smalt art - VÍTKOVICE MACHINERY GROUP

SMALT ART 2013
Jedinečné umělecké sympozium v Ostravě
Již 8. ročník věhlasného a unikátního uměleckého sympozia
VÍTKOVICE SMALT ART 2013 probíhá v Ostravě. Po roce se do
smaltovny Vítkovice Power Engineering sjeli umělci, aby si
zde vyzkoušeli a osvojili svébytnou, technologicky zajímavou
a náročnou práci s velkoformátovým smaltem.
spolupráce ostatně probíhala i v rámci
úspěšné výstavy architekta Josefa Pleskota.
Kurátorkou je už potřetí Ivana Štenclová.
Stěžejním mecenášem celého projektu je
skupina Vítkovice, konkrétně dceřiná
společnost Vítkovice Power Engineering.
Sympozium Vítkovice Smalt Art umožňuje
umělcům zažít a vstřebat jak samotnou
fascinující malbu na plech, který dosahuje
rozměrů až 2,5 x 1,5 metru, tak
jedinečnou atmosféru industriálního areálu
i celého města. Zajímavou součástí
výtvarného procesu se stává konečné
vypálení každého díla v gigantické peci při
teplotě vyšší než 800° C. Ostrava je jedním
ze tří technicky způsobilých míst na světě,
kde lze takovýto projekt realizovat. Už
osmým rokem se ve smaltovně společnosti
Vítkovice Power Engineering na týden
přerušila veškerá sériová práce a výrobní
ruch vystřídala plodná tvůrčí atmosféra.
Kreativitě a nápadům se meze v žádném
případě nekladou. I v minulých letech se
ukázalo, že smalt hravě překoná hranice
klasické plošné malby. "Byli jsme svědky
Pozvání letos přijali tito renomovaní
autoři: Erika Bornová, Tomáš Císařovský,
Andrej Dúbravský, Viktor Frešo, Patrik
Hábl, Jakub Janovský, Irena Jůzová, Marta
Kolářová, Martin Kuriš, Lukáš Miffek
a Pavel Šmíd. Vzácným členem letošního
sympozia je uznávaná česká fotografka
a výtvarnice konceptuálních projektů, která
je od roku 2004 profesorkou na výtvarné
akademii v Mnichově, Magdaléna
Jetelová. Hostuje zde také Jolana
Dolečková, která práci se smaltem zkouší
na sympoziu již pravidelně jako svůj
koníček, a studenti Michala Gorbunovová
a David Krňanský. Organizačně na celé akci
úzce spolupracují sdružení Dolní oblast
Vítkovice a Trojhalí Karolina, stejná
Magdaléna JETELOVÁ
Významná česká fotografka
a výtvarnice konceptuálních projektů,
držitelka mnoha ocenění. Její dílo stojí
někde mezi land artem (dočasné
projekty pod širým nebem), čistým
konceptem, objektem a architekturou.
Narodila se v roce 1946 a na začátku
normalizace v roce 1971 dokončila
Akademii výtvarných umění v Praze.
Účast na několika výstavách mimo
oficiální galerie jí prakticky znemožnila
realizovat se v Československu, a v roce
1985 tak emigrovala do Německa, kde
trvale žije. Jedním z jejich
nejvýznačnějších projektů je bezesporu
Domestikace pyramid, uskutečněná na
několika místech Evropy. Nejznámější je
umístění části pyramidy s lávovým
povrchem do Uměleckoprůmyslového
muzea ve Vídni. Celkem 14 let (1990 2004) učila Jetelová na renomované
Státní umělecké akademii v Düsseldorfu,
od roku 2004 je profesorkou na
výtvarné akademii v Mnichově. Po
vzniku samostatné České republiky byla
3 roky konzultantkou Rady Pražského
hradu. Tehdy v roce 1993 byla poprvé
v Čechách k vidění její první instalace,
a to v Letohrádku Belveder.
Erika BORNOVÁ
Autorčiným východiskem je klasické
figurální sochařství. Bornová se ve své
tvorbě zabývá převážně "ženskou"
otázkou a pracuje hlavně s figurálním
"typem", nikoli s konkrétní podobou,
individualitou. Postavy charakterizuje
oděv, postoj, není zde přítomen
individuální výraz, určitá citová poloha
či jedinečné gesto. Její figurální objekty
jsou vytvořeny převážně z křehkého
polystyrénu, který autorka vypracovává
do jemných detailů. Její sousoší či
jednotlivé postavy vypadají zdánlivě
idylicky, ale ukrývají často příběh
komplikovaných mezilidských vztahů.
Některé sochy ponechává Bornová
v bílé barvě materiálu, jindy objekty
polychromuje a také doplňuje jinými
prvky. Vznikají tak například hybridní
postavičky s gumovými těly hraček,
obývajícími podivné schránky. Od svých
studií na AVU v Praze (1983 - 1988)
vystavuje buď samostatně nebo v rámci
skupinových výstav i se svým manželem,
výtvarníkem Tomášem Císařovským.
zrodu trojrozměrných objektů, laserem
vypalovaných kreseb skrze podklad či
sítotiskových grafik. Na výsledných dílech
každého sympozia lze vypozorovat nové,
invenční a obohacující prvky. Ne jinak tomu
je i letos a jak výčet umělců dokládá, máme
se na co těšit," uvádí kurátorka Ivana
Štenclová. Sympozium končí 1. května
2013. V tento den, který bude zároveň
Dnem otevřených dveří ve skupině
Vítkovice, proběhne od 11:00 vernisáž
finálních uměleckých děl přímo v hale
smaltovny. První květnový den se otevřou
brány rovněž ostatních závodů celého
holdingu a návštěvníci tak budou mít
jedinečnou
šanci
seznámit
se
s rozmanitým strojírenským prostředím,
prozkoumat ty nejmodernější provozy
a výrobní procesy. Umělecká díla budou
dále vystavena pro širokou veřejnost
v galerii Gong zhruba od poloviny
července tak, aby je mohli shlédnout
i návštěvníci letošního ročníku festivalu
Colours of Ostrava.
Tomáš CÍSAŘOVSKÝ
Tomáš Císařovský je dnes jedním
z nejuznávanějších českých malířů.
V letech 1978 - 82 studoval v Praze na
SUPŠ obor Tvarování dřeva a řezbářství,
a poté nastoupil na AVU k profesorům
Paderlíkovi a Ptáčkovi (1983 - 88). Patří
k nejznámějším českým autorům, kteří
kolem poloviny osmdesátých let
v našem kulturním prostředí formulovali
a prosazovali tvorbu postavenou na
postmoderních názorech. Svá díla
představoval spolu s vrstevníky na
neoficiálních přehlídkách mladého
umění Konfrontace (od r. 1984), kde
převládala estetika spontánní
neoexpresivní tvorby. Na přelomu
osmdesátých a devadesátých let vnesl
mezi malířská témata individuální
a kolektivní paměť a její příběhy.
Důležitý rozsáhlý cyklus z této doby
nese název Z deníku dědy legionáře. Od
devadesátých let patřil Tomáš
Císařovský ke spolupracovníkům
pražské Galerie MXM. Mezi jeho
četnými výstavami uspořádanými
v devadesátých letech za zmínku stojí
především obrazy prezentované na
výstavě "Viděno dvěma", kterou
připravil se svou ženou Erikou v roce
1993. V poslední době se proměnil
především námětový okruh obrazů
Tomáše Císařovského. Autor se pro
inspiraci obrátil do období po druhé
světové válce, prohloubil expresivní
vyznění barvy v obraze a ještě více tak
umocnil existenciální poselství své
tvorby.
Martin KURIŠ
Martin Kuriš je autor, který se věnuje
převážně malbě. Je to malíř, který svými
obrazy vypráví příběhy. Po studiu na
AVU v Praze (1993-1999) se věnuje
malbě a působí jako pedagog na UJEP
v Ústí nad Labem. Ve své převážně
figurální, výrazně “příběhové” tvorbě
vypráví děje, které se odehrávají
v bezčasí autorova vnitřního světa
vidění a prožívání. Tyto obrazy vždy
inspiračně vycházejí ze skutečnosti,
která se děje kolem nás. Jeho obrazy
jsou příběhy se silným obsahem lidské
výpovědi. Vedle malby se Kuriš věnuje
i pedagogice a loutkovému divadlu.
Smalt Art 2013
2
Slovenský konceptuální fotograf,
výtvarník a umělec se do povědomí
veřejnosti dostal mimo jiné jako
spolupracovník Davida Černého, se
kterým se podílel na jeho díle Entropa.
Frešo vystudoval bratislavskou Vysokou
školu výtvarných umění a Akademii
výtvarných umění v Praze, kterou ukončil
Lukáš MIFFEK
Lukáš Miffek se na současné české
výtvarné scéně prosadil jako malíř
s výrazně osobitým a celistvým tvůrčím
Irena JŮZOVÁ
Je absolventkou Akademie výtvarných
umění v Praze, Školy monumentální
tvorby prof. Aleše Veselého (1990 - 1994)
a od roku 1995 až 2006 ve stejné škole
působila jako odborný asistent. V roce
2008 obhájila habilitaci v oboru Výtvarná
Marta KOLÁŘOVÁ
roku 2005. Jeho práce a celkový přístup
k současnému umění spočívá v tom, že
vytváří tzv. koncepty a projekty, ve
kterých agresivně vyjadřuje pohrdání
současnou výtvarnou scénou s podtónem
lehkosti a humoru. Pracuje především
s autoportrétem, který řeší v různých
médiích. Vyústěním jeho zkoumání byla
i diplomová práce s názvem "Who Is the
King"? V této fotografické sérii se
nechává fotografovat mediálně známými
osobnostmi jako prototyp mladého
úspěšného člověka, jehož symbolem je
společenský oblek. Jde tu o jakési
"parazitování" na mediální slávě
dotyčných, což je společně s otázkami
autorství, mediální image a kurátorským
rozměrem celku základním konceptem
tohoto projektu. Další možnosti
autoportrétu rozpracovává také v rovině
textu, kdy jde nejčastěji o nápisy na
zdech galerií. Založil několik uměleckých
skupin, jako např. EGOART či Fifty-fifty
group a spolupracuje například
s Ondřejem Brodym.
Andrej DÚBRAVSKÝ
Mladý slovenský malíř, vítěz ceny
Maľba 2012 (cena Nadace VÚB za
malířské dílo pro mladé umělce do 35
let) je teprve v posledním ročníku
bratislavské AVU, ale již je úspěšný doma
projevem. Vytvořil si originální,
nezaměnitelný styl plošnou, ilustrativní,
stylizovanou formou a výrazným
kolorismem. Pracuje formou obrazové
metafory, grotesky a parodie a tvoří
příběhy, založené na realitě všedního
dne, často s retro pohledem. Vědomě
balancuje na hranici kýče. Autor nahlíží
na svou tvorbu spíše jako na hru, nikoli
jako na přesnou transkripci skutečnosti
a zachycení reálných vztahů. Jádro
a specifikum jeho tvorby představují
obrazy "retro" žen, filtrované přes oblast
libida. Jejich "hrdinky" odkazují
humornou formou k současné sexualitě.
Do umělcova tématického rejstříku
neodmyslitelně patří také kritická reflexe
pop-artových prvků konzumu či
obhajoba českých tradic (cykly "Lidové
kroje", "Cibulák"). Vystudoval AVU
v Praze (1999 - 2005).
umění - intermediální tvorba a Akademií
výtvarných umění v Praze byla jmenována
docentkou. Během studií získala několik
ateliérových cen AVU v Praze a zúčastnila
se řady výstav. Na první pohled působí
dílo Ireny Jůzové jako velmi křehké,
nenápadné a nespektakulární. Barvy, jsouli přítomny, jsou bledé a tvary nijak
nešokují. Význam bývá často zastřený až
matoucí, jako by autorka svůj svět tajila.
Nechává diváka hledat významy, jež nikdy
nejsou jednoznačné. Její objekty
a instalace v sobě skrývají jisté tajemství.
To je živeno autorčinými úvahami
o relativnosti chápání finality času,
neschopnosti či nemožnosti interpretace
toho, co se kolem nás děje, o fascinaci
nevysvětlitelnými, iracionálními jevy,
zároveň však ale také odmítáním osudové
danosti či marnosti snažení.
Marta Kolářová je absolventkou
pražské Akademie výtvarných umění,
která studovala v ateliéru Jiřího
Lindovského, Antonína Střížka
a Michaela Rittsteina. Žije a tvoří
v Ostravě, která je také velkou inspirací
pro její tvorbu. Věnuje se převážně
malbě, přičemž pracuje s nejrůznějšími
podklady, ale nevyhýbá se ani
materiálům získaným na skládkách
odpadů. Naopak, jak sama říká,
pokouší se je vrátit znovu do života.
Typickým tématem jsou městská
zákoutí s jejich většinou
melancholickou až ponurou
atmosférou. Autorka realizuje jak
samostatné výstavy, tak se účastní
i prezentací skupinových.
i v zahraničí. V minulém roce měl velkou
samostatnou výstavu v Galerii Jiří Švestka
v Berlíně, letos vystavuje třeba
v Japonsku nebo New Yorku. Typickým
motivem Dúbravského obrazů jsou
mladíci se zaječíma ušima, často
v bizarních situacích. Postavy v jeho
obrazech se zdají být viděny jakoby přes
sklo, temně, téměř nikdy zde není líčena
radost nebo dokonce zábava. Ve
skutečnosti je velmi těžké říct, co cítí. To
je dělá velmi znepokojující, nechávající
diváka hledat ten pravý význam.
Dúbravský říká, že jedním z jeho cílů
bylo pracovat proti tradici zobrazovat
mladé chlapce v období dospívání jako
"bezproblémové postavy". Spíš než
"mladé nevinné zajíčky" pak právě
králičí uši připomínají v originální stylizaci
mučednické čepice odsouzenců
vedených na hranici z dob španělské
inkvizice známé z Goyových obrazů.
Jakub JANOVSKÝ
Expresivní autor, absolvent AVU v Praze
(2004 - 2010), který v minulosti kreslil
černými linkami figurální motivy
v opuštěných domech. Vyznění jeho kreseb
na stěnách bylo vždy krutě existenciální
a surové. Velkou roli zde sehrál také výběr
opuštěných míst, kde mohl, většinou
nikým nerušen, koncentrovaně pracovat.
Hlavním výrazovým prostředkem Jakuba
Janovského je intuitivní kresba,
transponující na plátno tísnivé obsahy
čerpané z nejhlubších sfér podvědomí,
z halucinogenních snů a reminiscencí na
dětství. Bylo by však chybou se domnívat,
že malířova témata jsou pouhou ilustrací
neuróz, obav a traumatických zážitků.
I přes všechno zmíněné neklade Janovský
na diváka tíhu deprese či neřešitelnosti
problému. Jeho díla ústí do odlehčené
atmosféry ve smyslu masopustního tance
kostlivců, Halloweenu, pálení čarodějnic.
Patrik HÁBL
malíře "krajináře". Háblova tvorba je
veskrze abstraktní, na pomezí mezi
malbou a grafikou. Je jedním z těch
tvůrců, kteří s mírnou nadsázkou
řečeno přivádí krajinomalbu do 21.
století. Zachovává vizuální a estetickou
přitažlivost klasických krajinomaleb,
přestože v prvé řadě zachycuje
především krajiny vlastní mysli. Linie
a tvary, které často nanáší bez použití
štětce, totiž stále na mentální úrovni
připomínají náš svět a tradiční
představy o jeho zobrazování. Na
straně druhé tyto malby oproštěním od
konkrétnosti a realismu mnohem lépe
nacházejí na emocionální úrovni cestu
k základním pocitům a konceptům,
kolem nichž se točí náš život. Nelze
nezmínit jejich nedávné umístění
v sakrálním prostoru kostela
Nejsvětějšího Salvátora na pražském
Křížovnickém náměstí, kde zcela
organicky splynuly s duchovní
chrámovou výzdobou.
Patrik Hábl patří k výtvarníkům,
jejichž tvorba byla oceněna
Waldesovou cenou a cenou Europol. Je
absolventem ateliéru malby Pavla
Nešlehy na VŠUP a sám se považuje za
Pavel ŠMÍD
FOTO: Marcel Rozhoň
Viktor FREŠO
Obrazy absolventa pražské AVU (1990
- 1997) jsou především demonstrací
určitých principů a stereotypů navázaných
na lidské tužby a sny. Nejedná se mu
pouze o zobrazení a reprodukování
banální jevové skutečnosti, ale táže se
především po smyslu obrazu samotného.
Jde tu o "ukazování" či "obnažování"
jiných významů a jiných kontextů, těch
"za věcmi", polotovarů a surovin, které
plodí účelově nastavená mediální realita.
Umělý prostor, nepřirozený postoj figury,
stylizované pohledové úhly, výraz tváře,
volná barevnost, hyperrealistický popis
věcného detailu, důraz na módní prvky
jako účes, líčení, šperky atd., to je
spektrum postupů, které se podílejí na
tvorbě dokonalého aktu prezentace.
Výsledné kompozice jsou tak přísně
"účelové" s emotivním účinkem.