Březen 2016

ŠÉF ŽLUTÉHO
CIRKUSU
DAN PŘIBÁŇ
ČÍSLO: 3
www.ibulvar.cz
ROČNÍK: 16
CENA: 10 Kč
ROZHOVOR,
STRANA 7
KRYCHLIČ:
Z NAROZENIN ŠEL AŽ RÁNO!
Pardubická celebrita Václav KRYCHLIČ Kulhánek to na narozeninové párty našeho Bulváru pořádně rozjel a z irského pubu odcházel až ráno! Roli výčepního černého
piva si pořádně užíval. Nejen s moderátorskou hvězdou východočeské televize V1 Lucií Plíškovou, ale i
s mnoha obdivovatelkami. Krychlič
pózoval fotografům, diskutoval s
hosty, dával rozhovory novinářům
a hlavně – foukal svíčky na našem
krásném narozeninovém perníkovém dortu, na němž zářilo srdíčko s
patnáctkou. HAPPY BIRTHDAY!
Strany 2 a 3
strana 2
BULVÁR
téma
BULVÁR
strana 3
téma
BULVÁR JE PUBERŤÁK. S KRYCHLIČEM OSLAVIL PATNÁCTINY.
Patnácté narozeniny oslavil náš společenský magazín
Bulvár. Irská hospoda Svatojánská v ulici Bratranců Veverkových v Pardubicích opět zažila pořádnou pařbu
spojenou s irským svátkem svatého Patrika. Soupeřil
černý irský Guinness a černý pardubický Porter, whiskey tekla proudem, zpíval pardubický Elvis, hrálo se na
pilu, malovalo se na obličej - prostě zábava jak má být.
Letos se za pípu celebrit, kde černé pivo točí známé
osobnosti, postavila nová moderátorka východočeské televize V1 Lucie Plíšková a Václav KRYCHLIČ Kulhánek. A jak jim to šlo od ruky? Skvěle! A dokonce Lucka i
Krychlič odcházeli z irského pubu až ráno..
Krásná moderátorka východočeské televize V1 Lucie Plíšková s pardubickým
Krychličem – oba se točení černého Guinnesse zhostili na jedničku s hvězdičkou...
Hra na pilu je oblíbenou disciplínou
svatého Patrika. Ale mistr je jen jeden :-)
Krychlič točí pivo a irské barmanky Zdenička a Lenička mu pomáhají.
Jako pravý Ir. Miroslav Krejčí, předseda finančního
výboru Pardubického kraje, milovník irské whiskey a italské opery. Krásný zelený trojlístek mu na
obličej namalovala půvabná Monika z MARY &
POPP‘S AGENCY.
„Přijďte v zeleném,“ stálo v pozvánce na
Patrika. Vinný eurodegustátor a spisovatel Zdenek Stehno to vzal doslovně.
Král Perníku Pavel Janoš.
Bez perníku. Konečně!
Osudové setkání po letech. Krychlič se
po letech viděl s milovnicí psů, koček a
hnutí ANO Majkou Schillerovou. A ukápla i slzička.
Duo irish music :-)
Moc díky :-)
Na co tak zírá Jaroslav Janda, hlavní organizátor Aviatické pouti? Jeho kolega Josef Hadinec
raději oči zavřel. A Majka si to jako vždy pořádně užívá :-)
Narozeninový dort Bulváru
bývá tradiční součastí společenských obleků. Nejinak
tomu bylo i letos :-)
Tři, dva, jednáááá a foukáme.... Krásné narozeniny. Na snímku zleva: Krychlič, moderátorka V1
Lucie Plíšková, vydavatel Bulváru Jan Doležal a
majitelka irského pubu Jarmila Kudláčková.
Václava Krychliče Kulhánka znají celé Pardubice. A my jsme byli
moc rádi, že se stal tváří našich narozenin. Oslavu si fakt pořádně
užíval. I s krásnými hosteskami z agentury Máša agency.
Narozeninový dort od krále perníku Pavla Janoše a na něm perníkové srdíčko s
patnáctkou.
Točení černého Guinnesse šlo
našim celebritám od ruky :-)
Miláčci. Bulvár a irská whiskey.
Na bulvární párty dorazil i pardubický
„pirát“ Filip Sedlák. Na snímku s nejmladším hostem Čendou Pecháčkem.
Krájel se narozeninový dort Bulváru :-)
I právníci milují Irsko. A Bulvár :-) Jiří Pscheidt, spolumajitel advokátní kanceláře Jelínek & partneři
s přítelkyní, Keltkou a lvicí zároveň - Aničkou. Pár
hovoří s podnikatelem Vráťou Plíškem.
Na irskou párty dorazila od
mikrofonu i Naďa Kubínková, redaktorka Českého rozhlasu, herečka a režisérka.
Patrik a narozeniny Bulváru bez místostarosty pardubické Pětky Jardy Kňavy? To nejde k
sobě...
Václav Krychlič Kulhánek točil
jako o život a z irského pubu odcházel až ráno.
BULVÁR
prezentace
strana 4
BULVÁR
Čeští a polští silničáři budou spolupracovat na
výzkumu nových technologií
Kladrubský hřebčín v novém:
Do pokoje za císařovnou Sisi
Dohodu o partnerství v příhraničí podepsali silničáři Pardubického kraje a Dolnoslezského vojvodství. Spolupracovat budou v rámci výzkumu nových technologií ve výstavbě, modernizaci a údržbě silniční infrastruktury. Dotací se na projektu podílí program s oficiálním názvem Interreg V-A Česká republika – Polsko.
Národní hřebčín Kladruby nad Labem dokončil několikaletou náročnou rekonstrukci a návštěvníkům se znovu představí v plné parádě.
„Hřebčín je jedním ze skvostů našeho kraje, na který můžeme být
náležitě pyšní. Prohlédl jsem si chystané expozice a je jasné, že se
návštěvníci mají skutečně na co těšit,“ vyznal se po prohlídce stájí i
zázemí hejtman Pardubického kraje Martin Netolický.
Cílem projektu je zpracovat studii možností, jak
zavést nové technologie ve společném příhraničním území a jak dosáhnout potřebné kvality a životnosti komunikací při významné úspoře
nákladů na jejich výstavbu, modernizaci i údržbu.
A také zlepší ekologické parametry.„Oblast českopolského pohraniční patří dlouhodobě mezi naše
priority a to nejen v rozvoji cestovního ruchu, ale
s tím i nezbytné dopravní infrastruktury. Vítám
tedy jakoukoliv formu spolupráce mezi sousedícími regiony, která bude mít za následek zlepšení
a zkvalitnění dopravní infrastruktury v pohraniční
oblasti,“ komentoval spolupráci hejtman Pardubického kraje Martin Netolický.
Konkrétním výstupem projektu má být nejen navázání odborné a vědecké spolupráce v této oblasti, ale také příprava společného projektu modernizace konkrétních komunikací s využitím nových technologií na obou stranách hranice. „Cel-
kové náklady na studii jsou 19 milionů korun. Pardubický čerpá dotaci 10, polská strana 9 milionů korun.
Společně také vypíšeme výběrové řízení,“ uvedl náměstek hejtmana Pardubického kraje zodpovědný za dopravu Jaromír Dušek s tím, že v rámci studie budou přesně
definovány doporučené postupy, rozsah potřebného technického vybavení i zdroje financování.
„Projekt má ověřit možnost využití georadaru a laser scaneru v předprojekční přípravě, technologie
reprofilace a recyklace i využití asfaltových směsí s přísadou kevlarových a jiných vláken, geotextilií a modifikací asfaltogumou,“ vyjmenoval konkrétní cíle studie ředitel Správy a údržby silnic Pardubického kraje Miroslav Němec. Silničáři budou
také ověřovat systém zimní údržby pomocí termálního mapování vozovek, na základě kterého
mohou zvolit nejvhodnější způsob údržby a po-
užití posypových materiálů. „Zajímavé jistě bude
i prověření možnosti nasazení vozidel zimní údržby s pohonem na zemní plyn,“ dodal Němec.
Na projektu se podílí Pardubický kraj a jeho partnerský region Dolnoslezské vojvodství a jimi zřizované organizace Správa a údržba silnic Pardubického kraje a Dolnoslezská služba silnic a kolejí. Vedoucím projektu je pardubická organizace. „Dohodu jsme podepsali na lodi Arnošt z Pardubic a jsem tomu rád. Právě tady jsme totiž už
jeden partnerský projekt stvrdili a byl to projekt
úspěšný. Proto jsem přesvědčen, že i tato spolupráce dozraje k dobrému konci,“ prozradil ředitel
Dolnoslezské služby silnic a kolejí Leszek Loch.
Východočeská královna Litomyšl se stala centrem
všech dopraváků
Odborníci z oboru dopravy, politici, podnikatelé i osobnosti z celé
republiky. Ti všichni se sešli na prvním Plese dopravy České republiky v Litomyšli. Někteří se přišli pobavit, někteří oprášili taneční střevíce, jiní dorazili dokonce za prací. Všichni si ale ples v krásných prostorech Smetanova domu v Litomyšli užili.
„S trochou nadsázky bychom Ples
dopravy mohli nazývat „dopraváckým“ plesem v Opeře. Setkali se tu zajímaví lidé, kteří mohli i
v rámci neformálních jednání ledacos vyřešit a domluvit i ve prospěch našeho kraje,“ prozradil náměstek hejtmana a dopravák tělem i duší Jaromír Dušek, kterému
se podařilo na východ Čech přivést
celou řadu významných osobností z oboru. Své zastoupení tu měly
snad všechny druhy dopravy. Byli
tu silničáři, železničáři i lidé z oboru letectví či vodní dopravy.
„Smetanův dům jsme vybrali proto, že jsou to reprezentativní prostory, kam se celorepublikový
ples prostě hodí,“ vysvětlil ředitel
Správy a údržby silnic Pardubic-
kého kraje Miroslav Němec, která se vedle agentury Máša Agency na organizaci plesu podílela.
Krásný interiér Smetanova domu
si pochvaloval i 1. Náměstek ministerstva dopravy Tomáš Čoček.
„Všechny plesy se nemusí soustředit jen do Prahy, Litomyšl je krásné město a Smetanův dům je důstojný prostor k pořádání takového plesu,“ nechal se slyšet náměstek ministra. „Ples by ale měl být
především o zábavě, i když se na
něm jistě někdo neubrání práci, “
dodal Tomáš Čoček. Třeba i proto, že Litomyšl leží na trase klíčové komunikace D35.
Ples dopravy v Litomyšli důstojně a s noblesou navázal na dřívější silničářské plesy, které se kona-
ly v nedaleké Chrudimi. Ty byly ale
z organizačních důvodů zrušeny.
„Jsem rád, že jsme letos navázali
na tradici dopraváckých plesů. Je
to dobrá příležitost sejít se se silničáři z celé republiky a popovídat
si nejen o pracovních tématech,“
doplnil 1. náměstek hejtmana Pardubického kraje Roman Línek. Nejen on doufá, že byla prvním Plesem dopravy v Litomyšli nastartována nová tradice.
Do Litomyšle přijela celá řada
osobností, a to nejen z oboru dopravy. Plesem provázela herečka
a moderátorka Tereza Kostková,
k tanci zazpívala Dasha i gentleman tělem i duší Ladislav Kerndl.
Záštitu nad Plesem dopravy přijal
prezident České republiky Miloš
Zeman, premiér Bohuslav Sobotka i předsedové obou komor Parlamentu ČR Milan Štěch a Jan Hamáček. Připojil se i ministr dopravy ČR Dan Ťok. Kromě nich převzali záštitu i hejtman Pardubického kraje Martin Netolický, náměstek hejtmana pro dopravu Jaromír
Dušek a starosta Litomyšle Radomil Kašpar.
Kromě stávajícího prohlídkového okruhu stájemi jsou pro příchozí připraveny také nové prohlídkové trasy. Jedná se o okruh
kočárovnou, kde je možné vidět kočár, který při svém pobytu v Lánech používal prezident T.
G. Masaryk, ale také povoz, který byl využit v pohádce Tři oříšky pro popelku. Milovníci pohádek a princezen se mohou těšit i na pomyslné setkání s jed-
strana 5
prezentace
Hejtman Martin Netolický se s kladrubákem ihned
skamarádil
U tohoto stolu sedával
císař František Josef I.
nou z nejslavnějších – Alžbětou
Bavorskou, známou jako Sisi.
„Opravdu je na co
koukat. Ať je to
zámek a expozice císařských po-
kojů, ve kterých přespávali během
parforsních honů či Velké pardubické císař František Josef I. s císařovnou Sisi, tak také další objekty, které přinesou seznámení s výchovou starokladrubáků a s historií hřebčína jako takového,“ láká
hejtman do Kladrub.
Vokolek není Odkolek
Krajská knihovna by mohla připomínat bratry Vokolkovy
Byli žili jednou v Pardubicích tři bratři. Vlastimil, Vojmír a Vladimír. Synové pardubického tiskaře Václava
Vokolka, všichni s monogramem VV.
Do kolébky dostali od sudiček zvídavost, zapálenost, skromnost,
umělecké nadání a pevný charakter. Jeden se stal po otci tiskařem a
nakladatelem, druhý malířem a sochařem a třetí spisovatelem. Sešli
se koncem 30. let 20. století v edici
krásných tisků nazvané Lis tří bratří. Jenže… za války se múzy odmlčely a v roce 1950 přišla na otcovu tiskárnu národní správa. Dělníci museli zničit vzácná písma i stroje. Otec Vokolek, který byl svědkem rozbíjení svého majetku, odešel domů… a zemřel. Vlastimil nastoupil do fabriky, Vojmír nemohl
dělat grafiky bez tisku a začal malovat fresky ve venkovských kostelech. Když ho vykázali, upnul se
k tvorbě objektů ze dřeva, plechu
a kamene. Jako jediný z bratrů se
dožil sametové revoluce, zemřel
v roce 2001. Vladimíra zavála možnost vést knihovnu do Děčína, ale
když nebyl ochoten sehnout hlavu, o práci brzo přišel. Mohl učit
Freska „Stavba archy“ Vojmíra Vokolka
v kostele sv. Petra a Pavla v Dřítči z roku 1965
aspoň na základní
škole, pak ale zůstal
bez práce. Psal do
šuplíku a většinu
jeho díla vydal až
po jeho smrti jeho
syn Václav.
„Rodině Vokolkových jsme hodně
dlužni,“ řekl 1. náměstek hejtmana
Roman Línek, za
kterým přišla vydavatelka Marie
Mlejnková s návrhem přejmenovat
Krajskou knihovnu na Knihovnu bratří Vokolků. S tímto nápadem je podpořila i členská základna Klubu přátel
Pardubicka, kde jej nedávno přednesli.
V roce 2011 vydalo nakladatelství Torst rozsáhlou publikaci Jméno Vokolek. Křest měla v Knihovně
Václava Havla a je už beznadějně
rozebraná. „Celý životní příběh Vokolkových, jejich dílo i životní postoje přesahují svým významem
pardubický region. Je skvělé, že
se o jejich rehabilitaci snaží umělci, historici a všichni, kdo se s nimi
mohli v době komunistické totality
setkávat. Slyšel jsem, že je někteří lidé zaměňují za mlynářský rod
Odkolků. I to je jeden z pádných
důvodů k tomu vrátit se k jejich
odkazu a zpřístupnit ho více veřejnosti,“ dodal Roman Línek.
prezentace
strana 6
PÁNSKÉ A DÁMSKÉ KADEŘNICTVÍ
Renata Severová
Tř. 17. listopadu 249, Pardubice
Otevírací doba:
Po – Čt: 9:00 - 18:00
Pá: 9:00 – 16:00
PÁNSKÉ
Renata Severová
tel. 606 224 285
DÁMSKÉ
Šárka Poučová
tel. 604 150 015
BULVÁR
BULVÁR
prezentace
strana 7
Východočeský Elton zámeckým pánem
Žít jako na zámku. Takový sen si nyní plní šansonový zpěvák Nathaniel Filip. Český Elton John má ale k vysněnému cíli ještě daleko. Koupil rozpadlou vilu ve Starých Ždánicích - takzvaný zámeček – a chce
mu vrátit původní podobu, vytvořit tam místo pro kulturní setkávání.
Nathaniel Filip není vaše rodné jméno. Jak se
toto umělecké jméno vlastně zrodilo?
Moje jméno se vyvíjí jako život sám, takže si
postupně přidávám nějakou změnu, vychází
to zhruba každých deset let. Současná podoba je Gabriel Max Nathaniel Aron Filip. Vždy
si najdu význam slov, jsou většinou z hebrejštiny.
Proč jste se rozhodl koupit zámeček ve Starých Ždánicích?
Už od mala bylo mým velkým snem vlastnit
nějaký rozumně velký zámek. Historické budovy prostě miluji. V posledních letech jsem
jich několik, které byly na prodej, navštívil.
Většina byla ale v jižních nebo severních Čechách, tak daleko jsem ale dojíždět nechtěl,
tak jsem to vzdal. Ve východních Čechách
Nathaniel Filip – zámecký pán.
Foto: FB
těch zámečků přeci jen tolik není nebo
alespoň nejsou na
prodej. Proto, když
jsem projížděl Starými Ždánicemi, které
jsou pouze pět kilometrů od mých rodných Opatovic, a viNathaniela čeká ješět spousta práce.
Foto: TV V1
děl, že je tato krásná
mlynářská vila na prodej, bylo jasno. Mimo
to můj rod žil několik staletí ve Ždánicích a zbourané dekorativní části domu a parkově
vedlejších Podůlšanech a Rohoznici. Proto upravenou zahradu. I interiér domu, včetně
mám tak trochu pocit, že se vracím domů.
materiálů a vybavení, by měl odpovídat své
době.
Kolik stojí takový zámeček a na kolik vás vyjde rekonstrukce?
Co s ním máte v plánu?
Takovýchto objektů je u Vzhledem k tomu, že žiji skutečně nedaleko a
nás na prodej docela hod- není proto potřeba mít zámeček k celoročnímu
ně, většina ale v zapadlých bydlení, rád bych jej otevřel široké veřejnosti a
koutech, nebo úplně zde- pořádal zde různé kulturní akce, ať už koncerty,
vastované. Což zájemce výstavy, nebo jen přátelská setkávání různých
často odradí a cenu snižuje. spolků a organizací.
Ždánický zámeček však stojí nedaleko dálnice na Pra- Kdy se můžeme těšit na první koncerty?
hu a kousek od Pardubic a První koncert bude snad již tento podzim,
Hradce Králové a jeho stav lidé jsou zvědaví a rád bych jim ukázal, že to
také není úplně nejhorší. se záchranou myslím vážně. Jak se ale říká:
Původní cena byla téměř ,,vše záleží na penězích“. I na druhou otázdva a půl milionu, ale po- ku se dá odpovědět rčením: ,,stavba končí se
dařilo se mi ji usmlouvat na smrtí stavitele“, tudíž hotovo nebude zřejmě
polovinu, na milión sto ti- nikdy, takovýto objekt vyžaduje neustálou
síc, z čehož jsem měl samo- péči, i když už vypadá, že je vše hotovo. Ale
zřejmě radost. Rekonstruk- relativně v dobrém stavu s reprezentativním
ce takovýchto objektů je vzhledem snad bude stát do pěti let.
vždy vyšší než samotná pořizovací cena. Tento záme- Bude mít zámeček nějaký speciální název?
ček spolkne jen pět milionů O tom samozřejmě přemýšlíme, ale to asi vyplykorun na generálních opra- ne z jeho budoucích možností. Možná ale zůvách, aby nepokračovalo stane u osvědčeného, jako Zámeček Staré Ždájeho chátrání. Je to prostě nice.
závazek na celý život a člověk musí být nadšenec.
Pardubice nebo Hradec?
Přesto, že jsem dětství prožil v Hradci Králové,
Bude mít původní podobu? mám vřelejší vztah k Pardubicím. Podle mě mají
Podařilo se mi shromáž- zajímavější pernštejnskou historii i historické
dit informace o jeho his- centrum.
torii i některé dobové fotografie a pohlednice, rád Reportáž o českém Eltonovi a jeho novém panbych tedy, aby budova zís- ství jste mohli vidět 1. března na východočeské
kala zpět svůj vzhled ko- televizi V1, najdete ji i na webových stránkách
lem roku 1860, kdy byla vy- www.v1tv.cz v sekci archiv.
stavěna. Plánuji i obnovit
Připravila: Kateřina Dufková
strana 9
módní policie
strana 8
Renata
Bobb
MĚSTSKÝ PLES V OPEŘE
Jiří Reter, předseda pardubického
Cechu hostinských, řezníků a
uzenářů se svojí ženou Radmilou,
státní zástupkyní
B: Tady je všechno jak má být.
R: Za jedna!
František Brendl, exnáměstek primátorky
s manželkou
B: Za mě OK.
R: Za mě černá nuda v
Pardubicích.
Rostislav Hübl, ředitel pardubických
četníků s manželkou
B: Jednoduché a elegatní, za mě super!
R: Klasika, ale líbí se mi.
Martin Charvát, primátor města
Pardubic s první dámou
B: Dokonalé souznění barev.
R: Opravdu pěkně vyladěné do
červena :-)
Roman Línek,
vicehejtman
Pardubického kraje s
manželkou Šárkou
B: Elegantní a bez
chyby. Chválím zelenou
kabelku, která celý
outfit rozsvítila.
R: Souhlasím, jen
ta kabelka - má sice
krásnou barvu, ale mě
nějak neladí...
Petr Dohnal, ředitel
Východočeského
divadla v Pardubicích
s manželkou
Jindřiškou
B: Ředitelský pár jak se
sluší a patří. Jen bych
paní Jindřišku rád viděl i
v něčem barevném.
R: A zase černá... :-(
Nejprestižnější akce v Pardubicích? Jednoznačně Městský ples přezdívaný jako PARDUBICKÝ PLES V OPEŘE. Východočeské divadlo se změní v luxusní restauraci a prkna, co znamenají svět v taneční parket. Letos přímo na plese ocenil primátor Martin Charvát významné
osobnosti. Čestné občanství získal architekt Miroslav Řepa a stavitel železnic Jan Perner.
Podívejte se, jak to na pardubické top akci vypadalo...
PLES DOPRAVY ČR
Dopravní událost roku 2016. Reprezentativní prostory litomyšlského
Smetanova domu zaplnily osobnosti z celé České republiky, které mají co
do činění s dopravou. Jak to na prestižním dopraváckém plese vypadalo?
Podívejte se na náš fotoreport.
Miroslav Řepa,
architekt a držitel
čestného občanství
města Pardubic
s manželkou
B: Neumím si pana
architekta představit
bez motýlku. Krásný pár.
R: Za mě super.
Jiří Skalický, poslanec
s manželkou Jitkou
B: Opět elegance...
Krásná kožešina :-)
R: Pro mě vrchol
elegance...
Lucie Plíšková,
moderátorka
východočeské
televize V1 s
manželem Vráťou
B: TV NOVA má Lucku
Borhyovou :-) A TV V1
má Lucku Plíškovou
:-) ... Moc jí to s Vráťou
sluší... :-)
R: Východočeské
jedničky :-)
Nejveselejší plesová trojka
Na pardubickém plese v opeře se celebrity pěkně baví. A když je baví „uprchlický zuřivý reportér TV Prima“
Bohumil Roub, tak to fakt stojí za to. Uprostřed televizní reportér Bohumil Roub, vlevo mluvčí Pardubického
kraje Dominik Barták a vpravo vysmátý náměstek pardubického primátora Jakub Rychtecký.
Jiří Rejda, starosta
pardubické Pětky s
partnerkou
B: Co ta kravata? Když
slim kravatu, tak slim
oblek!
R: Doporučila bych
panu Rejdovi sáhnou
do peněženky a pořídit
si nový oblek.
Jiří Rozinek,
viceprimátor města
Pardubic s manželkou
B: Chválím krásnou
barvu i střih šatů paní
Rozinkové. Za mě
jednoznačně za 1.
R: Tohle jsou právě
ty lepší šaty paní
Rozinkové :-) Pěkné.
Jan Řehounek, náměstek
pardubického primátora
s manželkou
B: Černo-bílá kombinace. Elegantní
klasika. Chválím lakované boty pana
náměstka. Jeden z mála pánů, kdo je měl.
R: Za mě klasika na Městské plese.
Zprava: Radek Mašík, hlavní organizátor plesu a majitel agentury
Máša agency – vedle Jitka Langerová, která měla celý ples
produkčně na starosti. Hostitelem byl Jaromír Dušek, náměstek
hejtmana Pardubického kraje zodpovědný za dopravu a s lahví
výtečného sektu z vinařství Tanzberg stojí známý sommelier Oldřich
Bujnoch, který hosty rozmazloval výtečným vínem.
Na Ples dopravy ČR zavítal
i ředitel Zdravotnické
záchranné služby
Pardubického kraje Pavel
Svoboda s manželkou.
Nejlépe tančící pár plesu.
Poslanec a místopředseda
parlamentního
hospodářského výboru
Martin Kolovratník se svojí
ženou Lucií.
strana 10
publicistika
BULVÁR
BULVÁR
„Nejhorší zážitek? Devíti lidem půl roku kupovat jídlo,“
říká pro Bulvár šéf žlutého cirkusu Dan Přibáň
Představovat v téhle zemi žluté trabanty a jejich expedice po světě
by bylo zbytečné. Výpravy žlutého cirkusu na cestách a hlavně necestách mají statisíce fanoušků, o obrovské oblibě dobrodružství
bakelitových vozítek z NDR svědčí i to, že žádný z expedičních filmů
neklesl na Česko-Slovenské filmové databázi pod sedmdesát procent. Po cestě Hedvábnou stezkou, Afrikou a Jižní Amerikou se loni
dva žluté trabanty Egu a Babu, jeden polský Maluch, jedna jawa a
jedna čézeta vydaly do Austrálie a Tichomoří. Do kinosálů teď přichází film „Trabantem do posledního dechu“, který trampoty československo-polského týmu představuje divákům.
Všem výpravám, které doslova pobláznily české publikum, je společným jmenovatelem jejich duchovní otec a zuby nehty náčelník Dan
Přibáň. Ten na letošním vydařeném
Cestovatelském festivalu v Pardubicích absolvoval před zaplněným
sálem téměř dvouhodinovou bezpřestávkovou přednášku následovanou více než půlhodinovým povídáním pod pódiem s těmi největšími nadšenci. Vzhledem k tomu,
že podle vlastních slov do Pardubic dorazil z bratislavské premiéry filmu o australském dobrodružství už „úplně hotovej“, zdálo se,
že rozhovor pro Bulvár by mohl
být v ohrožení. Čerstvého čtyřicátníka ale vyprávění o dobrodružstvích z expedic baví skoro stejně
jako expedice samotné, takže jenom předchozí energeťák zapil
kafem, na talíř plácnul
utopence a nakládaný hermelín a mohli jsme se do toho
pustit.
Nejprve jsem se chtěl zeptat, čím
jste do Pardubic s přítelkyní Dominikou přijeli, ale vzhledem
k tomu, že už jste tu říkal, že musíte dát dohromady oktávku, které se kously brzdy, je jasné, že trabant to není…
…no, přijeli jsme tou oktávkou, co
se jí vařej zadní brzdy.
Trabanty jsou teda jenom expediční auta? Nebo se s nima jezdí i
normálně?
Ne. Člověk si toho auta tolik užije,
že už to nemám ani tak, že bych se
tím svezl jen tak pro radost. Svezl
bych se kachnou nebo broukem
nebo nečím takovým, ale jak člověk v trabantu sedí intenzívně půl
roku, že už mě neláká se v tom pak
ještě vozit. Je to takový sportovní
náčiní ve svý podstatě.
Čím se dá charakterizovat váš
vztah k trabantu?
Hele, já si myslím, že to je jako ke
každýmu starýmu autu. To jsou
ještě auta s duší, člověk to auto
musí hrozně cejtit. Moderní auta… Teď jsem to zažil
s tou oktávkou a brzdama.
Nemohl jsem na tu závadu přijít, dokud jsem nezastavil a neosahal to.
To auto je tak výkonný, tak tichý, že to
nevykazuje žádnej
mimořádnej stav, kdežto u těch starých
aut to všechno jde vnímat. Teď se
to chová divně, teď to udělalo nějakej divnej zvuk, to auto vlastně žije.
Já ho vždycky hladím po volantu a říkám, že když jste na to auto hodný,
tak vám to vrátí. Je to jako tvor, má
to povahu, takže vztah k němu je takovej živější.
Proto teď jezdíme tou oktávkou,
přestože ta má nalítáno přes tři sta
tisíc a začíná se trochu sypat, ale pořád je to auto, který člověk nastartuje a v devadesáti pěti procentech případů fakt dojede. Teď jsme taky dojeli, i když ty brzdy blbnou.
Lidi se ptaj, proč nejezdíme na přednášky trabantem. Vždycky jim říkám
– chcete přednášku? Nebo trabanta
za tři dny?
Co člověka vede k tomu zahodit
svoji běžnou pohodlnou existenci,
vyrazit na cesty a začít se živit něčím takovým jako jsou expedice?
Myslím, že to tak nějak vyplyne. Já
jsem nejvíc dělal na full time novináře. Přitom jsem slaboproudej
elektronik. Táta mě přihlásil na školu, vystudoval jsem to, udělal maturitu a zjistil jsem, co přesně nechci dělat. Ten obor, kterej jsem vystudoval. Tak jsem si říkal, co budu
dělat dál. Šel jsem na civilku a po ní
chtěl jít na hasiče. Jenže moje velká
láska říkala, že by se mi něco stalo
a já ty holky bral tehdy ještě hrozně vážně, tak jsem si řekl, že jediný co umím je psát. A tehdy ábíčko, který jsem miloval, shánělo redaktora. Přihlásil jsem se, udělal článek, hrozně ho vymakal a dostal se
tam. A psal jsem. Celou dobu jsem
psal, psal, psal, do toho mě bavilo
cestování, do toho mě bavily stroje
a k tomu jsme od roku 1992 točili.
Kamarád, kterej měl trochu bohatší rodiče, přinesl videokameru. Pro
mě to bylo naprosto fascinující, úplně si pamatuju to opojení, pro mě
to bylo jak zjevení, něco jako pro
lidi z roku 1890 automobil. Totálně
mě to uchvátilo. Do toho jsem dělal tu novinařinu, kde jsem začal dělat VTMku (časopis Věda a technika
mládeži – pozn. red.), kterou jsem
vlastně budoval z loga, chtěl jsem
Vlastně to byly samý průsery, který se
vlastně přetavily v něco pozitivního.
Vždycky jde o to říct, podělalo se to,
ALE… To je stejný jako na těch cestách. Lidi se mě vždycky ptají na nejhorší zážitek, ale já ho nemívám. Protože ono se něco jako nepovedlo, ale
pak se to vyřešilo, takže to přestalo bejt
špatný. Nebo vlastně tím, že se to vyřešilo, byl ten zážitek dobrej. Vždycky se
něco nepovedlo, ale bylo to super.
Průšvihy většinou vedou ve finále
k pokroku…
Pokud to člověk umí uchopit místo toho, aby si sednul a fňukal, že to
je v háji… To bylo přesně na konci
naší poslední cesty (hrozilo, že expedice předčasně skončí a její účastníci
se vrátí domů – pozn. red.). Byl jsem
z toho fakt špatnej, ale říkal jsem si, to
přece takhle nemůžeš nechat, to přece musíš dojet, když ses tak rozhodl,
tak to musíš udělat.
Nikdy jsem nepředpokládal, že bych
se živil přednáškama. Vždycky jsem
obdivoval kamarády, který dělali ty
diashow, jak jsou jako hustý… Oni to
dělali klasicky, pomalinku. Tak jsem
zkusil udělat po Hedvábce jednu a
zjistil jsem, že mě daleko víc baví si
z toho dělat srandu, valit to jako takovej stand up a objevil jsem, že to
je obor, kterej u nás vlastně nikdo nedělá. Začal jsem brát velký sály a zjistil
jsem, že mě to hrozně baví.
TREFA
Jan Doležal,
majitel východočeské televize TV V1
Oblíbená východočeská televize
V1 změnila majitele. Co se v téhle souvislosti změnilo pro její
diváky?
Mění se především zpravodajství.
TV V1 jako jediná plnoformátová
stanice na východě Čech chce být
divákům mnohem blíže. Zavedli
jsme aktuální zpravodajskou lištu
a každý den přinášíme našim divákům zpravodajství. Rozšiřujeme vlastní publicistickou tvorbu.
zdroj: transtrabant.cz
z toho udělat nejlepší vědeckotechnickej časák. Jenže jsem hubatej, hádal jsem se s vedením, tak mi
tam dali stínovýho šéfredaktora, čili
jsem najednou nebyl šéfredaktor.
Byl jsem uraženej a říkal jsem si, že
začnu dělat to, co chci. Tak jsem vyrazil na cestu. Takže se muselo něco
nepovést, aby člověk dostal impuls
vyrazit na cestu, zkusit to.
Vyjeli jsme na Hedvábku, zkusili jsme natočit film, nějak to fungovalo. Vrátil jsem se a furt jsem makal na tom časáku. Oni, když jsem
byl pryč, zjistili, že beze mě to udělaj blbě, tak se všechno vrátilo do
původních kolejí, my jsme ten časopis vrátili do špičky, fakt jsem z něj
měl radost a když to bylo super, tak
jsem odjel do Afriky s tím, že mi ředitel Mladý fronty slíbil, že na to nesáhnou. No a vrátili jsme se z Afriky,
bylo to na začátku prosince a sotva druhej den, když jsem přišel do
práce, jsem byl propuštěnej a časopis byl zrušenej pro nedostatek lifestylovosti. Takže najednou zase průser. Já jsem se z Afriky vrátil s natočeným matrošem a do toho jsem se
snažil založit časopis jinde. Naštěstí ovšem byla krize, říkám naštěstí,
protože jinak bych se teď někde trápil s časopisem a inzercí, takže jsem
živořil na volný noze a udělali jsme
film. Protože jsem na to měl čas. Jinak bych ho nikdy neudělal.
strana 11
trefa
Jak dlouho se tohle dá dělat? Jak
dlouho můžete jezdit po světě,
pak dělat filmy a přednášky?
Nevím. Nikdy jsem to neplánoval.
Baví mě to, ale nemůžeme donekonečna jezdit trabantama. Nemůžeme dělat Rychle a zběsile osm...
Máme vymyšlenej ten další projekt
s trabantama, ten by měl fungovat.
A bude to co?
Dojeli bychom rádi s trabantama z Bangkoku domů. Vlastně bychom to spojili
a hlavně dojeli cestu kolem světa.
Takže dopravíte trabanty do Bangkoku a odtamtud pojedete domů?
Přesně tak. Původní idea byla, že tam
ty auta zůstanou, ale protože doprava aut na druhej břeh byla tak strašně drahá, tak se to celý strašně zamotalo. Na druhou stranu je to dobře, protože je dáme dohromady
před další cestou.
Hlavně bych chtěl z toho Bangkoku dojet do Samarkandu. To je vlastně hlavní cíl, protože Samarkand byl
nejvýchodnější bod naší první cesty.
Tím, že do něj přijedeme z východu,
tak díky tomu, že máme projetou celou Afriku a celou Jižní Ameriku, je
cesta kolem světa hotová.
CELÝ OBSÁHLÝ ROZHOVOR
POSTUPNĚ ČTĚTE NA WEBU
IBULVAR.CZ
Kde všude TV V1
diváci naladí a
na jakém území
televize působí?
Vysíláme v Regionální síti 8, což
je území třiceti kilometrů kolem východočeských metropolí
– Hradce Králové a Pardubic. Záběr je ale díky kabelovým televizím daleko širší, takže nás sledují
diváci v Praze a v dalších městech
České republiky.
Změní televize v blízké budoucnosti svoji programovou skladbu? Jaké novinky se na obrazovku chystají?
TV V1 vychází z toho, že jejím potencionálním divákem je každý člověk působící v regionu východních Čech. Naším záměrem
je rozšiřovat zpravodajství, ankety, dávat více prostoru lidem. Co
se týká programu, již brzy sáhneme po zajímavých dokumentech
z našeho regionu. Nechte se překvapit.
Přinese změna ve vedení stanice
také nějaké nové osobnosti, které se objeví na obrazovce?
Jsme východočeskou televizí,
tudíž máme zájem, aby se do
vysílání zapojily celebrity z regionu. Naší novou tváří se stala moderátorka Lucie Plíšková,
při nedávném konkurzu jsme
vybrali další spolupracovníky,
které budete vídat na obrazovce V1.
Pokud jsem Východočech, ale
pobývám zrovna mimo region,
dostanu se někde k vysílání TV
V1? Vysílá televize na internetu nebo prostřednictvím satelitu
nebo kabelové sítě?
TV V1 je šířena i prostřednictvím
internetu na www.v1tv.cz a také
jsme na mnoha kabelových televizích v celé
České republice.
Jsem
mladý,
krásný,
neokoukaný, dokonale ovládám
češtinu, mluvím
bez řečových
vad. Mám šanci
s týmu TV1?
TV V1 bude pravidelně vyhlašovat konkurz na nové moderátory a spolupracovníky a hledat
nové východočeské talenty. Sledujte V1 a její internetové stránky www.v1tv.cz
Čím je televize TV1 zajímavá pro
inzerenty? Co jim může nabídnout?
Čím je zajímavá? Především tím,
že TV V1 je jedinou regionální televizní stanicí. Vysíláme 24 hodin 365 dní v roce. Možnosti prezentace a reklamy jsou v podstatě neomezené, však to vyzkoušejte :-)
Letošní rok je volební, bude televize vysílat předvolební diskuze,
volební spoty a podobně?
TV V1 je výhradně apolitická a
nezávislá. Pravdou je, že občané
nemají příliš informací o lidech,
kteří spravují jejich majetek ve
městěch či na krajích. Toto hledí
jich chceme více otevřít. A v rámci předvolebních diskusí nechat
na jejich posouzení, zda ten či
onen kandidát je či není schopen
řídit a spravovat dané území.
strana 12
BULVÁR
publicistika
GURMÁN
KOLJA V LITOMYŠLI
Ve východočeské královně – Litomyšli – je ukrajinská restaurace U Kolji. I když prostředí působí poněkud stroze a rozhodně nepřipomíná tradiční ukrajinskou krčmu, Boršč (70,- Kč) si zde
dávám rád a až na jednu vyjímku jsem byl vždy spokojen. I tentokrát byl velmi
dobrý a chutný.
PILIMENI, HOLUBCI, ZRÁZY
U Kolji nabízí i další ukrajinské pokrmy. Šašlík na jehle,
pilimeni, varenyky, holubci,
zrázy nebo deruny. Já jsem
ochutnal zrázy (bramborová kapsa plněná mletým masem a smetanovo houbovou
omáčkou) za 150,- Kč a mé
oblíbené holubci (zelné závitky s rýží a mletým masem
se zakysanou smetanou) za
145 Kč. Obě jídla byla výborná, opravdu jsem si pochutnal.
Pokud chcete okusit Ukrajinu, neváhejte a zajeďte do Litomyšle!
BAR-MANka
Ať už jdete do pardubického „paláce“ na výstavu, na ples, nakupovat nebo jen tak zevlovat,
určitě vám přijde vhod šálek dobrého kafe. Ten
dostanete například ve druhém patře v kavárně dost příhodně nazvané Panorama Caffe. Pokud se tam totiž budete nudit (třeba na nevydařeném prvním rande), můžete se zabavit alespoň výhledem na lidi korzující po třídě Míru.
Panorama Caffe je jinak příjemné místo, kde se
občerstvíte po náročných nedělních nákupech
nebo jen tak posedíte před jednou z akcí konajících se v kongresovém sále. Někdy můžete
dokonce parádně ušetřit a nedat si ani neperlivou vodu, celkem často se totiž stane, že si vás
obsluha vůbec nevšimne. Mohlo by vás ale mrzet, že díky tomu neochutnáte výbornou ledovou kávu, osvěžující zázvorovou limču nebo jeden z dokonalých zákusků všech chutí a barev,
díky nimž se naše barmanka v létě nejspíš nevejde do plavek.
CO NA TO KRYCHLIČ?
Jak jste si užil oslavu narozenin Bulváru, čepoval se vám Guiness dobře, a
jak se vám ráno po mejdanu vstávalo?
Bylo to neskutečně pozitivní, takže se
mi vstávalo skvěle. Celá oslava toho patnáctého výročí se povedla, patnáctka je
mé šťastné číslo, možná i proto jsem si
ho tak užil. Vrátil jsem se někdy okolo
třetí hodiny ranní a nemohl jsem spát.
Bylo to tak nádherné, lidé mi říkali, jak
mi fandí, vyjadřovali mi podporu i normálně se mnou povídali. Když jsem pak
jel domů, tak jsem si říkal, že tohle jedno srdce jen těžko unese. Pochopitelně
to čepování piva, vzhledem k tomu, že
Ještě důležité jarní upozornění! Medvědí česnek již začíná krásně vonět na stráních, tak na
něj vyrazte a detoxikujte tělo po zimě :-)
postrach pardubických kaváren a barů
Barmanka zevlovala po „Afi“
strana 13
publicistika
Václav Kulhánek zářil na oslavách Bulváru spokojeností a bylo vidět, že si skutečně užívá. Druhý
den, kdy jsme si povídali, tak naplněn příjemnými emocemi z předchozího večera Krychlič přišel
s šokujícím sdělením. Bulvár mu prý zachránil život! „Loni mi jeden z mých velmi dobrých přátel velice ublížil. Byl jsem úplně na dně a v jednu chvíli jsem dokonce myslel, že svůj život skončím jako Iveta Bartošová. Jenže pak začala vycházet tahle pravidelná rubrika a já si říkal „Co
kdyby po mě příští měsíc zase chtěli rozhovor?“ Tak jsem to nakonec neudělal a rozmyslel si to.
Snad tenhle můj příběh pomůže lidem, co se ocitli v podobné situaci, aby se také nevzdávali,“ svěřil se Václav Kulhánek.
KAM VYRAZIT
NA DOBRÝ BORŠČ?
Také se Vám sbíhají sliny při vyslovení slova Boršč? A také máte osypky, když si „červenou náhražku“ dáte v české restauraci? Boršč je ruským, ukrajinským a v podstatě i polským národním pokrmem. Pokud navštívíte některou
z těchto zemí, určitě neváhejte a ochutnávejte.
Sytě červená barva řepy, mrkev, zelí, cibule a
někdy brambory. V Rusku z předního hovězího a na Ukrajině z vepřového masa. V Polsku si
dejte pozor. Nečekejte klasický hustý boršč, ale
„červenou vodu“, která se připravuje tak, že se
kousky červené řepy nechají spolu s česnekem
kysat tři týdny ve vodě v kameninovém hrnci.
Vznikne velmi silný koncentrát.
Nesmíte se pak divit, když vám v hospodě na
stole přistane čirý boršč, do něhož si můžete
vhodit třeba malé plněné taštičky, tzv. uszka.
BULVÁR
Hodnocení
Káva: 
Ostatní nápoje: 
Zákusky: 
Nabídka jídla a pochutin: 
Obsluha: 
Interiér: 
Kuřácké: Ano, Wifi: Ano
jsem to dělal poprvé, tak nebylo perfektní. Ale to po mně ani nikdo nechtěl. Každá věc je zkrátka jednou poprvé, i když
je to až v sedmdesáti. Ale nejvíce mě potěšilo, že se tam lidé u mě pak zastavovali a říkali mi, jak jsem jim nebo někomu z jejich okolí pomohl. Když se potýkali s podobnými problémy jako já, tak
že jsem jim svým příkladem pomohl. A
to mě hřeje u srdce doteď. Byl jsem naměkko. Den předtím jsem byl u kamaráda na oslavě a ukradli mi po ní kolo. Tak
jsem řekl, že pokud se ta oslava Bulváru
podaří, tak si pořídím nové. No a hned
dopoledne jsem si ho koupil.
APARAZZI
P
BULVÁRU ZASAHUJÍ
Šimek se
s tím necrcá
Celkové hodnocení: 
A barmančina rada pro Panorama Caffe? Zrychlete obsluhu, oddělte kuřáckou a nekuřáckou
část a nepečte ty zákusky tak neskutečně dobré,
nebo se taky může stát, že se vám z pohodlných
křesel zákazníci už nikdy nezvednou.
Naprosto nejlepším paparazzi fotografem nejenom měsíce, ale snad i roku, se ukázal
starosta Svitav David Šimek. Na konferenci ZEEN (Ženská energie pro politiku; probůh,
co to je???) nedělal žádné štráfy a vyblejsknul místopředsedkyni Senátu Miluši Horskou
ve chvíli, kdy jí asi ženská energie pro politiku došla, takže, lidově řečeno, hodila kopyta
na stůl. A aby ukázal, že opravdu netrpí nějakým přehnaným respektem z vrcholových
politiků, plácnul tuhle vyvedenou fotečku na facebook. Pane starosto - máte náš lajk!!!
I ZDE JE BULVÁR K DOSTÁNÍ
BULVÁR DOPORUČUJE NÁVŠTĚVU TĚCHTO PODNIKŮ:
Kožešiny - Luděk Slanař, Pernštýnská ulice 34, Pardubice, tel: +420 774 377 177, email: [email protected]
PARDUBICKÝ PERNÍK PAVEL JANOŠ, Věry Junkové 306, Pardubice, tel: +420 466 261 167, email: [email protected]
ČÍNSKÁ RESTAURACE U BÍLÉHO KONÍČKA, Pernštýnské nám. 60, Pardubice, tel: +420 466 513 243,
email: [email protected]
ČOKOLÁDOVNA BAJER, Zelenobranská 2, Pardubice, tel.: +420 775 936 333, email: [email protected]
CAFÉ BAJER, třída Míru 763, Pardubice, tel.: +420 466 511 265, email: [email protected]
Caffetteria, třída Míru 450, Pardubice, tel.: +420 722 569 034, email: [email protected]
Pierre Coffee & Cocktails, třída Míru 95, Pardubice, tel.: + 420 777 270 612, www.pierre-pardubice.cz
Jak se vám líbí projekt Olympijského parku?
Je nádherný. Když Pardubice jsou městem sportu s velkou spoustou sportovních akcí s obrovskou tradicí, tak je pro
ně podobný projekt jako dělaný. I když
k sportu nikterak velký vztah nemám,
mrzí mě třeba, jak dnes vypadá Letní stadion nebo atletický stadion na Dukle. Je
potřeba, aby se v Pardubicích vybudovalo něco reprezentativního, když bychom
chtěli naše město mít ještě výjimečnější.
Podobně jako v minulosti opravili pardubický zámek. Pro ten sport by bylo potřeba něco podobného, klidně velkolepého,
mně osobně by to nevadilo.
POSTŘEHY
Z MOZAIKY
Po krátkém únoru dorazily do Mozaiky pro změnu
dvě dlouhé hudební retrospektivy. Tou první je limitovaná edice osmi CD Oldřicha Janoty s názvem "Ultimate Nothing", obsahující koncertní nahrávky, různé
sessions, ale i archivní nahrávky z domácích studií. S
těmi souvisí i druhá pecka, kterou jsou právě čistě domácí nahrávky Vladimíra Merty, které vyšly až nyní
v boxu čtyř CD s trefným názvem "Podkrovní pásky". Oba tyto sety obsahují kromě kotoučků i bohatě propracované booklety. Závěrem nutno dodat, že
náklad není příliš velký. Zkrátka - kdo zaváhá, nežere.
Druhá část dnešního sloupku se ponese ve vážnějším tématu. K období druhé světové války vyšly dlouho očekávané a velmi zdařilé publikace. Pan Němeček opět zapátral v historii regionu a vydal publikaci
s názvem "Český fašismus v Pardubicích a na Pardubicku v letech 1926-1939". Dalším titulem, který byl
víc než očekávaný, a právě proto mizí z našeho pultu
neuvěřitelnou rychlostí, jsou "Ležáky známé i neznámé". Autenticitu dodává této knize fakt, že autorkami
jsou Jarmila Doležalová, a její maminka Jarmila Doležalova starší, rozená Šťulíková. Jarmila Doležalová
starší a její o rok starší sestra Marie, byly v době ležácké tragédie jediné, které ze třinácti ležáckých dětí nebyly usmrceny. Byly dány do německých rodin k poněmčení. Po válce se díky repatriačním úředníkům
vrátily zpět do vlasti. Kniha je velmi příjemně zpracovaná a koncipovaná. Doplňuje ji spousta dobových fotografií. Samotná fakta v ní uvedená už tak
příjemné počtení nejsou ... stavte se, třeba do ní jen
nahlédnout.
Městský útulek
Pardubice
areál Veterinární kliniky
Štrossova 239, 530 03 Pardubice
tel.: 466 610 530
www.utulekpardubice.cz
Chcete nás???
Tonda – kříženec pitbulla,
agresivní na ostatní zvířata
Tom – kříženec středního
vzrůstu, vhodný do bytu i
na zahradu, vůči některým
psům agresivní.
Rita – fenka křížence německého ovčáka
Nero – kříženec pravděpodobně dobrmana a rottweilera ve věku cca 5 - 6 let
strana 14
inzerce
BULVÁR
BULVÁR
strana 15
sport
Fotbalisti znají cenu za první ligu – 300 „míčů“!
Po dvou dekádách mohutných městských investic do hokejového
zázemí se magistrát nejspíše konečně rozhoupal k investici do fotbalu. Loňský pochod fanoušků FK Pardubice za zachování Letního
stadionu tak nejspíše uhodil hřebík na hlavičku. Magistrát města
v půlce března uskutečnil veřejné projednávání projektu.
V roce 2001 prošel zimní stadion
v Pardubicích rekonstrukcí, která stála více než 300 milionů korun. Kapacita arény byla 9300 míst. O dalších
šest let později byla aréna dostavěna podle původního návrhu za dalších 130 milionů korun a fanoušků se do ní nyní vejde přes deset tisíc. Fotbalisté, jimž v tu dobu už několik desetiletí chátral Letní stadion,
a byli vyhnáni jeho havarijním stavem na stadion Pod
Vinicí, mohli hokejistům jen
tiše závidět.
Teď je ale situace jiná. Město
si v posledních letech zadalo
několik studií o tom, jak zvelebit prostředí kolem Letního stadionu. Návrh se tak
nezabývá pouze sportovním stánkem, ale rovněž celým okolím nábřeží Labe. Využita by tak měla být jak plocha po zbourané hale ČSTV i
areálu jatek.
V současnosti také ministerstvo kultury zpracovává podnět na zapsání
Letního stadionu do seznamu technických památek. Opravu chce město ale uskutečnit nehledě na verdikt
ministerstva. „Zázemí Letního stadionu je v současnosti katastrofální.
Především Brána borců je v havarijním stavu,“ nechal se na projednávání slyšet primátor Martin Charvát.
Stadion a tréninkové plochy ocenil
magistrát na předběžných 300 milionů korun bez DPH. Největší část by
mělo platit město. Magistrát se hodlá obrátit i na stát či fotbalovou asociaci. O hotelu či dalších budovách
by pak rád jednal se soukromými investory.
Hlavním záměrem projektu je fotbalový stadion, který by vyhovoval požadavkům nejvyšší fotbalové soutěže. Aby za vámi přijeli Vácha nebo
Dočkal, potřebují totiž své nagelované kštice předvést před určitým počtem diváků. Současný stánek fotbalistů Pod Vinicí sotva vyhovuje požadavkům na druhou nejvyšší soutěž. V sousedství hokejové arény by
měl vyrůst stadion pro 4 800 diváků.
Kapacita však nemusí být konečná.
Podle primátora se v návrhu počítalo i s případným budoucím navyšováním kapacity. „A až budeme v Pardubicích hrát Ligu mistrů, tak můžeme s klidem postavit nový, větší stadion za městem,“ zavtipkoval na veřejném projednávání Martin Charvát.
DEJTE STADION, MY PŘINESEME
POSTUP
I přes tento vtípek však bylo očividné, že je město projektu a jeho uskutečnění nakloněno. Letní stadion byl
otevřen v roce 1931 a původně kromě travnaté plochy na něm byla i atletická dráha a dokonce i klopená
dráha pro dráhovou cyklistiku. Ani jeden z těchto doplňků v návrhu není,
což je pro sledování fotbalu výtečná zpráva. „Stavba bude probíhat ve
dvou etapách. Hlavní tribuna by měla
po rekonstrukci být pro 1500 diváků.
Dohromady se zbývajícími tribunami bychom se dostali na číslo okolo
pěti tisíc diváků,“ sdělil na veřejném
projednávání architekt Viktor Drobný
z ateliéru Sportovní stavby, který studii pro město zpracovával.
„Velice se mi líbí, nemám k němu zásadní připomínky. Respektuje to, že
centrum město vždy patřilo sportu.
A že velká tribuna i malá tribuna zůstanou zachovány. Budu tento projekt podporovat všema deseti,“ řekl
Bulváru o projektu pardubický architekt Miroslav Řepa. Jeho otec Karel
navrhnul na původním Letním stadionu tzv. Bránu borců, což je ta malá
zchátralá tribunka, na kterou vás
už dnes ani nepustí.
Tréninkové ploše by měly přijít za oběť tenisové kurty klubu
TK Pernštýn Pardubice. „Máme
plán na přesunutí těchto kurtů,
buď na městské pozemky Na
Cihelně nebo v městské části
Hůrka,“ informovala náměstkyně primátora Helena Dvořáčková.
Fotbalisté se netajili svojí ambicí přivést do krajského města první ligu. Nejdřív ale chtějí
stadion.„Bylo by od nás nezodpovědné, kdybychom nyní vyhlásili postup.
Ze sportovního hlediska to pro nás
problém podle mě není, máme filozofii, získali jsme třeba statut fotbalové akademie. Ale až v momentě, kdy
budeme vědět, že máme kde hrát,
bude naším cílem postup do nejvyšší
soutěže,“ vyjádřil se na projednávání
předseda představenstva FK Pardubice Vladimír Pitter.
ROZUMNÝ PROJEKT
„Líbí se mi, že je stadion předpokladem pro hraní první ligy. Je nesmysl,
aby se budovalo mužstvo na postup,
které by ve výsledku nemělo kde hrát.
Těch případů, kdy to nedopadlo dobře, bylo několik, třeba Znojmo nebo
Ústí nad Labem. Pokud klub nemá
svoje zázemí a musí jezdit jinam, není
to dobře ani pro hráče, natožpak pro
diváky,“ připomněl bývalý prvoligový brankář a současný trenér gólmanů Zbrojovky Brno Luboš Přibyl, který
se na veřejné projednávání přišel podívat osobně.
Na názor jsme se zeptali i hejtmana
Pardubického kraje.„Slyšel jsem o ambicích vedení fotbalového klubu usi-
lovat do několika let o postup do nejvyšší soutěže, pro kterou je samozřejmě nezbytné kvalitní zázemí. Současný stadion Pod Vinicí nevyhovuje ani
podmínkám pro druhou nejvyšší soutěž, takže považuji projekt za opodstatněný,“ řekl Bulváru k projektu stadionu hejtman kraje Martin Netolický.
Martinu Netolickému se navrhovaný stadion zdá rozumný, není podle
něj potřeba „zaplácnout“ střed města
megastavbou pro desítky tisíc diváků, kteří by ve výsledku stejně cestu
na tribunu ani nenašli. „Pevně věřím,
že se nebude opakovat situace z výstavby například plaveckého areálu a
celý projekt zatíží rozpočet města jen
do nezbytné míry. Vizualizace projektu jako taková se mi zdá rozumná, jelikož není nutné stavět předimenzované stadiony, které budou ve výsledku
poloprázdné,“ myslí si hejtman. U kraje se ale snad magistrát inspirovat nebude. Aby záměr města nedopadnul
podobně, jako když před několika
lety krajské vedení stavělo sportovní
halu na Dašické…
Cena 300 milionů korun za podobný projekt je podle Bulváru snesitelná a adekvátní. Je však otázka,
zda se konečný účet při případném uskutečňování stavby nenavýší. Sportu zdar a fotbalu zvlášť!
Stranu
připravuje
sporťák:
LUKÁŠ
ZITKA
strana 16
BULVÁR
styl
Kočka Bulváru ANO se stěhuje SEX
Jaro s Míšou
ANO, BUDE LÍP? Možná ano, možná ne,
ale určitě na jiné adrese. Plán vládnoucího radničního hnutí ANO vybudovat
na rohu pardubické třídy Míru vedle
„Donalda“ kavárničku, kde se lidé budou scházet a diskutovat, se ne úplně
vydařil. A tak se balily kufry a proběhlo velké stěhování. Kam? O pár desítek
metrů dál– a opět na třídu Míru. Možná teprve tam „bude líp“...
Konečně přišlo jaro a s ním i nová Kočka Bulváru. Tentokrát se jí stala Plzeňačka
Míša. V západočeské metropoli se vaří nejenom výborné pivo, ale rodí se tam i
krásná děvčata. A je jich pěkný kus. Michaela měří 174 centimetrů a její míry jsou
90-64-95. Své krásy si je sama vědoma a účastní se díky ní nejrůznějších soutěží.
„Loni jsem vyhrála projekt Poleť s Dominikou Mesarošovou k moři, vyhrála jsem
také oblastní kolo Dívka roku Plzeň, účastnila jsem se finále soutěže Květinová dívka, kde jsem byla druhá,“ řekla Míša Bulváru. Svěřila se také, že od pěti let se věnuje
jezdectví, má ráda fitness, focení, cestování a poznávání nových věcí a lidí.
NÁZOR
Filipa Sedláka
Jsem rád, když občanská společnost ožívá a obyvatelé se stávají občany. Ondřej Kmošek, skřivánecký vlastenec a člověk s uměleckými sklony, přišel s hezkou myšlenkou. Když jsem mu vyprávěl, že mě štve, že se na Vinici u tenisových kurtů kácí téměř staleté jasany, tak přišel s nápadem, jak rozproudit veřejnou debatu.
Stromy začal číslovat a každému stromu přiřadil patrona ze známých pardubických osobností. Tak i
já jsem vyfasoval jeden strom. Má to svou logiku, to, co člověk přijme za své, chrání více. Záleží mu na tom. Ondřej Kmošek jde ještě dál
a říká, že by každý obyvatel Pardubic měl mít
pod patronátem jeden strom, protože lidé
stromy jsou svázány vzájemným poutem. To
by se lidé začali hned více zajímat o přírodu a
své okolí. Spousta lidí spoléhá na politiky, kteří podle nich mají svět zlepšit a přinést blahobyt. Zapomínají však na to, že jejich osobní přínos může mít mnohem větší
význam.
BULVÁR, společenský magazín pro Pardubický kraj
OČIMA MILOŠE SPÁČILA
Představte si situaci, kdy jste večer nebo v noci doma a
najednou tam spolu s vámi a vaší rodinou je deset patnáct cizích lidí. Zvláštní, co? Ale pojďme v představách
dál. Vy se jich ale nezeptáte, co tam dělají, odkud přišli, jak
se jmenují nebo proč jsou právě ve vašem bytě, vy si řeknete, že asi potřebují být ve vašem bytě, v bezpečí vašeho obydlí, nabídnete jim vaši ledničku a ve skrytu, aby si
toho nikdo nevšiml, se podíváte do peněženky. Ne, probůh, proto, že byste si mysleli, že vás někdo z nich okradl,
vy se do ní podíváte proto, abyste se přesvědčili, že máte
dost peněz na nový zámek do dveří, abyste alespoň trochu zmírnili proud dalších neznámých lidí, kteří s vámi
chtějí bydlet. Při tom všem ti neznámí, kteří se objevili ve
vašem bytě, rozhodují o tom, ve které místnosti se chtějí
uložit ke spaní... Připadá vám ta představa absurdní? Mě,
vzhledem k tomu, jak současná Evropa řeší nynější takzvanou uprchlickou krizi, moc ne. Bohužel. Už více než rok
sem proudí tisíce a tisíce naprosto neznámých lidí, o kterých víme jen to, co sami tvrdí. Žádná evropská zpravodajská služba netuší, kdo ti lidé jsou a jak se ukazuje, uhlídat neumíme ani ty, o jejichž teroristických sklonech víme
a evropští představitelé jen řadu měsíců planě tlachají o
„opatřeních“. A my sami se uklidňujeme, že nás se to netýká, protože ti cizí nocležníci zatím neleží v našich ložnicích, ale u sousedů. Blbost!
[email protected]
ve hvězdách
Beran - Inspirace vám nechybí a projeví se to zejména neotřelostí vašich nápadů, pociťujete vnitřní napětí a touha vás
rozpaluje od hlavy po paty.
Býk - Příliš zabýváte myšlenkami na minulost, a zapomínáte, že žijete tady v přítomnosti a nesoustředíte se
na to, co vám právě teď přichází do života.
Blíženci - Štěstí máte v tom,
že osoba, kterou milujete, se
ochotně nechá vlákat do osidel
lásky a společně prožijete něco,
co jste dosud nepoznali.
Rak - Svobodné hledání a
chuť bezprostředně prožívat
radost ze života vás může inspirovat k tomu, že se můžete rozhodnout vzdát se zaručených jistot a vydat se na
novou životní cestou.
Lev - Vyhýbejte se konfliktům a udržujte se v pozitivním naladění mysli s patřičným smyslem pro humor.
Panna - Není čas na povrchnost a vy ukažte svou štědrost v dotecích a laskání,
vždyť čím více lásky a něhy
dáte, tím více dostanete.
Váhy - Tyto dny vám mohou
přinést nejisté naděje ve vašem milostném životě a je
docela možné, že vás čeká
změna místa.
Štír - Víte, že máte v sobě talent, nadání a bylo by na škodu neukázat svou šikovnost
a zručnost v tom, co vám přináší hluboký pocit uspokojení, nadšení a velké radosti.
Střelec - Našli jste skutečnou
lásku, oddáváte se projevem
vzájemné náklonnosti a
smyslnou rozkoš umíte bezrozměrné dávat i přijímat.
Kozoroh - Mohou se vyskytnout určitá omezení a konflikty ve vašem partnerském vztahu a možná budete mít pocit,
že s partnerem více proti sobě
bojujete, jak se spolu milujete.
Vodnář - Porozumění, projevy vzájemných něžností, ale
i vášnivá impulsivnost vám
poskytuje pocit uspokojení.
Ryby - Víte, co chcete, máte
originální nápady, které využijete i při mileneckých hrách.
Ročník 16, číslo 3, vychází 24. 3. 2016
Adresa redakce: Evropské vydavatelství, s.r.o., Semtín 80, 533 53 Pardubice. Centrální telefon a fax: +420 466 611 139, +420 777 100 388, e-mail: [email protected],
web: www.ibulvar.cz, facebook: www.facebook.com/BulvarPardubice. IČO: 69168741.
Vydavatel: Jan Doležal. Ředitelka vydavatelství: Jarmila Kudláčková. Šéfredaktor: Miloš Spáčil. Redaktoři: Filip Appl, Lukáš Zitka, Kate Fuks (karikatury), Richard Horák (kultura), Miriam Mičková, Renata
Říhová a Luděk Bobb Slanař (módní policisté). Grafika, zlom: Tomáš Kocourek. Jazykové korektury: Iva Málková. Obchodní ředitelka: Leona Dospělová.
Produkce: Leona Šolcová. Inzerce: centrální telefon a fax, e-mail: [email protected]
Předplatné zajišťuje: A.L.L. production spol. s r.o., F. V. Veselého 2635/15, 193 00 Praha 9 tel: +420 234 092 851 (call centrum), http://www.predplatne.cz.
Tisk: NOVO-TISK, a.s. Distribuce: PNS a. s. Cena výtisku: 10,-Kč. Evidenční číslo: MK ČR E 10824, ISSN 1213-6956
Názory spolupracovníků nemusejí vždy vyjadřovat názory listu. Nevyžádané materiály nevracíme. Za chyby novinového tisku neručíme. Periodicita: měsíčník.