http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-327216.aspx
CZSO ČR WWW user survey. (n.d.). Retrived May 15, 2010 from
http://www.czso.cz/xk/redakce.nsf/i/charakteristika_karlovarskeho_kraje.cz
CZSO ČR WWW user survey. (n.d.). Retrived May 15, 2010 from
http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/kapitola/ciz_nelegalni_migrace.cz
CZSO ČR WWW user survey. (n.d.). Retrived May 15, 2010 from
http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/kapitola/ciz_rizeni_azyl.cz
CZSO ČR WWW user survey. (n.d.). Retrived May 15, 2010 from
http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/tabulky/ciz_pocet_cizincu-008.cz
Bezdomovci estranky ČR WWW user survey. (n.d.). Retrived May 15, 2010 from
http://www.bezdomovci.estranky.cz/stranka/definice-bezdomovectvi
EMCDDE
WWW
user
survey.
(n.d.).
Retrived
May
http://www.emcdda.europa.eu/html.cfm/index79160CS.html#pdu
2010
from
Sagit
WWW
user
survey.
(n.d.).
Retrived
May
15,
http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?typ=r&zdroj=sb06108&cd=76.cz
2010
from
Sagit
WWW
user
survey.
(n.d.).
Retrived
May
15,
http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb05379&cd=76&typ=r.cz
2010
from
Feantsa
WWW
user
survey.
(n.d.).
Retrived
http://www.feantsa.org/code/en/theme.asp?ID=2.html
2010
from
May
15,
15,
Drogy-info WWW user survey. (n.d.). Retrived May 15, 2010 from http://www.drogyinfo.cz/index.php/map/
Národní rada osob se zdravotním postižením WWW user survey. (n.d.). Retrived May 15,
2010 from http://www.nrzp.cz.
Najisto
WWW
user
survey.
(n.d.).
Retrived
May
15,
http://najisto.centrum.cz/zdravi/lekari-a-lekarske-ordinace/psychologie-apsychiatrie/region/karlovarsky/.cz.
2010
from
Firmy WWW user survey. (n.d.). Retrived May 15, 2010 from http://www.firmy.cz/prvni-pomoca-zdravotnictvi/zdravotnicke-sluzby/zdravotnicka-zarizeni/lekarske-ordinace/psychologicke-apsychiatricke-ordinace/reg/kraj-karlovarsky.cz.
Stop stigmatizaci WWW user survey. (n.d.). Retrived
http://www.stopstigmapsychiatrie.cz/napsali_o_nas_61.html
May
15,
2010
from
Seznam tabulek, grafů a obrázků
Tab. 1: Pohyb obyvatelstva v Karlovarském kraji v roce 2009
Tab. 2: Kriminalita v Karlovarském kraji 2009 (Policie ČR, 2010)
Tab. 3: Nezaměstnanost v Karlovarském kraji 2010 (tis.; ČSÚ, 2010)
Tab. 4: Hospitalizovaní v nemocnicích s duševními poruchami a poruchami chování
v Karlovarském kraji
Tab. 5: Koncept služeb pro duševně nemocné v Karlovarském kraji
Tab. 6: Výdaje finančních prostředků na protidrogovou politiku z rozpočtů krajů
v letech 2006-2008 (tis. Kč)
Tab. 7: Spotřeba alkoholických nápojů (litry)
Tab. 8: Finanční částka vynaložena adolescenty za tabákové výrobky
za posledních 30 dní (%)
Tab. 9: Obyvatelstvo podle národnosti v Karlovarském kraji a jeho okresech k 1. 3.
2001
Graf 1: Vývoj počtu vyšetření a počtu pacientů s prvním vyšetřením v Karlovarském
kraji v letech 2004-2008
Graf 2: Počet léčených onemocnění v Karlovarském kraji v roce 2008
Graf. 3: Celoživotní prevalence vybraných nelegálních drog u adolescentů v KK
Obrázek 1 : Domény bezdomovství a vyloučení z bydlení
Obrázek 2: Sedm teoretických domén bezdomovství
DISKRIMINACE A STIGMA
Kvantitativní výzkum diskriminace pacientů s depresí a schizofrenií
Červenec - Září 2010/ Dodavatel: Proteq, s.r.o. / odborná spolupráce: RNDr. Tomáš Raiter / zpracováno ve spolupráci se STEM/MARK.
OBSAH
Sekce 1 – Vnímaní nespravedlnosti
strana 4
Sekce 2 – Stigma – nedostatek sebedůvěry
strana 26
Sekce 3 – Překonání diskriminace
strana 31
Sekce 4 – Pozitivní diskriminace
strana 34
Vybraná třídění
- věk
strana 40
- pohlaví
strana 45
Příloha 1 - Otevřené otázky
strana 50
Struktura dotazovaného vzorku
Struktura vzorku
Specifikace:
ZÁKLAD: Všichni respondenti, n=91
Vzorek: 91 respondentů z Karlovarského kraje
35
Pohlaví
Muž
Respondenty jsou dospělí (18+) pacienti s diagnózami
deprese a schizofrenie.
65
Žena
Přípravné práce a spolupráce s lékaři: červen 2010
Termín dotazování : červenec – září 2010
10
17 - 29 let
Rozhovory byly prováděny ve spolupráci s psychiatry
Karlovarského kraje. Jednalo se o náhodný výběr respondentů
z databáze pacientů s požadovanými diagnózami. Výběr
prováděli psychiatři dle pokynů klienta. Depresivní pacienti
trpěli těžší formou deprese. Pacienti byly dotazováni po
návštěvě lékaře. Tazatelé byli proškoleni pro práci s pacienty
s psychickým onemocněním.
25
Věk
30 - 44 let
36
45 - 59 let
Diagnóza
60 a více
let
29
62
Deprese
38
Schizofrenie
0%
20%
40%
60%
80%
100%
ZDROJ: STEM/MARK, Deprese, červenec - září 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 3
Sekce 1
Situace, kdy se k vám někdo choval
nespravedlivě kvůli tomu, že trpíte
duševním onemocněním
Choval se k vám někdo nespravedlivě, když jste se chtěl(a) s někým
spřátelit nebo si přátelství udržet?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=88, Třídění: Diagnóza
Nikdy
Celkem
72
Deprese
72
Málokdy
Někdy
5
0%
20%
17
6
71
Schizofrenie
Často
13
3
40%
60%
24
80%
7
9
3
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 5
Choval se k vám nespravedlivě někdo z okolí vašeho bydliště?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=88, Třídění: Diagnóza
Nikdy
Málokdy
Někdy
Často
78
Celkem
3
81
Deprese
4
74
Schizofrenie
0%
20%
40%
11
3
60%
9
80%
7
13
2
15
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 6
Choval se k vám někdo nespravedlivě při důvěrných schůzkách či
v důvěrném vztahu?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=72, Třídění: Diagnóza
Nikdy
Málokdy
Někdy
Často
68
Celkem
14
72
Deprese
15
62
Schizofrenie
0%
10%
20%
30%
11
12
40%
50%
60%
70%
7
7
19
80%
7
8
90%
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 7
Choval se k vám někdo nespravedlivě v oblasti bydlení?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=73, Třídění: Diagnóza
Nikdy
Málokdy
Někdy
Často
85
Celkem
0
11
95
Deprese
03 3
73
Schizofrenie
0%
10%
20%
30%
40%
0
50%
4
60%
70%
21
80%
6
90%
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 8
Choval se k vám někdo nespravedlivě v oblasti vašeho vzdělávání?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=25, Třídění: Diagnóza
Nikdy
Málokdy
Někdy
Často
68
Celkem
8
73
Deprese
9
64
Schizofrenie
0%
10%
20%
30%
16
0
7
40%
50%
60%
70%
8
18
29
80%
0
90%
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 9
Choval se k vám někdo nespravedlivě v oblasti manželství či rozvodu?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=53, Třídění: Diagnóza
Nikdy
Málokdy
45
Celkem
8
49
Deprese
0%
10%
20%
40%
50%
28
17
17
30%
Často
19
3
39
Schizofrenie
Někdy
31
22
60%
70%
22
80%
90%
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 10
Choval se k vám nespravedlivě někdo z vaší rodiny?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=90, Třídění: Diagnóza
Nikdy
Celkem
63
Deprese
64
Málokdy
Někdy
3
0%
10%
20%
30%
14
5
62
Schizofrenie
Často
0
40%
50%
60%
19
11
20
21
70%
18
80%
90%
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 11
Choval se k vám někdo nespravedlivě při hledání práce?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=32, Třídění: Diagnóza
Nikdy
Málokdy
Někdy
66
Celkem
Často
6
72
Deprese
6
57
Schizofrenie
0%
10%
20%
30%
13
7
40%
50%
60%
16
6
21
70%
17
14
80%
90%
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 12
Choval se k vám někdo nespravedlivě při zachování pracovního místa?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=42, Třídění: Diagnóza
Nikdy
Málokdy
Někdy
Často
71
Celkem
2
68
Deprese
4
79
Schizofrenie
0%
10%
20%
30%
19
40%
21
0
50%
60%
70%
7
80%
7
14
7
90%
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 13
Choval se k vám někdo nespravedlivě při používání veřejné dopravy?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=66, Třídění: Diagnóza
Nikdy
Málokdy
Někdy
Často
95
Celkem
2 22
97
Deprese
03
94
Schizofrenie
0%
10%
20%
30%
40%
50%
3 30
60%
70%
80%
90%
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 14
Choval se k vám někdo nespravedlivě při získávání sociálních dávek
nebo invalidního důchodu?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=46, Třídění: Diagnóza
Nikdy
Málokdy
Někdy
Často
Celkem
74
9
Deprese
73
12
75
Schizofrenie
0%
10%
20%
30%
40%
5
50%
60%
70%
80%
11
4
7
12
20
0
90%
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 15
Choval se k vám někdo nespravedlivě při praktikování vaší
náboženské víry?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=39, Třídění: Diagnóza
Nikdy
Málokdy
Někdy
Často
Celkem
100
0
Deprese
100
0
Schizofrenie
100
0
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 16
Choval se k vám někdo nespravedlivě ve vašem společenském životě?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=79, Třídění: Diagnóza
Nikdy
Málokdy
Někdy
Často
84
Celkem
4
89
Deprese
2
76
Schizofrenie
0%
10%
20%
30%
40%
8
6
50%
60%
70%
80%
9
5
7
2
9
90%
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 17
Choval se k vám nespravedlivě nějaký policista?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=38, Třídění: Diagnóza
Nikdy
Málokdy
Někdy
66
Celkem
Často
8
70
Deprese
10
61
Schizofrenie
0%
10%
20%
30%
24
6
40%
50%
60%
3
20
28
70%
80%
0
6
90%
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 18
Choval se k vám někdo nespravedlivě při získávání pomoci při
fyzickém onemocnění?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=55, Třídění: Diagnóza
Nikdy
Málokdy
Někdy
Často
93
Celkem
2
94
Deprese
3 30
90
Schizofrenie
0%
10%
20%
30%
40%
0
50%
5 0
60%
70%
80%
90%
10
0
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 19
Choval se k vám nespravedlivě někdo z pracovníků psychiatrické
léčebny?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=68, Třídění: Diagnóza
Nikdy
Málokdy
Někdy
Často
84
Celkem
4
88
Deprese
3
80
Schizofrenie
0%
10%
20%
30%
40%
7
6
50%
60%
70%
80%
6
90%
4
9
0
9
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 20
Choval se k vám někdo nespravedlivě v zajištění osobního soukromí?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=90, Třídění: Diagnóza
Nikdy
Málokdy
Někdy
Často
74
Celkem
3
76
Deprese
2
71
Schizofrenie
0%
10%
20%
30%
11
9
6
40%
50%
60%
70%
11
13
14
80%
9
90%
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 21
Choval se k vám někdo nespravedlivě v zajištění vaší osobní jistoty a
bezpečnosti?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=85, Třídění: Diagnóza
Nikdy
Málokdy
Někdy
Často
81
Celkem
4
85
Deprese
4
76
Schizofrenie
0%
20%
40%
12
3
60%
80%
12
4
12
0
9
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 22
Choval se k vám někdo nespravedlivě při zakládání rodiny a početí
dětí?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=13, Třídění: Diagnóza
Nikdy
Málokdy
Někdy
Často
77
Celkem
15
40
Deprese
40
0
0
20
100
Schizofrenie
0%
10%
20%
30%
40%
50%
8
0
60%
70%
80%
90%
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 23
Choval se k vám někdo nespravedlivě ve vaší úloze rodiče vašich dětí?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=19, Třídění: Diagnóza
Nikdy
Málokdy
Někdy
Často
79
Celkem
5
83
Deprese
0
71
Schizofrenie
0%
10%
20%
30%
14
40%
5
50%
60%
70%
80%
11
8
0
8
14
90%
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 24
Vyhýbal se vám někdo nebo se vás stranil proto, že trpíte duševním
onemocněním?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=91, Třídění: Diagnóza
Nikdy
Málokdy
Někdy
Často
77
Celkem
3
84
Deprese
2
66
Schizofrenie
0%
10%
20%
30%
6
40%
11
50%
60%
70%
14
80%
9
9
5
14
90%
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 25
Sekce 2
Situace, kdy jste se nepustili do nějaké
činnosti, která je pro vás důležitá, kvůli
tomu, jak by mohli ostatní reagovat na
vaše duševní onemocnění
Stalo se, že jste sami od sebe raději nepožádali o zaměstnání?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=31, Třídění: Diagnóza
Nikdy
Málokdy
Někdy
65
Celkem
6
50
Deprese
Často
11
13
17
22
85
Schizofrenie
0%
10%
20%
30%
40%
16
0
50%
60%
70%
80%
8
90%
8
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 27
Stalo se, že jste se sami od sebe raději nepřihlásili do nějakého kurzu?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=26, Třídění: Diagnóza
Nikdy
Málokdy
Někdy
69
Celkem
Často
4
76
Deprese
6
56
Schizofrenie
0%
10%
20%
30%
0
40%
27
50%
0
18
44
60%
70%
80%
0
0
90%
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 28
Stalo se, že jste sami raději s někým nenavázali blízký osobní vztah?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=59, Třídění: Diagnóza
Nikdy
Málokdy
Někdy
61
Celkem
7
69
Deprese
0%
20%
20
3
52
Schizofrenie
Často
11
40%
60%
13
30
80%
12
16
7
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 29
Maskovali jste nebo skrývali svoje duševní onemocnění před
ostatními?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=91, Třídění: Diagnóza
Nikdy
Málokdy
41
Celkem
5
38
Deprese
4
46
Schizofrenie
0%
10%
20%
Někdy
21
40%
33
20
39
9
30%
Často
50%
23
60%
23
70%
80%
90%
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 30
Sekce 3
Příklady překonávání diskriminace z
důvodu duševního onemocnění
Spřátelili jste se s nějakými lidmi, kteří nevyužívají psychiatrické
služby?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=88, Třídění: Diagnóza
Nikdy
14
Celkem
8
Deprese
3
0%
Někdy
20
2
10%
70
6
20%
Často
63
21
23
Schizofrenie
Málokdy
20
30%
40%
51
50%
60%
70%
80%
90%
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 32
Byli jste schopni využít svoje osobní schopnosti nebo dovednosti pro
vyrovnání se se stigmatizací a diskriminací?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=71, Třídění: Diagnóza
Nikdy
Málokdy
38
Celkem
10
34
Deprese
0%
10%
20%
40%
21
37
10
30%
Často
31
10
43
Schizofrenie
Někdy
50%
20
23
60%
23
70%
80%
90%
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 33
Sekce 4
Situace, kdy s vámi někdo zacházel
příznivěji právě proto, že trpíte
duševním onemocněním
Zacházela s vámi příznivěji vaše rodina?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=90, Třídění: Diagnóza
Nikdy
27
Celkem
4
33
Deprese
17
Schizofrenie
0%
10%
20%
Někdy
9
0
11
Málokdy
60
9
58
9
30%
Často
63
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 35
Zacházel s vámi někdo příznivěji při získávání sociálních dávek nebo
invalidního důchodu?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=39, Třídění: Diagnóza
Nikdy
Málokdy
Někdy
56
Celkem
5
67
Deprese
0%
10%
20%
0
30%
21
18
10
44
Schizofrenie
Často
40%
22
50%
19
5
33
60%
70%
80%
90%
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 36
Zacházel s vámi někdo příznivěji v záležitostech bydlení?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=43, Třídění: Diagnóza
Nikdy
Málokdy
Někdy
63
Celkem
2
Často
12
23
84
Deprese
46
Schizofrenie
0%
10%
20%
30%
40%
0 5
4
17
50%
60%
11
33
70%
80%
90%
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 37
Zacházel s vámi někdo příznivěji při vašich náboženských aktivitách?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=29, Třídění: Diagnóza
Nikdy
Málokdy
Někdy
Často
72
Celkem
7
71
Deprese
12
75
Schizofrenie
0%
10%
20%
30%
10
40%
0
50%
60%
70%
10
12
8
80%
6
17
90%
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 38
Zacházel s vámi někdo příznivěji v zaměstnání?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=34, Třídění: Diagnóza
Nikdy
Málokdy
Někdy
68
Celkem
3
70
Deprese
0%
10%
20%
30%
18
4
64
Schizofrenie
Často
0
40%
50%
60%
9
12
17
36
70%
80%
0
90%
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 39
Vybraná třídění
Věk
Choval se k vám nespravedlivě někdo z vaší rodiny?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=90, Třídění: Věk
Nikdy
Málokdy
Někdy
63
Celkem
3
44
17 - 29 let
0
45
30 - 44 let
14
22
14
70
32
3
77
60 a více let
0%
10%
20%
30%
19
33
9
45 - 59 let
Často
40%
15
0
50%
60%
70%
8
80%
12
15
90%
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 41
Choval se k vám nespravedlivě nějaký policista?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=38, Třídění: Věk
Nikdy
Málokdy
Někdy
66
Celkem
Často
8
75
17 - 29 let
0
60
30 - 44 let
0%
10%
20%
30%
13
50%
60%
70%
0
25
14
40%
13
33
71
60 a více let
3
13
7
63
45 - 59 let
24
80%
0
14
90%
0
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 42
Choval se k vám někdo nespravedlivě v zajištění osobního soukromí?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=90, Třídění: Věk
Nikdy
Málokdy
Někdy
Často
74
Celkem
38
17 - 29 let
3
0
38
65
30 - 44 let
11
25
9
13
13
85
45 - 59 let
3
81
60 a více let
0%
10%
20%
30%
40%
11
0
50%
60%
70%
80%
6
8
6
12
90%
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 43
Zacházela s vámi příznivěji vaše rodina?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=90, Třídění: Věk
Nikdy
27
Celkem
4
Málokdy
9
13
35
30 - 44 let
4
27
45 - 59 let
15
60 a více let
0%
10%
3
4
20%
Často
60
38
17 - 29 let
Někdy
13
38
4
57
9
61
12
69
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 44
Vybraná třídění
Pohlaví
Choval se k vám někdo nespravedlivě při důvěrných schůzkách či
v důvěrném vztahu?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=72, Třídění: Pohlaví
Nikdy
Málokdy
Někdy
Často
68
Celkem
14
50
Muž
25
0%
11
80
Žena
10%
20%
30%
40%
11
14
7
50%
60%
70%
7
80%
11
90%
2
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 46
Choval se k vám někdo nespravedlivě ve vašem společenském životě?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=79, Třídění: Pohlaví
Nikdy
Málokdy
Někdy
Často
84
Celkem
4
72
Muž
10
90
Žena
0%
10%
20%
30%
40%
8
7
10
0
50%
60%
70%
80%
5
90%
8
2
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 47
Spřátelili jste se s nějakými lidmi, kteří nevyužívají psychiatrické
služby?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=88, Třídění: Pohlaví
Nikdy
14
Celkem
3
19
Muž
Žena
0%
11
10%
Někdy
20
3
4
Málokdy
63
31
47
14
20%
Často
71
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 48
Zacházel s vámi někdo příznivěji v zaměstnání?
Základ: Pacienti, kterých se problém týká, N=34, Třídění: Pohlaví
Nikdy
Málokdy
Někdy
68
Celkem
3
63
Muž
10%
20%
30%
18
0
6
40%
50%
60%
12
31
72
Žena
0%
Často
70%
6
6
80%
17
90%
100%
Zdroj : STEM/MARK, Deprese 2010
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 49
Příloha 1
Výpis otevřených otázek
Choval se k vám někdo nespravedlivě, když jste se chtěl(a)
s někým spřátelit nebo si přátelství udržet?
•Dotyčný mě jen využíval a ponižoval
•Dříve jsem se stýkala s kamarádkami a teď ke mně přestaly chodit, nechtějí mi říct proč, vypínají nebo neberou
telefony.
•chtěl jsem seznámit se ženou a nedopadlo to dobře
•chtěl jsem si zajít s kamarádkou na kávu, její přítel ji se mnou nepustil
•jsem pro ostatní nenormální
•kamarádka mě podrazila
•Kamarádky se mne straní
•když jdu třeba s manželem na procházku, tak se mě vyhýbají, že jsem blázen
•Lidé se o de mě odvracejí, protože se jim zdám divná.
•matka,bratr,manželka-manželka mi nikdy neporozuměla,nechtěla se mnou nic řešit,matka mě omezovala v mých
aktivitách-hlavně ve sportu,nepodporovala mě v tom,co mě baví
•moje kamarádky se zachovaly špatně, říkají že jsem blázen, radši k nim už nejdu
•Moji přátelé nedokázali skousnout, že jsem pořád v nemocnici, nechápou, že ještě nejsem zdráva.
•myslela jsem, že o mě lidé špatně mluví, že jsou se mnou nespokojení
•neví, nepamatuje se, nevšímal si toho
•pomlouvají mě
•rodiče mi bránili, abych se s někým přátelil
•rodiče nic zakazovali kamarádit se s dětmi (spíše otec),nesměla jsem chodit mezi ně ven
•snažila jsem se spřátelit se sousedem, ale nakonec jsem přišla na to, že má přítelkyni a v bližší vztah se mnou
nestojí
•třeba společní známí, přestali se mnou mluvit, do 36 člověk dobře funguje pracuje a pak ho odepíší
•v partě kamarádů
•Vždy se mně lidé stranili, že jsem divná nemám žádnou kamarádku.
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 51
Choval se k vám nespravedlivě někdo z okolí vašeho bydliště?
•brácha zabil mi kočku,potkana,chěl mě vyhodit z okna, vykřikoval, že mi nacpe střepy do přirození, s klukama se
na mě chodili koukat,když jsem se koupala
•bydlíme v novém bydlišti, zatím tam nemám kontakty
•kamarádi si půjčují peníze, ukradli mi peníze a zlato, cikáni u mě zvoní a chtějí peníze, protože ví, že jsem blázen
•lidé si mě všude dobírají, ukazují prstem "to je debil, magor"
•lidé z okolí ze mě dělají blázna a prý "na co bereš ty prášky?"
•Lidi se neumí vžít do mé situace
•narážejí na mě slovně
•Někdo zjistí,že jsem v ID, proč jsi v ID? No prosím tě, jdi tedy pracovat apod.
•Nemám dobré vztahy se sousedem a tím, že jsme oba s matkou nemocní, nadával nám jestli jsme vůbec normální a
tak podobně.
•neměla bych pít alkohol, když jsem si dala skleničku s kamarádkou, pan Dr. mě před všemi napomenul, co že
chlastám (ale ne pan doktor z Ostrova)
•podle toho jak se sousedi vyspí, když jsem si přivedl návštěvu, tak to komentovali a tahají mě do průserů,aby mě
mohli zavřít
•Pohádala jsem se s kamarádkou a ta mi řekla, že jsem asi blázen a budu muset k lékaři.
•před stěhováním-museli jsme se přestěhovat, ale teď jsem ráda, protože jsme to dokázali
•sestra nemá na mě už čas
•skoro nikam nechodím
•sousedé říkají, že si vše dělám sama,něco řeknu v jiném smyslu a oni to taky vezmou v jiném smyslu, to mě
rozhodí, že musím brát léky
•Sousedé v domě někdy říkají: nebav se s ní ona tomu nerozumí, není normální.
•tchyně nebere mou pomoc, a nechává se ke mě dobře, prý přeháním
•toto jsem přecházel
•v práci nepochopil šéf, že jsem nemocný, tlačil přesto na max. výkon
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 52
Choval se k vám někdo nespravedlivě při důvěrných schůzkách
či v důvěrném vztahu?
•byl jsem na jednání v práci, manažeři mi tvrdili něco jiného než jejich šéfové
•jsem sám
•kamarádi v hospodě si mě dobírají
•mám pocit, že manželka se ke mně chová někdy nespravedlivě
•manžel se mi vysmíval
•manžel, někdy,v době kdy jsem se neléčila jsme měli problémy, byla jsem netečná a unavená a muž mi to vyčítal
•manželka mě brání mít vztah
•manželka,matka
•pokusila jsem se seznámit přes seznamku v rádiu, ale ten dotyčný pán chtěl, abych chodila já k němu a to jsem
nechtěla
•přítelkyně - nechci uvádět
•přítelkyně - řekli jí o mých problémech
•rozešla se semnou partnerka kvůli sociálnímu propadu, s tímto onemocněním jsem už nesplňoval její nároky
•svěřila jsem se manželovi se zneužíváním v dětství a on to povídal ostatním,ventiloval i naše soukromé problémy
před kamarády
•vadí jim třeba moje povaha, jak se chovám
•ve chvíli, kdy jsem něco dobrého pro mě potřebovala udělat, tak se to bagatelizovalo
•viz otázka č.2
•viz. ot č. 1
•vměšování sousedů
•všechny ženy mě odmítají, že jsem moc starej
•zpřetrhaly se vztahy z důvodu stěhování
•zúžil se mi okruh důvěrných přátel
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 53
Choval se k vám někdo nespravedlivě v oblasti bydlení?
•jeden člověk se chová nespravedlivě vůči manželovi
•kupující strana koupila náš dům pod cenou
•lidi na ulici mi nadávali a vyhrožovali
•myslím, že jsem kvůli duš. onem. dostal vysoký nájem
•nemůžu najít bydlení
•neumím vyjádřit, doma slyším hlasy
•nevím
•paní ze sociálky-chtěla jsem penzion, byla protivná a říkala, že patřím pod Vary
•pomlouvají mě
•starší syn, matka mi vyčítala,že mě živí,starší syn mě chtěl vyštvat z bytu
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 54
Choval se k vám někdo nespravedlivě v oblasti vašeho
vzdělávání?
•kamarádi mě naváděli k blbostem
•kluci, někdy jsem se musel s nimi prát, svedli na mě rozbité okno
•komunistický sytém
•měl bych si udělat razítko na autorizaci, z časových důvodů to nestíhám a okolí si mě dobírá
•někdy mě trápili učitelé češtiny-slohové práce
•odpovědi nesouhlasí s otázkou
•učitelka, chtěla mě ve škole, já jsem nemohla, protože jsem spala po prášcích
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 55
Choval se k vám někdo nespravedlivě v oblasti manželství či
rozvodu?
•bývalá manželka hleděla spíš sama na sebe, než na naše společné věci
•bývalá manželka mě ždímala z peněz
•Bývalý manžel pil, mlátil mě a sprostě mi nadával, že nejsem normální. Současný manžel je na mě hodný.
•Bývalý manžel poukazoval na mé problémy i při rozvodu ze mě udělal blázna a zveličoval to.
•Bývalý manžel se mnou mluvil nehezky a špatně se ke mě choval, říkal, že nejsem se schopná starat o dítě a tahal mě k soudům ohledně
péče o dceru.
•cítím se podvedený rozvodem
•Jedním z důvodů rozchodu s partnerkou, byly mé problémy s duševním zdravím.
•kvůli manželovi jsem se dostala do depresí, říkal mi, že jsem debilní a různá jména, hádali jsme se kvůli synovi, který kvůli otci radši ani
nespal doma
•Manžel byl až vyčerpaný, já měla velké potíže, řekl, že už to nezvládá - bolí mě to
•Manžel je gambler, bral mi peníze, v současné době se rozvádím a on mi chce sebrat děti, že prý jsem nemocná, ale jde mu o peníze, které
beru na děti. Fyzicky mě napadl, volala jsem policii.
•manžel je nervózní, udělám co chce, co je třeba a pak jsou všichni spokojeni a já jsem pak šťastná
•Manžel mě deptá, má z mé nemoci radost, prý všechno dělám špatně, někdy mi sprostě nadává, hlavně,když přijde z hospody.
•manžel mě mnoho let podváděl, měl hodně milenek-ze sousedství nedávno zemřel
•Manžel mě podceňuje, zlehčuje mé problémy.
•Manžel mi říká, že jsem blázen, občas mě i uhodí.
•Manžel moje problémy nebere, říká, že jsem zdravá, otravuje mě když si potřebuj odpočinout tak dlouho, dokud to nejdu udělat. Nepomáhá
mi.
•manžel stále při rozvodu tvrdil, že jsem vše způsobila já, nechtěl akceptovat moje názory a přání
•Manžel v poslední době pil a chodil za ženskými (než zemřel) a myslím, že to bylo v souvislosti s mou nemocí
•manžel-když mě něco bolí a léky nezabírají, nechápe, že je to možné
•manžel-pořizování
•manželka - chtěla mě otrávit práškama
•manželka, starší syn,tchán zasahoval i do chodu naší rodiny
•měl jsem špatné pocity v době rozvodu rodičů
•můj přítel nepochopil, že mi něco je a vybuch, posmíval se mi, ale už to pochopil na 100%
•Syn mi dává za vinu, že jsem byla příčinou sebevraždy mého manžela. Stále mi to vyčítá.
•špatný stav manžela ke ně po rozvodu-ignoruje mě
•teta bývalého manžela (netýká se manželství)-prý jí kradu peníze,netýká se to onemocnění
•trochu jsme se dohadovali s manželkou
•viz. ot. č. 3
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 56
Choval se k vám nespravedlivě někdo z vaší rodiny?
•brácha je v Dobřanecha a choval se podle nálady
•brácha-viz.předchozí text
•Bratr mě nebere jaká jsem a ponižuje mě
•dcera vystudovala farmacii, našla si přítele a příliš mu podléhá, kvůli němu se se mnou rozkmotřila a omezila styky, dříve jsme si byly hodně
blízké
•dceru, protože dělá vys. školu, chce být chytřejší
•Děti mi také říkají, že jsem blázen.
•máma mi měla dát peníze a nedala
•maminka mě nechápe, že jsem dobrovolně šla sem do nemocnice, že se budou na mateřseká a měla bych jít raději do práce
•maminka-drží mě doma, nedovoluje mi nikam chodit, okřikuje mě, abych nikomu neříkala, že jsem byla na psychiatrii
•mamka mě hlídá
•matka nedokáže pochopit, že mi je zle, že si potřebuji odpočinout
•matka-sama sedí stále u počítače a mě dělá problémy kvůli počítači, prý kvůli mé nemoci
•matka,brat,tchán,tchyně-diktovali nám, ovlivňovali děti
•moje dcery říkají že mi nic není, že nemusím brát léky, zkoušela jsem je nebrat, ale zamávalo to se mnou, pan doktor říkal, že je musím brát
stále
•Moje matka, která bydlela u mě, napadala mě i fyzicky, stresovala mě, nadávala mi
•Moje sestra o mě říká, že jsem blázen, nekomunikuje se mnou.
•Nechce o tom mluvit
•někdy mamka,nechápe mou nemoc,když mám depresi,nemohu nic dělat, říká že simuluju
•Otec mi nadával, že jsem neschopný a líný, měl bych se vzdělávat a pokud se něco stalo, vždy dával vinu mně, i když to nebyla pravda.
•otec-žárlil na mě a mámu, že držíme spolu
•příbuzenstvo, prý je to trest
•Rodiče, protože mě dali sem do nemocnice nebo do Dobřan
•rodina kromě dcery se mne vyhýbají, nedali mi vědět ani o narození vnoučat
•Sestra mi říká, že když něco vyprávím, že si vymýšlím, a že jsem se nechala zavřít do blázince, abych nemusela dělat. Synova dívka se na mě
dívá s patra.
•Sourozenci mi říkají, že si všechno moc beru, že jsem puntíčkářka. Když jsem potřebovala od sestry pomoc, tak mi nepomohla.
•spíš já, že jsem žárlila na manžela
•Strejda mi dává najevo, že jsem blázen, že nemám co říkat
•Syn ví v jakém jsem stavu, ale nerespektoval mě
•tchyně
•v dětství mě otec zneužíval
•Vnuk se ke mně nezachoval dobře, nebavím se s ním.
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 57
Choval se k vám někdo nespravedlivě při hledání práce?
•inv. důchod
•jakmile jsem měla zprávu od doktora, tak konec
•Když jsem před několika lety hledala práci, tak mi obv. lékařnapsal nedoporučuji a oni mě pak
nikam nevzali. Bylo to kvůli mým problémům s psychikou.
•mám inval. důchod
•mám inval.důchod
•Mám maturitu, ale neseženu práci odpovídající a vzdělání kvůli mé nemoci.
•Měla jsem částečný inval. důchod, hledala jsem práci, ale když viděli v papírech o mé nemoci,
tak mě nevzali.
•Nechtějí mě zaměstnat z důvodů mých problémů, důchod mi nedali.
•nemohu sehant práci a pokud jí seženu a trvám na tom abych nemusel dělat přesčasy, tak mi
obvykle přišla výpověď
•ohlásil jsem se na inzerát na práci, vše bylo na dobré cestě, ale když jsem řekl svůj věk, vše
skončilo nezdarem, stávalo se to často
•ucházel jsem se o práci a v té firmě mi řekli, že berou jen rodinné příslušníky
•úřad práce, malá nabídka prac. míst
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 58
Choval se k vám někdo nespravedlivě při zachování pracovního
místa?
•dělal jsem v Praze na metru, ale říkali "jsi náš otrok", tak jsem utekl do Varů
•mistrová mě chtěla do postele, při odmítnutí mě propustila
•na oddělení - prý jsem pomalá
•např.mi majitelka obchodu řekla, ať jdu raději do důchodu, že jsem jim houby platná
•po 40-ti letech práce mě propustili, protože jsem onemocněla, ale pak jsem šla rovnou do
starobního důchodu
•Pracovala jsem na 4 hodiny, z důvodů častého onemocnění( duševního) - neschopnosti mě
propustili
•Pracovala jsem v divadle a když jsem přišla na odpolední směnu, tak mi vedoucí řekla, že jsem
propuštěná a ředitel mi řekl, že nemocné lidi nemohou zaměstnávat.
•V minulém zaměstnání mi neprodlužili prac. smlouvu(neudali žádný důvod),ale já se domnívám,
že to bylo kvůli mé hospitalizaci na psych. oddělení.
•Věděli o mých problémech, nesnáším když ne mě někdo křičí, spolupracovníci poznali mé slabiny
a dělali mi naschvály, aby mě ještě více vynervovali.
•viz ot č. 8
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 59
Choval se k vám někdo nespravedlivě
při používání veřejné dopravy?
•cikáni mě chtěli okrást, hrabou mi kapsy
•chovali mladí, ale kvůli věku
•řidič mě napomínal, když jsem si nevšimla v autobuse nápisu "zde nic neodkládat"
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 60
Choval se k vám někdo nespravedlivě při získávání sociálních
dávek nebo invalidního důchodu?
•byl jsem bezdomovec, ale byl jsem slušně oblečený,řekli,že na bezdomovce nevypadám a odmítli
se mnou jednat-kontaktní místo Klášterec n/Ohří
•dvakrát jsem žádal o částečný inval.důchod a nikdy mi ho nepřiznali, myslím si, že na něj mám
nárok
•jedna soc.pracovnice-dělala mi problémy, abych se nedostala do pečov.domu, ale dcera to s ní
vyřídila
•jednorázová záležitost-nepřiznaný invalidní důchod
•když tam jdu, na sociálku, tak mě odmítnou že mám manžela a děti
•Mám plný invalidní důchod, ale chtěli mi jej sebrat, prý když se dokážu starat o děti, tak prý
můžu i pracovat.
•mám problémy ohledně vnuka, kterého vychovávám-ohledně neplacení výživného od matky
•na daních jsem během 4 roků odevzdal 150000 a od státu jsem dostal 200 Kč celkem,
nedostávám dávky, přesto že jsem nemocný
•pro tchána jsem vyřizovala "bezmocnost" a přišla jsem ze strany úředníků na podvod (falšovali
tchánův podpis) a napsali že je úplně zdráv-podporu mu nepřiznali
•prý se mám jako prase v žitě-to řekla soukromá osoba ne úředník
•Sociální pracovnice mi nechtěla uznat nárok na důchod, že prý mě mají živit děti. Jednala se
mnou arogantně.
•zákon
•získat podporu bylo náročnější-spousta dokladování
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 61
Choval se k vám někdo nespravedlivě při praktikování vaší
náboženské víry?
•Nikdy - naopak, vírou mohu pomoci druhým
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 62
Choval se k vám někdo nespravedlivě ve vašem společenském
životě?
•lidé už mě nevezmou mezi sebe
•měli jsme předvánoční posezení a oni ví, co mi je, nesedí se mnou, jen mě pozdraví a já se mezi
ně ani necpu
•na nohejbale jsem ze skupiny nejhorší a občas se stává, že se mnou nechtějí hrát
•narážky jako třeba, on bere peníze zadarmo,válí si doma šunky
•nemám společenský život
•Nevedu spokojený život
•nikam nechodím
•nikdo mi nevěří, že jsem nemocná
•trpím depresemi - někdy mi to někdo připomíná-např. ty máš zase depku, tak běž
•v poslední době jsem žádný společ. život z důvodu maminčiny nemoci neměla
•všude proti mě někdo má,já jsem ?,prý nechodím do školy, ale kvůli práškům nemůžu
•vždycky se najde nějaký rejpal, prý se jen válím a nechápe že mě ta nemoc velmi zatěžuje a
omezuje
•že jsem lesba
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 63
Choval se k vám nespravedlivě nějaký policista?
•Jednali se mnou jako s kriminálníkem, protože si v papírech přečetli o mých problémech, sebrali
mě na ulici, protože jsem podala oznámení a jednali se mnou s despektem.
•jel jsem autem, 3-4 auta za sebou, pro vyšší rychlost zastavili jen mě
•Když jsem se pokusila o sebevraždu, tak se ke mě policisté chovali neurvale.
•kouřila jsem na autobus.zastávce, policista mi napařil pokutu, ale nakonec jsem to vzala v legraci
•nepřicházím s nimi do styku
•Obj. jsem se v Dobřanech , ani nevím jak
•parkoval jsem před domem těsně před značkou zákaz stání, potřeboval jsem odnést nákup a než
jsem se vrátil, měl jsem botičku
•po hádce s manželem ten zavolal policii ČR,za mé nepřítomnosti udělali zápis, který se
nezakládal na pravdě, moji verzi si vůbec nevyžádali a zápis jsem nikdy neviděla, byla z toho
ostuda
•policista mě sexuálně obtěžoval,byla jsem v bezvědomí a on si hrál s mým tělem
•policista mi chtěl dát pokutu při jízdě na kole do protisměru
•při běžných kontrolách na silnici, za totality
•večer, když jsem slyšel hlasy, pohoští mi chtěl, píchnout šupeků, chtěli mě odrovnat
•většinou při záchvatu jsem nedostala napít, 24 hod. mě drželi na cele, byli sprostí, vulgární,
vůbec se se mnou nepatlali
•Volala jsem policii na manžela, když mě fyzicky napadl, ale manžel uvedl jsem nemocná a policie
nic neřešila.
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 64
Choval se k vám někdo nespravedlivě při získávání pomoci při
fyzickém onemocnění?
•Mám problémy s alkoholem a sestra v ordinaci se ..:" dejte jí panáka a bude jí dobře."
•někdy na poliklinice říkali vypláchni si ústa ap.
•V nemocnici ke mě byli arogantní, neměli se k tomu, aby mi pomohli, když jsem něco potřebovala
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 65
Choval se k vám nespravedlivě někdo z pracovníků
psychiatrické léčebny?
•byla jsem napomenuta, když jsem kouřila a měla být někde jinde
•lékař jeden ten hlavní mi řekl, ještě jsem přijďte jednou, pak vás dáme do Dobřan, nemá vůbec
přístup k lidem
•Moje ošetřující lékařka v nemocnici na oddělení psychiatrii měla naprosté nepochopení vnucovala
mi léčbu na věci, kterými netrpím, jednala se mnou špatně, nepovažovala mě za normální.
•připadá mi to někdy tak v koncentráku-prohledávají nám stoly i osobní věci
•Řekla jsem, že nechci tyto léky, že mi nedělají dobře a sestry se se mnou hádaly, pak mě
přeřadili na jiné oddělení, aby se mě zbavili. Hlavní sestra měla stále připomínky.
•v Dobřanech
•V Dobřanech mě nechtěli pustit na odpoledne (ohledně dědictví k právníkovi) a chtěli mě dát do
uzavřeného oddělení, ale já jsem utekla. Hledali mě televizí, byla ostuda.
•v léčebně jsem měl dojem, že si mě zřízenec dobírá, fyzicky jsem ho napadl a pak jsem dostal
injekci
•v Plzni-zdrav.sestra-pomáhal bych pracovat a nechtěla mi udělat kafe
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 66
Choval se k vám někdo nespravedlivě v zajištění osobního
soukromí?
•dcera utekla z domova, má děcko, má ho v péči další dcera
•když je někde nějaký křik, zůstanu doma, tak se zklidním a nepletu se do toho, léky mi pomáhají, udělám vždy, co
je třeba, vážím si této pomoci
•kvůli nemoci mi odebrali soukromí, jsem půl roku na psychiatrii, na psychiatrii je těžké mít soukromí
•malinko v Dobřanech-není zde soukromí, fyzické střety, krádeže
•mamka mi pořád lezla do skříně
•Manžel i děti mi otvírají poštu.
•manžel mě nepouští, kam chci jít, prý musím být doma, když beru prášky
•Manžel mě poslouchá za dveřmi když telefonuji s rodinou, vyhrožuje, že mi dá do držky, když o mě budou špatně
mluvit. Otevírá mi poštu.
•Manžel mi často kontroloval mobil, peněženku a zjišťoval jestli nemám někoho jiného, z peněženky mi bral peníze
na automaty.
•Manžel mi otvírá dopisy, zakazuje mi volat telefonem, vymazává mi v mobilu hovory, taky mi sebral mobil a
všechny čísla mi vymazal. Nemůžu si pozvat návštěvu, jen když on není doma.
•manžel mi otvíral dopisy, zakazoval mi někam jezdit, chodit
•manželka mi kontrolovala telefon
•Moje matka dokud bydlela u mě, do všeho mluvila a rozeštvávala celou rodinu. S každým se hádala, pomlouvala.
•můj přítel žárlil, majetnicky mě vlastnil, ale nebral mě jako nemocnou, byl to jeho problém
•neumím odpovědět
•Otec mi prohlížel mobilní telefon a šuplíky.
•prarodiče-bydlím u nich, dělají mi kontroly os. věcí, pošty
•rodiče
•rodina manželky-zásahy do výchovy dětí, do manželství
•sousedi protestuji proti silně puštěné hudbě
•tchyně kontroluje mi skříně, jestli je uvařeno, asi myslí, že nejsem ničeho schopná a udržet pořádek
•v práci do všeho šťourali i do mého soukromí
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 67
Choval se k vám někdo nespravedlivě v zajištění vaší osobní
jistoty a bezpečnosti?
•hodně lidí mi ublížilo a nesnáší mě
•maminka-snažila se mě od všech distancovat, nikdo k nám nesměl
•Manžel mě často napadal fyzicky i slovně, teď se rozvádíme.
•Manžel mě napadá fyzicky a psychicky, udělal to 2 X i syn a manžel se mě nezastal. Nadávali
mi,že bych se měla jít léčit.
•manžel mě v době našeho manželství 2x fyzicky napadl
•matka-já jsem Italka a ona ze mě dělá Češku
•nechci uvádět
•nevím
•Než jsem šel do invalidního důchodu trpěl jsem v práci nadávky od spolupracovníků ohledně mé
nemoci.
•občas v práci-verbální útoky ze strany podřízených, pokud jsem po nich chtěl lepší práci
•ty to nemáš v hlavě v pořádku, jsi blbá (manžel)
•ukazují mi různá gesta-že mi dají přes hubu (ve městě)
•v práci mi oznámili, že bych měla dát výpověď
•viz otázka č.2
•vykradli nás v našem vlastním domě, ukradli mi disky z auta
•získat každodenní zajištění je boj, není to jednoduché
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 68
Choval se k vám někdo nespravedlivě při zakládání rodiny a
početí dětí?
•jsem bezdětný a přátelé si mě dobírají
•maminka si nepřála početí dítěte, ale už miminko vítá
•můj manžel (tehdy partner) mě po 4-leté známosti nedokázal představit rodičům ani ve chvíli,
kdy už jsem byla těhotná, měla jsem pocit, že se za mě stydí, i za mou rodinu
•rodině manželky a její celé rodiny,zakázali nám spolu bydlet při narození syna, scházeli jsme se
na ulici po telefonické domluvě
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 69
Choval se k vám někdo nespravedlivě ve vaší úloze rodiče
vašich dětí?
•bývalý manžel zažádá soudně o děti, protože jsem děsně nemocná a bohužel je dostal
•Lékařka (moje) mi řekla, že vzhledem k mé nemoci je nezodpovědné, že jsem si pořídila děti.
•neustálé zásahy do manželství, výchovy
•vychovávám vnuka místo svého syna a snachy, kteří o něj jeví malý zájem
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 70
Vyhýbal se vám někdo nebo se vás stranil proto, že trpíte
duševním onemocněním?
•ano, chápu proč a nechávám to být
•furt, nikdo se mnou nekomunikuje, lidé to ví, stydí se za mě, s bláznem nikam chodti nebudou
•já si myslím, že když někoho pozvu na návštěvu a oni nepřijdou, že nechtějí ke mně přijít, protože si myslí, že jsem
blázen, u kamarádky si připadám že tam nemám co dělat
•jedna žena v práci mi řekla, že nejsem duševně zdravý,ať se nechám vyšetřit,druhá se pokoušela dokázat,aby mě
propustili
•kamarádi
•Kvůli tomu, že mán salmonelózu
•lidé v okolí, skoro všichni, kují proti mě pikle
•málokdo o tom ví, skrývám to
•manželovo kamarádi se stranili a nebrali mě
•Moje družka v minulosti mi to dávala na jevo.
•nenápadně 2 hoky, pomlouvaly mě v Plané
•Přátelé, že jsem blázen.
•přišel jsem kvůli nemoci o mnoho známých a přátel
•spoléhám si sama na sebe, asi bych se o to ani nestarala
•starší syn
•Straní se ke mě moje dřívější kamarádky (viz ot. č.1).
•Tyto věci nevnímám, jestli ano, je to problém toho druhého
•Všechny kamarádky se ode mne odvrátily.
•všichni se mě straní, nikdo nechce se mnou komunikovat
•zdraví lidé berou život jinak než já, jsem pak 5.kolo u vozu
•ze začátku se mě bál můj přítel, vzala jsem na něj nůž
•Známí, sousedi, lidi s okolí, kteří mě znají, se mi vyhýbají, že prý nejsem normální..
•Zpočátku se mi vyhýbala švagrová, teď je to už lepší. Nechtěla se mnou mluvit a asi se za mě styděla.
•ztratil jsem pár lidí kolem sebe
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 71
Stalo se, že jste sami od sebe raději nepožádali o zaměstnání?
•Bál jsem se požádat o práci, kde je stres a spěch - třeba k soukromníkům.
•cítil jsem se špatně, nemohl jsem se zvednout z postele
•Chodila jsem na pracák, ale všude kde viděli mé papíry- že prý jsem duševně nemocná a nechtěli
mě ani jako uklízečku.
•kvůli lenosti
•Neměla jsem už odvahu
•nevěřím si, že dokážu uplatnit své vzdělání, např. ucházím se o práci vrátného a stejně jí
nedostanu
•po odmítnutích (Vícečetných) jsem přestal zkoušet hledat práci
•Raději jsem v době deprese nešla ani ven
•S ohledem na mou nemoc se bojím zodpovědnosti, bojím se práce s penězi, práce s lidmi.
•Vzhledem ke špatným zkušenostem z minulého zaměstnání se bojím do jiného kontaktu s lidmi a
jejich reakcí.
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 72
Stalo se, že jste se sami od sebe raději nepřihlásili do nějakého
kurzu?
•Chtěl jsem si udělat řidičský průkaz na náklaďák, ale bojím se výuky - být ve větší skupině lidí.
•kurz zdravotnictví - raději jsem se nepřihlásila
•kvůli onemocnění dokážu angli. jazyk
•na kurs němčiny - neměla jsem na to sebevědomí
•nepřihlásil jsem se do rekval. kurzu z obavy, že mě nemoc vyřadí
•nepřihlásil jsem se na kurs PC
•Už si nevěřím, nepřihlásila jsem se raději do kurzu pl. rukou a aroma masáže
•v práci,neměla jsem šanci,prý jsou už rok dopředu obsazené
•zvažovala jsem kurz účetnictví a angličtinu, ale teď bych to nezvládla, ale sama jsem věděla, že
nemůžu do toho jít, ne kvůli ostatním
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 73
Stalo se, že jste sami raději s někým nenavázali blízký osobní
vztah?
•Bojím se další bolesti, odmítám, že zase plácnou do toho srdce na dlani
•Bojím se kontaktu s muži, myslím si, že s člověkem jako jsem já se nemá zájem někdo seznamovat a že by to špatně dopadlo.
•Bojím se navázat vztah se žnou, mám strach z jejich reakcí, přítelkyni bych nevěřil, ale je to ve mně - v mé nemoci, dřív jsem
problémy nemíval, ale teď jsem si zvykl na samotu.
•Chybí mi sebedůvěra, nenavazuji žádné vztahy.
•jsme sama, nemám zájem se s někým seznámit
•kdybych uvedla někomu, co se mi děje, tak se mi vysmějou
•když mám depresi, nemůžu navázat žádný vztah
•kvůli chování toho druhého
•kvůli nemoci žádný vztah nenavazuji
•mám stabilní okruh známých
•Mám strach z reakcí lidí i žen, raději se neseznamuji.
•naopak spokojenost vyhledávám a ve vztahu se mi daří
•Naopř. v Dobřanech, jsou to na mě moc těžké otázky.
•nechci Čecha, jsem Italka a vezmu si Itala
•nechtěl jsem blíže vykládat o své nemoci
•nenavazuji vztahy ze strachu z kontaktu s cizími lidmi
•po odmítnutí ženou se kterou jsem se chtěl seznámit, jsem se už o další seznámení nepokoušel
•psychika mi dělá problémy, vztah nedokážu navázat
•raději jsem nenavázala
•radši už ženy neoslovuji, říkám si že je to marný, kašlu na ně
•s klukama
•s nikým se nesbližuji,nepouštím do bytu od teé doby,co mi kamarádka kontrolovala yt,např.se dívala pod koberec
•s tchánem
•s ženou, nejdřív se chci uzdravit
•Zrovna loni se semnou chtěla přátelit sympatická mladá žena, ale já mám hroznou zkušenost, že mě každý nakonec podvede,
tak jsem tenhle vztah odmítla.
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 74
Maskovali jste nebo skrývali svoje duševní onemocnění před
ostatními? 1.část
•Ale nejsem ráda, když se to roztrubuje.
•asi ano, ale nevzpomínám
•Cizím o svých problémech neříkám, ví to pouze rodina.
•Dělám to častěji, hezky se obléknu, aby to na mě nebylo poznat
•dělám, že jsem normální-v práci, ve známostech, před rodiči
•chtěla jsem ukázat, že něco vím a znám, hodně čtu a vím o co se jedná, ale připadá mi, že ostatní si myslí, že jsem blázen, vedou si svou
•jednou jsem řekla, co se mi děje a všichni se mi smáli
•když lidé nejsou mými blízkými kamarády, tak jim neříkám jakým onemocněním trpím
•když se necítím dobře, snažím se , aby to nebylo vidět.
•Kromě mé rodiny a bývalého přítele to nikdo neví.
•Moje okolí o mých problémech ví.
•např.když jsem potkala známého a věděl, že jsem byla v nemocnici a ptal se kde, řekla jsem třeba na interně
•nechávám si to pro sebe
•někdo mi chtěl pomoci,raději jsem se vymluvil, že třeba teď nemám čas apod. a zůstal jsem sám
•nemluvím o svých potížích
•nemluvím o tom
•nerad mluvím o své nemoci s ostatními, nedívají se na to příznivě a chápavě
•neříkám druhým o své nemoci
•Než vyvrcholily mé potíže musela jsem se někdy přemáhat, hlavně v zaměstnání, aby to na mně nepoznali. O svých problémech nemluvíme
před cizími lidmi.
•nikomu neříkám, že beru prášky
•nikomu nic nesděluji, nechávám vše v sobě
•o svých problémech mluvím jen v rodině
•onemocnění kloubů
•Pokud nemusím nemluvím o tom.
•Pořád sám sebe zapírám
•pouze na začátky onemocnění
•proto nikdo se mnou nechce nic mít
•Před cizími lidmi nemluvím o svých problémech. Ví to jen rodina.
•před kamarády
•Před kamarády jsem říkal, že jsem byl v nemocnici na psychiatrii, že jsem byl v Praze v nemocnici. Hned si o člověku myslejí, že je cvok.
•Před lidmi, kteří to nevědí o tom nemluvím.
•před známými a přáteli se tvářím, že se nic neděje, protože nevědí že se léčím
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 75
Maskovali jste nebo skrývali svoje duševní onemocnění před
ostatními? 2.část
•S cizími lidmi o svých problémech nemluvím.
•S lidmi o tom nemluvím, moc se s nikým nebavím.
•sázení peněz
•sděluji to jen v případě nutnosti, ale nestydím se za to
•schovávala jsem léky, snažila jsem se být v pohodě a tak vypadat
•Snažila jsem se chovat jinak - normálně, tak aby to nebylo vidět, ale nešlo
•snažila jsem se pořád, že jsem v pořádku, nechtěla jsem slyšet poznámky např. "ale ty v tvém věku bys měla být
fit"
•Snažím se být před ostatními v pohodě, nechci odhalovat, že mi je špatně, ale někdy to poznají, říkají, že už nejsem
taková optimistka.
•snažím se s tím žít
•stále skrývám
•sváděl jsem to na to, že jsem na droze, na tripu, když jsem se začal chovat jinak
•tak, že o nemoci s nikým nemluvím
•teď už ne
•třeba ve společnosti, skrývám to
•Vědí to jen moji nejbližší a jiným lidem nic neříkám.
•Vědí to jen přátelé a rodina, okolí to tajím.
•Ví o mých problémech je nejbližší rodina nikomu jinému to neříkám, ani se s nikým nestýkám.
•Ví to pouze rodina, ostatním to neříkám.
•všem jsem to řekla
•vůbec o svých problémech nechci mluvit
•Vybírám si lidi se kterými mluvím o svých problémech.
•Vždy se chovám jak nejlíp to jde, aby to na mě nebylo znát. Někdy jsem to nezvládla, když byl na mě manžel zlý.
•ze začátku, teď už ne
•zpočátku před všemi
•Zpočátku to věděla jen nejbližší rodina a já jsem o svých problémech s nikým nemluvila.
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 76
Spřátelili jste se s nějakými lidmi, kteří nevyužívají
psychiatrické služby? 1.část
•3x běžně
•Běžné, kdekoliv
•blízké kamarádky, přátelé mých dětí-jsem ráda mezi mladými, v jakémkoli kolektivu dobře zapadnu
•hlavně s člověkem, který mě chápal a byla jsem šťastná
•chodím do jídelny na obědy, tam mám svou partu
•chodím do práce, spolupracovnici, přátelé
•kamarád a jeho syn
•kamarádka v Aši, navzájem si pomáháme, scházíme se, třeba si spolu něco uaříme
•2x kamarádky
•kamarádky ze školy
•Mám 2 kamarádky mezi zdravými lidmi, znám je už třicet let, mohu se s nimi stýkat, když manžel není doma.
•Mám bezvadné sousedy a kamarády. O mých problémech vědí.
•mám kamaráda v Praze
•mám kamaráda, který netrpí duševním onemocněním
•mám kamarádku již od 6 let a stále se intenzivně přátelíme
•mám kamarádku, která je zdravá, ale o mých problémech taky neví.
•Mám kamarádku, která se léčila sice, ale teď je zdravá a lépe mi rozumí. Mám kamarády mezi zdravími lidmi.
•mám kamarádky "normální"
•Mám kamarádky a bývalé kolegyně mezi zdravými lidmi, stýkám se s nimi.
•Mám kamarádky mezi normálními lidmi.
•mám kamarádky mezi zdravými lidmi
•mám kamarádky, pomáhají mi, lidé jsou hodní
•2x Mám kamarády mezi zdravými lidmi.
•Mám přátele a kamarády mezi zdravými lidmi.
•Mám přátele i sousedy mezi zdravími lidmi a mám přátele, který mi pomáhají.
•Mám přátele mezi normálními lidmi.
•Mám přátelé mezi zdravími lidmi, bývalí spolužáci se ke mě chovají hezky.
•5x mám přátele mezi zdravými lidmi
•Mám přátele mezi zdravými lidmi a mám velmi dobrou přítelkyni, která mi pomáhá.
•Mám přátele mezi zdravými lidmi bez dušev. onemocnění.
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 77
Spřátelili jste se s nějakými lidmi, kteří nevyužívají
psychiatrické služby? 2.část
•Mám přátele mezi zdravými lidmi, i můj přítel, kterého nyní mám je zdráv.
•Mám přátele mezi zdravými lidmi. S lidmi s psychiatr. hospitalizace neudržuji pravidelný kontakt, ale potkávám je a pozdravíme se.
•mám přátele stálé
•mám spíše známé než-li přátele z lidí, kteří netrpí duš. onemocněním
•mám spoustu přátel mezi zdravými lidmi, i mezi sousedy, mezi kolegy
•mám stabilní přátele
•mám široký okruh kamarádů zdravých i s handicapem
•mám věrného přítele, podporuje mě a je hudební podnikatel
•Mám známé mezi zdravými lidmi.
•Měla jsem hodně přátel, ale všechny vztahy skončily fiaskem. Jedna dobrá přítelkyně (sousedka) mi zemřela.
•Moje sousedka se semnou kamarádí a navštěvujeme se.
•moji přátelé
•např. v novém zaměstnání
•např. v práci, s kolegou
•např.na mat.dovolené s ostatními maminkami
•Nemám žádné přátelé, komunikuji se světem a lidmi přes internet.
•nenavazuji žádné přátelské vztahy.
•nepamatuje se.
•nikam nechodím
•popovídám si s nimi třeba v kavárně
•přátelím se s normálními lidmi, berou mě jaká jsem
•S jednou přítelkyní
•s každým se dokážu přátelit
•s nějakými lidmi
•s panem domovním správcem
•s přítelkyní
•se svým okolím
•se všemi
•třeba od nás z baráku
•v běžném životě
•z bývaleho zaměstnání
•známí mi říkají - mě trápí tohle a tohle, neléčí se a chtějí poradit, ale já říkám, že musí k lékaři
•žádné kamarádky nemám
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 78
Byli jste schopni využít svoje osobní schopnosti nebo
dovednosti pro vyrovnání s diskriminací? 1.část
•adaptovala jsem se na svou nemoc tak, aby mi nečinila větší potíže
•2x beru léky
•beru léky, pokud jsem byl ve velké depresi, pomáhali mi rodiče, ale ti už nežijí
•bral jsem svou nemoc normálně, chtěl jsem dosáhnout maturity a nakonec se to povedlo
•cvičení aerobiku
•cvičení-posilovna, plavání
•čtení knih, hlavně historie
•čtení, chodím do knihovny
•Dělala jsem pečovatelku, hodně jsem se pro lidi obětovala, angažuji se i v církvi. Ale protože mě drželi nespravedlivě 7 týdnů na psychiatrii,
tak se všechny vztahy přetrhaly.
•Dobře vařím , za to mě nanžel chválí a děti obdivují, jak umím hospodařit. Pomohla jsem své známé dostat se do pečovateláku. Poradila jsem
jí se žádostí.
•Hodně jezdím na horském kole a v zimě lyžuji a stále musím něco dělat, abych neměl čas přemýšlat o sobě.
•hraju karty s rodiči
•Hraju na kytaru, byl jsem vodák a tramp a to mě začleňovalo mezi ostatní.
•chodím mezi lidi, mám zahradu, teď pojedu s kolegyněmi z práce do skautského tábora
•Chodím na cvičení- tam mě ženy přijímají velmi dobře a pracuji na zahrádce
•chodím na procházky a beru léky
•I když mám špatnou náladu, nedávám to na sobě znát, stále se směju.
•kdybych neměla pomoc, bylo by to zlé
•když má někdo nějaké narážky, tak ho useknu, když jsem bez peněz, zařídím si nějakou soc. dávku, nenechám se nemocí izolovat
•kolo, fittnes
•malováním výjevů z přírody
•mám pejska, potěší mě
•mívám slyšení hlasů a zaháním je tím že zakřičím "Buď zticha"!
•napravila jsem to tím, že jsem se omluvila
•ne
•nemám
•nerozumí otázce
•nikdo mě kvůli té nemoci nediskriminuje
•pěstování květin
•píšu básně a skládám písničky
•Po léčbě a nasazení léků žiji normální život
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 79
Byli jste schopni využít svoje osobní schopnosti nebo
dovednosti pro vyrovnání s diskriminací? 2.část
•Pomáhám dceři s postiženým synem.
•poslechem hudby a za pomoci psychoterapeuta
•práce na zahrádce, luštění křížovek, úklid, čtení knih
•práce na zahradě
•prací na počítači - hry, filmy
•pracuji na zahrádce, hlídám vnoučata
•Pracuji ráda na počítači.
•ráda čtu, vím že musím své deprese překonávat, práce doma mě nebaví, ale vím, že to musím udělat a překonat svou nechuť
•Ráda dělám ruční práce, všem se to líbí.
•Ráda vařím
•Sauna, bazén
•snažím se dobře plnit své pracovní povinnosti, beru léky na zmírnění obtíží
•snažím se se svými potížemi nezabývat a nemyslet na ně, naučit se s tím žít, beru léky
•Sportem - sjíždění vody, kole
•starala jsem se o starého pána a jeho pejska
•starám se o pejska
•Stýkala jsem se s dětmi švagrové, chodili jsme na procházky a děti mě mají rády, tak se vztah se švagrovou urovnal.
•tenisem, ve společnosti hraju kulečník, posezením s přáteli u piva
•třeba mi sprostě nadávají, ale já už je neberu, nic si z toho nedělám
•třeba nikdy jsem neprodávala, ale přesto jsem šla prodávat a zvládla jsem to
•ůluštění křížovek, poslech hudby
•Umím dobře stolní tenis a za to mě ostatní oceňují. Málokdo mě porazí.
•vyhrál jsem výběrové řízení v práci a zakázku, využívám toho, že jsem léta dělal judo
•Vyšívala jsem a to hezky a to ostatní obdivují. Hlavně v nemocnici.
•začala jsem chodit cvičit, bruslit a byla jsem s kamarádkami na dovolené
•zahradnictví, rybaření
•zpívání
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 80
Zacházela s vámi příznivěji vaše rodina? 1.část
•bratr se mi vyhovět v tom, co potřebuji, jezdí za mnou
•bratr, maminka mi ve všem pomáhají
•bratranec - chápe mě, vezme mě třeba k sobě
•dcera mi finančně třeba pomůže
•dcera mi hodně pomáhala
•dcera s rodinou,pomohli mi z Dobřan a najít garsonku,zeť mi pomůže třeba s spravit co potřebuji v domácnosti
•Dcery mi pomáhají a podporují mě.
•Děti a vnučka se o mě starají, chodí ke mě, víc mi pomáhají- uklidí mi , vymaluje
•Děti i vnoučata se ke mě chovají moc hezky, mám z nich radost.
•Děti mě velmi podporovaly, byly na mne hodné, i manžel.
•Děti mi hodně pomohly, podporují mě a dovedly mě sem k lékaři, aby se mé potíže zmírnily.
•Děti se ke mě chavaly velmi hezky.
•Děti se ke mně chovájí dobře, měl jsem teď výkyvy v nemocnici a oni si na mě našly čas, pomohly mi, slovně mě podpořily.
•děti se mi snaží pomoct a kamrádka-vezmou mě k sobě třeba na víkend nebo v době nemoci, abych nebyla sama
•děti se zlepšily i moje kamarádky, začaly mi pomáhat
•hlavně můj manžel,šel se mnou k doktorce,která mu řekla,jak se ke mě chovat a on je úplně skvělý
•Hodně mě podporuje matka a její bratr, kterým se můžu svěřit, protože mají podobné problémy jako já.
•jen mě ničili, mimo vlastního otce
•Když byla moje nemoc akutní chovala se ke mě rodina a manžel moc hezky.
•když mi nebylo dobře, manžel třeba uklidí, uvaří, pochopí mě, že nemůžu jít do práce
•máma se vyptává,zda ještě něco potřebuji
•maminka s tatínkem, mají mě moc rádi
•maminka se o mě stará
•maminka, přítelkyně-pomáhají mi jak můžou-jdou se mnou ven, nebo mi třeba podají lék
•mamka mi pomáhá tím, že už začíná věřit, že jsem mafiánka
•manžel a děti se ke mně chovali hezky, pomáhali mi
•Manžel a syn poznají, když je mi špatně, udělají za mě třeby mou práci
•manžel je ke mně pozornější, tolerantnější, snaží se mě rozveselit, děti jsou hrozně hodné a podporují mě
•matka
•matka mi věnovala zvýšenou péči
•Mohu se svěřit dětem a ty mě podporují.
•Moje dcery mě podporovaly a zastávaly se mě před zbytkem rodiny, který mou nemoc zlehčoval.
•Moje děti se mnou zacházejí moc dobře, zastaly se mě před manželem, který mi sprostě nadával.
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 81
Zacházela s vámi příznivěji vaše rodina? 2.část
•Moje obě dcery mě podporují, zimu trávím u jedné z nich v Č. Krumlově.
•moji rodiče, ale ti už umřeli
•Můj nynější partner mě velice podporuje a děti také, jsou na mě hodné.
•můj přítel mě obskakuje, bere ohled, i děti
•např. manžel za mě pracoval nakupování, vaření, pořádek v domácnosti
•např.sestra pozná, že na mě jde mánie, a pošle mě včas k lékaři
•např.sestra s bratrem, pravidelně volají a navštěvují mě v nemocnici
•otec
•pomáhají mi, když můžou, sami jsou nemocní
•Přítel mi hodně pomáhá a moje dcera se ke mně chová výborně.
•Rodiče mě podporovali, maminka mi pomáhá s dětmi a pan doktor Kalina je moc hodný a trpělivý.
•Rodiče neví kdo jsem, teď na to chtějí přijít
•rodiče se mnou zacházejí dobře, ve všem mi pomáhají,i sourozenci, sestra mi pomáhá a radí v mých plánech
•rodiče, sourozenci-dají mi třeba najíst a přespat, i když jsem si na to neudělal
•Rodina jsou milejší, ochotnější
•rodina mě nechá třeba ležet, odpočívat, pomáhají mi
•rodina o tom neví
•Rodina se vyvaruje věcí, které mi vadí - hluk, křik, hádky a projevují mi pochopení
•rodina si o mě dělá starosti
•rodina, manžel, všichni mě podrží, pomáhají
•sestra mi pomáhá jak může
•sestry se ke mně chovají dobře
•Snaží se mi pomáhat, např. mě nechají v klidu, když mám depres. stav
•sourozenci jsem na Slovensku, o mé nemoci neví, manžel je velmi hodný, ohleduplný
•sourozenci-zvou mě k sobě,navštěvujeme se,nejvíc mi pomáhá domovní správce-hospodaří mi s penězi, řekne co mám doma udělat,jezdíme
spolu pro minerálky, sám jsem s penězi nikdy nevyšel a s pomocí vyjdu
•stále
•v začátcích mé nemoci mě podporovala celá rodina, vozili mě do nemocnice, dcera nám vařila jídlo a starala se o nás s manželkou
•všichni mají zájem, abych byl zdravý
•všichni z rodiny se ke mně chovali lépe kromě manžela, který mi nadával, že jsem cvok, odejít ode mě nechtěl
•vždycky se mi snažili pomoci se z té situace dostat
•Zejména děti mě podporují a jsou hodné, také bratrova rodina se ke mě chová dobře. Horší to bylo s manželem - proto jsem se rozvedla.
•žena, např. mě utěšuje když mi je úzko
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 82
Zacházel s vámi někdo příznivěji při získávání sociálních dávek
nebo invalidního důchodu?
•ano, pracovala jsem v tomto oboru a kolegové mi velice pomáhali
•delší dobu v inv. důchodu
•dostala jsem invalidní důchod
•jsou tam vstřícní
•když jsem si vyřizovala důchod, tak byli strašně milí a soucítili se mnou
•Když jsem z invalidního důchodu žádala o starobní, tak se chovali moc hezky, vše mi poradili a
paní mi byla moc nápomocna o mých problémech věděla.
•na okr.úřadě v K.Varech, bytě fajn
•na úřadu práce, když jsem přišel o práci
•pomohli mi a vše vysvětlili
•Pomohli mi, vše mi vysvětlili a nechali mě čekat v čekárně plné lidí (nesnáším skupinu lidí kolem
sebe - bojím se).
•pracovala na úřadu, všude zavolala, získala informace o pečov.domu
•ptalo se mě, zda to či ono zvládnu
•soc. pracovnice
•sociální pracovník Švec-Cheb-sepsal mi žádost o rozvod, abych nemusela platit, vyřídil mi
sociálku s vyřizováním úřadů
•u komisí
•Úředníci byli opatrnější, když se mnou mluvili, vše mi vysvětlili.
•úředníci mi vždy všechno vysvětlili, zapomněl jsem si tam mobil a úřednice mi ho vrátila
•úředníci se mnou zacházeli dobře
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 83
Zacházel s vámi někdo příznivěji v záležitostech bydlení?
•bratr se mi snaží pomoct s výměnou bytu
•bydlím u maminky, stará se o mě
•bydlím v pečovateláku a pečovatelky jsou milé
•Jsem u rodičů, protože sám nemám kde bydlet
•kupoval jsem si byt an hypotéku a vše mi vysvětlili a máma mi pomohla
•majitelé domů zařídí v bytě, co je třeba, dovezou mě k lékaři
•otec mi poskytl bydlení
•pomoc při koupi bytu-pomohla mi real.kancelář
•pomohli mi ze staveb. spoření LIŠKA a pan Matějíček mi pomohl vyplnit papíry a sestra mi dělala
ručitele (při koupi bytu)
•právě včera mi soc. pracovnice vyhledala možnosti k ubytování, ale to až tady v Ostrově
•přítelkyně-bydlení jsme sháněli spolu
•sestra mě nechává bydlet u ní v baráku
•správce domu, chová se bezvadně, je to mladý člověk a má velké pochopení
•známí mě nechali čas u sebe
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 84
Zacházel s vámi někdo příznivěji při vašich náboženských
aktivitách?
•bratři ze sporu se o mě teď víc zajímají, povzbuzují mě, že mě Bůh má rád
•Chovají se ke mně hezky. Ale spíš jsem v kostele sama.
•kamarádka Jana mě duševně podporuje
•mám kamarádku, učitelku mateřské školy, ta je věřící a soucítí se mnou
•pomohli mi najít práci
•sousedka
•stojí při mě, dokáže mě uklidnit, dát víru
•v kostele jsme si všichni podali ruce
•víru mám jen pro sebe
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 85
Zacházel s vámi někdo příznivěji v zaměstnání?
•berou mě jako zdravou i když o tom ví
•brali na mě zřetel, někdo se mi vysmíval, ale někdo mě zase bránil
•chovali se ke mně v práci dobře, pak jsem šel do invalid. důchodu
•jsme v práci dobrý kolektiv, chápou mě tam když mi třeba není dobře, staví když zavolám, že
nemohu přijít
•kolegyně se chovaly dobře, můj duševní stav nekomentovaly, braly mě mezi sebe
•např. s nákupem
•neví o mé nemoci
•prominutá absence nebo pozdní příchod do práce
•spolupracovnice-utěšovaly mě,říkaly "neboj se, všechno bude v pořádku"
•toto onemocnění zatím do zaměstnání nezasáhlo
•v zaměstnání mě poslali k lékaři
•V zaměstnání mi spíš nadávali, i když jsem se snažila. Myla jsem čené nádobí v kuchyni a zdálo
se jim, že pracuji pomalu.
•v zaměstnání se ke mně chovali velmi dobře, brali na mě ohled
•vedoucí mě podporoval
•Zpočátku mě podporovali, ale když se mé potíže zhoršovaly, tak to nechtěli přejímat a raději
jsem dala výpověď a šla do předčasného důchodu.
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 86
Řešitel
PROTEQ, s.r.o.
IČ:
DIČ:
Adresa:
4346 2278
CZ43462278
Horova 36, 500 02 Hradec Králové
spolupráce:
STEM/MARK, a.s.
a
RNDr. Tomáš RAITER
řešitel projektů
Kvalita Pracovního Života
Kvalita Očima Pacientů
Telefon:
E-mail:
774 203 543, 284 686 387
[email protected],
Řešitel projektu je zkušeným výzkumným pracovníkem. Působil jako
prezident SIMAR - asociace předních výzkumných společností působících
v České republice. Zaměřuje se na koncepci a koordinaci významných
projektů na národní i mezinárodní úrovni. Je jedním z iniciátorů a
propagátorů projektů Kvalita Očima Pacientů a Kvalita Pracovního Života.
V rámci těchto projektů spolupracuje od roku 2001 s Ministerstvem
zdravotnictví ČR a výzkumnými společnostmi STEM/MARK a PROTEQ na
lokalizaci metodiky měření kvality zdravotní péče a kvality pracovního
prostředí v českém zdravotnictví. Při realizaci těchto projektů spolupracuje
také s některými kraji, krajskými zdravotními rady a nemocnicemi (např.:
FN Ostrava, Středočeský kraj, Liberecký kraj, Ústřední vojenská
nemocnice). Je spoluautorem publikace Strategický marketing
zdravotnických zařízení a metodické příručky Kvalita Očima Pacientů.
PROTEQ, spol. s r.o.
Deprese, červenec - září 2010
strana 87