4/2014 - Farnost Rožnov pod Radhoštěm

/1/
ÚVODNÍ SLOVO
Milí čtenáři!
Po prázdninách se vám do rukou dostává
další vydání Zpravodaje rožnovské
farnosti. Jsem rád, že se s vámi mohu
setkávat, a to i skrze tento časopis. Chápu,
že osobní kontakt je kvalitativně výš než
psané slovo, přesto mi ale připadá i tento
způsob komunikace velice důležitý. Na
mluvené slovo člověk často zapomene, to
napsané však zůstává. Možná vám zpravodaj po prvním přečtení zůstane někde
ležet. Spíše si ale myslím, že ne. Málokdo
totiž přečte noviny či časopis od A do Z.
Takže mám naději, že se k vám i texty
našeho zpravodaje dostávají postupně
a řekněme dlouhodobě.
Máme za sebou devět měsíců mimořádného roku. Mimořádného délkou existence našeho chrámu a mimořádného také
množstvím akcí spojených s jeho oslavou.
Hlavní akcent byl dán na první pololetí
tohoto roku, několik pěkných zastavení
nás však ještě čeká. Sledujte proto loni
vytvořený kalendář akcí, ať nám datum
2014 zůstane hluboko v paměti.
Rád bych z tohoto místa také poděkoval
mnoha lidem, kteří se během letošních
prázdnin zapojovali do života farnosti
a díky nimž bylo léto pro mnohé děti,
ale i dospělé časem odpočinku a pěkných setkání. Myslím především na pět
táborů pro děti, poutě pořádané farníky
z různých částí farnosti nebo muzeem či
charitou. Je nutné poděkovat také lidem
zapojeným do akce Otevřené brány nebo
Iskérce za službu v nově zrekonstruované
Kostnici. Díky jejich přispění navštívilo
náš kostel i prostory kolem něj tisíce turistů. Nevím, jestli dostatečně vnímáme, že
tato vysoká návštěvnost našich církevních
prostor nás přímo vyzývá, abychom vyšli
ze sebe sama. Myslím, že nám Pán dává
příležitost – ne obracet někoho násilně
na víru, ale přispět k budování pozitivních hodnot, jakými jsou pokoj, radost,
přátelství.
Přiznám se, že mě dráždí povzdechy nad
hrůzami světa, když zároveň nepřidáváme: „Tato situace mě přiměla k modlitbě,
finanční či jiné materiální pomoci, k…“
Nedokážeme čelit zbraním ani promyšleným způsobům získávání politické moci,
jak to vidíme v nedaleké Ukrajině, ale
paradoxně můžeme mnohem víc. Kristus
nás povolal k lásce, coby naplnění života
člověka, a s ní nám dal i tu nejúčinnější
zbraň proti zrůdnosti násilí na jakékoli
/2/
Oslavy 100. výročí posvěcení kostela Proměnění Páně ve Viganticích
ZAMYŠLENÍ
OBSAH
Prodavač náboženství
Bylo Náměstí. Na Náměstí stál kostel
s vysokou věží. Slunce sálalo naplno, kostel
se v něm hřál a svítil. Na schodišti ke kostelu, schodišti s mnoha schody, seděli turisté.
Turisté jsou lidé, kteří sedávají na místech,
která zase jiní lidé považují za svoji cestu.
Na Náměstí byly též lavičky. Dvě vždy
zády k sobě. Na jednu si sedli dva muži
a jedna žena. Všichni byli asi tak středně
staršího věku. To znamená, že ještě ne
moc staří a mladí už teprve ne. A mluvili.
No, neposlouchejte je, když vám mluví
přímo za zády!
„Na trhu mají jahody.“
„Jsou moc drahé!“
„Ráno tam ale jezdí trhovci, kteří je mají
levnější. Ty jsou ale hned pryč. A přitom
jsou chutnější než ty drahé.“
„Ti drazí zase prodávají meruňky. Byl
jsem tam s vnukem a jedna meruňka jim
spadla. Poskakovala, poskakovala jako
gumový panáček, až zůstala stát.
,Podívej se, tady je volné místo ještě pro
nějakého trhovce!‘ A za chvíli už tam byl.
Přijel starou dodávkou. Místy rezavěla. Rozložil si stánek z jakéhosi hadru
a vyložil zboží.
,Dědo, co bude prodávat?‘
,Zeptej se ho sám!‘
,Co prodáváte?‘
,Náboženství. Pojď si vybrat! Můžeš si
vybrat náboženství, jaké chceš, a potom
se rozhodnout pro takové, které se ti bude
líbit!‘ “
„Co bylo dál?“, ptali se druhý muž a ta
žena.
„Nu, vybral si. Prý: ‚Tohle mi můžete
prodat?‘ a ukázal na malého čertíka. Ten
prodavač ho měl pověšeného nahoře té
své boudy, na pravé straně tam visel na
provázku. Tak jsme koupili čertíka! Za
175 korun!‘ “
„Drahé!“
„Drahé!“
„To víte, že drahé na to, co to bylo. Šli
jsme potom po Náměstí, tady kolem toho
kostela a kluk říká: ‚Dědo, já jsem tam
ještě nikdy nebyl. Pojď tam se mnou.‘
A potom najednou zařval, doslova zavyl:
,Aúúúú!!!‘ Víte, ta obluda za 175 korun
ho prý kousla do prstu, do prostředníčku
na levé ruce. Já nevím, co se stalo, ale klukovi opravdu tekla z prstu krev proudem
a měl tam hlubokou ránu.“
Slunce trošku blikalo, schodiště u kostela
se vyprázdnilo od turistů. Lavičky osiřely.
Skončilo léto, skončily prázdniny. Chlapec,
o kterém byla řeč, začal chodit do školy.
Měl batoh a v něm mnoho věcí. Čertíka ale
ne! Ten, zapomenutý, ležel pod plyšovým opičákem, krokodýlem, velbloudem
a některými dalšími věcmi, které takoví
kluci už nepotřebují, ale jsou rádi, když je
ještě mají nablízku. Chlapec byl také velice
pořádný. I v batohu měl pořádek, jenom
si nepamatoval pořadí těch věcí, které
tam měl. A tak jednou večer něco hledal.
Hledal, hledal… a nenašel. Místo toho
objevil věci, které, jak usoudil, už nepotřeboval, a tak je šel vyhodit do odpadkového
koše. V koši, to je ale překvapení, v koši
nahoře byla zmuchlaná ušpiněná přihláška do náboženství, kterou si vzal ve škole
a kterou teď hledal. Chlapec se rozhlédl
po pokoji a docela vespod pod opičákem,
velbloudem a krokodýlem a některými
jinými věcmi uviděl hlavičku čertíka, který
se na něho zle šklebil.
Ráno, když šel chlapec do školy, zabalil
čertíka do papírového kapesníku. Doslova běžel k prvnímu kontejneru a vhodil ho
tam. Ještě si počkal na popelářské auto,
tou dobou, kdy chodil do školy, obyčejně
jezdívali kolem popeláři. Stáli vzadu na
stupátku, jeden měl náušnici a potetovanou paži, vítr jim oběma zvedal košile,
a když brali kontejnery, byli úžasně silní.
Ti silní chlapi pak nadzvedli kontejner
a všechno, co v něm bylo i s čertíkem
schlamstlo popelářské auto. A byl klid.
Ten den nešel ze školy přímo domů, ale
poprvé v životě otevřel velké kostelní dveře
a vstoupil. Další dveře byly už zamčené,
dál se nedostal. Viděl v šeru lavice, lustry,
malé světýlko, které pořád blikalo. Byl
v kostelní předsíni, kde byla jakási lavice
zasazená do zdi a nějaká socha a potom
Pokdačování na str. 16
4
5
6
7
8
9
10
11
12
ROZHOVOR
Rozhovor s otcem Josefem Svobodou
Bez odpuštění a smíření se nedá
smysluplně žít
INFORMACE
SPOLEČENSTVÍ NAŠÍ FARNOSTI
Svědectví o účincích
Svátosti biřmování
ŘÍJEN – MARIÁNSKÝ MĚSÍC
Zpráva ze schůze
důvěrníků Matice svatohostýnské
Aktuality z Charity
Jak žít zdravé vztahy,
které nám přinesou radost
Medjugorje 2014
OKÉNKO PRO DĚTI
14
15
„Dětské“ mše
Pěší pouť k Božímu milosrdenství
Daroval jsi nám život
pro dobro této doby…
16
POZVÁNÍ
18
20
SVATÍ MĚSÍCE
Organizace LIKVIDACE LEPRY
MINISTRANTI – SLUŽEBNÍCI
OLTÁŘE
Ohlédnutí za letošními tábory
22
23/24
FOTOGALERIE
rovině lidského soužití. Tento jeho dar nás
zavazuje ho používat. Je na naší vynalézavosti objevit cesty k srdci druhého. Ve
zpravodaji, který držíte v rukou, se s vámi
chceme podělit o několik způsobů lásky
uskutečněné v praxi a pozvat k dalším.
P. Kamil Obr
DVD ZÁ ZNAM Z OSLAV
100. v ýročí posvěcení kostela Proměnění Páně ve Viganticích
bude dostupné za 60 Kč od první říjnové neděle na těchto místech:
v kostele ve Viganticích mezi publikacemi, na obecním úřadě Vigantice, v prodejně Vezník
/3/
ROZHOVOR
„Na kazatelně lev a ve zpovědnici beránek!!!“
ROZHOVOR S OTCEM JOSEFEM SVOBODOU,
NOVÝM ROŽNOVSKÝM KAPLANEM
Větou v nadpise se o. Josef Svoboda uvedl při své první mši svaté v Rožnově p. R.
o svátku svaté Anny. Je to pro kaplana
vždy takový křest ohněm: přijde do
nové farnosti a hned předsedá liturgii
a následnému průvodu při největší pouti ve farnosti. Otci Josefovi jsem položil
následující otázky.
Na úvod se chci zeptat na obvyklé otázky: odkud pocházíte a kolik Vám je let?
Narodil jsem se v Kyjově a pocházím
z vesnice u Kyjova, která se jmenuje Věteřov, což je tzv. Moravské Slovácko. Letos
12. března jsem oslavil abrahámoviny, tj.
padesátiny.
Tuhle otázku Vám zajisté ještě nikdo
nepoložil. Co Vás přivedlo či formovalo
ke kněžství?
Od raného dětství jsem ministroval
v našem kostele ve Věteřově. Zda bych
neuvažoval o studiu bohosloví a stát se
knězem, mi dal otázku tehdejší pan farář.
Tato otázka ve mně již zůstala. Když jsem
byl ve třetím ročníku gymnázia, zeptala se
mě na totéž i moje třídní profesorka. Měla
obavy, že gymnázium bude mít narušený
kádrový profil, neboť se o mou osobu
začínala zajímat StB. Upozornil jsem na
sebe totiž tím, že jsem stále ministroval,
což nebylo v té době zvykem. V době mého
dospívání se u nás ministrovalo do ukončení osmé třídy základní školy. V této době
jsem o kněžství již vážně uvažoval.
Za minulého režimu byla situace pro
věřícího člověk velmi složitá. Ale nakonec jste se rozhodl…
Tento úmysl ve mně dozrál na základní
vojenské službě, což se opět neobešlo bez
problémů a dá se hovořit i o šikaně, ale to
mě naopak utvrdilo v mém rozhodnutí.
Kdy jste byl vysvěcený na kněze?
Kněžské svěcení jsem přijal ve 30 letech
dne 18. června 1994 v Olomouci. Primiční mši svatou jsem sloužil 2. července
1994 v rodné farnosti.
Ve kterých farnostech jste prozatím
působil?
/4/
V Třinci jsem začínal jako jáhen. Jako
kněz jsem následně působil: v Újezdě
u Valašských Klobouk, Valašském Meziříčí, Velkých Losinách, Střílkách, Uherském Brodě, Holešově a Tovačově.
Teď bude následovat pár otázek na tělo.
Začneme jednoduše. Jaké jsou Vaše
zájmy, jak relaxujete?
Mojí velkou relaxací je v prvé řadě četba
Písma svatého, plavání, procházky a rád
si zajdu i na pivo.
Ještě jedna věc mi v předchozím výčtu
schází. Když jste přišel do Rožnova,
zmínil jste se také o fotbale. Jaký vztah
máte nyní k tomuto sportu? Stále se
zapojujete do kněžských zápasů?
K fotbalu mám stále velmi pozitivní
vztah, i když jej aktivně již neprovozuji,
nyní jsem zaujal místo komentátora.
Organizoval jsem turnaje a účastnil jsem
se jako aktivní hráč, a to od roku 1995.
Proběhlo třeba například sedm ročníků
turnaje v kopané za účastí týmů kněží,
policistů a učitelů v letech 1996 – 2002.
Jak na Vás prozatím působí rožnovská
farnost? Co Vás zaujalo, oslovilo?
Dobře. Zde jsou lidé velmi zbožní a lidští.
Z přístupu mnohých věřících ke svátosti
smíření a k eucharistii je vidět, že Boha
mají opravdu rádi.
Jaké skupině farníků se chcete věnovat
v Rožnově?
Je to věková skupina zhruba od 13 do 20
let. V Rožnově budu mívat pro středoškoláky každý druhý nebo třetí pátek přednášky na různá i kontroverzní témata,
která budou posluchače zajímat.
Poslední otázka je zaměřena na Vaše
názory či pohledy. Jak si obecně
představujete pastoraci? V čem vidíte
úskalí, problémy pastorace (na úrovni
farnosti, diecéze), komunikace kněze
a laiků? Co očekáváte od farnosti?
V tomto směru jsem tak trošku konzervativní. V pastoraci by měl kněz dělat v prvé
řadě to, v čem jej jiní nemohou nahradit
nebo zastoupit. To znamená vysluhovat
eucharistii, udělovat svátost smíření,
věnovat se lidem i individuálně co se týče
duchovního vedení, doprovázení. To je
léty osvědčený základ. Pokud toto je splněno, všechno ostatní navíc je potom jen
třešničkou na dortu. Tím mám na mysli
různá společenství, poutě, přednášky,
biblické hodiny apod.
Díky za Vaše zajímavé odpovědi. Přeji
Vám hodně zdaru a Božího požehnání
při působení v rožnovské farnosti, abyste se zde dobře cítil a našel u farníků
přátelství a podporu.
Díky, budu se těšit na společné setkávání
nejen při mši svaté.
Za rozhovor poděkoval
Jan Lušovský
K ZAMYŠLENÍ
Bez odpuštění a smíření se nedá smysluplně žít
Tématem našeho rozhovoru je odpuštění, smíření. Jak vám se osobně
odpouští? Stalo se vám, že jste se někdy
s něčím hůř smiřoval, že vám něco
nešlo odpustit?
Zažil jsem to vícekrát. Odpuštění je spíše
proces než jednorázový akt. Je to víc
úkon naší vůle než pocit. Katechismus
katolické církve říká, že není v našich
lidských silách zapomenout na urážku
nebo necítit bolest, ale srdce, které se
nabídne Duchu svatému, je schopno tuto
urážku proměnit a přijmout. Zakusil
jsem, že odpuštění může být těžké,
když mi někdo šlápne na kuří oko, když
zakouším svou chlapskou ješitnost.
Přestože jsem kněz, zůstávám normálním
člověkem. Uvědomil jsem si, že se i já
musím stále učit odpouštět. Když druhým
něco hlásám a nečiním to, je to hřích.
Není to vždycky jednoduché, ale děkuji za
to, že mi Bůh dal zažít radost z odpuštění.
V kněžském působení jsem i zakusil, jak
mnoho dobrého zůstalo nevysloveno
nebo nevykonáno jen kvůli tomu, že
jsem nedokázal vyjít ze své zraněnosti,
zahořklosti, že jsem nedokázal překročit
svůj stín a reagoval jiným způsobem, než
nás Ježíš učí.
Proč si myslíte, že je odpuštění a smíření tak důležité, když je pro nás tak
těžké? Co nám může přinést?
Bez odpuštění a smíření se nedá
smysluplně žít. Jsme lidé, hřešíme,
zraňujeme Boha i své bližní. Pokud
budeme zůstávat v našem neodpuštění
a budeme si všechno neustále pamatovat, naše vztahy budou zablokovány. Ať
žijeme v rodině, v manželství, v klášteře,
ať má naše společenství „sebesvatější
firmu“, všude spolu žijeme jako lidé
a potřebujeme nutně odpuštění dávat
i přijímat.
Co pro vás pro člověka a kněze znamená svátost smíření?
Nejprve co pro mne svátost smíření znamená, když ji sám přijímám. Uvědomuji
si, že tak jako Boží nepřítel útočí na
modlitbu člověka, aby se nemodlil nebo
modlitbu odkládal, tak stejným způsobem
útočí i na svátost smíření. Je to velmi silný
bod našeho duchovního života, a proto
se nás snaží jakýmkoli způsobem oddálit
od chvíle, kdy se znovu dostáváme do
Boží náruče. Mnohokrát jsem zakusil
radost z Božího odpuštění a jasně si
uvědomil, že moje zásluhy opravdu jsou
ničím oproti tomu, že Bůh mi daroval své
odpuštění.
Když naopak jako kněz sedím ve
zpovědnici a sloužím druhým, prožívám
jeden ze silných momentů naší kněžské
služby. Mohu být svědkem obrácení
člověka. Ve svátosti smíření do lidské bídy
vstupuje Bůh a svátost smíření vždy končí
radostí z odpuštění. My kněží kážeme
lidem z kazatelny, ale ve zpovědnici
naopak ti, kteří přicházejí ke zpovědi,
„káží“ nám kněžím. Co dělá službu
zpovědníka těžkou, jsou tzv. „zvykové“
zpovědi, kdy si dotyčný říká, že přišel čas,
a tedy zase musím ke zpovědi… a když
to trochu přeženu, tak vyznání zní: „…
modlím se pravidelně, do kostela chodím
a jiné hříchy nemám…“
Dá se říci, co je a co není odpuštění?
Odpustil jsem správně, když si chybu
druhého stále pamatuji, když mě vzpomínka na to bolí?
Odpuštění znamená rozhodnutí vzdát
se nároku na odplatu, vzdát se určité
pomstychtivosti za to, že mi někdo ublížil.
Mohu odpustit a zranění přitom může
zůstávat a mohu si pamatovat, co se stalo.
Odpuštění znamená i to, že nevynáším
nad druhým člověkem definitivní soud,
ten nechávám na Bohu. Vím, že ten druhý
mi ublížil, můžu mu to i říci, ale dávám
mu šanci, že může být lepší, nezavírám
ho do žádného definitivního odsouzení,
nelámu nad ním hůl.
Nebezpečím neodpuštění je zahořklost
a tvrdost srdce, to vede až k beznaději
a zoufalství.
Z rozhovoru s otcem
Antonínem Krasuckým,
převorem dominikánského kláštera
DENNÍ MODLITBA
APOŠTOLÁTU
Nebeský Otče,
kladu před tebe celý dnešní den.
Přináším ti v něm své modlitby,
práce, radosti i utrpení ve spojení
s Ježíšem Kristem, který ve mši
svaté neustále zpřítomňuje oběť sebe
samého za záchranu světa.
Duch Svatý, který jej vedl, kéž je
i mým prů­vod­cem a vyzbrojí mě
silou pro svědectví o tvé lásce.
To vše přináším jako svou nepatrnou oběť, spolu s Pannou Marií,
Matkou našeho Pána a Matkou
Církve, zvláště na úmysly, které
nám předkládá Svatý otec a naši
biskupové pro tento měsíc, aby...
1. Všeobecný úmysl
2. Evangelizační úmysl
3. Národní úmysl
Svatý Františku Xaverský, oroduj za nás!
Svatá Terezie od Dítěte Ježíše,
oroduj za nás!
ÚMYSLY APOŠTOLÁTU
MODLITBY
ŘÍJEN
1. Za oblasti světa zasažené válkou
a násilím, aby jim Pán daroval pokoj
a mír.
2. Aby oslavy Světového dne misií
probudily v každém věřícím nadšení
k hlásání evangelia po celém světě.
3. Aby nás úcta k Panně Marii vedla
k pozornosti vůči Božímu slovu a k
pohotové službě bližním.
LISTOPAD
1. Aby opuštění lidé zakoušeli Boží
blízkost a podporu bližních.
2. Za dobré formátory, aby moudře
vedli mladé seminaristy, řeholníky
a řeholnice.
3. Aby Boží království bylo posledním
cílem, ke kterému každým dnem svého
života směřujeme vědomě.
/5/
POZVÁNÍ
INFORMACE
Od poloviny září se v našem pastoračním
centru (a na některých školách) znovu
rozběhlo vyučování náboženství. Těší
nás zájem rodičů a dětí a zároveň zveme
opozdilce, kteří se zapomněli přihlásit. Také
připomínáme rodičům, že náboženská
výchova jejich dětí je povinností, k níž se
zavázali při uzavírání manželství a při křtu.
Na tento úkol nemusíte zůstávat sami –
farnost vám chce pomoct.
Do oblasti vzdělávání a setkávání patří
i páteční společenství mládeže, a to
vždy v 19 hod. v pastoračním centru.
V zajímavých tématech a v diskuzi o nich
chceme usilovat také o pronikání do tajemství vztahu s našim Bohem. Samozřejmě
nesmí chybět i hry a další aktivity.
Do třetice: do pastoračního centra míří
každou středu od 9 hod. maminky na
mateřské. Mají možnost prožít příjemné
setkání s ostatními maminkami při kávě,
nechat své děti pohrát si s ostatními, ale
také vložit do modlitby své radosti a starosti. Tato setkání pořádají pracovnice
Centra pro rodinu ze Zašové.
První setkání katechumenů (zájemců
o přijetí křtu z řad dospělých), ale i těch,
kteří se –později, ale přece – rozhodli
připravit se k přijetí svátosti smíření a eucharistie, se uskuteční poslední pondělí
v září (29. 9.) a pak každé následující
vždy v 19 hod. na faře.
Přijďte a nebojte se udělat krok víry,
i když jste už opustili školní lavice. Bůh
hledá touhu v našem srdci, a jestli ji najde, jeho milost dokáže hotové zázraky.
O první neděli v říjnu (5. 10.) prožijeme
podobně jako loni „Svatohubertskou
SPOLEČENSTVÍ NAŠÍ FARNOSTI
Farnost od farnosti se liší, i když vnější
znaky bývají podobné. Kodex kanonického práva o farnosti říká: „Farnost
je určité, natrvalo zřízené společenství
křesťanů v místní církvi, svěřené pod
vedením diecézního biskupa do pastorační
péče faráři, jako jejímu vlastnímu pastýři.“
Toto mají farnosti společné. Rozdílný je
ovšem vnitřní život toho kterého společenství. Přiznám se, že kromě jiného mě
při nástupu do rožnovské farnosti velice
povzbudilo její velké množství malých
společenství. Už léta uvažuji o nejvhodnějších
pastoračních prostředcích – podobně
jako asi každý farář – a myslím, že malá
společenství jsou velkou výzvou pro tuto
dobu individualizmu a odosobnění.
Čtyřikrát jsem byl v Miláně na konferenci
o evangelizaci a nesu si životem slova
tamního kardinála, dnes již zemřelého
jezuity Carlo Maria Martini: „V církvi
dřímá obr“. Nebyla to narážka na spícího
rožnovského faráře, i když přiznávám,
že mi tato činnost není úplně cizí. Oním
obrem myslel kardinál laiky. Uvědomoval
si nesmírný potenciál v této základně
církve. Viděl jsem farnost stojící na úžasné spolupráci kněze s laiky. Viděl jsem
zázrak života, který pulsoval tak silně, že
/6/
nebylo možné přehlédnout či ignorovat
jeho vitalitu. Prožil jsem silné doteky Boží
právě tam, ve vzdálené Itálii, a našel jsem
odpověď na mnohé pastorační otázky.
Proto ta veliká radost z malých společenství tady mezi Valachy.
Je pravdou, že v naší farnosti se schází
přes dvacet nejrůznějších skupin. A stále
jich přibývá. Od těch, které vyrostly kolem
modlitby k Panně Marii, nebo kolem Písma sv., či jako společenství mládeže nebo
rodin. Někteří držíte v rukou více růženec,
jiní Písmo, jiní zase hledají cesty k hledajícím, jako to vidíme ve skupině Alfy. Jedni
se více vzdělávají a druzí tráví čas adorací.
Jsou společenství větší i menší, a nerad
bych na některé zapomněl. To co je ovšem
společné, je touha jít za Pánem.
Asi víte, že jsem
v letošním prvním
půlroce začal během
velikonoční doby dávat
dohromady tzv. Farní
evangelizační buňky,
s nimiž jsem se setkal
právě v Miláně. Je
mnoho podob a způsobů, jak jít k Bohu.
Jen prosím dejme
pozor, ať se nestaneme
mši“. Chceme spolu s „Pobezkydskými
myslivci“ děkovat Bohu za dar přírody
i za člověka, jemuž starost o ni byla
svěřena. Začátek slavnostní bohoslužby
bude v 10 hod. u nové Hubertské kaple
vedle kostela, odkud se průvodem přes
náměstí přesuneme k slavení eucharistie
do kostela Všech svatých.
Od letošního roku obnovuje svoji činnost
v Rožnově Česká křesťanská akademie.
Chce v křesťanském duchu pomáhat
rozvoji svobodné české společnosti na
poli kultury, politiky a ekonomie. Je
to nezávislé sdružení občanů, které je
otevřeno nejenom křesťanům všech
církví, ale i lidem, kteří cítí odpovědnost
za uplatňování křesťanských kulturních
a morálních hodnot ve společnosti.
Věříme, že podněty ČKA přispějí
k vzájemnému dialogu a otevřou
mnohá témata, která hýbou současným
člověkem.
http://www.krestanskaakademie.cz/
konkurenty, ať vnitrospolečenské vztahy
neuzavřou vaši skupinu v ghetto spravedlivých, „svatých“ a soběstačných. Se vší
vážností připomínám, že vlastním pastýřem je vám farář (viz výše kodex). Ujišťuji
vás svojí pastýřskou láskou a modlitbou.
Zároveň vyzývám ty, kdo zůstáváte stranou a z nějakých důvodů jste osamoceni:
„Otevírají se vám dveře k intenzivnímu
životu víry ve společenství – v této farnosti by se dalo říct mimořádně – prosím
vstupte! I dnes, a možná dnes víc než kdy
jindy v dějinách, platí to známé latinské
heslo „BĚDA SAMOTNÉMU!“
Tímto zamyšlením otevírám novou rubriku našeho zpravodaje – systematického
představování společenství uvnitř naší
farnosti. Chceme informace doplňovat
termíny setkávání a také fotografií zodpovědného animátora.
P. Kamil
SVĚDECTVÍ
Časopis RODINNÝ ŽIVOT,
Kněz v rodině 4/2014
Milí čtenáři,
tématem čtvrtého čísla časopisu Rodinný
život, které zanedlouho vyjde, je „Kněz
v rodině“.
Můžete se těšit na níže uvedené příspěvky.
O „Tajemství otcovské lásky“ jsme rozjímali s olomouckým biskupem Josefem
Hrdličkou. Otec biskup nám dal nahlédnout do svého života a svěřil se s tím, co
ho vedlo k tomu, aby se stal knězem, či
jak se jeho vztah ke kněžství změnil, když
se stal biskupem.
Nabídneme také dvojrozhovor s otcem
a jeho synem knězem. Jak se otec dívá na
kněžství svého syna a jak se syn dívá na formaci ze strany svého otce, se dočtete v rozhovoru s Jaromírem a Janem Liškovými.
Časopis také obsahuje rozhovor
s německou socioložkou Gabriele
Kuby. Název její knihy, která byla nedávno přeložena do češtiny, je Globální sexuální revoluce. Co si pod tím představit se
dozvíte ve zmíněném rozhovoru.
„Nech to dětem.“ Zamyšlení Ludmily
Novotné nad specifickou rolí muže jako
„kněze v rodině“ nám poskytuje praktické
rady, jak pomoci muži, aby mu v této roli
bylo lépe a aby pro něj bylo jednodušší ji
zastávat.
A nebudou samozřejmě chybět ani obvyklé rubriky.
Doufáme, že vás nový časopis povzbudí
a udělá vám radost.
Svědectví o účincích Svátosti biřmování
aneb rok poté
Začteme –li se do Katechismu katolické církve, v paragrafu 1303 nalezneme
objasnění, co vše v nás vykoná Duch
svatý, když se touto Jeho svátostnou
milostí necháme proměňovat. A jelikož
od poslední biřmovací slávy uplynul
ve farnosti právě rok (připomeňme –
7.9.2013), pohlédněme nyní skrze nás
samotné do hlubin duchovního světa
vedeni již zmíněným paragrafem:
„Hlouběji nás zakořeňuje do Božího
synovství, jež nám dává právo volat
„Abba, Otče.“ (Řím 8,15) Máš důvěrný
vztah s Ním? Je Tvým rádcem a pomocníkem? Pocítil jsi, že on jediný Tě nikdy
neopustí, nezradí a nezklame, a On jediný
je schopen dát Ti sílu znovu povstat, vytrvat
v dobrém a stát se dokonce lepším? Víš, že ve
světě oddanějšího druha nikdy nenajdeš?
„Pevněji nás spojuje s Kristem.“ Ježíš
Kristus se stává lidsko –duchovní personou, která nás zve den co den do služby
učednické, misijní, k obětem z lásky
k Bohu a bližnímu. Studuješ/rozjímáš nad
Písmem a vyhledáváš Jeho svátostnou přítomnost? Evangelizuješ okolí svými postoji,
názory, životem? Obětuješ čas či peníze pro
potřeby a radost druhých? Máš svůj vlastní
krizový scénář pro případ životní prohry,
existencionálního pokušení nebo zpochybnění Jeho cesty, která Tě vede?
„Rozmnožuje v nás dary Ducha svatého.“ Dary Ducha svatého prospívají
našemu okolí, tj. bližním, které v životního
příběhu potkáváme. Moudrost, rozum,
víra, síla, poznání, zbožnost, bázeň Boží.
Využíváš zkušenosti předků? Přemýšlíš nad
dopady svých rozhodnutí? Víš, že zkoušky
se překonávají věrností? Jsou krize pro Tebe
výzvou osudu nepodlehnout, ale hledat
v nich novou dimenzi růstu? Víš, co to
znamená bližního neponížit nebo ctít jeho
svobodu? Jsou pro Tebe Kristovy ideály více
než vlastní sebeláska? Umíš krotit své touhy
či vášně a raději je podřídit vůli Boží?
„Dokonaleji nás spojuje s církví.“ Čím
opravdověji k Bohu, tím blíže k církvi.
Čím větší poznání a otevřenost Božímu
charismatu, tím silnější chuť dát církevnímu prostředí více. Obětuješ svůj čas i pro
chod farnosti či společenství? Máš svou
vlastní vizi, kam kráčíš a jakými vlastnostmi/činnostmi chceš církevní obec obohacovat? Je Ti jasné, že jakým křesťanem budeš
Ty, taková bude i Tvá církev?
„Poskytuje nám zvláštní sílu Ducha
svatého, abychom šířili a bránili víru
slovem i skutkem jako opravdoví
Kristovi svědkové, abychom skutečně
vyznávali Kristovo jméno a abychom se
nestyděli za kříž.“ Tato milost v nás pudí
touhu nosit Krista ve svém srdci trvaleji,
efektivněji, láskyplněji, zbožněji, pokorněji, ale i energičtěji. A to proto, že kde
jsme my sami, tam je Kristus s námi. A
kde jsou kolem nás bližní, tam se všichni
společně ocitáme v nedokonalé, ale přesto
pozemské formě Jeho království, u pomyslného eucharistického stolu. Dokážeš
vyznat i před lidmi své životní prohry?
Přijal jsi důsledky svých nesprávných rozhodnutí? Víš, že Jeho morální mantinely
mají smysl jen tehdy, když máš Kristovu
lásku k člověku? Nebál ses postavit za
Boží pravdy tam, kde se jejich existence
zpochybnila? Povzbuzuješ slovem či činem
jiné a zajímáš se o ty, kteří nemají takové
životní štěstí, jako máš ty sám, tj. z moci
Boží Víru, Naději a Lásku nebo z moci
Boží dobré vztahy, dobrou práci či absenci
nemocí a dědičných vin? Víš, že lidskou
smrtí Tvůj příběh nekončí?
„A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak přijde i zmrtvýchvstání.“ (1 Kor
15,21)
Milan Volf, loňský biřmovanec
/7/
ŘÍJEN – MARIÁNSKÝ MĚSÍC
Měsíc říjen nazýváme mariánským
měsícem a to proto, že se více zamýšlíme,
rozjímáme a modlíme se růžence.
Růženec je jedna z modliteb, která se dá
nazvat „modlitbou prostého lidu,“ „modlitbou jednoduchou.“ Troufám si, ale říci,
že i přesto, že je to modlitba prostá, tak je
růženec modlitbou hlubokou. I když ji
nazýváme mariánskou, tak je hluboce
christologická. Co to znamená? Spolu
s Marií v této modlitbě rozjímáme o živo-
tě Ježíše Krista… V růženci nacházíme
evangelium v „kostce“. V této modlitbě
máme celý život Pána Ježíše a jeho Matky.
Mnoho papežů tuto modlitbu doporučovalo, aby se ji v rodinách, ve farnostech,
ale i jednotlivci modlili… Nejvíce však sv.
Jan Pavel II, který dokonce v roce 2002 až
2003 vyhlásil rok růžence.
Při zjevení ve Fatimě Panna Maria třem
prostým dětem doporučila, aby se modlitbu růžence modlili za mír, za obrácení
Zpráva ze schůze
důvěrníků Matice svatohostýnské ze 7. 9. 2014
Schůzi zahájil Mons. J. Graubner
modlitbou, dále pan Vývoda – předseda
MSH seznámil přítomné o provedených
akcích během několika měsíců. Byly to
– oprava opěrné zdi u rozhledny, oprava
propadlé kanalizace mezi poutními domy
(havárie), jednání o možnosti obnovení
světelného kříže – akce odložena, oprava
větrné elektrárny.
Paní Jančíková, která zastupovala paní
Loučkovou, poděkovala všem důvěrníkům za jejich práci ve farnostech. Seznámila nás s vývojem členské základny
– nastal mírný pokles počtu členů Matice
proti r. 2013, aktuální stav je 6 971 členů.
Také nabídla možnost návštěvy výboru
MSH ve farnostech.
Otec Chromečk poděkoval za práci důvěrníků a povzbudil je do další práce.
Paní Fojtů – ved. hosp. správy – informovala důvěrníky o hospodaření za uplynulé období od začátku roku a seznámila
přítomné se strukturou příjmů a výdajů
a s náklady na provedené hlavní opravy.
Dále probíhala diskuze, a na závěr promluvil o. arcibiskup, který všem poděko-
/8/
val a vyzval nás, abychom pamatovali při
hledání nových členů do MSH i na mladé.
Informoval nás o průběhu řešení žádosti
o blahořečení o. arcibiskupa C. A. Stojana. Vyzval všechny k modlitbám o zázrak
a připomněl náš dluh zakladateli MSH.
Celé setkání bylo ukončeno modlitbou
Anděl Páně a závěrečným požeháním o.
arcibiskupa.
Zápis provedl pan Lednický, upravila P.
Drlíková
Tímto také prosíme všechny farníky
z Rožnova i okolí, kteří ještě nejsou členy
Matice svatohostýnské a měli by zájem
podílet se na dění na sv. Hostýně, ať se
obrátí na důvěrníky Denisu Bumbalovou
a Pavlu Drlíkovou, které jim rády sdělí
veškeré info, nebo si přímo odeberou
přihlášku na stolečku vzadu pod kůrem
a odevzdají ji na faře.
Těšíme se na další nové členy.
Poutě na sv. Hostýn
4.10. Sobota: Mariánské večeřadlo ve
14.00 u Vodní kaple (pod hlavním schodištěm), vede o. Jiří Šolc SJ
hříšníků a za smír jejího neposkvrněného
srdce…
Podle http://www.martinosb.eu/
5.10. Neděle: Růžencová pouť
11.10. Sobota: První den dušičkové pouti,
pontifikální mše sv.v 17.00, následuje
světelný průvod a pobožnost na lesním
hřbitově
12.10. Neděle: Druhý den dušičkové pouti, pontifikální mše sv. v 10:15, ve 13:00
sv. požehnání a pobožnost u památníku
obětí 1. světové války
18.10. Sobota: 16. myslivecká pouť,
pontifikální svatohubertská troubená mše
sv. v 10:15
23.11. Neděle Ježíš Kristus Král, poslední
neděle církevního roku
24.12. Středa: Štědrý den, mše svaté
v 7.15, 9.15 a v 15.30, v noci mše sv. není
31.12. Středa: Sv. Silvestr, mše svaté
v 7.15, 9.15, 11.00, ve 22.30 modlitba
růžence, 23.00 adorace, 23.45 děkovné
Te Deum a sv. požehnání a ve 24.00 pontifikální mše sv.
Duchovní cvičení
7.10.–11.10. Ignaciánské exercicie
P.Františka Lízny SI. Téma: Pociťovat
velkou radost s Kristem vzkříšeným.
24.10.–26.10. Duchovní obnova s P. Jiřím
Pleskačem (kněz katolické církve východního obřadu)
2.11.–7.11. Duchovní obnova s P. Jiřím
Pleskačem (kněz katolické církve východního obřadu)
11.11.–15.11. Ignaciánské exercicie
P.Františka Lízny SI. Téma: Poznat
hloubku hříchu a Božího milosrdenství
28.11.–30.11. Duchovní obnova pro hasiče, vede Mons.Jan Graubner, arcibiskup
olomoucký, bude doplněno členy MSH
5.12.–7.12. Duchovní obnova pro členy
Matice svatohostýnské, vede Mons. Jan
Graubner, arcibiskup olomoucký.
Aktuality z Charity
Pouť seniorů na Hostýn
Od letošního února u nás probíhají
pravidelně jednou měsíčně hodiny zpěvu
pro klienty Centra denních služeb a členy
rožnovského Klubu Parkinson. Hodiny
probíhají pod odborným vedením paní
učitelky Ivany Prokopové a jsou našimi
klienty velmi oblíbené. Každá hodina
začíná vždy uvolňovacími a dechovými
cviky, po náležité přípravě pak zpíváme
známé lidové písničky, především valašské. Vliv pravidelného zpěvu na zlepšování zdravotního stavu je vědecky prokázán.
Zpěv léčí, stimuluje, podněcuje radost
a energii, má příznivý dopad v mnoha
oblastech zdraví a života člověka.
Podporuje hluboké, tzv. brániční dýchání,
kterým zajišťuje dostatečný přívod kyslíku do mozku.
Správný rytmus dechu vede k uvolnění
napětí, ke klidu a stabilitě. Zpěv pomáhá obnovit a rozvíjet komunikaci, a má
rovněž výrazný pozitivní vliv na emoční
oblast života člověka.
Význam zpěvu je nedocenitelný, jak
u dětí, tak zejména u lidí s různými druhy
zdravotního omezení.
Pokud byste chtěli využít naši službu nebo
jste věděli o někom, kdo by ji potřeboval,
neváhejte a přijďte, rádi Vám pomůžeme.
Další informace získáte na webových
stránkách www.valmez.charita.cz nebo
osobně u pracovníků Charity.
v pondělí odpoledne v 15 hodin v Charitě
(každé sudé pondělí), kromě období letních
prázdnin. Nejbližší setkání pletařek bude
v pondělí 29. září v 15.00 hodin. Obvazy
pleteme z přírodní bavlněné příze, materiál
je zajištěn. Je potřeba pouze 2 jehlic síly 2,5.
Hotové obvazy pak odevzdáváme prostřednictvím olomouckého arcibiskupství
občanskému sdružení OMEGA v Kyjově,
které již následně zajišťuje jejich distribuci
na konkrétní potřebná místa v zahraničí.
Toto sdružení také jednou ročně pořádá
v Přerově výroční setkání pletařek z celé
Moravy s názvem DOPLETNÁ, kterého se
naše zástupkyně zúčastnily v roce 2012.
Pokud byste chtěli přispět k dobrému
dílu, přijďte kdykoliv ve všední den mezi
7. a 15. hodinou do Charity v Rožnově.
Rádi Vás přivítáme, případně podáme
podrobnější informace.
V pátek 12. 9. 2014 se letos již po třiadvacáté uskutečnila tradiční pouť Charity na
sv. Hostýn, která se koná okolo svátku
Panny Marie Bolestné. Je určena pro starší,
nemocné a méně pohyblivé lidi, kteří by se
jinak nemohli na toto krásné poutní místo
dostat sami.
Stejně jako každý rok se před osmou
hodinou ranní vydalo z autobusového
nádraží k Hostýnu 5 autobusů poutníků z Rožnova p. R. a okolních farností.
I když se nám letos nevyhnuly drobné
potíže při cestě (někteří poutníci dokonce
dorazili do baziliky až po začátku mše
sv.) a také nepřízeň počasí, jsme vděčni
za to, že jsme mohli tuto pouť uskutečnit.
Děkujeme všem poutníkům za společenství modlitby a podporu, a doufáme, že se
příští rok, dá –li Bůh, opět sejdeme.
Pracovníci Charity v Rožnově p. R.
Pletení obvazů
Velmi rádi bychom chtěli znovu pozvat
a povzbudit aktivní a obětavé ženy
seniorského věku, které nechtějí sedět
se založenýma rukama a chtěly by být
prospěšné, aby nám pomohly s pletením
obvazů pro nemocné leprou v rozvojových zemích, zejména v Africe a Indii.
Scházíme se dvakrát měsíčně, vždy
/9/
POZVÁNÍ
Jak žít zdravé vztahy, které nám přinesou radost
Iskérka o.p.s. přináší opět v září a v říjnu bohatý program v rámci Týdnů pro
duševní zdraví. Letošním tématem jsou
Vztahy – lidské radosti i bolesti.
Rožnovské týdny pro duševní zdraví jsme
zahájili osvětovou kampaní zaměřenou
proti předsudkům vůči lidem s duševním
onemocněním na Masarykově náměstí
v Rožnově p. R.
Návštěvníky čekal od 11–17 hod. bohatý
kulturně společenský program. Během
dne se vystřídala celá řada umělců – Pavel
Goláň se svými hosty, žonglér Luboš
Pečiva, amatérský sbor „Iskérka bend“,
složený z klientů, dobrovolníků a pracovníků Iskérky, zanotoval známé lidové
/ 10 /
písně, kroužek z Centra volného času
Astra Frenštát se představil se zumbou,
freestyle scooter show na skateboardových
překážkách předvedl skvěle Břeťa Krhut.
Součástí programu bylo informování
o aktivitách Iskérky, která již 10 let pomáhá
v Rožnově p. R. dospělým lidem s duševním
onemocněním. Klienti Iskérky se aktivně
zapojili jak v prodejním stánku, tak zodpovídáním dotazů, proč Iskérka funguje a jak
může pomoci ostatním lidem.
Maruška Popelářová mluvila o naději,
kterou nabídla rožnovská farnost lidem
z Iskérky. S několika klienty uzavřela
smlouvu o průvodcovství na výstavách
v kostnici na dobu 5 měsíců.
Akci zaštítila starostka města Rožnov p.
R. Markéta Blinková. Podpořila potřebnost služby pro lidi s duševním onemocněním.
Počasí nám přálo. Připravený program
zhlédly desítky zájemců. Mnozí lidé nás
podpořili tím, že zakoupili nějakou maličkost z našich dílen.
V rámci podzimní destigmatizační kampaně probíhá v září a říjnu na chodbách
a v podkroví Městské knihovny v Rožnově výstava maleb a kreseb Cesta
světem. Autorkou je Anna Křenková,
která dlouhodobě trpí duševním onemocněním. Pohádku autorky Jarmily
Kulišťákové Ševcův verpánek sehrají
premiérově klienti, pracovníci a dobrovolníci Iskérky pod vedením režiséra
Jiřího Hausera 29.9. v 19 hod. ve Společenském domě v Rožnově p. R.
V měsíci říjnu proběhne cyklus přednášek, který bude zaměřen na to, jakým
způsobem vztahy ovlivňují život člověka.
Významnou osobností z oblasti psychiatrie, která přijala naše pozvání, je lékař
s mnoha přesahy, náš přední psychiatr
a zastánce psychosomatické medicíny
MUDr. Radkin Honzák, CSc. Kromě
toho, že je stále aktivní v ambulantní
a lůžkové péči, stíhá ještě přispívat do řady
českých periodik a na vlastní blog (navíc
napsal již přes dvacet odborných i populárních knih).Vedle práce psychiatra také
přednáší na 1. lékařské fakultě a nově na
FSV UK. Je věčným optimistou a záviděníhodným dědečkem.V Rožnově bude
poprvé přednášet na téma „strach“ 23.
října v 17 hod. v kině Panorama.
Nejen zájemcům o dobrovolnickou
službu je připravena přednáška o navazování vztahů s dobrovolníky a jejich
zázračném vlivu na život lidí s duševním onemocněním. O své zkušenosti
se s námi podělí pracovníci z pražské
organizace Dobroduš, která léta pracuje
s obyčejnými lidmi, kteří pro lidi s duševním onemocněním dělají neobyčejné
věci.
Pozvaní přednášející jsou odborníci
s dlouholetou praxí v oblasti mezilidských
vztahů – ať už jako psychiatři, psychologové, terapeuti či pracovníci z různých
organizací. Každý z nich tedy přinese svůj
pohled a své zkušenosti.
Srdečně Vás zveme na některou z našich
akcí. Díky podpoře města Rožnov je
vstup na všechny programy zdarma.
Alena Jbaili
OHLÉDNUTÍ
Medjugorje 2014
Jako každý rok se vypravily dva autobusy
mladých z Valašského Meziříčí a okolí
na pouť do Medjugorje. Každá pouť do
Medžu je něčím výjimečná a ta letošní už
výjimečně začala. Kvůli poruše autobusu
jsme v Maďarsku strávili sedm hodin
čekáním na náhradní, a díky dešti, který
nás provázel celým Chorvatskem, jsme
museli zrušit celodenní pobyt u moře.
Přes všechny útrapy jsme dorazili do
Medjugorje, a jako zázrakem přestalo
pršet a my jsme mohli postavit stany.
Déšť nás provázel i druhým dnem na
Podbrdě (místě zjevení) a na Kravických
vodopádech. Večer začínal program
Mladifestu. Každý den byl pro nás připravený bohatý program. Ráno jsme začínali
ranními chválami, různými katechezemi,
přednáškami a svědectvími. Odpoledne
pak program pokračoval přednáškami,
dvěma růženci, mší svatou, a den byl
zakončen adorací.
A jelikož připravený program nabízel
i několik volných chvil, využili jsme je
k prožití dalších duchovních zážitků.
Navštívili jsme komunitu Cenacolo,
která pomáhá lidem se závislostí. Dále
jsme si poslechli svědectví Gorana. Jeho
životní příběh plný drog, násilí a pokusů
o sebevraždu, následovaný obrácením
a svatbou s Češkou, nás oslovil ze všech
svědectví nejvíce. Na druhou stranu
nejzábavnějším zážitkem z festivalu byly
průlezky a kolotoče v místním centru
pro děti z ulice. Nezapomenutelné byly
i naše spontánní, noční výstupy na
Križevac a Podbrdo, které jsme podnikali bosky s modlitbou na osobní úmysly.
Pro mnoho z nás byli silným zážitkem
posedlí lidé, kteří se projevovali při hodině zjevení Panny Marie, při mši svaté
a adoraci.
Díky novým přátelstvím a bohatému
programu jsme toho moc nenaspali,
přesto nikdo z nás nelitoval, že se do
Medžu vypravil, a nakonec i to moře bylo.
Poslední den jsme strávili v malebném
prostředí chorvatských Lurd a u moře na
Makarské riviéře.
Už teď se těšíme na příští rok a doufáme,
že vypravíme dvakrát tolik autobusů.
Mladí z Valmezu a Rožnova
INZERCE
Farní zpravodaj nabízí prostor pro bezplatnou nekomerční řádkovou inzerci.
Ta by měla umožnit snadnější sdílení
hmotných i nehmotných prostředků
mezi farníky. Můžete nabízet nebo
hledat ubytování, vybavení domácnosti,
přebytky ze zahrádky, potřeby pro
děti, sportovní vybavení apod., ale také
přátelství nebo modlitební společenství.
Text by měl být co nejkratší a musí
obsahovat váš telefonní nebo emailový
kontakt. Inzeráty zasílejte na emailovou
adresu: [email protected]
nebo v odpoledních hodinách volejte
tel. 777 609 672 • Redakce si vyhrazuje
právo odmítnout inzerát z důvodu
nevhodného obsahu.
• Prodám starší pokojové dveře,
plné i prosklené, levé i pravé 80cm,
cena 800 Kč/ks
Tel.: 777 533 234
VTIPY
Paní učitelka je odvolána na věčnost
a nějakým nedopatřením se dostane do
pekla. Tu se k ní přiblíží jeden z hlídačů pekelného (ne)pořádku a diví
se. „Ale paní učitelko vy jste přece
byla celý život velice hodná, nikdy jste
nikomu neublížila, vy sem přeci nepatříte.“ Učitelka se rozhlédne po tom
pekelném virválu a zmateně odpoví.
„No vidíte, a já myslela, že je velká
přestávka.“
„Slyšela jsem, že váš syn studuje na
univerzitě. Co z něho bude, až skončí?“ ptá se známá paní Novákové.
„Obávám se, že důchodce.“
Tchýně velice úslužně nabízí oběd svému zeťovi a přitom nevybíravým způsobem odkopne lísajícího se kocoura.
Muž se pustí do jídla a mimochodem
hodí kousek masa kocourovi. Ten
slupne maso a okamžitě zcepení. „Tak
vy jste mě chtěla otrávit!“ vykřikne
muž nazlobeně a udeří tchýni. V tom
kocour otevře jedno oko a říká polohlasně: „To máš za to ty potv…“
/ 11 /
OKÉNKO PRO DĚTI
www.deti.vira.cz
„Dětské“ mše
Od začátku září mají rodiny a děti v naší
farnosti opět možnost setkávat se při
třetí nedělní mši svaté. Je uzpůsobena
pro ně, což nejvíce ocení ti z vás, kdo se
bojí hlučnosti svých ratolestí. Od druhé
zářijové neděle děti dostávají samolepky,
tentokrát opět s postavami ze Starého
/ 12 /
zákona. Přidali jsme se k tomuto materiálu z olomouckého katechetického centra
a vymysleli soutěž „O ZLATÝ DENÁR“.
Hra spočívá v odpovědích na otázky vztahující se k příslušnému obrázku (písemně
nebo mladší děti formou kresby). Lístky se
správnou odpovědí vhozené do pytlíku umístěného na dětské nástěnce v kostele budou
po určitých logických blocích odměněny
zlatou mincí. Pro správnou odpověď je nutné
se začíst do příběhu o dané postavě, který je
umístěn na farních webových stránkách.
Druhou povzbudivou zprávou nového
školního roku je „Dětská“ mše sv. ve
Viganticích, a to každou poslední neděli
v měsíci. Oslavy 100 let tamější kaple byly
doprovázeny dětským zpěvem a bylo to
velmi krásné. Proč bychom čekali na další
stovku? Zveme děti i jejich rodiče!
/ 13 /
Pěší pouť k Božímu milosrdenství
Na letošní pouti ze sv. Hostýna na Velehrad jsem byl pozván jedním z poutníků
na pěší pouť k Božímu milosrdenství do
Slavkovic. Zde je poutní kostel zasvěcený
Božímu milosrdenství. Již 6. rokem putují
tři proudy poutníků z Fulneku, Prahy
a jižní Moravy (letos z Hodonína) na
Českomoravskou vysočinu do Slavkovic
u Nového Města na Moravě. Pěší poutě
organizují řeholníci bratři Pallotini z Fulneku a z komunity v Jámách u Velkého
Meziříčí. Já jsem se připojil k fulneckému
proudu v Olomouci na sv. Kopečku, kudy
poutníci z Fulneku procházeli. Nevycházel jsem tedy s ostatními z Fulneku, ale
šel jsem z Valašského Meziříčí na sv. Hostýn a ze sv. Hostýna, po trase Moravské
Compostely, na sv. Kopeček u Olomouce.
Pouť do Slavkovic je oproti jiným poutím
poněkud jiná. Je samozřejmé a na pouti
běžné, že se každý den koná buďto ranní,
nebo večerní mše svatá. Je samozřejmé
a na každé pouti běžné, že se během denního putování modlíme růženec. I to, že
se po cestě zpívá, je součástí každé správné pouti. Toto vše je i na pouti k Božímu
milosrdenství do Slavkovic. Tato pouť
jsou ale doslova putovní excercicie. Ráno
po mši svaté anebo po požehnání na cestu
v místním kostele, odkud se vychází, se
po cestě modlíme ranní chvály. V průběhu dopoledne má bratr pallotin, opět
během putování, přednášku na vybrané
teologické téma. V poledne se samozřejmě modlíme modlitbu Anděl Páně,
ve tři hodiny pak Korunku k Božímu
milosrdenství. K večeru, poté, co se dojde
do místa ubytování, se v místní kostele
opět sejdeme ke mši svaté. Na závěr pak
následují nešpory.
Ve fulneckém proudu nás šlo 31 poutníků. Vedl nás P. Pawel Prusyňski SAC,
administrátor a představený komunity
Pallotinů z Fulneku, skvělý člověk. Organizace celé pouti, tedy přesné zajištění
trasy (žádné bloudění), zajištění ubytování, občerstvení na cestě, vezení těžších
zavazadel, byla bezchybná. Duchovní
náplň pouti, její předávání duchovním
vedoucím otcem Pawlem a její sdílení
všemi poutníky, byla něco, co jsem zatím
na žádné jiné pouti nezažil. Celá pouť byla
/ 14 /
nádherný duchovní zážitek. Zvláštním
zážitkem byla i mše svatá na závěr naší
pouti v sobotu 26.7., kterou celebroval
nestor a ikona českých poutníků
P. František Lizna, spolu se všemi 7 bratry Pallotiny, kteří působí v naší republice. Příznačné je i to, že Slavkovice jsou
rodištěm dalšího našeho velkého poutníka Mons. P. Jana Peňáze, děkana ze Křtin,
který vodí již řadu let všechny poutě ze
sv. Hostýna a ze sv. Kopečka u Olomouce
na Velehrad. I jeho duchovní a materiální
zásluhou byl tento poutní kostel před 6
lety ve Slavkovicích postaven.
Moje pouť z Valašského Meziříčí do Slavkovic měřila 185 km (stejně jako z Fulneku). Šli jsme celkem 7 dní. Věřte, že tím,
jak bohaté je celodenní naplnění pouti, člověk ani není příliš unaven. Já osobně jsem
si pěší pouť, již sám, ještě o 2 pěší dny a o
45 km prodloužil a zašel jsem si do Polné
a do Jihlavy. V chrámu Nanebevzetí Panny
Marie, kde jsme se s manželkou brali, jsem
poděkoval za 40 let našeho manželství
a tak jsem svoji, již osobní pouť, zakončil.
Ještě jedna skutečnost mne na pouti do
Slavkovic potěšila. Odhadem 70% všech
poutníků do Slavkovic byla mladší 30 let.
A to se netýkalo jen fulneckého proudu.
Stejně tomu bylo u proudu z Hodonína
i z Prahy. Zdá se, že rozkvět obnovených
poutí, zejména v posledních 10 letech,
bude mít pokračovatele. Doporučuji
všem, kteří rádi sdílejí tuto formu pobožnosti („poutník se modlí i nohama“) , aby
se někdy na pouť do Slavkovic vydali.
Podrobnější informace na
www.slavkovice.cz nebo [email protected]
Farník z Tylovic
Dokončení ze str. 3
ještě taková, něco jako poštovní schránka.
Chlapec otevřel brašnu a tentokrát bez
problému našel, co hledal, přihlášku do
náboženství. Začal ji sám vyplňovat. Když
došel k rubrice podpis rodiče, chviličku
zaváhal, ale potom vystřihl takový podpis
rodiče, jaký se žádnému rodiči na světě
ještě nikdy nepovedl. Ani jeho taťkovi a ani
jeho mamce ne.
Chvíli přemýšlel, co dál. Potom přihlášku
složil, vhodil do škvírky, o které si myslel,
že je škvírkou poštovní schránky, a potichu,
potichounku odešel. Klap. Dveře se zavřely.
Bylo ticho. Opět klap, dveře se pomalu
otevřely a dovnitř nevešel, ale neslyšně tam
vplul chmaták. Chmaták s drátkem v ruce,
na jednom konci háček, na druhém magnetka, a hned k pokladničce. A okamžitě
zajásal: „Ta bude papírová“, zatáhl a vytáhl… papír. „Do kostelní kasičky cpát starý
papír! Dnes už nikdo nemá úctu k ničemu!“, odsoudil chmaták zkaženost světa
a opovržlivě plivl na papír. Další úlovky
už byly zdařilejší a Hospodin se toho dne
o chmatáka postaral.
Přihlášku, co zůstala v kostelní předsíni na
zemi, potom našel kostelník a dal ji paní
Moučkové, té staré paní, co chodí v botách
s vysokými podpatky, má blonďatou trvalou
a brýle s tlustými černými obroučky a která
už je taková, že vždycky všechno donese na
patřičná místa. A ta ji dala panu faráři.
Chlapec přišel na faru. Očekával klid, ale
byl tu shon, štěbetání, dokonce do něho
nějaký kluk strčil. Ale holka, která se na
něho usmála, byla zase tak hezká, že na to
přestal myslet a vstoupil s ní do místnosti
dveřmi, na kterých byl nápis: Učebna
náboženství.
Nevnímal, co se říká, jenom pozoroval ty
kluky a holky, se kterými teď bude kamarádit, a pana faráře a nástěnku. Také si
četl, co na ni bylo napsáno: „Bůh tě má
rád“ a „Ne vy jste si vyvolili mne, ale já
vás.“ „To je pravda“, řekl si chlapec
Šel domů. Byl podvečer. Na Náměstí bylo
několik lidí, kteří spěchali do kostela. Bim!
Bim! – Bam! Bam! – Bim! Bim! – Bam!
Bam! – bim! bim! – bam! bam!, zvonily
kostelní zvony. „Proč ta poslední bim,
bim, bam, bam, jsou s malým b?“, myslel
si chlapec. A potom ho napadlo: „Bůh se
člověku dává poznat v malých věcech!“
Na to, že byl ještě malý, ho napadla docela velká věc!
Amen! jáhen Miroslav
města kandidují, kteří jsou ochotni zapojit
se politického života, a jsou také ochotni
nést svůj díl odpovědnosti. Určitě si také
všichni přejeme, aby ve vedení města byli
se také co nejvíce účastnit politického života, lidé, jejichž smýšlení nebude postrádat
nakolik je to pro mne možné. Podle sociální
pokoru a lásku, a kteří své poslání budou
nauky církve je politika jednou z nejvyšších
chápat jako službu obecnému dobru. To
forem milosrdné lásky, protože je to služba
nejmenší, co můžeme udělat pro dobro
obecnému dobru. Nemohu si tedy před ní
této doby v našem městě je, že půjdeme
umýt ruce. Každý z nás jí musí něco věnovat.“ k volbám.
Václav Mikušek
„Dobrý katolík se míchá do politiky a vnáší
do ní to nejlepší ze sebe sama, aby vládPozn.: Text kurzívou je převzat z článku
noucí mohl vládnout. Co nejlepšího však
„Křesťan a politika“, zveřejněném na webu
můžeme politikům nabídnout? Modlitbu!
České sekce Radio Vaticana.
Tedy to, co uvádí sv. Pavel: ‚Modlete se za
všecky lidi, za krále a všechny, kdo mají
moc.‘“
Konec konců, k modlitbě za politiky nás
vyzývá také náš Arcibiskup Jan ve svém
listu, který jsme vyslechli v neděli 14. září.
Nějak mne tyto myšlenky zaujaly právě teď,
před blížícími se komunálními volbami,
protože i ti naši místní politici potřebují
podporu, o které mluví naši církevní
představitelé. Určitě je dobře, že jsou
v Rožnově křesťané, kteří do zastupitelstva
Daroval jsi nám život pro dobro této doby…
Někdy na jaře pronesl tento výrok
o. Kamil při nedělní mši svaté na konci
přímluv. Možná jsem ho slyšel už dříve,
ale asi jsem si ho neuvědomil. Tento jednoduchý výrok má ohromnou hloubku.
Říká, že celý náš život je dar. Ale je to
dar, který nemáme pro naši soukromou
potřebu. Je to dar, který máme využít
k tomu, abychom našim životem přispěli
ke konání obecného dobra.
Na konání obecného dobra se zaměřil
papež František ve své ranní homilii dne
16.9.2013. (Při pohledu na toto datum
jsem si položil otázku, jestli Sv. Otec
schválně neotevřel toto téma právě před
našimi loňskými parlamentními volbami.)
„Vládci nesmí postrádat pokoru a lásku
a občané – zejména pak katolíci – mají
projevovat zájem o politiku. Nikdo z nás
nemůže prohlásit: ‚To se mne netýká, protože
vládnou ti druzí…‘“ Právě naopak, jsem
zodpovědný za jejich vládu a musím se co
nejvíce vynasnažit, aby vládli dobře. Musím
ŽEHNÁNÍ ŠKOLNÍCH AKTOVEK
/ 15 /
POZVÁNÍ
Dovolujeme sipozvat na
DĚKANÁTNÍ DRAKIÁDU
pořádanou animátory děkanátu – 28. 9.
u kaple sv. Ducha na Starém Zubří.
Program, zaměřený spíše na mladší děti,
bude začínat od 14.00. Kromě pouštění
draků budou pro děti připraveny i další
herní aktivity – míčové hry, skákání v
pytlích, pletení náramků z gumiček,
střelba z luku apod.
Dále bych chtěla informovat i o dalších
akcích, které v rámci práce s mládeží
připravujeme. Budou jimi:
• Děkanátní brigáda / 11.–12. října –
Rožnov pod Radhoštěm
• Setkání schol / 25. října – Val.
Meziříčí
• Církevní silvestr / 29. listopadu –
KD Vidče
• Děkanátní ples /31. ledna – KD
Hrachovec
Bližší podrobnosti ke každé z nich se
dozvíte prostřednictvím e-mailu
[email protected]. Těším se na
jakoukoli další budoucí spolupráci.
Helena Ondřejová
zástupce mládeže
DUCHOVNÍ OBNOVA pro rodiny
s dětmi na Svatém Hostýně
Bude se konat o víkendu 3.–5. října
2014 v poutních domech na Sv. Hostýně. Zamyslíme se nad možnostmi
a šancemi nás rodičů na předání/svědectví víry v prostředí nevěřící, lhostejné nebo vlažné většiny… potažmo
jak ubránit víru v Boha v naší rodině…
Duchovní obnovou povede P. Martin
Sklenář. Je připraven souběžný program pro rodiče i děti. Během promluv
pro manžele je zabezpečeno hlídání
dětí pečovateli. Náplní víkendu jsou:
promluvy kněze, společná modlitba,
adorace, mše sv., cesta světla, možnost
svátosti smíření nebo rozhovoru s knězem. Pro děti jsou připraveny katecheze
a hry. Začíná se v pátek večeří v 18.00
hod. a končí v neděli obědem. Bližší
informace a přihlášku naleznete na
www.rodinnyzivot.cz. Během víkendu
je zajištěno celodenní stravování (možnost domluvy) a ubytování v pokojích
se soc. zařízením. Kontaktní osoba:
Mgr. Josef Záboj, tel.: 587 405 292,
e-mail: [email protected]
/ 16 /
Organizace LIKVIDACE LEPRY
Milí čtenáři,
možná jste už někdy něco málo zaslechli
o Likvidaci lepry (LL), křesťanské organizaci, která již přes 22 let usiluje o léčbu
lepry (malomocenství). Na počátku byla
pouhá idea, nápad a myšlenka, která se
skrze modlitbu a konkrétní postupné
kroky přetavila v dobrého bojovníka proti
malomocenství – nemoci, s níž se setkáváme v biblickém světě i v životě Ježíšově.
Sám však nikdo neobstojí, je důležité
hledat dobré spojence, dobré partnery,
kteří napomohou dobré nápady co nejlépe a nejúčinněji realizovat. Proto jsme
i my hledali a také jsme nalezli! Potvrdilo
se nám tak přísloví „kdo hledá, najde“.
V našem „boji“ proti lepře jsme získali
opravdu dobrého a udatného spojence,
jímž je německá organizace DAHW,
vskutku opravdoví profesionálové!
Tato organizace působí již od roku 1957
a svoji činnost vykonává na více než 300
místech světa (prakticky ve 40 zemích).
Kromě DAHW máme své partnery
i v Indii, kteří řídí dvě nemocnice sv. Josefa – v Bhilai Pahari a v Phulapahari. Obě
byly vybudovány a stále jsou podporovány z prostředků LL. V současnosti podporujeme další projekty v Kolumbii, Libérii
a v Indii. Jedná se převážně o finanční
podporu leprostanic (stanice malomocných), která zahrnuje náklady provozní,
náklady na léky, obvazový materiál a jiné.
Kromě malomocenství se podílíme i na
léčbě tuberkulózy a onemocnění buruli.
Naše činnost a její rozsah jsou podmíněny počtem a štědrostí dárců. V této
souvislosti můžeme poznamenat, že i ve
vaší farnosti máme dárce, kteří se svými
dary podílejí na odstraňování utrpení
mnoha nemocných a na okraj společnosti
vytlačovaných lidí. Všem dárcům tímto
děkujeme! Jsme jim opravdu vděčni za
to, že můžeme pomáhat a být nadějí pro
malomocné (vděk samých nemocných
nedokážeme ani vyjádřit). Zároveň
chceme přizvat k tomuto dílu milosrdenství i další. Bohatství, kterým oplýváme
a pomocí něhož se snažíme pomáhat,
jsme získali a získáváme pomocí poměrně
malých, ale vytrvalých a pravidelných
darů. Někdy se jedná o částky v rozmezí
200–300 Kč.
Milí čtenáři, sestry a bratři, pokud by
těchto pouhých pár vět ve Vás vzbudil
zájem více poznat naši činnost, rádi
přijedeme. Pro všechny zájemce uspořádáme poutavou přednášku, včetně bohaté
fotodokumentace. Více informací o nás
můžete rovněž získat na: www.lepra.cz;
nebo také na tel. číslech 222 514 201;
603 555 995.
Lze nám také napsat na e –mail:
[email protected] nebo na adresu:
Likvidace lepry
Josefská 43/4
118 00 Praha 1
Pokud budete chtít přispět na naši činnost, můžete tak učinit na účet našeho
konta: 2400259272/2010
S přáním Boží přízně Vás všechny
zdravíme, za tým LL Vám žehná
P. Dr. Vojtěch Eliáš
prezident LL, biskupský vikář AP
PŘEHLED UDĚLENÝCH SVÁTOSTÍ ZA POSLEDNÍ OBDOBÍ
SVÁTOST KŘTU PŘIJALI A DO SPOLEČENSTVÍ CÍRKVE BYLI PŘIJATI
jméno a příjmení
pokřtěn/a
Matyáš Pavel Stavinoha
29.6.2014
Matěj Johanes
29.6.2014
Apolena Lajbnerová
6.7.2014
Tobiáš Lenert
9.7.2014
Jan Vavřík
PŘÍMĚSTSKÉ TÁBORY
26.7.2014
Lukáš František Rajnoch
2.8.2014
Michael Jan Konečný
3.8.2014
Veronika Dobešová
3.8.2014
Sofie Anna Kopčanová
3.8.2014
Adéla Hudáková
3.8.2014
Nela Marie Loučková
3.8.2014
Veronika Anna Loučková
3.8.2014
Amálie Veronika Surá
31.8.2014
Viktorie Vránová
31.8.2014
Petr Tiefenbach
31.8.2014
Pavel Malina
31.8.2014
Elena Marie Lukášová
31.8.2014
Adam Pastorek
31.8.2014
Martina Františka Mizerová
31.8.2014
Ondra Křištof
31.8.2014
Beáta Marie Manová
6.9.2014
/ 17 /
SVATÍ MĚSÍCE
SVATÁ HILDEGARDA / 17. 9. / Narodila se 16.9. 1098 na hradě Bóckelheim, jako desáté dítě rytíře Hildeberta
a Mechtildy. Rodiče ji už před narozením
zaslíbili Bohu. Od dětství měla různá
vidění a v osmi letech byla svěřena do
výchovy benediktinek v klášteře, kde
získávala základní znalosti a prožívala
duchovní formaci, po sedmi letech složila
řeholní sliby a ve 38 letech byla zvolena
abatyší a své sestry vedla především
příkladem. Mystické zážitky, které
ovlivňovaly její poznání i život, mívala
během dne za plného vědomí při činnosti
všech smyslů jako světlo poznání z jejího
nitra. Přitom často šlo i o prorocká
vidění, která, jak sama řekla, měla pouze
ve své duši. V dalším popisu o nich
uvedla: “Vidím tyto věci ve dne i v noci
a jsem při tom vzhůru. Vidím je i slyším
zároveň a hned jim porozumím. Nejsem
vizí poučována a slova nezní jako z lidských úst, nýbrž jsou jako jiskřivý plamen
v nejčistším vzduchu a pohybují se jako
oblak.”
Ve 43 letech jí Bůh uložil: “Napiš, co vidíš
a slyšíš!“
Zprvu se k tomu zdráhala odhodlat
a psát začala až z poslušnosti na příkaz
zpovědníka. V té době se jí dostalo
vnitřního porozumění žaltáři, evangeliu
a některým dalším knihám Bible. Zápisky
dělala Hildegarda v latině a některá
její vidění zaznamenal její zpovědník.
Hotové dílo předkládal opat arcibiskupu
v Mohuči. Zvěsti o mimořádné abatyši
zvýšily počet zájemkyň o řeholní život
v její komunitě. Hildegarda pak obdržela
mystický pokyn ke zřízení dalšího
kláštera u Bingenu, nad místem hrobu
sv. Ruperta. Hildegardě se zde za pomoci
/ 18 /
dalších osob podařilo klášter založit
a s 18ti řeholnicemi se do něj v r. 1147
přestěhovala. Hildegarda jej dala pod
ochranu mohučského arcibiskupa a po
čase začala zakládat další klášter v Eibingen za Rýnem (dokončen r. 1165).
S důvěrou v Boží pomoc a patřičnou
opatrností zvládla stavbu, zařízení
i správu řeholních domů.
Hildegarda vytrvale přemáhala různé
problémy a k těm nemalým patřily její
nemoci. Při jejich prožívání zůstávala
trpělivá a říkala: “Čím více utrpení na mne
Ježíš posílá, tím více jsem přesvědčena, že
mne miluje.” Její zdravotní potíže jakoby
souvisely s jejím zdráháním psát to,
co vidí a slyší. Ustoupily prý ve spojení
s odhodláním psát.
K jejím spisům na prvním místě patří
“Scivias lucis” (Poznej cesty světla).
Toto teologické dílo o základních otázkách křesťanské víry psala v letech 1141
–51. Z její korespondence se zachovalo
přes 300 dopisů většinou v latině. Mezi
adresáty je anglický král, dva císařové,
čtyři papežové, biskupové, preláti i sv.
Bernard z Clairvaux. Hned prvního spisu
“Scivias” použil papež Eugenius III. na
církevním sněmu v Trevíru, zřejmě před
jeho dokončením. (Do schváleného spisu
napsal slova: “Zachovej ve svém srdci
vzácnou milost, kterou ti udělil Bůh,
a zvěstuj dále, co Duch tobě vnukne.”)
Podstatné na mystickém daru od Boha,
který Hildegarda obdržela, je to, že ho
dostala ke službě druhým. Ji samotnou
můžeme vidět jako dar od Boha a na jejím
životě si připomenout, že i každý z nás
dostává od Boha milosti a dary ke službě,
– jako hřivny co nesmí zůstat ležet ladem,
nechceme –li o ně přijít (viz Mt 25,14
–30).
Hildegarda také cestovala a konala
misijní cesty do Bamberku a Augsburgu, i do Kolína nad Rýnem a do
Nizozemí. Ujímala se slova na tržištích
a varovala před schizmaty. O její rady
stály osoby nejrůznějšího postavení a ty,
které přicházely s nečistým svědomím,
napomínala. Ve svých vyjádřeních byla
neoblomná, i když vedly ke střetu názorů
jako v otázce zavržení jistého šlechtice.
Poslední příkaz dostala od mohučského
arcibiskupa, aby u svého hrobu nečinila
žádné zázraky. Příkaz zrušil až po 800
letech papež Jan Pavel II. a zrušení vyhlásil biskup z Limburku 17.9. 1979.
Při smrti Hildegardy se na nebi rozsvítil
jasný světelný kříž jako znamení, že byla
přijata Ježíšem do jeho království. Podle
kronikářů to bylo za nedělního úsvitu,
kdy se objevily dvě duhy zářivých barev.
Jedna se klenula od severu k jihu, druhá
od východu k západu. V jejich průsečíku
zářilo jasné světlo ve tvaru měsíce. V něm
byl vidět rudě zářící kříž, který rostl až
do nesmírné velikosti. Byl obklopen
barevnými kruhy, ve kterých se vytvářely
rudě se třpytící kříže s vlastními kruhy.
Rozšířily se po obloze východním směrem
jakoby se skláněly k domu svaté panny
a halily horu do zářícího světla.
Patronka:
přírodovědců, filologů a esperantistů
Atributy:
abatyše, kniha, psací náčiní, holubice,
plameny, almužny, model kostela
SVATÝ LONGÍN / 16. 10. /
Setkáváme se s ním u Kristova kříže.
Jako voják nejmenší jednotky římské
pěchoty byl poslán na Golgotu, ze které
se vracel mimořádně omilostněn za účast
na otevření Ježíšova srdce kopím. Jeho
jméno Longín se shoduje s kopím (řecky
longche), kterým Ježíše probodl. Někteří
životopisci v něm vidí i setníka, který
za otřesných událostí vyznal: “To byl
opravdu Syn Boží.” Popisují také, že byl
ve stráži hlídající hrob.
Martyrologium Longina představuje
jako vojáka, který kopím otevřel bok
ukřižovaného Pána, z nějž hned vyšla
krev a voda. (srov. Jan 19,34) Evangelium
v následujících třech verších připomíná,
že jde o pravdivé svědectví a že se tím
splnily výroky Písma “Ani kost mu nebude
zlomena.” A z jiného místa “Budou hledět
na toho, kterého probodli.”
V Judeji se praktikovalo přerážení
kostí ukřižovaným, protože “Zákon”
přikazoval, že těla popravených nesmějí
zůstat viset přes noc. Připomínán je
Ježíšův předobraz – obětovaný beránek
Paschy – u nějž nesmělo dojít k přeražení
kostí. Předpověděné probodnutí mělo
podstatně hlubší význam – z Ježíšova
boku se zrodila církev, a krev s vodou, které vyšly z otevřeného srdce
ukřižovaného, představují prameny
Božího milosrdenství, které úzce souvisí i se svátostmi.
Longín na místě prožil milost svého
obrácení. Církevně schválený životopis
Panny Marie od omilostněné sestry
z Agredy popisuje Longinovo obrácení na
přímluvu P. Marie. Uvádí, že “Bůh na něj
shlédl očima svého milosrdenství a oplatil
mu vinu za probodnutí požehnáním
a darem milosti.” Několik kapek, vytrysklých z Ježíšova srdce, zkropilo jeho tvář,
přitom se mu navrátil zrak, který ztrácel,
a zároveň v duši poznal svého Spasitele,
jehož srdce probodl. S opravdovou kajícností pak veřejně vyznal, že ukřižovaný je
pravý Bůh a Spasitel světa.
Longinovo uzdravení z oční choroby,
jeho obrácení a vystoupení z armády
popisuje většina jeho životopisců.
Víme, že působil jako hlasatel evangelia, ale ostatní se týká legendárních
vyprávění, kde se nedá spolehlivě oddělit
skutečnost od jiného vyprávění. Často
uváděnému postavení “mučedník” se
proto martyrologium vyhýbá. Legendy
k údajům martyrologia přidávají, že
jde o rodáka z Cesareje v Kappadocii,
kterému za odmítání modlářství byl
vyříznut jazyk a zvyráženy zuby. Někde
se vyskytuje zmínka o popravě stětím
i s jeho dvěma druhy. Uváděny jsou také
některé zázraky po jeho smrti. My v něm
můžeme spatřovat prvního člověka,
svědčícího o Božím milosrdenství.
V roce 1410 byla z iniciativy
vyšehradského probošta část ostatků sv.
Longina z Říma přivezena do kapitulního
chrámu na Vyšehrad. V té době začal být
v Čechách uctíván.
PŘEHLED UDĚLENÝCH SVÁTOSTÍ ZA POSLEDNÍ OBDOBÍ
NA SPOLEČNOU CESTU ŽIVOTEM SE VYDALI
A SVÁTOST MANŽELSTVÍ V NAŠEM KOSTELE UZAVŘELI
dne
jméno a příjmení
12. 7. 2014
Dominik Čermák a Barbora Ševčíková
12. 7. 2014
Rostislav Zavičák a Bronislava Zezulová
12. 7. 2014
Lukáš Heryán a Kateřina Petruželová
16. 8. 2014
Vlastimil Basel a Pavlína Ryljáková
23. 8. 2014
Přemysl Vašut a Tereza Krutílková
23. 8. 2014
Ondřej Kulišťák a Veronika Tesařová
6. 9. 2014
Petr Machalec a Lenka Kostuchová
13. 9. 2014
David Janíček a Simona Barabášová
20. 9. 2014
Tomáš Gross a Marie Staňková
Novomanželům gratulujeme a přejeme jim, aby spolu ve vzájemné lásce
a spokojenosti žili po celý život tak, jak si před Bohem slíbili.
NA VĚČNOST JSME VYPROVODILI T Y TO NAŠE BRATRY A SESTRY
jméno a příjmení
zemřel/a
věk
13.6.2014
69 let
Věra Gajdarusová
8.7.2014
56 let
Zdeňka Janíková
20.6.2014
84 let
Ludmila Hutyrová
30.6.2014
91 let
Karel Pšenica
Jan Křenek
2.7.2014
86 let
Marie Kramolišová
17.7.2014
82 let
Ladislav Malý
23.7.2014
73 let
8.8.2014
69 let
Marie Frňková
17.8.2014
81 let
Olga Petříková
23.8.2014
85 let
Marie Mikundová
Odpočinutí věčné dej jim, Pane!
MODLITBY K PANNĚ MARII
Modlitba za světový mír
Milá Panno Maria,
hluboce mi záleží na tomto světě a všech jeho obyvatelích a vím, že se o nás
všechny na této nádherné planetě staráš. Děkuji, že mi pomáháš vidět a cítit svoji
přítomnost, takže mohu být klidná, pokud jde o naši budoucnost. Veď mne prosím
jasně v tom, jak mohu sloužit Boží vůli k míru na Zemi. Amen.
Modlitba za vnitřní mír
Naše milovaná Matko,
toužím mít v srdci, těle a v mysli Boží mír. Prosím, aby ses za mě přimluvila u Boha a
vnitřní mír mi přinesla. Ochotně nyní odevzdávám tobě a Bohu svá břemena a trápení,
neboť vím, že je ráda vezmeš na nebesa, kde znají důmyslná řešení všech problémů.
Děkuji, že do mě vnášíš světlo Boží, takže opět cítím svoji víru a štěstí. Amen.
/ 19 /
MINISTRANTI – SLUŽEBNÍCI OLTÁŘE
Kdo je ministrant?
V latině toto slovo znamená sloužit.
Ministranti jsou služebníci oltáře, kde
slouží Pánu Ježíši a také pomáhají knězi
se všemi liturgickými službami. Když je
ministrantů více a všechny služby dobře
umí, je pak takové slavení mše svaté
důstojné a pěkné.
A kdo jsou ministranti, když nejsou
převlečeni v klerice a rochetě? Samozřejmě je to parta kluků, která by neměla ve
farnosti chybět a kterou chce mít ve své
farnosti jistě každý kněz nejen proto, aby
nebyl u oltáře sám. Kromě setkávání na
mších je spousta příležitostí k dalšímu
společně prožitému času. Scházíme se na
schůzkách, kde se snažíme zdokonalit ve
službě u oltáře, ale také si něco zahrajeme, zkrátka chceme být spolu.
Ministrant nedostává důchod
Někdy bohužel kluci končí s ministrováním v momentě, kdy vycházejí ze základní
školy. To je ale velká škoda. Je dobré, když
kluci chodí ministrovat, i když už jsou
starší. Otec arcibiskup Jan s oblibou říká,
že ministranti nemají od 15 let žádný
/ 20 /
důchod. :) Ve službě se dá stále zdokonalovat, objevovat nové věci a žít intenzivně
život s Bohem.
Když se při nedělní mši porozhlédneme
kolem našeho oltáře, vidíme, že tam je
spousta kluků, kteří na tento důchod
neodešli. Za ně jsme moc rádi, protože
ukazují menším kamarádům, jak se mají
správně dělat služby, ale
také s nimi tvoří společenství kamarádů, které ze
všeho nejvíc prožíváme na
táboře.
Co pro mě znamená
ministrování?
V naší farnosti máme
kluky, kteří ministrují i po
patnáctinách. Jejich služby
si velmi vážíme. A právě
několika z nich jsme se
zeptali, co pro ně znamená
být ministrantem.
„Ministrování je pro mě takový komunikační kanál, kterým Bůh ke mně mluví, není to
jenom překážení knězi při mši, ale spousta
aktivit okolo. Už odmalička formuje mou
osobnost, myslím že kdybych neministroval, bylo by pro mě těžké uchovat si
víru. Ministranti jsou lidé, kteří drží můj
život na správné cestě, jako ministrant
jsem mohl bezprostředně zakusit Boží sílu
prostřednictvím skvělých kněží. Myslím, že
žádná jiná služba ve farnosti nemá takový
duchovní rozměr jako ministrování, které
mi umožnilo vybudovat si určitý vztah
s Bohem a hlavně mi stále dává touhu tento
vztah rozvíjet... A když se tak zamyslím,
musím říct, že kvůli ministrování mluvím
jen hláškami z filmů a od kaplanů. :)“ (Honza „Johny“ Morcinek)
„Když ministruješ, znamená to, že se chceš
angažovat, samo sebou můžeš někdy stát
jenom za sloupem, jako i já, ale to je spíš
tím, že se člověk stydí... Připadá si tam
jako celník, který se v temnu chrámu bil
v prsa a nebyl hoden božské milosti... Když
ministruješ, tak tu mši prožíváš..., máš
účast na vykoupení... Když stojíš v lidu,
nebo děláš neplechu na kůru, tak to není
ono!“ (Tomáš S.)
„Jsem fakt rád, že se můžu sem tam
setkat s kamarády a můžeme třeba po
nedělní mši pokecat a sednout si na faru
při agapé. Je moc fajn, že začínají ministrovat i malí kluci.” (Ondra M.)
„Ministrujeme už několik let a kromě
služby u oltáře jsme rádi, že spolu tvoříme
silnou kamarádskou čtverku. Poslední
rok jsme se těšili, že z nás budou ořeši
(asistenti táborových vedoucích), což se
letos splnilo hned na dvou táborech. Naše
služba se tak rozšíří tím, že se můžeme
starat o kluky a připravovat pro ně nejen
tábor.“ (Pecan, Matěj, Vašnosta, Glumík)
„Ministruji více než 20 let. Jsem vděčný,
že po větší část této doby mohu pomáhat
kněžím starat se o tuto skvělou partu
kluků jako vedoucí; připravovat pro
ně schůzky, tábory, setkávat se na mši
svaté i mimo ni. Je to časově náročná, ale
také velmi krásná a obohacující služba.
Spoustu věcí jsem se naučil, zejména co
se týče výchovy kluků. Jsem velmi rád, že
jsem mohl navázat dobrý vztah s rodiči
ministrantů, protože bez tohoto dobrého
vztahu se vedoucímu pracuje velmi těžko.
Příležitost využít své nejen organizační
hřivny jsem měl také jako hlavní vedoucí
při 12 táborech. Podle toho, jak se bavím
s odrostlými mladíky, vím, že zážitky
z tábora si děti i vedoucí nesou po celý
život. A těchto zážitků bylo za ten čas
opravdu velká spousta – při vlastním
učení se, jak vše má probíhat, přes různé
zážitky dobrodružné, veselé a někdy
i napínavé, a samozřejmě také duchovní.
Dobrý vedoucí také musí umět poznat,
kdy je čas předat vše svému nástupci.
Jsem rád, že se podařilo takového vedoucího najít, i když je lépe říct, že se svým
přístupem ukázal sám! Přeji mu, aby si
vybudoval dobré vztahy s kluky, kterým
má pomáhat, aby se stali dobrými křesťany a muži. Také mu přeji spoustu energie
a vytrvalosti, které přináší Boží požehnání!“ (Honza „Jenis“ Lušovský)
Nov ý vedoucí ministrantů
Další zábavu nejen pro naše ministranty
přináší společné arcidiecézní události.
Ministranti mohou svou službou zvelebit slavnostní okamžiky, jako je kněžské
a jáhenské svěcení, arcidiecézní pouť nebo
slavná missa chrismatis se svěcením olejů
na Zelený čtvrtek dopoledne. Při těchto
příležitostech kluci poznají významná
místa a lidi z celé české církevní obce. Pro
zábavu a zážitky jsou určeny každoročně
ministrantská pouť a ministrantský den. A
aby toho nebylo málo, po celý rok probíhají
vědomostní a sportovní soutěže. Od nového
školního roku se s našimi ministranty zapojíme do celoroční soutěže se zajímavými
cenami, která je připravena pro kluky z celé
arcidiecéze. Pravidelně je také vydáván
ministrantský časopis Tarsicius, který
mohou kluci vždy najít v sakristii.
Ministrovat můžeš i Ty!!
Je tedy vidět, že ministrování s sebou
přináší mnoho radostí. Kluci, kteří
prozatím sedí v lavicích a zvědavě
pozorují, co se to u oltáře děje, nemusejí o nic z toho přicházet. Stačí sebrat
odvahu a přijít si vyzkoušet, jaké to je
dostávat pozdravení pokoje z rukou
pana faráře nebo třeba od otce arcibiskupa, jak se sedí na měkoučkých
ministrantských lavicích a jak moc se
leskne kalich na víno; spočítat, kolik
schodů vede na kostelní věž nebo kde
vlastně bydlí celý týden myška Vločka.
Vítán je každý nový ministrant, vždyť
ve skříních se najde ministrantský
oblek všech velikostí.
Připravili Jan Lušovský a Jan Morcinek
Jméno: Jan
Přezdívka: Johny
Příjmení: Morcinek
Věk: 22 let
Oblíbené jídlo: plný talíř
Co mu udělá největší radost: góóól!!!
Ministruje: 16 let
Volný čas: sport – hlavně fotbal, jídlo,
spánek
Co z něj bude, až bude velký: tělocvikář
Akce pro ministranty
Náplní ministrantského života ve farnosti
nejsou jen mše svaté. Kluci budou mít
možnost scházet se na ministrantských
schůzkách, kde se kromě zdokonalování ve službě dočkají i spousty soutěží,
her a další zábavy. Každá schůzka je
příležitostí k zahnání nudy i povzbuzením v budování vztahu s Bohem. Kromě poměrně krátkých schůzek budou
příležitosti k utužení ministrantské party
i celodenní akce třeba v aquaparku nebo
v přírodě. Vrcholem ministrantské činnosti v celém roce je letní tábor o prázdninách, který je každoročně jedním velkým
zážitkem.
/ 21 /
1. Ministrantská pouť 2014
V sobotu 6. září se uskutečnila Ministrantská pouť 2014. Hostitelským městem
byla Kroměříž, celá akce se odehrávala
v centru města a ministranti neustále
pobíhali zejména mezi náměstím, Arcibiskupským gymnáziem a kostelem sv.
Mořice.
Jak už bývá dobrým zvykem, program
celého dne byl doslova nabitý zážitky
a více či méně očekávanými setkáními.
Celý den se nesl ve středověkém rytířském duchu dle ústředního motta pouti
„ministrant – rytíř Kristův.“ Prvním
bodem programu byl hned vrchol dne
v podobě mše svaté. Kostel sv. Mořice byl
doslova přeplněn ministranty a zástup
kněží v liturgickém průvodu nebral
konce. Hlavním celebrantem nebyl nikdo
jiný než náš olomoucký arcibiskup mons.
Jan Graubner, který v kázání ministranty
nabádal, aby zkoušeli vnášet rytířské
ctnosti i do svého osobního, každodenního života.
Po mši svaté následoval program plný
soutěží a zajímavostí. Kluci plnili rytířské
i duchovní úkoly, zkusili si dobýt středověký hrad, srazit hlavy sedmi hlavním
hříchům, ale také ověřili své znalosti
Písma. Po bohatém obědě ve školní jídelně
Arcibiskupského gymnázia si ministranti
mohli prohlédnout vojenskou a záchranářskou techniku, velký ohlas měl i zbrusu
nový kombajn veliký jak půlka rodinného
domu či stánek s cukrovou vatou.
Z naší farnosti vyrazil silný rytířský oddíl
čítající deset zbrojnošů a už v Holešově
a Hulíně se k nám připojili spojenci vedení
o. Jackem a o. Romanem Vlkem. Všichni
Rožnováci, povzbuzení nedávným templářským ministrantským táborem, byli celí
žhaví do soutěžního zápolení a v průběhu
dne prokázali skvělé znalosti života Ježíše
a získali celou rytířskou zbroj a následně
zničili katapultem celý středověký hrad.
Nejoceňovanějším zážitkem však byl oběd
s lahodným řízkem velkým jak kolo od
traktoru a poctivou porcí marlenky.
Spokojení, s plnými žaludky a Božím
požehnáním jsme se mohli po závěrečné adoraci odebrat na cestu domů
z vydařené pouti, z níž přivážíme
i pozdravy od našich někdejších kaplanů o. Jacka, o. Romana a o. Petra
Součka.
/ 22 /
Ohlédnutí za letošními tábory
Během prázdnin se pro děti z naší
farnosti uskutečnilo celkem 5 táborů.
V měsíci červenci to byly dva turnusy
příměstského tábora a dva turnusy
tábora pro koledníky pořádaného
Charitou. V srpnu pak se uskutečnil
tábor pro ministranty. Zde je přineseno
krátké ohlédnutí, ve fotogalerii jsou
pak obrázky z těchto táborů.
V prvním prázdninovém a třetím
prázdninovém týdnu proběhly
příměstské tábory pod vedením katechetky Zdenky Poláchové. Každého
turnusu se zúčastnilo 15 dětí. Pořádaly
se výlety do blízkého okolí například na
Hutisko, Pustevny a do Trojanovic. Děti
si užily hodně her a společně stráveného
času v přátelské atmosféře. Díky všem,
kteří pomáhali při organizaci táborů!
V neděli 6. července začínal první turnus
tábora pro tříkrálové koledníky, který
spolu s druhým turnusem trval celkem
tři týdny. Smyslem tábora je odměnit
děti za jejich píli při zimním koledování,
a tak spolu strávit čas i v době, kdy na
sobě nemusíme mít tlusté bundy, čepice,
rukavice a vysoké boty. Dohromady se
tohoto tábora zúčastnilo 48 dětí a oba
turnusy se konaly ve farnosti Potštát.
Tábor se nesl v duchu Pána prstenů,
což je mezi vedoucími včetně o. Kamila
velice oblíbené téma. A tak jsme se (po
dvou dřívějších táborech s ministranty)
tentokrát s koledníky pustili do boje
s nazgúly, skřety a Prstenem moci,
který se stále snažil dostat se do rukou
svého jediného pána, aby tak mohl
přikrýt Středozemi stínem. Stejně jako
v příběhu se mu to ovšem nepodařilo
a statečné hobití družinky svým
každodenním vytrvalým úsilím jeho zlý
plán zhatily. Poselstvím tohoto příběhu,
ve kterém je skryto mnoho symbolů z Bible a křesťanské nauky, je pak především
fakt, že i malý obyčejný člověk může
s Boží pomocí vykonat velké věci. I když
počasí nebylo úplně příznivé, oba tábory
jsme si užili a i přes „drobné zdravotní
komplikace“ se děti jistě těší na další
tábor. Fotografie na DVD budou, dá
–li Pán, brzo k dispozici. S vedoucími
uvážíme možnost dalšího setkání např.
o víkendu či podzimních prázdninách.
Táborovou sezonu jsme uzavřeli s kluky
na ministrantském táboře ve Starých
Hutích. Od 11. srpna se zdejší tábořiště
na 11 dní proměnilo na templářský
hrad na jeruzalémské Chrámové hoře.
Zde se 12 čekatelů na přijetí do stavu
rytířského první tři dny snažilo osvojit si rytířské vlastnosti, jako jsou
laskavé chování, síla ve zbrani i na
duchu, liturgické znalosti i dovednosti,
obratnost těla i jazyka či umění poradit si v nepříznivých podmínkách.
Po třech dnech byli pasováni na rytíře
templářského řádu, což bylo symbolizováno jejich přísahou a oblečením do
patřičného řádového roucha. Pak už
jim nic nebránilo vydat se naplno po
stopách mužů, kteří žili jedinečným
životem – zčásti jako mniši a zčásti
jako vojáci, jejichž úkolem bylo doprovázet evropské poutníky do Svaté
země. Kromě tohoto jejich poslání se
kluci také dověděli, že templáři měli
velice přísný denní řád, který se skládal
především z modlitby, bojového výcviku
a péče o koně a zbroj. Tito elitní rytíři
uměli velice dobře hospodařit s půdou,
chovat zvířata a také byli vynikající
bankéři, což se jim stalo osudným.
Noví templáři se díky plamennému
projevu opata Bernarda vydali na boj
se Saracény, ale zjistili, že není až tak
důležité vítězit silou zbraní, ale spíše
být ochoten a schopen uzavřít mír a usednout ke společnému stolu, což nám
letos opět symbolizovala velikonoční
večeře, která je připomínkou vysvobození Izraele z otroctví. Na konec
tábora se nám podařilo najít také
ztracenou Archu úmluvy, ve které byly
uloženy desky Desatera. Ministrantů
bylo na táboře oproti dřívějším rokům
méně, ale to je především způsobeno
tím, že je spousta mladých kluků,
pro které by táborový režim byl ještě
náročný. Ale než se rok s rokem
sejde a až trochu povyrostou, pevně
doufám, že se setkáme na dalším táboře
v hojnějším počtu.
Ohlédnutí připravil Jan Lušovský
Tříkrálové tábory
Poslední pusa rodičům a
hurá na prázdniny
Není důležité vyhrát, ale
aby byla sranda
„Skol ho, Legolasi,
skol ho!!!“
„Devět společníků. Budiž. Jste
společenstvo Prstenu.“
Naučili jsme se
rozdělávat oheň i vařit
O. Kamil je nejen kazatel ale i
hudebník. Co takhle to spojit???
Nejlepší noc byla
ta pod širákem
Vařila Magdička
kašičku
Všichni spolu,
všichni šťastni
Bez práce nejsou koláče
ani tábor
Hlavní vedoucí (vpravo)
s čerstvým jáhnem Vildou
Muzika u ohně
Kaple Máří Magdalény
Mastíme karty na pláži
Voda byla teplá,
čistá… a mokrá
/ 23 /
Ministrantský tábor
Symbolika meče a kříže
Templář – ochránce malých
ministrantů
Rozcvička rytířů-čekatelů
Rytíř Boží při modlitbě
Pasování do stavu rytířského
“Bečím, bečím” –
(služebně) starý
a nový vedoucí
Závěrečná hostina pod širým nebem
Veselé články v novinách
při výrobě střeliva
Vojsko v hradu
– znázornění
osobního
bodování
Templáři opouštějí svůj hrad
Ořeši Pecan, Vašnosta, Matěj, Glumík
Více fotografií se brzy objeví na webu farnosti
FARNÍ ZPRAVODAJ Římskokatolické farnosti Rožnov pod Radhoštěm • Vydává Římskokatolická farnost Rožnov pod Radhoštěm,
Pivovarská 31, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm, tel.: 571 654 889 • Redakční rada: P. Mgr. Kamil Obr, P. Mgr. Josef Svoboda,
Mgr. Pavla Drlíková, Mgr. Jiřina Ireinová, Mgr. Kristina Kubečková, Ing. Pavel Smola • Příspěvky, připomínky a návrhy je možno předat
na farní úřad nebo zaslat e –mailem • Internet: http://www.farnostroznov.cz • E –mail: [email protected] • Redakce si vyhrazuje
právo na úpravu a krácení rukopisů, při výběru dává přednost textům stručným • Náklady na jeden výtisk: 15 Kč • Určeno pro vnitřní
potřebu • Sazba: BcA. Eliška Chovancová • Tisk: Lupress s.r.o., Frýdlant nad Ostravicí • Další uzávěrka je 13. 10. 2014