MS 7/06zaloha

MS 7/06zaloha
13.7.2006
14:00
Stránka 96
Reportáž/workshop – 2.díl
V minulém čísle skončil náš malý workshop poměrně záhy a dozvěděli jste se tak jen
o tom, jak na overheady a jak vyladit žádoucí zdrojový signál ze „šlapáku".
V tomto čísle nás čeká celý zbytek rad od Honzy Šafaříka, včetně triku s bubínkem,
který vzbudil značný zájem, a na který se mnozí z vás (jak se dalo vyrozumět
z emailů) nejvíce těší.
Jak jsme točili
Šroťák, snare, rytmičák, céčko, neboli malý buben (či chcete-li bubínek), jsem se
rozhodl snímat jenom seshora a to ze dvou
důvodů. Za prvé pokud se budeme držet
nízkorozpočtového nahrávání demo nahrávky, mnohdy může být problém s nedostatkem stop (nebo spíše vstupů) a za
druhé bych vám v souvislosti s tímto závěrem rád ukázal další šikovný trik.
Někteří bubeníci si staví hi-hatku tak nízko,
že bývá problém se k bubínku dostat se
stojanem a s mikrofonem. V takovém případě (tedy pokud není s bubeníkem možná dohoda, což obvykle není) nezbude
než sáhnout po mikrofonu se speciální
svorkou (tzv. klipsnou), která se připne na
ráfek bubínku (například Beyerdynamic
Opus 88). To ovšem naštěstí nebyl případ
Martina Kuzmy, takže nebyl problém mikrofon na bubínku (hyperkardioidní M201
TG) vhodně umístit a nasměrovat. Stejně
jako u kopáku, tak i u bubínku se dá nasměrováním zásadně ovlivnit zvuk. Ve středu blány je zvuk plný a měkký, do krajů je
tvrdší a kovovější. Další věc je přeslech
z hi-hatky, který často a rád do mikrofonu
od bubínku prolézá. U akustické muziky to
zase až tak nevadí nebo se toho dá dokonce vhodně využít a nesnímat hi-hatku
vůbec. U tvrdších stylů, kde lze předpokládat, že budeme bubínek později zavírat
pomocí gate, to ale může být problém.
Pak je nutné směrovat mikrofon na bubínku tak, aby se hi-hatka dostala na necitlivou stranu směrového mikrofonu
(u kardioidy na 180 stupňů, u hyperkardioidy na 110 stupňů). To mnohdy bývá obtížné, speciálně u dlouhých tužkových
mikrofonů s kardioidní charakteristikou
a XLR konektorem v ose mikrofonu. Já
osobně raději používám hyperkardioidu,
neboť dostat hi-hatku na 110 stupňů je
menší problém (není to v ose těla) a navíc
hyperkardioidy bývají užší než normální
kardioida.
Ačkoliv při zkoušce jsem byl se zvukem
bubínku spokojený, přeci jsem s ním ještě
při nahrávání byl nucen pohnout. Totiž
abyste rozuměli, Martin ve skladbě střídá
96
ČERVENEC 2006
Martin Jirsák
[email protected]
normální úder s hrou na ráfek, takže jsem
mikrofon nasměroval trochu víc k místu,
kde se palička setkává s ráfkem, aby byl
zvuk vyrovnanější.
Totéž, co platí o zvuku bubínku vzhledem
k pozici mikrofonu, platí i o hi-hatě. Na
tento „dvojčinel" se používají zpravidla
směrové kondenzátorové mikrofony, někdy
i všesměrové. Pokud mikrofon nasměrujete ke středu hi-haty, bude znít tvrdě a průrazně, ke kraji bude zvonivější. V těchto
podmínkách bych hi-hatu osadil mikrofonem Behringer B-5 s kardioidní vložkou,
ale tím, že jsem na overheadech ušetřil díky novým C-2, zbyl mi v kufříku excelentní
Beyerdynamic Opus 83. Za svoji osobu
mám rád zvuk hi-haty spíše zvonivější než
tvrdý, takže jsem mikrofon umístil směrem
nad vnější hranu hi-hatky. I tady je dobré
dát pozor na přeslechy od bubínku a směrovat mikrofon trochu od něj.
Kotle, kotle a zase kotle. Je řada mikrofonů, které jsou po několik desetiletí v pravdě legendami na snímání kotlů. Zpravidla
se jedná o dynamické mikrofony, které se
staví na stojany, nasměrované na blánu
bubnu do míst, kde bije palička. Druhý,
a podle mého elegantnější, způsob snímání kotlů, je použít mikrofony s klipsnou na
tvárném husím krku. Moderním kondenzátorovým mikrofonům nečiní problém vyrovnat se s vysokým akustickým tlakem,
vznikajícím úderem do bubnu, a tak není
problém je v miniaturizované podobě použít i zde (do extrémů tuto vlastnost dotáhla
firma DPA, jejíž miniaturní 4062 je schopná přenést až 154 dB SPL). Mými oblíbenci na kotle všeho druhu jsou Opus 87 od
firmy Beyerdynamic. Jsou to v podstatě
rovné předpolarizované kondenzátory na
husím krku s klipsnou. Jejich použití má
kromě zvuku hned několik výhod a jednu
nevýhodu. Začnu-li od konce, nevýhodou
je nutnost napájení phantomovým napájením, což by ale ve studiu neměl být neřešitelný problém (ostatně ani při našem
improvizovaném natáčení nebyl, neboť
www.music-store.cz
MS 7/06zaloha
13.7.2006
14:00
Stránka 97
převodník Behringer ADA8000, který jsme použili, umí napájet +48 V). Zmiňované převažující výhody jsou jednak flexibilita husího krku, díky které
se dá mikrofon umístit na to správné místo, a jednak skvělá klipsna, takže není potřeba les stojanů
(kdo někdy stavěl stojany na větší bicí sadu, dá
mi za pravdu, že to je cenná výhoda). Co se zvuku týče, před časem jsem si na tyto mikrofony tak
zvykl, ze už na kotle jiné nepoužívám. Ostatně nahrávku k dispozici máte, takže posuďte sami.
zvukem se dá při mixu užít spousta
legrace, když ho použijete jako
efekt. My jsme ovšem při nahrávání
konečné hudební vize kapely Final
Vision nouzi o vstupy trochu měli.
Navíc oba dva, Matěj i kombo, hráli
v režii, takže nahrávat kombo mikrofonem nemělo smysl.
Tímto odstavcem bychom skončili s bicí sadou,
což je při nahrávání kapely jako je naše Final Vision poměrně zásadní nástroj. Ještě mi dovolte několik poznámek. Až budete nastavovat vybuzení
vstupů pultu nebo přímo zvukové karty, přes kterou natáčíte (v našem případě to byla E-MU
1820M s přídavným převodníkem Behringer
ADA8000), počítejte s tím, že bubeník se ještě
rozehraje. I když mu při zkoušce řeknete „seřež
to jak nejvíc můžeš", stejně si nechte rezervu,
protože v zápalu hry se do toho bubeník vždy
opře ještě víc. S dnešními moderními převodníky,
pracujícími v rozlišení 24 bitů, je lepší nahrávku
mírně podmodulovat, než zahodit jinak dobrý záběr kvůli zkreslenému zvuku bubínku. Pokud budete nahrávat na klik (metronom), dejte pozor, ať
v tichých pasážích klik neprolézá ze sluchátek do
overheadů. Bubeníci často potřebují klik hodně
nahlas a v některých místech, kde například doznívají činely, to může být skutečně problém. Proto je vždy lepší použít uzavřená sluchátka, která
co možná nejlépe přiléhají k hlavě muzikanta
a tím tlumí zvuk (například oblíbené DT770 nebo
v extrémních případech DT770M). Některé sluchátkové zesilovače (například Behringer
HA4700) umožňují muzikantovi řídit poměr hlavního a pomocného signálu. To se dá s velkou výhodou využít právě u bubnů, kde se do pomocného
kanálu (AUX) pošle klik tak, aby si ho muzikant
mohl přidat tolik, kolik potřebuje.
Jinak tomu bylo u kytary, kterou
jsme (na rozdíl od bicích, basy
a kláves) nenahrávali najednou, ale
playbackovali do nahrávky dodatečně, až když bubeník Martin a basista Matěj už měli své notokoruny
odehrané. Jirkovo malé kytarové
kombo jsme snímali dvěma mikrofony, tedy jedním dynamickým
(M201 TG) a jedním kondenzátorovým (Behringer B-2Pro). Původně
jsem pro zajímavost postavil do
místnosti ještě ambientní mikrofony, ale nedovedu si představit účel,
ke kterému by se v nahrávce dal
využít zvuk zkreslené kytary s třívteřinovým dozvukem, který jsem poté
slyšel v režii, takže jsem je zase
sbalil.
Při hledání ideálního zvuku kytary
(a to nejen elektrické, ale hlavně
akustické) mohou být velmi dobrým
pomocníkem kvalitní uzavřená sluchátka, do kterých si pustíme jen
čistě signál z mikrofonu. Se sluchátky na uších a mikrofonem v ruce, nebo na stojanu, se dá snadno najít vhodné
umístění mikrofonu tam, kde kytara zní podle vašich představ. V našem případě bylo potřeba
kombo ještě obestavět paravány, protože přeci
jen dozvuku místnosti bylo v mikrofonech přes
všechnu jejich směrovost docela dost.
Tak si říkám, ještě štěstí, že Final Vision jsou jenom kvarteto. Být to big-band, tak se bude muset
toto vydání časopisu Music Store rozšířit na velikost malé knihy. Ale pojďme od bicí sady (což je
vlastně sedm nástrojů v jednom) ke zbytku rytmiky, tedy k base. Matěj Havlíček je šikovný basista
se skvěle zvládnutou technikou, ale také dynamikou hry, a tak nebylo potřeba vymýšlet žádná
zvláštní kouzla. Takoví ale nejsou všichni, a tak
nebývá od věci ošetřit signál z linkového výstupu
komba ještě kvalitním limitérem. Matěj svůj aparát
nechal doma, takže došlo i na erární kombo
BX1200 firmy Behringer. Ta má pro účely nahrávání symetrický linkový výstup na XLR, čili nebylo
nic snazšího než propojit tento výstup klasickým
canonovým kabelem se vstupem externího boxu
karty E-MU 1820M. Kolega zvukař Václav Vlachý
kdesi v článku o nahrávání uvedl, že u basy je zásadní nahrát linkový signál z komba. Dlužno dodat, že v tomto bodě s ním plně souhlasím a že
i já jsem v 95 procentech nahrávek, které jsem
kdy vytvořil, použil jako hlavní linkový signál. Pokud ovšem nemáte o vstupy nouzi, rozhodně nebude na škodu zkusit si nahrát i zvuk snímaný
mikrofonem a to ze dvou důvodů. Jednak nemůžete vědět, jaký zvuk se vám ve finále do nahrávky bude hodit, ale hlavně s takto získaným
Na tomto místě bych se rád zastavil u jednoho
nešvaru. Kdekoliv najdete článek, v němž se
zvukaři zpovídají o svém poslání, je na tento nešvar poukazováno a jak vidno, stále to nestačí. Při
domácím nahrávání svépomocí, jako to děláme
v našem zvukařsko-muzikantském workshopu, to
sice není zase tak velký problém, ale později ve
studiu se může tento nešvar draze vymstít. Jistě
už tušíte, že mám na mysli připravenost muzikantů na nahrávání. Snad všichni zvukaři, mojí osobu nevyjímaje, se za svojí praxi setkali
s následující diskusí:
„Člověče, co to tam hraješ?"
„Co bych tam hrál, to co tam hraju dycky"
„Ale blbost, vždyť to tam vůbec nejde … nejde to
ani do harmonie. Jak to tam můžeš hrát ?"
„Už to tam hraju rok a nikdy jsi nic neřikal …"
I v tom vidím výhodu zkusit si nahrát demosnímek
doma, v podstatě za režijní náklady. I kdyby to ve
finále nijak nedopadlo, vždycky je to přínosné přinejmenším v tom, že budete (myslím tím vy, muzikanti) mít čas a šanci poslechnout si, co ve
vašich skladbách hrají ostatní, aniž byste se v tu
chvíli museli soustředit na svůj výkon. Později, až
vyprodáte svůj první stadion a vaše kroky zamíří
do placeného studia, budete vědět přesně, co
kde hrát a co se kam hodí. Ale to jsem odbočil,
www.music-store.cz
pojďme zpět k našemu nahrávání.
Kytaristé jsou zvyklí na jevišti používat celou řadu
efektových krabiček a procesorů a ani Jirka Kynčl
není výjimkou. Ve studiu při nahrávání pak vyvstává otázka, zda nahrát kytaru už s efektem tak, jak
ho má muzikant do aranže připravený, nebo zda ji
nahrát čistě bez efektů a efekty dodělat až při mixu. Každá z těchto možností má své výhody a nevýhody, stejně jako své příznivce a odpůrce. Je
třeba velmi citlivě zvážit, který efekt je natolik zá-
ČERVENEC 2006 97
MS 7/06zaloha
13.7.2006
14:00
Stránka 98
Reportáž/workshop – 2.díl
sadní, že má smysl jej nahrát, neboť uvědomme si, že efekt z přeefektované kytary se (až na výjimky,
kdy se dá trochu „odgateovat") téměř nedá odstranit. V našem případě jsme kytaru nahráli zcela
bez efektů, čímž jsme se rozhodli
dát zcela volnou ruku vám všem,
kdo budete chtít v rámci soutěžního mixu zapojit vlastní inspiraci.
Trochu retrospektivně se ale vraťme k poslednímu nástroji, který
jsem zde ještě nezmínil. Nahrávali
jsme jej společně v jednom zátahu s basou a bicími a to i s přepnutím zvuků na předehru a na
sólo. Samozřejmě mám na mysli
klávesy a posléze i syntetický
zvuk, kvůli kterému klávesista
Honza Šimáček vylovil z tašky
svého K-stationa. Pro zajímavost
jsme zkusili nahrát základní klávesy s pianovým zvukem i do MIDI
stopy, nicméně všechny potřebné
zvuky naleznete v projektu ve formě audio záznamu. Coby řídící
master keyboard pro ovládání zvuku z K-stationa nám posloužila
klaviatura E-MU Xboard 49, která
kromě toho, že má lepší dohmat,
měla i o dvě oktávy víc, takže
Honza nemusel přepínat oktávy
během hry.
Díky jejich elektrické povaze bývá
se zapojováním a nazvučováním
kláves nejméně starostí, a tak
jsme i se zapojením měli za dvacet
minut hotovo. Málem jsem ale zapomněl, že jsem vám na samý závěr slíbil popsat můj oblíbený trik
s bubínkem. Tak tedy …
Obvykle ve studiu bývá praxí nahrávat nejen vrchní, ale i spodní
blánu a struník bubínku. Pokud ale
máte při nahrávání bicí sady nouzi
o vstupy nebo třeba o mikrofony,
můžete se na nahrávání struníku
v ten moment klidně vykašlat. Jen
nesmíte zapomenout poprosit bubeníka, ať vám
po nahrávání na chvilku půjčí svůj bubínek se stojánkem (nic nedbejte na to, že se na vás bude dívat tázavě). Až bude po natáčení klid, připravte si
ve vašem záznamu jednu volnou stopu a stopu
s bubínkem snímaným ze shora. Pro tento účel ji
můžete trochu zagateovat a možná (pokud jsou
v ní přeslechy z hi-haty a kopáku) i dočasně ořezat filtry HPF a LPF. Vypněte všechny ostatní stopy a nechte hrát jen suchou stopu s bubínkem.
Vezměte jeden z vašich nearfield monitorů a položte jej reproduktory dolů na vršek bubínku tak,
aby bedna hrála směrem dolů. Nahranou stopu
bubínku do bedny řádně osolte a poslouchejte …
jakoby přišel hrát neviditelný bubeník. S naší Dynaudio-acoustics BM6A (které mimochodem budou i hlavní výhrou v naší soutěži) to fungovalo
excelentně, stačilo nahrát do volné stopy zvuk
struníku zespodu a máme nahrávku kompletní.
Zatímco kapela balila a nosila věci do auta, srovnal
jsem pořadí stop a připravil projekt na export. Demo skladba našeho projektu je zaznamenaná a nyní je tedy řada na tobě, milý čtenáři a soutěžící.
EPILOG
Ještě pro pořádek popišme nahrávací řetězec
a seznam použitého vybavení. Mikrofony byly zmíněny u každého nástroje zvlášť, ty s dovolením vynecháme. Signál z mikrofonů na bicích byl,
kromě overheadů, přivedený do AD-DA převodníku Behringer ADA8000 a z něj světlovodným kabelem ve formátu ADAT do karty E-MU 1820M (ta
sloužila i jako zdroj hodin pro převodník). Zbylé
nástroje, tedy klávesy, basa, overheady a posléze
i kytary byly zapojeny přímo do externího převodníkového boxu karty 1820M, v případě basy ještě
přes redukci z XLR na symetrický jack.
Jistě vás nepřekvapí, že jako nahrávací vícestopý
software byl požit Samplitude V.8 Professional ve
verzi 8.23 a poslechovým výstupem z karty (v interním mixu šikovně routovaný přes monitorovou
cestu) „krmen" páreček nearfield monitorů
BM6A. Z dalšího nezávislého výstupu karty šel
ještě signál pro bubenický poslechový zesilovač
Behringer HA4700 a klávesistovy sluchátka budil
přímo samostatný regulovatelný výstup karty
1820M.
√
HUDEBNÍ NÁSTROJE • ZVUKOVÁ A OSVĚTLOVACÍ TECHNIKA • KONCERTY •PŘEDVÁDĚCÍ AKCE
98
ČERVENEC 2006
www.music-store.cz