Názor členů ZO ČSS 5-07 na odborné vyjádření GÚ Systém

Názor členů ZO ČSS 5-07 na odborné vyjádření GÚ Systém Poseidon v Teplických skalách
První věty anotace, jednotlivé body „vyjádření“ i závěry jsou uváděny klauzulí „ve smyslu mezinárodně
platných definic“. Dále pak jsou uvedeny čtyři „definice“, na nichž je „vyjádření“ založeno. Jenže,
citovaná práce, Panošova Karsologická a speleologická terminologie, má v podtitulu uvedeno
„Výkladový slovník s ekvivalenty ve slovenštině a jednacích jazycích mezinárodní speleologické unie
(UNESCO)“. Žádný slovník obsahující tisíce hesel není souborem několika tisíc definic. Všichni víme,
že definicemi nejsou ani paragrafy ze sbírky zákonů, ke kterým se výklad doplňuje prováděcími
vyhláškami, a všichni víme, jak se i tak mohou výklady zákonů lišit. Není zvykem „definovat“ něco
tak mnohotvárného jako jsou tvary galaxií, tvary květů či tvary zemského povrchu. Výklady pojmů,
navíc uvedené v češtině, nelze v žádném případě označit za „mezinárodně platné definice“. V tom je
celé „odborné vyjádření“ naprosto scestné.
První „definice“ zní takto:
Podzemí (Panoš 2001, p. 148) – soubor endokrasových tvarů a jevů (dutin, jeskyní, komínů, propastí,
podzemních toků a jezer) pod skalním povrchem.
Je to citace literárního pramene s přesným uvedením čísla stránky. Tedy – tváří se to jako citace
literárního pramene. V „citované“ knize na uvedené stránce totiž nalézáme jiný text:
Podzemí krasové. V širším smyslu zkrasovělá, průlinově, puklinově a kavernózně vodopropustná zóna
pod skalní povrchem rozpustných hornin; v užším smyslu soubor endokrasových tvarů a jevů (dutin,
jeskyní, komínů, propastí, podzemích toků a jezer atd.).
Heslo není uvedeno ve své původní podobě! (A Poseidon není vytvořen v krasové hornině.) Z výkladu
hesla je vypuštěna první část a z druhé části je vypuštěn důležitý výraz „v užším smyslu“. Řádné
citování původních pramenů, na nichž je stavěno, je samozřejmou součástí vědecké práce. Jenže tady
nemůže být o řádném citování řeč. V „odborném vyjádření“, které zpracovali čtyři přední vědečtí
pracovníci Geologického ústavu Akademie věd České republiky, můžeme stěží předpokládat, že se
jedná o přehlédnutí.
Druhá „definice“ zní takto:
Jeskyně (Panoš 2001, p. 67 a 68) – podzemní dutina zcela nebo z velké části omezená mateřskou
horninou, v níž vznikla působením endogenních či exogenních sil a procesů, nebo uměle.
Až na to, že tento výklad pojmu jeskyně nenajdeme na stránkách 67 a 68 (ale na stránce 61), že je místo
„matečné horniny“ uvedena „mateřská hornina“ a že byla za tímto pojmem vypuštěna upřesňující
poznámka „(rozpustnou, zčásti rozpustnou, nerozpustnou)“, je to opsáno docela správně. (Ovšem –
„mateřské“ – je mléko; ne hornina.)
Jeskynní systém?
Autoři popisu nikdy Poseidon jako „jeskynní systém“ necharakterizovali. Výraz „jeskynní systém“ padl
nedopatřením a snad to netřeba omílat stále kolem dokola.
Signatáři „vyjádření“ argumentují tím, že „tyto prostory nejsou souvisle dovrchně uzavřeným
systémem“, a že „pravých jeskynních úseků, tedy takových, ve kterých je vyvinuta nejen fotická, ale
i afotická zóna, je malé množství.“ PANOŠ (na jehož výkladech pojmů je vyjádření založeno) nikde
neuvádí pojem „pravá jeskyně“, nikde neuvádí podmínku o přítomnosti afotické zóny. Naopak, u
jeskyní suťových PANOŠ (s. 75) výslovně uvádí často i bez regionu afotického. Panoš charakterizuje
jeskyni jako „podzemní dutinu zcela nebo z velké části omezenou matečnou horninou“. Této
charakteristice velká část prostor Poseidonu odpovídá. Jeskyní je velmi mnoho rozmanitých typů.
„Jeskyně puklinová“ vzniklá rozšířením existující pukliny v hornině se vyznačuje úzkými, přímými a
vysokými chodbami, které se směrem vzhůru obvykle zvolna zužují v těsnou puklinu (PANOŠ s. 72).
U propasťovitých kvarcitových jeskyní PANOŠ (s. 68) výslovně uvádí jsou otevřené na povrch!
Podzemní systém?
Stále je třeba si uvědomovat, že příroda netřídí; je ošidné chtít „definovat“ přírodní tvary. „Podzemí“
je obecné slovo, které nemůže někdo „definovat“ a o jehož významu můžeme mít mírně odlišné
představy. V duchu Panošova výkladu vidíme podzemí jako puklinovou zónu pod skalním povrchem
zahrnující pukliny, komíny, propasti, jeskyně. To je přesně Poseidon. Je zahlouben pod povrchem.
I PANOŠ (s. 148) uvádí propasti jako součást krasového podzemí. Macochu máme za podzemí. Signatáři
„vyjádření“ uvádějí, že „podzemní systém nelze dokumentovat pomocí žádné z fotografických metod
dálkového průzkumu, protože se na povrchu neprojevuje přímo“. Ale PANOŠ (s. 68) uvádí jako příklad
propasťovité kvarcitové jeskyně Sima Aonda na stolových horách Venezuely, která byla před
prolezením zdokumentována právě leteckými snímky!
Délka systému?
Ve vyjádření je nám stále vnucována rovnice „podzemní systém = jeskynní systém“. Ale to je velmi
zúžený pohled na věc. Hluboké pukliny, propástky, puklinové propasti – jedno to plynule přechází ve
druhé... I historické podzemí je podzemím, aniž to je jeskyně. Na trhu se právě objevila kniha jednoho
ze signatářů „vyjádření“ „Podzemní Praha: jeskyně, doly, štoly, krypty a podzemní pískovny velké
Prahy“. V podzemí je toho zkrátka víc. Byli už jste někdy ve studni?
Další fakta
S čím Poseidon srovnat? „Vápencová dlažba (limestone pavements) s málo rozšířenými puklinami.“
– Ovšem hloubka těch puklin je většinou pouze několik centimetrů až desítek centimetrů, takže je
taková dlažba s Poseidonem, kde dosahuje hloubka puklin několika desítek metrů, pouze velmi
„vzdáleně srovnatelná“. „Krasové útvary Tsingy na Madagaskaru.“ – To je ovšem nádhera, to již
srovnatelné je. Při svém hledání něčeho alespoň trochu podobného Poseidonu museli signatáři
„vyjádření“ zavítat do Itálie, na Novou Guineu, na Madagaskar, do Číny, na Filipíny. A my přitom
máme takový skvost na Broumovsku.
„V odborné karsologické literatuře se nikde nelze setkat s tím, že by se kdokoli pokusil klasifikovat
korozí rozšířené puklinové systémy vymezující jednotlivé škrapové věže nebo jehly jako podzemní
systémy a měřil jejich délku.“ – Ano. Zcela obecně, všechno prostě jednou někdo udělá jako první.
A konkrétně, podívejte se na Skalní ostrov z dálky. To přeci není soubor skalních věží, ty můžete vidět
v sousedních Adršpašských skalách. To je skalní masiv, do kterého jsou zařezány pukliny.
„Systém“ v pojetí Mlejnka a Ouhrabky nemá vůbec nic společného se „systémem“ v pojetí Forda
a Williamse. – Ano. Nemá. Však oni to také Mlejnek a Ouhrabka nikdy netvrdili. Použili obecné slovo
„systém“ jako každý jiný daňový poplatník: systém, coby soustava, soubor částí propojených v celek.
„Použití termínu pískovcový pseudokras jako poněkud nešťastné a do určité míry zavádějící.“ – Ale
v moderní a jedinečné knize „Sandstone Lanscapes“, plně věnované pískovcům, k jejímž editorům
jeden ze signatářů „vyjádření“ náleží, patří pojem „pseudokarst“ k dosti frekventovaným, stačí
nahlédnout do rejstříku. Zatím máme i náš Pseudokrasový sborník i Komisi pro pseudokras, obojí se
podzemními prostorami v pískovcích zabývá. Ano, názor o nevhodnosti termínu existuje, ale to je na
dlouhodobější odbornou diskusi.
Pro úplnost: v soupisu literatury schází citovaná práce HUGGETT (2003).
PANOŠ (s. 61–78) uvádí neuvěřitelných 18 stránek všech možných jeskyní. Každý si můžeme vybrat
a nemusíme se o ně přít. Příroda nám nabízí nekonečnou bohatost tvarů, ale staví nás tím i před
obtížnost jejich charakterizace. Příroda je mocná čarodějka, ale netřídí! Stále si to připomínejme. Žádná
komise, která by měla definitivně a jednou provždy rozhodnout, jestli je Poseidon podzemním
systémem, nebo není podzemním systémem, před majestátem přírody neobstojí.
Popis systému Poseidon byl řádně publikován ve sborníku Speleofórum. Odbornou úroveň sborníku
garantuje svou vědeckou autoritou editor, jímž je Prof. Bosák, a příspěvky posuzovala ediční rada ČSS,
jejímž je Prof. Bosák (stejně jako Dr. Cílek) členem. Nyní tentýž Prof. RNDr. Pavel Bosák, DrSc., jako
hlavní řešitel úkolu, zaštiťuje svou vědeckou autoritou (držitel Osvědčení o odborné způsobilosti
č. 1845/2004 projektovat, provádět a vyhodnocovat geologické práce v oborech ložisková geologie a
zkoumání geologické stavby podle zákona č. 62/1988 Sb. ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky MŽP
č. 206/2001 Sb.) odborné vyjádření, ve kterém nás přesvědčuje, že ve smyslu mezinárodně platných
definic vše, co bylo pod jeho odbornou gescí publikováno, je špatně. Něco tu nehraje.
„Odborné vyjádření“ má formu odborného výstupu Geologického ústavu Akademie věd České
republiky. Ve skutečnosti je snůškou velmi zavádějících a účelových tvrzení. Jeho signatáři se asi
domnívali, že si jeskyňářská veřejnost sedne na zadek před úředními razítky. Nestalo se tak. Řekli
bychom, že se signatáři „odborného vyjádření“ nechali svést hodně na scestí odběratelem toho
pamfletu. Je nám to líto.
Členové ZO ČSS 5-07 Antroherpon: Jaroslav Bajciar, Jaroslav Blízek, Alena Hanelová, Jan Kobylák,
Ján Lakota, Roman Mlejnek, Martin Přibil, Mgr. Jan Růžička, PhD., RNDr. Vlastimil Růžička, CSc.,
RNDr. Karel Tajovský, CSc., RNDr. Petr Zajíček
Březen 2009