Trio Kandinsky - Galerie Závodný

Galerie Závodný
Kr uh přátel hudby Mikulov
Program koncertu
Trio Kandinsky
26. března 2012, Galerie Závodný
E. Granados (1867–1916) Trio op. 50
Poco allegro con espressione
Scherzzetto
Duetto
Finale
A. Dvořák (1841–1904) Trio in F minor, op. 65
Allegro ma non troppo
Scherzo
Poco Adagio
Allegro con brio
Husova 3, 692 01 Mikulov, +420 723 362 472, [email protected]
Kr uh přátel hudby Mikulov, [email protected]
www.galeriezavodny.com
GALER I E
ZÁVODNÝ
Trio Kandinsky
Od svého uvedení na inauguraci v L’Auditori de Barcelona roku 1999 se Trio Kandinsky soustřeďuje
na prezentaci komorní hudby propojením vlastního interpretačního přístupu s původním autorským
záměrem. Členové seskupení Corrado Bolsi (housle), Amparo Lacruz (violoncello) a Emili Brugalla
(klavír) si kromě popularizace romantických skladeb pro klavírní trio kladou za cíl také obohatit
tento žánr o tvorbu moderních skladatelů. Mnoho soudobých autorů jim už věnovalo svá díla. Uznávanou charakteristikou Tria Kandinsky je jeho vysoce komunikativní styl, intenzita projevu a výraz na
pódiu; kvality, které jsou vyzdvihovány publikem i odbornými kritiky.
Nedávné aktivity tria zahrnují vystoupení v Auditori Nacional de Madrid, L’Auditori de Barcelona,
Palau de Música Catalana, na rozmanitých hudebních festivalech (Festival de Granada, Torroella
de Montgrí, Caixaforum v Barceloně) a také v mnoha programech španělské filharmonie (Badajoz,
Dènia, Córdoba, Zamora, Gijón, La Coruña, Pontevedra a další). Trio Kandinsky organizuje své
vlastní sezónní koncerty vždy na podzim v Auditori Pau Cassals; kromě toho cestuje po evropských
zemích (Portugalsko, Francie, Anglie, Itálie, Rakousko, Belgie) a po celém světě (Egypt, Libanon,
Sýrie, Jordánsko, Mexico, Peru, Ekvádor, Venezuela, USA, Japonsko).
Členové tria aktivně předávají své zkušenosti dále v rámci vzdělávacích programů na barcelonském
Conservatorio Superior del Liceo. Vyučují v kurzech hudební interpretace Isaaca Albénize v Camprodònu a Cerveře a dále v rámci lekcí na Conservatorio Las Rosas, Morelia (Mexiko), Conservatorio Superior, Lima (Peru) a Conservatorio Superior na Baleárských ostrovech (Španělsko). Pro své
aktivity získávají podporu od španělského ministerstva kultury, Consell Nacional de la Cultura i las
Arts de la Generalitat de Catalunya a Institutu Ramona Llulla. Corrado Bolsi hraje na housle Andrei
Guarneriho z roku 1650, Amparo Lacruz hraje na violoncello Giovanniho Dollenze z roku 1860.
Enrique Granados (1867–1916)
Enrique Granados, katalánský skladatel a klavírista, byl silně ovlivněn Schumannem, Lisztem
a Griegem, ale stejně neodolatelně byl přitahován kastilskými tonadillami a španělským uměním
klasického a raně romantického období. Obě domácí inspirace jsou v mnoha jeho skladbách nejpatrnější. Své nejdůležitější kompozice věnoval klavírní a vokální hudbě a největšího úspěchu dosáhl
se suitou Goyescas, poprvé povedenou v roce 1911. Když ji hrál v Pleyelově sále v Paříži v dubnu
roku 1914, byla skladba přijata s obrovským nadšením. Autor obdržel titul Rytíř čestné legie a byl
vyzván k opernímu zpracování suity.
Granados žil v Barceloně, kde se těšil značné proslulosti. Nicméně ve Španělsku byl celkově mnohem méně známý, než by se předpokládala u autora oblíbené písně Kráska a slavík z cyklu Goyescas. Nehledě na tento cyklus, přinesly mu významnější národní ohlas jen Španělské tance a první
opera María del Carmen. Granados sice často podléhal módě a vkusu obecenstva, avšak ty práce,
které napsal, aniž se na své publikum ohlížel, patří k originálním skladbám. Enrique Granados zahynul na torpédované lodi Sussex v kanálu La Manche za I. světové války
Antonín Dvořák (1841–1904)
Pocházel z rodiny řezníka a hostinského, ale současně také amatérského hudebníka. První hudební
vzdělání získával od vesnických kantorů, později studoval na varhanické škole v Praze. Zde se živil
jako violista v proslulé Komzákově kapele, poté jedenáct let v orchestru Prozatímního divadla a tři
roky zastával též místo varhaníka v kostele u sv. Vojtěcha. Jako skladatel se prosadil poměrně pozdě
– světové uznání mu přinesly až Slovanské tance, které na doporučení Johannesa Brahmse vydalo
známé německé hudební nakladatelství Simrock. Dvořákovi bylo v té době již 37 let.
Spolu se skladatelskými úspěchy a rostoucí Dvořákovou proslulostí se zlepšovalo i jeho postavení.
Roku 1890 byl jmenován profesorem Pražské konzervatoře a o dva roky později odjel do New Yorku,
aby zde založil konzervatoř a stal se jejím prvním ředitelem. Za svého amerického pobytu zkomponoval slavnou Novosvětskou symfonii. Často byl zván i do Anglie, kde pobýval celkem osmkrát
a mnohá jeho díla vznikla na přímou objednávku anglických hudebních center v Londýně, Birminghamu či Leedsu (kantáta Stabat mater). Antonín Dvořák se svým dílem řadí mezi největší a nejhranější světové autory a lze jej v tomto smyslu označit za největšího z Čechů.