Občasník pro členy MOP Sůvy a jejich kamarády

ročník
2012-13
číslo 2
Občasník pro členy MOP Sůvy a jejich kamarády
2/2012-13
Ahoj všichni!
Měsíc utekl jako voda a Vy opět držíte v ruce náš oddílový časopis Cože?. Doufáme, že
se Vám bude líbit. V minulém čísle jsme Vám slibovali nové rubriky, které jsme pro Vás
samozřejmě připravili. Můžete se s nimi seznámit na několika málo následujících stranách.
Tak a teď už snad jen popřát příjemné počtení☺!
Nový živočišný druh
Chramostail slaništní
Zdá se to být neuvěřitelné, ale i v dnešní době jsou stále objevovány nové druhy zvířat.
Uprostřed hlubokých pralesů nebo v těžko přístupných horských oblastech je to ještě
pochopitelné, ale uprostřed Evropy?
Přesto je to tak. Ze severních oblastí se pomalu rozšiřuje i na naše území. V odborných
časopisech o něm žádnou zmínku nenajdete (zatím), na internetu je také ještě neznámý. Ale
v zoologických kruzích se horečně pracuje na jeho bližším výzkumu. Zatím se nepodařilo
pořídit ani odpovídající fotodokumentaci, ale při dnešních technických možnostech je jen
otázkou času, kdy některá z dobře ukrytých fotopastí splní svůj úkol.
Díky kontaktům přímo „u zdroje“ vám teď, s laskavým dovolením pánů zoologů,
zveřejníme několik známých skutečností.
Název: Chramostail slaništní
Latinský název: Cremostomys Aberdea (podle Olafa Aberdsona, který popsal prvního
jedince na území Švédska)
Zařazení: pravděpodobně se jedná o příbuzný druh Crycetomys Emini, nebo C. Gambiana
Chramostail byl vždy pozorován v noci. Na našem území jsou zdokumentována hned
čtyři místa výskytu, vždy ve smíšeném lese s převahou buků.
O dalších poznatcích vás budeme informovat v dalším čísle Cože? Pokusíme se přes náš
zdroj shánět nejaktuálnější informace, popřípadě fotky.
Faf
2
2/2012-13
Akce proběhlé
Výprava na Kokořín
V sobotu šestého října jsme se
vypravili na první výpravu v tomto
školním roce na Kokořín. No, co vám
budu povídat! Asi nejlépe udělám, když
vám povím, jaké to bylo. Tak tedy: Bylo
to skvělé! A to je vše? Ale kdeže, čtěte
pozorně dál!
Byl krásný podzimní den, sluníčko
svítilo, stromy předváděly své pestré
podzimní modely v plné kráse a my
jsme vystoupili z autobusu ve Mšenu.
Protože to byla první výprava a jelo
nás docela dost, takže se ne všichni
znali se všemi, tak jsme si ještě na
náměstí zahráli nějaké úvodní hry,
čímž jsme vzbudili pozornost všech
kolemjdoucích.
Pak jsme vyrazili na putování k hradu. Ale co se nestalo? Jen co jsme se vymotali
z rozkopaných uliček, ocitli jsme se na kraji nádherného podzimního lesa, kde jsme si jen
chtěli sníst něco málo ze zásob na cestu. Když tu přihopkal Bílý králík v červené vestě
s kapesními hodinkami a tvářil se, že TO nemůže stihnout. A protože jsme všichni četli (nebo
aspoň viděli) Alenku v Říši divů, věděli jsme, co se sluší a patří, a tak jsme hbitě vyrazili za
Bílým králíkem. Až se stalo, že jsme se králičí norou propadli do Kraje divů.
V Kraji divů žijí (divná) zvířata, která chodí,
mluví a chovají se jako lidé. V Kraji divů se dějí
divné věci a ne vše, co se zdá být něčím, tím ve
skutečnosti nakonec je. Když se ráno v Kraji
divů probudíte jako malá holčička, můžete si být
jistí tím, že k obědu již půjdete jako někdo jiný,
ovšem nemůžete si být jistí tím, že oběd skutečně
dostanete.
A i s námi se začaly dít divné věci: Někomu
narostly uši, někomu rohy, jiný se proměnil v žábu...
Ano, stali se z nás typičtí obyvatelé Říše divů.
Jediný, kdo věděl, co v takové situaci máme dělat,
byl Blboun Nejapný, takže jsme se rozumně řídili
jeho radami a vrhli se na plavbu mořem, protože
ve vlnách jsme zahlédli bílé uši a červenou vestu.
3
2/2012-13
2/2012-13
Bylo to náročné, ale doplavali jsme až na
břeh, jenže jsme samozřejmě byli promočení až
na kost. Naštěstí Blboun měl další skvělý nápad
a vyhlásil „kuriální závod“, díky čemuž jsme se
zahřáli a osušili. A protože v kuriálním závodě
vyhrávají všichni, všichni jsme dostali bonbón
za odměnu.
Ale nebyl čas na dlouhé otálení, Bílý králík se
rozběhl dál a my běželi za ním. Prošli jsme kolem
pískovcové Žáby a Hlavy a kolem poledne se
zastavili na oběd u kokořínských Pokliček. Nešli
jsme moc dlouho a potkali jsme dalšího známého
obyvatele Říše divů: Houseňáka. Setkání to bylo
podivné, protože jsme se na jednu chvíli stali
houbou, na které seděl.
Od Houseňáka to už bylo ke hradu kousíček.
V podhradí jsme si udělali další přestávku před
závěrečným výšlapem. A setkali jsme se tam
s Kočkou Šklíbou. Ta nás dovedla až těsně pod
hrad, kde nás prozkoušela z toho, jestli umíme
nechat zmizet alespoň své nohy při hře na
šlapavou bábu. Kočka Šklíba s námi nehrála,
protože (jak všichni dobře víme), ona umí nechat
zmizet celé své tělo tak dobře, že po ní zůstane
jen pověstný škleb...
Za chvíli jsme narazili
na
Ševce-Kloboučníka
a jeho kamaráda Plcha, kteří
nám pověděli, že od té doby,
co se pohádali s Časem, se pro
ně čas zastavil a mají pořád čas
svačiny, a tak svačí a svačí. Byli
potrhlí, ale už jsme si všimli, že
v Kraji divů jsou potrhlí všichni
a že i my jsme potrhlí. Plch
začal vyprávět pohádku, ale
usínal při tom a Kloboučník ho
pořád přerušoval. Ale byla by to
podivná pohádka asi i bez toho.
No uznejte: o třech sestřičkách, které žily na dně sirupové studánky, kde se živily sirupem,
až jim bylo špatně a učily se vážit sirup a vážit si věcí začínajících na M.
Ale pak to přišlo - Kloboučník nám všem popřál k našim nenarozeninám, protože
jen on sám měl ten den narozeniny a vyhlásil šlehačkovou bitvu. Všichni jsme si oblékli
protišlehačková brnění, podívali se na instruktáž, kterou nám předvedli společně s Plechem
a začali jsme se šlehačkově bít. Naštěstí to byla bitva bez vítězů a poražených. No, možná
až na Kloboučníka, který to odnesl nejhůř ze všech.
Potom jsme se už jenom dostrojili a vyrazili na hrad. Rozhlédli jsme se po kraji z vysoké
věže, ale zjistili jsme, že Červená srdcová královna na hradě není a že kriket, který jsme si
s ní přišli zahrát, si s ní asi nezahrajeme. Takže nám nezbylo nic jiného než vyrazit na cestu
zpátky.
Naposled jsme si užívali procházku příjemným říjnovým dnem a každým krokem jsme
se loučili s Říší divů. Vlak jsme museli dobíhat, ale stihli jsme to a celí spokojení jsme jeli
domů.
Výprava se povedla, vy co jste na
ní nebyli, si to nechte od účastníků
vyprávět.
Jarka
Kde jsme to vlastně byli?
4
Na naší letošní první výpravě
jsme poznávali mj. hlavně krásy
CHKO Kokořínsko. Tato CHKO
byla vyhlášena již roku 1976 a patří
k nejkrásnějším oblastem Mělnicka
i celých Čech. Jsou pro ni typické
pískovcové skály, z nichž mnohé
vytvářejí rozličné tvary – skalní převisy,
drobné jeskyně, výklenky a římsy.
5
2/2012-13
Dominantou Kokořínska je hrad Kokořín,
který se nachází asi 10km severovýchodně od
Mělníka nad říčkou Pšovkou. Byl postaven
po roce 1320 pražským purkrabím Hynkem
Berkou z Dubé. Kokořín je hrad už od pohledu
nedobytný. Vysoká zeď vyrůstající ze skály jej
chrání ze všech stran a původně jediný vchod,
který byl zabezpečen padajícím mostem, není
širší než 140cm, takže dovnitř nikdy neprojel
větší vůz. Na nečekané návštěvy byl hrad vybaven důkladně. To se ale netýká dnešních
návštěvníků. Když na konci 19. století kupoval Kokořín Václav Špaček, byla to už dávno
jenom zpustlá ruina. Jeho rodina provedla rekonstrukci a místo, které bylo svého času cílem
cest osamělých romantických poutníků, zpřístupnila veřejnosti. V roce 2006 stát vrátil hrad,
který byl po padesátém roce komunisty zestátněn, zpět Špačkům a ti jej nadále hodlají nechat
otevřený všem, kdo se do zdejších končin vypraví na výlet.
Eva
Kdo si hraje, nezlobí!
V úterý 18. září jsme se jako oddíl
zúčastnili akce pořádané KD Krakov. Akce
se jmenovala (jak už název napovídá)
„Kdo si hraje, nezlobí“ a šlo o prezentaci
volnočasových aktivit pro děti (nejen)
z Prahy 8. Akce probíhala od 10.00 do
17.00hod. Právě pro celkem brzký začátek
akce jsme s Gab nechtěli nic podcenit
a vypravily se na místo už v půl desáté.
Z klubovny jsme se i s přepravkou plnou
věcí přesunuly před KD Krakov, kde už
organizátoři stavěli jednotlivé stánky. Musím přiznat, že jsme si celkem naivně mysleli, že
akce opravdu začne v 10.00, jak bylo naplánováno. V deset hodin jsme ale na místě byly
(kromě organizátorů) samy dvě! No nevadí, že?! Vybalily jsme věci z přepravky a v rámci
možností ozdobily přidělený stánek (poznámka redakce: byl nejhezčí ze všech!!!). Teď už
jen zbývalo čekat na davy dětí, které nadšeně budou plnit připravené soutěže a kvízy, a jejich
rodiče lačné po informacích. Bohužel, během celého dopoledne jsme se nedočkaly. Na
loučce už jsme sice nebyly samy, ale vedoucí z jiných kroužků/stánků na právě náš stánek
moc zvědaví nebyli. Kolem poledne přišla Fáfinka, která mě vystřídala a odpoledne pak
dorazil ještě Jeňýk. Sice jsem na akci byla jenom na jejím „prázdném“ začátku, přesto ale asi
můžu (podle toho, co pak vyprávěli ostatní zúčastnění vedoucí) říct, že se nakonec celkem
povedla. Uvidíme, jestli se najde někdo, kdo s námi bude chtít chodit na schůzky a jezdit na
výpravy, víkendovky a tábory…
Eva
6
2/2012-13
Akce budoucí
Podzimní prázdniny
… aneb co nás čeká a nemine
Je to tak, podzimní prázdniny jsou za rohem! Pojďme do nich!!!
Moc z programu se mi prozrazovat nechce, ale ráda bych Vás navnadila, takže něco
málo přece jen vypustím.
Pojedeme na divoký Severovýchod k Pepovi do Javorníka u Vysokého Mýta, což už
víte. Ale asi by bylo vhodné si ujasnit pár věcí předem: 1. Divoký Severovýchod je skutečně
divoký. 2. Pepa se anglicky řekne Joe. Takže pokud jste někdo z Vás viděl film Limonádový
Joe, tak doufám, že už tušíte, po kom se ten film jmenuje a podle koho že byl vlastně natočen.
(Těm co neviděli, doporučuji shlédnout. Ne proto, že by vám to na víkendovce mělo chybět,
ale proto, že je to fakt sranda!) 3. Na Divokém Severovýchodě nás čekají divoké oslavy čtyř
narozenin (a spousty dalších nenarozenin!).
Co se týče Vysokého Mýta, tak největší zajímavostí asi je, že je tam největší čtvercové
náměstí v republice. Což chápu, že Vám možná nijak zvlášť zajímavé nemusí připadat.
Jenže! Když vezmete v úvahu, že právě tam vyzval Doug Badman k pistolnickému souboji
našeho Limonádového Pepu a že se tam chystá past na tohoto strážce zákona, tak je rozhodně
potřeba se tam vypravit a pomoci právu a pořádku zvítězit!
Kdo budete moct, vemte si
s sebou kostkovanou košili, northeasternový dress code je neúprosný!
(Kdo nezná výraz „dress code“, tak
na vysvětlenou asi dodám jen to, že
to nějak souvisí s módní policií.)
Také připomínám, že kromě
pronásledování banditů se budeme
věnovat i tradičním podzimním
aktivitám, k nimž rozhodně patří
pouštění draků. Drak (papírový! Ne
Šmakova mrtvola z tábora!!!) by se
Vám do batohu vejít mohl, takže ho
berte s sebou. Draky zkusíme asi
vyrobit i vlastní; uvidíme, jak to půjde. Našla jsem doma příručku, jak vyrábět opravdové
čínské draky, takže bych se o to ráda pokusila, ale předesílám, že to se nám asi nepodaří.
Zahrnuje to totiž schopnosti perfektně rýsovat, přesně stříhat a bezchybně lepit. A nevím,
zda v tomhle nějaká Sůva vyniká. Ale nechci Vás (nás) podceňovat!!! 
Kdo jste se ještě nepřihlásil, tak se zkuste přihlásit právě teď, kdy čtete tyto řádky!
Kapacita je ovšem omezená, tak nevím, nevím, zda bude dostatek míst pro všechny zájemce.
A „Kdo dřív přijde, ten dřív mele,“ znáte to.
7
2/2012-13
Připomínám tedy sraz: ve čtvrtek 25.10. na Hlavním nádraží. V 9:15 ráno, před
pokladnami, jako vždycky.
S sebou si vezměte spacáky, karimatky, ešusy můžete nechat doma. Důležité
jsou samozřejmě pláštěnky, jídlo na čtvrtek do večeře (večeři už máme objednanou
v TrigerWhisky Saloonu), láhev na pití, přezůvky. A specialitou této víkendovky je to,
že byste s sebou měli mít holinky!!! Nežertuji. Bydlet budeme na farmě. Kolem bude
spousta bláta. Prosím, skutečně na ně nezapomeňte!!! (Díky tomu se zas budeme moci
podívat, jak se chovají krávy, prasata, husy, slepice, králíci... a společnost nám budou
dělat i pávi!)
Cena bude 500 Kč. Tak nyní snad víte všechno. Kdo má ještě nějaké dotazy, obracejte
se na Jarku - ať už osobně, mailem ([email protected]), nebo telefonicky (736 536 603).
Těšíme se Vás a věříme, že se Vám to bude líbit!
PS: Projížďky na Pepově bujném oři jménem Traktor jsou již domluveny.
Jarka
Zombie víkendoofka
Přátelé i nepřátelé oživlých mrtvol, máme pro Vás dobré zprávy: Zombie víkedOFFka
se již vrávoravým krokem blíží a přípravy jsou v plném proudu.
Brzy přijdou do tisku příručky, co dělat v krizových situacích (což jsou téměř všechny
situace, v nichž se tváří v tvář (resp. zbytky tváře) setkáte s mrtvolou, která chce sežrat Váš
mozek) a také připravujeme výstražné postapokalyptické plakáty, neboť chceme varovat
i ostatní spoluobčany, že už jsou tady! (ne ti občané, ale zombíci)
Mravenec s Jarkáčem trénují bojové techniky u největších odborníků na tuto problematiku.
Také se učíme budovat pasti, brousíme zbraně a prostě se pilně připravujeme a studujeme!
Najali jsme si i kuchaře, který pro Vás vymýšlí ty nejbláznivější pokrmy, jaké jste kdy
jedli.
Přihlašujte se co nejdřív! Brzy dostanete další info, ale pozor: bude přísně tajné, takže
zřejmě čekejte šifru... 
8
Jarka
2/2012-13
Mimo soutěž
V minulém čísle jsme Vám slibovali, že Vás v tomto roce čeká novinka s názvem „Mimo
soutěž“. Ale zatím se nic nedělo. Jenže teď už dozrál čas a přijde to.
Začneme na začátku listopadu. O víkendu. Na detailech se domluvíme na nějaké blížící
se schůzce či na podzimkách. Ale bude pro Vás připraven program v podobě soustředění
před Zombie víkendOFFkou a hraní různých her. Přijít mohou i ti, co z různých důvodů na
víkendovku nepojedou, aby viděli, o co přijdou. A samozřejmě ti, co pojedou, si trochu
ochutnají, co je čeká.
Strávíme tedy odpoledne v naší klubovně, popovídáme si, uvaříme si čaj, budeme se bát,
budeme se smát, zkoukneme nějaká instruktážní videa a prostě si to užijeme. Připomínám,
že „Mimo soutěž“ se akce bude jmenovat, protože za účast na ní nedostanete žádné body do
celosůví soutěže v docházce. Účast je tedy čistě nezištná a dobrovolná.
Přesto tím, že přijdete, rozhodně mnohé získáte a pomůžete vybudovat novou tradici.
Od listopadu se totiž „Mimo soutěž“ budeme scházet každý měsíc. Na prosinec je v plánu
nálož deskových her a předvánoční večírek.
Akce jsou společné pro Sůvy i Sůvičky, přesto bych tuto první doporučila raději těm
starším, případně odvážnějším Sůvičkám. S sebou můžete vzít klidně i kamarády, kteří
nejsou členy našeho oddílu.
PS: Těšit se můžete i na ukázkovou lekci tanečního stylu korejských zombií „Zombie
Style“!
Jarka
Povídka na pokračování – povídka o Krysím králi
část druhá
Krysí král seděl pohodlně na svém trůně a zadumaně si hrál s čímsi v tlapkách. Přemýšlel.
Poslední dobou se mu zdály znepokojivé sny. Byl už starý a moudrý, takže věděl, že je
nesprávné se ukvapovat, ale na druhou stranu si byl vědom i toho, že někdy je potřeba udělat
rozhodnutí a nijak neotálet.
Ve světě tam nahoře byl sychravý podzim. A v takovém čase se vždycky stávají důležité
Věci. Ale ne vždycky z toho plynou změny k lepšímu. Známky podzimu pronikaly i do
podzemí. Ve stokách se objevovaly pestrobarevné i nudně hnědé listy. Mlha, která se občas
v kanálech objevovala, byla línější než jindy a bylo jí více. Přibývalo vody, jak přibývalo
dešťů, některé sály krysího království se začínaly pomalu zaplavovat...
Krysí král měl tohle období rád. Znamenalo to, že kvůli ubývajícímu místu se jeho lid
v podzemí shlukoval na menším prostoru a najednou se žilo pospolitěji. I holubi se slétávali
do opuštěných hal, kde se tísnili jeden vedle druhého a zahřívali se navzájem a připravovali
se tak na nadcházející zimu. Krysí lidé se začínali chumlat do šál, ale i oni, jak se krátily
dny a světla ubývalo, se tak nějak víc přibližovali krysám v podzemí.
Nicméně na podzim pociťoval také nejsilněji své vlastní stáří a rok od roku na něm leželo
9
2/2012-13
2/2012-13
s větší vahou. Pociťoval totiž i stáří celého světa, který už také dávno nebyl mlád.
Věděl, že pokud učiní jakékoliv rozhodnutí, bude potřebovat hodně sil. Ono totiž
rozhodnout se a nést za to odpovědnost, není jen tak samo sebou. Naštěstí věděl, že stejně
jako on svým poddaným dává pocit jistoty a klidu, dávají mu oni na oplátku svoji sílu
a energii.
Nyní čekal na poslední zprávy, ale když pomyslel na svůj lid, zjistil, že je už vlastně
rozhodnutý.
Pousmál se, odložil věc, co svíral v packách a místo nich uchopil drobnou stříbrnou
flétnu, přiložil ji ke rtům a začal hrát.
V tu chvíli se rozezněly varhany v chrámu svatého Víta...
Eva: Ach bože néééé, já chci být plchem!!!☺
Jarka: Tak se podle toho chovej!!!☺ To není jen tak, být Plch. Ačkoliv mám temné
podezření, že tvé předchozí sdělení bylo ironické…?
Eva: Ironické?! Ale kdeže☺, cítím v kostech, že bych mohla býti vynikajícím plchem!☺
Jarka: Já jsem si to myslela! Máš plší obličejový profil. A ber to spíš jako lichotku☺…
Protože Veroniku budu muset dýl líčit, ale co se dá dělat, když se neumíš chovat!
Eva: Tak a teď jsem uražená (a tvářím se jako fakt doooost naštvanej plch!). A přemýšlím,
že vám zatrhnu dělat bordel na mé sofistikované výpravě a žádný šlehačky NEBUDOU!!!
Takže ti doporučuju ještě trochu přemýšlet nad tím, komu mou roli svěříš!
Eva: Ale jinak jsem samozřejmě polichocena. Víš, jak dlouho by trvalo, než bys Verče
vytvořila opravdickej plší čumáček?!☺
Jarka: Ještě si to promyslím, bedlivě zvážím všechna pro a proti☺. Naučím tě vyprávět
pohádku o třech sestřičkách, které žily na dně sirupové studánky, živily se sirupem a učily
se vážit – jednak sirup a pak všech věcí začínající na M. Hlavně mermomocí – a co ty, vážíš
si dostatečně mermomocí?☺
Eva: Já slovo „mermomocí“ používám zhruba stejně často, jako se v telegramech používá
slovo „stop“! A mermomocí chci být Plch, jen nevím, jestli budu chtít být mermomocí plch
velký, brala bych asi i lesního nebo lískového…
Jarka: Výborně, v tom případě bys možná mohla být všichni hlodavci – třeba i Bílý
králík. Tak si sežeň bílý svetr, červenou vestu a kapesní hodinky☺. A pak už budeš jen celou
cestu hopsat před námi, zatímco my tě budeme sledovat a ládovat se magickýma nápojema
a koláčkama☺. Jen nevím, jak pak na čajovém dýchánku zvládneš být Plchem a Zajícem
Březňákem zároveň☺.
Eva: Samozřejmě, že to všechno zvládnu, pochybuješ snad?! Budu si střídavě nandávat
a sundávat ocásek, čumák, ušiska a různé druhy hlodavčího chrupu!!!☺
Jarka: Nejvíc se těším na to, až budeš sama sebe strkat do čajový konvice – jako strkal
Zajíc Březňák Plcha na konci svačiny!
… a pokud jste byli na zářijové výpravě, tak už asi víte, jak to nakonec všechno dopadlo.
Povedlo se zahrát nejen Plcha a Bílého králíka, ale díky Vám všem vlastně i mnoho dalších
zvířátek z Říše divů. Děkujeme!☺
Eva
PS: Na dalším vývoji děje se budete moci podílet i vy. Čekejte anketu, na jejímž základě
pak bude pokračování utvářeno, takže to nakonec bude příběh všech hlasujících!:-)
Jarka
Hrdina měsíce
Najít každý měsíc nového hrdinu není vůbec snadné,
přesto se i pro toto číslo jeden takový našel. Máme za sebou
první měsíc nového školního roku, máme za sebou první
(a dovolím si skromně ohodnotit) skvělou výpravu Krajem
divů, kterou jsem měla tu čest organizovat. Za hrdinu
měsíce října si tudíž dovolím označit sama sebe☺. Jen
bych ráda připomněla, že velké díky patří i všem ostatním,
kteří se na výpravě podíleli – především Jarce, ale i všem
zúčastněným – dětem. Hrdina ale prostě může být jen jeden
a můžu Vám slíbit, že i na ostatní určitě přijde v dalších
číslech zaslouženě řada.☺
Eva
Co dělají vedoucí, když s vámi zrovna nejsou?
Plší otázka
Vše začalo jednoho poklidného večera, kdy Jarka dostala ďábelský nápad a mě jako organizátora
výpravy se ptala, jestli by bylo možné uspořádat něco tak nemožného, jako je šlehačková bitva…
Eva: Jsem pro cokoliv pod podmínkou, že si kýble šlehačky a podobný serepetičky obstaráš
sama a já nebudu muset nic shánět.
Jarka: Ty jo, já jsem oslavenec, takže bys měla plnit moje přání! A jestli se budeš chovat takhle
nepěkně, tak na čajovém dýchánku dopadneš nejhůř ze všech! A to jsem tě chtěla nechat hrát Plcha!
Prd budeš, plcha zvládne Veronika.☺
10
11
2/2012-13
Gábi a Klárka vyrazily na kurz!
Začátkem měsíce jsme absolvovaly kurz na vedoucího
mimoškolního kolektivu a hlavního vedoucího tábora akreditovaný
MŠMT. Kurz byl v rozsahu 58 hodin a skládal se z témat důležitých
pro vedení oddílu se zvláštním zaměřením na tábory.
Ve kterých věcech jsme se zdokonalovaly? První oblastí byla
psychologie a pedagogika, která je nám oběma velmi blízká. Další
oblastí studia byla metodika, ve které nám své bohaté zkušenosti
předával Michal - dlouholetý hlavní vedoucí. Neméně důležité
předměty studia byly i základy hospodaření, první pomoc a zdravotní
péče, bezpečnost mimoškolní práce s dětmi a mládeží a organizačně
- právní minimum. Během marathónu přednášek, cvičení a vedených
diskuzí jsme i stihly navštívit některé „konkurenční“ klubovny
v Praze. Také jsme poznaly moc fajn vedoucí
z jiných oddílů.
Tato zkušenost nás velmi obohatila.
Teď už jen napsat dobrou závěrečnou práci
a hurá ke zkouškám. Držte nám prosím
palce na náročné prověrce z praxe i teorie
konající se začátkem ledna 2013. Předem
moc děkujeme…
Klárka a Gábí
2/2012-13
V září oslavil narozeniny Štěpán Znojil a nováček Kryštof Vetešník. Pak přišel říjen a ten
se, co se týče počtu narozenin (a oslav), opravdu vyvedl! První na řadě byla Verča, která
oslavila třináctiny, pak Jarka se svými pětadvacátými kulatinami, nesmíme zapomenout na
naše nezapomenutelná dvojčata Píta a Janičku Francovi. Poté Gab, kterou na konci měsíce
čekají narozeniny dvacáté a ve stejný den oslaví svoje třicáté čtvrté narozky i Fáfinka!
Všem výše zmíněným přejeme VŠECHNO NEJLEPŠÍ, HODNĚ ŠTĚSTÍ, ZDRAVÍ,
LÁSKY, ÚSPĚCHŮ A HROMADU SPLNĚNÝCH PŘÁNÍ!!!
Eva, Fáfinka
Tak jde čas…
Další novou rubrikou, kterou na stránkách Cože? nyní budete moci číst pravidelně, je
rubrika „Tak jde čas“. Říkali jsme si, že by bylo fajn, kdybychom mohli všichni společně
(a veřejně☺) zavzpomínat, jak se s postupem času měníme, jak stárneme…
Prvními „oběťmi“ našeho pozorování budou služebně nejstarší Sůvy - Ratles, Ondra
a Verča. Asi nemá cenu moc komentovat, jak se tito tři za ty roky změnili, podívejte se na
fotky a obrázek si udělejte raději sami! Eva
Slaví s námi!
V minulém čísle jsme Vám slíbili rubriku „Slaví
s námi“. Někteří možná prokoukli, o co půjde, někteří
možná ne. A právě v tomto čísle je na čase odhalit, jestli byl
Váš tip (pokud jstehádali) správný, nebo ne.Za posledních
pár týdnů či měsíců oslavilo několik z nás narozeniny.
Myslím, že i když v některých případech nešlo o žádná
významná jubilea, zaslouží si úplně každý oslavenec,
abychom si na něj vzpomněli a popřáli mu takto veřejně!
Ale dost řečí kolem a pojďme rovnou k věci –
k samotným blahopřáním! V srpnu oslavili narozeniny
Ratles s Ondrou. Ratles dostal občanku a už je z něj
i oficiálně velkej kluk (doufám, že jste si teď šichni
představili dvoumetrového Ratlese a že mi on sám tuhle
větu promine); Ondra už rok občanku má, takže co dostal, zůstává malou záhadou. Mezi
další oslavence patří Bertík Menšík a Kačka Čižinská, kteří již s námi také zažili nejedno
„malé“ dobrodružství.
12
13
2/2012-13
14
2/2012-13
15
soutěž
2/2012-13
Pro chytré hlavičky
Máte chytré hlavičky? Není nic snazšího, než to vyzkoušet. Odpovězte na naše tři otázky.
Správné odpovědi napište na lístek a odevzdejte ho (podepsaný) v klubovně do schránky
s nápisem SOUTĚŽ kterou najdete na topení u nástěnky. Správné odpovědi budou odměněny
body v celoroční soutěži a drobným dárečkem na schůzce 12.11. a 13.11. Uzávěrka tohoto
kola je 9.11.2012
Jaký je rozdíl mezi Rypoušem a Rypošem?
•
•
•
žádný, jedná se o jedno a to samé zvíře, jen první název je starý a už se nepoužívá
rypouš je příbuzný lachtana a může vážit až tunu, zatímco rypoš se podobá našemu
krtkovi
rypouš je druh afrického prasete, kdežto rypoš je vodní pták živící se drobnými
živočichy, které vyrýpává svým velkým zobákem z břehů řek
Jak se rodí ptakopysk?
•
•
•
snáší vejce, která nosí ve vaku až do jejich vylíhnutí, mláďata pak hlídá otec
rodí živá mláďata, která sají mléko, je to přeci savec a ne pták
snese vejce, ze kterého s vylíhnou mláďata, která se ukryjí ve vaku, kde sají mléko
a dokončí svůj vývoj
Čemu kromě sýra se říká hermelín?
•
•
•
letní srsti lasice kolčavy, která má zvláštní lesk, a proto byla zvláště oblíbenou kožešinou
na pláště šlechticů
zimní srsti lasice hranostaj, z jehož kožešiny se dělaly královské pláště
dlouhé srsti lemující krk lvích samců, též nazývané hříva
Co je to katalpa?
•
•
•
okrasný strom s velkými srdčitými listy
ryba obývající delty velkých řek
zakrslá horská dřevina rostoucí převážně v Alpách (jako naše kleč)
Neurčitý ročník informačního bulletinu o dění v oddíle; zajímavosti a soutěže pro všechny, kdo o ně stojí.
Vydávají: Mladí ochránci přírody, Sůvy, Praha 8. Uzávěrka čísla: 16.10.2012 pro členy MOP Sůvy zdarma 16
www.volny.cz/suvy
Nepodepsané texty a obrázky:vedení MOP
pro ostatní 5,- Kč