K čemu je clicker training dobrý?

K čemu je clicker training dobrý?
K výcviku. Je to způsob, jak použít "univerzální" jazyk ke sdělení psovi, že dělá něco dobře.
Clicker se zpravidla používá při pozitivním způsobu výcviku, který je založený na operantním
podmiňování. Zjednodušeně řečeno se pes učí z následků svého chování, pokud mu přinesou
odměnu, má tendenci chování zopakovat, což se nám hodí. Pokud mu naopak nic pozitivního
nepřinesou, chování časem vymizí. Klikem pak psovi dáváme najevo, že tohle chování se
nám líbí a odměna je na cestě. Při různých typech učení pak můžete ve psovi prohloubit
kreativitu, samostatné přemýšlení a jednání, hlubší spolupráci a vzájemné porozumění.
Clicker jako prostředek komunikace vám umožní přesnější sdělení než obyčejná pochvala.
Psy pozitivní cvičení baví, proto v něm dělají značné pokroky i v krátkém čase a je vhodný
pro všechny typy psů. Zejména mnoho plemen šlechtěných k samostatné práci a nezávislosti
na psovodovi uvítají možnost samotného propracování se ke cvikům vůči neustálému
"buzerování" ze strany psovoda.
Clicker s úspěchem můžete použít k vrcholovým výkonům ve psích sportech (obedience,
agility, dogdancing, dogfrisbee, sportovní výcvik...), tak službě (vodící psi, asistenční,
záchranářští, policejní...). Clicker se vám ale bude hodit i při výchově rodinného psa. Může s
ním psovi pomoci k překonání různých fobií či zlozvyků.
Je vhodný pro jakékoliv plemeno?
Když může být vhodný pro vránu, delfína, kosatku i kočku, plemeno psa už nehraje takový
rozdíl :-) Je ale pravda, že díky dlouholetému šlechtění budou některá plemena reagovat lépe
a rychleji než jiná. Psi zvyklí pracovat hodně samostatně a ke svému vlastnímu prospěchu,
jako jsou lovecká plemena, teriéři, chrti či primitivní plemena (akity, šiby, malamuti,
basenji...) budou clicker jednoznačně preferovat vůči klasickému výcviku založenému na
ukazování, navádění a opakování. Taková plemena nejsou zvyklá s psovodem pracovat, takže
na jeho pokyny nebudou reagovat přímo, ale přes clicker se naučí, co je pro ně přínosné.
Naopak dost často překvapivě mají občas s clickerem problémy plemena, která jsou stovky let
šlechtěná v naprosté podřízenosti člověku, typicky ovčácká plemena (která paradoxně
dopadají dobře v "IQ testech" založených na rychlosti učení klasickým přístupem) se budou
rychle učit i za pomoci ukazování a snesou mnohem více opakování cviků než jiná.
Neznamená to ale, že by nebylo možné s nimi na clicker pracovat, jen je potřeba v nich ze
začátku podpořit sebedůvěru, aktivitu a kreativitu.
Je clicker vhodný pro jakoukoliv povahu psa?
Ano. Každý pes bude potřebovat trochu odlišný přístup, někomu bude trvat určitá fáze déle
než jinému psovi, ale zásady clicker trainingu jsou založené na tom, že se dají univerzálně
použít při výcviku každého psa. Problematičtější by byla otázka, zda je clicker vhodný pro
jakéhokoli psovoda :-) Pro některé není vhodný ani pes, leda by byl plyšový.
Je clicker vhodný jen pro psy?
Základy clicker trainingu byly položené během druhé světové války při výcviku holubů v
navádění řízených střel na budovy či jiné cíle. Ještě než se rozšířil mezi populací majitelů psů,
principy CT se s úspěchem využívaly v oceanáriích při výcviku mořských savců a
zoologických zahradách při práci s nejrůznějšími typy zvířat, od šelem po papoušky. Jeden ze
směrů v Americe doporučuje klikání a cvičení na slepicích dříve, než psovodi (slepicovodi)
začnou pracovat se psy. Používá se i při výcviku koní. Z domácích zvířat se cvičit s pomocí
clickeru (či podobného zařízení jako je baterka nebo laser) mohou naučit kočky, papoušci,
fretky, králíci, potkani, myší... Dokonce i rybičky v akváriu, pokud pro ně najdete vhodnou
odměnu.
Proč používat clicker místo pochvaly?
Nikoli místo. Pochvalu při clicker tréninku používáte také, ale klik se vám hodí jako přesnější
označení toho, co se vám líbí a za co psa odměňujete. Zvuk clickeru je mnohem kratší než
slovní pochvala a také jednoznačnější. Používáte ho výhradně při výcviku a jeho účinek tak
„neotupíte“ během běžného života se psem. Zároveň bylo pokusy prokázáno, že náhlé
akustické (klik) nebo optické (bliknutí baterkou) impulzy před zpracováním v kůře mozku psa
prochází amygdalou. Amygdala je velmi stará část mozku, která zpracovává především
paměťové stopy, které mají nějaký emocionální náboj. Můžou vyvolat velmi silnou, těžko
kontrolovatelnou odezvu organismu. Stejná část mozku je aktivována i při strachu z bouřky,
střelby, či nějakého předmětu nebo situace. Při clickeru využíváme pozitivních emocí, které u
psa vytvoříme tím, že zvuk clickeru spojíme s pamlskem, který má pes rád.
Přesto je pochvala velmi významnou výcvikovou pomůckou – můžete tak psa povzbudit,
pokud se dobře snaží, ale ještě se mu nepodařilo dosáhnout konečné podoby cviku, můžete
tak psovi dát najevo, že se vám něco líbí, i když nemáte po ruce clicker. Klikání je třeba
časem odstranit a je dobré ho nahradit slovní pochvalou, než bude pes cvičit úplně bez
povzbuzování. Pochvalu také používám, když chci, aby pes věděl, že dělá cvik v dobře a má v
něm pokračovat, pokud mu kliknu, může cvik ukončit a přijde si pro odměnu.
Můžu při clicker tréninku chválit?
Ano. Při CT trenéři velmi často apelují na klikaře, aby na psy příliš nemluvili a to včetně
chválení. Pokud totiž rušíte psa při přemýšlení, zákonitě mu půjde cvičení hůře a je
náchylnější k dělání chyb. Pochvala je ale zcela na místě, pokud pes přemýšlí nad nějakým
činem, ale nemá dost odvahy ho zkusit, pokud se snažil cvik vystihnout, ale nebylo to dost
dobré na kliknutí, nebo pokud chcete i po kliku zdůraznit, že se mu něco mimořádné povedlo,
například při jackpotu.
Musím dát odměnu po každém kliknutí?
Ano. Učení pomocí clickeru je tak rychlé a bezprostřední právě díky tomu, že psovod psa
často odměňuje a tím mu dá jednoznačně najevo, co je žádoucí a co ne. Pokud po signálu,
jakým je právě klik, následuje pamlsek, ve psovi vytvoříte klasickým podmiňováním reflex.
Díky tomu bude už na samotný klik reagovat příjemnými pocity a cvičení si spíše oblíbí.
Pokud ale po kliku pamlsek nepřijde, reflex se časem oslabí až vymizí a člověku nezbude nic
jiného než cvakací krabička, která mu překáží v ruce. Potom už není žádný rozdíl mezi
krátkou pochvalou a kliknutím. To ale neznamená, že člověk musí odměňovat psa navždy,
stejně jako to neznamená, že musí klikat navždy. Klikání se časem nahradí pochvalami a
pochvaly se nahradí řidčeji používanými pochvalami, až nakonec pes vydrží pracovat delší
dobu bez neustálého chválení.
Když klik ukončuje cvik, nebude mi pak dělat chyby při takových věcech jako je
odložení nebo náběhy do slalomu?
Ne. Podstatné je, aby pes chápal, že dokud neuslyší klik, musí pokračovat se svém snažení. V
případě odložení tak postupně prodlužujete dobu, kdy pes musí zůstat v klidu. Důležité je, aby
si byl pes nejprve jistý, co má skutečně dělat, aby tedy nepochyboval o tom, že má zůstat
sedět. Když učím náběh do slalomu buď to učím například v rámci uličky, kdy psovi ve
směru běhu hodím hračku, nebo pes už slalom umí a v tom případě mi nevadí, pokud po kliku
ze slalomu vyběhne a dojde si pro odměnu. Pokud ale žádný klik neuslyší, musí pokračovat
ve slalomování. Kdyby se mu stalo, že by bez kliku vypadnul, šla bych slalom znovu a pes
většinou pochopí, že bez pokračování se k odměně nedostane.
Kdy mám klikat při delších a složitejších cvicích, jako je třeba aport nebo provedení
kladiny?
Cviky, které se skládají z více úkonů se obvykle učí tak zvaně back-chainingem. Nejprve
naučíte finální pozici a poté se k ní dopracováváte. Postupujete od neznámého ke známému,
takže nejprve byste psa naučili sedět s aportem před vámi či stát správně na zóně, poté by se
musel zvednout aport a sednout si s ním, či by seběhl na zónu z výšky několika centimetrů a
teprve pak se zastavil. Postupně toho chcete po psovi více a více, až zvládne pro aport
doběhnout a přinést ho nebo přeběhnout celou kladinu a zastavit se až na zóně.
Proč nemůžu psovi říkat povel, když ho učím nový cvik?
Engage! Šli jste si pustit Star Trek? Přesně to jsem vám totiž řekla ve svém jazyce, který by
měl umět každý. Ale neumí. A stejně je na tom pes. Je tedy zbytečnému říkat něco, čemu
nerozumí. Je lepší nejprve naučit cvik tak, jak si ho představujete, a pak k němu přiřadit
povel. Pokud byste povel dali ke cviku někdy v průběhu učení, může se vám stát, že pes cvik
pochopí trochu jinak a povel si pak spojí s jiným cvikem než jste chtěli.
Jak pes pozná, který cvik má zrovna dělat?
Když cvičíte s clickerem, zpravidla pracujete jen na jednom cviku nebo chování. Jakmile ke
cviku přiřadíte povel a pes pozná, že ho má na daný povel dělat, můžete začít pracovat na
něčem jiném. Když začínáte pracovat na novém cviku, zpravidla máte několik možností, jak
psovi říci či naznačit, co má dělat.
Za prvé, psa můžete do cviku navést. Tomu se říká luring. Psa můžete vést za pamlskem,
hračkou, rukou nebo hůlkou, záleží na tom, na co ho zvyknete nebo co se pro daný cvik více
hodí. Tak psa dostanete do pozice nebo pohybu, za který pak kliknete a odměníte.
Za druhé, počkáte si, až pes cvik náhodně předvede, kliknete a odměníte ho. Kupříkladu si
sám od sebe sedne nebo za vámi přijde. Takovému „zachycení“ cviku se říká capturing.
A konečně můžete psa do cviku dostat tím, že klikáte za chování, které se cviku blíží, pak
označujete jen to, co se cviku blíží víc a víc, až dostanete výsledný cvik. Znáte hru „samá
voda, přihořívá“? Přesně tak to vypadá u shapingu, necháte psa „hádat“, co by se vám líbilo,
a jakmile přijde na něco, co se tomu podobá, kliknete a tím mu dáte najevo, že je na správné
stopě a měl by pokračovat. Kupříkladu byste chtěli psa naučit chodit u nohy. Psovi byste
klikli, kdykoli by se rozešel vaším směrem. Potom byste klikali, když by byl natočený tak,
abyste koukali stejným směrem. Dalším klikáním byste upřesnili, jak moc blízko vás by pes
měl být, jak daleko vpředu či vzadu za vámi, že se na vás má koukat a podobně.
Ve skutečnosti při učení většiny cviků použijete různou kombinaci všech uvedených přístupů.
Obvykle představuji psovi cvik tím, že ho do něj párkrát navedu. Pokud ale necháte psa příliš
spoléhat na ukazování, nestane se kreativní a některé cviky se vám budou učit špatně. Někteří
psi nesnáší věčné buzerování ze strany psovodů, takže na ukazování nebudou reagovat dobře.
Proto se snažím dát psovi co nejdříve po navádění příležitost, aby mi cvik nabídl sám. To je
capturing. Jakmile se chytí, upřesňuji provedení cviku shapingem.
Můžu psa do cviku navádět?
Ano. Je preferovanější, když může pes pracovat samostatně a nespoléhá se na pomoc
psovoda, protože je pes pak kreativnější, umí více přemýšlet, učí se s vámi komunikovat na
dalších úrovních. Přesto jsou psi po generace vychovávaní k tomu, aby se přizpůsobili
požadavkům a pokynům psovoda, takže v některých cvicích se k výsledku dostanete rychleji
či pohodlněji, když psa navedete pamlskem, hračkou, za rukou či hůlkou. Většinou zkouším
zkombinovat několik přístupů - psa párkrát do cviku nevedu a poté čekám, jestli se mi ho
pokusí sám nabídnout. Pokud zkusí alespoň náznak toho, co by se mi líbilo, tak kliknu a
odměním ho. Podle toho, jak moc se chytá, buď psovi opět pomůžu navedením (stejně, jako
by mi nabídl úplně jiné chování, než chci), nebo čekám, jestli se nepokusí ve cviku dostat dál.
Pokud mi stabilně nabízí špatný cvik nebo vzdá veškeré snažení, pokusím se mu v chybách
zabránit a nabídnout mu jinou, správnější variantu. V principu byste ale měli psovi umožnit
chybu čas od času udělat, protože i tím se učí, pokud po špatné volbě nedostanou odměnu,
pak je to pro něj také hodnotná informace. Správně by pro psa ze začátku měla být správná
volba logická a jednoduchá, jak roste psovo porozumění cviku, volby mohou být čím dál tím
těžší, dokud se pes nedokáže správně rozhodnout i ve velmi těžké situaci.
Pro další informace se podívejte na související články.
Kdy můžu ke cvilu přidat povel?
V okamžiku, kdy dělá pes cvik přesně tak, jak si ho představujete, včetně přesnosti a
rychlosti. Protože cvičíte jen jeden cvik, jakmile si vezmete clicker a pamlsky, pes by vám ho
měl začít okamžitě nabízet. Těsně před tím, než začne cvik dělat, řeknete povel, který jste si
vymysleli, jakmile cvik provede (zatím ještě netušíc, že už k tomu dostal povel), psa odměníte
jako vždycky. Když se po pár pokusech přesvědčíte, že psa nic z toho, co říkáte, v provádění
cviku neruší (pokud by ho to vyrušilo, cvičte chvíli bez povelů a když cvik opět upevníte,
zase s povelem začněte a opakujte cyklus tak dlouho, dokud psovi povel přestane vadit),
můžete začít povel říkat dříve a dříve před cvikem. Poté přestanete odměňovat, když vám pes
nabídne cvik bez povelu a pochválíte ho a odměníte, jen když mu dáte nejřív povel. Snažte se
také více odměňovat rychlejší reakce na povel. Psovi po nějaké chvíli dojde, že je výhodné
cvik udělat, pokud uslyší určité slovo (povel).
Můžu klikat dva cviky najednou?
Ano a ne. Protože při clickeru pes pracuje hodně sám, nemůže z vašeho chování nijak
odvodit, který cvik by zrovna měl předvést, musí to pochopit z vašeho klikání. Pokud byste
klikali za zvedání přední nohy a uprostřed lekce se rozhodli, že chcete naučit zadní nohu, pes
nebude chápat, proč najednou za zvednutí přední nohy nic není. Můžete ale klidně učit dva i
více cviků, pokud budou nějak výrazně odlišné (například zvednutí přední packy a náběh do
slalomu) a vy je ještě odlišíte okolnostmi - například jeden budete cvičit doma, druhý venku,
jeden ráno, druhý až za několik hodin a podobně.
Můžu cvičit s clickerem, i když můj pes nemá zájem o pamlsky?
Ano. Jen to pravděpodobně bude trochu obtížnější. Pamlsky jsou velmi výhodné, když je pes
považuje za primární odměnu (tedy něco, co mu je samo osobně příjemné), můžete je dát
psovi okamžitě, v krátkém časovém úseku jich rozdat velké množství, pes při tom nemusí
měnit svoji pozici. Takové charakteristiky třeba přetahování o hračku nemá - pes při tom
většinou mění svoji pozici, chvíli trvá, než psa odměníte a než od něj hračku získáte zpět atd.
Přesto při výcviku často hračku používám, stejně jako jiné formy odměny. Podstatné je, aby
po kliku přicházelo něco, co pes shledává jako pozitivní. Jestli to je přetahování o uzel, hra s
pet flaškou, vyběhnutí ze dveří na procházku nebo hra se psy, to nehraje takovou roli. Přesto
bych doporučila přiučit psa nepamlskovače na hltajícího maniaka, stejně jako bych chtěla
zaujmout psa nepřetahovače pro hračky.
Bude pes poslouchat, i když nebudu mít clicker u sebe?
Ano. Stejně, jako psi učení na pamlsek či na hračku budou poslouchat i bez těchto pomůcek,
tak musíte naklikaného psa zvyknout na to, že občas místo kliku přijde jen pamlsek či slovní
pochvala. Klikáte psovi hlavně v počátečních fázích učení cviku, jakmile na něm vidíte, že se
v cviku orientuje, předvádí ho s jistotou, radostně a přesně, občas nekliknete, ale jen ho slovně
pochválíte a svoji spokojenost doplníte pamlskem (či jinou formou odměny). Pokud pes
nejeví nepokoje, protože by mu chybělo klikání, postupně ho čím dál více omezujete a
nahrazujete slovními pochvalami. Cílem je především dostat psa do takové sebejistoty a
pohody, že bude delší dobu cvičit i bez pamlsků a slovních pochval.
Často také místo clickeru používám "clicker-slovo", krátkou pochvalu, u které se snažím
neměnit výslovnost a u které vytvořím stejný podmíněný reflex jako u klikání. Svému psovi
říkám "yesss" a vždycky označení doplním pamlskem (hrou). Můžu tak "klikat" kdykoli si
clicker zapomenu nebo se to kvůli okolním podmínkám příliš nehodí (dopravní prostředek,
přítomnost dalších psů, u kterých nevím, jak budou na klikání reagovat).
Je clicker training stejně spolehlivý jako klasický výcvik?
Ano. Možná i spolehlivější. Během Studené války americké námořnictvo cvičilo delfíny k
samostatnému, několikahodinovému průzkumu volného oceánu. Jednou se stalo, že na místo,
kde se měli delfíni vrátit k lodím, přišla bouřka a lodě musely odplout. Podařilo se jim vrátit
až druhý den a delfíni tam stále plavali a čekali na odměnu. Stejně je možné cvičit divoká
zvířata, aby pomáhala při špionážích, předváděla se v cirkuse, hrála v reklamách či filmech.
Pokud tohle dokáže clicker u zvířat nechovaných po stovky let pro práci s člověkem, pak by
to u psa měla být hračka. A kdo umí klikat, pro toho to snadné skutečně je. Ostatní se nejprve
musí s clickerem naučit pracovat, aby takové spolehlivosti dosáhli.
Velká část clicker trainingu se zabývá právě tím, jak uzpůsobit okolní podmínky při výcviku
tak, aby byl pes schopný poslechnout. Neznamená to, že by pes uměl pracovat jen ve
sterilním prostředí, protože jakmile si cvik či chování upevní v lehkých podmínkách,
okolnosti se stíží, dokud pro psa není přirozené pracovat i ve velmi obtížném prostředí. Není
podmínkou, aby se začínalo jen se štěnětem čistým jako nepopsaný list, stejným způsobem se
dají odstranit i zlozvyky.
Jak se dá pes pomocí clickeru motivovat k přemýšlení?
Pes přemýšlí pořád. Jakmile je pes vzhůru, učí se ze svého okolí. Psi nejsou žádná vyjímka ve
zvířecí či lidské říši, v zásadě dělají to, co se jim vyplatí a snaží se vyhnout věcem, ze kterých
žádný užitek mít nebudou (aneb zákon zachování energie). Proto pokud používáte při učení
metody, které psa podporují v pasivním přijímání toho, co jim sdělíte, nemají důvod udělat
ani "o krok" víc, než co po nich vyžadujete. Naopak pokud zvolíte přístup, kdy pes bude
odměněn za jakoukoli činnost, bude se snažit vymyslet způsob, jak se vám zavděčit. Samotný
clicker tak psa nijak nemotivuje, to dělá odměna, pes se naučí, že je výhodné zkoušet různé
věci, pokud používáte operantní podmiňování. Jeho obzory se budou postupně rozšiřovat, jak
budete učit nové a různorodé cviky.
Proč se pes nesnaží zkoušet, ale leží a nic nedělá?
Buď jste ho načapali zrovna ve chvíli, kdy je unavený a odpočívá, nebo ještě neví, že nějakou
aktivitou si může získat odměnu. Cvičte ve chvílích, kdy je pes aktivní, což je nejčastěji ráno
nebo večer, cvičte před krmením, aby měl chuť na pamlsky, a ze začátku vyhledávejte
prostředí, které pes zná, cítí se v něm dobře a je pozorný (představujte psovi clicker a nové
cviky doma, nikoli na cvičáku nebo při procházce v parku).
Jakmile víte, že okolnosti jsou cvičení příznivé, čekejte, jestli pes něco udělá. Ideálně bych se
pokusila ho zvednout a pak čekat, jestli si znovu nelehne či nesedne, za což bych klikla.
Pokud ho necháte ležet, klikněte i za sebemenší pohyb, třeba mrknutí, mávnutí ocasem,
posunutí tlapky nebo otočení hlavy. Hned psa odměňte a čekejte co bude dál. Jakmile udělá
další pohyb, opět klikněte a psa odměňte (to samé samozřejmě platí i u psa, který sedí nebo
stojí). Pokud budete psa chtít rozpohybovat, hoďte mu pamlsek kousek dál, aby si pro něj
musel dojít. Nesoustřeďte se ze začátku na žádný konkrétní cíl, zatím neučte žádný cvik,
prostě psa vytrvale odměňujte za to, že "nedělá nic", jinými slovy "dělá něco". Pes tak po
chvíli může získat zájem a pokusí se nabízet i cviky, které už zná. Když byste chtěli naučit
nějaký nový trik, je potřeba se při klikání soustředit jen na nějaké projevy psa, které by ke
cviku vedly, a ty odměňovat.
Pro psa většinou bývá jednodušší se ze začátku učit principy klikání na práci s předměty,
kupříkladu krabicí, hůlkou, židlí, ručníkem, kyblíkem... Ze začátku klikejte za jakoukoli
interakci, kterou pes může nabídnout (ať už to je náhodné zakopnutí o krabici či její
soustředěné demolování), poté se můžete zkusit zaměřit na jednu konkrétní věc či naopak
nikdy za stejnou věc nekliknout dvakrát. Tak bude muset pes pokaždé, když bude chtít
odměnu, vymyslet nový trik.
Nikdy nepoužívejte clicker na cvik již dříve naučený na povel (leda byste ho chtěli přeučit,
ale v tom případě povel přestaňte říkat). Pes se pak nenaučí přemýšlet
Má každý clicker jiný zvuk?
Jsou různé typy clickerů a ty vydávají různé zvuky. I clickery jednoho typu mohou mít různé
zvuky, protože zvuk jakožto mechanické vlnění, je ovlivněný tvarem a vlastnostmi materiálu.
Málokdy se podaří vytvořit dvě věci naprosto identické, takže ani dva clickery neklikají úplně
stejně. Někteří psi to neřeší a reagují na všechno klikání, někteří "slyší" jen na ten svůj, takže
při zapomenutí nebo ztrátě clickeru je potřeba nový clicker znovu "naklikat", většinou to ale
nebývá velký problém.
Co když kliká vedle sebe více lidí, nebude si to pes plést?
Může si to plést. Každý pes je jiný, někteří reagují na každý clicker, někteří jen na ten svůj.
Na cvičáku je možné, aby klikalo více lidí ve skupině, pes se může naučit to rozlišovat, ale
pokud to působí psům potíže, je lepší používat pochvaly či cvičit postupně, aby klikal vždy
jen jeden. V prostředí se psy, které neznáte, je lepší clicker nepoužívat nebo se zeptat psovodů
v okolí, jestli jejich psům nebude vadit, když budete tomu svému klikat. Nejen že psy může
klikání nadchnout, ale někteří se mohou clickeru bát a pak by to bylo, jako byste práskali
petardami u psů, kteří mají reakci na střelbu.
Jak mám klikat, když mám dva (více) psů?
Pro každého psa bych používala jiný clicker a cvičila bych s nimi odděleně. Tak bude cvičící
a odměňovaný pes jednoznačně vědět, že klikání patří jemu. Druhému psovi bych dala něco
na okusování (kost či jiný mls nebo hračku), aby zbytečně nežárlil. Pokud by vyváděl,
neúmyslně byste mohli klikáním a cvičením s druhým psem jeho chování odměňovat a
podporovat.
Můžu ho použít např. při závodech agility?
Ano a ne. Na závodech agility je zakázané používat výcvikové pomůcky. Nemohli byste tedy
běžet s clickerem v ruce. Stává se ale v praxi, že běžícímu týmu za páskou někdo klikne
kupříkladu za provedení zóny a pravidla tohle neošetřují, takže i když to rozhodčí přivádí do
varu, nemohou vás za takové jednání nijak potrestat. Navíc pokud psa kliknutí ani nevyruší z
běhu a nepřijde si pro odměnu, uvažovala bych si u takového psa o skutečné účinnosti klikání.
Jak je to s pravidly v jiných sportech nevím.
Co je to naklikání?
"Naklikání" je vytvoření podmíněného reflexu klik = odměna je na cestě. "Naklikaný" pes
chápe, že kliž uslyší klik, může očekávat pamlsek, a ten získal pozicí nebo činností, ve které
klik uslyšel.
Jak naklikat psa?
Jeden z návodů je u mě na blogu zde.
Jak poznám, že je pes naklikaný?
Obvykle tak, že během úvodní "naklikávací" lekce necháte psa, ať se třeba otočí za něčím v
okolí, v tu chvíli kliknete, a pokud se okamžitě otočí zpět na vás a čeká pamlsek, pak víte, že
si vytvořil podmíněný reflex. Také to můžete poznat tak, že si sednete do křesla a pokusíte se
jen klikáním (nikoli ukazováním či povelováním) nechat psa dojít na určité místo pokoje,
kupříkladu pod stůl, vyskočit na židli nebo se dotknout skříně.
Kdy můžu začít klikat se štěnětem?
Na clicker může vašeho psa zvyknout už chovatel, když štěnětům klikne v okamžiku, kdy sají
matčino mléko, nebo když je později krmí pevnou stravou. Už několika týdenní štěně může
umět takové cviky jako sedni, lehni nebo základy přivolání. Jakmile si ho přivedete domů,
můžete cvičit prakticky všechno, co pro něj nebude nějak fyzicky rizikové (je v růstu) a na co
mu stačí mentální schopnosti. Protože clicker probíhá bez hrozby trestu, pejsek vám prostě
přestane cvičit ve chvíli, kdy bude mít dost. U malého štěněte se bude rozmezí tréninku
pohybovat v minutách a měli byste se snažit ho udržet po celou dobu veselého a zaujatého,
lekci pak zakončit hrou tak dlouhou, jak bude štěně chtít.
Můžu začít s clickerem cvičit i s dospělým psem, který už prošel běžným výcvikem?
Ano. Pravděpodobně mu bude chvíli trvat, než pochopí, že nemusí čekat na vaše pokyny a
může být při učení iniciativní, ale ani náš desetiletý pes s tím neměl problém. Možná bude ze
začátku potřebovat hodně lekcí tzv. "free shapingu", kdy si bude zkoušet operantní
podmiňování na různých předmětech, a rozvíjet svoji kreativitu, aniž byste ho nějak naváděli.
Nikdy ale nepoužívejte clicker na už naučené cviky, leda byste je chtěli přeučit (v tom případě
přestaňte říkat povel a začněte je učit "odznovu").
Co když se můj pes klikru bojí?
Někteří psi jsou citlivější na hlasité zvuky. Buď se po čase rozhodne strach překonat a vzít si
odměnu, nebo si můžete zkusit pořídit tišší clicker, ten svůj zabalit do kapesníku, klikat s ním
za zády nebo v kapse, nebo klikat propiskou či víčkem od zavařovací sklenice. Použít se dá
cokoli, co umí vydat krátký a charakteristický zvuk. U hluchých psů místo akustického
clickeru používají psovodi baterku či laser, kterým psovi bliknou na zem, pokud se mu něco
podaří dobře.
Kde clicker seženu?
Kde se prodávají psí potřeby nebo výcvikové pomůcky. V pet shopech, na internetu, na
výstavách či jiných kynologických akcích. Možná i v obchodech s dětskými hračkami jako
cvakací žabku.
Musím si klikr koupit nebo si jej můžu vyrobit/zhotovit doma?
Když to zvládnete... Já bych to neuměla, ale je prakticky jedno, co použijete jako clicker,
pokud bude klikat stále stejně a spolehlivě (aby se po pár použití nerozbil či neklikal sám od
sebe).
Co když clicker zapomenu doma a jsem daleko od domova (tábor), dá se něčím
nahradit?
Samozřejmě. V clicker trainingu je clicker to poslední, co potřebujete. Důležitý je samotný
přístup k učení nových triků a systematickém odměňování psa, což si snad budete pamatovat i
na táboře. Clicker můžete nahradit slovem (specifickou pochvalou, která je podmíněná stejně
jako zvuk clickeru), či jakoukoli věcí, která vydává podobný zvuk (dětská žabka, propiska,
...). Pokud pes zatím nic podobného nezná, musíte nejprve vytvořit podmíněný reflex i pro
nový "clicker" jednoduše tím, že párkrát "kliknete" a hned odměníte, stejně, jako když jste psa
zvykali na clicker.
Co když clicker ztratím?
Kupte si nový a pokud na něj pes nebude reagovat jako na starý, zopakujte fázi klasického
podmiňování klik - ihned pamlsek. Většina psů nemá problém se přeučit na nový zvuk. Jinak
většina klikařů pracuje i se slovními pochvalami podobně jako s clickerem, ten není pro
samotný clicker training až tak důležitý.
Kde najdu o clickeru více informací?
V odborné literatuře (doporučuji autory Karen Pryor, Boba či Marian Baileyovy, Susan
Garrett, Jane Killion, Jean Donaldson, Morgan Spector, Amanda Book, Cheryl Smith, Klára
Kmoníčková).