Kdysi pyšně zdvihaly své hlavy vysoko nad

téma měsíce
ITÁLIE • Text a foto: Markéta a Michael Foktovi
Neobroušené
sopečné
klenoty
Kdysi pyšně zdvihaly své hlavy vysoko nad mořskou
hladinu a chrlily do vzduchu sloupy lávy. Dnes
jsou už dávno vyhaslé a jejich zbytky se proměnily
v nádherné drahokamy rozeseté v Tyrhénském
moři. Sopky, které vytvořily tři Flegrejské a sedm
Pontinských ostrovů, jsou vychladlé sestry
mohutného Vesuvu.
48
Lidé a Země www.lideazeme.cz
www.lideazeme.cz
Lidé a Země
49
téma měsíce
P
ozůstatky antické civilizace uvidíte na ostrově Ventoténe okamžitě,
jakmile uděláte první kroky z lodi
na břeh. Zdejší přístav totiž vyhloubili
staří Římané přímo do sopečné tufové
skály. Museli přitom vydolovat neuvěřitelných šedesát tisíc krychlových metrů horniny a příbytky ve skále, které
kdysi používali, dnes okupují krámky
se suvenýry nebo několik místních potápěčských škol. Nadlidské úsilí se však
Římanům vyplatilo – vytvořili kotviště,
kam mohly vplouvat lodě i při řádění
místních převládajících větrů mistral
a libeccio. A vplouvají sem dodnes,
více než dva tisíce let po vybudování
přístavu. Silné větry daly ostatně celému ostrovu jméno. Vento totiž znamená
právě vítr.
Dnes je kousek sopečné skály dlouhý
asi tři kilometry a široký sotva osm set
metrů symbolem ospalého klidu. Z přístavu je to na náměstí Piazza Castello
s bývalým hradem přeměněným v radnici sotva pár minut a celý zbytek ostrova
obejdete pomalým krokem za hodinku nebo dvě. Jinak než po svých se tu
ostatně ani moc pohybovat nemůžete.
Úzkými uličkami jediného zdejšího
městečka a přístavu v jednom sice občas ospale probzučí nákladní tříkolka
Piaggio, plážový elektromobil, nebo
dokonce miniaturní náklaďáček, který zrovna veze od lodi v přístavu něco
užitečného, ale to je asi tak všechno.
Místním sedmi stovkám obyvatel to
bohatě stačí. Motorových vozidel je tu
jako šafránu – a to je dobře. Je škoda
rušit oázu klidu, která leží sotva tři kilometry vzdušnou čarou od turisty nabitého pobřeží kolem Neapole.
Ostrov odložených žen
V minulosti to tu ale zdaleka tak idylické nebylo. Své by o tom mohly povídat pozůstatky římského paláce Villa
Giulia. Zdá se, že sem římští císaři s oblibou posílali do vyhnanství ženy, které
50
Lidé a Země jim dělaly potíže. A občas se taky dobře
postarali o to, aby se už nikdy nevrátily
ke dvoru, kde by mohly působit další
těžkosti. Císař Augustus sem poslal
na pět let za trest svou vlastní dceru Julii
Starší, podle které se komplex jmenuje.
Údajně za nepolepšitelné cizoložství,
mnohem pravděpodobněji však z politických důvodů. V klidu a ústraní tu
na příkaz Tiberia vyhladověli k smrti jeho praneteř Agrippinu Starší a podobně
dopadla o pár let později i Julia Livilla.
Tu sem nejdřív vykázal její vlastní bratr Caligula a pak podruhé strýc a císař
Claudius. Ten už ovšem zařídil, aby to
bylo naposledy. Což je nehynoucím
důkazem toho, že politika do rodiny
nepatří.
Další příliv nepohodlných osob zažíval od osmnáctého století nedaleký
ostrůvek Santo Stéfano. Jediná budova, která zde stojí, je totiž obrovská
věznice z doby nadvlády Bourbonů.
Původně měla devětadevadesát cel pro
trojnásobek trestanců, bachaři jich tam
však nacpali skoro tisíc. V polovině devatenáctého století tu za pouhých devět
let zahynulo skoro třináct stovek vězňů.
Pouhé dvě stovky z toho však přirozenou smrtí. Podle legendy prý v jedné
z cel skončil sám architekt, který vězení
vystavěl, a za fašistického režimu Benita
Mussoliniho spolu s dalšími stovkami
jeho odpůrců i budoucí prezident Itálie
Sandro Pertini. Dnes je však věznice
opuštěná a místo vězňů se po chátrajícím nádvoří procházejí turisté.
Sopečný půlměsíc
Ostrov Ponza ze všeho nejvíc připomíná
obrovský zubatý bumerang, který někdo
kdysi hodil doprostřed Tyrhénského moře. Mnohem později lidé na jeho povrch
přidali přístavní městečko a dvě menší
osady v severní části, které s přístavem
spojuje jediná úzká silnice. Sopečný
klenot s rozeklaným pobřežím a skalními útvary, které připomínají všechno
www.lideazeme.cz
Domky v přístavním
městečku Ponza stojí co
nejblíž u sebe, aby jejich
stín chránil úzké uličky
před letním vedrem.
www.lideazeme.cz
Lidé a Země
51
téma měsíce
možné od gigantických kalhot po trs
mořských hub, je opředen legendami
snad ještě víc než jeho menší sousedé.
Podle Homéra tu v jedné z jeskyní
bydlela čarodějka Kirké, která více než
rok hostila Odyssea na jeho zamotané
cestě domů z trojské války. Mnohem
zajímavější však je domněnka o městě, které stávalo na někdejším ostrově
Tyrrhenia. Mělo se potopit pod vodu
i s většinou pevniny, ze které zbyl pouze
sopečný vrchol Ponzy. Podle posledních
výzkumů to mohlo být možné. Mořské
Příbytky Římanů
vyhloubené ve skále dnes
ukrývají krámky se suvenýry.
52
Lidé a Země dno se podobným způsobem zvedlo
a zase kleslo hned několikrát v nedalekém přístavu Pozzuoli u Neapole, takže
tam vystoupily nad hladinu dávno ztracené římské chrámy.
Dnes se však v přístavu Ponza nehýbá
ani mořské dno, ani masový turismus.
Přístavní zátoku lemují ve dvou úrovních obchůdky s potravinami, suvenýry nebo místními specialitami. Všude
však panuje nádherný klid umocněný
fasádami domů městečka. Mezi největší atrakce patří lodní výlety kolem
ostrova ke vzdáleným plážím, jeskyním
vyhloubeným do sopečných hornin už
v dobách Etrusků nebo bizarním skalním formacím. Dokonce i kaolinový
důl, který kdysi fungoval na severní
straně, naštěstí zavřeli, aby neničil místní přírodu.
www.lideazeme.cz
Hlavně klídek
Jestli se chystáte do Neapolského zálivu a chcete na chvilku uniknout turistickému ruchu, který kypí na ostrovech
Íschia a obzvláště na Capri, zapamatujte
si jedno jméno – Prócida. Ačkoli je ze
všech tří nejblíže pevnině, podařilo se
místním deseti tisícům obyvatel udržet
příliv rekreantů na uzdě. Zdejší poklid
je vidět už z moře. Amfiteátr přístavu
Marina Grande tvoří pestrá mozaika
pastelových fasád domů, která má svou
ještě krásnější podobu na druhé straně
ostrova – v rybářské zátoce Corricella.
Místní tu pestrost vysvětlují jednoduše:
rybáři prý chtěli při návratu z moře co
nejdřív zahlédnout svůj vlastní dům.
Přístav samotný sice má své kouzlo,
kdo však chce zažít pravou Prócidu, měl
by se připravit na trochu cvičení pro
www.lideazeme.cz
nohy. Jedním z nejzajímavějších míst
je totiž hradbami obehnaná středověká
osada Terra Murata. Obydlená pevnost,
jejíž jméno v překladu znamená „opevněná země“, je vidět skoro z celého ostrova. Leží ve výšce devadesáti metrů
nad mořem – nezdá se to sice moc, ale
vyšší bod prostě na Prócidě není. A při
výstupu si protáhnete tělo podobně jako kdysi saracénští piráti, kvůli kterým
místní pevnost původně zbudovali.
V průběhu doby sloužila jako královská
rezidence i vězení, teď v jejích zdech
Z přístavu v Ponze vyrážejí
vyhlídkové čluny ke kamenným
kalhotám i fénickým jeskyním.
Lidé a Země
53
téma měsíce
54
Lidé a Země www.lideazeme.cz
Jak se dostat
na klenoty
Prócida: Na ostrov zajíždějí i velké
státní trajekty (společnost Caremar)
i další dopravci z Neapole a přístavu Pozzuoli. Menší turistické lodě či rychločluny
spojují Prócidu i se sousedními ostrovy
Íschia a Capri. Ceny závisejí na plavební
společnosti a místě nástupu. Na ostrově
můžete chodit pěšky nebo si najmout
minitaxi.
Ventoténe: Lodní spojení na ostrov trajekty nebo rychločluny funguje
z přístavů Ánzio, Formia a v létě i z Neapole. V letní sezoně je v provozu spojení
menšími loděmi z ostrova Íschia, které
většinou pokračují dále na ostrov Ponza.
Na ostrově se musíte spolehnout na své
nohy, vzhledem k jeho velikosti však není
jiný způsob dopravy zapotřebí. V přístavu si lze najmout loďku k plavbě kolem
ostrova nebo na blízký ostrůvek Santo
Stéfano vzdálený asi 2 km.
Ponza: Spojení na ostrov je podobné
jako v případě Ventoténe, možností dopravy na místě je však více. V přístavu lze
sjednat lodní výlet kolem ostrova, lodní
taxi na některé z pláží a zpět či si najmout
malý motorový člun a řídit ho vlastními
silami. Po jediné silnici spojující přístav
s osadami na severu jezdí autobusová
linka, je možné rovněž využít taxi.
www.lideazeme.cz
Opevněná osada Terra Murata
kdysi chránila osadu Corricella
(vlevo) před nájezdy pirátů.
bydlí několik stovek lidí. Tvoří svéráznou komunitu sídlící v domcích kolem
zdejšího náměstí.
Od úpatí Terra Murata vedou úzké cesty ke skutečnému klenotu ostrova – přístavní zátoce Corricella. Ty uličky jsou
asi tak dvě a obě mají po cestě několik
schodišť. A to znamená jediné – dole
na nábřeží nenajdete jediné auto. Zato
domků je tu požehnaně. Nalepených
ve svahu jeden na druhý jako v nějakém barevném lidském mraveništi.
Zdejší rybáři spravují u moře sítě jako
před mnoha desetiletími, aby přivezli
úlovek do kuchyní několika místních
restaurací. Na celou vesnici je nádherný výhled ze silnice o tři kilometry dál
u Cabo Pizzaco, kam se dá pohodlně
dojít po svých. Ostatně jako na většinu míst ostrova. Jednodenní procházka
kolem dokola podél členitého pobřeží,
které kdysi vytvořily výbuchy hned čtyř
nebo dokonce i sedmi sopečných kráterů,
člověku nádherně pročistí hlavu.
Lidé a Země
55