slovník 1 základních termínů pro cvičení předmětu hospodářské

slovník 1 základních termínů pro cvičení předmětu hospodářské

SLOVNÍK1 ZÁKLADNÍCH TERMÍNŮ PRO
CVIČENÍ PŘEDMĚTU HOSPODÁŘSKÉ
DĚJINY 5HD2002
Zpracovali:
Klára Fabianková, Jakub Haas, Petr Chalupecký, Zdenka Jeřábková
1
Slovník vznikl jako výstup z projektu „Inovace výuky předmětu Hospodářské dějiny (cvičení).“ č. 1492/2009,
schváleného Fondem rozvoje vysokých škol.
2
Do slovníku byly zařazeny i pojmy z oblasti hospodářských dějin, které se bezprostředně ke cvičení nevztahují,
nicméně autoři je považovali za důležité.
První cvičení:
Základní rysy vývoje nejvýznamnějších ekonomik v 16. a 17. století. Raný
kapitalismus ve Španělsku, Portugalsku, Nizozemí a USA. Otrokářství
a plantážnictví.
Cenová revoluce
– v 16. století se má na mysli znehodnocování kupní síly peněz (inflace) způsobené
obrovským přílivem měnových kovů z amerického kontinentu.
Hanza
– obchodní a posléze zájmový spolek především německých obchodních měst (nejčastěji
přístavů); vznikla v polovině 12. století za účelem zabezpečení tras dálkového obchodu a
fungovala až do 17. století s proměnlivým počtem členů (např. Brémy, Rostock, Hamburk,
Gdaňsk, Lübeck).
Kapitalismus
- ekonomický systém, v němž jsou výrobní faktory a prostředky v soukromém vlastnictví
provozovány za účelem dosažení zisku; je pro něj typické svobodné fungování trhu;
historicky spjat s přesunem ekonomické a posléze i politické moci od panovníka, šlechty a
církve směrem k obchodníkům a vlastníkům manufaktur.
Kolonialismus
- rozšiřování svrchovanosti státu na teritorium a obyvatelstvo mimo vlastních hranic často za
účelem zlepšení vlastní ekonomiky prostřednictvím využívání domorodých přírodních zdrojů,
pracovní síly a místního trhu.
Manufaktura
– výrobní systém, který využívá specializace pracovníků a dělby práce, a tím se dosahuje
větší produktivity než v cechovním systému, kde v podstatě jeden pracovník tvoří celý
výrobek sám; na rozdíl od pozdějších továren ještě nebyly využívány složitější stroje
(rozptýlená, soustředěná, organická, heterogenní, faktorský systém).
Měšťanská oligarchie
– soustředění politické a hospodářské moci ve městě do rukou několika málo vlivných rodů.
Navigační akta
– zákony vydávané na podporu anglického námořního obchodu, nejznámější z let 1651 a další
v průběhu 17. století; např. přikazovaly dovážet zboží do Anglie jen na anglických lodích
nebo na lodích té země, která zboží vyrobila; zaměřeno především proti nizozemským
obchodníkům.
Oliver Cromwell
– (1599 – 1658), vůdce parlamentního vojska, které v anglické občanské válce porazilo
vojsko krále Karla I. ; po vzniku republiky v Anglii byl od r. 1653 v jejím čele jako tzv. lord
protektor.
Proces ohrazování
- privatizace a scelování polí v Anglii 16. století, která vedla k rozmachu chovu ovcí na úkor
tradičního zemědělství; učinil z Anglie velmoc v textilní výrobě a vedl tak k průmyslové
revoluci.
2
Protestantismus
- (protestantská etika) - za protestantské lze považovat křesťanské směry, které se od 15.
století z různých důvodů distancovaly od katolické církve; protestantská (především
kalvínská) etika kladla důraz na aktivní zapojení jedince do produktivní činnosti; spasen má
být ten, který ve svém povolání vyniká; naproti tomu katolická církev setrvávala na učení o
trojím lidu (ty vládni, ty se modli, ty pracuj).
Reconquista
– znovudobytí a sjednocení Pyrenejského poloostrova křesťany z rukou Maurů (muslimů);
celý proces ukončen dobytím Granady v roce 1492.
Regent
– obecně osoba, která zastupuje hlavu státu; v Nizozemí se jednalo o generálního guvernéra
(králova místodržícího), který jménem španělského krále spravoval nizozemské provincie.
Smlouva z Tordesillas
- uzavřena v roce 1494 mezi Španělskem a Portugalskem, tehdejšími nejsilnějšími námořními
velmocemi; znamenala rozdělení sféry vlivu v Novém světě (především na americkém
kontinentě).
Utrechtská unie
– spolek protestantských nizozemských provincií vzniklý v Utrechtu v roce 1579 a zaměřený
na boj proti katolickému španělskému králi, kterému tyto provincie patřily, a na získání
nezávislosti.
Východoindická společnost
– společnost, která disponovala monopolem na obchod se zámořskými územími, především
v Asii; tento typ společností vznikal v několika státech např. v Anglii (1600), Nizozemí
(1602) či Francii (1664).
Whigové
- původně označení pro anglické politiky, kteří odmítali nástupnictví katolického krále Jakuba
II.; politická frakce se formálně ustanovila až v roce 1784 a hájila zájmy průmyslníků a
nonkonformních protestantů; člen Robert Walpole je považován za prvního britského
premiéra (ve funkci de facto 1721-1742); později z ní vznikla Liberální strana.
Toryové
– původně označení pro anglické politiky, kteří podporovali nástupnictví katolického krále
Jakuba II.; posléze označení pro politickou frakci od 60. let 18. století, která hájila zájmy
venkovské šlechty a anglikánské církve; později se z ní vyvinula Konzervativní strana.
Zlatý trojúhelník
– pojmenování obchodních tras mezi Evropou, Amerikou a Afrikou, které zjednodušeně tvoří
trojúhelník; předmětem obchodu byly především drahé kovy z Ameriky, otroci z Afriky a
hotové výrobky z Evropy.
3
Druhé cvičení:
Diferenciace ekonomického rozvoje v době nástupu kapitalismu ve
vybraných zemích (Francie, Rakousko, Prusko). Colbertismus. Bariéry
ekonomického růstu (poddanství, nevolnictví, cechy). Popř. bankovní
sektor (finance) a jeho vývoj na příkladu Francie a USA.
Bostonské pití čaje
– jedna z událostí (1773) vedoucí k válce o nezávislost USA; reakcí na uvalení cel na zboží
dováženého do USA, které zvyšovaly jeho cenu; v Bostonu se skupina nespojených
Američanů v přestrojení za indiány dostala na loď Východoindické společnosti a část nákladu
čaje naházela do moře.
Colbertismus
- merkantilistická doktrína pojmenovaná po francouzském ministru financí Jean-Baptistu
Colbertovi (1619-1683), ten prosazoval zakládání královských manufaktur na výrobu
luxusního zboží, jejich výroba byla regulována směrnicemi kvality, podporoval dopravní
infrastrukturu a koloniální expanzi (s následným hospodářským využitím), na dovoz
uplatňoval vysoká cla.
Deklarace o nezávislosti a unii
- přijata kontinentálním kongresem 1776, kdy 13 amerických kolonií vyhlásilo nezávislost na
Velké Británii; psána převážně Thomasem Jeffersonem; definovala také základní lidská práva
a později ovlivnila Velkou francouzskou revoluci.
Fysiokratismus
– směr ekonomického myšlení, který stál v ostrém protikladu k merkantilismu (viz
merkantilismus); založen na ideologii liberalismu (laissez-faire = minimální zásahy státu, viz
laissez-faire); jediným produktivním sektorem je zemědělství; kritizuje nečinné rentiéry
(vlastníky půdy = šlechty, církve); jedinou daní má být daň z renty vlastníků půdy; prosadil se
hlavně ve Francii v 2. polovině 18. století.
Jihomořský skandál
– jedna z prvních spekulačních horeček a korupčních kauz z roku 1720; obchodní Jihomořská
společnost vznikla v roce 1711 v Anglii a byla obdařena určitými monopoly a podporou státu,
částečně převzala státní dluh a zahájila raketový růst akcií, který po několika měsících skončil
krachem - strmým pádem akcií a konkursem.
Kameralismus
– doktrína podobná merkantilismu (viz merkantilismus), která se prosadila v německy
mluvících oblastech v 18. století; založena na prosazování aktivní obchodní bilance jako
prostředku zvyšování zaměstnanosti, daňových příjmů pro expanzivní územní politiku a
populačního růstu (důvody vojenské i fiskální); na rozdíl od merkantilismu podpora
zemědělské výroby za účelem dosažení samozásobitelského hospodářství; kamerální vědy
zahrnovaly nejen hospodářskou politiku, ale obecně i nauku o správě státu.
Manifest Destiny
– názor rozšířený v 19. století v USA; USA byly předurčeny ke zcivilizování a expanzi na
celý severoamerický kontinent (myšleno na západ od původních 13 kolonií až k Tichému
oceánu); prakticky znamenal vnitřní kolonizaci severoamerického kontinentu.
4
Merkantilismus
– doktrína, podle které se bohatství země měří množstvím měnového kovu v zemi; jedním ze
způsobů, jak jej získat, je co největší přebytek obchodní bilance; vedl k omezování dovozu
(viz protekcionismus) a naopak podpoře vývozu především zboží s co nejvyšší přidanou
hodnotou; praktikován hlavně v 17.–18. století.
Protekcionismus
– ochranářství; přijímání diskriminujících opatření pro dovozce, zvýhodňování domácích
výrobců.
Protoindustrializace
– předstupněm průmyslové revoluce (viz průmyslová revoluce); dochází k rozmachu
manufaktur a tržních vztahů, přibližně v 17.-18. století v nejvyspělejších zemích.
Thomas Mun
– (1571-1641), anglický obchodník, pracující později na vysokém postu ve Východoindické
společnosti; řadí se k merkantilistům, i když s nimi v mnohém nesouhlasil a proti jejich
koncepci argumentoval možností reexportu = není potřeba bránit dovozu zboží či vývozu
zlata, když se např. dovezené suroviny zpracují a s přidanou hodnotou opět vyvezou.
Townshendovy zákony
– přijaty v roce 1767; odrážely snahu Velké Británie zvýšit daňový výnos ze svých
amerických kolonií; jednalo se o sérii cel a spotřebních daní uvalených na dovážené zboží;
většina z nich byla nakonec zrušena, ale například na čaj ponechána; vyvolala sérii protestů u
amerických kolonií, neboť uvalení daní muselo být schváleno zástupci v parlamentu a
americké kolonie zde zástupce neměly.
Výslovný zákon
– přijat v roce 1764 legalizující schvalování britských nařízení a opatření týkajících se
amerických osad bez toho, aby se tyto mohly k nim vyjádřit.
5
Třetí cvičení:
Průběh průmyslové revoluce v USA (1840-1914), Francie (1830-1870).
Význam průmyslových surovin a jejich využití. Změna vlastnických
poměrů (půdy) v USA.
Agrární revoluce
– v souvislosti s průmyslovou revolucí (viz průmyslová revoluce) souhrn dílčích opatření
vedoucích ke zvýšení efektivity a produktivity v zemědělské výrobě (střídavý systém
hospodaření, nové nástroje, postupy); v 2. polovině 19. století zavádění výkonnějších strojů a
chemických hnojiv.
Dílna světa
– označení Velké Británie jako největší průmyslové mocnosti na konci 18. a ve většině 19.
století.
Dolarová diplomacie
– koncept zahraniční politiky USA prosazovaný především na počátku 20. století; pomocí
pronikání amerického kapitálu především do zemí Střední a Jižní Ameriky se rozšiřovala
sféra amerického vlivu.
Federální rezervní systém (Fed)
– systém 12 centrálních bank v USA založený v roce 1913, provádějících měnovou politiku
s cílem udržovat nízkou míru inflace a míry nezaměstnanosti.
Gilded Age
– označení éry hospodářského a populačního růstu USA po občanské válce do konce 19.
století; probíhala rozsáhlá industrializace (viz průmyslová revoluce), rozmach železnice,
finančních trhů i inovační aktivity.
Gründerství
- označení zakladatelské horečky a rozvoje podnikání v Německu ve 2. polovině 19. století.
Homestead Act
– federální zákon přijatý v USA v roce 1862, který upravoval podmínky nabývání půdy
v rozsáhlých neobydlených oblastech na západě země; farmáři a tzv. squatteři tak dostávali
parcely za nízký poplatek, pouze se zavázali půdu obdělávat a zvelebovat; vedl k tlaku na
domorodé obyvatelstvo a několika válkám s nimi; pro hospodářský vývoj bylo důležité, že se
jednalo o vymezení vlastnických práv k půdě.
Makadamování
– stavba silnic s hladkým povrchem namísto přírodních povrchů od počátku 19. století, což
umožnilo rychlejší přepravu a snadnější údržbu silnic; název podle skotského inženýra Johna
McAdama.
Lassez-faire
– v doslovném překladu „nechte konat“; obecně označení pro liberální myšlení s nedůvěrou
v zásahy státu.
6
Luddismus
– obecně nenávist dělníků ke strojům, které jim údajně brali práci, vedoucí k násilným akcím
spojeným s ničením strojů; původně se jednalo o hnutí v Anglii na počátku 19. století
v textilním průmyslu; název podle vůdce rebelie.
Německý celní spolek
– celní unie vznikla v roce 1834 bez účasti Rakouska s dominantní úlohou Pruska; došlo k
odstranění cel mezi jednotlivými německými státy, což je považováno za jednu z příčin
hospodářského vzestupu Německa ve 2. polovině 19. století.
Občina
– název pro vesnici v carském Rusku, kde bylo společné vlastnictví půdy, která byla
jednotlivcům přidělována do užívání; bez souhlasu občiny nemohlo být s půdou
manipulováno.
Obilní zákony
– zákony, kterými na počátku 19. století zaváděla Velká Británie cla na obilí, aby chránila své
zemědělce, v době neúrody je naopak rušila.
Petr Stolypin
– (1862-1911), ruský politik a ministerský předseda Ruska (1906-1911), navazoval na S.
Witteho (viz Sergej Witte); snažil se o kolonizaci oblastí na Dálném východě; prosadil agrární
reformu, jejímž hlavním bodem byla privatizace občinové půdy rolníkům.
Průmyslová revoluce (industrializace)
– dlouhodobý proces zvyšování podílu průmyslové produkce v hospodářství; charakteristický
je přechodem od ruční manufakturní výroby k strojní tovární výrobě; liší se načasováním a
průběhem v jednotlivých zemích (obecně se datuje od 2. poloviny 18. do konce 19. století);
jako první zahájena v Anglii.
Sergej Witte
– (1849-1905), ministr financí a ministerský předseda Ruska na konci 19. století a počátku 20.
století; pokoušel se o industrializaci (viz průmyslová revoluce) zaostalého a agrárního státu;
zasloužil se o budování dopravní infrastruktury (mimo jiné o nejdůležitější železniční tepnu –
Transsibiřskou magistrálu spojující Moskvu s Vladivostokem) a příliv západního kapitálu.
Shermanův protitrustový zákon
– vydaný v roce 1890; zakazoval smlouvy nebo tajné dohody mezi podniky, stejně jako jejich
slučování, jež by měly za cíl omezovat obchod nebo vytvářet monopolní struktury ve
vnitrostátním nebo zahraničním obchodě.
Urbanizace
– masivní stěhování obyvatelstva do měst; vylidňování venkova, které provázelo
průmyslovou revoluci (viz průmyslová revoluce).
7
Čtvrté cvičení:
Příčiny a důsledky změn v rozložení sil ve světové ekonomice na konci 19.
a začátku 20. století (Německo po roce 1871, carské Rusko po roce 1861,
Japonsko a reformy Meidži). Podnikatelské osobnosti 2. poloviny 19. století
jako ekonomický stimul rozvoje. Popř. sociální změny, dělnické hnutí
a odbory, sociální zákonodárství.
Dohoda
– jedna ze stran bojující v 1. světové válce; sdružovala Francii, Velkou Británii a Rusko (do
roku 1917); v průběhu konfliktu se připojila např. Itálie, Japonsko a de facto USA.
Éra Meidži
– (1868–1912), období industrializace (viz průmyslová revoluce) a prudkého hospodářského
vzestupu Japonska za vlády pokrokového císaře Matsuhita; otevírání se Japonska západnímu
vlivu (např. otevření tokijské burzy, budování železnic, zavedení jednotné měny); vzpoura a
zánik třídy samurajů (viz šogunát), kteří chtěli zachovat tradice a udržet Japonsko v izolaci;
odstranění zbytků feudálních prvků v ekonomice.
La Belle Epoque
– francouzské označení období konce 19. a počátku 20. století do začátku 1. světové války,
které se vyznačovalo hospodářským rozmachem stejně jako novými vynálezy a rozvojem
módního průmyslu ve Francii.
Otto von Bismarck
– (1815-1898), pruský a první německý kancléř; měl hlavní zásluhu na sjednocení Německa;
z jeho doby pochází první sociální reformy, které si kladly za cíl zlepšit životní podmínky
dělníků, jedná se hlavně o systém sociálního pojištění založený na průběžném principu.
Politika otevřených dveří
– politika USA vůči ostatním velmocím ve vztahu k Číně (1899), kdy trvaly na tom, aby
integrita Číny nebyla narušována a zahraniční obchod s Čínou byl umožněn všem státům.
Skupina 4D
– skupina čtyř nejvýznamnějších německých velkobank - Deutsche Bank, Dresdner Bank,
Disconto-Gesellschaft Bank a Darmstädter Bank; vytvořila se během průmyslové revoluce
(viz průmyslová revoluce) v Německu.
Theodor Roosevelt
- (1858–1919), prezident Spojených států amerických (1901–1909); zastánce angažovanosti
USA v zahraničních záležitostech (válka se Španělskem, dobytí Kuby atd.); původně
republikán, poté progresivista (viz progresivismus); zastánce omezených zásahů státu
v oblasti antimonopolní politiky, ochrany životního prostředí a některých sociálních reforem
(například zákaz práce malých dětí).
Trojspolek
– původně spojenecká smlouva z roku 1879 mezi Německem a Rakousko-Uherskem se v roce
1882 rozšířila o Itálii; jedna ze stran bojující v 1. světové válce – Itálie se však již před válkou
odpojila, naopak se připojila Osmanská říše a Bulharsko.
8
Šogunát
– faktická vláda úzké skupiny (či jediného) šlechtice (válečníka) v Japonsku, i když formálně
vládl císař; 1867 svržen šogunát rodu Tokugawa, za kterého došlo k modernizaci válečného
loďstva a počátku nástupu na cestu světové velmoci; následovala éra Meidži (viz éra Meidži).
Zaibatsu
– monopolní obří koncerny, které začaly vznikat v Japonsku během éry Meidži (viz éra
Meidži), obvykle každý ovládala jedna rodina; jednalo se o konglomeráty bank a
průmyslových podniků; jejich vliv se podařilo snížit až po 2. světové válce.
Zlatý standard
– měnový a kurzový systém, kupní síla měny stanovena buď na základě hodnoty kovu v ní
obsažené nebo úředním vyjádřením kurzu měny vůči zlatu; ustupovalo se od něj ve 20. a 30.
letech 20. století, nicméně např. dolar byl formálně vázán na zlato až do roku 1971.
9
Páté cvičení:
Rakousko-Uhersko po roce 1848 (krátká charakteristika). Hospodářský
vývoj meziválečného Československa (vznik ČSR, hospodářské reformy).
Alois Rašín
- (1867–1923), právník a ekonom, několikrát ministr financí, který provedl měnovou odluku
(viz měnová reforma); prosazoval deflační politiku (viz deflační politika); zasazoval se o
úspory ve státním rozpočtu, stavěl se proti náhradám legionářů.
Deflační politika (politika revalvace měny)
– styl měnové politiky v ČSR prosazovaný Aloisem Rabínem (viz Alois Rašín), kdy bylo
snižováno množství peněz v oběhu s cílem zvyšovat množství měnového kovu ve měně, což
vedlo k posilování kurzu čs. koruny vůči zahraničním měnám a zvyšování kupní síly měny
(snižování míry inflace); revalvací měny byl poškozen čs. export; restriktivní měnová politika
byla jednou z příčin poválečné krize.
Karel Engliš
– (1880–1861), právník a ekonom, první guvernér Národní banky československé, několikrát
ministr financí; autor rozpočtové reformy (viz rozpočtová reforma); zakladatel teleologické
ekonomické teorie zkoumající ekonomické vztahy z hlediska účelu a nahlížející na jevy jako
chtěné.
Měnová reforma
– (1919), autorem byl Alois Rašín (viz Alois Rašín); část rakouské měny byla stažena z oběhu
a část okolkována v poměru 1:1, došlo tak k jejímu od oddělení od okolních nástupnických
států používajících inflační rakouskou měnu; měnová odluka přinesla stabilní a nízkou míru
inflace.
Nostrifikace
– (1919), příslušný zákon zmocňoval ministry, aby vyzvali podniky vyrábějící nebo
provozující svoji činnost na území ČSR a mající sídlo mimo republiku, aby do určité doby
přenesly své sídlo do ČSR; jednalo se o velké akciové společnosti a s.r.o; celkem 235
podniků.
Pozemková reforma
– (1919), čs. stát si přivlastňoval půdu přesahující 150 ha zemědělské půdy bez pastvin nebo
250 ha veškeré půdy včetně lesů; zabraná půda se vykupovala za předválečné ceny, část půdy
si stát ponechal, část byla prodána; nikdy nebyla dokončena.
Rozpočtová reforma
– (1927), autorem Karel Engliš (viz Karel Engliš), cílem bylo zpřehlednění a zjednodušení
státního rozpočtu, státní rozpočet byl rozdělen na 4 části – část týkající se hospodářské a
sociální politiky, státního sektoru a správy, státních podniků a správy státního dluhu.
10
Šesté cvičení:
Vývoj vybraných tržních ekonomik v meziválečném období. Srovnání
důsledků Velké hospodářské krize na ekonomický a politický vývoj.
Hospodářský cyklus, drogy, prohibice, filmový průmysl, sport,
organizovaný zločin v Evropě a USA.
Bankovní prázdniny
– období, kdy jsou uzavřeny všechny banky a není možné manipulovat s vklady v nich
uloženými; opatření typické pro období zvýšených výběrů vkladů obyvatelstva z účtů – tzv.
runu na banky (viz run na banky); účelem je obnovení důvěry v bankovní systém.
Blesková válka
– úspěšná taktika německé armády použitá na počátku 2. světové války spočívající v
koncentrovaném nasazení mechanizované techniky, tanků a střemhlavých bombardérů na
určitých místech fronty umožňující rychlé průlomy a okamžitý postup do týla protivníka.
Commonwealth
– založen v roce 1931 jako volné společenství zemí, které byly připoutány k Velké Británii;
nyní 53 členů, vesměs bývalých kolonií; ve 2. světové válce bojovaly po boku Velké Británie
(Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Jižní Afrika atd.); formální hlavou je britský panovník.
Dawesův plán
– plán upravující splátky reparací přijatý v roce 1924; měl hospodářsky pomoci Německu;
pojmenován podle viceprezidenta USA, který předsedal příslušné komisi; plán spočíval na
zmírnění a rozložení reparačních splátek, reorganizaci Říšské banky a stažení vojáků z Porúří
(viz Rúrská krize); USA poskytly Německu půjčky a soukromé investice, což Německu
pomohlo ke stabilizaci a růstu ekonomiky.
Easy money policy
– pojmenování situace na americkém finančním trhu ve 20. letech; zadlužovat se stalo módní,
úrokové sazby byly relativně nízké; rozmohly se spotřební úvěry na spotřební zboží této doby
(automobily, domácí spotřebiče); na trhu aktiv (nemovitosti, akcie) vznikaly spekulační
bubliny.
Fordney-McCumberův celní sazebník
– odrážel americký izolacionismus (viz izolacionismus) po 1. světové válce; byl přijat v roce
1922 a zvýšil průměrné celní zatížení na 38 %; vyvolal rozhořčené reakce obchodních
partnerů, kteří argumentovali, že bez přístupu na americký trh nemohou splácet reparace
(Německo) či půjčky (Francie); vyvolal sérii odvetných opatření (například Francie zavedla
100 % clo na americké automobily).
Franklin Delano Roosevelt
– (1882-1945), americký politik a prezident (1933-1945); prosadil New Deal (viz New Deal),
Rooseveltovi radil v ekonomických otázkách tzv. Brain Trust – skupina blízkých odborníků
(právníků) specializujících se na různé oblasti.
11
Glass-Steagallovy zákony
– dva zákony přijaté v letech 1932–1933; první umožňoval uvolnění prostředků pro záchranu
bank; druhý pak zřizoval Federální depozitní pojišťovnu poskytující záruky na vklady do
5000 USD a zakazoval obchodním bankám poskytovat investiční poradenství; podle jeho
zastánců vedl k obnově důvěry v americký bankovní sektor.
Heinrich Brüning
– (1885-1970), člen německé strany Centrum, jmenovaný kancléřem (1930–1932), když se
naplno projevily důsledky hospodářské krize; jeho program rozdělování půdy mezi
nezaměstnané dělníky byl kritizován konzervativními stranami jako „bolševický“; prosazoval
politiku placení reparací za každou cenu bez ohledu na stav německého hospodářství, v době
Velké hospodářské krize (viz Velká hospodářská krize) prosadil úsporná rozpočtová opatření
a deflační politiku (viz deflační politika), díky jeho politice byly platby reparací v roce 1932
zrušeny (viz Lausannská konference).
Herbert Hoover
– (1874-1964), americký politik a prezident (1929-1933); v době jeho výkonu funkce
prezidenta propukla Velká hospodářská krize (viz Velká hospodářská krize); proti krizi
bojoval neúspěšně; v roce 1932 poražen v prezidentských volbách F. D. Rooseveltem (viz
Franklin Delano Roosevelt).
Hjalmar Schacht
– (1877-1970), německý finančník, prezident Říšské banky, ministr hospodářství v nacistické
vládě; účastnil se měnové reformy 1923; autor tzv. mefo dluhopisů určených k financování
nacistických programů na podporu tvorby pracovních míst; autor tzv. Nového plánu (Neuer
Plan) směřujícího ke zvýšení německé autarkie a upravujícího dovozy zboží ze zahraničí a
šetrné nakládání s devizami pro potřeby zbrojení.
Hyperinflace
– růst míry inflace o čtyřmístná až pětimístná čísla; peníze přestávají plnit funkci uchovatele
hodnoty; začíná převažovat barterový obchod; typickým příkladem je hyperinflace
v Německu mezi lety 1922-1923, byla ukončena úspěšnou měnovou reformou, v polovině
listopadu 1923 byla zavedena rentová marka v poměru 1:4,2 bilionu inflačních marek, v roce
1924 zavedena říšská marka krytá zlatem.
Hooverovo moratorium
– americký prezident Herbert Hoover (viz Herbert Hoover) navrhnul v roce 1931 jednoletý
odklad splátek Německa a další snížení reparací (viz Hooverovo moratorium).
Imperiální preferenční celní systém
– reciproční celní systém v rámci Commonwealthu (viz Commonwealth), který vzájemně
zvýhodňoval výrobky z těchto zemí, oficiální smlouva vzešla z jednání v roce 1932 v Ottawě;
Kanada od něj pod americkým tlakem v roce 1935 ustoupila.
Izolacionizmus
– názor vycházející z Monroeovy doktríny (viz Monroeova doktrína) o nevměšování se do
záležitostí v Evropě, převažující v USA po celé 19. století a silně v meziválečném období;
zabránil například vstupu USA do Společnosti národů (viz Společnost národů), ačkoli
prezident Woodrow Wilson její vznik inicioval.
12
Keynesovství
– ekonomický směr založený Johnem Maynardem Keynesem ve 30. letech 20. století po
zkušenosti s Velkou hospodářskou krizí (viz Velká hospodářská krize); považuje soukromou
poptávku za nedostatečnou, což otevírá prostor pro aktivní makroekonomickou politiku státu,
jinak může docházet hlubokým depresím; tržní ekonomika je pokládána za vnitřně nestabilní;
mezi hospodářsko-politické doporučení patří dočasná fiskální expanze doprovázena deficity
rozpočtu za účelem zachování zaměstnanosti, progresivní zdanění a měnová politika nízkých
úrokových sazeb.
Lausannská konference
– konala se v roce 1932; dohodnuto odpuštění splácení reparací a válečných dluhů z 1. první
světové války.
Liberty Loans
– tzv. půjčky svobody schválené Kongresem v dubnu 1917; umožnily vydat dluhopisy za
účelem půjčky státům Dohody na válečné účely; ve dvou velkých emisích bylo upsáno kolem
6 mld. dolarů a zapojilo se přes 13 milionů Američanů.
Monroeova doktrína
– koncept zahraniční politiky USA dle projevu prezidenta Jamese Monroea z roku 1823; USA
se nebudou vměšovat do záležitostí evropských zemí a jejich válek (viz izolacionismus),
stejně jako záležitostí evropských kolonií; americká pevnina již nebude předmětem
kolonizace žádné evropské mocnosti.
New Deal
- (1933-1937), soubor prorůstových ekonomických a sociálních opatření proti Velké
hospodářské krizi (viz Velká hospodářská krize); stát se vlastními prostředky zasazoval o
zvýšení zaměstnanosti, podporoval limity v zemědělské výrobě, prosazoval koordinaci a
slučování průmyslových podniků, byl devalvován americký dolar a opuštěn zlatý standard.
New York Stock Exchange
– americká burza pro obchod s akciemi s začátky od roku 1792; po sérii výprodejů cenných
papírů a propadu cen akcií na New York Stock Exchange dne 24.10.1929 (Černý čtvrtek),
28.10.1929 (Černé pondělí) a 29.10.1929 (Černé úterý) se obecně datuje začátek Velké
hospodářské krize (viz Velká hospodářská krize) trvající v USA až do roku 1933.
Politika appeasementu
– politika vstřícnosti a ústupků vůči Německu, která se prosadila u představitelů Velké
Británie a Francie, neboť nebyly připraveny na válku a domnívali se, že s Hitlerem se lze
dohodnout; vedla až k Mnichovské dohodě v roce 1938, kdy bylo Československo donuceno
postoupit pohraniční území Německu.
Progresivismus
– politická koncepce typická pro USA na počátku 20. století stavějící na kalvinistickém
protestantismu (viz kalvinistický protestantismus) a kapitalismu (viz kapitalismus) bez hranic,
stát podle této koncepce má „vychovávat“ občany a legislativou zakazovat nevhodné chování
a jednání (v tomto ohledu je důsledkem například prohibice).
13
Rúrská krize
– mezinárodní krize v roce 1923; Francie a Belgie obsadily část německého území –
průmyslovou oblast Porúří v důsledku neplnění plateb reparací Německem; Německo
vyhlásilo na obsazeném území pasivní odpor (pasivní rezistenci) – nespolupráci a občanskou
neposlušnost vůči okupačním mocnostem.
Rapallská smlouva
– smlouva mezi Německem a SSSR podepsaná v roce 1922 v průběhu konference v Janově o
anulaci vzájemných finančních závazků a o užší obchodní a vojenské spolupráci.
Run na banky
– označení pro vypuknutí paniky v důsledku ztráty důvěry v bankovní systém, která se
projevuje hromadným vybíráním vkladů; v systému částečných rezerv je likvidační i pro
zdravé banky; většinou řešen bankovními prázdninami (viz bankovní prázdniny).
Schlieffenův plán
– strategický plán německé armády, jak se vyhnout dlouhé válce na dvou frontách; počítal
s rychlým a překvapivým útokem na Francii při porušení neutrality Belgie a Lucemburska;
použit v modifikované podobě v 1. světové válce.
Smoot-Hawleyho celní sazebník
- přijatý v roce 1930 zvyšoval rekordně cla především na dovážené zemědělské produkty ve
snaze ochránit americké zemědělce; vedl k přijetí odvetných opatření v zahraničí a přispěl tak
k celkovému zhroucení mezinárodního obchodu.
Společnost národů (Liga národů)
– mezinárodní organizace založená z iniciativy amerického prezidenta Woodrowa Wilsona
v roce 1919 s cílem zajistit mír a spolupráci mezi národy, prosazovala zásadu mírového řešení
sporů, kolektivní bezpečnosti a snížení zbrojení.
Správa údolí řeky Tennessee
– Tennessee Valey Authority (TVA); zřízená v roce 1933 v rámci opatření New Dealu (viz
New Deal) za účelem vybudování soustavy přehrad, které zajistily elektrifikaci několika
amerických států a zároveň přinesly desítky tisíc pracovních míst.
Válečná ekonomika
– koordinace ekonomiky je svěřena státnímu orgánu za účelem alokace zdrojů a struktury
výroby, která je podřízena válečným cílům; vyznačuje se prudkým nárůstem podílu zbrojního
průmyslu, nedostatkem potravin a jiného spotřebního zboží (přídělový systém), pevně
stanovenými cenami a mzdami; často doplněna pracovní povinností a drakonickým
postihováním černého trhu.
Velká hospodářská krize (Velká deprese)
– podle průběhu v USA datována 1929-1933, období všeobecného hospodářského poklesu
všech vyspělých ekonomik (mimo SSSR), poklesu cenových hladin, rozvratu mezinárodního
obchodu, vysoké nezaměstnanosti, ekonomických a sociálních opatření států (například viz
New Deal), směřujících k oživení ekonomiky; důsledkem je mimo jiné i radikalizace
společností – nástup fašismu a nacismu.
14
Versaillesko-Washingtonský systém
– územní a politický systém uspořádání světa vzešlý z mírových jednání mezi lety 1919-1920,
tvořen mírovými smlouvami s poraženými státy (ve Versailles s Německem, v Saint-Germain
s Rakousko-Uherskem, v Neuilly s Bulharskem, v Trianonu s Maďarskem a v Sévres
s Tureckem), v rámci těchto smluv byly stanoveny válečné škody vítězných zemí a reparace
poražených. Washingtonská konference 1921-1922 se konala s cílem zabránit dalšímu nárůstu
zbrojení po 1. světové válce mezi vítězi války, došlo k dohodám o omezení tonáže bitevních a
letadlových lodí a křižníků, byly také rozděleny sféry vlivu v Tichomoří.
Výmarská republika
– období německého státu mezi rokem 1918, kdy byla v Německu poprvé založena
parlamentní demokracie v čele s říšským prezidentem a říšským kancléřem a rokem 1933,
kdy se moc chopili nacionální socialisté (NSDAP) vedení Adolfem Hitlerem.
Youngův plán
– plán upravující splácení reparací Německem přijatý v roce 1929; nahradil Dawesův plán
(viz Dawesův plán); pojmenován podle amerického diplomata a obchodníka, který předsedal
příslušné komisi; jednalo se o další snížení a zmírnění podmínek splácení dluhu.
Zákon o národní průmyslové obnově
– National Industry Recovery Act (NIRA); v rámci opatření New Deal (viz New Deal) zřídil
v roce 1933 Správu pro veřejné práce (výstavba veřejných budov, dálnic, mostů, letadlových
lodí) a vytvořil Národní správu pro obnovu (NRA), která měla za úkol stanovení pracovních
norem (40ti denní pracovní týden, minimální mzdu), zvyšování kupní síly obyvatelstva a
vytvoření kodexů čestné konkurence (de facto kartelizace ekonomiky (viz kartelizace
ekonomiky), dohody o rozdělení produkce, výše mezd atd.).
Zákon o regulaci zemědělství
– Agricultural Adjustment Act (AAA), zákon na podporu zemědělství přijatý v roce 1933,
spjatý s New Dealem (viz New Deal); umožňoval vyplácet zemědělcům dotace, aby
redukovali ornou půdu, a tím i úrodu; cílem bylo dosažení vyšší ceny zemědělských plodin;
vznikla také speciální vládní agentura pod stejnou zkratkou AAA.
15
Sedmé cvičení:
Charakteristika a základní aspekty ekonomického vývoje nacistického
Německa a fašistické Itálie. Význam židovského národa pro světové
hospodářství.
Autarkie
– v souvislosti s hospodářstvím se jedná o soběstačnost a samozásobitelství, potlačení
specializace, dělby práce a zahraničního obchodu.
Briand-Keloggův pakt
– dohoda uzavřená v roce 1928; pojmenovaná podle ministrů zahraničí Francie a USA;
podepsaný 62 státy; odsuzovala válku jako prostředek řešení mezinárodních sporů, ale
chyběla ustanovení a vynutitelnost sankcí.
Cash and Carry
– obecně zaplacení a odvoz zboží odběratelem; v této souvislosti princip, uplatňovaný USA
na počátku 2. světové války tak, aby byla zachována jejich neutralita (viz Zákony o
neutralitě), ale zároveň, aby byl umožněn prodej válečného zboží Velké Británii.
Centrálně plánované hospodářství
– typ ekonomiky, kde koordinačním mechanismem je rozhodování úředníků o výrobě,
investicích, úvěrech atd., přičemž toto rozhodování je centralizováno a příkazy prováděny
prostřednictvím určité hierarchie.
Čtyřletý plán
– (1936-1940), první národohospodářský plán v Německu; soubor hospodářských reforem,
které měly za cíl zvýšit zaměstnanost prostřednictvím programu na podporu pracovních míst,
dále zvýšit vyzbrojenost Německa v přípravě na 2. světovou válku; byla podporována
automobilová doprava včetně výstavby dálnic; důraz byl kladen na zvýšení autarkie (viz
autarkie) rozmachem syntetických výrob.
Dědičný dvůr
– vznikaly v rámci opatření v Německu k zabránění rozdělování půdy od 7,5 do 125 ha
vlastněné soukromými zemědělci, dědičné právo na veškerou půdu dané rodiny přecházelo
automaticky na prvního syna.
Deutsche Arbeitsfront (DAF)
– nacistické sjednocené odbory, vzniklé r. 1933; s fakticky povinnou účastí; prostřednictvím
kterých fungoval systém sociálního zabezpečení, jídelny pro dělníky, organizace
volnočasových aktivit; propuštění z pracovního místa bylo téměř nemožné.
GOERLO
– Státní komise pro elektrifikaci Ruska (1920), která vypracovala plán schválený 1921; plán
byl stavěn na předpokladu, že bez masivní elektrifikace nedojde k rychlé industrializaci; vedl
ke stavbě elektráren a splněn byl již v roce 1931, kdy se výroba elektrické energie zvýšila asi
čtyřikrát oproti roku 1913.
16
GOSPLAN
– zkratka pro Státní plánovací úřad, který byl centrálním orgánem pro plánování produkce
v SSSR, založený v r. 1921, v podstatě fungoval až do roku 1971.
Kartelizace ekonomiky
– snižování počtu podniků a jejich koncentrace, častý prvek centrálně plánovaného
hospodářství (včetně nacistického Německa či SSSR).
Kolektivismus
– kolektivní (veřejné) vlastnictví výrobních faktorů; jeden ze základních kamenů socialismu.
Kolektivizace
- proces přeměny soukromého zemědělství v individuálním vlastnictví na vlastnictví
kolektivní, většinou pod nátlakem sdružování do družstev (nejčastěji v podobě kolchozu –
půda je vlastněna kolchozem, kolchozníci pracovali zdarma, mohli vlastnit soukromý kus
půdy či sovchozu – státní státek, půda je vlastněna státem, pracující jsou placeni, nevlastní
pozemky); nejrozsáhlejší v SSSR na přelomu 20. a 30. let 20. století; následky: zničení
venkovské společnosti, rozbití jejích sociálních vazeb, devastace krajiny.
Korporativismus
– systém ekonomiky s vysoce kartelizovanými subjekty na obou stranách prakticky všech
trhů; dochází k propojení soukromého a veřejného sektoru.
Lend and Lease Act
- zákon, který od roku 1941 (ještě před vstupem USA do války) umožnil dodávky válečného
materiálu (jeho prodej, pronájem, půjčku) spojeneckým armádám s tím, že dodávky těmto
armádám slouží k ochraně USA; zahrnoval např. dodávky aut, tanků a letadel (18700) do
SSSR, půjčku Velké Británii.
Národohospodářský plán
– vrcholný nástroj pro řízení a koordinaci výroby v centrálně plánované ekonomice; v SSSR
obvykle pětiletý, později převzatý i dalšími státy východního bloku (viz východní blok).
Nová ekonomická politika (NEP)
– označení pro hospodářskou politiku komunistů v Rusku (SSSR) mezi lety 1921-28;
částečný odklon od zásad socialistického hospodářství; povoleno soukromé vlastnictví firem,
část jich byla odstátněna, vnitřní obchod relativně volný, obnovení zahraničního obchodu a
otevření se zahraničním investicím; vznikla nová rychle bohatnoucí společenská vrstva tzv.
nepmanů – podnikatelů těžících z nových podmínek.
Pakt o neútočení mezi Německem a SSSR
– (Pakt Ribbentrop-Molotov), smlouva mezi Německem a SSSR o neútočení uzavřená
v srpnu 1939; pojmenovaný podle ministrů zahraničí obou zemí; tajný dodatek vymezoval
sféry vlivu, mimo jiné rozdělení Polska po jeho obsazení a hospodářskou spolupráci.
Sovětský model řízení ekonomiky
– hospodářství řízeno většinou pětiletými národohospodářskými plány, určujícími
kvantitativní ukazatele zemědělské a průmyslové výroby, ceny zboží a služeb byly centrálně
stanoveny, pracovní síla rozmisťována úředně.
17
Válečný komunismus
– označení pro hospodářskou politiku bolševiků (komunistů) v Rusku mezi lety 1918-1921,
vyznačoval se implementací komunistické koncepce hospodářství – centralizací státní moci,
zestátněním továren, bank, aj., výrazným omezení trhu a obchodu, útlakem zemědělců;
docházelo k naturalizaci hospodářství v důsledku vysoké inflace; ruská ekonomika se v roce
1921 zhroutila.
Velký obrat
– uskutečněn po převzetí moci Josifem Vissarionovičem Stalinem v roce 1926; znamenal
odklon od zásad Nové ekonomické politiky (viz Nová ekonomická politika); dochází
k industrializaci a socializaci hospodářství a masové kolektivizaci; důraz je kladen na
modernizaci těžkého průmyslu a zvýšené zbrojení.
Zákony o neutralitě
– (1935, 1936 a 1937, 1939), první umožňoval uvalit na válčící státy embargo v dodávkách
zbraní (zrušen v listopadu 1939, kdy byl povolen obchod s Velkou Británii na bázi Cash and
Carry – viz Cash and Carry); projevem izolacionismu (viz izolacionismus) USA a jejich
nezasahování do záležitostí Evropy; obecně neumožňovaly zapojení USA do 2. světové války
podporou jedné z válčících stran.
18
Osmé cvičení:
Důsledky sociálního státu a ekonomicko-sociální aspekty poválečného
hospodářského vzestupu na příkladu SRN, USA (konzumní společnost,
sexuální revoluce, mzdy, sociální výhody, postavení zaměstnaných žen).
Rozdílné koncepty sociálně tržní ekonomiky v 2. polovině 20. století.
Berlínská blokáda
– od června 1948 do května 1949 byla blokáda Západního Berlína sovětskou armádou reakcí
na spojení tří německých okupačních zón ve Spolkovou republiku Německo; západní
mocnosti odpověděly intenzivním leteckým zásobováním Západního Berlína, které vedlo
k tomu, že SSSR blokádu po necelém roce vzdal.
Beveridgeova zpráva
– zpráva přednesená lordem Williamem Beveridgem britskému parlamentu o rekonstrukci
systému sociálního zabezpečení v roce 1942; stavěl se za všeobjímající veřejné pojištění proti
nemoci, ztrátě zaměstnání, úrazu a stáří; navrhl veřejnou Národní zdravotní službu fungující
dosud; Beveridgeův model je považován za počátek moderního sociálního státu (viz sociální
stát) se všemi jeho pozitivními i negativními důsledky.
Bretton-woodský měnový systém
– dohoda podepsána 1944 v Bretton Woods ve Washingtonu; jednalo se o systém nepřímé
fixace měn členských států na zlato prostřednictvím amerického dolaru; založeny instituce
Mezinárodní měnový fond (poskytuje půjčky v případě vážného ohrožení stability měny a
platební bilance) a Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj; rozpadl se v roce 1978.
Evropské sdružení volného obchodu (ESVO)
– vznik v roce 1960 jako nižší forma ekonomické spolupráce (na rozdíl od Evropských
společenství (ES), které bylo celní unií, se jednalo jen o odstranění celních bariér na některé
výrobky) a alternativa k ES; původními členy Velká Británie, severské státy, Rakousko,
Švýcarsko, Portugalsko; postupně však většina vstoupila do ES; nyní jen Island, Norsko,
Švýcarsko a Lichtenštejnsko - kromě Švýcarska jsou členy Evropského hospodářského
prostoru a jejich vztahy k EU jsou speciálně upraveny.
EURATOM (Evropské sdružení pro atomovou energii)
– založeno v roce 1957 na základě Římských smluv; jedno z Evropských společenství, které
má za úkol koordinovat činnost v oblasti mírového využití jaderné energie; dnes integrováno
do Evropské unie.
Evropská hospodářská měnová unie (Evropská měnová unie, EMU)
– členy je všech 27 členských států EU (z toho 16 používá společnou měnu euro); centrální
banky spolupracují v rámci Evropského systému centrálních bank; předstupněm byl Evropský
měnový systém, v kterém byly evropské měny navázány na společnou bezhotovostní měnu
ECU.
19
Evropský měnový systém
– vznikl v r. 1979 po rozpadu bretton-woodského systému (viz Bretton-woodský měnový
systém) jako systém fixace jednotlivých kurzů navzájem s určitým malým pásmem
povoleného pohybu kurzu; byl rámcem, ve kterém měly centrální banky jednotlivých
členských států koordinovat své intervence za udržení kurzu; zúčtovací bezhotovostní
jednotkou byla ECU a systém byl doplněn úvěrovým mechanismem pro státy v případných
potížích s platební bilancí.
Gastarbeiter
– název pro levné zahraniční dělníky, většinou nekvalifikované, kteří pracovali v SRN;
nejčastěji z Turecka a méně vyspělých zemí včetně států východního bloku (viz Východní
blok).
Konzumní společnost
– označení společnosti zaměřené na spotřebu, zadlužení není nemorální; týká se v tomto
případě většinou západních vyspělých států po 2. světové válce až do konce 60. let.
Marshallův plán (European Recovery Plan - ERP)
- plán obnovy evropské ekonomiky přijatý v dubnu 1948; název podle amerického státního
tajemníka George C. Marshalla; k realizaci založena organizace OEEC (později OECD);
spočíval v amerických půjčkách a darech především na obnovu infrastruktury a investice do
zničeného průmyslu; směřoval jen do západních států; ČSR jej nejprve přijalo, ale pod tlakem
SSSR nakonec odmítlo; snahou USA byla stabilizace hospodářství v evropských zemích, což
by znemožnilo rozšiřování komunismu, a také pomoc americké ekonomice, protože většina
půjček byla použita na dodávky z USA.
Maastrichtská (konvergenční) kritéria
– jsou zaměřena na udržení makroekonomické stability v rámci Evropské unie a definují
podmínky pro vstup do EMU (viz Evropská hospodářská a měnová unie); stanovují strop na
roční deficit vládního sektoru (3 % HDP), úroveň veřejného dluhu (60 % HDP), rozpětí
inflace, úrokových měr a volatility měny (pro přistupující země).
Maastrichtská smlouva
- smlouva o Evropské unii; podepsána v roce 1992, v platnosti od roku 1993; změnil se název
Evropského společenství na Evropskou unii; EU nově založena na třech pilířích – společné
právní úpravě (Evropská společenství), společné zahraniční a bezpečnostní politice a policejní
a justiční spolupráci, v ekonomické oblasti byla stanovena tzv. Maastrichtská kritéria (viz
Maastrichtská kritéria) vstupu do EMU (viz Evropská hospodářská a měnová unie).
Montánní unie
– vznikla na základě Schumanova plánu jako Evropské společenství uhlí a oceli (viz
Evropské společenství uhlí a oceli) v roce 1952; původní členové Německo, Francie, Itálie,
Belgie, Nizozemí, Lucembursko; mělo vytvořit společný trh s uhlím a ocelí; první předchůdce
Evropské unie.
20
Negociační ekonomika
– ekonomika, kde ke stanovení cen (mezd atd.) nedochází spontánně na trhu, ale pomocí
vyjednávání např. silných odborových svazů se zaměstnavatelskými svazy, často za účasti
státu.
Organizace spojených národů (OSN)
– vznik v roce 1945 přijetím Charty OSN padesáti státy; nahradila Společnost národů v roli
garanta zachování mezinárodního míru a bezpečnosti a zajištění spolupráce mezi národy;
výkonným orgánem Rada bezpečnosti OSN.
Rada moudrých
– poradní orgán německého kancléře; založena 1963; tvořena pěti předními německými
výzkumnými ústavy, které se vyjadřují k hospodářské politice státu.
Římské smlouvy
– smlouvy podepsané v roce 1957; vstoupily v platnost v roce 1958; vzniklo Evropské
hospodářské společenství a EURATOM (viz EURATOM), které spolu s již existující
Montánní unií vytvořili tzv. Evropská společenství (ES) za účelem hospodářské spolupráce
s konečným cílem vytvoření jednotného trhu a koordinace hospodářských politik.
Severoatlantická aliance (NATO)
– vojenské uskupení vzniklé v roce 1949 a sídlí v Bruselu; vznikla z iniciativy USA za
účelem obrany pro sovětské expanzi a původně sdružovala 12 západoevropských a
severoamerických zemí; postupně se zvětšila na současných 28 států, jejichž výdaje na obranu
představují 70 % celosvětových vojenských výdajů.
Sexuální revoluce
– bourání společenských tabu týkající se lidské sexuality v 60. letech 20. století;
nejznámějším příkladem je hnutí hippies.
Schumanův plán
– představil jej francouzský ministr zahraničí Robert Schumann v roce 1950; francouzská a
německá těžba uhlí a výroba oceli měly být pod společným dohledem, aby se zabránilo
případným budoucím konfliktům.
Sociální stát (stát blahobytu)
– základní charakteristika: vysoký podíl veřejných výdajů na HDP, rozsáhlý veřejný sektor
poskytuje širokou plejádu veřejných statků, objemné systémy sociálního zabezpečení jsou
založené na sociálním pojištění, vysoká progresivita daňového systému, velký podíl veřejného
vlastnictví; označení pro některé západní ekonomiky po 2. světové válce (skandinávské země,
Francie, později Německo atd.).
Sociálně tržní ekonomika
- praktický koncept hospodářské politiky ovlivněn ordoliberalismem a prováděný v SRN po
2. světové válce přibližně do poloviny 60. let, spjatý s ministrem a pozdějším premiérem
Ludwigem Erhardem; založen na deregulaci, privatizaci a dekartelizaci ekonomiky při
zachování sociálních jistot, provádění přísné měnové politiky a podpory exportu; zasloužil se
o návrat SRN mezi nejvyspělejší země; od 2. poloviny 60. let se mění na sociální stát (viz
sociální stát).
21
Trumanova doktrína
– projev politiky „zadržování komunismu“; základem pro doktrínu byl tzv. Dlouhý telegram
od George F. Kennana, ve kterém vytyčil novou strategii v zahraniční politice USA vůči
SSSR; opakem izolacionismu (viz izolacionismus); na jaře 1947 prezident Harry Truman
v projevu oznámil, že Spojené státy budou hájit svobodu kdekoli na světě a požádal Kongres
o finance na podporu Řecka (kde zuřila občanská válka prozápadní vlády a komunistických
povstalců) a Turecka (hospodářské potíže, hrozil příklon k SSSR); v návaznosti na
Trumanovu doktrína vzniká Marshallův plán (viz Marshallův plán).
UNRRA (United Nations Relief and Rehabilitation Administration, Správa OSN pro
pomoc a obnovu)
– agentura OSN (viz Organizace spojených národů) založená v roce 1943 za účelem
humanitární pomoci ve státech zničených válkou, dohodu podepsalo 44 zemí.
Všeobecná dohoda o clech a obchodu (General Agreement on Tariffs and Trade, GATT)
– z roku 1947, jejímž cílem bylo odstraňování celních a jiných bariér mezinárodního
obchodu; je rámcem pro bilaterální či multilaterální smlouvy jednotlivých zemí např.
stanovuje jaké dočasná ochranná opatření a za jakých důvodů je možné je zavést; v roce 1995
nahrazena Světovou obchodní organizací (World Trade Organization, WTO).
22
Deváté cvičení:
Poválečné hospodářství SSSR, Chruščovovy reformy. Zvláštní jugoslávská
cesta. Kubánská revoluce. Životní standard v zemích Východního bloku ve
srovnání se západní Evropou a USA.
Balkánská federace
– neuskutečněná koncepce Josipa B. Tita mezinárodní politické a hospodářské spolupráce
Jugoslávie, Bulharska a Albánie těsně po 2. světové válce; po intervenci SSSR ukončení
příprav federace.
Hnutí nezúčastněných zemí
– mezinárodní organizace sdružující více než 100 zemí, které nejsou součástí žádného
z mocenských bloků; počátky po 2. světové válce spjaty s Josipem Brozem Titem, ten se
pomocí této organizace snažil v 50. a 60. letech šířit jugoslávskou ideologii (viz
samosprávný socialismus); navazoval nové hospodářské a politické vztahy, nabízel
hospodářskou pomoc africkým zemí.
Karibská krize
– probíhala v roce 1962 a označována za dobu, kdy stál svět nejblíže třetí světové válce;
SSSR se rozhodlo v reakci na umístění amerických raket v Turecku vybudovat raketové
základny na Kubě, kde před tím proběhl komunistický puč Fidela Castra; USA reagovaly
blokádou (karanténou) Kuby; následovaly složitá diplomatická jednání, kdy N. S. Chruščov
souhlasil se stažením sovětských útočných zbraní a prezident J. F. Kennedy upustil od
blokády a garantoval bezpečnost Kuby.
Nový kurz hospodářské politiky
– označení nového stylu hospodářské politiky v první polovině 50. let v SSSR (s nástupem N.
S. Chruščova) a jeho satelitech (především NDR, ČSR); cílem byl vyváženější a společensky
průchodnější ekonomický růst, učiněna opatření ke zvýšení životní úrovně obyvatelstva podpora zemědělské výroby a spotřebního průmyslu.
RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci)
– založená 1949 byla uskupením socialistických zemí za účelem mezinárodní koordinace
socialistických ekonomik a mocenským nástrojem SSSR; vznikla jako reakce na Marshallův
plán (viz Marshallův plán); založena na systému bilaterálních smluv; zúčtovací jednotkou byl
tzv. převoditelný rubl; zakládající členové: Bulharsko, ČSR, Maďarsko, Polsko, Rumunsko,
SSSR; později přistoupila Albánie, NDR, Mongolsko, Kuba, Vietnam a několik přidružených
zemí; rozpuštěna 1991.
Samosprávný socialismus
– model ekonomiky, kde je stále kolektivní vlastnictví výrobních faktorů, ale dochází k určité
decentralizaci a delegaci rozhodovacích funkcí (např. na podniky, podnikové rady); větší
podíl družstevního vlastnictví, příkladem může být jugoslávská ekonomika.
23
Sovnarchoz
– územní správní orgán v SSSR organizující průmyslovou výrobu a dohlížející na plnění
centrálního plánu průmyslovými podniky; zavedeny v roce 1958 za vlády N. S. Chruščova
jako reformní opatření pro přiblížení centrálního rozhodování průmyslových podnikům;
z důvodu neúspěchu odstraněn za působení L. I. Brežněva.
Studená válka
– označení období od konce 40. do přelomu 80. a 90. let 20. století, kdy nedošlo k otevřenému
konfliktu mezi východním (viz východní blok) a západním blokem; vztahy však byly
s různou intenzitou napjaté; nepřátelství se projevovalo – izolovanými, zvýšenou aktivitou
tajných služeb, válečnou a ekonomickou podporou některé z bojujících stran v oblasti
rozvojových zemí (válka ve Vietnamu, Angole, Řecku atd.).
Varšavská smlouva
– vojenské uskupení některých socialistických zemí, které vzniklo v reakci na přijetí SRN do
NATO v roce 1955; původními členy Albánie (do roku 1968), Bulharsko, ČSR, Maďarsko,
NDR, Polsko, Rumunsko a SSSR; v roce 1956 přistoupilo NDR; rozpuštěna 1991.
Východní blok
– označení států, které po 2. světové válce spadaly pod vliv SSSR nebo se hlásily ke
komunismu (Čína, Albánie atd.) s různými modely centrálně plánovaných ekonomik.
24
Desáté cvičení:
Hospodářský vývoj v Číně a Japonsku v druhé polovině 20. století. Velký
skok.
Kuomintang
– Čínská národní strana, která vládla v Číně od roku 1912 do porážky v občanské válce
s komunisty; její představitelé uprchli na Tchajwan, kde ustanovili samostatnou republiku a
vládli nepřetržitě až do roku 2000; po smrti zakladatele Sunjatsena (1925) vedl stranu téměř
50 let generál Čankajšek.
Socialismus s čínskými prvky
– označení čínského modelu socialistické ekonomiky s kapitalistickými prvky (socialistická
tržní ekonomika); prosazen Teng Siao-pchingem (viz Teng Siao-pching) ke konci 70. let 20.
století, Čína se částečně otevřela zahraničnímu obchodu a investicím, bylo povoleno
soukromé vlastnictví podniků – dílčí liberalizace ekonomiky; vytvořeny tzv. zvláštní
ekonomické zóny (viz zvláštní ekonomická zóna).
Teng Siao-pching
– (1904-1997), čínský komunistický politik a reformátor, vůdce Číny od konce 70. let až do
počátku 90. let 20. století, v ekonomické oblasti prosazoval čínský model socialistické
ekonomiky (viz socialismus s čínskými prvky).
Velký skok
– (1958-1962), oficiální pojmenování hospodářské politiky v Číně; radikální ekonomická a
politická opatření měla zvýšit čínskou výrobu s cílem učinit z ní velmoc a vybudovat
komunismus do 15 let; v zemědělství byly vytvořeny komuny, které měly být soběstačné,
každá komuna měla vlastní průmyslové pece a vyráběla vlastní nekvalitní ocel; důsledkem
kolaps zemědělské výroby a hladomor.
Zvláštní ekonomická zóna
– vytvořena v rámci omezené liberalizace čínské ekonomiky v období vlády Teng Siaopchinga (viz Teng Siao-pching); zóna se zvláštním hospodářským režimem, kde mohou
podnikat a investovat zahraniční podnikatelé; zvláštní ekonomické zóny patřily mezi
ekonomicky nejrychleji rostoucí oblasti Číny.
25
Jedenácté cvičení:
Ekonomický vývoj sovětského bloku a jeho postupný rozklad, perestrojka
(70. a 80. léta 20. století). Šedá ekonomika (černý trh) a její význam
socialistickém hospodářství.
Centrum vědecko-technické tvorby mládeže (CTVVM)
–systém center vytvořený s cílem zapojit mládež do tvorby nových technologií a inovací
v průmyslu; projekt skončil neúspěchem, inovací velmi málo; centra spíše sloužila jako
nástroj k finančním únikům podniků.
Černý trh
– neoficiální trh se zbožím a službami, jehož obchod je státem zakázán (např. drogy) nebo je
regulován (např. zbraně); ceny na tomto trhu jsou mnohonásobně vyšší kvůli nelegálnosti této
činnosti a zboží není zdaněno; typickým rysem např. pro socialistické ekonomiky, kde se na
černém trhu obchodovalo nedostatkové zboží (např. valuty, různé spotřební zboží především
západní výroby).
Glasnosť
– označení pro politiku vrcholného představitele SSSR M. S. Gorbačova v druhé polovině 80.
let 20. století; vyznačovala se snahou o otevřenost, transparentnost ve společnosti a potlačení
korupce ve špičkách komunistické strany; částečně se omezila cenzura médií a více se
dodržovala lidská práva.
Hnutí Solidarita
– původně nezávislé odbory vzniklé v roce 1980 v gdaňských loděnicích s vůdčí postavou
Lechem Walesou, pozdějším polským prezidentem; hnutí se podařilo vymoci na režimu
některé ústupky (např. vydávání nezávislých novin či růst platů a volné soboty); po vyhlášení
stanného práva nucena uchýlit se do ilegality; po stávkách byla v dubnu 1989 znovu obnoven;
po volbách obsadila místo premiéra a následně prezidenta.
Kadárismus
– tzv. gulášový socialismus; označen podle vůdce Maďarska Jánose Kadára (1962 – 1989);
vyznačoval se určitými liberálními prvky v socialistické ekonomice i společenském životě –
povoleno drobné podnikání, obnovena výuka západních jazyků, povolen poslech zahraničního
rozhlasu, větší mírou osobní svobody než např. v ČSSR.
Kosyginovy reformy
– podle zástupce N. S. Chruščova a předního představitele SSSR v 60. a 70. letech 20. století
A. N. Kosygina; snaha o decentralizaci rozhodování plánování, skloubení plánu a tržních
prvků v podobě určitých stimulů pro podniky i zaměstnance.
Nomenklatura
– úzká skupina prominentních politiků, úředníků a generálů držících ve svých rukách moc nad
komunistickou stranou a tím i celým státem.
Perestrojka
– (přestavba, 1985-1989), soubor reforem v SSSR směřujících k tržnějšímu ekonomickému
systému (restrukturalizaci hospodářství) při zachování socialistické koncepce ekonomiky;
zavedena v reakci na upadající, zaostávající a neefektivní sovětské hospodářství; etapy:
autoritativní (1985-87), liberální (1987-89); skončila celkovým neúspěchem a rozpadem
SSSR.
26
Stínová ekonomika (šedá ekonomika)
– souhrn ekonomických vztahů, které porušují běžné, etické a morální normy společnosti;
činnosti v šedé ekonomice jsou těžce postižitelné, nepodchycené ve statistikách a nejsou
z nich odváděny daně; typickým jevem v socialistické ekonomice; příklady: podplácení,
melouchaření, nelegální zaměstnávání lidí, státu nepřiznané příjmy a zisky.
Šatalinův plán
– plán předložený v roce 1990 ekonomickým poradcem M. S. Gorbačova J. Šatalinem,
hodnocený jako poslední zoufalý pokus o přechod k tržnímu hospodářství v režii
komunistické strany; navrhoval mimo jiné suverenitu svazových republik; Gorbačov jej
odmítl.
27
Dvanácté cvičení:
Porovnání průběhu transformace centrálně plánovaných ekonomik (střední
a východní Evropa - transformace ČSFR, sjednoceného Německa, SSSR).
Jednotné zemědělské družstvo (JZD)
- typ organizace zemědělského podniku v socialistickém hospodářství, vzniklo kolektivizací
(viz kolektivizace) půdy; v ČSR po r. 1948; za účelem scelení orných ploch, původní majitelé
byli nuceni vzdát se půdy ve prospěch družstva.
Konsolidační program
– spjat s obdobím normalizace (viz normalizace); dvouletý hospodářský program s cílem
posílení příkazové soustavy hospodářství; upevněna úloha strany při řízení hospodářství,
prováděna protiinflační politika, v sociální politice podpora mladých rodin s dětmi a bytové
výstavby.
Kupónová privatizace
– metoda přeměny kolektivního vlastnictví výrobních faktorů v soukromé; připravena
ekonomy z Prognostického ústavu AV ČR (V. Klaus, D. Tříska, T. Ježek); probíhala v ČSFR,
později jen v ČR v letech 1992–1994; spočívala v emisi tzv. kupónů, které si prostřednictvím
kupónové knížky mohl koupit každý občan za malý poplatek; privatizováno asi 1800
podniků, hodnocena kontroverzně; oceňována rychlost, originalita a vhodnost pro zemi
s nedostatečným kapitálem; kritizována pro vytvoření neefektivní struktury vlastnictví a
nepřipravenost právního prostředí umožňující podvody.
Měnová reforma 1953
– provedena v červnu 1953 za účelem odstranění znehodnocování měny, bujícího černého
trhu a zrušení přídělového systému; hotovost do 300 Kčs a vklady do 5000 Kčs se směňovaly
za novou měnu v poměru 5:1, v ostatních případech hotovost v poměru 50:1, vklady
v poměru od 6,25:1 až do 30:1; důsledkem bylo odčerpání oběživa z ekonomiky, ztráta na
vkladech a hotovosti soukromých vkladatelů a podniků, pokles životní úrovně a kupní síly
obyvatelstva.
Německo-německá měnová unie
– měnová unie mezi Německou demokratickou republikou a Spolkovou republikou Německo,
kdy na východoněmeckém území obíhala východoněmecká marka a západoněmecké marky,
později pouze západoněmecká v poměru 1:1; důsledky: nadhodnocení vkladů obyvatel NDR,
snížení průmyslových kapacit a zvyšování nezaměstnanosti.
Normalizace
– období po roce 1968, kdy byly odmítnuty všechny reformní pokusy jak společenské, tak
ekonomické (viz konsolidační program); přitvrzena cenzura a persekuce disidentů.
Rozsypalova reforma
– (1958–1961), první snaha o reformu; autorem náměstek Státního úřadu plánovacího Kurt
Rozsypal; zahrnovala decentralizaci řízení z resortních ministerstev na výrobně hospodářské
jednotky (sdružení podniků), mzdovou přestavbu (včetně institutu kolektivních smluv) a
stanovení normativů dlouhodobé zainteresovanosti (např. vyšší podíl odměny na mzdě měl
zvýšit motivaci pracovníků).
28
Scénář ekonomické reformy
– koncept schválený v září 1990 představoval rámec ekonomické transformace; kladl důraz na
rychlost a hloubku a varoval před odkládáním reformních kroků; výsledkem a kompilací
práce dvou týmů – místopředsedy české vlády F. Vlasáka a federálního ministra financí V.
Klause.
Skrytá inflace
- „neoficiální“ inflace v socialistické ekonomice, jelikož ceny byly stanovovány úředně a
oficiální inflace nehrozila (kromě občasné úřední úpravy cen); inflace se skrytě projevovala
zvyšováním nepeněžních nákladů (např. stání ve frontách), snižováním či stagnováním
kvality zboží a kumulací neuspokojené poptávky domácností, což se projevilo skokovým
nárůstem inflace na počátku 90. let.
Šikova reforma
– druhý reformní pokus z let 1963–1968 pojmenovaný po místopředsedovi vlády Otu Šikovi;
založen na tezi, že národohospodářský plán má respektovat objektivitu tržních vztahů;
omezeným způsobem měl fungovat cenový mechanismus; podniky měly financovat investice
z vlastních zdrojů a soutěžit mezi sebou; mzdy měly být denivelizovány a zaměstnanci se
měli více podílet na řízení podniků.
Transformace ekonomiky
– komplexní změna celého systému ekonomiky, v kontextu 80. a 90. let 20. století systémová
změna z centrálně plánovaného hospodářství na tržní (nebo spíše na smíšenou) ekonomiku.
29
Třinácté cvičení:
Latinská Amerika po druhé světové válce (Argentina, Chile, Brazílie).
Světová ekonomika na konci 20. století (informační technologie, finanční
krize).
1. ropný šok
– v roce 1973 vypukla Jomkippurská válka, kdy některé západní země podporovaly Izrael;
OPEC složený převážně z arabských zemí snížil produkci a zároveň uvalil embargo na vývoz
do některých zemí (USA); cena ropy se v průběhu jednoho roku zvýšila až čtyřikrát, což
vyvolalo nákladový šok; jedna z příčin tehdejší světové ekonomické recese a stagflace (viz
stagflace).
2. ropný šok
- v roce 1979, kdy během íránské revoluce došlo k výpadku produkce a panice na světových
trzích se znásobila cena ropy, což znamenalo nákladový šok; oba ropné šoky však vedly
k reakcím jak na straně nabídky (těžba v oblastech, kde se to dosud nevyplatilo – Severní
moře), tak na straně poptávky (vývoj nových technologií, přeorientování na energeticky méně
náročnou produkci atd.).
Asijští tygři
– pojmenování pro státy jihovýchodní Asie, které nastoupily cestu vysokého hospodářského
růstu po 2. světové válce; postupně se životní úrovní téměř vyrovnaly vyspělým západním
státům; hospodářství je koncentrovány především v automobilovém, elektronickém a
elektrotechnickém průmyslu; řadí se sem např. Jižní Korea, Tchajwan, Singapur, Hongkong,
později také např. Malajsie, Indonésie, Thajsko.
Bankovní krize
– krize bankovního systému, které předchází nadměrné půjčování bank na aktiva (nemovitosti
nebo akcie) s přehnaně vysokými cenami; po splasknutí bubliny na trhu jsou banky vystaveny
runu (krize důvěry, viz run na banky) a/nebo neposkytují úvěry (tzv. credit crunch).
Dluhová krize
– krize daná neschopností domácích ekonomických subjektů splácet své zahraniční dluhy
např. v důsledku předlužení nebo významného oslabení domácí měny; typická spíše pro
rozvojové země.
Ekonomie strany nabídky
– jeden z neokonzervativních směrů (viz neokonzervatismus) zaměřující se na stimulaci
agregátní nabídky především formou snižování daňové zátěže a progrese; nejvíce populární
v USA v 80. letech 20. století.
Finanční krize
– širší označení pro měnovou, bankovní a dluhovou krizi či jejich kombinaci, například pokud
při oslabení měny dojde k narůstání zahraničního dluhu v domácí měně a k runu na banky
(ruská krize 1998-1999 nebo argentinská krize 2001-2002, viz run na banky), je důsledkem
globalizace – propojení a deregulace finančních trhů; často je doprovázena hospodářským
poklesem.
30
Globalizace
– rysy: odstraňování bariér mezi jednotlivými státy a kontinenty, sbližování kultur a rozvoj
mezinárodního obchodu, zrychlení dopravy, propojenost světa informačními technologiemi;
počátek procesu je sporný, někteří za něj považují již doby zámořských objevů, jiní 19. století
či až konec 20. století.
Měnová krize
– krize spojená s oslabením kurzu domácí měny při odlivu zahraničních aktiv ze země;
většinou jí předchází masivní příliv zahraničního kapitálu; například mexická krize 19941995, asijská krize 1997-1998.
Neokonzervatismus
– v hospodářské politice se projevoval deregulací, snížením přerozdělování, snížením
progresivity zdanění, tvrdým postupem vůči odborům a obecně menšími zásahy státu do
hospodářství; praktickými příklady reagonomika (viz reagonomika) a thatcherismus (viz
thatcherismus).
OPEC (Organizace zemí vyvážejících ropu)
- kartel zemí vyvážejících ropu vzniklý v roce 1960; účelem je regulací množství produkce
dosáhnout určité ceny ropy na světových trzích; ne vždy se však dohody limitu jednotlivých
států plní; v současnosti 12 členů, například Alžírsko, Irák, Irán, Nigérie, Saudská Arábie,
Venezuela.
Reaganomika
– označení konceptu hospodářské politiky v 80. letech 20. století v USA za působení
republikánského prezidenta Ronalda Regana (viz neokonzervatismus).
Stagflace
- současný růst inflace a poklesu či stagnace HDP, většinou spojená s nákladovým šokem;
klasickým příkladem jsou ropné šoky (viz výše); neokeynesovská ekonomie tento fenomén
nedokázala vysvětlit, což se stalo jednou z příčin nástupu neokonzervativních směrů
v ekonomické teorii i hospodářské politice.
Thatcherismus
– koncept hospodářské politiky v 80. letech 20. století za vlády britské konzervativní
premiérky Margareth Thatcherové (viz neokonzervatismus).
31