Chcete se stát dobrým chovatelem aneb choroba

Chcete se stát dobrým chovatelem
aneb choroba, které je třeba se vyhnout
Následující článek patří do série článků, týkajících se problematiky chovu, zejména
leopardího psa z Louisiany, které jsme se rozhodli napsat pro ty, co přemýšlejí o tom, že se
sami chovateli stanou nebo chtějí do jeho chovu nějakým způsobem zasáhnout, a nebo tak již
učinili.
Stejně jako ty následující, řeší tento článek problematiku značně obecnou, která se týká i
jiných plemen, takže ho můžeme doporučit i těm, které catahoula jako plemeno příliš
nezajímá.
Stěžejní část tvoří překlad článku velmi úspěšné americké chovatelky basetů, Claudie Waller
Orlandi, která je i autorkou zajímavé knihy „ABC's of Breeding“, a pořádá pro chovatelské
kluby přednášky, týkající se problematiky chovatelství. Z této publikace pochází i kapitola
„Chovatelská slepota: Bližší pohled“, jejíž překlad jsme doplnili vlastními poznámkami, které
se týkají právě chovu leopardů v Čechách, ale obecně platí i pro jiná, zejména málopočetná
plemena.
Vážený čtenář, ať sám zváží, zda je sám postižen či někoho postiženého zná a jak může svou
situaci zlepšit. Ti, kteří na sebe teprve chtějí vzít chovatelskou zodpovědnost, by si to měli
přečíst opravdu důkladně.
Nezbytným předpokladem k úspěchu chovatelského programu je to, že znalý chovatel
využívá principy genetiky. Ale příliš rozšířený jev, známý jako chovatelská slepota, může
některé chovy naprosto zničit. Většina prací, zabývajících se chovem psů, věnovala relativně
málo pozornosti tomuto problému, ačkoliv závažnost tohoto chovatelského nedostatku a
trvalé poškození chovatelských výsledků, které může způsobit, zasluhuje bližší prozkoumání.
Chovatelská slepota, kterou lze nalézt v mnoha chovatelských stanicích, je „nemoc“, která je
výsledkem chovatelovy neschopnosti nebo odmítání připustit nedostatky u jeho vlastních
psů, ať už se vztahují k exteriéru, popsanému standardem plemene, chování nebo geneticky
podmíněným nemocem. Takto postižení chovatelé pak ospravedlňují psy, které chovají,
vytvářením pokroucených a nerealistických interpretací standardu daného plemene.
Prognóza
Protože postižený chovatel se může stát „slepým“ k vážným nedostatkům a zdravotním
defektům u svých psů, mohou se tyto problémy zakotvit v chovu po řadu dalších generací.
Pokud není chovatelská slepota rychle diagnostikována a léčena, může vést ke zničení
původně úspěšného chovatelského programu.
Příznaky
Většina obecných symptomů chovatelské slepoty je naštěstí snadno rozpoznatelná. Tři
následující příznaky patří mezi ty nejnápadnější:
Symptom 1
Tendence ignorovat klady a soustředit se na vady psů soupeřů.
Postižení chovatelé mají tendenci se soustředit na negativní rysy u psů, kteří nejsou jejich
vlastní. Často ovšem to, co vidí jako vady ostatních psů, mohou být jen přijatelné odlišnosti
stylu v rámci plemene.
Léčba
Přečíst si standard a pochopit, že standard vymezuje základní rysy plemene a že může být
přijatelný více než jeden styl v rámci daného plemene.
Ale ujistěte se, že rozumíte rozdílu mezi typem a stylem plemene. Typ plemene je definován
standardem, který popisuje ideálního psa daného plemene. Na druhé straně styl je způsob, jak
chovatelé interpretují standard a umělecky vyjadřují různé znaky typu plemene u psů, které
chovají. Každá taková interpretace standardu může proto vyústit v řadě stylů v rámci
plemene. To umožňuje vyprodukovat řadu výborných představitelů plemene a dovoluje také
to, že psi různých stylů jsou korektní a splňují přitom standard plemene.
V případě leopardího psa z Louisiany je situace, co se týče standardu, trochu složitější, než u
jiných národních plemen, uznaných FCI. V Americe existuje řada organizací, které catahoulu
registrují a každá z nich uznává trochu odlišný standard. Nejmírnější je asi standard NALC,
který vznikl v r. 1977 a od té doby se zřejmě příliš nezměnil, i když v plemeni již vývoj jistě
nastal. Tento standard je ze všech „nejmírnější“, zejména co se týče „nebezpečné“ bílé
barvy, preferuje ve své podstatě nosiče merle genu a znevýhodňuje celobarevné jedince, kteří
však ve skutečnosti pomáhají udržet plemeno „zdravé“. To je také standard, který v současné
době platí pro Klub málopočetných plemen. Výsledkem toho je také to, že někteří naši
rozhodčí na výstavách upřednostňují jedince s merle zbarvením bez ohledu na celkové kvality
psa. V současné době je proto třeba přijmout jiný, mnohem aktuálnější standard, který přijalo
jako standard UKC (viz Nový standard plemene). Ten považuje všechny barvy za rovnocenné
a upřesňuje i některé další parametry, takže v rámci tohoto standardu není možné považovat
prodlužující se partie nosu, zužující se hlavy a výrazně prohnutá záda za výše zmíněný styl,
ale spíše za nedostatky nebo vady, které tento nový standard definuje.
Takže si představte, že jste rozhodčí, a naučte se hledat klady u psů, které chovají či vlastní
druzí. Jestliže pes soustavně vyhrává u řady různých rozhodčích, znamená to obvykle, že pes
má viditelné klady ve srovnání se soupeři.
U málopočetných plemen je situace na výstavách i pro rozhodčí vždycky trochu složitější než
u plemen, kde se v jednom kruhu sejde více jedinců daného plemene a rozhodčí má tak
možnost srovnání. Proto je u málopočetných plemen vždycky větší nebezpečí, že jsou dobře
hodnoceni i psi, kteří si to v podstatě nezaslouží. Ti majitelé nebo chovatelé, kteří jsou
dostatečně úporní a cílevědomí a oběhnou větší počet výstav, než si kdo umí představit, pak
mohou vítězit i tam, kde by při větší konkurenci neměli nikdy šanci. Majitelé pak nabývají
mylného dojmu, že jejich miláček je ten nejlepší zástupce plemene a že jedině on si zaslouží
zanechat po sobě potomky.
Symptom 2
Víra, že jste odchovali „perfektního“ psa.
Žádný „perfektní“ pes nebyl a nikdy nebude odchován v žádném plemeni. Dokonce to, co
považujete za vaše nejlepší, může být obvykle překonáno a vylepšeno.
Nejenže to, co považujeme v současné době za nejlepší může být vylepšeno, ale je to i smyslem
chovatelské práce. Ideálem a cílem je, aby potomstvo bylo lepší svých rodičů. Ideálem je
proto spojování rodičů takřka bezchybných. Znamená to však, že ne každá fena a ne každý pes
by měl po sobě zanechat potomky, protože těch skutečně výborných, i když nikdy ne
bezchybných, je opravdu málo. Ačkoliv pro to nejsou jednoznačné důkazy, zákon schválnosti
zajišťuje, že vady se dědí opravdu ideálně. Jeden nevhodně použitý a protěžovaný pes je pak
schopen obrazně řečeno pohřbít takřka celé plemeno.
Léčba
Uvědomte si, že vaše představa toho, co je ideální představitel vašeho plemene, se může
časem změnit. Zkušenost s daným plemenem může postupně měnit důležitost a priority, které
chovatel dává určitým znakům.
Chovatel, který se soustředí na správnou hlavu, může postupně zjistit, že např. úhlení a nebo
pohyb jsou také důležité aspekty u daného plemene.
U pracovních plemen by tak měly být na prvním místě pracovní vlastnosti a znaky, které mají
na schopnost pracovat vliv. Catahoula, jako pracovní plemeno, by proto měla mít kromě
jiného i ideální mechaniku pohybu. U plemen, která byla vyšlechtěna pro určitou práci, by
měli být chovní jedinci testováni i na vlohy k této práci, protože to ideální exteriér nezajišťuje.
Symptom 3
Odůvodňování toho, že váš pes nevyhrává, špatným posouzením, politikou nebo vším
ostatním jen ne možností, že může být něco špatně na vašem psovi.
Nesportovní chování a chovatelská slepota jdou ruku v ruce. Takoví mají vždy omluvu pro to,
že jejich pes nevyhrál. I když některé z jejich důvodů mohou být zcela oprávněné, stabilní
neúspěchy u různých rozhodčích obvykle znamenají, že pes neodpovídá standardu v jednom
nebo i více důležitých ohledech.
Léčba
Pokud váš pes nevyhrává, požádejte několik znalých lidí, aby vám psa objektivně ohodnotili.
Řekněte jim, aby byli upřímní, a poslechněte si jejich komentáře s otevřenou myslí.
Jistě se shodneme na tom, že málokterý z majitelů nebo chovatelů chce bohužel takové
hodnocení slyšet. Tady se široké pole působnosti nabízí chovatelským klubům, neboť v každém
specializovaném klubu existují nějaké autority, které mají s chovem plemene bohaté
zkušenosti a mohou nezištně pomoci zvýšit znalosti a vědomosti svých méně zkušených členů.
Jste také ohroženi?
Chovatelskou slepotou jsou ohroženi zejména …
Chovatelé, kteří nemají „oko“ pro psy.
Oko pro psy je jedinečná schopnost vidět psa jako celek a rozeznat rovnováhu, kvalitu a
správnost v rámci každého plemene. Někteří chovatelé se jednodušše nenarodili s touto
schopností. Ačkoli četli a studovali standard pro dané plemeno, nejsou schopni správně
ohodnotit stavbu a pohyb u psů, které chovají. A tak zůstávají slepí k nedostatkům svých psů.
Lidí, kteří nemají to správné oko a cit pro zvířata (a nejedná se jenom o psy), je bohužel
drtivá většina. Bohužel to je něco, co se dá těžko nahradit jen pilným studiem a návštěvami
výstav. Něco se určitě dá zachránit cílenou osvětou v rámci chovatelského klubu nebo
mravenčí prací úspěšných chovatelů v rámci trvalé spolupráce s majiteli svých odchovů.
Tímto způsobem lze některé zkušenosti předat, ale nikdy ne zcela nahradit. Ostatně těch, co to
“oko” skutečně mají, je opravdu velmi málo, i když mnozí si to o sobě jistě myslí.
Nováčkové nebo dokonce dlouhodobí chovatelé, kteří jsou ovlivněni zejména osobností a
temperamentem psa.
Mnoho postižených chovatelů si myslí, že všechna štěňata jsou úžasná. Tito chovatelé se
obyčejně rozhodnout chovat psy ne proto, aby zlepšili plemeno, ale proto, že milují psy a
chtějí více takových štěňat jako je ten jejich. Takoví chovatelé jsou zaslepeni svou láskou ke
psům a zůstávají tak slepí ke skutečnosti, že jejich pes postrádá kvalitu.
Podle našich zkušeností je takových mezi majiteli a chovateli leopardů asi většina, ale platí to
samozřejmě i pro jiná plemena. Úžasné vlastnosti, temperament a inteligence tohoto plemene
znemožňuje řadě majitelů vidět některé nedostatky, které jejich psi mají co se týče exteriéru
nebo zdraví. Problémem je, že většina takových majitelů nebo chovatelů neunese, když
nějakou takovou vadu zmíníte. A možnost, že by takový “úžasný” jedinec neměl do dalšího
chovu zasáhnout, je pro řadu majitelů naproto nepředstavitelná. Tato neschopnost selekce
ovšem velmi vážně ohrožuje celé plemeno.
Chovatelé, kteří vyprodukovali kvalitní zvířata v minulosti, ale v současnosti bojují o to
zůstat na vrcholu.
Chovatelé, kteří mívali superstar v minulosti, obvykle hledají svého dalšího vítěze.
V některých případech mohla být jejich superstar spíše výsledkem šťastné náhody místo
promyšlených chovatelských praktik, založených na principech genetiky.
Jedním ze scénářů, jak k tomu došlo, je chovatelský program, založený pouze na
chovatelských praktikách, které neberou v úvahu genetiku, jako je např. křížení podobných
navzájem. Potomci takových křížení nemohou obvykle přenést své znaky, protože ani
homozygotní páry genů nejsou po předcích identické. V současnosti přijímaný genetický
princip je, že potomci, kteří jsou nosiči většího množství identických genů po předcích, mají
větší šanci přenést znaky, které jsou ovlivněny těmito geny. Výsledkem může být menší
konsistence a kvalita u potomků.
Druhý scénář se týká chovatele, který je konfrontován s příbuzenskou depresí, ale přesto
odmítá zvážit křížení s nepříbuznými jedinci téhož plemene pro oživení životaschopnosti
svého chovu. S každou další generací se kvalita psů zhoršuje.
V obou scénářích činí spalující touha chovatele vyprodukovat další hvězdu slepým k faktu,
že produkuje podprůměrné psy.
Oba tyto scénáře platí zejména pro americké chovatele catahoul, i když některé podobné
trendy nebo výsledky lze najít i u nás, zejména u křížení, kde se projevily důsledky příbuzenské
plemenitby. Pravdou ovšem je, že většina chovatelů leopardího psa u nás neodchovala více
než jeden vrh, takže kromě chovatelské stanice Šumící křídla, lze dost těžko hovořit o cíleném
programu chovu u jednotlivých stanic. Nicméně i tak lze konstatovat, že většina spojení, která
se u nás uskutečnila, má do výše zmíněné příbuzenské plemenitby daleko, což dokazují i
jednotlivé koeficienty příbuznosti (IC = inbreeding coefficient) spočítané pro všechna dosud
provedená spojení a jednotlivé importované psy (viz Statistika odchovů v Šumících křídlech).
Chovatelé, kteří pracují s malým počtem psů.
Protože malí chovatelé nemají z čeho vybírat, je větší tlak na to, aby se vrh povedl.
To je zřejmě případ chovu leopardů v Čechách. I když je tu v současné době trend brát si k
jednomu leopardovi dalšího/další z jiné chovatelské stanice, z hlediska cílevědomého chovu to
není dostatečný počet možností v případě, že ti dva nejsou z nějakého důvodu kompatibilní,
což nezkušený chovatel nebo “nemocný slepotou” nevidí, zejména ne ve štěněcím věku. Tady
může funkční chovatelský klub a nebo znalý poradce chovu sehrát velmi důležitou roli,
zejména při hledání vhodných partnerů a určování psů vhodných a způsobilých k chovu.
Chovatelé, jejichž život se točí jenom kolem psů.
Tam, kde je pes středem života, může být silně ovlivněna schopnost chovatele objektivně si
přiznat nedostatky jeho vlastních psů.
To je další specifická vlastnost mnoha českých majitelů catahoul. Řada z nich projevuje tyto
příznaky a je opravdu obtížné jim vysvětlit, že jejich pes nemusí být ten nejideálnější
představitel plemene a že by své nedostatky neměl předávat další generaci. Je třeba si
uvědomit, že náš pes není středem zeměkoule, že na prvním místě by měl být člověk, rodina a
přátelé a že pes je jen naším příjemným společníkem, který nám pomáhá život zpříjemňovat.
Jednotlivci, kteří měli jako učitele chovatele postižené chovatelskou slepotou.
V těchto případech je to jasné.
Takových se bohužel i v Čechách najde dost a týká se to i chovu catahoul. Chovatel, od
kterého si svého nového psa berete, vás může a často se i snaží ovlivnit svým vlastním
názorem, který nemusí být zrovna ten nejsprávnější. Nezkušeného to může mnohdy na
poměrně dlouhou dobu svést na scestí a ztratit kontakt na ostatní, kteří by mu mohli
poskytnout užitečné informace.
Charakteristiky těch, co chovatelskou slepotou netrpí
-
Jsou skutečně objektivní co se týče vlastních odchovů a vždy vědí o tom, co by měli
vylepšit v další generaci.
Bez ohledu na čas a úsilí, které tomu již věnovali, jsou schopni vyřadit ze svého chovu
psy, kteří neodpovídají jejich představám, dokonce do té míry, že začnou s novými
chovnými jedinci.
Mají oko pro psy a dokáží ocenit vynikajícího psa bez ohledu na to, kdo ho odchoval nebo
je jeho majitelem.
Tipy pro správné vidění
Chovatelská slepota může být vyléčena, pokud je podchycena dříve než má trvalý ničivý efekt
na váš chov. Vyzkoušejte tyto tipy:
-
-
-
Vyhněte se ve vašem chovu zdůrazňování určitých rysů, které ničí celkovou správnost.
Ačkoliv se mnoho chovatelů snaží zdůraznit kvalitu psa jako celku, je lidskou přirozeností
všímat si jen určitých znaků. Ve skutečnosti tím, že přikládáme důležitost určitým znakům
u našich psů, vyjadřujeme náš styl. Jeden chovatel tak dává upřednostňuje předek a jiného
zajímá víc záď nebo linie hřbetu. Je tu ovšem nebezpečí, že přílišné soustředění na jeden
znak nás činí slepými k jiným nedostatkům, které se do chovu mezitím vkrádají.
Stanovte si úroveň vaší chovatelské slepoty, požádejte někoho, jehož mínění si vážíte, aby
objektivně zhodnotil vaše psy. Ti, kterých je třeba se zeptat, jsou znalí chovatelé, kteří
sami vyprodukovali dobré psy a kteří sami chovatelskou slepotou netrpí. Požádejte je, aby
pravdivě zkritizovali klady a zápory u vašich psů. Zeptejte se více než jedné kvalifikované
osoby a srovnejte jejich hodnocení se svým vlastním.
Buďte připraveni udělat změny, dokonce i vyřazení z chovu nebo přidání nových psů do
vašeho chovatelského programu. Tak jako je obtížné si připustit, že nejste úspěšný,
uvědomění si, že náš pes nesplňuje naše představy, může být první krok k získání toho, co
skutečně chceme.
Každý pes, i ten, který se nehodí zrovna do chovu nebo do toho vašeho chovu, má potenciál
být vynikajícím společníkem nebo pomocníkem člověka, který nemá chovatelské ambice.
V našich podmínkách se v současné době chce stát chovatelem (správněji chce odchovat vrh)
téměř každý majitel catahouly, ale o cíleném chovu se tu dá bez zkušeného a zodpovědného
vedení, např. prostřednictvím a pomocí specializovaného klubu, těžko hovořit. Na to, aby bylo
možno dělat selekci v rámci jednotlivých chovatelských stanic, nemá žádný chovatel
dostatečný počet psů, ze kterých by bylo možno vybrat, a ani vlastních prostředků, které větší
počet psů vyžaduje. A dobrý chov, který plemeno zlepšuje, nelze bez selekce udělat. Selekci
jsou však schopni provádět jen ti nepostižení chovatelskou slepotou. Patříte mezi ně?