Leden - Římskokatolická farnost Opava

Zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie
v Opavě
leden 2015
20 let na cestě
Slovo na cestu
Kalendář
Bratři a sestry, milí přátelé!
Před několika dny jsme začali psát nový letopočet. A k tomu patří i nový kalendář.
Možná jsme jej od někoho dostali, možná jsme sami nějaký darovali a před tím
samozřejmě pečlivě vybírali.
Slovo kalendář je od latinského calendae – kalendy. Kalendy byly původně (v římském
kalendáři) první den v měsíci. Na začátku měsíce se účtovalo, splácely a snižovaly se
dluhy. Proto existovalo v latině přísloví ad Calendas Graecas – „o řeckých kalendách“,
tedy lidově „až naprší a uschne“ nebo „na svatého Dyndy“, tj. nikdy, protože řecký
kalendář žádné kalendy neměl.
Ale od slova kalendy je také krásné české slovo koleda. Totiž první den v roce, to bylo
důležité datum pro chudého vesnického učitele, který byl zároveň zpěvákem, kantorem,
ředitelem chóru v kostele. Chodil si vybírat od sedláků příspěvky v naturáliích na svou
činnost a spolu se svými žáky vždy zazpíval nějakou vánoční píseň, aby si snadněji něco
dobrého „vykoledoval“. Proto je u nás tolik překrásných koled, jako snad nikde jinde.
V dnešní době chodí koledovat „tříkráloví koledníci“, a to ne pro sebe, ale pro druhé.
Pro ty, kdo potřebují pomoci. A to je jistě velice ušlechtilé.
Nový rok začíná pro různé lidi různě. Ale pro křesťany začíná způsobem nejkrásnějším:
oslavou Matky Boží Panny Marie. Přejme si navzájem, ať nás Matka Boží provází svou
ochranou po celý rok.
otec Jan Kučera, farář v Dolních Životicích
Ranní modlitba k Panně Marii
Ó, Maria, nejsladší naše Matko,
Rodičko vtěleného Slova,
klečíme zde před tebou,
když svítá nový den,
nový velký boží dar.
Celou svou bytost vkládáme
do tvých rukou a do tvého srdce,
nechť všechno v nás je tvé:
rozum i vůle, naše tělo i duše.
Svou mateřskou láskou
utvářej v nás nový život,
život svého Ježíše.
Ó, Královno nebes,
podporuj svým mateřským vnuknutím
i naše sebemenší skutky,
dej, aby se při svaté a neposkvrněné oběti
všechny staly čistými a milými Bohu.
Ó, dobrotivá Matko,
učiň nás svatými,
jak to od nás očekává Pán Ježíš
a za co ustavičně a toužebně prosí tvé srdce.
Amen.
P. F. 1970
Za vše co končí
dík Tobě dobrý Pane
za vše co přichystané
je pro nás na cestě
příštích dnů
Za kvítek darovaný
z nejčistší Marie Panny
pro všechny chudé i prosté
Za sebe i za mne proste
ať také v srdcích našich
květ ten
láskou
zavoní
Mons. Josef Veselý
2
Nové webové stránky farnosti
Farnost Nanebevzetí Panny Marie má zřízeny nové webové
stránky www.farnostopava.cz, kde se dozvíte všechny
důležité informace ze života farnosti, nedělní ohlášky, zprávy
o pořádaných akcích a další zajímavosti.
Původní internetové stránky cesta.opava.biz a bohosluzby.opava.biz budou časem
zrušeny a všechny informace z těchto odkazů najdete na nových stránkách farnosti.
Zajímá nás…
Kolikrát denně může člověk přistoupit ke sv. přijímání? A jak to mají kněží? Mohou
přijmout nejsvětější svátost víckrát, pokud slouží více mší?
Klasická odpověď zní: Eucharistii může křesťan přijmout v jednom
dni podruhé (znova), pokud se účastní celé mše svaté. Příklad: jsem
na dvou mších svatých, přijímám na obou, účastním se bohoslužby
slova se svatým přijímáním – přijímám poprvé, tentýž den jdu na
mši svatou – přijímám podruhé. Opačně to nejde (nejdříve mše
svatá, potom bohoslužba slova), v tom je smysl věty: pokud se
účastní celé mše svaté.
Existuje jedna výjimka, a tou je přijímání v nebezpečí smrti.
Tady se doporučuje přijímat, i když už bych jednou u přijímání
byl (přesné znění je v Kodexu kanonického práva, kán. 917 a 921:
Kdo přijal eucharistii, může ji týž den ještě jednou přijmout pouze
při mši, jíž se zúčastní… I když týž den [věřící] přistoupili k svatému přijímání, velmi se
doporučuje, aby v nebezpečí smrti znovu přijímali.)
Kněz přijímá při každé mši svaté. Co se týká eucharistického půstu, když následují
dvě nebo tři mše po sobě, doporučuje se, aby mezi jednotlivými bohoslužbami něco
málo snědl, přestože mezitím neuběhl stanovený čas postu.
otec Jan Czudek
3
Z pokladů naší farnosti
Relikviář sv. Jana Sarkandera
Svatořečení Jana Sarkandera papežem
Janem Pavlem II. vyvolalo v české
veřejnosti bouřlivé polemiky zejména
ze strany evangelických církví a při
této příležitosti vznikl i teologickohistorický
sborník
Evangelíci
o Janu Sarkanderovi. Není bez
zajímavosti, že jeden z hlasů
proti Sarkanderově svatosti
přišel právě z Opavy, kde
světec krátce působilv
letech 1608 –1609. Mělo
by to svou logiku,
pokud bychom měli
o
Sarkanderově
opavské životní etapě
nějaké negativní ohlasy
o
jeho
nevhodném
chování či přímo takové
doklady.
Ale
nemáme.
Je tu jen mírné povědomí
o Sarkanderově působení v Opavě
a okolí v mysli obyvatel města a okolí,
ještě snad ponejvíce v Jaktaři, kde byl
Jan krátce farářem.
Připomeňme si, že sv. Jan Sarkander
(1576–1620) pocházel ze Skočova
na Těšínsku z katolické rodiny,
zřejmě
zchudlé
šlechty.
Společně
s
bratrem
Mikulášem se angažovali
v protireformačním úsilí
kardinála
Ditrichštejna
na Moravě. V letech 1608–1609
několikrát pobýval v Opavě a blízkém
okolí. Nejprve vypomáhal v duchovní
4
správě svému bratrovi, opavskému
děkanu Mikulášovi, posléze převzal faru
v Jaktaři. Poté působil v duchovní správě
na různých místech olomoucké diecéze,
naposledy jako farář v Holešově.
V roce 1619 byl z příkazu vzbouřených
moravských
stavů
zatčen,
obviněn z velezrady a vyslýchán.
Zemřel ve vězení na následky
mučení.
Poněkud lépe na tom
s informacemi o Janu
Sarkanderovi
bylo
zdejší
obyvatelstvo
o bezmála půldruhého
století dříve, v době,
kdy probíhal jeho
beatifikační proces (1859).
Již v následujícím roce,
kdy probíhaly v moravských
diecézích oslavy beatifikace, byl
podle kostelního inventáře pořízen do
kostela Panny Marie obraz světce od
neznámého malíře, který však dnes
v kostele není.
Současně
byly
pořízeny
Sarkanderovy ostatky v oválné
schránce s nápisovou páskou
s textem „B Joan Sarcand
M“, která byla osazena
do mosazného relikviáře
asi z poloviny 18. století.
Na vzdutou nohu oválného
prokrajovaného
půdorysu
s vytaženým okrajem, směrem vzhůru
kónicky zúženou, je nasazen vázovitý
nodus, který nese paprsčité ostensorium, komponované ve třech výzdobných plánech.
První a třetí plán tvoří paprsky, druhý je koncipován ze stříbřených, stylizovaných
rokajových volut („céček“). Prosklená schránka ve středu ostensoria je lemována
perlovcem. Adjustaci ostatků doplňuje jednoduchá klášterní práce. Zpracování podpůrné
části relikviáře (nohy a nodu) a způsob jejího upevnění k ostensoriu vede k úvahám
o odlišném původu a stáří obou částí relikviáře, a tedy jeho účelovém zhotovení
z několika starších kusů neznámého původu právě u příležitosti potřeby osazení ostatků
nového blahoslaveného olomoucké arcidiecéze.
Petr Tesař
Naše děti a Vánoce
Zeptali jsme se dětí z naší farnosti na to, co pro ně znamenají Vánoce, co se jim na nich
nejvíce líbí a jak je prožívají doma.
Vánoce jsou oslava Ježíškových narozenin. Líbí se mi to, jak jsme spolu. S dědečkem
a babičkou jezdím pro kapra, pak jdeme do lesa koupit stromeček a pak se společně
chystáme na tu oslavu. Vánoce prožíváme doma zatím pokaždé jinak, ale mamka
vždycky zpívá a hraje.
Lukášek, 6 let
Na Vánoce se dlouho těším, oslavujeme tím vlastně narozeniny Ježíše. Líbí se mi, že je
všechno slavnostně vyzdobené, doma i ve městě. Pečeme s mamkou cukroví a na Štědrý
den večeříme buď u nás doma, nebo u babičky a dědy všichni společně.
Eliška, 8 let
Vánoce pro mě znamenají narození Ježíška. Na Vánocích se mi líbí, že Ježíšek nosí
dárky a stromeček. Na Štědrý den odpoledne jdeme do kostela na mši svatou, pak máme
sváteční večeři a po večeři jdeme ke stromečku.
Péťa, 6 let
Nejvíce se mi líbí rozbalování dárků a zpívání koled. Líbí se mi, že je nás u stromečku
tak hodně a zpíváme nahlas.
Vašek, 6 let
Musíme taky uklidit, aby Ježíšek přinesl dárky.
Nikolka, 3 roky
5
Nejvíc se mi líbí dárečky a sníh. Odpoledne jdeme společně na mši, pak večeříme
a konečně vpodvečer přijde Ježíšek s dárečky.
Eliška, 6 let
O Vánocích slavíme narození Pána Ježíše. Už před Vánocemi se připravujeme na
rorátech, kdy chodím v průvodu se zapáleným světlem. O Vánocích potom u stromečku
zpíváme koledy, ve kterých se zpívá o narození Krista Pána. A taky od Ježíška dostávám
spoustu dárků. Ty Ježíšek nenosí jenom k nám domů, ale taky k babičkám a dědečkovi.
O Vánocích taky zabíjíme kapra, který ale několik dnů plave u nás ve vaně.
Emilka, 5 let
vá
Emilka Kolláro
6
Minirozhovor o Cestě
V rámci oslav dvaceti let zpravodaje Cesta jsme oslovili některé bývalé redaktory, aby
zavzpomínali na svou práci v Cestě. Tentokrát přinášíme rozhovor s Ivanou Heiblovou.
Jak ses dostala k práci v Cestě?
Myslím, že tak, že jsem osobně donesla odpověď na vánoční soutěž na faru a otevřel
mi otec Vít Zatloukal. Začali jsme se o farním zpravodaji bavit a on mi navrhl, zda bych
se nechtěla zapojit. Třeba i takto pomáhat ve farnosti, shromažďovat informace. Řekla
jsem: „Ano“ a přišla na schůzku redaktorů Cesty a nějakou dobu zůstala. Vlastně ani
nevím, který rok to bylo…
Co Tě nejvíc bavilo?
To bylo různé, záleželo na mém vnitřním rozpoložení. Nejvíce asi kontakt s lidmi,
jak při prodeji, tak při domlouvání nějaké akce. Taky jsem více viděla farníky. Když jsme
třeba prodávaly Cestu po mši v 10 hodin, na kterou jsem normálně nechodila, viděla
jsem i mnoho tváří, o kterých jsem nevěděla, že do kostela chodí. Některé rozhovory
s lidmi byly opravdu velmi zajímavé.
Na začátku mě bavilo získávat informace, více jsem pronikla do některých věcí jak
v naší farnosti, tak u minoritů nebo třeba v Kateřinkách.
Řekni nám nějaký zajímavý zážitek.
Na žádný si teď nemohu vzpomenout, ale velmi ráda vzpomínám na jedno setkání
u Ziffrů doma, myslím u příležitosti nějakých kulatých narozenin. Vzpomínalo se, jak se
s Cestou začínalo v „kumbálku“ a jak se tisklo na blány. Bylo to velmi zajímavé.
Také se mi vybavují technické možnosti. Dnes už je to jinak – pošle se to e-mailem
a hotovo. Vzpomínám si, že dříve jsem neměla pořádně ani možnost být někde na
počítači a informace jsem osobně předávala na disketě panu Ziffrovi.
Ráda také vzpomínám na to, jak jsme jako zástupci Cesty jeli do Havířova, kde bylo
setkání redaktorů farních časopisů.
Napadla mě jedna příhoda z prodeje Cesty.
Když jsem jednou před mší v 10 hodin prodávala Cestu, přišel jeden starší pán. Velmi
se mu třásly ruce, tak jsem jej uklidňovala, že máme čas, že není kam spěchat. Pán se
mě ptal: „Víte, kolik mě už je roků?“ A ze mě, jak nemám odhad, hned vypadlo: „93!“
Ale hned jsem se lekla, co když má pán 70 a já jsem mu tolik přidala… Pán na mě
s překvapením zírá: „Jak to víte?“ A já si oddechla, že se pán neurazil. Získala jsem
k němu určitý vztah. Musím říct, že už nevím, jak se ten pán jmenoval, jestli ještě žije, ale
vždy jsem ho přede mší vyhlížela a byla nesvá, když v zimě chodil trochu později, dělala
jsem starosti, zda neonemocněl.
Děkuji za odpovědi.
Marie Štrauchová
7
20 let na Cestě
Za uplynulých dvacet let vyšla v Cestě spousta krásných článků, proto jsme se rozhodli
Vám některé zajímavé články znovu připomenout.
Miluj bližního svého…
Ticho, klid, občas zasténání či špatně utajovaný pláč, bílá lůžka, nezbytné a často
nepříjemné zákroky sestřiček a bílé pláště lékařů u vizit… Takto či podobně ve
vzpomínkách, ať už vzdálených, či blízkých, máme všichni uloženo prostředí nemocnice.
Někteří jen zprostředkovaně z televize nebo vyprávění příbuzných, mnozí z nás mají
zkušenosti vlastní.
Ráda bych se s Vámi podělila o své radosti i trápení a bolesti, které prožívám při své
práci na dětském oddělení. Je to práce krásná, ale čím déle zde pracuji, zjišťuji, že také
velmi náročná. Tou náročností nemyslím odbornou způsobilost, ale jde spíš velmi často
o nápor na vlastní psychiku, sílu a umění vyrovnat se i s velmi smutnými událostmi,
které se nevyhýbají ani dětským pacientům, schopnost rodičům vrátit naději, dítěti
úsměv a zejména zdraví.
Uvědomuji si, že jsou okamžiky, kdy se vzpírám Boží vůli. V rámci své profese se
snažím dělat vše pro záchranu lidského tvorečka, který je nevyléčitelně nemocný.
Těžko, velmi těžko se pak tato slova říkají nešťastným rodičům dítěte. V těchto těžkých
okamžicích, které si bohužel snad každý lékař musí prožít, se utíkám k Pánu. Prosím, aby
mi dal tolik síly, abych jí část mohla dát zoufalé mamince či otci, kteří si nechtějí přiznat
tu strašnou skutečnost a kladou si otázku: „Proč zrovna naše dítě…?“ Otázku, kterou
si kladlo již tolik lidí před nimi, otázku, která ještě vyvstane na mysli i tolika budoucím
rodičům.
Ale nebyla bych upřímná, kdybych tvrdila, že v nemocničních zdech nemají svá
místa i radost a smích. Snad denně ve své práci zažívám příjemný pocit, který se mne
zmocňuje při pohledu na smějící se děti, jejich zářící oči, pětileté caparty pobíhající
v pyžamku po chodbě, ještě menší človíčky, sotva chodící, kteří Vás s velkou důvěrou,
jaká je snad vlastní jen dětem, chytnou kolem krku a dají Vám velkou pusu, protože ve
Vás právě našli „náhradní“ maminku, když ta skutečná teď tady není. Každé ráno, při
cestě do práce, se již na ty „své“ děti těším. Největší odměnou pak může být pro nás
všechny, kterým se péče o nemocné děti stala celoživotním posláním, třeba i to, když
se uzdravené dítko vzpírá mamince, že přece ještě nechce jít domů, ať ho v nemocnici
nechá a ať si pro něj přijde zítra…
Každodenně si uvědomuji, jaké štěstí mě potkalo, že mohu dělat tuto práci, kterou jsem
si vysnila, práci, která přináší užitek jiným, práci, která je těžká, ale zároveň nevýslovně
krásná a obohacující život. Je to těžko popsatelný pocit, když na nočních službách jsem
svědkem zrodu nového života, když se nový človíček dere na svět a bojuje o své místo na
něm. Snad už víc než stokrát jsem tuto chvíli zažila a vždy jsem si přitom uvědomila, jaký
je to zázrak – mít možnost mamince gratulovat ke krásnému zdravému děťátku.
8
A když potom někdy v noci je nutné, abych zašla i na jiná oddělení, kde jsou rovněž
dětští pacienti, a procházím nyní již ztichlým areálem nemocnice, kde do tmy svítí okna
všech pavilonů, jsem pokaždé tímto obrazem, který se mi naskýtá, fascinována. Celá
nemocnice je vlastně jakýmsi živoucím organismem, v noci přechodně a zdánlivě se
zklidňujícím, ve dne tepajícím rytmem svého života, žijícím jistým řádem a zákonitostmi.
Je to jakýsi svět sám pro sebe.
Pak konečně pozdě v noci usedám aspoň ke krátkému odpočinku, ale jen do té doby,
než zazvoní telefon, ohlašující příchod rodičů s nemocným dítětem či zhoršení stavu
hospitalizovaných dětí. Cítím, jak jsem již za celý den nevýslovně unavená, jak moc bych
potřebovala aspoň na chvilku si odpočinout, abych už následující den hned od rána byla
opět při psychické i fyzické síle. Současně ale vím, že nemohu dát nikomu najevo svou
únavu, své vyčerpání. Vždyť na mne čekají vystrašení rodiče a ještě vylekanější a hlavně
nemocné dítě. A tak opět znovu a znovu vcházím do ostrého světla zářivek, na tváři
úsměv, který si již neuvědomuji. Vyšetřuji, uklidňuji, utírám slzičky, vysvětluji, snažím
se utěšit, povzbudit…
Den co den děkuji našemu Pánu, že mi umožnil tuto práci vykonávat. A já se den co
den na oplátku snažím ji vykonávat, jak nejlépe umím.
MUDr. Jolana Malá
zpravodaj Cesta, prázdniny 1995
Čteme katechismus
Seděla naproti mně ve vlakovém kupé.
Chvíli jsem si tu starší nenápadnou řeholní
sestru prohlížela. Drobná, s usměvavýma
očima a spoustou zavazadel. Po chvíli
zapřádám rozhovor. Zvědavě se vyptávám,
kam jede, a když mi odpoví, neubráním se
údivu. „Sestřičko, vždyť vy musíte se všemi
těmi zavazadly přestupovat!“ „Ano,“ odvětí
klidně.
„Máte štěstí, že jedu stejným směrem,
pomohu vám,“ nabízím se. A tak jsme
přestoupily.
Přiznávám se, že jsem nechápala její klid.
„Co byste dělala, kdybychom se nepotkaly?“
Její oči prozrazují údiv. Teď nechápe ona.
Vysvětluje, že nebyla jiná možnost, než
aby ona sama převezla potřebné věci do
sousedního kláštera, a Pán Bůh dobře ví, že
musí přesedat.
9
Ano, nechápe mé obavy, když přece Bůh ví, že sama neunese tolik zavazadel.
A její usměvavá tvář prozrazuje, že zřejmě již mnohokrát v nesrovnatelně závažnějších
situacích prožila, že péče Boží prozřetelnosti je konkrétní a bezprostřední, stará se
o všechno od nejmenších věcí až po největší světové a dějinné události (čl. 303).
Vzpomněla jsem si na knížku „Dopisy z pouště“ velkého mystika Carla Carretta,
který na toto téma říká: „Mělo by nás velice těšit vědomí, že záležitosti světa i hvězd jsou
v rukou Božích, to znamená v dobrých rukou. Znamená to, že vše je v pořádku.“ Přiznává,
že toto zjištění v něm probudilo pocit svobody a radosti podobné radosti chlapce na
prázdninách.
Posvátné knihy zdůrazňují naprostou Boží svrchovanost nad během událostí (čl. 303).
Ale to neznamená, že by nás měly nabádat k pasivitě. Bůh je svrchovaným pánem svého
plánu. Avšak k jeho uskutečnění používá i spolupráce tvorů (čl. 306).
I tato zpráva nás má naplňovat radostí, protože to není známka slabosti, nýbrž
velikosti a dobroty všemohoucího Boha. Vždyť Bůh nedává svým tvorům jen existenci,
Bůh nás nestvořil jako loutky, ale dává nám i důstojnost vlastního jednání, aby jedni byli
příčinou a počátkem druhých a aby tak spolupracovali na splnění jeho plánu (čl. 306).
Věra Matyášková
zpravodaj Cesta, květen 1996
In memoriam P. Lev Hipsch
(*10. 4. 1914 †2. 1. 2007)
Narodil se dne 10. dubna 1914 ve Lhotce u Litultovic.
Studoval na klasickém gymnáziu na Velehradě, maturoval na
arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži v roce 1936. Jezuitský
noviciát prožil v Benešově u Prahy. V letech 1938 až 1944
absolvoval studium filozofie a teologie v Praze. Byl pak zatčen
a půl roku prožil na Pankráci a další měsíce v koncentračním
táboře v Terezíně. Až do května 1945.
Na kněze byl vysvěcen v kostele sv. Ignáce 29. června 1945.
Studijní praxi pak prožil v Londýně. V letech 1946 až 1950
působil jako vychovatel studentů na gymnáziu v Praze a Brně.
Po tvrdém zásahu proti řeholníkům 11. dubna 1950 nastoupil P. Hipsch v září 1950
k PTP. Většinu tohoto údobí prožil na Slovensku. Pak pracoval jako obyčejný dělník
v továrně Barvy a laky v Komárově až do důchodu v roce 1974.
Po všech těchto zkouškách začíná svou kněžskou službu především sestrám v Marianu,
které mu zde poskytly ubytování. Sloužil naplno sestrám i chovancům, pilně překládal
z latiny i němčiny. V posledních letech hodně trpěl. Zemřel v Domově sv. Zdislavy
v úterý 2. ledna 2007 zaopatřen svátostmi.
10
Zůstává pro nás pro všechny příkladem statečnosti v utrpení a velké lásky
k jezuitskému řádu, k církvi a ke všem lidem. Jeho osobnost je také stálou připomínkou
všeho, co jezuité pro Opavu vykonali.
Dostal jsi na křtu
honosné jméno LEV
ale svým životem
více jsi zpřítomňoval
trpícího Beránka
býval jsi často pod ochranou
ostnatých drátů koncentráků
a pocítil jsi jak chutná vůně
různých barev a laků
Ve společenství tovaryšů Ježíšových
obětavě jsi pracoval
na obnově naší vlasti
a poznal jsi, že za věrnost
platí se ranami bez počtu
Více než slovem
kázal jsi mlčením
tvá prostá komůrka
často byla přístavem
pro kněžská smíření
Mocní tohoto světa
bránili ti hlásat evangelium
a přece třetinu života
denně jsi vstupoval
pod kopuli kaple božského Srdce
abys z Ohniska Lásky
na celou Opavu
vysílal bohaté paprsky
Božího milosrdenství
Mons. Josef Veselý
zpravodaj Cesta, únor2007
11
STÁŘÍ JE DAR – tak si ho užívejme!
Milí čtenáři, tak už začínáme zase další rok, nějak rychle to poslední dobou utíká.
Ten problém, proč se nám zdá, že čas běží rychleji než dříve, nám jednou vysvětlila naše
profesorka matematiky. Když máme deset roků, je rok jedna desetina, a když máme třeba
šedesát let, tak rok je jedna šedesátina našeho života. A 1/60 je daleko méně než 1/10,
a proto se nám zdá, že rok je kratší a čas více letí. Je to úsměvné zdůvodnění, ale docela
výstižné. Už Vás nebudu trápit matematikou, raději si přečtěte, co jsme prožili a co jsme
pro Vás připravili na leden.
Adventní duchovní obnova „Mše svatá – slavím, nebo se jen účastním?“
Duchovní obnova se konala v den před 1. adventní nedělí 29. listopadu v církevní
konzervatoři v Opavě.
Jak žít mši svatou uvedu citátem sv. Jana Pavla II. „Učiňte všechno, aby se eucharistie
stala pramenem života a světlem svědomí.“
12
Mnoho z nás křesťanů stojí bezradně před tímto nejsvětějším tajemstvím a málo
z toho chápe. Mše svatá je pro ně jednou z mnoha pobožností. Je tradicí, zpestřením
svátečního dne. Liturgická reforma po II. vatikánském koncilu nás chce co nejhlouběji
zapojit do této liturgie a spojit s ní celý náš život. O to se pokusil ve své přednášce otec
Peter Kerak, farář v Melči.
Jistě by tento problém vyžadoval více času a slov. Prozradil nám alespoň základní
myšlenky a shrnul je takto:
1. mše sv. je modlitba – pozvání k modlitbě
2. Boží slovo je dialog mezi Bohem a člověkem
3. liturgie je osobní zapojení, zdroj vztahu s Bohem
4. Bůh provokuje k aktivnímu spojení srdce s Bohem
5. důležitost přípravy na mši sv.
6. mše sv. je společenstvím Boha a církve – živý vztah nás všech a Boha, není
soukromá záležitost
7. myslet na druhé – soucítění Krista s lidmi
8. sdílení – opak sobectví – vidět, co druhý potřebuje, nabízí chléb náš vezdejší
9. předobraz poslední večeře – požehnal, lámal a dával – dělit se
10. mše sv. má svou strukturu a rytmus
Otec Peter tyto údaje poutavě rozvinul a vysvětlil a je na nás, abychom vynaložili úsilí
k pochopení mysteria liturgie.
Na závěr nám zdůraznil, že mše sv. je pozvání Boha a živé společenství s Kristem, ke
kterému máme přicházet s radostí. Nebát se věřit Bohu a vystříhat se nebezpečí:
• sterilního prostředí = jiné chování v kostele a jiné mimo něj
• zmechanizovanosti = při mši sv. dělat všechno jen ze zvyku, připustit vedlejší myšlenky
• neužitečnosti = všechno už znám
• stereotypu = stále znovu se potřebuji nastavit k setkání s Bohem.
Jarmila Málková
13
Farnost Opava-Jaktař
V úterý 9. prosince nás otec Petr Kříbek seznámil s jaktařskou farností sv. Petra a Pavla.
Patří do ní Jaktař, Milostovice, Vlaštovičky, Jarkovice, Vávrovice, Karlovec a Palhanec.
Pozornost věnoval vizím o farnostech. Kladl důraz na to, aby se farnost stávala
prostorem, kde se lidé setkávají, poznávají, modlí se za konkrétní potřeby, vzdělávají.
Kde mají své místo, kde chtějí žít a do něhož chtějí patřit na základě vlastního osobního
rozhodnutí, kde vydávají svědectví víry svým dětem i vnoučatům, stávají se citlivějšími
k potřebám druhých, obětují za ně i své nemoci a bolesti. Toto není v rozporu s jejich
případnou účastí na bohoslužbách i v jiných kostelech. Otec připomněl výrok Benedikta
XVI., že v budoucnosti bude církev o malých evangelijních skupinách, ve kterých bude
na každého čas.
Přiblížil nám život své farnosti. Seznámil nás s pořadem bohoslužeb. Zmínil scházení
ministrantů, scholičky, scholy, společenství rodin. Je zde několik skupinek živého
růžence. Skupina 17 mladých se připravuje na biřmování. Čtvrtky jsou věnovány
katechezi nebo přímluvné modlitbě za konkrétní potřeby na úmysly farníků. Je zde
možnost setkávat se na faře. Farnost slaví farní den. Jedenkrát ročně pořádá zájezd.
Organizuje tábor scholy, ministrantů, výlety. První neděli v říjnu pořádá pouť rodin na
Cvilín. Vydává farní časopis JARO (Jaktařská rodina). Informace o ní lze najít na webu:
http://www.farnostjaktar.cz/jaktarska-rodin/
Od září je otec Petr také spirituálem Církevní základní školy svaté Ludmily v Hradci
nad Moravicí, včetně pobočky v Jaktaři. Ať mu Pán žehná a ať také žehná všem, které
mu svěřil.
Marie Smolková
Program na leden: všechna setkání (kromě výletů) začínají v 16 hodin v Denním
stacionáři pro seniory na Kylešovské ulici číslo 4, v domě U svaté Anežky, pokud není
uvedeno jiné místo.
6. 1.
informativní schůzka
13. 1. přednáška Mgr. Romany Rosové „Dřevěné kostely ve Slezsku a na Moravě“
20. 1. přednáška otce Petra Smolka na téma „Evangelium pro rodinu naší doby
– průběh, otazníky a hledání biskupské synody“, bude v pastoračním středisku
minoritského kláštera i pro širší veřejnost
Všem čtenářům Cesty přejeme do celého příštího roku POKOJ A DOBRO!
za Klub sv. Anežky, dobrovolné sdružení CHO
Drahomíra Ziffrová
14
K zamyšlení
Vážení čtenáři Cesty,
v životě existují výjimečné okamžiky, kdy se nám nabízí mimořádná příležitost začít
znovu. Nový rok takovým okamžikem je. Podnes si většina lidí uchovala pocit tajemna
obestírající nás pokaždé, když starý rok končí a nový začíná. Mnozí touží prožít naplno tento
okamžik, kdy staré ustupuje novému a zanikající vznikajícímu. Je to úžasná a přitažlivá chvíle.
Oslavit začátek nového roku správně je umění. Nám křesťanům přináší totiž ještě
něco víc než vzájemné přání šťastného nového roku.
„Hle – vše tvořím nové!“ praví Bůh (Zj 21,5). Všecko nové je třeba brát vážně. Máme
právo počítat s tím, že nám Bůh poskytne nové možnosti, ukáže nové cesty a vloží nám
do srdce nová přání. Je něco velkého a krásného v tom, že nic v životě nemusí setrvávat
ve stereotypu ani pokračovat beze změny a stále jen opakovat zaběhnuté vzorce. Náš
život může být proměněn a dostávat stále novou tvář.
Navenek zůstaneme pravděpodobně ve stejných životních podmínkách: ve stejné
zemi, se stejným manželem či manželkou. Rozhodující však nejsou vnější okolnosti,
ale náš postoj a způsob, jak na ně reagujeme. V tom se ukrývají naše možnosti stálého
vývoje a proměny.
Povzbuzením k obnově se stává právě skutečnost, že nám Pán dopřává začít nový rok.
Nepřeje si, abychom v něm žili stejně jako v právě uplynulém. Touží po tom, abychom se
setkali novým způsobem s ním i s těmi, které nám na naší cestě pošle.
Jsme na cestě k bohatšímu životu.
Pane, náš Bože,
mluvíš k nám lidskými slovy
a užíváš jich jako nástroje,
jímž nás toužíš přitáhnout k sobě.
Nyní, když se ztišíme,
abychom si přečetli několik slov o tobě,
učiň, ať jsme otevřeni a nasloucháme,
abychom byli s to přijmout,
co nám nabízíš a toužíš z hloubi srdce povědět.
Dej našemu vnitřnímu zraku světlo,
ať spatříme tvou pravdu
o světě tebou stvořeném,
a očisti naše srdce,
ať nás tvoje moc naplní a promění.
Požehnaný nový rok 2015 přejí všem senioři z Klubu sv. Anežky.
Zdroj: Stinissen, Wilfrid: I dnes je den Boží. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství,
2004.
15
Dětem
1815 – 2015: 200 let od narození svatého Jana Boska
Světélko na cestě ke kněžství
V minulé Cestě jsme se dočetli, že Jeník toužil stát se knězem. Ale kde vzít na studia
peníze, když byli tak chudí? A kde by se naučil latinu, když tehdy se bez tohoto jazyka
studovat nedalo? Jeník uměl pouze číst a psát, a to mu bylo už 11 let.
V této době se konaly v Buttigliery misie – velká duchovní obnova. Lidé z celého okolí
spěchali vyslechnout misijní promluvy. Pro Jeníka a jeho rodinu to znamenalo jít pěšky
po práci z Becchi tři čtvrtě hodiny tam a tři čtvrtě hodiny zpět.
Na kázání chodil pěšky i starý kněz, sedmdesátník Don Calosso z Murialda. Upoutal
ho Jeník Bosko, který soustředěně naslouchal misijním promluvám.
Don Calosso se Jeníka na zpáteční cestě zeptal: „Rozuměl jsi něčemu z těch kázání?“
„Rozuměl jsem všemu,“ odpověděl Jeník Bosko.
„Dobrá! Povíš-li mi čtyři věty z dnešního kázání, dostaneš čtyři soldy.“
„Pamatuji si všechno. Zopakuji vám celé kázání.“
Asi půlhodinu odříkával Jeník první misionářské kázání. Don Calosso a všichni
ostatní pozorně naslouchali a žasli nad Jeníkovou pamětí. A když potom Don Calosso
poznal, že si pamatuje i druhé kázání, byl dojat a slzy mu vhrkly do očí. „Jak se jmenuješ,
chlapče? A čí jsi? Kam jsi chodil do školy?“
„Jsem Jeník Bosko, tatínek mi umřel, když jsem byl ještě maličký. Maminka je vdova.
Umím číst a trochu psát. Moc rád bych chodil do školy, ale můj bratr Toník je proti. Říká,
že učením se maří čas. Musím pracovat na poli.“
„A čím bys chtěl být?“
16
„Knězem, abych mohl své kamarády učit náboženství. Oni nejsou špatní, ale zkazí se,
poněvadž se o ně nikdo nestará.“
Upřímné a nečekané odpovědi Jeníkovy překvapovaly kněze stále více. Když došli na
rozcestí, kde se dělili cesty do Murialda a do Becchi, zeptal se Don Calosso Jeníka: „Umíš
ministrovat?“
„Trochu,“ odpověděl chlapec.
„Dobře, přijď tedy zítra ke mně, něco ti povím.“
Na druhý den po mši svaté nadiktoval Jeník knězi všechna kázání. Don Calosso mu
potom řekl: „Buď dobré mysli, Jeníku. Udělám všechno pro to, abys mohl studovat.“
Od té doby chodil Jeník každé ráno na vyučování latiny k Donu Calossovi, který se
mu stal také učitelem duchovního života. Čekala ho ještě trnitá cesta plná překážek. Ale
Jeník byl ochoten podstoupit pro naplnění svého cíle cokoliv. Je nám příkladem úžasného
nasazení – pro Pána Boha byl ochoten udělat všechno, co poznal jako vůli Boží.
Pramen: P. Alberti, Světec Don Bosko
jáhen Josef Janšta
ilustrace Marie Hankeová
Čtení na pokračování
Čtení na pokračování nabízí Josef Janšta, jáhen
a katolický spisovatel, který je autorem řady knih
pro děti a mládež, dále spravuje a nabízí web
http://josefjansta.opava.org.
Blíží se začátek vyučování. Ve třídě je nezvyklé
ticho, protože hned v první hodině se bude psát písemka z matematiky. Děvčata i kluci
si opakují vzorečky, Mirka s Luckou se zkoušejí navzájem a stačí se přitom pomodlit
k andělům strážným, aby jim pomáhali. Do třídy vchází Libor, černovlasý štíhlý elegán.
Volá na všechny: „Doufám, že se neučíte!?“
Kluci i děvčata dělají, že je učení nezajímá. Až na Mirku a Lucku, které dál pokračují
v opakování. Obě se bojovně postaví, když přichází Libor k jejich lavici. Jsou o hlavu menší
než on, ale poslouchat ho nemíní.
Kdo chce znát pokračování děje, stačí, když pošle svůj e-mail nebo pošlou svůj e-mail
jeho rodiče na adresu [email protected], a bude se začátkem druhého pololetí
pravidelně dostávat příběhy ke čtení. (Doporučený věk čtenářů je 9/10 - 14/15 let.)
17
Ze života skautů a skautek
Na přelomu roku se zpravidla zabýváme bilancováním toho uplynulého
a kromě těch nutných záležitostí, jako je uzávěrka hospodaření, vyúčtování
dotací a podobně, se zamýšlíme nad tím, co jsme prožili, hodnotíme, co se
nám podařilo, co méně.
Naše středisko ZVON Opava je stále nejpočetnějším střediskem opavského okresu
a po létech, kdy počet členů klesal, v roce 2014 jsme zaznamenali větší nárůst na
153. Středisko ZVON má čtyři oddíly: kromě opavských oddílů – 3. dívčího
a 5. chlapeckého oddílu sv. Jiří  k nám náleží ještě 2. oddíl Domoradovice a 1. oddíl
Heřmánek Velká Polom.
Naše středisko pořádalo okresní
kolo Závodu vlčat a světlušek. Družstvo
světlušek 3. oddílu se probojovalo až do
celostátního kola závodu a umístěním
na druhém místě se stalo nejlepším
družstvem našeho okresu v historii závodů.
O prázdninách středisko pořádalo 3 tábory
– jeden v Kyjovicích a dva na Annaberku
v Andělské Hoře. V polovině října se na
skautské základně v Domašově uskutečnila
okresní vzdělávací akce, při níž úspěšně složili čekatelské zkoušky Ondra Vícha a Marie
Hanušová, vůdcovskou zkoušku složila Markéta Smolková.
Jednotlivé oddíly připravují pro své členy – kromě pravidelných schůzek – výpravy
a další akce podle vlastních tradic. A to stojí hodně sil a času, proto chci všem vedoucím,
rádcům a rádkyním za jejich obětavou službu po celý rok poděkovat. Zvláštní poděkování
patří sestře Lucii Rychtové, vůdkyni 3. oddílu, která po 19 letech obětavé služby oddílu
předává oddíl své nástupkyni sestře Markétě Smolkové.
5. oddíl sv. Jiří je v současnosti nejmenším oddílem střediska, 8 chlapců tvoří
skautskou družinu (scházejí se v úterý) a 12 chlapců vlčáckou smečku (schůzky mají
ve středu). Skautům se vydařily na podzim dvě akce: splouvali v Bohumíně řeku Odru
a v listopadu se zúčastnili hry Vyzvědači, kterou v centru Ostravy připravili tamější
skauti. Na poslední výpravě 6. prosince do Jakartovic se sešla jen vlčata, a třebaže bylo
nevlídné počasí, stačilo ke spokojenosti pár obyčejných her, opékání buřtů a prostě být
spolu. Vánoční turnaj ve hrách a vánoční oddílové schůzky patří k posledním oddílovým
akcím roku, ale o tom zase příště.
Všem skautkám a skautům, jejich rodičům a příznivcům i čtenářům zpravodaje Cesta
hodně zdraví, elánu, radostí, pokoje a Božího požehnání přeje
Pavel Rychta – Paulo
vůdce střediska ZVON Opava
18
Co se děje v CZŠ svaté Ludmily
Zápis žáků do první třídy
Zápis žáků do první třídy pro školní rok 2015/2016 se v opavské pobočce
uskuteční v pátek 16. ledna od 14 do 18 hodin a v sobotu 17. ledna od 8 do
11 hodin.
Ve škole v Hradci nad Moravicí pak v pátek 23. ledna od 14 do 18 hodin. Více informací
na czs.proit.cz.
Marie Šoltisová
Centrum pro rodinu – středisko Opava
Kontakt: Masarykova 39, minoritský klášter, 1. patro;
e-mail, mobil: [email protected], mobil: 731 625 617;
internetové stránky: www.prorodiny.cz,
osobní kontakt: Po–Pá od 8 do 14 hodin.
Výtvarné odpoledne – malování na hedvábí
Uskuteční se v sobotu 24. ledna od 15 do 19 hodin v pastoračním středisku
minoritského kláštera v Opavě.
Malování zvládnou i děti cca od 6 let.
Rámy i barvy budou zajištěny. Hedvábný materiál (šály a šátky) možno zakoupit na
místě se slevou. Cena za barvy a kontury je stanovena ceníkem, který bude k dispozici
na místě.
Přihlášky: 731 625 617, [email protected].
Adorace pro maminky
Uskuteční se ve středu 28. ledna ve 20 hodin v minoritském klášteře.
Adorace je otevřená všem, kteří se potřebují aspoň na chvíli zastavit a načerpat a také
se mohou dozvědět něco víc o hnutí Modlitby matek.
Setkání pro muže
Uskuteční se v sobotu 7. února v pastoračním středisku minoritského kláštera v Opavě.
Téma: Cesta divokého muže. Přednáší Miloš Vyleťal, předseda YMCA Setkání.
Začátek v 9 hodin a ukončení cca v 18 hodin. Dopoledne a odpoledne bude přednáška,
po ní čas pro ztišení i popovídání, možnost svátosti smíření, mše svatá.
Cena: 200 Kč (včetně oběda a občerstvení).
Přihlášky: 731 625 606, [email protected].
Jana Dostálová
19
Charita Opava
Kontakt: Přemyslovců 26, 747 07 Opava-Jaktař;
telefon a fax: 553 611 816, 553 612 780, 553 612 788;
e-mail: [email protected];
internetové stránky: www. charitaopava.cz.
Startuje ROK S NEZISKOVKOU ROKU
Do nového kabátu se pro rok
2015 oblékne logo Charity Opava.
Připomínka ocenění Neziskovka roku
2014, které Charitě Opava loni udělila
Nadace rozvoje občanské společnosti,
v něm ale nebude samoúčelná.
Opavská Charita totiž nachystala
na celý letošní rok řadu akcí pro
odbornou i laickou veřejnost Opavska,
které budou probíhat pod společným názvem ROK 2015 S NEZISKOVKOU ROKU.
Rok s neziskovkou roku odstartuje Charita Opava již v pondělí 5. ledna v 15 hodin
na Dolním náměstí v Opavě tradičním Tříkrálovým průvodem, během něhož vystoupí
bubenický orchestr Boris a chybět nebude ani divadlo pro nejmenší. Ve spolupráci
s organizací Člověk v tísni připravuje Charita na únor přednášku a promítání filmu
o tom, jak si nenadělat dluhy do konce života. Těšit se můžete také na březnovou
slavnostní vernisáž celorepublikové fotosoutěže Můj svět ve Slezském zemském muzeu.
Na duben je připravena přednáška pro neziskové organizace i studenty pod názvem Jak
se stát neziskovkou roku. Odborní hodnotitelé z Nadace rozvoje občanské společnosti na
ní budou hovořit o metodice řízení profesionální neziskové organizace.
Následovat bude například odhalení nového domovního znamení sv. Josefa na budově
ředitelství Charity Opava v Jaktaři, benefiční fotbalový turnaj Pomozte postiženým
dětem, oblíbené Sluníčkové odpoledne nebo přednáška v rámci Týdnů duševního zdraví.
Velký ohlas zaznamenala loni beseda s knězem Zbigniewem Czendlikem. Populární
lanškrounský děkan na ní ale nemohl podle původního plánu podepisovat svou novou
knihu, neboť ji ještě nestačil napsat. Na četná přání z publika proto přijal pozvání i na
letošní listopad a se svou knihou se vrátí do Opavy na další besedu v rámci Roku 2015
s neziskovkou roku. Na prosinec pak Charita Opava připravuje literární pásmo z textů
otce Josefa Veselého, opavského děkana, který stál před 25 lety u jejího zrodu.
Charita Opava chce akcí Rok 2015 s neziskovkou roku připomínat, že ocenění nejlepší
velké neziskové organizace je pro ni další pobídkou ke společné práci pro potřebné.
O všech akcích, na něž je tradičně vstup zdarma, budeme pravidelně informovat.
20
V Charitě pracuje Opavský anděl
Charita Opava má ve svých řadách anděla. Cenu s názvem Opavský anděl, kterou
vyhlašuje Magistrát města Opavy jako ocenění sociálních pracovníků, totiž získala Lucie
Vehovská z Občanské poradny Charity Opava. Kromě ní si třetí místo v kategorii práce
s dospělými odnesl také Pavel Rychta z charitní sociálně-terapeutické dílny.
Smyslem ocenění Opavský anděl je podle pořadatelů upozornit na usilovnou
a trpělivou práci sociálních pracovníků, kteří pomáhají lidem ve svízelných životních
situacích. Letošní druhý ročník doznal oproti loňskému několik změn – vyhlášeny
byly hned tři kategorie, zahrnující práci s dětmi, práci s dospělými a také poradenství.
Z nominovaných pak byli oceněni v každé kategorii tři nejlepší. Na vítěze každé kategorie
čekal nejen drobný dárek, ale také soška anděla, vyrobená v chráněných dílnách Charity
Opava. O konečném pořadí v jednotlivých kategoriích rozhodovali hlasováním členové
koordinační skupiny komunitního plánování. „Oceněny jsou osobnosti, které svým
přístupem ke klientům, empatickým přístupem a se srdcem na dlani pomáhají klientům
řešit jejich složité životní situace,“ komentovala na vyhlášení cen koordinátorka
komunitního plánování Lucie Rybová.
Lucie Vehovská je krom
jiného
spoluautorkou
brožury Jak na dluhy,
pořádá přednášky o tom,
jak nespadnout do dluhové
pasti a pravidelně přispívá do
poradenské rubriky Občanské
judo, která vychází v červeném
týdeníku REGION OPAVSKO.
Slavnostní vyhlášení cen
proběhlo v pondělí 1. prosince
v Obecním domě, kde se
sešli zástupci poskytovatelů
Ceny Opavského anděla předával ředitel Charity Opava Jan
sociálních
služeb.
Akci
Hanuš (uprostřed). Anděla si odnesla Lucie Vehovská, třetí místo
moderovala herečka Slezského
získal také Pavel Rychta.
divadla Hana Vaňková, která se
stala také patronkou letošního
ročníku Opavského anděla, ceny předával ředitel Charity Opava Jan Hanuš. Opavskými
anděly se kromě Lucie Vehovské staly Pavlína Němcová z Elimu Opava v kategorii
práce s dětmi a Markéta Kříbková z Magistrátu města Opavy za práci s dospělými. Mezi
oceněnými pak byli kromě Pavla Rychty také Dana Klímová, Nela Tormová, Antonín
Daněk, Dagmar Slaninová a Hana Sobková. Blahopřejeme!
21
Tříkrálová sbírka roku 2015 začíná
Až do 13. ledna budou klepat na dveře domů a bytů Opavska koledníci Tříkrálové
sbírky, kterou pořádá Charita Opava. Výtěžek této tradiční dobročinné akce bude jako
vždy určen pro pomoc potřebným na Opavsku.
Tříkrálové skupinky mají vždy průkaz totožnosti s razítkem Charity Opava
a zapečetěnou pokladničku. Výtěžek z Tříkrálové sbírky 2015 umožní například pořízení
auta, které bude rozvážet kompenzační pomůcky pro zdravotně postižené a seniory,
zakoupení zdravotnického materiálu pro mobilní hospic Pokojný přístav či rekonstrukci
prostorů pro rozšíření služeb pro hendikepované klienty.
Charita Opava
Oznámení
Mše svatá v německém jazyce
bude v sobotu 24. ledna v 16.30 v kapli
sv. Anny konkatedrály Nanebevzetí Panny
Marie.
modlitba růžence, od 17.30 soukromá
tichá adorace, od 17.50 společná adorace
s knězem nebo jáhnem.
• Kostel sv. Vojtěcha – pátek 16. ledna – třetí
Požehnání koledníčků Třikrálové
pátek v měsíci – pobožnost s Korunkou
sbírky
k Božímu milosrdenství – po mši svaté
bude v pondělí 5. ledna při mši svaté v 15 začínající v 18 hodin.
• Kostel Nejsvětější Trojice – neděle 4. ledna
hodin v kostele sv. Vojtěcha.
– první neděle v měsíci – krátká adorace
Mše svaté v úterý 6. ledna
s litanií k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu
Slavnost Zjevení Páně – v konkatedrále a svátostným požehnáním – po mši svaté
Nanebevzetí Panny Marie budou mše začínající v 16.30. Další bude v neděli
svaté v 6 a v 7 hodin ráno, večer bude mše 1. února.
svatá v kostele sv. Vojtěcha. Při všech se • Kostel sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích
– pátek 30. ledna – poslední pátek
bude žehnat voda, kadidlo a křída.
v měsíci – pobožnost s Korunkou k Božímu
Adorace před Nejsvětější svátostí
milosrdenství – po mši svaté začínající v 17
• Kostel Sv. Ducha – každou středu od 16 hodin.
hodin do začátku mše svaté, která začíná
Týden modliteb za jednotu křesťanů
v 17 hodin.
• Kaple sv. Anny konkatedrály Nanebevzetí od neděle 18. do neděle 25. ledna.
Panny Marie – každý čtvrtek od 17 hodin
22
Intence na mše svaté
str. 12 tohoto čísla Cesty pod titulkem
„STÁŘÍ JE DAR – tak si ho užívejme!“
• Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie
– zápis průběžně po celý rok, vždy po Exercicie v únoru 2015
každé mši svaté v sakristii;
Exerciční dům Velehrad – Stojanov
• Kostel sv. Vojtěcha – pátek 23. ledna, od
Neděle 8. až pátek 13. 2.
16.45 do 17 hodin, na mše svaté sloužené
Kněžské exercicie
Mons. V. Šíma
v březnu.
Pátek 13. až neděle 15. 2.
Duchovní obnova formou večeřadla
Plánované sbírky v lednu
jáhen Jiří Maxa
• Neděle 11. ledna – sbírka na opravu
Pátek 20. až neděle 22. 2.
konkatedrály, v kostelech farnosti
Duchovní cvičení (nejen) pro členy MatiNanebevzetí Panny Marie.
ce svatoantonínské
P. Josef Čunek SJ
Fatimská pobožnost
Úterý 24. až pátek 27. 2.
• Kostel Sv. Ducha – úterý 13. ledna
Duchovní cvičení pro zaměstnance Chariv 16.15 – začíná modlitbou růžence,
ty
P. Bohumír Vitásek
v 17 hodin je mše svatá a po ní litanie
Pátek 27. 2. až neděle 1. 3.
a průvod se sochou Panny Marie. Tato
Duchovní cvičení pro kostelníky a akolyty
pobožnost je každého 13. dne v měsíci.
Mons. Vojtěch Šíma
Informace pro mládež
Kontakt – Velehrad: Poutní a exerciční
dům Stojanov, Salašská 62, Velehrad 687
06; telefon: 572 571 531, fax: 572 571 420;
Skype: stojanovvelehrad; E-mail: velehrad@
stojanov.cz; webové stránky: www.stojanov.
cz.
Český Těšín: Exerciční dům Český Těšín
Klub sv. Anežky, dobrovolné sdružení Masarykovy sady 24, 737 01 Český Těšín,
CHO nabízí
telefon kancelář: 558 761 429
• Úterý 13. ledna v 16 hodin – přednáška mobil: 737 930 713
Mgr. Romany Rosové „Dřevěné kostely ve e-mail: [email protected]
Slezsku a na Moravě“ – Denní stacionář Kontakt – Hostýn: Matice svatohostýnská,
pro seniory, Kylešovská ul. č. 4.
Svatý Hostýn č. 115, 768 61 Bystřice pod
• Úterý 20. ledna v 16 hodin – přednáška Hostýnem; tel.: 573 381 693; fax: 573 381
otce Petra Smolka na téma „Evangelium 694; webové stránky: www.hostyn.cz
pro rodinu naší doby“, průběh, otazníky
Jakékoliv informace o všech jezuitských
a hledání biskupské synody – Pastorační duchovních cvičeních získáte na webových
středisko minoritského kláštera v Opavě.
stránkách: www.exercicie.cz/nabidka.php,
Další informace o těchto akcích i o kde se také můžete přihlásit.
činnosti Klubu sv. Anežky najdete na
Diecézní centrum mládeže – kompletní
program akcí Diecézního centra mládeže
a Diecézního střediska mládeže naší
diecéze najdete na webových stránkách
dcm.doo.cz.
23
Koncert
Prosebné a významné dny
• Neděle 11. ledna v 15 hodin – kostel
Narození Panny Marie ve Stěbořicích.
Koncert „Tradiční rozloučení s vánočním
časem“. Účinkují: Chlapecký sbor ZŠ
Stěbořice, Pěvecký sbor Stěbořice,
Chrámový sbor Opava a orchestr, dirigent:
Karel Kostera.
pátek 2. ledna – první pátek v měsíci;
úterý 6. ledna – slavnost Zjevení Páně
(sv. Tři králové); doporučený svátek;
neděle 11. ledna – svátek Křtu Páně –
konec vánoční doby;
pátek 16. ledna – Den památky Jana
Palacha;
neděle 18. ledna – památka Panny Marie
Matky jednoty křesťanů – začátek týdne
modliteb za jednotu křesťanů;
neděle 18. ledna – Den uprchlíků;
neděle 25. ledna – svátek Obrácení
sv. Pavla – konec týdne modliteb za jednotu
křesťanů;
úterý 27. ledna – Den památky obětí
holocaustu a předcházení zločinům proti
lidskosti;
sobota 31. ledna – Světový den pomoci
malomocným;
pondělí 2. února – svátek Uvedení Páně do
chrámu – Světový den zasvěcených osob;
pátek 6 února – první pátek v měsíci.
• Neděle 25. ledna v 15 hodin – výstavní
budova Slezského zemského muzea Opava.
Hudební pozdrav k 210. výročí založení
Slezského divadla v Opavě a k 20. výročí
úmrtí opavského skladatele a dirigenta
Josefa Binera. Účinkují sólisté Národní
komorní opery Praha a francouzských
operních scén: Jeane Biner – soprán,
Zoltan Korda – tenor, Vladislav Zápražný
– baryton, Jan Biner – bas; hudební
doprovod: Klavírní kvartet NKO Praha.
Na programu: L. v. Beethoven, G. Bizet,
A. Borodin, P. I. Čajkovskij, A. Dvořák,
M. I. Glinka, Ch. Gounod, B. Smetana,
G. Verdi, G. Puccini. Pořádá Umělecká
agentura Karel Kostera.
Příspěvky do Cesty můžete předat v sakristii konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie a kostela sv. Vojtěcha
nebo na faru Almužnická 2, Opava, případně poslat na adresu redakce, nebo elektronickou poštou na adresu
[email protected] – vždy do uzávěrky.
Telefonní číslo na redakci zpravodaje Cesta: 733 529 923.
Webové stránky farnosti Nanebevzetí Panny Marie v Opavě: www.farnostopava.cz
Kontakt na Farní úřad Nanebevzetí Panny Marie v Opavě – tel.: 733 307 117, e-mail: [email protected]
Cesta – zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě, vydavatel a adresa
redakce: ŘKF Nanebevzetí Panny Marie, Almužnická 2, 746 01 Opava. Tiskne tiskárna Schneider.
Ročník 22., číslo 1. Náklad 750 výtisků. Výrobní náklady 1 kusu 10 Kč. Číslo připravila a vydání
zajistila redakční rada zpravodaje. Registrováno pod číslem MK ČR E 12507 u MK ČR.
Příští číslo 1. 2. 2015, uzávěrka 14. 1. 2015