Proč potřebujeme nepřítele?

Templářský nukezin
B
N
C
2. číslo, ročník I
Proč potřebujeme nepřítele?
Beskydská patrola
vrátili jsme se z krajiny sněhu
Na popel spáleni
Templářská archeologie
PASS Warfare
test nové postapo bitvy
Jak na zbroják?
Nájezdníci
metla Pustiny
1 • Úvod
Na kus řeči s...
...Henry Thornem
Proč potřebujeme nepřítele?
Uzná to jistě každý, nebýt zničení vodního čipu ve Vaultu 13, Vault Dweller by se
zřejmě nikdy nevydal nad zem do Pustiny, nenarazil by tam na Mastera a jeho
mutantskou armádu a svět by podlehl zlu.
Nebýt dlouhých roků sucha, nevydal by se o pár desítek let později Vyvolený na
popud starší ven z rodného Arroya do světa pro G.E.C.K., nepotkal by Franka
Horrigana s Enklávou v závěsu a svět by podlehl viru FEV, který plánovaly použít
Chemické jednotky U.S.
Uzná to jistě každý. Každý na této planetě chce mír, ale někdo mu to neustále kazí. A když se s tím vředem vypořádá,
na jeho místo nastoupí další a ještě nebezpečnější parchant a tak pořád dokola. Řeknete si, že tak už to je a nikdo s tím
nic nenadělá, že?
Vezměte to však z druhé strany...
Jak vzniklo Bratrstvo Oceli?
V roce dopadu bomb a zpečetění osudu světa zastřelil při výslechu tehdejší kapitán Maxson (zakladatel této mocné
organizace) posledního z vědců, kteří makali na projektu F.E.V. - 2. Po těchto událostech vystoupili na povrch a odešli
na jih do nové základny. Během Exodu je neustále napadali nepřátelé a kvůli tomu se rozhodli zůstat vojáky, vytvořit
rytířský kodex a ve jménu "oceli" likvidovat veškeré zlo, které sužovalo je a okolní svět..
Ale proč tomu tak bylo? Správně, kvůli NEPŘÍTELI. Jinak by Bratrstvo Oceli nikdy nevzniklo, jeho členové by se
rozprchli do všech směrů a žili ve zdánlivém míru (i když víme, že by dlouho nepřežili).
Jak vznikla Nová Republika Kalifornie?
Po otevření Vaultu 15 část obyvatel uprchla a pak bud' zemřela, nebo utvořila malé bandy lupičů anájezdníků: Zmije,
Chánové, Šakalové atd.
Druhá, podstatně menší část založila o několik desítek mil dál malou vesničku jménem Stinné písky (Shady Sands z
F1). Její přežití záviselo plně na tom, co rolničtí obyvatelé vypěstují a kolik se bude rodit brahmín. Po čase na místo
natrefily nájezdnické skupiny a rozhodly se ho napadat. Starosta Aradesh rozhodl o vytvoření ochranného valu kolem
vesničky, který měl úspěch, a další útoky byly prozatím neúspěšné. Po čase do této vesnice přišel nám známý Vault
Dweller a pomohl s odstraněním radškorpionů. Tím byl odstraněn jeden z velkých problémů a po vysvobození
starostovy dcery Tandi z rukou Chánů, které Vault Dweller nemilosrdně odstranil ze světa, bylo dílo dokonáno.
Vesnice se postupem času proměnila ve město, začala prosperovat, rozšiřovat své hranice a mohla se plně zapojit do
bojů proti otrokářům.
Ale proč tomu tak bylo? Velmi správně, díky NEPŘÍTELI. Bez něj by NCR nikdy nevzniklo, malá zaprděná vesnička
by byla závislá na cizích městech a mohla akorát tak platit výpalné.
Jak vzniklo velkoměsto Arroyo?
V obdobích sucha vyslala Starší (přímý potomek Vault Dwellera) Vyvoleného do světa pro Garden of Eden Creation
Kit. Vyvolený po cestě natrefil na Frankieho, který spolu se dvěma neznámými vojáky rozstřílel na hadry nevinné
vesničany. Vyvolený po návratu s artefaktem do Arroya našel jen spáleniště a hned věděl, kdo je tam přišel navštívit.
Přeplul oceán v tankeru a odpálil hnízdo Enklávy, ropnou plošinu v moři, i s prezidentem USA.
Když se unesení obyvatelé vesnice vrátili zpět a obnovili ji, Vyvolený věděl, že mají na víc, a tak se dali do
rozšiřování své vísky. Podobně jako ve Stinných píscích použili G.E.C.K.em propagovanou metodu "přidat vodu,
protřepat a nová civilizace je na světě." Prakticky si postavili domy z hlíny, zaseli a díky novým znalostem využití
půdy získali vyšší výnosy atd. Z Arroya se stalo velkoměsto uznávané okolním světem.
A proč se to stalo? Jen a jen kvůli NEPŘÍTELI...
Nepřítel, at' už je jakýkoliv, dává smysl všemu, o co usilujeme. Nebýt Drancířů, Bratrstvo Oceli by snadno dostalo
pod svou kontrolu celou střední Evropu, nebýt Enklávy, Drancíři by v bojích s BoS velmi pravděpodobně podlehli a
nebýt Otrokářů, nebyla by žádná Aliance.
Drancíři, Enkláva, BoS a Otrokáři.
Ti všichni vznikli kvůli svým nepřátelům. Nepřítel dává tvému životu smysl, bez něj nejsi nic, jen jedinec, co čeká
pasivně na smrt.
Nepřítel se ti to snaží trošku zpestřit..
◙
Z domova • 2
Změny v pravidlech
Od loňské „únorové reformy pravidel“ jsem do toho hrábl pouze
jednou, když jsem rozdělil zvlášť Ústavu a zvlášť Pravidla. Uvažuji o
tom, že oddělení Ústavy a Pravidel bude pokračovat tak, aby Ústava
jasně definovala, o jakou zábavu nám jde, a aby Pravidla pak
obsahovala protokol, podle něhož bude tato definice naplňována.
Mimochodem, v rámci templářské archeologie jsem vyhrabal původní
listiny definující a řídící činnost řádu z roku 2005. K prohlédnutí jsou
na webu a Válečný řád jsem umístil na obálku tohoto čísla nukezinu.
Další změny jsou velmi drobné a týkají se přidělování expů.
Templáři by neměli být odměňováni pouze za zabíjení na bitvách,
proto nově mohou počítat s hromádkou xp. i za svou „virtuální“
činnost – vítězství v Síni slávy nebo vypracování či oponování tématu
v Semináři. Také je dáno slabé ohodnocení za pouhou účast na
postapo akci, což pomůže odlišit lidi jezdící na každou druhou akci
od lidí, kteří se ukáží jednou za rok.
Dále bylo změněno rozdělení expů za zisk nepřátelské vlajky při
CTF (20 xp) a zisk herního artefaktu (5 xp).
Chekotay
Beskydská patrola '69
Píše se čtrnáctý únor léta Páně 2269. Krutá zima trvá již
několik měsíců. Napadlo šest metrů sněhu, a teploty klesly
k -43,7°C, ale to víme jen přibližně, protože pak jsme
vypili líh z teploměrů. Všichni templáři jsou zalezlí v
krytech. Dokud bylo co pít, byla to pohoda. Jenže pak se
stalo něco strašného - došel chlast!
Katastrofa!!!
Šíří se panika, hrozí vzpoura a nepokoje. Jediná naděje
dosud neumírá - dle zvěstí starých rangerů prý kdesi v
zasněžených Beskydech stojí zavátá chata, ukrývající
poslední zásoby piva v širém kraji.
Několik nejdrsnějších a nejodvážnějších - a
nejzoufalejších - se tam vypravilo...
Beskydská patrola byl můj pokus vytáhnout pecivály od
počítačů do terénu. Přes spoustu řečí jsme nakonec jeli jen
čtyři. I když to dlouho nevypadalo, přece dva dny před akcí
začalo opravdu hustě sněžit, takže nejen hory, ale i nížiny
byly pod sněhem.
Na konečné v Ligotce jsme zalezli do boudy autobusové
zastávky a vystrojili se, další zastávka na úpravu výstroje
byla po kilometru, když jsme v Odnoze opouštěli
zasněženou silnici a pustili se na neprošlapanou pěšinu
strmě mířící do kopce. V záplavě sypkého sněhu padl můj
plán projít se lesnickými cestami a raději jsem čelnímu
prošlapávači velel držet se modré turistické značky. Sněhu
bylo zprvu jen do půli lýtek, později do půli stehen. Místy
se stezka, nezřetelná i v létě, ztrácela mezi stromy, ale
drželi jsme se jí jako zasněžená klíšťata.
Síň slávy
V šestém kole, které trvalo od 1. 1. do 1. 3., byly
nominovány tyto výrobky:
- Chekyho obal na termosku v zimní kamufláži
- Linotův Pan Brumla ušitý z cárů hadříků
- Kaaliho brašna na flakóny - tvrdá práce s kůží
- Gwalrianovy ocelové chrániče ramen
- Laszlovo kudlosz, tedy primitivní nožíky
- Chorchého jekorové sekáčky, zbraň nablízko
Hlasování proběhlo a nyní je jasné, že se šesti
hlasy zvítězil Linot a jeho Pan Brumla. Zda si
pomůže expy, nebo bude na příští akci trochu
životnější, o tom rozhodne patron Síně slávy,
Chrome Red.
Celkem hlasovalo čtrnáct templářů a nové kolo
již měsíc čeká na nominace, takže chutě k
ponkům, přátelé!
Chekotay
Chekotay
Neustále silně sněžilo. Když jsme opustili hustou smrčinu,
brodili jsme se závějemi mezi vysokými statnými buky,
jejichž šedavé kmeny obalené jinovatkou vystupovaly z bílé
mlhy jako sloupy podpírající samotné nebe. V naprostém
tichu zmrzlé větve kývající se ve větru nad úrovní hřebene
praskaly, sténaly a hučely... nebo to možná tak kornatěly
tepny kuřákovi Necromanckerovi... na každý pád jsme si
odtamtud pospíšili. Závěrečný úsek po hřebeni byl rovněž
obtížný, k vysokým návějím se přidal ničím nebrzděný vítr,
ale vidina spásné hospody nás popoháněla. A skutečně záhy
z bílé mlhy vyskočily šedavé obrysy chaty Na Kotaři a k
našemu neskonalému potěšení se z jejího komína kouřilo.
Necro padl na kolena a poděkoval bohům, my ostatní jsme
se ometli a vstoupili. Na Kotaři je vždy bezva, a dnes
zvláště. Teplá polévka, studené pivo, příjemně vydýchaný
vzduch a fujavice za okny.
Před zpáteční cestou Linot vyzkoušel své sněžnice v
podobě badmintonových pálek, nebyly moc úspěšné a v
mrazu se lámaly. Mé sněžnice z kusů drátů, zkoušené cestou
sem, se zase po pár krocích rozpadly. Jak se chodilo Necrovi
v jeho botách obalených dvěma vrstvami pyžama nevím, ale
vypadalo to dobře.
Nazpátek již byla stezka vyšlapaná, očividně za námi šlo
ještě pár lidí, takže jsem cestou dolů musel kluky zdržovat,
abychom tam nebyli příliš rychle. :o) Na pevné silnici jsme
se pak divili, jak nám země neujíždí pod nohama – tolik jsme
si již zvykli napůl klouzat sypkým sněhem...
Akce byla příjemnou procházkou na kopec. Necro při tom
teda málem vyplivl plíce, ale za to si holt může sám. A
myslím, že to pro všechny bylo zajímavé setkání s novým
prostředím vyžadujícím specifickou postapo výstroj a
chování.
◙
3 • Z domova
Area Quest I.
text i foto: Viky
28.3. se u Těšína odehrál Area Quest organizovaný Ištván, ta špína! Přivedli mi ho, dokonce měl u sebe i pár
Chorchém. O tom, jak tato převážně nebojová akce zátek, celý dluh ale nesplatil, tak prý že budeme hrát, on
probíhala, vám nyní svým svérázným způsobem povykládá vsadí svůj sekáček (sekáček?!) a já zátku. Proč ne, aspoň
Viky, hrající majitelku kasína Issolu.
bude trochu živo. Samozřejmě prohrál.. Zachránilo ho jenom
to, že v casinu začalo být v tu dobu poněkud přeplněno,
Milý deníčku!
dovnitř se nahrnuli stalkeři a ještě navíc měl Raf nějaký
Áh, krásné ráno, ptáci zpívají, česnek voní a Raf si konflikt s Ríšou – nůž na krku a podobné vyjednávací
připaluje jednu od druhé. Casino otevírá a čeká s otevřenou metody. Nikdo nechtěl udělat další krok, tak jsem popadla
náručí na ovečky k oškubání. Raf někde – neptám se raději Ištvána a vrazila ho Ríšovi pod nůž, Rafa odtáhla dozadu a
kde a jak – splašil barvy a vymalovává poutač v lákavých nechala zbytek, ať se vypořádá se změnou situace, jak umí.
barvách krve a rumělky. Všude klid a mír, něco se musí Oddechla jsem si, když se všichni stáhli a šli si hrát někam
stát, taková selanka nemívá dlouhého trvání. Velkej Ríša se mimo casino. Ještě aby tady rozmlátili vybavení.. Někdy
u nás stavil na své denní pochůzce po Arei, prohrál, co se poté Ríša z neznámého důvodu Ištvána vyplatil - našimi
dalo (díky, Ríšo, za příjemný start dne, muhehe) a zase si zátkami, protože vyhrával, zmetek.
odkvačil po svých. Tolik k dopoledni, jestli to takhle půjde
dál, budeme muset casino přesunout někam, kde je víc
živo..
Procházející párek stalkerů se nemajíce zátek nenechal
nalákat do herny, ale aspoň povykládali novinky z oblasti.
Prý se tu potlouká skupinka otrhanců, barbaři či co, ale
nejsou nebezpeční. A, co je zajímavější, do kraje dorazil
také nějaký pošuk, co kázá o komunismu a zlotřilém
kapitalismu, vysoký, s ohavnou rudou kravatou a aby toho
nebylo málo, mele ještě o míru, lásce a rovnosti. To musí
být Ištván, ta špína špinavá! Dluží mi 20 zátek z doby, kdy
mu materiální výdobytky nesmrděly a užíval si jich plnými
doušky. Uzavřela jsem tedy se stalkery kontrakt na Ištvána,
oni mi ho přivedou, se zátkami nebo bez nich, a já jim za
něj vyplatím po 5 zátkách každému. Nemohu tratit, budou
s nimi hrát v kasínu (na chlast a ženská dostávají plat od
Ríši) a z Ištvána třeba taky něco kápne.
V průběhu dne se zastavují na jednu nebo dvě hry Odpoledne tohoto dne vyvolali stalkeři s barbary konflikt,
skupinky stalkerů (asi dostali výplatu nebo zas někde něco porvali se a jen zásah Ríšy zabránil krveprolití (škoda,
"vystalkeřili"..) a Ríša, ochomítali se tu i ti barbaři, jenže barbaři by si příště dali pozor, než by vlezli do Arei a dělali
se vymlouvají na neschopnost číst a psát. No co už.
bordel, ale Ríša tu chce mít útočiště pro kohokoli.. Když ten
kdokoli bude mít zátky, co mohu namítat, že..). Jako
nestranní soudci jsme posléze byli povoláni my, Raf a já, a
taky Ištván – ovšem ten byl záhy vystrnaděn pro
nekonstruktivní připomínky. Tím bylo dosaženo zdání
demokracie, neb Ríša už byl stejně rozhodnutý, že tu chce
obě skupinky. Šel ven vyjednat podmínky soužití stalkerů s
barbary, což se mu málem stalo osudným. Jeden barbar, ten,
co byl zapleten do konfliktu, taková vazba – jednou si i
přišel zahrát karty, nakonec jsme se shodli na hádání barvy,
šance 1:3, tak proč ne – chytnul Ríšu pod krkem a začal
vyhrožovat. Evidentně nebyl silný v matematice, jinak by si
spočítal, že útočit na zaměstnavatele 4 ozbrojenců v jejich
přítomnosti pro něj nemůže dopadout dobře. Odpráskli ho
jako psa a jeho duch tu pak kvílel na lesy. Druhý barbar, s
větším pudem sebezáchovy, požádal o azyl v casinu, nabízel
za něj hrst zátek. Hlupák, casino nikdy nebude vzdorovat
odhodlaným stalkerům, na to nemáme ani pozici, ani
palebnou sílu a ani chuť, stalkeři jsou vedle gamblera Ríši
podstatnou částí našich příjmů. Dopadlo to, jak muselo,
chvíli jsme jim odporovali, zatloukali, ale vynutili si přístup
do provozních místností casina, kde se barbar schovával.
Bohužel ho zabili přímo tam, aspoň že mrtvolu po Rafově
popoženutí odtáhli. Musím nakoupit další kanistr Sava..
A tím byl obnoven klid a mír v Arei. Barbaři byli
eliminováni, stalkeři dostali mimořádné prémie za záchranu
Ríšova života a v kasinu se hrálo až do rána. Bank se utěšeně
růzrůstá, příští měsíc budeme moci koupit ruletu a rozjet to
pořádně.
◙
Z domova • 4
Kdo byli Padlí rytíři?
Javor
Cinis Factus Ex Cinere Ortus
„Na Popel Spálen Z Popela Zrozen“
V dávných dobách, kdy většina dnešních Templářů ještě nebyla Templáři, kdy se banda teprve třásla před děsivou
myšlenkou, že se bude muset začít holit, v dobách, kdy se naše akce podobaly Falloutu jako asparágus plasmové televizi,
tehdy prožili svůj jepičí život Padlí Rytíři.
Po rozdrcení otrokářské výpravy zbabělými Rangers nedaleko ruin Českého Těšína zažil Cechmistr Habík mnoho
bezesných nocí. Již nějaký čas jej trápily krutosti a zvěrstva páchaná jeho muži, nedávná porážka navíc nahlodala i jeho
víru v efektivitu používaných metod. Nález několika předválečných spisů byl zásadním zlomem v jeho uvažování.
Rozpustil Cech a spolu s několika nejvěrnějšími vyrazil do pustiny hledat nový život a naplnění ušlechtilých ideálů, které
skupina přijala za své. Psal se rok 2265, končil třetí oběh Měsíce a právě vznikli Padlí Rytíři.
Jejich vzorem byli lidé žijící mnoho, mnoho let před válkou, kteří jezdili na brahmínám podobných zvířatech, bili se
zakutí v železe a jednali podle mravních zásad nepochopitelných pro mnohé vyrostlé a žijící ve zdevastované krajině. Z
jejich skutků a činů vycházel i mravní kodex, kterým se měl každý Padlý Rytíř řídit. Základní myšlenkou bylo těchto devět
pojmů: statečnost, věrnost, čest, skromnost, soucit, úcta k ženám, čistota srdce, úcta k nepříteli a moudrost. Toto a idea
mýtického ptáka Fénixe, který zahynul v žáru, aby z něj opět povstal, byly dva hlavní myšlenkové pilíře socialistické
lidové armády. Teda, Padlých Rytířů.
Bohužel, bojovníci, kteří sloužili pod tímto praporem měli mnohdy daleko k těmto ideálům. Sám Habík, zakladatel a
vůdce řádu, byl jistojistě čistý ve svých myšlenkách a činech, o jeho mužích se to příliš říci nedalo. Tommy SWINE,
válečník tělem i duší, si určitě zakládal na své statečnosti, skromnost a soucit však, nejspíš jako u mnoha z jeho generace,
nebyly jmezi jeho povahovými rysy. I Javor se mnohokrát prokázal jako člověk velmi ohebných mravních zásad, stále
ještě ale byl světcem v porovnání s druhým mužem ve velení, obávaným Berskerem Bennym, jediným člověkem na
planetě, jenž má v přímé rodové linii Heroda, Tomáše de Torquemada a Pol Pota.
Když tedy jednotka poprvé, 3. 9. téhož roku,
vyrazila do boje, nikdo nemohl odhadnout
výsledek. Lákání funkční nukleární hlavice se
nedalo odolat, a proto všichni již v raních
hodinách vyrazili na pochod. Bohužel, proradný
Rangerský agent jim podstrčil vadnou mapu
terénu, což vedlo k tomu, že Padlí Rytíři dorazili
na místo setkání s kupcem Bratrstva jako první.
Přichystali léčku na kolonu nesoucí bombu, ale
zrovna když se vítězství začalo nachylovat na
stranu početně slabších Padlých, vtrhli na bojiště
ostravší Otrokáři a převálcovali všechny
přeživší. Habík a jeho lidé tedy byli poraženi a
na útěku, bojující o holý život. Zoufalá situace si
žádala zoufalých řešení a tak se někdejší
Cechmistr, před nímž se kdysi třásly celé osady,
rozhodl pro svůj poslední čin jakožto vojevůdce.
Sešel se se svými odvěkými nepřáteli, kteří se
cítili také ohroženi novou hrozbou, a u
táborového ohně se dohodl na sloučení dvou
band. Ten den se datuje jako konec Padlých
Rytířů, stejně jako Rangerů, a vznik nové síly v
pustině – Drancířů. Bohužel si již nikdo
nepamatuje, kdy to přesně bylo, protože takováto
věc se samozřejmě musela oslavit à la Reavers
style.
Když viděl, že již není nic, co by mohl pro své muže dále udělat, předal Habík velení svému zástupci Bennymu, vzal si
zásob, co to šlo, a odešel do pustiny, nemaje žádný konkrétní cíl. Nechť na něj není nikdy zapomenuto!
Hodnostní systém Padlých rytířů (v závorce počet xp. nutných k dosažení):
Páže, Chráněnec (100), Zbrojnoš (200), Panoš (300), Hradní stráž (600), Turnajový mistr (1200), Rytíř (2400),
Bojovník v poli (4800), Kavalír (10.000), Šampión (15.000), Železný Pán (25.000), Královská garda (35.000), Temný
rytíř (50.000).
„Vlahá noc a jen měsíc bílý svítil na skály,
jedni včera zvítězili, druzí plakali...“
◙
5 • Ze světa
PASS Warfare Beta
Na akci jsem jel ve společnosti Petria a jeho kamarádky
Terouky. Zpočátku jsme silně bloudili slepými uličkami
doplněnými o neproniknutelné závory, ale nakonec jsme to
dokázali a dostali se na letiště (místo konáni PWB, pozn.
red.) živí a nepomatení. Před bunkrem již stála nějaká auta a
lidé, co byli u nich, nám řekli, že jsme již očekáváni.
Uvnitř nás všechny pozdravil jeden z orgů Wovec. Nemohl
jsem se vynadívat na tu nádheru: fungující bar s bohatým
výběrem, mnoho míst k sezení, podium plné věcí na barter
(!), kde si musel vybrat skoro každý, krásná PA výzdoba...
Ubytovali jsme se nahoře, kde bylo několik pokojů s
postelemi, a nakonec se šlo dolů pít a klábosit. Potom přijel
Argon a jeho parta s motorkami, které mi úplně vyrazily
dech (druhý den jsem si dokonce zajezdil na Hollasově
stroji), a jali se spolu s ostatními likvidovat ohromné zásoby
alkoholických nápojů...
Druhý den to začalo. Vstal jsem asi jako první a v tesla
zbroji s pláštem se mi dostalo té cti otevřít opancéřovaná
vrata vaultu. :) Dohromady nás bylo asi třicet, přijelo několik
lidiček z Ochori a Fallout larpu (Sand Man, Todhunter a
další). Rozdaly se rozlišující pásky, vysvětlila se pravidla.
Byl jsem svědkem toho, jak Tod nabíjel svůj přenosný
raketomet, Argon řval, že chce při akci používat svou
motorku, a strašně se mi chtělo na záchod... První akcí bylo
dobývání budov. Dostali jsme kuličkami rozstřílenou
americkou vlajku a protivník standardu SSSR, takže naše
role byly jasné. My good guys a oni ti špatní! Měl jsem
štěstí, že na mé straně byl Todhunter, Sand Man, Argon,
Hollas a další blázni, a už jen to mi dodávalo jakýsi pocit
bezpečí. :-D Jak asi víte, nebyla to regulérní akce, ale
zkoušení pravidel na příští bojový Pass, takže nebyla nouze
o úmrtí, já sám jsem po dobu bojů zemřel alespoň
dvacetkrát. Dokonce mi byla na druhou fázi bitev svěřena
role Psionika, což byla v boji neocenitelná výhoda. Stačilo
zařvat pokřik a otravný útočník musel strachy utéct... V
přestávkách mezi respawny jsem také nezahálel, zpovídal
jsem Hollase, zda-li opravdu na Falloutu Larpu 6 na příkaz
otce Tullyho vraždil v Renu na objednávky, přihlížel tomu i
Todhunter a nakonec jsme se shodli na tom, že to jsou
nepodložené informace. Dvakrát jsem se také převlékal,
"omylem" zničil výzdobu pálky Victorii Velvet, za což se jí
omlouvám, tak jako mnoho účastníků jsme obdivovali
tehdejší výzdobu sovětských zdí (PA malby jako vyšité),
jako mrtvoly jsme fandili Todhunterovi, který s bazukou
odrážel útok a tak dále. Prostě jsme si to užili!
text: Henry Thorn, foto: Alfa
Pak se začalo stmívat a lidi to zabalili, což mi bylo líto. :)
Většina se sbalila a odjela, jel i Petrius a tak jsem si musel
sehnat odvoz od někoho jiného. Chtěl jsem totiž ještě zakalit
a dozvědět se informace o jedné tajné letní akci, jejíž org
tam přijel tesně po bojích. Vyčenžoval jsem pak ještě nějaké
nepotřebné blbůstky za věci, co se mi hodily na postavu
vojáka amerických special forces z vietnamské války (jinak
mi na přání zahráli skvělou hudbu právě z tohoto období!),
Wovec mi dal aspoň milion zátek, i když ten obnos, co
chtějí otrokáři za tu bombu, to přece jenom ještě není :), hrál
se poker s kartami, které někdo omylem hodil na pánev,
takže vypadaly velice netradičně a prý ta karta, která nebyla
vůbec poznat, co na ní je (samozřejmě porno), byla žolík...
Ráno jsem jako vzorný účastník akce pomohl s úklidem
bunkru, se všemi se rozloučil a do Prahy mne odvezli dva
kluci z Ochori, Szalooth Dwale a Braon Dikhstein. Akce se
mi moc líbila a o to víc lituju, že jsem nemohl jet také na
nedávný Metroplex, který organizoval Petrius.
◙
http://alfaw.rajce.idnes.cz/warfare/
pustina • 6
Jak na zbrojní pas
Justin
Toudi se chlubí svou modrou knížkou, Pesus zase legitimací Když vylezete od přepážky, poberte si ze štosů ještě
policie, nu a Justin má zbrojní pas. Umět zacházet se zbraní zbytek potřebných formulářů - žádost o vydání ZP, nákupní
se hodí vždycky a mít nějakou doma pod matrací je pro povolení a oznámení o nabytí vlastnictví zbraně, které
případ jakékoliv apokalypsy jasná výhoda, takže pokud i vás budete později potřebovat.
zlákala představa legálně drženého kvéru, směle do toho!
Justin pro nás sepsal průvodce celým procesem.
Učení
K učení potřebujete jen jednu jedinou věc - portál
Kurz na střelnici
http://zbrane.kvalitne.cz/
Pro spoustu lidí může být tato část přípravy zbytečná, ale Jednak tam najdete všechno, co jste kdy o získání ZP
pokud se mezi zbraněmi jako doma necítíte, případně chcete chtěli vědět, ale hlavně je tam vždy aktuální seznam
mít jistotu a není vám líto obětovat tisícovku, jděte do toho.
testových otázek, a dokonce i on-line test nanečisto.
Drtivá většina střelnic nabízí kurz, který vás má připravit na Jako první věc si projeďte manipulaci - je tam znovu
zkoušku odborné způsobilosti. U některých tento kurz stručně a přehledně sepsáno (a vyfoceno), co všechno
sestává jen ze zběžné instruktáže a trochy toho střílení, jiné s můžete u praktické části zkoušky potřebovat.
vámi přímo projdou různá úskalí a záludnosti testových Jakmile si v tomto směru budete jistí, přečtěte si
otázek, při střelbě průběžně upravují vaše chyby a upozorní kompletní seznam testových otázek. Většina z vás jsou
vás na nejčastější chytáky, které si na vás nachystají komisaři vysokoškoláci, takže vám nejspíš okamžitě dojdou fígly,
při přezkoušení z bezpečné manipulace. Otázkou je, jestli které se skrývají za 90 % z nich. Stejná odpověď na určitý
není lepší navštívit známého, co má doma Čezetu a typ otázky se opakuje klidně dvacetkrát, takže pokud si tyto
malorážku, a za pivo si nechat manipulaci předvést. Všechno grify zapamatujete, bum - a umíte 80 % otázek. Když
záleží na tom, jak moc si věříte - a to nejen ve střelbě.
budete mít dočteno, spusťte test nanečisto. Určitě se mu
Já se rozhodl udělat si hezký kvérden a navštívit střelnici podaří vás sem tam na něco nachytat a od zkoušky vyhodit,
Guncenter v Otrokovicích. Správce tam byl sám, udělal si čas ale po pár desítkách pokusů ho budete mít dokonale
a předvedl vše, co by člověk měl zvládat s malorážkou, přečtený a většinu záludných otázek si jednoduše
brokovou dvojkou i ČZ 75. Vše průběžně doplňoval zapamatujete. Aby to bylo ještě jednodušší, dvě z třiceti
výkladem. Když jsem se dosyta narozebíral a naskládal, otázek (nutná obrana a krajní nouze) se opakují, a stejně tak
vytáhl krabičky s náboji a přesunuli jsme se na střelnici. se opakují i správné odpovědi na ně.
Trochu mi upravil techniku střelby z pistole, opravdu byl Věnujte učení jeden nebo dva večery na
ochota sama. Slízli jsme i malorážku a broknu. Když přišlo Zbrane.kvalitne.cz a máte teorii v kapse.
na testové otázky, oba jsme se shodli, že server
Zbrane.kvalitne.cz je příprava víc než dostatečná, takže jsem Den D
se rozloučil a vyrazil k domovu.
K testu prakticky není co říct, času je na něj dost a určitě
jste se učili. Zaměřím se proto na praktickou část zkoušky.
Návštěva lékaře
Mezi nejčastější finty komisařů patří zbraň s ukrytým
Dalším krokem je návštěva lokálního felčara. Formulář si školním nábojem. Když na vás proto houkne „Rozeber mi
vytiskněte, k dispozici je jak na policii, tak na to.“ - dejte si na čas. Pokud neurčí směr střelby, tak se na
Zbrane.kvalitne.cz - u doktora by být měl, ale připravenost je něj zeptejte. Zbraň berte do rukou tak, aby všechny prsty
půl úspěchu. Určitě víte, co je váš doktor zač, tak se byly MIMO lučík, nedejbože spoušť. Nejlepší je, pokud
připravte na nějakou tu újmu pro peněženku. Můj je lidumil a ukazovák rovnou viditelně odtáhnete od zbraně. Nebojte se
blázen, takže nechtěl ani korunu, ale u většiny se poplatek veškerá bezpečnostní opatření přehánět - nevíte, co za
pohybuje od 100,- do 200,- Kč. Ti hamižnější si řeknou i o komisaře máte a co si na vás všechno nachystal. Vyjměte
pětistovku. Pokud vás doktor OPRAVDU nenávidí, pošle vás zásobník a pak teprve stáhněte závěr. Prohlédněte komoru,
na psychotesty, za které už ale vysolíte trochu jiné peníze - případně ji ukažte i komisaři - ZBRAŇ POŘÁD SMĚŘUJE
asi dva tisíce.
K POMYSLNÉMU TERČI! - pak proveďte ránu jistoty a
Otázkou je, kdy k lékaři zajít. Platnost posudku je tři konečně začněte rozebírat.
měsíce, takže pokud budete zkoušky opakovat, musíte pro U malorážky ránu jistoty neprovádějte, komisař by vás
něj znovu a budete u lékaře platit dvakrát. Pokud jste si ale nejspíš dodrbal (malorážka má okrajový zápal, pokud
jistí, že zkoušky dáte napoprvé, zajděte k němu hned, pak střílíte naprázdno, kurvíte ji), jen s dovíráním závěru
můžete ze zkoušek rovnou na policii a ušetříte čas.
promáčkněte spoušť - úderník se nenatáhne.
Na pokec u policie
Teď už vám nic nebrání jít na příslušné oddělení PČR, kde
si podáte žádost o vykonání zkoušky z odborné způsobilosti.
Na tisk formulářů se vykašlete, na evidenci ZP je mají hezky
vyštosované v přihrádkách i s vyplněnými vzory. Jednoduše
se posaďte do čekárny a vyplňte žádost. Občanku s sebou snad nejste blbí.
Až žádost podáte, tak vám buď rovnou policista oznámí,
kdy a kde se bude zkouška konat, nebo si na vás vyžádá
kontakt a nejpozději 10 dnů před dnem zkoušky vám to
oznámí. Zkouška se koná nejpozději do 30 dnů od podání
žádosti - spousta času na učení.
Následuje simulace střelby. Komisař vám pravděpodobně
oznámí „selhanou“. Nic nedělejte a třicet sekund čekejte na
„zpožděný zápal“ - pořád miřte k terči. Pak promáčkněte
spoušť (u pistole; u brokovnice ani malorážky ne, ty jsou
jednočinné!). Když se nic nestane, vyjměte zásobník,
vybijte náboj a předejte jej správci střelnice.
Pokud vás komisař bude nutit nabíjet brokovnici,
vyvarujte se časté chyby - nezavírejte ji tak, že dorážíte
hlaveň (hlaveň mění úhel vůči pažbení), ale přes pažbení
(pažbení mění úhel vůči hlavni). A provádějte to opatrně.
Tak nedojde k nechtěnému spuštění.
(...)
7 • pustina
(...)
Střelba... co říct? Nestrhávejte, nebuďte nervózní,
podmínky jsou opravdu pro děti, tak to berte už jen jako
formalitu. Soustřeďte se na bezpečné zacházení - pokud
nenastřílíte, nemusí být ještě tak zle, ale pokud uděláte
nějaký kiks během manipulace, letíte od zkoušky okamžitě a
bez debat.
Když všechno zvládnete, dostanete hezký zelenobílý papír
o své kvérzpůsobilosti. Někde schrastěte dvě pasové fotky,
vyplňte žádost o ZP, vemte s sebou potvrzení od doktora a
pětistovku za každou skupinu, o kterou žádáte. Pokud si
chcete pořídit zbraň kategorie B (samonabíjecí pistole a
pušky, tj. skoro všechno, co by vás - mimo malorážek a
opakovaček - mohlo zajímat), vezměte s sebou i formulář na
nákupní povolení a stovku navíc. Teď můžete směle vyrazit
na policii.
Nákup zbraně
Ať už váš milášek bude třeba Mauser v kat. C nebo ČZ 75
v kat. B na povolení, jste povinni do deseti dnů po nákupu
vybitou zbraň odevzdat ke kontrole na policii spolu s
vyplněným oznámením o nabytí vlastnictví zbraně (tam, kde
jste žádali o zkoušku a ZP). Tam vám za nějaké dvě stovky
obratem vydají průkaz zbraně, bez kterého si ani neuprdnete
a někdy ani nenakoupíte munici (zp. sk E).
Taky si doma zajistěte odpovídající uložení zbraně a
munice. Jistě byste neradi jednou viděli sousedčiny děti na
návštěvě, jak se s vaším železem zašily do koutku a
přemýšlejí, jakým otvorem se tam vlastně cpou náboje.
A teď už nezbývá, než vám popřát příjemné mrskání olova.
◙
Opět na policii
Na policii vše předejte spolu s občankou. Na přepážce s
vámi vyřeší případné nedostatky a vyplní s vámi nákupní
povolení, které dostanete spolu s hotovým ZP. Teď už jen
cca měsíc počkáte, než se vám páni
policajti ozvou, a vyzvedněte si
ještě teplý průkaz.
Justinova drobná sbírka
Sežratelné kytky pro měsíc duben
Sníh slezl a ty zelené mrchy vylézají. Pro nás to značí, že si zase jednou napráskáme nácka. Vyražte ven s miskou v
náručí, ohněte svá záda a sbírejte rašící zeleň! Určitě ignorujte sněženky a bledule, jsou jedovaté. Na jedlost jaterníků a
křivatců bych také nesázel, ovšem taková sedmikráska má příjemně ostře chutnající květy. Pampelišku si s ničím nespletete
(jestřábníky a podobné potvory mají chlupaté listy), nuže natrhejte její svěží lístky. Také řebříček se svým typickým, silně
zpeřeným listovím se dá nalézt na kdejaké loučce. Jitrocel kopinatý je na tom stejně, roste všude a splést se nedá. Jitrocel se
nejmenuje náhodou, jeho podrcené lístky se přikládají na rány, kde pomáhají s hojením. Zamlada, tedy hlavně na jaře, jsou
samozřejmě také jedlé.
Pokud mohu doporučit, hoďte tuhle směs do misky, umyjte a spařte horkou vodou, sceďte, pokrájejte nadrobno, znovu
spařte, zakápněte olivovým olejem, osolte, přidejte nadrobno nasekaný stroužek česneku a promíchejte. Nechte chvilku
odstát a pak podávejte jako pomazánku na chleba. Chuťově dost zvláštní. Smyslem tohohle cvičení samozřejmě není
naplnit žaludek – na to nemá většina z nás čas. Důležité je, abyste si zažili, že se dají jíst i jiné věci, než ty, co dotáhnete z
obchodu.
Rostlin, ze kterých se skutečně těžce otrávíte i z malého množství, u nás roste tak deset, není těžké se je naučit. Hromada
dalších je slabě jedovatá, takže se po jejich požití jen vyzvracíte z podoby, ale řekl bych, že většina toho, co u nás v přírodě
potkáte, se dá sníst, pokud to není už příliš tuhé. Vždy jezte kytky čisté, umyté. Nesbírejte jídlo tam, co chodí pejskaři, v
okolí žump a na pastvinách. Vyvarujte se míst, kde zjara stála voda z tajícího sněhu, nebo přes která se převalila stružka při
povodni – zde velmi často zanechávají své glochydie (vajíčka) motolice.
Pokud si nejste jistí, zda se něco dá nebo nedá jíst, tak toho utrhněte pár kusů, usušte mezi zatíženými novinami a určete
podle klíče či atlasu, nebo to doneste mně či Viky, my už to zvládneme. Pro člověka, který se snaží naučit poznávat jedlé
rostliny, je vlastní herbář nutností.
chekotay
pustina • 8
Sociologická sonda - Nájezdníci
Tento článek spíše než vědeckým rozborem této skupiny lidí
jest, mimo jiné, úvahou nad možným způsobem přežití v
extrémních podmínkách postapokalyptického světa. Je zcela
evidentní a jasné, že v takovémto prostředí vystupuje pravá
povaha jednotlivců a že ti se přirozeně shlukují do skupin se
společnými (či alespoň podobnými) zájmy a motivy. Vpravdě
nejhoršími jsou nájezdníci, a to z mnoha důvodů. Ty se budu
snažit Vám, čtenářům, osvětlit, abyste získali nějakou
představu o životě a způsobech těchto lidí, přičemž osobní
názor si vytvořte dle Vašeho vědomí a svědomí.
Ponejprve si položme několik otázek. Kdo jsou nájezdníci?
Odkud se vzali? Jaký je jejich způsob života a co je motivuje?
Jak vypadá jejich koexistence s ostatními skupinami?
Začněme s vysvětlením pojmu nájezdník. Nájezdníci (v
angličtině Raiders) jsou obdobou středověkých loupežníků či
ruských banditů (v originále bandíty, zlikvidováni v
Sovětském svazu až po druhé světové válce). Stejně jako
jejich předchůdci se nájezdníci postnukleárního světa živí
převážně přepadáváním poutníků, malých a slabě chráněných
skupin (např. obchodních karavan) či vesnic a farem. Jejich
výskyt je veskrze očekávatelný, což je dáno jak podmínkami,
tak lidskou povahou - jak jest známo, lidé mohou být po
aplikaci určitých kritérií rozděleni na tzv. lovce a sběrače.
Definice těchto pojmů je důkladně vysvětlena kupříkladu v
knize doc. Bakaláře "Eugenika - tabu v sociálních vědách".
Je zcela evidentní, že nájezdníci spadají do kategorie lovců.
Jsouc lidmi aktivními, nehledícími příliš daleko do
budoucnosti a intelektu zpravidla menšího než průměrného,
zabývají se olupováním a zabíjením slabších jedinců, u nichž
mají alespoň částečnou vidinu zisku potravy a kořisti. Zdá se,
že v dobách, kdy platí zákon silnějšího, jsou přímo jasnou
ukázkou pravdivosti tohoto tvrzení.
Vraťmež se nyní k popisu - jak vlastně poznat nájezdníky v
době po jaderné apokalypse? Čím jsou si podobní? Co se týče
fyziologie, nikterak se neodlišují od běžné populace v Pustině
(běžná úroveň mutace či ozáření), bývají ovšem častěji
obdařeni větší silou a robustnější tělesnou konstitucí. Přičiny
je nutno hledat spíše ve způsobu života nežli v genetických
dispozicích. Záměrně nerozlišuji pohlaví nájezdníků, neb jimi
mohou býti jak muži, tak ženy (byť těch je mezi nimi méně).
Co se vzhledu týče, jsou tito zpravidla nuceni používat vše, co
naleznou. Jelikož staletí většině ošacení nesvědčí, příliš se
svým vzhledem od ostatních lidí neodlišují, avšak nemusí to
platit stoprocentně. Vždy se snaží vypadat podobně, aby se
lépe identifikovali se svou skupinou, nehledejme v tom ovšem
jakoukoli uniformitu. Individualismus je u nájezdníků velice
zřetelný, což je mimo jiné zapříčiněno snahou ukázat se před
ostatními.
Co se společenství nájezdníků týče, jde o menší skupinu lidí
vedenou zpravidla nejsilnějším a nejzkušenějším vůdcem.
Dotyčný využívá brutální metody k vynucení poslušnosti,
nemusí to ale platit vždy, kupříkladu u nájezdnických band,
kde je mnoho členů ze společné rodiny. Oddanost a
pospolitost jednotlivých skupin je různá, což je podmíněno
počtem úspěšných nájezdů, zdravím jednotlivých členů a
obratností vůdce - pokud ten je houževnatý, může skupinu
vést i několik desetiletí. Jakmile ale zeslábne, je okamžitě
nahrazen někým mladším a silnějším. Zpravidla ovšem
takováto změna znamená konec tlupy (ať už pomalý či
rychlý). V lepším případě se tlupa pouze rozpadne a její
členové se přidají do jiných skupin, nebo (v tom horším
případě) jsou zabiti při nájezdu, při němž přecení své síly.
Řepa
Soužití s ostatními skupinami je vpravdě problematické.
Běžní farmáři či obchodníci žijí ve strachu, že se stanou
obětmi nájezdníků, a v rámci svých možností se zuřivě
brání. Nezřídka najímají různé lovce odměn či vysílají
kárné výpravy, aby se s touto hrozbou vypořádali.
Primitivní kmeny nebývají častým terčem nájezdnických
útoků, pouze v případě hladu a nedostatečného sexuálního
vyžití, leč primitivové se, i přes svou technologickou
zaostalost, dokáží velice úspěšně bránit a nejedno zmizení
některé loupeživé bandy je možno připsat těmto
"domorodým" obyvatelům Pustiny. Nezřídka se stane, že
se potkají dvě bandy - pak je možno zaznamenat několik
výsledků takovýchto setkání. Tím nejčastějším jest
likvidace jedné z tlup, neb vůči sobě chovají zášť a jsou si
konkurenty. Dalším výsledkem je dočasná spolupráce,
která ale zpravidla končí u dělení kořisti, což dopadne
stejně jako v prvním případě. Třetí možností (naštěstí pro
běžné obyvatele Pustiny méně častou) je opravdové
spojení s jinými tlupami za účelem velikého nájezdu na
silně chráněnou a bohatou oblast. Poslední (nejméně
častou) možností je krátké setkání, směna věcí a následný
odchod vlastní cestou.
Za zmínku stojí fakt, že někdy jsou nájezdníci najímáni
pochybnými zájmovými skupinami jako vykonavatelé
jejich nekalých zájmů. Není tomu tak příliš často, leč i tak
je tato skutečnost trnem v oku mnohých ochránců
pořádku.
Ačkoli toto pojednání může evokovat zdání, že
největším nepřítelem nájezdníků jsou lidé, není tomu tak.
Největším nepřítelem je samotná Pustina. Extrémní
výkyvy teplot, radiace, hlad a žízeň, v neposlední řadě
také mutanti a bestie, to vše tenčí řady nájezdníků, a
koluje nejedna legenda o záhadně zmizelých tlupách.
Pokud výše uvedená fakta shrneme, můžeme
vypozorovat určité společné znaky s předchůdci z
minulosti. Jisté je, že tito lidé byli nuceni stát se
nájezdníky kvůli okolnostem a též kvůli vlastním,
vrozeným dispozicím. Je jisté, že v kultivovaných
společenstvích je tendence jednotlivců stát se
nájezdníkem potlačena a to díky jiným možnostem
obživy. Pakliže by v Pustině došlo ke zvýšení vzdělání a
kulturní úrovně obyvatelstva, je jisté, že by se s postupem
času nájezdnictví stalo reliktem minulosti.
Zdroje:
doc. Bakalář - Eugenika - tabu v sociálních vědách
Autorova pomatená mysl
Fallout 1, Fallout 2, Fallout Tactics
◙
Justinův nejnovější přírůstek
Seznam všech proběhlých postapo akcí od začátku roku:
Fort Milowitz spolu s PASS Warfare beta (Ralsko, 13.-15.2.),
organizovali Wowec, Ťofka a Martušák s Alfou
Beskydská patrola (Komorní Lhotka, 14.2.), orgoval Chekotay
Fallout LARP (poblíž Vyškova, 28.2.), organizoval Gesher
Svět po pádu 3: Přístí stanice Metroplex! (Praha, 7.3.), Petrius
Area Quest I (Český Těšín, 28.3.), Chorché
Seznam všech chystaných postapo akcí:
Špinavý prachy II (Chotěbuz, duben/květen), bitva, organizuje Chorché
Down of Dead (Ralsko, 9.5.), zombie-apokalypsa, bitva s prvky RP,
Maranch
PASS Warfare - Války o vodu (Ralsko, 5.-7.6.), bitva, Martušák/Alfa
Methancity LARP (???) Ostrava, LARP, chystá Dikobraz
operace Nukleární úder (Nelahozeves, 13.-15.7.), celorepublikový sraz
VŠB, svolává Chekotay
Bojiště 4657 (někdy v létě) ??? ICQ: 334 742 346
PASS X ( S. Čechy, září), LARP, Martušák/Alfa
Fallout RP a Den Trifidů, datum a místo neznámé, organizuje Airsoft
Praha
Księga Umarłych, datum a místo neznámé (Polsko), LARP na motivy
Evil Dead, spolu s Pierwsze mgnienie Kobolu (LARP na motivy
Battlestar: Galactica, datum a místo neznámé) organizují 40i4
Templářský nukezin NBC - občasník
pro život v postnukleární Pustině.
Číslo druhé, ročník 2009, uzávěrka
čísla 2. 4. 09.
Tým: Chekotay ([email protected]),
Henry Thorn, Chrome Red, Kaali, Řepa,
Viky a příležitostní kolaboranté.
http://templarivsb.wz.cz
cheky