ve znamení slunce
Transkript
ve znamení slunce
O Č I M A A R C H I T E K TA VE ZNAMENÍ SLUNCE Ke krásnému golfovému hřišti patří bezesporu i příjemná klubovna se zázemím pro hráče. Není nad to, mít si po hře kde dát horký čaj (anebo něco ostřejšího) a mít kde posedět s kamarády z flightu a ještě trochu rozebrat tu dnešní hru… O tom, že jinak se vám sedí v neútulném, studeném a neosobním prostoru a jinak v příjemné, domácí atmosférou vonící klubovně, o tom tedy žádná. A právě to je ten hlavní úkol pro architekta a designéra. Ještě lépe, sejdou-li se vám obě tyto profese v jedné osobě. A právě o jednom takovém muži bude teď řeč. Seznamte se s Jiřím Georgem Gebertem. 118 napsala Pavla Charvátová foto archiv P ro ty, kdo o jeho jméně dosud neslyšeli, jen stručně. Jiří Georg Gebert má ve svém portfoliu nejen golfové projekty realizované např. v Austrálii, ve Spojených arabských emirátech, v Německu, Švýcarsku, USA, Dominikánské republice, ale dnes už i v České republice. Jeho curriculum vitae říká, že se narodil v Praze-Podolí v roce 1942 a studoval hned několik škol – na ČVUT Fakultu architektury a pozemního stavitelství a dále Akademii výtvarných umění a Školu architektury (tu však již nedokončil). Na začátku 80. let odešel do Německa, kde dlouhá léta žil a pracoval. Působil také v Austrálii. Po roce 1990 se vrátil do Prahy a založil tady architektonický ateliér. Nyní žije a pracuje střídavě v Praze a v Mnichově. Jeho práce a stavby najdeme po celém světě. Dokonce navrhoval i několik luxusních interiérů soukromých letadel pro hlavy států včetně japonského císaře; kanceláře pro krále, prezidenty a vládce Orientu i podnikatele... U nás jeho rukopis najdete mimo jiné v komplexu zámeckého hotelu Štiřín. Z bývalé konírny hraběte Ringhoffera je dnes dům Jockey a právě jeho interiéry rekonstruoval architekt Gebert. Jeho zatím asi nejnovější stavbou v Čechách je Pavilon Slunce – multifunkční budova, která je součástí golfového hřiště na Slapech. Jak vzniklo jméno Jiří Georg „V Německu jsem měl přátele a děda byl taky rodilý Bavorák ze Šumavy, který s českou babičkou silně počeštil. Proto Jiří Georg. V německém pase je Georg Jan, v českém zase Jiří Jan. No a Jan je jméno české i německé. Proč ne. Můj bratr žije v Praze a dostal jméno John.“ Vizualizace Pavilonu Slunce na Slapech – interiér hala Vizualizace Pavilonu Slunce na Slapech – exteriér s golfisty Jiří Georg Gebert sám o sobě… Doby dávno minulé Od roku 1976 jsem byl na volné noze a navrhoval hlavně interiéry restaurací. To skončilo zákazem činnosti v roce 1982 v Husákově akci proti svobodným povoláním. Proč jsem odešel, je nasnadě: nechtělo se mi topit v kotelně ani chovat ovce na chalupě. V roce 1980 jsem navštívil na půl roku matku v Melbournu a pracoval jako architekt. V roce 1984 už to tady dál nešlo, kamarádi jeden po druhém balili kufry. Nikdo nevěděl, že to za pět let praskne. Vizualizace Pavilonu Slunce na Slapech – interiér klubovna Realizace v Československu Architekt Gebert je mimo jiné také spoluautorem hotelu Inter-Continental v Pařížské ulici v Praze. „Šlo o první stavbu s americkým investorem za totality. Způsob práce, velkorysost konceptu, důvěra a dvoustranná spolupráce s architektem Filzakem byly nejlepší školou profese, stejně jako byly 200stránkové standardy řetězce hotelů InterContinental i prohlídky těchto hotelů v Evropě. Zkušenost v té době neslýchaná. Navrhoval jsem řadu studií hotelů pro Čedok, stavělo se tehdy málo. Nabídky na vedoucí místa byly spojené s politickým vydíráním. A tak pro mě období hotelů v Česku skončilo. Příležitost navrhovat hotelové interiéry jsem pak plně využil v Německu. Nějaký čas jsem se snažil architektům sídlišť vysvětlit, že živé město potřebuje tržní ekonomiku a že architekturu neděláme pro uznání kolegů nebo pro módní trend, ale pro lidi (například v recenzích zásadních západních publikací, pokud to tedy v té době ještě šlo).“ Moje stavby? „Moje stavby – to je silné slovo. Některé mám opravdu rád. Víte, jak je to s autorstvím, když jdete do kina. Spolupracovníků jak na běžicím pásu. Co je režisér bez kamery, produkce a co autoři, herci, scenárista, hudba atd. Film může dostat osm Oscarů a každého dostane někdo jiný. Ale i architektura je týmová práce. Stavební projekt je týmová práce projektantů a stavařů, která používá prvky a produk- Návrh klubovny Stará Boleslav 119 O Č I M A A R C H I T E K TA ty, které vybádali, zdokonalili a vyzkoušeli v široké spolupráci celé firmy. Moje autorství může být výtvarný nebo urbanistický koncept.“ Interiéry „Návrhy interiérů – báječná práce, ale je třeba ji báječně honorovat. V Austrálii jsme rekonstruovali na muzeum nádhernou starou továrnu se čtyřpatrovou strojovnou se smaltovanými nádržemi. „Pumping station“, která pumpovala kdysi odpad do moře. Jindy to byla Mallorca, Menorca, pokaždé jiná kultura, kterou chcete respektovat. Pokud jde o exotiku, tak mohu tvrdit, že moje návrhy interiéru jsou opravdu, když ne trvale a když ne na všech, tedy určitě v prostoru milionů míst zeměkoule. Navrhl jsem asi 20 luxusních lík aktů tažených expresivní konturou. Dvě výstavy v Mnichově. A několik let jsem bral v Mnichově i zakázky ilustrovat pro reklamní agentury. Byl jsem už v 90. letech mistrem komputerové vizualizace, později stále častěji ve spolupráci s českým kolegou. Dráha umělce mne ale neláká. Což není architektura umění? Za dnes prominentním umělcem je většinou krátkodechá sebeexhibice a prodejní schopnosti galeristů.“ Kromě toho si Jiří Gebert najde čas i na psaní. „Snažím se psát a mluvit do věcí, na které mají mnozí opačné názory. Třeba rozvoj města, architektura nebo politika. Miluju konflikt, když na něj dojde.“ O tom, že pan architekt má velmi poetickou duši a používá jazyk plný fantazie, se můžete přesvědčit v následující krátké ukázce textu, který napsal Moje stavby? Některé mám opravdu rád. Ale architektura je týmová práce. interiérů soukromých letadel pro hlavy států včetně japonského císaře; kanceláře pro krále, prezidenty a vládce Orientu i podnikatele a věru nevím, kde právě co letí, třeba zrovna nad námi… Představte si, že máte budget, kde se počítá s nejdražšími materiály, kde stoly mají desku z polodrahokamů lemovanou zlatou žilkou. Na stěnách jsou potahy z nejvybranějších materiálů a uprostřed sálu v Boeingu 747 navrhnete prosvícený taneční parket pod reminiscencí hvězdné oblohy. O mých projektech a tvorbě si můžete udělat lepší obraz na výstavě k otevření Pavilonu Slunce.“ Kromě architekta také výtvarník a spisovatel? Jiří Gebert měl a má nesporně i další umělecké a kumštýřské vlohy. Kromě poetických skic k architektonickým návrhům najdeme mezi jeho díly třeba i obrazy. „V totalitě jsem měl čas malovat. Je tu série poloabstraktních leteckých pohledů na australskou poušť a ba- o nově vznikajícím Pavilonu Slunce na hřišti Golf Park Slapy sv. Jan. Budova v duchu neokoloniálního britského stylu s použitím prvků vzdálené Indie bude slavnostně otevřena letos v květnu a díky své multifunkcionalitě nabídne nejen zázemí pro golfisty, restauraci a obchod, ale také dvě zasedací místnosti, infocentrum pro turisty, půjčovnu kol, wellnes a dokonce galerii! Bude to prý skutečné místo setkávání, kterému architekt Gebert přiřadil moto: „Enjoy your stay!“ J. G. Gebert o budově píše: „… objekt Pavilon Slunce je moderní prosluněná stavba. Místo, na kterém bude stát, je na vyvýšeném bodě blízkého okolí, jako keltská pozorovatelna. Stavba obklopená záhony květin, stromky a několika borovicemi bude vydechovat atmosféru přírody vltavského údolí. Na zdech a pergolách rostou věčně zelené i kvetoucí porosty. Strohá elegance zeleného hřiště je v bezprostředním okolí objektu vystřídána jistou dávkou exo- Jiří Georg Gebert * 6. 6. 1942 (znamení Blíženci), V PRAZE-PODOLÍ – ČVUT Fakulta architektury a pozemního stavitelství, – Akademie výtvarných umění, Škola architektury (nedokončeno) – člen Komory bavorských architektů – člen Komory českých architektů – člen Komory českých designérů golfu tiky. Okna a terasy se dívají do všech stran. Na východ na Rabyňskou horu s jamkami č. 1 a 6, na sever míří pohled přes jezírko s biotopem k druhé devítce, na jih je nádherný výhled k přehradě a ke Ždáni. Vycházející slunce osvítí segment terasy a vstoupí do domu prosklenou čelní stěnou. Průběžný pás obloukového světlíku pustí široký proud slunečního světla do osy interiéru, neseného a lemovaného sloupořadím. Rám z leštěného dřeva bude odrážet paprsky světla do stran restaurace a sálu. Ve východním čele stavby stojící krbová zeď s mřížkami orientálního kamenořezu, ústí do dvou lesklých komínků na střeše, které si hrají se světlem a odrazy interiéru. 120 V pásu světlíku na síti z ocelových lanek rozprostírá své výhonky exotická rostlina. Listí prosvícené sluncem mi připomíná průhledný stín eukalyptů v tropickém arboretu. Okna cedí proužky bambusových závěsů světlo, které je rozptýlené závěsem z látky světlého odstínu s motivy bambusových listů… Kouzlo koloniálního pavilonu akcentují decentní detaily indické dřevořezby. Obrazy na panelech a stěnách jsou součástí včera otevřené výstavy. V dřevěných polstrovaných blocích u krbu je cítit vůni hořících bukových polen. Celá stavba v celku a každým detailem vyzařuje rovnováhu a protiváhu k dennímu shonu… Den na Slapech se vydařil….“