Mittelamerika (Mesoamerika) Mayská říše (Maya)

Mittelamerika (Mesoamerika)
-Der erste wichtige Stamm waren Olmeken (ca 1200 – 400 v.Chr.)
-werden als die Träger der Mutterkultur Mesoamerikas angesehen.
-Die Stadt Teotihuacan – damals 100 000 Einwohner, ca. 20 km2, mit der Aglomeration 140 km2.
Mayská říše (Maya)
-Neben den Aztheken eine der größten Hochkulturen Mittelamerikas.
-Siedlungsgebiet von Osten Mexikos über Belize, Guatemala und El Salvador bis in den Westen von Honduras
-3.Jh. v. Chr. – 15.Jh, Gröβte Macht: 300-900
-Wirtschaftlich stark dank der Mais
-Sehr gute Kenntnisse in der Mathematik – haben auch komplizierte Gleichungen berechnet
Es ist der am weitesten entwickelte Kalender der mesoamerikanischen Ureinwohner.
-původně sloužil k předpovídání zatmění slunce
-nová věc-cykličnost- charakterizuje ho a dělá ho odlišným od našeho chápání času a světa
-Stále ty samé periody --> stejné události, božstva a jejich rozhodnutí -->dokonalá znalost budoucnosti.
-Stejně i staří Řekové a Římané
-Všechna časová období, všechny dny, měsíce a roky měli své bohy, ne každý se v tom vyznal.
Různé typy
• haab (neboli občanský kalendář) = období 365 dní sestávající z 19 měsíců, ze kterých 18 mělo po 20 dní a
poslední měsíc jen 5 dní. Dny v měsíci byly číslované, přičemž se uplatnilo i číslo nula.
• tzolkin (neboli posvátný kalendář) = období 260 dní. Tzolkin byl více používaný mezi obyčejnými lidmi, určoval
plán obřadního života. Den narození každého člověka se také posuzoval podle tzolkinu.
• dlouhý počet = jednoduše celkový počet dní, který uplynul od mayského dne "nula" - narození Venuše a začátku
aktuálního, tedy v pořadí pátého mayského cyklu (=5125.37 let).
-Städte gebaut
-Maya Reich wurde geteilt- es gaben Königreiche, die in groβen Städte siedelten, die eigentlich nicht dazu
dienten, bewohnt zu sein. Die Königreiche regierten Dörfer und Städten in Umgebung
-Hauptstädte: Chichen Itzá, Uxmal, Palenque, Copán und Tikal
-nejspíš pochází od Olméků z 6. století př. n. l.
-předpokládá se, že hra má znázorňovat vesmírný pohyb - buď dráhu Slunce, nebo Měsíce
-Mayové tuto hru brali jako nějakou formu „sportu“ a uzavírali sázky na vítěze, Aztékové hru pojímali jako jakousi
náhražku války v době míru.
Pravidla
1. Cílem hry bylo prohodit míč skrz kruh upevněný na zdi hřiště.
2. Proti sobě hrála dva družstva, každá měla svého vlastního kapitána.
3. Jeden z hráčů začínal hru vhozením míče do pole.
4. Míč se nesměl brát do ruky nebo odkopávat chodidly, odrážet se mohl pouze pomocí loktů, ramen, boků a
kolen.
Hřiště bylo považováno za posvátný prostor, kolem něj většinou stály obřadní chrámy a budovy.
-Maya hatten zwar ein „normales“ Schrift, sie benutzten aber häufiger Hieroglyphen.
-haben groβe Kenntnisse in Astronomie gehabt
-Menschenopfer
- Man weiβt nicht viel von der Religion, sie haben aber den Quetzalcoatl – ein Schlange
-nach dem Fall des Teotihuacan wurde der Einfluss der Maya gröβer, aber seit 900 wurde auch der Kalender
nicht mehr benutzt, zum Ausbruch kam Gewalt, und Mayareich verging.
-Nachdem Mayareich vergangen ist, haben Tolteken der Macht übernommen.
-Tolteken waren Jäger, die in Mittelamerika 900-1200 herrschten.
-Sie gründeten zusammen mit Cicimeken ein Stadt Tula
-Sie nahmen Mayakultur, Architektur usw. über
Aztécká říše (Aztheken)
-Aztheken sind nach Mexiko 1345 gekommen.
-Aztéky přivedl do nové země prorok jménem Tenoch
-zdál se mu sen o orlovi sedícím na kaktusu, který trhá hada
-dovedl svůj lid na břeh bažinatého jezera Texcoco, kde už žily jiné kmeny
-Chtěl po nich půdu, oni ho poslali na ostrov plný jedovatých hadů
-Aztékové věřili Tenochovu snu, a hadí maso byla jejich nejoblíbenější pochoutka -> usídlili na ostrově, na počest
svého proroka ho pojmenovali Tenochtitlán a postupně z něj vybudovali významné obchodní středisko.
-1428- Ein Allianz der Städte Tenochtitlan, Texcoc und Tlacopan
-Kastensystem- Adel (pilli), Bauern und Handwerker (Macehualli), Händler (pochteca) und Sklaven (tlatlacotin)
-Landwirtschaft – die wichtigste Sache- bauten Mais, Paprika, Tabak, Baumwolle und Bohnen an.
-Chinampas – sie haben wenig Platz gehabt, und bauten Chinampas - Flöße aus Rohrschilf-Flechtwerk
(schwimmende Anbauflächen an den Ufern von flachen Seen)
-Handel – Zentrum war Tlatelolco
-Haben auch Pyramiden gebaut
-Schmücke (oft mit Religion verbunden)
-Reiche Schrifttum, viele Wörter benutzen wir noch heute (kojot, kakao, čokoláda, chilli…)
im 16. Jh mehr als 10 000 000 Einwohner
-eine sehr gut organisierte Armee
-benutzten Kakao als Zahlungsmittel
-Mit Maya einer den entwickelsten Zivilisationen
-nepronásledovali božstva podmaněných kmenů, ale naopak je přijali mezi vlastní
zhruba 65 nejdůležitějších bohů. K nejuctívanějším patřili zejména bohové, kteří ztělesňovali nevyzpytatelné přírodní síly
(Huitzilopochtli, Quetzalcóatl, Tezcatlipoca, Tlaloc…)
-kněží měli velkou moc - věnovali se obřadům, slavnostem, obětování a taky vědám.
- Aztékové také hodně obětovali bohům, protože uvěřili jedné mexické legendě, a proto Aztékové začali s lidskými
oběťmi. Oběti získávali během válek se sousedními národy, které je za to nenáviděly, a to se Aztékům později vymstilo.
Der Untergang
-Wenn die Spanier gekommen sind, erwarteten Aztheken den Gott Quetzalcoatl, und dachten deswegen, dass
sie Boten des Gottes sind.
-Spanier wollten aber Gold
-Der Coquistador Hernand Cortez kam im November 1519 vor den Tenochtitlan. Der König
Montezuma empfing dem als Boten des Gottes, sie haben ihm aber gefangen.
-Aztheken verstanden, dass sie keine Boten sind, und Cortez musste weglaufen.
-Er hat aber sowieso am 13. August 1521 erobert
-Nach 1600 gibt es wegen Krankenheiten nur 5 % der Ureinwohner.
Incká říše (Inka)
-ganz anders als Maya, 1438 – 1533
-haben kein Schrift für ihren Kalender gehabt
-Tahuantinsuyo (Inkareich) - Kolumbie, Ekvador, Peru, Bolivien, Chile und Argentina.
-Das rituelle, administrative und kulturelle Zentrum war die Hauptstadt Qusqu (Cusco)
-Der Anführer war Inka
-Organisation: 4Teile, jeden wird von einem Adelige gelitten.
-Kein Rad
-Landwirtschaft, Alpakas (Lamas)
-ihr Schrift war Knotenschrift Quipu (Khipu), die nur Ziffern ausdrückte
-Nejdůležitější postavou inckého náboženství byl sám Inka, nevyšší bůh a stvořitel světa byl všudypřítomný Appu-KonTicci-Wiracocha.
-Vesmír rozdělený na 3 části
-horní (Janah – Pacha) – slunce, měsíc, hvězdy
-střední (Cay – Pacha) – Země
-spodní (Ukju – Pacha) – Svět mrtvých
-stavěli chrámy
-uměli balzamovat mrtvoly
-Inkové neoslavovali narození dítěte, ale až dosáhnutí 2 let života. Při této příležitosti dali dítěti jméno.
-kvádrové zdivo – opracované kameny, pomocí nichž byly stavěny budovy
-Neznali ani vodováhu, ani úhelník, ani oblouky, ani sloupy, ani kolo. Podařilo se jim však postavit 5 200 km cest,
vodovody procházející přes hory pomocí tunelů vysekaných ve skalách
-Machu Picchu postavili ve výšce 2400 mnm.
Machu Picchu
-ruiny předkolumbovského inckého kultovního města asi 80 km od Cuzca
-pravděpodobně jej nechal vystavět Inka Pachacútec Yupanqui, začalo se stavět asi roku 1430 (někdy se uvádí v rozmezí
let 1440-1470), ruiny byly objeveny roku 1911 (->nebylo vydrancováno Španěly).
-Dostavěn cca 1450, po napadení Španěly 1572 bylo opuštěno.
-neví se přesně, k čemu sloužilo
der Untergang
-1530-die Spanier kommen
-16.November 1532 - Francisco Pizarro, der Befehlshaber fing die Armade der Inka in eine Falle.
-Die Armade ist gestorben, der Inka aber nicht. Er wurde in Haft genommen, und musste viel bezahlen. Nachdem
aber Pizarro das Löse geld bekam, lieβ er ihn töten.
-Die Spanier raubten von den Inka ca. 180.000 kg Gold sowie ca. 16 Millionen kg Silber.
- prvním významným národem ve střední Americe byli Olmékové (1200 – 400 př.n.l.)
- nejstarší kultura střední Ameriky, která položila základy všech budoucích kultur této oblasti
- jako první v tomto regionu vytvořili státní zřízení
- klíčový vliv v oblasti, další říše stavěly na jejich základech
- město Teotihuacan : - v dobách největšího rozmachu 20km2 (s okolím až 140 km2), téměř 100000 obyvatel, zakladatele neznáme (?Toltékové,
Čičimékové, Otomíové, Totonalové?), významnou stavbou Sluneční pyramida, Měsíční pyramida
--- Mayové - spolu s Aztéky nejznámější skupinou střední Ameriky; tvůrci jedné z vrcholných kultur předkolumbovské Ameriky
- mayská kultura se rozvíjela od 3. století př.n.l. až do 15. století na území téměř 100 městských států sahajících od jižních částí Mexika přes Guatemalu
a Belize až po severní části Hondurasu a Salvadoru
- jejich moc dosáhla vrcholu v letech 300 – 900 n.l.
- bohatství Mayů tvořila zejména úrodná půda, na které pěstovali kukuřici, která živila početné obyvatelstvo
- Mayové byli šikovní stavitelé velkých kamenných měst: v centru bylo ústřední náměstí s chrámy a paláci, které bylo obklopené domy. Vybudovat
takové město musela být pěkná dřina, protože neznali kovové nástroje. Při stavbě používali obsidián (vyvřelá hornina z okolních sopek), pomocí
kterého tvarovali a vyřezávali vápencové kvádry. Jejich města byla krásná a každé z nich mělo svůj jedinečný vzhled doprovázený sochami, kamenickou
výzdobou náměstí a fasád. Hlavním znakem mayské architektury je masivnost kombinovaná s jemnou a umělecky dokonalou výzdobou
- říše Mayů se skládala z království a v každém vládly dědičné dynastie králů. Království měla svá hlavní města, odkud se spravovala městečka a vesnice
v okolí
- města bývala spíše obřadním střediskem než místem k bydlení – odehrávaly se tu náboženské obřady, trhy, domy sloužily kněžím k tajným rituálům,
věštění a pozorování hvězd. Lidé bydleli v okolí města v chýších
- hlavní města: Chichen Itzá, Uxmal, Palenque, Copán a Tikal – nejvlivnější město
Die Maya führten häufig untereinander Kriege.
- pyramida El Castillo (Kukulkánova) v Chichen Itzá – má čtyři schodiště, z každé strany jedno, má tolik schodů, kolik je dní v roce. Hlavní osa pyramidy
se odklání od osy sever – jih o 17 stupňů, pod stejným úhlem se odklánějí osy všech mayských pyramid v celé střední Americe. Pyramida je postavena
tak dokonale, že za jarní a podzimní rovnodennosti slunce vytváří na devíti stupních pyramidy hru trojúhelníkových světel a stínů a tím iluzi majestátně
se plazícího hada. Při východu slunce se plazí nahoru, při východu dolů. Všechny stavby Mayů byly postaveny podle mayského kalendáře, který diktoval
přesný počet schodů a teras a všechny stavby musely být dokončeny do 52 let. To bylo magické číslo Mayů, určené jejich kalendářem.
- v Chichen Itzá se také nalézá jedno z největších hřišť, na kterém hráli hru podobnou dnešní košíkové. Mayové ji nazývali pok-a-tok. Hrálo se s
gumovým míčem o průměru asi 15 cm, na každé straně 10 hráčů a cílem hry bylo prohodit míč jedním z kruhů. Míč se směl odrážet paží od lokte k
zápěstí a nohou od kolena ke kotníku. Tato hra vypadá docela mírumilovně, ale jelikož nebyla pravidla zakazující zabití soupeře, tak se v zápalu hry
často povraždili. Družstvo, které prohrálo, bylo obětováno bohům...
- objevy v matematice -> měli velmi přesný matematický systém, pomocí kterého prováděli složitá měření a řešili rovnice
- otázky času hrály v jejich životě rozhodující roli, počítali tisíce let do budoucnosti a statisíce let nazpět do minulosti, až do doby vzniku člověka, protože
věřili, že dějiny se po určitých cyklech opakují
- měli fonetické písmo, ale více používali hieroglyfy, které považovali za vznešenější, často oba druhy písma kombinovali. Používali skládané knihy z
kůrového papíru. Die Schrift der Maya ist die einzige uns bekannte voll entwickelte Schrift des präkolumbischen Amerika.
- astronomie – měli velké astronomické vědomosti, podle pohybu nebeských těles předpovídali počasí, zatmění Slunce a Měsíce, dokázali vypočítat
přesnou dobu trvání jednoho měsíce (odchylka 7 minut), znali dráhy Venuše, Merkuru, Jupiteru a Marsu
- využívali pozorování oblohy při sestavování složitého slunečního kalendáře, který byl přesnější než juliánský kalendář používaný v Evropě. Mayové
dělili rok na osmnáct měsíců po dvaceti dnech, na konci roku bylo pět nešťastných dní a každé čtyři roky přidávali jeden den navíc. Kromě toho měli
ještě kalendář pro náboženské účely, který sestával jen ze 260 dní a uměli ho rozluštit jen kněží
- náboženství - jejich náboženství je málo známé. Základním bohem byl Opeřený had, který představoval boha, který stvořil vše, včetně kukuřice, kterou
Mayové také uctívali jako božstvo. Mayové také věřili, že tento bůh přináší lidem mír a klid. Každý centimetr mohutných chrámů a paláců byl zdoben na
počest bohů
- Mayové také zavedli děsivý obyčej lidských obětí. Aby byli jejich bohové spokojeni, zabíjeli válečné zajatce. Oběti se obvykle odehrávaly v chrámu na
vrcholu pyramidy. Kněží oběti rozřízli hruď a vytrhli srdce, pak svrhli bezvládné tělo dolů z pyramidy, kde čekali další kněží, aby stáhli obětem z těla kůži,
zahalili se do ní a tančili v ní. Pak oběti kousek po kousku snědli.
- po pádu Teotihuacánu se vliv Mayů zvětšil, ale do roku 900 se skončilo s používáním kalendáře, propukly vlny násilí, města byla pohlcena tropickou
džunglí a mayská říše zanikla. Proč zanikla, to se neví. Existuje více teorií, jako např. že vyčerpali půdu tak, že přestávala dávat úrodu, že došlo k
ničivému zemětřesení, že je ovládly jiné středoamerické národy, nebo že je skolily epidemie
Po zániku mayské říše se moci chopili Toltékové (ti podle některých zdrojů Maye porazili)
- Toltékové byli lovci a válečníci ze severního Mexika, kteří ovládali střední Ameriku v letech 900 – 1200
- spojili se s Čičiméky, založili město Tula
- převzali mayskou kulturu, architekturu, náboženství atd. a později to od nich převzali Aztékové
Čas
Mayský kalendář je kalendář, pomocí kterého staří Mayové předpovídali zatmění Slunce. Pravděpodobně vznikl jako výsledek precizních a dlouhodobých
astronomických pozorování. Přesnost, které dosáhli při výpočtech dob oběhu různých nebeských těles, je porovnatelná s údaji, které získali dnešní astronomové
pomocí nejmodernějších přístrojů.
Nejvýznamnější skutečností, která mayský kalendář charakterizuje a dělá ho natolik odlišným od našeho chápání času a světa, je cykličnost. Jednotlivé časové
úseky měly periodický charakter. V pohledu Mayů na vnější svět bylo typické stálé opakování. Stále přicházely ty samé periody a s nimi stejné události, božstva a
jejich rozhodnutí. Takové vnímání světa vlastně znamená dokonalou znalost budoucnosti. Lineární pohled na svět typický pro naši křesťanskou kulturu, kde čas a
události jdou stále dopředu a nic se nikdy nemůže opakovat, je na světě poměrně výjimečný. I staří Řekové a Římané chápali čas jako sled neustále se opakujících
cyklů.
Všechna časová období, všechny dny, měsíce a roky měli své bohy. Božský protějšek měly i všechny číslice a některá důležitá čísla. Každý den nejenže měl svého
boha, ale i sám bohem byl, či spíše několika bohy. Samozřejmě, že při takových složitých kalendářních a náboženských soustavách a způsobech jejich zápisu se v
nich nemohl orientovat každý. Tato schopnost byla vlastní výhradně kněžím, které ostatní členové společnosti živili, podobně, jako dnešní společnosti živí své
vědce a umělce. Složitá soustava s mnohými pro lid tajemnými znalostmi zabezpečovala kněžskému stavu značnou moc.
Typy kalendáře
Mayové používali vícero paralelních kalendářních systémů, přičemž data se zpravidla psala ve více systémech najednou. Informace o čase je tedy (úmyslně)
taková redundantní, že i po tisíciletích - po zničení části nápisů - je/bude možné přečíst datum. Kalendáře vznikly před 1. stoletím př. n. l. a asi pocházejí od
Olméků. Byly to:
haab (neboli občanský kalendář) = období 365 dní sestávající z 19 měsíců, ze kterých 18 mělo po 20 dní a poslední měsíc jen 5 dní. Dny v měsíci byly číslované,
přičemž se uplatnilo i číslo nula.
tzolkin (neboli posvátný kalendář) = období 260 dní. Tzolkin byl více používaný mezi obyčejnými lidmi, určoval plán obřadního života. Den narození každého
člověka se také posuzoval podle tzolkinu.
dlouhý počet = jednoduše celkový počet dní, který uplynul od mayského dne "nula" - narození Venuše a začátku aktuálního, tedy v pořadí pátého mayského cyklu
(=5125.37 let). Zapisoval se ve tvaru #.#.#.#.#.#.#.#.#., kde tečky oddělují určité jednotky dvacítkové soustavy (u nás by to odpovídalo zhruba zápisu
tisíciletí.století.roky.měsíce.dny.), přičemž první položka odpovídá našim 63 081 429 rokům a poslední našim dnům. Běžně se však používalo jen posledních pět
položek (např 9.15.9.0.1 znamená 1407201 dní ode dne "nula"). Výchozí den aktuálního cyklu mayského dlouhého počtu (0.0.0.0.0.) odpovídá(*podle starého
datování) 11. srpnu 3114 př. n. l. a konečný den (13.0.0.0.0. = nové 0.0.0.0.0.) odpovídá (*podle starého datování) 21. prosinci 2012. V tento den má podle Mayů
nastat konec aktuálního, pátho světa, nějakou katastrofou tak, jak skončily i předchozí světy. Není nám známo ale ani to, zda se počátek mayského kalendáře
vztahuje na nějakou konkrétní historickou událost (protože ani nevíme, zda Mayové tehdy už existovali).
K označnení data v tomto cyklu se používají následující jednotky:
Kin = den;
Uinal = 20 kin;
Tun = 18 uinal = 360 kin ≈ 1 rok;
Katun = 20 tun = 7200 kin ≈ 20 let
Baktun = 20 katun = 144000 kin ≈ 394 let.
Piktun = 20 baktun ≈ 7 885 let
Calabtun = 20 piktun ≈ 157 704 let.
Kinchiltun = 20 calabtun ≈ 3 154 071 let.
Alautun = 20 kinchiltun ≈ 63 081 429 let.
Mayský král měl ve své hrobce napsáno „radujte se do roku 2012, pak budete jiní“.
Tlachtli (z aztéčtiny, Mayi nazývaná pok-a-tok, česky někdy také nesprávně pelota) byla míčová hra, která jako rituál byla součást náboženství v předkolumbovské
době u mezoamerických kmenů, jako byli např. Toltékové, Aztékové nebo Mayové. Hra nejspíš pochází od Olméků z 6. století př. n. l., postupně se rozšířila a byla
převzata jinými kulturami Mezoameriky, nakonec se dostala i do Karibiku a Severní Ameriky. Moderní verzí této hry je ulama.
Název
Hra má spoustu názvů. Aztécké verzi hry se v jejich jazyce nahuatl říkalo ullamaliztli nebo tlachtli, což byl vlastně název pro hrací pole této hry. Ve svém hlavním
městě měli také Aztékové posvátné hřiště, kterému říkali Teotlachco. Mayové tuto hru nazývali pok-a-tok, nebo v klasické mayštině také pitz.
Ve španělštině je hra také označována jako juego de pelota, což v překladu znamená „míčová hra“. Odvozeně se pod jménem pelota označuje také v češtině, i
když chybně, poněvadž jde o neúplný překlad. Lze se také setkat s méně přesnými názvy jako „posvátná hra“, „božská hra“, nebo jen stručně „míčová hra“.
Symbolika
Vzhledem k mytologii a náboženskému účelu hry se předpokládá, že hra má znázorňovat vesmírný pohyb - buď dráhu Slunce nebo Měsíce. Hřiště zde
představovalo vesmír a míč Slunce, případně Měsíc. Dva kruhové kotouče v hřišti, kterými měl míč proletět, symbolizovaly východ a západ slunce.
Hra
Pravidla hry nejsou úplně přesně známá. U každého kmene se mírně lišily, stejně jako i způsob hraní a mírně i smysl hry. Ačkoliv všude měl více méně náboženský
význam, u různých kmenů byly i jiné důvody. Například Mayové tuto hru brali také jako nějakou formu „sportu“ a uzavírali sázky na vítěze. Často prohráli nejen
svůj majetek, ale také i své manželky. Aztékové hru zase pojímali jako jakousi náhražku války v době míru.
Hra samotná také nebyla určena pro každého, poněvadž každou hrou se znovu přehrávaly příběhy bohů z mýtů. Hráli ji především svobodní muži urozeného
původu, z bohatých šlechtických rodin, při různých oslavách a svátcích. Hráči samotní také museli být velice silní a zdatní, aby vůbec mohli hru zvládnout hrát.
Jelikož se provozovala po celé Mezoamerice, v rozmezí od Arizony až po Nikaraguu, najdeme zde řadu míst, kde se vyskytují její hřiště, např. v Chichén Itzá nebo
Monte Alban.
Pravidla a způsob hraní
Cílem hry bylo prohodit míč skrz kruh upevněný na zdi hřiště. Proti sobě hrála dva družstva, každá měla svého vlastního kapitána. Jeden z hráčů začínal hru
vhozením míče do pole. Míč se nesměl brát do ruky nebo odkopávat chodidly, odrážet se mohl pouze pomocí loktů, ramen, boků a kolen. V jiné variantě hry se
hráči terč pokoušeli zasáhnout holemi.
Vítězové byli velice oslavováni. Po skončení hry byl kapitán nebo i někteří hráči jednoho družstva - ať už vítězného nebo poraženého (záleží na variantě hry)
obětováni bohům. O to se postaralo vždy druhé družstvo. Jejich těla pak byla vlečena po dvoře, aby zem nasákla jejích krví. Tento konec provozovali především
Aztékové. Ti považovali takovou smrt za velkou čest, poněvadž toto byl jeden z mála způsobů, jak se dostat do jejich „nebe“.
Hřiště
Hřiště bylo vždy a všude považováno za posvátný prostor, kolem něj většinou stály obřadní chrámy a budovy. Mělo tvar písmene „I“, neboli římské jedničky. Po
obou jeho stranách se nacházely dva nízké, široké schody, a jedena velká šikmá stěna, od které se míč mohl odrážet. Na těchto stěnách byly naproti sobě ve výšce
asi 10 metrů připevněné dva malé kruhy, většinou vyrobené ze dřeva nebo kamene.
Míč
Míč, nazývaný ollin, byl kulatý a těžký, vyrobený buď z velmi tvrdé gumy nebo kaučuku. Jeho průměr mohl být okolo 8-20 cm a mohl vážit od 170 g po 4 kg. I přes
veškeré ochranné vybvení hráčů však nebylo neobvyklé, že se hráč při hře zranil nebo i zabil.
Vybavení hráčů
Jejich oděv a pomůcky se často lišily podle kultury kmene. Někteří na sobě měli chrániče loktů a kolen, někdy i přilbu zdobenou peřím, jiní na sobě neměli nic
kromě bederní roušky.
Aztékové
- kmen Aztéků přišel na sever Mexika roku 1345
- nejznámější legenda o jejich příchodu vypráví, že Aztéky přivedl do nové země prorok jménem Tenoch. Tomu se zdál sen o orlovi sedícím na kaktusu, jak
trhá hada, kterého ulovil. Tenoch dovedl svůj lid na břeh bažinatého jezera Texcoco, kde už žily jiné kmeny. Tenoch je požádal o půdu. Náčelníci mu s
povýšeným úsměvem ukázali ostrov uprostřed jezera a dokonce Tenochovi nabídli loďku, ať se tam zajede podívat. Když se Tenoch vrátil, jásal, protože
ostrov byl plný jedovatých hadů. Nepřátelští náčelníci se jich totiž chtěli zbavit. Ale Aztékové věřili Tenochovu snu, a mimoto hadí maso byla jejich
nejoblíbenější pochoutka. A tak se Aztékové usídlili na ostrově, na počest svého proroka ho pojmenovali Tenochtitlán a postupně z něj vybudovali
významné obchodní středisko.
Die aztekische Gesellschaft kannte vier hauptsächliche Klassen: Adel (pilli, pl. pipiltin), Bauern und Handwerker (Macehualli, pl. macehualtin), Händler
(pochteca) und Sklaven (tlatlacotin). Die Zugehörigkeit zu einer Klasse war weitgehend von Geburt vorgegeben, wenn auch die macehualtin durch
herausragende Verdienste im Krieg in einen besonderen, nicht erblichen Adelsrang aufsteigen konnten. So jemand konnte sich, wie alle übrigen Krieger
Teteuctin nennen, wenn gleich sein mit diesem Titel einhergehendes Gewand sich von denen der Militärlogen leicht unterschied. Somit bestand nur eine
geringe soziale Mobilität.
- základem hospodářství bylo zemědělství – pěstovali především kukuřici, ale i fazole, papriky, tabák a bavlník
- zemědělská půda nestačila uživit stále se zvyšující počet obvatel, a proto Aztékové zasypávali mělké jezero, stavěli hráze a umělé plovoucí zahrady zvané
chinampa
- střediskem obchodu bylo město Tlatelolco, které časem utvořilo s Tenochtitlánem dvojměstí
- aztécká architektura a sochařství se vyznačuje strohostí, mohutností a velkolepostí
- stejně jako Mayové stavěli pyramidy. Aztécké pyramidy byly vysoké a strmé, se svatyní na vrcholu, budovaly se zpravidla z vulkanického kamene tesontle
- umění: - vynikali ve tkaní, v umění mozaiky z drahých kamenů a mušlí, v dřevořezbě, vyráběli masky a plastiky z nefritu, různé šperky z drahých kovů,
hlavně zlata, kterého byla v Mexiku hojnost, velká část umění byla spjata s vírou
jejich písemnictví je nejbohatší z celé indiánské Ameriky (právní listiny, náboženské texty, historické knihy), řada aztéckých slov zdomácněla i v našem
jazyce: kojot, kakao, čokoláda, chilli atd
- odhaduje se, že když byla aztécká říše v 16. století na vrcholu moci, měla více než 10 milionů obyvatel
- velmi početné, dobře organizované vojsko, dobře vyzbrojené -> široké meče s obsidiánovým ostřím, štíty z proutí a prošívané krunýře
- Aztékové čile obchodovali a jako platidlo používali kakaové boby
- poměrně vyspělá civilizace, hodně toho převzali od Mayů
- náboženství: - kněží měli velkou moc
- Aztékové nepronásledovali božstva podmaněných kmenů, ale naopak je přijali mezi vlastní a tak neustále rozšiřovali svůj panteon. Měli zhruba 65
nejdůležitějších bohů. K nejuctívanějším patřili zejména bohové, kteří ztělesňovali nevyzpytatelné přírodní síly - bůh války a slunce Huitzilopochtli, bůh větru
a vědění Quetzalcóatl, všemocný a neviditelný Tezcatlipoca (Kouřící zrcadlo) a bůh deště a plodnosti Tlaloc
- kněží se věnovali obřadům, slavnostem, obětování a taky vědám. Vyučovali na školách, řešili matematické a astronomické problémy, zapisovali zprávy
obrázkovým písmem a sestavovali kalendář
- Aztékové také hodně obětovali bohům – uvěřili jedné mexické legendě: Kdysi dávno žili na zemi lidé, živili se kukuřicí, až z nich vyrostli obři, ale přišla
potopa, která pohltila Slunce a po 4008 letech ukončila první věk země. Skoro všichni obři se utopili a proměnili se v ryby. Ale dva lidé přežili – Nene a Tata
(na stromě), z nich znovu vzešlo lidské plemeno -> druhý věk. Po 4010 letech se přihnal mocný vítr a sfoukl Slunce. Opět přežili dva lidé (v jeskyni) -> třetí
věk. Po 4081 letech velký oheň, který sežehl celou Zemi, pak čtvrtý věk. V něm lidstvo zahubeno krvavým a ohnivým deštěm. Poté nastal pátý věk – ten
současný. Ten má skončit děsivým zemětřesením 22.12.2012. Na začátku pátého věku se bohové sešli v Teotihuacánu, protože na zemi panovala tma a jak je
známo, slunce se dá vyrobit jediným způsobem, a to tak, že nějaký bůh zapálí sám sebe. Žádný se do toho moc nehrnul, až nakonec bůh Tecucizctecatl
prohlásil, že on je největší ze všech, a proto si zaslouží být novým sluncem. Ostatní bohové rozdělali oheň a vybídli ho, ať do něj skočí. Tecucizctecatl v
poslední chvíli dostal strach a ucouvl. Najednou se rozběhl oblíbený a moudrý Nanahuatzin a skočil do ohně. A Země měla slunce! Tecucizctecatl se styděl,
skočil za Nanahuatzinem a proměnil se v Měsíc. Bohové byli spokojení, dokud si nevšimli, že se slunce nepohybuje. Nanahuatzin obětoval svůj život a nyní
žádal ostatní bohy, aby také dali své životy. Bohové z toho příliš nadšení nebyli, ale poslechli a jeden po druhém navštívili opeřeného hada Quetzalcoatla a
nechali si vytrhnout srdce. A když se obětovali všichni, začalo se slunce pohybovat. A Aztékové této pověsti uvěřili a řekli si: „Jestliže bohové museli
obětovat svá srdce, aby se slunce nepřestalo pohybovat, tak my lidé bychom měli udělat totéž. Musíme se postarat, aby Slunce bylo zásobené pravidelnými
dodávkami srdcí“. A proto Aztékové začali s lidskými oběťmi. Oběti získávali během válek se sousedními národy, které je za to nenáviděly a to se Aztékům
později vymstilo
- při dokončení chrámu Templo Mayor za vlády náčelníka Montezumy bylo během 4 dnů obětováno 20 tisíc zajatců
- zánik:
- v době vylodění španělských dobyvatelů Aztékové očekávali návrat boha Quetzalcoatla, což velmi pomohlo španělskému conquistadorovi Hernandu
Cortézovi, protože Španělé se světlou kůží a vousy byli přivítáni jako poslové boha a dostalo se jim ze strany Aztéků velké úcty – poslali jim mnoho darů a
doufali, že se obrátí a vrátí se zpět k moři. Ale zlato samozřejmě na chamtivé Španěly zapůsobilo přesně opačně a 400 loupežníků vyrazily na aztécké hlavní
město a postupně se k nim přidávaly další a další aztécké provincie – Cortézovo vojsko se zvětšilo na 10 tisíc vojáků. V listopadu 1519 Cortézova armáda
dorazila před Tenochtitlán a král Montezuma je přivítal jako bohy, ale Cortéz ho zajal a pokoušel se prostřednictvím něj vládnout. Aztécký lid pochopil, že
tohle nebudou bohové, vzbouřili se a Cortéz musel utéct. Naverboval nové oddíly
- 13. srpen 1521 – Hernando Cortéz dobyl Tenochtitlan po 80 dnech obléhání
- po roce 1600 zbylo pouze 5% původního obyvatelstva – bylo zničeno v bojích, ale i nemocemi, které Španělé přivlekli z Evropy (neštovice, mor...)
- Cortéz byl jmenován guvernérem Nového Španělska a na troskách Tenochtitlanu začal budovat křesťanské město Mexiko
- tím končí epocha indiánských kultur střední Ameriky, Španělům se podařilo kvůli zlatu a stříbru kompletně zničit a vydrancovat kulturně vyspělou říši
Inkovia
Das rituelle, administrative und kulturelle Zentrum war die Hauptstadt Qusqu (Cusco) im Hochgebirge des heutigen Peru.
Inkovia boli úplne odlišní od Mayov, ktorí z merania času urobili vedu a kult, kým oni nemali žiadne písmo, vhodné na zaregistrovanie plynutia času. Ríša
Inkov vznikla v oblasti Cuzca a rovomenné mesto sa stalo hlavným mestom Tahuantisuya. V období svojho najväčšieho rozmachu Inkovia obsadili územia,
ktoré zodpovedajú dnešným štátom Peru, Ecuadoru, Bolívii a severnému Chile. V období XII. až XIV. storočia po Kristovi organizácia spoločnosti Inkov bola
už feudálneho typu. Najvyšším vládcom bol Inka. Inka bol absolútnym pánom. Majetok delil na tri časti: prvú určil pre boha - slnko a pre kňazov, druhú sebe
samému a svojmu dvoru, tretiu spoločenstvu alebo ayllu. Štát Inkov bol organizovaný takto: každú z oblastí, na ktoré sa delila (zem štyroch kútov),
spravoval v mene panovníka šľachtic.Kedže civilizácia Inkov sa rozprestierala v nadmorskej výške 3000 metrov nad morom, bolo nutné stavať terasy. Tento
ľud nepoznal koleso, takže ich život bol veľmi ťažký. Napriek tomu, že základom hospodárstva Inkov bolo roľníctvo, bol rozvinutý aj chov najmä dvoch
veľmi dôležitých zvierat: lamy a alpaky.
Náboženstvo
Staré Peruánske náboženstvo si predstavovalo vesmír preniknutý božstvami, ale rozdelený na tri oblasti: hornú alebo Janah - Pacha, Olymp nebešťanov
(slnko, mesiac, hviezdy), strednú alebo Cay - Pacha, zem, spodnú Ukju - Pacha, svet mŕtvych. Najvyšší boh Inkov, stvoriteľ sveta a pán všetkých vecí,
prítomný všade bol Appu-Kon-Ticci-Wiracocha. Chrámy, bohaté na zlato, vlastnili poklady nesmiernej ceny. Peruánci vedeli balzamovať mŕtvych. Opačne
ako i iných národov, Inkovia neoslavovali narodenie dieťaťa, ale dosiahnutie dvoch rokov života. Až pri tejto príležitosti dali dieťaťu meno.
Architektúra
Nepoznali vodováhu, uholník ani oblúk a stĺpy. Postavili 5200 km ciest, vodovody, ktoré idú cez hory pomocou dlhých tunelov vysekaných v živej skale.
Mesto - pevnosť Machu - Picchu postavili vo výške 2400 metrov nad morom.
Písmo
Jediný druh písma Inkov bol quipu, dorozumievací systém založený na viazaní remienkov. Podľa rôznosti farieb remienkov a rôznej polohy uzlíkov Inkovia
dokázali rozlúštiť posolstvo. Hovorené jazyky boli dva: Quechua a Aymara. Existoval človek, ktorý sa staral o uchovanie historických správ o štáte, jeho
meno bolo uzlíkový úradník.
Koniec Inkov
R. 1530 vnikli do ríše Španieli. 16. novembra 1532 prišlo ku krvavej udalosti, ktorá znamenala koniec ríše: Pizarro, španielsky veliteľ, ľsťou vtiahol do pasce
Inku Atahualpa a zničil jeho bojovníkov. Jeho život ušetril, ale dal ho do väzenia. Aby sa oslobodil, sľúbil Atahualpa Pizzarovi rozprávkový poklad. Španielsky
veliteľ ho oklamal ešte raz: keď dostal výkupné, dal ho zahrdúsiť.
Machu Picchu [vyslov: maču pikču] (kečuánsky Machu Pikchu – Starý vrch) jsou ruiny předkolumbovského inckého kultovního města v peruánských Andách.
Nacházejí se na horském sedle 400 metrů nad řekou Urubamba v nadmořské výšce 2430 m n. m.,[1] asi 80 km severozápadně od Cuzca. Předpokládá se, že
Machu Picchu nechal postavit Pachacútec Yupanqui (1438 až 1472), Inkové začali město stavět okolo roku 1430. Město bylo později opuštěno a zcela zchátralo, i
když bylo místním známo, pro zbytek světa upadlo v zapomnění. Ruiny objevil 24. července 1911 americký archeolog z Yaleovy univerzity Hiram Bingham.[2] Ten
se domníval, že nalezl pozůstatky bájného města Vilcabamba. Od svého objevení se město stalo významnou turistickou atrakcí Peru i celé Jižní Ameriky. V roce
1983 bylo zařazeno na seznam světového dědictví UNESCO.[1] Jelikož město nebylo nikdy objeveno španělskými conquistadory, nebylo vykradeno a poničeno.
Dne 7. července 2007 bylo Machu Picchu zařazeno mezi nových sedm divů světa.