Manuál nehmotného kulturního dědictví a lidové architektury

Transkript

Manuál nehmotného kulturního dědictví
a lidové architektury
Obsah
Úvod _________________________________________________ 4
2/417
1.
Zmapování mezoregionu Východ Čech ______________________ 7
1.1
Zmapování SUBREGIONŮ Východních Čech _____________________ 7
1.2
Zmapování REGIONU Východní Čechy ________________________ 21
1.3
Marketing summary pro region Východní Čechy __________________ 22
1.4
Zmapování SUBREGIONŮ Královéhradecko ____________________ 24
1.5
Zmapování REGIONU Královéhradecko _______________________ 36
1.6
Marketing summary pro region Královéhradecko _________________ 37
1.7
Zmapování (SUB)REGIONU Krkonoše a Podkrkonoší ______________ 38
1.8
Marketing summary pro (sub)region Krkonoše a Podkrkonoší _________ 48
1.9
Zmapování MEZOREGIONU Východ Čech ______________________ 49
1.10 Marketing summary pro mezoregion Východ Čech ________________ 52
2
Zmapování mezoregionu Sever Čech ______________________ 54
2.1
Zmapování (SUB)REGIONU Český ráj a Pojizeří __________________ 54
2.2
Marketing summary pro (sub)region Český ráj a Pojizeří ____________ 62
2.3
Zmapování SUBREGIONŮ Českolipsko a Jizerské hory _____________ 63
2.4
Zmapování REGIONU Českolipsko a Jizerské hory ________________ 76
2.5
Marketing summary pro region Českolipsko a Jizerské hory __________ 77
2.6
Zmapování SUBREGIONŮ Severozápadní Čechy _________________ 78
2.7
Zmapování REGIONU Severozápadní Čechy ___________________ 101
2.8
Marketing summary pro region Severozápadní Čechy _____________ 103
2.9
Zmapování MEZOREGIONU Sever Čech ______________________ 104
2.10 Marketing summary pro mezoregion Sever Čech _________________ 107
3
Zmapování mezoregionu Západ Čech _____________________ 108
3.1
Zmapování (SUB)REGIONU Západní Čechy ____________________ 108
3.2
Marketing summary pro (sub)region Západní Čechy ______________ 118
3.3
Zmapování SUBREGIONŮ Plzeňsko a Český les _________________ 119
3.4
Zmapování REGIONU Plzeňsko a Český les ____________________ 135
3.5
Marketing summary pro region Plzeňsko a Český les ______________ 137
3.6
Zmapování MEZOREGIONU Západ Čech _____________________ 138
3.7
Marketing summary pro mezoregion Západ Čech ________________ 140
4
Zmapování mezoregionu Jih Čech _______________________ 142
4.1
Zmapování (SUB)REGIONU Šumava a Pošumaví ________________ 142
4.2
Marketing summary pro (sub)region Šumava a Pošumaví ___________ 154
4.3
Zmapování SUBREGIONŮ Jižních Čech ______________________ 155
4.4
Zmapování REGIONU Jižní Čechy __________________________ 178
4.5
Marketing summary pro region Jižní Čechy ____________________ 180
4.6
Zmapování MEZOREGIONU Jih Čech ________________________ 182
4.7
Marketing summary pro mezoregion Jih Čech __________________ 185
5
Zmapování mezoregionu Střední Čechy ___________________ 186
5.1
Zmapování SUBREGIONŮ Středních Čech_____________________ 186
5.2
Zmapování (MEZO)REGIONU Středních Čech __________________ 212
5.3
Marketing summary pro mezoregion Střední Čechy _______________ 214
6
Zmapování mezoregionu Praha _________________________ 215
6.1
Marketing summary pro mezoregion Praha ____________________ 225
7
Zmapování mezoregionu Morava a Slezsko _________________ 226
7.1
Zmapování regionu Vysočina ______________________________ 227
7.2
Marketing summary pro region Vysočina ______________________ 237
7.3
Zmapování SUBREGIONŮ Jižní Moravy ______________________ 238
7.4
7.5
7.6
7.7
7.8
7.9
7.10
7.11
7.12
7.13
7.14
7.15
7.16
8
3/417
Zmapování REGIONU Jižní Morava _________________________ 261
Marketing summary pro region Jižní Morava ___________________ 263
Zmapování SUBREGIONŮ Východní Moravy ___________________ 264
Zmapování REGIONU Východní Morava ______________________ 316
Marketing summary pro region Východní Morava ________________ 318
Zmapování SUBREGIONŮ Střední Morava a Jeseníky _____________ 319
Zmapování REGIONU Střední Morava a Jeseníky ________________ 348
Marketing summary pro region Střední Morava a Jeseníky __________ 350
Zmapování SUBREGIONŮ Severní Morava a Slezsko______________ 352
Zmapování REGIONU Severní Morava a Slezsko _________________ 389
Marketing summary pro region Severní Morava a Slezsko ___________ 392
Zmapování MEZOREGIONU Morava a Slezsko __________________ 394
Marketing summary pro mezoregion Morava a Slezsko ____________ 403
Tematické trasy a cílové skupiny ________________________ 405
Úvod
V úvodu zmapování nehmotného kulturního dědictví a lidové architektury byla navržena účelová regionalizace České republiky dle tradičních oblastí, podle níž bylo následně při zmapování jednotlivých územních celků postupováno. Na nejvyšší úrovni
byla ČR rozdělena na sedm mezoregionů dle marketingových oblastí agentury CzechTourism, na úrovni regionů pak dle zavedených turistických regionů ČR. Na nejnižší
úrovni subregionů pak bylo v maximální možné míře respektováno vymezení tradičních národopisných oblastí a celků ČR včetně jejich názvosloví.
Jádrem zpracování manuálu nehmotného kulturního dědictví a lidové architektury
byla analýza nabídky daného území až po úroveň subregionů. Cílem analýzy nabídky
byla identifikace unikátních předpokladů dané destinace. Z analýzy nabídky
každé oblasti a jejího srovnání s okolními lokalitami vyplynula konkurenční výhoda daného místa. Právě na odlišnostech od ostatních a maximální komplexnosti
nabídky byl přehled atraktivit a klastrů atraktivit dané destinace postaven.
Klíčem k úspěchu prezentace dané lokality je důraz na neopakovatelnost zážitků
a prožitků, které návštěvníka zaujmou v konkurenci obdobných produktů.
Analyzovaná a utříděná data a informace za jednotlivé zmapované jevy a atraktivity
jsou obsažena v databázi a předkládaném manuálu nehmotného kulturního
dědictví a lidové architektury. Uvedené jevy a atraktivity prošly procesem prioritizace, při níž byla sledována dvě hlavní kritéria: reprezentativnost kulturního
dědictví pro danou lokalitu a potenciál lokality/jevu z hlediska cestovního
ruchu. Cílem prioritizace bylo vybrat takové jevy, které představují nejreprezentativnější projev nehmotného kulturního dědictví a lidové architektury v daném územním
celku a zároveň mají odpovídající potenciál pro propagaci v oblasti cestovního ruchu.
Na základě prioritizace byla definována hlavní marketingová témata, byly navrženy klastry a tematické trasy pro jednotlivé oblasti. V závěru pasportizace jednotlivých územních celků byl vytvořen návrh personifikace, která představuje zosobnění
nejreprezentativnějších atraktivit či jevů daného územního celku prostřednictvím
konkrétní reálné osobnosti.
V rámci realizace zakázky bylo využito kvalitativního ověřování připraveného manuálu prostřednictvím komunikace s regionálními koordinátory, organizacemi cestovního ruchu a příslušnými odbory MÚ (odbornými pracovišti spravujícími agendu cestovního ruchu), partnery projektu na straně zadavatele a dalšími odbornými pracovišti.
Hlavní formou komunikace se zapojenými subjekty a pracovišti byla realizace workshopů zaměřených na kvalitativní ověření výstupů zmapování nehmotného kulturního dědictví a lidové architektury pro jednotlivé oblasti. Podkladem pro realizaci
workshopů byla pracovní verze manuálu pro jednotlivé oblasti, již účastníci workshopů
obdrželi k diskusi a připomínkování, které proběhlo jak v rámci jednotlivých workshopů, tak následně písemnou formou. Z každého workshopu byl pořízen zápis a vypořádání vznesených připomínek proběhlo i formou zpracování protokolu o vypořádání
připomínek. V rámci kvalitativního ověřování byla také zpracována a zkompletována
doplňující fotodokumentace a audiovizuální nahrávky.
Výsledný manuál má podobu pasportů nehmotného kulturního dědictví a lidové architektury pro jednotlivé subregiony, regiony a mezoregiony. Výsledkem mapování nehmotného kulturního dědictví a lidové architektury jsou také
doprovodné mapové výstupy v digitální i tištěné formě.
V rámci zmapování nehmotného kulturního dědictví a lidové architektury jednotlivých
oblastí byly sledovány následující jevy, stanovené agenturou CzechTourism.
4/417
Na úrovni příjezdového cestovního ruchu byly sledovány tyto jevy:
— UNESCO – nehmotné kulturní dědictví – primárně folklor, do této kategorie
však byly zařazeny také jevy související s hmotnými projevy, pokud souvisejí s lidovou architekturou, řemesly či způsoby obživy, a kandidáti na zařazení na seznam
UNESCO tohoto typu. Dále se zde objevují také jevy zařazené na národní či krajské
seznamy nehmotného kulturního dědictví a kandidáti na zařazení na tyto seznamy.
— Regionální gastronomie a kulinářské postupy (pivo, destiláty atp.) – zdůraznění autentičnosti místních nápojů a pokrmů pocházejících z daného regionu a jejich
příběhů. Na úrovni konkrétních restaurací byly v rámci pasportu jednotlivých oblastí
zařazeny restaurace certifikované v rámci Czech Specials.
— Lidová architektura – zpravidla architektura venkovských oblastí; volně přejímá
vlivy dobových slohů a vychází z místních zdrojů a stavebních materiálů (jev zahrnuje i zmapování souborů staveb včetně fenoménu skanzenů).
— Tradiční řemesla a řemeslná výroba, technologie a jejich nejvýznamnější
představitelé a současní tvůrci (spojená s interaktivitou, tzn. možností účastnit
se výroby) – hmatatelný projev nehmotného kulturního dědictví, jak dovednosti
a znalosti, tak i řemeslné výrobky. Z řad představitelů a současných tvůrců byli
v rámci pasportů primárně zařazováni tvůrci s titulem „Nositel tradice lidových
řemesel“ či různých regionálních ocenění, případně tvůrci a řemeslníci navržení
zástupci z regionů. Mezi tradiční řemesla je zařazeno i hornictví.
— Umění ve vazbě na tradice a tradiční prvky ve všech oborech umění především hudebního a tanečního folkloru (hudba, zpěv, tanec atd. typické pro
daný region); dále pak aktivita významných hudebních a tanečních spolků, významné projekty podporující tyto obory umění.
— Mytologie, obřady, archeoskanzeny (trvale přítomné jevy v současné společnosti, živoucí jevy; významností reprezentující např. archeoskanzen Modrá u Velehradu).
Sledované jevy na úrovni domácího cestovního ruchu:
— Regionální produkty včetně výrobků typických pro daný region, v rámci regionálních certifikovaných produktů byly primárně vybírány ty produkty, které souvisejí s tradicemi a výrobou typickou pro danou oblast.
— Slovesný folklor – nářečí/dialekty.
— Obyčeje a zvyky – primárně byly zařazovány obyčeje a zvyky, které jsou v daných
oblastech pokud možno stále živé, jsou dodržovány či slaveny, v určitých oblastech či
případech pak jsou individuálně zmíněny i obyčeje a zvyky související s původním
obyvatelstvem či obyčeje již zaniklé.
— Způsob obživy a tradiční zemědělské postupy (vinařství v regionech,
chmelařství v regionech atp.).
— Významné folklorní festivaly, soubory a události.
V rámci pasportů jednotlivých oblastí jsou tyto jevy barevně odlišeny v nadpisech
daných kategorií: jevy sledované na úrovni příjezdového cestovního ruchu červeně,
jevy sledované na úrovni domácího cestovního ruchu pak modře. Hlavní téma dané
oblasti pro potřeby marketingu je pak zdůrazněno šedým podbarvením. Atraktivity
související s marketingovými tématy jsou podbarveny modře / červeně dle toho, zda se
jedná o atraktivity pro domácí cestovní ruch či zahraniční návštěvníky. Jednotlivé
atraktivity v daných kategoriích jsou řazeny sestupně s ohledem na význam z hlediska
nehmotného kulturního dědict í a potenciál pro cestovní ruch.
V rámci popisů konkrétních jevů a atraktivit nehmotného kulturního dědictví a lidové
architektury bylo do značné míry využito informací a textů, jimiž se tyto atraktivity
prezentují ať již v elektronické, či tištěné podobě, seznam konkrétních zdrojů naleznete
v závěru dokumentu.
Regionalizace, tvorba databáze, manuálu, mapových výstupů, personifikace
a prioritizace komunikovatelných atraktivit byla průběžně konzultována se zástupci
agentury CzechTourism.
5/417
Při zpracování manuálu nehmotného kulturního dědictví a lidové architektury
probíhala odborná spolupráce a konzultace s Národním ústavem lidové kultury etnografem Mgr. Martinem Šimšou.
6/417
1. Zmapování mezoregionu Východ Čech
Členění mezoregionu Východ Čech
Mezoregion
Region
Východní Čechy
Východ Čech
Královéhradecko
Krkonoše a Podkrkonoší
1.1
Subregion
České Horácko
Pardubicko
Českomoravské pomezí
Kladské pomezí a Broumovsko
Hradecko
Orlické hory a Podorlicko
Krkonoše a Podkrkonoší
Zmapování SUBREGIONŮ Východních Čech
PASPORT SUBREGIONU PARDUBICKO
ANOTACE
Kraj vonící po medu a skořici, se staletou tradicí dostihových
DESTINACE
závodů i chovu kočárových koní, kde se kůň promítá i do
znaku krajského města. Díky ideálnímu geografickému
umístění a příznivému klimatu Polabské nížiny má Pardubicko dlouhou a bohatou historii, která zde zanechala
množství kulturních památek.
POZICE V RÁMCI
Součást regionu Východní Čechy
REGIONALIZACE
Součást mezoregionu Východ Čech
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Po stopách koní – dostihové závodiště
PRO
v Pardubicích a Velká pardubická jako nejstarší
MARKETINGOVOU
dostih na evropském kontinentu, hřebčín
KOMUNIKACI
v Kladrubech.
- Perníkové království – tradiční pečivo původně
z medu, mouky a pepře.
PRŮNIKY
- Po stopách koní
PERSONIFIKACE REGIONU
Pavel Janoš – korunovaný Král perníku. Ocenění získal od kolegů perníkářů a cukrářů za četné úspěchy v soutěži Perníkář roku i v dalších cukrářských kláních. Výrobky
„od krále“ putovaly jako dárky už i k britské princezně Anně. Navazuje na rodinnou
cukrářskou tradici. Svými dorty, cukrovím i perníky byla vyhlášená už jeho babička,
z jejíž sbírky receptů pardubický cukrář čerpá. Perníkářem byl také jeho otec: roku
1958 vytvořil metrové perníkové srdce pro světovou výstavu EXPO v Bruselu.
ATRAKTIVITY
(Ne)hmotné kulturní dědictví UNESCO, národní a krajské seznamy
nehmotného kulturního dědictví
Nebyla identifikována žádná atraktivita vhodná pro zařazení do pasportu.
Lidová architektura, archeoskanzeny
Veliny – areál dřevěných církevních staveb obsahuje barokní roubený kostel
sv. Mikuláše s dřevěnou kruchtou, roubenou márnici a dřevěnou osmibokou zvonici
postavenou v 18. století.
Roubenka ve Svinčanech – památka lidové architektury se statusem kulturní
památky.
Automatické mlýny Pardubice – stavba Josefa Gočára. První zmínky o mlýnu
jsou již z r. 1586, později byl postaven nový mlýn, který byl v majetku bratrů Winternitzových. Současné budofvy mlýna a sila jsou zapsány na seznamu národních technických památek. Komplex patří do desítky největších zařízení svého druhu v ČR.
7/417
Tradiční řemesla a řemeslná výroba
Způsob obživy a tradiční zemědělské postupy
Chov koní v Kladrubech nad Labem – nejstarší hřebčín na světě, založený
v 16. století Maxmiliánem II. Světoznámý plemenný chov starokladrubských koní,
jediné rasy určené pro ceremoniální účely. Kočárové koně z Kladrub kupují královské
dvory z celého světa.
Dostihové závodiště v Pardubicích – Velká pardubická steeplechase,
nejstarší dostih na evropském kontinentu (1874) a po Velké liverpoolské druhý
nejtěžší dostih na světě. Závod měří 6900 m, koně s jezdci musejí překonat
31 překážek včetně proslulého Taxisova příkopu.
Obyčeje a zvyky, události
Slavnosti perníku – festival se koná od roku 2000 vždy 8. května na zámku v Pardubicích. Na dospělé i děti čeká při těchto slavnostech pestrý jarmark perníku, medu,
dřevěných a dalších výrobků, občerstvení, výstava perníků, soutěže v pojídání perníku,
perníková volenka, malování obrázků do perníkové galerie i další umělecké tvoření.
Nechybí ani pohádka O perníkové chaloupce a další pohádkové příběhy, hudební
a taneční vystoupení.
Mytologie, obřady
Hudební a taneční folklor
Slovesný folklor (nářečí/dialekty)
Severovýchodočeská podskupina české nářeční skupiny má tyto hlavní znaky:
- změna v/f > u (pravda > prauda),
- změna í > ej (cítit > cejtit),
- koncovka -ej v 7. pádu (růžej, kosťej),
- koncovka -oj 3. a 6. pádu (mužoj),
- další užívané příklady: stavíme sněhuláci, seš jako sponové sloveso, koncovky
slov kupujou, prosej, zpívaj.
Významné folklorní festivaly a soubory
Dětský mezinárodní folklorní festival Tradice Evropy – festival, který vznikl
v roce 1999 s cílem podporovat uchování tradičních evropských kulturních hodnot
a jejich prezentace zejména dětem a mládeži, koná se především formou školních
koncertů v okresních městech kraje (Chrudim, Svitavy, Ústí n. Orlicí, Dolní Čermná,
Hlinsko a Pardubice).
Folklorní soubor RADOST Pardubice – působí v DDM Alfa v Pardubicích již
30 let. Pracuje zde 120 členů od nejmenších až po dospělé Jeho repertoár tvoří folklor
Chrudimska a Nasavrcka a okrajově i jiných folklorních oblastí.
Dětský folklorní soubor Perníček, Marcipánek – repertoár je tvořen především
z tanců a písní folklorních regionů z okolí Pardubic. Těžiště spočívá v souvislých
tematických blocích věnovaných různým obdobím ročního cyklu (Vítání jara, Vánoční
koledování apod.) a lidského života (Svatební, Škola, Kominíček atd.).
Folklorní soubor Lipka Pardubice – byl založen v roce 2007 při Kulturním domě
Dubina v Pardubicích bývalými členy pardubických dětských souborů Perníček a Radost. Svou činností navazuje na bohatý odkaz Souboru písní a tanců Lipka, na jehož
počátku byl roku 1981 zájem několika jedinců vybudovat v regionu (kde zcela vymizela
folklorní tradice) národopisný kolektiv, který by upozornil veřejnost na bohaté lidové
umění oblasti Polabí.
Folklorní soubor Baldrián – repertoár souboru je tvořen hudebním materiálem
domácího regionu Polabí – Pardubicka, Hradecka, Chrudimska a Královéměstecka.
Soubor byl založen v roce 1999, jde o komornější soubor tvořený osmnácti členy. Ve
svých představeních se snaží zejména o přirozené vystupování, to znamená, že muzikanti doprovázejí zpěváka improvizujícím způsobem. Určitá představení tak nejsou
předem připravena, to však souboru umožňuje během svých představení lépe projevit
jedinečnost prožívaného okamžiku.
Regionální gastronomie a kulinářské postupy
Pardubický perník – původní receptura obsahovala med, mouku a pepř, který dal
vzniknout názvu perník, původně peprník. Toto medové pečivo je zřejmě staré jako
lidstvo samo. Archeologové objevili jednoduché pečivo z mouky a medu v egyptských
8/417
hrobech, v antice měly perníky slavnostní a symbolický význam. S postupem času
pekaři pečivo stále vylepšovali a obohacovali o nové suroviny a koření. První písemný
záznam o perníku v českých zemích je z roku 1335 a je o perníkářích z Trutnova. Do
Prahy se ale dostali perníkáři už dříve, údajně před rokem 1324, z Norimberku či
Itálie. Perníkáře málem vyhubili husité, ctnostným táboritům se nelíbilo, že lid hrával
o perníky kostky. První typy perníků byly jednoduché placky a caltičky a také perníky
vtlačované do forem. Do 16. století se používaly formy z pálené hlíny, později je vytlačily formy dřevěné, často velice bohatě vyřezávané. Vykrajované perníky různých tvarů
se objevily v podstatě nedávno. Pardubický perník je nyní chráněné zeměpisné
označení.
S perníkem, jeho historií a výrobou se mohou návštěvníci blíže seznámit v Muzeu
perníku, umístěném v Perníkové chaloupce, bývalém loveckém zámečku z roku 1882.
Výklad je veden zábavnou formou pro děti i pro dospělé, vždy se přizpůsobuje složení
konkrétní skupiny návštěvníků.
Místní speciality a speciality české kuchyně lze ochutnat v restauracích
Czech Specials:
- Potrefená Husa, Pardubice,
- Restaurace Rybárna, Pardubice.
Regionální produkty
Kovářství a podkovářství – Jiří Kubias z Hradce Králové se podkování koní věnuje
profesionálně již od roku 1997. Zaměřuje se na koně parkurové, drezurní a koně určené k rekreačnímu využití. Celý život se vzdělává a účastní se kovářských i podkovářských soutěží doma i v zahraničí. Je místopředsedou Živnostenského společenství
podkovářů a podílí se na rozvoji a činnosti tohoto sdružení.
Tradiční tesařské technologie – Stejskal David („Nositel tradice lidových
řemesel“1) z Pardubic se tesařskému řemeslu vyučil ve stavební huti Petra Růžičky,
která se dlouhodobě zaměřuje na rekonstrukce a především restaurování stropních
a střešních konstrukcí historických staveb. Charakteristickým znakem jeho práce je
hluboká znalost tradiční podoby řemesla, která se projevuje nejen precizním ovládnutím technologie, ale též důvěrnou znalostí její historické podoby.
KLASTRY AKTIVIT
Muzeum perníku – medové zážitky v bývalém loveckém zámečku zahrnují návštěvu
Muzea perníku s městečkem Perníkov, putování tajuplným lesem do Perníkářské dílny
Ježibaby a dále do Medového ráje, Nebe a Pekla. Návštěvníkům je k dispozici Útulna
a občerstvovna U všech čertů i služby turistického informačního centra. V průběhu
roku se zde koná řada akcí spojených s perníkem či na motivy pohádky o Jeníčkovi
a Mařence (od každoročního Probouzení ježibaby ze zimního spánku a oslava jejích
narozenin, vždy první sobota v březnu, až po její Uložení k spánku, každoročně 31. 12.)
TEMATICKÉ TRASY
Po stopách koní – Dostihový sport i chov koní má v tomto regionu velkou tradici.
Přijeďte se v říjnu podívat na tradiční dostih Velká pardubická na dostihové závodiště
v Pardubicích a zajeďte se podívat, jak se již po staletí chovají koně v hřebčíně
v Kladrubech nad Labem.
Dostihové závodiště v Pardubicích se svojí víc než 150letou historickou tradicí
patří mezi nejvýznamnější skvosty města. Dnešní podobu má z prvních poválečných
let. Můžete se nechat provést tímto jedinečným areálem s průvodcem (možný je
i výklad v angličtině), dozvědět se mnoho zajímavostí z historie, poslechnout si příběhy slavných koní i jezdců, podívat se přímo na dostihovou dráhu, prohlédnout si
všechny překážky včetně obávaného Taxisova příkopu nebo se projít stájemi.
Vychutnat si můžete i jízdu v kočáru s dvojspřežím po areálu závodiště.
Velká pardubická a další dostihy – O Velké pardubické steeplechase se říká, že je
nejtěžším a nejstarším překážkovým dostihem Evropy. Od roku 1874 bylo zatím
odběhnuto celkem 123 ročníků Velké pardubické. Nekonala se pouze v průběhu obou
světových válek, jednou zabránila jejímu konání nepřízeň počasí, když den předtím
Jedná se o ocenění, které vychází z projektu UNESCO „Žijící lidské poklady“. Jeho cílem je zachovat
tradiční řemesla, kterým hrozí zánik, zdokumentovat jejich postupy a předávat tyto dovednosti dalším
následovníkům. Ministr kultury České republiky od roku 2001 každoročně uděluje vynikajícím lidovým
výrobcům titul „Nositel tradice lidových řemesel“, jímž veřejně oceňuje jejich práci.
1
9/417
začalo mrznout a napadl sníh, a Velká pardubická se nekonala také v roce 1968,
v důsledku známých politických událostí. Prvním vítězem se stal ve Francii narozený
Fantôme s anglickým žokejem G. Sayersem v sedle. Celkem se do listiny vítězů zapsalo
89 koní a 78 jezdců. Nejúspěšnějším koněm historie je ryzák Železník, který jako
jediný dokázal zvítězit čtyřikrát, a to v letech 1987–1989 a 1991. Z jezdců dokázal Josef
Váňa zvítězit osmkrát, čtyřikrát se Železníkem, v roce 1997 s hnědákem Vronsky
a v letech 2009–2011 s Tiumenem.
Dostihy v Pardubicích ale nejsou jen Velká pardubická: dostihová sezóna tu začíná
v květnu a končí v říjnu. Vyberte si některý z více než 10 dostihů, které se tu jezdí,
a užijte si jedinečnou atmosféru dostihového světa.
Hřebčín Kladruby nad Labem je proslaven chovem starokladrubských koní,
běloušů a vraníků. Byl založen císařem Maxmiliánem II. již v 16. století a je nejstarším
hřebčínem v Evropě. Starokladrubští koně, chovaní na světě kontinuálně více než 400
let, jsou jedním z nejstarších plemen koní a nejstarším českým plemenem vůbec. Jde
o teplokrevné plemeno vzniklé na podkladě starošpanělské a staroitalské krve, jehož
sláva dosahuje světového věhlasu. Hřebčín a jeho koně si hýčkal zejména Rudolf II.,
když ho povýšil na dvorní císařský hřebčín. I proto darovala jednoho
starokladrubského koně Česká republika jako svatební dar královským novomanželům
britskému princi Williamovi a jeho choti Kate Middleton.
Starokladrubský bělouš je jediné plemeno koní, jež bylo vyšlechtěno speciálně pro
ceremoniální účely. To je také úzce spojuje s vládou habsburské dynastie ve středoevropském prostoru. Bělouši byli využíváni při ceremoniích, proslaveni jsou ve čtyřspřeží jako kočároví koně dvorních stájí, nejprve v Praze a poté ve Vídni až do roku
1918. Dva páry běloušů byly ustájeny na Pražském hradě a sloužily T. G. Masarykovi.
Mimo jiné jej bělouši dvakrát vezli k vykonání prezidentského slibu (v letech 1927
a 1934). Mezi slavné tradice patří pravidelné pořádání Velkých jezdeckých dnů, při
kterých jsou k vidění snad všechny typy zápřeží. V roce 2009 usiloval Národní hřebčín
Kladruby o zařazení mezi památky UNESCO.
Místní dostihové prostředí velmi pěkně zachytil režisér František Filip v oblíbeném
televizním seriálu Dobrá voda. Hřebčín Kladruby nad Labem otevírá prohlídky
hřebčína od 1. 6. do 30. 9. V rámci prohlídky jsou otevřeny stáje výcviku, chovu
a prohlídka kočárovny. Provádí se skupiny o minimálním počtu pět dospělých osob.
Exkurze s vyšším počtem osob a autobusové zájezdy je třeba objednávat předem.
Hřebčín Slatiňany byl založen r. 1898 jako zámecký hřebčín a nachází se
na severním okraji města v zámeckém parku. Vznikl z původních stájí pro dostihové
koně a koně pro parforsní hony, které patřily spolu s přilehlým zámkem a panstvím
rodině Auerspergů. V hřebčíně Slatiňany se více než 65 let chová starokladrubský kůň
černého zbarvení čili starokladrubský vraník. Starokladrubský kůň se řadí mezi
barokní rasy koní, má španělsko-neapolský původ a vznikl pro ceremoniální účely
panovnických dvorů. Historie chovu sahá až do roku 1579, avšak chov vraníků byl
přerušen a v roce 1931 byl téměř zlikvidován. Starokladrubský vraník byl využit i pro
smuteční průvod při pohřbu T. G. Masaryka.
V zámku se nyní nachází Hippologické muzeum s rozsáhlými sbírkami slavných
jezdeckých portrétů (tzv. kůň v umění), které jsou návštěvníkům otevřeny od dubna do
října. Prohlídky hřebčína jsou možné v období od 1.dubna do 31. října, podmínky
ohledně počtu osob apod. jsou stejné jako v Kladrubech.
10/417
PASPORT SUBREGIONU ČESKÉ HORÁCKO
ANOTACE
České Horácko je z etnografického hlediska součástí nároDESTINACE
dopisného regionu Horácko, rozsáhlé oblasti na rozhraní
Čech a Moravy, skládající se z několika menších podoblastí.
Pojem České Horácko byl vytvořen analogicky k termínu
Moravské Horácko. Jedná se o oblast s jedinečným souborem staveb lidového stavitelství a staletou loutkářskou
tradicí, který každoročně ožívá unikátními masopustními
obchůzkami masek.
POZICE V RÁMCI
REGIONALIZACE
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Masopustní obchůzky a masky na Hlinecku –
PRO
jedinečná stále živá tradice masopustních obchůzek,
MARKETINGOVOU
která je na seznamu nehmotného kulturního dědictví
KOMUNIKACI
UNESCO.
- Vodění Jidáše – unikátní velikonoční obyčej, který
je zapsán na seznamu nemateriálních statků tradiční
a lidové kultury ČR.
- Východočeské loutkářství – tradice loutkářství
spjatá s kočovnými loutkářskými rody, nejstarší
amatérská přehlídka na světě i Muzeum loutkářských
kultur v Chrudimi.
- Lidová architektura východních Čech – ojedinělý komplex tří areálů Souboru lidových staveb
Vysočina.
PRŮNIKY
- Lidová architektura
- Loutkářství
- Masopust
Josef Krofta – významný režisér a pedagog v oblasti loutkového divadla. V březnu
2013 mu Herecká asociace udělila Cenu Thálie 2012 za dlouholeté mistrovství v oboru
loutkové divadlo. V roce 2010 se stal náměstkem primátora města Hradce Králové pro
kulturu, sport a cestovní ruch.
ATRAKTIVITY
Vesnické masopustní obchůzky a masky na Hlinecku – tradiční obyčej vyskytující se v několika vesnicích (Hamry, Studnice, Vortová) v podobě, která je po generace předávána v nezměněné podobě. Dodržuje se tradiční podoba masek, jejich
funkce a podoba. Stejně tak i vlastní obchůzka zachovává neměnnou podobu známou
z konce 19. století a koná se do dnešních dnů. Od 2010 figuruje tento zvyk na seznamu
nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Probíhá o víkendu před Popeleční středou.
Tradiční masopustní masky na Hlinecku se dělí do dvou skupin: na Červenou (též
Pěknou) maškaru a na Černou (též Šerednou) maškaru. K Červené maškaře patří
masky strakatého (rovněž zvaného laufr), ženušky a čtveřice tanečníků Turků. Černou
maškaru tvoří postavy rasa s kobylou, kramářů židů (pojmenování masky s ohledem
na historickou zkušenost obyvatel zdejších vesnic), kominíků a slaměných. V některých vesnicích se ještě objevuje medvědář s medvědem (Blatno, Studnice). Každá
maska má svoji tradiční podobu a funkci. Podoba je ustálená, za masky se většinou
převlékají muži. Pouze v několika vesnicích, kde se nedodržuje tradiční uspořádání, se
v maskách objevují i ženy, případně děti (Blatno). Jejich příprava je náročná a odehrává se před vlastní obchůzkou, kostýmy masek si každý z aktérů připravuje sám.
Průvod vede strakatý se ženuškou a obcházejí celou vesnici podle předem daného
pořadí. U každého domu popřejí štěstí, zdraví a nechají zahrát hospodáři písničky
podle jeho přání. Čtveřice Turků zatančí před každým obydlím tzv. kolečko, podle
tradice musí vysoko při tanci skákat, aby vyrostl vysoký len a vysoké obilí. Zástupci
černé maškary dotírají na přihlížející a tropí s nimi různé rozvernosti.
Většina obyvatel připraví tradiční pohoštění (především koblihy, chlebíčky a alkohol),
peněžitou odměnu a aktivně se celého dění zúčastňuje. Právě v kontaktu diváků
11/417
a masek dochází k naplnění další významová rovina obyčeje (kult plodnosti, kult Země
apod.). Obchůzka je ukončena obřadem porážení kobyly (jedna z masek), v němž se
završuje symbolika tohoto obyčeje. Konec obávané zimy a nový začátek (nadcházející
jaro), protože po chvilce je maska kobyly opět probuzena k životu. Večer se koná
taneční zábava.
U většiny obyvatel je ve všeobecném povědomí původní význam obchůzky a poslání
masek, i když v současnosti převládá především zábavná funkce. Vesnické masopustní
obchůzky na Hlinecku neorganizuje žádný folklorní soubor, jejich pořádání pouze
zaštiťuje Sbor dobrovolných hasičů příslušené obce.
Stálé expozice masopustních obchůzek a masek v památkové rezervaci
Betlém Hlinsko – v budově expozice lze spatřit mnoho fotografií, kreseb a hlavně
originálních masek využívaných při hlineckých masopustních obchůzkách. Jde o stálou výstavu, kde lze po celý rok obdivovat tuto překrásnou tradici, která je pro tento
kraj symbolická. Expozice se snaží o zachycení zejména současné podoby obchůzek,
avšak ani historie této tradice není opomenuta, a lze se tak dozvědět mnoho zajímavého i o historickém vývoji obchůzek. Návštěvníci mohou v budově expozice navštívit promítací místnost a zhlédnout záznamy z různých masopustních obchůzek, dále
dokumentační centrum mapující masopustní obchůzky z Hlinecka a děti se mohou
vydovádět ve výtvarné herně.
Betlém Hlinsko patří do Souboru lidových staveb Vysočina, což je jedinečný
skanzen lidového stavitelství v přírodě na území východních Čech. Jeho jednotlivé
expoziční celky se nacházejí v několika osadách obce Vysočina a ve městě Hlinsku
a přibližují, jak se dříve žilo. Podrobný popis viz níže.
Soubor lidových staveb Vysočina – největší expozice lidové architektury v Čechách v lokalitách Veselý Kopec, Svobodné Hamry a Betlém v Hlinsku. Dokumentuje
lidové stavitelství od poloviny 19. století do poloviny 20. století. Nechybí doprovodné
výstavy a ukázky tradičních lidových zvyků a řemesel.
Památková rezervace Betlém leží v samotném středu města Hlinska. Historie
tohoto města na Českomoravské vrchovině sahá do 12. století, roubené domky na
Betlémě jsou však mladší. Jejich vznik souvisí se zrušením nevolnictví a rozvojem
řemesel v polovině 18. století. Původními obyvateli roubených domků byli drobní
řemeslníci, především hrnčíři. Po zániku hrnčířství se lidé věnovali tkalcovství
a dalším řemeslům (například zde lze nalézt ševce, klempíře, hračkáře, krejčí, pasíře,
kožešníky…). Od konce 19. století, a zejména v první třetině 20. století se Betlém stal
domovem pro rodiny továrních dělníků.
Osada Veselý Kopec byla založena v první polovině 16. století, jako řada
dalších sídel na Hlinecku zabydlujících lesní krajinu. Část roubených chalup postupem
let zanikla, některé zásadním způsobem změnily podobu, jediná se dochovala do
dnešních dnů (soukromý objekt čp. 4). Na počátku 70. let 20. století byl tento objekt
spolu s okolní neporušenou krajinou důvodem, proč právě sem byly přenášeny
památky lidového stavitelství z jiných lokalit. Dnes se zde nalézá téměř třicet
objektů, které dohromady tvoří osadu s volně rozptýlenou zástavbou. Zdejší expozice
přinášejí svědectví o životě a práci drobných rolníků od první poloviny 19. století do
poloviny 20. století. Zemědělské usedlosti doplňují nejen drobné vesnické stavby
(špýchar, chlívky, haltýř apod.), ale i lidové technické památky na vodní pohon.
Nejvýznamnější z nich je vodní obilní mlýn přenesený na základy původního
veselokopeckého mlýnu.
Svobodné Hamry – nejstarší zmínka o osadě Svobodné Hamry a zdejším hamru
pochází z konce 15. století, tehdy se osada ještě nazývala Hamr nad Kamenicí. Osada
vznikla kolem železárny a dodnes je na charakteru zdejší zástavby patrné, že obyvatelé
byli řemeslníci, a ne zemědělci. Návštěvníci zde mají možnost navštívit kovací hamr,
jehož velké kladivo bylo poháněno vodou. Expozici doplňuje nejen množství nářadí,
výrobků a velká výheň, ale také navazující mlýnice s ukázkou výroby jáhel z prosa
a výroby krup.
Východočeské loutkářství – tradice loutkářství je spjata s kočovnými loutkářskými
rody od druhé poloviny 18. století, amatérským loutkářstvím v 19. století a amatérským loutkářstvím trvajícím do současnosti. Východočeské loutkářství figuruje na
krajském seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Pardubického kraje
12/417
a zahrnuje území Pardubického a Královéhradeckého kraje. První historicky prokázaný český loutkář Jan Jiří Brát se totiž narodil ve Studnici u Náchoda a jedno z prvních doložených představení se hrálo už v roce 1697 na Kuksu, kde lázeňské hosty
hraběte Šporka bavil kočovný loutkář J. Ch. Neumann. V Pardubickém kraji na tuto
staletou tradici úspěšně navazují nejstarší amatérská přehlídka na světě
Loutkářská Chrudim či Muzeum loutkářských kultur.
Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi shromažďuje, eviduje a široké veřejnosti
zpřístupňuje doklady o vývoji českého i světového loutkového divadla.
Chov koní v Hřebčínu Slatiňany. Hřebčín Slatiňany byl založen r. 1898 jako
zámecký hřebčín a nachází se na severním okraji města v zámeckém parku. Vznikl
z původních stájí pro dostihové koně a koně pro parforsní hony, které patřily spolu
s přilehlým zámkem a panstvím rodině Auerspergů. V hřebčínu Slatiňany se přes 65
let chová starokladrubský kůň v černé barvě čili starokladrubský vraník. Starokladrubský kůň se řadí mezi barokní rasy koní, má španělsko-neapolský původ a vznikl pro
ceremoniální účely panovnických dvorů. Historie chovu sahá až do roku 1579, avšak
chov vraníků byl přerušen a v 1931 byl téměř zcela zlikvidován. Díky prof. F. Bílkovi
z VŠZ v Praze, který v rámci ojedinělého projektu regenerace shromáždil poslední
zbytky vraníků, můžeme nyní obdivovat i tyto „černé perly“ českého chovu. Hřebčín
Slatiňany je dodnes chovným a výcvikovým střediskem starokladrubských koní, ve
vybrané dny umožňuje exkurze návštěvníkům.
Hippologické muzeum, zámek Slatiňany – muzeum věnované koním, jehož
cílem je seznámit veřejnost s vývoje koně a koňovitých, jejich začleněním do systému
přírody, lidské společnosti i do umění.
Vodění Jidáše – tento obyčej se jako přirozená součást obyčejové tradice vyskytuje
na území Pardubického kraje ve vesnicích mezi Holicemi v Čechách, Vysokým Mýtem,
Luží, Chrastí a Hrochovým Týncem. Obchůzka s Jidášem se koná jeden den v roce –
na Bílou sobotu, navazuje na obchůzky s řehtačkami a klapačkami konané v předcházející dny (Zelený čtvrtek a Velký pátek). Obyčej se koná ve 29 vesnicích, spočívá
v obchůzce organizované především chlapci ve věku cca 5 až 15 let, kdy je vybraný
chlapec přestrojen do zvláštní masky představující Jidáše. Obchůzka samotná i vše, co
jí předchází a co po ní následuje, se řídí dlouholetou tradicí, předávanou z generace na
generaci. Tento zvyk je zapsán na seznamu nemateriálních statků tradiční a lidové
kultury ČR.
Mytologie, obřady
V této oblasti je používána interdialektová obecná čeština, která je jako „přirozeně
užívaný neformální jazyk“ užívána většinou obyvatel Čech, popř.
českomoravský/severovýchodočeský dialekt české nářeční skupiny.
- Př. stavíme sněhuláci,
- seš ve významu sponového slovesa,
- tvar su jako v moravských dialektech,
- koncovka -ime, -ite (tiskněte > tisknite),
- změna šť > šč (déšť > dešč).
V klidném prostředí památkové rezervace Betlém na Hlinsku se koná řada kulturních
událostí, které čerpající z lidové kultury:
Medobraní – jednodenní oslava medu, konaná v červnu. Návštěvníci mohou ochutnat různé druhy medu, medoviny a jiné medové produkty na tamějším medovém
a kulinářském jarmarku, relaxovat díky medové masáži a pro kuchařky a kuchaře je
připravena tradiční soutěž o nejoriginálnější medový recept.
Příběh dřevěné panenky – srpnová expozice dřevených hraček včetně dřevěných
panenek z Hlinecka.
Adámkovy folklorní slavnosti – probíhají vždy poslední sobotu a neděli v srpnu
v Hlinsku v rámci Souboru lidových staveb Vysočina v Betlémě.
Den dřeva – událost konaná na konci července představuje návštěvníkům dřevo ve
13/417
všech jeho podobách. Lze si prohlédnout zpracování dřeva lesní technikou a jeho vývoj
až ke konečnému výrobku. Návštěvníci mohou sledovat při práci místní řemeslníky
a poté si třeba některý z vyrobených výrobků zakoupit. Připraven je i doprovodný
program a soutěže s tematikou dřeva pro malé i větší zájemce.
Folklorní festival chrudimské Obžinky – každoročně začátkem září, součástí
programu jsou vystoupení folklorních souborů, řemeslný jarmark, lidová kuchyně
i večerní taneční veselí.
Národopisný soubor Kohoutek Chrudim (vedoucí souboru Šárka Kratochvílová
/ primáš muziky Tomáš Dostál) si za pestrost repertoáru a nezvyklý přístup k tématům
vysloužil kromě dalších nominací i ocenění Nejvýraznější soubor roku 2008 v anketě
Foskar.
Folklorní soubor Formani – soubor sídlící ve Slatiňanech. Věnuje se zpracování
a reprodukci písní, tanců a zvyků z oblasti východních Čech, zejména z regionů
Chrudimska, Hlinecka a Nasavrcka. Kromě tradičních představení soubor nabízí
i výuku tradičních lidových tanců z východních Čech. Pro období významných svátků
má soubor připravena i speciální tematická vystoupení, a tak si lze v podání souboru
Formani během Vánoc vychutnat i živý betlém nebo vánoční písně barokních
kancionálů.
Folklorní soubor Vysočánek z Hlinska – soubor vznikl v roce 1981 tak trochu
náhodou, kdy při příležitosti „kácení máje“ účinkovalo osm manželských párů ve
vypůjčených krojích. Nejdříve se tak jednalo o uskupení nadšenců folklorní tvorby,
později se proměnili v sehranou partu tanečníků a hudebníků, jejichž repertoár tvoří
rozmanité lidové písně a tance z okolí Vysočiny. Členové souboru Vysočan založili
v roce 2009 dětský folklorní soubor, jenž je tvořen dětmi do 15 let. Název dětského
souboru je odvozen od názvu původního souboru – Vysočánek.
Železnohorský ležák – pivo vyráběné v malém pivovaru ve Žlebských Chvalovicích.
Místní speciality a speciality české kuchyně je možno ochutnat
v restauracích Czech Specials:
- hospoda Na Vejměnku, uprostřed skanzenu Veselý Kopec
- ubytovací restaurant „Hospoda u sv. Huberta“, Hlinsko
Nositelé tradice lidových řemesel
Výroba soustružených hraček – Zdeněk Bukáček, Krouna. Práce Zdeňka Bukáčka
vychází z tradičního tvarosloví a technologie. Základní sortiment kopíruje staré
předlohy, takže se doposud můžeme setkat s husarem na koni, bubeníkem,
dragounem či trubačem a stejně tak s panenkou stloukající máslo či chovající děťátko.
Soustružené výrobky zdobené vybíjením kovem – Ladislav Rejent, Proseč
u Skutče. Zdobení předmětů vybíjením proužků žlutého a bílého kovu používal ještě
otec Ladislava Rejenta, který tímto způsobem zhotovoval na povrchu krabiček a dóz
složité ornamentální vzory. S ukázkami výrobní technologie a také se samotnými
předměty je možné se seznámit na celé řadě veřejných prezentací v muzeích v přírodě
či při nejrůznějších historických slavnostech a přehlídkách tradičních řemesel.
Sekernictví, výroba mlýnských kol a soukolí – Jiří Myška, Hlinsko. Pod vedením posledního žijícího sekerníka Jana Vondráčka (1898–1976) si začal J. Myška
osvojovat nové řemeslné dovednosti a postupy. Společně postavili vodní kola pro
technickou památku Králova pila, v níž rekonstruovali i celé vnitřní zařízení. Následovaly objekty ve skanzenu na Veselém kopci a další zakázky doma i v zahraničí.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Veselý kopec – skanzen, folklorní a kulturní program, hospoda Na Vejměnku.
Skanzen je ukázkou lidového stavitelství z oblasti českomoravského pomezí a Železných hor. Jednotlivé zemědělské usedlosti jsou volně rozptýleny v původním krajinném prostředí a dokládají způsob života a hospodaření drobných rolníků od poloviny
19. století do poloviny 20. století. Lidové technické památky na vodní pohon tvoří
ojedinělý soubor. Na Veselém kopci se pravidelně koná velké množství kulturních akcí
přibližujících, jak se dřív žilo. Občerstvit se je možné v hospodě Na Vejměnku. Veselý
kopec je součástí skanzenu Soubor lidových staveb Vysočina, kde se konají i vesnické
masopustní obchůzky a masky na Hlinecku, zapsané na seznamu světového kulturního
dědictví UNESCO.
14/417
Betlém – ve středu města Hlinska na pravém břehu řeky Chrudimky se nachází
jedinečné seskupení roubených objektů, které zde vznikaly v průběhu několika desítek
let od poloviny 18. století. Obyvateli těchto domků byli drobní řemeslníci, především
hrnčíři a tkalci. V roce 1989 se započalo s rekonstrukcí vybraných objektů, ve kterých
jsou umístěny expozice dokládající bydlení a dílny lidových řemeslníků. V památkové
rezervaci Betlém Hlinsko je umístěna také stálá expozice masopustních obchůzek
a masek, kde lze spatřit mnoho fotografií, kreseb a hlavně originálních masek
využívaných při hlineckých masopustních obchůzkách a zapsaných na seznamu
světového kulturního dědictví UNESCO. Návštěvníci mohou v budově expozice
navštívit promítací místnost a zhlédnout záznamy z různých masopustních obchůzek,
dále dokumentační centrum mapující masopustní obchůzky z Hlinecka a děti se
mohou vydovádět ve výtvarné herně.
TEMATICKÉ TRASY
Lidová architektura a živé tradice Českého Horácka. Prohlédněte si jedinečný
Soubor lidových staveb Vysočina a podle ročního období navštivte Adámkovy folklorní
slavnosti nebo folklorní festival Chrudimské Obžinky či zhlédněte unikátní
masopustní obchůzky v některé z hlineckých vesnic. O velikonocích si pak nenechte
ujít vodění Jidáše.
Jednotlivé expozice nenaleznete na jednom místě, ale zhlédnout je může na třech
místech, které jsou však od sebe vzdáleny jen několik kilometrů: na Veselém kopci,
ve Svobodných Hamrech a v památkové rezervaci Betlém v Hlinsku.
Svou prohlídku začněte na Veselém kopci a prohlédněte si téměř třicet objektů,
které dohromady tvoří tuto osadu. Minout byste neměli ani zdejší vodní obilní mlýn.
Seznámíte se se životem a prací drobných rolníků od první poloviny 19. století do
poloviny 20. století. Občerstvit se pak můžete v místní hospodě Na Vejměnku. V průběhu roku se tu koná řada folklorních a kulturních akcí, bližší informace o datu konání
a jejich programu naleznete na http://www.vesely-kopec.eu/kulturni-programy-1.
Ve Svobodných Hamrech se můžete blíže seznámit se zpracováním železa ve
zdejším kovacím hamru, jehož velké kladivo bylo poháněno vodou, či s ukázkou
výroby jáhel z prosa a výroby krup v místní mlýnici.
V Betlémě v Hlinsku na vás pak čekají roubené domky, v nichž bydleli místní
drobní řemeslníci, především hrnčíři, ale našli bychom tu také ševce, klempíře,
hračkáře, krejčí, pasíře či kožešníky.
Budete-li k tomu mít příležitost, vypravte se do této oblasti v období masopustu či
Velikonoc, kdy budete moci na vlastní oči spatřit jedinečné masopustní obchůzky
v některé z místních vesnic (o víkendu před Popeleční středou ve vesnicích Hamry,
Studnice či Vortová) či velikonoční zvyk vodění Jidáše (na Bílou sobotu ve vesnicích
mezi Holicemi v Čechách, Vysokým Mýtem, Luží, Chrastí a Hrochovým Týncem).
Nemáte-li možnost spatřit místní unikátní masopustní obchůzky a masky v období
masopustu, doporučujeme vám stálou expozici tohoto jedinečného a stále živého
místního zvyku, kterou naleznete právě v hlineckém Betlémě.
15/417
PASPORT SUBREGIONU ČESKOMORAVSKÉ POMEZÍ
ANOTACE
Území podél historické hranice mezi Čechami a Moravou
DESTINACE
v sobě skrývá krásu historických měst, v jejichž zdech se
rodily základy české hudby.
POZICE V RÁMCI
REGIONALIZACE
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Po stopách české hudby – rodný byt Bedřicha
PRO
Smetany a rodná světnička Bohuslava Martinů.
MARKETINGOVOU
- Karosářství ve Vysokém Mýtě a výroba dýmek
KOMUNIKACI
v Proseči – Vysoké Mýto bylo historicky jedním
z nejvýznamnějších center karosářství a výroby
automobilů u nás, výroba dýmek je pro město Proseč
tradiční již od 19. století.
- Kuchařské umění Magdaleny Dobromily
Rettigové.
PRŮNIKY
- Po stopách české hudby
Magdalena Dobromila Rettigová část svého života žila a tvořila v Litomyšli, kde
také zemřela a je pochována. Její osoba je silně spojena s regionem Českomoravského
pomezí. V roce 1820 napsala svoji první kuchařku Mladá hospodyňka. V roce 1825
dopsala svoji Domácí kuchařku aneb pojednání o masitých pokrmech pro dcerky české
a moravské. Město Litomyšl je na tuto významnou osobnost, která zde žila, náležitě
pyšné, a tak si její odkaz a dílo každoročně připomíná kulturní akcí Slavnosti
Magdaleny Dobromily Rettigové.
Oskar Schindler – výrazná, i když kontroverzní osobnost východních Čech. Rodák
ze Svitav, zachránce 1200 lidských životů během 2. světové války. Oskar Schindler se
do širšího povědomí veřejnosti dostal díky filmu Stevena Spielberka „Schindlerův
seznam“. Za svůj čin byl odměněn oceněním „Spravedlivý mezi národy“. Stálou expozici mapující činy a osudy Oskara Schindlera nazvanou „Hledání hvězdy Davidovy –
Oskar Schindler“, lze navštívit v Městském muzeu ve Svitavách, na jeho památník lze
narazit v Poličské ulici, v parku Jana Palacha ve Svitavách.
Olbram Zoubek – z nejvýznamnějších sochařů současnosti žije a tvoří v Litomyšli.
O. Zoubek měl výrazný vliv na rozvoj české architektonické plastiky. Ve sklepení
litomyšlského zámku je instalována unikátní stálá expozice jeho soch. K Zoubkovým
veřejně známým dílům patří např. posmrtná maska Jana Palacha nebo pomník
věnovaný obětem komunismu v Praze na Petříně.
ATRAKTIVITY
Brtounova chalupa, Bystré, patří mezi nejstarší místní dochovaná obydlí. Nejznámějším majitelem chalupy byl v letech 1848–1868 Jan Brtoun, vlastenec, propagátor
myšlenek Karla Havlíčka Borovského, jedna z postav románu Terezy Novákové Na
Librově gruntě. Dnes je v domě expozice ševcovského řemesla a lidového
umění.
Roubené a kamenné usedlosti ve Vysoké u Javorníka. Vesnice novověkého
založení vznikla rozparcelováním lánových parcel náležících původně velkým usedlostem situovaných v sousedním Javorníku. Samotnou zástavbou tvoří až na výjimky
přízemního uspořádání usedlosti malé až střední velikosti, jejichž nevelký dvůr
v některých případech uzavírá ohradní zeď, nebo dokonce další hospodářské křídlo.
Sporadicky se zde uplatňuje roubená konstrukce (sýpkové patro), typické je především
zdivo z režného nebo omítaného kamene (opuka) a pálených cihel. Štíty obytných
a hospodářských staveb jsou bedněné nebo rovněž vyzděné. Sedlové střechy kryje
mladší nespalná krytina.
Soubor staveb lidové architektury Poličský dvorec v obci Telecí. Významnou
stavebně-kulturní zajímavostí jsou památkově chráněné stavby původní lidové architektury Poličský dvorec. Typické jsou i jejich dřevěné štíty lomenice, sestavované do
ozdobných vzorců (v obci lze nalézt osm variant sestav). Krajovou zvláštností jsou úzké
16/417
stříšky mezi štítem domu a okny, tzv. podlomení.
Pískovcová skalní obydlí ve Zderazi. Unikátní pískovcové obydlí a sklepy se
dochovaly ve vesničce Zderaz. Toto obydlí sloužilo ještě v průběhu 19. století nemajetným a chudším občanům k bydlení. Některé místností v minulosti sloužily jako
sklepy pro uskladnění řepy nebo brambor. V současnosti je dochováno 27 sklepů,
původně jich bylo dohromady 40. Návštěvníci mohou spatřit dva skalní byty. V obydlí
je možné zhlédnout expozici fotografií, informující o všech dochovaných sklepích
v obci.
Areál církevních památek v Koclířově – ukázka doznívání lidového baroka
během 19. století.
Karosářství a výroba automobilů ve Vysokém Mýtě. Vysoké Mýto bylo
historicky jedním z nejvýznamnějších center karosářství a výroby automobilů u nás.
Tradici zde založil Josef Sodomka se svojí firmou Carrosserie Sodomka, která karosovala nejluxusnější automobily své doby (Aero, Bugatti, Ford, Chevrolet, Jawa, La
Salle, Lancia, Praga, Renault, Rolls-Royce, Studebacker, Škoda, Tatra, Walter a mnohé
další). Vznikala zde auta pro prezidenty, umělce, šlechtice a další významné osobnosti.
Automobily vyrobené v továrně Josefa Sodomky se také pravidelně účastnily soutěží
elegance, kde dosáhly mnoha ocenění, a to jak v Československu, tak i za hranicemi,
což potvrzovaly trofeje z Budapešti, Nice či Monte Carla. V roce 2014 vznikne ve
Vysokém Mýtě nové muzeum českého karosářství. Navštívit lze unikátní expozici
věnovanou českému karosářství a životu vysokomýtského designéra Josefa Sodomky.
Je možné si prohlédnout krásné automobily a projít si výrobu vozů od konstrukčního
návrhu až po finální výrobek. V muzeu si také lze vyrobit model auta.
Výroba dýmek ve městě Proseč. Výroba dýmek je pro město Proseč tradiční již od
19. století. Před druhou světovou válkou se jednalo o významné centrum výroby dýmek, v této době se v městečku Proseč věnovalo výrobě dýmek kolem 600 výrobců.
V současnosti zůstala v Proseči pouze jedna továrna se sériovou výrobou. Ve městě se
tradice uchovala ještě u jednoho soukromého výrobce. Tradice výroby dýmek v Proseči
kompletně mapuje Muzeum dýmek v Proseči. Návštěvníci zde zhlédnou množství
exponátů, dozví se zajímavosti o výrobě dýmek a historii tohoto řemesla, které je pro
Prosečsko typické a jež se zde zachovalo doposud. Expozice dýmek prezentuje unikátní
kolekci přibližně 300 těchto předmětů od různých prosečských výrobců, časově
zahrnuje období od konce 19. století po současnost. Nechybí zde ani vzorky materiálů,
ze kterých se dýmky vyrábí, a nástroje určené k jejich zhotovení.
Řezbářství na Svitavsku – tradiční řemeslo Svitavska s bohatou historií. V žitavském muzeu je vystaven unikátní svitavský vyřezávaný betlém, který byl desítky let
restaurován a ukryt v depozitářích. Tradici řezbářství na Svitavsku podtrhuje i každoročně pořádaný řezbářský memoriál Aloise Petruse, letos proběhl již IV. ročník.
Memoriál je oblíbeným setkáním nejen sochařů, jejichž oblíbeným materiálem je
dřevo. Každoročně je zvoleno téma, které určuje charakter vytvářených výtvorů
a plastik z rukou sochařů. Letošním tématem memoriálu, konaného v srpnu, bylo
téma „Z pohádky do pohádky“.
Hornictví na Hřebečsku. Těžba uhlí a jílu má na Hřebečsku tradici již od 19. století. Tuto tradici dnes dokládá Průmyslové muzeum v Mladějově. V muzeu si lze
prohlédnout různé typy parních a motorových lokomotiv, drezín i exponátů zemědělské a silniční techniky. Z Průmyslového muzea Mladějov vede úzkorozchodná
dráha. Jedná se o historickou trať vedoucí až k bývalým dolům na Hřebči. V turistické
sezóně jsou pro návštěvníky připraveny pravidelné vyjížďky původními vlaky s parní
lokomotivou. Sít stezek pro pěší i cyklisty přiblíží návštěvníkům historii hornictví na
Hřebečsku. Cestou je možné si prohlédnout vstupní portály několika dolů a další místa
dokladující hornickou činnost.
Expozice prací techniky v muzeu Svitavy. Nadšenci do všemožných pracích
pomůcek, zařízení a strojů mohou ve Svitavách navštívit místní expozici prací techniky. Jde o jedinou stálou expozici tohoto typu v České republice, nacházející se ve
Svitavském muzeu. V rámci výstavy lze obdivovat na 150 roztodivných pracích strojů
určených k očistě prádla či šatů. Významnou součástí expozice jsou pračky, nářadí,
nástroje, které se v různých obdobích využívali k praní. Zhlédnout lze i valchy vyrobené z různých materiálů, prací a pěnicí zvony, dřevěné plácačky, ždímačky ve tvaru
válečku či kotle určené k vyvařování oděvů. Návštěvníky jistě potěší i mnoho foto17/417
grafií, původní reklamní letáčky, ceníky dobových praček a jiných strojů určených
k praní či technické návody, které uživatelům radily, jak vlastně s přístroji správně
zacházet.
Biskupické kaléšek – tradiční festival slivovice konaný v Biskupicích u Jevíčka
v říjnu. Letos proběhl již 15. ročník festivalu. Hlavní náplní programu je košt a současně i soutěž v poznávání regionálních slivovic, dále pak řemeslný jarmark, součástí
festivalu je už tradiční společný odjezd celého průvodu k místní pálenici. Vrcholem je
vyhlášení vítěze Kaléškú o nejlepší vzorky slivovice. Kraj, ve kterém se Biskupice
nacházejí, je pro svoji úrodnou půdu někdy nazýván Malá Haná.
Smetanova Litomyšl. Tento mezinárodní operní festival je po Pražském jaru
druhým nejstarším hudebním festivalem v České republice a zároveň patří k největším
pravidelným festivalům klasické hudby u nás. Koná se v průběhu června a července.
Sodomkovo Vysoké Mýto – festival vzpomínající na vynikajícího automobilového
designéra a karosáře Josefa Sodomku, konaný v červnu ve Vysokém Mýtu. Tento
milovník automobilů vynikal svojí invencí, originalitou a smyslem pro eleganci, díky
kterým učinil ze značky Carrosserie Sodomka vlajkovou loď československého
karosářství 30. a 40. let 20. století.
Mytologie, obřady
Portmoneum – Muzeum J. Váchala, Litomyšl. Pitoreskní interiér domu Josefa
Portmona vyzdobil ve 20. letech grafik, spisovatel, mystik a knihtiskař Josef Váchal.
Váchal vynikal především jako grafik a tvůrce knih na ručním papíru, které pojímal
jako svébytný umělecký artefakt a které od rukopisu přes sazbu a barevné či černobílé
dřevoryty až po vazbu vytvářel zcela sám. V domku svého přítele J. Portmana vyzdobil
dvě místnosti a nábytek. K vidění jsou zde unikátní nástěnné malby, vyřezávaný
malovaný nábytek a bytové doplňky, expozici doplňují dobové fotografie, ukázky
korespondence a drobná grafika.
Rodný byt Bedřicha Smetany, zakladatele moderní české národní hudby,
naleznete v Litomyšli. V přízemních prostorách bývalého zámeckého pivovaru, kde
se v roce 1824 narodil Bedřich Smetana, je zřízena expozice, která připomíná dobu
skladatelova dětství v Litomyšli. Návštěvníkovi se snaží přiblížit atmosféru tehdejší
domácnosti Smetanových, rodinný život, s ním související události a ve výběru pak
také jejich odraz ve Smetanově tvorbě. Smetana usiloval o vytvoření svébytného
českého hudebního stylu na základě domácích i soudobých světových podnětů.
Největší popularity dosáhla jeho komická opera z venkovského prostředí Prodaná
nevěsta, která je považována za prototyp české národní opery.
Rodná světnička Bohuslava Martinů. Ve věži kostela sv. Jakuba v Poličce se
8. prosince 1890 narodil slavný hudební skladatel Bohuslav Martinů. Světnička se
nachází v nejvyšších prostorech kostela sv. Jakuba a k její návštěvě je nutné zdolat
celkem 192 schodů. Tento náročný výkon se jistě vyplatí, neboť návštěvník poté bude
okouzlen zajímavým prostředím světničky, stejně tak i jedinečným výhledem na celé
město a jeho blízké okolí. Světnička je vybavena původním dobovým nábytkem podle
návrhu a vzpomínek matky a sestry B. Martinů.
Centrum Bohuslava Martinů – muzeum se zábavnými dotykovými interaktivními
expozicemi, kde si návštěvníci mohou obléci zbroj, nahlédnout do šatníku prababiček,
stavět město, vystřelit z pušky ostrostřelce, prohlédnout někdejší tržiště a zkusit si na
něm obchodovat. V muzeu je druhá největší expozice horáckého skla, třída Bohuslava
Martinů v podobě z období Rakouska-Uherska a expozice věnovaná životu a dílu
hudebního skladatele Bohuslava Martinů.
Životní dráha i tvorba skladatele je dokumentována v expozici Městského muzea –
Památníku Bohuslava Martinů přímo na fotografiích, diapozitivech, kresbách,
maketách scén či kostýmových návrzích a členěna do takřka padesáti oddílů.
Atraktivní je též seriál kreseb karikatur ze skicáře Martinů. Ve video- a audiosálku je
nabídka projekce životopisných dokumentárních filmů o Martinů a poslech nahrávek
jeho hudby podle přání návštěvníků. Památník připomíná i poličské kořeny skladatele,
jeho dětská a mladá léta prožitá ve městě i jeho vytrvalé návraty domů.
18/417
Jihovýchodní česká nářečí českomoravského pomezí patří k okrajové oblasti
přechodné. Tato nářečí zaujímají část širokého přechodného pásu mezi nářečími
českými a hanáckými. Za jakési jejich jádro lze považovat území vymezené
nejzápadnějšími moravskými jevy, na př. hranicí šč/šť, krátkým typem skala
a nepřehlasovanými koncovkami měkkého sklonění typu slepica, slepicu, slepicou…,
hrnec, hrnca, hrncu…, ona, ju, s ňou apod. na straně západní a vlastní hanáckou
hranicí (dlouhej/dlóhé) na straně východní.
Vínek, dětský folklorní soubor – soubor je tvořen přirozenou vesnickou skupinou
dětí (5–18 let).
Dětský folklorní soubor Lubeňáček z Lubné, založený v září v roce 2000. Kroje
navrhla Kamila Skopová, jde o stylizaci poličského kroje. Soubor navštěvují děti
mladšího školního věku. Svými vystoupeními se snaží oživovat zapadlé tradice a zvyky
Českého Horácka: Poličska a Litomyšlska.
Slavnosti Magdaleny Dobromily Rettigové v Litomyšli jsou gastronomickou
týdenní akcí pro laickou i odbornou veřejnost s vyvrcholením ve formě gastrofestivalu.
Rettigová, tato legendární kuchařka a buditelka, strávila v Litomyšli závěrečnou část
života. Součástí gastrofestivalu jsou prezentace a soutěže hotelových škol i soutěže pro
návštěvníky, prezentace regionálních potravin i kulturní vystoupení. Konají se
v květnu.
Sýry Čedar, Eidam a majonézové výrobky společnosti Agricol. Společnost
Agricol se zabývá zpracováním vajec a mléka. Byla založena v roce 1992 a sídlí ve
městě Polička. Mléko se do moderního provozu v sídle společnosti sváží z mnoha míst
Českomoravské vrchoviny a podhůří Orlických hor.
Pivovar Polička. Budova městského pivovaru v Poličce byla postavena v roce 1865.
Samotný vznik značky piva Polička se datuje k roku 1517. Traduje se, že piva z pivovaru Polička mají blahodárný vliv na fantazii člověka. K hlavním značkám poličských
piv patří Hradební světlé 10°, Otakar 11°, Záviš 12°.
Czech Specials:
- Hotel Aplaus Restaurant Bohém, Litomyšl
- Hotel Zlatá Hvězda, Litomyšl
- Pivovárek Na Kopečku, Svitavy
- Restaurace Karlov, Litomyšl
- Restaurace U Zběhlíka, Čistá
KLASTRY ATRAKTIVIT
Průmyslové muzeum v Mladějově. V muzeu se nacházejí různé typy parních
a motorových lokomotiv, drezín i exponátů zemědělské a silniční techniky. Z Průmyslového muzea Mladějov vede úzkorozchodná dráha. Jedná se o historickou trať
vedoucí až k bývalým dolům na Hřebči. V turistické sezóně jsou pro návštěvníky
připraveny pravidelné vyjížďky původními vlaky s parní lokomotivou. Sít stezek pro
pěší i cyklisty přiblíží návštěvníkům historii hornictví na Hřebečsku. Cestou je možné
si prohlédnout vstupní portály několika dolů a další místa dokladující hornickou
činnost.
TEMATICKÉ TRASY
Po stopách české hudby. V Litomyšli navštivte rodný byt Bedřicha Smetany,
zúčastněte se některého z koncertů hudebního festivalu Smetanova Litomyšl a vydejte
se i do nedaleké Poličky, kde můžete zhlédnout rodnou světničku Bohuslava Martinů
ve věži kostela sv. Jakuba a v Centru Bohuslava Martinů (Městském muzeu) si prohlédnout expozici o životě a díle tohoto významného českého skladatele. Čekají vás
dvě hlavní zastávky – Litomyšl a Polička. Nezapomeňte, že zámek a zámecký areál
Litomyšl je zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Ve své
unikátně dochované celistvosti je dokonalou ukázkou umělecky cenné architektury.
Renesanční zámek z druhé poloviny 16. století je významným dokladem arkádového
zámku italského typu. Stále si uchoval téměř nedotčený vzhled z dob renesance, včetně
unikátní sgrafitové výzdoby fasád a štítů.
19/417
- Litomyšl
Rodný byt Bedřicha Smetany v Litomyšli. Od dubna do října si můžete prohlédnout místo, kde prožil tento významný hudební skladatel své dětství. Byt najdete
v pivovaru v areálu litomyšlského zámku a od 90. let 20. století ho spravuje Regionální
muzeum Litomyšl. V přízemních prostorách bývalého zámeckého pivovaru, kde se
v roce 1824 Bedřich Smetana narodil, je zřízena expozice, která připomíná dobu
skladatelova dětství v Litomyšli. Představí se vám atmosféra tehdejší domácnosti
Smetanových, rodinný život a s ním související události, ale také ostatní Smetanovy
„domovy“, tedy Jindřichův Hradec, Růžkovy Lhotce, Plzeň, Praha, švédský Göteborg
a Jabkenice. Stálá expozice je každoročně obohacena doprovodnou výstavou
k hudebnímu festivalu Smetanova Litomyšl.
Smetanova Litomyšl. Neměla by vám uniknout příležitost navštívit tento jedinečný
mezinárodní operní festival. Po Pražském jaru je druhým nejstarším hudebním festivalem v České republice a zároveň patří k největším pravidelným festivalům klasické
hudby u nás. Jeho hlavní programovou náplní jsou operní inscenace, koncertní provádění oper, ale také galakoncerty, oratoria, kantáty a písňové večery. Mezi interprety
patří významní zahraniční hosté (mj. Katia Ricciarelli, Sherill Milnes, Bernd Weikl
a další), nejpřednější domácí sólisté (Eva Urbanová, Dagmar Pecková, Magdalena
Kožená), soubory (Národní divadlo Praha, Státní opera Praha, Národní divadlo Brno,
Česká filharmonie, Pražští symfonikové, Pražská komorní filharmonie, Filharmonie
Brno...) a věhlasní dirigenti: Jiří Bělohlávek, Isaiah Jackson, Ondrej Lenárd a řada
dalších. Centrem festivalového dění je nádherný areál státního zámku Litomyšl, který
byl v roce 1999 zapsán na seznam kulturního světového dědictví UNESCO.
- Polička
Rodná světnička Bohuslava Martinů. Pokud se odhodláte zdolat 192 schodů
v kostelní věži, dostane se do rodné světničky hudebního skladatele Bohuslava
Martinů. Skladatelův otec, povoláním švec, zde „vykonával funkci pověžného – stráž
proti ohni ve dne i v noci“, ve věžní světničce bydlela jeho rodina. Skromný pokojík
vyhlíží dnes v hlavních rysech stejně jako v letech Bohuslavova dětství. Z věžního
ochozu se nabízí pěkný rozhled po městě (Martinů svoji věž jednou přirovnal
k majáku).
V Centru Bohuslava Martinů si můžete prohlédnout třídu Bohuslava Martinů
v podobě z období Rakouska-Uherska i expozici věnovanou životu a dílu tohoto
hudebního skladatele.
Městské muzeum – Památník Bohuslava Martinů nabízí projekce
životopisných dokumentárních filmů o Martinů a poslech nahrávek jeho hudby podle
přání návštěvníků. Památník připomíná poličské kořeny skladatele, jeho dětská
a mladá léta prožitá ve městě i jeho vytrvalé návraty domů.
20/417
1.2
Zmapování REGIONU Východní Čechy
PASPORT REGIONU VÝCHODNÍ ČECHY
ANOTACE
Stejně pestrá jako přírodní scenérie východních Čech je
DESTINACE
i paleta místních tradic, řemesel a lidové architektury.
POZICE V RÁMCI
Součást mezoregionu Východní Čechy
REGIONALIZACE
Zahrnuje subregiony Pardubicko, České Horácko,
Českomoravské pomezí.
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Masopustní obchůzky a masky na Hlinecku
PRO
a vodění Jidáše – jedinečná stále živá tradice
MARKETINGOVOU
masopustních obchůzek, která je mj. na seznamu
KOMUNIKACI
nehmotného kulturního dědictví UNESCO a unikátní
velikonoční obyčej, který je zapsán na seznamu
nemateriálních statků tradiční a lidové kultury ČR.
- Východočeské loutkářství – tradice loutkářství
spjatá s kočovnými loutkářskými rody, nejstarší
amatérská přehlídka na světě i Muzeum
loutkářských kultur v Chrudimi.
- Lidová architektura východních Čech –
ojedinělý komplex tří areálů Souboru lidových staveb
Vysočina.
- Perníkové království – tradiční pečivo původně
z medu, mouky a pepře.
- Po stopách koní – dostihové závodiště
v Pardubicích a Velká pardubická jako nejstarší
dostih na evropském kontinentu, hřebčín
v Kladrubech.
- Po stopách české hudby – rodný byt Bedřicha
Smetany a rodná světnička Bohuslava Martinů.
PRŮNIKY
- Masopust
- Loutkářství
z jejíž sbírky receptů pardubický cukrář čerpá. Perníkářem byl také jeho otec, roku
1958 vytvořil metrové perníkové srdce pro světovou výstavu EXPO v Bruselu.
KLASTRY AKTIVIT
a Mařence (od každoročního Probouzení ježibaby ze zimního spánku a oslava
jejích narozenin, vždy první sobota v březnu, až po její Uložení k spánku,
každoročně 31. 12.).
Skanzen je ukázkou lidového stavitelství z oblasti českomoravského pomezí a Železných hor. Jednotlivé zemědělské usedlosti jsou volně rozptýleny v původním krajinném prostředí a dokládají způsob života a hospodaření drobných rolníků od poloviny
19. století do poloviny 20. století. Lidové technické památky na vodní pohon tvoří
ojedinělý soubor. Na Veselém kopci se pravidelně koná velké množství kulturních akcí
přibližujících, jak se dřív žilo. Občerstvit se je možné v hospodě Na Vejměnku. Veselý
kopec je součástí skanzenu Soubor lidových staveb Vysočina, kde se konají i vesnické
masopustní obchůzky a masky na Hlinecku, zapsané na seznamu světového kulturního
dědictví UNESCO.
21/417
rezervaci Betlém Hlinsko je umístěna také stálá expozice masopustních obchůzek
a masek, kde lze spatřit mnoho fotografií, kreseb, a hlavně originálních masek využívaných při hlineckých masopustních obchůzkách, zapsaných na seznamu světového
nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Návštěvníci mohou v budově expozice
navštívit promítací místnost a zhlédnout záznamy z různých masopustních obchůzek,
dále dokumentační centrum mapující masopustní obchůzky z Hlinecka a děti se
mohou vydovádět ve výtvarné herně.
TEMATICKÉ TRASY
Po stopách koní. Dostihový sport i chov koní (světově proslulých běloušů i vraníků)
má v tomto regionu velkou tradici. Přijeďte se v říjnu podívat na tradiční dostih Velká
pardubická na dostihové závodiště v Pardubicích a zajeďte se podívat, jak se již po
staletí chovají koně v hřebčíně v Kladrubech nad Labem.
Lidová architektura a živé tradice Českého Horácka. Prohlédněte si jedinečný
slavnosti nebo Folklorní festival chrudimské Obžinky či zhlédněte světově unikátní
masopustní obchůzky v některé z hlineckých vesnic (zapsaných na seznamu světového
kulturního dědictví UNESCO). O velikonocích si pak nenechte ujít vodění Jidáše.
zúčastněte se některého z koncertů hudebního festivalu Smetanova Litomyšl,
konaného na zámku Litomyšl (součásti světového kulturního dědictví UNESCO)
a vydejte se i do nedaleké Poličky, kde můžete zhlédnout rodnou světničku Bohuslava
Martinů ve věži kostela sv. Jakuba a v Centru Bohuslava Martinů (v Městském muzeu)
si prohlédnout expozici o životě a díle tohoto významného českého skladatele. Čekají
vás dvě hlavní zastávky: Litomyšl a Polička.
UPOZORNĚNÍ: Kompletní přehled prvků nehmotného kulturního dědictví
a lidové architektury včetně kompletního popisu tematických tras naleznete
v pasportech jednotlivých subregionů (subregiony Pardubicko od str 7,
České Horácko od str. 11, Českomoravské pomezí od str. 16).
1.3
Marketing summary pro region Východní Čechy
Masopustní obchůzky a masky na Hlinecku a vodění Jidáše – jedinečná stále
živá tradice masopustních obchůzek, která je mj. na seznamu nehmotného kulturního
dědictví UNESCO, a unikátní velikonoční obyčej, který je zapsán na seznamu
Období bujného veselí a hodování mezi dvěma postními dobami, tanečních zábav
a zabijaček následované čtyřicetidenním půstem – to všechno představoval pro naše
předky masopust. Z generace na generaci se na Hlinecku předává a dodnes udržuje
tradice obchůzky Červené/Pěkné maškary a Černé/Šeredné maškary. Nenechte si ujít
tento obyčej, jehož jedinečnost dokládá i zápis na seznam nehmotného kulturního
dědictví UNESCO.
Lidový obyčej vodění Jidáše souvisí s velikonočním příběhem ukřižování Ježíše Krista,
je odsouzením zrady Jidáše, jednoho z Ježíšových učedníků a nejbližších. S říkankou
odsuzující Jidášovu zradu obcházejí chlapci s maskovanou postavou Jidáše vesnické
domy a jsou za to hospodáři obdarováváni. Tento unikátní zvyk je zapsán na seznamu
Východočeské loutkářství. Tradice loutkářství spjatá s kočovnými loutkářskými
rody, nejstarší amatérská přehlídka na světě i Muzeum loutkářských kultur
v Chrudimi.
Kočovné loutkářské rody v minulých stoletích bavily místní šlechtu i lid. V jejich
šlépějích dodnes kráčí řady amatérských loutkoherců, kteří se pravidelně setkávají na
největší amatérské přehlídce loutkářství v Chrudimi. Východočeské loutkářství figuruje
na krajském seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Pardubického
22/417
kraje.
Lidová architektura Východních Čech – ojedinělý komplex tří areálů Souboru
lidových staveb Vysočina.
Lidové stavitelství východních Čech pečlivě, s láskou a péčí mapuje největší expozice
lidové architektury v Čechách na Veselém kopci, ve Svobodných Hamrech a Betlémě
v Hlinsku. Lidové stavby, vzniklé od poloviny 19. století do poloviny 20. století, nám
dávají nahlédnout do každodenního života našich předků, pravidelně ožívají ukázkami
tradičních lidových zvyků a řemesel a přibližují dnešní generaci životy těch minulých.
Perníkové království – tradiční pečivo původně z medu, mouky a pepře.
Vydejte se do kraje provoněného medem a skořicí a zpříjemněte si život tradiční
sladkou pochoutkou – vyhlášeným pardubickým perníkem, který do Čech přinesli
středověcí kupci z hanzovních měst.
Po stopách koní – dostihové závodiště v Pardubicích a Velká pardubická jako
nejstarší dostih na evropském kontinentu, hřebčín v Kladrubech.
Chov koní na Pardubicku je příběhem světoznámého chovu starokladrubských koní,
jediné rasy určené pro ceremoniální účely, koní, které dodnes kupují královské dvory
z celého světa. Je také příběhem nejstaršího dostihu na evropském kontinentu – Velké
pardubické steeplechase, včetně proslulého Taxisova příkopu, plejády špičkových
jezdců a jejich koní, mezi nimi známého českého žokeje Váni, kterému se podařilo zde
v průběhu let osmkrát zvítězit.
Po stopách české hudby – rodný byt Bedřicha Smetany a rodná světnička
Bohuslava Martinů.
Na českomoravském pomezí se narodily a vyrůstaly dvě významné postavy české
hudby: Bedřich Smetana, jehož příběh je neodmyslitelně spjat s jeho rodištěm
v Litomyšli, kde také prožil své dětství, a Bohuslav Martinů, jehož dětství a mládí jsou
spojeny s městem Polička, v němž má své kořeny a do kterého se vytrvale vracel.
23/417
1.4
Zmapování SUBREGIONŮ Královéhradecko
PASPORT SUBREGIONU HRADECKO
ANOTACE
Příjemné podmínky Polabské nížiny daly na Hradecku
DESTINACE
vzniknout řadě kulturních a historických památek. Leží zde
rovinatá krajina, v níž byla svedena nejedna významná bitva,
ale také oblast, kde šikovné ruce trpělivých řemeslníků po
staletí vyřezávají jednotlivé postavy tradičních betlémů.
POZICE V RÁMCI
Součást regionu Královéhradecko
REGIONALIZACE
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Betlemářství – unikátní Třebechovický betlém
PRO
a muzeum betlémů v Třebechovicích pod Orebem.
MARKETINGOVOU
- Památná povstání a bitvy na Hradecku –
KOMUNIKACI
památník selských bouří i významné bitvy u Chlumu.
PRŮNIKY
- Betlemářství
Josef Probošt. Sedlák Josef Probošt se v době, kdy začal s vyřezáváním Třebechovického betlému, spřátelil s řezbářem Josefem Kapuciánem a později se sekerníkem Josefem Frimlem. Společně přibližně 40 let budovali dřevěný mechanický
betlém, který se stal světovým unikátem.
PhDr. Vladimír Vaclík, předseda čestného sdružení přátel betlémů, se se svou
ženou Marií významně zasloužil o vybudování prvního specializovaného muzea Betlémů v Třebechovicích pod Orebem. Je autorem tří mezinárodních výstav betlémů
v Hradci Králové a libreta mezinárodní výstavy betlémů ve švýcarském Luzernu.
V roce 2001 se pak stal také předsedou světové betlemářské federace.
ATRAKTIVITY
Podorlický skanzen Krňovice – jediné muzeum tohoto typu v Královéhradeckém
kraji. Muzeum nabízí architektonické a technické památky regionu Královéhradecka,
Podkrkonoší a podhůří Orlických hor.
Šrámkův statek v Pileticích – památkově chráněný areál se vzácnými dřevěnými
objekty původní lidové architektury. Jeho součástí je dvoupatrové roubené obytné
stavení s unikátní pavlačí zbudovanou v roce 1802.
Vodní mlýn Popovice – roubený patrový vodní mlýn.
Památník selských bouří – socha rebela, vytvořená na památku porážky selského
povstání v roce 1775, stojí východně od města Chlumec na návrší Skalka. Neslavný
konec povstání dodnes připomíná zlidovělé přirovnání „dopadli jak sedláci
u Chlumce“.
Betlemářství. První model scény vítání Ježíše Krista na svět byl vystaven v Římě
v roce 1291, v roce 1560 pak jezuité postavili první betlém na území naší
země. Rok 1560 byl přelomový, od té doby se betlémy vystavují pravidelně v mnoha
chrámech a kostelech. Než se ale betlém poprvé objeví v českých a moravských
chalupách, ještě to nějakou chvíli trvá. Betlémářství proniklo do lidových vrstev po
zákazech stavění betlémů v kostelích císaře Josef II. po roce 1780. Nevíme přesně, jak
první betlémy vypadaly, ale základ podle všeho tvořily figury svaté rodiny. Někdy měly
životní velikost. Ve druhé polovině 19. století se začínají objevovat betlémy dřevěné,
které po roce 1860 postupně zatlačovaly betlémy papírové.
Muzeum betlémů Třebechovice pod Orebem představuje na českém území
naprosto unikátní muzeum betlémů pocházejících ze všech oblastí ČR. Místní sbírka
obsahuje i mechanický Proboštův betlém, který je největším dřevěným betlémem na
světě. Třebechovický betlém, známý též pod názvem Proboštův betlém, je
celodřevěný mechanický betlém, který je dílem Josefa Probošta, Josefa Kapuciána
a Josefa Frimla. V roce 1999 byl prohlášen za národní kulturní památku. Vznikal od
roku 1882 až do Proboštovy smrti v roce 1926. Většinu figurek vyřezal Josef Kapucián,
Probošt se podílel především na scénografii a organizaci práce. Do pohybu betlém
uvedl sekerník Josef Friml. Třebechovický betlém je zcela unikátní z hlediska
24/417
výtvarného a etnografického, ale i technického. Vyniká také díky kvalitní estetice,
která nebyla na rozdíl od většiny ostatních pohyblivých betlémů kvůli pohyblivosti
potlačena. Betlém obsahuje více než dva tisíce součástí: to zahrnuje 351 figurek,
z nichž se přes 200 pohybuje.
Tradiční způsoby hospodaření a jednotlivé nářadí a stroje k tomu potřebné můžete
spatřit v Městském muzeu LORETA, Chlumec nad Cidlinou, v expozici zemědělské
techniky s bohatou sbírkou více než 150 kusů nářadí a strojů, které jsou i dnes stále
funkční. V expozici lze spatřit ukázky selského hospodářství, např. praní prádla,
zpracování lnu, chov ovcí, včelařství nebo pražení kávy.
Vánoční těšení aneb Malý advent. V rámci této kulturní akce lze zhlédnout
výstavu betlémů, ukázku řezbářského umění, pochutnat si na čerstvém pečeném
chlebu nebo buchtičkách máčených v sirobu. Pro návštěvníky jsou k dispozici i ukázky
zvykosloví a umění lidové tvorby, vystoupení folklorních souborů a řemeslnický
minitrh. Akce se koná na začátku prosince na Šrámkově statku v Pileticích.
Masopust. Tradiční masopustní rej včetně pravé venkovské zabíjačky probíhá na
masopustní úterý (začátkem února) v centru města Hradce Králové. Taneční rej
v provedení folklorních souborů, ukázky rukodělných a výtvarných technik nebo třeba
příprava tradičních královéhradeckých masopustních pochoutek.
Mytologie, obřady
- koncovka -ej v 7. pádu (růžej, kosťej),
- koncovka -oj 3. a 6. pádu (mužoj),
Tradiční folklorní festival Pardubice a Hradec Králové, konaný v červnu.
Součástí festivalu je i velký staročeský jarmark s velkým množstvím ukázek a prodejem tvorby lidových řemeslníků.
MFF Setkání s folklorem – komornější lidová akce, která se koná v poslední
třetině srpna. Obvykle se zde představí menší počet lidových souborů. Festival je
oblíben zejména pro svoji rodinnou a přátelskou atmosféru. První den festivalu je
tradičně zasazen do Hradce Králové.
Dupák – folklorní soubor věnující se tanci, zpěvu, hudbě a zvykům z Podkrkonoší,
Hradecka a Polabí.
Kvítek – folklorní soubor věnující se zpracování písniček zejména z regionu
Hradecka, Podorlicka, Podkrkonoší a východních Čech.
Pumprnikl k čaji. Perníkářství bylo dříve pro Hradecko typické a Pumprnikl servírovaný k čaji je místní oblíbená pochutina.
Sýr Niva, vyráběný v obci Dolní Přím s velkou tradicí výroby sýrů již od roku 1879.
Výroba sýru Niva započala v Dolním Přímu v roce 1950.
Pivo Rambousek – oblíbený menší pivovárek známý také díky svým originálním
recepturám s použitím netradičních surovin pro výrobu piva, jakými jsou například
fíky, kaštanový med, chilli papričky, dýně nebo různé druhy českých i zahraničních
sladů.
Czech Specials:
- Bar-restaurant Atlanta, Hradec Králové
- Restaurant Kaskáda, Hradec Králové
- Lázně Velichovky, Velichovky
- Hotel Nová Amerika, Jaroměř
25/417
- Penzion za vodou, Dvůr Králové nad Labem
KLASTRY ATRAKTIVIT
Šrámkův statek v Pileticích je památkově chráněným areálem se vzácnými
dřevěnými objekty. Jedná se o areál původní lidové architektury, jehož součástí je ve
zdejším prostředí ojedinělé dvoupatrové roubené obytné stavení s pozoruhodnou
pavlačí z roku 1802. Stodola byla přistavěna v roce 1814. Vstup do statku umožňuje
zděná kamenná brána z let 1805–1814. Na statku se v průběhu roku konají folklorní
slavnosti, výstavy, jarmarky a trhy výrobků lidové tvorby a uměleckých řemesel, folkové festivaly, ale i společenské akce s doprovodným programem folklorního zaměření. Součástí areálu jsou i výstavní prostory, pobočka Městské knihovny, zkušebny
folklorních souborů a Klubu lidové tvorby. Stylová restaurace na Šrámkově statku
nabízí útulné venkovní posezení v příjemném prostředí s výhledem na dobové roubené
stavení.
TEMATICKÉ TRASY
Betlemářství. Navštivte unikátní Muzeum betlémů Třebechovice pod Orebem
a užijte si Vánoční těšení aneb Malý advent.
Prohlédněte si jedinečnou expozici v Muzeu betlémů. Muzeum betlémů je odborným pracovištěm specializujícím se na dokumentaci statických a mechanických
betlémů. V Třebechovicích existuje již od roku 1925 díky nadšení a píli třebechovického rodáka Viléma Koleše (1869–1944), který pro muzeum získával sbírkové
předměty darem od spoluobčanů. Postupem času se vyprofilovalo jako specializované
muzeum betlémů, je jediným zařízením svého druhu v České republice a také
v Evropě. V současné době muzeum spravuje více než 300 betlémů zhotovených
z nejrůznějších materiálů, pocházejících z tradičních i netradičních betlemářských
oblastí. Nejcennějším betlémem je Proboštův mechanický betlém, který v anketě
Sedm divů Královéhradecka zvítězil v kategorii technické památky.
Občerstvit se a prohlédnout si místní lidovou architekturu pak můžete na Šrámkově
statku v nedalekých Pileticích. Přijedete-li na Hradecko v tu správnou předvánoční
dobu, čeká vás Vánoční těšení aneb Malý advent na Šrámkově statku
v Pileticích.V rámci této kulturní akce lze zhlédnout nejen výstavu betlémů, ukázku
řezbářského umění, pochutnat si na čerstvém pečeném chlebu nebo buchtičkách
máčených v sirobu. Pro návštěvníky jsou k dispozici i ukázky zvykosloví a umění
lidové tvorby, vystoupení folklorních souborů a řemeslnický minitrh.
26/417
PASPORT SUBREGIONU ORLICKÉ HORY A PODORLICKO
ANOTACE
Tato oblast je ohraničena na severu zvlněným pásem
DESTINACE
Orlických hor, jež přecházejí přes Bystřické hory do polské
Kladské kotliny. Na jihozápadě se pak otvírá českým nížinám
širokým údolím spojených řek Tichá a Divoká Orlice, na
východě se potkává s Moravou. Na návštěvníky tu čeká
malebná scenérie orlických roubenek, v nichž po staletí
vznikala křehká krása místních krajek.
POZICE V RÁMCI
REGIONALIZACE
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Krajkářství – křehká krása vamberské paličkované
PRO
krajky
MARKETINGOVOU
- Lidová architektura – orlické roubenky a mlýny
KOMUNIKACI
PRŮNIKY
- Krajkářství
Jana Štefková, Vamberk: u její práce lze obdivovat především originální paličkované
šperky, náramky a náušnice. Moderní krajka, charakterizovaná novým pojetím, nápaditostí, originálními vzory i materiály, patří v tomto oboru mezi špičkové práce na
světě. Štefková se představila na mnoha významných výstavách v Praze, Hradci
Králové, Strážnici, ale i v zahraničí: Itálie, Holandsko, Finsko. Její nejprestižnější
prezentací byla účast na Světové výstavě v Hannoveru. Je nositelkou řady ocenění,
např. od světového kongresu OIDFA 2004 je nositelkou Grand Prix. V roce 2010 jí
byla udělena „Zlatá palička“ v rámci 5. bienále české krajky.
Prokop Diviš, vlastním jménem Václav Divíšek, byl slavný český premonstrátský
kněz, přírodovědec a vynálezce. Je znám především jako vynálezce bleskosvodu či
hromosvodu. Svůj „meteorologický stroj“, který fungoval jako bleskosvod, sestrojil
dříve (1754) než světově uznávaný vynálezce bleskosvodu Benjamin Franklin (teoretický koncept 1753, sestrojen 1760). Divišova koncepce byla ovšem odlišná od Franklinovy, jeho bleskosvod byl především uzemněný, a proto fungoval lépe. Domek
Prokopa Diviše v Žamberku nabízí stálou expozici, která dokládá život místního
rodáka včetně makety jeho slavného vynálezu – zemněného bleskosvodu. V expozici se
nachází také světnice v lidovém stylu.
ATRAKTIVITY
Villa Nova Uhřínov – Archeologický skanzen v Liberku – středověké vesnice
z období 13.–14. století. Zároveň se jedná o středisko experimentální archeologie. Za
použití replik středověkých nástrojů a dobových postupů byly vybudovány dva obytné
domy, kovárna, hrnčířský okrsek s pecemi a několik hospodářských obydlí.
Dřevěný kostel sv. Petra a Pavla, Liberk. Technicky a umělecky vzácný dřevěný
kostel se sedlovou střechou nahradil původní, který byl spolu s hradem zbořen. Blízko
stojí dřevěná stupňovitá zvonice a roubená fara. Interiér je barokní s kazetovými
stropy.
Vodní mlýn Ledská – vodní mlýn v barokním slohu na říčce Bělé s roubeným
patrem a šindelovou střechou.
Jahelka. V Kosteleckých Horkách se v Sedláčkově mlýně zachovalo cenné a plně
funkční zařízení na zpracování prosa na jáhly. V Kosteleckých Horkách je také možné
navštívit Dům z modrého kamene, kde je umístěno Muzeum selské domácnosti,
nářadí, zemědělských strojů v objektu roubené sýpky a rekonstruované stodoly.
Hostinec Krčma, Lanškroun – dřevěný zájezdní hostinec. První zmínka o jeho
existenci pochází z roku 1643, dnešní podoba je z konce 18. století. Stále si však
zachovává svůj ráz roubené chalupy s představěným podloubím na dřevěných
sloupech.
Masarykova chata na Šerlichu – centrum odpočinku turistů putujících Orlickými
horami. V interiéru chaty jsou bohatě zdobené dřevořezby včetně dobrého ducha
Orlických hor – Rampušáka.
27/417
Vamberská paličkovaná krajka. Paličkovaná krajka se podle archivních zmínek
objevila na našem území v polovině 17. století v souvislosti se jménem belgické šlechtičny Magdaleny Grambové, která se až jako vdova po správci potštejnského panství
Kašparu Grambovi usadila v městečku Vamberk, a pod Orlickými horami tak začala
šířit paličkování a krajkářství. Krajka již od svých počátků nacházela uplatnění při
zdobení oděvů, jako doplněk interiérů šlechtických sídel, později pak našla cestu
i k prostým lidem. Vzniká křížením a uvazováním volných nití navinutých na dřevěných paličkách podle předem navrženého vzoru, který je připevněn na podušce neboli
herduli. Materiálem pro výrobu krajek je nejčastěji bavlna či hedvábí, ale i zlaté
a stříbrné nitě. Tradici paličkování se snaží udržovat místní ženy a toto cenné umění si
předávají z generace na generaci.
Muzeum krajky Vamberk – jedinečná expozice historie a současnosti výroby
krajky v místním muzeu krajky.
Sklářské dílny v Orlických horách. První zmínky o sklářství v Orlických horách
pocházejí už z 15. století. O jejich výrobky býval velký zájem, v historických záznamech
je zachycen export až do Anglie. Stávala tu i nejvýše položená sklárna u nás, v níž se
vyrábělo luxusní barokní sklo. Staré časy připomíná naučná stezka S Kačenkou po
stopách sklářů. Zavede nás z Deštného do Orlického Záhoří. V Deštném si skláři v roce
1990 postavili pec, v níž topí dřevem, jak to tu bylo dřív běžné. Každý rok začátkem
srpna před zraky diváků vyrábějí unikátní kousky. V Deštném najdete také Muzeum,
které představuje historii sklářské výroby i tradiční postupy.V muzeu je část expozice
věnována také domácí výrobě textilu (19. – polovina 20. století).
Ukázku řady tradičních řemesel a živností můžete spatřit v Muzeu řemesel Letohrad, zahrnujícím přes 50 ucelených expozic řemesel a živností z období 1840–1930.
Jsou zde prezentovány tradiční profese, jako je truhlář či řezbář, ale i ty méně tradiční,
jako je kovotlačitel, kolář, bednář, šindelář a mnohé jiné.
Chráněné dílny Kopeček v Bartošovicích – chráněné dílny určené osobám se
zdravotním postižením. Sdružení Neratov zahrnuje tři řemeslné chráněné dílny:
keramickou, košíkářskou a tkalcovskou. Během Velikonoc a Vánoc v dílnách
tradičně probíhají řemeslné jarmarky, které navštěvují i řemeslníci z blízkého okolí.
V prostorách dílen lze také zhlédnout ukázky tradičních lidových řemesel. Všechny
výrobky vyrobené členy chráněných dílen v Kopečku v Bartošovicích jsou oceněny
unikátním certifikátem „Orlické hory – Originální produkt“. Certifikát je zárukou
původu z regionu Orlických hor, tradičního výrobního postupu a ochrannou známkou
Práce postižených. Certifikát se výrobkům z Orlických hor uděluje od roku 2007.
Mytologie, obřady
Rampušák je horský duch, vládce a ochránce Orlických hor, obdoba Krakonoše
v Krkonoších. Traduje se, že Rampušák je odpovědný za počasí. Místní ho považují za
patrona sportovců a Horské služby a vládne nad horami v zimě.
Kačenka – vládkyně Orlických hor, princezna Kačenka. Mocná pohádková bytost,
která se může zjevit v jakékoliv podobě. Nejčastěji je v pohádkách popisována jako
mladá dívka v prostém ustrojení nebo jako krásná paní v nádherných šatech, skutečná
vládkyně. Princezna Kačenka je krásná mladá žena s dlouhými téměř zlatými vlasy, do
které se zamiloval dokonce sám krkonošský vládce Krakonoš. Tehdy jí prý nabídl
sňatek, ale ona ho odmítla.
- koncovka –ej v 7. pádu (růžej, kosťej),
- koncovka –oj 3. a 6. pádu (mužoj),
Mezinárodní folklorní festival Čermenské slavnosti – tradiční setkání příznivců lidových tradic v Podorlickém regionu v Lanškrouně a v Dolní Čermné poslední
víkend v červnu. Návštěvníci zde mohou spatřit i ukázky lidových řemesel.
28/417
Folklor Podorlicka – zámek Doudleby nad Orlicí. V areálu zámku jsou
umístěny řemeslné stánky s výrobky lidových řemeslníků, akci doprovázejí vystoupení
lidových souborů. Akce se koná v květnu.
Jaro – folklorní soubor z Ústí nad Orlicí, který ve své tvorbě vychází z regionu
Podorlicka a přilehlých oblastí. Ve svém repertoáru má řadu stylizovaných pásem,
např. O posvícení, Já mám trakař novej, Tkalcovské atd. Mezi typické tance patří
hradecké mateníky, dupáky a další. Soubor byl založen v roce 1965.
Jahelník – starodávné jídlo, které se v minulosti servírovalo při štědrovečerní hostině. Věřilo se, že drobné žluté jáhly přinesou strávníkům v příštím roce mnoho peněz.
Jabkance – bramborové placky plněné tvarohem a pocukrované.
Jabkancová pouť v České Třebové – slavnost, při které lze v tomto městě
zakoupit tradiční místní pokrm, se tradičně koná v listopadu.
Frolíkova káva v Borohrádku – šest druhů směsí kávy, speciální vánoční káva
každý rok. Petr Frolík již dvacet let vyrábí vlastní kávu, pro kterou si nyní do Borohrádku na Rychnovsku jezdí lidé z celé republiky. Jeho kávu nelze zakoupit v supermarketech ani v obchodních řetězcích. Suroviny se dovážejí z plantáží z celého světa,
zejména ze Střední a Jižní Ameriky, Asie a Afriky. Pan Frolík za kávu obdržel již
několik ocenění v ČR i v zahraničí.
Czech Specials:
- Hostinec U Hubálků, Kostelec nad Orlicí
- Hotel Panorama, Rychnov nad Kněžnou
- Penzion U Zvonu, Rychnov nad Kněžnou
- Restaurace Pivovar Faltus, Česká Třebová
Vamberská krajka – Jana Štefková, Vamberk. U její práce lze obdivovat především originální paličkované šperky, náramky a náušnice. Moderní krajka, charakterizovaná novým pojetím, nápaditostí, originálními vzory i materiály, patří v tomto
oboru mezi špičkové práce na světě. Představila se na mnoha významných výstavách
v Praze, Hradci Králové, Strážnici, ale i v zahraničí: Itálie, Holandsko, Finsko. Její
nejprestižnější prezentací byla účast na Světové výstavě v Hannoveru. Je nositelkou
řady ocenění, např. od světového kongresu OIDFA 2004 je nositelkou Grand Prix.
V roce 2010 jí byla udělena „Zlatá palička“ v rámci 5. bienále české krajky.
Výroba hraček štípaných ze soustruženého bloku – Ladislav Chládek,
Výprachtice, držitel ocenění „Nositel tradice lidových řemesel“. Se zpracováním dřeva
se L. Chládek seznámil již v dětství. Společně s výtvarnicí Jarmilou Jeřábkovou začali
spolupracovat na obnově výroby štípaných hraček ze soustruženého bloku, která byla
rozšířená především v Krušnohoří.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Skanzen Villa Nova Uhřínov v Liberku. Skanzen je jednak věrnou kopií české
vesnice z období středověku (12.–14. století), jednak střediskem experimentální
archeologie. Hlavním cílem projektu je výstavba středověkého skanzenu při respektování všech zásad archeologického experimentu, tedy že ke stavbě, údržbě a provozu
staveb jsou používány výhradně repliky středověkých nástrojů a staré technologické
postupy. Skanzen nabízí exkurze, zajímavé přednášky o archeologickém bádání a
o životě ve středověku, ale také možnost vyzkoušet si vlastnoručně mlít obilí mezi
mlýnskými kameny, tkát na stavu, na hrnčířském kruhu zkusit vyrobit misku, pokusit
se vykřesat oheň, zastřílet si z luku a upéct si z namleté mouky vlastní placku. Skanzen
také pravidelně pořádá víkendy středověkých technologií, kde je možné se seznámit
s prastarými dovednostmi a postupy, vidět tesařské zpracování dřeva, výpal keramiky,
výrobu dřevěného uhlí, pečení chleba a placek, vázání povřísel, textilní řemesla,
lukostřelbu a další činnosti.
TEMATICKÉ TRASY
Po stopách tradic a řemesel. Seznamte se s uměním tradičních českých
řemeslníků v Muzeu řemesel Letohrad, navštivte expozici křehké krásy vamberecké
krajky v Muzeu krajky Vamberk a Sklářské dílny v Deštném.
Cestou vás čekají čtyři zastávky:
29/417
Muzeum řemesel Letohrad je umístěno v Letohradě v památkově chráněném
areálu Nového dvora z roku 1750. Plochou 1650 m2 je největším muzeem svého druhu
v ČR. Zahrnuje více než 50 ucelených expozic řemesel a živností z období 1840–1930.
Kromě relativně známých profesí, jako je truhlář či řezbář, prezentuje i práci kovotlačitele, koláře, bednáře, šindeláře a mnoha dalších. Mezi nejzajímavější expozice
patří vyřezávaný mechanický skanzen řemesel, mechanické dílny, pilnice se třemi
funkčními katry, vozovna a 100 let stará školní třída s ukázkami národních krojů.
Muzeum krajky Vamberk nabízí jedinečnou expozici, která dokresluje vývoj české
krajky od 18. století až do současnosti. Expozice představuje staré lidové krajky, vývoj
krajkářství i současné výrobky osobností české moderní krajky. Muzeum krajky pořádá každoroční výstavy věnované krajkám historickým nebo tvorbě významných osobností. Vamberecká krajka reprezentovala Českou republiku také na několika světových
výstavách. V roce 2002 založilo Muzeum krajky novou tradici a uspořádalo 1. bienále
české krajky, které se za několik málo let stalo přehlídkou nejlepší krajkářské tvorby
z počátku třetího tisíciletí.
Sklářské dílny v Orlických horách – muzeum v Deštném. Sklářskou tradici
v Orlických horách představuje muzeum v Deštném, kde se můžete seznámit s historií
sklářské výroby i s tradičními postupy výroby. V roce 1990 si v muzeu skláři postavili
také vlastní pec, v níž topí dřevem, jak to tu bylo dřív běžné. Každý rok začátkem srpna
zde před zraky diváků vyrábějí unikátní kousky ze skla.
Chráněné dílny Kopeček. Chráněné dílny najdete v krásné roubené chalupě v obci
Bartošovice v Orlických horách. Během několika málo let se staly oblíbeným místem
zastavení turistů, kteří si chtějí ze svého výletu v Orlických horách přivést krásný
suvenýr. Najdete tu ručně vyráběnou keramiku, pletené košíky či bylinkové polštáře.
Příjemní manželé Bukáčkovi vás vždy přivítají a provedou provozem všech tří dílen:
keramické, tkalcovské a košíkářské. Před Vánocemi či Velikonocemi se tu často pracuje celou noc. Z kuchyně vždy voní čerstvá káva nebo nějaká upečená dobrota.
30/417
PASPORT SUBREGIONU KLADSKÉ POMEZÍ A BROUMOVSKO
ANOTACE
Kladské pomezí je pozůstatkem historického Kladského kníDESTINACE
žectví, jehož podstatná část zůstala po prusko-rakouské válce
v dnešním Polsku (oblast kolem města Klodsko). Jde
o oblast, která byla již od středověku významnou tranzitní
oblastí. Své poloze v pohraničí vděčí za bouřlivou mnohonárodnostní historii, jejíž kulturní dědictví máme dnes
k dispozici. Kladské pomezí a Broumovsko představuje kraj
dětství Boženy Němcové, ale také tradiční oblast soukenictví
a textilní výroby. Unikátní ukázkou lidové architektury jsou
pak broumovské dvorcové statky.
POZICE V RÁMCI
REGIONALIZACE
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Krajem Babičky Boženy Němcové – Babiččino
PRO
údolí, Staré bělidlo i domek, kde žila Božena
MARKETINGOVOU
Němcová a její muzeum.
KOMUNIKACI
- Dvorcové statky na Broumovsku –
architektonické specifikum představuje na
Broumovsku klasicistní dvorcový statek.
- Tradice textilní výroby v Čechách – textilní
výroba má v této oblasti tradici již od 13. století.
PRŮNIKY
- Textilní výroba
Josef Edler von Schroll se narodil v roce 1821 v Hejtmánkovicích, poté žil a bydlel
v Broumově. Velikým dílem přispěl k dnešní podobě Broumova. Kolem roku 1853
převzal po svém otci Benediktu Schrollovi vedení firmy na prodej plátna. Během jeho
řízení se ze závodů na výrobu plátna v Olivětíně a Meziměstí stávají firmy světového
významu. V Broumově je po něm pojmenován park, nese název Schrollův.
Josef Bartoň, „textilní rytíř“ z Náchoda. Český podnikatel Josef Bartoň začínal
v Náchodě jako drobný barvíř plátna. Výrobu ale postupně rozšiřoval a na přelomu
19. a 20. století už patřil mezi nejvýznamnější textilní podnikatele v celých Čechách.
Roku 1912 byl za zásluhy povýšen do rytířského stavu. V okolí Náchoda se lidé živili
domácím předením lnu a tkalcovstvím již od středověku. První textilní podniky se zde
ale objevily teprve v polovině 19. století, kdy obchodníci skupovali výrobky drobných
tkalců a dále je prodávali. Skutečné továrny vznikly v Náchodě až s příchodem
železnice roku 1875. Nejvýznamnější z nich byla mechanická tkalcovna Josefa Bartoně,
postavená roku 1885 v Bražci (dnes součást Náchoda), ke které později přibyla velká
přádelna ve Starém Městě nad Metují. Bartoňové se zařadili mezi nejvýznamnější
podnikatele v Čechách.
ATRAKTIVITY
Babiččino údolí – místo, kde se odehrává děj díla Boženy Němcové Babička. Naučná
stezka vede od pomníku Babičky s vnoučaty kolem Panské hospody, vodního mandlu
s expozicí plátenictví a Ludrova mlýna ke Starému bělidlu a k Viktorčinu splavu.
Staré bělidlo je roubená chalupa ze dřeva krytá šindelem. Podle nápisu ji dostavěl
17. července 1797 mlynář Antonín Ludr. Vedle chalupy bylo stavení o dvou
místnostech. V roce 1842 prodal Antonín Ruder náchodské vrchnosti s mlýnem také
Staré bělidlo. Dochovaný dům, ve kterém bydlela Božena Němcová od měsíce
září roku 1837 do dubna roku 1838, je v Červeném Kostelci. Muzeum Boženy
Němcové pak naleznete v České Skalici.
Stará škola, Police nad Metují, „Dřevěnka“. Jednopatrová roubená stavba
s mansardovou střechou krytou šindelem byla postavena v roce 1785. Výuka v ní
probíhala až do roku 1861, poté se škola přestěhovala. Lze zde zhlédnout dobovou
školní třídu i s učitelem a žáky, v areálu školy je také možnost spatřit fragmenty
mapující dějiny textilní výroby na Policku.
31/417
Dvorcové statky na Broumovsku. Architektonické specifikum představuje na
Broumovsku klasicistní dvorcový statek. Venkovský klasicistní dům vznikl pod vlivem
klasicistní výstavby a přestavby města Broumova. Na venkově se prosazoval už od
20. let, především pak v letech 1850–1870. Výzdoba fasád zde nerozlišuje mezi
stavbami obytnými a hospodářskými. Součástí štítů orientovaných ke komunikaci jsou
pamětní desky založení statku, kamenné reliéfy svatých a výklenkové sochy oblíbených
světců. Charakteristické jsou vstupní portály umístěné v obloukových výklencích. Po
stranách jsou niky se sedátky vytesané z pískovce. Omítky staveb jsou barevné,
nejčastěji dvoubarevné: žluté a bílé. Barevné jsou též stylové klasicistní vstupní dveře
do domů.
Klasicistní dvorcový statek – Broumov, dvorcové statky z 19. století zakládané
Němci, často se jednalo o čtyři budovy postavené tak, že tvořily čtverce. K vidění jsou
také např. v obci Šonov, Hejtmánkovice či Velký Dřevíč.
Památková rezervace Křinice u Broumova. Vesnice byla založena jako součást
klášterního panství v roce 1255. V Křinicích, stejně jako na většině území Broumovska,
je patrná selská osídlovací struktura tvořená uzavřenými dvory. V Křinicích lze spatřit
hodnotné broumovské zděné domy z období přelomu 18. a 19. století.
Umlaufův statek v Adršpachu – zachovalá hrázděná stavba z doby před velkou
„klasicistní“ přestavbou v 19. století.
Bartoňova útulna Peklo, Nové Město nad Metují. V oblasti národní přírodní
památky Peklo, oblíbené pro svoji romantickou atmosféru, se nachází významná
stavební památka lidové architektury – Bartoňova útulna. V současnosti objekt slouží
jako stylová výletní restaurace přestavěná v roce 1912 z původního mlýna, jenž nesl
název Pekelec. Autorem přestavby na Bartoňovu útulnu byl známý slovenský architekt
a etnograf Dušana Jurkovič. Stavení je vyzdobeno mnoha čerty a rozmanitými
čertovskými motivy. Také jídelníček se nese v čertovském duchu, turisté mohou
ochutnat plno specialit z „pekelné kuchyně“.
Další stopu tvorby Dušana Jurkoviče nese Novoměstský zámek (Nové Město nad
Metují). Přístup k zámecké zahradě je vyřešen jeho důmyslným a krásným krytým
dřevěným přemostěním ve stylu lidové architektury moravsko-slovenského pomezí.
Vesnická památková zóna Skalka. Obec je součástí města Česká Metuje, jedná se
o zónu lidové architektury. V obci se nachází celek zachovaných roubených stavení
a původní dřevěná zvonička.
Církevní tradice na Broumovsku
Klášter Broumov – benediktinské proboštství založené v roce 1322. V klášteře se
nachází jediná kopie turínského plátna ve střední Evropě (severně od Alp), zároveň jde
o jednu z nejzdařilejších kopií vůbec. V klášteře je umístěno také Muzeum
Broumovska (součástí expozice jsou mj. broumovské kroje, ukázky lidové
a měšťanské kultury 19. století).
Broumovská skupina devíti jedinečných barokních kostelů. Broumovský
výběžek je místem, kde se nachází téměř zapomenutá skupina devíti jedinečných
barokních kostelů. Kostely jsou bohužel neudržované a ještě donedávna pouze
chátraly. V současnosti se o jejich záchranu pokoušejí jak místní, tak i lidé z dalekých
krajů. O opravu jednoho z kostelů, sv. Michala, se v současnosti snaží holandská
rodina, která v kostele přebývá. Za stavbu barokních kostelů vděčí Broumovsko rodině
Dientzenhoferů, která se na stavbě barokních kostelů podílela. Všechny kostely vznikly
během několika desítek let mezi roky 1690–1743 a jsou považovány za unikátní
architektonickou památku okolí Broumovska.
Bohatá tradici textilní výroby na Broumovsku sahá až do 13. století.
Broumovské soukenictví. Město Broumov bylo ve středověku centrem obchodu
a řemeslné výroby v kraji. Hlavním řemeslem zde v této době bylo soukenictví. Po
několik staletí tak byl Broumov nejproduktivnějším soukenickým střediskem
v Čechách. Městu v roce 1275 udělil král Přemysl Otakar II. privilegium k výrobě
a prodeji sukna. Soukenická produkce tak brzy převýšila potřeby místních obyvatel,
a vznikl tak nejdominantnější obchodní artikl města Broumov. Zároveň tím byla
založena budoucí tradice vyvážení textilu.
Mechanizace textilní výroby. V roce 1856 vybudoval Benedikt Schroll
mechanickou tkalcovnu v Broumově-Olivětíně, která představovala počátek
průmyslové výroby textilu v Broumově. V roce 1861 pak František Novotný vybudoval
32/417
přádelnu a mechanickou tkalcovnu v Broumově – Velké Vsi a následovaly další.
Na tradici tkalcoven Benedikta Schrolla dodnes navazuje společnost VEBA, která je
jednou z pěti největších textilek v ČR a patří k největším i v celoevropském kontextu.
Textilka se orientuje zejména na specifický produkt – žakárský bavlněný brokát
pro západoafrické trhy. Výrobu afrických brokátů zvládlo jen několik málo
vyspělých výrobců v Německu, Rakousku a Švýcarsku. VEBA je však dodavatelem
s nejvyšším tržním podílem na západoafrických trzích.
Muzeum textilu UPM v České Skalici. Muzeum textilu je jediným českým
muzeem specializovaným na historii textilní výroby, rozsáhlá muzejní expozice je
věnována rukodělné i průmyslové textilní výrobě, tradicím bavlnářské výroby
a historii textilních tiskáren ve východních Čechách, spolupráci výtvarných umělců
s textilním tiskem, fragmentům tkanin křesťanských potomků starých Egypťanů –
Koptů a dělnickému hnutí v kartounkách a textilních tiskárnách v letech 1781–1897.
Součástí expozice je zařízení dílny modrotiskaře, vzorkaře a rytce tiskacích válců,
provozuschopný tkalcovský stav, perotina, válcový tiskací stroj a stůl pro
mechanizovaný filmový tisk.
Výroba hraček. Merkur je česká stavebnice, která se úspěšně prodává již od
poloviny dvacátých let 20. století. Lze z ní sestavit různé modely, silniční i kolejová
vozidla, jeřáby a mnoho jiných konstrukcí. Úspěch kovových stavebnic zahájila
stavebnice patentovaná v roce 1901 Frankem Hornbym z Liverpoolu, zprvu pod
názvem Mechanics Made Easy, o něco později pod názvem Meccano, spolu s Erector
Set (USA) to byla nejznámější obchodní značka pro kovové stavebnice. V roce 1925
zahajuje firma Inventor v Polici nad Metují výrobu stavebnice Merkur. Díky své
dostupnosti a variabilitě – a nedostupnosti jiných možností v oblasti profesionální
výroby technických modelů a prototypů – byla tato stavebnice používána i ve vážném
výzkumu, například Otto Wichterle ji použil pro konstrukci prvního pokusného
přístroje na výrobu kontaktních čoček, stejně tak sloužila tato stavebnice v době
nástupu osobních počítačů k amatérské výrobě jednoduchých plotterů. Společnost
byla po roce 1989 privatizována, ale v roce 1993 zbankrotovala. Později ji odkoupil
Jaromír Kříž, který během tří let obnovil výrobu a tuto českou hračku zachránil.
V Polici nad Metují si můžete tuto stavebnici, včetně Wichterleho čočkostroje či
modelu Ocelového města, prohlédnout v Muzeu stavebnice Merkur.
Jiráskův Hronov – nejstarší festival amatérského divadla. V roce 2013 proběhl již
83. ročník nejznámějšího festivalu amatérských divadelníků. Na tamější festival se rok
co rok sjíždějí desítky divadelních souborů složených z amatérských herců z celé ČR.
Festival je nejstarší svého druhu v Evropě a koná se na začátku srpna.
Kladské nářečí je druh nářečí češtiny, používané českou menšinou v regionu
Kladské pomezí. Řadí se k severovýchodočeské nářeční oblasti. Kladské nářečí lze
rozpoznat díky několika zvukovým zvláštnostem. Patří mezi ně například záměna
hlásky v za samohlásku u (zrouna namísto zrovna).
Mezinárodní folklorní festival Červený Kostelec nabízí návštěvníkům na konci
srpna po dobu pěti dní a nocí tradiční lidové tance domácích a zahraničních souborů.
Pravidlem je účast exotických souborů ze zahraničí.
Folklorní soubor Hadař – soubor je spolupořadatelem MFF Červený Kostelec.
Kramfleky – název pro bramboráky připravované především v oblasti Náchodska.
Oukrop – vynikající česneková polévka.
Pavlišovský řízek – oblíbená tradiční specialita, kterou si mohou příznivci dobrého
jídla objednat v místních restauracích. Jedná se o klasický řízek servírovaný
s kysaným zelím a houskovými knedlíky.
Pivo Primátor. Pivu byla udělena cena za nejlepší pivo v roce 2013 v britské soutěži
World Beer Awards.
Limonáda Primátor. Limonády šesti příchutí jsou vyráběny z kvalitní vody
pocházející ze státní přírodní rezervace Adršpašsko-teplických skal v chráněné
krajinné oblasti Broumovsko.
Pivo Opat, Broumov. Tradiční české pivo s výraznou chutí. V současné době se
pivovar věnuje také produkci speciálních kvasnicových nefiltrovaných piv, vaří se zde
33/417
rovněž piva bylinná. Pivovar byl založen v roce 1348. V areálu lze navštívit
pivovarské muzeum, v němž je možnost exkurzí pro skupiny.
Czech Specials:
- Hotel U Beránka, Náchod
- Hotel Nová Amerika, Jaroměř
- Penzion Na Faře, Dubenec
- Restaurace U Bulánka, Batňovice
Kanafasové a žakárové produkty – látky a ručně tkané koberce od pana Václava
Zítky z Police nad Metují. Jeho kanafasy a žakáry jsou vyráběny z kvalitních bavlněných přízí, u jejichž vzhledu je dbáno na dodržení tradic tvorby lidového textilu.
KLASTRY ATRAKTIVIT
stavební památka lidové architektury – Bartoňova útulna. Výletní restaurace vznikla
při stejnojmenné osadě prvně jmenované v roce 1415. Starý mlýn, nazývaný Pekelec,
byl v roce 1912 přestavěn pro pana Bartoně, majitele novoměstského zámku, a to podle
návrhu architekta Dušana Jurkoviče na výletní restauraci s využitím prvků lidové
architektury, která dobře zapadá do přírodní scenerie. V roce 1923 byla v údolí vybudována turistická stezka a chata se stala vyhledávaným cílem s občerstvením i možností ubytování. Při svých cestách Peklo ze známých osobností navštívili Eduard
Vojan, Guth Jarkovský a Alois Jirásek, pro něhož se údolí stalo inspirací k povídce
„V Pekle“. Připomínkou povídky je i kámen s nápisem „Ženichův hrob“ (leží o 200 m
dále na pravém břehu Olešenky). Převážná část tohoto údolí je od roku 1908 majetkem vlastníka novoměstského zámku. Zajímavostí je i dřevěná skulptura čerta před
restaurací. Autorem je řezbář a sochař Ivan Dědek Šmíd.
TEMATICKÉ TRASY
Krajem Babičky Boženy Němcové. Projděte se Babiččiným údolím a prohlédněte
si Staré bělidlo, domek Boženy Němcové a její muzeum v České Skalici. Objevíte zde
známá místa z knížky Boženy Němcové Babička, jako je Staré bělidlo, mlýn či Viktorčin splav. Často se zde pořádají rozmanité kulturní akce, které se hlásí k odkazu
Babičky. A tak zde uvidíte oživené postavy z románu: Barunku, pana mlynáře, babičku, nebo dokonce slavné čtyřnohé přátele Sultána a Tyrla.
Staré bělidlo. Ke Starému bělidlu se dostanete pohodlnou procházkou z České
Skalice po červené turistické značce (cca 3,5 km). Autobusem se dostanete k zámku
Ratibořice a pak po červené značce nebo naučné trase pěšky ke Starému bělidlu. Je to
romantická dřevěná chaloupka s tradiční šindelovou střechou. Postavil ji v roce 1797
mlynář Antonín Ludr. K chalupě patří ještě další stavení o dvou místnostech. Mlynář
Ludr prodal v roce 1842 chalupu, mlýn a bělidlo náchodské vrchnosti. Vedle bělidla
byla postavena ještě panská prádelna. Božena Němcová umístila právě na Staré bělidlo
hlavní děj knihy Babička. Proto bylo Staré bělidlo po roce 1945 doplněno o lidový
nábytek a zařízení dle vyprávění románu. Další úpravy byly provedeny při natáčení
filmu Babička od režiséra Moskalyka. Panklovi však na Starém bělidle ve skutečnosti
nikdy nebydleli. Němcová však v chaloupce prožila v roce 1844 krásné prázdniny se
svými dětmi. Své vzpomínky na dětství později umístila právě do chaloupky v blízkosti
splavu, kterou v současnosti nazýváme Starým bělidlem.
Ludrův nebo též Panský mlýn je jednopatrová kamenná budova, největší část celé
stavby tvoří mlýnice, která zabírá přízemí a horní patro. V patře je pak byt mlynáře
a šalanda, kde sedávali mleči. Ludrův mlýn je neodmyslitelně spjat s knihou Babička.
V roce 1773 ho vyženil děd Mančinky, postavy z Babičky. Mančinka byla v reálném
životě starší kamarádkou malé Barunky Panklové. Ludrův mlýn nabízí expozici, která
představuje tradiční mlynářovo obydlí v období 19. století. Prohlédnete si lidový
nábytek a předměty denní potřeby. V expozici jsou instalovány postavičky veselých
vodníků. Na dvorku je občerstvení. Za vodním náhonem v přilehlé budově Ludrova
mlýna se nachází zrekonstruovaný vodní mandl, který je technickou památkou
z 19. století. V mandlu je umístěna expozice s technickým zázemím, mandl je funkční
a návštěvníci si mohou prohlédnout též přilehlou výstavu o plátenictví. Poznejte, jak
fungoval v polovině 19. století opravdový mandl.
Sousoší Babička s dětmi je umístěno na konci aleje, která vede k Ludrovu mlýnu
34/417
a patří k nejkrásnějším českým pomníkům. Jeho autorem je akademický sochař Otto
Gutfreund, architektonické řešení navrhl architekt Pavel Janák. Sousoší znázorňuje
Babičku s dětmi. Děti se vrací z návštěvy mlýna, Barunka, Adélka, Jeník a Vilém při
procházce hledají na nebi své hvězdy, babička jim říká, že každý má svou hvězdu, že
lidé bohem vyvolení mají hvězdy krásné a lidé jako Viktorka mají hvězdy zakalené.
Viktorčin splav je romantickým zákoutím, které se nachází přímo za Starým bělidlem. Starý dřevěný splav není původní, již několikrát změnil svou podobu. První
změna byla provedena při stavbě rozsáhlého zavodňovacího systému pro ratibořické
louky v první polovině 19. století. Další změna byla provedena v letech 1874 a 1875.
K dalším úpravám došlo při regulaci řeky Úpy ve 20. století. Proto když režisér
Moskalyk natáčel scény s Viktorkou pro film Babička, obložil celý splav dřevěnou
kulatinou nařezanou z velkých stromů, aby místo mělo atmosféru dětství Boženy
Němcové. Právě zde hodila své děťátko do řeky Úpy šílená Viktorka a pak na toto
místo chodila pravidelně zpívat ukolébavky.
Nezapomeňte navštívit sbírky Muzea Boženy Němcové v České Skalici, které
mapují její život a dílo. Je tu také roubená Barunčina škola. Zde se děti mohou
dozvědět a podívat se, jak se dříve ve škole učilo. Muzeum i Barunčina škola pořádá
také oblíbené kulturní akce, nejznámější jsou Jiřinkové slavnosti v muzeu a adventní
trhy v Barunčině škole.
35/417
1.5
Zmapování REGIONU Královéhradecko
PASPORT REGIONU KRÁLOVÉHRADECKO
ANOTACE
Detailní práce trpělivých řezbářů a krajkářek, lidová archiDESTINACE
tektura roubených staveb a venkovských dvorcových statků,
ale také přerod malých textilních dílen do podoby průmyslové textilní výroby a jedinečný pás hraničního opevnění
u nás, to všechno je Hradecko.
POZICE V RÁMCI
REGIONALIZACE
Zahrnuje subregiony Hradecko, Orlické hory a Podorlicko
a Kladské pomezí
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Tradiční řemesla – betlemářství, krajkářství.
PRO
- Krajem Babičky Boženy Němcové – BabičMARKETINGOVOU
čino údolí, Staré bělidlo i domek, kde žila Božena
KOMUNIKACI
Němcová, a její muzeum.
- Lidová architektura – orlické roubenky
a mlýny, dvorcové statky na Broumovsku.
- Dvorcové statky na Broumovsku –
architektonické specifikum představuje na
Broumovsku klasicistní dvorcový statek.
- Tradice textilní výroby v Čechách – textilní
výroba má v této oblasti tradici již od 13. století.
PRŮNIKY
- Tradiční řemesla – betlemářství, krajkářství
Jana Štefková, Vamberk – u její práce lze obdivovat především originální paličkované šperky, náramky a náušnice. Moderní krajka, charakterizovaná novým pojetím, nápaditostí, originálními vzory i materiály, patří v tomto oboru mezi špičkové
práce na světě. Představila se na mnoha významných výstavách v Praze, Hradci
Králové, Strážnici, ale i v zahraničí: Itálie, Holandsko, Finsko. Její nejprestižnější
prezentací byla účast na Světové výstavě v Hannoveru. Je nositelkou řady ocenění,
např. od světového kongresu OIDFA 2004 je nositelkou Grand Prix. V roce 2010 jí
byla udělena „Zlatá palička“ v rámci 5. bienále české krajky.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Šrámkův statek v Pileticích. Šrámkův statek v Pileticích je památkově chráněným
areálem se vzácnými dřevěnými objekty. Jedná se o areál původní lidové architektury,
jehož součástí je ve zdejším prostředí ojedinělé dvoupatrové roubené obytné stavení
s pozoruhodnou pavlačí z roku 1802. Stodola byla přistavěna v roce 1814. Vstup do
statku umožňuje zděná kamenná brána z let 1805–1814. Na statku se v průběhu roku
konají folklorní slavnosti, výstavy, jarmarky a trhy výrobků lidové tvorby a uměleckých
řemesel, folkové festivaly, ale i společenské akce s doprovodným programem folklorního zaměření. Součástí areálu jsou i výstavní prostory, pobočka Městské knihovny,
zkušebny folklorních souborů a Klubu lidové tvorby. Stylová restaurace na Šrámkově
statku nabízí útulné venkovní posezení v příjemném prostředí s výhledem na dobové
roubené stavení.
Skanzen Villa Nova Uhřínov v Liberku. Skanzen je jednak věrnou kopií české
vesnice z období středověku (12.–14. století) a zároveň střediskem experimentální
archeologie. Hlavním cílem projektu je výstavba středověkého skanzenu při respektování všech zásad archeologického experimentu, tedy že ke stavbě, údržbě a provozu
staveb jsou používány výhradně repliky středověkých nástrojů a staré technologické
postupy. Skanzen nabízí exkurze, zajímavé přednášky o archeologickém bádání a o životě ve středověku, ale také možnost vyzkoušet si vlastnoručně mlít obilí mezi mlýnskými kameny, tkát na stavu, na hrnčířském kruhu zkusit vyrobit misku, pokusit se
vykřesat oheň, zastřílet si z luku a upéct si z namleté mouky vlastní placku. Skanzen
také pravidelně pořádá víkendy středověkých technologií, kde je možné se seznámit
36/417
architektury, která dobře zapadá do přírodní scenerie. V roce 1923 byla v údolí vybudována turistická stezka a chata se stala vyhledávaným cílem s občerstvením i možností ubytování. Při svých cestách Peklo navštívili ze známých osobností Eduard
„V Pekle“. Připomínkou povídky je i kámen s nápisem Ženichův hrob (leží o 200 m
dále na pravém břehu Olešenky). Převážná část tohoto údolí je od roku 1908 majetkem vlastníka novoměstského zámku. Zajímavostí je i dřevěná skulptura čerta před
restaurací. Autorem je řezbář a sochař Ivan Dědek Šmíd.
TEMATICKÉ TRASY
známá místa z knížky Boženy Němcové Babička, jako je Staré Bělidlo, mlýn či
Viktorčin splav. Často se zde pořádají rozmanité kulturní akce, které se hlásí k odkazu
Babičky. A tak zde uvidíte oživené postavy z románu: Barunku, pana mlynáře,
babičku, nebo dokonce slavné čtyřnohé přátele Sultána a Tyrla.
v pasportech jednotlivých subregionů (subregiony Hradecko od str. 24,
Orlické hory a Podorlicko od str. 27 a Kladské pomezí od str. 31).
1.6
Marketing summary pro region Královéhradecko
Tradiční řemesla – betlemářství, krajkářství
Pod šikovnýma rukama místních krajkářek po staletí vznikala a dodnes vzniká křehká
krása vamberské krajky, trpěliví řezbáři postupně vytvářeli figurku za figurkou, z nichž
skládali své betlémy, které lidem přibližovaly vánoční příběh narození Ježíše Krista.
Jedním z nejrozsáhlejších ztvárnění tohoto příběhu je známý Třebechovický betlém.
Krajem Babičky Boženy Němcové – Babiččino údolí, Staré bělidlo i domek, kde
žila Božena Němcová, a její muzeum
Příběh Boženy Němcové a jejího díla Babička se rozprostírá v Babiččině údolí, kde lze
dodnes objevovat známá místa z této knížky, jako je Staré bělidlo, mlýn či Viktorčin
splav. Oživené postavy z románu – Barunku, pana mlynáře, babičku, nebo dokonce
slavné čtyřnohé přátele Sultána a Tyrla je možné zde potkat při řadě kulturních akcí,
které se k odkazu této slavné české spisovatelky hlásí.
Lidová architektura – orlické roubenky a mlýny, dvorcové statky na Broumovsku
Lidová architektura může nabývat řady podob: od drobných roubených stavení a kostelíků, s citem zasazených dávnými stavebníky do místní krajiny, až po rozložité dvorcové
statky s bohatě zdobenými štíty, kamennými reliéfy svatých i sochami oblíbených
světců ve výklencích. To vše zde můžete spatřit a zkusit si představit, jak v těchto
dodnes dochovaných obydlích žili generace našich předků.
Tradice textilní výroby v Čechách – textilní výroba má v této oblasti tradici již od
13. století
Objevte tradici výroby textilu v Čechách, sahající od středověkých soukeníků přes
manufakturní a tovární výrobu až po současnou produkci brokátu, který české firmy
úspěšně vyvážejí do řady afrických zemí, kde se z něj vyrábí místní tradiční oděvy.
37/417
1.7
Zmapování (SUB)REGIONU Krkonoše a Podkrkonoší
PASPORT (SUB)REGIONU KRKONOŠE A PODKRKONOŠÍ
ANOTACE
Kraj nejvyšších českých hor a jejich podhůří je jedinečným
DESTINACE
dokladem kolonizace a hospodaření ve vysokohorských
podmínkách i svědkem počátků lyžování v českých zemích.
Oblast Podkrkonoší navíc nabízí jedinečnou ukázku typické
lidové architektury – dřevěné roubenky.
POZICE V RÁMCI
Součást regionu Krkonoše a Podkrkonoší
REGIONALIZACE
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Krkonošské horské boudy – tradice budního
PRO
hospodářství.
MARKETINGOVOU
- Štěpánská koleda ve Studenci – výjimečný
KOMUNIKACI
doklad stále živé obchůzkové tradice, v roce 2013 byla
zapsána na krajský seznam nemateriálních statků
Libereckého kraje.
- Počátky lyžování v Krkonoších a Čechách –
první lyže i lyžařské oddíly u nás.
- Řemeslné tradice Krkonoš – hornictví, sklářství,
výroba ozdob i krkonošské betlemářství.
- Využití pískovce a kamene v Podkrkonoší –
tradice těžby a zpracování kamene.
- Krkonošské pohádky – Krakonoš, Anče, Kuba
a hajnej jako nejpopulárnější český večerníček a řada
dalších.
PRŮNIKY
- Řemeslné tradice
Jan Harrach – český šlechtic z rodu Harrachů, politik a podnikatel. Aktivně se zapojoval do rozvoje kulturního a politického života. Veliké úsilí věnoval zdokonalování
západokrkonošských turistických cest. Zasloužil se o dovoz prvních lyží z Osla na české
území, lyže měly usnadnit práci lesním dělníkům v zasněžených horských lesích.
V letech 1878–1879 nechal přestavět turisticky známou Labskou boudu. V roce 1879 se
zasloužil o zřízení nejstarší turistické stezky v Krkonoších – Harrachovská cesty,
vedoucí ze Špindlerova Mlýna k Labské boudě.
Balcarové ze Špindlerova Mlýna – nejznámější a zároveň nejpočetnější skokanská
rodina na lyžích v Evropě. V rodině se skokům na lyžích věnovalo hned sedm jejích
příslušníků: otec Oldřich a synové Olda, Josef, Jindřich, Jaroslav, Stanislav a Jiří. Jako
osmý z rodu Balcarů pokračoval Jan, syn Jindřicha. Jedním z trenérů bratří Balcarů
byl architekt Karel Jarolímek, který byl také prvním stavitelem moderních skokanských můstků v Čechách, jeden z prvních evropských skokanů a členů FIS – Mezinárodní lyžařské federace.
Karel Jarolímek. Královédvorský rodák a čestný občan města Karel Jarolímek
(1888–1970) se proslavil nejen jako vynikající sportovec, ale i jako odborník na stavbu
lyžařských můstků. Navrhl a řídil stavbu více než 400 lyžařských můstků. První lyžařský můstek vybudoval právě pod Zvičinou, dále ve Špindlerově Mlýně, Harrachově,
Janských Lázních, Štrbském plese, který byl nazván „můstkem Jarolímkovým“, a mnoho dalších. Byl všestranným sportovcem. V lyžařství startoval jako první z Čechů na
světových lyžařských závodech v Norsku v roce 1914. Zúčastnil se pětkrát zimních
olympijských her ve funkci vedoucího československé výpravy a vedl naše sportovce
i na devíti mistrovstvích světa. Byl členem Československého olympijského výboru.
Věnoval se rovněž vychovatelské činnosti.
ATRAKTIVITY
Štěpánská koleda ve Studenci. S koledou se v lidové tradici pojil druhý svátek
vánoční. Na Štěpána se s písničkou od domu k domu vydávaly hlavně děti, ale také
například učitelé a další profese. Odměnou dostávali pečivo nebo drobný peníz. Po
druhé světové válce ale koledníků stále ubývalo. Jediným místem v regionu, kde také
letos lidé na štěpánskou koledu vyrazí, zůstává Studenec na Jilemnicku. Štěpánská
koleda ve Studenci je tak výjimečným dokladem stále živé obchůzkové tradice
38/417
v Podkrkonoší, v roce 2013 byla zapsána na krajský seznam nemateriálních statků
Libereckého kraje.
Krkonošské horské boudy vznikly v průběhu výrazné kolonizace Krkonoš
v 16. a 17. století, kdy majitelé panství zakládali boudy, které pak pronajímali budařům.
Chovaly se zde krávy, kozy, ovce, koně a vyráběl se ve velkém množství sýr. Nezalesněné plochy s typickými dřevěnými boudami roubenkami pomáhají Krkonoším utvářet
jejich nezaměnitelný a charakteristický krajinný ráz. Nejvhodnějším způsobem
putování je pěší turistika, například od Špindlerovy boudy po panoramatické stezce
k Erlebachově boudě, k troskám Petrovy boudy a zapomenout by se jistě nemělo ani na
asi nejznámější boudu Krkonoš – Labskou boudu.
Zvědavá ulička v Jilemnici – Zvědavá ulička v Jilemnici reprezentuje vynikající
soubor lidové architektury, postavený z převážné části po velikém požáru roku 1788.
Název uličky „Zvědavá“ vychází z faktu, že domy na západní straně jsou za sebou
postaveny tak, aby každý další byl posunut o jednu okenní osu blíž do ulice. Ta se tím
rychle zužuje a stáčí, domy působí dojmem jakési zvědavosti. Jejich obyvatelé mohli
kdysi tak pozorovat dění na tehdejší hlavní třídě Jilemnice. „Zvědavá ulička“ je
jedinečným dokladem podkrkonošské architektury ve staré předměstské zástavbě.
Krkonošské muzeum ve Vrchlabí - soubor tří štítových domů s podloubím patří
mezi nejstarší původní lidové stavby v Krkonoších, což se zjistilo při rekonstrukci, kdy
řemeslníci nalezli na štítové desce letopočet 1623. Tyto tři historicky cenné stavby jsou
příkladem architektury krkonošských a podkrkonošských měst. Podloubí u domů na
náměstích a hlavních ulicích tvořilo ochranu před rozmary počasí a sloužilo také jako
místo, kde své zboží nabízeli řemeslníci, kteří v domech žili a pracovali. Ještě po 1.
světové válce tu stálo domů pět, ale v roce 1929 byl, i přes protesty památkářů, zbořen
jeden a po 2. světové válce potkal stejný osud i nejstarší z domů. Zbývající tři domy
zachránila Správa Krkonošského národního parku, která se také zasloužila o jejich
rekonstrukci a roku 1981 tu otevřela informační středisko, výstavní síň a expozici
Krkonošské muzea. Roku 2010 byl navíc tradiční technikou vybudován čtvrtý domek,
kde si můžete prohlédnout expozici o zpracovávání lnu v Krkonoších. Krkonošské
muzeum je otevřeno od úterý do neděle.
Bývalá kovárna, Dolní Lánov – pozůstatky bývalé kovárny, např. Čertova strouha,
jejíž zahrazení se dodnes zachovalo téměř kompletní a funkční. Jedná se o lidovou
částečně roubenou architekturu, typickou pro Podkrkonoší.
Kalský mlýn. První písemné zmínky o mlýnu pocházejí z roku 1827. Je však možné,
že tato unikátní stavba reprezentující podkrkonošskou roubenou architekturu pochází
už z 18. století. Dlouholetým majitelem mlýnu byl malíř a sochař Zdeněk Šputa.
V mlýnu se zachovala některá zařízení včetně náhonu.
Lidová architektura v Lázních Bělohrad. Malé podkrkonošské lázeňské město
vyniká mimo jiné svou zachovalou sbírkou lidové architektury.
Hornická tradice a zpracování železných rud. Hlavním impulzem k pronikání
člověka do hor bylo zpočátku zejména úsilí o využití nerostného bohatství. Kolonisté
z různých koutů Evropy hledali v Krkonoších zlato, stříbro, drahé kameny a rudná
ložiska. Mezi 12. až 16. stoletím patřilo dolování, hornictví a zpracování železných rud
k nejčastější obživě obyvatel a Krkonoše se v tomto směru staly nejvýznamnější oblastí
v českých zemích. K nejznámějším patřily železné hamry v Černém Dole, v Maršově,
v Peci pod Sněžkou, v Lánově, v Dolním Dvoře a především ve Vrchlabí. Ve
vrchlabských železárnách se vyráběl plech a kosy, za éry císařského generála Albrechta
z Valdštejna pak děla, dělové koule, muškety a další vojenský sortiment. Měděné,
stříbrné a arzenikové hutě stály v Dolní Rokytnici, Rudníku, v Obřím dole nebo v Peci
pod Sněžkou. V západních Krkonoších byla v pozdější době nejvýznamnější
harrachovská železárna v Arnoštově u Horní Sytové, která byla založena v roce 1754.
V Hornickém muzeum Harrachov lze spatřit ukázky minerálů fluoritových
ložisek, nástroje používané při těžbě surovin, dále pak mapy a fotografie
dokumentující práci na zdejším ložisku. Délka prohlídkové štoly je 1 km. Návštěvníci
zde mohou spatřit důlní vozy, důlní nakladač nebo akumulátorovou lokomotivu.
Jednou z mála lokalit, kde byly zachovány pozůstatky po dolování z nejstarších dob, je
naučná hornická stezka Berghaus. Nachází se asi 2 km od centra obce Černý Důl.
Prostřednictvím deseti zastavení připomene dávno zaniklé doly, vysvětlí některé
39/417
způsoby středověké těžby. Díky plánkům a fotografiím návštěvníci nahlédnou do
podzemí a seznámí se s geologií Krkonoš. Délka trasy je cca 1 km.
Historický důl Kovárna, Obří důl. V nitru Sněžky se po staletí těžilo železo, arzen
a měď. Vstup do historického dolu se nachází poblíž bývalé boudy Kovárna v Obřím
dole, návštěvníkům jsou přístupné dvě trasy, které přiblíží nejen kouzlo starého dolu,
ale i neuvěřitelnou fyzickou námahu horníků, kterou je možné si také vyzkoušet.
Sklářství. Sklářství stejně jako hornictví patřilo k osídlování Krkonoš, dostalo se sem
ve druhé polovině 14. století. Existence skelné hutě ve Sklenařicích u Vysokého nad
Jizerou je potvrzena ve druhé polovině 16. století. Odtud skláři postupovali k soutoku
Jizery s Huťským potokem a po jeho toku až téměř k hřebenům hor a dále na západ.
V roce 1562 vznikla skelná huť v Dolní Rokytnici, která se po vyčerpání zásob dřeva
přestěhovala do nedalekého Rokytna. Zakladatelem výroby skla v této oblasti byl rod
sklářských mistrů Schürerů. Počátkem 17. století nastoupil na jejich místo rod
Preisslerů, kteří rokytenskou huť provozovali až do roku 1740. V rukou Preisslerů byla
také huť ve Vítkovicích, založená ve druhé polovině 16. století. Ve druhé polovině
17. století založili sklárnu v Rýžovišti, která vyráběla až do počátku 18. století, kdy pro
špatné dopravní podmínky, nedostatek dřeva a odbytu skla rovněž zanikla. Rod
Preisslerů působil i na severní, slezské straně hor v oblasti obce Szklarska Poreba.
Sklářství se ke Krkonoším přiblížilo i od východu. Huť byla vybavena zpravidla
vlastním lesem o rozloze 4 lánů (asi 100 ha), právem mletí mouky, pečení chleba,
koupě a porážky dobytka a pálení potaše. Hospodářská soběstačnost a nezávislost hutě
zajišťovala sklářům všechny podmínky k výrobě skla pokládané za výlučnou tvůrčí
činnost. V současné době jsou nositeli vynikající tvůrčí tradice a světové proslulosti
krkonošských skláren hutě v Harrachově – Novém Světě.
Harrachovská sklárna – nejstarší sklárna v Čechách, založená v roce 1712. Ruční
výroba foukaného, broušeného, rytého a malovaného skla, historická brusírna, výroba
lustrů. Sklárna nabízí exkurze do výrobní haly i brusírny, muzeum skla. Návštěvníkům
je zpřístupněn výrobní provoz sklárny představující kompletní postup zpracování skla
ručními technologiemi, včetně dosud funkční brusírny skla z roku 1895 poháněné
transmisemi a vodní turbínou, která je technickou památkou chráněnou UNESCO.
Historii a současnost sklárny prostřednictvím dobových fotografií, sklářského náčiní,
a zejména sbírky předmětů dokumentujících technologický vývoj harrachovského skla
představuje Muzeum skla, umístěné ve skelmistrovském domě z roku 1737. Součástí
areálu sklárny je i prodejna skla, minipivovar s restaurací a pivní lázně.
Výroba skleněné bižuterie vzkvétala v Poniklé, v jedné z nejstarších obcí západních Krkonoš, která proslula výrobou skleněných vánočních ozdob. Dodnes se zde
foukají skleněné perle různých tvarů a velikostí.
Výroba tradičních vánočních ozdob ze skleněných perlí. Rodinná firma
Rautis se zabývá ruční výrobou tradičních vánočních ozdob ze skleněných perlí. Kromě
tradičních výrobků nabízí další předměty ze skleněných perlí: řetězy na vánoční
stromky, velikonoční ozdoby a dekorace k jiným příležitostem. Firma sídlí v Poniklé,
čp. 153 (u školy), kde je umístěna i prodejna. Firma umožňuje exkurzi do výroby
perličkových vánočních ozdob, při níž je možné sledovat celý proces výroby, od ručního
foukání skleněných perliček přes stříbření a barvení až k samotné montáži ozdoby.
Výrobky je možné zakoupit přímo ve firemní prodejně nebo si je lze s odbornou
asistencí vyrobit v kreativní dílně.
Nedaleko se nachází také Muzeum krkonošských řemesel Poniklá, soukromé
muzeum v roubené stodole patřící manželům Pičmanových, v němž je možné pro
skupiny zajistit ukázku dobových řemesel.
Betlemářství. Tradici vánočních betlémů založil v roce 1223 svatý František z Assisi
v italské Umbrii. Se svými přáteli přivedli do jeskyně, kterou přeměnili na kapli, živého
osla i vola a zinscenovali betlém, v němž pak kněz sloužil první vánoční půlnoční mši.
V Praze byl první betlém postaven pravděpodobně v roce 1560 v dominikánském
kostele sv. Klimenta. Uvnitř krkonošských chalup se první betlémy začaly stavět na
počátku 19. století. Materiálem pro jejich výrobu bylo dřevo z místních lesů. Vyřezané
figurky betlemáři barvili. Betlémy byly co do počtu figurek velmi rozsáhlé a často
zabíraly i celou jednu stěnu světnice. Charakteristikou krkonošských betlémů je, že
jsou často mechanické, pohyblivé. Typickou ukázkou takového betlému je krásný
mechanický Metelkův betlém v Jilemnici, který obsahuje na 350 postav.
Betlémy naleznete také v Muzeu Betlémů v Třebihošti, kde je stálá výstava
40/417
autorské sbírky betlémů, která je umístěna ve stylové chalupě v podkroví. K vidění je
patnáct velkých a zhruba dvacet menších betlémů i mnoho předmětů, které s nimi úzce
souvisejí. Unikátní je velký třebihošťský betlém s pohybujícími se figurkami.
Využití pískovce a kamene v Podkrkonoší. Kámen (především pískovec) je
v oblasti Podkrkonoší nejvyužívanějším materiálem. Svědčí o tom nespočet nejen
sakrálních památek, od kostelů, kapliček a smírčích křížů až po takové komplexy, jako
je hrad Pecka a hospital Kuks. Podkrkonošský pískovec byl použit i na stavbu Karlova
mostu. V Hořicích také sídlí Střední průmyslová škola kamenická a sochařská.
Vznikla v roce 1884, ještě v době Rakouska-Uherska, je tedy jednou z nejstarších škol
ve střední Evropě. Během své dlouhé existence vychovala řadu umělců evropského
formátu, např. Jan Štursa, Ladislav Kofránek, Quido Kocián, Jan Šturma, Ladislav
Šaloun, Josef Wagner a mnoho dalších. Každoročně se ve městě konají také hořická
sochařská sympozia.
Cesta kamene. Cestu lze absolvovat po vlastní trase (po stávajících cestách), k dispozici je leták, který provádí po kamenných (především pískovcových) památkách
v Podkrkonoší. Představuje místní lomy aktivní i zaniklé, těžbu kamene a jeho zpracování. Jde o páteřní trasu, která provádí celým Podkrkonoším. Do budoucna se
plánuje trasu označit a doplnit ji kamennými sochami (dílo žáků hořické kamenosochařské školy).
Braunův betlém. Okružní trasa dlouhá 7 km provede návštěvníky kolem hospitalu
Kuks po obou březích Labe. Na stezce se nachází mnoho kamenných soch, které jsou
originálním dílem M. B. Brauna: jedná se o unikátní dílo, jelikož sochy jsou umístěny
v přírodě. Křížová cesta 21. století na Kuksu je novodobým pojetím myšlenky
hraběte Františka Antonína Šporka. Křížovou cestu tvoří 15 kamenných zastavení od
předních českých sochařů.
Lékárenství. České farmaceutické muzeum v Kuksu je umístěno v barokním
areálu hospitalu Kuks. Expozice muzea nese název ,Kouzlo apatyky. V šesti
místnostech je představen vývoj lékáren od baroka až do 20. století. Návštěvník si také
může vyzkoušet roli lékárníka. Expozice je dále doplněna o rozsáhlý archiv knih
a časopisů, což z ní dělá největší historickou farmaceutickou knihovnu v ČR.
Krkonošská Cesta řemeslných tradic vede z Vrchlabí do polské obce Boleslawiec
a spojuje významná a zajímavá místa, na kterých lze prostřednictvím muzejních
exkurzí nahlédnout do provozu a seznámit se s tradicí některých běžných i méně
známých řemesel, které jsou často typické pouze pro Krkonoše a Podkrkonoší.
Zájemci o lidová řemesla mohou navštívit také dům Pod Jasanem, venkovské
stavení ve Voletinách na okraji Trutnova, v němž je tkalcovské muzeum, organizují se
akce zaměřené na lidová řemesla a pořádají kurzy řemeslných a výtvarných technik.
Budní hospodářství – takové je označení činnosti, která zásadním způsobem
pozměnila krkonošskou přírodu a krajinu. Její začátek se datuje do 17. století, do
období před třicetiletou válkou a po ní. Horalé v té době nacházeli v pastevním
hospodářství a chovu dobytka potřebný zdroj obživy, a proto v okolí horní hranice lesa
začaly vyrůstat letní, ale i celoročně užívané boudy (z němčiny die Baude, proto
v Krkonoších označení bouda, a ne chata). Taková činnost se neobešla bez škod na
horské přírodě, především na klečových porostech. Na přelomu 18. a 19. století již
existovalo na obou stranách hor asi 2600 bud. Obrat nastal teprve po r. 1852, kdy byl
císařským patentem Marie Terezie vydán nový lesní zákon, zakazující pastvu v lese
a zavádějící povinnost vysazování lesa. V 19. století vzrostl počet návštěvníků hor
a budaři začali kombinovat hospodářskou činnost s poskytováním pohostinství:
prodáváním svých zemědělských produktů a různých domácích výrobků, v dnešním
pojetím tomu nejvíce odpovídá pojem agroturistika.
V rámci budního hospodářství vznikaly krkonošské roubenky. Většinou mají
jednoduchou trojdílnou konstrukci tvořenou obytnou světnicí, síní a komorou či
chlévem. Stojí na kamenné podezdívce a mají roubenou konstrukci z otesaných
kmenů. Mezery mezi kmeny se ucpávaly mechem a třískami a zamazávaly jílem.
Stavby měly důmyslné umístění oken, dveří a střešní vikýř umožňující navážení sena
z louky přímo do boudy. Přes necitlivé stavební zásahy v období po druhé světové válce
zůstala tato svérázná horská lidová zástavba např. ve Valteřicích, Štěpanicích,
v Mrklově, na Benecku, v Albeřicích, v Malé a Velké Úpě a také v obcích na polské
straně. Budní hospodářství produkovalo především máslo a proslulý
41/417
bylinný sýr, který se vyvážel i do Polska a Ruska.
Pověst o založení Luční boudy. Luční bouda je nejen největší a nejstarší horskou
chatou Krkonoš, ale má i nejvýše položenou restauraci, a to ve výšce 1410 m nad
mořem. Názory na vznik Luční boudy se rozcházejí. Podle pověstí, jejichž kořeny sahají
do období hraničních sporů o Sedmidolí před třicetiletou válkou, byla založena jedním
ze dvou hraběcích synků, který se zde ve sporu o dědictví schoval před svým silnějším
bratrem. V malém přístřešku z větví tady nemocný a slabý čekal na smrt. Takto jej zde
nalezl starší bratr, který se ustrnul nad jeho osudem a odvezl ho do bezpečí do údolí.
Jako pomník usmíření zde postavil dřevěnou boudu, která měla dále sloužit jako místo
odpočinku pro pocestné. Jiná verze uvádí, že boudu založil mladý manželský pár
českobratrského vyznání jako své hnízdečko lásky. Prchal totiž před pronásledováním
pro víru.
Lesnictví a myslivectví – Šindelka Harrachov, lesnická a myslivecká expozice.
Lesnická expozice seznamuje návštěvníky s celou lesnickou problematikou, od
vytěžení lesního porostu přes přiblížení kmenů k cestám a jejich odvoz k dalšímu
zpracování až po následnou obnovu lesa a péči o něj. Myslivecká expozice v patře
budovy se věnuje myslivosti od historie po současnost, připomíná např. myslivecké
tradice, lovnou zvěř, lovecké zbraně a psy, myslivost v umění a běžném životě.
Ovocnářství. Podkrkonoší je především v oblasti Podchlumí velice bohaté na ovoce
a ovocnářství, které má v této oblasti bohatou tradici. O tom vypovídá i místní naučná
Ovocná stezka, která představuje Podchlumí jako území bohaté na jedinečné ovocné
odrůdy: Holovouské malinové jablko, Karešova třešeň. Stezka vede z Kamenice až do
Podhorního Újezdu a Vojic. Ostroměřské ovocné sady (p. Karešová) nabízí i možnost
exkurze a možnost zakoupení místního moštu.
Rašelinné lázeňství v Podkrkonoší. Lázeňství má v oblasti Podkrkonoší
dlouholetou tradici. Ložiska rašeliny v Bělohradské oblasti umožnily vznik slatinných
lázní. Nejznámější jsou Lázně Bělohrad, a. s., kde je základním léčebným přírodním
zdrojem sirnoželezitá slatinná rašelina.
Počátky lyžování. Traduje se, že první lyže přivezl do Čech v roce 1892 hrabě Jan
Harrach, který jimi vybavil své lesní dělníky, aby se mohli v zasněžených horách lépe
pohybovat. Lyžování se ujalo a rychle se rozšířilo na všechny vrstvy obyvatelstva.
Město Jilemnice se stalo nejvýznamnějším střediskem českého lyžování. Je označována za „kolébku českého lyžování“. Zdejší lyžaři založili v roce 1894 první samostatné lyžařské sdružení v českých zemích a na Slovensku – „Český krkonošský spolek
Ski“.
Expozice Počátky českého lyžování v Jilemnici shrnuje vývoj našeho lyžování do
roku 1914. Je rozdělena na jednotlivé tematické kapitoly: vývoj světového lyžování od
poloviny 19. století, počátky zimní turistiky a rekreace v Krkonoších, zavedení lyží do
Čech a založení prvních lyžařských spolků.
Ski muzeum Harrachov nabízí pohled na vývoj harrachovského lyžování
a místního lyžařského klubu. Návštěvníci si zde mohou prohlédnout lyže staré více než
sto let (v té době ještě „ski“), ale i vybavení pro skoky na lyžích od 50. let.
Lyžecké závody postaru, v dobové ústroji a na dobových „ski“, se konají hned
v několika krkonošských městech: ve Vrchlabí (začátek prosince v zámeckém parku),
ve Vysokém nad Jizerou (březen, vždy v liché roky), v Malé Úpě (v březnu) a ve
Špindlerově Mlýně.
Jízdy na tradičních saních rohačkách se konají ve Zvědavé uličce v Jilemnici
(konec ledna).
Černohorská sáňkařská cesta, dlouhá 3500 m, dává rozpomenout na bohatou
tradici sáňkování v Janských lázních. První sáňkařské závody se konaly již v roce 1900.
V roce 1913 byl zkonstruován a do provozu uveden kilometr dlouhý sáňkařský vlek.
Sáňkařskou dráhu naleznete také ve Špindlerově Mlýně.
Lidová řemesla v Kohoutově – předvádění tradičních řemesel zručnými
řemeslníky v srpnu. Je možné zhlédnout práci hrnčířů, modelářů nebo výrobců
kovových šperků, prohlédnout si řemesla, jako je košíkářství, paličkování, spřádání
vlny, knihařství nebo kovářství. Přehlídku rok co rok navštěvuje kolem 200
řemeslníků, jejichž práci lze obdivovat nebo si ji zakoupit. Součástí programu jsou
i představení místních loutkových divadel nebo šermířská vystoupení.
Den lidových řemesel v Žacléři připadá vždy na první červencový svátek. K vidění
42/417
budou košíkáři, dráteníci, malíři, keramici, šperkaři, skláři, loutkaři, stříbrotepci,
řezbáři, krajkářky, batika, dřevěné hračky, vitráže, drahé kameny, zkrátka řemesla
všeho druhu.
Řemeslný trh pod obry v Hostinné. Do Hostinného se v listopadu sjedou řemeslníci z celých Čech i Moravy. Jsou zde k vidění textilní hračky, polštářky, kapsáře,
aranžmá z přírodních materiálů, podmalba na skle, šperky a bižuterie, svíčky, batika,
malbou zdobený textil, drátovaná keramika, drobnosti pro radost i malbou zdobené
hrnečky, knoflíky a šperky. Nechybí ani výrobky ze dřeva, kůže, proutí, kovu, skla aj.
Řemeslnické léto probíhá na přelomu měsíců červenec a srpen v podloubí čtyř
historických domků ve Vrchlabí.
Jarmark lidových řemesel Zdobín. Tradiční květnový jarmark lidových řemesel
na Zdobíně přináší ručně vyráběné náušnice a různé drobné ozdoby, malované dečky,
obrázky, výrobky z proutí, slámy nebo kovu a další. Někteří řemeslníci svůj um
předvádějí na místě.
Krakonošovy letní podvečery – čtyřdenní letní červencový festival zaměřený na
regionální tradice a kulturu. Festival se soustředí na podporu tradičních kulturních
a řemeslných tradic Krkonoš a Podkrkonoší.
Tradice amatérského divadla, Miletín, Muzeum českého amatérského
divadla. Muzeum, sídlící v miletínském zámku, představuje vývoj ochotnického
divadla v naší zemi. Je možné zhlédnout unikátní sbírku malovaných opon, maket
postav z vybraných inscenací, vstoupit na jeviště a vyzkoušet si obsluhu základních
divadelních technických zařízení nebo rozpoutat bouři či krupobití.
Mytologie, obřady
Krakonoš – známý bájný duch hor, který dle pověsti již několik století v různých
podobách chrání celé Krkonoše a místní obyvatele před chamtivými hledači pokladů,
pytláky a všemi možnými zloději. Dobré lidi ochraňuje, špatné trestá. Krakonoš se
objevil v mnoha českých pohádkách i knihách. Dříve byl znám spíše pod německým
označením „Rübezahl“.
Marie Kubátová byla proslulá krkonošská pohádkářka a spoluautorka televizního
večerníčku Krkonošské pohádky. Paní Kubátová krkonošské pověsti a náměty sbírala
spolu se svou matkou, spisovatelkou Amálií Kutinovou, po horských chalupách. Seriál
večerníčků o bájném Krakonošovi Krkonošské pohádky, skládající se z 20 epizod, se
stal letos v únoru 2013 na základě ankety diváků nejlepším večerníčkem. V Malé Úpě
čeká návštěvníky deset zastavení s pohádkami od téže spisovatelky. Pohádky jsou
přeloženy do angličtiny, němčiny a polštiny. Jednotlivá zastavení jsou umístěna
v lokalitě Horní i Dolní Malé Úpy a mají za úkol seznámit malé i velké návštěvníky této
malebné horské obce nejenom s tvorbou paní spisovatelky, ale i s nádhernými místy
a nezapomenutelnými výhledy. Trasa je dlouhá přibližně 17 km, a proto si její zdolání
většina turistů musí rozdělit na několik okruhů.
Výstava Do Krakonošova. Výstava krkonošských skřítků a pohádkových postaviček: Krakonoš, Anče, hajnej, Trautenberk. Povídání o trutnovském drakovi, jak se
český a polský Krakonoš hádali tak, až vznikla Sněžka, dolování zlata v Krkonoších,
o čertech z dolu pod Sněžkou. Návštěvníci uvidí Čertův mlýn, Zlatodůl a úpské vodníky
a namalují si svého Krakonoše.
Příjezd Krakonoše. Vládce hor sestupuje z nejvyšších vrcholů Krkonoš, aby
s návštěvníky Harrachova přivítal jaro (v polovině března). Krakonoše doprovází rej
masek, čertů, mažoretek, hudebníků, lyžníků a jeho dalších ochránců.
Krkonošské nářečí je specifickým nářečím českého jazyka, užívaným v některých
částech území národopisné oblasti Krkonoš a Podkrkonoší.
Příklady: Kerkonoše = Krkonoše, smerkovy perkynko = smrkové prkénko, pelná =
plná, berzy = brzy, outery nebo outerek = úterý, serce = srdce, prállo = prádlo, hnelle
= hnedle, dje = dvě, neujeďal = nevěděl, spratěk = spratek, łžice = lžíce, s tátem =
s tátou.
Vrchlabský folklorní festival Folklórní ozvěny nabízí v srpnu návštěvníkům
tradičně hudební a taneční vystoupení tuzemských i zahraničních souborů z různých
zemí.
43/417
Mezinárodní folklorní festival Slavnosti pod Zvičinou. Tradiční červnový
festival se koná v Zámeckém parku v Lázních Bělohrad, kde lze spatřit tradiční dobové
výrobky, pochutiny, vystoupení folklorních souborů.
Krkonošský horal z Vrchlabí. Vrchlabský národopisný soubor Krkonošský horal
zpracovává písně, tanec a zvyky východních Čech, převážně z Krkonoš. Podporuje,
udržuje a šíří folklorní zvyklosti, písně a tance, zachovává místní nářečí pro budoucí
pokolení prostřednictvím jevištního projevu. Na svém kontě má několik účastí na
domácích i zahraničních festivalech.
Špindleráček – folklorní soubor věnující se zpěvu, vyprávění a tanci z Podkrkonoší.
Hořeňák – folklorní soubor věnující se tradicím Podkrkonoší.
Krkonošské kyselo. Jak moc bylo kyselo rozšířeno, napovídá úsloví, že s kyselem se
vstávalo a s kyselem se šlo spát. Základem je chlebový kvásek, nejlépe z tmavé žitné
mouky. Při přípravě polévky se kvásek rozmíchá ve vlažné vodě tak, aby nezůstaly
žmolky. Polévka se připravuje nejlépe z houbového vývaru (houby v polévce ponecháme), do kterého se rozmíchaný kvásek vlije, dochutí se osmaženou cibulkou,
případně kmínem. Do bohatšího kysela se před podáváním vkládají na másle míchaná
vajíčka, případně se polévka doladí smetanou.
Polévka hladká Ančka – tradiční podkrkonošská polévka. Při její přípravě jsou
potřeba zejména čerstvé houby. Před servírováním se obvykle na talíř připraví ve
slupce uvařené oloupané brambory a natvrdo uvařená vejce.
Povidlová omáčka. Jde o recept připravovaný z povidel nebo sušených švestek,
které jsou rozvařené ve vodě. Neméně důležitou součástí je i skořice, citronová kůra
a šťáva z citronu. Pro výraznější chuť lze do uvařené omáčky přidat lžíci rumu. Pokud
je omáčka příliš hustá, lze přidat vývar z uzeného masa.
Sejkory. Jedná se o krajový druh bramboráků, se kterým se lze často setkat na
krkonošských slavnostech a jarmarcích. Jejich zvláštností je to, že se opékají nasucho
a až upečené se potírají rozpuštěným máslem.
Mezi další tradiční jídla z Podkrkonoší patří hubník (houbanec, houbovník), štrúdl
(závin) z bramborového těsta či polévka „dumlíkačka“ ze žlutomasého tuřínu
zvaného „dumlík“.
Hořické trubičky jsou cukrovinkou pojmenovanou podle města Hořice v Podkrkonoší. Trubička je ručně stočená ze dvou tenkých křehkých upečených oplatek potřených rozpuštěným máslem se včelím medem a prosypaných pikantním sypáním.
Plní se speciálními krémy či šlehačkou a vyrábí se též v máčené a polomáčené formě
s čokoládovou polevou. Názvu „Hořické trubičky“ udělila Evropská unie ochrannou
známku původu, lze je tedy vyrábět jen v Hořicích a přilehlých obcích do vzdálenosti
10 km od hranic města. Tyto cukrovinky mají více než 200letou tradici.
Podle legendy sdělil paní Líčkové recept na výrobu trubiček raněný osobní kuchař
císaře Napoleona při svém návratu přes České země po porážce v Rusku v roce 1812
jako odměnu za ošetřování. Existence obdobné pochoutky je doložena již na stole
francouzského Krále Slunce Ludvíka XIV. a její zobrazení je zachyceno i před dobou
jeho panování na obraze z roku 1630. Jiná legenda hovoří též o tom, že Napoleon
Bonaparte trpěl již v době svého tažení do Ruska žaludečními potížemi, a jeho osobní
kuchař mu proto pekl tenké dietní oplatky z proseté pšeničné mouky jen s trochou
mléka, žloutku, oleje, cukru a soli, jež si Napoleon oblíbil. Nápad se sypáním a stáčením oplatek do trubiček se tak prý zrodil až v Hořicích. V roce 1949 byla výroba hořických trubiček znárodněna a obnovena byla až po roce 1990.
Hořické amprecle – sladké pečivo posypané cukrem.
Miletínské modlitbičky – perníky, které jsou pomocí dřevěných forem tvarovány
do různých figurek.
Pekárna Josef Rýdl (Lázně Bělohrad). Pan Rýdl zachoval tradiční způsob přípravy
pečiva ručním způsobem. Ochutnat lze až sedmdesát různých druhů pečiva – od
chlebů, housek, rohlíků, vek, koláčů a vánoček po pečivo cereální a trvanlivé.
Nejznámějším produktem a typickou specialitou pekařství jsou preclíky, které díky
dochované receptuře pocházející z počátku 20. století přenáší pocit původního
pekařství do současnosti. Rýdlovy preclíky jsou skutečně vyhlášené, a tak není divu, že
se rozváží po celém území ČR.
Bylinné kapky z Kuksu jsou v kraji známy pod názvem „Kouzlo apatyky“. Kapky
obsahují lihový extrakt z 11 léčivých rostlin a med a mají blahodárný vliv při potížích
44/417
trávicího traktu. Tradiční receptura, podle které se při míchání kapek postupuje,
pochází z dobového receptáře sepsaného v roce 1746.
Czech Specials:
- Harmony Club Hotel, Špindlerův Mlýn
- Horský hotel Friesovy boudy, Strážné
- Hotel Děvín, Pec pod Sněžkou
- Hotel Hořec, Pec pod Sněžkou
- Hotel Horizont, Pec pod Sněžkou
- Hotel Hvězda, Pec pod Sněžkou
- Hotel Idol, Dolní Mísečky
- Hotel Jelínek, Špindlerův Mlýn
- Hotel Krokus, Pec pod Sněžkou
- Hotel Praha, Špindlerův Mlýn
- Kladenka, Pec pod Sněžkou 313
- Orea Vital Hotel Sklář – Bella Vista Restaurant, Harrachov 520
- Pension & restaurace Zelený mlýn, Žacléř
- Penzion a buřtárna U Pěti buků, Trutnov
- Restaurace Kulinář, Špindlerův Mlýn
- Restaurant Panorama, Špindlerův Mlýn
- Savoy Royal Hotel, Špindlerův Mlýn
- Skiresort hotel Omnia, Janské Lázně
- Špindlerovská Hospoda, Špindlerův Mlýn
- US Richtrovy boudy, Pec pod Sněžkou
Řezbář reliéfních forem na perník Ing. Oldřich Kvapil (Hořice), držitel titulu
„Nositel tradice lidových řemesel“ za rok 2003. Stále aktivní řezbář se snahou zapracovávat do svých forem stále obtížnější prvky s aktuální tematikou. Prvním impulsem
pro trvalý zájem o reliéfní formy na perník a marcipán mu byla výstava starých forem
uspořádaná v roce 1966 v Kuksu u Dvora Králové. Následovaly první pokusy s výrobou
forem, a především cílevědomé studium literatury, originálů uložených v muzejních
sbírkách a získávání informací o způsobech řezby. Výrobou tradičního reliéfního
perníku z forem Oldřicha Kvapila se zabývá Aleš Vostřez.
Drátované trojrozměrné figurky vyráběné z černého žíhaného drátu zdobené
skleněnými korálky, perličkové vánoční ozdoby (Poniklá v Krkonoších). Firma
Rautis, a. s., pokračuje v tradiční ruční výrobě vánočních ozdob ze skleněných perlí.
Ručně vyráběné sklo, Krkonošská sklárna v Harrachově. Harrachovská sklárna
a harrachovské sklo vždy patřily mezi světovou špičku, ve sklárně je stále zachovávána
výhradně ruční výroba, která navazuje na bohaté tradice tohoto místa a sklářského
řemesla a ctí je.
Kovářské výrobky. Výrobky uměleckého kovářství Rygl a synové lze obdivovat
a zakoupit od roku 1999, kdy bylo kovářství založeno. Hlavními produkty kovářství
jsou zábradlí, bytové doplňky, poštovní schránky nebo svítidla.
Hořická keramika. Firma pana Kulhánka vznikla již v roce 1898, kdy byla jejím
hlavním produktem kachlová kamna. Postupem času začala společnost vyrábět
i ozdobnou a užitnou keramiku. Keramické výrobky jsou poctivou ruční prací na
hrnčířském kruhu. Jsou zkrášleny malovanými dekory a barvami a často jsou
glazurované a pálené.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Harrachovská sklárna Novosad a syn je nestarší fungující sklárnou v Čechách.
Zachovala se zde tradiční ruční výroba sklářskými píšťalami a foukaní do dřevěných
forem, tedy techniky, které nebyly dodnes překonány. Současnou produkci sklárny
tvoří především luxusní nápojové soubory, dekorativní a užitkové sklo a křišťálové
lustry. Sklárna je schopna vyrobit sklo více než třiceti barev a její měsíční produkce je
přibližně 40 tisíc sklenic. Provoz sklárny můžete navštívit po celý rok. Prohlídka je
provázena odborným výkladem v češtině, němčině nebo angličtině. Muzeum skla je
součástí sklárny. Obsahuje historicky a technologicky ucelenou sbírku historického
skla z produkce harrachovské sklárny.
Minipivovar s restaurací byl postaven v roce 2002 přímo v areálu sklárny
a sousedí s hlavní hutní halou sklárny. Z restaurace je tak možné prosklenou stěnou
45/417
sledovat ruční výrobu skla, která toto místo proslavila po celém světě. Součástí
komplexu jsou i pivní lázně a hotel nacházející se v budově přímo nad prostorem
pivních lázní.
TEMATICKÉ TRASY
Putování horami po krkonošských horských boudách. Vydejte se po
panoramatické stezce poznat krkonošské horské boudy. Čekají na vás Špindlerova
bouda, Petrova bouda, Martinova bouda, Labská bouda, Harrachovy kameny
a Vrbatova bouda.
Pokud se chcete projít po nejvyšších partiích Krkonoš a zároveň si prohlédnout některé
slavné boudy, vydejte se od Špindlerovky po panoramatické stezce. Výlet zahajte na
Špindlerově boudě, na konečné zastávce autobusové linky ze Špindlerova Mlýna.
Autobus sem vyjíždí denně každou hodinu, autem je vjezd zakázán. Špindlerova bouda
nese jméno po svém tvůrci Františku Špindlerovi, který ji postavil v roce 1784. Bouda
dvakrát vyhořela, a to v letech 1826 a 1885, po požárech se však vždy opravila.
V těsném sousedství najdeme další tři boudy: vojenskou zotavovnu Malý Šišák,
nově opravenou Erlebachovu boudu a maličkou Josefovu boudu. Po červené
značce směřujeme k troskám Petrovy boudy. Bouda leží, nebo spíše ležela, ve výšce
1288 metrů na samé hranici lesa. Z jejích oken se otevíral nádherný pohled k jihu
a východu, směrem k Malému Šišáku, Luční hoře a Kozím hřbetům.
Pokračujeme hraniční stezkou k Dívčím kamenům. Podle pověsti tady zahynula mladá
pastýřka a podle ní se vrcholové skály a celá hora nazývají. Po kamenité cestě
pokračujeme k sousedícím Mužským kamenům a sestupujeme do Sedla nad
Martinovou boudou. Martinovka poskytuje možnost občerstvení, v příjemném
celodřevěném interiéru s kachlovými kamny a vypreparovanými kůžemi si můžete dát
třeba krkonošské kyselo. Bouda patří k nejstarším v Krkonoších, byla založena kolem
roku 1642, kdy se v neklidných dobách třicetileté války obyvatelstvo začalo častěji
uchylovat do hor. Nynější jméno se odvozuje od jejího nájemce Martina Erlebacha,
který boudu obnovil roku 1795. Kdo chce, může pokračovat po hřebeni a sestoupit po
zelené značce až k Labské boudě. Moderní železobetonová devítipatrová budova
z roku 1975 nese stejný název jako původní hostinec z 19. století, který vyhořel roku
1965. Těsně před boudou je možné sestoupit k vyhlídce na 35 metrů vysoký Labský
vodopád. Odtud lze sejít po modré do Labského dolu a dále do Špindlerova Mlýna.
Náročnější varianta pokračuje dále po hraně Labského dolu k Pančavskému
vodopádu. Roku 1859 majitel nedaleké Labské boudy Josef Schier postavil nad jeho
horní hranou malou nádrž se stavidlem. Po dosažení dostatečného počtu platících
turistů se stavidlo zvedlo a vodopád nárazově zvýšil průtok. Čeká nás poslední bouda
na trase: kolem Hančova pomníku na Vrbatovo návrší a k Vrbatově boudě. Ta nese
své jméno po Václavu Vrbatovi z Mříčné, závodníku v lyžování, který 24. 3. 1913
tragicky zahynul v průběhu mezinárodního lyžařského závodu na 50 kilometrů
společně se svým přítelem Bohumilem Hančem z Hrabačova. Nedaleko odtud ležely
Jestřábí boudy, které se postavily v druhé polovině 30. let jako kasárna pro vojáky
a v nichž měli za druhé světové války Němci polární výzkumnou stanici. Časem ale
chalupy chátraly a část z nich zničily požáry. V současné době stojí na místě Jestřábích
bud trafostanice s garáží pro Vrbatovu boudu. Sestup z hřebene na Mísečky
absolvujeme po žluté a následně po takzvané Vodovodní cestě do Špindlerova Mlýna.
Lze ale jít také na vrchol Medvědína a odtud sjet dolů lanovkou.
Zdroj: http://cestovani.idnes.cz/krkonosske-boudy-po-slavne-panoramaticke-stezce-hezky-denni-vylet1fj-/tipy-na-vylet.aspx?c=A110810_142600_igcechy_tom.
Cesta řemeslných tradic (via fabrilis) vede z Vrchlabí do polského Boleslavce. Na
vyznačené trase je osm zastavení na české a šest na polské straně Krkonoš. Spojuje
významná a zajímavá místa, na kterých můžete na české straně od Vrchlabí po
Harrachov (přes Jilemnici, Poniklou, Vysoké n. J. a Paseky n. Jizerou) prostřednictvím
muzejních expozic či exkurzí nahlédnout do provozu a seznámit se s tradicí a někde
i se současností některých více či méně běžných řemesel i výhradně krkonošských
specifik. V informačních centrech jsou k dispozici brožury a mapky.
Na české straně se mohou zájemci o krkonošské tradice zastavit na těchto místech:
Vrchlabí – součástí projektu je i replika poloroubeného domu s hrázděným
štítem na náměstí Míru ve Vrchlabí, který byl zdemolován v roce 1957.
Jilemnice – v Krkonošském muzeu v Jilemnici můžete spatřit např. mecha46/417
nický betlém Jáchyma Metelky, dokládající tradici betlemářství v oblasti Krkonoš
a Podkrkonoší, expozici věnovanou počátkům lyžování či historicko-etnografickou
expozici, která se mj. zaměřuje na šlechtický rod Harrachů.
Poniklá – Muzeum krkonošských řemesel je soukromé muzeum manželů
Pičmanových. Situováno je v horní části obce nedaleko kostela. První část expozice
hospodářských strojů a zobrazení dřívějšího života v podhůří Krkonoš byla
zpřístupněna v původní roubené stodole. Sbírka artefaktů se postupně rozšiřovala
a s tím bylo nutné zřídit i další výstavní prostory. Shromážděny jsou ukázky starých
krkonošských a podkrkonošských řemesel a spolkových činností. Seznámíte se s významnými osobnostmi a rodáky Poniklé. Na své si přijdou obdivovatelé ručních prací.
Vystaveny jsou např. techniky zdobení textilu. Odpočinout si můžete v příjemné
stylové světničce „U dobrýho kafe“. Pro skupiny je možné zajistit předvádění řemesel.
V červenci tu organizují tematické dílny, které připomínají zručnosti tehdejších horalů.
Vysoké nad Jizerou – Vlastivědné muzeum obsahuje předměty vystavené
v pozoruhodné expozici Vysocka na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze 1895,
mj. mechanické, tzv. „chodící“ betlémy.
Paseky nad Jizerou – v Památníku zapadlých vlastenců v Pasekách nad
Jizerou naleznete informace z historie, spolkového života, živností, řemesel
a průmyslu obce od 19. do poloviny 20. století. Vedle praktické ukázky tkalcovského
řemesla na dvou ručních stavech je možné nahlédnout do tajů soustružnického
řemesla v nově otevřené soustružnické dílně vybavené dřevoobráběcím soustruhem
a souborem nářadí z konce 19. století. Dokladem lidového umění je pohyblivý betlém
bratří Škrabálků z počátku 20. století.
Harrachov – ve Sklárně Novosad a syn se dochovala tradiční ruční výroba
sklářskými píšťalami a foukaní do dřevěných forem. Provoz sklárny můžete navštívit
po celý rok. Prohlídka je provázena odborným výkladem v češtině, němčině nebo
v angličtině. Muzeum skla je součástí sklárny. Obsahuje historicky a technologicky
ucelenou sbírku historického skla z produkce harrachovské sklárny.
Cesta kamene – páteřní trasa, která prochází celou oblastí Podkrkonoší
a představuje toto území jako oblast bohatou na kamenné památky.
Trasa začíná v obci Konecchlumí. Zde je hořický pískovec zastoupen mj. mohylou
Viléma z Konecchlumí v blízkosti kostela sv. Petra a Pavla nebo pilířem se sochou
sv. Jana Nepomuckého. Dále pokračujeme přes obec Mlázovice, kde se nachází kostel
Nejsvětější Trojice. Boží muka si můžeme prohlédnout v obci Šárovcova Lhota, kde
je možné také navštívit původní cihelnu s muzeem. Ve městě Lázně Bělohrad je
možné projít Bažantnicí až na vrch Byšičky, kde se nachází kostel sv. Petra a Pavla.
V Lázních Bělohradě lze obdivovat Malé náměstí s mramorovým sloupem nebo
lázeňské budovy, jejichž základy jsou rovněž z podkrkonošského pískovce. Z města
vede na vrchol Zvičina oblíbená stezka Po stopách K. V. Raise. Dále projdeme obcí
Červená Třemešná, jejíž dominantou je kostel sv. Jakuba Většího. Miletín je
dalším městečkem na trase, zde je možné navštívit Muzeum českého amatérského
divadla, rodný dům K. J. Erbena i naučnou stezku věnovanou tomuto miletínskému
rodákovi. Pokračujeme-li dále po páteřní trase, dojdeme do Úhlejova. Po cestě je
možné odbočit k zřícenině hradu Šluspárk a dále přes obce Zábřezí-Řečice
a Doubravice až do Žirče (odtud je to již kousek do města Dvůr Králové nad Labem,
kde je možné zhlédnout pomník Osvobození na náměstí Odbojů, kašnu se sochou
Záboje, Mariánské sousoší nebo kapli Nejsvětější Trojice v Žirči). Konec trasy se
nachází v Kuksu. Zde je možné obdivovat hospital s kamenným kostelem a sbírkou
soch Ctností a Neřestí nebo unikátní přírodní sochařský park Braunův Betlém. Ukázku
těžby kamene nabízí již zaniklý lom nedaleko Stanovic. Kamenná krása je patrná i ve
vzdálenějším městě Choustníkovo Hradiště.
47/417
1.8
Marketing summary pro (sub)region Krkonoše a Podkrkonoší
Krkonošské horské boudy – tradice budního hospodářství.
Krkonošské horské boudy jsou příběhem kolonizace hor a místních budařů, kteří zde
chovali krávy, kozy, ovce, koně a vyráběli sýr. Typické dřevěné boudy na nezalesněných
horských loukách dodnes pomáhají Krkonoším utvářet jejich nezaměnitelný
a charakteristický ráz.
Využití pískovce a kamene v Podkrkonoší – tradice těžby a zpracování kamene.
Kamenná krása Podkrkonoší je příběhem pískovcových lomů a dokladem zručnosti
místních kameníků, kteří v průběhu staletí vytvořili řadu drobných kamenných prvků,
které dodnes krášlí zdejší krajinu.
Štěpánská koleda ve Studenci – výjimečný doklad stále živé obchůzkové tradice,
v roce 2013 byla zapsána na krajský seznam nemateriálních statků Libereckého kraje.
Koleda byla tradičně spojena s druhým svátkem vánočním. Na Štěpána šli koledníci
s písničkou od domu k domu a odměnou dostávali pečivo nebo drobný peníz.
Koledníků postupem času stále ubývalo, přesto však u nás stále existují místa, kde je
můžete dodnes potkat – ve Studenci v Podkrkonoší je Štěpánská koleda stále živá
a v roce 2013 byla jako výjimečný doklad této starodávné tradice zapsána na krajský
seznam nemateriálních statků Libereckého kraje.
Počátky lyžování v Krkonoších a Čechách – první lyže i lyžařské oddíly u nás.
Počátky lyžování v Čechách jsou neodmyslitelně spojeny s postavou hraběte Jana
Harracha, který lyžemi vybavil své lesní dělníky. Lyžování rychle ujalo mezi lidmi všech
společenských vrstev a je dodnes populárním sportem.
Řemeslné tradice Krkonoš – hornictví, sklářství, výroba ozdob i krkonošské
betlemářství.
Řemeslná tradice Krkonoš je pestrou mozaikou činností, od náročného dobývání rud,
přes sklářství s vyhlášenou Harrachovskou sklárnou až po křehké vánoční ozdoby a
figurky pohyblivých betlémů.
Krkonošské pohádky – Krakonoš, Anče, Kuba a hajnej jako nejpopulárnější český
večerníček a řada dalších.
Krkonošské pohádky jsou příběhem známého bájného ducha hor, který dle pověsti již
několik století v různých podobách chrání celé Krkonoše a místní obyvatele před
chamtivými hledači pokladů, pytláky a všemi možnými zloději. Tento příběh je
neodmyslitelně spjat s proslulou krkonošskou pohádkářkou Marií Kubátovou,
spoluautorkou televizního večerníčku Krkonošské pohádky, která dala malým i velkým
divákům kromě tradičního Krakonoše také postavy Anče, Kuby a hajnýho.
48/417
1.9
Zmapování MEZOREGIONU Východ Čech
PASPORT MEZOREGIONU VÝCHOD ČECH
ANOTACE
Stejně pestrá jako přírodní scenérie východu Čech je i paleta
DESTINACE
místních tradic, řemesel a lidové architektury.
POZICE V RÁMCI
Mezoregion Východ Čech zahrnuje regiony Krkonoše
REGIONALIZACE
a Podkrkonoší, Královéhradecko a Východní Čechy.
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Místní tradice – masopustní obchůzky a masky,
PRO
velikonoční obyčej vodění Jidáše.
MARKETINGOVOU
- Štěpánská koleda ve Studenci – výjimečný
KOMUNIKACI
doklad stále živé obchůzkové tradice, v roce 2013
byla zapsána na krajský seznam nemateriálních
statků Libereckého kraje.
- Tradiční řemesla východních Čech – krajkářství, betlemářství, loutkářství.
- Krajem Babičky Boženy Němcové – Babiččino údolí, Staré bělidlo i domek, kde žila Božena
Němcová, a její muzeum.
- Lidové stavitelství východních Čech.
- Krkonošské horské boudy a počátky
lyžování v Čechách.
- Po stopách koní.
- Po stopách české hudby.
PRŮNIKY
- Místní tradice
- Tradiční řemesla – krajkářství, betlemářství,
loutkářství
z jejíž sbírky receptů pardubický cukrář čerpá. Perníkářem byl také jeho otec, který
roku 1958 vytvořil metrové perníkové srdce pro světovou výstavu EXPO v Bruselu.
Jan Harrach – český šlechtic z rodu Harrachů, politik a podnikatel. Aktivně se
zapojoval do rozvoje kulturního a politického života. Veliké úsilí věnoval
zdokonalování západokrkonošských turistických cest. Zasloužil se o dovoz prvních lyží
z Osla na české území, lyže měly usnadnit práci lesním dělníkům v zasněžených
horských lesích. V letech 1878–1879 nechal přestavět turisticky známou Labskou
boudu. V roce 1879 se zasloužil o zřízení nejstarší turistické stezky v Krkonoších –
Harrachovské cesty, vedoucí ze Špindlerova Mlýna k Labské boudě.
KLASTRY ATRAKTIVIT
a Mařence (od každoročního Probouzení ježibaby ze zimního spánku a oslava jejích
narozenin, vždy 1. sobota v březnu, až po její Uložení k spánku, každoročně 31. 12.).
Skanzen je ukázkou lidového stavitelství z oblasti českomoravského pomezí
a Železných hor. Jednotlivé zemědělské usedlosti jsou volně rozptýleny v původním
krajinném prostředí a dokládají způsob života a hospodaření drobných rolníků od
poloviny 19. století do poloviny 20. století. Lidové technické památky na vodní pohon
tvoří ojedinělý soubor. Na Veselém kopci se pravidelně koná velké množství
kulturních akcí přibližujících, jak se dřív žilo. Občerstvit se je možné v Hospodě na
vejměnku. Veselý kopec je součástí Souboru lidových staveb Vysočina.
49/417
rezervaci Betlém Hlinsko je také umístěna stálá expozice masopustních obchůzek
a masek, kde lze spatřit mnoho fotografií, kreseb, a hlavně originálních masek
využívaných při hlineckých masopustních obchůzkách, zapsaných na seznam
světového nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Návštěvníci mohou v budově
expozice navštívit promítací místnost a zhlédnout záznamy z různých masopustních
obchůzek, dále dokumentační centrum mapující masopustní obchůzky z Hlinecka
a děti se mohou vydovádět ve výtvarné herně.
Šrámkův statek v Pileticích je památkově chráněným areálem se vzácnými
dřevěnými objekty. Jedná se o areál původní lidové architektury, jehož součástí je ve
zdejším prostředí ojedinělé dvoupatrové roubené obytné stavení s pozoruhodnou
pavlačí z roku 1802. Stodola byla přistavěna v roce 1814. Vstup do statku umožňuje
zděná kamenná brána z let 1805–1814. Na statku se v průběhu roku konají folklorní
slavnosti, výstavy, jarmarky a trhy výrobků lidové tvorby a uměleckých řemesel,
folkové festivaly, ale i společenské akce s doprovodným programem folklorního
zaměření. Součástí areálu jsou i výstavní prostory, pobočka Městské knihovny,
zkušebny folklorních souborů a Klubu lidové tvorby. Stylová restaurace na Šrámkově
statku nabízí útulné venkovní posezení v příjemném prostředí s výhledem na dobové
roubené stavení.
Skanzen Villa Nova Uhřínov v Liberku je jednak věrnou kopií české vesnice
z období středověku (12.–14. st.), jednak střediskem experimentální archeologie.
Hlavním cílem projektu je výstavba středověkého skanzenu při respektování všech
zásad archeologického experimentu, tedy že ke stavbě, údržbě a provozu staveb jsou
používány výhradně repliky středověkých nástrojů a staré technologické postupy.
Skanzen nabízí exkurze, zajímavé přednášky o archeologickém bádání a o životě ve
středověku, ale také možnost vyzkoušet si vlastnoručně mlít obilí mezi mlýnskými
kameny, tkát na stavu, na hrnčířském kruhu zkusit vyrobit misku, pokusit se vykřesat
oheň, zastřílet si z luku a upéct si z namleté mouky vlastní placku. Skanzen také
pravidelně pořádá víkendy středověkých technologií, kde je možné se seznámit
architektury, která dobře zapadá do přírodní scenerie. V roce 1923 byla v údolí
vybudována turistická stezka a chata se stala vyhledávaným cílem s občerstvením
i možností ubytování. Při svých cestách Peklo navštívili ze známých osobností Eduard
„V Pekle“. Připomínkou povídky je i kámen s nápisem Ženichův hrob (leží o 200 m
dále na pravém břehu Olešenky). Převážná část tohoto údolí je od roku 1908
majetkem vlastníka novoměstského zámku. Zajímavostí je i dřevěná skulptura čerta
před restaurací. Autorem je řezbář a sochař Ivan Dědek Šmíd.
Harrachovská sklárna Novosad a syn je nestarší fungující sklárna v Čechách.
Dochovala se zde tradiční ruční výroba sklářskými píšťalami a foukaní do dřevěných
forem, tedy techniky, které nebyly dodnes překonány. Současnou produkci sklárny
tvoří především luxusní nápojové soubory, dekorativní a užitkové sklo a křišťálové
lustry. Sklárna je schopna vyrobit sklo více než třiceti barev a její měsíční produkce je
přibližně 40 tisíc sklenic. Provoz sklárny můžete navštívit po celý rok. Prohlídka je
provázena odborným výkladem v češtině, němčině nebo v angličtině. Muzeum skla
je součástí sklárny. Obsahuje historicky a technologicky ucelenou sbírku historického
skla z produkce harrachovské sklárny.
Minipivovar s restaurací byl postaven v roce 2002 přímo v areálu sklárny
a sousedí s hlavní hutní halou sklárny. Z restaurace je tak možné sledovat prosklenou
stěnou ruční výrobu skla, která toto místo proslavila po celém světě. Součástí
50/417
komplexu jsou i pivní lázně a hotel, nacházející se v budově přímo nad prostorem
pivních lázní.
TEMATICKÉ TRASY
Po stopách koní. Dostihový sport i chov koní má v tomto regionu velkou tradici.
Přijeďte se podívat na tradiční dostih Velká pardubická na dostihové závodiště
v Pardubicích a zajeďte se podívat, jak se již po staletí chovají koně v hřebčíně
v Kladrubech nad Labem.
Lidová architektura a živé tradice Českého Horácka. prohlédněte si jedinečný
slavnosti nebo Folklorní festival chrudimské Obžinky či zhlédněte unikátní masopustní obchůzky v některé z hlineckých vesnic. O Velikonocích si pak nenechte ujít
vodění Jidáše.
zúčastněte se některého z koncertů hudebního festivalu Smetanova Litomyšl (zámecký
areál je zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO) a vydejte se i do
nedaleké Poličky, kde můžete zhlédnout rodnou světničku Bohuslava Martinů ve věži
kostela sv. Jakuba a v Centru Bohuslava Martinů (Městském muzeu) si prohlédnout
expozici o životě a díle tohoto významného českého skladatele. Čekají vás dvě hlavní
zastávky: Litomyšl a Polička.
známá místa z knížky Boženy Němcové Babička, jako je Staré bělidlo, mlýn či
Viktorčin splav. Často se zde pořádají rozmanité kulturní akce, které se hlásí k odkazu
Babičky. A tak zde uvidíte oživené postavy z románu: Barunku, pana mlynáře,
babičku, nebo dokonce slavné čtyřnohé přátele Sultána a Tyrla.
Putování horami po krkonošských horských boudách. Vydejte se po
panoramatické stezce poznat Krkonošské horské boudy. Čekají na vás Špindlerova
bouda, Petrova bouda, Martinova bouda, Labská bouda, Harrachovy kameny a
Vrbatova bouda.
Cesta řemeslných tradic (via fabrilis) vede z Vrchlabí do polského Boleslavce. Na
vyznačené trase je osm zastavení na české a šest na polské straně Krkonoš. Spojuje
významná a zajímavá místa, na kterých můžete na české straně, od Vrchlabí po Harrachov (přes Jilemnici, Poniklou, Vysoké n. J. a Paseky n. Jizerou), prostřednictvím
muzejních expozic či exkurzí nahlédnout do provozu a seznámit se s tradicí a někde
i současností některých více či méně běžných řemesel i výhradně krkonošských
specifik. V informačních centrech jsou k dispozici brožury a mapky.
Cesta kamene. Páteřní trasa, která prochází celou oblastí Podkrkonoší a představuje
toto území jako oblast bohatou na kamenné památky.
v pasportech jednotlivých subregionů (subregiony v rámci regionů
Krkonoše a Podkrkonoší od str. 38, Královéhradecko od str. 36 a Východní
Čechy od str. 21).
51/417
1.10 Marketing summary pro mezoregion Východ Čech
Místní tradice – masopustní obchůzky, vodění Jidáše
Období bujného veselí a hodování mezi dvěma postními dobami, tanečních zábav
a zabijaček, následované čtyřicetidenním půstem – to všechno představoval pro naše
předky masopust. Z generace na generaci se na Hlinecku předává a dodnes udržuje
tradice obchůzky Červené/Pěkné maškary a Černé/Šeredné maškary. Nenechte si ujít
tento obyčej, jehož jedinečnost dokládá i zápis na seznam nehmotného kulturního
dědictví UNESCO.
Lidový obyčej vodění Jidáše souvisí s velikonočním příběhem ukřižování Ježíše
Krista, je odsouzením zrady Jidáše, jednoho z Ježíšových učedníků a nejbližších.
S říkankou odsuzující Jidášovu zradu obcházejí chlapci s maskovanou postavou
Jidáše vesnické domy a jsou za to hospodáři obdarováváni. Tento unikátní zvyk je
zapsán na seznamu nemateriálních statků tradiční a lidové kultury ČR.
Štěpánská koleda ve Studenci – výjimečný doklad stále živé obchůzkové tradice,
v roce 2013 byla zapsána na krajský seznam nemateriálních statků Libereckého kraje
Koleda byla tradičně spojena s druhým svátkem vánočním. Na Štěpána šli koledníci
s písničkou od domu k domu a odměnou dostávali pečivo nebo drobný peníz.
Koledníků postupem času stále ubývalo, přesto však u nás stále existují místa, kde je
můžete dodnes potkat – ve Studenci v Podkrkonoší je Štěpánská koleda stále živá
a v roce 2013 byla jako výjimečný doklad této starodávné tradice zapsána na krajský
seznam nemateriálních statků Libereckého kraje.
Tradiční řemesla východních Čech – krajkářství, betlemářství, loutkářství
Tradiční řemesla východních Čech jsou dokladem píle a zručnosti místních lidí. Pod
šikovnýma rukama místních krajkářek po staletí vznikala a dodnes vzniká křehká
krása vamberské krajky, trpěliví řezbáři postupně vytvářeli figurku za figurkou,
z nichž skládali své betlémy, které lidem přibližovaly vánoční příběh narození Ježíše
Krista. Jedním z nejrozsáhlejších ztvárnění tohoto příběhu je známý Třebechovický
betlém. Kočovné loutkářské rody v minulých stoletích bavily místní šlechtu i lid.
V jejich šlépějích dodnes kráčí řady amatérských loutkoherců, kteří se pravidelně
setkávají na největší amatérské přehlídce loutkářství v Chrudimi. Východočeské
loutkářství figuruje na krajském seznamu nemateriálních statků tradiční lidové
kultury Pardubického kraje.
Krajem Babičky Boženy Němcové – Babiččino údolí, Staré bělidlo
Příběh Boženy Němcové a jejího díla Babička se rozprostírá v Babiččině údolí, kde lze
dodnes objevovat známá místa z této knížky, jako je Staré bělidlo, mlýn či Viktorčin
splav. Oživené postavy z románu – Barunku, pana mlynáře, babičku, nebo dokonce
slavné čtyřnohé přátele Sultána a Tyrla je zde možné potkat při řadě kulturních akcí,
které se k odkazu této slavné české spisovatelky hlásí.
Lidové stavitelství Východních Čech
Lidové stavitelství východních Čech pečlivě, s láskou a péčí mapuje největší expozice
lidové architektury v Čechách na Veselém kopci, ve Svobodných Hamrech a Betlémě
v Hlinsku. Lidové stavby vzniklé od poloviny 19. století do poloviny 20. století nám
dávají nahlédnout do každodenního života našich předků, pravidelně ožívají
ukázkami tradičních lidových zvyků a řemesel a přibližují dnešní generaci životy těch
minulých.
Krkonošské horské boudy a počátky lyžování v Čechách
Krkonošské horské boudy jsou příběhem kolonizace hor a místních budařů, kteří zde
chovali krávy, kozy, ovce, koně a vyráběli sýr. Typické dřevěné boudy na nezalesněných horských loukách dodnes pomáhají Krkonoším utvářet jejich nezaměnitelný
a charakteristický ráz. Počátky lyžování v Čechách jsou pak neodmyslitelně spojeny
s postavou hraběte Jana Harracha, který lyžemi vybavil své lesní dělníky. Lyžování
rychle ujalo mezi lidmi všech společenských vrstev a je dodnes populárním sportem.
Po stopách koní
Chov koní na Pardubicku je příběhem světoznámého chovu starokladrubských koní,
jediné rasy určené pro ceremoniální účely, koní, které dodnes kupují královské dvory
z celého světa. Je také příběhem nejstaršího dostihu na evropském kontinentu –
Velké pardubické steeplechase, včetně proslulého Taxisova příkopu, plejády
špičkových jezdců a jejich koní, mezi nimi známého českého žokeje Váni, kterému se
52/417
podařilo zde v průběhu let osmkrát zvítězit.
Po stopách české hudby
Na českomoravském pomezí se narodily a vyrůstaly dvě významné postavy české
hudby: Bedřich Smetana, jehož příběh je neodmyslitelně spjat s jeho rodištěm
v Litomyšli, kde také prožil své dětství, a Bohuslav Martinů, jehož dětství a mládí jsou
spojeny s městem Polička, v němž má své kořeny a do kterého se vytrvale vracel.
53/417
2
Zmapování mezoregionu Sever Čech
Členění mezoregionu Sever Čech
Mezoregion
Region
Severozápadní Čechy
Sever Čech
Českolipsko a Jizerské
hory
Český ráj
2.1
Subregion
Krušné hory a Podkrušnohoří
České středohoří a Podřipsko
České Švýcarsko
Dolní Poohří
Českolipsko
Jizerské hory a Podještědí
Český ráj a Pojizeří
Zmapování (SUB)REGIONU Český ráj a Pojizeří
PASPORT (SUB)REGIONU ČESKÝ RÁJ A POJIZEŘÍ
ANOTACE
Romantický kraj na středním toku Jizery, v němž se snoubí
DESTINACE
rozmanitost přírodních krás s bohatou historií, začali
v 19. století hosté lázní Sedmihorky nazývat Český ráj.
Přestože byla oblast osídlena již od pravěku, jednu ze svých
nejvýznamnějších charakteristik získala v období středověku,
které se zde neslo ve znamení „zlaté horečky“, spojené
s výskytem drahých kamenů a příchodem jejich hledačů, ale
také brusičů a rytců. Zpracování drahých kamenů a šperkařská výroba tak má v této oblasti skutečně staletou tradici.
Navštivte tento kraj bohatý na unikátní lidové roubené stavby
a festivaly umožňující zažít kouzlo tradičních řemesel, jejichž
pověst díky zpracování drahých kamenů včetně toho
nejznámějšího – českého granátu pronikla i za hranice.
POZICE V RÁMCI
Součást regionu Český ráj
REGIONALIZACE
Součást mezoregionu Sever Čech
ZÁKLADNÍ TÉMA
Šperkařská tradice, český granát a pověstmi
PRO
opředená hora Kozákov – unikátní tradice těžby
MARKETINGOVOU
drahých kamenů, jejich zpracování a navazující
KOMUNIKACI
šperkařská výroba.
Sklářská tradice – sklářská tradice v Železném
Brodě a Turnově sahá až do 18. století, kdy se místním
sklářům jako prvním podařilo zbavit skla nechtěné
nazelenalé barvy.
Roubené statky a dřevěné městské domy
Českého ráje – místní statky a městské domy
představují významný prvek lidové architektury.
PRŮNIKY
Sklářská tradice
Lidová architektura
Jiří Urban, šperkař – významný český šperkař z Turnova, v roce 2011 mu byla
udělena Cena města Turnov. Pan Urban proslul především jako šperkařský výtvarník,
návrhář a tvůrce v oblasti moderního šperku. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří kopie
korunovačních klenotů, stejně tak i královských císařských korun. V roce 2010 dokončil jedno ze svých nejvýznamnějších děl. Dlouhých 14 měsíců pracoval na kopii císařské
koruny Svaté říše římské. K jeho největším úspěchům patří tvorba prestižních šperků
pro některé významné zahraniční osobnosti, např. pro britskou královnu Alžbětu II.
nebo papeže Jana Pavla II. Svými kopiemi korunovačních klenotů a celkovým přínosem řemeslu proslavil jak město Turnov, tak i celou Českou republiku.
Petr Šťastný – jeden z nejuznávanějších šperkařů a brusičů na Turnovsku. V roce
1991 založil v Turnově firmu, jež se broušením šperkových kamenů zabývá. Věnuje se
54/417
převážně broušení přírodních kamenů všech druhů. Pan Šťastný spolupracoval třeba
na opracování drahých kamenů pro repliku Svatováclavské koruny pro českou expozici
na světovém veletrhu EXPO 2000 v Hannoveru. V roce 2011 uspěl na mezinárodní
soutěži šperkařů v německém městě Idar-Oberstein, kde byl jeho vybroušený kámen
v konkurenci 90 soutěžních kamenů zařazen mezi šest nejlepších v celé soutěži.
Atraktivity
Pro starší domy v prostoru vymezovaném řekami Labe a Jizera je typická roubená
konstrukce. U řady staveb je roubení, zejména v případě štítového průčelí, často
skryto pod povrchovou úpravu nejrůznějšího stáří. Nejčastěji se jedná o hliněnou
omazávku či již vápennou omítku opatřenou dekorací pozdně barokního nebo
klasicistního tvarosloví. Omítnuté mohou být rovněž štíty domů, avšak povětšinou si
podržely dřevěné provedení. Starší řešení se přitom vyznačuje poměrně náročně skládaným bedněním, tzv. lomenicí. Štítové průčelí může být někdy, zejména v přízemí,
obezděno nebo již zcela přezděno. Průčelí orientované do prostoru hospodářského
dvora bývá opatřeno pavlačí probíhající zpravidla ještě po celé délce. Nedílnou
součástí pavlače je plné bedněné zábradlí držené vyřezávanými sloupky. Pavlač
slouží jako komunikační spojení prostorů po celé délce patra, později bývá zkracována
a v některých případech i částečně zapuštěna.
Na území Sobotky se nachází veliké množství dochovaných hodnotných dřevěných
staveb. Zachovaná lidová architektura, dřevěné roubené domy a další stavební
památky vedly k tomu, že zde byla vyhlášena městská památková rezervace. Ve městě
se nachází řada roubených domů městského typu z přelomu 18. a 19. století.
Nejznámější z nich je roubený Šolcův statek, ve kterém byla zřízena galerie. Drobné
náměstí u sv. Anny je považováno za nejpůsobivější a nejzachovalejší soubor dřevěných
staveb u nás.
Roubené stavby ve Vesci u Sobotky jsou v současnosti využívány zejména jako
rekreační chalupy. V této malé obci, kde žije kolem 30 stálých obyvatel, se natáčely
některé scény z oblíbených českých filmů. Jde např. o filmy Jára Cimrman ležící, spící,
Jak dostat tatínka do polepšovny nebo V zámku a podzámčí.
Ukázky vesnické architektury naleznete také v Příšovicích. Z celkového výčtu staveb
vyčnívají zejména dvě. Tou první je Bičíkův statek. Jedná se o statek se zděnou
barokní brankou. Byl postaven před rokem 1600, v té době na něm hospodařil rod
Bičíků. Na obytnou, přízemní část navazuje patrová hospodářská část s pavlačí. Druhou hodnotnou ukázkou vesnické architektury v Příšovicích je Holánův statek. Podle
prvního dochovaného zápisu z roku 1559 statek zakoupil Jiřík Nohýnek. Své jméno
statek dostal po hospodáři, který zde hospodařil začátkem 20. století.
Zástavba roubené lidové architektury je k vidění také v památkové rezervaci Mužský,
venkovská architektura pojizerského typu se vyskytuje v Modřišicích.
Dlaskův statek v obci Dolánky u Turnova – tehdejší svobodnická usedlost a rychta
postavená v roce 1716 v Dolánkách u Turnova. Areál statku je tvořen dvěma branami
a patrovým roubeným špýcharem. Lze zde vidět sbírky zemědělského nářadí.
Boučkův statek v Malé Skále – roubená patrová budova se sedlovou střechou
a vysokou členitou lomenicí na zděné části z roku 1813.
Kopicův statek v Kacanovech je jednou z místních památek lidové architektury.
Jedná se o roubenou usedlost s patrovým domem a pavlačí z 19. století. Směrem od
statku se lze vydat po značeném prohlídkovém okruhu, který návštěvníky zavede
k pískovcovým údolím se skalními reliéfy.
Vodní mlýny v Českém ráji. Na území Českého ráje lze narazit na mnoho vodních
mlýnů, které byly nejčastěji součástí roubených obydlí místních obyvatel. V Českém
ráji se nachází jak mlýny s horním náhonem, tak i s náhonem středním či spodním.
K nejzajímavějším vodním mlýnům v Českém ráji patří:
Střehomský vodní mlýn v obci Dolní Bousov – jednopatrový roubený Střehomský mlýn můžete znát jako Máchalův mlýn z pohádky S čerty nejsou žerty. Patří k nejslavnějším vodním mlýnům v Čechách. Mlýn pochází z roku 1516 a mlynáři zde mleli až
do roku 1952. Je to roubený mlýn se zachovalým vodním kolem, poháněným vodou
z potoka Klenice. Původně byl celoroubený, později však bylo roubení světnice
55/417
56/417
nahrazeno kamennou zdí. V současné době se ve mlýnu již nemele a slouží pouze jako
soukromý dům. Mlýnské kolo je však funkční dodnes a majitel na něj občas pouští
vodu.
Vodní mlýn v Psinicíc. Existence mlýnu se objevuje v písemných dokumentech již
v roce 1874. Budova je postavena z pískovcových kvádrů a zbytek stavby je roubený.
Mlýn se dochoval v relativně nezměněné podobě. Na počátku 20. století byla v mlýně
provedena modernizace, při které se zachovala většina původní technologie. Vodní
kolo bylo odstraněno v 50. letech 20. století, zachovalo se jen torzo včetně hřídele.
Vodní mlýny v Radimi v Osadě Tužím:
Mlýn Prostřední byl poháněn jedním kolem na vrchní vodu se spádem 7 metrů.
Voda byla do mlýna přiváděna náhonem od splavu na konci údolí a dřevěným žlabem
nad obecní cestou. Mezi stroje, kterými byl mlýn vybaven, patřila jedna žitná stolice,
jedna stolice pšeničná, jeden francouzský kámen a také jeden špičák.
Mlýn Dolení měl jedno kolo na vrchní vodu se spádem 5 metrů. Jeho vybavením byla
jedna žitná válcová stolice, francouzský kámen a příslušné mlecí stroje. Voda byla
z potoka odváděna do rybníčku, kde tvořila zásobu, a dále pak byla při mletí odpouštěna náhonem na mlýnské kolo.
Mlýn Hoření měl také jedno kolo na vrchní vodu, které mělo spád 8 metrů, a mezi
jeho vybavení patřil francouzský kámen a špičák.
Vacardův vodní mlýn v obci Malá Skála. V malebném údolíčku na Malé Skále se
nachází roubená stavba Vacardova mlýna. Mlýn zde stál nejméně tři staletí, ale nejdůležitějším rokem je rok 1765. V tomto roce v Malé Skále mlýn již stál, protože je to rok,
kdy existují písemné doklady o jeho koupi. V současné době je mlýn po rekonstrukci,
která ho uvedla do původního stavu, a je soukromým majetkem.
Šperkařství a české granáty. Oblast Turnovska má dlouhou tradici v práci s drahými kameny. V Turnově a blízkém okolí bylo už na konci 16. století rozvinuto zpracování drahokamů. Nejvíce drahokamů se v minulosti nacházelo na hoře Kozákov,
jednalo se zejména o olivíny, acháty, jaspisy, křišťály, ametysty, chalcedony. Většina
cenných kamenů byla nejspíše již vysbírána, přesto se však mnoho návštěvníků tohoto
kraje stále nechává unášet kouzelnou pověstí tohoto místa. V roce 1884 byla v Turnově
založena Odborná škola pro broušení a zasazování drahokamů, která měla
zásadní význam pro rozvoj granátového šperkařství či rytí drahokamů, tzv. glyptiky.
Vychovala generace řemeslníků i umělců a přinesla do regionu technologický
a výtvarný pokrok. České granáty byly díky své barvě mj. prohlášeny za „mineralogický
symbol českého království“. Pověst a věhlas českého granátu sahají daleko za české
hranice. Ruská císařovna Kateřina Veliká údajně zakoupila na Vídeňském kongresu
pro sebe a své dvorní dámy šperky s českými granáty. Šperky s českým granátem jsou
vystaveny také v moskevském muzeu, což určitě podněcuje zájem ruských turistů
o jejich koupi. Neméně významnou osobností, která vlastnila šperky s českým
granátem, byla významná divadelní osobnost a herečka francouzského původu Sarah
Bernhardt. Šperky s českým granátem obdržela jako dar v roce 1888 i britská královna
Alžběta II. České granáty obdržela jako dar při své návštěvě ČR také známá českoamerická podnikatelka Ivana Trumpová, která dostala brož z českých granátů
a miniaturní repliku českých svatováclavských korunovačních klenotů vyrobených
českou firmou Granát, sídlící v Turnově.
Zpracování granátu na českém území. Historicky je hlavním způsobem
zpracování českého granátu broušení a vrtání, které se provádělo v mnohých
brusírnách v Turnově, v Praze, ale i v Německu ve městech Waldkirchen, Freiburg
a Norimberk. Z dochovaných archivních záznamů pocházejících z 16. a 17. století
odborníci usuzují, že vzhledem k velmi malým rozměrům granátů bylo zpracování
českých granátů považováno za cenné tajemství. Později vznikaly další brusírny
v Bílině nebo na Třebenicku. Po konci druhé světové války byly mnohé brusírny
zavřeny nebo znárodněny, svoji pozici si udrželo pouze Turnovsko. Po válce se místní
brusiči spojili se zlatníky a bylo založeno družstvo pro uměleckou výrobu Granát
Turnov. Zde se tak stále udržuje tradice výroby granátových šperků.
Muzeum Českého ráje v Turnově se již třetí desetiletí profiluje jako instituce
specializující se na drahé kameny a šperkařství, potažmo geologii. V tomto ohledu také
nabízí specializované výstavy ve své klenotnici, interaktivní procházku expozicemi
nazvanou Cesta kamene a ukázky kamenicko-brusičské a zlatnické výroby
a pravidelně pořádá mezinárodní šperkařská sympozia. Kamenářský dům
v Turnově (replika poslední turnovské stavby, představující typ roubeného městského domu) nabízí uvnitř ukázku historických řemesel – zlatnictví a šperkařství.
Kámen a šperk v Českém ráji je několikatýdenní soubor slavností k tématu
kamenářství a šperkařství konaných v červenci. Do slavností se tradičně zapojuje
město Turnov i další pořadatelské subjekty s vlastním programem (Muzeum Českého
ráje v Turnově, Galerie DUV Granát, Mineral klub Radostná pod Kozákovem ad.).
Součástí každé slavnosti jsou tržiště a bohatý kulturní program. Návštěvníci mohou
pozorovat ukázky broušení drahých kamenů a výrobu šperků.
Sklářství, Turnov, Železný Brod. Také sklářství má na území Českého ráje velkou
tradici. Sklářské pece pracovaly na území Českého ráje již v 9. století. V 18. století se
v regionu poprvé objevuje také bižuterní výroba, která byla možná zejména díky
hustým lesům bohatým na kvalitní dřevo, využívané ve sklářských pecích. Prvními
zakladateli pecí byli Italové, po husitských válkách a křižáckých taženích docházelo
k novému osídlování zejména Němci. Do poloviny 17. století se stále nepodařilo zbavit
sklo zeleného nádechu, což se považovalo za designovou vadu. Takovému sklu se říkalo
„vitrum silvestre“ – lesní sklo. Zelená barva vznikala důsledkem přítomnosti železa
v základní surovině. Byli to právě čeští skláři, kterým se jako prvním podařilo zbavit
sklo této nežádoucí barvy tím, že do skla přidali nikl. Konec výroby lesního skla se tak
stal prvním velkým krokem českých sklářů z okolí Jizerských hor v cestě za věhlasem
českého křišťálu v dalších staletích. Ještě dnes sídlí ve městech Turnov a Železný Brod
tradiční sklářské podniky.
Festival sklářských řemesel Skleněné městečko v Železném Brodě je
slavnostmi sklářského řemesla konanými v září. Jejich hlavním tématem je sklářství
železnobrodského regionu, jeho historie, vývoj a vše, co s ním souvisí. Akce je
významnou událostí zejména pro skláře, umělce, sklářské řemeslníky a pro všechny
příznivce a obdivovatele sklářského řemesla. Festival představuje pro všechny vítanou
příležitost k vzájemnému setkání, prezentaci sklářských výrobků, ke sdílení dovedností
a navazování přátelství. Návštěvníci mohou vyrazit do sklářských dílen a pozorovat
skláře při práci. K prodeji přímo na místě jsou i sklářské výrobky vyrobené přímo
v místních dílnách. Velkým lákadlem festivalu je výstava současného i historického
skla ve všech jeho podobách.
V Pěnčíně a některých dalších lokalitách (př. Jablonec nad Jizerou) se dodnes
dochovala tradiční výroba skleněných mačkaných perlí. Výroba mačkaných perlí
je v Čechách známa již od počátku 18. století. Skleněné perle se velmi rychle staly
oblíbeným vývozním artiklem a žádaným doplňkem oděvu. Na Jablonecku došlo k
velkému rozvoji této produkce ve dvacátých letech 19. století, kdy zde začaly vznikat
malé sklářské provozovny, které položily základy jablonecké bižuterní výroby.
Řezbářství a kamenictví. Řezbáři a kameníci vedle užitkových předmětů vytvářeli
betlémy, loutky i sochy svatých, které dodnes dotváří místní krajinu.
Řezbářské sympozium na Dlaskově statku. Již od roku 1995 se na Dlaskově
statku v Dolánkách u Turnova koná pravidelné květnové či červnové setkání řezbářů
z celé České republiky. Na setkání lze spatřit volnou tvorbu řezbářů a ukázky jejich
práce. Řezbářské sympozium se snaží o představení řezbářství v jeho původní podobě
a o přiblížení tohoto krásného řemesla místním lidem. Pro malé i velké zájemce
o vyřezávání je připravena řezbářská školička, kde si lze zapůjčit dlátko a lipové dřevo
a zkusit podle vzoru zkušených řezbářů vyřezávat dřevěné postavy.
U Dlaskova statku se koná mnoho kulturních akcí, které se vážou k tradiční lidové
kultuře v Pojizeří:
Masopust. Součástí únorové masopustní veselice na Dlaskově statku je i tradiční rej
masopustních masek, který je veden několika lafry. Jde o veselé, rozdivočelé barevné
šašky, kteří nosí vousatou masku. Masopustní rej poté obchází po staveních v okolí
Dlaskova statku v Dolánkách.
Velikonoce. V Dolánkách na Dlaskově statku probíhá také tradiční oslava Velikonoc.
Během oslav je pro návštěvníky připravena velikonoční zvykoslovná dílna, ve které se
lze připojit k výrobě Jidáše, vyzkoušet si drátování kraslic, vyrobit si dřevěnou píšťalku
nebo si uplést pomlázku.
Svatováclavské posvícení. Na konci září se na Dlaskově statku koná tradiční Svato57/417
václavské posvícení. Pro návštěvníky je připraven zajímavý kulturní program, k dispozici jsou řemeslnické a výtvarné dílny a nechybí ani vynikající pokrmy a pití.
Svatojánská pouť. Obnovená Svatojánská pouť na Dlaskově statku se koná pravidelně v červnu. Pro návštěvníky je přichystán bohatý kulturní program i řemeslnické
a tvůrčí dílny, ve kterých je možné se trochu přiučit řezbářskému řemeslu. Řezbářská
školka bude k dispozici i dětem.
Jičínský masopust. Na jičínském masopustu je možnost vytvořit si den před
zahájením masopustního veselí ve speciálně připravených dílnách vlastní masku,
nechybí přehlídka roztodivných masek a možnost konzumace zabijačkových specialit.
Akce se koná o víkendu po masopustním úterý.
Staročeské řemeslnické trhy v Turnově jsou mezinárodní přehlídkou tradičních
řemesel konající se na přelomu května a června. Na trh řemesel pravidelně cestují
řemeslníci ze všech regionů České republiky, Polska a Holandska. Návštěvníci si
mohou prohlédnout kováře, řezbáře, výrobce skla, keramiky, zboží z kůže, proutí
a orobince, dřeva a textilu. Na trzích se představí také amatérské i profesionální
hudební skupiny a divadelní soubory.
Semilský pecen. Místem konání zářijových dožínkových slavností Semilský pecen je
park Ostrov v Semilech. Pro návštěvníky je připraven průvod městem, slavnostní mše,
kulturní program, ukázky zemědělské techniky a hospodářských zvířat a stánkový
prodej.
Krakonošův divadelní podzim, Vysoké nad Jizerou. Jedná se o každoroční
říjnovou národní přehlídku venkovských divadelních souborů ve Vysokém nad Jizerou.
Hlavním organizátorem divadelního podzimu je zdejší divadelní spolek Krakonoš,
který je nositelem zdejší více než 200leté divadelní tradice: v roce 1786 se zde poprvé
hrálo světské divadelní představení a od té doby prakticky nepřetržitě. Z tohoto
pohledu je vysoká ochotnická tradice naprosto unikátní v celé ČR a v příštím roce bude
zapsána na seznam nehmotných kulturních statků tradiční lidové kultury Libereckého
kraje.
Semilský paroháč je říjnová přehlídka amatérských i profesionálních divadelních,
loutkářských a hudebních souborů.
Mytologie, obřady
Skřítkové z hory Kozákov – pověst o tom, kdo naučil místní obyvatele brousit
drahé kameny. Jde asi o nejznámější pověst Českého ráje. Váže se k hoře Kozákov,
ležící na východ od Turnova. Uvnitř hory je prý říše skřítků, kteří pracují v jeskyních.
Sbírají, leští a brousí acháty, jaspisy, ametysty a další drahokamy. Na práci skřítků
dohlíží král všech místních skřítků Granát.
Jan Josef Antonín Eleazar Kittel (1704 Krásná - 1783 tamtéž) - český lékař a
léčitel německého původu. Jeho postava je opředena mýty a pověstmi. Byl nazýván
také Severočeský Faust, Faust Jizerských hor, či Černokněžník ze Šumburku. Úspěchy
doktora Kittela v léčení pacientů byly tak veliké, že již za jeho života o něm kolovaly
legendy. Obviňovaly jej ze spolčení s ďáblem a vykreslovaly jeho nadpřirozené skutky.
V roce 2010 bylo na Krásné-Pěnčíně otveřeno Kittelovo muzeum. Interaktivní expozice
muzea je zaměřena nejen na život a léčení pověstného doktora Kittela, ale i na
bohatství lidového léčitelství a sílu bylin. Mezi největší lákadla expozice patří například
alchymistická Kittelova pracovna nebo replika tzv. „smržovského grimoáru“, čarodějné
knihy připisované právě Kittelovi. Milovníci přírody si mohou prohlédnout obnovenou
zahrádku léčivých bylin nebo se dozvědět zajímavosti, jak se u nás na horách dříve
léčilo.
- na konci zavřených slabik změna v/f > u (pravda > prauda),
- změna í > ej po ostrých sykavkách (cítit > cejtit),
- koncovka -ej v 7. pádu jednotného čísla měkkého skloňování ženského rodu
podstatných jmen (růžej, kosťej),
- koncovka -oj 3. a 6. pádu jednotného čísla mužského rodu životného (mužoj),
- tvar 4. pádu množného čísla mužského rodu životného podstatných jmen je
shodný s tvarem 1. pádu (stavíme sněhuláci),
- sloveso být má ve druhé osobě jednotného čísla tvar seš jako sponové sloveso,
58/417
-s jako pomocné sloveso minulého času,
koncovky 3. osoby množného čísla sloves jsou -ou, -ej, -aj (kupujou, prosej,
zpívaj).
Festival Lidové tance a písně Pojizeří – festival pořádaný Muzeem Českého ráje
v Turnově. Koná se tradičně na Dlaskově statku, a to v červenci. Festival slouží pro
setkání a prezentaci představení folklorních souborů z libereckého, středočeského
a královéhradeckého kraje. Dále je doplněn přehlídkou tradičních řemesel a dílnami,
na kterých si mohou návštěvníci některá tradiční řemesla sami vyzkoušet
Jičíňáček – dětský folklorní soubor sídlící v Jičíně. Soubor momentálně tvoří 14 dětí,
které při jejich zpěvu a tanci doprování lidová muzika. Hlavní snahou souboru je
vzbudit u dětí zájem o lidové písně a tance z oblasti Jičínska a potěšit místní obyvatele
tradičním folklorním představením. Soubor byl založen v roce 1973, v roce 2005 svoji
činnost ukončil. Znovuobnoven byl v roce 2008 paní profesorkou Jaroslavou
Holubovou, která tak navazuje na dlouholetou tradici dětského folklorního souboru.
Folklorní soubor Jizera z Liberce. Soubor byl založen v roce 1986 a zaměřuje se
zejména na zpracování folkloru z Podještědí, Pojizeří a Podkrkonoší. Repertoár
souboru tvoří zejména písně, tance, říkadla, zvyky a obyčeje z rozsáhlé krajinné oblasti
mezi Ještědem a Sněžkou. Soubor je tradičním účastníkem folklorních festivalů,
kulturních a společenských akcí u nás, ale i v zahraničí. Nabízí jak tematická vystoupení, často odvozená od ročních období (např. jarní a velikonoční zvyky a vánoční
pořad s místními koledami), tak i nejoblíbenější jednotlivé tance a sólové ukázky
vhodné pro konkrétní příležitosti.
Perníkářství. Zmínka o prodeji perníku v Turnově z roku 1335 je vůbec první
v Čechách. V této době se pekařům, kteří perník pekli, neříkalo perníkáři, ale caletníci.
Čeští výrobci perníků poté podle německého vzoru zakládali vlastní cechy a vzájemně
spolupracovali s organizovanými cechy saských perníkářů. Cech perníkářů nebyl pouze
v Turnově, ale i v jiných českých městech, např. v Praze, Kutné Hoře a samozřejmě
v Pardubicích. Název perník se pro tento druh medového pečiva vžil v době, kdy se
k úpravě jeho chuti začal využívat pepř. I dnes lze v Turnově najít několik výrobců
perníku, kteří pečou perník buď pro vlastní spotřebu, nebo se jedná o jejich živobytí.
Zpočátku byly pro perníkáře v Turnově a později i pro ostatní české perníkáře vzorem
výrobky z norimberských perníkářských dílen. Od nich začínající čeští perníkáři
postupně přebírali zkušenosti, a kopírovali tak postup přípravy perníkového pečiva.
Vysocké kysané zelí – proslulá odrůda hlávkového zelí z města Vysoké nad Jizerou
a z oblasti pomezí Krkonoš a Jizerských hor. V současnosti se pěstování tradičního
vysockého zelí věnuje již pouze několik soukromých zemědělců. Výraznou
charakteristikou červeného Vysockého zelí je špičatá hlava a jeho vysoká křehkost. Zelí
je velmi náchylné k poškození, a proto se s ním musí zacházet velmi opatrně. Jeho
hlavní předností je vynikající chuť. Červené vysocké kysané zelí obsahuje obrovské
množství vitamínů C, provitamin A, velké množství železa, selen a mnoho vitamínů
B12. Do kysaného vysockého zelí se nepřidává žádná voda, šťáva během kvašení tak
pochází pouze ze zelí. Blahodárné účinky zelí působí zejména proti vysokému
cholesterolu, posiluje srdeční sval, snižuje vysoký krevní tlak. Právě šťáva z kysaného
vysockého zelí je výtečný prostředek k čištění těla.
Frncochaté knedlíky s chundelkou – knedlíky polité rozpuštěným máslem
s dušeným zelím.
Vysocké bobky – tradiční regionální pečivo, jež chuťově připomíná perník.
Češovská pálenka, Češov – místní pálenka vyhlášená pro svoji kvalitu a zpracování
pomocí nejmodernějších technologií. Vyrábí se z různých druhů ovoce – třešní, višní,
hrušek, hroznového vína a rybízu.
Pivovar Svijany. Pivovar se nachází v obci Svijany nedaleko Turnova. Byl založen
roku 1564. V 17. století získal pivovar do svého vlastnictví rod Valdštejnů. V roce 1998
vznikla společnost Pivovar Svijany, s. r. o. Po složitých letech se pivovar Svijany
postupně stal na Jablonecku a Liberecku nejsilnější pivní značkou. Piva z pivovaru
Svijany jsou vyráběna klasickou technologií českého piva plzeňského typu. Výraznou
oblibu získává pivovar díky velkému množství pivních speciálů, např. Svijanská kněžna
nebo Svijanský kníže. Podle objemu vyrobeného piva se stal pivovar Svijany v roce
2009 šestým největším pivovarem v České republice.
-
59/417
Czech Specials:
- Restaurace U Dělové koule 1866, Jičín
- Restaurant Farma Ptýrov, Mnichovo Hradiště
- Potrefená Husa, Mladá Boleslav
- Hotel Galatea, Kosmonosy – Mladá Boleslav
Sklářské výrobky a šperky, Ladislav Oliva, Železný Brod – sklář, majitel
vlastního ateliéru, na začátku 90. let působil v Harrachovské sklárně podniku
Crystalex. Věnuje se tvorbě skleněných šperků. Své práce L. Oliva vystavuje v několika
galeriích v České republice a ve dvou galeriích v Německu. Pravidelně se účastní
výstav, kde může navázat bližší kontakty s obdivovateli jeho tvorby a získat zároveň pro
svoji činnost inspiraci. Setkat se s ním lze na řemeslných trzích v Praze, na Art
Festivalu v Českých Budějovicích, na Kloboukové party v Praze nebo na UmFest Zlaté
ruce v Jeseníku. Olivova sklářská díla a šperky lze obdivovat také na každoročních
Staročeských řemeslnických trzích v Turnově.
Sklářská výroba tvarovaného skla, Kamila Parsi Žďárská, Turnov. Paní
Žďárská se věnuje sklářské výrobě tvarovaného skla, skleněných drátkovaných figurek,
špendlíků, vinutých korálků. Díky zbudování vlastní chladicí pece mohla ve své dílně
zahájit také realizaci velkých foukaných kytic a závěsných dekorací. V roce 2002
v Kodani předváděla svou výrobu skleněných figurek v obchodě s českým sklem. Její
práce lze spatřit ve sbírkách Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.
Zpracování drahých kamenů, Petr Šťastný, Turnov – jeden z nejuznávanějších
šperkařů a brusičů na Turnovsku. Věnuje se převážně broušení přírodních kamenů
všech druhů. V roce 2011 dosáhl výrazného úspěchu na soutěži v Německu, jeho
vybroušený kámen byl zařazen mezi šest nelepších. Pan Šťastný spolupracuje s mnoha
uznávanými českými šperkaři, výtvarníky a restaurátory na prestižních uměleckých
dílech jako např. replika Svatováclavské koruny pro český pavilon na světovou výstavu
EXPO 2000 v Hannoveru, relikviář sv. Maura, insignie pro univerzity a vysoké školy
v Ostravě, v Hradci Králové, v Pardubicích, v Jihlavě a ve Znojmě.
Výrobky z kamene a sochy z kamene, Jiří Číhal, Sobotka. Pan Číhal byl v roce
2013 oceněn titulem Mistr tradiční rukodělné výroby Libereckého kraje. Má vlastní
dílnu v Sobotce. S jeho tvorbou se lze setkat na celém území České republiky. Jeho
práce, spočívající v rekonstrukci, opravách a doplňování drobných venkovských
památek lidové plastiky (kapličky, boží muka, kříže, sochy světců), pomáhá zachovat
jedinečný ráz českého venkova.
Produkty z ovčí vlny, Maruše Nová, Holenice. V roce 2007 bylo úsilí paní Nové
odměněno udělením značky „Regionální produkt Českého ráje“ na přírodní ručně
předenou vlnu, surovou a počesanou vlnu.
Výroba dřevěných hraček, Jan Hoffmann, Bozkov na Semilsku. Pan Hoffman
žije a své dřevěné hračky vyrábí v Bozkově na Semilsku. Ve své dílně ve svém domě
vyrábí hračky podle svých návrhů a předloh, a to klasickou technologií kusové výroby.
K jeho nejkrásnějším dřevěným hračkám patří žáby, káči a plachetnice. Hračky pana
Hoffmanna lze zakoupit na semilských trzích a jarmarcích, ale i v Praze nebo v Českém
Krumlově. Pokud vás ruční výroba dřevěných hraček zajímá a chcete vidět pana
Hoffmanna při práci, můžete jej navštívit přímo v jeho domácí dílně v obci Bozkov
samém podhůří Krkonoš.
Výrobky z orobince, Iveta Dandová, Mnichovo Hradiště. Paní Dandová žije a svému řemeslu se věnuje ve městě Mnichovo Hradiště. V regionu je poslední, kdo se věnuje zpracování tradičního materiálu – orobince. Kvůli velmi omezené dostupnosti
tohoto materiálu dříve tak častá výroba z orobince bohužel téměř vymizela. Orobinec je
vodní rostlina, jejímiž květy jsou ony známé doutníky podél břehů rybníků. Orobinec
se sklízí v zimě, přes jaro a léto se musí vyčistit a usušit. Pro výrobu z orobince je nutné
použít orobinec z loňské sklizně. Paní Iveta Dandová se pletení z orobince věnuje již od
roku 1991. V roce 2007 byla za svoji práci oceněna titulem ministra kultury „Nositel
tradice lidových řemesel“. Z výrobků paní Dandové lze obdivovat i zakoupit například
pantofle, misky, ošatky nebo klobouky.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Dlaskův statek je typickou ukázkou tradiční lidové architektury turnovského typu
z konce 18. století. Původními majiteli statku byla rodina sedláků Dlasků, z nichž
60/417
nejznámějším byl Josef Dlask, narozený v roce 1782. Lidový písmák, dolánecký rychtář
a novátorský hospodář byl významnou postavou regionální historie. Roubený Dlaskův
statek s typickou pojizerskou skládanou lomenicí a pavlačí je od roku 2010 národní
kulturní památkou. V současné době se zde nachází stálá expozice lidového interiéru
a podomácké výroby v oblasti Pojizeří, doplněná o krátkodobé tematické výstavy. Dvůr
obehnaný unikátní trámcovou hradbou ožívá několikrát do roka, zvláště
o Velikonocích, posvícení nebo masopustu, tradičními lidovými slavnostmi.
Boučkův statek (Malá Skála) je významnou památkou dochované lidové architektury. Jedná se o roubenou patrovou budovu se sedlovou střechou a vysokou členitou
lomenicí na zděné části z roku 1813. V Boučkově statku je maloskalská galerie Josefa
JÍRY, která představuje sbírku obrazů a plastik více než 120 českých výtvarníků
20. století. Samostatnou část tvoří stálá přehlídka tvorby akademického malíře Josefa
Jíry, zdejšího rodáka. V rámci každoročního cyklu „Maloskalské výtvarné léto“ se zde
konají příležitostné výstavy soudobých umělců. V prvním patře je umístěna vlastivědná
expozice o historii Maloskalska, doplněná dobovými snímky, pohlednicemi a dokumenty včetně pásma panoramatických rytin zachycujících jihoseverní spojovací dráhu
z Liberce do Pardubic. O Vánocích můžete navštívit Český betlém v životní velikosti od
Josefa Jíry.
V přízemí Boučkova statku se nachází rovněž stylová restaurace. Architektonický
zážitek z lidové vesnické architektury si můžete ještě zvýraznit některými tradičními
regionálními pokrmy, které místní staročeská kuchyně svým hostům připravuje.
Informační středisko nabízí během turistické sezóny pro návštěvníky obce tradiční
služby: prodej turistických předmětů, pohlednic, knih a upomínkových předmětů.
Infocentrum dále nabízí možnost připojení k internetu na dvou veřejných stanicích.
TEMATICKÉ TRASY
Šperkařská tradice, český granát a pověstmi opředená hora Kozákov.
Zkuste své štěstí a třeba sami najdete některý z drahých kamenů, které se nacházejí na
hoře Kozákov. Více o historii místního kamenářství a zlatnictví se dozvíte prostřednictvím řady specializovaných expozic a prohlídkových tras.
V Muzeu českého ráje v Turnově na vás čeká interaktivní zábavně poučná stezka Cesta
kamene a dále Kamenářský dům. Navštivte Galerii Granát, kde se seznámíte nejen
s tímto unikátním drahým kamenem, ale také s výrobou granátových šperků. Přijeďte
do Turnova v době, kdy se tu konají vyhlášené kamenářské slavnosti nazvané Kámen
a Šperk v Českém ráji. Slavnosti se konají tradičně v červenci a jejich součástí jsou
i prezentace výrobků jednotlivých výrobců a zábavný doprovodný program.
Výstup na horu Kozákov. Vystoupejte na Kozákov, horu opředenou pověstmi
o drahých kamenech, které se tu odpradávna nacházejí. Již pravěcí lovci usídlení
v okolních jeskyních zhotovovali z polodrahokamů jednoduché nástroje. Tradice
zpracování drahokamů a následná výroba šperků žijí v tomto kraji dodnes. Z vrcholu
Kozákova vás čeká překrásný pohled na Krkonoše, Jizerské hory, Ještědský hřbet,
Lužické hory, České středohoří, Horní Pojizeří, Český ráj a Orlické hory. Na vrcholu
byla v roce 1932 postavena Riegrova turistická chata a v roce 1995 byla zpřístupněna
rozhledna, která umožňuje kruhový výhled, za krásného počasí až na čtvrtinu Čech. Na
Kozákov směřuje deset značených turistických cest včetně Zlaté stezky Českého ráje,
a proto je oblíbeným místem turistických akcí a pochodů. Vyberte si svoji trasu!
Muzeum Českého ráje v Turnově – Cesta kamene je interaktivní zábavně
poučná stezka, která vás provede stálými expozicemi muzea: expozicí mineralogie,
drahých kamenů a etnografie. Na dvanácti zastaveních seznamuje návštěvníky se
vznikem kamene, nalezišti, způsoby těžby, rozdílnými krystalickými strukturami,
fyzikálními vlastnostmi a se způsoby určování pravosti kamenů. Pokračuje způsoby
opracování, broušení, leštění až po návrh šperku a jeho náročné klenotnické
zpracování. Na cestě provází „cestovatele“ pracovní list, který není tradičním
didaktickým materiálem klasického formátu, jedná se spíše o pestrou skládanku, hru,
kterou si „cestovatelé“ v expozicích postupně skládají. Jednotlivé činnosti jsou
koncipovány tak, aby se bavili návštěvníci, kteří se stávají mineralogy, brusiči,
klenotníky a kteří mají možnost na stezce pracovat nejen s kopiemi sbírkových
předmětů, ale také s originály, což může být pro mnohé opravdovým zážitkem.
Kamenářský dům v Turnově vám uvnitř nabízí ukázku historických řemesel:
zlatnictví a šperkařství. V patře domu je otevřena nová expozice s názvem Kamenářství
a sklářství v díle Josefa Václava a Jany Scheybalových. Expozice nabízí základní
61/417
informace o obou řemeslech, o jejich historii a nejznámějších centrech. Představuje
technologii, nejčastější způsoby zpracování drahých kamenů i skla a ukáže
trojrozměrné výrobky. Texty doplňuje řada pěkných, a především názorných kreseb
a maleb Josefa Václava Scheybala.
Expozice o výrobě a historii družstva umělecké výroby Galerie Granát v Turnově
vám představí český granát a český granátový šperk včetně ukázky výroby. Prohlídka
začíná těžbou granátu v Českém středohoří a broušením kamenů na historických
i současných strojích. Poté návštěvník zhlédne zlatnické práce. Každý má možnost
zhlédnout názorné ukázky výroby i si tyto práce sám vyzkoušet.
Kámen a šperk v Českém ráji. Přijeďte do Turnova v období tohoto
několikatýdenního souboru slavností k tématu kamenářství a šperkařství. Do slavností
se tradičně zapojuje město Turnov i další pořadatelské subjekty s vlastním programem
(Muzeum Českého ráje v Turnově, Galerie DUV Granát, Mineral klub Radostná pod
Kozákovem ad). Součástí každé slavnosti jsou tržiště a bohatý kulturní program.
Návštěvníci mohou pozorovat ukázky broušení drahých kamenů a výrobu šperků.
2.2
Marketing summary pro (sub)region Český ráj a Pojizeří
Šperkařská tradice, český granát a pověstmi opředená hora Kozákov –
unikátní tradice těžby drahých kamenů, jejich zpracování a navazující šperkařská
výroba.
Tradice práce s drahými kameny a šperkařství je spojena s legendami opředenou horou
Kozákov a drahými kameny, které se zde nacházely. Je příběhem brusičů a šperkařů,
kteří za těmito kameny přicházeli a se zručností a trpělivostí vytvářeli unikátní šperky.
Šperkařství v Turnově je také příběhem uměleckého zpracování českých granátů, které
jsou díky své barvě mineralogickým symbolem českého království. Šperky s českými
granáty zdobily a dodnes zdobí řadu významných panovnic a jsou oblíbeným
suvenýrem zahraničních návštěvníků.
Sklářská tradice – sklářská tradice v Železném Brodě a Turnově sahá až do 18.
století, kdy se místním sklářům jako prvním podařilo zbavit skla nechtěné nazelenalé
barvy.
Sklářská tradice severu Čech je příběhem dramatického zpřístupňování pohraničního
hvozdu novými osadníky, příběhem budování lesních skláren a mystéria proměny
písku do křehké podoby skla, úspěchu českých výrobců a exportu české prémiové
produkce skla do celého světa.
Roubené statky a dřevěné městské domy Českého ráje – místní statky
a městské domy představují významný prvek lidové architektury.
Roubené venkovské statky, ale také unikátní dřevěné městské domy či vodní mlýny,
které byly nedílnou součástí mnoha roubených obydlí místních obyvatel,
neodmyslitelně dotvářejí jedinečný kolorit Českého ráje. Některé z nich Vám mohou
být povědomé, i když jste tu dosud nikdy předtím nebyli – jako třeba roubený Střehomský mlýn, který můžete znát jako Máchalův mlýn z pohádky S čerty nejsou žerty.
62/417
2.3
Zmapování SUBREGIONŮ Českolipsko a Jizerské hory
PASPORT SUBREGIONU JIZERSKÉ HORY A PODJEŠTĚDÍ
ANOTACE
Jizerské hory nejsou zajímavé jen svými přírodními
DESTINACE
krásami, ale také spletitou historií hraniční oblasti, která
v dřívějších dobách náležela jak českým královstvím, tak
německým panovníkům. Charakter místního osídlení se
významněji formoval od 14. století, kdy je datován vznik
první sklářské dílny. S rostoucí poptávkou po skle i potřebou
dřeva postupně vznikaly dílny také na dalších místech. Tato
oblast je kromě sklářství historicky spjata také s výrobou
bižuterie. Tento specifický průmysl má kořeny v pojizerském
Turnově, odkud se dále v průběhu 19. století rozšířil do
jizerskohorské oblasti, která si dokázala v tomto odvětví
vytvořit téměř monopol.
POZICE V RÁMCI
Součást regionu Českolipsko a Jizerské hory
REGIONALIZACE
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Sklářská tradice a výroba bižuterie –území
PRO
Jizerských hor návštěvníkům nabízí mnohdy
MARKETINGOVOU
drsnou krajinu připomínající nelehké osudy
KOMUNIKACI
místních obyvatel, ale také bohatou tradici
zdejšího sklářství a světově proslulé bižuterie.
- Lidové písně a tance Jizerských hor
a Podještědí – tkalcovské písně a lidové tance
Podještědí, lidové tance a písně Pojizeří.
PRŮNIKY
- Sklářská tradice
Stanislav Jiroš – výrobce bižuterie sídlící v Jablonci nad Nisou. Vyrábí černou
neboli jetovou bižuterii, která je specifická pro kraj Jizerských hor. Kvalitní práce pana
Jiroše byla v roce 2011 odměněna oceněním za 1. místo v kategorii regionální výrobek
v Jablonci nad Nisou. Z produktů, které vyrábí, lze obdivovat různé přívěsky, náušnice, sametky nebo brože. Obliba černé bižuterie vyvrcholila na začátku 20. století,
v době smrti anglické královny Viktorie (1901). V této době se z černé bižuterie stal
smuteční šperk pro země spojeného království.
Manželé Scheybalovi se věnovali národopisu, lidové kultuře, památkové péči,
místopisu a regionální historii. Pokračovali v rodinné sběratelské tradici a dokázali
vytvořit pozoruhodné umělecké sbírky a obsáhlou knihovnu. Josef V. Scheybal byl
výborným kreslířem a talentovaným ilustrátorem. Díky Josefu V. Scheybalovi a jeho
manželce má Liberecký kraj obsáhlý vědecký a umělecký dokument zachycující jeho
památky lidového umění, krajinu i přírodu.
Jablonecké informační a kulturní centrum otevře památník manželů Scheybalových v budově bývalé fary, kde manželé bydleli. Památník připomene jejich život
a dílo. Expozice památníku bude sestavena s důrazem na sběratelskou činnost, kreslířské a ilustrátorské dílo Josefa V. Scheybala. Část expozice přiblíží práci manželů
Scheybalových v oblasti památkové péče a jejich působení na Jablonecku a v oblasti
Jizerských hor. V přízemí historické budovy již nyní návštěvníci naleznou plně funkční
turistické informační centrum, které nabízí své služby – kompletní servis o turistické
nabídce města a oblasti Jizerských hor.
Atraktivity
V severních Čechách se dodnes dochoval u nás zřejmě největší počet starších dřevěných domů. Značný podíl v nich tvoří patrové domy, které převládaly zřejmě už v 17.–
18. století, zejména v oblastech s německy mluvícím obyvatelstvem. Vysoký podíl měla
v minulosti dřevěná zástavba i ve městech, takže donedávna nebo až dodnes se tu
dochovaly pozoruhodné soubory přízemních i patrových domů, někdy dokonce
s dřevěným loubím.
Valdštejnské domy v Liberci. Tři částečně zachovalé domy z let 1678, 1680 a 1681
63/417
ve Větrné uličce v Liberci, která patří mezi nejužší ulice ve městě, připomínají původní
obestavění tehdejšího Novoměstského náměstí, které vzniklo za působení vévody
Albrechta z Valdštejna.
Šolcův dům v Liberci představuje památku lidové architektury z 18. století v centru
Liberce. Byla postavena v době, kdy byla v Liberci koncentrována textilní výroba.
Roubený dům si nechal v roce 1771postavit Bedřich Šolc, místní kupec plátna. Na
domě lze obdivovat krásnou práci podještědských tesařů.
Haslerův dům v Dolních Pertolticích představuje hrázděný dům z konce
18. století, stodola z režného zdiva je z první poloviny 20. století a dochovaná kovárna
z roku 1893.
Žijící skanzen – Muzeum venkovského života před průmyslovou revolucí
v Jindřichovicích pod Smrkem – expozice vývoje Frýdlantska a Jindřichovicka
v historickém statku, kde je možné spatřit fragmenty dřívějšího života a stavby lidové
architektury. Součástí expozice je i větrný mlýn, který se stále využívá k mletí obilí.
Lesní sklářství se do českých zemí dostává v 16. století. Lesní sklárny vyráběly sklo
zelenavé barvy s častými bublinkami, což bylo způsobeno nežádoucími příměsmi
(především sloučenin železa). Ve srovnání s drahým benátským sklem bylo však toto
sklo přístupné velké většině spotřebitelů, hlavně středním měšťanským vrstvám. Tvary
středoevropského lesního skla byly mimo Německa a Čech oblíbené i v Holandsku,
Francii a ve Skandinávii a svůj rozmach slaví až do 18. století.
V této době byla nejrozšířenější právě výroba obyčejného, tzv. lesního dutého skla,
které bylo příměsmi železa (pocházejícího z taveného písku) zabarveno do zelena nebo
žlutohněda a často obsahovalo charakteristické bublinky, nerovnosti i jiné kazy. Dnes
se je výrobci replik snaží specifickým výrobním procesem napodobit a oživit tak
tradiční ruční výrobu skla, a především upozornit na umění a jedinečnost práce našich
předků. Dokonce v historických písemnostech můžeme zaznamenat tradovaný názor,
že zelené sklo je nejvhodnější pro podávání bílého rýnského vína. Lesní duté sklo se –
přes zdánlivou křehkost způsobenou bublinkami – vyznačuje značnou pevností
a odolností. To je dáno pozvolným mnohahodinovým vychládáním hotových sklenic ve
vychládací peci. Sklenice vydávají při ťuknutí o sebe jedinečný sytý zvonivý tón.
Některé nádoby – především karafy – jsou záměrně vyráběny tak, aby při nalévání
vydávaly zvláštní klokotavé zvuky.
Pokud se podíváme na sklářskou huť, ta byla ze začátku tvořena sklářskou pecí krytou
přístřeškem a několika jednoduchými budovami sloužícími k ukládání surovin,
k výrobě a k ubytování. Sklárna byla umístěná zpravidla na potoce u lesa a jednalo se
často o dočasné zařízení, někdy pouze sezónní (od jara do podzimu). Důvodem byla
spotřeba okolního dřeva. Po vymýcení okolního lesa byla huť přemístěna na jiné
místo. K „usídlení“ hutí dochází v souvislosti s rozmachem sklářské výroby, ale také
s lepšími možnostmi dopravy. Větší pece již nebylo ekonomicky výhodné stavět znovu
na jiném místě. Hutě se tak od 16. století stávaly živými hospodářskými jednotkami.
V 16. století máme z Čech doloženu existenci více než 100 skláren.
Sklářství v Jizerských horách má bohatou tradici v mnoha vesničkách a městech.
V místech bohatých na dřevo vznikaly první sklárny už ve 14. století. Zlatá doba
jizerského sklářství však začala až o dvě století později, od druhé poloviny 17. století.
Nejvíce hutí bylo vždy na Jablonecku. V této době se výroba skla začala projevovat
i v názvech okolních obcí, a v okolí se tak nalézaly obce s názvy jako Sklenářova Lhota,
Sklenařice, Sklenné a Skelné Teplice. Jedním z největších sklářských center v této
době bylo okolí Novoborska. Významnou úlohu v cestě za úspěšným rozvojem
sklářství v Jizerských horách sehrál rod Riedelů, jenž byl nejvýznamnějším sklářským
rodem českého původu. Jeho impérium dominovalo výrobě skla a bižuterie v Jizerských horách po několik generací. Nejvýznamnější postavou byl Franz Anton Riedel,
zakladatel první sklárny v Kořenově v roce 1828.
Památník sklářství v Jizerských horách – Kristiánov. Sklářská osada Kristiánov byla založena rodinou Riedelů roku 1774. Srdcem Kristiánova byla do roku 1887
huť. Z místních staveb se dodnes zachovala roubená Liščí bouda, pojmenovaná snad
podle rodiny skláře Fuchse. Poprvé je domek v osadě zmíněn v roce 1791 a první Fuchs
zde bydlel již na počátku 19. století. Nakonec se z boudy stala hutní hospoda, která sice
po požáru sklárny zanikla, ale byla brzy obnovena. Nyní je zde malé muzeum s expozicí, která přibližuje nejen historii osady, ale i lidí, kteří zde žili. Hlavním objektem
64/417
stálé výstavy je rozměrný model Kristiánova z doby jeho největší slávy.
Mariánská sklářská pouť na Kristiánově. První Mariánská sklářská pouť se
v kdysi nejvýznamnější sklářské osadě Kristiánov konala roku 1790, ale tato tradice
zanikla spolu se sklářskou hutí. Myšlenka na obnovení pouti uprostřed jizerskohorských lesů vznikla v roce 1990, od kdy vždy počátkem září připomíná návštěvníkům Jizerských hor zaniklé časy sklářské osady. Pod širým nebem se na zarostlých
základech Panského domu koná dopolední mše svatá. Poutní cestu zaplní stánky se
skleněným a bižuterním zbožím, s medovinou a pamlsky. K nahlédnutí jsou ukázky
košíkářství, drátenictví, malování skla a dalších tradičních řemesel. Děti i dospělí si
mohou navléknout vlastní šňůrku korálků či házet do sklářské pece.
Výroba bižuterie. V 19. století zaznamenalo Jablonecko zlatý věk produkce bižuterie. V této době se z jabloneckého kraje definitivně stává centrum pro výrobu
bižuterie. Dominantní se stala výroba broušených skleněných perel a bižuterních
kamenů. Bižuterie se stala hlavním obchodním artiklem a tvorbě bižuterie se v Jablonci věnoval téměř každý. V blízkosti horských říček vyrůstaly nové brusírny. Jednou
z významných oblastí v tomto období bylo Smržovsko, kde v té době stálo 131 brusíren
skla. V mnoha chalupách vznikaly také domácí dílny, kde se bižuterii věnovali tamější
samouci. Dařilo se hlavně bižuterním kamenům, perlím, napodobeninám pravých
perel, stříbřeným dutým perlím a v neposlední řadě také vánočním ozdobám. V největší oblibě však byly broušené skleněné knoflíky a sekané perličky. Později tvořila
velkou část odbytu výroba skleněných náramkových kroužků určená zejména pro trh
v islámských zemích a Indii. Populární byla i kovová bižuterie, jejíž největší odbytiště
představovalo Německo, USA a Indie. Na dobu největší slávy bižuterie dnes navazuje
podnik Preciosa, díky němuž je česká jablonecká bižuterie ve světě opět pojmem.
Společnost Preciosa sídlí v Jablonci nad Nisou. Je významným producentem
broušeného křišťálového skla, orientuje se především na produkci broušených šatonů,
perlí, ověsků a dalších bižuterních kamenů. Firma svojí činností a nabídkou produktů
navazuje na několikasetletou tradici sklářské výroby broušení bižuterních kamenů
v severních Čechách. Název Preciosa byl zaregistrován v roce 1915 a je odvozen
z latinského slova „preciosus“ s významem „vzácný, výjimečný nebo vznešený“. Firma,
jež má zastoupení na všech významných světových trzích vychází z tradic, které sdělila
od svých předchůdců, ale zároveň využívá i nejmodernějších technologií a vědeckých
poznatků. Neumožňuje exkurze pro širokou veřejnost, ale jednou ročně (v říjnu)
organizuje v rámci Mezinárodního sklářského sympozia IGS den otevřených dveří.
Sláva ověskových lustrů je doložena již v 18. století. V roce 1724 začal v Práchni
u Kamenického Šenova vyrábět a prodávat ověskové lustry Josef Palme, v roce 1727
dodal první čtyři dvanáctiramenné křišťálové lustry obchodník sklem Johann
Ferdinand Bramberk z Prahy arcivévodkyni Marii Alžbětě do Bruselu a dalších
dvanáct lustrů královskému dvoru do Paříže. V následujících letech byly českými
ověskovými lustry vyzdobeny královské paláce ve Versailles, Marly a Choisy
a další královské a šlechtické rezidence v téměř celé Evropě. Před pražskou
korunovací rakouské císařovny Marie Terezie roku 1743 vznikl v Polevsku nový, po
panovnici pojmenovaný ověskový lustr bez středové nosné tyče, který se jen s malými
konstrukčními úpravami dodnes vyrábí pod obchodním označením „Marie Terezie“.
Lustry z Kamenického Šenova v klasickém i netradičním provedení ozdobily
reprezentační prostory královských a prezidentských rezidencí i vládních úřadů,
divadel a hotelů také ve 20. a 30. letech 20. století (Královská opera v Římě, La
Scala v Miláně, Theatre de la Bourse v Bruselu, hotel Waldorf Astoria
v New Yorku). České lustry zdobí také interiéry některých nových budov, a to od
počátku 50. let dodnes. Obzvláštní pozornosti a oblibě se těší v islámském světě, kde
zdobí vládní budovy, univerzity i mešity. Chloubou Preciosy je lustr v čínském kasinu v
Macau, který se skládá z kaskádovité křišťálové skulptury, šestimetrového diamantu a
pohyblivé fontány.
Muzeum skla a bižuterie (Jablonec nad Nisou) a jeho stálá expozice Kouzelný
svět bižuterie prezentuje vývoj jablonecké bižuterie od jejího zrození po současnost,
a to prostřednictvím tematických filmů, technologií, dekoračních technik, skleněné
a kovové bižuterie, šperku, prací uměleckoprůmyslových škol v Jablonci nad Nisou,
Železném Brodě, Turnově. Stálá expozice Čarovná zahrada – expozice české
sklo sedmi století prezentuje české sklo, ale také příběhy, které se k jeho výrobě,
sklárnám a brusírnám vážou. Jde o největší českou stálou výstavu skla. Součástí
65/417
expozice je na 1300 ukázek prací českých sklářů a brusičů skla z minulosti i současnosti. V muzeu lze zhlédnout i audiovizuální ukázky vysvětlující celý proces vzniku
bižuterie a foukání skla, lze obdivovat ukázky kovové i černé bižuterie. Zároveň je
kladen důraz i na to, aby návštěvníci poznali tehdejší prostředí v dílnách a továrnách
a každodenní život jejich zaměstnanců. Návštěvníci si mohou vyrobit i vlastní bižuterii
či skleněný obrázek.
Betlemářství. Frýdlantský pohyblivý betlém je dílem autora a zdejšího rodáka
Gustava Simona. Stavba zprvu nepohyblivých jesliček mu zabrala více než 60 let,
později byl zabudován hodinový stroj, s jehož pomocí se v betlému pohybuje přes sto
figur, lidí a zvířat.
Chodicí betlém Jana Metelky „Kovárenského“ ze Sklenařic v Severočeském muzeu v Liberci. Jan Metelka žil v letech 1855–1924 a na svém největším díle,
pohyblivém betlému, pracoval přibližně v letech 1878–1900. Betlém se nachází v Severočeském muzeu v Liberci a lze v něm spatřit 279 figur, z nichž 182 se pohybuje.
Tradiční dění v betlému lze ještě oživit hudebním a zvukovým doprovodem, který se
kvůli značnému opotřebení pouští zejména pro návštěvníky. Ti tak během pozorování
pohyblivých figur mohou zaslechnout odbíjení půlnoci na hodinách, troubení
ponocných nebo dvě staročeské koledy.
Malované betlémy na kartonu Jakoba Ginzla (1792–1862). Akademický malíř
a portrétista z Liberce Jakob Ginzel svým dílem výrazně obohatil vývoj libereckého
betlemářství. Ginzelovy betlémy tradičně předváděly biblické scény. Z rozsáhlé sbírky
Ginzelovy tvorby se bohužel dochovaly pouze dva betlémy, oba ve sbírce Severočeského muzea v Liberci. Jde o betlémy, jejichž součástí jsou lidé, zvířata i rostliny,
architektonické prvky se v nich nenacházejí.
Muzeum betlémů v Kryštofově údolí. Překrásné muzeum betlémů se nachází
nedaleko Liberce v Kryštofově údolí v prvním patře obecního hostince „U Kryštofa“
s expozicí čítající více než 20 betlémů nebo jejich součástí. K těm nejvzácnějším
kouskům patří Müllerův betlém v orientálním stylu a také část tyrolského betlému
betlemáře Franze Pohla. Tím největším vystaveným betlémem je 16 metrů dlouhý
Jírův venkovní betlém, který vznikl v roce 1999 a je dílem malíře Josefa Jíry. Z důvodu
velké náročnosti na prostor je tento betlém umístěn pod širým nebem naproti hostinci
„U Kryštofa“, a to pouze v prosinci od začátku adventu do ledna do Tří králů.
Mezinárodní výstava skla a bižuterie Křehká krása. Největší výstava skla
a bižuterie v České republice nabízí ukázky sklářských a bižuterních technologií,
kreativní dílny i bohatý doprovodný program. Koná se každoročně v srpnu v Jablonci
nad Nisou.
Mezinárodní trienále skla a bižuterie Jablonec 2014 je přehlídkou toho
nejlepšího, co bylo v jabloneckém bižuterním průmyslu a sklářství vyrobeno
v posledních třech letech. Jde o největší výstavu skla v České republice, zahrnující
největší sbírku bižuterie na světě. Obdivovat lze nejlepší autorská sklářská díla z celé
republiky. Součástí výstavy je i expozice sklářských a bižuterních prací nadějných
studentů středních a vysokých škol.
Smržovský jarmark znamená možnost ochutnat jizerskohorské pokrmy a pomocí
ukázek se seznámit s tradičními řemesly.
Mytologie, obřady
Příběh pytláka Hennricha – legenda Kořenova a celých Jizerských hor o zběhlém
vojákovi z doby napoleonských válek, který v kraji proslul pro své pytlačení. V době
jeho působení se jej snažili lesníci zadržet, nicméně se traduje, že na něj neplatila ani
střelba, a tak začal být místními považován za nezranitelného. Nakonec byl zastřelen
jednorukým revírníkem Hubem, který spojil své síly s místním hajným. Na místě jeho
smrti pod Pytláckými kameny byl po krátké době vztyčen kříž, jenž má připomínat
pytlákův život a legendu.
Tkalcovské písně – tradiční písně obvykle zpívané tkalci z Podještědí v 19. století.
Písně byly plné výčitek nad nespravedlivým osudem, obyvatelé v nich vyjadřovali svoji
nespokojenost s těžkým životem a bědovali nad těžkým údělem.
Tradiční lidové tance z Podještědí – podještědská špacírka, mazurka, krajcpolka,
66/417
krůsňák, dívčí šátečkový/líbavý tanec, který obvykle tančila děvčata v krčmách, často
pak také jen tak v přírodě na polích, cestách apod. Jedná se o tzv. kolový tanec, v němž
tvoří základ přísunné kroky. Jedna dívka s šátkem tančila uprostřed kruhu a vybírala
si družku, před kterou šátek nakonec položila. Poté se obě dívky objaly a políbily
a v kruhu zůstala vyvolená družka.
Také Podještědí mělo své specifické nářečí, které však dnes již zaniká a udržuje se
pouze v podještědských lidových písních. Dosud se nářečím mluví v některých
nejstarších vesnicích, jako je např. Světlá pod Ještědem a Rozstání.
Příkladem podještědského nářečí je zvláštní skloňování. Např.: co sem tě řek, pudeme
ke Slukom, dej to Pepikoj Pavlovýmu, k večerou u tebe byl hoch. Na konci zavřených
slabik se mění v/f > u (pravda > prauda). Změna nastává také u í > ej po ostrých
sykavkách (cítit > cejtit). Koncovka -ej v 7. pádu jednotného čísla měkkého má
skloňování ženského rodu podstatných jmen (např. růžej, kosťej). Dále existuje
koncovka -oj ve 3. a 6. pádu jednotného čísla mužského rodu životného (mužoj).
Někdy se tvar 4. pádu množného čísla mužského rodu životného podstatných jmen
shoduje s tvarem 1. pádu (stavíme sněhuláci).
U starousedlíků můžeme v jejich mluvě zaznamenat některé výrazy, které nejsou
běžné ve spisovné češtině. Např. vamplik – vdolek, nejglik – zbytek, kucmoch –
bramborová kaše. Další taková slova jsou bandóry – brambory, kulatina – hrách,
lenovo semeno – len, vžice – lžíce, zaječí jetel – šťavel, vybutí – výbava pro nevěstu,
štýbl – kamenná komora.
Oblastí vedla německá jazyková hranice.
Nisanka z Jablonce nad Nisou – soubor s tradicí již od roku 1964. Při své tvorbě
soubor zpracovává lidovou kulturu Pojizeří, Podještědí a Podkrkonoší, pro autentičtější prožitek diváků vystupuje v tradičních krojích. Soubor momentálně tvoří 25
členů včetně muziky. Nisanka pravidelně cestuje na mnoho folklorních festivalů
a přehlídek v České republice, časté jsou i výjezdy do zahraničí. Svůj um soubor
předváděl již v 10 zemích Evropy. Zaznamenal mnoho úspěchů doma i v zahraničí,
k největším úspěchům patří cena za choreografii, její předvedení a sehranost muziky,
kterou soubor získal na soutěžním festivalu mezinárodní organizace IGF v italské
Masse.
Folklorní soubor Šafrán byl založen v roce 1995 v Jablonci nad Nisou. Momentálně má 28 členů. Na činnost souboru Šafrán navazuje v roce 1997 folklorní soubor
Šafránek, který je určen pro děti od 3 do 15 let. Činnost obou souborů je zaměřena na
lidové písně a tance z Podještědí, Podkrkonoší a Pojizeří. Velkou snahu věnují soubory
tematickým představením, která veřejnosti představují při příležitosti významných
svátků v různých ročních obdobích. V rámci vánočních oslav předvádí Šafrán každoročně „Živý Betlém“. Z repertoáru souboru lze zmínit pásma nazvaná „V těch Jizerskejch horách“, „My jsme chasníci“, „Mlynáři“ nebo třeba „Travička zelená“. Perličkou
je tradiční taneční představení nazvané „Česká beseda“, které se v nezměněné podobě
tančí již dlouhých 130 let. Tímto tancem jsou většinou zahajovány plesy a jiné kulturní
akce.
Podještědský národopisný folklorní soubor Horačky ze Sychrova udržuje při
životě podještědské písně. Většina písní z Podještědí se tak mezi obyvateli stále zpívá.
Vystoupení souboru jsou uváděna ve stylizovaných podještědských krojích a místní je
považují za důležitou připomínku tehdejšího drsného života v horách s tehdejšími
zvyky a nářečím.
Jizera. Folklorní soubor Jizera sídlí v Liberci a byl založen roku 1986. Od té doby se
pomocí koncertů a představení snaží zachovat tradiční podještědský, pojizerský
a podkrkonošský folklor. Pro další generace oživuje a dochovává písně, tance, říkadla,
zvyky a obyčeje z oblasti mezi Ještědem a Sněžkou.
Ovocné polévky jako slivovice, jabkovice či hruškovice se připravovaly
z rozvařeného čerstvého či sušeného ovoce, přidávalo se mléko, ve kterém se
rozmíchalo trochu mouky, k ovocným polévkám se obvykle jedly brambory.
Cácorka je polévka z kysaného zelí podávaná s vařenými brambory, servírovanými
zvlášť.
Kuba s houbami – zapečené houby s kroupami a cibulkou.
67/417
Bramborový třesenec – zapečené nastrouhané brambory s masem a petrželkou.
Czech Specials:
- Grand restaurant Zlatý Lev, Liberec
- Potrefená husa, Liberec
- Restaurant Kaskáda, Liberec
- Hotel Epocha, Janov nad Nisou
- Hotel V Nebi, Josefův Důl
- Restaurant / Snack Bar, Frýdlant
Výroba ohýbaných sání, Josef Nosek, Roprachtice. Pan Nosek byl oceněn
titulem „Nositel tradice lidových řemesel“. Při výrobě saní v jeho dílně se stále využívá
výrobních postupů z počátku 20. století. Při jejich výrobě se sice již nelze obejít bez
pomoci obráběcích strojů, nicméně na celkové podobě saní má stále nejvýznamnější
podíl ruční práce. Základním materiálem je dřevo, které musí být velice pružné, dobře
ohybatelné, ale zároveň velice pevné. Při výrobě saní se tak pracuje se dřevem jasanu.
Než lze však jasanové fošny pro výrobu saní použít, je nutné je nechat vyschnout na
volném vzduchu a teprve potom se s nimi může pracovat. Nejprve se vybírá dřevo
vhodné k ohýbání vohnoutek, tj. sanice s přední, ohnutou částí. Odtud tedy název
ohýbané sáně. Po sestavení všech částí se sáně natřou bezbarvým lakem, který je
chrání před účinky vody. Jde o jedinou řemeslnou dílnu, kde byla až doposud
uchována znalost výrobního postupu ohýbaných sání.
Výroba keramiky, Eva Patrlová, Dětřichov. Paní Patrlová se celý svůj život,
a zejména posledních 20 let věnuje výrobě předmětů z keramiky. Svoji dílnu má ve
svém domě v Dětřichově. Zaměřuje se zejména na výrobu točených i modelovaných
květináčů, keramických obalů na květináče, zvonků nebo figurek. Při zdobení keramiky využívá tradiční glazuru a engoby, ale i netradičnější barvy a přírodní materiály,
např. slámu nebo plátno. Mezi její koníčky také patří tvorba keramického betlému, ten
mohou její zájemci spatřit při tradičních adventních trzích ve sklárně v Heřmanicích.
Krásná keramická díla paní Patrlové lze zakoupit v její dílně v Dětřichově nebo na
regionálních trzích a jarmarcích konaných v Jizerských horách a Podještědí.
Výroba, opravy a restaurování houslí, Jaroslav Kohout, Liberec – současný
liberecký řemeslník věnující se výrobě, opravě a restaurování houslí je rovněž členem
Kruhu umělců houslařů, prestižního profesního sdružení nejlepších houslařů a restaurátorů smyčcových hudebních nástrojů v ČR. V roce 2013 mu byl Libereckým krajem
udělen čestný titul Mistr tradiční rukodělné výroby Libereckého kraje.
Výroba šperků z domácích i exotických druh dřev, Josef Mrňák, Hejnice.
Pan Mrňák se již více než 20 let věnuje výrobě šperků, doplňků a reliéfů z ušlechtilých
druhů dřev. K výrobě používá zejména ušlechtilé dřevo českého a evropského původu,
a dokonce i dřevo z tropických oblastí pocházející z celého světa. Zejména ruční leštění
a kresby, kterými pan Mrňák své šperky obohacuje, společně s přírodní barvou, která
je pro ušlechtilé dřevo typická, vytváří z každého jednotlivého šperku unikátní
a jedinečné dílo. Výrobky pana Mrňáka lze zakoupit v jeho domácí dílně v Hejnicích,
na řemeslných trzích po celé republice anebo v Galerii Studna v Liberci. Pan Mrňák
byl za své obdivuhodné umění navržen pro rok 2014 na ocenění Mistr tradiční
rukodělné výroby Libereckého kraje.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Původní obydlí sklářů v osadě Jizerka. Osada s tehdejším vysokým výskytem
drahokamů byla v první polovině 19. století centrem sklářů. V roce 1828 zde založil
sklář Riedel sklářskou huť na výrobu tyčí a dutého skla. V roce 1866 byla postavena
druhá huť, která byla v provozu do roku 1911. Jméno osada obdržela podle stejnojmenné říčky, která jí protéká. V současnosti je Jizerka útulnou osadou se stopami
původních obyvatel a sklářů v překrásné krajině Jizerských hor. V osadě Jizerka se
tradičně pořádají Anenské sklářské slavnosti na Jizerce. Jejich součástí jsou
představení loutkového divadla, ukázky tradičních řemesel a ukázky sklářských prací.
Akci tradičně zahajuje a žehná Franz Anton Riedel, zakladatel první sklárny
v Kořenově.
TEMATICKÉ TRASY
Sklářská tradice a výroba bižuterie. Navštivte stálé expozice v Muzeu skla
a bižuterie v Jablonci nad Nisou a sklářskou osadu Jizerka a Kristiánov. Využijte
68/417
jedinečné příležitosti a přijeďte na sever Čech v období, kdy se zde pořádá některá
z vyhlášených akcí či výstav – Anenské slavnosti na Jizerce, mezinárodní výstava skla
a bižuterie Křehká krása v Jablonci nad Nisou nebo Mezinárodní trienále skla a bižuterie Jablonec 2014.
S tradicí sklářství a výroby bižuterie se seznámíte prostřednictvím expozic Muzea
skla a bižuterie (Jablonec nad Nisou). Expozice jsou přístupny od úterý do neděle
v 9–17 hod.
- Stálá expozice Kouzelný svět bižuterie prezentuje vývoj jablonecké bižuterie
od jejího zrození po současnost, a to prostřednictvím tematických filmů,
technologií, dekoračních technik, skleněné a kovové bižuterie, šperku, prací
uměleckoprůmyslových škol v Jablonci nad Nisou, Železném Brodě, Turnově.
- Stálá expozice Čarovná zahrada – expozice české sklo sedmi století
prezentuje české sklo, ale také příběhy, které se k jeho výrobě, sklárnám
a brusírnám vážou. Jde o největší českou stálou výstavu skla. Součástí expozice
je na 1300 ukázek prací českých sklářů a brusičů skla z minulosti i současnosti.
V muzeu lze zhlédnout i audiovizuální ukázky vysvětlující celý proces vzniku
bižuterie a foukání skla, lze obdivovat ukázky kovové i černé bižuterie. Zároveň
je kladen důraz i na to, aby návštěvníci poznali tehdejší prostředí v dílnách
a továrnách a každodenní život jejich zaměstnanců. Vyrobte si vlastní bižuterií
či skleněný obrázek nebo jen sledujte výrobu zkušených řemeslníků.
Prohlédněte si tradiční obydlí sklářů a expozice věnované historii sklářských osad
Jizerských hor:
- Čekají na vás ve sklářské osadě na Jizerce. Osada s tehdejším vysokým
výskytem drahokamů sloužila jako centrum sklářů v první polovině 19. století.V roce 1828 zde sklář Riedel založil sklářskou huť na výrobu tyčí a dutého
skla. V roce 1866 byla postavena druhá huť, která byla v provozu do roku 1911.
Založení první sklářské huti připomíná i kamenná pyramida ve středu osady.
Jméno obdržela osada podle stejnojmenné říčky, která jí protéká. V současnosti je Jizerka útulnou osadou se stopami původních obyvatel a sklářů
v překrásné krajině Jizerských hor. Kolem potoka jsou rozesety chalupy
a chaloupky horského typu, většinou celodřevěné, některé s dekorativními
prvky (Stará pila, Panský dům, Pyramida...). Dnes je většina domů využívána
k rekreačním účelům. V místním Muzeu Jizerských hor poznáte dějiny
sklářské výroby, její tradice i současnost. Muzeum je přístupné od května do
října v sobotu a neděli v 9–16 hod. V omezené míře probíhá i zimní provoz.
- Vaší pozornosti by neměla uniknout ani sklářská osada Kristiánov, založená
roku 1774. Srdcem Kristiánova byla do roku 1887 huť. Do jejich útrob svážely
formanské vozy z údolí potřebné sklářské suroviny a lesní dělníci ji zásobovali
dřevem, aby vydala světu skleněné tovary a polotovary. Expozice v posledním zachovaném kristiánovském stavení přibližuje nejen historii osady,
ale i lidí, kteří zde žili. Hlavním objektem stálé výstavy je rozměrný model
Kristiánova z doby jeho největší slávy.
Využijte jedinečné příležitosti a přijeďte na sever Čech v období, kdy se zde pořádá
některá z vyhlášených akcí či výstav:
- V červenci si nenechte ujít tradiční Anenské sklářské slavnosti na Jizerce,
které nabízejí prodej i ukázky výroby sklářských a ostatních tradičních řemesel
a výrobků i bohatý doprovodný kulturní program.
- V srpnu na vás pak čeká mezinárodní výstava skla a bižuterie Křehká
krása v Jablonci nad Nisou.
- Unikátní příležitostí pro rok 2014 pak je Mezinárodní trienále skla
a bižuterie Jablonec 2014, přehlídka toho nejlepšího, co bylo
v jabloneckém bižuterním průmyslu a sklářství v posledních třech letech
vyrobeno. Jde o největší výstavu skla v České republice, zahrnující největší
sbírku bižuterie na světě. Obdivovat lze nejlepší autorská sklářská díla z celé
republiky. Součástí výstavy je i expozice sklářských a bižuterních prací
nadějných studentů středních a vysokých škol. Trienále je možné navštívit od
června do října 2014.
69/417
PASPORT SUBREGIONU ČESKOLIPSKO
ANOTACE
Českolipsko je oblast plná kontrastů, kde se na jihu setkává
DESTINACE
romantická oblast Máchova kraje s tradicí těžby uranu ve
Stráži pod Ralskem na východě regionu. V severní části pak
nalezneme pokračování sklářské tradice v oblasti Nového
Boru a Kamenického Šenova, na západě se oblast blíží
k břehům řeky Labe. Romantická krajina, v níž se nachází
řada unikátních roubených stavení, okouzlila i básníka Karla
Hynka Máchu.
POZICE V RÁMCI
Součást regionu Českolipsko a Jizerské hory
REGIONALIZACE
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Sklářská tradice Lužických hor – tradiční
PRO
bašta českého sklářství v Novém Boru, výroba
MARKETINGOVOU
lustrů a úspěchy firmy Lasvit.
KOMUNIKACI
PRŮNIKY
Petr Novotný – sklářský mistr z města Nový Bor. V roce 1983 obdržel titul Mistr
sklářských řemesel a umění. Jako první sklář na českém území založil vlastní sklářské
studio zaměřené na využití tradičních sklářských technik. V roce 1991 založil sklárny
AJETO, jež jsou v současné době jedním z nejvýznamnějších českých výrobců tradičního uměleckého skla. V roce 2013 byl Libereckým krajem oceněn titulem Mistr
tradiční rukodělné výroby Libereckého kraje pro rok 2013.
ATRAKTIVITY
Sklářské domy. V kopcovité oblasti severně od České Lípy, kde se zvláště v 18. století rozvíjela speciální sklářská výroba včetně mezinárodní distribuce výrobků se na
vesnicích uplatnil relativně honosný, v základě nezemědělský typ domu. Severočeskou
specialitu starší maloměstské výstavby představují tzv. sklářské domy, budované na
sice trojdílném, ale nezemědělském půdorysném principu se dvěma komíny. Ty
umožňovaly vytápět oba krajní díly půdorysu, takže obytná mohla být skutečně celá
přízemí i patra. Tyto domy stávaly na parcelách samostatně, často podélně ke komunikaci a s oblibou užívaly mansardovou nebo polomansardovou střechu. Jejich
největší soubor se dochoval v Novém Boru, zejména v jeho části připojené plánovitě
ke staršímu jádru městečka na konci 18. století.
Vísecká rychta v Kravařích – mohutná roubená bývalá rychta z roku 1797, cenná
ukázka lidového bydlení rychtářů v severních Čechách za pomoci unikátních historických interiérů. Prohlédnout si lze dobovou světnici a černou kuchyni, tehdejší spíž,
chlév, komoru a horní světnici. Vísecká rychta je největší obytné roubené stavení
v České republice. Prostory rychty slouží také jako vlastivědné muzeum a galerie České
Lípy.
Roubené stavby v rezervaci Žďár se nacházejí nedaleko města Doksy. Jedná se
o soubor roubených stavení umístěných na návsi i v uličkách. Spatřit lze jak přízemní,
tak i patrové budovy postavené v 18. a 19. století. Roubené lidové domy ve Sloupu
v Čechách představují několik historicky cenných roubených lidových domků
pocházejících většinou z konce 18. a první poloviny 19. století. Na některých z nich si
lze všimnout kamenných vstupních portálů, mansardových střech nebo břidlicemi
obložených štítů. Roubené domky v obci Holany pocházejí z 18. a 19. století. Za
pozornost stojí dlouhé sloupy, podpírající trámy krovu, pozoruhodné jsou i roubené
chlévní části domů.
Památník K. H. Máchy v roubeném domě v Doksech. Roubený dům byl
postaven v roce 1669, jde o nejstarší stavení ve městě Doksy. Hlavní prostor stavení je
věnován odkazu a památce básníka romantismu Karla Hynka Máchy, který místní kraj
svými básněmi proslavil. Lze zde spatřit i expozice věnované rybářství a rybníkářství
na Českolipsku.
70/417
Sklářství. Počátky sklářství v Lužických horách spadají podle současných výzkumů
do poloviny 13. století. Rozmanitost zdejšího sklářství dokládají i další odvětví tohoto
řemesla, která zde postupně vznikala. Hrabě Kinský zde v 18. století zřídil ve vlastní
režii manufakturu na výrobu zrcadel. Nejprve v Lindavě, pak v roce 1760
ve Velenicích a později také ve Sloupu pod hradem v místech dnešního rekreačního
areálu. Jeho zrcadlárna dosáhla rovněž světového věhlasu a byla schopným konkurentem slavných benátských zrcadel. Hrabě Kinský požádal roku 1761 vládu o zákaz
dovozu zrcadel z Norimberku. Byl totiž schopen svými velkými zrcadly v přepychových
rámech zásobovat nejen Rakousko-Uhersko, ale i řadu dalších států Evropy.
Dalším specializovaným řemeslem byla výroba lustrů. Ve sklářské huti v Juliovce
byly krátce po roce 1687 vyrobeny vůbec první tři lustry na sever od Alp. Světová sláva
ověskových lustrů je doložena již v 18. století. V roce 1724 začal v Práchni
u Kamenického Šenova vyrábět a prodávat ověskové lustry Josef Palme, v roce 1727
dodal první čtyři dvanáctiramenné křišťálové lustry obchodník sklem Johann
Ferdinand Bramberk z Prahy arcivévodkyni Marii Alžbětě do Bruselu a dalších
dvanáct lustrů královskému dvoru do Paříže. V následujících letech byly českými
ověskovými lustry vyzdobeny královské paláce ve Versailles, Marly a Choisy a další
královské a šlechtické rezidence v téměř celé Evropě. Před pražskou korunovací
rakouské císařovny Marie Terezie roku 1743 vznikl v Polevsku nový, po panovnici
pojmenovaný ověskový lustr bez středové nosné tyče, který se jen s malými konstrukčními úpravami dodnes vyrábí pod obchodním označením „Marie Terezie“.
Lustry z Kamenického Šenova v klasickém i netradičním provedení ozdobily
reprezentační prostory královských a prezidentských rezidencí i vládních úřadů,
divadel a hotelů také ve 20. a 30. letech 20. století (Královská opera v Římě, La Scala
v Miláně, Theatre de la Bourse v Bruselu, hotel Waldorf Astoria v New Yorku). České
lustry zdobí také interiéry některých nových budov, a to od počátku 50. let dodnes.
Obzvláštní pozornosti a oblibě se těším v islámském světě, kde zdobí vládní budovy,
univerzity i mešity.
Nový Bor patří mezi nejznámější česká centra sklářství. Vedle dřívějšího
mezinárodně proslulého velkovýrobce skla značky Crystalex ve městě a jeho okolí
pracuje na 70 menších sklářských firem a ateliérů. Nový Bor je také místem světově
ojedinělého setkávání sklářských umělců. Jednou za tři roky se totiž do tohoto malého
severočeského města sjedou přední designéři, výtvarníci a skláři z celého světa na
prestižní Mezinárodní sklářské sympozium, a to v takovém počtu jako nikde
jinde na světě.
Nový Bor je spojen s významnými jmény českého sklářství, která tomuto řemeslu
přinesla světovou významnost, např. s Friedrichem Egermannem. Friedrich
Egermann byl sklářský odborník a zdatný obchodník v Novém Boru, vynálezce nových
druhů skla exportovaného poté do mnoha zemí světa. Se sklem začal experimentovat, vynalezl sklo achátové i mramorové, polodrahokamové, vysoké smalty
barevných lazur. Červené ryté sklo (Rotbeize) pod svým jménem Egermann vyvážel
i do zahraničí a jako výhodný artikl je vyráběno dodnes. Nový typ některých výrobků
byl univerzitou ve Vídni pojmenován lithyalinem. Vynález lithyalinu a červené lazury
přinesly Egermannovi značné uznání.
V Novém Boru sídlí také společnost Lasvit, firma s devíti pobočkami po celém světě
zaměřená na designování, vývoj a zakázkovou výrobu desénových svítidel a skleněných
uměleckých plastik, nabízející komplexní řešení od návrhu až po finální instalaci. Díla
Lastvitu a jeho designérů jsou k vidění ve veřejných prostorách prestižních hotelových
řetězců, kasin a luxusních paláců. Filosofii Lastvitu tvoří tři základní pilíře: světlo,
design a zážitek. Lasvit lustry dodává do Singapuru, Londýna i Dubaje. Technicky
nejnáročnější byla instalace skleněného dómu do mrakodrapu Jumeirah at Etihad Towers v
emirátu Abú Dhabi. Dóm má v průměru přes 16 metrů a váží více než 13 tun. Skládá se mimo
jiné z 250 tisíc křišťálů a 12 tisíc ručně foukaných skleněných bublin. Uměleckým ředitelem
firmy Lasvit je Maxim Velčovský, český designér a pedagog. Vystavoval v Česku i ve
světě a jeho práce jsou zařazeny ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze,
Viktoriina a Albertova muzea v Londýně, v Nové Pinakotéce v Mnichově a v muzeu
designu a užitého umění Mudac v Lausanne. Věnuje se především tvorbě ze skla
a porcelánu. Navrhuje designové výrobky ve vlastním studiu Qubus, křišťálové
výrobky pro firmu Bohemia Machine. V roce 2007 získal cenu pro designéra roku na
cenách Czech Grand Design. Ve svých návrzích pracuje především se sklem
71/417
a porcelánem, často se pohybuje na hraně pop artu. Známé jsou například jeho
porcelánové šálky inspirované tvarem PET lahví a kelímků (2000), vázy ve tvaru
holinek (2001) a mísa ve tvaru České republiky (2003).V roce 2010 spolupracoval na
instalaci českého pavilonu pro EXPO 2010 v Šanghaji. Příležitostně se věnuje
i grafické a jiné tvorbě. Navrhl mimo jiné kompozici sedaček pro pražské Kino Oko
a booklet alba Racek písničkáře Tomáše Kluse.
Sklářské muzeum Nový Bor, mapující tradici sklářství v Jizerských horách, bylo
založeno již v roce 1893. Většina tehdejších exponátů pocházela z rukou sklářských
mistrů, kteří se snažili vyhovět tehdejším odlišným požadavkům zahraničních kupců
především z Německa a Polska. Sbírka se postupem času rozrůstala, nabývala na
kvalitě a počet exponátů se rozrůstal zejména díky zájmu výrobních a exportních
domů a ve 30. letech 20. století prostřednictvím sklářských soutěží pořádaných
muzeem. V muzeu si návštěvníci mohou zakoupit kopie historického skla, tradiční
skleněnou bižuterii nebo odbornou literaturu věnující se sklářství. V roce 2013
otevřelo muzeum novou stálou expozici. Ta je rozdělena podle časového rozmezí od
období baroka až po současnost. Největší prostor je v muzeu vyčleněn pro malované
sklo, které bylo vyráběno pomocí speciální zušlechťovací techniky, která je tak
příznačná pro Nový Bor. V muzeu se mohou návštěvníci těšit i na sbírku secesně
malovaného skla, která je pro výjimečně vysoké množství vystavovaných exponátů
unikátní i ve světovém měřítku.
Vísecké rychta v obci Kravaře je dějištěm mnoha kulturních a lidových slavností:
Masopust na Vísecké rychtě v Kravařích se koná každý rok v únoru. Obsahuje
ukázky ze života a řemeslné práce, možnost ochutnávek produktů kravařských
řezníků, tradiční masopustní průvod masek vedený dětmi z místní základní školy,
divadelní představení ochotnického divadelního souboru Nopoď z Nového Boru.
V prostorách rychty se mohou návštěvníci těšit, že se seznámí s řemeslnou výrobou
řezbářů, drátenic, přadlen, perníkářek a dalších řemeslníků. Kravařský masopustní rej
je tradičně ukončen před čtvrtou hodinou pochováním basy. Tento akt v minulosti
znamenal počátek čtyřicetidenního půstu, během kterého naši předkové nepořádali
žádné oslavy a zábavy. Dělo se tak z důvodu, aby půda mohla odpočívat a nabrat sílu,
než začne zase plodit.
Velikonoční jarmark – tradiční březnový jarmark konaný na Vísecké rychtě. Jeho
součástí je prodej velikonočních kraslic a pomlázek, tradičním hostem je i vyhlášený
řeznický mistr Vráťa Douša, jehož masné výrobky jsou v regionu pověstné.
Den otevřeného podstávkového domu – slavnost konaná poslední květnovou
neděli. Cílem akce je zájemcům o podstávkovou architekturu umožnit poznávat život
v podstávkovém domě, který je tou nejtypičtější stavbou lidové architektury v českoněmecko-polském trojmezí.
Svatojánský podvečer. Příjemná čarovná atmosféra vládne v podvečer z 23. na
24. června na Vísecké rychtě, kdy se zde koná oblíbený svatojánský podvečer. Svatojánská noc bývala podle pohanských tradic plná kouzel a magie. Návštěvníci se
dozvědí, jak vznikla tradice svatojánské noci, co vše bylo podle pověstí v tuto noc
možné a proč je noc tolik spojená s kouzelnou mocí bylinek.
Festival paličkované krajky „Paličkyáda“. Akce probíhá v září a je zaměřena na
přiblížení paličkování krajky široké veřejnosti, přítomny jsou tradičně i nejlepší
krajkářky kraje, které návštěvníkům odhalí své techniky tvorby paličkovaných krajek.
Mytologie, obřady
Důležitou osobností pro uchování folklorních tradic Českolipska byl Bohumil Kinský.
Pan Kinský byl správce sbírek vlastivědného muzea v České Lípě, ale především po
mnoho let vyvíjel neustálou činnost zaměřenou na uchování folklorních tradic
Českolipska. V roce 1947 inicioval vytvoření prvního českolipského kroje.
Nářečně různorodá oblast. Součást původně německy mluvící oblasti.
72/417
Czech Specials:
- Hostinec u Podkovy, Rynoltice
- Hotel Port, Doksy
Sklářské výrobky, Petr Novotný, Nový Bor – sklářský mistr z Nového Boru.
V roce 1983 obdržel titul Mistr sklářských řemesel a umění. Jako první sklář na
českém území založil vlastní sklářské studio zaměřené na využití tradičních sklářských
technik. V roce 1991 založil sklárny AJETO, jež jsou v současné době jedny z nejvýznamnějších českých výrobců tradičního uměleckého skla. V roce 2013 byl Libereckým
krajem oceněn titulem Mistr tradiční rukodělné výroby Libereckého kraje pro rok
2013.
Repliky historického skla, Jiří Haidl a Josef Tichý, Nový Bor. Domácí sklárna
Haidl & syn vznikla v 90. letech. Jednalo se tehdy o malou sklářskou pec, kterou
založili pánové Jiří Haidl a Josef Tichý v Novém Boru. V dílně se vyrábí repliky
historického skla, které časově spadají převážně do období raného středověku až do
poloviny novověku. Jiří Haidl a Josef Tichý získávají podklady pro výrobu replik
z různých historických pramenů, čerpají v dobových reprodukcích, kresebných
rekonstrukcích, ale i v odborných publikacích. Výrobky z rodinné sklárny Haidl & syn
lze zakoupit jak na mnoha místech v ČR, tak i v zahraničí. Sklářské výrobky se vyvážejí
do Skandinávie, do Německa, dále do Dánska, Belgie, Francie Anglie i do Spojených
států. Momentálně se pec přestěhovala do obce Svojkov, kde se provozování firmy dále
věnuje pan Haidl se svým synem Jakubem.
Paličkovaná krajka, Milena Juřicová, Česká Lípa. Paní Juřicová se své profesi
a koníčku zároveň věnuje v České Lípě, kde své výtvory příležitostně vystavuje
a pravidelně se účastní krajských přehlídek. V roce 2006 se pak svým krajkářským
a vyšívačským umem podílela na zhotovení kopie tzv. českolipského kroje, která je
dnes k vidění na Městském úřadě v České Lípě. Při tvorbě paličkované krajky se
nechává inspirovat tradičními postupy zpracování krajky.
Výroba papírových masek, společnost PVO, Zákupy. Zákupská firma PVO se
jako jediná v Evropě zabývá výrobou papírových masek. K sortimentu společnosti
patří papírové čepice, papírové a organtýnové masky, nosy a polomasky z papíru
a organtýnu, různé lampiony, krepové dekorativní ozdoby, konfety, girlandy nebo
třeba vlajky. Tradice výroby masek z papíru sahá u této firmy až do roku 1880.
Společnost PVO v obci Zákupy spravuje také expozici nazvanou „Eduard Held
muzeum“, která má návštěvníkům přiblížit hlavně historii a výrobní postupy spojené
s výrobou papírových masek v Zákupech.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Vísecká rychta Kravaře – překrásná ukázka lidové roubené architektury, ve které
se navíc během roku koná několik akcí s lidovou tematikou. Tradiční Paličkyáda se
koná v září, Masopust plný veselí v únoru, velikonoční jarmark v březnu, Den otevřeného podstávkového domu na konci května a kouzelný Svatojánský podvečer je pro
návštěvníky přichystán v podvečer 14. června.
Sklářský atelier AJETO v Lindavě u Nového Boru. V tomto ateliéru vznikají
unikátní výtvory, zdejší skleněná krása putuje i za hranice naší země, těší se s ní
dokonce i královna Alžběta II. nebo třeba Mick Jagger. Sklárna AJETO spolupracuje
i se světově proslulým designerem Bořkem Šípkem (spoluzakladatel firmy), který
byl i hradním architektem Václava Havla a na jeho návrh vytvořil kolekci sedmi váz.
Všichni zájemci se mohou potěšit i pohledem na práci mistrů sklářů. Celá dílna je totiž
uzpůsobena tomu, aby návštěvník mohl být s malým odstupem přítomen veškerému
dění. A ve vedlejší krčmě se dokonce můžete zapojit přímo a vyfoukat si svůj vlastní
výtvor.
TEMATICKÉ TRASY
Sklářská tradice. Navštivte novoborské Sklářské muzeum mapující tradici sklářství
v Jizerských horách, které bylo založeno již v roce 1893. Nenechte si ujít možnost
zhlédnout výrobu skla na vlastní oči ve sklářském atelieru AJETO v nedaleké Lindavě.
Sklářské muzeum naleznete také v dalším vyhlášeném městě se staletou sklářskou
tradicí – v Kamenickém Šenově. I zde se můžete vydat na exkurzi přímo do výroby:
umožňuje to sklárna Jílek v Kamenickém Šenově. Své putování za sklářskou tradicí
73/417
pak můžete zakončit při exkurzi ve výrobě replik historického skla ve Svojkově.
Sklářské muzeum Nový Bor. Toto muzeum, mapující tradici sklářství v Jizerských
horách, bylo založeno již v roce 1893. Většina tehdejších exponátů pocházela z rukou
sklářských mistrů, kteří se snažili vyhovět tehdejším odlišným požadavkům zahraničních kupců, především z Německa a Polska. Sbírka se postupem času rozrůstala,
nabývala na kvalitě a počet exponátů se zvyšoval zejména díky zájmu výrobních
a exportních domů a ve 30. letech 20. století prostřednictvím sklářských soutěží
pořádaných muzeem. V roce 2013 otevřelo muzeum novou stálou expozici. Nová
expozice je rozdělena podle časového rozmezí od období baroka až po současnost.
Největší prostor je vyčleněn pro malované sklo, které se vyrábělo pomocí speciální
zušlechťovací techniky, jež je pro město Nový Bor příznačná. V muzeu se můžete těšit
i na sbírku secesně malovaného skla, která je pro výjimečně vysoké množství
vystavovaných exponátů unikátní i ve světovém měřítku. V muzeu lze zakoupit kopie
historického skla, tradiční skleněnou bižuterii nebo odbornou literaturu věnující se
sklářství. Muzeum je otevřeno od úterý do neděle od 9 do 17 hod.
Mezinárodní sklářské symposium. Nový Bor je také místem světově ojedinělého
setkávání sklářských umělců. Jednou za tři roky se totiž do tohoto malého severočeského města sjedou přední designéři, výtvarníci a skláři z celého světa na prestižní
Mezinárodní sklářské sympozium, a to v takovém počtu jako nikde jinde na
světě.
unikátní výtvory. Zdejší skleněná krása putuje i za hranice naší země, těší se s ní
i se světově proslulým designerem Bořkem Šípkem (spoluzakladatel firmy). Všichni
zájemci se mohou potěšit i pohledem na práci mistrů sklářů, celá dílna je totiž
uzpůsobena tomu, aby návštěvník mohl být jen s malým odstupem přítomen veškerému dění. A ve vedlejší krčmě se dokonce můžete zapojit přímo a vyfoukat si svůj
vlastní výtvor.
Sklářské muzeum Kamenický Šenov. Stálá expozice muzea zahrnuje vývoj
rytého a broušeného skla od 17. století do současnosti. Část expozice je věnována
místní sklářské škole, nejstarší škole svého druhu v Evropě, firmě J. & L. Lobmeyr
a mezinárodním sympoziím rytého skla. Ke stálé expozici patří kolekce historizujících
křišťálových ověskových lustrů a vrstvených svítidel, jejichž výroba v této oblasti sahá
do roku 1724. Muzeum nabízí návštěvníkům kromě prohlídky stálé expozice také
krátkodobé výstavy z historie a současného sklářského umění. Od roku 1996 zde
vzniká unikátní soubor z prací účastníků Mezinárodních sympozií rytého skla.
K mimořádným exponátům náleží skleněná židle vyrobená kamenickošenovskou
firmou Eliase Palmeho v posledním desetiletí 19. století pro palác maharadži v Hyderabadu v Indii. V prostorách muzea se nachází prodejna, kde si návštěvníci mohou
zakoupit upomínkové předměty a publikace. Muzeum je otevřeno od dubna do října.
Sklárna Jílek v Kamenickém Šenově. Tato sklárna pokračuje v tradici ruční
výroby foukaného skla. Pro výrobu křišťálového a opálového skla dali Antonín Jílek
a Franz Vetter v roce 1905 postavit sklárnu proti výpravní budově Dolního nádraží
v severní části města. Specialitou sklárny bylo černé burelové sklo a skla tmavých
barev. Po odchodu Franze Vettera se stal novým společníkem jeho bratr Václav Jílek
a od roku 1919 nesla sklárna nový název Bří Jílkové. Od roku 1935 začala sklárna svá
skla zušlechťovat a spolupracovat s profesory pražské uměleckoprůmyslové školy,
např. s Josefem Drahoňovským. Po válce se stala součástí podniku Crystalex v Novém
Boru a v roce 1993 ji odkoupili potomci původních majitelů. Po této privatizaci byla
sklárna rekonstruována. Firma pokračuje v tradici ruční výroby foukaného skla do
rotačních i nerotačních forem i skla hutně tvarovaného bez forem. Zabývá se tradiční
malosériovou výrobou skla z olovnatých i bezolovnatých sklovin, zušlechtěného
malováním, rytím, broušením i pískováním. Zvláštními komoditami jsou sklo hutně
tvarované, vitráže a sklo pro architekturu. Využít můžete možnosti exkurze do sklárny.
Exkurze (upřednostňovány jsou spíše skupiny) do sklárny je možná nejlépe dopoledne
mezi 8. a 12. hod. (v 10 hod. je půlhodinová přestávka). Zájemci si mohou ve firemní
74/417
prodejně v areálu sklárny zakoupit vybrané výrobky.
Firma Preciosa – lustry. V Kamenickém Šenově vyrábí lustry z broušeného
křišťálového skla. Firma neumožňuje exkurze pro širokou veřejnost, pouze jednou
ročně organizuje den otevřených dveří v rámci Mezinárodního sklářského
sympozia IGS. Při říjnovém dnu otevřených dveří je možno zakoupit v prostoru
firmy drobné skleněné výrobky od výrobců bižuterie a skleněných figurek z partnerských závodů Preciosy, a. s., z Jablonce n. N.
Ruční výroba replik historického skla ve Svojkově. Máte možnost navštívit
malou sklářskou huť a vidět unikátní ruční výrobu skla. Můžete spatřit, jak nově
ožívají tradiční sklářské postupy, nebo přímo historické číše a poháry králů a velmožů.
Při prohlídce můžete navštívit také malou galerii replik a získat informace
o nalezených a zmapovaných nalezištích středověkých sklářských hutí z oblasti
Lužických hor a Česko-saského Švýcarska. Ke sklářské pícce na Svojkov jsou zváni
všichni zájemci o zhlédnutí tradičního sklářského díla.
75/417
2.4
Zmapování REGIONU Českolipsko a Jizerské hory
PASPORT REGIONU ČESKOLIPSKO A JIZERSKÉ HORY
ANOTACE
Často drsná krajina Jizerských a Lužických hor, kde místní
DESTINACE
skláři dávají od pradávna vzniknout křehké kráse místního
skla, zrcadel i lustrů. Oblast vyhlášené bižuterie, jejíž sláva
sahá daleko za naše hranice. Na lustry české firmy Lasvit je
možné narazit v řadě luxusních hotelů po celém světě, ale
také např. v dubajském metru. Na dobu největší slávy české
bižuterie dnes navazuje např. podnik Preciosa, díky němuž je
česká jablonecká bižuterie ve světě opět pojmem.
POZICE V RÁMCI
REGIONALIZACE
Zahrnuje subregiony Jizerské hory a Podještědí a
Českolipsko
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Sklářská tradice a výroba bižuterie – bohatá
PRO
tradice zdejšího sklářství v oblasti Jizerských
MARKETINGOVOU
a Lužických hor a světově proslulé jablonecké
KOMUNIKACI
bižuterie.
- Lidové písně a tance Jizerských hor –
tkalcovské písně a lidové tance Podještědí, lidové
tance a písně Pojizeří.
PRŮNIKY
AJETO, jež jsou v současné době jedny z nejvýznamnějších českých výrobců
tradičního uměleckého skla. V roce 2013 byl Libereckým krajem oceněn titulem Mistr
Jiří Urban, šperkař – významný český šperkař z Turnova. V roce 2011 mu byla
udělena Cena města Turnov. Jiří Urban proslul především jako šperkařský výtvarník,
návrhář a tvůrce v oblasti moderního šperku. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří
kopie korunovačních klenotů, stejně tak i královských i císařských korun. V roce 2010
dokončil jedno ze svých nejvýznamnějších děl. Dlouhých 14 měsíců pracoval na kopii
císařské koruny Svaté říše římské. K jeho největším úspěchům patří tvorba prestižních
šperků pro některé významné zahraniční osobnosti, např. pro britskou královnu
Alžbětu II. nebo papeže Jana Pavla II. Svými kopiemi korunovačních klenotů a celkovým přínosem řemeslu proslavil jak město Turnov, tak i celou Českou republiku.
KLASTRY ATRAKTIVIT
drahokamů byla v první polovině 19. století centrem sklářů. V roce 1828 zde sklář
Riedel založil sklářskou huť na výrobu tyčí a dutého skla. V roce 1866 byla postavena
druhá huť, která byla v provozu do roku 1911. Jméno obdržela osada podle stejnojmenné říčky, která jí protéká. V současnosti je Jizerka útulnou osadou se stopami
tradičně pořádají Anenské sklářské slavnosti na Jizerce. Jejich součástí jsou
v Kořenově.
se navíc během roku koná několik akcí s lidovou tematikou: tradiční Paličkyáda se
koná v září, Masopust plný veselí v únoru, velikonoční jarmark v březnu, Den otevřeného podstávkového domu na konci května a kouzelný Svatojánský podvečer je pro
návštěvníky přichystán v podvečer 14. června.
unikátní výtvory. Zdejší skleněná krása putuje i za hranice naší země, těší se s ní
i se světově proslulým designerem Bořkem Šípkem (spoluzakladatel firmy). Všichni
zájemci se mohou potěšit i pohledem na práci mistrů sklářů. Celá dílna je totiž
uzpůsobena tomu, aby návštěvník mohl být jen s malým odstupem přítomen
76/417
veškerému dění. A ve vedlejší krčmě se dokonce můžete zapojit přímo a vyfoukat si
svůj vlastní výtvor.
TEMATICKÉ TRASY
z vyhlášených akcí či výstav: Anenské slavnosti na Jizerce, mezinárodní výstava skla
a bižuterie Křehká krása v Jablonci nad Nisou nebo Mezinárodní trienále skla
a bižuterie Jablonec 2014.
Sklářská tradice. Navštivte novoborské Sklářské muzeum mapující tradici sklářství
v Jizerských horách, které bylo založeno již v roce 1893. Nenechte si ujít možnost
zhlédnout výrobu skla na vlastní oči ve sklářském atelieru AJETO v nedaleké Lindavě.
Sklářské muzeum naleznete také v dalším vyhlášeném městě se staletou sklářskou
tradicí, v Kamenickém Šenově. I zde se můžete vydat na exkurzi přímo do výroby:
umožňuje to sklárna Jílek v Kamenickém Šenově. Své putování za sklářskou tradicí
pak můžete zakončit při exkurzi ve výrobě replik historického skla ve Svojkově.
v pasportech jednotlivých subregionů (subregiony Jizerské hory od str. 63
a Podještědí a Českolipsko od str. 70).
2.5
Marketing summary pro region Českolipsko a Jizerské hory
Sklářská tradice a výroba bižuterie – bohatá tradice zdejšího sklářství v oblasti
Jizerských a Lužických hor a světově proslulé jablonecké bižuterie
produkce skla do celého světa. Tradiční výroba bižuterie v této oblasti je příběhem
opuštěných roubenek rozesetých po Jizerských horách a jejich obyvatel, vytvářejících
na ručních strojích „šperky“, které končily v dalekých zemích.
Lidové písně a tance Jizerských hor – tkalcovské písně a lidové tance Podještědí,
lidové tance a písně Pojizeří
Tkalcovské písně jsou příběhem těžkého života těchto lidí, plné výčitek nad
nespravedlivým osudem a nelehkým osudem. Radost ze života i z pohybu je naopak
vyjádřena tancem: šátečkový neboli líbavý tanec obvykle tančila děvčata v krčmách, ale
také jen tak v přírodě na polích či cestách. Vychutnejte si tklivé písně i radostný tanec
při některém z místních folklorních festivalů či událostí.
77/417
2.6
Zmapování SUBREGIONŮ Severozápadní Čechy
PASPORT SUBREGIONU ČESKÉ ŠVÝCARSKO
ANOTACE
Název této oblasti odkazuje k počátkům turistického objeDESTINACE
vování této oblasti, o niž se ve druhé polovině 18. století
zasloužili švýcarští výtvarníci Adrian Zingg a Anton Graff,
kteří působili v nedalekém Sasku a do této oblasti podnikali
své výlety. Tvář zdejší krajiny jim připomínala okolí jejich
domovů, proto ji nazvali Saským Švýcarskem. Později vznikl
i název pro České Švýcarsko.
Krajina skalních roklí, vyhlídek a podstávkových domů, symbolu místní lidové architektury i propojení dvou kultur, k němuž došlo po příchodu německých osadníků. Ti do této oblasti
přišli na pozvání české šlechty na přelomu 13. a 14. století. Na
pomezí východoevropské oblasti roubených domů a západoevropských hrázděných staveb vznikl dům, který byl v přízemí roubený, případně částečně zděný, a v patře hrázděný.
POZICE V RÁMCI
Součást regionu Severozápadní Čechy
REGIONALIZACE
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Lidová architektura a podstávkové domy
PRO
Českého Švýcarska – unikátnost těchto staveb
MARKETINGOVOU
dokládá mj. návrh na zařazení Krajiny podstávKOMUNIKACI
kových domů (severní Čechy, Horní Lužice
a Dolní Slezsko) pod záštitu organizace UNESCO.
- Sokolnictví – na území Českého Švýcarska žije
největší populace sokolů stěhovavých v ČR,
sokolnictví je na seznamu nehmotného kulturního
dědictví UNESCO.
PRŮNIKY
Libor Hypš – truhlář z České Kamenice. Pan Hypš se zabývá se rekonstrukcí
památek, výrobou replik historických oken, dveří a jiných výrobků ze dřeva. Jako
vůbec první Čech obdržel v roce 2012 prestižní certifikát: ochrannou licenční známku
odborníka na podstávkovou architekturu. Certifikát dokládá vysokou odbornou
způsobilost spojenou s vysokými nároky v problematice oprav a rekonstrukcí
podstávkových domů a lidové architektury. Na tyto certifikované odborníky se mohou
méně zkušení vlastníci podstávkových domů v České republice obracet s žádostmi
o zajištění kvalitní práce a rekonstrukce na svých podstávkových domech, které tak
budou v souladu se stanovenými kritérii kvality. Práci pana Hypše si lze prohlédnout
například na kostelu Nejsvětější Trojice v obci Polevsko v České Lípě, dále se podílel
na rekonstrukci secesní vily Kytlice v Lužických horách nebo na opravě kulturní
památky – mateřské školky v Novém Boru.
ATRAKTIVITY
Sokolnictví. Na území Českého Švýcarska žije největší populace sokolů stěhovavých
v ČR. Sokolníci se starají, aby v době hnízdění byla dotčená místa pro návštěvníky
uzavřena. Toto opatření ochraňuje ptáky před rušením ze strany člověka v době, kdy
jsou obzvláště citliví. I zdánlivě drobné vyrušení totiž může mít fatální následky
v podobě zastydlých vajec nebo mláďat uhynulých hlady. V roce 2010 se v parku
vylíhlo 20 mláďat a díky přísné ochraně a projektu na záchranu těchto vzácných
opeřenců, kteří byli v Česku vyhubeni v 70. letech minulého století, je nyní v Českém
Švýcarsku největší populace sokolů stěhovavých v Česku. Ochrana je základem pro
další šíření sokolů v Česku i zahraničí a díky kroužkování severočeští přírodovědci
vědí, že tady narozená mláďata hnízdí například v polských Górach Stolowych,
v Žitavských horách v Sasku, ale třeba také na severu Itálie.
Tradice sokolnictví, tedy zkráceně umění zacházení s dravci, především lov s nimi, trvá
několik tisíc let. Prestiž sokolnictví nabyla vrcholu ve středověku. Stalo se významným
činitelem v obchodu a diplomacii. V České republice se sokolnictví aktivně věnuje asi
500 lidí, kteří také pomáhají přírodě tím, že zachraňují genofond nejohroženějších
78/417
dravců a množí je v zajetí. Často se podílejí také na jejich vypouštění do přírody.
Podstávková architektura v Českém Švýcarsku. Na tomto území se prolínalo
soužití dvou národů, Čechů a Němců. Propojení těchto dvou kultur umožnilo vznik
zcela novému stavení – podstávkovému roubenému domu. Podstávkový dům
kombinuje dvě tradiční technologie lidového stavitelství: roubenou konstrukci,
charakteristickou pro východoevropskou oblast, a hrázdění, jež je typické pro oblast
západoevropskou. Podstávka je podpůrná dřevěná konstrukce stojící podél stěn
přízemí, která nese váhu střechy, případně patra domu. Díky tomu nejsou stěny
roubené světnice v přízemí zbytečně zatíženy a nehrozí tolik jejich zborcení. Těchto
domů se v devíti obcích ležících na hranici Národního parku České Švýcarsko
dochovalo kolem 1500. Prohlédněte si lidové stavby v Jetřichovicích, sousední
Vysoké Lípě a nedaleké obci Mezná. Čekají na vás také podstávkové domy v ulici
Šmilovského v Rumburku, lemovaná dřevěnými domy řemeslníků z přelomu 18. až
19. století.
Putování za unikátními ukázkami podstávkové architektury Českého Švýcarska lze
spojit s návštěvou muzea Českého Švýcarska v Krásné Lípě. To sídlí v nejstarším
dochovaném domě v Krásné Lípě, expozice mapuje lidovou architektura „domů
s podstávkou“. Jedinečnost těchto staveb dokládá mj. návrh na zařazení Krajiny
podstávkových domů (severní Čechy, Horní Lužice a Dolní Slezsko) pod záštitu
organizace UNESCO. Unikátnost podstávkového domu v Českém Švýcarsku tkví
především v dochovaném počtu objektů. Byl však typický pro celé severní Čechy.
Lidová architektura ve městě Rumburk. Vesnická památková rezervace
zahrnuje pouze jednu z ulic města Rumburku, ulici Šmilovského. Ta je lemována
dřevěnými domy řemeslníků z přelomu 18. až 19. století. Jejich nejnápadnějším
prvkem jsou zajímavě obkládané a zdobené štíty.
Lidové stavby v Jetřichovicích. Ve vsi Jetřichovice i blízkém okolí lze zhlédnout
veliké množství lidových staveb. Mnoho z těchto stavení je památkově chráněno.
Roubené patrové domy v obci Vysoká Lípa. Ve vsi se nachází soubor roubených
patrových domů i objektů s hrázděnými štíty. Jsou rozmístěny po okolních svazích,
podél u skal i v centru obce. Nedaleko Vysoké Lípy se nachází obec Všemily, kde lze
obdivovat unikátní kapli, která je vytesána přímo do skály.
Lidová architektura v obci Mezná. Pro turisty je obec Mezná důležitým cílem
z důvodu velkého množství zachovalých staveb lidové architektury. Je zároveň jedním
z výchozích míst do soutěsek řeky Kamenice.
Usedlost Na Stodolci. Penzion Na Stodolci vznikl citlivou rekonstrukcí zemědělské
usedlosti, jejíž historie se píše od roku 1881. Během přestavby bylo především dbáno
na použití původních a tradičních materiálů, které hostům poskytují pocit tepla
a útulnosti. Součástí penzionu je samostatná roubenka postavená klasickým tesařským
způsobem z masivního dřeva. Veškerá jídla jsou připravována jen z čerstvých surovin
dodávaných lokálními dodavateli z nejbližšího okolí. Restaurace Na Stodolci byla pro
rok 2013 vyhodnocena Maurerovým výběrem Grand Restaurant (25. nejlepší restaurace, celkově 4. nejlevnější restaurace z TOP 100 restaurací v ČR). V okolí penzionu,
ale i v oblasti národního parku České Švýcarsko se nachází množství nově vytvořených
hipostezek, díky nimž je možné sledovat krásy národního parku z koňského hřbetu.
Pro milovníky jízdy na koni jsou proto k dispozici stáje s jezdeckými koňmi, na nichž si
mohou po předchozí rezervaci zajezdit jak zkušení jezdci, tak úplní začátečníci a děti.
V letních měsících je zde možnost krátkodobého venkovního ustájení.
Dolský mlýn (obec Růžová). Jedná se o jeden z nejstarších zachovaných vodních
mlýnů v Českém Švýcarsku. V současnosti zachovány pouze zděné části objektu. První
písemné zprávy zmiňují jeho existenci již roku 1515. Mlýn měl po mnoho let
významnou funkci i ve vodní dopravě, a to při plavení dříví. Po roce 2000 se začalo
s obnovou této významné památky, která za pomoci řady dobrovolníků trvá doposud.
Veřejnosti je mlýn volně přístupný a v jeho areálu se konají různé akce, např. pálení
dřevěného uhlí. Mlýn je znám také z pohádky Pyšná princezna, kde je ukázán ve své
plné funkčnosti.
79/417
Dům Českého Švýcarska. Hlavní návštěvnické středisko celého regionu se nachází
v Krásné Lípě na Křinickém náměstí. Dům slouží jako informační středobod pro celou
oblast Českého Švýcarska a nabízí návštěvníkům veškerý informační servis. V Domě
Českého Švýcarska lze spatřit interaktivní expozici o historii a kulturních hodnotách
tohoto překrásného koutu naší republiky. V rámci expozice lze spatřit i makety
podstávkových domů či větrný mlýn. Část expozice je věnována také více než 100leté
tradici české turistiky.
Větrné mlýny byly v severních Čechách budovány hlavně na návrších a na návětrných rovinách, kde se nenacházely vodní toky. Stavby větrných mlýnů byly navíc
soustředěny pouze v oblastech s vhodnými povětrnostními podmínkami. I když česká
kotlina, obklopená téměř ze všech stran pohořími, nebyla pro stavby větrných mlýnů
nejvhodnější, i tak se zde nachází poměrně významné množství větrných mlýnů.
V severních Čechách lze nejčastěji narazit na větrné mlýny zděné konstrukce. K zajímavým větrným mlýnům patří v severních Čechách větrný mlýn v Huntířově (mlýn
s okrouhlou kamennou věží postavený v roce 1843) nebo mlýn v Mikulášovicích
z roku 1555.
Nožířství. Mikulášovičtí výrobci nožů a nůžek byli ve střední a částečně i západní
Evropě známí již v 18. století. Vyráběli nože všech druhů a tvarů, tesáky, kordy, šavle,
břitvy, chirurgické a jiné speciální nástroje. Nožířství bylo tehdy velmi vážené řemeslo,
a protože nožířů bylo málo, bylo to také řemeslo dobře prosperující. Rozkvět nožířského
řemesla v Mikulášovicích přivedl v roce 1794 místního podnikavého obchodníka Ignaze
Röslera k založení první továrny na výrobu nožů. Největšího rozmachu doznalo
mikulášovické nožířství před první světovou válkou a po ní, kdy byly výrobky s úspěchem vyváženy do 106 zemí a teritorií světa (zvláště po modernizaci v době socialismu).
Tradici nožířství v krajině Českého Švýcarska udržuje firma Mikov, která sídlí v obci
Mikulášovice. Vznik společnosti spadá do roku 1955, kdy došlo ke sloučení závodů
Koh-i-noor Mikulášovice a Sandrik Mikulášovice a vznikl z nich jeden národní podnik:
společnost Mikov. Od svého vzniku se společnost specializuje na výrobu nožů všech
druhů. V jejím sortimentu tak jsou nože řeznické, kuchyňské, řemeslnické, zahradnické, lovecké, rybářské, armádní, sportovní, kapesní zavírací, vyhazovací a některé
speciální nože, vhodné zejména pro vášnivé sběratele. Mikulášovické nože jsou
certifikované jako regionální produkt Česko-saského Švýcarska. Své nože dodává
Mikov nejen po celé ČR, ale exportuje je i do zahraničí: do evropských zemí, Ruska
a USA. Firma Mikov se účastní i uznávaného mezinárodního kovářského festivalu
Hefaiston na hradě Helštýn, kde předvádí své řemeslo a výrobky. Součástí firmy je
i Muzeum nožířské tradice. K vidění zde jsou historické exponáty, dobové fotografie a zajímavé články o výrobě nožů v Mikulášovicích. Při objednání lze k prohlídce
muzea nabídnout i výklad o historii a současnosti společnosti. V podnikové prodejně si
pak návštěvníci mohou vyhlédnutý nůž zakoupit.
Mlynářství. Na území Českého Švýcarska se nachází několik zachovalých větrných
nebo vodních mlýnů. Větrné mlýny jsou mlýny holandského typu. Např. mlýny
v Arnoltice, Huntířově a Janově jsou dnes zrenovovány a přestavěny na obytné budovy
sloužící k rekreačním účelům. Ve větrném mlýně na Petříně se mohou návštěvníci
regionu ubytovat, je zde provozován penzion. Vodní Dolský mlýn je dnes volně
přístupný a je výše zmíněn.
Pěší turistika. Počátky turistického objevování Českého Švýcarska spadají do druhé
poloviny 18. století. Tuto oblast začali objevovat a především prezentovat švýcarští
výtvarníci Adrian Zingg a Anton Graff, kteří působili na umělecké akademii saského
dvora a podnikali výlety z Drážďan podél Labe do míst mezi Pirnou a Hřenskem. Tvář
zdejší krajiny jim připomínala okolí jejich domovů, proto ji nazvali Saským
Švýcarskem. Později vznikl i název pro České Švýcarsko. Turistický zájem o tento
region podstatně ovlivnil rozvoj lodní a železniční dopravy (nákladní, ale i výletní
parníky). O zpřístupnění Českého Švýcarska pro účely turistického ruchu se významně
zasloužil rod Kinských − majitelé českokamenického panství, a rod Clary-Aldringenů
− majitelé děčínského panství. Dodnes nesou mnohá tradiční a turisticky atraktivní
místa v Českém Švýcarsku jména jednotlivých členů těchto šlechtických rodů:
například Rudolfův kámen, Vilemínina stěna, Mariina skála, Ferdinandova či
Edmundova soutěska. Do dějin turistiky se Clary-Aldringenové zapsali především tím,
80/417
že zprovoznili soutěsky na řece Kamenici (provoz na pramicích byl otevřen 1890)
a zpřístupnili největší skalní most v Evropě – Pravčickou bránu (od 80. let 19. století).
Pěší turistika tak v tomto regionu slaví již více než 100 let.
Kamenné rozhledny. Součástí pěší turistiky v Českém Švýcarsku je určitě i velký
výskyt rozmanitých rozhleden či vyhlídek. Rozhledny nesmí návštěvník Českého
Švýcarska opomenout. Různý materiál a styl rozhleden vytváří svébytný ráz krajiny. Za
zmínku určitě stojí kamenné rozhledny, jejichž historie sahá až na konec 19.století, kdy
byly postaveny první z nich. Jmenujme alespoň Děčínský Sněžník, jež se začal stavět
již v roce 1864. Je to snad nejkrásnější rozhledna v ČR. Zajímavá je také rozhledna na
Vlčí hoře, rozhledna Tanečnice u Mikulášova, o níž pověst praví, že na ní tančila dívka,
aby sváděla myslivce, nebo rozhledny Jedlová či Dymník. Kamenné rozhledny patří
k turistické historii Českého Švýcarska.
Lužičtí Srbové. Přestože tematika již není živá, některé tradice Lužických Srbů je
třeba pro jejich specifičnost zmínit. Většina Lužických Srbů dnes žije na historickém
území Dolní a Horní Lužice (území bývalého Východního Německa, západního Polska
a části pohraniční oblasti Lužických hor). Většinu lidových zvyků Lužických Srbů na
českém území patrně již nespatříme, avšak mnozí z těch, kteří žijí na českém území,
dodržují zvyky a obyčeje při návštěvách svých rodin v Německu a Polsku.
Lidové tradice Lužických Srbů:
— Velikonoční jízdy v Mikulášovicích. Jedná se o jízdy na koních provozované
v období Velikonoc. Navazují na dlouholetou tradici. Obřad začíná slavnostní
požehnáním jezdců v kostele sv. Mikuláše. Jedná se o unikátní lidový obyčej, který
spojuje v jeden celek církevní a světský rituál. Starou lužickosrbskou tradici obnovili
ve městě před třemi lety. Předtím skončila v roce 1939, kdy ji zakázali Němci. Tehdy
bylo město pětinásobné a průvod objížděl i okolní statky a žehnal polnostem.
Velikonoční jízdy zvané také Jízdy křižáků či Jízdy kolem osení jsou starý
velikonoční zvyk, který se do současnosti dochoval v německé Lužici a také
v Lukavci v Českém Slezsku. Průvod po mši v kostele svatého Mikuláše prošel obcí,
na různých místech se zastavoval, hrálo se a zpívalo. Smyslem této tradice je
rozhlásit světu, že Kristus vstal z mrtvých. Zakládá se ale na starších pohanských
kořenech, kdy muži objížděli na koních polnosti a prosili o dobrou úrodu
v nastávajícím roce. Oslavoval se příchod jara a konec zimy a v průběhu pátého
století na to navázala křesťanská tradice.
— Ptačí svatba – dnes již tradice dodržovaná převážně dětmi. Děti se přestrojí za
ptáky a za neustálého hraní hudby putují vesnicí a vybírají dary.
— Zakládání ohňů v době Velikonoc. Smyslem této tradice je odehnat krutou
zimu, která v minulosti mohla přinést obyvatelům vesnic zkázu. Jde o tradiční
pohanský zvyk.
— Tradiční velikonoční zdobení kraslic.
— Průvody velikonočních jezdců.
Pálení dřevěného uhlí u Dolského mlýna. V lesích Českého Švýcarska doutnaly
od 16. do 19. století stovky milířů, poslední postavil přesně před 60 lety uhlíř Villi
Kleinpetr, a to pro filmaře pohádky Pyšná princezna. Jeho zbytky jsou dodnes vidět.
Uhlí tehdy pálil p. Kadera, jeden ze dvou uhlířů v celém Česku. P. Kadera zakládá
a hlídá desítky milířů v celé Evropě.
Tradice pálení dřevěného uhlí u Dolského mlýna byla obnovena v rámci Týdne lesních
řemesel, probíhá každoročně v září. Nepálí se však jen milíř. Během týdne probíhají
ukázky výroby potaše, štípání šindele, štípání pazourku, pečení masa v zemní peci
a další ukázky a přednášky vztahující se k lesním řemeslům v Českém Švýcarsku.
Během akce můžou zájemci navštívit i komentované prohlídky Dolského mlýna. Akci
pořádá Správa NP České Švýcarsko.
Nožířské slavnosti. V červnu konaná slavnost se odehrává v areálu firmy Mikov.
Vedle bezplatné prohlídky Muzea nožířské tradice nebo nahlédnutí do výrobních
prostor firmy byl připraven doprovodný program v podobě historického šermu,
„lovení“ rybiček, ukázky historického broušení a kováře v akci. K vidění byl též boj
s nožem. V rámci slavností se odehrávaly také praktické testy nožů: sekání lan
a plechovek.
Mytologie, obřady
K Dolskému mlýnu se váže tato legenda: Mlynářův syn odešel do světa na zkušenou.
81/417
Když se po letech vracel (jako bohatý člověk), zastavil se nejprve v místní hospodě, kde
o sobě vše vyprávěl. Rodiče chtěl překvapit, a tak se u nich ubytoval jako pocestný.
Bohatě mlynáři za nocleh zaplatil a uložil se k spánku. Mlynářovi však zlato nedalo
spát, a tak spícího pocestného společně se ženou zavraždili a okradli. Druhý den ráno
se mlynáře ptali, zdali mají radost ze shledání se synem. V tu chvíli si uvědomili, že
zabili vlastního syna. S tímto vědomí však nemohli žít a oba dva se zabili. Dodnes prý
po okolí bloudí duch zavražděného mlynářova syna a čeká, až ho nějaká dobrá
a poctivá duše vysvobodí.
Lužickou srbštinu lze výjimečně zaslechnout v oblasti Lužických hor v místech
pohraničí s Německem a Polskem a dále na severu, kde národ Lužických Srbů několik
staletí sídlil. Lužická srbština je hned po jazyce slovenském češtině zvukově nejbližší.
Toho si lze všimnout na příkladech pozdravů a jiných nejčastěji používaných slovních
spojení:
- Dobre zajtšo! – Dobré ráno!
- Dobry źen! – Dobrý den!
- Witaj! – Vítej! / Buď vítán!
- Witajśo k nam! – Vítejte u nás!
- To se wě! – To se ví!
- Wjele wuspěcha! – Hodně úspěchů!
Mezinárodní folklorní festival Tolštejnského panství – nejsevernější oslava
lidového umění a tradic konaná ve městě Krásná Lípa na začátku června, pořádaná
folklorním souborem Lužičan ve spolupráci se skupinou Šluknovsko, městy Krásná
Lípa a Varnsdorf a Folklorním sdružením ČR. V rámci festivalu lze navštívit jarmark
s ukázkami tradičních řemesel a s „Jahodobraním“, kde se lze zakousnout do
nejrůznějších výrobků z jahod a ochutnat speciální jahodové pivo z varnsdorfského
pivovaru Kocour.
Folklorní soubor Lužičan. Soubor vznikl roku 1987 jako vůbec první krásnolipský
folklorní soubor. Jeho název „Lužičan“ je odvozen od názvu nejbližšího pohoří
Lužických hor. Soubor se věnuje udržování a obnovování lidové kultury a tradic
Krásnolipska a okolí, ovšem z důvodu málo známých etnografických skutečností
o tomto regionu se věnuje i ostatním regionům Čech.
Dětský folklorní soubor Křiničánek. Soubor se účastní folklorních vystoupení,
zájezdů, přehlídek a festivalů doma i v zahraničí. Převážnou část osazenstva souboru
tvoří děti. Repertoár souboru Křiničánek zahrnuje celé Čechy, inspiraci pro svá
vystoupení pak čerpá převážně z lidových tanců a písní oblastí Podještědí, Pojizeří
a Českodubska. Soubor spolupracuje s folklorním souborem Lužičan.
Folklorní soubor Dykyta byl založen na jaře v roce 1990 v Krásné Lípě. Soubor je
složen z taneční, pěvecké a muzikantské složky, jeho součástí je i vlastní cimbálová
muzika. Inspiraci pro svoji činnost čerpá převážně z krajiny Podještědí a Pojizeří, kde
též každoročně pořádá pracovně-poznávací soustředění. Kromě tanců a písní, které
soubor prezentuje na svých představeních, se také snaží udržet ještě existující nebo
obnovit v minulosti již zaniklé lidové obyčeje a zvyky. Soubor z Krásné Lípy vystupuje
v rekonstruovaném podještědském kroji, a to v regionu, v ČR i v zahraničí. Soubor
reprezentoval region v Německu, Rakousku, Polsku, Francii, Itálii, Dánsku, a dokonce
také v čínské Šanghaji.
Děčínská Jeřabinka – regionální produkt firmy Valdemar Grešík, sídlící v Děčíně.
Při výrobě tohoto nápoje se používají plody z jeřábu ptačího, tradičně využívané
v lidovém léčitelství. Pálenka je oblíbená pro svůj blahodárný účinek na trávení
a v boji proti nachlazení. Děčínská jeřabinka je rozpoznatelná pro svoji
nezaměnitelnou pikantní chuť. Navíc s do ní nepřidává žádný cukr.
Pivo Falkenštejn se vaří v nově otevřeném křinickém pivovaru v Krásné Lípě od
roku 2013. Otevřením Křinického pivovaru byla po mnoha desítkách let obnovena
tradice vaření piva ve městě Krásná Lípa. Starý pivovar byl v 60. letech zbourán,
a proto se rozhodlo přenést výrobu přímo do centra města na Křinické náměstí, do
82/417
bývalého měšťanského domu, který historicky sloužil jako zájezdní hostinec.
Pivovar Kocour – Varnsdorf. Pracovníci pivovaru ve Varnsdorfu se snaží
o netradiční pojetí vaření piva a jeho prezentování. Základní filosofií místních
pracovníků je to, že pivo je něco více než pouhý nápoj na zahnání žízně. Pomocí svých
výrobků a veřejného vystupování se snaží ukázat, že pivo se dá pít podle ročního
období nebo nálady. Z tohoto důvodu má pivovar ve svém sortimentu mnoho pivních
speciálů, od silných ležáků až po různá svrchně kvašená piva typu weizen, stout, saison
a pale. K vaření piva se v pivovaru Kocour využívá ten nejkvalitnější chmel z Žatce
a moravský slad. S výběrovými pivy a pivními speciály z pivovaru Kocour se lze setkat
také na odborných degustacích a ve specializovaných pivotékách.
Czech Specials:
- Penzion Na Stodolci, Dolní Chřibská
- Andy restaurant, Děčín
Keramické modely podstávkových domů, Jaroslav Šafr a Jan Král, Dolní
Poustevna. Keramické modely unikátních stavení kraje Českého Švýcarska jsou dílem
panů Jaroslava Šafra a Jana Krále. Za celek jejich keramických modelových výrobků
vyráběných v Dolní Poustevně s názvem „Svět podstávkových domů“ jim byl udělen
certifikát regionálního výrobku.
Sedlářství, Jaroslav Ryšavý, Chřibská. Sedlářství, poměrně vzácnému řemeslu, se
v obci Chřibská věnuje pan Jaroslav Ryšavý. V rámci řemesla se věnuje výrobě
a prodeji kožených výrobků, westernových sedel, kožených popruhů a brašen.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Usedlost Na Stodolci se nachází v těsné blízkosti národního parku České Švýcarsko.
Součástí usedlosti je samostatná roubenka postavená klasickým tesařským způsobem
z masivního dřeva. Objekt je celodřevěný, ošetřený jen přírodními vosky. Penzion Na
Stodolci vznikl citlivou rekonstrukcí zemědělské usedlosti, jejíž historie se píše od roku
1881. Během přestavby bylo především dbáno na použití původních a tradičních
materiálů, které hostům poskytují pocit tepla a útulnosti. Veškerá jídla jsou
připravována jen z čerstvých surovin dodávaných lokálními dodavateli z nejbližšího
okolí. Restaurace Na Stodolci byla pro rok 2013 vyhodnocena Maurerovým výběrem
Grand Restaurant (25. nejlepší restaurace, celkově 4. nejlevnější restaurace z TOP 100
restaurací v ČR). V okolí penzionu, ale i v oblasti národního parku České Švýcarsko se
nachází množství nově vytvořených hipostezek, díky nimž je možné sledovat krásy
národního parku z koňského hřbetu. Pro milovníky jízdy na koni jsou tu proto
k dispozici stáje s jezdeckými koňmi, na nichž si mohou po předchozí rezervaci
zajezdit jak zkušení jezdci, tak úplní začátečníci a děti. V letních měsících je zde
možnost krátkodobého venkovního ustájení.
TEMATICKÉ TRASY
Lidová architektura a podstávkové domy Českého Švýcarska. Prohlédněte si
lidové stavby v Jetřichovicích, sousední Vysoké Lípě a nedaleké obci Mezná. Za
návštěvu jistě stojí také ulice Šmilovského v Rumburku, lemovaná dřevěnými domy
řemeslníků z přelomu 18. až 19. století. Putování za unikátními ukázkami podstávkové
architektury Českého Švýcarska lze spojit s návštěvnou muzea Českého Švýcarska
v Krásné Lípě. Toto muzeum sídlí v nejstarším dochovaném domě v Krásné Lípě,
jeho expozice mapuje lidovou architekturu „domů s podstávkou“.
83/417
PASPORT SUBREGIONU KRUŠNÉ HORY A PODKRUŠNOHOŘÍ
ANOTACE
DESTINACE
84/417
Krušné hory, dříve nazývané také Rudohoří, už svým
historickým názvem odkazuje k tomu, že zde odedávna
probíhala těžba. Místní tradice těžby rud se odráží i v názvech obcí, jako jsou Cínovec či Měděnec. Podkrušnohoří se
pak do povědomí lidí zapsalo zejména jako oblast nejvýznamnějších hnědouhelných pánví u nás.
POZICE V RÁMCI
REGIONALIZACE
ZÁKLADNÍ TÉMA
Hornictví, těžba rud a cínu – hornictví a těžba
PRO
rud patřily odedávna k typickému způsobu obživy
MARKETINGOVOU
obyvatel Krušných hor, montanregion Krušnohoří se
KOMUNIKACI
v současnosti uchází o zápis do seznamu světového
dědictví UNESCO.
Řezbářská tradice a výroba hraček –vyřezávání
je v Krušných horách široce rozšířeno, své kořeny má
již v dobách počátků hornictví v této oblasti.
Cibulový porcelán – tradiční výroba cibulového
porcelánu ve městě Dubí.
Lázeňská tradice – teplé prameny v této oblasti
znali a využívali již staří Římané.
PRŮNIKY
Hornictví
Porcelán
Lázeňství
Anton Walter – zakladatel továrny na výrobu hraček v Nové Vsi v roce 1889. Výroba
hraček přečkala i neklidné období druhé světové války, kdy většina řemesel a továren
v Krušných horách zanikla. Vyráběl hračky: panáčky, zvířata, domky.
Soňa Vydrová – majitelka firmy Wood, navazující na 124letou tradiční výrobu
dřevěných hraček v Nové Vsi. Součástí továrny je i prodejna dřevěných hraček.
Zakoupit si lze tradiční dřevěné hračky určené pro český trh:
— louskáček – praktická hračka sloužící k rozbíjení ořechů,
— kamna – dřevěná hračka evokují tehdejší vaření na českých kamnech,
— vodník – oblíbená postava z českých pohádek,
— kuřáček – typická dřevěná hračka krušnohorských řezbářů určená pro české
zákazníky. Jedná se o figurky znázorňující profese konce 19. století, do kterých se
vloží doutnající františek, z úst figurek poté vychází dým.
ATRAKTIVITY
Montanregion Krušnohoří je projektem ve spolupráci oblastí českého Krušnohoří
a německé části Krušných hor, který usiluje o zápis hornické kulturní krajiny do
seznamu světového dědictví UNESCO. Hornická kulturní krajina je v žádosti
reprezentována výběrem šesti českých lokalit souvisejících s montánními dějinami
Krušných hor. V Ústeckém kraji jde o historické hornické město Krupka se štolou
Starý Martin a vrch Mědník, unikátně dochovanou krajinu formovanou těžbou
a zpracováním rud po dobu téměř sedmi století. V západní části pohoří je historické
hornické město Jáchymov, město Horní Blatná s Blatenským vodním příkopem,
sejpoviště u Božího Daru a důl Mauritius v Hřebečné. Na saské straně je vybráno
celkem 43 lokalit, například historická hornická města Annaberg, Marienberg,
Freiberg a řada pozůstatků po dolování v německé části Krušnohoří. Projekt
Montanregion představuje památky spojené s historickou těžbou drahých a obecných
kovů a vedle důlních děl a hornických měst se jedná především o krajinu
poznamenanou montánní činností.
Zejména v západnějších, německy mluvících částech území se poměrně brzy, ještě
v období tradiční dřevěné výstavby, dospělo k patrovému způsobu budování obytných
i hospodářských staveb. Vedle tradičních přízemních objektů roubené konstrukce se
tak vyskytují i objekty patrové s hrázděnou konstrukcí patra. Směrem do vnitrozemí
podíl hrázděných budov klesá, roubená zástavba je však také rychle na ústupu, neboť
se zde s ohledem na nedostatek lesů v brzké době uplatňuje zástavba zděná. Přízemní
nebo patrové domy s jednoduchým členěním se budují nejprve z kamene a později
z cihel. Domy tohoto typu se stavěly v této oblasti (a postupně také v dalších více či
méně přilehlých částech našich zemí) po celé 19. století. Jejich nejmasovější užití
zaznamenáváme ale právě v severozápadních Čechách, kde existovaly zejména
v pánevní oblasti pod Krušnými horami vesnice kompletně vystavěné právě z těchto
domů.
Ve městě Krupka se nachází historické náměstí a expozice muzea věnující se lidové
architektuře. Při putováním městem lze dále obdivovat zachovalou lidovou
architekturu na domech s hrázděným patrem, jejichž největší množství se nachází
v horní části Krupky. Vesnický statek ve Vtelnu představuje barokní vesnický
statek z 16. století skládající se ze šesti objektů. Ve velkém špýcharu je instalována
stálá fotografická výstava dokumentující zaniklé oblasti severočeského kraje.
Venkovský statek Stará Ves nabízí komplexní pohled na venkovský život,
zahrnující běžné domácí práce, zemědělství a řemeslnictví. V rámci doprovodných akcí
se zde konají také názorné ukázky téměř zapomenutého způsobu života i lidových
tradic a řemesel.
Hornictví a těžba rud v Krušných horách. Již odedávna se v Krušných horách
těžily rudy obsahující měď, cín, stříbro, olovo a železo. Později se přidala ještě těžba
kobaltu, niklu a wolframu. Mezi nejvýznamnější ložiska patří Cínovec, Krupka, Měděnec, Přísečnice a Kovářská.
Expozice těžby cínu v Krupce dokumentuje tradiční těžbu cínu. Součástí expozice
jsou dobové fotografie z těžby a popis jejího historického vývoje. V Krupce jsou navíc
veřejnosti přístupné doly, které svojí atmosférou a tamějšími podmínkami návštěvníkům přibližují způsob tradiční těžby cínu.
Hornictví je věnována také expozice v Muzeu těžby rud v Horní Blatné. Návštěvníci se tu seznámí s dějinami těžby a zpracování cínové rudy v okolí krušnohorských
městeček Horní Blatné a Božího Daru, prohlédnou si sbírky cínového nádobí i modelů
důlní techniky. Unikátní památkou je pak Blatenský vodní příkop, který představuje
konstrukci umělého kanálu užívaného k těžbě rud a energetickou základnu pro
průmysl v Horní Blatné. Voda z božídarských rašelinišť byla používána na rýžování
a na pohon strojů nejen v dolech na Hornoblatensku. Výstavba příkopu začala v roce
1540 a dnes je upravena převážná část z celé 12 km trasy.
Bývalý důl Mauritius je nejslavnějším cínovým dolem Krušných hor, ve kterém se
těžila ruda s přestávkami po celá čtyři století, od roku 1545 do roku 1944. Nachází se
nad Hřebečnou. V současné době se připravuje zpřístupnění formou dvou
návštěvnických tras.
Těžba stříbra a ražba mincí na Jáchymovsku. Jáchymov patří mezi nejvýznamnější česká historická hornická města. V 16. století ho proslavila ho těžba stříbra
a následná ražba stříbrné mince tolaru (od těchto mincí, které byly ve své době
zárukou kvalitní měny, je odvozen i název dolaru, měny USA). Stříbrná horečka sice
během několika desetiletí pominula, ale hornická činnost pokračovala i nadále. Vedle
stříbra se těžilo olovo, arsen, kobalt, nikl, cín a také smolinec, který se používal
k barvení skla. A byl to právě jáchymovský smolinec, ve kterém manželé Curieovi
objevili v roce 1898 nové prvky, polonium a radium. Tento objev přinesl městu světlé
i stinné stránky: radonové lázně, ale také masivní těžbu uranu pro potřeby zbrojního
programu SSSR, při níž byli využíváni i političtí vězni. Ti zde pracovali a žili v naprosto
nevyhovujících podmínkách.
Mezi památky na těžbu stříbrných i uranových rud patří areál štoly č. 1. Její délka je
230 m a jedna z bočních chodeb protíná i v minulosti těženou stříbronosnou žílu
Evangelist. Ve štole je instalována také malá expozice důlní techniky: důlní vozíky,
vrtáky apod. V roce 2012 se pak podařilo vyčistit a zabezpečit i starší důlní díla z dob
stříbrné horečky na přelomu 15. a 16. století.
Muzeum Jáchymov s několika stálými expozicemi představuje dějiny města Jáchymova, nerostné bohatství Krušných hor, dolování stříbra (s pohyblivým modelem
důlní činnosti), jáchymovskou královskou mincovnu, lázeňství a hornictví. Vidět lze
i expozici o táborech politických vězňů při jáchymovských uranových dolech po roce
1950, jejíž součástí je i rozsáhlé podzemí a lapidárium s fragmenty portálů a ostění
85/417
zejména z již neexistujícího domu mincmistra.
Těžba uhlí na Mostecku. Tradice těžby uhlí sahá až do 70. let 18. století, kdy
v tehdy ještě starém Mostu vzniká první důl na těžbu uhlí. První velký vzestup těžby
uhlí nastal na Mostecku v době příchodu průmyslové revoluce v polovině 19. století,
kdy se prudce zvýšila poptávka po uhlí jakožto palivu. Od té doby se stala těžba uhlí
pro město Most zhoubou. Docházelo k trhlinám v zemi, propadaly se celé domy
i s lidmi a několik tisíc lidí zůstávalo bez přístřeší. K definitivnímu zničení starého
města Most začínalo docházet v 70. letech 20. století, v roce 1987 pak došlo k demolici
starého Mostu se všemi historickými památkami. Zároveň s demolicí probíhala
výstavba Mostu nového, který je bohužel bez jakýchkoliv historických památek a dle
názoru mnohých obyvatel se jedná pouze o velké sídliště. Jedinou dochovanou památkou z unikátní sbírky lidových stavení a kostelů starého Mostu je gotický kostel
Nanebevzetí Panny Marie, který byl pomocí technicky zcela unikátního a světově
známého přesunu posunut o osm set metrů od rozpínajících se dolů až před hranici
nového města.
Původní podobu města Most a názornou dokumentaci přesunu místního kostela si
můžete prohlédnout v Muzeu královského města Most. V prostorách městské
knihovny byla otevřena nová expozice věnovaná tomuto městu. Prohlédnout si lze
pohyblivou maketu přesunu Děkanského kostela. Ta představuje přesun kostela, který
se uskutečnil v roce 1975 na nové místo, vzdálené 850 metrů. Ukázku doplňují tehdejší
zvuková hlášení. Po stěnách visí dobové dokumenty, mapy a fotografie zachycující
tehdejší podobu Mostu.
Vyřezávání a umělecká dřevovýroba v Krušných horách je v Krušných horách
široce rozšířeno a má své kořeny již v dobách hornictví. S velkou zručností
a vytrvalostí je většinou lipovému dřevu za pomoci mnoha řezbářských nástrojů
vdechován život. V tradici vyřezávaných dřevěných hraček pokračuje firma Wood,
sídlící v Nové Vsi, kterou vede paní Sonja Vydrová. V dílně této společnosti tak vzniká
mnoho tvarů a motivů, např. horníci, pyramidy, dýmající panáčci (na německý trh
dodáváni pod názvem Räuchermänner = kuřáci) jako vánoční hračka, do které se
během Vánoc vkládá doutnající františek, dále například betlémy, zvířata a mnoho
dalšího.
Tradiční výroba dřevěných hraček, firma Wood, Nová Ves. Výroba navazuje na
místní dlouholetou tradici výroby dřevěných hraček. K nejoblíbenějším hračkám patří
zejména:
louskáček – praktická hračka sloužící k rozbíjení ořechů,
kamna – dřevěná hračka evokující tehdejší vaření na českých kamnech,
vodník – oblíbená postava z českých pohádek,
kuřáček – typická dřevěná hračka krušnohorských řezbářů, figurky znázorňující
profese konce 19. století, do kterých se vloží doutnající františek, z úst figurek poté
vychází dým.
Cibulový porcelán, Dubí. Tradiční výroba cibulového porcelánu ve městě Dubí má
svůj počátek v roce 1864. V tomto roce dubský průmyslník Anton Tschinkel koupil
rozsáhlý dům s názvem Dolní lesní mlýn. V roce 1885 získala od A. Tschinkela továrnu
firma O. C. Teuchert z nedaleké obce Míšně a zavedla zde výrobu porcelánu v rokokovém tvaru a v tzv. cibulovém dekoru. Výroba porcelánu zaznamenala v této době
nebývalý úspěch, a tak se tradice výroby cibulového porcelánu v regionu uchovala až
dodnes. Na tradici tak v současnosti navazuje firma Českého porcelánu, a. s., sídlící
v obci Dubí. Ve své současné nabídce má firma kolem 660 cibulových tvarů. Vysoká
kvalita těchto výrobků je garantována oceněním „Český výrobek“, kterým byl cibulový
porcelán odměněn Asociací sklářského a keramického průmyslu České republiky.
I když porcelánka v Dubí není tou nejstarší na českém území, její postavení je přesto
výjimečné. V roce 2013 totiž oslavila 100 let nepřetržitého užívání původní tovární
výrobní značky.
Paličkování v Krušných horách. Paličkování je tradiční umělecké řemeslo
německé i české strany Krušných hor, které je ještě dnes živé. Počátky této krušnohorské tradice sahají až do 16. století. Paličkování se tradičně věnovaly převážně ženy,
pro které byla tato činnost velmi důležitá a pomáhala jim zaplatit životní náklady. Pro
tuto domácí práci bylo příznačné, že se potkávaly ženy nebo celé rodiny a všichni
pracovali společně. Pro tento zvyk se vžil název „Hutznohmd“ (Hutzenabend =
společná sešlost): lidé společně paličkovali, zpívali a vyprávěli si mnohé příběhy.
86/417
Lázeňství v Teplicích. První důkazy o využívání teplické termální vody pocházejí již
z počátku našeho letopočtu. V šachtě teplického pramene Pravřídlo byly nalezeny
římské a keltské šperky i mince, které se dle zvyku vhazovaly do vody jako dík léčivé
síle pramenů. Česká královna Judita, matka Přemysla Otakara I., zde založila klášter
„ad aquas calidas“ (u teplých vod), jehož součástí byl i špitál. Řeholnice se zde staraly
o nemocné a k léčení používaly i termální prameny. Od roku 1580 se začaly postupně
původní lázeňské dřevěné budovy bourat a nahrazovat kamennými. V té době byly
Teplice již velmi známým lázeňským městem. V r. 1550 pobývala v Teplicích
vévodkyně Kateřina Saská a od té doby sem rodina saského kurfiřta s celým dvorem
přijížděla každoročně. V průběhu staletí zde pak pobývala celá řada významných
osobností, jako byli Petr I. Veliký, Ludwig van Beethoven či císařovna Sissi.
Mariánské slavnosti v Krupce – tradiční dvoudenní lidová veselice. Pro příchozí
jsou připravena představení souborů pouličního divadla, tržiště, dobová šermířská
vystoupení a samozřejmě dětmi oblíbená pouť. Druhý den se mohou návštěvníci těšit
na vystoupení místních mažoretek a festival dechových hudeb.
Vinobraní v Černíkovicích. Obvyklým datem konání tohoto vinobraní je říjen,
akce se koná v místním kulturním domě. Na vinobraní je vždy možno zakoupit
a ochutnat vína z tradičních vinařských regionů Čech. Vinobraní bude svoji hudbou
doprovázet místní kapela, místní řemeslníci budou předvádět svá řemesla a na
všechny účastníky bude dohlížet dobové četnictvo, které spravedlivě potrestá každý
přečin.
Mytologie, obřady
Legenda o objevení teplých pramenů
Václav Hájek z Libočan ve své kronice popisuje následující legendu: Pasáček, který
každý den pásl své vepře, měl ve svém stádě také prase, které vždy zaostávalo za
ostatními, protože kulhalo. Proto se také ze začátku vůbec nedivil tomu, že se občas
ztrácelo. Po nějaké době si pasáček všiml, že vepř přestal kulhat, a je dokonce
čipernější než ostatní. Přesto se každý den odděloval od stáda, a tak se pasáček jednou
rozhodl sledovat ho, kam chodí, a zjistit, co vězí za jeho zázračným uzdravením. Šel za
ním až k místu, kde ze země vyvěral horký pramen. Prase se tam spokojeně rochnilo
v bahně. Jen co se vrátil se svým stádem domů, pospíchal za zemanem Kolostůjem,
kterému tento kraj patřil, aby mu pověděl, co viděl. Kolostůj na tomto místě založil
město, kterému se později začalo říkat Teplice. (Zdroj: www.lazneteplice.cz/onas/historie.)
Dudácká muzika z Mostu existuje již několik let. Byla založena za podpory
mosteckého městského divadla. Kapela se zaměřuje na uchování a prezentování
tradičních písní a hudby z oblastí podél českých hranic. V repertoáru Dudácké muziky
tak lze zaslechnout písně z Chodska, Prácheňska, Pošumaví a jižních Čech. Výjimečné
však nejsou ani písně z podkrušnohorského regionu a hornické skladby.
Krušnohorské Viktoriánské folklorní slavnosti divákům představují národopisné taneční soubory, zaposlouchat se lze do cimbálové muziky, dechové hudby
i country kapel. Na slavnostech se tradičně představuje i chomutovský dětský soubor
Krušnohor. Kromě vystoupení folklorních souborů mohou návštěvníci obdivovat
ukázky tradičních lidových řemesel v Krušnohorském muzeu.
Český národní soubor Krušnohor (Chomutov) vznikl v roce 1988 při Kulturním
a společenském středisku v Chomutově, kde působí dosud. Pracuje ve dvou pracovních skupinách: děti do patnácti let a mládež do dvaceti šesti let. Tento folklorní
soubor doprovází vlastní lidová muzika. Krušnohor zpracovává folklorní materiál
Krušnohoří, Karlovarska a celé západní a jihozápadní části Čech.
Skejušan je folklorní soubor sídlící v Chomutově, založený chomutovskými folklorními příznivci v roce 1990. Skejušan je v České republice jediným souborem, který při
svých vystoupeních předvádí autentický rusínský folklor zpívaný v rusínském jazyce,
tedy jazykem obyvatel severovýchodní části Karpatského oblouku u slovenských
hranic. Soubor je pravidelným účastníkem tuzemských i zahraničních festivalů, např.
87/417
Karlovarského FF, Domoviny Strážnice nebo přehlídky folklorních souborů
v Mariánských Lázních. Za svoji činnost byl Skejušan oceněn titulem Laureát MFF
„Strážnice 99“.
Krušnohorská bramboračka – bramboračka s bramborami a tymiánem.
Teplické lázeňské oplatky se prodávají v několika formách: jako Teplické oplatky
se sypanou nebo krémovou náplní či jako Teplické trojhránky.
Bezová polévka – krušnohorská polévka z bezových květů, dochucená kapkou vína,
jablkem nebo rozinkami.
Bílinská kyselka (minerální voda). Ústecký kraj je proslulý také díky svému
lázeňství a díky svým minerálním vodám. V posledních letech zažívá své obrození
unikátní Bílinská kyselka a stejně tak probíhá obnova celého areálu tamější stáčírny
minerálních vod. První písemná zmínka o kyselce z Bíliny pochází již z roku 1541. Lze
ji najít v první česky psané kronice Václava Hájka z Libočan. Bílinská kyselka je
kyselka z prostředí Českého středohoří od města Bíliny. Její čerpání se provádí z téměř
neuvěřitelné hloubky 191 m z pramene uloženého pod horou Bořeň. Většina produkce
minerální vody směřuje po pokrytí tuzemské poptávky do zahraničí, a to zejména na
Slovensko, do USA, do Číny a do Ruska.
Jídla spojená s tradicemi českých Němců: „Klitscher“ – krušnohorský bramborák,
„Neunerlei“ – tradiční štědrovečerní pokrm složený z devíti různých pokrmů, např.
knedlíky, čočka, celer, husa, zelí.
Czech Specials:
- Pivovar Hotel Na Rychtě, Ústí nad Labem
- Benada Restaurant, Ústí nad Labem
- Best Western hotel Vladimír, Ústí nad Labem
- Horský hotel Lesná, Boleboř
- Hostinec Na Statku, Vojkovice
- Hotel Bohemia Excellent, Klášterec nad Ohří
- Hotel Nástup, Loučná pod Klínovcem
- Hotel Ostrov, Tisá
- Hotel Partyzán, Chomutov
- Hotel Širák, Most
- Hotel Star 4, Vejprty
- Penzion a restaurace Bohemia, Dubí
- Restaurace Bernard, Dubí
- Restaurace Stropník, Osek
- Restaurant Prince de Ligne, Teplice
- Sportovka bowling, Most
- Sportovní a vzdělávací centrum Benedikt, Most
- The North Restaurant, Litvínov
Pletení z proutí a košíkářství, Robert Zauer, Teplice. Robert Zauer je kromě
svých krásných výrobků z proutí znám také pro svoji zručnost při výrobě miniaturních
slaměných ozdob. Na několika soutěžích již upletl vrkoče o délce 16 mm a šířce 6 mm.
Výroba hudebních nástrojů, Jan Richter, Krupka. Jan Richter, mistr houslař, se
věnuje výrobě tradičních hudebních nástrojů.
Kovářství v Krupce, bratři Škorvagové, Krupka. Kovářské řemeslo v obci Krupka
udržují bratři Škorvagové. Společně se věnují jak kovářství, tak i zámečnictví včetně
montáží.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Venkovský statek Stará Ves nabízí komplexní pohled na venkovský život,
zahrnující běžné domácí práce, zemědělství a řemeslnictví. V rámci doprovodných akcí
se zde konají také názorné ukázky téměř zapomenutého způsobu života i lidových
tradic a řemesel.
TEMATICKÉ TRASY
Montanregion Krušnohoří. Hornická kulturní krajina na české i německé straně
Krušných hor usiluje o zápis do seznamu světového dědictví UNESCO. Hornická
kulturní krajina v české části hor je reprezentována šesti lokalitami souvisejícími
88/417
s montánními dějinami celé oblasti. Jde o historické hornické město Krupka se štolou
Starý Martin a vrch Mědník, historické hornické město Jáchymov, město Horní Blatná
s Blatenským vodním příkopem, sejpoviště u Božího Daru a důl Mauritius v Hřebečné.
Expozice těžby cínu v Krupce dokumentuje tradiční těžbu cínu. Součástí expozice
jsou dobové fotografie z těžby a popis jejího historického vývoje. V Krupce jsou navíc
veřejnosti přístupné doly, které svojí atmosférou a tamějšími podmínkami přibližují
návštěvníkům způsob tradiční těžby cínu. Štola Starý Martin je jedno z nejvýznamnějších starých důlních děl krupského revíru. Otevírá severozápadní část žíly Lukáš, která
v dávné minulosti náležela mezi nejdůležitější cínové rudní žíly a se svou délkou 2 km
byla nejdelší v České republice a střední Evropě. Štola Starý Martin nabízí
návštěvníkům ukázky ražení historických dlouhých důlních děl, ukázky rozdílů ve
vyztužování prostor v minulosti i současnosti, na vybraných stanovištích způsoby
dobývání cínové rudy, které dokumentují rozvoj technologie těžby, dále
charakteristické úseky žíly Lukáš s její minerální výplní, sbírku historických předmětů
a znaků hornických měst v ČR, výstavu minerálů a hornin a venkovní expozici důlní
techniky. Atrakcí je tzv. Pramen štěstí a krápníková výzdoba. Prohlídka s odborným
výkladem trvá cca 45 minut, délka trasy je 1000 m tam i zpět.
Jáchymov patří mezi nejvýznamnější česká historická hornická města. V 16. století
ho proslavila těžba stříbra a následná ražba stříbrné mince tolarů (od těchto mincí,
které byly ve své době zárukou kvalitní měny, je odvozen i název dolaru, měny USA).
Mezi památky na těžbu stříbrných i uranových rud patří areál štoly č. 1. Její délka je
230 m a jedna z bočních chodeb protíná i v minulosti těženou stříbronosnou žílu
Evangelist. Ve štole je instalována také malá expozice důlní techniky: důlní vozíky,
vrtáky apod. V roce 2012 se podařilo vyčistit a zabezpečit i starší důlní díla z dob
stříbrné horečky na přelomu 15. a 16. století. Muzeum Královská mincovna
Jáchymov představuje nerostné bohatství Krušných hor a dolování stříbra
(s pohyblivým modelem důlní činnosti), jáchymovskou královskou mincovnu
a hornictví. Vidět lze i expozici o táborech politických vězňů při jáchymovských
uranových dolech po roce 1950, jejíž součástí je i rozsáhlé podzemí a lapidárium
s fragmenty portálů a ostění zejména z již neexistujícího domu mincmistra. Délka
prohlídky 90 minut.
Hornictví je věnována také expozice v Muzeu těžby rud v Horní Blatné. Návštěvníci se tu seznámí s dějinami těžby a zpracování cínové rudy v okolí krušnohorských
městeček Horní Blatné a Božího Daru a prohlédnou si sbírky cínového nádobí i modelů důlní techniky.
Unikátní památkou je pak Blatenský vodní příkop, který představuje konstrukci
umělého kanálu užívaného k těžbě rud a jako energetická základna pro průmysl
v Horní Blatné. Voda z božídarských rašelinišť byla používána na rýžování a na pohon
strojů nejen v dolech na Hornoblatensku. Výstavba příkopu začala v roce 1540, dnes je
upravena převážná část z celé 12 km trasy.
Bývalý důl Mauritius je nejslavnějším cínovým dolem Krušných hor. Ruda se
v něm těžila s přestávkami po celá čtyři století, od roku 1545 do roku 1944. Nachází se
nad Hřebečnou. V současné době se připravuje jeho zpřístupnění formou dvou
návštěvnických tras.
89/417
PASPORT SUBREGIONU ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ A PODŘIPSKO
ANOTACE
DESTINACE
POZICE V RÁMCI
REGIONALIZACE
ZÁKLADNÍ TÉMA
PRO
MARKETINGOVO
U KOMUNIKACI
Oblast sopečných kuželů Českého středohoří i úrodné půdy
v okolí Litoměřic, která zde dala před staletími vzniknout
tradici pěstování vinné révy, ovoce a zeleniny. Malebný
krajinný ráz spoluutváří i hora Říp s rotundou sv. Jiří, jejíž
vrcholek poskytuje skutečně krásný rozhled po okolní celá
staletí osídlené krajině s řadou drobných upomínek na
počátky dějin českého národa.
Litoměřická vinařská oblast – region Litoměřic je
jednou ze dvou českých vinařských oblastí. Počátek
vinařství v Litoměřicích spadá až do 11. století,
významné je také vinařství ve Velkých a Malých
Žernosekách a v Roudnici nad Labem.
Zahrada Čech – tradice ovocnářství a zelinářství na
Litoměřicku. Vhodné klimatické podmínky této oblasti
zde daly vzniknout tradici pěstování ovoce a zeleniny,
od níž se odvíjí také název „Zahrada Čech“.
Bájná hora Říp a praotec Čech – krajina
neodmyslitelně spjatá s mytologií příchodu prvních
Slovanů.
PRŮNIKY
Vinařství
Vladimír Šuhájek, Litoměřice – technolog výroby a sklepmistr klášterních vinných
sklepů Litoměřice. Po dlouhá léta pečuje o odrůdy litoměřických vín, např. Müller
Thurgau, Tramín červený, Ryzlink rýnský, Rulandské bílé, dále zodpovídá za
technologické postupy. Pan Šuhájek inicioval přípravu tradičního mladého vína, tzv.
Svatomartinského, a navázal tak na tradici výroby tohoto vína, která je řízena
Vinařským centrem ve Valticích. Z důvodu delší vzdálenosti litoměřické vinařské
oblasti od vinařské bašty na jižní Moravě vyvíjí pan Šuhájek, zejména na degustačních
soutěžích, velkou snahu o propagaci klášterních vinných sklepů Litoměřice mezi
širokou veřejností a také distribuci místních vín do restaurací.
ATRAKTIVITY
Skladba usedlostí na širokých parcelách v úrodnějších zemědělských polohách je
diferencovaná, podobně jako v jiných českých oblastech: v čele po stranách brány
dům a špýchar, vzadu stodola. Vlivem místní situace je však i zde toto
uspořádání značně proměnlivé. V méně lesnaté jihozápadní oblasti Českého
středohoří se často objevuje konstrukce hrázděná. Její použití se však omezuje na
patra domů (nebo jejich zadní, komorové části) a stavby hospodářské, hlavně stodoly.
Častou materiálovou kombinací ve střední části severních Čech je patrový dům, který
má v přízemí obytnou část, v čele domu roubenou, a zbývající dvě třetiny zděné, patro
dřevěné, roubené, zvláště v přední části s obytnými místnostmi a s případným podílem
hrázděné stavby v zadní části hospodářské.
90/417
-
Muzeum lidové architektury Zubrnice zahrnuje stavby roubené, hrázděné
i zděné. V muzeu se nachází barokní studna z roku 1695, vesnický obchod, vodní mlýn,
zemědělská usedlost, a dokonce i nádraží postavené k lokální dráze Velké Březno –
Úštěk v roce 1890. Součástí expozice v Muzeu Železnice Zubrnice je i expozice
lidového bydlení, nábytku a řemesel. Teplovzdušná sušárna ovoce v areálu zubrnického skanzenu je posledním funkčním zařízením svého druhu v celém regionu.
Lidové usedlosti a zděné statky v obci Chotiněves z 18.–20. století lemují dlouhou
vřetenovitou náves. Dvůr každé usedlosti patřící k návsi je obvykle tvořen bránou,
patrovou hlavní budovou a vedle stojícím výměnkem, vzadu je potom stodola. V okolí
lze spatřit jak velké zděné statky, tak i stavby roubené s podstávkou, v některých
případech se stěnami pokrytými břidlicí.
Roubené a hrázděné domy v obci Třebušín jsou v některých případech opatřeny
i dekorativní podstávkou nebo pavlačí. V obci nechybí ani zděné obytné a hospodářské
budovy, které zkrášlují obec, jež měla dříve bohatou zemědělskou tradici a zázemí.
Roubené patrové domy v obci Merboltice jsou připomínkou tradičních roubených
patrových domů s podstávkou. Některé z tamějších objektů jsou dnes v přízemí
částečně nebo zcela zděné.
Úzké uličky s patrovými usedlostmi v obci Starý Týn u Litoměřic zdobí domy
s roubením i hrázděním, ale také celozděné objekty sloužící k bydlení i k hospodářství.
Hrázděné statky naleznete také v obci Radešín. Usedlosti nacházející se v obci jsou
dnes unikátní ukázkou venkovské architektury s hrázděným patrem umístěným na
zděném přízemí.
Dílna ručního papíru v Litoměřicích se nachází v historickém jádru hradebního
opevnění města. Kromě aktuální expozice zde lze zhlédnout ruční výrobu papíru,
zajímavá je i příležitost vytvořit si vlastní arch. Dílnu spravuje občanské sdružení,
které bylo v roce 2003 založeno nadšenci a výtvarníky, kteří si kladou za cíl předat své
letité zkušenosti s tradiční výrobou papíru dalším generacím. Je možné se zde poučit
také o historii papíru, a to od jeho vynálezu v Číně ve 2. století našeho letopočtu až po
současnost.
Tradiční oděvy na Litoměřicku rekonstruuje paní Pavla Hampton, Litoměřice.
Paní Pavla Hampton se pustila do rozsáhlého studia písemných a obrazových
pramenů a na jejich základě vytvořila rekonstrukci litoměřického kroje. Krojové
tematice se věnuje také coby vedoucí dětského kroužku lidových tradic Špendlík.
Ovocnářství a zelinářství – „Zahrada Čech“. Litoměřice jsou tradičním
významným zemědělským centrem. Díky svým vhodným klimatickým podmínkám se
téměř na celém území Litoměřicka daří ovocnářství a zelinářství. Vhodný kraj pro
pěstování ovoce a zeleniny v okolí Polabí i Dolní Poohří je díky svým klimatickým
podmínkám často označován jako „Zahrada Čech“. Litoměřice jsou rovněž sídlem
výstaviště Zahrada Čech Litoměřice, jehož cílem je navázat na tradiční akce konané
v minulosti, které byly v prostorách litoměřického výstaviště pořádány a postupně
obohacovány rok co rok, a to již od roku 1969.
Vinařství. Litoměřická vinná podoblast je jednou ze dvou vinařských oblastí
v Čechách. Nejvýznamnějšími vinařskými sklepy v Litoměřicích jsou sklepy klášterní,
jejichž nejstarší část vznikla již v roce 1233. Počátek vinařství v Litoměřicích spadá až
do 11. století, ve století 14. byly Litoměřice druhým největším vinařským městem
v Čechách, hned po Praze. Právě z Litoměřic pochází první písemná zmínka o českém
vinařství. Vinařskou tradici v Litoměřicích připomíná litoměřický gotický hrad
(nyní někdy označován jako „chrám vína“), vystavěný ve 13. století, a to pomocí
interaktivní expozice českého vinařství. Pomocí hologramu promítaného na
sklo bude návštěvníkům o vinařské tradici v Litoměřicích vyprávět sám Karel IV.,
který Litoměřicím udělil právo pěstovat víno. Srdcem hradu je vinařská expozice,
která provede návštěvníky vinařstvím od dávné historie přes středověk a novověk až
po vinohradnictví 20. a 21. století. Zájemcům umožní poznat vinařství z mnoha úhlů
pohledu a zábavnou formou je seznámí s rozvojem vinařství v dobových souvislostech.
Návštěvníci se mohou těšit na mechanické 3D modely či audiovizuální hry a projekce.
V degustačních prostorách probíhají řízené či kombinované degustace spojené
s prezentací pěstování a výroby vína v Čechách a možností ochutnávky tradičních
českých odrůd a značek.
91/417
92/417
Klášterní vinné sklepy Litoměřice. Historie vinařství začíná rokem 1057, kdy se
v klášteře začalo vyrábět víno. Církevní výroba v klášteře skončila po druhé světové
válce, kdy se víno vyrábělo z měšťanských vinohradů, malé plochy ve vlastnictví více
osob. V letech 1950–1990 tu působil státní podnik. Zajímavostí je výroba známkového
vína Radobýl, pojmenovaného po nedalekém vrchu. Nejvýznamnější ocenění získal
Tramín červený 2007, pozdní sběr, a to ***** Král vín České republiky.
Vinobraní Litoměřice – tradiční vinobraní konané každoročně v září. Pro návštěvníky je připravena cimbálová muzika, rockové koncerty, degustace místních vín
a burčáku z litoměřických vinic. Na vinobraní do Litoměřic pravidelně cestují také
vinaři z jižní Moravy. O zábavu tradičně není nouze, každoročně je zajištěno na třech
hlavních scénách před radnicí. Zastavit se lze u scény historické, dětské nebo alternativní. Již několik let v řadě se jedná o nejnavštěvovanější akci Litoměřic, pravidelně
na ni přijíždí i král Karel IV. společně se svojí družinou.
Vinařské Litoměřice – výstava českých a moravských vín s mezinárodní účastí. Jde
o nejprestižnější výstavu českých vín. Její součástí je soutěž vín, degustace
i doprovodný kulturní program. Koná se každoročně v dubnu v Litoměřicích.
Litoměřický hrozen – dvoudenní červnová výstava vín konaná na litoměřickém
hradu. Jedná se o oblíbenou soutěžní, prezentační a prodejní výstavu vín
pocházejících z Čech a Moravy, letos proběhl její druhý ročník. Součástí programu je
i prodej regionálních lahůdek a vyhlášení soutěže šampiona celé výstavy.
Vinařství ve Velkých a Malých Žernosekách. Tradici vinařství v této oblasti
založili již ve 12. století francouzští mniši, kteří poznali, že tato lokalita disponuje
ideálními podmínkami pro pěstování vinné révy. Žernosecké vinice, zejména na
pravém břehu Velkých Žernosek, jsou mnoha odborníky považovány za nejvhodnější
území k pěstování vína v Čechách. Nejvíce se zde pěstují odrůdy bílých vín, zejména
Müller Thurgau, Ryzlink rýnský, Rulandské šedé, Rulandské bílé a Mopr. Z červených
je nejčastěji pěstované Rulandské modré, Svatovavřinecké a Modrý Portugal.
Z místních vinařství lze zmínit Žernosecké vinařství, s. r. o., sídlící ve Velkých
Žernosekách, rodinné vinařství Mikulenkovi ve Velkých Žernosekách nebo vinařství
Sv. Tomáše v Malých Žernosekách. Víno z této oblasti se tradičně dodávalo na Pražský
hrad.
Vinobraní ve Velkých Žernosekách – tradiční vinobraní, na kterém mohou víno
a burčák nabízet pouze místní vinaři. Vinobraní je spojeno s církevním obřadem
žehnání vína v kostele sv. Mikuláše. Součástí vinobraní je i historický průvod obcí
a tombola o obří hrozen, na který svým trsem hroznů přispěli všichni vinaři z Velkých
Žernosek.
Vinice v oblasti Roudnice nad Labem. Město Roudnice nad Labem sice není
oficiální vinařská oblast a pro pěstování vína má nevhodnou severní orientaci svahů,
nicméně i zde žije několik úspěšných vinařů, kteří vlastní a obhospodařují vinice
v blízkém okolí, zejména v obcích Bechlín či v Sovici a pod Kochovem. Jedná se
zejména o drobná rodinná vinařství.
Vinařství na zámku v Roudnici nad Labem. Výlet zaměřený na putování za
vínem lze doplnit o návštěvu zámku v Roudnici nad Labem. Tam lze ochutnat nebo
zakoupit mnoho místních odrůd a značek vín, lze si rovněž prohlédnout rozsáhlý
komplex zámeckých sklepů, ve kterých jsou uchovávány a archivovány vína
z Lobkowického zámeckého vinařství, jehož tradice započala již v 17. století.
Lobkowiczké zámecké vinařství je nejvýznamnějším producentem vína v této
podoblasti. Tradice pěstování vína v tomto vinařství započala již v 17. století. Zrání
a lahvování vína z místních odrůd probíhá v rozsáhlých historických sklepích, které
jsou součástí roudnického zámku. Zájemci, kteří chtějí místní víno z Lobkowického
zámeckého vinařství ochutnat, si jej mohou zakoupit přímo v zámeckých sklepích.
Místní vína se tradičně účastní soutěže „Král vín“ České republiky. Z pěstovaných
bílých vín z Lovkowiczkého zámeckého vinařství lze zmínit Chardonnay, Müller
Thurgau, Muškát Ottonel, Rulandské bílé, Rulandské šedé, Ryzlink rýnský nebo
Sylvánské zelené, z vín červených například Dornfelder, Modrý Portugal, Rulandské
modré nebo Svatovavřinecké.
Roudnické vinobraní se tradičně koná v prostředí vinných sklepů barokního
zámku a zámeckých zahrad v Roudnici nad Labem. Roudnické vinobraní je tradiční
oslavou vína, kvalitního burčáku, dobrého jídla, lidové hudby a místních tradic.
Významnou součástí tohoto vinobraní jsou i prezentace řemeslných a ručních prací
společně s řemeslnými výrobky.
Roudnický košt se koná tradičně v červnu. Jedná se o košt vín, která pocházejí
pouze z vinařské oblasti Čechy. Na koštu jsou také zdůrazněna vína, jejichž pěstovaní
má původ v mělnické a litoměřické vinařské podoblasti.
Nová Polabská stezka. Zájemci o dobré víno a turistiku budou již v roce 2014 moci
využít novou Polabskou stezku, která povede městy Mělník, Liběchov, Štětí, Hoštka
a Roudnice nad Labem. Stezka turistům nabídne vhodná místa pro odpočinek,
tematické informační tabule, prohlídku vinice „Na Pelunce“ a „Sovice“ nebo návštěvu
rozhledny Kochovice.
Den českých řemesel v Úštěku. Tato tradiční oslava se koná v den výročí vzniku
samostatného Československa. Oslava se nese v duchu první republiky. Stylová
prvorepubliková akce je tradičně zahájena otevřením jarmarku, prvorepublikové
výstavy a expozice. V dopoledních hodinách lze na dni řemesel potkat i prezidenta
T. G. Masaryka, který se jako vždy zdrží na část programu. Nejprve se na koni projede
po Úštěku a poté návštěvu zakončí účastí v průvodu po jarmarku. Návštěvníci se
mohou těšit na zajímavou retro módní přehlídku, vystoupení dudácké muziky
Psohlavci nebo na pohádky určené dětem i dospělým, které má ve svém repertoáru
loutková scéna Sváťova divadla. Na jarmarku lze potkat více než 170 českých,
moravských a slovenských řemeslníků (řezbáři, kováři, řezníci a uzenáři, košíkáři,
bylinkářky, kořenářky apod.), navštívit lze dobové dílničky, zastavit se u výstavy
prvorepublikových předmětů, hraček i kočárků, zhlédnout expozici prvorepublikových
automobilů včetně hasičské stříkačky nebo zamířit do stylového fotoateliéru
s dobovými kostýmy.
Podzim na konci ve skanzenu Zubrnice. Tato akce probíhá v říjnu. Návštěvníci
se seznamují s tradičním zemědělstvím a mohou si vyzkoušet tradiční zemědělské
práce spojené s obdobím podzimu. Návštěvníci si budou moci vyzkoušet tradiční
výrobu mouky či roztočit kolovrátek a utkat pevnou lněnou nit. K ochutnávce bývají
připraveny křížaly či čerstvě vylisovaný mošt z jablek. Pro děti, ale i pro dospělé bude
jistě zajímavá možnost nechat se v místní historické škole vyzkoušet ze čtení, počtů
nebo dokonce z krasopisu.
Mytologie, obřady
Bájná hora Říp a pověst o praotci Čechovi. Památný vrch české historie se
nachází nedaleko Roudnice nad Labem. Hora Říp je zapsána na seznam národních
kulturních památek. Od nepaměti je považována za památné místo české mytologie
a jedno z nejdůležitějších míst české historie. Podle pověsti právě na horu Říp dorazil
praotec Čech, prohlédl si okolní pohostinnou krajinu a rozhodl se zde natrvalo usadit.
Tato legenda byla poprvé zveřejněna počátkem 12. století kronikářem Kosmasem, jenž
pokládá horu Říp a její okolí za místo, kde se usadili první Slované, vedení praotcem
Čechem, a kde došlo k rozhodnutí, že se v místní krajině usadí natrvalo. Název krajiny
tak podle legendy pochází ze jména vůdce těchto Slovanů – Čecha. Pověst o praotci
Čechovi byla plně rozvinuta v 16. století Václavem Hájkem z Libočan. Podle něj byl
praotec Čech po své smrti pohřben v obci Ctiněves, ležící nedaleko Řípu. O nejnovější
zpracování pověsti se v roce 1894 zasloužil Alois Jirásek ve svém díle Staré pověsti
české.
Nářečně různorodá oblast. V této středočeské oblasti se mísily vlivy jednak
severovýchodočeského nářečí (např. voráčoj, 7. p. kostěj, 3. os. množ. č. sloves -ej(i)),
ale i jihozápadočeských (tvary substantiv jako voráčach, voráčama, hnízděte,
hnízděti; imperativy sloves nezkaž to, uraž či podoby slov jako mušet, muším aj.).
Festival České středohoří v Třebivlicích je mezinárodním folklorním festivalem
zaměřeným na lidové písně a hudbu, konaným v květnu. Hlavním cílem organizátorů
je připomenout si dědictví našich předků pomocí dochovaných tanců, zvyků, krojů,
tradičních řemesel a pokrmů. Na festivalu lze zahlédnout představení ústeckých
mažoretek a baráčníků, kteří se i v dnešní době snaží o udržení lidových tradic. Při
slavnostních příležitostech účinkující využívají české, moravské i slovenské kroje.
Podřipský kaldon – chutná polévka zahuštěná máslovou jíškou.
93/417
Modrý vole s procesím (noky z Podřipska) – velmi starý pokrm podobný
knedlíkům.
Domácí ovocná vína z vinařské stezky v Litoměřicích. Pěstování ovoce a s ním
spojená výroba domácích lihovin a domácích ovocných vín patří dlouhodobě mezi
tradiční gastronomické speciality na Litoměřicku.
Czech Specials:
- Radniční sklípek, Litoměřice
- Hotel Salva Guarda, Litoměřice
Dílna lidových tradic V Bechlíně, Jiřina Šustrová. V Bechlíně se nachází dílna
tradičních lidových řemesel, kterou vede paní Jiřina Šustrová. Ta se ve své dílně
věnuje tradičním řemeslům, jako je výroba ubrousků a polštářků modrotiskem, výroba
produktů z vizovického těsta, výroba staročeského perníku tlačeného do dřevěných
forem, výroba ozdob ze žitné slámy nebo výroba různých ozdob (panenek, zvířátek,
andělů) z kukuřičného šustí. Ve své dílně také pořádá kurzy těchto řemesel pro
veřejnost, kurzy jsou vhodné i pro děti. Výrobky, které si návštěvníci vyrobí, si
samozřejmě mohou odnést domů. V prostoru dílen je i malá prodejna, kde je možné si
zakoupit výrobky lidové tvorby od paní Šustrové.
Sadařův mošt – 100% mošt vyrobený z odrůdy jablek Šampion. Mošt obsahuje
dužinu. Při jeho přípravě se využívají jablka, která jsou vypěstována ve vlastních
sadech krajiny Českého středohoří.
Hrušková pálenka – certifikovaný bioprodukt. Vysoká kvalita je zajištěna destilací
ovocných moštů. Hrušková pálenka je destilována pouze z ovocných moštů bioovoce
pocházejícího ze Zámeckých sadů Chrámce.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Skanzen Zubrnice je nejmladším skanzenem v Čechách. Jeho základem je stará
historická vesnice v klínu kopců Českého středohoří. Pro muzejní účely jsou využity
nejhodnotnější stavby středu obce a jejího okolí, které se průběžně doplňují o drobné
přenášené objekty. Veřejnosti je zpřístupněn komplex roubené zemědělské usedlosti
s interiérovými a exteriérovými expozicemi včetně unikátní teplovzdušné sušárny na
ovoce. Dále je zde expozice vesnické školy, starého obchodu a kostel s pravidelnými
výstavami. Ve středu návsi stojí přenesená barokní studna a nedaleko pod vsí je malé
nádraží s muzejní expozicí dopravy. Na bývalé zrušené trati se ve spodním úseku Velké
Březno – Zubrnice plánuje občasný muzejní provoz. Opodál proti proudu potoka stojí
malý roubený vodní mlýn. Ve skanzenu probíhá v průběhu roku řada akcí, od
masopustních oslav přes tradiční Velikonoce, stavění májky a jarmarky až po akci
Podzim na vsi, jejímž cílem je ukázat podzimní zemědělské práce na poli a ve stavení.
TEMATICKÉ TRASY
Vinařství a Polabská stezka. Pro návštěvníky je připravována Polabská stezka
s tématy víno, zemědělství a řemesla na Labi. Stezka povede z Roudnice nad Labem
přes Vědomice, Kyškovice, Brzánky, okruh kolem vinných tratí na Sovici, rozhlednu
nad Kochovicemi, Hoštku a Štětí. Ze Štětí pak bude pokračovat dále přes vinařskou
lokalitu Na Pelunici do Liběchova a dále do Mělníka. Stezka bude určena pro pěší
i cykloturisty s návazností na cyklobusovou dopravu.
94/417
PASPORT SUBREGIONU DOLNÍ POOHŘÍ
ANOTACE
Oblast Dolního Poohří byla osídlena již v 6. století a je jednou
DESTINACE
z prvních, kterou po příchodu na naše území osídlili Slované.
Region těžil z místní úrodné půdy a proslul hlavně pěstováním chmele, obilovin a vína. V průběhu staletí se zde
střídala dominance českého a německého živlu. Po druhé
světové válce a odsunu místního německého obyvatelstva do
regionu přišli volyňští Češi, ale i další osídlenci z vnitrozemí.
POZICE V RÁMCI
REGIONALIZACE
Součást mezoregionu Severní Čechy
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Žatecký chmel a pivovarnictví – pěstování
PRO
chmele je s tímto regionem spojeno již po staletí, jeho
MARKETINGOVOU
kvalitu a jedinečnost dokládá také udělení
KOMUNIKACI
chráněného označení původu a chráněného
zeměpisného označení.
PRŮNIKY
- Pivovarnictví
Karel Osvald – otec žateckého chmele. Narodil se v září roku 1899. Zušlechťoval
původní krajové odrůdy českého chmele, vypěstoval na sto třicet chmelových klonů.
Tři z nich patří dodnes mezi významné odrůdy a zaujímají převážnou část našich
chmelnic. Díky své celoživotní vášni k chmelu měl množství zkušeností a rad, které
pilně zveřejňoval v časopisech Český chmelař a Československý zemědělce, přispíval
i do tehdejších Zemědělských novin. Karel Osvald zemřel náhle 16. dubna 1948
v Žatci, jeho obrovský vliv a přínos v oboru chmelařství je však zárukou toho, že jeho
jméno nebude nikdy zapomenuto.
Václav Jíra –výtvarník z města Louny, člen Lounské krajinářské školy, založené
v 50. letech 20. století. Krajinářská škola Lounska si klade za cíl společně prezentovat
tvorbu svých členů, zejména malířů a výtvarníků, inspirovanou krajinou Lounska. Pan
Jíra se věnuje krajinomalbě, zejména se zaměřuje na krajinu lounského středohoří.
V jeho dílech se krajina mění v barevné plochy, které vytvářejí nádherné pospolité
struktury.
ATRAKTIVITY
Chmelařské budovy na Pražském předměstí. Město Žatec usiluje o zapsání
souboru chmelařských budov na Pražském předměstí v Žatci na seznam památek
světového kulturního dědictví UNESCO. Základním předpokladem pro tento zápis je
uvedení tohoto významného souboru chmelařských budov na tzv. předběžný seznam
kandidátů, kteří chtějí za Českou republiku kandidovat. Tuto podmínku město Žatec
již splnilo, a tak bude dalším krokem oficiální podání nominace. Na chmelařské území
na Pražském předměstí se vyskytuje největší množství chmelařských staveb, čemuž
nemůže konkurovat žádná jiná lokalita v Evropě ani na světě. Plocha tohoto
chmelařského území je svou rozlohou větší než plocha historického jádra města.
Chmelařské stavební dědictví. Pro potřeby chmelařství se v Žatci přizpůsobovaly
jak obytné stavby (ve starších dobách půdní sušárny měšťanských domů), tak stavby
industriálního charakteru (sušárny, sklady a balírny chmele, známkovna). Prvky, které
napovídají, že právě zde probíhala práce s chmelem, najdeme jednak v zástavbě
historického jádra (historické krovy se soustavami vikýřů, prozrazujících někdejší
funkci podkroví – sušení chmele), ale především na tzv. Pražském předměstí.
Zástavba zde není organizována na pravidelném půdorysu, jako je tomu v historickém
jádru města. Vychází ze středověkého komunikačního systému a vyvíjela se podél
hlavních příjezdových tras k branám vnitřního města. Hmotová struktura zástavby
v sobě obsahuje chmelařské stavby z druhé poloviny 19. a počátku 20. století a obytné
objekty. Tento charakter zástavby je dnes dokumentem jedinečného podnikatelského
prostředí, kde se komerční stavby chmelařského průmyslu propojily s objekty
obytnými. Výjimečná je také rozmanitost vlastního architektonického provedení
staveb, což odpovídá možnostem jednotlivých podnikajících rodin. Jedná se o stavby
95/417
jak ryze průmyslového vzhledu, tak stavby, které architektonickým provedením
průčelí odpovídají typu obytného domu a pouze vysoké komíny sirných komor
upozorňují na průmyslový účel staveb. Stavby jsou zděné, vnitřní konstrukce částí
určených ke skladování chmele jsou trámové (sloupky s profilovanými hlavicemi
nesou průvlaky, na kterých jsou umístěny stropní trámy, podlahu tvoří záklop
z prken). Součástí některých skladů jsou dodnes stavebně zachované sirné komory,
tedy zděné vertikální bloky, kde byly umístěny lísky na chmel a ve spodní části zařízení
k síření chmele. Provoz chmelařských firem skončil následkem událostí po druhé
světové válce. V současné době je většina objektů bez využití nebo slouží jiným
účelům, zejména jako sklady drobného zboží. Pouze několik skladů slouží ke
skladování chmele podniku Chmelařství Žatec.
Bývalé sklady chmele. Architektonicky výrazný sklad se sirnými komorami byl
postaven v jihovýchodní zástavbě města mimo památkovou rezervaci a mimo památkovou zónu Pražské předměstí roku 1912 pro firmu J. Sonnenscheina (Sklad chmele
čp. 1186, ulice Politických vězňů, Žatec). Současná podoba pochází z roku 1925.
Mimořádné svědectví přinášejí i interiéry, v nichž se dochovaly původní dřevěné
rámové konstrukce a technologie. Sirné komory zůstaly zachovány stavebně i s pozůstatky technologického zařízení (topeniště umístěné v podzemním podlaží, lísky).
Dva lisy na chmel, v nichž vznikaly úhledné a hlavně praktické tvary pro skladování,
jsou dosud na původních místech a jsou stále funkční. Skladování chmele zde bylo
ukončeno v roce 2007, v současné době slouží objekt soukromému majiteli ke
skladování drobného zboží.
Charakteristickou ukázku souboru budov, jaké v Žatci stavěli obchodníci s chmelem na
přelomu 19. a 20. století v městské zástavbě, tedy skladu chmele se sirnou komorou a obytného měšťanského domu, jsou stavby firmy Davida Abelese postavené
roku 1900 v lokalitě Pražské předměstí při hlavní komunikaci směřující k centru
města (sklad chmele při měšťanském domě čp. 313, Obránců míru, Žatec). Třípatrový
zděný objekt je postaven na přibližně obdélníkovém půdorysu s přístavbou sirné
komory. Po stavební stránce se jedná se o klasickou etážovku s elegantně řešeným
hlavním průčelím, jemuž dodávají ryze průmyslový charakter typická tovární okna. Po
roce 1945 objekt sloužil jako sklad bylin (podnik Leros), v současné době je využíván
soukromým majitelem jako sklad drobného zboží. Sklad se dochoval v původní
podobě včetně interiérů a technologie. Obytný dům slouží stále svému původnímu
účelu.
Do skupiny výrazných moderních industriálních staveb počátku 20. století patří sklad
chmele firmy pánů Epsteina, Mendla a Grubeho (sklad chmele čp. 753, Kovářská,
Žatec). Byl postaven roku 1913 společně s obytnou vilou. Vjezd do areálu byl řešen
pseudobarokní bránou dekorovanou chmelařskými motivy. Vysoký komín upozorňuje
na sirné komory, které zde zůstaly stavebně zachovány. V původních interiérech
skladu, které tvoří dřevěné trámové konstrukce, jsou skladovány žoky s chmelem
společnosti Chmelařství Žatec, která je majitelem objektu. Vila slouží k bydlení, vlastní
ji soukromý majitel.
Chmelařské muzeum. Samostatný blok staveb uzavírající trojúhelníkové nádvoří
tvoří v zástavbě Pražského předměstí bývalé sklady na náměstí Prokopa Velikého. Tyto
objekty pocházejí z 80. let 19. století. Za průčelími charakteru obytného domu se
ukrývají prostory pro skladování, síření a balení chmele. I tyto objekty dosloužily
svému původnímu účelu, ale díky zachovaným interiérům, kde kromě neporušených
konstrukcí zůstala též původní technologie, se pro tento soubor našlo atraktivní
využití. Nachází se zde Chmelařské muzeum, které je největší expozicí takového
zaměření na světě.
Obrovskou tradici pivovarnictví v Žatci dokumentuje původní žatecký měšťanský
pivovar, který je jediným pivovarem u nás, který byl postaven v původní městské
zástavbě a jehož tradice je delší než 700 let. Tento historický pivovar byl postaven
z původního gotického hradu, na konci 18. století po požáru ve městě však přestal
vyhovovat tehdejším nárokům na vaření piva. Měšťanstvo se proto rozhodlo vybudovat pivovar nový. Základní kámen nového průmyslového pivovaru byl položen
v roce 1798. Po svém dostavení zahájil nový pivovar činnost v roce 1801.
96/417
Archeologický skanzen Březno u Loun vznikl jako součást výzkumného
programu, který navázal na výsledky velkoplošného archeologického výzkumu. Stálá
expozice představuje rekonstrukci pravěkých a raně středověkých obydlí pod širým
nebem. Nabízí ukázku hospodářských staveb ze 4. tisíciletí před naším letopočtem,
z 6. a 9. století n. l. a způsobu života slovanského sídliště z 9. století.
Chmelařství. Česká republika patří mezi největší producenty chmele na světě. Chmel
v České republice se pěstuje ve třech oblastech, a to v oblasti Žatecké, Úštěcké
a Tršické. Žatecký chmel je pěstován v tzv. Žatecké chmelařské oblasti, jedná se
o území v okresech Louny, Rakovník, Chomutov, Kladno, Plzeň-sever a Rokycany.
První zmínky o pěstování chmele na Žatecku pocházejí z druhé poloviny 13. století.
Největšího rozmachu dosáhlo pěstování chmele především v 19. století a v první
polovině 20. století. Centrem Žatecké chmelařské oblasti, sídlem chmelařských
organizací a střediskem zpracování chmele je město Žatec. Díky dlouholetému spojení
s manufakturním a industriálním zpracováním chmele a s jeho obchodováním je toto
město dodnes protkáno pozoruhodnou atmosférou. Žatecký chmel poloraný červeňák
se stal pro své typické vlastnosti měřítkem pro stanovení kvality a ceny na evropském
trhu a město se stalo chmelařskou metropolí. Žatecký poloraný červeňák je hlavní
odrůdou pěstovanou na Žatecku. Patří do skupiny jemných aromatických chmelů a je
zároveň světově nejuznávanějším z nich. Označením Žatecký červeňák může být
označen pouze jemný poloraný aromatický chmel pěstovaný v Žatecké chmelařské
oblasti. Na dvoře Chmelařského muzea Žatec lze zhlédnout osazenou konstrukci
chmelnice, na které je vysazena právě tato odrůda žateckého chmele.
Chrám chmele a piva je zábavný volnočasový komplex, jenž návštěvníky pobaví
a zároveň poučí o využití chmele při vaření piva a seznámí je s tradičními způsoby
vaření místního vynikajícího zlatého moku. Svými kořeny sahá do tradice světoznámého chmelařského regionu na severu Čech, kde se chmel pěstuje více než 700 let.
Součástí naučného komplexu je chmelový maják, labyrint, renesanční sladovna nebo
chmelový orloj, který je jediným svého druhu na světě a umí odbíjet hodiny.
Chmelařské muzeum Žatec je součástí turistického areálu Chrámu chmele a piva.
Vlastní největší expozici svého druhu na světě, v níž představuje vývoj chmelařství od
raného středověku až do současnosti. Návštěvníci si zde mohou prohlédnout dobové
fotografie a písemné doklady o pěstování chmele a o vaření piva doplněné zajímavým
nářadím a historickými stroji. Návštěvníci také mohou ochutnat piva ze žateckého
chmele.
Chmelobrana je občanské sdružení sídlící v centru chmelařství na Žatecku – ve
městě Žatci. Cílem tohoto uskupení je bránit chmeloviště před nájezdy okolních
kmenů. Jedná se o zajímavé zpestření a doplnění žatecké tradice chmele o skupinu
dobrovolníků, která celý komplex chrámu piva brání před nájezdníky z okolí. Stejně
jako skutečná armáda je i tato složena z pluků – čambulů. Chmelobrana má samozřejmě i své velení, své odvedence do chmelobrany i své chmeloobrance s modrou
knížkou.
Rytíř chmelového řádu. Řád byl založen Janem Neohroženým a měl vyznamenat
a poctít všechny pány, kteří svou prací přispěli k rozvoji a blahu chmele. Před 50 lety
byla tato tradice obnovena, a pěstitelé chmele tak mohli být tímto řádem znovu
oceněni. Po obnovení řádu bylo v Československu a později v České republice a na
Slovensku oceněno přes 200 pěstitelů chmele.
Chmelaři ocenění řádem chmelového rytíře pro rok 2013:
Karel Bradschetl – soukromý pěstitel chmele,
Zdeněk Hausner – chmelař,
Milan Staněk – chmelař.
Rovněž pivovarství, obor úzce související s chmelařstvím, má v tomto kraji
i samotném Žatci dlouholetou tradici. Kromě měšťanského pivovaru, který je znám
jako součást panoramatu města a dodnes se v něm vaří pivo, se zde dochoval pivovar
z období průmyslového – Společenský pivovar. Oba pivovary náleží do skupiny
nejvýznamnějších historických pivovarů v České republice a spoluvytvářejí
chmelařsko-pivovarský obraz města Žatce.
Vinařská tradice v Kadani. Karel IV. udělil městu Kadaň viniční právo, což
97/417
umožnilo jeho budoucí velký rozkvět. K největšímu rozvoji vinařství dochází v Kadani
až do 18. století. V roce 1997 tam byla obnovena tradice pěstování vinné révy a město
bylo opět zákonem zařazeno k vinařským obcím. V Kadani byla obnovena tradice tzv.
zarážení hory na vinici, která má každému připomenout, aby po dobu dozrávání
hroznů nechodil do vinice, a tradiční vinobraní.
Vinařství v obci Březno. Nejstarší zmínka o pěstování vína v obci Březno a blízkém
okolí je z roku 1285. Březno je oficiální vinařskou obcí, která spadá do litoměřické
vinařské podoblasti. Nachází se zde oficiálně uznaná viniční trať, která se nazývá
Zámecká. Vína z Března a z Chomutovska jsou svým charakterem blízká vínům
z mostecké, litoměřické, roudnické a mělnické vinařské oblasti. Jde o nejsevernější
vinařské oblasti v ČR.
Chmelfest v Žatci zahajuje ve městě chmelařskou a turistickou letní sezónu.
Městem prochází průvod s hudbou a lidmi v zábavných převlecích a chmelaři žehnají
úrodě. Probíhá každoročně v květnu.
Oslavy sklizně chmele Dočesná jsou tradiční oslavou sklizně chmele. Probíhají
v historickém centru Žatce na přelomu srpna a září.
Svatováclavské vinobraní v Kadani bylo obnoveno spolu s vinařkou tradicí v roce
1997. Tradičním datem jeho konání je konec září. Akce se koná v zahradách
františkánského kláštera. Na Vinobraní můžete ochutnat odrůdy vín z kadaňských
a březinovských vinic, dále třeba místní burčák, mošt nebo medovinu.
Mytologie, obřady
V krajině Dolního Poohří se nevyskytuje žádné české nářečí, ale rovnou dvě nářečí
německá: egerlandské nářečí a krušnohorské nářečí. Egerlandské nářečí se někdy
označuje také jako nářečí chebské. V tomto specifickém dialektu najdeme prvky hned
několika německých nářečí, a dokonce i prvky češtiny. Každá část pohraničí mluvila
trochu jinou egerlandštinou, rodilý Cheban mluvil jinak než starousedlík z Chodova,
a to právě kvůli rozdílnosti přistěhovalců ve středověku. O rozdílnosti němčiny
a „egerlandštiny“ vypovídá následující věta:
„Säina Grüß va da Hoimat bringa Enk die Chuadauea“ – egerlandština,
„Viele Grüße von der Heimat bringen euch die Chodauer“ – spisovná němčina,
„Hodně pozdravů z domoviny vám přináší Chodované” – český překlad.
Pivo Žatec – vítěz Mezinárodního pivního festivalu. Žatecký pivovar pokračuje
v tradici výroby českého piva typu světlého ležáku stejně, jak se tato technologie
ustálila od druhé poloviny 19. století.
Chmelový ležák, vařený podle tradiční české receptury, se vyznačuje plnou
chlebovou chutí a vysokou hořkostí. Vaří ho minipivovar U Orloje, který je součástí
Chrámu chmele a piva. Jsou zde názorně vystaveny ingredience a pivo se vaří přímo
před zraky návštěvníků.
Račetická cibule je pověstná svojí kvalitou. V roce 2010 byla oceněna titulem
Nejlepší regionální potravina roku z celého kraje. Místní z Račetic ji pro její
nepostradatelnost v kuchyni začali přezdívat cibule kuchyňská. Pěstování račetické
cibule se věnuje zemědělská firma pana Josefa Ryšavého v Račeticích již po tři
generace. Cibule ze zemědělské firmy z Račetic nejsou chemicky hnojeny, proto vydrží
uskladněny po celý rok, od září do září.
Czech Specials:
- Hotel Restaurant U Hada, Žatec
- Hotel Lev, Lovosice
- Hotel V Údolí Zlatého potoka, Blšany
- Restaurace & Hotel U Daliborky, Louny
- Restaurace Střelnice, Kadaň
- Restaurant Cukrovar, Lovosice
98/417
- Restaurant „U Orloje“, Žatec
- Švejk restaurant U Věžičky, Kadaň
Žatecký chmel – toto označení je zapsáno do Rejstříku chráněných označení původu
a chráněných zeměpisných označení. V rámci Evropské unie se jedná o první udělené
označení týkající se chmele a o jedno z prvních označení udělené českému zemědělskému nebo potravinářskému výrobku. Označením „žatecký chmel“ může být
označen pouze jemný aromatický chmel Žatecký poloraný červeňák (všechny jeho
registrované klony) vypěstovaný v Žatecké chmelařské oblasti. Díky svým výjimečným
vlastnostem je používán pivovary na celém světě. V pivovarském průmyslu, zejména
při výrobě kvalitních značkových piv, zaujímá Žatecký chmel nezastupitelné místo.
S jeho použitím lze vyrobit pivo s jemným a lahodným chmelovým aroma, které je
v souladu s ostatními chuťovými složkami a je zárukou vysoké kvality.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Chrám chmele a piva je zábavným a poučným komplexem, který svými kořeny
sahá do tradice světoznámého chmelařského regionu na severu Čech. V Chrámu je
připravena prohlídka, jejíž náplň zaujme široké spektrum návštěvníků, program je
vhodný pro všechny věkové kategorie.
Chmelařské muzeum Žatec je součástí turistického areálu Chrám chmele a piva.
Obsahuje největší expozici svého druhu na světě. Na ploše 4000 m² naleznete vývoj
chmelařství od raného středověku až do současnosti. Samotné Chmelařské muzeum
Žatec je technickou památkou a příkladem industriální účelové architektury z konce
19. století. Na dvoře Chmelařského muzea Žatec lze zhlédnout osazenou konstrukci
chmelnice, na které je vysazena nejslavnější odrůda žateckého chmele.
Restaurant U Orloje je další součástí areálu Chrám chmele a piva. Je vystavěn ve
starém chmelovém skladu, čemuž odpovídá i interiér restaurace. Uvnitř restaurantu je
umístěn malý pivovar. Můžete tak na vlastní oči vidět, jak se vaří pivo tradičním
českým způsobem z místních surovin.
TEMATICKÉ TRASY
Tradice žateckého chmele. Prohlédněte si expozice i názorné ukázky zaměřené na
pěstování a využití chmele v unikátním žateckém Chrámu chmele a piva. Prohlédněte
si architekturu spojenou s pěstováním a zpracováním chmele na Pražském předměstí
města Žatec a využijte možnost zúčastnit se některé z místních akcí spojených s oslavou této jedinečné rostliny – jarního Chmelfestu či závěrečné Dočesné na konci letních
prázdnin. Svoje putování za chmelem můžete zakončit exkurzí v žateckém pivovaru.
Chrám chmele a piva je zábavným a poučným komplexem, který svými kořeny sahá
do tradice světoznámého chmelařského regionu na severu Čech. V Chrámu je připravena prohlídka, jejíž náplň zaujme široké spektrum návštěvníků, program je vhodný
pro všechny věkové kategorie.
Prohlédněte si Chmelařské muzeum Žatec, které je součástí turistického areálu
Chrám chmele a piva. Obsahuje největší expozici svého druhu na světě. Na ploše
4000 m² naleznete vývoj chmelařství od raného středověku až do současnosti. Samotné Chmelařské muzeum Žatec je technickou památkou a příkladem industriální
účelové architektury z konce 19. století. Na dvoře Chmelařského muzea Žatec lze
zhlédnout osazenou konstrukci chmelnice, na které je vysazena nejslavnější odrůda
žateckého chmele. Občerstvit se můžete v restaurantu U Orloje, který je další částí
areálu Chrám chmele a piva. Je vystavěn ve starém chmelovém skladu, čemuž
odpovídá i interiér restaurace. Uvnitř restaurantu je umístěn malý pivovar. Můžete tak
na vlastní oči vidět, jak se vaří pivo tradičním českým způsobem z místních surovin.
Chmelařské stavební dědictví naleznete především na tzv. Pražském
předměstí. Projděte se touto částí města při cestě z Chrámu chmele a piva, která leží
také v této oblasti. Čekají na vás dosud zachovalé bývalé sklady chmele se sirnými
komorami i měšťanské domy.
Svoje putování za chmelem můžete zakončit exkurzí v Žateckém pivovaru. Jsou zde
připraveny prohlídky s ochutnávkou i prohlídky pro školní účely. Prohlídky probíhají
pro skupiny 8–25 osob. Doba trvání jedné prohlídkové trasy činí jednu hodinu.
99/417
Přijeďte do Žatce na zahájení či ukončení chmelařské sezóny. Chmelfest v Žatci
zahajuje ve městě chmelařskou a turistickou letní sezónu. Městem prochází průvod
s hudbou a lidmi v zábavných převlecích a chmelaři žehnají úrodě. Tento festival
probíhá každoročně v květnu. Oslavy sklizně chmele Dočesná, tradiční oslavy
sklizně chmele, probíhají v historickém centru Žatce na přelomu srpna a září.
100/417
2.7
Zmapování REGIONU Severozápadní Čechy
PASPORT REGIONU SEVEROZÁPADNÍ ČECHY
ANOTACE
Pestrá krajina severozápadních Čech zahrnuje příhraniční
DESTINACE
horské pásmo Krušných hor se staletou hornickou tradicí, ale
také úrodné oblasti Žatecka a Litoměřicka, vyhlášené
pěstováním chmele i vinné révy. V této oblasti nalezneme
části odkazující na blízké soužití české a německé národnosti,
která se promítla do unikátní lidové architektury, i odkazy na
pradávné slovanské osídlení úrodných oblastí kolem řeky
Ohře a pověsti o příchodu prvních Slovanů, neodmyslitelně
spojené s horou Říp.
POZICE V RÁMCI
REGIONALIZACE
Člení se na čtyři subregiony: České Švýcarsko, Krušné hory
a Podkrušnohoří, Dolní Poohří, České středohoří a Podřipsko
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Žatecký chmel a pivovarnictví. Pěstování
PRO
chmele je s tímto regionem spojeno již po staletí,
MARKETINGOVOU
jeho kvalitu a jedinečnost dokládá také udělení
KOMUNIKACI
zeměpisného označení, v současnosti se soubor
budov spojených s chmelařstvím uchází o zápis do
seznamu světového dědictví UNESCO.
- Hornictví, těžba rud a cínu. Hornictví a těžba
rud patřily odedávna k typickému způsobu obživy
místních obyvatel v Krušných horách,
montanregion Krušnohoří se v současnosti uchází
o zápis do seznamu světového dědictví UNESCO
dokládá mj. návrh na zařazení Krajiny
podstávkových domů (severní Čechy, Horní
Lužice a Dolní Slezsko) pod záštitu organizace
UNESCO.
- Litoměřická vinařská oblast. Region
Litoměřic je jednou ze dvou českých vinařských
oblastí, počátek vinařství v Litoměřicích spadá až
do 11. století, významné je vinařství také ve
Velkých a Malých Žernosekách a v Roudnici nad
Labem.
PRŮNIKY
- Hornictví a těžba uhlí
- Vinařství
Karel Osvald – otec žateckého chmele. Narodil se v září roku 1899. Zušlechťoval
původní krajové odrůdy českého chmele, vypěstoval na sto třicet chmelových klonů.
Tři z nich patří dodnes mezi významné odrůdy a zaujímají převážnou část chmelnic
v ČR. Díky své celoživotní vášni k chmelu měl množství zkušeností a rad, které pilně
zveřejňoval v časopisech Český chmelař a Československý zemědělce, přispíval i do
tehdejších Zemědělských novin. Karel Osvald zemřel náhle 16. dubna 1948 v Žatci,
jeho obrovský vliv a přínos v oboru chmelařství je však zárukou toho, že jeho jméno
nebude nikdy zapomenuto.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Součástí usedlosti je samostatná roubenka postavená klasickým tesařským způsobem
z masivního dřeva. Objekt je celodřevěný, ošetřený jen přírodními vosky. V současné
době složí jako penzion, který vznikl citlivou rekonstrukcí zemědělské usedlosti, která
byla postavena v roce 1881. Během přestavby na penzion se dbalo především na
použití původních a tradičních materiálů, které návštěvníkům poskytují pocit tepla
a útulnosti. V usedlosti lze využít nejen stylového ubytování, ale také služeb místní
jízdárny, pochutnat si na některém z pokrmů místní restaurace, která je součástí sítě
101/417
vybraných restaurací Czech Specials, nebo navštívit některou z kulturních akcí, které
se během sezóny na usedlosti Na Stodolci konají.
Skanzen Zubrnice. Jeho základem je stará historická vesnice v klínu kopců Českého
středohoří. Pro muzejní účely jsou využity nejhodnotnější stavby středu obce a jejího
okolí, které se průběžně doplňují o drobné přenášené objekty. Veřejnosti je
zpřístupněn komplex roubené zemědělské usedlosti s interiérovými a exteriérovými
expozicemi včetně unikátní teplovzdušné sušárny na ovoce. Dále je zde expozice
vesnické školy, starého obchodu a kostel s pravidelnými výstavami. Ve středu návsi
stojí přenesená barokní studna a nedaleko pod vsí je malé nádraží s muzejní expozicí
dopravy. Na bývalé zrušené trati se ve spodním úseku Velké Březno – Zubrnice
plánuje občasný muzejní provoz. Opodál proti proudu potoka stojí malý roubený
vodní mlýn. Ve skanzenu probíhá v průběhu roku řada akcí: od masopustních oslav
přes tradiční Velikonoce, stavění májky a jarmarky až po akci Podzim na vsi, jejímž
cílem je ukázat podzimní zemědělské práce na poli a ve stavení.
sahá do tradice světoznámého chmelařského regionu na severu Čech. V chrámu je
vhodný pro všechny věkové kategorie. Chmelařské muzeum Žatec je součástí
turistického areálu Chrám chmele a piva. Obsahuje největší expozici svého druhu na
světě. Na ploše 4000 m² naleznete vývoj chmelařství od raného středověku až do
současnosti. Samotné Chmelařské muzeum Žatec je technickou památkou a příkladem
industriální účelové architektury z konce 19. století. Na dvoře Chmelařského muzea
Žatec lze zhlédnout osazenou konstrukci chmelnice, na které je vysazena nejslavnější
odrůda žateckého chmele. Restaurant U Orloje je další součástí areálu Chrám
chmele a piva. Je vystavěn ve starém chmelovém skladu, čemuž odpovídá i jeho
interiér. Uvnitř restaurantu je umístěn malý pivovar. Můžete tak na vlastní oči vidět,
jak se vaří pivo tradičním českým způsobem z místních surovin.
TEMATICKÉ TRASY
lidové stavby v Jetřichovicích, sousední Vysoké Lípě a nedaleké obci Mezná.
Čekají na vás také podstávkové domy v ulici Šmilovského v Rumburku, lemované
dřevěnými domy řemeslníků z přelomu 18. a 19. století. Putování za unikátními
ukázkami podstávkové architektury Českého Švýcarska lze spojit s návštěvnou muzea
Českého Švýcarska v Krásné Lípě. To sídlí v nejstarším dochovaném domě v Krásné
Lípě, expozice mapuje lidovou architekturu „domů s podstávkou“.
Krušných hor usiluje o zápis do seznamu světového dědictví UNESCO. Hornická
kulturní krajina je v české části Krušných hor reprezentována výběrem šesti lokalit
souvisejícími s montánními dějinami této oblasti: je to historické hornické město
Krupka se štolou Starý Martin a vrch Mědník, historické hornické město Jáchymov,
město Horní Blatná s Blatenským vodním příkopem, sejpoviště u Božího Daru a důl
Mauritius v Hřebečné.
nad Kochovicemi, Hoštku a Štětí. Ze Štětí pak bude pokračovat přes vinařskou lokalitu
Na Pelunici do Liběchova a dále do Mělníka. Stezka bude určena pro pěší i cykloturisty
s návazností na cyklobusovou dopravu.
města Žatec a využijte možnost zúčastnit se některé z místních akcí spojených
s oslavou této jedinečné rostliny: jarního Chmelfestu či závěrečné Dočesné na konci
letních prázdnin. Svoje putování za chmelem můžete zakončit exkurzí v Žateckém
pivovaru.
v pasportech jednotlivých subregionů (subregiony České Švýcarsko od str.
102/417
78, Krušné hory a Podkrušnohoří od str. 84, Dolní Poohří od str. 95, České
středohoří a Podřipsko od str. 90).
2.8 Marketing summary pro region Severozápadní Čechy
Žatecký chmel a pivovarnictví. Pěstování chmele je s tímto regionem spojeno již
po staletí, jeho kvalitu a jedinečnost dokládá také udělení chráněného označení původu
a chráněného zeměpisného označení.
Příběh žateckého chmele začíná již v polovině 13. století a jeho sláva se staletími nijak
nezmenšila: v pivovarnictví, zejména při výrobě kvalitních značkových piv, hraje
žatecký chmel dodnes nezastupitelnou roli. Jeho jedinečnost ocenila i Evropská unie,
když Žatecký poloraný červeňák získal chráněné zeměpisné označení. V současnosti se
soubor budov spojených s chmelařstvím uchází o zápis do seznamu světového dědictví
UNESCO.
Hornictví, těžba rud a cínu patřily odedávna k typickému způsobu obživy místních
obyvatel v Krušných horách.
Krušnohoří je neodmyslitelně spjato s bohatstvím skrytým pod povrchem země, které
sem lidé v průběhu staletí přicházeli objevovat a dobývat. Je příběhem namáhavé
a často nebezpečné práce středověkých horníků, historických štol a horních měst
a těžbou formované kulturní krajiny tohoto regionu. Montanregion Krušnohoří se
v současnosti uchází o zápis do seznamu světového dědictví UNESCO.
Lidová architektura a podstávkové domy Českého Švýcarska – unikátnost
těchto staveb dokládá mj. návrh na zařazení Krajiny podstávkových domů (severní
Čechy, Horní Lužice a Dolní Slezsko) pod záštitu organizace UNESCO.
České Švýcarsko je oblastí, kde se příběh soužití českého a německého obyvatelstva
propojil a zhmotnil do podoby unikátní formy lidové architektury – podstávkového
domu, který kombinuje dvě tradiční technologie lidového stavitelství: roubenou
konstrukci, charakteristickou pro východoevropskou oblast, a hrázdění, jež je typické
pro oblast západoevropskou. Unikátnost těchto staveb dokládá mj. návrh na zařazení
Krajiny podstávkových domů pod záštitu organizace UNESCO.
Litoměřická vinařská oblast. Region Litoměřic je jednou ze dvou českých
vinařských oblastí, počátek vinařství v Litoměřicích spadá až do 11. století, významné je
vinařství také ve Velkých a Malých Žernosekách a v Roudnici nad Labem.
Právě z Litoměřic pochází první písemná zmínka o českém vinařství, příběh českého
vinařství tu začíná rokem 1057 a je neodmyslitelně spjat s místním klášterem, v němž
se víno vyrábělo, a jeho vyhlášenými klášterními sklepy. Litoměřická vinařská oblast je
dodnes jednou ze dvou českých vinařských oblastí, místní vína je možné si vychutnat
při řízených degustacích ve vinných sklepích či při některé z místních vinařských
slavností, ať již přímo v Litoměřicích a Roudnici nad Labem, či ve Velkých a Malých
Žernosekách.
103/417
2.9
Zmapování MEZOREGIONU Sever Čech
PASPORT MEZOREGIONU SEVERNÍ ČECHY
ANOTACE
Drsné, úrodné i romantické – všechny tyto přívlastky mohou
DESTINACE
charakterizovat oblast severních Čech a její jednotlivé
oblasti. Naleznete tu romantický kraj Českého ráje a Pojizeří,
spojený s výskytem drahých kamenů a staletou tradicí
šperkařské výroby. Setkáte se s drsnou krajinou Jizerských
a Lužických hor, kde místní skláři dávají od pradávna vzniknout křehké kráse místního skla a bižuterie. Na severozápadě
pak leží pestrá krajina zahrnující jedinečnou oblast
pískovcových skal a typické podstávkové architektury
i příhraniční horské pásmo Krušných hor se staletou
hornickou tradicí. Směrem ke středu Čech pak leží úrodné
oblasti Žatecka a Mělnicka vyhlášené pěstováním chmele
i vinné révy. Právě v této oblasti nalezneme odkazy na
pradávné slovanské osídlení i pověsti o příchodu prvních
Slovanů, neodmyslitelně spojené s horou Říp.
POZICE V RÁMCI
Dělí se na tři regiony – Severozápadní Čechy, Českolipsko
REGIONALIZACE
a Jizerské hory a Český ráj
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Sklářská tradice a výroba bižuterie – bohatá
PRO
tradice zdejšího sklářství v oblasti Jizerských
MARKETINGOVOU
a Lužických hor a světově proslulé jablonecké
KOMUNIKACI
bižuterie.
- Šperkařská tradice, český granát
a pověstmi opředená hora Kozákov –
unikátní tradice těžby drahých kamenů, jejich
zpracování a navazující šperkařská výroba.
- Hornictví, těžba rud a cínu – hornictví
a těžba rud patřily odedávna k typickému způsobu
obživy místních obyvatel v Krušných horách,
montanregion Krušnohoří se v současnosti uchází
o zápis do seznamu světového dědictví UNESCO.
dokládá mj. návrh na zařazení Krajiny
podstávkových domů (severní Čechy, Horní
Lužice a Dolní Slezsko) pod záštitu organizace
UNESCO.
- Žatecký chmel a pivovarnictví – pěstování
chmele je s tímto regionem spojeno již po staletí,
jeho kvalitu a jedinečnost dokládá také udělení
zeměpisného označení.
- Litoměřická vinařská oblast – region
Litoměřic je jednou ze dvou českých vinařských
oblastí, počátek vinařství v Litoměřicích spadá až
do 11. století, významné je vinařství také ve
Velkých a Malých Žernosekách a v Roudnici nad
Labem.
PRŮNIKY
- Vinařství
AJETO, jež jsou v současné době jedním z nejvýznamnějších českých výrobců
tradičního uměleckého skla. V roce 2013 byl Libereckým krajem oceněn titulem Mistr
104/417
KLASTRY ATRAKTIVIT
drahokamů byla v první polovině 19. století centrem sklářů. V roce 1828 zde založil
sklář Riedel sklářskou huť na výrobu tyčí a dutého skla. V roce 1866 byla postavena
druhá huť, která byla v provozu do roku 1911. Jméno obdržela osada podle stejnojmenné říčky, která jí protéká. V současnosti je Jizerka útulnou osadou se stopami
tradičně pořádají Anenské sklářské slavnosti na Jizerce, jejichž součástí jsou
v Kořenově.
se navíc během roku koná několik akcí s lidovou tematikou: tradiční Paličkyáda se
koná v září, Masopust plný veselí v únoru, velikonoční jarmark v březnu, Den
otevřeného podstávkového domu na konci května a kouzelný Svatojánský podvečer je
pro návštěvníky přichystán v podvečer 14. června.
Sklářský atelier AJETO v Lindavě u Nového Boru. Vznikají zde unikátní výtvory,
zdejší skleněná krása putuje i za hranice naší země, těší se s ní dokonce i královna
Alžběta II. nebo třeba Mick Jagger. Sklárna AJETO spolupracuje i se světově
proslulým designerem Bořkem Šípkem (spoluzakladatel firmy). Všichni zájemci se
mohou potěšit i pohledem na práci mistrů sklářů. Celá dílna je totiž uzpůsobena tomu,
aby návštěvník mohl být s malým odstupem přítomen veškerému dění. A ve vedlejší
krčmě se dokonce můžete zapojit přímo a vyfoukat si svůj vlastní výtvor.
Její součástí je samostatná roubenka postavená klasickým tesařským způsobem
z masivního dřeva. Objekt je celodřevěný, ošetřený jen přírodními vosky. V současné
době složí jako penzion, který vznikl citlivou rekonstrukcí zemědělské usedlosti, která
byla postavena v roce 1881. Během přestavby na penzion se dbalo především na
použití původních a tradičních materiálů, které návštěvníkům poskytují pocit tepla
a útulnosti. V usedlosti lze využít nejen stylového ubytování, ale také služeb místní
jízdárny, pochutnat si na některém z pokrmů místní restaurace, která je součástí sítě
vybraných restaurací Czech Specials, nebo navštívit některou z kulturních akcí, které
se během sezóny na usedlosti Na Stodolci konají.
Skanzen Zubrnice je nejmladším skanzenem v Čechách. Jeho základem je stará
historická vesnice v klínu kopců Českého středohoří. Pro muzejní účely jsou využity
nejhodnotnější stavby středu obce a jejího okolí, které se průběžně doplňují o drobné
přenášené objekty. Veřejnosti je zpřístupněn komplex roubené zemědělské usedlosti
s interiérovými a exteriérovými expozicemi včetně unikátní teplovzdušné sušárny na
ovoce. Dále je zde expozice vesnické školy, starého obchodu a kostel s pravidelnými
výstavami. Ve středu návsi stojí přenesená barokní studna a nedaleko pod vsí je malé
nádraží s muzejní expozicí dopravy. Na bývalé zrušené trati se ve spodním úseku Velké
Březno – Zubrnice plánuje občasný muzejní provoz. Opodál proti proudu potoka stojí
malý roubený vodní mlýn. Ve skanzenu probíhá v průběhu roku řada akcí: od
masopustních oslav přes tradiční Velikonoce, stavění májky a jarmarky až po akci
Podzim na vsi, jejímž cílem je ukázat podzimní zemědělské práce na poli a ve stavení.
sahá do tradice světoznámého chmelařského regionu na severu Čech. V Chrámu je
vhodný pro všechny věkové kategorie. Chmelařské muzeum Žatec je součástí
turistického areálu Chrám chmele a piva. Obsahuje největší expozici svého druhu na
světě. Na ploše 4000 m² naleznete vývoj chmelařství od raného středověku až do
současnosti. Samotné Chmelařské muzeum Žatec je technickou památkou a příkladem
industriální účelové architektury z konce 19. století. Na dvoře Chmelařského muzea
Žatec lze zhlédnout osazenou konstrukci chmelnice, na které je vysazena nejslavnější
odrůda žateckého chmele. Restaurant U Orloje je další součástí areálu Chrám
chmele a piva. Je vystavěn ve starém chmelovém skladu, čemuž odpovídá i interiér
restaurace. Uvnitř restaurantu je umístěn malý pivovar. Můžete tak na vlastní oči
vidět, jak se vaří pivo tradičním českým způsobem z místních surovin.
TEMATICKÉ TRASY
105/417
z vyhlášených akcí či výstav: Anenské slavnosti na Jizerce, mezinárodní výstava skla
a bižuterie Křehká krása v Jablonci nad Nisou nebo Mezinárodní trienále skla
a bižuterie Jablonec 2014. Navštivte také novoborské Sklářské muzeum, mapující
tradici sklářství v Jizerských horách, které bylo založeno již v roce 1893. Nenechte si
ujít možnost zhlédnout výrobu skla na vlastní oči ve sklářském ateliéru AJETO
v nedaleké Lindavě. Sklářské muzeum naleznete také v dalším vyhlášeném městě se
staletou sklářskou tradicí – v Kamenickém Šenově. I zde se můžete vydat na exkurzi
přímo do výroby: umožňuje to sklárna Jílek v Kamenickém Šenově. Své putování za
sklářskou tradicí pak můžete zakončit při exkurzi ve výrobě replik historického skla ve
Svojkově.
lidové stavby v Jetřichovicích, sousední Vysoké Lípě a nedaleké obci Mezná.
Čekají na vás také podstávkové domy v ulici Šmilovského v Rumburku, lemované
dřevěnými domy řemeslníků z přelomu 18. a 19. století. Putování za unikátními
ukázkami podstávkové architektury Českého Švýcarska lze spojit s návštěvnou muzea
Českého Švýcarska v Krásné Lípě. To sídlí v nejstarším dochovaném domě v Krásné
Lípě, expozice mapuje lidovou architektura „domů s podstávkou“.
Krušných hor usiluje o zápis do seznamu světového dědictví UNESCO. V české části
Krušných hor je reprezentována výběrem šesti lokalit souvisejících s montánními
dějinami této oblasti: historické hornické město Krupka se štolou Starý Martin a vrch
Mědník, historické hornické město Jáchymov, město Horní Blatná s Blatenským
vodním příkopem, sejpoviště u Božího Daru a důl Mauritius v Hřebečné.
nad Kochovicemi, Hoštku a Štětí. Ze Štětí pak bude pokračovat dále přes vinařskou
lokalitu Na Pelunici do Liběchova a dále do Mělníka. Bude určena pro pěší
i cykloturisty s návazností na cyklobusovou dopravu.
města Žatec a využijte možnost zúčastnit se některé z místních akcí spojených
s oslavou této jedinečné rostliny – jarního Chmelfestu či závěrečné Dočesné na konci
letních prázdnin. Svoje putování za chmelem můžete zakončit exkurzí v Žateckém
pivovaru.
v pasportech jednotlivých subregionů (subregiony v rámci regionů
Severozápadní Čechy od str. 101, Českolipsko a Jizerské hory od str. 76
a Český ráj od str. 54).
106/417
2.10 Marketing summary pro mezoregion Sever Čech
Sklářská tradice a výroba bižuterie – bohatá tradice zdejšího sklářství v oblasti
Jizerských a Lužických hor a světově proslulé jablonecké bižuterie.
produkce skla do celého světa. Tradiční výroba bižuterie v této oblasti je příběhem
opuštěných roubenek rozesetých po Jizerských horách a jejich obyvatel vytvářejících
na ručních strojích „šperky“, které končily v dalekých zemích.
Šperkařská tradice, český granát a pověstmi opředená hora Kozákov –
unikátní tradice těžby drahých kamenů, jejich zpracování a šperkařská výroba.
Tradice práce s drahými kameny a šperkařství je spojena s legendami opředenou
horou Kozákov a drahými kameny, které se zde nacházely. Je příběhem brusičů
a šperkařů, kteří za těmito kameny přicházeli a se zručností a trpělivostí vytvářeli
unikátní šperky. Šperkařství v Turnově je také příběhem uměleckého zpracování
českých granátů, které jsou díky své barvě mineralogickým symbolem českého
království. Šperky s českými granáty zdobily a dodnes zdobí řadu významných
panovnic a jsou oblíbeným suvenýrem zahraničních návštěvníků.
Hornictví, těžba rud a cínu patřily odedávna k typickému způsobu obživy
místních obyvatel v Krušných horách. Montanregion Krušnohoří se v současnosti
uchází o zápis do seznamu světového dědictví UNESCO.
Krušnohoří je neodmyslitelně spjato s bohatstvím skrytým pod povrchem země, které
sem lidé v průběhu staletí přicházeli objevovat a dobývat. Je příběhem namáhavé
a často nebezpečné práce středověkých horníků, historických štol a horních měst
a těžbou formované kulturní krajiny tohoto regionu. Montanregion Krušnohoří se
v současnosti uchází o zápis do seznamu světového dědictví UNESCO.
Lidová architektura a podstávkové domy Českého Švýcarska – unikátnost
těchto staveb dokládá mj. návrh na zařazení Krajiny podstávkových domů (severní
Čechy, Horní Lužice a Dolní Slezsko) pod záštitu organizace UNESCO.
České Švýcarsko je oblastí, kde se příběh soužití českého a německého obyvatelstva
propojil a zhmotnil do podoby unikátní formy lidové architektury – podstávkového
domu, který kombinuje dvě tradiční technologie lidového stavitelství: roubenou
konstrukci, charakteristickou pro východoevropskou oblast, a hrázdění, jež je typické
pro oblast západoevropskou. Unikátnost těchto staveb dokládá mj. návrh na zařazení
Krajiny podstávkových domů pod záštitu organizace UNESCO.
Žatecký chmel a pivovarnictví. Pěstování chmele je s tímto regionem spojeno již
po staletí, jeho kvalitu a jedinečnost dokládá také udělení chráněného označení
původu a chráněného zeměpisného označení.
Příběh žateckého chmele začíná již v polovině 13. století a jeho sláva se staletími nijak
nezmenšila: v pivovarnictví, zejména při výrobě kvalitních značkových piv, hraje
žatecký chmel dodnes nezastupitelnou roli. Jeho jedinečnost ocenila i Evropská unie,
když Žatecký poloraný červeňák získal chráněné zeměpisné označení. V současnosti se
soubor budov spojených s chmelařstvím uchází o zápis do seznamu světového dědictví
UNESCO.
Litoměřická vinařská oblast. Region Litoměřic je jednou ze dvou českých
vinařských oblastí. Počátek vinařství v Litoměřicích spadá až do 11. století, významné
je vinařství také ve Velkých a Malých Žernosekách a v Roudnici nad Labem.
Právě z Litoměřic pochází první písemná zmínka o českém vinařství. Příběh českého
vinařství tu začíná rokem 1057 a je neodmyslitelně spjat s místním klášterem, v němž
se víno vyrábělo, a jeho vyhlášenými klášterními sklepy. Litoměřická vinařská oblast je
dodnes jednou ze dvou českých vinařských oblastí, místní vína je možné si vychutnat
při řízených degustacích ve vinných sklepích či při některé z místních vinařských
slavností, ať již přímo v Litoměřicích nebo Roudnici nad Labem, či ve Velkých
a Malých Žernosekách.
107/417
3
Zmapování mezoregionu Západ Čech
Členění mezoregionu Západní Čechy
Mezoregion
Západ Čech
Region
Subregion
Západočeské lázně
Západní Čechy
Plzeňsko
Plzeňsko a Český les
Český les
Chodsko
3.1
Zmapování (SUB)REGIONU Západní Čechy
PASPORT (SUB)REGIONU ZÁPADNÍ ČECHY
ANOTACE
Oblast vyhlášená staletou lázeňskou tradicí, ale také řadou
DESTINACE
místních produktů a specialit: karlovarským porcelánem
a broušeným sklem počínaje, lázeňskými oplatky či místním
čtrnáctým pramenem – Becherovkou – konče. Výroba
porcelánu i skla je založena na místních ložiscích a zdrojích
potřebných surovin, ke kterým však kromě kvalitního
kaolínu či sklářských písků tradičně patřila také těžba rud
a drahých kovů. Výrazným specifikem a místním fenoménem
je staletá tradice výroby hudebních nástrojů, která původně
začala jako forma přivýdělku místních obyvatel a postupně se
vyvinula až na úroveň rozsáhlé výroby zaměstnávající několik
tisíc lidí. Díky své příhraniční poloze prošly západní Čechy
v historii mnohými změnami. Na tomto místě se po celá
staletí stýkaly a navzájem obohacovaly německá a česká
kultura, což se dodnes odráží v místní architektuře
hrázděných domů.
POZICE V RÁMCI
Součást regionu Západočeské lázně
REGIONALIZACE
Součást mezoregionu Západ Čech
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Výroba porcelánu a broušeného skla – tradiční
PRO
výroba reprezentovaná plejádou světově proslulých
MARKETINGOVOU
značek včetně porcelánu Thun a skla Moser.
KOMUNIKACI
- Lázeňská tradice – staletá tradice českého
lázeňství, která v tomto regionu vznikla již za vlády
Karla IV. Leží zde vyhlášený lázeňský trojúhelník,
významné léčebné lázně v Jáchymově, lázně Kynžvart
nebo lázně Konstantinovy.
- Výroba hudebních nástrojů – tradice výroby
strunných a následně i žesťových nástrojů v tomto
regionu sahá až do 16. století a je stále živá.
- Speciality: od lázeňských oplatek
k Becherovce – vyhlášené produkty, které dodnes
chutnají celému světu.
- Těžba cínu, stříbra i dalších rud – historie
dobývání rud a drahých kovů.
- Hrázděná lidová architektura – staletá
přítomnost německého etnika se dodnes odráží
v typické hrázděné architektuře západu Čech.
PRŮNIKY
- Lázeňská tradice
- Místní speciality
108/417
Josef Vitus Becher (1769–1840) vedl obchod a zajímal se také o míchání likérů.
Osudovým se mu stalo setkání s doktorem Frobrigem, se kterým se usilovně snažil
najít recept na nový likér. Přestože jejich společné bádání nemělo konkrétní výsledek,
když doktor Frobrig odjížděl, zanechal svému příteli recept s poznámkou „s tímto jsem
byl docela spokojen“. Josef Vitus Becher pak strávil další dva roky zdokonalováním
této receptury, z níž se v roce 1807 se zrodil likér Carlsbader English Bitter, později
přejmenovaný na Becherovku Original. Výraznou osobností karlovarské likérky byl
i syn Josefa Bechera Jan Becher (1813–1895), ve své době se projevoval jako velmi
zdatný obchodník. Vybudoval novou likérku na Steinberkách (dnes Jan Becher
Muzeum), modernizoval výrobu a začal likér prodávat v dnes již typických zploštělých
lahvích ze zeleného skla. O jeho velkém významu pro Becherovku svědčí také fakt, že
etiketu každé lahve, která opustí karlovarskou továrnu, zdobí jeho podpis.
Emil Lupač (* 4. 10. 1935) měl od mládí zájem o hudbu, ve školních letech si vedl
velmi úspěšně ve hře na housle a klarinet. Vztah k hudbě jej přivedl do Lubů u Chebu,
kde nastoupil jako učeň houslařské školy. Jeho instruktory odborného výcviku byli
mistři houslaři Josef Vávra, Josef Pötzl a Jiří Mrkvička. Po mimořádně úspěšném
skončení učňovské školy byl pro svůj nadprůměrný talent, schopnosti a snahu vybrán
do dvouleté nástavbové školy, kde mistr Josef Pötzl rozvíjel schopnosti posluchačů
k vyšší dokonalosti a přibližoval jim tajemství individuální stavby nástrojů. Od roku
1972 pracuje samostatně ve svém ateliéru jako mistr houslař, který své nástroje
(housle, violy a violoncella) zhotovuje podle vlastního modelu, ale vychází z klasických
italských nástrojů, postavených mistry Stradivarim a Guarnerim. V 80. letech vedl
dvakrát kurzy mistrovské školy, v nichž vychoval mnoho současných mistrů houslařů,
a v letech 1989–1993 pracoval jako mistr odborného výcviku na houslařské škole
v Lubech. Emil Lupač postavil přes 400 mistrovských nástrojů. V roce 1975 byl přijat
do Kruhu umělců houslařů, později i do výboru tohoto společenství nejlepších
houslařů v České republice a v roce 1985 byl jmenován expertem Národní sbírky
hudebních nástrojů v Praze.
ATRAKTIVITY
Pro oblast západních Čech jsou typické hrázděné stavby, jejichž stěny jsou
vybudovány technikou hrázdění. Na české území pronikla koncem 15. století spolu
s německými přistěhovalci. Hrázděná stěna je konstruována z hraněných svislých
a vodorovných trámků zpevněných šikmými vzpěrami. Tato kostra má nosnou funkci
a její volný vnitřní prostor je vyplněn materiálem bez nosné funkce (mazanina,
vepřovice, později pálené cihly). Pro hrázděné domy na Chebsku je příznačná vysoká
hustota dřevěných prvků, plnících vedle statické funkce rovněž funkci dekorativní.
S hrázděnými domy se tu setkáme téměř výhradně v kombinaci s roubenou nebo
zděnou stavbou. V oblasti po staletí osídlené německým obyvatelstvem se dodnes
zachovala řada krásných příkladů hrázděné architektury, odkazující na stavitelské
tradice sousedního Saska.
Roubené stavby chebského typu se nachází v obci Salajna. Jsou zde stavby se
zdobenými štíty a s roubenými věnci a ornamenty. K nejstarším dochovaným
chalupám patří bývalý mlýn třímající malou zvonici na hřebeni střechy a velký dřevěný
kříž s Kristem na štítu. V Salajně vznikla v současnosti malá sklárna, která vyrábí
drobné umělecké sklo.
Obec Kopanina leží mezi Františkovými Lázněmi a Sokolovem poblíž přehrady
Horka. Lidová architektura je zde zastoupena roubenou věžovou sýpkou s pavlačí ze
17. století, dále pak hrázděnou stodolou, přízemním chlévem s hrázděným štítem
a řadou zděných domů.
V obci Dolní Lažany se nachází dobová ukázka chebského typu lidové architektury –
několik selských dvorů z počátku 19. století.
Původní hrázděné domy jsou rovněž v Dolních Pasekách, nyní převážně rekreační
obci, kde se nacházejí jedny z nejstarších hrázděných domů v Ašsku. Turisticky
nejzajímavější je malý pavilon s minerálním pramenem. Pro jeho chutnou mírně
radioaktivní vodu si přijíždějí lidé z celého Ašska.
109/417
Lidová architektura v podobě hrázděných staveb se nachází také v obci Polná,
v Horní Blatné a hrázděné stavby podkrušnohorského typu naleznete i v obci
Královské Poříčí či Hazlov.
Dvory kdysi sestávaly ze čtyř budov: z obytného domu, otevřené kolny, stodoly
a hospodářského stavení. Většina dvorců byla obklopena tak rozsáhlými vlastními
pozemky, že sama stavení často stála mimo dohled sousedů.
Chebský hrázděný statek v Milíkově se nachází v podhorské vsi na úpatí
Slavkovského lesa. V obci, kde kdysi stával i zámek, najdeme náves s několika
zachovalými hrázděnými usedlostmi. Pár metrů za kostelem sv. Šimona a Judy je
v dalším hrázděném statku chebského typu umístěna pobočka krajského muzea
s expozicí proměn venkovského života. Návštěvníkům se zde představuje postupně
utvářený celek selského interiérového vybavení, domácího, řemeslnického či
zemědělského nářadí a náčiní i drobné zemědělské mechanizace v časovém horizontu
od druhé poloviny 19. století po současnost.
Hrázděný Rustlerův statek v obci Doubrava představuje další ukázku zachovalé
lidové architektury. Nachází se zde Muzeum Skanzen Doubrava. Expozice nabízí
ke zhlédnutí různé druhy dobového zemědělského nářadí a malovaný nábytek z 18. až
20. století.
Manský dvůr je rozsáhlé hrázděné stavení při cestě z Mariánských Lázní do Chebu
mezi obcemi Dolní Žandov a Ždírnice. Manský dvůr tvoří soubor staveb v typickém
chebském provedení. Kromě ubytování a restaurace je zde také regionální
minimuzeum, které nabízí několik slov o místní historii. Jsou zde k vidění různé
exponáty, z nichž nejstarší pocházejí ze 14. století. Zajímavá je sbírka lávových
knoflíků, které vyráběla od roku 1816 sklárna v dnes již zaniklé obci Lohhäuser
(Slatiny) a prodávaly se až v Americe. K vidění jsou také nálezy po sudetských
Němcích a úsměvně-tragické hmotné památky ze socialistické éry. V okolí se nachází
soustava pěti vodních nádrží sloužících k rybolovu a koupání.
Německé patrové usedlosti obci Nový Drahov tvoří soubor uzavřených
usedlostí z 18. a 19. století označovaných jako „francké dvory“ či „chebské statky“.
Patrové domy se zdobenými hrázděnými štíty připomínají německý původ někdejších
obyvatel kraje.
Karlovarský porcelán. Začátek výroby porcelánu v českých zemích navázal na
proniknutí přísně tajené výroby z Číny do Evropy. Situace v českých zemích byla
ztížena tím, že ve Vídni byla od roku 1718 v provozu císařská manufaktura, která se
obávala případné konkurence. První porcelánky v Čechách vznikaly vlastně nelegálně,
pod rouškou výroby kameniny. Ostatně ani kvalita prvních výrobků nemohla příliš
konkurovat již dokonalému nádobí míšenskému, vídeňskému či výrobkům z dalších
především německých manufaktur. Zahájení výroby porcelánu bylo vázáno na
povolení, získání tzv. privilegia. Žádosti z českých zemí byly Vídni vesměs odmítány.
Vznik výroby porcelánu v českých zemích však byl vyvolán a podporován mimořádně
příznivými podmínkami pro tehdejší technologii výroby. Výskyt kvalitních surovin
k výrobě porcelánu, dřeva a později uhlí k vytápění pecí a výskyt vody jako tehdejšího
energetického zdroje určovaly rozmístění továren. Výroba porcelánu je jedním
z typických průmyslových odvětví, které už více než 200 let zajišťuje obživu nemalé
části obyvatel Karlovarského kraje. Jen v Karlových Varech a blízkém okolí bývalo více
než deset porcelánek. Jejich produkty jsou svou vynikající kvalitou a zajímavým
designem známy po celém světě.
První naší úspěšnou továrnou na výrobu porcelánu se stal podnik v Horním
Slavkově, který vznikl v roce 1792. V roce 1808 začal pracovat pod firmou Lippert
a Haas. Slavkovský porcelán byl oceňován nejen pro kvalitu porcelánové hmoty
a polevy a pro tvarovou bohatost, ale i pro působivou malířskou výzdobu, kterou
prováděla řada malířů. Zdrojem inspirace se stala antická mytologie a alegorické
a symbolické motivy, které malíři čerpali ze soudobé knižní i volné grafiky. Pod firmou
Haas a Cžjžek existovala továrna do roku 1945, následně byla znárodněna a stala se
součástí podniku Karlovarský porcelán. Dnes je bohužel tato nejstarší porcelánka
v Čechách a jedna z nejstarších v Evropě již minulostí. Přestože první továrna na
porcelán vznikla v Horním Slavkově, většího věhlasu dosáhly porcelánky na
Karlovarsku: ať už slavná porcelánka Thun v Klášterci nad Ohří či
Pirkenhammer v Březové (dnes Karlovy Vary – Březová).
110/417
111/417
Společnost Thun 1794, a. s., je v současnosti největším výrobcem porcelánu
v zemi. Vše zde začalo v letech 1793–1794, kdy byly v kruhové peci na panství
Františka Josefa hraběte Thuna v Klášterci nad Ohří uskutečněny první pokusné
výpaly porcelánu. Jelikož továrnu v roce 1820 převzala rodina Thunů, nesou do dnešní
doby všechny výrobky značku Thun. Ta pak proslavila nejen město, ale i um a zručnost
místních lidí.
Vyhlášeným porcelánem je také tzv. růžový porcelán. Je vyráběn ručně, dekorován
květinovými dekory a zlacený 24karátovým zlatem. Vyrábí se z něj jak dekorativní
předměty, tak užitkové soupravy. Růžový porcelán se vyrábí již od roku 1811 v původní
manufaktuře v Chodově u Karlových Varů. Na rozdíl od jiných výrobců není
růžová barva vytvořena růžovou glazurou na bílém porcelánovém podkladu, ale na
růžovo je obarvena již porcelánová hmota, kterou pak překrývá průhledná glazura.
V Ostrohu na hradě Seeberg najdete několik poutavých expozic zahrnujících dějiny
porcelánu a současnou produkci společnosti Karlovarský porcelán.
V hradní stodole je pak také rozsáhlá expozice chebský venkov z 19. století a před
hradem samotným jsou umístěny lidové stavby z okolí (špýchar, holubník aj.).
Muzeum porcelánu naleznete také na hradě Loket. Lze tu spatřit porcelán
vyrobený v porcelánce ve městě Loket, ale i ukázky porcelánu vyrobeného v obci Horní
Slavkov, kde sídlila nejstarší porcelánka v ČR.
Broušené sklo. Již více než 150 let vyrábí sklárna Moser luxusní nápojové
a dekorativní sklo klasických i moderních tvarů. Manufakturu Moser založil v roce
1857 v Karlových Varech rytec a obchodník Ludwig Moser. Roku 1875 se stal c. k.
dvorním dodavatelem Františka Josefa I., později pak perského šáha Musaffereddina
nebo anglického krále Eduarda VII. Za působení Lea Mosera, technického
a uměleckého ředitele sklárny v letech 1908–1932, se změnila výtvarná orientace
sklárny. V tomto období vznikaly dekorační techniky, které jsou dodnes
charakteristickými znaky moserovské produkce. Typickými atributy se stalo broušení
na hrany, zdobení oroplastickým, tj. leptaným a zlaceným dekorem a využívání
jedinečných moserovských barev. Z tohoto období pocházejí nápojové soupravy
Splendid, Copenhagen, Paula či Royal. Sklárna nabízí možnost exkurze.
Tradice výroby skla a porcelánu dokumentuje Muzeum Karlovy Vary.
Expozice je dále zaměřena také na karlovarské lázeňství, jáchymovské medailérství
a mincovnictví a cínařství.
Tradiční výroba hudebních nástrojů. Na Karlovarsku má výroba hudebních
nástrojů pevnou tradici. Je příznačná zejména pro dvě místa. Tím prvním je město
Kraslice, kde výroba smyčcových hudebních nástrojů začala již v 17. století, od konce
století 18. zde byla zavedena i výroba dechových hudebních nástrojů. Nejstarší místní
továrna Anger byla založena v roce 1778. Roku 1865 byla v Kraslicích otevřena
hudební škola. Po druhé světové válce byla výroba hudebních nástrojů koncentrována
do družstva AMATI, které se specializovalo zejména na nástroje dechové a bicí. Výroba
hudebních nástrojů ve městě Kraslice pokračuje i nyní.
Výroba smyčcových nástrojů, zejména houslí a kytar, má své místo i v pohraničním
městě Luby. Počátky výroby hudebních nástrojů v Lubech spadají až do 16. století,
kdy z blízkého Německa přicházeli do města muzikanti. Místní obyvatelé si tak
výrobou nástrojů pro příchozí německé hudebníky přivydělávali, hlavním zdrojem
příjmu tou dobou stále byla těžba rudy. Po vytěžení podzemních nalezišť rudy se však
výroba nástrojů stala pro mnohé hlavním zaměstnáním. Tradice výroby hudebních
nástrojů je otištěna i v názvu města, lub je postranní díl houslí. Poslední dobou se
výroba nástrojů trochu snížila, nicméně stále se zde nacházejí někteří soukromí
výrobci. Expozici strunných a drnkacích nástrojů je možné zhlédnout v Muzeu
hudebních nástrojů Luby. Nachází se v sídle společnosti Strunal CZ, a. s., největšího výrobce strunných hudebních nástrojů v Evropě. Vystaveny jsou zde smyčcové
a trsací nástroje z Orientu a Evropy, dále mistrovské nástroje schönbašských,
lubských, ale i jiných výrobců. Vedle radnice je pak umístěna socha houslaře. Socha
pochází z roku 1926 a byla postavena na počest všem neznámým houslařům
a výrobcům hudebních nástrojů, kteří se zasloužili o rozvoj tohoto řemesla na Lubsku.
Těžba rud, cínu a cínařství ve Slavkovském lese. Těžba cínu ve Slavkovském
lese je zřejmě nejstarší v Čechách. Ve Slavkovském lese vznikla v souvislosti s těžbou
cínu tři významná báňská centra: Horní Slavkov, Krásno a Čistá. Český cín značným
objemem těžby a výroby sehrál historicky významnou roli a do konce v 16. století zcela
dominoval na evropském trhu. K jeho těžbě byla užívána metoda „sázení ohněm“
(žárové dobývání). Studená hornina byla rozpálena pomocí ohně z dřevěných hranic
do co největšího žáru a následně opět vychladla. Prudké teplotní změny horniny
způsobily pnutí v masivu a rozpraskání povrchové vrstvy. Po vzniklých trhlinách bylo
možné lépe a hlavně snadněji odlamovat kusy rudniny pomocí špičáku nebo želízka
a mlátku.
Hornické muzeum Krásno se rozkládá v prostoru cínového dolu Vilém, vybudovaného v období první světové války. V roce 1991 pak byla těžba ukončena a následně
tu bylo vybudováno hornické muzeum s expozicí v budově bývalé třídírny cínových
rud, kde byl umístěn těžní parní stroj z roku 1897. Dnes je zde dále prezentována
historie rudného i uhelného hornictví v regionu. V roce 2004 byl zpřístupněn
i sousední areál, jehož dominantou jsou ukázky lokomotiv a vagónů užívaných
v podzemí slavkovského revíru. Dále lze navštívit ukázkovou štolu či expozici důlní
dopravy. Důl Jeroným se nachází při silnici mezi Podstráním a Krásnem v blízkosti
dnes již neexistujícího horního města Čistá. Je národní kulturní památkou a od
podzimu 2013 jsou zpřístupněny části tzv. Horní či Starý Jeroným, kde probíhají
prohlídky. Muzeum těžby cínu v Horní Blatné seznámí návštěvníky s historií
těžby a života v tomto regionu. Městské muzeum s expozicemi hornictví
a cínařství se nachází také v Horním Slavkově.
V expozici hornictví v muzeu na zámku v Sokolově je prezentována okolní
příroda, dějiny a historie rudného a uhelného hornictví na Sokolovsku. Návštěvníci
zde mohou spatřit nerosty z regionu, ale také vývoj řemesel od pravěku po současnost,
produkce porcelánu, různých druhů krajek nebo hudebních nástrojů.
Výroba rukavic ve městě Abertamy. Tradice výroby rukavic ve městě Abertamy
započala v 19. století. Při výrobě se využívalo zejména kozích kožek, kterých bylo
v každém místním domě dostatek. V roce 1998 však továrna na výrobu rukavic
v Abertamech ukončila svoji činnost. Výroba rukavic se ve městě držela dlouhých 148
let. Dlouholetou tradici výroby rukavic nyní připomíná výstava na abertamské
radnici. Expozice je v současné době k dispozici během víkendů, ale v budoucnu se
plánuje její přesunutí do nového muzea. Celou historii výroby rukavic expozice mapuje
pomocí dobových fotografií, výrobních strojů a regálů obsahujících všemožné vzory
rukavic.
V Ašském muzeu v expozici tradiční textilní výroby můžete zhlédnout v Evropě
ojedinělou sbírku 25 000 párů rukavic.
Výroba vánočních ozdob a tradiční vánoční dům na zámečku Doubí
(Karlovy Vary), jediný dům svého druhu v České republice. Návštěvníci zde mohou
obdivovat andílky, vánoční ozdoby, svíčky, světýlka a jiné dekorace, které dotváří
vánoční atmosféru. Součástí vánočního domu jsou i sbírky ručně vyrobených ozdob na
vánoční stromky. Prohlédnout si lze rovněž mnoho postav z betlémů a různé zdobené
adventní věnce a dekorace. V budoucnu se ve Vánočním domě plánuje také otevření
muzea vánočních formiček. Vánoční dům je otevřen po celý rok.
Lázeňství na Karlovarsku. Oblast západočeského lázeňského trojúhelníku má
staletou tradici a dosahuje světového věhlasu. Na návštěvníky čekají vyhlášené
kolonády lázeňských měst Karlovy Vary a Mariánských či Františkových lázní, ale také
menších či specializovaných lázeňských center, jako jsou lázně Jáchymov,
Konstantinovy Lázně, Kynžvart či lázně Kyselka, které se – doufejme brzy – zrodí zpět
do své bývalé krásy.
Lázně Karlovy Vary. Nejslavnější české lázně Karlovy Vary jsou dodnes oblíbeným
místem pro dostaveníčka lidí z celého světa, čímž pokračují v tradici započaté již před
staletími, za panování Karla IV. Stálé osídlení u Vřídla je doloženo kolem roku 1350,
přesné datum založení města Karlovy Vary ale není známo. V roce 1370 udělil
Karel IV. městu privilegia svobodného královského města. Město proslavily teplé
minerální prameny, z nichž nejznámější Vřídlo o teplotě okolo 73 °C tryská z hloubky
2000 metrů do výše 15 metrů. Vřídlo je zároveň nejvydatnějším z karlovarských
pramenů a vyznačuje se naprostou ekologickou čistotou, se kterou se dnes již u většiny
povrchových vod nesetkáváme. Jedinečnou atmosféru města vytváří kolonády
Vřídelní, Mlýnská, Sadová, Tržní a Zámecká i tradiční lázeňské domy.
Mariánské Lázně. Z popudu klášterního lékaře Josefa Johanna Nehra došlo teprve
počátkem 19. století na výstavbu lázní, které jsou nyní druhými největšími českými
lázněmi, s velkým bohatstvím minerálních pramenů. Přímo v lázních jich vyvěrá 40,
112/417
v nejbližším okolí dalších téměř 100.
Městská památková zóna Mariánské Lázně byla vyhlášena v roce 1992, centru lázní
vévodí mohutná litinová kolonáda, v níž nalezneme proslulou zpívající fontánu.
Františkovy Lázně jsou proslulé díky Františkovu prameni, kolem něhož se od
konce 18. století začaly rozrůstat empírové a klasicistní budovy obklopené rozlehlými
parky. V tomto lázeňském městě se úspěšně léčí ženské nemoci, neplodnost, nemoci
oběhového a pohybového ústrojí a poruchy látkové výměny. Lázeňsky je využíváno 24
hlavních minerálních pramenů. Symbolem lázní se stala Kozákova a Ledvova soška
malého chlapce Františka, stojící poblíž Františkova pramene.
Městská památková rezervace Františkovy Lázně byla vyhlášena k ochraně zachované
typické lázeňské architektury, pocházející převážně z konce 18. a první poloviny
19. století.
Léčebné lázně Jáchymov. Lázeňství v Jáchymově vzniklo kolem roku 1906. Vše
tehdy začínalo skromně, privátními lázničkami. V roce 1911 zde byla otevřena první
lázeňská budova. Horší období zažívalo lázeňství v Jáchymově během období po druhé
světové válce, kdy bylo místní prostředí silně ovlivněno prudkým rozšířením těžby
uranu. Ta měla negativní vliv na pověst i vzhled města a proslulost místního lázeňství
postupně upadala. Vše se lepší počátkem 60. let, kdy byla těžba uranu ukončena
a město se znovu otevřelo návštěvníkům. Světovou proslulost lázeňství v Jáchymově
vrací především akciová společnost Léčebné lázně Jáchymov, která vzniká na začátku
90. let. Dochází tak k rekonstrukci hlavního centra lázeňství v Jáchymově –
lázeňského dolu Svornosti a jeho pramenů.
Konstantinovy lázně se nacházejí v okrese Tachov, 40 km od Plzně. Jsou zaměřeny
zejména na prevenci, léčbu a rehabilitaci kardiovaskulárních nemocí a léčbu
pohybového ústrojí. Při léčebných postupech se využívá zejména místní minerální
vody, která je ceněna pro vůbec největší obsah oxidu uhličitého ze všech pramenů
v České republice. První lázeňská budova byla postavena v roce 1803. Své jméno
získaly lázně v roce 1900 od majitele místního panství Konstantina z Lövensteinu. Jde
o jedny z nejmenších lázní v České republice. Výjimečnost okolí Konstantinových lázní
umocňuje rozlehlý lázeňský park a hlavní léčebný Prusíkův pramen.
Lázně Kynžvart se nacházejí v překrásné chráněné krajinné oblasti Slavkovský les.
Kynžvartské lázně jsou výjimečné zejména pro své ojedinělé klimatické podmínky.
Jsou jedním ze čtyř lázeňských míst v ČR, kde jsou klimatické podmínky oficiálně
uznány jako přírodní léčivý zdroj. To je podmínkou pro léčení nemocí dýchacího
ústrojí. Pro své výjimečné klimatické podmínky s vysokou a stálou vlhkostí vzduchu,
vysokou sluneční intenzitou a minimálním obsahem škodlivin v ovzduší jsou ideálním
místem pro rodinné dovolené a ozdravné pobyty pro děti.
Lázně Kyselka – bývalé lázeňské město v údolí řeky Ohře s léčivými prameny.
Minerální voda pod označením Buková kyselka a Kysibelka jsou zde známy již od roku
1614. V 18. století byly minerální prameny nově podchyceny a od roku 1873 je voda
stáčena a expedována pod označením Mattoni. Nyní jsou využívány prameny Alžběta,
Josef, Löschner, Otto a Jindřich. Lázeňský areál s parkovými úpravami byl vybudován
v 19. století a nyní po letech chátrání prochází konečně rekonstrukcí.
V západních Čechách byly tradiční zvyky a obyčeje spjaty s původním obyvatelstvem
českých Němců (egerlandské tradice a zvyky).
Nový rok. Do nového roku se mělo podle dávné tradice vstupovat s hudbou a tancem.
Po posledním úderu hodin se rozsvítilo a lidé začali volat „Prosit Nový rok“, následoval
přípitek a poté si hosté stoupli na židle a vesele „skočili do Nového roku“. Všeobecně
rozšířené bylo na Karlovarsku novoroční zpívání. Děti chodily od domu k domu
a písničkami přály šťastný nový rok.
Vynášení smrtky a přinášení léta – na Karlovarsku byl tento zvyk spojen s přinášením léta. Obvykle v den, kdy se vynášela Smrt, se do vesnice vnášelo léto. Když byli
Smrťák a Smrtka vhozeni do vody, chlapci a děvčata zpívali veselé písně a vítali jinou
skupinu dětí, které nesly mladou břízku ozdobenou pentlemi a uvázanou slaměnou
panenkou – symbol léta.
Posvícení se slavilo vždy třetí neděli v říjnu a bylo nejoblíbenějším svátkem venkovského lidu. Tato nejdůležitější podzimní slavnost, v níž se odrážely dávné obřady
z předkřesťanské doby, se slavila několik dní. Od 19. století byla omezena na tři dny.
Typickým obyčejem na Karlovarsku byly obchůzky mládenců v posvícenské úterý.
113/417
Období přástek. V den vzpomínky na zesnulé se na Karlovarsku na hroby dětí dával
polštářek (z papíru nebo slámy), aby se dětem „dobře leželo“.
Mikulášská obchůzka: Mikuláš chodil v podvečer (za tmy) k dětem domů. Někde
chodil sám, někde se strašidelnou bytostí „Krampusem“, ale ve většině vesnic
Karlovarska chodil s čertem „Cemprem“ a dvěma anděly. Doklady o jeho konání
existují např. pro město Jáchymov a v současnosti zažívá opět svoji renesanci.
Noc na Lucii – z 12. na 13. prosince – byla na Karlovarsku lidem považována za
významnou věštební noc. Lilo se olovo nebo četlo se z usazenin.
Na Tomáše – tento den zimního slunovratu (21. prosince) se na Karlovarsku vařilo
sušené ovoce na Štědrý den a pekla se tomášská husa. Lidé také věřili, že sny
z tomášské noci se splní.
Slavnosti Ašského milíře. Při této události oživují přátelé milíře tuto starou
metodu výroby dřevěného uhlí, téměř zapomenutý způsob obživy zdejších lidí. Akce je
rozdělena do tří částí. Sestavení, zapálení a rozebrání. Poslední dvě části jsou
přístupné veřejnosti a mají podobu společenské akce doprovázené hudebními
a tanečními vystoupeními.
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary je jeden z nejstarších filmových
festivalů. O konání filmového festivalu v Československu se začalo uvažovat už před
druhou světovou válkou. Jeho první ročník se však uskutečnil až po ní, v roce 1946.
V srpnu 1946 se tak odehrála první filmová nesoutěžní přehlídka v Mariánských
Lázních a Karlových Varech. V současnosti je Karlovarský filmový festival největší
filmový festival v České republice a zároveň nejprestižnější filmový festival ve střední
a východní Evropě. Jako jeden z nejstarších je zařazen do kategorie A (tj. nespecializovaný festival se soutěží celovečerních hraných filmů), například jako festivaly
v Cannes, Berlíně, Benátkách nebo Tokiu. Festival se koná tradičně začátkem
července. Každý rok je na něm promítáno více než 180 celovečerních filmů a několik
desítek krátkých filmů z celého světa.
Mytologie, obřady
Legenda o založení Karlových Varů. Karel IV. při svém pobytu na hradě Lokti
často lovil v lesích královské obory. Při lovu prý jeden ze psů při pronásledování divé
zvěře spadl do tůně, z níž tryskala teplá voda. Karel IV. usoudil, že tato voda může
zahnat mnohé nemoci (sám ji užil při léčbě nemocné nohy). V místě dal založit město,
které nazval „Teplé lázně u Lokte“. Současné pojmenování města je výrazem úcty ke
svému objeviteli. Jsou to lázně císaře Karla, tedy Karlovy Vary.
Egerlandské písně jsou spojeny s původním německým obyvatelstvem v této
oblasti.
Egerlandské nářečí. V tomto specifickém dialektu najdeme prvky hned několika
německých nářečí, a dokonce i prvky češtiny. Každá část pohraničí mluvila trochu
jinou egerlandštinou, což bylo způsobeno rozdílností německých přistěhovalců ve
středověku.
Příkladem může být tato věta:
„Säina Grüß va da Hoimat bringa Enk die Chuadauea“ – egerlandština,
„Viele Grüße von der Heimat bringen euch die Chodauer“ – spisovná němčina,
„Hodně pozdravů z domoviny vám přináší Chodované“ – český překlad.
Karlovarský folklorní festival. Cílem tohoto festivalu je chránit a oživovat zvyky,
tance a lidovou hudbu Karlovarska. Jeho první ročník proběhl v roce 1996. Šestidenní
festival je otevřen všem věkovým a umožňuje jim zapojení do mnoha doprovodných
akcí. Účastní se jej účinkující ze všech částí světa, festival je tak vhodnou příležitostí
pro mezinárodní folklorní dialog. Na festivalu je pro všechny možnost zatančit si,
zazpívat si místní písně, nebo pouze poslouchat rytmy, zpěv a melodie z celého světa.
Festival také nabízí možnost zapojení škol v Karlovarském kraji pomocí debat
zahraničních účinkujících s karlovarskými studenty.
Folklorní festival Mariánský podzim je jednou z nejvýznamnějších kulturních
akcí západočeského města Mariánské Lázně. Koná se pravidelně koncem září. Hlavní
program probíhá v malebném prostředí lázeňské kolonády nedaleko zpívající fontány,
další vystoupení u lázeňských altánů a pramenů.
Soubor písní a tanců Dyleň je jedním z nejznámějších folklorních souborů
114/417
v západních Čechách. Zaměřuje se na lidové písně a tance nejzápadnější části Čech,
Karlovarska a pohraniční oblasti kolem řeky Ohře.
Folklorní soubor Stázka vznikl při základní škole v Teplé v roce 1995. Zpracovává
písně, tance a lidové zvyky převážně z Poohří.
Karlovarský knedlík je unikátní gurmánská pochutina, která se na Karlovarsku těší
veliké oblibě. Svým tvarem připomíná válec, který je ukončen oválnými patkami, jeho
povrch je nerovný. Tajemství jeho chuti a obliby spočívá v receptu, v němž hrají hlavní
roli kousky pečiva, koření a bylinky, často se přidává také petrželka a muškátový květ.
Karlovarský knedlík je oblíbenou přílohou ke gurmánským specialitám, ale i k tradičním českým lidovým pokrmům, jako je guláš nebo šípková omáčka. Velmi důležitou
roli hraje při přípravě knedlíku také postup vaření v páře, který je u některých
oficiálních distributorů tajný. V roce 2013 se v Karlových Varech konal vůbec první
ročník Knedlík festu, který návštěvníkům nabízí možnost ochutnat různé druhy
knedlíku. Hladoví návštěvníci mohli ochutnat knedlíky špekové, kynuté, plněné,
ovocné a samozřejmě také knedlík karlovarský.
Karlovarské lázeňské oplatky. Už od roku 1856 jsou tradiční lázeňské oplatky
neodmyslitelně spjaty s atmosférou lázní. Ačkoli oplatky přestavují jednu z typických
specialit Karlových Varů, o jejich počátcích se toho moc neví. První formy na pečení
oplatků, které se našly, pocházejí z druhé třetiny 18. století. Tradici výroby oplatek
založili čeští Němci, první pekárnu oplatek pro lázeňské hosty založila v roce 1867
Barbara Bayer. Nesla označení Karlovarské oplatky – Barbara Bayer. Pro velmi dobrou
chuť a vysokou kvalitu se rychle staly velmi oblíbenými, a to i u nejbohatších
lázeňských hostů. V tomtéž roce si karlovarské oplatky objednal i císařský dvůr
Viléma I. Na křupavých lázeňských oplatkách si v Mariánských Lázních pochutnávali
i takoví světoví velikáni jako třeba anglický král Edward VII., skladatel Johann Strauss
či spisovatelé Johann Wolfgang Goethe, Mark Twain a Jan Neruda.
Následovníci Barbary Bayer expandovali do zahraničí, lázeňské oplatky se vyvážely do
Španělska, Ruska, Nizozemí, Srbska, Bavorska a Uher. V roce 1899 bylo Bayerovo
pekařství lázeňských oplatek jmenováno císařským dvorním dodavatelem pro
vídeňský dvůr. Oplatky získávaly ocenění na světových veletrzích. Rodina Bayerů byla
v roce 1948 vysídlena z Karlových Varů a zahájila výrobu oplatek v Německu, ta ale
koncem 50. let skončila kvůli zdravotnímu stavu zakladatelů. Původní tajný recept
opatrují potomci Bayerů, žijící v Bavorsku, dodnes.
Čeští výrobci oplatek usilují, aby byl tento produkt uznán Evropskou unií za tradiční
český výrobek, a získal tak zvláštní ochranu.
Karlovarské trojhránky jsou vyráběny podle tradiční receptury jako dělené
trojhránky z kulatých plátových karlovarských oplatek, spékaných různými posypy.
Karlovarský suchar. se v lázeňském městě Karlovy Vary vyrábí stejným postupem
již několik desítek let. Na kvalitě výrobku se podílejí i místní suroviny: karlovarská
vřídelní voda a karlovarská sůl. Je oblíbenou součástí dietních jídelníčků.
Mariánskolázeňské oplatky se skládají ze speciálních tenkých plátů a jsou spojeny
vrstvou náplně. Podle typu náplně rozlišujeme spékané oplatky oříškové a kakaové.
Becherovka - tradiční bylinný likér, vyráběný v Karlových Varech společností Jan
Becher. Vyrábí se z více než dvaceti druhů bylin a koření a neobsahuje žádné chemické
přísady, pouze karlovarskou vřídelní vodu, kvalitní líh a přírodní cukr. Becherovka se
připravuje podle tajné receptury, po celou dobu stejným způsobem. Výrobní receptura
je známa pouze dvěma lidem ze společnosti, výrobnímu manažerovi a výrobnímu
řediteli. Tímto tajemstvím jsou doživotně smluvně vázáni a nemohou například
společně cestovat. Většina bylin pochází z České republiky (některé druhy prý rostou
přímo v okolí Karlových Varů), ale ve směsi se najdou také suroviny ze vzdálených
exotických oblastí, například Zanzibaru, Srí Lanky či ze zemí Jižní Ameriky. Výroba
probíhá v místnosti zvané „Drogikamr“ (název užívaný ještě z a doby Becherů) a trvá
několik týdnů až měsíců. Hotová směs je přesypána do pytlů z přírodního materiálu
a na jeden týden ponořena do alkoholu, aby dokonale prosákla. Extrakt se smíchá
s vodou a přírodním cukrem a poté zraje přibližně dva měsíce. Následně je stáčena do
charakteristických zelených láhví.
Expozice Jan Becher Muzeum, věnovaná asi nejslavnějšímu českému bylinnému
likéru, se nachází v historické budově v centru Karlových Varů. Během prohlídky
původních výrobních sklepních prostor se návštěvníci dozvědí něco o historii
115/417
Becherovky, její výrobě či skladování. Uvidí historické předměty spjaté s Becherovkou
a nakonec zhlédnou krátký film. Vstupné zahrnuje také degustaci becherovky nebo
jiných nápojů z produkce společnosti. Ve zdejší prodejně si pak lze Becherovku a další
produkty zakoupit v různých objemech a formách.
Minerální voda Mattoni – výjimečná pramenitá voda čerpaná z panenské přírody
Karlových Varů. Své jméno získala po Heinrichu von Mattoni, což byl karlovarský
rodák italského původu, podnikatel a průmyslník. Významnou roli v celé historii
značky Mattoni hraje také obec Kyselka, ležící nedaleko Karlových Varů v lesnatém
údolí Doupovských hor. V 19. století si místní pramen pronajal právě Heinrich von
Mattoni a začal v Kyselce vytrvale budovat moderní stáčírnu a expedici minerálních
vod. V roce 1868 jako první zavedl plnění do skleněných láhví. Do té doby se minerální
voda stáčela pouze do hliněných a kameninových džbánků. Společně se skleněnými
lahvemi vznikla také papírová etiketa s červeným orlem, který je pro minerální vody
Mattoni tak typická. Díky své společnosti Heinrich Mattoni AG tak Mattoni ve druhé
polovině 19. století platil za nejslavnějšího exportéra minerálních vod v zemích
rakouského mocnářství. V současné době patří značka pod společnost Karlovarské
vody, a. s., která je největším výrobcem minerálních a pramenitých vod v České
republice. V současnosti společnost stáčí a vyváží přírodní a ochucené minerální vody
Mattoni a Magnesia a také přírodní a ochucenou pramenitou vodu Aquila.
Czech Specials:
- Art-hotel Royal Golf, Karlovy Vary
- Grandhotel Pupp – Grandrestaurant, Becher's bar, Karlovy Vary
- Hotel Humboldt – restaurace Alexander, Karlovy Vary
- Churchill´s Pub & Restaurant, Mariánské Lázně
- Gourmet Restaurant Villa Patriot, Mariánské Lázně
- Hotel císař Ferdinand, Loket
- Švejk Restaurant Loket, Loket
- Komorní hůrka, Cheb
- Štekrův mlýn, Cheb
- Parkhotel Sokolov, Sokolov
- Statek Bernard, Královské Poříčí
- Švejk Restaurant a Penzion Bublava, Kraslice
- Zámecký pivovar Chyše, Chyše
Karlovarská růže – oblíbený karlovarský suvenýr, který si většina návštěvníků
Karlových Varů odnáší s sebou domů. Vznik karlovarské růže je zcela unikátní:
papírová růže se na 14 dní ponoří do tekoucí vřídelní vody, která ji poté pokryje
vrstvou vřídelního kamene. Vřídelní voda z Karlových Varů totiž obsahuje minerální
látky, které se po rychlém odpaření vody usazují na všem, co je v této vodě ponořeno,
nebo na všem, přes co voda delší vodu teče. Výsledek lze spatřit již po několika dnech.
Za jeden den se prý usadí až půl milimetru vřídlovce. K „výrobnímu“ procesu
kamenných růží dochází v podzemních prostorech pod kolonádou.
Karlovarská vřídelní sůl. Pravá přírodní instantní sůl vyráběná z karlovarských
minerálních pramenů je určena pro speciální výživu.
Cínařství, Vladislav Podracký z Karlových Varů vyrábí cínové předměty dle
starých technologií.
Výrobky dílen tradičních řemesel na statku Bernard v Královském Poříčí.
Na statku Bernard v Královském Poříčí vznikají v mnoha místních dílnách překrásné
ručně vyrobené výrobky, které dělají čest řemeslům dávné doby. Výběr řemeslných
dílen je skutečně bohatý: kovářská dílna, výroba kanafasu, košíkářství a tkalcovská
dílna, krejčovství, cukrárna společně pekárnou, restaurátorská dílna, dílna na výrobu
vonných svící a dílna keramická. Výrobky jsou vyráběny původními výrobními
postupy respektujícími tradici každého řemesla.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Centrum tradičních řemesel na statku Bernard v Královském Poříčí.
Centrum řemesel se nachází v Královském Poříčí u Sokolova. Od roku 2008 je
návštěvníkům k dispozici nový okruh, nazvaný Pocta řemeslníkům. Tematický okruh
je zaměřen na tradiční řemesla spojená s návštěvou muzea a zemědělské expozice.
Další lákavou atraktivitou statku Bernard je možnost nechat se svést na koňském
116/417
povozu po místním okolí. Tím nejlákavějším jsou však na statku řemeslnické dílny,
kterých se zde nachází skutečně mnoho. Jedná se o výrobnu luků, malíře, kanafas,
kovárnu, dílnu originálních ručních prací, košíkářství a tkalcovskou dílnu, krejčovství,
cukrárnu s pekárnou, dále je tu restaurátorská dílna a výroba vonných svící.
Nejnovější je dílna keramická, která byla zbudována v roce 2009. K zakoupení jsou
i originální výrobky lidových řemesel, které pocházejí přímo z místních dílen.
Veletrh tradičních řemesel, pořádaný na statku Bernard v Královském Poříčí
každoročně v červnu, je jedním z největších a nejoblíbenějších řemeslných jarmarků
v celém Karlovarském kraji. Na veletrhu se pravidelně představuje na 30 řemeslníků
z Karlovarského kraje, jejichž práci si může každý vlastnoručně vyzkoušet a přesvědčit
se, že u tradičních řemesel je skutečně zapotřebí zručnost, síla a trpělivost. Příjemnou
atmosféru jako vždy dotváří dobová hudba a skupina předvádějící souboje
v historickém šermu. Vítanou příležitostí je také možnost ochutnat vítězné produkty
soutěže o nejlepší regionální potraviny.
TEMATICKÉ TRASY
Křehká krása karlovarského porcelánu a broušeného skla. Vydejte se na
exkurzi do sklárny Moser a prohlédněte si na vlastní oči, jak vzniká vyhlášené
broušené sklo. Na exkurzi se můžete vydat také do známé porcelánky Thun.
Expozice v Ostrohu na hradě Seeberg či Loket vám pak umožní prohlédnout si
dějiny karlovarského porcelánu a současnou produkci společnosti Karlovarský
porcelán. Pokud se vám podaří dorazit do Karlových Varů v době konání místního
folklorního či filmového festivalu, čeká na vás i příjemný kulturní program.
Celoročně si pak můžete vychutnat některou z místních specialit – od lázeňských
oplatek až po Becherovku.
Broušené sklo Moser. Objevte krásu sklářského řemesla a navštivte sklářskou huť
a muzeum Moser v Karlových Varech. Exkurze vás provede kouzelným světem
luxusního křišťálového skla. Zažijete pravou atmosféru výroby skla, ucítíte vůni
vypalovaných dřevěných forem, dýchne na vás více než 155letá historie sklárny Moser.
Jedinečný zážitek můžete završit nákupem ve firemní prodejně v Karlových Varech.
- Okruh exkurzí sklárny Moser v Karlových Varech zahrnuje tyto části:
- Muzeum sklárny. Expozice uvádí „VIP majitele“ luxusních křišťálových
výrobků Moser a představuje jak nejstarší sklářskou tvorbu, tak současné kolekce.
Součástí prohlídky je i poutavý film přibližující krásu a jedinečnost sklářského
řemesla v devíti jazykových mutacích. Kromě toho je expozice doplněna šesti
dokumentárními pořady v šesti jazykových mutacích. K dispozici budete mít
audio průvodce, který vám umožní zvolit individuální průběh a tempo prohlídky.
- Sklářská huť. Uvidíte mistry skláře, jak přeměňují žhavou masu skla v jedinečný
výrobek. Ucítíte vůni vypalovaných dřevěných forem a zažijete neopakovatelnou
atmosféru tvůrčí ruční práce. Zážitek, na který se nezapomíná. Během prohlídky
je možné fotografovat nebo natáčet na kameru, a tak si navždy uchovat
vzpomínku na návštěvu sklárny. Prohlídky jsou obohaceny o prezentaci
sklářských surovin, nářadí a výrobních postupů.
- Firemní prodejna. Největší prodejna Moser v Karlových Varech s širokou
nabídkou nápojového a dárkového skla Moser.
Vzhledem k pracovnímu harmonogramu sklářské huti začínají exkurze každou
půlhodinu od 9:00 do 14:30 hod. Maximální počet návštěvníků hutě v jedné skupině
je 50 osob.
Karlovarský porcelán. Pokud vás zajímá tradiční výroba českého porcelánu,
navštivte prohlídkový okruh a návštěvnické centrum společnosti Thun
1794, a. s., v Nové Roli, kde se seznámíte s tradičními postupy výroby porcelánu
přímo v autentickém prostředím výrobních závodů a přímo uvidíte, jak výrobky
vznikají. Návštěvnický okruh vede administrativní budovou a dále přes vzorkovnu na
jedinečný průchod přímo do výrobního závodu na Galerii Rampa. Ta vás přivede do
samotného centra výroby porcelánu. Rázem se ocitnete ve světě fabriky, která patří
k největším závodům současné porcelánové výroby ve střední Evropě. Celá trasa je
zpestřena o filmovou prezentaci výroby a prohlídku finálních výrobků. Exkluzivně je
také možné vstoupit do prostor, kde dochází k mletí hmot a dalším procesům. A až
budete procházet koridorem vstupní chodby, budete šlapat po porcelánových talířích.
117/417
Do porcelánky se můžete vypravit během pracovního týdne od úterý do pátku. Pondělí
je vyhrazené pro školy a charitativní akce (zdarma). Začátky prohlídek jsou v 9:30,
11:00 a 13:00 hodin. Návštěvnické centrum je otevřeno na objednávku a pro skupiny
od čtyř osob.
Vyhlášený karlovarský porcelán si můžete prohlédnout ve dvou expozicích na hradech
nedaleko Karlových Varů. Muzeum porcelánu naleznete na hradě Loket. Lze tu
spatřit porcelán vyrobený v porcelánce ve městě Loket, ale i ukázky z porcelánu
vyrobeného v obci Horní Slavkov, kde sídlila nejstarší porcelánka v ČR. V Ostrohu na
hradě Seeberg najdete několik poutavých expozic zahrnujících dějiny porcelánu
a současnou produkci společnosti Karlovarský porcelán. V hradní stodole je
pak také rozsáhlá expozice Chebský venkov z 19. století a před hradem samotným jsou
umístěny lidové stavby z okolí (špýchar, holubník aj.).
Jan Becher Muzeum je přímo na místě bývalé továrny na Steinberkách, kde Becherovka více než sto let pramenila. Původní továrnu, odkud likér putoval do celého světa,
dal roku 1867 vystavět Jan Becher. V tomto muzeu v historické budově v centru
Karlových Varů na vás čeká expozice věnovaná asi nejslavnějšímu českému bylinnému
likéru. Během prohlídky původních výrobních sklepních prostor se dozvíte něco
o historii Becherovky, její výrobě či skladování. Uvidíte historické předměty spjaté
s Becherovkou a nakonec zhlédnete krátký film. Vstupné zahrnuje také degustaci
becherovky nebo jiných nápojů z produkce společnosti. Ve zdejší prodejně si pak
můžete Becherovku a další produkty zakoupit v různých objemech a formách.
Muzeum je otevřeno denně od 9 do 17 hod.
3.2
Marketing summary pro (sub)region Západní Čechy
Výroba porcelánu a broušeného skla – tradiční výroba reprezentovaná plejádou
světově proslulých značek včetně porcelánu Thun a skla Moser.
Karlovarský porcelán je spjat se zdroji kaolínu, který se na západě Čech těží,
i s nezlomnou snahou místních podnikatelů a výrobců o dosažení kvalitní porcelánové
hmoty a její umělecké zpracování. Vyhlášená porcelánka Thun či unikátní růžový
porcelán jsou dodnes synonymem kvality a krásy českého porcelánu, stejně jako se
sklárna Moser a její luxusní nápojové a dekorativní sklo stalo synonymem pro broušené
sklo.
Lázeňská tradice – staletá tradice českého lázeňství, která v tomto regionu vznikla
již za vlády Karla IV. Leží zde vyhlášený lázeňský trojúhelník, významné léčebné lázně
v Jáchymově, lázně Kynžvart nebo lázně Konstantinovy.
Příběh českého lázeňství se v západních Čechách odvíjí již od dob vlády Karla IV.
Vyhlášený lázeňský trojúhelník, který v průběhu staletí navštěvovali významní
panovníci, umělci a který dodnes rády navštěvují slavné osobnosti, je spojen také
s řadou gastronomických lákadel a specialit.
Výroba hudebních nástrojů – tradice výroby strunných a následně i žesťových
nástrojů v tomto regionu sahá až do 16. století a je stále živá.
Příběh smyčcových a žesťových nástrojů se v Západních Čechách odvíjí již od 16. století,
kdy sem přicházeli muzikanti ze sousedního Německa. Místní obyvatelé si tak výrobou
nástrojů pro příchozí německé hudebníky přivydělávali a pro řadu z nich se později
stala hlavním zaměstnáním. Tradice výroby hudebních nástrojů je otištěna i v názvu
města Luby, lub je postranní díl houslí, Kraslice jsou pak proslavené výrobou žesťů.
Speciality: od lázeňských oplatek k Becherovce – vyhlášené produkty, které
dodnes chutnají celému světu.
Už od roku 1856 jsou s atmosférou Karlových Varů a procházek lázeňskými kolonádami
neodmyslitelně spjaty tradiční lázeňské oplatky, stejně jako místní třináctý pramen –
bylinný likér Becherovka, dodnes prodávaný v typických zploštělých lahvích ze
zeleného skla, zdobených podpisem Jana Bechera.
Těžba cínu, stříbra i dalších rud – historie dobývání rud a drahých kovů.
Těžba cínu ve Slavkovském lese, zřejmě nejstarší v Čechách, je příběhem ohně –
žárového dobývání cínové rudy, kdy se cín získává rozpálením a následným zchlazením
horniny, která rozpraskáa horníci pak mohou snadněji odlamovat kusy rudy. Přesuňte
se spolu s námi do konce 16. století, kdy český cín zcela dominoval na evropském trhu a
prohlédněte si historické doly i expozice, věnované tomuto kovu a jeho dobývání.
118/417
Hrázděná lidová architektura – staletá přítomnost německého etnika se dodnes
odráží v typické hrázděné architektuře západu Čech.
Hrázděné stavby západu Čech jsou spojeny s příběhem osadníků ze sousedního
Německa a inspirací německou hrázděnou architekturou. Hrázděná konstrukce domů
však neplnila pouze nosnou funkci: byla také dekorací a ozdobou domu, projevem
estetického cítění lidových stavitelů.
3.3
Zmapování SUBREGIONŮ Plzeňsko a Český les
PASPORT SUBREGIONU PLZEŇSKO
ANOTACE DESTINACE
Oblast venkovských usedlostí a statků, v níž ve
12. století vzniklo několik mocných klášterů –
v Kladrubech, Plasech, Manětíně a Nepomuku –,
které dodnes pomáhají vymezit tento region. Kraj
řemeslníků zabývajících se ruční výrobou
keramiky, dřevěných hraček a loutek. Centrum této
oblasti – královské město Plzeň – bylo založeno
o něco později, v roce 1295 králem Václavem II.,
a je již od svého založení neodmyslitelně spojeno
s tradicí pivovarnictví. Ve stejném roce, kdy bylo
město založeno, bylo plzeňským měšťanským
domům králem zároveň uděleno právo várečné.
POZICE V RÁMCI
Součást regionu Plzeňsko a Český les
REGIONALIZACE
ZÁKLADNÍ TÉMA PRO
- Pivovarnictví a Plzeňský Prazdroj –
MARKETINGOVOU
tradice pivovarnictví začíná v Plzni již se
KOMUNIKACI
založením města v roce 1295, kdy král
Václav II. udělil 260 plzeňským
měšťanským domům právo várečné.
- Loutkářství a tradice ochotnického
divadla na Plzeňsku. Tradice místního
loutkářství sahá do 19. století, v novodobější
historii je pak spojena se jmény Josefa
Skupy a Jiřího Trnky. Dlouholetá a stále
živá je také místní tradice amatérského
divadla.
PRŮNIKY
- Pivovarnictví
- Loutkářství
Josef Groll – první sládek plzeňského pivovaru, muž, se kterým je svázán původ
receptury Plzeňského Prazdroje. Při první várce 5. října 1842 se mu povedlo vytvořit
pivo vskutku unikátní barvy a chuti. Dlužno říci, že se mu to podařilo omylem, neboť
byl původně přizván na vaření piva klasického, bavorského typu. Místní měkká voda,
kvalitní žatecký chmel a nová anglická metoda zpracování sladu však způsobily, že
čerstvá várka po svém naražení 11. listopadu překvapila nebývalou kvalitou.
Jan Hlaváček – současný vrchní sládek Plzeňského Prazdroje, a. s., je už z páté
generace Hlaváčků pivovarníků. Rodinnou tradici sládků má na očích, ani se nemusí
moc rozhlížet: kancelář v historické budově plzeňského pivovaru, v níž úřaduje,
sloužila totiž před lety jako ložnice jeho dědečka, pivovarského sládka a posléze
ředitele pivovaru Gambrinus Františka Hlaváčka.
Josef Hrůza – bednář věnující se svému řemeslu v Plzni v místním pivovaru Plzeňský
Prazdroj. V roce 2012 byl oceněn titulem „Nositel tradice lidových řemesel“. Josef
Hrůza se zasloužil o vzkříšení bednářského řemesla a zároveň o obnovení bednářské
výroby v Plzeňském Prazdroji. V prostředí Plzeňského Prazdroje vede kolektiv bednářů
a svojí činností a působením dotváří celostní charakter plzeňského a také českého
pivovarnictví. Bednářská výroba v Plzeňském Prazdroji je nejspíše jedinou výrobou
svého druhu v prostředí pivovaru v ČR.
ATRAKTIVITY
119/417
Připravováno na zařazení do seznamu nehmotného kulturního dědictví Plzeňského
kraje:
Loutkářství na Plzeňsku je pojem, který má přesah až za hranice republiky. Tradice
místního loutkářství sahá do 19. století, kdy zde začínala vznikat amatérská i profesionální loutková divadla. Největší věhlas zažilo plzeňské loutkářství v době působení
loutkoherce, režiséra a dramatika Josefa Skupy, který je neodmyslitelně spjat s
originální dvojicí Spejbla a Hurvínka, jíž propůjčil svůj hlas. Další nesmírně
významnou osobností plzeňského loutkářství byl český výtvarník a ilustrátor Jiří
Trnka. Byl jedním ze zakladatelů českého animovaného filmu, navrhoval a vytvářel
kulisy pro loutkové divadlo Josefa Skupy v Plzni.
Ochotnické divadlo v západních Čechách. První představení ochotnického
divadla bylo sehráno v obci Kralovice, nacházející se asi 30 km severně od Plzně, v roce
1826. Prvním organizovaným spolkem amatérského divadla byl soubor Kolár, který svá
představení předváděl veřejnosti až do první světové války. Největší rozmach dosáhlo
amatérské divadlo na Plzeňsku v první polovině 20. století, kdy zde vznikalo mnoho
amatérských divadelních souborů, které silně ovlivňovaly dění a život na venkově
i částečně i ve městech. Na tradici amatérského divadla Severoplzeňska v současné
době navazuje mnoho amatérských souborů působících v Plzni. Fenomén ochotnického divadla v západních Čechách tak usiluje o zařazení na seznam nehmotného
kulturního dědictví Plzeňského kraje.
Vesnice na Plzeňsku jsou charakterizovány návesními půdorysy středověkého
původu, ponejvíce trojúhelníkového tvaru. Zástavba je tvořena významnými soubory
lidové architektury, zpravidla doplněnými o charakteristickou mnohobokou kapličku
situovanou v prostoru nevelké návsi. Zděné obytné a hospodářské stavby
přízemního i patrového uspořádání se vyznačují náročnou výzdobou štítových
průčelí a vjezdových bran, typickou pro širší oblast Plzeňska.
Náměstí města Úterý je považováno za jedno z nejkrásnějších u nás. Nachází se zde
mnoho překrásných hrázděných domů s prvky lidové architektury. Dodnes dochovanou ukázku lidové architektury představují také hrázděné a roubené stavby v obci
Rabštejn nad Střelou, roubené přízemní statky s širokými dvory v obci Hlince,
roubené chalupy v obci Lhota a Spálené Poříčí a venkovské usedlosti v obci
Vejvanov. Obdobně také náves v obci Studená je obklopena několika menšími
usedlostmi s původními roubenkami a jako celek reprezentuje tradiční strukturu
vesnické zástavby v oblasti. V obci Dobřív se nachází hned několik rázovitých
roubených chalup a zachovalý vodní hamr z konce 15. století, kdy byla obec známa
především pro svoji železářskou výrobu. Vodní hamr je tak unikátní technickou
památkou této doby. Jeho vnitřní vybavení pochází z doby od 17. do 20. století.
Hrnčířství v Kožlanech. V Kožlanech byla již od 18. století velmi silná tradice
lidového hrnčířství. Dříve bylo v Kožlanech a okolí až 1200 samostatných hrnčířů.
V domě čp. 299 je dodnes dochována unikátní technická památka: hrnčířská pec
z první poloviny 18. století. Tradici hrnčířské výroby dokumentuje Městské muzeum
Dr. E. Beneše, Kožlany. Naleznete zde expozici věnovanou hrnčířské tradici
zdejšího města i pamětní síň kožlanského rodáka dr. Edvarda Beneše.
S každodenním životem obyvatel Plzeňska se můžete seznámit prostřednictvím
expozic Západočeského muzea v Plzni (Národopisné muzeum Plzeňska)
v renesančním domě bývalého Chotěšovského kláštera. Ve druhém poschodí se nachází
exponáty dokumentující život na plzeňských vesnicích od konce 18. do druhé poloviny
19. století. Pro návštěvníky jsou přitažlivé dvě venkovské světnice s malovaným
nábytkem, podmalbami na skle a hliněným či porcelánovým nádobím
a nářadím pro domácí práci. Muzeum jižního Plzeňska v Blovicích sídlí
v pseudogotickém zámku Hradiště v Blovicích. Pro návštěvníky jsou v prostorách
muzea připraveny sbírky etnografické i uměleckoprůmyslové. Stálé expozice zahrnují
měšťanský život, lidovou kulturu i lidový kroj Plzeňska.
V obci Mariánský Týnec v kostele Zvěstování Panny Marie naleznete expozici
vývoje a historie Plzeňského kraje. Zhlédnout lze venkovské dobové zvyky,
kovárnu a slévárnu litin, náves, interiér selské usedlosti a městské prostředí
spolu s typickými ulicemi, úřady, krámky a dílnami. Sbírky jsou doplněny o figuríny,
120/417
které jsou pro dané prostředí typické. Expozice je doplněna moderní formou výkladu,
která návštěvníkům umožňuje využít audioprůvodců ve čtyřech jazykových mutacích.
Pestrou mozaiku místních řemesel a exponátů naleznete v jednotlivých
muzeích místního zaměření.
Pivovarnictví. Tradice pivovarnictví začíná v Plzni již se založením města v roce
1295, kdy král Václav II. udělil 260 plzeňským měšťanským domům právo várečné.
Toto dědičné privilegium, finančně velmi výnosné, povolovalo držiteli prodávat pivo
v jeho vlastním domě. Kvalita piva, i když se v Plzni vařilo po celá staletí, však byla
velmi proměnlivá. Často se stávalo, že se pivo ani nedalo pít. A tak začali konšelé
z městské rady kvalitu piva kontrolovat. Zkouška piva se odehrávala vždy v mázhauzu
domu, v němž se pivo vařilo. Byla sem přinesena dubová lavice, na kterou městský
rychtář vylil džbánek piva. Když se pivo na lavici ustálilo, konšelé se na lavici posadili.
Asi po hodině vstali a kožené kalhoty museli mít přilepené k lavici. Pokud se tak
nestalo, pivo nebylo uznáno za kvalitní a měšťan ho nesměl prodávat. V roce 1838
muselo být dokonce před radnicí vylito 36 sudů špatného piva, které bylo uznáno za
zdraví škodlivé. Tento incident přiměl několik desítek podnikavých právovárečníků
k tomu, aby si postavili společný pivovar. V roce 1842 otevřel poprvé svou bránu
Měšťanský pivovar. Vznikla první várka zlatavého řízného a mimořádně lahodného
podkvasného piva – plzeňského ležáku.
Nový Měšťanský pivovar byl původně určen k výrobě tzv. bavorského piva, a proto byl
angažován bavorský sládek Josef Groll, muž s výbornou pivovarnickou pověstí. První
várku piva uvařil z domácích surovin a měkké plzeňské vody v roce 1842. Nový ležák
měl skvělou barvu i chuť a brzy jej právovárečníci začali vyvážet do Prahy. Odtud se
rozšířil do Evropy a časem i do celého světa. Roku 1898 byla zaregistrována dnes
proslulá ochranná známka Pilsner Urquell, česky Plzeňský Prazdroj. Pivovarské
muzeum v Plzni umožní návštěvníkům prožít příběh piva od starověku do
současnosti. Muzeum se nachází v unikátně zachovaném právovárečném domě. Je
specializované na dějiny pivovarnictví se zvláštním zaměřením na výrobu piva v Plzni.
Těžba a zpracování dřeva, těžba smoly. V lesích v okolí Plas se těžila smola za
druhé světové války a vletech 1975–1977. Kůra borovice se nařízla, ke stromu se
připevnil skleněný kelímek a smola se do něj nechávala odkapávat. Z nádobky se poté
vyškrabala a uložila do sudů. Pak putovala do Německa a Polska. Smola se používala
jako přísada do střelného prachu, na utěsňování sudů a v chemickém i kosmetickém
průmyslu. Zájem odběratelů ale postupně opadl, proto těžba v okolí Plas v roce 1977
skončila.
Muzeum těžby borové smoly v Lomanech je zaměřena na fotografický materiál,
na kterém si návštěvník může prohlédnout historii těžby borové smoly, pomůcky
používané při těžbě smoly a před muzeem jsou kmeny se zářezy, z kterých prýštila
smola.
Velký plzeňský masopust s rozpustilým průvodem z vinic do centra Plzně
pořádá zoo Plzeň od roku 2005 na statku Lüftnerka. Připomíná tak staré masopustní
zvyky v Čechách a na Moravě, jež sahají až do 13. století.
Tradiční pouť na Královnu. V srpnu pořádá klášter Plasy; Tradiční dobové tržiště
s ukázkou řemesel před konventem, doplněné o koncerty a divadelní představení.
Slavnosti babího léta na statku Lüftnerka. Součástí Slavností babího léta v září
je tradiční vinobraní pod Vinicemi. To připomíná, že se na jižních svazích Lochotína
pěstovala vinná réva a statek je posledním zachovaným viničným statkem v Plzni.
Kovářské sympozium pořádá od roku 2005 jedenkrát až dvakrát za rok
Společenstvo uměleckých kovářů a zámečníků a kovářů-podkovářů Čech, Moravy
a Slezska. Sympozium se koná v zoo Plzeň.
Hamernický den Dobřív – oblíbené květnové slavnosti kovářského řemesla
v prostředí vodního hamru v Dobřívě. Pro návštěvníky jsou připraveny prezentace
uměleckých kovářů, zbrojířů, podkovářů a jiných řemeslníků, které se zabývají
zpracováním železa a výrobou potřeb pro kováře. Tradiční součástí Hamernického dne
je i soutěž „Dobřívský cvoček“, která je určena pro všechny kovářské učně. V rámci
soutěže musí kováři prokázat svoji zručnost při kování hřebíků na čas a svoji
uměleckou tvorbu při uměleckém zpracování kovaného hřebu na zadané téma.
Zajímavá jsou rovněž vystoupení národopisného souboru Rokytka. Po celý den jsou
121/417
navíc v provozu i technické památky. Návštěvníci tak mohou sledovat jak malé hamry,
tak i velký buchar, pracovat se bude i na polních výhních.
Martinské řemeslné trhy v Plzni – ukázky tradičních lidových řemesel, jako je
řezbářství, kovářství či pletení košíků. Mimoto zde najdete celou řadu rukodělných
výrobků, jako je keramika, svíčky, šperky, ale i další zajímavé věci. Řemeslné trhy se
konají při příležitosti významných svátků, např. valentýnské, velikonoční, májové,
bartolomějské, václavské, havelské či vánoční trhy (datum konání odpovídá
příslušnému svátku).
Mytologie, obřady
Plzeňská obohacená čeština. V Plzni a plzeňském subregionu se lze občas setkat
s výrazy, které jsou sice pro místí obyvatele běžné, avšak pro „přespolní“ jsou zcela
neznámé. Plzeňané mluví „svojí“ řečí tak automaticky, že si svých vložených
novátorských výrazů ani nevšímají. Typickým prvkem řeči Plzeňana či Plzeňanky je
stoupající intonace při otázce ještě výše, než je tomu v běžné češtině, např.: „Cože?
Cože jsi to říkala?“ Hlavním rozdílem mezi běžnou a plzeňskou jsou nové výrazy, které
jsou typické jen pro oblast města Plzeň a nikde jinde je nezaslechnete. Takovými obraty
a slovy jsou např. kolikapátýho je, nožíky – nůžky, tulik – tolik, kulik – kolik nebo
tuto, tudleto – tohle, tady to.
Mezinárodní folklorní festival Česká náves – Dýšina. Koncem srpna probíhá
před samotnou slavností ještě po okolních vesnicích „zvaní“ na festival – krojovaný
povoz s muzikou s historickým traktorem. Festival v Dýšině navazuje volně na tradice,
které ve vesnici žijí už delší dobu. Koná se v září jednou za dva roky, jeho další ročník
bude v roce 2014. Novodobá tradice národopisných slavností v Dýšině vznikla na
začátku 90. let. Festival Česká náves navazuje na bohatou dyšínskou tradici lidových
slavností, koncertů lidové hudby, májů a masopustů. Dyšínský festival Česká náves lze
chápat jako alternativu k velkým městským festivalům plzeňského regionu.
Organizátoři usilují zejména o představení tradiční kulturní tvorby pomocí širokého
spektra barev, obyčejů, stylů a inscenačních prostředků. Festival je určen také pro
náročné a informované diváky, stejně tak ale nabízí zajímavé ukázky pro zcela
náhodného diváka. V minulosti festival zpestřily některé zahraniční soubory ze
Slovenska, Gruzie a Řecka, hlavní náplní jsou však tradičně vystoupení národních
souborů dospělých a dětských příznivců folkloru.
Mezinárodní folklorní festival Plzeň. Mezinárodní folklorní festival CIOFF Plzeň
je od roku 1997 místem setkávání milovníků folkloru a lidového umění, kterého se
každým rokem účastní cca 20 dospělých i dětských folklorních souborů z celé České
republiky a zahraničí včetně hostů z exotických míst světa (Egypt, Mexiko, Ekvádor,
Zimbabwe apod.). Letos v červnu proběhl již 17. ročník. Program festivalu zahrnuje
folklorní představení pravidelně se účastnících zahraničních souborů, hrané
pohádkové představení v podání Divadelního spolku Tadeáš Guláš z obce Lhota, dále
se lze zaposlouchat do dechových koncertů. Pro zájemce o tanec jsou připraveny
taneční workshopy českého lidového tance. Značný prostor je také věnován dětem
a dětským folklorním představením. Lze si vychutnat připravená představení dětských
souborů Jiskřička, Plzeňáček, Meteláček a Malý Meteláček, sídlících v Plzni, nebo
souboru Jitřenka, jehož členové pocházejí z Českého Krumlova.
Doprovodný program festivalu je také bohatý. Navštívit lze staročeský jarmark, zájemci
si mohou vyzkoušet tradiční lidová řemesla nebo navštívit výstavu s názvem „Výstava
Česká republika – folklorní velmoc v srdci Evropy“.
Soubor písní a tanců Jiskra vznikl v roce 1958. Od svého založení se věnuje
zpracování folklorního materiálu ze západních Čech, v jeho repertoáru jsou lidové
písně a tance z Plzeňska, Žinkovska a Chodska.
Dětský soubor písní a tanců Jiskřička byl založen v roce 1982 jako zdroj
tanečníků pro dospělý soubor Jiskra. V roce 1986 k tanečníkům přibyla i dětská lidová
muzika, která tanečníky doprovází. Soubor zpracovává dětský folklor jihozápadních
Čech, především Plzeňska, Chodska a Žinkovska.
Folklorní soubor Mladina. Těžiště repertoáru plzeňského lidového souboru
122/417
Mladina leží v oblasti jihozápadních Čech.
Dětský folklorní soubor Mladinka (dříve Škodováček) je zájmovým klubem
Základní školy Martina Luthera. Od roku 1986 vychovává mladé tanečníky, hudebníky
a zpěváky pro dospělý soubor Mladina. Program souboru je tvořen pásmy z oblasti
západních a jižních Čech. Tance jsou jevištně zpracovány a doprovázeny vlastní
dětskou lidovou muzikou.
Soubor písní a tanců Rokytka založila v roce 1967 paní Božena Auterská. Snaží se
o uchování lidových tradic, písní a tanců. Kromě lidových písniček chodských,
jihočeských a plzeňských čerpá i z písní Rokycanska.
Dětský soubor písní a tanců Rokytička prezentuje lidové písně, tance a tradice
z okolí svého města, ale i z jižních Čech a z Chodska, a to již více než 15 let.
Úsměv, folklorní soubor z Horní Břízy na Plzeňsku, se zaměřuje převážně na
výběr veselých a vtipných písní a tanců, jejichž zpracování je bohaté lidovou
úsměvností. Prezentované regiony: západní Čechy, Plzeňsko.
Dětský taneční soubor Sluníčko se zabývá jevištní stylizací národopisných
materiálů z Plzeňska, Rokycanska a jihozápadních Čech, zpracovává hudební a taneční
folklor a zvykosloví.
Plzeňská pivní polévka. Jinde si možná dají pivo až po jídle, na Plzeňsku s ním
začínají už od prvního chodu. Pivní polévka s chlebem ale není žádný módní hit:
horkou polévku ze zlatavého moku si připravovali naši předci už před několika
staletími.
Plzeňský guláš je místní variací českého guláše. Je jedním z příkladů omáček
ochucených pivem, čímž se hlavně liší od guláše připravovaného jinde. Někdy se
zahušťuje i chlebem.
Kynutý bramborák, jinak nazývaný také hluchec nebo báč, je příkladem pokrmů
z brambor. Připravuje se z kynutého těsta ze strouhaných brambor, hrubé mouky,
vajec, mléka a soli. Do těsta se přidává vařený uzený bok a dochucuje se majoránkou,
česnekem a pepřem.
Špekové knedlíky. Kulaté nekynuté knedlíky se připravují z opražených žemlí
a opečeného bůčku se slaninou. Jsou výborné jako příloha k omáčkám či pečeným
masům, můžete je ochutnat ve většině restaurací, ve kterých se v Plzeňském kraji vaří
česká jídla.
Sklářské knedlíky jsou připravovány ze zelí, ostatní ingredience jsou podobné jako
u špekových knedlíků, do těsta se však přidává kysaná smetana. Jistě stojí za
ochutnání, výjimečné jsou především jako příloha k většině druhů masa.
Minipivovary v Plzni a okolí
— Pivovar Purkmistr se nachází v areálu rekonstruovaného Pivovarského dvora na
vesnické návsi v Plzni-Černicích, nabízí čtyři základní druhy piva: 12° světlý ležák
Purkmistr, 12° polotmavý ležák, 12° tmavý ležák, 12° pšeničné pivo Písař a řadu
ochucených piv (borůvkové, medové) a piva speciální (vánoční ležák, velikonoční
pivo). Pivovar Purkmistr je také organizátorem festivalu minipivovarů Slunce ve skle
(září). Nově lze v pivovaru Purkmistr využívat i pivní lázně, které jsou složeny
z černého piva, světlé mladiny, kvasnic, rozemletého sladu a chmelu. Minerální voda
pochází z vlastní pivovarské studny. Hned vedle dřevěné kádě, ve které pivní kúra
probíhá, se nachází dřevěný soudek s plzeňským pivem, které si tak lze vychutnat již
během lázně.
— Pivovar Groll se nalézá v historickém objektu tzv. Lautensackovského domu, vaří
polotmavé pivo, nefiltrované a nepasterované, speciál 13° Lotr. V objektu se nachází
restaurace.
— Pivovar U rytíře Lochoty s restaurací je v městské čtvrti Plzeň-Lochotín. Nabízí
nepasterizovaný kvasnicový ležák Lochota 11° a Lochota 14°.
— Pivovar-restaurant Modrá Hvězda, Dobřany, nabízí v současné době pivo
v přírodním stavu bez pasterizace: světlé 10°, světlý ležák 12°, tmavý speciál 14°,
polotmavý speciál 16°, světlý speciál 17°, speciální ochucená piva a pivní pálenku.
Součástí je také malé Pivovarské muzeum s více než tisícovkou exponátů od
18. století do roku 1950.
— Pivovar U Pašáka – světlé a polotmavé pivo Pašák spolu s různými specialitami
z pivovaru v centru Plzně. Všechna piva se tu rodí přímo před zraky štamgastů.
123/417
Czech Specials:
- Pivnice Belvedere, Plzeň
- Pivovar Groll, Plzeň
- Restaurace Éčko, Plzeň
- Restaurace-hotel Roudná, Plzeň
- Restaurace Na Spilce, Plzeň
- Restaurace Purkmistr – Pivovarský dvůr, Plzeň
- Restaurace Žumbera, Plzeň
- Restaurant U Malické brány, Plzeň
- Sedmý nebe Morávka, Plzeň
- Šenk Na Parkánu, Plzeň
- Stará sladovna, Plzeň
- Starobolevecká hospůdka, Plzeň
- Sunlight Restaurant, Plzeň
- Švejk restaurant Tivoli, Plzeň
- Švejk restaurant U Pětatřicátníků, Plzeň
- Uctívaný velbloud, Plzeň
- U Salzmannů, Plzeň
- Darovanský dvůr Resort, Břasy
- Hotel a Švejk restaurant U Zeleného stromu, Nepomuk
- Pivovar-hotel-restaurant Modrá Hvězda, Dobřany
- Penzion Rudolf ll, Plasy
- Zámek Zbiroh, Zbiroh
Bednářství, Josef Hrůza z Plzně, držitel titulu „Nositel tradice lidových řemesel“,
se řemeslu vyučil jako jeden z posledních absolventů učebního oboru bednář, který pro
svoji potřebu zřizoval Plzeňský Prazdroj. Po vyučení nastoupil jako bednář do
pivovaru, kde se věnoval výrobě a opravám ležáckých a transportních sudů a spilečních
kádí užívaných při výrobě piva.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Pivovar Plzeňský Prazdroj. Navštivte pivovar, kde se zrodila legendy Pilsner
Urquell. Přijeďte se podívat do Plzeňského Prazdroje, který zároveň patří mezi
unikátní industriální památky, což dokazuje jeho zařazení do prestižní sítě ERIH
(Evropské cesty industriálního dědictví). Prohlídky Pilsner Urquell jsou každý
den. Během prohlídky čeká návštěvníky historie a tajemství výroby legendárního
ležáku, autentická místa pivovaru, kde se Pilsner Urquell vyrábí od roku 1842,
prohlídka moderní stáčírny, unikátní expozice surovin či historická a současná varna
Pilsner Urquell. Neodmyslitelným završením prohlídky pivovaru je návštěva
historických pivovarských sklepů s ochutnávkou nefiltrovaného a nepasterizovaného
piva čepovaného přímo z dubových ležáckých sudů (pouze pro starší 18 let). Návštěvu
pivovaru doporučujeme završit posezením ve stylovém prostředí restaurace Na
Spilce, která nabízí tradiční českou kuchyni a vynikající piva z nabídky pivovaru
Plzeňský Prazdroj. Restaurace se nachází v prostorách bývalého kvasného sklepa, tzv.
spilky, přímo v areálu pivovaru a je s kapacitou 550 míst největší pivnicí v Čechách. Za
hezkého počasí můžete posedět i v zahradní restauraci na nádvoří pivovaru, která je
každoročně otevřena od dubna do září. Dárková prodejna se nachází přímo na nádvoří
pivovaru Plzeňský Prazdroj.
Navštivte také Pivovarské muzeum, které střeží legendu piva a pivovarnictví.
Původní právovárečný dům z 15. století, ve kterém se muzeum nachází, dýchá
atmosférou středověku a odhaluje tajemství výroby a způsobu podávání a pití piva od
věků dávno minulých.
TEMATICKÉ TRASY
Pivovarnictví. Tradice pivovarnictví je v současnosti reprezentována nejen
Plzeňským Prazdrojem, ale také několika minipivovary, které působí v Plzni a jejím
okolí. Vydejte se na exkurzi po stopách plzeňského ležáku do Prazdroje, navštivte
Pivovarské muzeum a přijďte na ochutnávku do některého ze zdejších menších
pivovarů: čeká na vás Purkmistr, Groll, Modrá hvězda, pivovar U rytíře Lochoty či
U Pašáka.
Pivovar Plzeňský Prazdroj. Navštivte pivovar, kde se zrodila legenda Pilsner
124/417
den. Během prohlídky návštěvníky čeká historie a tajemství výroby legendárního
ležáku, autentická místa pivovaru, kde se pivo Pilsner Urquell vyrábí od roku 1842,
prohlídka moderní stáčírny, unikátní expozice surovin či historická a současná varna.
Neodmyslitelným završením prohlídky pivovaru je návštěva historických pivovarských
sklepů s ochutnávkou nefiltrovaného a nepasterizovaného piva čepovaného přímo
z dubových ležáckých sudů (pouze pro starší 18 let). Návštěvu doporučujeme završit
posezením ve stylovém prostředí restaurace Na Spilce, která nabízí tradiční českou
kuchyni a vynikající piva z nabídky pivovaru. Restaurace se nachází v prostorách
bývalého kvasného sklepa, tzv. spilky, přímo v areálu pivovaru a je s kapacitou
550 míst největší pivnicí v Čechách. Za hezkého počasí můžete posedět i v zahradní
restauraci na nádvoří pivovaru, která je každoročně otevřena od dubna do září.
Dárková prodejna se nachází přímo na nádvoří pivovaru.
věků dávno minulých. Nachází se v centru města Plzně.
Minipivovary v Plzni a okolí:
— Pivovar U Pašáka: světlé a polotmavé pivo Pašák spolu s různými specialitami
z pivovaru v centru Plzně. Všechna piva se tu rodí přímo před zraky štamgastů.
— Pivovar Purkmistr se nachází v areálu rekonstruovaného Pivovarského dvora na
vesnické návsi v Plzni-Černicích. Nabízí čtyři základní druhy piva: 12° světlý ležák
Purkmistr, 12° polotmavý ležák, 12° tmavý ležák, 12° pšeničné pivo Písař a řadu
ochucených piv (borůvkové, medové) a piva speciální (vánoční ležák, velikonoční
pivo). Pivovar Purkmistr je také organizátorem festivalu minipivovarů Slunce
ve skle (září).
— Pivovar U rytíře Lochoty s restaurací v městské čtvrti Plzeň-Lochotín nabízí
nepasterizovaný kvasnicový ležák Lochota 11° a Lochota 14°.
— Pivovar Groll se nalézá v historickém objektu tzv. Lautensackovského domu. Vaří
polotmavé pivo, nefiltrované a nepasterizované, speciál 13° Lotr. V objektu se
nachází restaurace.
— Pivovar-restaurant Modrá Hvězda, Dobřany, nabízí v současné době pivo
v přírodním stavu bez pasterizace: světlé 10°, světlý ležák 12°, tmavý speciál 14°,
polotmavý speciál 16°, světlý speciál 17°, speciální ochucená piva a pivní pálenku.
Součástí je také malé Pivovarské muzeum s více než tisícovkou exponátů od
18. století do roku 1950.
125/417
PASPORT SUBREGIONU ČESKÝ LES
ANOTACE
Tato oblast se nachází v horské části Českého lesa a jeho
DESTINACE
podhůří v sousedství nejsilnějšího lázeňského regionu České
republiky. Krajina Českého lesa se svým rázem velmi podobá
Šumavě a díky jejímu vysídlení v období železné opony je
dodnes také podobně liduprázdná, s tajemným kouzlem stále
patrných zaniklých vesnic a osad. V Českém lese se můžete
stále setkat s pozůstatky místních řemesel i staletou tradicí
těžby stříbra a rud v okolí města Stříbra.
POZICE V RÁMCI
REGIONALIZACE
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Hornická tradice – dolování stříbra a rud –
PRO
stříbrský rudní revír je nejstarším rudním revírem
MARKETINGOVOU
českého království. Stříbrné, olověné a zinkové rudy
KOMUNIKACI
se zde dobývaly více než 800 let.
PRŮNIKY
- Hornická tradice
Lucie Černá a Bohumil Černý se v kraji Českého lesa proslavili pro svoje zručné
ruce, nekonečné nápady a pečlivost, se kterou vyrábějí skleněné vinuté perle. Vinuté
perle z Českého lesa vznikají již několik staletí stále stejným, tradičním způsobem.
Rozžhavené barevné sklo se navíjí na drátky. Perle mohou být dále zdobeny dalšími
sklářskými technikami, např. různými nálepy nebo přejímáním či přidáním zlata nebo
stříbra. Z hotových perlí poté paní Lucie Černá a pan Bohumil Černý zhotovují
nádherné šperky. Jelikož je při tvorbě možné realizovat jakýkoliv nápad a výrobních
prvků, kterých lze při výrobním postupu využít, jsou desítky, každá vinutá perla je ve
výsledku originál.
ATRAKTIVITY
Farní kostel v památkové zóně Chodský Újezd. Areál památkové zóny zahrnuje
areál farního kostela, faru, boží muka a kříže a dvě venkovské usedlosti se stodolou.
Vesnická památková zóna Horní Jadruž – malá obec nacházející se asi 3 km na
východ od Chodského Újezdu.
Statky v památkové zóně Pačín. Okolo nepravidelně protáhlé návsi je seskupeno
několik statků. Většinou přízemní ze tří stran obestavěné dvory jsou doplněny podélně
stojící přízemní školou a kaplí. Celkový charakter zděné zástavby z přelomu 19.
a 20. století výrazně dotváří stavení čp. 1 s hrázděným štítem a vyřezávanou pavlačí
a se stodolou i ohradní zdí. U hlavní silnice je kříž z roku 1872.
Zachovalá náves v památkové zóně Zadní Chodov. Rozsáhlá dříve chodská ves
Zadní Chodov má dodnes poměrně zachovalou náves, a to přestože řada velkých
statků soustředěných podél protáhlé návsi byla zničena po roce 1945. Obci dominuje
kostel Nejsvětější Trojice.
Hornická tradice – dolování stříbra a rud. Stříbrský rudní revír je nejstarším
rudním revírem českého království. Stříbrné, olověné a zinkové rudy se zde dobývaly
více než 800 let.
V roce 2005 byl slavnostně otevřen Hornický skanzen ve Stříbře s venkovní
expozicí důlní techniky. V celém areálu je možno zhlédnout různou důlní techniku
používanou v minulosti jak ve stříbrském revíru, tak i v ostatních revírech celé České
republiky. Dějiny královského horního města Stříbra a dolování stříbra a rud
přibližuje návštěvníkům také Městské muzeum ve Stříbře. Možná největším
lákadlem Městského muzea je obrovský mincovní poklad, který zahrnuje na 1510 kusů
stříbrných bavorských feniků, které byly vyraženy v druhé polovině 13. století.
Hornicko-historický spolek ve Stříbře sdružuje v současné době zhruba 55 členů
ze Stříbra a okolí. Prosazují obnovení a udržování starých hornických tradic, přispívají
k jejich rozkvětu a chrání hornické památky. V jeho řadách jsou „ staří“ horníci,
historici, experti na geologii a těžbu nerostů, horolezci, ale hlavně místní občané se
126/417
zájmem o obnovení dávné hornické slávy města.
Historii rudného hornictví a těžby uranu se věnuje Hornické muzeum v Tachově.
Zhlédnout tu můžete mj. lampy, přilby, trhací práce, záchranářskou techniku,
minerály, hornické uniformy, radiometrické přístroje a přístroje důlních měřičů.
Hornické muzeum Planá se nachází ve štole nazvané Ondřej Šlik, která byla pro
účely těžby vyražena na konci 16. století, v době největšího rozmachu dolování rudy ve
městě Planá a okolí. V současnosti je muzeum složeno z labyrintu chodeb, v nichž se
nachází expozice rudného hornictví.
Sklářství patřilo k tradičním řemeslům Českého lesa a Šumavy, jeho historie na
Šumavě a v Českém lese spadá až do středověku. Světově proslulé byly na přelomu
19. a 20. století výrobky ze skláren Klášterský Mlýn a Annín. V Anníně je sklárna
dosud v provozu, ale už jen jako brusírna skla.
Naučná stezka Historie sklářství je dlouhá 9,5 km a na třinácti zastaveních
seznamuje návštěvníky s historií sklářství, osídlením a přírodou okolí Staré Knížecí
Huti a Lesné.
Muzeum Českého lesa v Tachově zahrnuje několik expozic. Expozice je členěna
do devíti pokojů – devíti oblastí znázorňujících život městského, ale především
venkovského obyvatelstva v minulosti. Jedna místnost představuje měšťanský interiér
z přelomu 19. a 20. století. Vystaven je nábytek, sklo, porcelán, panenka i řada
zajímavých drobností. Protipól tvoří místnost s lidovým malovaným nábytkem, který
se v dané době používal ve venkovských domácnostech regionu. Další místnosti jsou
věnovány vždy určité činnosti. V jedné jsou vystaveny předměty spojené s pěstováním
včel. Kovářství: zde je instalován velký kovářský měch, řada výrobků i ukázka
kovářského náčiní, u kterého jsou vysvětleny jednotlivé kovářské operace. Důležitou
součástí obživy venkovského obyvatelstva byly polní práce. Expozice věnovaná této
činnosti ukazuje mimo jiné postroje pro koně i voly. Oděv a jeho výroba: specifickou,
a přitom neodmyslitelnou součástí života na venkově byl oděv a jeho výroba.
Prohlídka kolovratů, motovidel, hachlí, drhlic a tkalcovského stavu je pro malé děti na
požádání doplněna vyprávěním pohádky „Jak krteček ke kalhotkám přišel“. Nejen
malé návštěvníky zaujme bohatá sbírka modrotiskových forem, staré žehličky i ukázky
dobového textilu včetně regionálních krojů a šperků. Kuchyně: v další části expozice
návštěvník uvidí, jak velkých změn doznalo zařízení kuchyně i kuchyňské práce jako
takové. Je zde vystaveno několik máselnic různých typů, lis na tvaroh, různé nádobí
a náčiní. Hrací mechanismy: poslední místnost je tachovským specifikem a je
věnována hracím mechanismům. Návštěvník zde může exponáty nejen vidět, ale
i slyšet. Instalován je zde píšťalový orchestrion s měchy, jež doplňuje hrací skříňka
s jazýčkovým mechanismem.
Dřevorubectví a lesní řemesla na Tachovsku. Zdejším dřevorubcům se prý
žádní jiní nevyrovnali. Jejich těžká práce obnášela kácení dřeva v létě a v zimě zase
odvážné a částečně nebezpečné svážení dřeva na saních z čerchovských kopců. Svážení
dřeva prováděli na saních, kterým se říkávalo šlumpochy. Tyto saně, plně naložené
horským dřevem, netáhlo žádné zvíře, ale statní a neohrožení dřevorubci, kteří si
popruh saní přetáhli přes hruď a táhli naložené saně dolů do údolí. Tuto nelehkou
práci se vším, co k ní patřilo, dokládá expozice dřevorubeckého muzea v Peci pod
Čerchovem.
Převážná část exponátů v Dřevorubeckém muzeu v Peci pod Čerchovem je
zapůjčena nebo darována současnými obyvateli obce, kteří je uchovávali jako památku
po svých předcích. V muzeu se nachází nejen nástroje, které dřevorubci používali, ale
také výrobky ze dřeva, např. saně, necky, sirky, ale dokonce i desítky let staré loutky
pro místní loutkoherce.
Dřevorubecké slavnosti v Peci pod Čerchovem, spojené se Svatoprokopskou
poutí, se konají vždy o červencovém svátečním víkendu a navazují na tradici poutí
z minulých let. V programu nechybí soutěž dřevorubců a tažných koní, poutní mše
a taneční zábava.
Slavnosti jablek, Kokašice. Slavnosti se konají v říjnu na vrchu Krasíkov. Jejich
součástí jsou řemeslné a umělecké dílny a workshopy, výtvarná, hudební a dramatická
dílna, lidová řemesla.
127/417
Mytologie, obřady
Staročeská konopická aneb Když si chudý chudou bral a všechen lid se tomu smál
– tradiční hra se zpěvy, krojovaný průvod obcí zakončený v kulturním domě. Koná se
v září ve Studánce.
Pučálka – pokrm připravovaný obvykle v předvelikonočním čase. Jedná se
o naklíčený hrách, který se upravuje dle chuti strávníka nejrůznějšími způsoby. Lze si
tak pochutnat na hrachu praženém, maštěném či na sladko.
Chodské pivo. Rodinný pivovar Chodovar v Chodové Plané získal ochrannou
známku Evropské unie a na etiketách svých výrobků může mít nadále ochrannou
známku Chodské pivo. Je to ocenění tradiční technologie výroby, tradičních surovin
a dovednosti místních lidí. Pivovarnické muzeum Chodová Planá dokumentuje
výrobu piva a tradice pivovarnictví v Chodové Plané.
Czech Specials:
- Pivovar U Rybiček, Stříbro
- Restaurace Ve Skále, Chodová Planá
- Stará Sladovna, Chodová Planá
- Švejk restaurant Rozvadov, Rozvadov
KLASTRY ATRAKTIVIT
Dřevorubecké muzeum a Dřevorubecké slavnosti v Peci pod Čerchovem.
Převážná část exponátů v muzeu je zapůjčena nebo darována současnými obyvateli
obce, kteří je uchovávali jako památku po svých předcích. V muzeu se nachází nejen
nástroje, které používali, ale také výrobky ze dřeva, např. saně, necky, sirky, ale
dokonce i desítky let staré loutky pro místní loutkoherce. Dřevorubecké slavnosti
v Peci pod Čerchovem jsou spojeny se Svatoprokopskou poutí a konají se vždy
o červencovém svátečním víkendu. Navazují na tradici poutí z minulých let.
V programu nechybí soutěž dřevorubců a soutěž tažných koní, poutní mše a taneční
zábava.
TEMATICKÉ TRASY
Hornická tradice – dolování stříbra a rud. Navštivte nejstarší rudní revír
českého království a seznamte se s jeho více než 800letou historií v Hornickém
skanzenu a městském muzeu ve Stříbře. Prohlédněte si i cenné sbírky a exponáty
Muzea hornictví v Tachově a v Plané.
Hornický skanzen ve Stříbře s venkovní expozicí důlní techniky. V celém areálu je
možno zhlédnout různou důlní techniku používanou v minulosti jak ve stříbrském
revíru, tak i v ostatních revírech celé České republiky.
Městské muzeum ve Stříbře. Dějiny královského horního města Stříbra a dolování
stříbra a rud přibližuje návštěvníkům také toto muzeum. Jeho největším lákadlem je
obrovský mincovní poklad, který zahrnuje na 1510 kusů stříbrných bavorských feniků,
které byly vyraženy v druhé polovině 13. století.
Hornické muzeum v Tachově se věnuje historii rudného hornictví a těžby uranu.
Zhlédnout tu můžete mj. lampy, přilby, trhací práce, záchranářská technika, minerály,
hornické uniformy, radiometrické přístroje, přístroje důlních měřičů.
Hornické muzeum Planá se nachází ve štole nazvané Ondřej Šlik, která byla pro
účely těžby vyražena na konci 16. století, v době největšího rozmachu dolování rudy ve
městě Planá a okolí. V současnosti je muzeum složeno z labyrintu chodeb, v nichž se
nachází expozice rudného hornictví.
Zaniklé vesnice Českého lesa. Po ukončení druhé světové války zanikly v českém
pohraničí stovky vysídlených německých obcí a osad. Lokality, které se nacházely
v blízkosti státní hranice, byly po vyhlášení tzv. zakázaného pásma a spuštění železné
128/417
opony plánovitě zbořeny. Společně s vesnickými chalupami i výstavními dvory zanikly
také školy, průmyslové objekty, zámky a kostely. Změnila se též celková tvář kulturní
a zemědělsky obdělávané krajiny. Teprve v 90. letech 20. století se zakázané hraniční
pásmo opět otevřelo všem, kteří se zajímají o jeho pohnutou historii i současnou tvář.
Vydejte se na výlet po těchto osadách a popřemýšlejte o časech dávno minulých, kdy
život v těchto místech měl svůj smysl. Putování po zaniklých vesnicích vás zavede
k sedmi zaniklým osadám. Tato trasa je vhodná jak pro cyklisty, tak pro turisty.
- Korytany (Rindl). Tato ves, položená ve výrazné svažité poloze asi 2 km od
obce Šidlákov, byla založena městem Domažlice před r. 1589. V roce 1930 stálo
v Korytanech a blízkých Mladých Korytanech celkem 43 chalup, v nichž žilo 239
Němců. Ze vsi se zachovaly zbytky zdiva usedlostí vybudovaných na terasovitě
upravených pozemcích. Z prostoru bývalé vsi se otevírají pohledy na pásmo
Medvědích hor.
- Mladé Korytany (Jungrindl). Tato víska ležela uprostřed lesů na severním
svahu Lysé hory (869 m n. m.), 2 km západně od Pivoně. Na půvabné a opuštěné
lesní mýtině se zachovaly zbytky zdiva několika chalup malé vsi, která je
zmiňována od roku 1780. V minulosti zde stávalo 11–15 chalup obydlených
německy mluvícím obyvatelstvem.
- Herštejnské Chalupy (Hirschsteinhäusel). Víska, která ležela na svahu
vrchu Starého Herštejna asi 2 km východně od Závisti, byla založena kolem roku
1705. V roce 1930 zde již stálo 38 chalup obydlených 222 Němci a 2 Čechoslováky.
Ze vsi, položené v lesním zákoutí, zůstaly zbytky zdiva, vyschlý rybníček a dva
obnovené křížky.
- Kaplička (Kapellen). Tato zajímavá samota s kaplí Panny Marie Klatovské
stávala při silnici stoupající z Nemanic ke Starému Herštejnu a sestupující dále do
Pivoně. Kaple byla zrušena za josefínských reforem a hájovna, která na jejím
místě vyrostla, byla zbořena po roce 1945.
- Nuzarov (Nimvorgut). Ves se rozkládala na lesní mýtině položené na úbočí
Haltravy při silnici z Nového Kramolína do Nemanic. Založení vísky je kladeno do
počátku 18. století. V roce 1930 tu ve 25 chalupách žilo 158 Němců
a 1 Čechoslovák. Ze vsi zůstaly základy domů porostlé lesem a dva obnovené
křížky.
- Valtířov (Waltersgrün). Ves Valtířov se v historických pramenech objevuje
mnohem dříve než ostatní zde uváděné vsi. S jejím jménem se setkáváme již
v roce 1115 v opisu zakládací listiny kladrubského kláštera. Stál zde rovněž
středověký kostel, jehož místo zaujala mladší kaple. V roce 1930 zde stálo
61 domů, v nichž žilo 264 Němců a 9 Čechoslováků. Ze vsi se zachovaly pouze
nevýrazné základy budov, studánka a pamětní kříž. Větší část vsi je změněna na
pastviny a louky.
- Skláře (Glaserau). Ves se nalézala 1 km jihovýchodně od Pivoně, od svého
založení (první zmínka roku 1586) náležela pivoňským augustiniánům. V roce
1930 tu stálo 16 usedlostí, v nichž žilo 76 obyvatel německé národnosti a 4 cizinci.
Po druhé světové válce byla ves ještě nějaký čas obydlena. V 70. letech 20. století
tu stály poslední dosud nezbořené stodoly. Dnes jsou v romantickém zákoutí
Českého lesa zachovány pouze zbytky dvou usedlostí a zarostlý návesní rybníček.
129/417
PASPORT SUBREGIONU CHODSKO
ANOTACE
Chodové, svobodní sedláci vykonávající ozbrojenou strážní
DESTINACE
službu české západní hranice, zajišťovali neměnný průběh
hranice a bezpečný provoz na obchodní stezce vedoucí do
Bavorska. Za tuto služby získali výjimečné postavení, které si
uchovali až do konce 17. století, kdy byl po porážce
chodského povstání v roce 1695 popraven vůdce odbojných
sedláků Jan Sladký Kozina. Chodsko má doposud velmi
bohaté lidové tradice. Dodnes se zde zachoval pestrý lidový
kroj i bohatý folklor, který je ovlivněn folklorem bavorským,
chodské nářečí a zvyky. Charakteristickým hudebním
nástrojem jsou dudy. Dochovala se i původní lidová
architektura, dodnes jsou živá také různá lidová řemesla jako
například krajkářství, paličkování nebo výroba tradiční
lidové keramiky s typickým chodským vzorem či výroba
typické chodské speciality: chodských koláčů, toč nebo báč.
POZICE V RÁMCI
REGIONALIZACE
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Živé tradice a folklor Chodska – svébytná oblast
PRO
historických strážců hranice dodnes žije tradičními
MARKETINGOVOU
slavnostmi a oslavami.
KOMUNIKACI
- Dudácká muzika – unikátní dudácká hudba
a chodské lidové písně, udržované zavedenými
soubory.
- Tradiční chodská řemesla – jde zejména
o chodskou keramiku, vyšívání krojů, paličkování,
podmalby na skle a výrobu dud.
PRŮNIKY
- Dudácká muzika
- Tradiční řemesla
- Tradice a folklor
Konrádyho dudácká muzika. Toto dudácké uskupení vzniklo v roce 1955
a pochází z Domažlic. Konrádyho dudácká muzika je kapela evropského významu, což
dokazují její častá vystoupení v zahraničí, např. v bývalé NDR, Rakousku, Bulharsku,
Polsku, Jugoslávii nebo Anglii. Hlavní postavou je muzikant Antonín Konrády, který
má na věhlasu muziky největší podíl. Pan Konrády tak pokračuje v rodinné dudácké
tradici, kterou započal jeho otec Antonín. Snaží se své umění předávat dál dalším
generacím, své schopnosti předal již mnoha dudákům, a dokonce také několika
dudačkám. Konrádyho dudácká muzika čerpá pro své písně inspiraci z osmidílného
Chodského zpěvníku sběratele a hudebního skladatele Jindřicha Jindřicha. Soubor je
současnosti tvořen muzikanty, hrajícími na dudy, klarinet housle či kontrabas,
a ženami, které kapelu doprovázejí svým zpěvem.
Rudolf Volf byl za svou práci v oblasti lidové keramiky jmenován „Mistrem lidové
umělecké výroby“ a v roce 2001 obdržel z rukou ministra kultury titul „Nositel tradice
lidových řemesel“. Pochází z rodiny, která se může pyšnit po několik generací trvající
historií hrnčířské výroby. Už jako dítě si uvědomoval, jak důležitou roli hraje keramika
v životě jeho rodiny. Po celé jeho dětství se jednalo o způsob obživy celé rodiny Volfů.
Ještě při výuce na základní škole se rozhodl rodinné řemeslo zachovat.
ATRAKTIVITY
Postřekovský masopust (Postřekov, okres Domažlice). Místní masopustní
veselí se zde jako v jediné obci v ČR slaví celé čtyři dny. Postřekovský masopust je plný
tance a lidového veselí, tradičně je zakončen velkým průvodem s více než stovkou
masek a lidí v lidových krojích. Postřekovský masopust je nominovaný na zařazení do
seznamu nehmotného kulturního dědictví Plzeňského kraje. Specifickým rysem
masopustu na Chodsku (např. právě v Postřekově) je oběšení figuriny Masopustu,
které se v jiných regionech neuplatňuje (jinde se masopust „pochovává“).
Dudácká tradice na Chodsku. Ve městě Domažlice, které jsou centrem
130/417
národopisné oblasti Chodsko, se dochovala tradice původní lidové dudácké hudby,
tanců, zvyků a obyčejů. Konají se zde Chodské slavnosti, které jsou jedním
z nejstarších folklorních festivalů v České republice. Pořádají se již od roku 1955.
V současnosti se připravuje nominace dudácké tradice na Chodsku pro zařazení do
seznamu nehmotného kulturního dědictví Plzeňského kraje.
Rozlohou nevelký region se slavnou historií královských strážců hranic je
reprezentován několika vesnicemi na Domažlicku. Starší zástavbu vesnic tvořily
chodské domy tzv. špýcharového typu, charakterizované již svým půdorysným
a výškovým uspořádáním. Pod společnou střechou se totiž nacházela roubená světnice
i z kamene vyzděný špýchar, často zvyšující celkovou výšku stavby.
Lidové chalupy můžete spatřit v obci Kanice (chalupa se špýcharem z počátku
19. století). Chodská stavení se nacházejí také v obci Zadní Chodov (několik
vzácných ukázek typických chodských stavení, například srub postavený po roce
1500). Původní lidová architektura se zachovala i v dalších obcích, např. ve vesnicích
Mrákov, Postřekov, Trhanov a Klenčí pod Čerchovem.
Chodská keramika. Jde o tradiční řemeslo oblasti Chodska. Oblíbená, originální
a světoznámá užitková a dekorativní keramika má svůj původ v druhu a jakosti střepu
a v ručně malovaném tradičním dekoru. Tradice trvá již od roku 1835, družstvo
Chodovia bylo založeno v r. 1920. Typický dekor, rudé máky na bílém nebo černém
podkladě, pochází z počátku 20. století.
Tradiční lidová keramika Koloveč. Již od roku 1785 vyrábí v Kolovči rod Volfů
tradiční lidovou keramiku. Hrnčířské řemeslo se v této rodině již po sedm generací
předává z otce na syna. Rodinnou tradici založil Lambert Wolf a v současnosti v ní
pokračuje Rudolf Volf se svým synem Martinem. Kolovečská keramika je
charakteristická svým červenohnědým střepem a tradičním dekorem. Od roku 1900 se
stala tradicí i výroba tmavě modré keramiky. Všechny výrobky jsou vyráběny ručně
a do dnešních dnů jsou dodržovány původní technologické postupy.
Koloveč – muzeum techniky a řemesel i tradiční lidová keramika. Výstavní
plochou 900 m2 a více než 6000 exponáty patří toto muzeum mezi největší
a nejobsáhlejší muzea svého druhu v Česku. V expozicích jsou zastoupena všechna
tradiční řemesla a živnosti, které se nacházely na vesnici. V současnosti se v muzeu
nachází 46 kompletních řemeslných dílen a živností a dalších dvanáct technických
expozic. Součástí prohlídky je stále vyrábějící hrnčířská dílna.
Krajkářství, které se do Čech dostalo z Apeninského poloostrova, nabylo v minulosti
světového významu. Paličkování je na území nynějšího Plzeňského kraje poprvé
zmiňováno již v r. 1587 v Hostouni u Domažlic. V 19. století se paličkovaná krajka
dělala v tisících domácností. Domácí výroba krajek se v malém dochovala dodnes,
avšak účel použití se změnil, jedná se většinou o dekorativní krajku. Paličkují zejména
starší ženy v domácnostech např. v Postřekově, výrobky nabízí v prodejně keramiky
Chodovie v Klenčí.
Tkalcovství – kanafas. V Postřekově dodnes pokračují v tradiční české výrobě
kanafasu, který měl vždy široké uplatnění v domácnosti i pro oděvy. Vzorkovou
prodejnu najdete v Mlýnci u Postřekova.
Chodská výšivka a kroj. Ještě na začátku 19. století měl ženský kroj prvky
z renesanční módy. Bylo to především na tmavých plátěných nebo polovlněných
sukních „bulkách“, oblékaných přes „voblečku“. K těmto sukním nosily Chodky úzké
tmavomodré zástěry s bíle vyšívaným dolním okrajem. Na hlavě nosily zvláštní čepec,
vázaný přes polokulatou podložku a vně převázaný „plínkou“. Přes košili se nosil nízký
vyšívaný živůtek s puntem nebo poduškou pod šněrováním. V zimě nebo ke svátečním
příležitostem nosily ženy i v létě dlouhé beránčí kožichy přepásané vyšívanými pásy.
Jedním ze starších prvků ženského odívání v tomto regionu byla hrubě tkaná
„voblečka“, která zastupovala spodní prádlo a byla nošena i pro domácí práce. U mužů
bývala ještě na počátku 19. století vesta „křížovák“, pozůstatek ovinovacího oděvu.
Zajímavý je i dlouhý šerkový kabát, později nahrazený tmavomodrým s bohatými
barevnými výšivkami. Výšivky se vyskytují i u kazajek mládenců a tmavomodrých
soukenných vestách. Prohlédnout si kroje horního Chodska lze v Muzeu krojů
v Postřekově.
Tradiční chodská řemesla přibližuje několik muzejních expozic. Muzeum
131/417
Jindřicha Jindřicha v Domažlicích je věnováno hudebnímu skladateli
a milovníkovi chodského národopisu J. Jindřichovi. Vedle jeho zařízené pracovny je
možno zhlédnout chodskou seknici, ukázky chodské keramiky, a především unikátní
sbírku lidových podmaleb na skle. Muzeum krojů v Postřekově se chlubí expozicí
krojů horního Chodska, ale také ukázkou starých řemesel, jako je paličkování, předení
na kolovratu, draní peří, a života našich předků podle ročních období. Je zde možnost
prezentace chodských tradic na trzích a jarmarcích, poutích nebo i při jiných
komerčních příležitostech. Draženovský špýchar v Draženově nabízí expozici
věnovanou místním řemeslům, zejm. kovářskému, výstavu chodského malovaného
nábytku a chodských krojů. Muzeum Chodska v Domažlicích přiblíží nejen
historii Chodska, ale představí také bohaté etnografické sbírky. Muzeum je nejstarším
muzeem na Domažlicku a sídlí na Chodském hradu.
Zemědělství není na Chodsku tak rozvinuté jako v jiných regionech. Kvůli drsnému
podnebí a nedobré úrodnosti půdy zde nejsou vhodné podmínky k provozování
zemědělské činnosti a nikdy zde tak nebylo dosahováno velkých úrod. Drsné klima
a přírodní podmínky určovaly způsob obživy chodských obyvatel. Díky nekonečným
lesům bohatým na kvalitní dřevo bylo rozšířeno zejména dřevorubectví, a to hlavně
v obci Capartice, což byla v 18. století dřevorubecká osada. Svoji tradici mělo na
Chodsku i pastevectví ovcí pro jejich maso a vlnu a tradičním způsobem obživy byl
také lov divoké zvěře v místních lesích.
Na Chodsku jsou živé všechny rodinné i výroční obyčeje, za zmínku určitě stojí svatby,
Velikonoce, poutě, posvícení, Vánoce aj. Masopustní maškary chodí po všech
vesnicích, nejoriginálnější je tradiční čtyřdenní masopust v Postřekově.
Chodské slavnosti – Vavřinecká pouť. Chodské slavnosti jsou jedním
z nejstarších folklorních festivalů v České republice, jsou pořádány již od roku 1955.
V současné době se festival koná vždy první víkend po 10. srpnu a již tradičně je
spojován s domažlickou Vavřineckou poutí. Stěžejní část programu je věnována
zejména místním národopisným hudebním a tanečním souborům. Svůj prostor zde
každoročně dostanou i soubory z jiných částí republiky a ze zahraničí.
Chodská Hyjta v Mrákově je folklorní slavnost s více než 50letou historií. Koná se
při příležitosti každoročních Chodských slavností. Během slavnosti na pódiu
pravidelně vystupuje místní Chodský soubor Mrákov, který celou akci organizuje, ale
i jiné folklorní soubory a dudácké muziky z Chodska. Chodské kroje nosí nejen
vystupující, ale také někteří místní obyvatelé.
Chodská svatba trvala obvykle tři dny. První den probíhalo svatební veselí,
hodování se zpěvem, hudbou a tancem. Druhý den se konalo tzv. čepení nevěsty a třetí
den odváželi nevěstu do domu ženicha.
Pochůzku s Fafrnochem pořádá od roku 1985 každoročně mužský pěvecký sbor
Haltravan (první týden v lednu).
Mytologie, obřady
Jan Sladký, zvaný Kozina, dostal své přízvisko podle statku Kozinec, kde bydlel.
Byl vůdcem chodského povstání na konci 17. století, symbolizuje odpor českého lidu
proti německému útlaku v době po bitvě na Bílé hoře. Byl popraven oběšením roku
1695 v Plzni. Podle pověsti si došel pro svého protivníka Wolfa Maxmiliána
Lammingera, svobodného pána z Albenreuthu (řečeného Lomikara), přesně do roka
a do dne po své popravě, jak v Plzni předtím předpověděl.
Pamětní síň Jana Koziny na Kozinově statku v Újezdě je zaměřena na historii
chodské rebelie, rod Sladkých a na život Chodů. Je možné zhlédnout dříve používané
hospodářské nástroje a chodské kroje, ale i dozvědět se o místních obyčejích a zvycích.
Lidová hudba, dudácká muzika. Na Chodsku i v celém Plzeňském kraji jsou pro
lidovou muziku charakteristické dudy (zvané také kozel či pukl) a jejich různé formy
použití jako doprovodného nebo i sólového nástroje.
Lidový tanec a zpěv. Nejrozšířenějším lidovým tancem je tzv. chodské kolečko.
Svým původem spadá do 15. století. Jedná se o vířivý tanec, střídavě se hraje a tančí.
Z Bavorska byly převzaty tzv. jukačky, hlas u nich podobně jako při jódlování
přecházel z hrudního rejstříku do falsetu.
132/417
Chodské nářečí (také bulačina) je dialektem češtiny užívaným na území Chodska.
Toto nářečí patří do české nářeční skupiny a její jihozápadočeské podskupiny,
nicméně je velmi odlišné od ostatních. Jako u všech dialektů však v současnosti jeho
užívání upadává. Příklady:
• změna d > r, například dědek > děrek,
• aby > haby, utřít > hutřít,
• smál se > smíl se, sedět > seďít apod.,
• vaše > váše, volat > volát,
• bul, bula, buli apod. (správně byl, byla, byli) – tato podoba je pravděpodobně již
zaniklá, nicméně stala se obecně známou a Chodům bylo právě kvůli ní přezdíváno
Buláci.
Folklorní festival Výhledy v Klenčí pod Čerchovem se tradičně koná v červenci. Program festivalu tvoří vystoupení známých místních souborů včetně dětských.
Festival slouží jako tradiční setkání příznivců folklorní tvorby Chodska, ale i blízkého
okolí. Tradičními účastníky festivalu je dětský soubor Drndálek, folklorní soubor
Postřekov a mužský pěvecký sbor Haltravan. Festival je zpestřen ukázkami lidových
chodských řemesel, k prodeji se nabízejí místní suvenýry a ti hladovější si mohou
pochutnat na pravých chodských koláčích.
Chodský soubor Mrákov založila skupina nadšenců v roce 1961. Jeho hlavním
posláním je udržovat a rozvíjet zájem o folklor Chodska, a to zpěvem a tancem
chodských písní se zachováním tradičních krojů dolního Chodska.
Dětský soubor Mráček – tanec a zpěv z oblasti Chodska a Pošumaví. Dětský soubor
Mráček pracuje jako součást Sdružení přátel dolního Chodska Mrákov.
Národopisný soubor Postřekov se dlouhodobě věnuje národopisu horního
Chodska. Vznikl v roce 1933, takže již oslavil 80. výročí své existence.
Domažlická dudácká muzika. Velké oblibě se těší dudácká muzika hlavně
v Domažlicích. Patří již téměř 20 let k předním souborům prezentujícím chodskou
dudáckou hudbu v různých stupních úpravy. Většina jejích členů jsou profesionální
hudebníci, kteří hudbu vystudovali na konzervatořích a vysokých hudebních školách,
někteří z nich působí jako pedagogové a výkonní umělci. Zpěváci Domažlické dudácké
muziky se stali v roce 2007 laureáty festivalu ve Strážnici za výjimečnou interpretaci
chodské lidové písně.
Konrádyho dudácká muzika vznikla v roce 1955 a pochází z Domažlic. Je to
kapela evropského významu, což dokazují její častá vystoupení v zahraničí, např.
v bývalé NDR, Rakousku, Bulharsku, Polsku, Jugoslávii nebo Anglii. Její hlavní
postavou je muzikant Antonín Konrády, který má na věhlasu muziky největší podíl.
Pan Konrády tak pokračuje v rodinné dudácké tradici, kterou započal jeho otec
Antonín. Snaží se své umění předávat dál dalším generacím, své schopnosti předal již
mnoha dudákům, a dokonce také několika dudačkám. Konrádyho dudácká muzika
čerpá inspirace pro své písně z osmidílného Chodského zpěvníku sběratele
a hudebního skladatele Jindřicha Jindřicha. Soubor je v současnosti tvořen
muzikanty, hrajícími na dudy, klarinet housle či kontrabas, a ženami, které kapelu
doprovázejí svým zpěvem.
Chodské koláče se díky své výjimečné chuti staly pojmem. Jelikož je chodský koláč
náročný na přípravu a ve své době nebyl ani levnou záležitostí, hospodyňky ho pekly
hlavně o větších svátcích. Dnes jsou koláče běžně k dostání po celý rok. Kynuté těsto se
válí do tenka a zdobí se pruhy tvarohového, povidlového a makového mazání. Sype se
rozinkami a mandlemi. Proslulé chodské koláče mají řadu variant, které vycházejí ze
dvou základních způsobů zdobení. Dolské koláče z dolního Chodska se zdobí vzory
nanášenými na vrstvu tvarohové náplně, pro koláče z Klenčí a okolí jsou příznačné
pruhy ze tří náplní.
Typický chodský jídelníček je ovšem prostý. Tvořily jej pokrmy z brambor, mouky
a zelí. Dnes můžeme ochutnat například báč, toč nebo bacán.
Czech Specials:
- Černý orel, Kdyně
Lidová keramika, Rudolf Volf. Za svou práci v oblasti lidové keramiky byl
133/417
jmenován „Mistrem lidové umělecké výroby“ a v roce 2001 obdržel z rukou ministra
kultury titul „Nositel tradice lidových řemesel“.
Kanafas – tradiční výroba v Postřekově, vzorková prodejna se nachází v Mlýnci
u Postřekova.
Malované kraslice, Jiřina Lacinová, Trhanov. Na Chodsku se kraslicím říká
chodské straky. Nejlepšími malířkami chodských strak bývaly švadleny a vyšívačky
(šedličky), které pro zdobení kraslic používaly i prvky ornamentálních výšivek z krojů.
Jejich zručnou následovnicí, která navazuje na jejich práci, je dnes paní Jiřina
Lacinová z Trhanova. Za své obdivuhodné malování strak byla oceněna Asociací
malířek a malířů kraslic ČR titulem „Mistr lidové umělecké tvorby“.
KLASTRY ATRAKTIVIT
V Postřekově se na malém prostoru seznámíte se všemi aspekty Chodska a jeho
tradic. Čeká tu na vás jak původní lidová architektura, tak bohaté expozice Muzea
krojů, v nichž si můžete prohlédnout nejen kroje, ale také řadu dalších tradičních
chodských řemesel. V obci je stále živá tradice výroby kanafasu i paličkování krajek.
V zimě tu pak probíhá vyhlášený čtyřdenní masopust v Postřekově.
TEMATICKÉ TRASY
Živé tradice, folklor a řemesla Chodska. Přijeďte v době některé z významných
událostí na Chodsku, seznamte se s místním folklorem, tradicemi a místními řemesly.
Jedním z nejstarších folklorních festivalů v České republice jsou Chodské slavnosti
v Domažlicích. V současné době se konají první víkend po 10. srpnu a již tradičně
jsou spojovány s domažlickou Vavřineckou poutí. V době mezi svátky je možné
zhlédnout bohaté etnografické sbírky v Muzeu Chodska v Domažlicích, které
návštěvníkům přiblíží historii Chodska i jeho tradic. Spolu s jeho sbírkami si můžete
prohlédnout také Chodský hrad, v němž muzeum sídlí.
Významnou místní tradici představuje také čtyřdenní masopust v Postřekově
a řada dalších výročních obyčejů, které jsou v chodských vesnicích stále živé.
V Postřekově na vás pak čeká Muzeum krojů, v němž si můžete prohlédnout nejen
kroje, ale také řadu dalších tradičních chodských řemesel. V obci je stále živá také
tradice výroby kanafasu i paličkování krajek.
Centrem tradiční chodské keramiky je obec Koloveč, kde se její výroba předává
z generace na generaci. Koloveč – muzeum techniky a řemesel i tradiční
lidová keramika patří výstavní plochou 900 m2 a více než 6000 exponáty mezi
největší a nejobsáhlejší muzea svého druhu v Česku. V expozicích jsou zastoupena
všechna tradiční řemesla a živnosti, které se nacházely na vesnici. V současnosti se
v muzeu nachází 46 kompletních řemeslných dílen a živností a dalších dvanáct
technických expozic. Součástí prohlídky je stále vyrábějící hrnčířská dílna.
Další významná místní řemesla si můžete prohlédnout v Draženovském špýcharu.
134/417
3.4
Zmapování REGIONU Plzeňsko a Český les
PASPORT REGIONU PLZEŇSKO A ČESKÝ LES
ANOTACE
Oblast, v níž se zrodilo plzeňské pivo, ale také nejstarší rudní
DESTINACE
revír českého království. Jižní část tohoto regionu zabírá
rázovité Chodsko se všemi svými tradicemi a typickým
folklorem. Dodnes se zde udržují tradiční zvyky a slavnosti,
typická řemeslná výroba či dudácká hudba.
POZICE V RÁMCI
REGIONALIZACE
Zahrnuje subregiony Plzeňsko, Český les a Chodsko
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Pivovarnictví – tradice pivovarnictví začíná
PRO
v Plzni se založením města v roce 1295, kdy král
MARKETINGOVOU
Václav II. udělil 260 plzeňským měšťanským
KOMUNIKACI
domům právo várečné.
- Loutkářství a tradice ochotnického divadla
na Plzeňsku – tradice místního loutkářství sahá
do 19. století, v novodobější historii je pak spojena
se jmény Josefa Skupy a Jiřího Trnky. Dlouholetá
a stále živá je také místní tradice amatérského
divadla.
- Hornická tradice – dolování stříbra a rud.
Stříbrský rudní revír je nejstarším rudním
revírem českého království. Stříbrné, olověné
a zinkové rudy se zde dobývaly více než 800 let.
- Živé tradice a folklor Chodska – svébytná
oblast historických strážců hranice dodnes žije
tradičními slavnostmi a oslavami.
- Dudácká muzika – unikátní dudácká hudba
a chodské lidové písně, udržované zavedenými
soubory.
PRŮNIKY
- Hornická tradice – dolování stříbra a rud
- Dudácká muzika
- Tradice a folklor
Jan Hlaváček – současný vrchní sládek Plzeňského Prazdroje, a. s. Jan Hlaváček je
už z páté generace Hlaváčků pivovarníků. Rodinnou tradici sládků má denně na očích,
ani se nemusí moc rozhlížet. Kancelář v historické budově plzeňského pivovaru, v níž
úřaduje, sloužila totiž před lety jako ložnice jeho dědečka, pivovarského sládka
a posléze ředitele pivovaru Gambrinus Františka Hlaváčka.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Centrum tradičních řemesel na statku Bernard v Královském Poříčí se
nachází v Královském Poříčí u Sokolova. Od roku 2008 je návštěvníkům k dispozici
nový tematický okruh, nazvaný Pocta řemeslníkům. Je zaměřen na tradiční řemesla
spojená s návštěvou muzea a zemědělské expozice. Další lákavou atraktivitou statku je
možnost nechat se svézt na koňském povozu po okolí. Tím nejlákavějším jsou však
řemeslnické dílny, kterých se zde nachází skutečně mnoho. Jedná se o výrobnu luků,
malíře, kanafas, kovárnu, dílnu originálních ručních prací, košíkářství a tkalcovskou
dílnu, krejčovství, cukrárnu (společně pekárnou), dále je to restaurátorská dílna
a výroba vonných svící. Nejnovější je dílna keramická, která byla zbudována v roce
2009. K zakoupení jsou i originální výrobky lidových řemesel, které pocházejí přímo
z místních dílen.
v celém Karlovarském kraji. Na veletrhu se pravidelně představuje na 30 řemeslníků
z kraje, jejichž práci si může každý vlastnoručně vyzkoušet a přesvědčit se, že u tradičních řemesel je skutečně zapotřebí zručnost, síla a trpělivost. Příjemnou atmosféru
vždy dotváří dobová hudba a skupina předvádějící souboje v historickém šermu.
Vítanou příležitostí je také možnost ochutnat vítězné produkty soutěže o nejlepší
regionální potraviny.
135/417
Pivovar Plzeňský Prazdroj. Navštivte pivovar, kde se zrodila legenda Pilsner
Urquell. Přijeďte se podívat do Plzeňského Prazdroje, který patří mezi unikátní
industriální památky, což dokazuje jeho zařazení do prestižní sítě ERIH (Evropské
cesty industriálního dědictví). Prohlídky Pilsner Urquell jsou každý den. Během
nich čeká návštěvníky historie a tajemství výroby legendárního ležáku Pilsner Urquell,
autentická místa pivovaru, kde se vyrábí pivo od roku 1842, prohlídka moderní
stáčírny, unikátní expozice surovin či historická a současná varna. Neodmyslitelným
završením prohlídky pivovaru je návštěva historických pivovarských sklepů s ochutnávkou nefiltrovaného a nepasterizovaného piva čepovaného přímo z dubových
ležáckých sudů (pouze pro starší 18 let). Návštěvu pivovaru doporučujeme završit
posezením ve stylovém prostředí restaurace Na Spilce, která nabízí tradiční českou
kuchyni a vynikající piva z nabídky pivovaru Plzeňský Prazdroj. Restaurace se nachází
v prostorách bývalého kvasného sklepa, tzv. spilky, přímo v areálu pivovaru a je
s kapacitou 550 míst největší pivnicí v Čechách. Za hezkého počasí můžete posedět
i v zahradní restauraci na nádvoří pivovaru, která je otevřena od dubna do září.
krojů, v nichž si můžete prohlédnout nejen kroje, ale také řadu tradičních chodských
řemesel. V obci je stále živá tradice výroby kanafasu i paličkování krajek. V zimě tu
probíhá vyhlášený čtyřdenní masopust.
TEMATICKÉ TRASY
exkurzi do sklárny Moser a prohlédněte si na vlastní oči, jak vzniká vyhlášené
broušené sklo. Na exkurzi se můžete vydat také do známé porcelánky Thun. Expozice
v Ostrohu na hradě Seeberg či Loket vám pak umožní prohlédnout si dějiny
karlovarského porcelánu a současnou produkci společnosti Karlovarský porcelán.
Pokud se vám podaří dorazit do Karlových Varů v době konání místního folklorního či
filmového festivalu, čeká na vás i příjemný kulturní program. Celoročně si pak můžete
vychutnat některou z místních specialit, od lázeňských oplatek až po Becherovku.
pivovarů. Čeká na vás Purkmistr, Groll, Modrá hvězda, pivovar U rytíře Lochoty či
U Pašáka.
v pasportech jednotlivých subregionů (subregiony Plzeňsko od str. 119,
Český les od str. 126 a Chodsko od str. 130).
136/417
3.5
Marketing summary pro region Plzeňsko a Český les
Pivovarnictví. Tradice pivovarnictví začíná v Plzni se založením města v roce 1295,
kdy král Václav II. udělil 260 plzeňským měšťanským domům právo várečné.
Příběh vyhlášeného plzeňského piva se začíná psát spolu se založením města v roce
1295, kdy král Václav II. udělil plzeňským měšťanským domům právo várečné, světového věhlasu však dosáhlo až s plzeňským ležákem Měšťanského pivovaru a první
várkou tohoto zlatavého řízného a mimořádně lahodného podkvasného piva, kterou
uvařil bavorský sládek Josef Groll v roce 1842. Věhlas dnes již proslulé ochranné
známky Pilsner Urquell, česky Plzeňský Prazdroj, se z Plzně postupně rozšířil do celého
světa.
Loutkářství a tradice ochotnického divadla na Plzeňsku sahá do 19. století,
v novodobější historii je pak spojena se jmény Josefa Skupy a Jiřího Trnky. Dlouholetá
a stále živá je také místní tradice amatérského divadla.
Příběh plzeňského loutkářství sahá do 19. století, kdy zde začínala vznikat amatérská
i profesionální loutková divadla, největší věhlas však zažilo v době loutkoherce,
režiséra a dramatika Josefa Skupy, autora originální dvojice Spejbla a Hurvínka, či
výtvarníka a ilustrátora Jiřího Trnky, který navrhoval a vytvářel kulisy právě pro
loutkové divadlo Josefa Skupy. Přibližně ve stejné době jako loutkářství se na Plzeňsku
začíná utvářet také místní ochotnická tradice, kterou dodnes udržuje řada plzeňských
amatérských divadelních souborů.
Hornická tradice – dolování stříbra a rud. Stříbrský rudní revír je nejstarším
rudním revírem českého království. Stříbrné, olověné a zinkové rudy se zde dobývaly
více než 800 let.
Historie stříbrského rudného revíru je příběhem dolování stříbra a rud v nejstarším
rudním revíru českého království, v němž se stříbrné, olověné a zinkové rudy dobývaly
přes 800 let.
Živé tradice a folklor Chodska – svébytná oblast historických strážců hranice
dodnes žije tradičními slavnostmi a oslavami.
Příběh Chodů, svobodných sedláků strážících západní hranice české země, dodnes
oživují místní lidé, kteří stále dodržují bohaté lidové tradice, zvyky i řemesla.
I v současnosti si tak můžeme pochutnat na typických chodských koláčích, obdivovat
pestré malby chodské keramiky nebo se zaposlouchat do zvuku dud doprovázejících
chodské písně.
Dudácká muzika – unikátní dudácká hudba a chodské lidové písně, udržované
zavedenými soubory.
Dudácká muzika je příběhem dudáků, kteří na rozdíl od těch skotských do svého
nástroje nefoukají. Zajímá vás proč? Přijeďte na Chodsko v době konání některého
z místních festivalů či slavností a zeptejte se jich. Jistě vám to rádi vysvětlí.
137/417
3.6
Zmapování MEZOREGIONU Západ Čech
PASPORT MEZOREGIONU ZÁPAD ČECH
ANOTACE
Oblast, v níž se zrodilo plzeňské pivo, ale také nejstarší rudní
DESTINACE
revír českého království. Jižní část tohoto regionu zabírá
rázovité Chodsko se všemi svými tradicemi a typickým
folklorem.
POZICE V RÁMCI
REGIONALIZACE
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Pivovarnictví – tradice pivovarnictví začíná
PRO
v Plzni se založením města v roce 1295, kdy král
MARKETINGOVOU
Václav II. udělil 260 plzeňským měšťanským
KOMUNIKACI
domům právo várečné.
- Lázeňská tradice a místní speciality –
staletá tradice českého lázeňství, která v tomto
regionu vznikla již za vlády Karla IV. Leží zde
vyhlášený lázeňský trojúhelník, významné léčebné
lázně v Jáchymově, lázně Kynžvart nebo lázně
Konstantinovy a vyhlášené produkty, které
dodnes chutnají celému světu (od lázeňských
oplatek k Becherovce).
- Výroba porcelánu a broušeného skla –
tradiční výroba reprezentovaná plejádou světově
proslulých značek včetně porcelánu Thun a skla
Moser.
- Loutkářství a tradice ochotnického divadla
na Plzeňsku – tradice místního loutkářství sahá
do 19. století, v novodobější historii je pak spojena
se jmény Josefa Skupy a Jiřího Trnky. Dlouholetá
a stále živá je také místní tradice amatérského
divadla.
- Dudácká muzika, živé tradice a folklor
Chodska – svébytná oblast historických strážců
hranice dodnes žije tradičními slavnostmi
a oslavami, při nichž hraje unikátní dudácká
hudba.
- Hornická tradice – dolování stříbra a rud.
Stříbrský revír je nejstarším rudním revírem
českého království. Stříbrné, olověné a zinkové
rudy se zde dobývaly více než 800 let.
- Hrázděná lidová architektura – staletá
přítomnost německého etnika se dodnes odráží
v typické hrázděné architektuře západu Čech.
PRŮNIKY
- Lázeňství
- Místní speciality
- Pivovarnictví
- Hornická tradice
- Tradice a folklor
- Dudácká muzika
Jan Hlaváček – současný vrchní sládek Plzeňského Prazdroje a. s. Jan Hlaváček je
už z páté generace Hlaváčků pivovarníků. Rodinnou tradici sládků má denně na očích,
ani se nemusí moc rozhlížet. Kancelář v historické budově plzeňského pivovaru, v níž
úřaduje, sloužila totiž před lety jako ložnice jeho dědečka, pivovarského sládka
a posléze ředitele pivovaru Gambrinus Františka Hlaváčka.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Centrum tradičních řemesel na statku Bernard v Královském Poříčí
u Sokolova. Od roku 2008 je návštěvníkům k dispozici tematický nový okruh,
nazvaný Pocta řemeslníkům. Je zaměřen na tradiční řemesla spojená s návštěvou
138/417
muzea a zemědělské expozice. Další lákavou atraktivitou statku je možnost nechat se
svézt na koňském povozu po okolí. Tím nejlákavějším jsou však řemeslnické dílny,
kterých se zde nachází skutečně mnoho. Jedná se o výrobnu luků, malíře, kanafas,
kovárnu, dílnu originálních ručních prací, košíkářství a tkalcovskou dílnu, krejčovství,
cukrárnu (společně pekárnou), dále je to restaurátorská dílna a výroba vonných svící.
Nejnovější je dílna keramická, která byla zbudována v roce 2009. K zakoupení jsou
zde originální výrobky lidových řemesel, které pocházejí přímo z místních dílen.
v celém Karlovarském kraji. Pravidelně se na něm představuje na 30 řemeslníků
z Karlovarského kraje, jejichž práci si může každý vlastnoručně vyzkoušet a přesvědčit
se, že u tradičních řemesel je skutečně zapotřebí zručnost, síla a trpělivost. Příjemnou
atmosféru vždy dotváří dobová hudba a skupina předvádějící souboje v historickém
šermu. Vítanou příležitostí je také možnost ochutnat vítězné produkty soutěže
o nejlepší regionální potraviny.
Pivovar Plzeňský Prazdroj. Navštivte pivovar, kde se zrodila legendy Pilsner
den. Během nich návštěvníky čeká historie a tajemství výroby legendárního ležáku
Pilsner Urquell, autentická místa pivovaru, v němž se vyrábí pivo od roku 1842,
prohlídka moderní stáčírny, unikátní expozice surovin či historická a současná varna.
Neodmyslitelným završením prohlídky je návštěva historických pivovarských sklepů
s ochutnávkou nefiltrovaného a nepasterizovaného piva čepovaného přímo
z dubových ležáckých sudů (pouze pro starší 18 let). Návštěvu pivovaru doporučujeme
završit posezením ve stylovém prostředí restaurace Na Spilce, která nabízí tradiční
českou kuchyni a vynikající piva z nabídky pivovaru Plzeňský Prazdroj. Restaurace se
nachází v prostorách bývalého kvasného sklepa, tzv. spilky, přímo v areálu pivovaru
a je s kapacitou 550 míst největší pivnicí v Čechách. Za hezkého počasí můžete posedět
i v zahradní restauraci na nádvoří pivovaru, která je otevřena od dubna do září.
krojů, kde si můžete prohlédnout nejen kroje, ale také řadu dalších tradičních
chodských řemesel. V obci je stále živá tradice výroby kanafasu i paličkování krajek.
V zimě tu pak probíhá vyhlášený čtyřdenní masopust v Postřekově.
TEMATICKÉ TRASY
exkurzi do sklárny Moser a prohlédněte si na vlastní oči, jak vzniká vyhlášené broušené sklo. Na exkurzi se můžete vydat také do známé porcelánky Thun. Expozice
v Ostrohu na hradě Seeberg či Loket vám pak umožní prohlédnout si dějiny karlovarského porcelánu a současnou produkci společnosti Karlovarský porcelán. Pokud se
vám podaří dorazit do Karlových Varů v době konání místního folklorního či
filmového festivalu, čeká na vás i příjemný kulturní program. Celoročně si pak můžete
vychutnat některou z místních specialit, od lázeňských oplatek až po Becherovku.
pivovarů. Čeká na vás Purkmistr, Groll, Modrá hvězda, pivovar U rytíře Lochoty či
U Pašáka.
139/417
v pasportech jednotlivých subregionů (v rámci regionů Západní Čechy od
str. 108 a Plzeňsko a Český les od str. 135).
3.7
Marketing summary pro mezoregion Západ Čech
Pivovarnictví. Tradice pivovarnictví začíná v Plzni se založením města v roce 1295,
kdy král Václav II. udělil 260 plzeňským měšťanským domům právo várečné.
Příběh vyhlášeného plzeňského piva se začíná psát spolu se založením města v roce
1295, kdy král Václav II. udělil plzeňským měšťanským domům právo várečné,
světového věhlasu však dosáhlo až s plzeňským ležákem Měšťanského pivovaru
a první várkou tohoto zlatavého řízného a mimořádně lahodného podkvasného piva,
kterou uvařil bavorský sládek Josef Groll v roce 1842. Věhlas dnes již proslulé
ochranné známky Pilsner Urquell, česky Plzeňský Prazdroj, se z Plzně postupně
rozšířila do celého světa včetně USA. Přijeďte jej ochutnat do Plzně, evropského
města kultury pro rok 2015.
Lázeňská tradice a místní speciality –staletá tradice českého lázeňství, která
v tomto regionu vznikla již za vlády Karla IV. Leží zde vyhlášený lázeňský trojúhelník,
významné léčebné lázně v Jáchymově, lázně Kynžvart nebo lázně Konstantinovy
a vyhlášené produkty, které dodnes chutnají celému světu (od lázeňských oplatek až
k Becherovce).
Příběh českého lázeňství se v západních Čechách odvíjí již od dob vlády Karla IV.
Vyhlášený lázeňský trojúhelník, který v průběhu staletí navštěvovali významní
panovníci, umělci a který dodnes rády navštěvují slavné osobnosti, je spojen také
s řadou gastronomických lákadel a specialit. Už od roku 1856 jsou s atmosférou
Karlových Varů a procházek lázeňskými kolonádami neodmyslitelně spjaty tradiční
lázeňské oplatky, stejně jako místní třináctý pramen – bylinný likér Becherovka,
dodnes prodávaný v typických zploštělých lahvích ze zeleného skla, zdobených
podpisem Jana Bechera.
Výroba porcelánu a broušeného skla – tradiční výroba reprezentovaná plejádou
světově proslulých značek včetně porcelánu Thun a skla Moser.
Karlovarský porcelán je spjat se zdroji kaolínu, který se na západě Čech těží,
i s nezlomnou snahou místních podnikatelů a výrobců o dosažení kvalitní porcelánové
hmoty a její umělecké zpracování. Vyhlášená porcelánka Thun či unikátní růžový
porcelán jsou dodnes synonymem kvality a krásy českého porcelánu, stejně jako se
sklárna Moser a její luxusní nápojové a dekorativní sklo stalo synonymem pro
broušené sklo.
Loutkářství a tradice ochotnického divadla na Plzeňsku. Tradice místního
loutkářství sahá do 19. století, v novodobější historii je pak spojena se jmény Josefa
Skupy a Jiřího Trnky. Dlouholetá a stále živá je také místní tradice amatérského
divadla.
Příběh plzeňského loutkářství sahá do 19. století, kdy zde začínaly vznikat amatérská
i profesionální loutková divadla, největší věhlas však zažilo v době loutkoherce,
režiséra a dramatika Josefa Skupy, autora originální dvojice Spejbla a Hurvínka, či
výtvarníka a ilustrátora Jiřího Trnky, který navrhoval a vytvářel kulisy právě pro
loutkové divadlo Josefa Skupy v Plzni. Přibližně ve stejné době jako loutkářství se na
Plzeňsku začíná utvářet také místní ochotnická tradice, kterou dodnes udržuje řada
plzeňských amatérských divadelních souborů. Plzeňské loutkářství a tradice
ochotnického divadla se připravují na zařazení do seznamu nehmotného kulturního
dědictví Plzeňského kraje.
Dudácká muzika, živé tradice a folklor Chodska – svébytná oblast
historických strážců hranice dodnes žije tradičními slavnostmi a oslavami, při nichž
hraje unikátní dudácká hudba.
Příběh Chodů, svobodných sedláků strážících západní hranice české země, dodnes
140/417
oživují místní lidé, kteří stále dodržují bohaté lidové tradice, zvyky i řemesla.
I v současnosti si tak můžeme pochutnat na typických chodských koláčích, obdivovat
pestré malby chodské keramiky nebo se zaposlouchat do zvuku dud doprovázejících
chodské písně.
Hornická tradice – dolování stříbra a rud. Stříbrský revír je nejstarším rudním
revírem českého království. Stříbrné, olověné a zinkové rudy se zde dobývaly více než
800 let.
Historie Stříbrského rudného revíru je příběhem dolování stříbra a rud v nejstarším
rudním revíru českého království, v němž se stříbrné, olověné a zinkové rudy
dobývaly přes 800 let.
Hrázděná lidová architektura – staletá přítomnost německého etnika se dodnes
odráží v typické hrázděné architektuře západu Čech.
Hrázděné stavby západu Čech jsou spojeny s příběhem osadníků ze sousedního
Německa a inspirací německou hrázděnou architekturou. Hrázděná konstrukce domů
však neplnila pouze nosnou funkci: byla také dekorací a ozdobou domu, projevem
estetického cítění lidových stavitelů.
141/417
4
Zmapování mezoregionu Jih Čech
Členění mezoregionu Jih Čech
Mezoregion
Region
Šumava
Jih Čech
4.1
Jižní Čechy
Subregion
Šumava a Pošumaví
Kozácko
Doudlebsko
Blata
Prácheňsko
Zmapování (SUB)REGIONU Šumava a Pošumaví
PASPORT (SUB)REGIONU ŠUMAVA A POŠUMAVÍ
ANOTACE
Převážně hornatý region Šumavy a Pošumaví je charakteDESTINACE
rizován úzkým sepětím s horami, lesem i dlouholetým
soužitím Čechů a českých Němců. Pro region jsou typická
řemesla a obecně i druhy obživy související se dřevem,
sklářstvím a výrobou užitných předmětů denní potřeby.
K základním materiálům, které hory poskytovaly, patří vedle
dřeva i kámen, zejména šumavská žula. Život obyvatel byl
prostý, úzce spjatý s okolní přírodou, terénem a lidovými
tradicemi, které v Pošumaví přetrvaly v běžném životě až do
počátku 20. století.
POZICE V RÁMCI
Součást regionu Šumava
REGIONALIZACE
Součást mezoregionu Jih Čech
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Řemesla a způsoby obživy spjatá se dřevem –
PRO
pro Šumavu tradiční dřevorubectví, plavení dřeva
MARKETINGOVOU
a vorařství, řezbářství, sirkařství.
KOMUNIKACI
- Sklářská tradice Šumavy a Pošumaví – páteříky,
vinuté perle, broušené a křišťálové sklo, lidové
podmalby na skle.
- Klatovský karafiát – Klatovy jsou od 19. století
spojeny s tradicí pěstování karafiátů, které přinesly
městu a jejich pěstitelům celoevropskou známost.
- Stará konopická – dodnes živá slavnost spojená
ukončením tření a vochlování lnu či konopí, kdysi
důležité suroviny pro výrobu oděvů.
- Lidová architektura Šumavy a Pošumaví –
roubené stavby, špýcharové domy, usedlosti
alpského typu i hornorakouské vierkanty.
PRŮNIKY
Radek Brand. Nyní už jen Radek Brand ze Skašova udržuje rodinnou tradici
skašovských soustružených hraček (panenky, husaři, koně, vozíky), které byly na
přelomu 19. a 20. století vyváženy i do Ameriky a vyráběly se téměř v každé rodině ve
Skašově a okolí. Prodejní výstava hraček od pana Branda je v Kašperských Horách
vedle muzea motocyklů. V Měčíně je pak malé muzeum hraček s expozicí z Národního
muzea.
Jan Gábor. Na tradice šumavského sklářství dnes navazuje firma Jana Gábora (Glass
Gallery Gábor) v Sušici, která se zaměřuje především na dekorativní zušlechťování
skla. Pro její produkci je typické především nápadité využití techniky pískování.
Josef Seidel, významný portrétní a krajinářský fotograf (narozený v obci Líska,
současná Česká Kamenice). Proslul zejména díky svým fotografiím z prostředí
Českého Krumlova, Novohradských hor a Šumavy. Jeho fotografie pocházejí nejčastěji
z přelomu 19. a 20. století a jsou často zaměřeny na zachycení rozvoje řemesel a tradic
142/417
v jižních Čechách. Jsou výjimečné zejména pro svou geografickou monotematičnost,
Šumavu a Pošumaví však představují ve vzácné celistvosti a rozmanitosti. Seidelův
námětový rejstřík byl velmi široký. Sahal od ateliérových portrétů a snímků skupin až
k zachycení různých postav a typů Pošumaví. Krajinářské snímky doplňovaly snímky
architektury včetně interiérů, snímky z pracovního prostředí a záběry z nejrůznějších
slavností včetně známých pašijových her v Hořicích.
Museum Fotoateliér Seidel. V Českém Krumlově se nachází Museum Fotoateliér
Seidel, které je věnováno historii fotografie a tvorbě a životu fotografa Josefa Seidela.
Muzeum je otevřeno celoročně a svým návštěvníkům nabízí expozici věnovanou
počátkům fotografie, dále mnoho významných autentických fotografií fotografa Josefa
Seidela a rovněž i fotografickou kroniku česko-německo-rakouského pomezí konce
19. a první poloviny 20. století.
ATRAKTIVITY
Šumavská horská a podhorská lidová architektura. Šumavská starší zástavba
je roubená z nehraněných klád. Typickým znakem domů je kamenná podezdívka
a široké průčelí s předsazeným bedněným štítem opatřeným lodžií. Vedle špýcharových domů náleží v zemědělských obcích ke starším stavbám rovněž kamenné
sýpky, často archaické konstrukce. Mladší stavby zděné konstrukce se vyznačují
obdobným architektonickým utvářením jako starší stavby a jsou stavěny až od druhé
poloviny 19. století. Místy však ještě přetrvává i technika roubení. Mezi nejzachovalejší
a památkově chráněné obce nebo jejich části náleží Chalupy u Stach, Kváskovice
a Stachy, Lažiště, Borová Lada, Kvilda, Rohanov, Sv. Máří. Lidová
architektura české strany Šumavy je v důsledku přerušení stavebního vývoje v tomto
příhraničním pásu i rozvoji chalupářství ve srovnání s německou a rakouskou stranou
hor dosud ve velmi zachovalém stavu.
Šumavská horská lidová architektura – usedlosti alpského typu. Tyto
usedlosti jsou většinou charakterizovány soustředěním celého provozu do jediného
objektu. Ten je obvykle kryt střechou sedlového tvaru, která kryje nejen obytné
místnosti, ale i prostory hospodářské, např. chlévy a stodoly včetně malého dvora
s hnojištěm. Krajina s městečkem Volary je oblastí s hojným výskytem usedlostí
alpského typu. Je oblastí Šumavy, ve které došlo v důsledku rozdílného osídlovacího
procesu k rozvoji k těmto u nás netypických stavebních forem. Nejstarší osídlení
lokality je spjato se zde procházející významnou obchodní cestou, tzv. Zlatou stezkou.
Pro vývoj zdejší charakteristické zástavby se stává určujícím až příchod osadníků ze
sousedních zemí, kteří stavěli převážně podél cest právě usedlosti alpského typu.
Jedná se o půdorysně rozsáhlé objekty roubené a zděné konstrukce, které
charakterizuje soustředění hospodářského provozu. Pod společnou střechou velmi
malého sklonu se ocitají nejen prostory sloužící bydlení s přilehlými komorami
a chlévy, ale rovněž malý dvorek a stodola. V podkroví – někdy zvýšeném o roubený
věnec – jsou umístěny další prostory, spojené s dlouhou štítovou pavlačí či zapuštěnou
lodžií. Obdobně jako v jiných horských oblastech je na střešní krytinu užíváno šindele.
Mladší celozděné objekty se vyznačují podobnými formami jako starší zástavba,
charakterizovanými nízkou sedlovou střechou a širokým průčelím. Mezi nejzachovalejší a památkově chráněné obce nebo jejich části náleží Dobrá, Volary a Lenora.
V typologii české lidové architektury získaly tyto stavby specifické označení volarský
dům.
Dřevěné stavby. Domy včetně statků jsou často hrubě sroubeny ze dřeva, někde je
dřevěná konstrukce pokryta bílou vápennou omítkou. Střechy jsou doškové nebo
šindelové. Typickým prvkem těchto staveb je malá zvonička vkomponovaná do střechy
domu. Tyto starobylé typy stavení jsou charakteristické pro obce v povodí řeky Vydry,
např. Srní, Radešov, Antýgl, Modrava a Horská Kvilda. Ve Stachách lze
dodnes spatřit staré dřevěné chalupy někdejších sklářů a světáků, tj. lidí, kteří
v minulosti hledali obživu za hranicemi (muzikanti, cirkusáci).
Dům jihozápadních Čech se stavěl po celém území Šumavy. Jeho odchylky
můžeme spatřit například na Zdíkovsku nebo Vacovsku. Podobně jako alpský dům měl
obdélníkový půdorys, byl však krytý sedlovou střechou s menší polovalbou se sklonem
143/417
45 stupňů. Došková krytina nebyla zatěžována kameny a půda nebyla nadezděna.
Kromě doškové krytiny se často používal také šindel. Roubené domy bývaly většinou
řazeny za sebou, nebývaly moc velké a za vstupní chodbou u maštalí se nejčastěji
nalézala komora. Do hospodářské části v domě se lidé obvykle dostali přes zápraží.
Hospodářské usedlosti neboli vierkanty (Českokrumlovsko a Kaplicko).
Obyvatelé těchto hornatých, nepřístupných a chladných končin s podmínkami
nepříznivými pro zemědělství se odedávna věnovali především chovu dobytka, k jehož
ustájení a k uskladnění sena bylo třeba rozsáhlých ploch a prostor. Proto se zde
základním a převažujícím typem vesnických staveb stala uzavřená prostorná trojnebo čtyřstranná usedlost. Snaha získat více hospodářských prostor vedla
k postupnému rozšiřování a spojování jednotlivých objektů usedlosti pod společnou
střechou včetně jejího úplného uzavření dlouhým příčným stavením s průjezdem
v přední části. Dnes ještě najdeme množství dochovaných rozlehlých trojstranných
dvorů i mohutných a impozantně vyhlížejících čtyřbokých dvorců v řadě vesnic
Českokrumlovska a Kaplicka, například Pernek, Rojšín (obě vesnické památkové
zóny), Blansko, Frantoly, Kájov, Koryto, Mičovice, Mirkovice, Kramolín.
Expozice lidové architektury Chanovice je jediným muzeem v přírodě
v západních Čechách. V současné době je na původních místech rozebráno 13 památek
lidového stavitelství, některé z nich jsou již znovu postavené v areálu expozice:
roubená kůlna se stodůlkou usedlosti Měčín čp. 9, roubený špýchar usedlosti Petrovice
čp. 6, roubená stodola z areálu mlýna v Nezdicích, kopie sušárny na ovoce usedlosti
Měčín čp. 151, rekonstrukce předzahrádky první usedlosti, obytná chalupa Čachrov
čp. 39, roubený špýchar Přetín čp. 34, roubený špýchar ze Svrčovce čp. 17, kopie
dřevorubeckého sezónního srubu, výklenková kaple s barokní pokladničkou, kovaný
a litinový křížek na žulovém podstavci a smírčí kříž.
Skanzen lidové architektury ve Velharticích. Před hradem vyrůstá na plochách
starých základů původních staveb zaniklého předhradí soubor staveb lidové
architektury, tvořený stavbami převezenými z pošumavského předhůří. Konkrétní
podrobnosti o historii staveb i technické detaily jejich záchrany (transferů) jsou
popsány u jednotlivých staveb. Od roku 2009 je tento okruh oficiálně zpřístupněn pro
návštěvníky, prozatím jako prohlídka exteriérů. Prohlídka je volná.
Archeopark Prášily se nachází v obci Prášily nedaleko Sušic. Svojí expozicí je
zaměřený na Kelty a jejich život. Lze zde zhlédnout zajímavé keltské stavby, které byly
zhotovené na základě nálezů a rovněž také rekonstrukce keltských řemesel, které se
zde pořádají v létě.
Sklářství. První písemné zmínky o šumavském sklářství pocházejí z poloviny
14. století, skláři přišli na Šumavu pravděpodobně ze sousedního Bavorska. Šumava
byla pro skláře výhodná tím, že tudy vedlo několik prastarých obchodních stezek,
spojujících od nepaměti jih a sever Evropy, které umožňovaly odbyt sklářských
výrobků do velkých měst v celé Evropě. Rozložení nejstarších skláren tyto stezky
kopíruje. Počáteční výroba se pravděpodobně zaměřovala ve velké míře především na
tradiční korálky – páteříky. Šumavské páteříky byly předmětem čilého obchodu
a vyvážejí se prostřednictvím norimberských obchodníků až do Španělska. Jeden sklář
mohl vyrobit za den až tři tisíce páteříků. Z hutí byly odváženy obvykle v sudech,
v každém jich bývalo až 200 000 kusů. Výroba a obchod šly tedy do milionů kusů.
Kromě páteříků patřily mezi hlavní výrobky šumavských skláren v 15. století také
skleněná kolečka do oken a v malé míře duté sklo. Stoupající poptávka po skleněných
výrobcích a nástup šlechtického podnikání během 16. století odrazily i v rostoucím
počtu sklářských hutí. Sklárny a sklářské osady byly budovány v lesích nejčastěji
v blízkosti obchodních stezek. Když sklárna vyčerpala okolní les, přesunula se na nové
stanoviště, obvykle výše do hor. Ke každé sklárně patřilo i malé hospodářství, které
v odlehlých místech zajišťovalo základní potraviny. Po odchodu sklářů vznikly na
mnoha vyklučených místech zemědělské osady. Staré sklárny tak dodnes připomínají
názvy některých těchto osad: Skláře, Skelná huť, Staré hutě atd. Zhruba kolem
poloviny 17. století začala éra velké slávy českého barokního broušeného a řezaného
(rytého) křišťálu, které začalo od konce 17. století vytlačovat z evropských i světových
trhů benátskou produkci. Vedle čirých dutých skel vyráběli skláři také dutá skla
barevná – modrá, žlutá/zelená, rubínová/fialová, opálová a zakalená kostní (mléčná)
skla, která napodobovala širším vrstvám cenově nedostupný čínský porcelán.
144/417
Po třicetileté válce přišli na Šumavu také další skláři znalí benátských technik z Itálie
a Francie, přišly také nové sklářské rody z Bavorska či Posázaví a v 18. století se
Šumava stala oblastí s největší koncentrací skláren v Čechách. Byly zde také zakládány
sklárny vyrábějící tabulové a zrcadlové sklo, které jsou spojeny především se jmény
Hafenbrädlů a později Abelů. Poté co se výroba plochého skla definitivně přesunula na
sever Čech, na střední Šumavě dále úspěšně pokračovala výroba luxusních druhů
dutých skel. Zdejší sklo bylo přímo ze skláren dodáváno do mnoha zemí světa,
zejména do Turecka a Itálie. Firmy jako Eisner & syn a Lötz & Schmidt pravidelně
získávaly medaile na soudobých průmyslových výstavách. Firma dosáhla velkých
úspěchů se skly napodobujícími polodrahokamy, zejména karneol, achát, malachit,
jaspis, onyx atd. K dokonalosti dovedla tato firma především tzv. styl Luise Tiffanyho:
secesní skla firmy Lötz představují jeden z vrcholů soudobé sklářské produkce, za něž
firma získala mj. Velkou cenu na světové výstavě v Paříži roku 1900.
První a druhá světová válka se velmi negativně odrazily na produkci šumavských
skláren, zaměřených na dekorativní sklo, řada z nich utlumila svou produkci či
zanikla. Po druhé světové válce byly všechny československé sklárny znárodněny. Na
tradice šumavského sklářství dnes navazuje firma Jana Gábora (Glass Gallery Gábor)
v Sušici, která se zaměřuje především na dekorativní zušlechťování skla. Pro její
produkci je typické především nápadité využití techniky pískování.
Šumavské sklárny patřily k nejlepším v Evropě a jejich umění je doloženo třeba
v muzeích v Klatovech, Sušici, Kašperských Horách, Vimperku či Prachaticích.
Stálé expozice Muzea Šumavy nabízejí chronologický přehled vývoje šumavského
sklářství od středověku až po současnost. Muzejní expozice dnes představují jednu
z největších sbírek šumavského skla v České republice. Její součástí jsou i bývalé
vzorkovny skláren v Klášterském Mlýně, Lenoře, Schmidovská sbírka skla, archiv
sklářských střihů a velký soubor šumavských podmaleb na skle. Nejrůznější techniky
zpracování skla představuje sbírka Bruno Schreibera ve stálé expozici Muzea Šumavy
v Sušici. Stálá expozice Muzea Šumavy v Kašperských Horách představuje kromě
jiného velký soubor secesního skla z Klášterského Mlýna a skla rodiny Abelů včetně
zrcadel a zrcadlových obrazů je možné vidět v muzeu v Železné Rudě.
Broušené sklo. Výrobou broušeného skla se zabývá např. Antonín Chrapan ve své
dílně v Lenoře. Jednotlivé broušené výrobky jsou vyráběny klasickou technologií
koulení skla na kuličských strojích za pomocí keramických a diamantových kotoučů.
Rostlinné dekory jsou vytvářeny vyučenými kuliči skla. Vybroušené motivy pocházejí
z dílny, která navazuje na více než stoletou tradici výroby skla v Lenoře.
Za velké mistrovské dílo se považuje přes tři metry vysoký skleněný oltář sklářky
Vladimíry Tesařové z r. 2001 v kostele sv. Vintíře v Dobré Vodě u Hartmanic,
který je ozdoben 35 figurkami českých i německých světců.
Vinuté perle vznikají na Šumavě již po staletí tradičním způsobem: navíjením
rozžhaveného barevného skla na drátky. Korálky je dále možno zdobit dalšími
sklářskými technikami (nálepy, přejímání) nebo přidáním zlata, stříbra či avanturinu.
Z hotových perlí lze vyrábět komponované šperky, ale nejlépe vyniknou jako solitéry.
Vše vyrábí např. Hedvika Zahálková v Kašperských Horách.
Šumavské páteříky (korálky do růženců), tedy malé skleněné korálky, ale také
kytičky, zvířátka, poháry vyrábí tradičním způsobem také Jan Stašák v obci Milná
u Frymburka. Navazuje na dávnou tradici slavných šumavských sklářů.
Český křišťál – v muzeu ve Vimperku je expozice o šumavském sklářství,
nezapomenutelných páteřících, které odtud putovaly do světa, ale taky o skelmistrovi
Michaelovi Müllerovi. Právě on totiž kdysi vymyslel recepturu na tehdy nové takzvané
křídové sklo. Jeho novinka je vyhledávaným artiklem ještě stovky let po jeho smrti.
V muzeu a ve vimperské huti je k prohlédnutí replika číše, kterou vytvořil sklářský
mistr Jiří Kozel, ale opomenuti by neměli zůstat ani další zruční skláři, kteří dokázali
svými výrobky dokonce konkurovat legendárnímu benátskému sklu.
Podmalba na skle. Malba na skle je stará technika, kdy malíř vytváří své dílo na
spodní, rubové straně skla (proto bývá nazývána podmalbou). Tato technika se začala
ve větší míře rozvíjet ve 14. století v severní Itálii, odkud se rozšířila především
prostřednictvím klášterů dále do Evropy. Jedním z významných center této tvorby se
stala za vlády Rudolfa II. i Praha. Z dvorského a šlechtického prostředí se obliba
podmaleb rozšířila i mezi měšťanskými vrstvami a následně lidovými tvůrci. Vznik
středisek výroby podmaleb byl podmíněn blízkostí skláren vyrábějících tabulové sklo,
145/417
výhodou byla i blízkost poutního místa. Podmalba na skle byla tradiční zejména
v méně úrodných oblastech, kde sloužila jako doplňková forma obživy. Většina
produkce lidových obrázků na skle probíhala tzv. dílenským způsobem: do výroby
jedné podmalby v jednotlivých fázích od překreslování kontur až po závěrečnou malbu
a zarámování hotového výrobku bylo zapojeno několik autorů – malířů, tovaryšů
a pomocných sil. V tradičním prostředí zdobily obrázky na skle výklenky božích muk,
zdi venkovských kapliček a kostelíků i venkovská obydlí. Centrem rodinného života byl
roh obytné světnice, v níž stál stůl a jehož stěny byly vyzdobeny podmalbami. Význam
tohoto prostoru dokládá i používaný název „svatý kout“. Lidové podmalby na skle byly
doménou především katolického obyvatelstva českých zemí. Sláva tradiční lidové
podmalby pohasla koncem 19. století, kdy ji postupně vytlačovaly levnější a líbivější
barvotiskové obrázky a zároveň zanikaly sklárny vyrábějící tabulové sklo.
Dílny na podmalby na skle se vyskytují v oblastech spojených se sklářskou výrobou,
která byla tradičně umístěna v horských a podhorských příhraničních oblastech
(Kvilda, Pohoří na Šumavě, Nýrsko). Podmalby samotné se vykytovaly a používaly po
celých českých zemích. Vyvážely se až do jižní Ameriky.
Práce se dřevem. Bohatství dřeva za šumavských lesů dávalo nejrůznější možnosti
zpracování dřeva. Značné množství dřeva zhodnocovali dělníci na pilách, zvláště po
přírodních pohromách v 70. letech 19. století. Dřevěné zboží se vyrábělo především
podomácku, v dobách, kdy dřevorubci nemohli v plné míře pracovat v lese. Například
v okolí Kašperských Hor a Stach vznikaly dřeváky, cvočky, zátky, loubky, soustružená
pouzdra, kartáčová prkénka a podobně. Velmi časté bylo také řezbářství. V některých
místech měla tradici také výroba dřevěných hraček. Dále se jednalo např.
o dlabání užitných předmětů k prodeji, jako např. kruhové mísy (okříny na
zadělávání těsta), podélná korýtka, dlabané necky, koryta na paření prasat na
zabijačce. Z drobnějších kusů dřeva se vyráběly lžíce, lopatky a vařečky. Štípání se
uplatnilo při výrobě šindelů na krytí střech, i dnes je tohoto řemesla třeba, a to
především na rekonstrukci památkově chráněných objektů. Štípání se zachovalo
v Antýglu, Lenoře i jinde. Zvláštností je pak výroba dřevěných drátů a sirkařství.
Zvláštními hoblíky se hobloval dřevěný drát – dlouhá tenká dřívka podobná špejlím,
která měla využití při výrobě rolet do oken. Podobným způsobem se zhotovovala
zápalková dřívka v sirkárnách. Nejznámějším sirkařským podnikem byla od roku 1840
továrna Bernarda Fürtha v Sušici, která v roce 1903 přešla do akciové společnosti Solo.
Další sirkárny pracovaly v Kašperských Horách, Dlouhé Vsi, Husinci, Prachaticích
a Vimperku.
Volarské slavnosti dřeva mají v povědomí široké veřejnosti svou neodmyslitelnou
tradici. Volarské slavnosti dřeva připomínají všem návštěvníkům, kteří se sjíždějí
z celé republiky, z Německa i z Rakouska dávnou historii města a k té patří práce se
dřevem. Každoročně zde předvádí několik desítek řemeslníků stará, některá již téměř
zapomenutá řemesla. Další částí programu je mezinárodní zábavná sportovní soutěž
o putovní dřevák. Slavnosti probíhají každoročně v srpnu.
Dřevěné holubičky – tradiční výrobek z jednoho či dvou kusů měkkého dřeva,
proplétaný nití. K výrobě dřevěných holubiček lze použít dřevo smrku či jedle nebo
štěpné lípy. Z prkénka se vyřeže profil křídel, poté se napaří, pak naštípá, vytvaruje se
tělo a hlavička a nakonec se jednotlivá peroutka rozloží. Holubička, jako „obraz Ducha
svatého“, visela ve světnici nad stolem nebo nad kamny, také nad kolébkou. V čase
vánočním ji lze zavěsit i na stromek. Holubička ve svých tvarech skrývá tisíciletou
tradici lidových výtvarníků a odráží tak osobitou národní kulturu. Hospodyňky věřily,
že do jejich domu přinesou štěstí a naději, nejčastěji je zavěšovaly do oken. Vyřezávání
se věnovali už po několik generací v Horní Plané předci Pavla Sarauera a on na tuto
tradici navázal. Jeho tatínek potřeboval na vytvoření holubičky dva kusy dřeva, ty,
které vyrábí Pavel Sarauer, jsou z kusu jednoho.
Skašovské hračky. Nyní už jen pan Brand ze Skašova udržuje rodinnou tradici
skašovských soustružených hraček (panenky, husaři, koně, vozíky), které byly na
přelomu 19. a 20. století vyváženy i do Ameriky a vyráběly se téměř v každé rodině ve
Skašově a okolí. Prodejní výstava hraček od pana Branda je v Kašperských Horách
vedle muzea motocyklů. V Měčíně je pak malé muzeum hraček s expozicí z Národního
muzea.
Sirkářství v Sušici. Počátek tradice sirkařství je spjat se jmény Vojtěch Scheinost
a Marie Urbancová. Po jejich přesunu z Vídně do Sušice zprovoznili vlastní firmu,
146/417
která se zbývala výrobou sirek a za finanční pomoci sušického podnikatele Bernarda
Furtha zde následně společně vybudovali první sirkařskou továrnu v Čechách.
Nejoblíbenějším artiklem tehdejší doby byly tzv. zednické zápalky, které bylo možno
rozžehnout i o zeď či jakoukoliv jinou hrubou plochu. Firma poté expandovala na
zahraniční, zejména orientální trhy. Ve své době byla sirkárna největším podnikem
Rakouska-Uherska a zaměstnávala kolem 1000 lidí. V roce 1865 došlo k rozpadu
partnerství tria Scheinost, Urbancová a Furth a udržela se pouze firma Furthova. Tato
společnost byla pojmenována Solo. Sirkárna Solo v Sušici produkovala sirky až do
roku 2008, kdy výrobu sirek v ČR ukončila a přesunula svoji výrobu do zahraničí.
Sušický mechanický betlém nachází v muzeu Šumavy v Sušici a je jedním
z největších mechanických betlému v ČR a zároveň vzácnou ukázkou lidové
architekturu staré Šumavy a jejích řemesel. Betlém je tvořen asi třiceti velkými
figurami v popředí a přibližně 150 pevnými a 150 pohyblivými figurkami, které jsou
osazeny do krajiny. Ruch v betlému je oživen hned několika pohyblivými objekty
(z celkového počtu 35): mlýnská kola, vory, pily a jiné objekty. Betlém je prací Karla
Tittla a Pavla Svobody, kteří jej představili veřejnosti v roce 2004. Autoři se
v sušickém betlému snažili zachytit atmosféru starých dob. V betlému tak lze spatřit
klasickou dřevěnou architekturu, roubenky, šumavské statky, kamenné stavby a také
některé významné památky města Sušice.
Tradiční řemesla v Kasejovicích – Muzeum v bývalé židovské synagoze.
Začátkem 18. století založila židovská komunita v Kasejovicích početné ghetto
soustředěné kolem synagogy a školy. Od roku 1994 slouží synagoga jako městské
muzeum. Významnou část expozice tvoří tradiční kasejovická řemesla a zajímavé
sbírky místního rodáka Václava Mentbergera.
Tradiční řemesla na Přešticku – Dům historie Přešticka, původní kupecký
krám z počátku 20. století, stará řemesla a živnosti na Přešticku, druhá polovina
19. a první polovina 20. století. Expozice doplněna předváděním funkčních modelů
staročeského mlýna a dvou původních mechanismů věžních hodin z počátku 18. století
a z r. 1870. Ročně je zde 4–6 tematických výstav včetně malé galerie výtvarného
umění.
Expozice lidových řemesel Pošumaví a nositelů tradic lidových řemesel.
Expozice ve sklepeních zámeckého areálu barokního zámku v Chanovicích je věnována
některým tradičním řemeslům jihozápadních Čech. Je zde k vidění množství
historických nástrojů, náčiní a výrobků tradičních řemesel. Spatřit tak lze nástroje
truhlářů, tesařů, bednářů kovářů i kameníků. Za pozornost také jistě stojí dobové
kuchyňské pomůcky, máselnice, výrobky vyrobené ze slámy, dobové dřevěné hračky
nebo různé druhy pastí na myši. V areálu zámku je také výstava hračkářství z dob
19. a počátku 20. století.
Dřevařství, dřevorubectví bylo pro zajišťování hlavních životních potřeb
společnosti na Šumavě zásadní. Spotřeba dřeva rostla úměrně s rozvojem měst, dolů,
hutí, skláren i větších staveb. Postupně se dříví stávalo cennou surovinou, což vedlo ke
zvýšenému zájmu o hospodaření v lesích a vydávání prvních lesnických předpisů.
Zdroje dřeva byly u měst vyčerpány, a proto se dřevaři stěhovali hlouběji do lesů, čímž
přispěli v 18. a 19. století k urychlení postupu novodobé kolonizace. V té době tu
vznikaly dřevařské osady, často ve vysokých polohách Šumavy (například 1720 Srní,
1800 Filipova Huť, 1832 Lenora).
Plavení dřeva, vorařství. První oficiální zprávy o vorařství na horní Otavě pochází
z 16. století. Nejdříve pouze na určitých tocích řeky, později se délka toků, přes které
bylo možné dříví dopravovat, zvětšovala. K využití celého 113 kilometrového toku řeky
Otavy však došlo až v roce 1892. Užitkové dříví vázané do vorů se dopravovalo přes
vodní cesty z Šumavy nejen do Prahy, ale většinou ještě dál, až do Německa, kde
docházelo k jeho zpracování na pilách v německém městě Drážďany. V Sušici lze na
řece Otavě spatřit také unikátní vorařské návěstidlo, které se nachází vlevo po
proudu toku řeky. V minulosti sloužilo pro řízení provozu na řece při plavení dříví.
Plavení dřeva, vorařství. Toto tradiční řemeslo se udrželo ve formě ukázek v rámci
Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. Voroplavba,
respektive plavení dříví je způsob dopravování dřeva plavením po vodním toku.
Šumavský Schwarzenberský kanál je unikátní vodní dílo z 18. století o celkové délce
52 km, které sloužilo k plavení dřeva ze Šumavy až do Vídně. V rámci setkání jsou
147/417
k vidění i ukázky plavení dřeva v dobových kostýmech. Bývají tu také ukázky dobových
řemesel z české i rakouské strany, zpěv písní či představení lidových tanců. Obdobně
probíhalo plavení dřeva také na Vchynicko-tetovském plavebním kanálu. Ten
obchází nesplavný úsek Vydry pod Antýglem. Vchynicko-tetovský plavební kanál již
dlouho neslouží pro plavení dřeva, avšak dodnes zůstává dokladem rozsáhlých
technických znalostí a organizačních schopností všech, kteří se na jeho budování
podíleli.
Pro plavení dříví byla důležitá také unikátní dřevěná lávka v obci Lenora (Rechle
u Lenory). Používala se k zadržování, počítání a postupnému vypouštění dřevěných
polen, které se plavily po řece do papíren ve Větřní. Uvnitř mostu jsou patrny „díry“
v podlaze, do kterých se za nízkého stavu vody spustily tyče, které zadržovaly
splavované dříví, aby se po proudu „nezasekly“. Most je dlouhý 25 m, stojí na žulových
pilířích a je kryt šindelovou střechou.
Klatovský karafiát. Tato zahradnická specialita, speciálně vyšlechtěný klatovský
karafiát, má již dvousetletou tradici. Klatovští zahrádkáři a zahradníci tradičně pěstují
květinu, která se v překladu latinského názvu Dianthos honosí jménem božská
květina. S pěstováním započali již po napoleonských válkách, když se roku 1813 vrátil
do svého rodného města Klatov rytmistr baron Volšanský, který přivezl z francouzského města Nancy semeno drobnokvětého karafiátu. Zbytek svého života trávil
pěstováním a zušlechťováním této rostliny. Zatímco americký karafiát potřebuje
k vypěstování skleník, klatovský je mrazuvzdorná trvalka. Další zvláštností jsou hladké
okraje korunních lístků, u ostatních karafiátů jsou zoubkované. A těch rozmanitých
barev a kreseb v květech! Takovou barevnou škálou se nechlubí žádný jiný karafiát.
Pozorovatele samozřejmě zaujme i jemná hřebíčková vůně.
Konopická – oslava ukončení tření a vochlování lnu či konopí. Původně průvod
děvčat s máječkem po vsi, se svéráznými proslovy a zpěvy (určený k vybírání příspěvků
na zábavu), zakončený taneční zábavou. Oslavy doplňovala tradiční hra - parodie na
staromládenecké a staropanenské vdavky, kdy si chudý konopičák (pazderník ženichem bývala přestrojená žena) si bere chudou konopičku. Jedná se o obdoby
dožínek (přelom srpna a září). Tato slavnost se dodnes dodržuje v řadě obcí: Volary,
Sv. Máří, Radomyšl a jinde. Při slavnosti vystupuje dvojice muže a ženy (tzv.
Konopáka a Konopičky), doprovází je průvod, který obchází jejich obydlí, z nichž
jedno, představované dřevěnou boudou, se v závěru ceremonie někdy i zapálí. Vše je
protkáno motivy erotiky, budoucnosti i konce a slavnost obsahuje i prvky předhistorické.
Sv. Barbora. V lidové tradici se tento den slaví obchůzkami maskovaných barborek,
které chodily a v některých oblastech stále chodí po domácnostech a kontrolují, zda je
uklizeno a zda děti nezlobí.
Lucky – symbol vymetání koutů stavení na znamení konce celoroční nečistoty. Lucky
chodily a v některých oblastech stále chodí po domácnostech.
Masopust. Tradiční slavnost s průvodem a maskami je dodnes dochována v některých obcích. Důležitou součástí masopustních obchůzek byly maškary znázorňující
komické svatby, dále kobyla, šiml či klibna vedená sedlákem nebo paňácou, dále
masopustní kobyla, představovaná dvěma muži, a také masky koně nesené jedinou
osobou. V šumavském Podlesí se dodnes objevují koníci osedlaní jezdcem, který na
sobě nosí obratně sestrojenou kostru s hlavou a pevným zadkem na popruzích, takže
může vozit například děti, a hlavně volně se pohybovat, skákat a tancovat. Jako
nejkrásnější masopustní masky jihozápadních Čech hodnotí etnografka Jitka Staňková
tzv. vostřížky, s kostýmem pošitým barevnými klůcky látek. Tyto bytosti pobíhají
a řádí v masopustních průvodech zejména v šumavském Podlesí, kolem Volyně,
Vacova, Vimperka i Strašína.
Loutkové divadlo v Sušici je nejdéle fungující loutkové divadlo v západních
Čechách. Jeho vznik je úzce spjat s osobou Jana Sedleckého, který společně s několika
nadšenci založil roku 1920 loutkářský odbor. V současné době spadá činnost divadla
pod Sokol Sušice. Po celou dobu činnosti loutkového divadla probíhají představení
v Husově sále sokolovny. V repertoáru divadla lze zhlédnout klasické české pohádky,
jako jsou Zlatovláska nebo Dlouhý, Široký a Bystrozraký, i pohádky méně známé,
např. Honza doktorem v pekle nebo O mlsné princezně. Soubor loutkového divadla se
věnuje také vymýšlení zcela nových, vlastních pohádek. Představení loutkového
148/417
divadla jsou doprovázena zvukovými efekty, které pro každé jednotlivé představení
připravuje principál. Některá představení divadla lze spatřit také na Sušických
slavnostech, kterých se loutkové divadlo ze Sušice pravidelně účastní.
Pašijové hry v Hořicích. Tradice hořických pašijových her sahá možná až do
13. století. Lidé si potřebovali své těžké životní podmínky zpříjemnit hrou a přirovnat
se kvůli svému utrpení Ježíši Kristovi. Rozkvět tradic sahá do počátku 19. století
a vychází z duchovního cítění prostého lidu Hořic. Prvé uvedení pašijí v Hořicích se
datuje rokem 1816. Jejich autorem byl hořický tkadlec a sběratel Paul Gröllhesl, který
též sepsal text. Z těchto skromných počátků pak vzešly zásluhou profesora J. J.
Ammanna výpravné velkolepé pašijové hry, které byly rok poté upraveny proboštem
Lanfsteinerem. V letech 1816–1840 se hrávaly o postních nedělích a velikonočních
svátcích v sálech místních hospod a bez kostýmů. Tradice her a jejich stoupající
úroveň přispěly k tomu, že pověst o nich pronikla daleko za hranice a stala se
podnětem k organizování pašijí po celé Evropě, Rakouskem počínaje a Španělskem
konče. Pašijové hry se staly pověstnými po širokém okolí a v této době je navštívili
i významní činitelé, např. císařská rodina, kníže Schwarzenberg či vysocí církevní
hodnostáři. V současné době se hry hrají jako letní pašijové hry (na začátku srpna)
v Hořicích a jako velikonoční pašijové hry v Českém Krumlově. Pašije byly a jsou pro
Hořice fenoménem. Hořické pašijové hry jsou členem mezinárodní organizace
EUROPASSION.
Pokud návštěvníka pašijové hry zaujmou, měl by navštívit muzeum pašijových
her, které se nachází v obci Hořice na Šumavě. V něm lze zhlédnout model divadla
postaveného v roce 1893 pro 1500 diváků pašijových her. Model v měřítku 1 : 50
zhotovil v roce 2000 hořický modelář Petr Brabec. Dále jsou zde dochované kostýmy
pašijových her z roku 1893, kožené rychtářské právo (asi z roku 1600) a části železných
pout, fotografie představitelů Krista v letech 1993 a 1947, stolní krucifix (asi z roku
1800) a další předměty související s pašijovými hrami a historií obce. Prohlídku muzea
je možné dohodnout u p. Winziga na tel. 606 571 714.
Mytologie, obřady
Durandl – dobrý duch šumavských skláren. Zjevoval se v podobě bílé postavy nebo
malého zavalitého mužíka s rudým nosem i vlasy. Podle některých pověstí se zjevoval
i tam, kde mělo dojít k neštěstí.
Duchové stromů – tito duchové měli stromy ochraňovat před nenechavýma rukama
dřevorubců. Někdy se zjevovali v podobě mužíčků, někdy se prý ve stromech skrývali
ďáblové.
Pošumavská dudácká muzika, vedená Mgr. Tomášem Spurným, vznikla v roce
1989 ve Strakonicích. Členové muziky pocházejí z okolí Strakonic a ze šumavského
Podlesí. Soubor vychází z tradice české dudácké hudby. Jeho repertoár tvoří nejen
lidové písně a tance z Prácheňska, Šumavy a Pošumaví, ale též rekonstrukce starých
zápisů dudáckých muzik z oblastí Chodska a Chebska. Součástí repertoáru jsou též
německé lidové písně a tance z oblasti Šumavy a Chebska. V organizační činnosti
kapela udržuje úzké kontakty s rakouskými a bavorskými skupinami i s německými
krajanskými spolky se vztahem k Šumavě a Chebsku. Jedná se o naprosto
bezkonkurenční interprety, kteří ovládají nejen český, ale i německý repertoár
Šumavy.
Charakteristické znaky jihozápadního nářečí jsou:
- záměna í za é (léto – líto, chléb – chlíb),
- záměna ů za o (ostrý – vůstrý, mokrý – můkrý),
- změny podob místních jmen (Horažďovice – Horažďojce) nebo jmen rodinných
(Novákovi – Novákojc),
- neskloňované tvary přivlastňovacích přídavných jmen (tatínkovo bratr, sestřino
děti),
- skloňování některých zájmen (v našom, v čom),
- vkládání j v zavřených slabikách (ať – ajť, teď – tejď).
Dnes již není tak používané.
Mezinárodní folklorní festival Klatovy patří již od roku 1993 mezi významné
149/417
kulturní akce ve městě. Tato slavnost, konaná každoročně druhý červencový víkend, je
spojena s klatovskou poutí a je pořádána na oslavu lidového tance a hudby, ale také
lidového umění a řemeslné výroby. Každý rok se festivalu účastní dospělé i dětské
soubory z České republiky i ze zahraniční. Jednotlivá vystoupení probíhají
v historickém centru města Klatovy na náměstí, kde se pravidelně vytvoří
neopakovatelná atmosféra. Ta vždy přiláká hojný počet diváků, kteří tanečníky
odměňují velkým potleskem. Do festivalového programu je každoročně zařazeno
slavnostní přivítání souborů starostou města na klatovské radnici. Pravidelně probíhá
také vystoupení lidových muzik a pěveckých složek souborů v kostele narození Panny
Marie. Vystoupení v tomto prostředí má vždy nádhernou atmosféru. Během festivalu
nechybí slavnostní krojovaný průvod všech souborů městem. Vedle základního
programu festivalu je v Klatovech uspořádána řada doprovodných programů
(vystoupení dechových kapel, představení pro seniory, staročeský jarmark atd.).
Libín–S Prachatice je folklorním souborem věnujícím se tanci, zpěvu a hudbě
z jižních Čech.
Folklorní soubor Libiňáček je dětským folklorním souborem.
Soubor písní a tanců Šumava – hudba, tanec a zpěv z Pošumaví a Klatovska.
Šumavánek je dětský folklorní soubor – hudba, tanec a zpěv z Pošumaví a Klatovska.
Šumavské bramborové zelníky – šátečky nebo knedlíky z bramborového těsta
plněné kysaným zelím se slaninou.
Šterc – jídlo, které dnes znají již jen naše babičky. Jedná se o jídlo z brambor, hrubé
mouky, soli, mléka a másla. Množství musíme s citem odhadnout. Uvaříme brambory
ve slupce, oloupeme je a nastrouháme na hrubém struhadle, přidáme sůl a tolik
mouky, aby vznikla drobenka a těsto se nelepilo. Dobře vypracované těsto se
rozprostře na máslem vymaštěný plech a dá se péct do trouby. Po upečení se těsto
přendá do menšího pekáčku, zalije rozpuštěným máslem a mlékem a osmaží se na
plotně. Podáváme s mlékem nebo podmáslím.
Tradiční výroba marmelád a povidel. Blanka Milfaitová se ve své manufaktuře
zabývá výrobou marmelády a povidel podle původních receptur a zásadně ručně, a to
od sběru pouze nejlepšího lokálního ovoce, jeho čištění, vaření, plnění kultovních
skleniček se skleněným víčkem a gumičkou po etikety ručně psané a vázané lýkem.
Výrobky jsou bez barviv, konzervantů, náhražek, bez glutenů, zvířecích alergenů a jsou
v plném respektu k přírodě. Na tyto marmelády lze narazit nejen u nás, ale
i v Londýně, Curychu, Římě a Paříži. Tato marmeláda vyhrála zlatou a dvojitou zlatou
medailí světovou soutěž World’s Marmalade Awards a drží titul Nejlepší marmeláda
na světě. Je servírována v nejlepších restauracích, snídá ji britská královská rodina
i prezident ČR. Manufaktura sídlí v obci Pohoří na Šumavě.
Zelňáky z Pekárny Prachatice. Zelňákové placky jsou chutné, vláčné, nakyslé,
dochucené drobně nasekanými škvarky, kmínem, pepřem, jsou mírně pálivé, chuťově
výborné a osvěžující. Všechny hlavní suroviny pocházejí ze Šumavy, stejně jako stará
receptura. Získaly první místo v krajské potravinářské soutěži „Chutná hezky,
jihočesky“.
Pstruhařství. V obci Žárov (Vacov) chovají pstruhy na říčce Spůlce v čisté šumavské
přírodě. Ryby tu rostou od jikry a jsou krmeny krmením, které splňuje nejpřísnější
kritéria na výživu ryb. Ryby se zde chovají v nejmodernějším zařízení svého druhu
v ČR: recirkulační sytém spotřebovává minimum vody a do okolí neodtékají žádné
odpadní látky. Součástí pstruhařství je také moderní zpracovávání sladkovodních ryb.
Czech Specials:
- Hotel-Restaurant Švamberský dům, Český Krumlov
- Gourmet restaurant Le Jardin, Český Krumlov
- Jakub restaurant, Český Krumlov
- Restaurace Lanovka, Lipno nad Vltavou
- Švejk Restaurant Český Krumlov, Český Krumlov
- Wellness hotel Frymburk, Frymburk
- Hospůdka U Horejšů, Stachy
- Hotel Alpská vyhlídka, Kvilda
- Hotel České Žleby, Stožec
- Hotel Nové Údolí, Stožec
150/417
- Hotel Srní, Srní 117
- Hotel Šumava Inn, Kvilda, okres Prachatice
- Hotel Vydra, Kašperské Hory
- ParkHotel Tosch, Kašperské Hory
- Pension Hájenka Knížecí Pláně, Borová Lada
- Pension Klostermann, Borová Lada
- Zámek Hrádek, Sušice
Výroba dřeváků. Klasické dřeváky bývaly dřív na Šumavě docela běžnou obuví.
Místní je nosili do lesa, na pole, do školy, a dokonce v nich i sportovali. A mnozí je
v zimě také ve své chalupě vyráběli. Výrobě dřeváků se dodnes věnuje Karel Furbach
z Volar. Ve Volarech se dokonce u příležitosti Slavností dřeva pořádá průvod
krojovaných účastníků v dřevácích.
Řezbářství, Karel Tittl, Velhratice. Karel Tittl se zabývá ručním vyřezáváním
z lipového dřeva, které pochází z oblasti Šumavy. Jeho řezby lze najít po celém světě,
např. kříže kaple církve luteránské v USA a v Kanadě, i u nás, např. v Horské Kvildě
a v Muzeu Šumavy v Sušici, kde je jeden z největších mechanických betlémů v ČR.
V poslední době se zabývá také výrobou replik umrlčích prken, na kterých leželi mrtví,
dokud je nebylo možno pohřbít. (V zimě, když napadl sníh a mrzlo, nebylo možné
vykopat hrob, a proto ležel mrtvý na prkně až do jara, dokud země nerozmrzla. Poté se
prkno ozdobně vyřezalo a sloužilo jako pomníček mrtvému.)
Uměleckému zpracování dřeva, Jaroslav Frencl, Volyně. Pan Frencl se již několik
desetiletí věnuje uměleckému zpracování dřeva. Má svou dílnu i malý obchod. Své
výrobky zpracovává tradičním rukodělným postupem podle svých vlastních návrhů,
často využívá i regionální motivy. Převážně z lipového dřeva tak vznikají drobné
figurky, sochy, plastiky, křížky, ale hlavně betlémy, které jsou v současné době
nejžádanější nejen doma, ale i v zahraničí. Jeho výrobky jsou již v řadě zemí, např.
v USA, Austrálii, Německu, Belgii nebo Skotsku.
Práce se dřevem, Ladislav a Libuše Holinkovi (Netřebice). Manželé Holinkovi
vyrábí soustružené výrobky ze dřeva, a to ozdobné i užitkové. Všechny mají v první
řadě ukázat krásu dřeva, jeho druhy, barvy, specifika. V druhé řadě jde autorům o to,
aby lidem přiblížili staré výrobní postupy a oživili drobné předměty denní potřeby.
Umělecké řezbářství, Michael Tesař, Dobrá Voda u Hartmanic. Typickým
produktem uměleckého řezbářství jsou formy na perník, sošky světců a dřevěné
hračky. Michael Tesař z Dobré Vody u Hartmanic se zabývá vyřezáváním figurek, jako
jsou lidové jesličky, sošky světců apod.
Šumavská krajka. Tradičnímu paličkování se věnuje např. v Kašperských Horách
Jiřina Petergáčová nebo v Klatovech Jitka Čechová. V Klatovech vznikl
Krajkářský klub Klatovy, který pořádá jednorázové i celoroční kurzy výuky paličkování
krajek jak pro začátečníky, tak pro pokročilé.
Kovářství, Miloslav Trefanec, Klatovy. Tradičním řemeslem se zabývá Miloslav
Trefanec v Klatovech, držitel titulu „Nositel tradice lidových řemesel“, který se vyučil
kovářem a podkovářem. Věnoval se výrobě a opravám historických mříží, bran
a zábradlí, které byly instalovány na významné památkově chráněné objekty (vytvořil
např. mříže ochozu věže kostela sv. Bartoloměje v Plzni a okenní mříže klášterního
objektu Státní vědecké knihovny v Plzni). V současnosti provozuje vlastní
živnostenskou dílnu. Kovářstvím se zabývá také František Zeithammel v Sušici, držitel
certifikátu Originální produkt – Šumava.
Sušické sirky, firma Ječmínek, Sušice. Společnost Ječmínek se snaží navázat na
tradici sirkařství v Sušici a dostat k zákazníkům zápalky, které byly vyrobeny původní
metodou, ale zřejmě by se již nikdy ke spotřebiteli nedostaly. Pro Sušici byla vždy
výroba sirek tradiční v Solo sirkárně. Zbyly miliony nezabalených sirek, které získala
firma Ječmínek, která je ručně plní do papírových tubusů nebo krabiček a polepuje
etiketou s motivy Vydrýska, Turnerovy chaty, řeky Vydry a dalšími zajímavými místy
Šumavy. Motivy na krabičkách mohou být i upraveny na základě požadavků
zákazníků.
151/417
KLASTRY ATRAKTIVIT
Lenora a Idina Pila - Muzeum sklářství v Lenoře, firemní prodejna skla
v Lenoře a informační středisko národního parku Idina Pila. Obec Lenora se
nachází v údolí Teplé Vltavy na Šumavě, asi 15 km jižně od města Vimperk. Vznikla
v roce 1834 jako osada kolem nové sklářské huti. Tradici sklářského umění, které bylo
známé po celé Evropě, připomíná expozice historického skla v místním sklářském
muzeu. Je v něm uložen soubor předmětů z doby vymezené zhruba lety 1880 a 1980.
Jde jednak o výrobky lenorské sklárny, jednak o poslední pozůstatek rozsáhlých
vzorkoven skla firmy Jan Meyr a později Kralik, který se přímo v místě dochoval.
Základem muzea se stala rodinná sbírka Kraliků. Po roce 1945 byla uložena
v Kralikovské vile a od druhé poloviny 40. let byla dále rozšiřována o vzorky výrobků
lenorské sklárny. V roce 1975 byla tato sbírka skla přestěhována do budovy obecního
úřadu, kde byla průběžně doplňována vzorky výrobků asi do roku 1980. Sbírka
dokumentuje nejen výrobu jedné významné sklárny za více než sto let její existence,
ale je i zrcadlem vývoje šumavského a českého sklářství s jeho vzestupy a pády.
Zahrnuje také řadu unikátních dokladů o technikách používaných v Lenoře. Jsou to
zejména skla s lesklým „kralikovským irisem“, hutně dekorované sklo, secesní
lenorské sklo, dále leptané, broušené a malované sklo vytvořené v různých obdobích
existence sklárny. Zajímavý je duplikát vrstvené a broušené soupravy na bowle
z dvaadvaceti dílů, která byla zhotovena pro anglickou královnu Alžbětu II., nebo váza
s vyobrazením zámečku v Lenoře, zhotovená kombinovanou technikou leptání a malby
v prvním desetiletí 20. století. Návštěvníci Šumavy, kteří se dostanou do Lenory či
jejího okolí, by si rozhodně neměli nechat ujít příležitost seznámit se s takto kompletní
historickou sbírkou českého skla pocházejícího z jedné sklárny za celou dobu její
existence. Sklářské muzeum Lenora najdete v budově obecního úřadu Lenora ve
středu obce.
V sousedství Muzea skla se nachází prodejna brusírny skla v Lenoře. Tato
brusírna začala v Lenoře pracovat v roce 1996 a je dnes poslední dědičkou slavného
lenorského sklářství. V její široké produkci jsou nejen nové vzory, ale i řadu prvků
a motivů, které odkazují ke staleté tradici šumavských brusičů skla. Produkty brusírny
mají certifikát Šumava – originální produkt na výrobky Sklo broušené – matový brus.
V informačním středisku Idina Pila můžete shlédnout expozici prezentující
dřevařskou tradici v boubínském masivu a na Šumavě.
V této obci také můžete obdivovat krytý dřevěný most, ze kterého se kontroloval,
příp. zadržoval a zapisoval počet plavených kusů dřeva do papírny ve Větřní.
TEMATICKÉ TRASY
Práce se dřevem. Dřevařství či dřevorubectví bylo pro zajišťování hlavních
životních potřeb lidí na Šumavě zásadní. Zdroje dřeva u měst se brzy vyčerpaly,
a proto se dřevaři stěhovali hlouběji do lesů, čímž v 18. a 19. století přispěli k urychlení
postupu novodobé kolonizace na Šumavě. V té době tu vznikaly dřevařské osady,
často ve vysokých polohách (například 1720 Srní, 1800 Filipova Huť, 1832 Lenora),
kde dodnes můžete vidět stavby hrubě sroubené ze dřeva, někde je dřevěná
konstrukce pokryta bílou vápennou omítkou. Střechy jsou doškové nebo šindelové.
Typickým prvkem těchto staveb je malá zvonička vkomponovaná do střechy domu.
Začněte svou cestu za dřevem Volarskými slavnostmi dřeva, které se konají
o víkendu v polovině srpna na volarském náměstí. Přijďte v dřevácích a zúčastněte
se průvodu odřevákovaných účastníků a zkuste tak překonat jejich loňský počet.
Dřeváky si můžete zakoupit od místního výrobce (Karel Furbach). Další částí
programu je také mezinárodní zábavná sportovní soutěž o putovní dřevák.
Po takovémto zážitku se zajděte podívat na plavení dřeva po Schwarzenberském
plavebním kanálu na Jelení Vrchy. Šumavský Schwarzenberský kanál je unikátní
vodní dílo z 18. století o celkové délce 52 kilometrů, které sloužilo k plavení dřeva ze
Šumavy až do Vídně. V rámci setkání, která se konají čtyřikrát za letní sezónu (červen,
červenec, srpen a září; termíny lze ověřit na http://www.schw-kan.com), jsou k vidění
ukázky plavení dřeva v dobových kostýmech včetně ukázek dobových řemesel, a to
z české i rakouské strany, zpěv písní či představení lidových tanců obou zemí. Většinou
v srpnovém termínu se koná i ukázka stavění milíře a pálení dřevěného uhlí.
152/417
Pokud byste chtěli vidět malé, ale o to cennější (a hlavně pracnější) výrobky ze dřeva,
zastavte se cestou ještě v Horní Plané u Pavla Sarauera, který vyrábí tradiční
šumavské dřevěné holubičky z jednoho kusu dřeva. Holubička, jako „obraz Ducha
svatého“, visela ve světnici nad stolem nebo kamny nebo také nad kolébkou.
Cestou zpět se můžete zastavit ve Volyni v řezbářství pana Frencla, který se
věnuje uměleckému řezbářství a vyrábí na zakázku hlavně betlémy, ale také sochy či
plastiky a další. Jeho dílo je známé i v zahraničí.
Můžete se vydat také směrem na Kašperské Hory, kde se určitě zastavte na prodejní
výstavě skašovských hraček. Návštěvu je lepší předem dohodnout na Městském
úřadě v Měčíně nebo ji lze vykonat v otvíracích hodinách městské knihovny.
Pokud budete pokračovat dále po cestě do Hartmanice, můžete navštívit ještě
umělecké řezbářství Michala Tesaře z Dobré Vody u Hartmanic, který se
věnuje výrobě betlémů. Své plastiky, inspirované lidovým uměním, provádí starou
klasickou technologií. Jeho díla jsou charakteristická zploštěním objemů,
zjednodušením detailů a výraznou expresívností.
Svou cestu můžete zakončit v Muzeu Šumavy v Sušici, kde můžete zhlédnout
rozsáhlou expozici sirkařství (sirkařství bylo z jednou obživ na Šumavě) či
mechanický betlém.
Sklářská cesta. Sklářskou cestu je nejlépe začít ve Vimperku, v muzeu, kde je
instalována expozice o šumavském sklářství. První písemné zmínky o šumavském
sklářství pocházejí z poloviny 14. století. Koncem 17. století začalo české sklo vytlačovat ze světových trhů benátskou produkci, do té doby nejžádanější a nejkvalitnější.
Ke slávě českého skla přispěl také Michal Müller z Helmbašské huti u Vimperka
objevem křídového křišťálu. V expozici si můžete prohlédnout jeho kolekci.
Svou cestu poté zaměřte do obce Kašperské Hory, kde najdete v muzeu opět expozici sklářství, a to konkrétně velký soubor secesního skla z Klášterského Mlýna a sbírku podmaleb na sklo. V Kašperských horách se ještě určitě poptejte po vinutých
perlách, které vyrábí Hedvika Zahálková a které získaly certifikát „Šumava –
originální produkt“.
Poté si zajeďte do Dobré Vody u Hartmanic a zhlédněte originální tři metry vysoký
skleněný oltář v kostele sv. Vintíře, který je ozdoben 35 figurkami českých i německých
světců. Vyrobila ho z litého skla sklářka Vladimíra Tesařová v r. 2001.
V Lenoře se také zastavte v muzeu sklářství, které provozuje místní obec. V muzeu je
vystaven soubor předmětů z doby 1880–1980. Je to jednak pozůstatek rozsáhlých
vzorkoven skla firmy Jan Meyr, později Kralik, a dále poválečné vzorky výroby sklárny
Český křišťál. Jsou to zejména skla s lesklým „kralikovským irisem“, hutně dekorované
sklo, secesní lenorské sklo, dále leptané, ručně broušené a malované sklo vytvořené
v různých obdobích existence sklárny. Zajímavý je duplikát vrstvené a broušené
soupravy na bowle z dvaadvaceti dílů, která byla zhotovena pro anglickou královnu
Alžbětu II., nebo váza s vyobrazením zámečku v Lenoře, zhotovená kombinovanou
technikou leptání a malby v prvním desetiletí 20. století. Vedle muzea je také firemní
prodejna broušeného skla.
Pak zajeďte ještě do muzea v Železné Rudě, kde je umístěna sbírka skla rodiny
Abelů včetně zrcadel a zrcadlových obrazů.
Jako poslední si nechte čas na Muzeum Šumavy v Sušici s expozicí šumavského
skla,ve kterém se seznámíte s nejrůznějšími technikami zpracování skla ve sbírkách
Bruno Schreibera.
153/417
4.2
Marketing summary pro (sub)region Šumava a Pošumaví
Řemesla a způsoby obživy spjatá se dřevem – pro Šumavu tradiční
dřevorubectví, plavení dřeva a vorařství, řezbářství, sirkařství.
Historie dřevorubectví a vorařství na Šumavě je příběhem těžké práce v neprostupných
hvozdech a plavení dřeva ze šumavských lesů až do Prahy či do vzdáleného Německa.
Je příběhem trpělivých a zručných rukou, které se kromě těžké práce v lesích živily
vyřezáváním dřevěného náčiní i drobných dřívek pro výrobu sirek.
Sklářská tradice Šumavy a Pošumaví – páteříky, vinuté perle, broušené a křišťálové
sklo, lidové podmalby na skle.
Šumavské sklářství je příběhem osidlování horských oblastí, spojeného s těžbou dřeva
a budováním sklářských hutí, charakteristické zejména výrobou páteříků, tradičních
skleněných korálků, které byly předmětem čilého obchodu a vyvážely se prostřednictvím norimberských obchodníků až do Španělska. Vysoce ceněné byly i další
produkty místních skláren, ať už to byl křišťál, barevná skla, či skla napodobující drahé
kameny a polodrahokamy, výtvory místních sklářů byly oceňovány na světových
výstavách, jako byla světová výstava v Paříži v roce 1900.
Klatovský karafiát – Klatovy jsou od 19. století spojeny s tradicí pěstování karafiátů,
které přinesly městu a jejich pěstitelům celoevropskou známost.
Příběh klatovského karafiátu – v překladu z latiny božské květiny - se začal psát před
dvěma sty lety. Dorazil sem po napoleonských válkách spolu s rytmistrem baronem
Volšanským až z dalekého francouzského města Nancy a přinesl svým pěstitelům
celoevropskou slávu. Právě oni vyšlechtili z této květiny mrazuodolnou trvalku a dali jí
nejširší barevnou škálu ze všech karafiátů na světě.
Stará konopická – dodnes živá slavnost spojená ukončením tření a vochlování lnu či
konopí, kdysi důležité suroviny pro výrobu oděvů.
V jižních Čechách je stále silná a živá tradice dodržování místních zvyků a obyčejů
v průběhu celého roku, včetně oslav sklizně konopí, které bylo dříve významnou
surovinou pro výrobu oděvů.
Lidová architektura Šumavy a Pošumaví – roubené stavby, špýcharové domy,
usedlosti alpského typu i hornorakouské vierkanty.
Obyvatelé hornatých, nepřístupných a chladných končin Šumavy a Pošumaví
Blízkost Rakouska a alpských zemí a příchod osadníků z těchto oblastí dal Šumavě a
Pošumaví pestrou škálu lidských obydlí jinde u nás netypických, od usedlostí alpského
typu až po obdobu hornorakouských vierkantů, v nichž po staletí žili obyvatelé těchto
hornatých, chladných a nepřístupných končin naší země.
154/417
4.3
Zmapování SUBREGIONŮ Jižních Čech
PASPORT SUBREGIONU KOZÁCKO
ANOTACE
Táborsko, v minulosti též zvané Kozácko, je nejmenším
DESTINACE
tradičním jihočeským regionem. Přirozeným centrem je
historické město Tábor, které je jediným větším městem
v kraji, a logicky tak k sobě poutá hospodářský i kulturní
život.
POZICE V RÁMCI
Součást regionu Jižní Čechy a Šumava
REGIONALIZACE
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Tradiční lidové zvyky a obcházení lucek – stále
PRO
živý obyčej vážící se k 13. prosinci, kdy má svátek
MARKETINGOVOU
Lucie.
KOMUNIKACI
- Vyšívání rybími šupinami – tradiční a velmi
pracný způsob vyšívání.
PRŮNIKY
- Tradiční lidové zvyky
Miluše Bubelová se již několik let věnuje vyšívání rybími šupinami. Toto tradiční
řemeslu se do českých zemí dostalo asi před 150 lety z Itálie. Ozdoby ze šupin se
objevovaly třeba na krojích, na zástěrkách, čepcích, ale také na střevíčcích, a dokonce
i na kabelkách, které nosily dámy v neděli do kostela. Technika přišívání šupin korálky
je velmi pracná.
ATRAKTIVITY
Kozácko leží v kopcovitém, méně úrodném kraji, což se odráží i v místní architektuře.
Oproti oblasti Blatska zde návštěvník nenajde architektonicky výrazné usedlosti.
Jedná se pouze o ojedinělé stavby (např. Skalické Jednoty, Rybova Lhota), které byly
inspirovány architekturou soběslavských blat. Z převážné části byla však lidová
architektura ve 20. století přestavěna, čímž ztratila svůj historický charakter.
Vyšívání rybími šupinami. Toto tradiční řemeslo se do českých zemí dostalo asi
před 150 lety z Itálie. Ozdoby ze šupin se objevovaly třeba na krojích, na zástěrkách,
čepcích, ale také na střevíčcích, a dokonce i na kabelkách, které nosily dámy v neděli
do kostela. Technika přišívání šupin korálky je velmi pracná.Vyšívání rybími šupinami
se již několik let věnuje Miluše Bubelová (Radimovice u Želče).
Zpracování sladu. Táborská sladovna byla založena v roce 1872 a je jednou z nejstarších firem v Táboře. Funguje nepřetržitě dodnes a je to jedna z posledních samostatných sladoven v republice. Sladovna navazuje na historii zpracování sladu na
Táborsku od jeho počátků v roce 1492. V 16. století se kroniky zmiňují o existenci
čtrnácti sladoven, které dodávaly slad do místních pivovarů. V době přebytku ho
mohly i vyvážet. Pšenici pro zpracování sladu kupovali od místních pěstitelů. Město
dokonce vydalo zákaz spekulací při nákupu a prodeji pšenice určené pro výrobu sladu.
Tradiční zemědělské náčiní a stroje můžete spatřit v muzeu zemědělské techniky
Špejchar Želeč. Zahrnuje více než stovku starých zemědělských strojů, náčiní,
nástrojů a pomůcek, jakou jsou např. vozy, mlátičky, pluhy, postroje a téměř veškerá
dříve používaná mechanizace.
Subregion Kozácko, podobně jako celé jižní Čechy, má tradičně především venkovský
charakter. S tím také souvisí zde uchovávané lidové obyčeje, které jsou spjaty se
zemědělským a křesťanským rokem.
Masopust. Masopustní průvod masek a nezbytné masopustní veselí spolu
s tradičními pokrmy se koná ve většině malých obcí (např. Skalice, Roudná). Jedná se
o víkend okolo masopustního úterý.
155/417
Na Kozácku je pevně zakotven obyčej vážící se k 13. prosinci, kdy má svátek Lucie.
V některých obcích, např. v Roudné, v tento den obcházejí vesnicí lucky, původně
pohanské bytosti, které se staly součástí křesťanské lidové tradice. Lucky chodily
vymetat kouty stavení na znamení konce celoroční nečistoty. Lucky byly postavy
s maskami v bílých hábitech a maskou s dlouhým zobancem. Tato tradice je v obcích
velmi živá (Skalice, Planá nad Lužnicí).
Mytologie, obřady
O Žižkově bytelné posteli. Pověstí o Janu Žižkovi je mnoho, protože v očích
prostého lidu byl vůdcem, který mstil křivdy a útisky páchané na lidu světskou
a církevní vrchností. Jedna z pověstí, v Táboře dlouho tradovaná, je o posteli tohoto
chrabrého vojevůdce. Byla prý neobyčejně bytelná, zhotovená ze železa a propojená
šrouby, aby ji bylo možno snadno rozebrat a přemísťovat. S Janem Žižkou prý
putovala po všech bojištích. Její bytelnost byla nezbytně nutná, protože velký válečník
na ni prý uléhal v plné zbroji, aby se v případě potřeby nemusel zdržovat oblékáním.
Dechová hudba je tradiční českou lidovou hudbou, zejména jihočeská dechovka.
Podobně jako třeba ve Strakonicích pomáhají udržovat lidovou hudební tradici
festivaly.
Festival Nad Lužnicí – dechovkový festival v Plané nad Lužnicí. Dechovkové
festivaly se konají i v dalších městech Kozácka (např. Chýnov, Tábor, Černovice).
V rámci subregionu Kozácka se nevyvinul žádný specifický dialekt.
Sdružená obec Baráčníků v Táboře – jediný soubor v Táboře, který si stále
připomíná zdejší kozáckou minulost. Součástí táborských baráčníků je soubor
Písnička, který se skládá ze čtyř zpěvaček a dudáka.
Písničkové froťánky – setkání dětí s písničkou a lidovými zvyky v Plané nad
Lužnicí.
Táborská bašta je typickým pokrmem v restauracích a hospodách na Táborsku. Jedná
se o kombinace dvou druhů knedlíků, dvou druhů masa, paprikové klobásy a zelí.
Jihočeská kulajda – smetanová polévka s bramborami, koprem a vařeným
vajíčkem.
Bramborové lupínky (Bohemia Chips) se začaly vyrábět v roce 1982 díky
spolupráci národního podniku Zelenina a zemědělského družstva Zeus v jihočeském
Choustníku. Výrobek západního střihu s názvem Bohemia Chips se stal okamžitě
podpultovým hitem. Dnes zpracovává továrna v Choustníku až 60 000 tun brambor
ročně. Vyrábí z nich čtyři řady chipsů.
Plánský perník – výroba tradičních perníků podle původních receptur, bez použití
konzervantů běžných v průmyslové výrobě.
Czech Specials:
- Hotel Elzet, Tábor
Malování kraslic. Několik žen v regionu se věnuje tradičnímu malování kraslic
(Vlasta Beránková, Elena Krčková a další).
Keramika, drátenictví. Několik osob se v regionu věnuje tradiční výrobě keramiky
a drátenictví. Jedná se o výrobu točené keramiky dobového charakteru včetně
drátování (Jaroslava Pospíšilová z Tábora a další).
KLASTRY ATRAKTIVIT
TEMATICKÉ TRASY
Dechovkový maraton. Přijměte pozvání na dechovkový maraton, který začneme
Kubešovou Soběslaví, mezinárodním festivalem dechových hudeb. Akce se koná vždy
třetí neděli v červenci a jedná se ve světě dechových kapel o velkou událost. Koncerty
jsou přenášeny Českým rozhlasem. Přímo Černovická dechovka zahraje pro příznivce
a fandy na začátku srpna. Poté se přesuňte do Chýnova, kde na začátku září zahraje
několik dechových kapel v rámci Mezinárodního koncertu dechových hudeb jižních
Čech.
156/417
PASPORT SUBREGIONU DOUDLEBSKO
ANOTACE
Doudlebsko je nejjižnější český region, kde se prolíná vliv
DESTINACE
české a německé kultury. Společně s Chodskem patří
k nejarchaičtějším krajům v Čechách po stránce nářeční,
krojové i mnoha dalších. V charakteru zdejších obyvatel se
významně odráží historické působení klášterů jako
duchovních středisek. Styl bydlení a hospodaření nese
mnoho společných rysů se sousedními Horními Rakousy.
Horský a podhorský terén Doudlebska určoval nejen
rozptýlené umístění usedlostí, ale také dlouho udržoval
některá řemesla.
POZICE V RÁMCI
REGIONALIZACE
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Doudlebský masopust a růžičková koleda –
PRO
doudlebský masopust patří k nejvýznamnějším
MARKETINGOVOU
obyčejovým projevům svého druhu v celé ČR.
KOMUNIKACI
- Lidový malovaný nábytek – pestrá barevnost
přírodních i figurálních motivů, odlišná v jednotlivých oblastech jižních Čech.
- Štvertanec – mečová koleda – pozůstatek
středověkých cechovních tanců nožířů, řezníků,
kožešníků a bednářů.
PRŮNIKY
- Masopust
- Lidové tance
Mirka Durfeldelerová – vůdčí osobnost udržování starých doudlebských zvyků,
předsedkyně národopisného souboru Doudleban.
ATRAKTIVITY:
Na Doudlebsku se vyskytují vesnice vrcholně středověkého původu, charakterizované
prostornými návsemi s řadou uzavřených statků a osamoceně stojícími velkými
usedlostmi. Zvlášť významné jsou špýcharové domy a sýpky, kombinující dřevěné
i zděné stavební konstrukce. Typickým znakem je užití silných kmenů stromů
a hliněné mazaniny nebo kamene s kamenicky opracovanými prvky kolem otvorů,
posléze pálených cihel. Kromě těchto je dokladem značného stáří rovněž sgrafitová
výzdoba. Mladší zástavba oblasti je oproti starší poměrně strohá a bez náročné
výzdoby průčelních ploch. Hladké štíty se vyznačují veskrze trojúhelníkovým tvarem
a jednoduchým rámem. Mezi nejzachovalejší a památkově chráněné obce patří
Čertyně, Krnín či Štěkře a Borovany.
Jedna z nejstarších roubenek v Čechách v obci Lučice u Chudenic je nedaleko zámku
Černínů. Nenápadně vyhlížející přízemní roubená chalupa v sobě ukrývá pozůstatky
někdejší strohé dýmné jizby, která byla později nahrazena prostornější a pohodlnější
světnicí. Toto roubené stavení bylo vybudováno v průběhu druhé poloviny 16. století.
V prostorách roubenky se nachází dobová pec a záklopový strop. Objekt je
v současnosti památkově chráněn.
Malovaný nábytek vznikal převážně během 18. a 19. století. Malovaná výzdoba se
v jednotlivých oblastech liší jak převažující barevností, tak používanými motivy.
Velkou bohatostí vyniká i nábytek z jižních Čech. Malbou se zdobily především velké
kusy nábytku, skříně a truhly, které stávaly v hlavní obytné světnici, případně
drobnější kusy jako misník, koutní skříňka, čelo postele či kolébka. Výzdobě
malovaného nábytku se věnovali pouze vyučení truhláři, kteří nábytek zhotovili i
malovali, nezdobený užitkový nábytek se zhotovoval i podomácku. Většinu námětů
čerpali lidoví tvůrci v přírodě a v prostředí kolem sebe. Odlišný styl malované výzdoby
jihočeského nábytku zhruba odpovídá hlavním národopisným oblastem. Jsou to
157/417
Šumava, Doudleby a Blata. Malovaný nábytek z Doudlebska (sahající až na
Prácheňsko) má v polích naprosto charakteristické a nezaměnitelné stylizované
rostlinné motivy (tulipány) - velkých rozměrů a pestré barevnosti. Na území, které
bylo dříve osídleno německy mluvícím obyvatelstvem (zejména v jižní části
Českokrumlovska), nacházíme nábytek, který spojuje prvky české i sousední
hornorakouské lidové kultury. Lidoví malíři tu používali základní bleděmodrý
podklad, na který umísťovali drobné kvítky. Na honosných kusech se objevovaly
i figurální prvky, kromě postav světců to byli monarchové, vojáci či dobové žánrové
výjevy.
Tradiční lidový nábytek můžete spatřit v rámci expozice jihočeského nábytku ve
staré tvrzi v Žumberku nedaleko Trhových Svin.
Formani, Formanské muzeum v Besednici na Kaplicku. Majitelem a tvůrcem
muzea je soukromý zemědělec Josef Smolík. Jeho předkové se – stejně tak jako on –
zabývali chovem koní, díky čemuž měli jedinečnou sbírku postrojů. V muzeu, které
vzniklo u příležitosti 600. výročí založení obce, je k vidění na pět stovek postrojů.
Voroplavba v Českém Krumlově. Turisticky oblíbená plavba na dřevěných vorech
je dokladem několikasetleté tradice vorařství, využívaného při přepravě dřeva na
řekách Otava a Vltava v jižních Čechách. Současné turistické plavby vedou historickým
centrem Českého Krumlova pod dohledem proškoleného průvodce. Při plavbách si lze
vychutnat také speciální vorařské občerstvení nebo se zaposlouchat do melodické
hudby.
Doudlebský masopust a růžičková koleda patří k nejvýznamnějším obyčejovým
projevům svého druhu v celé ČR.
Masopust v Doudlebech, Zlaté Koruně, Dobrkovské Lhotce, Komařicích, Radosticích
aj. začíná požehnáním, následuje setkání se slaměnou koledou, večer je tradičně
věneček. V průvodu maškar ani dnes nechybí mládenecká, tzv. zelená nebo také
růžičková koleda. Mělo by ji tvořit 12 koledníků, svobodných mládenců. Křesťanský
svět si počet 12 vysvětluje jako 12 Kristových apoštolů, v pohanském světě
symbolizoval 12 měsíců v roce. Koledníci jsou oblečeni do civilního tmavého obleku,
opásaného šerpou kolem pasu. Šerpa je červenobílá, což jsou barvy země, ze které
koleda pochází. Koledníci mají na hlavách vysoké klobouky, které tvoří 365 krepákových růžiček, jako je dní v roce. Na vrcholu jsou čtyři velké růže, jako je ročních
období, a větvičky jalovce jako symbol jara. Křesťanství si počet růží, kterých je místo
čtyř pět, vysvětluje jako pět ran Ježíše Krista a jalovec představuje trnovou korunu.
Bílé a červené pentle, kterými je klobouk dozdoben, mají zase značit Kristův pot
a krev. Mezi koledníky je Hejtman a Rychtář, kteří mají šerpu přes ramena, čímž má
být odlišena šlechta od poddaných. Hejtman koledy nese halapartnu, na niž napichuje
špek jako symbol hojnosti, a tu si staví na nohu (neboť nikde nemá domovské právo
a halapartnu musí stavět na „své“). Rychtář nese takzvané právo, kterým dostává od
starosty povolení – právo – k provádění masopustní koledy. Koledu vede Matka
(v Radosticích se mu také říká caperda, tedy člověk, který neudrží žádné tajemství)
nebo prostě střapatej. To proto, že má oblek pošitý barevnými třásněmi. Na nich má
zvonečky, aby se koledě neztratil. V ruce nosí cep jako symbol úrody. Spolu s ním jde
v čele koledy Rybníkář, nesoucí dřevěnou lopatu, kterou se sázel chléb do pece, třetí
caperda má na ramenou velkou koženou brašnu, do které „krade“ lidem úrodu
z minulého roku (většinou nějaké hospodářské zvíře – králíka, slípku). Matka s cepem
roztáčí koledníky bouchnutím cepu o zem. Mládenecká růžičková koleda společně
s dechovou kapelou obchází všechny domy. U každého zahraje kapela písničku
„Červená růžičko“, koledníci zatancují „kolečko“ a pozvou přítomné na večerní zábavu.
Odpoledne se do masopustu zapojuje slaměná koleda ženatých mužů – bývalých
koledníků mládenecké koledy, aby mohla mládence zkontrolovat. Kromě toho
prochází vsí několik skupin dalších masek, které tropí každý rok nejrůznější legrační
kousky. Nesmí chybět tradiční koblížky jako občerstvení pro zúčastněné. Podávají se
vždy venku před domem.
Velikonoce. Doudlebským lidovým zvykem je mj. velikonoční obchůzka mladších
dětí po vsi s řehtačkami, tzv. řehtání nebo klapání (např. Doudleby, Holubov). Tzv.
klapání je folklorním reliktem, který se jinde již tolik neudržuje, na Doudlebsku je však
nedílnou součástí oslav Velikonoc.
158/417
Doudlebské dožínky. Tento tradiční obřad včetně poutě se odehrává vždy druhou
neděli v září. Pouť v kostele se na tento svátek slaví již od roku 1716, každoroční
festival Doudlebských dožínek od roku 1997. Připomíná se formanská tradice jízdou
starých formanských vozů a krásně vyzdobených koňských spřežení.
Mytologie, obřady
K mytologii Doudlebska nepochybně patří mytické dějiny tohoto kraje, který nese
jméno po slovanském kmenu Doudlebů. Tento kmen byl jedním z největších
slovanských kmenů a je zmiňován nejen v legendách o sv. Václavovi, ale také jej uvádí
arabský historik a cestovatel al Masúdí v 10. století. Samotný původ kmene je nejasný.
Mytologický význam Doudleb dokládá i fakt, že byl odtud vytěžen kámen do základů
národního divadla.
Mnoho hudebních a tanečních rysů má Doudlebsko společných s blízkým
Prácheňskem. Pozůstatkem středověkých cechovních tanců nožířů, řezníků, kožešníků
a bednářů jsou švertance nebo tanec debnárský. Ještě v 19. století se zde tančily
točivé tance. Mečovou koledu jako tanec se šavlemi (švertanc/Schwerttanz) tancovali
hlavně němečtí osadníci na Kaplicku a v etnicky smíšených vesnicích na Trhovosvinensku. Záhy se rozšířil do celého Doudlebska a stal se součástí tzv. Doudlebské
koledy. Dlouhodobé soužití českého a německého etnika vedlo k přijetí švertance také
Čechy. Na Doudlebsku je švertanc prováděn „rytmem lendlerových nápěvů" a tradiční
doprovodnou písní se stala píseň „Červená růžičko, proč se nerozvíjíš / proč ty k nám
Pepíčku / proč ty k nám nechodíš“. Muzika hraje předehru a tanečníci na počátek
taneční melodie chůzí vytvoří kruh.
Setkání heligonkářů v Besednici. Heligonka je oblíbeným hudebním nástrojem,
má osobité ladění, takže její sytý tón ji na první poslech odlišuje od ostatních
harmonik. Také vyžaduje „jinou“, daleko obtížnější techniku hry. První Setkání
heligonkářů se konalo v Českém Krumlově v roce 1979, kde se o rok později konalo
i Setkání druhé. Od roku 1981 se Setkání konají v Besednici.
Tradice plenérového (venkovního) divadla. Uvádění divadelních představení ve
volné přírodě je ve své podstatě návratem k principům divadla starého Řecka a možná
i dřívějších. Renesance přírodních divadel nastala na přelomu 19. a 20. století mj.
v souvislosti s pašijovými hrami především ve střední Evropě a ve Francii, kde se
využívaly antické amfiteátry a arény. Jedno z nejstarších přírodních divadel v Čechách
bylo vytvořeno v parku zámku Červený Dvůr u Českého Krumlova a dnes již
neexistuje. Významným mezníkem ve vývoji fenoménu plenérového divadla je světově
unikátní otáčivé hlediště v Českém Krumlově. U jeho zrodu stojí významný
divadelní architekt a scénograf J. Brehms s režisérem O. Haasem. Jako první pokus „v
malém“ se odehrála v roce 1958 inscenace Weisenbornovy hry Ztracená tvář. Prvá
improvizovaná točna uvezla sotva 60 diváků a byla poháněna lidskou silou. Nicméně
už rok poté je zbudováno „velké“ otáčivé hlediště pro 400 lidí. Před ním pak dvojice
Haas-Brehms inscenuje Jiráskovu Lucernu. V roce 1960 dostává hlediště novou
podobu, je rozšířeno na 550 míst, pevně zabudováno do země a poháněno
elektromotorem.
Na Doudlebsku se vyvinula a dosud přežívá specifická mluva. Doudlebané na konci
slov užívají znělé b, d, v, z, ž, nikoliv neznělé p, t, f, s, š (výslovnost vůz, ne vůs). Místy
se dochovalo i tvrdé ł: šły, był, tłustej… Doudlebsky je vyslovované mjel namísto mněl,
kf, tf za kv, tv (kfět, tfuj).
Typicky:
- ou přechází v ú (kúpit, súsed),
- bji místo bi (babjička, bjič),
- som (místo jsem).
Mezinárodní dětský folklorní festival Český Krumlov probíhá v rámci
Svatováclavských slavností, a proto je možné se v době festivalu setkat v Českém
Krumlově s nejrůznějšími tradičními řemesly a lidovými umělci, kteří prezentují své
výrobky.
Klub tradic Borovany se zaměřuje na oživení a udržování jihočeských tradic. Při
tradičních svátcích pomáhá organizovat program, peče tradiční dobroty (koláče,
buchty, perníčky apod.), nabízí široké veřejnosti možnost zkusit si výrobu tradičních
159/417
předmětů, jako jsou kraslice, adventní věnce apod.
Národopisný soubor Doudleban se zaměřuje na klenotnicový folklor (místní zvyky
a obřady), zpěv, tanec a oživování zvyků dávných předků. Pořádá vystoupení. Účastní
se masopustů.
Dětský folklorní soubor Jitřenka je z Českého Krumlova. Zabývá se folklorem
z Doudlebska.
Koláč Ušák se pekl při příležitosti poutí či posvícení a dodnes jej některé rodiny na
Doudlebsku připravují. Jedná se o koláč z kynutého těsta mazaný povidly, mákem
a tvarohem, zdobený mandlemi, ořechy a rozinkami.
Czech Specials:
- CITY Restaurant, České Budějovice
- Hotel Budweis, České Budějovice
- Motorest Pegast, Litvínovice
- Potrefená husa, České Budějovice
- Restaurace Metropol, České Budějovice
Malování kraslic (jihočeských strak). V Křemži se donedávna tomuto řemeslu
věnovala Marie Husarová a vychovala si v regionu své následovnice.
Pojem „kraslice“ byl odvozen od červené barvy, které se dříve říkalo „krásná“.
V dobách minulých se zdobila vajíčka převážně červenou barvou, neboť se věřilo, že je
to barva posvátná, ochraňující proti démonům. Karmínově červená vajíčka s bílým
batikovaným dekorem byla pro svoji barevnost lidově označována „straky“.
Ruční výroba kožených předmětů, Václav Franče, Kaplice. Ručně šité kožené
předměty mají jedinečné pojetí ve smyslu „co kus, to originál“, jak v kusovém
zpracování, tak v malých sériích. Výběr motivů vychází ze zájmu autora o historii
a etnografii v rámci regionu i mimo ně a z přání a individuálních potřeb zákazníků.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Otáčivé hlediště a divadelní představení v Českém Krumlově. Otáčivé
hlediště je více než půl století významným a ve světovém měřítku i ojedinělým
reprezentantem přírodního plenérového divadla s originálním řešením a využíváním
scénického prostoru. Hrací plocha – jeviště – je tvořena rozlehlým prostorem
okolního zámeckého parku, který umožňuje využívat ojedinělost nádherné scenérie
zámecké zahrady se staletými stromy, které vytvářejí pro divadelní příběhy
neopakovatelnou atmosféru. V případě hudební produkce – operních a baletních
představení – je spojení nádherné hudby a estetiky tance s okolní přírodou
mimořádně emotivním zážitkem. Princip otáčivého hlediště zasazeného do po staletí
vytvářeného zámeckého lesoparku s rokokovým zámečkem Bellarie je velikou
předností, kterou nedisponují ani velmi slavné „open-air“ scény, jako je jezerní jeviště
v Bregenz, aréna ve Veroně či středomořské řecké amfiteátry. Otáčivé hlediště Český
Krumlov patří mezi přední evropské „open-air“ scény. Jeho výjimečnost umocňuje
i fakt, že od roku 1992 je Český Krumlov zapsán na seznamu světového kulturního
a přírodního dědictví UNESCO.
Každoročně se tu od června do září odehraje průměrně osmdesát představení, jež
navštíví na 55 000 diváků z tuzemska i zahraničí. Provozovatelem hlediště je od jeho
vzniku Jihočeské divadlo se sídlem v Českých Budějovicích. Na divadelní produkci
před otáčivým hledištěm se podílejí všechny jeho čtyři umělecké soubory: činohra,
opera, balet a loutkohra. Nejatraktivnější jsou pro zahraniční diváky vždy inscenace
operních a baletních titulů se světoznámými hosty a choreografy (sólisté Metropolitní
opery v New Yorku, San Francisco Opera, Toronto Opera Company, Národního
divadla v Praze a Bratislavě, filmový režisér a držitel Oskara Jiří Menzel, dirigent MET
John Keenan a řada dalších špičkových umělců).
TEMATICKÉ TRASY
Za masopustním veselím a růžičkovou koledou. Tradice masopustu, mající
předkřesťanské kořeny, bývala běžná ve městech i obcích, dnes však v plné kráse
přežívá jen na několika místech v republice. Velmi živá je právě na Doudlebsku, zdejší
masopust patří k nejvýznamnějším obyčejovým projevům svého druhu v celé ČR.
Vydejte se tedy za touto jedinečnou lidovou slavností, koledou, jak se na Doudlebsku
160/417
říká, a zažijte čas plný veselí, zvyků a symbolů. Budete mít také možnost objevit, co je
tzv. růžičková koleda.
K nejokázalejšímu průvodu maškar, který respektuje dávné tradice, se můžete připojit
v Dobrkovské Lhotce poslední neděli před Popeleční středou, konkrétní datum je
tedy pokaždé jiné. Masopustní veselí se koná také v mnoha dalších obcích regionu.
Abyste nebyli na masopustu úplnými cizinci, vězte, že se v průvodu můžete setkat
s hejtmanem, který nese halapartnu, na niž napichuje špek jako symbol hojnosti,
a rychtářem, nesoucím tzv. právo, kterým dostává od starosty povolení k provádění
masopustní koledy. Koledu vede matka – caperda. Oblek má pošit barevnými
třásněmi, na nich má zvonečky, aby se koledě neztratil. V ruce nosí cep jako symbol
úrody. Průvodu maškar vévodí mládenecká, tzv. zelená nebo také růžičková koleda,
podle toho, že koledníci mají na hlavách vysoké klobouky, které tvoří 365 barevných
papírových růžiček.
Růžičková koleda společně s dechovou kapelou obchází všechny domy. U každého
zahraje kapela písničku „Červená růžičko...“, koledníci zatancují „kolečko“ a pozvou
přítomné na večerní zábavu. V poledne je malá přestávka na oběd a pokračuje se až do
pozdního odpoledne, kdy se aktéři sejdou na návsi, kde se koná slavné zakončení.
Originální rituál se při zakončení koná v Dobrkovské Lhotce. Kolem čtvrté hodiny
odpolední se na návsi shromáždí koledníci s maškarami a vedle nich se do masopustu
zapojuje i druhá, tzv. slaměná koleda ženatých mužů, bývalých koledníků. Skupiny
začnou mezi sebou soupeřit. Nakonec se smíří, vytvoří ze svých těl velkou lidskou
hromadu a na jejím vrcholu se setkají oba hejtmani, aby uzavřeli smír symbolickým
šňupečkem. Masopust končí večerní taneční zábavou, kde se odehrávají další bujaré
zvyky.
Tradiční masopust s maškarami, veselými symbolickými zvyky i koledou probíhá
každoročně také v Komařicích a Pašinovicích, a to v sobotu před Popeleční
středou, v Sedle a Stradově potom v neděli, a stejně tak i masopustní zábava.
Komařice ji v současnosti pořádají v sálu ve Střížově. Sedlecká zábava se v neděli koná
v hospodě „U Kocoura“ na sedlecké návsi. V úterý se potom „pochovává masopust“.
V Doudlebech masopust pořádá národopisný soubor Doudleban, který se účastní
také masopustu v Českých Budějovicích.
161/417
PASPORT SUBREGIONU BLATA
ANOTACE
Jihočeská oblast Blat je známa svými rovinami s lány obilí
DESTINACE
a plochami rybníků. Jde o oblast rozsáhlou a úrodnou.
Z pohledu lidové kultury jde o region zcela mimořádný,
odpradávna spjatý se zemědělským obyvatelstvem
a tradičními selskými rody. Jednotlivé části lidové kultury
jsou převážně podřízeny zemědělskému charakteru Blat.
Charakteristickým je pro Blata lidová architektura selského
baroka, rybnikářství a rybářství na Třeboňsku a textilní
umění výšivky.
POZICE V RÁMCI
REGIONALIZACE
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Selské baroko – hospodářské usedlosti unikátní
PRO
architektonické i urbanistické hodnoty, které jsou i na
MARKETINGOVOU
seznamu UNESCO.
KOMUNIKACI
- Jihočeské rybníkářství a rybářství – charakteristická krajina jihočeských rybníků a tradiční obživa
místního obyvatelstva.
- Lidové hudební nástroje – české dudy
a fanfrnochy.
- Lidové výšivky – typická blaťácká výšivka
a vyšívání rybími šupinami.
- Bahenní lázně na Třeboňsku – léčivé účinky
místní rašeliny a slatiny, která byla využívána
v lázeňství již v době středověku.
PRŮNIKY
- Lázeňství
- Hudební nástroje
Jan a František Šochové a Martin a Jan Patákové jsou autory architektonického řešení i tvůrci výtvarného pojednání většiny staveb Soběslavsko-veselských
blat. Jejich umělecký rukopis byl inspirován tvaroslovím oficiální renesanční, barokní,
klasicistní a empírové architektury doplněným zdobnými motivy vycházejícími z lidového vesnického prostředí. Mnohé jejich stavby se nám dodnes dochovaly v řadě blatských vesnic, například v Klečatech, Komárově, Mažicích, Vlastiboři, Zálší a Záluží
(vesnické památkové rezervace), v Debrníku, Nedvědicích a Svinkách (vesnické
památkové zóny), v Borkovicích, Hlavatcích, Hodonicích i v některých dalších.
Zednický mistr Jan Šoch (1798–1867) přišel na Blata z blízkých Nuzic. V mládí
prý údajně, stejně jako řada jiných řemeslníků z jižních Čech, pobýval na zkušené ve
Vídni. Pracoval s partou pomocníků a dalším zedníkem Linhartem, později pak také se
svým synem Františkem Šochem (1828–1874).
Šochové stavěli především v Zálší, Borkovicích, Hartmanicích Klečatech, Komárově,
Mažicích a Nedvědicích. Průčelí usedlostí členili architektonickými články (pilastry,
lizény, římsy, šambrány aj.) a zdobili náboženskými i rostlinnými a geometrickými
motivy.
Zednický mistr Martin Paták (1820–1889) se narodil ve Vlastiboři a na Blatech
pracoval od 60. let 19. století. Jeho syn Jan Paták (1859–1943) etapu věhlasné
blatské architektury završil. Působili zejména v rodné vsi a dále pak v Čerazi,
Debrníku, Rybově Lhotě, Vesci, Záluží i jinde. Výzdobné prvky byly opět ze slohové
architektury převzaté pilastry, lizény, římsy a rámování doplněné bohatým štukovým
dekorem, jako zajímavost například také stylizované typické blatské rostliny –
masožravé rosnatky „rosničky“. Dochovalo se vyprávění pravnuka Martina Patáka
o tom, jak jeho dědeček s otcem během zimy vyřezávali dřevěné šablony, aby měli na
příští stavební sezónu připravenu zásobu nových výzdobných motivů.
Miroslav Stecher z Českých Budějovic patří mezi známé budějovické osobnosti.
Zabývá se výrobou snad nejtypičtějšího jihočeského nástroje – dud nebo taky
jihočeské kozy, jak se jim občas pro jejich mečivý zvuk říká. I díky takovým lidem, jako
je on, si jižní Čechy ponechávají svůj kolorit a osobitost.
162/417
ATRAKTIVITY
Holašovice byly zapsány na seznam přírodního a kulturního dědictví UNESCO pro
své mimořádné architektonické a urbanistické hodnoty. Představují unikátní
dochovaný soubor hospodářských usedlostí, které byly stavebně a výtvarně upraveny
v průběhu 19. století do specifické podoby tzv. selského baroka, díky čemuž jsou dnes
tyto objekty předmětem památkové péče. Unikátní je dosud neporušená forma
půdorysného řešení, parcelace i struktura zástavby, která je příkladem vesnického
urbanismu z období vrcholné fáze středověké kolonizace.
Klečaty, Komárov, Mažice, Vlastiboř, Zálší a Záluží (vesnické památkové
rezervace), Debrník, Nedvědice a Svinky (vesnické památkové zóny), Borkovice,
Hlavatce, Hodonice, Plástovice a Zbudov – vesnice s původními roubenými
staveními, které byly od 30. let 19. století do jeho konce radikálně proměněny novou,
dosud nevídanou a především výtvarně zcela unikátní zděnou architekturou.
Nacházíme v ní patrné vlivy tvarosloví slohové barokní, klasicistní a empírové, zvláště
městské a panské stavební kultury, ovšem doplněné zdobnými motivy vycházejícími
z vesnického prostředí a zřetelně podřízené místním zvyklostem a tradicím. Budovány
zde byly převážně rozměrné trojstranné statky uzavřené ohradní zdí s branou
a brankou, na jejichž štítových průčelích obrácených do návsi byla soustředěna
reprezentativní výzdoba. Zpravidla drobnější plastický štukový dekor, rozvržený po
celé ploše průčelí obytného domu, protilehlé sýpky i vjezdové brány se štítovým
nástavcem, byl vykrajován do čerstvě nahozené vlhké omítky a poté opatřen nátěry
s pestrou barevností. Pro tuto architekturu se vžil ne zcela přesný název „selské“ nebo
„lidové“ baroko.
Hlubocko-zbudovská Blata – starší dřevěné domy známe především z literatury,
přičemž v terénu se dochovaly pouze ojediněle. Jednalo se o roubené stavby se
střechou s doškovou krytinou. V některých případech může být roubení ještě skryto
pod vnější povrchovou úpravou nebo obezděním. Mladší zděné domy vznikaly již
v první třetině 19. století, jak dokládají rovněž mapy katastru. V řadě případů však
zachycené objekty neodpovídají dnešní zděné zástavbě, jejíž podobu veskrze datujeme
až do doby kolem poloviny 19. století nebo pozdější. Tuto dataci nese i řada omítaných
štítů typického zvonového tvaru, zdobených náročnou štukovou výzdobou. V prostoru
blíže Hluboké nad Vltavou se můžeme setkat i s domy bez náročné výzdoby.
Jindřichohradecko. Zděná architektura Jindřichohradecka se na rozdíl od většiny
ostatních regionů jižních Čech vyznačuje svou na první pohled patrnou uměřeností,
geometrickou strohostí a střídmým výrazem, které jí dodávají značnou působivost
a archaičnost. Konjunktura zděného stavitelství 19. století mohla tedy v této oblasti
navázat na existující starší vrstvu a na některých případech obohatit prostá průčelí
usedlostí s plochými trojúhelníkovými štíty a segmentově zaklenutými vjezdy
o pozoruhodný drobný štukový dekor vycházející z klasicistního tvarosloví. Mezi
zajímavá vesnická sídla patří například Hrutkov, Malíkov nad Nežárkou, Nová
Ves, Plačovice(všechny uvedené jsou vesnické památkové zóny), dále Člunek,
Horní Pěna, Jindřiš, Kamenný Malíkov, Lodhéřov, Malý Ratmírov, Oldříš,
Písečné aj.
Třeboňsko. Charakter území Třeboňska se zásadním způsobem proměnil od
15. století se vznikem a rozvojem rybníkářství na rozsáhlých rožmberských dominiích,
které zasáhlo i do struktury osídlení, například vznikem osamocených dvorcových
usedlostí. Mezi nejzajímavější vesnická sídla Třeboňska patří například Bošilec,
Dynín, Lutová, Mazelov, Pístina, Ponědrážka, Příbraz, Žíteč (vše vesnické
památkové zóny) nebo Lužnice, Stříbřec aj.
Vyšívání
Blaťácká barevná ornamentální výšivka představuje světový unikát a byla hojně
používána na blatský kroj. Blatský kroj je bezesporu nejnádhernější z českých krojů.
Jeho ráz je důstojný a slavnostní. Je plný barev a lesku s karmazínovými,
163/417
zlatohnědými a bílými výšivkami. Na fěrtochách vyniká nádhera pavoučků (fěrtochy
silnicové) nebo tylových velkokvětých výplní, obšívaných různobarevnými korálky
a stříbrnými nebo zlatými penízky jako symbolem rybích šupin.
Těmto výšivkám se věnuje již několik let paní Ivanka Wolková z Českých Budějovic.
Vyšívání rybími šupinami se do českých zemí dostalo asi před 150 lety z Itálie.
Ozdoby ze šupin se objevovaly třeba na krojích, na zástěrkách, čepcích, ale také na
střevíčcích, a dokonce i na kabelkách, které nosily dámy v neděli do kostela. Technika
přišívání šupin korálky je velmi pracná. Tomuto tradičnímu řemeslu se věnuje již
několik let Ludmila Dominová ze Zlivy u Hluboké nad Vltavou.
Výroba lidových hudebních nástrojů
Výroba českých dud a fanfrnochů, nebo taky jihočeské kozy, jak se jim občas pro
jejich mečivý zvuk říká, snad nejtypičtějšího jihočeského hudebního nástroje, který je
poprvé zmiňován už před naším letopočtem. Tento nástroj se u nás zabydlel někdy
v polovině minulého tisíciletí. Jeho výrobou se zabývá Miroslav Stecher z Českých
Budějovic.
Výroba tahacích harmonik. Tahací harmoniky ve své prapůvodní podobě vznikly
už před tisíci lety v Číně, svou dnešní tvář získaly na přelomu 18. a 19. století
v Německu. Do dílny Františka Mikeše z Českých Budějovic přivážejí lidé různé
poškozené a nefungující kousky, přičemž některé z nich jsou hotovými unikáty,
a František Mikeš je opravuje. Dovede ovšem vyrobit i nástroje nové.
Výroba gobelínů - název gobelín (též gobelin) je z francouzského gobelin podle
názvu nejznámější francouzské manufaktury rodiny Gobelinů, zobecněl teprve v
průběhu 17. století. Jindřichohradecká dílna Marie Teinitzerové byla ve svých
počátcích vybavena jen třemi stavy, dvěma dovezenými ze Švédska a z Norska
(ležatým podnožkovým a stojatým pro tkaní gobelínů) a jedním stavem obyčejným, na
jakém tkali domácí tkalci na Strmilovsku látky pro export do Vídně a Turecka.
Postupně přešla, na rozdíl od manufaktury ve Valašském Meziříčí, na tkaní gobelínů
na horizontálních stavech tzv. aubussonského typu (podle druhé nejvýznamnější
francouzské manufaktury v Aubussonu, která je používá). Od počátku 60. let je
součástí pracovní náplně jindřichohradecké dílny také restaurování historických
gobelínů. Od počátku 60. let minulého století až dosud byly v jindřichohradeckých
dílnách zrestaurovány desítky historických tapisérií, mnoho výšivkových i
gobelínových potahů historického sedacího nábytku, množství historických
orientálních koberců a jiných textilií. Objednateli těchto prací byly české památkové
státní instituce, zastupitelské úřady různých států, jako např. Velvyslanectví U.S.A. v
Praze a Vídni, různí soukromí sběratelé z České republiky i ze zahraničí. Velice
důležité a zajímavé jsou od počátku 90. let dosud restaurátorské práce prováděné pro
tradiční vídeňské uměleckořemeslné firmy.
Dům gobelínů - centrum tkalcovských řemesel v Jindříchově Hradci navazuje
na více než stoletou tradici existence gobelínových dílen v J. Hradci.
Veřejnost se zde seznámí jak s historií tkalcovství v J. Hradci ve stálé expozici
věnované Marii Teinitzerové, tak s tradiční a unikátní technologií ručního tkaní na
horizontálním a vertikálním stavu prostřednictvím zručných tkadlen, které lze
pozorovat při práci přes skleněnou stěnu v originálním interiéru.
Provaznictví. Provaznické muzeum v Deštné bylo založeno v roce 1998 v bývalé
provaznické dílně rodiny Kliků, která provozovala provaznické řemeslo téměř 250 let.
Toto muzeum je v Čechách jediné, ve kterém je umístěna ucelená expozice strojů
a nářadí pro provaznickou výrobu, používaných asi před 200 roky, ve srovnání
s výrobou dnešní. Součástí prohlídky je předvádění původní výroby z různých
materiálů a různých postupů jak provaznického, tak tkalcovského a soukenického
řemesla.
Kovářství a loutkářství. Kovárna a loutkářské muzeum v Záluží
u Vlastiboře. Kovářství bylo běžnou součástí života našich předků a menší kovárna
se nacházela v každé vesnici. Kovářského umění bylo zapotřebí při péči o koně, vozy,
kočáry, též o zemědělské náčiní a při výrobě všemožného nářadí i železných součástí
a spojovacího materiálu, bez nichž se neobešly další desítky řemesel. Kováři nejen
vyráběli, ale také opravovali. Na tuto významnou společenskou úlohu mistrů kladiva
a kovadliny upomíná kovárna s původním vybavením a se sbírkou kovářského nářadí
a též s vybavením typické blatské světnice s černou kuchyní. Je zde také loutkářský
ateliér Václava Vaňka a expozice starých loutek a betlémů.
164/417
165/417
Rybníkářství má na českém území dlouholetou tradici, která sahá až do 12. století,
kdy byl v roce 1115 založen nejstarší doložený rybník na území Čech, a to zakládací
listinou kladrubského kláštera. V oblasti Třeboňské pánve se začaly zakládat rybníky
za vlády Jana Lucemburského a následně i Karla IV., kdy vznikl nejstarší jihočeský
rybník Dvořiště. Rybníkářství podporoval zejména rod Vítkovců, později Rožmberků
a Schwarzenbergů. Největší rozmach prožilo po objevení třístupňové metody chovu
ryb v 15. století. Nová metoda přinesla vynikající hospodářské výsledky a zároveň bylo
možno díky rozdílným požadavkům na plůdkový rybník, výtažník a hlavní rybník lépe
využít terénní podmínky. Rybníky tedy byly zakládány téměř na všech příhodných
místech. Tehdy se do zakládání významnou měrou zapojil šlechtický rod Rožmberků.
Během jejich patronace započala výstavba důmyslné rybniční soustavy, která
propojuje rybníky a přivádí vodu z okolních řek. V této době se na scéně objevují
nejslavnější čeští rybníkáři jako Josef Štěpánek Netolický, Jakub Krčín z Jelčan či
Mikuláš Ruthard z Malešova.
Více než 500 rybníků a rybníčků tvoří na Třeboňsku 16 soustav. První rybníky zde byly
zakládány ve druhé polovině 14. století, jako nejstarší jsou uváděny Dvořiště a Bošilec.
Zlatá éra rybníkářství přichází v 16. století právě se jmény Štěpánek Netolický a Jakub
Krčín z Jelčan a Sedlčan. Mezi nejznámější dílo Štěpánka Netolického patří rybníky
Horusický, Opatovický, Velký Tisý a Kaňov. Za účelem zásobování rybníků čerstvou
vodou vybudoval jedinečnou Zlatou stoku, která funguje do dnešních dnů. Jakub
Krčín ve výstavbě rybníků navázal na Štěpánka Netolického, mnoho rybníků zbudoval
či rozšířil. Roku 1571 založil rybník Nevděk (dnešní Svět), kvůli kterému nechal
zbourat část Třeboně. Od roku 1584 šest let budoval největší rybník Rožmberk,
nacházející se přímo na Lužnici. Za účelem jeho ochrany byla současně s jeho výstavbou vytvořena Nová řeka, převádějící povodňové průtoky Lužnice do Nežárky.
Jedinečnou atmosféru jihočeských rybníků lze nejlépe zažít při návštěvě jarních či
podzimních výlovů na řadě rybníků: Rožmberk, Špačkov, Horusický velký, Spolský
velký, Dvořiště, Bošilecký, Opatovický rybník.
Slavnostní výlovy rybníků jsou vždy obrovskou rybářskou událostí, a to nejen pro
samotné rybáře, ale pro všechny, kdo mají rádi romantiku podzimních výlovů
a třeboňské krajiny vůbec, a samozřejmě jsou vždy zváni i všichni milovníci rybích
gastronomických pochoutek. Výlovy se provádí i na jaře, aby mohly být obchody
zásobeny rybami celoročně.
Výlovy rybníků. Podzimní výlovy rybníků na Třeboňsku jsou tradičním vyvrcholením rybářské práce. Rybářství Třeboň každoročně vybírá termíny výlovů, které jsou
vhodné pro návštěvu široké veřejnosti.
Rybníky naleznete např. v obcích Veselí nad Lužnicí, Domalín, Staňkov a Lišov.
Rybářské slavnosti v Třeboni a na Třeboňsku. Základem slavností je prezentace rybářského řemesla a ryb a bohatá nabídka rybích specialit. Na Louce u Zlaté
stoky se uskuteční mj. gastronomický program. Na sádkách a v prodejně ryb
společnosti Rybářství Třeboň je den otevřených dveří, exkurze, výstavka a prodej
živých ryb, uzených ryb a výrobků z ryb. V rámci slavností se konají rybářské závody
Třeboňský kapr.
Historické slavnosti Jakuba Krčína v Třeboni začínají průvodem slavného
rybníkáře Jakuba Krčína, rožmberského vladaře Petra Voka a jejich doprovodu
městem. Poté se otevírá středověké tržiště a začíná doprovodný program.
Vorařství. Vory sloužily nejen k dopravě dřeva, ale i soli, medu, kamene, písku, tuhy,
smoly, dřevěného uhlí, šindelů, sýrů z Třeboňska, piva z Budějovic, skleněných
výrobků z Vimperka a dalšího zboží. Vorařské muzeum Purkarec – síň
voroplavby na Vltavě obsahuje sbírku dobových předmětů, nářadí a dokumentů.
Vorařské muzeum Purkarec v Hluboké nad Vltavou, pojmenované Síň tradic
jihočeské voroplavby, bylo otevřeno v roce 1977 u příležitosti 75. výročí založení spolku
Vltavan. O založení se zasloužili zdejší plavci, rybáři a ostatní místní obyvatele, kteří
pracovali v okolí kolem řeky. Pro návštěvníky je v interiéru Vorařského muzea
připravena bohatá sbírka dobových předmětů, používaného nářadí a dokumentů
z tehdejší doby. Spolek Vltavan byl v době svého vzniku zřízen za účelem finanční
podpory práce neschopným členům a jejich rodinám, dále se podílel i na tvorbě
kulturního života obce. Doklady o fungování spolku Vltavan a fotografie
dokumentující těžkou práci jeho členů lze zhlédnout právě ve vorařském muzeu.
Expozice v muzeu obsahuje mnoho listin, fotografií a předmětů každodenního užívání,
lze se tak dozvědět mnoho informací o tehdejším stavění vorů, výrobě houžví a nářadí
vorařů.
Slatinné koupele a zábaly. Třeboňská pánev je jedním z nejbohatších nalezišť
rašeliny a slatiny u nás. Ta má blahodárné účinky na lidské tělo a jejích vlastností se
využívá v lázeňství již celou řadu let. Právě na tomto přírodním zdroji je založena
zdejší lázeňská tradice. Slatina vede díky své hustotě teplo až sedmkrát pomaleji než
voda. Připravená hmota se používá pro přípravu slatinné koupele nebo slatinného
zábalu, což působí příznivě především při léčbě nemocí pohybového aparátu. Léčebné
účinky pobytu v lázních umocňuje kvalita okolního přírodního prostředí Třeboňska.
Tradice lázeňství sahá až do středověku. První novější lázně byly v Třeboni zbudovány
rybníkářem Václavem Horákem.
Naučná Blatská stezka se nachází asi 30 km od Třeboně a vede krajinou
Soběslavsko-veselských blat, v oblasti mezi obcemi Mažice, Vlastiboř Komárov
a Vesce. Blatská stezka je dlouhá 5,5 km, její trasa vede výjimečnou přírodní oblastí,
typickou ukázkou ručně vytěženého rašeliniště s bohatou faunou a flórou. Během
putování po stezce se turisté mohou dozvědět mnoho zajímavých informací o místní
těžbě rašeliny a o následné rekultivaci této oblasti.
Masopust. Masopustní průvod masek a nezbytné masopustní veselí a koleda spolu
s tradičními pokrmy (koblihy) se dodnes dochovaly v tradičním pojetí např.
v Ševětíně, Zálší.
Chození se smrtkou a donášení léta na Smrtnou neděli (14 dní před
Velikonocemi) se zachovala jen ojediněle (Vlastiboř, Zlukov). Obřad spočívá v tom,
že mladé dívky přinášejí panenku (životadárnou ženskou figurku) od domu k domu
a koledují nejčastěji o syrová vajíčka, která pak o velikonočním pondělí nadělují již
vařená a namalovaná chlapcům koledníkům.
Sv. Bartoloměj – zvyk, kdy se zdobí štíty stavení kytičkami z jeřabin (Soběslavsko).
Sv. Barbora – večer 4. 12. obcházejí Barborky, dívky oblečené do bílých šatů, bíle
maskované, s bílými čepicemi na hlavě. V ruce nesou košíčky s drobnými pamlsky,
jablky a ořechy, které nadělují dětem za to, že jim jako bytostem nadpřirozeným slíbí
poslušnost. Pokud ne, dostanou našleháno malým proutkem. Zvyk se dochoval např.
na Vlastibořsku.
Sv. Lucie – symbol vymetání koutů stavení na znamení konce celoroční nečistoty.
Selské slavnosti Holašovice. Základem této dvoudenní lidové slavnosti je
pořádání „dobového lidového jarmarku“ s ukázkami tradičních i netradičních lidových
řemesel z celé České republiky a ze Slovenska. Předvádění jednotlivých výrob je
prováděno původními technikami a výrobními postupy řemeslníky v lidových
dobových kostýmech. Cílem akce je návštěvníkovi nabídnout, připomenout živou
tradiční kulturu a vytvořit pouto k živení a udržování lidových tradic.
Mytologie, obřady
Jak Kubata dal hlavu za blata (pověst). Zbudovská neboli Svobodná blata se
rozkládají mezi Hlubokou nad Vltavou a Vodňany. Na těchto blatech nejsou
rašeliniště, ale mokré louky, na kterých měli sedláci královské právo a výsady
svobodně kosit seno. Kolem těchto výsad byly spory: šlechta chtěla selským sedlákům
volné užívání svobodných blat odejmout. Došlo ke vzpouře, kterou vedl zbudovský
rychtář Jan Kubata. Vzpoura byla potlačena a Jan Kubata byl roku 1581 popraven.
Na Blatensku se zpívaly písně sborové, dvoj- a trojhlasné doprovázené dudáckou
muzikou. Tance byly scénicky upravovány, jako např. dudácká polka, natřásaná polka,
jarní dudácká polka, mazurka, sousedská či česká národní beseda. Většina tanců se
stále provádí při významných folklorních příležitostech.
Hlavní znaky jihozápadočeského nářečí:
- změna ť > j po samohlásce (zaplaťte > zaplajte),
- tvary středního rodu přivlastňovacích přídavných jmen (sestřino židle, bratrovo
syn),
- skloňování 6. pádu (vo ňom, vo našom),
- ve slovesných tvarech 3. osoby množného čísla koncovky -ou, -í, -ají (např.
kupujou, tvoří, říkají),
- koncovky -ům nebo -ím se ve 3. pádě zaměňují koncovkou -om (např. jdu
166/417
k sousedom, ke slepicom, ke dveřom).
Folklorní Třeboň je sice mezi festivaly nováčkem, jejími účastníky jsou však
zkušené soubory, které se věnují jihočeskému folkloru po mnoho let.
Folklorní festival na břehu Zlaté stoky. Repertoár jednotlivých souborů je velmi
pestrý. Diváci se pobaví nejen při klasických pásmech tradičních lidových písní
a tanců, ale svůj prostor dostanou i programy, které představily „moderní současné
a zábavné“ pojetí folkloru.
Obec baráčníků funguje na Soběslavsku a Budějovicku. Jeho hlavním úkolem je
prohlubovat lásku k vlasti, pěstovat staročeské obyčeje a zvyky, udržovat národní kroje
a zakládat a udržovat zájmové taneční, pěvecké a divadelní soubory.
Blaťácký soubor Ševětín čerpá ze zvyků a obyčejů našich předků. Má asi 40 členů
a skládá se z dudácké muziky, tanečních párů, zpěváků a zpěvaček.
Dětský soubor Blaťáček Ševětín orientuje svou činnost na lidové tanečky, zpěvy a hry
Folklorní soubor Javor (Lomnice nad Lužnicí), založený v roce 1990, se po celá
léta své působnosti věnuje jihočeským písním a tancům. Ve svém repertoáru má tance
jako natřásaná, skočná, obkročáky, sousedská atd.
V dětském folklorní souboru Javoráček se schází děti ve věku od 3 do 15 let a věnují
se lidovému tanci a zpěvu.
Budějovický soubor Úsvit – soubor písní a tanců.
Vočepák – velký svatební koláč z kynutého těsta, koláč měl obřadní charakter.
Tradice přežívá spíše izolovaně, v rodinném prostředí. Symbolika koláče má pohanské
kořeny, souvisí s plodností a prosperitou.
Třeboňský kapr (kapr s rodokmenem). Maso třeboňského kapra se vyznačuje
vysokou kvalitou, nízkým obsahem tuku a specifickou chutí. Specifická kvalita masa je
ovlivněna chovem v kvalitní čisté vodě, působením přírodních a geografických
podmínek Třeboňské pánve a způsobem chovu, založeném na převážně přirozené
výživě kaprů.
Sýr Jihočeská niva. Nivu jako zavedený název používají všichni stávající výrobci
v ČR. Pouze dvě značky, Jihočeská niva a Jihočeská zlatá niva, mají ale ochranné
označení Evropské Unie. Název Niva byl použit, protože modrozelená barva sýru
připomíná úrodnou louku.
Pivo z Českých Budějovic. Tradice vaření piva v Českých Budějovicích sahá až do
13. století, do doby založení města a udělení práva várečného. Značku Českobudějovické pivo používá Budějovický Budvar a Budějovický měšťanský pivovar,
který byl založen v roce 1795 a je nejstarším budějovickým pivovarem.
Na začátku 20. století dosáhl pivovar úspěchů v zahraničí, které byly korunovány
rozvojem po první a druhé světové válce. Pivo dobývalo země všech kontinentů,
pivovar si proto nechal registrovat ochranné známky, mj. Budweiser. Pivo tak poznaly
miliony lidí po celém světě a znají ho dodnes. Značka Budweiser se stala synonymem
pro kvalitní pivo. Budějovický Budvar tak dosáhl velkých úspěchů při exportu svého
piva nejen do sousedních zemí jako Slovensko, Rakousko a Německo, ale i do Velké
Británie, Kanady a USA. Pivovar každoročně navštíví více než 40 000 návštěvníků
z celého světa.
V USA ale vede známkoprávní spor s pivovarem Anheuser-Busch Inbev, který se snaží
získat práva na značku Budweiser. Navazují tak na letité historické spory sahající do
období před druhou světovou válkou, kdy pivovar Anheuser-Busch Inbev získal práva
používat ochrannou známku na území USA.
Pivovar v současnosti vlastní 308 certifikovaných ochranných známek ve více než 100
zemích. K nejoblíbenějším pivním značkám Budějovického Budvaru patří Budweiser
Budvar – tmavý ležák, BUD PremierSelect nebo Budweiser Budvar – světlý ležák.
Czech Specials:
- Hotel Frankův dvůr, Jindřichův Hradec
- Lovecká chata, Hluboká nad Vltavou
- Švejk Restaurant Hluboká nad Vltavou, Hluboká nad Vltavou
Koh-i-noor Hardtmuth – český výrobce psacích a výtvarných potřeb. Firma byla
založena roku 1790 Josefem Hardtmuthem ve Vídni. Roku 1802 si nechala firma
167/417
patentovat recept na výrobu tuhy do tužek. Její know-how tkvělo ve směsi jemného
jílu a grafitu smíchaných v určitém poměru. Na území Blat se nachází kaolínové doly,
kde se těží kaolín pro výrobu tuh.
Výroba zvonů a hodinových cimbálů, Michal Votruba, Myslkovice. Pan
Votruba se věnuje výrobě zvonů a hodinových cimbálů do hmotnosti až 200 kg, dále
opravě starých zvonů a jejich příslušenství a uměleckému odlévání barevných kovů:
štítků, klepadel, domovních znamení, těžítek nebo ručních zvonků. Větší zvony
a hodinové cimbály jsou určeny zejména pro kostely, kaple, zvoničky nebo pro
soukromé objekty, jako jsou např. zvony do zahradních zvoniček.
Při výrobě zvonů důvěřuje pan Votruba tradiční výrobní technologii, při které jsou
zvony odlévány ze zvonoviny do klasické vypálené hliněné formy zhotovené tradičním
způsobem – šablonováním. Zvony pana Votruby mohou být po odlití opatřeny
rozličnými reliéfy a nápisy.
Pletení z loubku, Milan Macho, Suchdol nad Lužnicí. Pan Macho pochází z obce
Suchdol nad Lužnicí. Již od dětství se učil svému řemeslu, a to se svým dědečkem,
který se také věnoval pletení z loubku. Před samotným pletením se musí vybrat
vhodné kmeny borovice, ořezat je a vhodně je uskladnit. Poté dřevo zpracovává na tzv.
loubky, ze kterých poté uplete nejrůznější košíky, ošatky nebo kolébky. Výrobky pana
Macha lze zakoupit na řemeslných trzích v Holášovicích a v Českých Budějovicích. Pan
Macho je jediným aktivním provozovatelem tohoto řemesla na Třeboňsku. Vyniká
zejména svými pozoruhodnými znalostmi zpracování dřeva na pletařský materiál
a jeho pozdějším využití při výrobě tvarově i technicky čistých výrobcích. V roce 2003
byl pan Macho oceněn titulem „Nositel tradice lidových řemesel“.
Výšivka z rybích šupin, Ludmila Dominová, Hluboká nad Vltavou. Paní
Dominová se věnuje tvorbě výšivky z rybích šupin. Jde o velmi zajímavé regionální
lidové řemeslo, které má svůj původ zřejmě na Třeboňsku, odkud se dále šířilo do
dalších obcí a měst v jižních Čechách. Paní Dominová využívá své řemeslo při tvorbě
ozdob pro originální kabelky a peněženky, její výšivka však také vyzdobí lidové kroje.
Rybí šupinky paní Dominové lze spatřit na dámských zástěrách, sukních a živůtcích.
Takové v minulosti nosily manželky vlastníků rybníků či správců hospodářských
dvorů. Ke zhotovení výšivky používá paní Dominová zejména kapří šupinky, které jsou
vhodné pro svoji rovnost a hladkost. Samotnému vyšívání předchází příprava šupin,
která spočívá v několikerém namáčení ve vodě a poté v mýdlovém roztoku. Každá
šupinka je očištěna kartáčem tak, aby byla zcela čirá a průsvitná. Paní Dominová byla
za své řemeslo v roce 2008 oceněna titulem „Nositel tradice lidových řemesel“.
Sklomalba, obrázky malované na skle, podmalby na skle… Hlavním námětem jsou
postavy světců a patronů, obrázek se rámoval do dřevěných rámečků. Lidové
sklomalby byly běžnou součástí tradičního venkovského interiéru. Kromě toho se
objevovaly i ve štítu domu, na kamenných božích mukách v polích a poutních
zastaveních na rozcestích. Jiří Honnis se podmalbám věnuje v Mazelově již dlouhá
léta. Jeho tvorbu lze zhlédnout v Musaionu, Pražské národopisné muzeum, Praha 5.
Kovářství. Manželé Čížkovi v Komařicích na Českobudějovicku udržují při životě
tradici černého řemesla. Jaromír se kovářem vyučil, manželku k práci přibral jako
pomocníka. V jejich kovárně se rodí fortelné užitečné věci, ale také jemné šperky, na
kterých se nezapře vliv ženské ruky. S prací mistra kováře se můžeme setkat i na
různých hradech a zámcích (Strakonice, Nové Hrady, Český Krumlov, Třebíč).
Manželé Čížkovi vybudovali i malé muzeum, ve kterém chtějí návštěvníkům ukázat, co
všechno kováři dovedli a dovedou. Shromáždili v něm například řadu zámků, od
gotiky až po současnost, a k některým z nich přidali zajímavé příběhy.
Výroba dřevěných hraček. Jiří Drhovský z Týna nad Vltavou se věnuje výrobě
tradičních dřevěných hraček. Jeho vztah k výrobě ze dřeva ovlivnil v dětství jeho
dědeček, který se věnoval domácké výrobě. Řemeslo, zvláště pak dřevovýroba, bylo
silně zastoupeno v obci, kde pan Jiří Drhovský vyrůstal. Pan Drhovský má titul Nositel
tradice lidových řemesel.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Holašovice a Selské slavnosti Holašovice. Vesnice Holašovice je osadou obce
Jankov. Nachází se 15 km západně od Českých Budějovic a necelých 30 km severně
od Českého Krumlova. Holašovice byly zapsány na seznam přírodního a kulturního
dědictví UNESCO pro své mimořádné architektonické a urbanistické hodnoty.
Představují unikátní dochovaný soubor hospodářských usedlostí, které byly stavebně
168/417
a výtvarně upraveny v průběhu 19. století do specifické podoby tzv. selského baroka,
díky čemuž jsou dnes tyto objekty předmětem památkové péče. Unikátní je dosud
neporušená forma půdorysného řešení, parcelace i struktura zástavby, která je
příkladem vesnického urbanismu z období vrcholné fáze středověké kolonizace.
Přijeďte v době konání holašovických selských slavností, lidového jarmarku, k němuž
patří tradice v řemeslech, jídle, muzice i oblékání. Kromě toho se ale sobotní noční
holašovická náves mění v místo, kde se odehrává videomappingová show. 17. ročník
Selských slavností v Holašovicích se bude konat v termínu 25.–27. 7. 2014.
TEMATICKÉ TRASY
Jihočeské rybníkářství a rybářství. Na Třeboňsku najdete více než 500 rybníků
a rybníčků, které tvoří 16 rybničních soustav. První rybníky zde byly zakládány ve
druhé polovině 14. století, jako nejstarší jsou uváděny Dvořiště a Bošilec. Zažijte
jedinečnou atmosféru při návštěvě jarních či podzimních výlovů na řadě rybníků:
Rožmberk, Špačkov, Horusický velký, Spolský velký, Dvořiště, Bošilecký, Opatovický
rybník.
Slavnostní výlovy rybníků jsou vždy obrovskou rybářskou událostí, a to nejen pro
samotné rybáře, ale pro všechny, kdo mají rádi romantiku podzimních výlovů
a třeboňské krajiny vůbec, a samozřejmě jsou vždy zváni i všichni milovníci rybích
gastronomických pochoutek. Termíny výlovů rybníků jsou dostupné na webových
stránkách Rybníkářství Třeboň nebo na www.trebonsko.cz.
Pokud byste však nechtěli čekat až na podzim, určitě navštivte Rybářské slavnosti
v Třeboni, které se konají v srpnu. Základem slavností je prezentace rybářského
řemesla a ryb a bohatá nabídka rybích specialit. Na Louce u Zlaté stoky se uskuteční
mj. gastronomický program. Na sádkách a v prodejně ryb společnosti Rybářství
Třeboň je den otevřených dveří, exkurze, výstavka a prodej živých ryb, uzených ryb
a výrobků z ryb. V rámci slavností se konají rybářské závody Třeboňský kapr.
Historické slavnosti Jakuba Krčína v Třeboni se konají už v červenci. Slavnosti
začínají průvodem slavného rybníkáře Jakuba Krčína, rožmberského vladaře Petra
Voka a jejich doprovodu městem. Poté se otevírá středověké tržiště a začíná
doprovodný program.
Pokud v rybníku neuvidíte ani jednu rybku, zajděte do Zámeckého akvária
v Třeboni, které je umístěno v domě, který patřil Jakubu Krčínovi z Jelčan. Jedná se
o expozici studenovodních ryb. Otvírací doba akvária je v sezóně úterý až neděle 10–17
hod.
Selské baroko. Pokud se chcete vydat po stopách jihočeského selského baroka, pak
nejlépe vyjeďte ze Soběslavi po silnici č. 135 směrem na Vesce až do Mažic a na
Borkovská blata. V každé obci se zastavte na návsi a nasajte atmosféru idylického
klidu. Ve zmíněných vesnicích jako by se zastavil čas. Mnozí z nás tam znovu oživí
vzpomínky na dětství u babičky a dědečka.
Až si prohlédnete náves ve Vescích a její stavení, vydejte se dále do Záluží. Tam
určitě navštivte i místní kovárnu.
Dále směřujte svoji cestu do Vlastiboře, Komárova, Klečat, Zálší a nakonec do
Mažic. Pokud budete mít štěstí, právě se otevřou dveře nějakého statku a vy uvidíte
do stavení, která jsou stále dobově vybavena. Rozhodně absolvujte celou cestu,
a strávíte tak krásné odpoledne.
Z Mažic se pak vydejte směrem na Vesce, zastavte se na Borkovických blatech
a projděte se po povalových chodníčcích, které vedou přes rašeliniště. Na třiceti
zastaveních se seznámíte s místní faunou i flórou i s dřívějšími způsoby těžby rašeliny
a zvláštnostmi této zadumané přírody.
169/417
PASPORT SUBREGIONU PRÁCHEŇSKO
ANOTACE
Prácheňsko představuje velkou a z hlediska krajiny i kultury
DESTINACE
pestrou oblast, jejíž přirozenou osou je řeka Otava. Prácheňsko sahá z jedné strany k Šumavě a jejímu podhůří, dotýká se
Vltavské pahorkatiny i Brdské oblasti. Pojmenování získala
tato oblast podle hradu Prácheň u Horažďovic, který byl
jejím centrem od poloviny 11. století až do vrcholného
středověku, kdy se jím stalo město Písek. Dodnes je to oblast
stříbřitých rybníků, rozlehlých polí i mnoha kopců. Krajem
muzikantů a Švandy dudáka, kde se i v současnosti udržují
četné lidové tradice.
POZICE V RÁMCI
Součást regionu Šumava a Jižní Čechy
REGIONALIZACE
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Dudácká muzika ze Strakonicka – strakoničtí
PRO
dudáci jsou vyhlášení po celém okolí už dávno, o čemž
MARKETINGOVOU
svědčí i tradice pořádání dudáckých festivalů včetně
KOMUNIKACI
Mezinárodního dudáckého festivalu ve Strakonicích.
- Rybníkářství a rybářská tradice – na Vodňansku
se začaly zakládat rybníky již ve druhé polovině
15. století.
- Paličkovaná a frivolitková krajka – staletá, přitom
stále živá tradice krajkářství na Prácheňsku.
- Konopická v Radomyšli – symbolické ukončení
sklizně konopí, kdysi důležité suroviny pro výrobu
textilií.
PRŮNIKY
- Dudácká hudba
- Rybníkářství a rybářská tradice
- Krajkářství
Švandova dudácká muzika ve Strakonicích vznikla ve Strakonicích v roce 1998
a navazuje na zdejší dlouholetou tradici kvalitních dudáckých muzik. Všichni členové
jsou absolventy strakonické Základní umělecké školy. Od roku 1999 muzika doprovází
dětský folklorní soubor Prácheňáček Strakonice a zároveň působí jako samostatné
hudební těleso s vlastními úpravami písní. V bohatém repertoáru najdete lidové písně
především z oblasti Prácheňska a jižních Čech. Švandova dudácká muzika se během
roku účastní řady festivalů (tradičně např. Mezinárodního dudáckého festivalu ve
Strakonicích), tuzemských i zahraničních vystoupení.
ATRAKTIVITY
Mezinárodní dudácký festival ve Strakonicích se koná každé dva roky poslední
víkend v srpnu. Vůdčí osobností celého festivalu je slavný dudák Josef Režný. Toto
setkání, pořádané od roku 1967, patří svým rozsahem a kvalitou mezi nejvýznamnější
folklorní festivaly na světě. Projevem uznání je přijetí festivalu do CIOFF (Conseil
international des Organizations de Festivals de Folklore et ďArts traditionnels, Statut
B auprés de ľUNESCO) v roce 1995 a od roku 1997 členství v mezinárodní organizaci
pro lidové umění IOV (Comité international des Arts et Traditions populaires). Každý
ročník festivalu je příležitostí k setkání a vzájemnému poznání souborů i jednotlivců
prezentujících dudy v původním provedení, jejich rekonstrukci a repliky ve spojení
s dalšími lidovými nástroji. Hrají k poslechu i jako doprovod tanečníkům a vytvářejí
neopakovatelnou atmosféru.
Severní a severozápadní části jihočeského regionu lze pomyslně rozdělit na dva
geograficky i stavebně poněkud odlišné celky. Krajina směrem na sever má podstatně
členitější reliéf přecházející do Středočeské vrchoviny. V tomto chudším kraji se také
dochovalo větší množství roubených staveb dřívější lidové architektury oblasti
roubeného vesnického domu Středočeské vrchoviny. Převážně rovinaté a úrodné
území na jih od Písku navazuje na oblast typické vesnické zděné jihočeské
architektury. Tady nová zděná vesnická architektura nahradila původní roubené
170/417
stavby téměř beze zbytku. Výtvarná výzdoba místních průčelí usedlostí však využívá
spíše prvky klasicistní než již doznívající barokní dekorativnost. Přesto zde najdeme
domy selského baroka s unikátním reliéfním stylem, barevně pojednané štukatury na
štítech, doplněných malbou. Vedle těchto unikátů jsou pro Prácheňsko
charakteristické i výstavné zděné statky s bílou omítkou a barokizujícími štíty.
Ze zajímavých vsí tohoto regionu se jedná o vesnické památkové zóny Budičovice,
Krašovice, Květov, Putim, Smrkovice, Tukleky, Varvažov, Zahrádku
a Žebrákov, z dalších například Boudy, Čejetice, Dobev, Radomyšl, Ražice
a Štěkeň.
Jakub Bursa, jihočeský lidový umělec, zedník a představitel tvorby tzv. šráfuňků
neboli profilovaných štuků na Prachaticku a Strakonicku, vytvořil na zemědělských
usedlostech, hospodách i řemeslnických dílnách honosné a výrazně tvarované štíty.
Jeho práce najdeme ve Vlachově Březí, Libotyni, Šumavských Hošticích, Dvorech,
Předslavicích, Dolních Nakvasovicích, Jiřeticích, Kovaníně, Radhosticích a
jinde. Jako jeden z prvních vtiskl průčelí statku svérázný charakter rozvinutím
ornamentu, plošné výzdoby a nápisu s letopočtem. Byl také jedním z prvních lidových
umělců, kteří podepisovali svá díla.
Paličkovaná krajka ze Sedlice. První písemné záznamy o sedlické krajce najdeme
ve starém spise o kraji Prácheňském, kde se dozvídáme, že výroba krajek v Sedlici se
datuje již k 15. století, čímž se potvrzuje domněnka, že právě zdejší krajkářství je
původní slovanské. Krajka má v Sedlici na Blanensku tradici více než 450 let. Lidové
umění je přitom stále živé, učí se ho tu i děti v rámci kroužků ve škole. Paličkování se
věnuje např. Jana Hrubá, která se účastní Krajkářských slavností.
Frivolitková krajka. Tradici má na Prácheňsku i frivolitková krajka, jejíž předností
je pevnost a udržení si tvaru bez škrobení. Tyto motivy umožňují vytvářet moderní
krajku vycházející ze staré techniky, někdy doplněnou korálky. Vyrábí se sváteční
i svatební náhrdelníky, náušnice, brože, ale i řada dalších věcí, jako jsou šály a vsadky
do šatů. Frivolitkové krajce se věnuje paní Eva Drančáková ze Strakonic. V literatuře je
doloženo, že největší oblibu si našla v Evropě v 16.–17. století, kdy si jí tehdejší lidé
z vyšších kruhů zdobili oděv: límce, vsadky, rukávy, kanýry atd.
Rýžování zlata na řece Otavě. Otava oplývá nejen přírodním, ale i nerostným
bohatstvím, které k jejím břehům po staletí vábilo bezpočet řemeslníků. Její název
pochází z keltského slova Atawa, což znamená bohatá řeka. Rýžování zlata na Otavě je
dodnes oblíbená turistická atrakce a zároveň živoucí tradice. První sobotu v srpnu se
každoročně v Kestřanech konají školy rýžování zlata pro děti a závody v rýžování zlata.
Rýžovat zlato děti učí přeborníci z Českého klubu zlatokopů, což je největší kolektivní
člen České asociace zlatokopů. Pro pocit, který lze zažít při rýžování zlata, tak není
nutno jezdit až na Aljašku, toto řemeslo si je možno vyzkoušet i v Kestřanech. Památkově chráněné rýžoviště se nachází v Modlešovicích v okresu Strakonice, kde jsou
první práce na rýžovišti archeologicky doloženy již v 9. století př. n. l.
Velkou osobností českého rýžování zlata je Vladimír Bláha, člen České geologické
společnosti. Pan Bláha zorganizoval vůbec první rýžování zlata v r. 1979, konalo se ve
Slaníku na Otavě. Jednalo se o vůbec první organizované rýžování zlata pro veřejnost
v tehdejším Československu, akce však byla zcela výjimečná i z evropského měřítka.
Další významnou osobností rýžování zlata je Jan Bašta, který se i v současné době
velmi aktivně účastní národních i mezinárodních soutěží v rýžování zlata.
Řemesla kolem naleziště zlaté rudy na Písecku. Nejzachovalejší model
zlatorudného mlýna u Otavy se nyní nachází v Prácheňském muzeu, navštívit lze
i naučné stezky kolem zlatodolů v Píseckých horách a u Ražic (Zlatý vrch).
Vorařství na Otavě. Řeka Otava slouží jako osa prácheňského kraje a tradiční
vorařství bylo pro řeku charakteristické. Tradiční voraři, kterým se dříve říkávalo také
plavci, se po řece plavili od jara do podzimu, když byla řeka splavná. Jednalo se
o poměrně nebezpečnou práci, protože vory nebyly v té době nijak stabilní a řeka měla
místy divoký charakter. Vorařství, které na Otavě probíhalo po dlouhých osm staletí,
však vorařům nabízelo i veselí v podobě času stráveného v hospůdkách kolem řeky.
Hlavním produktem voroplavby bylo dřevo, které se na vorech přepravovalo do Prahy,
kde se poté využívalo pro stavby i jako palivo. Někdy se dřevo vozilo po řece Labi až do
Německa, což bylo pro voraře ještě výnosnější. Na vor často naskočili také obyčejní
171/417
lidé a vyrazili s voraři do Prahy prodávat své produkty – vajíčka, ryby a jiné
hospodářské produkty. Vory hojně využívali také rekreanti, kteří se pomocí nich
dopravovali třeba na hrad Zvíkov nebo využívali stojícího voru ke koupání. Důležitým
prvkem vorařství byly také vorařské vesnice, které byly postaveny čistě s účelem
sloužit vorařům jako příbytek a jako místo k odpočinku. K takovýmto vesnicím patřila
např. obec Nové Kestřany. Konec vorů na Vltavě přinesla stavba Orlické přehrady
v roce 1960.
Muzeum voroplavby ve Střelských Hošticích. Historii vorařství na řece Otavě
dokládá i muzeum nacházející se ve Střelských Hošticích v místním renesančním
zámku. Plavení dřeva po řece Otavě připomíná v muzeu devítimetrová maketa celého
pramene svázaného z pěti vorových tabulí.
Zajímavosti spojené s vorařstvím. K vorařství na řece Otavě se váže bezpočet
zajímavých příběhů. Lze zmínit třeba kámen z hradu Prácheň, který se ve své době
přepravoval po Otavě a dnes jej lze najít v Praze. Kámen byl totiž jedním ze základních, které byly použity při stavbě Národního divadla. Pomocí vorů bývalo po řece
Otavě plaveno do Prahy i stavební a palivové dřevo narubané z píseckých lesů pro
potřeby Pražského hradu.
Rybolov na řece Otavě. Otava bývala svého času ze všech jihočeských řek
nejbohatší na ryby, zejména se zde vyskytovalo mnoho lososů, řeka se proslavila
i lovem perlorodek. I v současnosti je oblíbeným cílem sportovních i svátečních
rybářů.
Rybníkářství a rybářská tradice. Město Vodňany je známo svou rybářskou
a rybníkářskou tradicí. V druhé polovině 15. století se zde začaly zakládat rybníky,
které jsou dnes typickým znakem okolní krajiny.
Rybářské muzeum ve Vodňanech a výlovy rybníků. Město obklopené rybníky
založilo rybářské muzeum prezentující slavnou rybníkářskou minulost oblasti. Na
informačních tabulích se můžete seznámit se starší historií města, rybníkářství
a mlynářství. Nechybí tu ani informace o rybářském studiu a výzkumnictví, které
doplňují ukázky učebnic a učebních pomůcek (modely vodních staveb, rybářské
náčiní, lihové a suché preparáty ryb) Střední rybářské školy, která dodnes sídlí ve
Vodňanech, a knihy z významné odborné knihovny Výzkumného ústavu rybářského
a hydrobiologického. Výlovy rybníky se konají každoročně na podzim. Nejslavnějším
rybníkem je asi ten Putimský, příp. Buzický.
Rybářské slavnosti v Blatné. Čtvrtou sobotu v červnu se konají slavnosti, kde je
možno ochutnat rybí speciality. Rybářské slavnosti jsou plné gastronomického
programu (ochutnávky rybích specialit, prodej rybích výrobků), ukázky a prodej
okrasných ryb, tradiční řemeslný jarmark a bohaté občerstvení. K dalším oblíbeným
výlovům na Prácheňsku patří výlov na rybníku Labuť a dále na rybnících Buzickém
a Velkorojickém. Výlov rybníku Labuť probíhá tradičně na konci října, návštěvníci
si mohou zakoupit grilované ryby a další pochutiny. Dobrou náladu podpoří dechová
hudba a tradiční součástí je také starodávné pasování na rybáře. Výlov na Buzickém
rybníku probíhá rovněž na konci října a program je podobný výlovu na rybníku Labuť.
Výlov na rybníku Velkorojickém se koná o trochu dříve, jeho termín je obvykle
o víkendu kolem 10. října.
Vodní mlynářství v Jižních Čechách. Díky mnoha rybníkům byla krajina jižních
Čech pro tradiční mlynářství ideální. Na místních potocích, řekách a rybnících se
nacházelo mnoho vodních mlýnů. Zejména ve Vodňanech bylo mlynářství velmi časté.
Místní mlynáři pomáhali svojí moukou překonat místním obyvatelům těžké období
světových válek.
Středověký vodní mlýn v Hoslovicích je nejvýznamnější památkou dokládající
mlynářství v jižních Čechách. Jde o nejstarší dochovaný vodní mlýn v Čechách, první
písemná zmínka o mlýnu pochází z roku 1352. Mlýn má zachovanou původní
středověkou dispozici, která je charakteristická tím, že mlýn s branou uzavírají dvůr
a stodola se nachází až za zahradou, na tehdejší cestě k mlýnu.
Areál mlýnu se skládá ze samotného mlýnu, zděné stáje s roubeným chlévem
a stodoly. Všechny budovy jsou kryty došky z rákosu. Mlýn je poháněn vodou
pocházející z rybníka, který se nachází nad mlýnem. Podhoslovický mlýn jediným
zachovaným mlýnem s původním technickým vybavením na území ČR. V roce 2008 se
Podhoslovický mlýn stal národní kulturní památkou.
172/417
Konopická v Radomyšli – symbolické ukončení sklizně konopí, kdysi důležité
suroviny pro výrobu textilií, obdoba dožínek. Slavnost je pozoruhodná již samotnou
přípravou, do které se zapojí velká část obce. Součástí slavnosti jsou i speciální
atributy, především zelený májíček, což je starobylá ozdoba provázející dříve venkovské svatby. Jde o malý živý smrček ozdobený pestrými fábory. Při slavnosti
vystupuje dvojice muže a ženy (tzv. Konopáka a Konopičky), doprovází je průvod
vedený družbou, který je oblečen jako Kecal z Prodané nevěsty. Průvod obchází jejich
obydlí, z nichž jedno, představované dřevěnou boudou, se zbourá a ústřední dvojice na
vyzdobeném vozíku převáží výbavu ženy do nového domova. Celá akce končí taneční
zábavou.
Sedlický masopust je oblíbeným průvodem v maskách, který je obvykle zahájen
povolením starosty formou scénky reflektující dobové události včetně pohřbívání
Bakuse a narození nového. Masopustní průvody jsou pevnou tradicí ve většině obcí na
Blatensku i Strakonicku, např. v obcích Radomyšl, Mečíchov, Myštice, Kocelovice
apod.
Písecké maškary svým charakterem a dobou konání navazují na Milevské maškary.
Konají se tradičně týden po maškarách Milevských. Obě akce probíhají ve vzájemné
spolupráci. Písecké maškary jsou důležitým nositelem tradic Písecka a zároveň slouží
jako přijatelný a vhodný způsob vyjádření veřejného názoru na společenské dění
kolem nás. Při maškarách tak často dojde k potrestání nějakého viníka či provinilce,
který si to za své činy zaslouží. Často je tak viník shozen do řeky nebo uzamčen za
mříže. Píseckých i Milevských maškar se může zúčastnit každý, stačí k tomu jen vtipná
a zajímavá maska a chuť pobavit se s ostatními.
Milevské i Písecké maškary tvoří společně minisérii na sebe vzájemně navazujících
maškarních průvodů.
Posvícení – tradiční zvyk typický pro oblast Prácheňska, který se dodržoval zejména
v minulosti, nicméně se kterým se lze setkat i nyní. V současné době však již mnoho
lidí nevnímá původní náboženský význam. Posvícení a pouť jsou dnes již spíše
příležitostí, při kterých se sejde příbuzenstvo a připraví se bohaté pohoštění, jehož
hlavní částí jsou pouťové koláče nebo posvícenské hnětynky. Po této hostině často
následuje večerní taneční zábava. V některých obcích na Blatensku se i dnes můžete
setkat s dochovanou formou posvícenské obchůzky s kapelou. Posvícení probíhá
tradičně na podzim a je následováno dalším podzimním svátkem, Dušičkami.
Mikulášský průvod se koná v Netolicích každoročně 5. prosince. Netolickou
zajímavostí je, že spolu s tradiční trojicí postav zde chodí i smrtka. Smrtka (bíle oděná)
je symbol nastávající zimy a pomíjivosti lidského života. Takový průvod chodí
i v dalších obcích na Milevsku a Písecku. Dříve v něm bývaly i další postavy, jako je
kominík, klibna, řezník apod., vždy představující relikt minulosti či lidské slasti
a neřesti.
Staročeský řemeslný jarmark v Netolicích se koná pravidelně na konci května.
Zapomenutá řemesla ožívají na netolickém náměstí za hudebního doprovodu. Náměstí
zaplní stánky s výrobky řemeslné povahy: mystická mýdlárna, keramika, dřevěné
hračky, truhlářství, minerály, přírodní šperky, proutěné výrobky, koření a mnoho
dalšího. Své řemeslo tu předvádějí tkalci, kováři, ševci, dřevořezbáři nebo perníkářka.
Je zde také soutěž ve výlovu kaprů.
Krajkářské slavnosti v Sedlici se konají vždy druhý víkend v srpnu každý sudý
rok. V roce 2014 se tak slavnosti v Sedlici znovu budou konat. Slavnosti jsou zaměřeny
na prezentace výrobků paličkované krajky a její užití praxi, součástí jsou i soutěžní
přehlídky v oboru paličkovaná krajka Sedlic. Návštěvníci se mohou těšit i na mnohá
vystoupení tanečních a hudebních souborů, součástí je i řemeslnický jarmark.
Mytologie, obřady
Švanda dudák. Pravděpodobně největšího věhlasu a slávy dosáhl mezi dudáky
Švanda, který se dostal i do známé Tylovy báchorky. Podle pověsti jsou jeho dudy stále
schovány za oltářem v kostele svatého Prokopa na Strakonickém hradě. Jednou do
roka prý začnou samy hrát, protože ještě v době, kdy byl Švanda živ, propadly peklu.
Jednou se prý vracel z posvícenské zábavy, která se příliš nevyvedla, a cestou nadával
na hubený výdělek. Najednou se před ním objevil černě oděný muž a nabídl mu, aby
s ním za velkou odměnu hned šel zahrát jeho kumpánům . Muž, který Švandu do
hospody přivedl, mu přikázal, že za všechno může poděkovat pouze zvoláním „Zdař,
173/417
bratře“, a Švanda na to pamatoval celou dobu, co vyhrával do tance. Pak ale spustil
skočnou, a jak se tanečníci dostali do varu a přihazovali do čepice stále víc zlaťáků,
Švanda se zapomněl a poděkoval: „Zaplať vám to Pánbůh, milí páni.“ V tu chvíli se
ozvala rána a všechno, hospoda, černí pánové i zlato, zmizelo a Švanda ztratil vědomí.
Ráno ho našli na šibeničním trámu na Káním vrchu, jak hraje na dudy. Od té příhody
ale Švandu přestalo hraní bavit a chodil jako tělo bez duše. Nakonec se se svým
trápením svěřil strakonickému velkopřevorovi a ten mu poradil: „To byli určitě čerti!
To je známá věc, že ďábel chodí muzikantům v patách. Jestli chceš mít klid, svěř dudy
kostelu.“ Od té doby jednou do roka, přesně v den, kdy hrál dudák čertům, slyší lidé za
oltářem v kostele svatého Prokopa Švandovy dudy, jak hrají samy od sebe.
Tato pověst má podle odborníků reálný základ. Vedle cesty u kostela totiž kdysi stávala
hospoda, kde Švanda občas hrával. Protože se tancovačka často protáhla až do ranních
hodin, mohli lidé na ranní mši slyšet Švandovy dudy, které se ozývaly jakoby zpoza
oltáře.
Dudácká tradice Strakonic, z níž vzešla i pověst o Švandovi dudákovi, je
udržována stále novými mladými muzikanty a vytváří atmosféru, ve které se daří
pravidelným setkáním dudáků, dudáckých muzik a tanečníků z domova i zahraničí.
Zvuk dud je velmi často spojován se Skotskem. Nejedná se však o původní skotský či
dokonce keltský nástroj. Ještě před dvěma či třemi sty let byly dudy běžným nástrojem
prakticky po celé Evropě a jejich varianty se dosud vyskytují v lidové hudbě celé
Evropy. O tom, že v minulosti se jednalo o naprosto běžný hudební nástroj, svědčí
i množství vyobrazení jak od neznámých umělců, tak například od Dürera či Breughela
a dalších. Dudy se pravděpodobně vyvinuly z jednoho nástroje v hlubokém dávnověku,
objevovaly se ve starém Egyptě, Summeru a Řecku a existují i slabé náznaky, že dudy
byly známy i ve starověkém Římě. Známý je příběh, podle něhož hrál císař Nero na
píšťalu připojenou k vaku, jež mačkal paží. V Evropě byly dudy znovuobjeveny
v průběhu 12. století a velmi rychle se rozšířily po celém kontinentu. V keltských
oblastech plnili dudáci naprosto jiné úkoly než jinde v Evropě. V Evropě hráli městští
či vesničtí dudáci během trhů, svateb a pohřbů a pastevci či ovčáci používali dudy
nejen pro zábavu, ale též ke svolávání stáda. V keltském Skotsku a Irsku však dudy
sloužily jako nástroj, který měl podněcovat bojovníky do bitvy a kterým byli též
oplakáváni mrtví válečníci.
Mezinárodní dudácký festival ve Strakonicích se koná každé dva roky poslední
víkend v srpnu. Vůdčí osobností festivalu je slavný dudák Josef Režný. Toto setkání,
pořádané od roku 1967, patří svým rozsahem a kvalitou mezi nejvýznamnější folklorní
festivaly na světě. Projevem uznání je přijetí festivalu do CIOFF (Conseil international
des Organizations de Festivals de Folklore et ďArts traditionnels, Statut B auprés de
ľUNESCO) v roce 1995 a od roku 1997 členství v mezinárodní organizaci pro lidové
umění IOV (Comité international des Arts et Traditions populaires). Každý ročník
festivalu je příležitostí k setkání a vzájemnému poznání souborů i jednotlivců
prezentujících dudy v původním provedení, jejich rekonstrukci a repliky ve spojení
s dalšími lidovými nástroji. Hrají k poslechu i jako doprovod tanečníkům a vytvářejí
neopakovatelnou atmosféru.
Dudácká muzika ZUŠ Blatná. Blatenští dudáci jsou jedním ze souborů působících
na základní umělecké škole v Blatné. Soubor na škole působí již 25 let. Jedná se
o tradiční dudáckou kapelu z prácheňského regionu. Její členy jsou hráči na dudy,
housle, klarinet či kontrabas. Kapela je doplněná o zpěváky a tanečníky. Soubor má za
sebou již mnoho vystoupení u nás i v zahraničí. Je veden ředitelem základní umělecké
školy Blatná Martinem Škantem.
Švandova dudácká muzika ve Strakonicích vznikla ve Strakonicích v roce 1998
a navazuje na dlouholetou tradici kvalitních dudáckých muzik na Strakonicku. Všichni
členové jsou absolventy strakonické Základní umělecké školy. Muzika od roku 1999
doprovází dětský folklorní soubor Prácheňáček Strakonice a zároveň působí jako
samostatné hudební těleso s vlastními úpravami písní. V bohatém repertoáru jsou
lidové písně především z oblasti Prácheňska a jižních Čech. Švandova dudácká muzika
se během roku účastní řady festivalů, tuzemských i zahraničních vystoupení.
Mladá dudácká muzika ve Strakonicích vznikla v roce 2006. Nástrojové
obsazení vyplývá z tradičního obsazení tzv. velké dudácké muziky, tj. Es klarinet,
B klarinet, dvoje dudy, dvoje housle, viola a kontrabas.
174/417
Prácheňské nářečí spadá do skupiny nářečí doudlebského. Odlišností u nářečí
prácheňského je jen:
– používání bji, pji, vji místo bi, pi (př. mjilej, pjivo, bjič),
– zřetelné vyslovování j nebo ň ve slovech obsahujících ě (mjesto, mje/mňe, mjekej).
Mezinárodní folklorní festival Písek každoročně hostí několik zahraničních
souborů, zejména dospělých, ale i dětských. Kromě zahraničních souborů vždy
vystupují i domácí soubory z Čech a Moravy. Mezinárodní folklorní festival v Písku se
koná ve druhé polovině srpna.
Prácheňský soubor, soubor písní a tanců, prezentuje tanec, zpěv a hudba
jihozápadních Čech
Prácheňáček je dětský soubor: hudba, tanec a zpěv z Povltaví a Pošumaví.
Soubor Písečan nabízí samostatná vystoupení, kratší i delší pásma tanců, hudby
a zpěvu. Prezentovanými regiony jsou jižní a západní Čechy.
Prácheňský soubor písní a tanců Strakonice soubor účinkuje v lidových
krojích. Před očima diváků ožívají lidové tance, tradice a zvyky. Bohatý repertoár písní
a tanců se vztahuje k tradicím udržovaným na staročeské vesnici v průběhu celého
roku.
Hnětýnka je malý dortík ze šlehaného těsta o průměru asi 15 cm, který se dosud peče
na Písecku a Strakonicku. Hnětýnka, plná cukru, másla a vajec, se po vychladnutí
vyklopí, polije bílou cukrovou polevou, případně čokoládou, a dále se zdobí cukrovými
ozdobami – kvítky, věnečkem, holubičkami atd. Děvčata ji dávala chlapcům o posvícení v hospodě za to, že s nimi hoši celý rok tancovali. Právě zdobení mnohdy dělá
z hnětýnky malé umělecké dílo. Hnětýnky patřily i ke slavnostní pouťové či posvícenské hostině jako tradiční moučník.
Bramborka je kynutá bramborová slaná buchta litá na plech. Základem je kvásek,
strouhané syrové brambory, škvarky nebo nakrájené uzené maso. Jako základní
koření se do bramborky používá česnek, kmín, mák a majoránka.
Štěkenské koláčky se pečou podle starého osvědčeného receptu, plní se různými
náplněmi, např. tvarohovou, makovou, povidlovou, ořechovou a jinými dle přání
zákazníka. Štekeňské koláčky se vyrábí v různých velikostech pro rozmanité slavnostní
příležitosti, ale asi nejoblíbenější jsou ty nejmenší, svatební. Tradiční výrobou se
zabývá Jana Vokrojová.
Prácheňský knedlík je typickým produktem se svou tradicí.
Kapr po blatensku je kapr obalovaný ve směsi mouky a papriky.
Pivo Strakonický dudák. Strakonický pivovar se může pochlubit řadou zajímavostí. Například je posledním městským pivovarem v České republice. Jedno z jeho
nejoceňovanějších piv nese jméno známého literáta Karla Klostermanna. Pivo, které
má úspěch nejen v Čechách, ale i v Německu, Rakousku, Rusku nebo v USA, zde vaří
žena, paní sládková Dagmar Vlková. Je vyráběno tradiční technologií z výhradně
českých surovin pocházejících z oblasti Moravy a Žatecka. Strakonické
nepasterizované pivo je vysoce kvalitním produktem, který oslovuje svou neotřelou
chutí a barvou.
Czech Specials:
- Hotel Biograf, Písek
- Hotel U Zlatého býka, Písek
- Hotel Zvíkov, Písek
- Restaurace Hradní sklípek, Strakonice
Hračky ze dřeva, Jan Froml. Pan Froml vyrábí hračky tradičním způsobem
opracování dřeva s přihlédnutím k současným požadavkům na bezpečnost výrobku
určeného pro děti. Všechny dělá podle vlastního návrhu, který u několika typů vychází
z podoby tradiční české dřevěné hračky. Tyto výrobky získaly značku „Regionální
produkt – Prácheňsko“.
Blatenská růže, Miloslav Šíp, Skaličany. Pan Šíp navazuje na tradici pěstování
růží v Böhmových růžových školkách v Blatné. Díky mnoha růžovým školkám získalo
v minulosti město Blatná přídomek „město růží“. Některé původní odrůdy růží, které
175/417
se pěstovaly v e zdejších růžových zahradách, byly pojmenovány po významných
českých osobnostech společenského života a historie. Rostly tu růže pojmenované
např. Lída Baarová, Božena Němcová i Alois Jirásek.
Pan Šíp je vlastníkem jedné ze tří licencí na pěstování anglických růží. Ve svém
růžařství ve Skaličanech se snaží o pěstování některých vyšlechtěných růží z tehdejších
Böhmových růžových školek. Snahou o pěstování původních odrůd růží pěstitele Jana
Böhma vzdává pan Šíp tomuto pěstiteli z Blatné hold. Šípovy růžové a okrasné školy
vznikly v roce 1992 v poměrně tvrdých podmínkách, kdy jsou růže pěstovány
v nadmořské výšce 450 m nad mořem s průměrnou roční teplotou kolem 7 °C. Je zde
na 700 odrůd růží včetně růží půdopokryvných, anglických a také některých
historických druhů. Miloslav Šíp byl za své růže oceněn certifikátem „Regionální
produkt – Prácheňsko“.
Historické sklo, Václav Vlasák, Bělčice. Sklárna pana Václava Vlasáka se
zaměřuje zejména na výrobu replik a reminiscencí historického skla. Podle vzorů se
zde vyrábí sklo typické pro různá období, od antiky až po renesanci. Větší objem
výroby je zaměřen na renesanční sklo, které je určeno pro běžnou spotřebu. Historické
sklo je typicky zelené, tato barva vzniká specifickým procesem výroby. Pan Vlasák
vyrábí zejména sklo nápojové, nejčastěji různé číše a poháry. Jeho častými produkty
jsou také džbány, malé pohárky na alkoholické nápoje, dále třeba větší vázy a různé
předměty sloužící jako dekorace do interiérů.
Dekorativní výrobky ze skla, Dagmar Hálová, Lažánky. Paní Hálová se výrobě
skleněných dekorativních miniatur věnuji již více než deset let. Její tradiční pracovní
místo je nad sklářským plynovým kahanem, kde vytváří skleněné tyčinky. Z její dílny
po dokončení pochází překrásné miniaturní předměty, jako jsou drobná zvířátka,
postavičky lidí, dekorace s velikonočním či vánočním motivem, mnohé betlémové
figurky, květy a další. Paní Hálová je také nápomocna sklárně pana Vlasáka: vytváří
komponenty, se kterými poté pan Vlasák ve své sklárně pracuje. Sortiment paní
Hálové odráží regionální zvyky a tradice oblasti Prácheňska. Její výrobky jsou
certifikovanými produkty Prácheňska.
Lidové panenky, Daniela Hanušová, Kocelovice. Paní Hanušová se věnuje výrobě
panenek s motivy prácheňských krojů. Její řemeslo vyžaduje široké znalosti prácheňských lidových tradic. Studovala dobové fotografie, obrázky, kroje a lidové oblečení,
hojně také čerpala z dobové literatury, novinových útržků a dokumentů. Pomocí všech
těchto zdrojů se snažila sestavit pravděpodobnou podobu prácheňského kroje.
Panenky paní Hanušové jsou šité výhradně z textilií určených k recyklaci. Sama si
vytváří návrhy a využívá svých nápadů, panenky tak jednoznačně nesou punc
jedinečnosti a originality. V nabídce produktů paní Hanušové jsou i betlémové figurky
a pohádkové postavy, velké zalíbení našla čertech a čarodějnicích na všemožné
způsoby. Panenky paní Hanušové jsou certifikovaným produktem Prácheňska.
Dekorativní ozdoby z drátkování, Anna Jiřincová, Blatná. Paní Jiřincová
věnuje celý svůj volný čas ručním pracím, které jsou jejím největším koníčkem. Dříve
se hojně věnovala háčkování a pletení, které vyměnila za drátenické řemeslo. Její
práce vyžaduje vysokou míru trpělivosti a přesnosti. Svými drátěnými výrobky, které
vycházejí z lidových tradic Prácheňska, se snaží především rozdávat radost přátelům
a všem ostatním, kteří její výrobky využívají. Nejčastěji se věnuje výrobě drátěných
ptáčků, náhrdelníků, podstavců, zvonečků nebo dekorací na stěnu, váz a solniček.
Košíky z vrbového proutí, JosefVaněk, Ostrov u Myštic. Pan Vaněk z Blatenska
je již čtvrtou generací košíkářů v Ostrově. Košíky vyrábí standardně ve třech
velikostech: houbařské, bramborové a velké na dřevo či seno.
Vrbová košťata, Blanka Matoušková, Radomyšl. Paní Matoušková z Radomyšle
vyrábí tradiční březová košťata. Zákazníci mají možnost zakoupit si metličky a košťata
různých velikostí s dřevěnou či proutěnou násadou.
Vinuté perle, Jana Koloušková, Katovice. Ručně vinuté skleněné perle vznikají
navíjením skla roztaveného v žáru plamene sklářského kahanu na nerezový drát. Sklo
je nádherný a tvárný materiál, který tavením získává medovou konzistenci, a tím
umožňuje nesčetné množství tvarových i barevných kombinací, zdobení nálepy,
twistry, nitěmi, pinzetou, zatavování a opětovné nanášení dalších barevných vrstev či
přejímání křišťálem. Vznikají tak neopakovatelné magické vzory. Jedná se výhradně
o ruční výrobu vyžadující velkou preciznost, přesnost i odhad. Jana Koloušková
vytváří vinutky s květinami, perle různých typů a tvarů s nálepy, ale i křížky, berušky,
176/417
andílky, autíčka, nožičky a další.
Perníčky Julie Chadimové. Svoje perníky zdobí autorka originální technikou
stínování a vrstvení bílých polev. Kresba je inspirována výšivkou prácheňských krojů
a místní lidovou tradicí. Kromě malovaných perníčků vyrábí i perník modelovaný
(figurky) a staročeský perník vtlačovaný do dřevěných forem.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Středověký vodní mlýn v Hoslovicích je nejstarším a jedinečně dochovaným
vodním mlýnem v Čechách. Nachází se ve spodní části obce, které starousedlíci říkají
Podhoslovičky, u Hoslovického potoka. Areál unikátního mlýna tvoří původní mlýnice
s obytnou částí, chlévy s kolnou a stodola, všechny kryté došky, roubené či zděné ze
smíšeného zdiva. Patří k němu také rybníček s náhonem, sad a louky. Výjimečný
způsob života posledních vlastníků, kteří se od 50. let 20. století izolovali od společnosti, byl příčinou toho, že v areálu zakonzervovali tradiční, venkovský způsob života:
není sem zavedena elektřina, chybí sociální zařízení, obytné místnosti tvoří malou část
budovy. Díky tomu je mlýn včetně dalších staveb a pozemků v autentickém stavu tak,
jak jej znali obyvatelé Hoslovic a okolí po staletí.
Mlýn byl poháněn vodou přiváděnou vantroky z malého rybníka. Toto zachovalé vodní
dílo, zajišťované příkrým náspem a hrází, se nachází bezprostředně nad budovou
mlýna. Náhon je asi 150 metrů dlouhý a začíná nad malým jezem u potoka. První
písemná zpráva o mlýnu je z Berní ruly z roku 1654. V ní je uvedeno, že zde byl „mlýn
o jednom kole a 16 strychů pole“ a usedlým byl Tomáš Mlynář. Mlýn byl stále
v provozu. Vlastníci, bratři Harantovi, ještě koncem 70. let 20. století osadili nový
hřídel mlýnského kola a s mletím skončili během 80. let 20. století. Obnova vodního
mlýna byla vyhlášena nejlepším muzejním počinem roku 2007. Od roku 2008 je tento
vodní mlýn a vůbec první jihočeský skanzen otevřen pro návštěvníky.
TEMATICKÉ TRASY
Rybníkářství a tradice rybářství. Řeka Otava bývala svého času ze všech
jihočeských řek nejbohatší na ryby, zejména se zde vyskytovalo mnoho lososů, řeka se
proslavila i lovem perlorodek. I v současnosti je oblíbeným cílem sportovních
i svátečních rybářů. Město Vodňany je známo svou rybářskou a rybníkářskou tradicí.
V druhé polovině 15. století se zde začaly zakládat rybníky, které jsou dnes typickým
znakem okolní krajiny.
Svou cestu po Prácheňsku můžete začít v Rybářském muzeu ve Vodňanech,
prezentujícím slavnou rybníkářskou minulost oblasti. Na informačních tabulích se
můžete seznámit se starší historií města, s rybníkářstvím a mlynářstvím. Nechybí tu
ani informace o rybářském studiu a výzkumnictví, které doplňují ukázky učebnic
a učebních pomůcek (modely vodních staveb, rybářské náčiní, lihové a suché
preparáty ryb) Střední rybářské školy, která dodnes sídlí ve Vodňanech, a knihy
z významné odborné knihovny Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického.
Muzeum je otevřeno pouze několikrát do roka, proto je lepší se předem domluvit na
tel.: 383 382 410.
Cestu můžete spojit s Rybářskými slavnostmi v Blatné, které se konají čtvrtou
sobotu v červnu. Je zde možnost ochutnat rybí speciality včetně kapra po blatensku.
Rybářské slavnosti jsou plné gastronomického programu (ochutnávky rybích specialit,
prodej rybích výrobků), ukázek a prodeje okrasných ryb, nechybí tradiční řemeslný
jarmark a bohaté občerstvení.
Nebo počkejte na podzim a zúčastněte se každoročních výlovů rybníků.
Nejslavnějším rybníkem je asi ten Putimský, příp. Buzický. Výlovy se konají na
rybníku Labuť, dále na rybnících Buzickém a Velkorojickém. Výlov rybníku Labuť
probíhá tradičně na konci října, návštěvníci si mohou zakoupit grilované ryby a další
pochutiny. Dobrou náladu podpoří dechová hudba a tradiční součástí je také
starodávné pasování na rybáře. Výlov na Buzickém rybníku probíhá rovněž na konci
října a program je podobný výlovu na rybníku Labuť. Výlov na rybníku Velkorojickém
se koná o trochu dříve, jeho termín je obvykle o víkendu kolem 10. října.
Abyste si dotvořili úplný obrázek o využití vody na Prácheňsku, určitě nevynechejte
středověký vodní mlýn v Hoslovicích, nejvýznamnější památku dokládající
mlynářství v jižních Čechách. Jde o nejstarší dochovaný vodní mlýn v Čechách, první
písemná zmínka o něm pochází z roku 1352. Otvírací doba je v období červen–srpen
9–17 hod., v období září–říjen 9–16 hod., v pondělí je zavřeno.
177/417
4.4 Zmapování REGIONU Jižní Čechy
PASPORT REGIONU JIŽNÍ ČECHY
ANOTACE
Krajina jižních Čech je známá řadou rybníků propojených do
DESTINACE
důmyslného rybničního systému i malebných vesnic, jejichž
unikátní architektonický styl – selské baroko – se prostřednictvím Holašovic dostal i na seznam památek UNESCO.
Kraj šikovných řemeslníků i dudáků, jejichž hudba je zde
stále živá. Setkat se tu lze i s řadou tradičních lidových zvyků
a obyčejů, které místní lidé stále dodržují či znovu obnovují.
POZICE V RÁMCI
REGIONALIZACE
Dělí se na subregiony Kozácko, Doudlebsko, Blata
a Prácheňsko
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Selské baroko – hospodářské usedlosti unikátní
PRO
architektonické i urbanistické hodnoty, které jsou i na
MARKETINGOVOU
seznamu UNESCO.
KOMUNIKACI
- Jihočeské rybníkářství a rybářství –
charakteristická krajina jihočeských rybníků
a tradiční obživa místního obyvatelstva.
- Vorařství – tradiční plavení dřeva pomocí vorů
probíhalo na jihočeských řekách Otava a Vltava po
dlouhých osm staletí.
- Tradiční lidové zvyky a obyčeje Jižních Čech –
doudlebský masopust, růžičková koleda, lucky i stará
konopická.
- Dudácká hudba a lidové hudební nástroje –
dudácká tradice na Strakonicku a české dudy
a fanfrnochy.
- Tradiční řemeslná výroba jižních Čech –
malovaný nábytek, výšivky, krajky.
PRŮNIKY
- Dudácká hudba
- Tradiční řemeslná výroba
Jan a František Šochové a Martin a Jan Patákové – autoři architektonického
řešení i tvůrci výtvarného pojednání většiny staveb Soběslavsko-veselských blat. Jejich
umělecký rukopis byl inspirován tvaroslovím oficiální renesanční, barokní, klasicistní
a empírové architektury doplněným zdobnými motivy vycházejícími z lidového
vesnického prostředí. Mnohé jejich stavby se nám dodnes dochovaly v řadě blatských
vesnic, např. v Klečatech, Komárově, Mažicích, Vlastiboři, Zálší a Záluží (vesnické
památkové rezervace), v Debrníku, Nedvědicích a Svinkách (vesnické památkové
zóny), v Borkovicích, Hlavatcích, Hodonicích i v některých dalších.
Zednický mistr Jan Šoch (1798–1867) přišel na Blata z blízkých Nuzic. V mládí
prý údajně, stejně jako řada jiných řemeslníků z jižních Čech, pobýval na zkušené ve
Vídni. Pracoval s partou pomocníků a dalším zedníkem Linhartem, později pak také se
svým synem Františkem Šochem (1828–1874). Šochové stavěli především v Zálší,
Borkovicích, Hartmanicích, Klečatech, Komárově, Mažicích a Nedvědicích. Průčelí
usedlostí členili architektonickými články (pilastry, lizény, římsy, šambrány aj.)
a zdobili náboženskými i rostlinnými a geometrickými motivy.
Zednický mistr Martin Paták (1820–1889) se narodil ve Vlastiboři a na Blatech
pracoval od 60. let 19. století. Jeho syn Jan Paták (1859–1943) etapu věhlasné
blatské architektury završil. Působili zejména v rodné vsi a dále pak v Čerazi,
Debrníku, Rybově Lhotě, Vesci, Záluží i jinde. Výzdobné prvky byly opět ze slohové
architektury převzaté pilastry, lizény, římsy a rámování doplněné bohatým štukovým
dekorem, jako zajímavost například také stylizované typické blatské rostliny –
masožravé rosnatky „rosničky“. Dochovalo se vyprávění pravnuka Martina Patáka
o tom, jak jeho dědeček s otcem během zimy vyřezávali dřevěné šablony, aby měli na
178/417
příští stavební sezónu připravenu zásobu nových výzdobných motivů.
Zabývá se výrobou snad nejtypičtějšího jihočeského nástroje – dud nebo taky jihočeské kozy, jak se jim občas pro jejich mečivý zvuk říká. I díky takovým lidem, jako je
on, si jižní Čechy ponechávají svůj kolorit a osobitost.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Holašovice a Selské slavnosti Holašovice. Holašovice je osadou obce Jankov.
Nachází se 15 km západně od Českých Budějovic a necelých 30 km severně od Českého
Krumlova. Holašovice byly zapsány na seznam přírodního a kulturního dědictví
UNESCO pro své mimořádné architektonické a urbanistické hodnoty. Představují
unikátní dochovaný soubor hospodářských usedlostí, které byly stavebně a výtvarně
upraveny v průběhu 19. století do specifické podoby tzv. selského baroka, díky čemuž
jsou dnes tyto objekty předmětem památkové péče. Unikátní je dosud neporušená
forma půdorysného řešení, parcelace i struktura zástavby, která je příkladem
vesnického urbanismu z období vrcholné fáze středověké kolonizace.
Přijeďte v době konání holašovických Selských slavností, lidového jarmarku, k němuž
Středověký vodní mlýn v Hoslovicích je nejstarším a jedinečně dochovaným
vodním mlýnem v Čechách. Nachází se ve spodní části obce, které starousedlíci říkají
Podhoslovičky, u Hoslovického potoka. Areál unikátního hoslovického mlýna tvoří
původní mlýnice s obytnou částí, chlévy s kolnou a stodola, všechny kryté došky,
roubené či zděné ze smíšeného zdiva. Patří k němu také rybníček s náhonem, sad
a louky. Výjimečný způsob života posledních vlastníků, kteří se od 50. let 20. století
izolovali od společnosti, byl příčinou toho, že v areálu zakonzervovali tradiční,
venkovský způsob života: není sem zavedena elektřina, chybí sociální zařízení, obytné
místnosti tvoří malou část budovy. Díky tomu je mlýn včetně dalších staveb a pozemků
v autentickém stavu tak, jak jej znali obyvatelé Hoslovic a okolí po staletí.
vodní mlýn a vůbec první jihočeský skanzen otevřen pro návštěvníky. Otvírací doba je
duben–květen a září–říjen 9–16 hod., červen–srpen 9–17 hod. Poslední návštěvníci
jsou do areálu vpuštěni 30 minut před koncem návštěvní doby.
scénického prostoru. Hrací plocha, jeviště je tvořeno rozlehlým prostorem okolního
zámeckého parku, který umožňuje využívat ojedinělost nádherné scenérie zámecké
zahrady se staletými stromy, které vytváří pro divadelní příběhy neopakovatelnou
atmosféru. V případě hudební produkce – operních a baletních představení – je
spojení nádherné hudby a estetiky tance s okolní přírodou mimořádně emotivním
zážitkem. Princip otáčivého hlediště, zasazeného do po staletí vytvářeného zámeckého
lesoparku s rokokovým zámečkem Bellarie, je velikou předností, kterou nedisponují
ani velmi slavné „open-air“ scény jako jezerní jeviště v Bregenz, aréna ve Veroně či
středomořské řecké amfiteátry. Otáčivé hlediště Český Krumlov patří mezi přední
evropské „open-air“ scény. Jeho výjimečnost umocňuje i fakt, že od roku 1992 je Český
Krumlov zapsán na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
179/417
TEMATICKÉ TRASY
třetí neděli v červenci a jedná se o velkou událost ve světě dechových kapel. Koncerty
Čech.
přežívá jen na několika místech v republice. Velmi živá je právě na Doudlebsku, zdejší
masopust patří k nejvýznamnějším obyčejovým projevům svého druhu v celé ČR.
Vydejte se tedy za touto jedinečnou lidovou slavností, koledou, jak se na Doudlebsku
říká, a zažijte čas plný veselí, zvyků a symbolů. Budete mít také možnost objevit, co je
tzv. růžičková koleda
jedinečnou atmosféru při návštěvě jarních či podzimních výlovů na řadě rybníků:
rybník.
Rybníkářství a tradice rybářství. Otava bývala svého času ze všech jihočeských
řek nejbohatší na ryby, zejména se zde vyskytovalo mnoho lososů, řeka se proslavila
rybářů. Město Vodňany je známé svou rybářskou a rybníkářskou tradicí. V druhé
polovině 15. století se zde začaly zakládat rybníky, které jsou dnes typickým znakem
okolní krajiny.
v pasportech jednotlivých subregionů (subregiony Kozácko od str 155,
Doudlebsko od str. 157, Blata od str. 162 a Prácheňsko od str. 170).
4.5
Marketing summary pro region Jižní Čechy
Selské baroko – hospodářské usedlosti unikátní architektonické i urbanistické
hodnoty, které jsou i na seznamu UNESCO.
Selské baroko je příběhem zednických mistrů a jejich uměleckého rukopisu,
inspirovaného renesanční, barokní, klasicistní i empírovou architekturou, obohacenou
o zdobné motivy vycházející z lidového vesnického prostředí. Jejich práce dodnes
výrazně ovlivnila podobu a charakter řady jihočeských vesnic a propůjčila jim jejich
neopakovatelnou malebnost. Jedinečné selské baroko je zapsáno i na seznam
kulturního dědictví UNESCO.
Jihočeské rybníkářství a rybářství – charakteristická krajina jihočeských
rybníků a tradiční obživa místního obyvatelstva.
Příběh jihočeských rybníků se začal psát již ve druhé polovině 14. století, jeho
hlavními hrdiny jsou však o dvě stě let později Štěpánek Netolický a Jakub Krčín
z Jelčan a Sedlčan, kteří se zasloužili o jejich rozsáhlé budování. Jedinečná atmosféra
místní krajiny protkané rybníky dodnes okouzluje návštěvníky jižních Čech,
každoroční podzimní výlovy a rybí speciality pak uspokojí potřeby i těch
nejnáročnějších gurmánů.
Vorařství – tradiční plavení dřeva pomocí vorů probíhalo na jihočeských řekách
Otava a Vltava po dlouhých osm staletí.
Historie vorařství na Vltavě a Otavě je příběhem vorařů, kteří po dlouhých osm století
180/417
plavili dřevo ze šumavských lesů až do Prahy či do vzdáleného Německa, i obyčejných
lidí, kteří spolu s voraři vyráželi prodávat své produkty, a později také turistů
využívajících vorů jako dopravy třeba na hrad Zvíkov. Je příběhem hospůdek a osad
podél řeky, které voraři využívali pro své občerstvení i odpočinek.
Tradiční lidové zvyky a obyčeje Jižních Čech – Doudlebský masopust,
růžičková koleda, lucky i stará konopická.
v průběhu celého roku, od oslav masopustu a jedinečné růžičkové koledy až po
obchůzky lucek na svátek svaté Lucie či oslavu sklizně konopí, které bylo dříve
významnou surovinou pro výrobu oděvů. Doudlebský masopust patří k nejvýznamnějším obyčejovým projevům svého druhu v celé republice.
Dudácká hudba a lidové hudební nástroje – dudácká tradice na Strakonicku
a české dudy a fanfrnochy.
Dlouholetá dudácká tradice Strakonic, z níž vzešla i pověst o Švandovi dudákovi, je
Přijeďte se zaposlouchat do zvuku dud na Mezinárodní dudácký festival do Strakonic,
který je členem CIOFF UNESCO.
Tradiční řemeslná výroba Jižních Čech – malovaný nábytek, výšivky, krajky.
Pod šikovnýma rukama jihočeských řemeslníků vznikal po staletí malovaný nábytek
zdobený přírodními a lidovými motivy, zatímco ženy se věnovaly náročnému vyšívání
z rybích šupin či výrobě krajek. Dodnes můžete na řadě míst obdivovat jejich
trpělivost, um i cit pro detail.
181/417
4.6 Zmapování MEZOREGIONU Jih Čech
182/417
PASPORT MEZOREGIONU JIH ČECH
ANOTACE
Krajina Třeboňské a Českobudějovické pánve, vyplněná
DESTINACE
řadou rybníků a malebných vesnic, ale také drsná horská
oblast Šumavy a její podhůří. Kraj strakonického dudáka,
šumavských sklářů a dřevorubců, ale také vorařů, kteří
šumavské dříví plavili po Vltavě přes Jižní Čechy až do
Prahy. To všechno lze nalézt na Jihu Čech.
POZICE V RÁMCI
Dělí se na dva regiony: Jižní Čechy a Šumava a Pošumaví
REGIONALIZACE
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Lidová architektura – jedinečné selské baroko
PRO
– hospodářské usedlosti unikátní architektonické
MARKETINGOVOU
i urbanistické hodnoty, které jsou i na seznamu
KOMUNIKACI
UNESCO.
- Jihočeské rybníkářství a rybářství –
charakteristická krajina jihočeských rybníků
a tradiční obživa místního obyvatelstva.
- Vorařství – tradiční plavení dřeva pomocí vorů
probíhalo na jihočeských řekách Otava a Vltava po
dlouhých osm staletí.
- Tradiční lidové zvyky a obyčeje jižních Čech –
Doudlebský masopust, růžičková koleda, lucky i stará
konopická.
- Dudácká hudba a lidové hudební nástroje –
dudácká tradice na Strakonicku a české dudy
a fanfrnochy.
- Sklářská tradice Šumavy a Pošumaví – páteříky,
broušené, křišťálové sklo, lidové podmalby na skle.
PRŮNIKY
- Dudácká hudba
- Tradiční řemeslná výroba
- Sklářství
Zabývá se výrobou snad nejtypičtějšího jihočeského nástroje, dud nebo taky jihočeské
kozy, jak se jim občas pro jejich mečivý zvuk říká. I díky takovým lidem, jako je on, si
jižní Čechy ponechávají svůj kolorit a osobitost.
Jan Gábor. Na tradice šumavského sklářství dnes navazuje firma Jana Gábora (Glass
Gallery Gábor) v Sušici, která se zaměřuje především na dekorativní zušlechťování
skla. Pro její produkci je typické především nápadité využití techniky pískování.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Muzeum sklářství v Lenoře a firemní prodejna skla v Lenoře. Obec Lenora
se nachází v údolí Teplé Vltavy na Šumavě, asi 15 km jižně od města Vimperk. Vznikla
v roce 1834 jako osada kolem nové sklářské huti. Tradici sklářského umění, které bylo
známé po celé Evropě, připomíná expozice historického skla v místním sklářském
muzeu. Ve Sklářském muzeu v Lenoře je dnes uložen soubor předmětů z doby
vymezené zhruba lety 1880 a 1980. Jde jednak o výrobky lenorské sklárny, jednak
o poslední pozůstatek rozsáhlých vzorkoven skla firmy Jan Meyr a později Kralik,
který se přímo v místě dochoval. Základem muzea se stala rodinná sbírka Kraliků. Po
roce 1945 byla uložena v Kralikovské vile a od druhé poloviny 40. let byla dále
rozšiřována o vzorky výrobků lenorské sklárny. V roce 1975 byla tato sbírka skla
přestěhována do budovy obecního úřadu, kde byla průběžně doplňována vzorky
výrobků asi do roku 1980. Sbírka dokumentuje nejen výrobu jedné významné sklárny
za více než sto let její existence, ale je i zrcadlem vývoje šumavského a českého
sklářství s jeho vzestupy a pády. Zahrnuje také řadu unikátních dokladů o technikách
používaných v Lenoře. Jsou to zejména skla s lesklým „kralikovským irisem“, hutně
dekorované sklo, secesní lenorské sklo, dále leptané, broušené a malované sklo
vytvořené v různých obdobích existence sklárny. Zajímavý je duplikát vrstvené
a broušené soupravy na bowle z dvaadvaceti dílů, která byla zhotovena pro anglickou
královnu Alžbětu II., nebo váza s vyobrazením zámečku v Lenoře, zhotovená
kombinovanou technikou leptání a malby v prvním desetiletí 20. století. Návštěvníci
Šumavy, kteří se dostanou do Lenory či jejího okolí, by si rozhodně neměli nechat ujít
příležitost seznámit se s takto kompletní historickou sbírkou českého skla pocházejícího z jedné sklárny za celou dobu její existence.
Sklářské muzeum Lenora najdete v budově Obecního úřadu Lenora ve středu obce.
V sousedství Muzea skla se nachází prodejna brusírny skla v Lenoře. Tato
brusírna začala v Lenoře pracovat v roce 1996 a je dnes poslední dědičkou slavného
lenorského sklářství. V její široké produkci jsou nejen nové vzory, ale i řadu prvků
a motivů, které odkazují ke staleté tradici šumavských brusičů skla. Produkty brusírny
mají certifikát „Šumava – originální produkt“ na výrobky „Sklo broušené – matový
brus“.
scénického prostoru. Hrací plocha, jeviště je tvořena rozlehlým prostorem okolního
zámeckého parku, který umožňuje využívat ojedinělost nádherné scenérie zámecké
zahrady se staletými stromy, které vytváří pro divadelní příběhy neopakovatelnou
atmosféru. V případě hudební produkce – operních a baletních představení – je
spojení nádherné hudby a estetiky tance s okolní přírodou mimořádně emotivním
zážitkem. Princip otáčivého hlediště zasazeného do po staletí vytvářeného zámeckého
lesoparku s rokokovým zámečkem Bellarie je velikou předností, kterou nedisponují
ani velmi slavné „open-air“ scény jako jezerní jeviště v Bregenz, aréna ve Veroně či
středomořské řecké amfiteátry. Otáčivé hlediště Český Krumlov patří mezi přední
evropské „open-air“ scény. Jeho výjimečnost umocňuje i fakt, že od roku 1992 je Český
Krumlov zapsán na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Holašovice a Selské slavnosti Holašovice. Vesnice Holašovice je osadou obce
Jankov. Nachází se 15 km západně od Českých Budějovic a necelých 30 km severně
od Českého Krumlova. Holašovice byly zapsány na seznam přírodního a kulturního
dědictví UNESCO pro své mimořádné architektonické a urbanistické hodnoty.
Představují unikátní dochovaný soubor hospodářských usedlostí, které byly stavebně
a výtvarně upraveny v průběhu 19. století do specifické podoby tzv. selského baroka,
díky čemuž jsou dnes tyto objekty předmětem památkové péče. Unikátní je dosud
neporušená forma půdorysného řešení, parcelace i struktura zástavby, která je
příkladem vesnického urbanismu z období vrcholné fáze středověké kolonizace.
Přijeďte v době konání holašovických selských slavností, lidového jarmarku, k němuž
Středověký vodní mlýn v Hoslovicích je nejstarší a jedinečně dochovaný vodní
mlýn v Čechách. Nachází se ve spodní části obce, které starousedlíci říkají
Podhoslovičky, u Hoslovického potoka. Areál unikátního hoslovického mlýna tvoří
původní mlýnice s obytnou částí, chlévy s kolnou a stodola, všechny kryté došky,
roubené či zděné ze smíšeného zdiva. Patří k němu také rybníček s náhonem, sad
a louky. Výjimečný způsob života posledních vlastníků, kteří se od 50. let 20. století
izolovali od společnosti, byl příčinou toho, že v areálu zakonzervovali tradiční,
venkovský způsob života: není sem zavedena elektřina, chybí sociální zařízení, obytné
místnosti tvoří malou část budovy. Díky tomu je mlýn včetně dalších staveb a pozemků
v autentickém stavu tak, jak jej znali obyvatelé Hoslovic a okolí po staletí.
183/417
vodní mlýn a vůbec první jihočeský skanzen otevřen pro návštěvníky. Otvírací doba je
duben–květen a září–říjen 9–16, červen–srpen 9–17 hod. Poslední návštěvníci jsou do
areálu vpuštěni 30 minut před koncem návštěvní doby.
TEMATICKÉ TRASY
Práce se dřevem. Dřevařství či dřevorubectví bylo pro zajišťování hlavních
životních potřeb společnosti na Šumavě zásadní. Zdroje dřeva u měst se brzy
vyčerpaly, a proto se dřevaři stěhovali hlouběji do lesů, čímž v 18. a 19. století přispěli
k urychlení postupu novodobé kolonizace na Šumavě. V té době tu vznikaly
dřevařské osady, často ve vysokých polohách Šumavy (například 1720 Srní, 1800
Filipova Huť, 1832 Lenora), kde dodnes můžete vidět stavby hrubě sroubené ze
dřeva, někde je dřevěná konstrukce pokryta bílou vápennou omítkou. Střechy jsou
doškové nebo šindelové. Typickým prvkem těchto staveb je malá zvonička
vkomponovaná do střechy domu.
třetí neděli v červenci a jedná se ve světě dechových kapel o velkou událost. Koncerty
Čech.
přežívá jen na několika místech v republice. Velmi živá je právě na Doudlebsku,
zdejší masopust patří k nejvýznamnějším obyčejovým projevům svého druhu v celé
ČR. Vydejte se tedy za touto jedinečnou lidovou slavností, koledou, jak se na
Doudlebsku říká, a zažijte čas plný veselí, zvyků a symbolů. Budete mít také možnost
objevit, co je tzv. růžičková koleda.
jedinečnou atmosféru při návštěvě jarních či podzimních výlovů na řadě rybníků –
rybník.
Rybníkářství a tradice rybářství. Otava bývala svého času ze všech jihočeských
řek nejbohatší na ryby, zejména se zde vyskytovalo mnoho lososů, řeka se proslavila
rybářů. Město Vodňany je známé svou rybářskou a rybníkářskou tradicí. V druhé
polovině 15. století se zde začaly zakládat rybníky, které jsou dnes typickým znakem
okolní krajiny.
v pasportech jednotlivých subregionů (subregiony v rámci regionů Jižní
Čechy od str. 178 a Šumava a Pošumaví od str. 142).
184/417
4.7
Marketing summary pro mezoregion Jih Čech
Lidová architektura – jedinečné selské baroko (hospodářské usedlosti unikátní
architektonické i urbanistické hodnoty, které jsou i na seznamu UNESCO).
Selské baroko je příběhem zednických mistrů a jejich uměleckého rukopisu,
inspirovaného renesanční, barokní, klasicistní i empírovou architekturou, obohacenou
o zdobné motivy vycházející z lidového vesnického prostředí. Jejich práce dodnes
výrazně ovlivnila podobu a charakter řady jihočeských vesnic a propůjčila jim jejich
neopakovatelnou malebnost. Jedinečné selské baroko je zapsáno i na seznam
kulturního dědictví UNESCO.
Jihočeské rybníkářství a rybářství – charakteristická krajina jihočeských
rybníků a tradiční obživa místního obyvatelstva.
Příběh jihočeských rybníků se začal psát již ve druhé polovině 14. století, jeho
hlavními hrdiny jsou však o dvě stě let později Štěpánek Netolický a Jakub Krčín
z Jelčan a Sedlčan, kteří se zasloužili o jejich rozsáhlé budování. Jedinečná atmosféra
místní krajiny protkané rybníky dodnes okouzluje návštěvníky jižních Čech,
každoroční podzimní výlovy a rybí speciality pak uspokojí potřeby i těch
nejnáročnějších gurmánů.
Vorařství – tradiční plavení dřeva pomocí vorů probíhalo na jihočeských řekách
Otava a Vltava po dlouhých osm staletí.
Historie vorařství na Vltavě a Otavě je příběhem vorařů, kteří po dlouhých osm století
plavili dřevo ze šumavských lesů až do Prahy či do vzdáleného Německa, i obyčejných
lidí, kteří spolu s voraři vyráželi prodávat své produkty, a později také turistů
využívajících vorů jako dopravy třeba na hrad Zvíkov. Je příběhem hospůdek a osad
podél řeky, které voraři využívali pro své občerstvení i odpočinek.
Tradiční lidové zvyky a obyčeje jižních Čech – Doudlebský masopust, růžičková
koleda, lucky i stará konopická.
v průběhu celého roku, od oslav masopustu a jedinečné růžičkové koledy až po
obchůzky lucek na svátek svaté Lucie či oslavu sklizně konopí, které bylo dříve
významnou surovinou pro výrobu oděvů. Doudlebský masopust patří k nejvýznamnějším obyčejovým projevům svého druhu v celé republice.
Dudácká hudba a lidové hudební nástroje – dudácká tradice na Strakonicku
a české dudy a fanfrnochy.
Dlouholetá dudácká tradice Strakonic, z níž vzešla i pověst o Švandovi dudákovi, je
Přijeďte se zaposlouchat do zvuku dud na Mezinárodní dudácký festival do Strakonic,
který je členem CIOFF UNESCO.
Sklářská tradice Šumavy a Pošumaví – páteříky, broušené, křišťálové sklo, lidové
podmalby na skle.
Šumavské sklářství je příběhem osidlování horských oblastí, spojeného s těžbou dřeva
a budováním sklářských hutí, charakteristické zejména výrobou páteříků, tradičních
skleněných korálků, které byly předmětem čilého obchodu a vyvážely se prostřednictvím norimberských obchodníků až do Španělska. Vysoce ceněné byly i další
produkty místních skláren, ať už to byl křišťál, barevná skla, či skla napodobující
drahé kameny a polodrahokamy, výtvory místních sklářů byly oceňovány na světových
výstavách, jako byla světová výstava v Paříži v roce 1900.
185/417
5
Zmapování mezoregionu Střední Čechy
Členění mezoregionu Střední Čechy
Mezoregion
Střední Čechy
5.1
Region
Subregion
Střední Čechy
Podbrdsko a střední Povltaví
Rakovnicko, Křivoklátsko,
Poberounsko a Kladensko
Polabí a Kutnohorsko
Posázaví a Podblanicko
Zmapování SUBREGIONŮ Středních Čech
PASPORT SUBREGIONU PODBRDSKO A STŘEDNÍ POVLTAVÍ
ANOTACE
Oblast v okolí středního toku řeky Vltavy, kde se na levém
DESTINACE
břehu řeky nachází rozsáhlé lesní porosty a podhorská
krajina s mnoha někdejšími hornickými obcemi pod
brdským hřebenem. Na pravém vltavském břehu pak najdete
zvlněný kraj, který vykazuje rysy svérázné české selské
krajiny s kopci, malými vískami a místními zámečky. Do
života na obou březích Vltavy pak zasáhla výstavba vodních
nádrží Orlík, Kamýk a Slapy ve druhé polovině 20. století.
V jižním cípu pak tato oblast přechází v typickou jihočeskou
krajinu.
POZICE V RÁMCI
Součástí mezoregionu Střední Čechy
REGIONALIZACE
Součástí regionu Střední Čechy
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Hornictví, rýžování zlata a stříbra – historie
PRO
těžby stříbra, zlata, uranu a dalších rud na
MARKETINGOVOU
Příbramsku.
KOMUNIKACI
- Po stopách české hudby – místa inspirace pro
hudební dílo Antonína Dvořáka i Jana Jakuba Ryby.
- Vorařství na Vltavě a Otavě – tradiční vorařství,
neboli voroplavba byl v minulosti běžný způsob
přepravy dřeva po tocích řek.
- Lidová architektura Středních Čech – zachovalá
tvář středočeského venkova.
PRŮNIKY
- Hornictví
František Mikyška vyrábí dřevěná vodní kola. Vyrobil několik mlýnských kol pro
památkové mlýny např. ve Vysokém Chlumci, skanzenu příbramského hornického
muzea. Mistrovským kouskem bylo kolo o průměru osm metrů na pražské Čertovce.
V roce 2009 získal titul „Nositel tradice lidových řemesel“.
ATRAKTIVITY
Lidová architektura středních Čech
Oblast středního Povltaví je v rámci středních Čech jedinečná poměrně značným
počtem zachovaných objektů lidového stavitelství z 18. až počátku 20. století.
Výjimkou nejsou ani památky podstatně starší, například kamenné stavební články
z pozdního středověku a kamenné brány ze 17. století. Tento region je zajímavý typem
lidového domu povodí Berounky a Středočeské pahorkatiny s mnohými
charakteristickými rysy. Lze na něm dokumentovat stavební vlivy okolních regionů
186/417
a slohových stylů. Zachované lidové obytné i hospodářské stavby vypovídají také
o historii osídlení krajiny.
Cenné památky venkovské architektury, které dokládají vývoj lidového domu od
poloviny 18. do počátku 20. století na území Středočeské pahorkatiny a ve středním
Povltaví, naleznete ve Skanzenu Vysoký Chlumec, který uchovává památky
venkovské architektury ve středním Povltaví s hlavním zaměřením na Sedlčansko.
Návštěvníci si zde mohou prohlédnout zemědělské usedlosti doplněné nářadím a stroji
i sakrální stavby. Zajímavostí je funkční pila na vodní pohon z druhé poloviny
19. století s mlýnským kolem.
Ucelená řada dochovaných staveb vytváří malebný obraz lidové architektury také
v Olešné na Podbrdsku. Historickým základem je náves, postavená do tvaru
podkovy. Roubenky z konce 18. století se zachovaly zejména v severní části návsi.
Nachází se zde celoroubený dům, který obklopuje podél boční i čelní strany pavláčkové
zápraží. Souvislou řadu roubenek tvoří domy s polovalbovou střechou a dřevěnou
bránou s vrátky do dvora. K nejcennějším usedlostem patří dům s vedlejším
výměnkem. Polovalbová střecha s výrazným přesahem nad zápražím vytváří u domu
krytou pavláčku i před štítovým průčelím. Na jihozápadní straně návsi se nachází
novější zděný dům z roku 1921 ve stylu tzv. geometrické secese s dekorovaným
průčelím. Mimo náves se na jihozápadním okraji obce dochovaly další roubenky, např.
rozložitá trojdílná usedlost s bedněným štítem a dvě roubenky v kožichu.
Vesnická památková rezervace Drahenice a vesnická památková zóna
Drahenice - Hradčany
Drahenice zahrnuje domy z 19. století pozoruhodné především svými zdobenými
interiéry. Některá stavení mají klenuté místnosti (s typem tzv. plackové klenby) se
štukovými stropy. Klasicistní štukovou výzdobou se pyšní i budova někdejší školy.
Nachází se zde i dům se zajímavě řešeným průčelím.
Drahenice - Hradčany představují památkový soubor jedinečného významu,
udržela se zde pozdně barokní a raně klasicistní zástavba v téměř nezměněné podobě.
Další architektonickou zajímavostí je, že se v Račanech vyskytují pouze chalupy,
zatímco větší usedlosti byly situovány výhradně v Drahenicích. Nachází se zde např.
zděný klasicistní dům s výraznou římsou, která je opticky vynášena nárožními pilastry
s kvádrováním. Výraznější profilovaná římsa rovněž rámuje plochu lichoběžníkového
štítu.
Hornictví Březových Hor. První písemná zmínka o těžbě rud v Březových Horách
pochází z roku 1311, hornická tradice je však mnohem starší. Těžily se zde stříbrné
rudy, olovo, zinek i uran. O zastavení těžby bylo rozhodnuto až roku 1971. Hornictví
patřilo po dlouhá staletí k významným tradičním způsobům obživy místních obyvatel.
V roce 1866 bylo založeno Hornické muzeum v Příbrami, které nabízí ke
zhlédnutí více než 40 stálých expozic situovaných v historických i památkově
chráněných objektech Ševčinského, Vojtěšského, Anenského a Drkolnovského dolu
a v hornickém domku na Březových Horách. Expozice Hornického skanzenu
Březové Hory přibližují bohatou hornickou minulost regionu. Muzeum umožňuje
jízdu hornickým vláčkem po povrchu i podzemím, prohlídky několika kilometrů štol,
fárání výtahem, jízdu po skluzavce k obřímu vodnímu kolu, seznámení s unikátními
parními těžními stroji či havířským folklorem. Nejstarší dějiny regionu spjaté s těžbou
a zpracováním zlata naleznete také v expozici Muzea života venkovského
obyvatelstva středního Povltaví (součást Hornického muzea, Prostřední Lhota).
Expozice muzea jsou k vidění v barokním špýcharu, založeném roku 1770 Rytířským
řádem křížovníků s červenou hvězdou.
Historii těžby a zpracování zlata na Novoknínsku od nejstarších dob až do 20. století
přináší Muzeum těžby a zpracování zlata na Novoknínsku (součást
Hornického muzea). Nachází se v historické budově tzv. Mincovny z 15. století na
náměstí Jiřího z Poděbrad. Muzeum přibližuje místní dějiny, řemesla a průmysl či
historii mistrovství světa v rýžování zlata u nás i v zahraničí (viz události).
Muzeum obětí komunismu a dějin uranového hornictví (součást Hornického
muzea, Lešetice) dokumentuje smutnou kapitolu dějin: nasazení vězňů při důlních
pracích. Autenticky dochovaný vězeňský areál je svého druhu ojedinělý ve střední
Evropě. Tento původně zajatecký tábor pro německé válečné zajatce, situovaný mezi
bývalými uranovými šachtami, sloužil v období 1949–1951 jako tábor nucených prací
187/417
a následně do roku 1961 jako vězeňské zařízení pro politické odpůrce komunistického
režimu. Expozice seznamují s perzekucí po únoru 1948, s protikomunistickým
odporem a přibližují dějiny uranového hornictví.
Výroba příbramských hraček a betlémů. Příbram byla v minulosti známým
poutním místem, které ročně navštívili tisíce poutníků, což přálo rozvoji nejrůznějších
domácích výrob včetně výroby tzv. příbramských soustružených hraček, jejichž detaily
byly modelovány z chlebového těsta. Výrobu obnovil např. pan Jiří Drhovský
(Zvěrkovice u Týna nad Vltavou), který je vyrábí doposud. Pan Drhovský je držitelem
titulu „Nositel tradice lidových řemesel“, je dále uveden v rámci subregionu Blata, kde
působí.
Cvokařství. Výroba hřebíků byla jedno z nejtvrdších řemesel 17. – 20. století,
zanikla po první světové válce, kdy převzaly tuto výrobu továrny. Cvokařské řemeslo
obnášelo denně až 40 tisíc úderů kladivem na jednoho cvokaře, což za týden dělalo asi
10 tisíc hřebíků. Hřebíky se lišily nejen svou velikostí, nýbrž i ukováním své hlavy
podle toho, jakým účelům měly sloužit. Podle druhu hřebíků byl jmenován zpočátku
i jejich výrobce. Kdo vyráběl malé hřebíky, slul původně cvočkař, výrobce středních
hřebíků cvokař a kovář velkých hřebů nazýval se hřebíkář.
Jediné Cvokařské muzeum v ČR věnované zaniklému řemeslu cvokařskému –
ruční výrobě hřebíků, skob, kramlí, šerek nebo cvočků naleznete v Rožmitálu pod
Třemšínem. Muzeum přináší také informace a fotografie o historii i současnosti této
obce, místní zvyky, dialekt apod.
Vorařství na středním Povltaví. Tradiční vorařství neboli voroplavba bylo zcela
běžným způsob přepravy dřeva po tocích řek. Klády byly svázány do pevných svazků,
kterým se říkávalo vor, plť nebo někdy také vorová tabule. První doložená písemná
známka o vorařství v Čechách pochází z roku 1130, nicméně je pravděpodobné, že
tradice sahá do ještě vzdálenější minulosti. Do konce 18. století byla voroplavba
svobodná, na konci 18. však začínají vorařství dominovat dřevařské firmy. V oblasti
středního Povltaví je doloženo již v 18. století. Jednalo se zejména o dolní a střední tok
řeky Vltavy a o dolní řeky Otavy. Postupem času byl k vorařství využíván i horní tok
Vltavy, stejně tak i Otavy. Vorařství začínalo postupně upadat od poloviny 19. století.
Stavba soustavy vodních děl na Vltavě, a zejména pak stavba Orlické přehrady v roce
1960 zapříčinila definitivní zánik tradičního vorařství na středním Povltaví.
Tradiční rybářství na řekách středního Povltaví se udržoval zejména na řece
Vltavě. Do roku 1938 byl rybolov na povodí Vltavy zajišťován soukromými rybářskými
revíry. Největším vlastníkem a správcem zároveň byl v této době kníže Karel z rodu
Schwarzenbergů. V roce 1935 ale vznikl vůbec první rybářský spolek pod názvem
Rybářský spolek pro Červenou nad Vltavou, jehož sídlo bylo v Praze. Tento spolek poté
uzavřel smlouvu s knížetem Karlem o pronájmu rybolovu na pravé straně Vltavy
včetně blízkých toků. Tato smlouva znamenala revoluci v pojetí rybolovu a rybářství
v tehdejším Československu.
Milevské maškary – tradiční průvod masek, převleků a všelijakých postav, který
v současné době přerostl v lidovou akci nebývalých rozměrů. Tradice milevských
maškar v této podobě probíhá již od 1862. V roce 2011 byl festival Milevské maškary
zapsán do české knihy rekordů díky rekordnímu množství 629 soutěžních masek,
které byly ten rok na festivalu k vidění. Festival je jednoznačně nejvýznamnějším
národopisným projevem a zvykem v Milevsku. Milevské maškary se konají šest týdnů
před Velikonocemi na masopustní úterý a slouží jako slavnostní zakončení masopustu.
K typickým milevským maskám patří Bába s nůší, Dlouhán, Bakus, Párukař, Holič,
Medvědář, Slepičí farma nebo třeba Pat a Mat. Součástí slavnosti je tradiční jarmark
lidových řemesel a zabíjačkové hody.
Obchůzky s klibnou a kozlíky v Kovářově jsou zdejší tradicí, která byla
obnovena místními obyvateli. Jde o předmasopustní tříkrálovou obchůzku, která se
koná 5. ledna večer. Průvod se skládá z masek pěti kozlíků, klibny, sedláka, handlíře
a muzikanta a dudáka. Průvod je osobitou formou koledy. Manželé Škochovi, vedoucí
souboru Kovářovan, pomohli obnovit tuto tradici.
Volné rýžování zlata z řeky Otavy. V novodobých dějinách je na rýžování zlata
pohlíženo jako na sport. Kromě samotného mistrovství světa v rýžování zlata, jehož
první ročník proběhl roku 2010 ve Zlatých Horách (Jeseníky), existuje mnoho
188/417
regionálních soutěží v oblastech, kde se právě zlato v minulosti hojně vyskytovalo.
U Kestřan se každoročně první sobotu v srpnu koná v areálu u Kalvárie soutěž
v rýžování zlata z Otavy. Rýžuje se ze dna řeky s časovým limitem 15 minut. Patnáct
rýžovníků s nejvyšším počtem zlatinek postupuje do finále, kde se opět rýžuje
s časovým limitem 15 minut. Soutěž doprovází bohatý kulturní program. Pořádajícími
organizacemi je Kulturní klub města Písku, Prácheňské Muzeum, Český klub
zlatokopů a Obecní úřad Kestřany.
Masopust v Hornickém muzeu Příbram. Již více než 80 let doprovází tyto
únorové slavnosti rej masek, žertovné scénky a hudební doprovod. V čele průvodu
masek je brdský duch Fabián, bájná postava zdejších legend.
Mytologie, obřady
Duch Brd Fabián. Fabián je mýtický strážce pohoří Brdy. Fabián byl dle pověsti
původně rytíř. Když si ovšem přivedl na svůj hrad, který stál na kopci Velká Baba, svou
ženu, jeho bývalá milenka, jež byla čarodějnice, jí proklela v zeměžluč a hrad nechala i
s obyvateli zmizet. Jako jeho pozůstatek je zůstlo prý Fabiánovo lože Z Fabiána udělala
ducha, který měl být zlý, ale díky Fabiánově dobrému srdci se stal duchem dobrým.
Fabián střeží Brdy z Velké Baby dodnes. Na Plešivci má svoji zahrádku, v níž pěstuje
byliny. Mezi lidi chodí jednou za 7 let v mysliveckém odění. V roce, kdy se ukáže, má
být dobrá úroda.
Hudební dílo Antonína Dvořáka. Novorenesanční zámeček ve Vysoké
u Příbrami, rozsáhlý park, Rusalčino jezírko, vila Rusalka i nádherná okolní krajina
jsou místa inspirace hudebního skladatele Antonína Dvořáka (1841–1904) po dobu
více než dvaceti let jeho tvůrčího života. V roce 2009 získal soubor lokalit ve Vysoké
u Příbrami spojených s Dvořákovým pobytem a jeho světově oceňovanou tvorbou titul
„Evropské dědictví“ (European Heritage Label).
Zámecký areál ve Vysoké u Příbrami, postavený v roce 1878 Dvořákovým švagrem
hrabětem Václavem Kounicem (arch. Čeněk Gregor) přibližuje osobnosti původních
majitelů manželů Kounicových a seznamuje návštěvníky s životem a dílem Antonína
Dvořáka a jeho pobytem ve Vysoké. S prostředím tohoto kraje je neodmyslitelně spjato
zralé a vrcholné období Dvořákovy skladatelské tvorby počínaje Kvartetní větou F dur
z října 1881 a konče operou Armida z července 1903. Dvořák zde zkomponoval,
započal či dokončil přes třicet nových děl a řadu dřívějších skladeb upravil
a přepracoval. Z těch významnějších jsou to opery Dimitrij, Jakobín, Čert a Káča,
Rusalka a Armida, oratorium Svatá Ludmila, kantáta Svatební košile, Requiem,
symfonie č. 7 d moll a č. 8 G dur, druhá řada Slovanských tanců, předehry Domov můj,
V přírodě a Karneval, Humoreska, symfonické básně Vodník, Polednice, Zlatý
kolovrat, Holoubek, Píseň bohatýrská atd. Vysoká byla místem, které znamenalo pro
oživení Dvořákovy tvůrčí fantazie nesmírně mnoho. Sám Antonín Dvořák píše
v dopisech svým přátelům „cítím se zde velice šťastným“. V expozicích naleznete mj.
makety scén Dvořákových oper a kostýmy postav opery Rusalka nebo se můžete projít
oborou s Rusalčiným jezírkem.
Jan Jakub Ryba a Česká mše vánoční. Zrekonstruovaná budova Brdského
památníku v Rožmitálu pod Třemšínem ukrývá Muzeum s pamětní síní Jakuba Jana
Ryby (1765–1815), jehož jméno si dnes spojujeme hlavně s jeho Českou vánoční mší
„Hej mistře“. V místním kostele Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále hrával na
varhany a snad právě zde o Vánocích 1796 poprvé zazněla zmíněná vánoční mše.
Středočeská nářeční oblast je poměrně málo výrazná, protože její hlavní znaky jsou
většinou společné i ostatním českým nářečím a protože sama nemá žádné zvláštní
rysy, které by ji jako celek od sousedních oblastí výrazně odlišovaly. Setkáváme se zde
však s některými zvláštními znaky, které jsou charakteristické pro jisté části
středočeského území.
K nejvýraznějším vnitřním rozdílnostem patří zejména zvláštní tvary ve skloňování
přídavných jmen (a v souvislosti s tím i ve skloňování některých zájmen
a číslovek), které se vyskytují v jižní části středních Čech a zasahují ještě částečně do
území jihočeského. V této oblasti se říká v 2. p. takoveho dobreho (člověka), v 3. p.
ňákemu dobremu (sousedovi) a v 6. p. na každom dobrom (poli). V nářečích na
ostatním území Čech jsou v těchto případech obvyklé tvary takovího dobrího, ňákímu
dobrímu, na každim dobrim.
189/417
Folklorní festival v Kovářově je jediným regionálním folklorním festivalem svého
druhu v Povltaví: je zaměřen na umělecký rozvoj dětských a dospělých jihočeských
folklorních souborů. Festival nabízí vystoupení i hostům z jiných regionů a ze
zahraničí. Pro návštěvníky jsou připraveny i zajímavé doprovodné programy, kterými
jsou například lidový jarmark, řemeslné dílny, slavnostní průvod a další. Součástí
festivalu je každoroční jarmark lidových řemeslníků i ochutnávka staročeské kuchyně.
Návštěvníci si zde mohou zakoupit např. různé výrobky z kůže, keramiky, drátování,
perníkové zboží, koření, výrobky z proutí, dřevěné hračky, k dispozici jsou stánky
s občerstvením, například staročeský trdelník, kovářovské podkůvky, jihočeské koláče,
klobásy a další. Akce se koná na přelomu května a června.
Folklorní soubor Kovářovan, sídlící v Kovářově u Milevska, byl založen v roce
1984. Hlavní myšlenkou tehdejších zakladatelů byla snaha o oživení starých lidových
písní, tanců a zvyků. Soubor se zabývá udržováním písní, tanců a zvyků z Kozácka.
V roce 1997 se stal členem občanského sdružení, jehož cílem je pečovat o veřejný život
obce. Dalšími členy sdružení jsou dětské soubory Kovářovánek a Malý Kovářovan,
které svojí činností soubor Kovářovan doplňují.
Mikeš – dětský folklorní hudební soubor. Činnost souboru je zaměřena na lidovou
slovesnost a lidové písně Středočeského kraje. Ve svém programu hojně využívají
říčanské dudy „nebřenky“, které mají bordunovou píšťalu vepředu (na rozdíl od jiných
českých dud) a také jinak zní. Byly vyrobeny podle kopie exponátu v Říčanském muzeu
s menší úpravou – nafukovacího míšku místo nafukování pusou.
Sedlčanský hermelín se v Povltavských mlékárnách v Sedlčanech vyrábí za pomoci
tradičních sedlčanských receptur již přes 50 let. Sedlčanský hermelín získal za
posledních devět let desítky „medailových“ umístění na nejrůznějších sýrových
soutěžích v České republice. Místní mlékárna vznikla v roce 1950 a měla zmírnit
chudobu tohoto kraje zapříčiněnou druhou světovou válkou. Po nástupu kapitalismu
se sedlčanské mlékárny staly specialistou na výrobu všech sýrů: plísňových, zrajících
i čerstvých. Z původního názvu Hermelín vznikl název dvouslovný: Sedlčanský
Hermelín. Název Hermelín, odvozený od podoby porostu bílé plísně s kožešinou
hermelínového pláště, vyráběného z bílých kůží hranostajů, byl zvolen proto, že značka
Camembert byla patentově chráněna. Hledal se tedy jiný vhodný název, pro naši zem
srozumitelný. Sedlčanský hermelín byl od počátku své výroby specifický svojí vláčnou
strukturou, houbovitým aroma a dozrálým jádrem.
Chlumecká pochoutka je speciálně upravená vepřová kýta uleželá bez nástřiku ve
směsi koření se solí s překryvem sádla cca 1 cm. Je typická svou výjimečnou chutí po
uzení. Vyrábí se ve Vysokém Chlumci u Sedlčan.
Czech Specials:
Hotel a Švejk restaurant U Zeleného stromu, Nepomuk
Dřevěná vodní kola, František Mikyška – v roce 2009 získal titul „Nositel
tradice lidových řemesel“. Vyrobil několik mlýnských kol pro památkové mlýny např.
ve Vysokém Chlumci, skanzenu příbramského hornického muzea. Mistrovským
kouskem bylo kolo o průměru osm metrů na pražské Čertovce.
Dřevěné hračky a betlémy, Jiří Drhovský z Týna nad Vltavou. Vyučil se
dřevomodelářem a práci se dřevem se věnoval ve volném čase, když v domácí dílně
vyráběl nejrůznější stopařské výrobky. Postupně se začal věnovat řezbářství. Kvalita
jeho práce zaujala pracovníky ÚLUV, díky čemuž navázal na tradici tzv. pošumavských
hraček z dílny Václava Kantora z Vlkonic. Vyráběl nejen vyřezávané pošumavské, ale
také příbramské soustružené hračky. Sortiment obohatily i jeho vlastní návrhy:
dřevěná stavebnice jihočeské vesničky a dětský nábytek pro panenky. Vlkonické
hračky mají výrazné specifikum v tom, že nejsou soustružené, ale řezané a skládané
z většího množství drobnějších dílů. Tyto výrobky je dnes možno vidět ve specializovaných obchodech a také na přehlídkách tradičních řemesel.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Hornický skanzen Březové Hory. Expozice umístěné v historických provozních
a správních objektech přibližují bohatou montánní minulost spjatou s těžbou stříbra,
uranu a dalších rud. Muzeum umožňuje jízdu hornickým vláčkem po povrchu
190/417
i podzemím, prohlídky několika kilometrů štol, fárání výtahem, jízdu po skluzavce
k obřímu vodnímu kolu, seznámení s unikátními parními těžními stroji a rozsáhlou
mineralogickou sbírkou či havířským folklorem. Jednotlivé části skanzenu:
— Prohlídkový areál A „Ševčinský důl“ začíná vstupním objektem bývalých sypů
s expozicí nazvanou „Tradiční řemesla a průmysl na Příbramsku“ a dále pokračuje
stálou výstavou „Hornické a hutnické stavby Příbramska na historických fotografiích“. Návštěvník se zde může seznámit s hospodářsko-společenským a kulturním vývojem od středověku do 20. století, ovlivněným dominantní hornickohutnickou pracovní činností na jedné straně a tradičními řemesly (voskařstvím,
řezbářstvím, betlemářstvím, rozárnictvím, prstýnkářstvím atd.) i drobným
průmyslem (výrobou poutního zboží apod.) na straně druhé.
V budově tzv. hornické cáchovny z roku 1880 je umístěna expozice „Z dějin
příbramského hornictví“, zachycující zdejší báňskou a hutnickou činnost od
pravěku až do ukončení těžebních prací koncem 20. století. Na tuto expozici
tematicky navazují tři další stálé výstavy s názvy „Vývoj svislé důlní dopravy na
Příbramsku“, „Vrtací technika příbramských dolů“ a „Panorama
březohorského rudního revíru“, instalované v atraktivním autentickém
prostředí Ševčinské šachty, kde návštěvník uvidí i ústí jámy s těžní klecí. Vlastní
šachetní věž z roku 1879, postavená ve stylu průmyslové architektury 19. století
(Malakov), byla díky své historické a architektonické hodnotě navržena do seznamu
technických památek UNESCO. Návštěvníkovi se rovněž nabízí jedinečný výhled
do okolí z ochozu Ševčinské věže ve výšce 37 metrů. Ve strojovně Ševčinského
dolu je umístěna expozice s názvem „Mezinárodní význam březohorského
rudního revíru a život na Březových Horách v 19. století“. V někdejším
správním objektu Ševčinské šachty z roku 1885 připravilo muzeum tematicky
členěné expoziční celky s hodnotnými mineralogicko-geologickými vzorky, které
jsou doplněny ukázkami starých hornických pracovních nástrojů.
Nevšední expoziční projekt vznikl na odvalu Ševčinské šachty. Na více než
180 m kolejí byla instalována důlní technika používaná v rudných a uranových
dolech Příbram ve druhé polovině 20. století. Z nádvoří Ševčinského dolu vyjíždí
hornický vláček po trase dlouhé 230 m směrem k dolu Vojtěch. Tato ojedinělá
technická zajímavost a atrakce pro děti i dospělé je částečnou rekonstrukcí
historické dráhy, která zde existovala v roce 1884 a sloužila k přepravě stříbrné
a olověné rudy z areálu Ševčinského dolu na vojtěšskou úpravnu.
Návštěvníci mohou zavítat do původní hornické chalupy ze 17. století, kde
vznikla expozice přibližující život havířské rodiny na přelomu 19. a 20. století a dále
výstava lidového hračkářství a loutkářství, malovaného nábytku a historických
pracovních nástrojů.
Další možností je návštěva podzemí dolu Drkolnov (původně August), zaraženého
roku 1836. Technickou památkou mezinárodního významu je obrovské vodní kolo
průměru 12,4 metru, které bylo nedílnou součástí komplexu vodohospodářských děl
(vodní nádrže, struhy, odvodňovací, přívodní a odpadní štoly, komory vodních kol,
vlastní vodní kola). Součástí prohlídky je také unikátní atrakce pro děti i dospělé –
jízda tzv. úpadnicí, dlouhou 51 m, do podzemí dolu jako po skluzavce (v závislosti
na povětrnostních podmínkách). Důl Drkolnov je odtud vzdálen zhruba 1,5 km, je
proto třeba počítat s přesunem, a to pěšky či vlastními vozidly. Na závěr návštěvy
prohlídkového areálu lze využít možnosti sběru mineralogicko-geologických vzorků
na odvalu Ševčinské šachty, které pocházejí z části deponovaného historického
odvalu dolu Lill z roku 1857.
— Prohlídkový areál B „Důl Anna“. V prostoru dolu Anna, zaraženém v roce
1789, se začíná cáchovnou dolu Anna s expozicí o hutnictví a úpravnictví.
Z cáchovny nebo přímo z nádvoří je možné vstoupit do podzemí a projet se
důlním vláčkem 260 m dlouhou Prokopskou štolou, která směřuje k ústí
jámy Prokop z roku 1832, nejhlubší šachtě březohorského revíru (1600 m)
a patřící k jedné z nejhlubších šachet ve střední Evropě. Součástí prohlídky
podzemní štoly je také ukázka historického důlního díla. Prohlídka pokračuje ve
strojovně dolu Anna s technickou památkou, jedním z nejvzácnějších exponátů
Hornického muzea na Březových Horách. Další část prohlídky začíná v nejnižším
podlaží cáchovny dolu Anna, odkud se sfárá speciálním výtahovým zařízením
do podzemí. Historické důlní dílo, tzv. Wasserlauf – vodní patro, vznikalo postupně
od 16. do 19. století jako součást vodního systému určeného k pohonu důlních
191/417
a úpravenských zařízení. Podzemní chodba v délce 750 m spojuje důl Anna s dolem
Vojtěch. Třetí část prohlídky umožňuje návštěvu unikátní komory vodního kola,
které v 19. století pohánělo těžní stroje a z něhož se dochovalo cenné torzo hřídele.
— Prohlídkový areál C „Důl Vojtěch“ je situován do objektu dolu Vojtěch,
zaraženého roku 1779. V šachetní budově, technické památce architektury typu
Malakov z roku 1870, postavené na místě historické jámy, je umístěna stálá výstava
věnovaná světovému prvenství v dosažení 1000 m svislé hloubky
v březohorské jámě Vojtěch roku 1875. V horních patrech může návštěvník
zhlédnout galerii výtvarných děl s hornickou tematikou od akademického
malíře Karla Hojdena a akademického sochaře Václava Šáry a pokochat se
panoramatickou vyhlídkou z věže dolu. Ve výstavním sále cáchovny dolu
Vojtěch jsou k vidění pravidelně obměňované tematické výstavy. Zájem návštěvníků
jistě upoutá také prohlídka historického podzemí šachetní budovy.
V nedaleké strojovně se nachází další unikátní parní těžní stroj Breitfeld &
Daněk z roku 1889. Dalším lákadlem na dole Vojtěch je obnovená hornická
kovárna z přelomu 18. a 19. století. Ukázky kovářské práce jsou pouze po
předchozí dohodě na objednávku pro skupiny nejméně 20 osob. Na závěr prohlídky
této trasy mají návštěvníci možnost projít 330 m podzemím, historickou vodní
štolou Anna z 18. století, a dostat se až na důl Anna.
Muzeum vesnických staveb středního Povltaví. Skanzen Vysoký Chlumec
uchovává cenné památky venkovské architektury, které dokládají vývoj lidového domu
od poloviny 18. do počátku 20. století na území Středočeské pahorkatiny a ve středním
Povltaví, v oblasti dotčené těžbou kamene. Do přírodního areálu v údolí potoka jsou
postupně přenášeny obytné, hospodářské, technické a drobné sakrální objekty
ohrožené na původním místě zánikem. Interiérové expozice přibližují způsob bydlení
a hospodaření na vesnici.
— Prohlídková trasa A – Soubor lidových staveb: stodola z Mašova – obytný
dům z Arnoštovic, špýchary z Počepic, holubník z Pojezdce – obytný dům z Mašova,
špýchar z Ratiboře, kolna z Arnoštovic, polygonální stodola z Podolí – obytný dům
z Jíví, hospodářský objekt z Olbramovic-Městečka – velký včelín ze Sedlčan, malý
včelín ze Semtínku, obytný dům z Obděnic.
— Prohlídková trasa B – Technické objekty na vodní pohon: vodní pila
z Dolní Sloupnice, vodní mlýn z Radešic, obytný dům z Obděnic.
— Prohlídková trasa C – Vybrané objekty z trasy A a B: obytný dům
z Arnoštovic, špýchary z Počepic – obytný dům z Mašova – vodní pila z Dolní
Sloupnice – vodní mlýn z Radešic.
Hornické muzeum Příbram ve spolupráci s městysem Vysoký Chlumec každoročně
pořádá několik kulturních pořadů, například tradiční Masopust, divácky atraktivní
Den řemesel, zábavný Folklorní den.
TEMATICKÉ TRASY
Hornická tradice – na této trase se seznámíte s tradicí hornictví, těžby rud i zlata.
Čeká vás Hornické muzeum v Příbrami – Hornický skanzen Březové Hory, Muzeum
těžby a zpracování zlata na Novoknínsku i Muzeum obětí komunismu a dějin
uranového hornictví.
Hornický skanzen Březové Hory zahrnuje expozice spjaté s těžbou ve stříbrorudním revíru, uranovém ložisku a podbrdské železářské oblasti, umístěné
v originálních hornických provozech a správních objektech (Ševčinský důl, Vojtěšský
důl, Anenský důl, Drkolnovský důl, hornický domek). Ve skanzenu Březové hory se
také každoročně koná hornická Prokopská pouť, kterou doprovázejí různá kulturní
vystoupení, kostýmované průvody, dobové scénky, pouťové atrakce či staročeské trhy.
Přijeďte právě v této době a užijte si jedinečnou atmosféru tohoto místa.
Muzeum zlata v královském horním městě Nový Knín, umístěné v historické
budově tzv. Mincovny z 15. století na náměstí Jiřího z Poděbrad, přibližuje těžbu zlata
na březích zlatonosné říčky Kocáby.
Památník Vojna Lešetice nabízí návštěvu autenticky dochovaného vězeňského
areálu, který sloužil v období 1949–1951 jako tábor nucených prací a následně do roku
1961 jako vězeňské zařízení pro politické vězně komunistického režimu. Návštěvníka
192/417
seznámí s historií komunistických represí i těžby uranu v Čechách. Svým charakterem
je ve střední Evropě ojedinělou památkou.
Kromě doprovodných akcí v rámci jednotlivých lokalit čekají na zájemce i tematicky
zaměřené naučné stezky. Jedná se o naučné stezky po lokalitách historické těžby
zlata v okolí Nového Knína a naučnou stezku, která prostřednictvím příběhů
politických vězňů spojuje Svatou Horu a bývalý tábor Vojna.
193/417
PASPORT SUBREGIONU RAKOVNICKO, KŘIVOKLÁTSKO,
POBEROUNSKO A KLADENSKO (možná varianta názvu oblasti dle
Asociace regionálních značek – ZÁPRAŽÍ)
ANOTACE
Oblast na jihozápad od Prahy je oblastí bohatých křivoklátDESTINACE
ských lesů, tradičně spjatých s myslivostí, hlubokého údolí
řeky Berounky, které nejprve obdivovali čeští spisovatelé
a básníci a poté i trampové. Pokračováním staleté hrnčířské
tradice ve městě Beroun jsou dodnes živé hrnčířské trhy,
které se tu konají dvakrát ročně. Je to ale také oblast těžby
vápence v Českém krasu a těžby uhlí v okolí Kladna.
POZICE V RÁMCI
Součást regionu Střední Čechy
REGIONALIZACE
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Hrnčířství – hrnčíři pocházející z Berouna byli pro
PRO
kvalitu svých výrobků proslulí již ve středověku, tato
MARKETINGOVOU
tradice je zde stále živá mj. prostřednictvím jarních
KOMUNIKACI
a podzimních hrnčířských trhů.
- Těžba a lámání vápence v lomech Malá
a Velká Amerika – v oblasti Českého Krasu se
nachází soubor jámových vápencových lomů, které
jsou navzájem propojeny mnoha podzemními
štolami.
- Počátky českého trampingu –v devatenáctém
století navštěvovali romantická zákoutí Křivoklátska
a Rakovnicka čeští básníci a spisovatelé
a v meziválečném období do hluboce zaříznutého
údolí a meandrů řeky Berounky zavítal tramping.
PRŮNIKY
- Počátky českého trampingu
Vladimír Izbický. Jméno Vladimíra Izbického z Hýskova je už mnoho let mezi
obyvateli berounského regionu neodmyslitelně spjato s hrnčířskými trhy v Berouně. Je
totiž jejich zakladatelem a sám se jich také účastní a prodává na nich své miniaturní
keramické džbánečky a další hrnčířské výrobky.
ATRAKTIVITY
Skanzen Třebíz je vesnická památková rezervace s krásnou návsí a národopisným
muzeem Slánska. Nachází se zde rodný domek spisovatele Václava Beneše
Třebízského a mnohé expozice dokumentující stavitelství, zemědělské hospodaření
a řemesla.
Ve vsi Skřivaň se dochoval významný soubor roubené lidové architektury charakteristické pro region lesnatého Křivoklátska. Zastoupeny jsou domy i hospodářské
stavby, vesměs ze závěru 18. a první třetiny 19. století. Charakteristickým rysem
obytných staveb jsou sedlové střechy s výrazným přesahem nad zápraží. Nachází se
zde památkově chráněný chlév a roubené stavby: dům s roubenou světnicí na
podezdívce a roubenou komorou, chalupa s roubenou světnicí, dům s roubenou
světnicí a vstřícně bedněnou lomenicí a roubené stodoly.
Jádro nejhodnotnějších staveb lidové architektury v obci Skryje tvoří roubenky.
Jejich historii si mohou návštěvníci prohlédnout ve zdejším muzeu, které nabízí
i ukázky bydlení a zařízení kuchyní.
Ve Skanzenu výroby dřevěného uhlí ve Lhotě se návštěvníci seznámí s historií
a současností výroby dřevěného uhlí formou naučné stezky. Pálení dřevěného uhlí na
Křivoklátsku má své kořeny v době Keltů před 2500 lety. Jednoduché pálení
v ohništích a jamách časem nahradily milíře, které se stavěly až do poloviny 20. století.
V milíři probíhalo pomalé a nedokonalé spalování dřeva, které mohlo trvat i přes dva
týdny. Později se používaly plechové karbonizační pece, které umožnily výrobu uhlí
mimo les. Pálení uhlí se zde nepřetržitě provozuje až do dnešních dob a stalo se místní
tradicí. Skanzen nabízí ukázky typů milířů, nářadí, pomůcek a vybavení k práci
194/417
a životu uhlíře.
Dům tzv. Kolonie v Kněževsi byl postaven kolem roku 1880 pro rodiny horníků
pracujících v blízkém dole bratří Fantů z Vídně. Původní podobu si víceméně zachoval
dodnes. Dolování uhlí připomínají ještě další, mladší stavby: areál bývalého dolu
František a hornický dům vystavěný Františkem Šmídlem pro potřeby dolu. Ve vesnici
se nachází také zájezdní hostinec, který byl v domě už v 15. století. V přízemí hostinské
místnosti podpírá strop dřevěný sloup pozdně gotického profilu.
V obci Bratronice se zachovalo několik původních staveb staré lidové architektury,
které jsou zapsány na státním seznamu nemovitých kulturních památek, např. starší
dřevěná stavba, roubená stodola a renovované hospodářské stavení.
Jedna z nejzachovalejších rolnických usedlostí z období baroka je k vidění v obci
Rynholec. Štítem do ulice směřuje opuková obytná místnost s malými okénky.
Stavba je patrová, vstup má přes zděné schůdky a dřevěnou pavlač. Na klenutou
obytnou místnost směrem do dvora navazuje prostorný chlév. Stavení je i s pavlačí
zastřešeno sedlovou střechou s taškovou krytinou.
V Petrovicích se nachází budova barokního zájezdního hostince. Obdélná stavba je
kryta mansardovou střechou s taškami, do které je nad vchodem vestavěn zděný štít.
Památkově cenný a chráněný je nejen vlastní hostinec, ale i přilehlé hospodářské
budovy tvořící s ním uzavřený areál.
Hrnčířství, Beroun. Hrnčíři pocházející z Berouna byli pro kvalitu svých výrobků
proslulí již ve středověku. Jejich věhlas se šířil především prostřednictvím tzv.
berounského zboží, což byla červeně zbarvená keramika zdobená bílými přírodními
motivy, ze které se pilo třeba při korunovaci krále Matyáše v roce 1611. Tento typ
keramiky se tehdy nevyráběl nikde jinde. Hrnčířská výroba byla v Berouně nejslavnější
v 16. a 17. století, tradice žije ve městě dodnes: kromě projektu na muzeum keramiky
probíhají ve městě pravidelně i hrnčířské trhy.
Hrnčířské trhy v Berouně. Dvoudenní podzimní přehlídka řemeslníků a hrnčířů
v Berouně navazuje na bohatou tradici hrnčířství a umožňuje místním řemeslníkům
a hrnčířům prezentovat jak své řemeslo, tak i své produkty. Podzimní hrnčířské trhy
doplňují ještě jarní hrnčířské a řemeslné trhy. Na obou akcích mohou návštěvníci
zakoupit repliky berounské keramiky a rovněž si vybírat z široké nabídky keramiky
různých technik od hrnčířů z celé republiky i ze zahraničí. Hrnčířské trhy jsou
samozřejmě doplněny o možnost ochutnat tradiční speciality z Berounska.
Těžba a lámání vápence v lomech Malá a Velká Amerika. V oblasti Českého
krasu se nachází soubor jámových vápencových lomů, které jsou navzájem propojeny
mnoha podzemními štolami. K největším lomům této oblasti patří Velká a Malá
Amerika a lom Mexiko. K výraznému rozvoji vápencových lomů pro potřeby průmyslu
zde došlo zejména koncem 19. století. Do té doby zde probíhalo pouhé lámání vápence
z přirozeně odhalených skalních stěn. Známky takového lámání jsou patrné dodnes.
Koncem 19. století tedy začala skutečná a systematická lomová těžba vápence z lomů
Českého krasu. Tou dobou výrazně rostla poptávka po snadno opracovatelném
stavebním materiálu pro rozrůstající se pražská předměstí, hlavním odběratelem
tohoto minerálu a iniciátorem otevření nových dolů se ale stal těžký průmysl.
Hornická tradice na Kladensku. Nejstaršími uhlokopy na Kladensku a Slánsku
byli Keltové, kteří dobývali sapropelitické uhlí, místně zvané „švartna“, vyskytující se
v nadloží kounovské sloje. Z tohoto snadno opracovatelného uhlí vyráběli šperky,
které vyváželi téměř do celé Evropy. První písemná zpráva o těžbě černého uhlí
v širším okolí Kladna pochází z roku 1463, kdy se dobývalo u Malých Přílep. Je to
nejstarší zpráva o dobývání černého uhlí v Čechách. Uhlí bylo původně dobýváno
velmi primitivním způsobem. Do svahů otvovického údolí byly raženy chodby ve sloji,
která zde vycházela na povrch a nakopané uhlí se vyváželo na kolečkách. Před ústím
štol se uhlí třídilo prohazováním na sítech. Hrubší kusy se používaly v domácnostech
na topení a propadlé jemnější zrno si odvážely okolní cihelny na pálení cihel. Do konce
18. století byla těžba uhlí v kladenském revíru soustředěna v jeho západní části. Teprve
ke konci 30. let 19. století se přesouvala k hlouběji uloženým slojím ve střední,
jihozápadní a severní části revíru. Poslední vůz uhlí z dolů vyjel v těchto oblastech
v roce 2002.
Hornickou tradici regionů přiblíží Hornický skanzen Mayrau, nacházející se v obci
Vinařice. Celý historicky vzácný areál je zachován v modelu tzv. posledního
195/417
pracovního dne. K vidění jsou modely důlních děl, svítidel, mineralogické nálezy,
ukázky dobývání uhlí pod zemí nebo pochůzky po hornických stezkách.
Sklářství. Sklárna Rückl Crystal v Nižboru byla založena roku 1903 Antonínem
Rücklem. Kromě užitkově dekorativních předmětů vyrábí sklárna i poměrně
proslavené sportovní trofeje a poháry. Pro vysokou kvalitu výrobků a služeb je firma
vybírána pro výrobu a dodávky oficiálních státních darů a je také autorem sošek pro
ocenění Český lev. Návštěvníci se seznámí s jednotlivými etapami výroby křišťálových
výrobků ruční technologií, zpracováním, kreslením a broušením.
Myslivost. Oblast Křivoklátska byla od nepaměti známa pro hojný výskyt zvěře, který
přitahoval myslivce z celé republiky. Na území Křivoklátska se nacházejí mnohé
unikátní honitby, které se svými nedotčenými lesy sloužily myslivcům jako ideální
místo pro lov zvěře. Myslivost má v této lokalitě několikasetletou tradici. V roce 2012
byla česká myslivost zařazena na seznam nehmotného kulturního dědictví České
republiky. Zařazení české myslivosti na národní seznam nehmotného kulturního
dědictví spočívá především ve výčtu zvyků, rituálů a tradic, které jsou k ní vázány.
Fenomén myslivosti je v České republice opravdu výrazný. Českomoravská myslivecká
jednota sdružuje kolem 80 000 členů, z čehož je 8 000 žen. Momentálně se v krajině
Křivoklátska nachází několik honiteb, které si mohou lovci pronajmout, aby zde mohli
lovit zvěř. Pokud bude krajina Křivoklátska skutečně prohlášena za národní park,
vznikne zároveň i jedna velká honitba, která by spadala pod správu vedení národního
parku. Jednalo by se tak o výraznou ochranu unikátních lesů v prastarých královských
honitbách.
V oblasti Křivoklátska se také nachází Lánská obora, jedna z nejkrásnějších u nás,
a pravděpodobně nejstarší v Evropě i ve světě (zdroj: www.wikipedie.org). Část
původní obory je oplocená a není veřejně přístupná, část je mimo oplocení a volně
přístupná. Okolím obory vedou značené turistické trasy. V oboře mohou návštěvníci
vidět jeleny, muflony, sika japonského, sika dybowského, daňky, muflony a divoká
prasata.
Lov si lze vyzkoušet např. na honitbě v lánských lesích nebo v bažantnici Amélii, kde
zájemce o tuto disciplínu doprovodí myslivci dle platných pravidel. Atmosféru si
mohou vychutnat i tím, že přespí v lovecké chatě Leontýně.
Že jsou lesy na zvěř bohaté a že lesy zde mají zvláštní kouzlo, dobře věděl už Ota Pavel,
když je popsal v knize Smrt krásných srnců.
Vinařská tradice na Karlštejně. V době, kdy byl položen základní kámen ke
stavbě hradu Karlštejn (1348), nechal Karel IV. založit také vinice pod hradem.
Výsledkem jeho snahy byly rozsáhlé vinice v širokém okolí. Karel IV. rovněž stanovil
viničná práva na podporu a ochranu vinic a současně omezil dovoz vína ze zahraničí,
čímž zajistil prosperitu vinohradnictví, dal práci poddaným a zajistil velký příjem
městům. Rozkvět trval až do 16. století. Poté nastal postupný úpadek v celých Čechách,
a tedy i na Karlštejně. Přestože z původních vinic v Karlštejně už nezbylo vůbec nic,
tento chutný nápoj se zde rodí dál.
Karlštejnské víno pochází z vinic Výzkumné stanice vinařské. Sláva karlštejnského vinařství je obnovována od roku 1919, kdy zde byla založena Výzkumná
stanice vinařská (VSV). Od založení stanice je jejím posláním výzkum, šlechtění,
zkoušení odrůd, nové způsoby pěstování a jiná výzkumně-pěstitelská činnost.
Z místních odrůd lze ochutnat červená vína André, Modrý Portugal, Rulandské modré,
z bílých vín zase Chardonnay, Kerner, Müller Thurgau, Ryzlink rýnský nebo Sylvánské
zelené. Tradici karlštejnského vinařství každoročně zpestřuje Karlštejnské
vinobraní, které se na konci září koná již od roku 1996 a navazuje na předválečnou
tradici.
Masopustní rej na Křivoklátsku. Oblíbenou lidovou událostí je křivoklátský
masopust, který se na začátku března koná na území obce Roztoky u Křivoklátu. Letos
se konal již 13. ročník. Akce tradičně začíná na návsi v Chaloupkách, tradičním hostem
masopustu v Roztokách je i Josef Švejk, který – jak je jeho dobrým zvykem – pozdraví
svým typickým způsobem všechny přítomné. Návštěvníkům masopustu tradičně
požehná i velebníček a na pozoru se všichni musí mít před všudypřítomnou smrtkou.
Během masopustu lze zhlédnout některé tradiční lidové scénky (scénka lesáků z filmu
Jiřího Menzela Slavnosti sněženek nebo scénka hasičů na téma Jožin z bažin)
196/417
a některá hudební vystoupení. Roztocký masopust je tradičně zakončen lidovou
veselicí v místním hotelu.
Poberounský masopust Zadní Třebaň je největší akcí svého druhu ve
Středočeském kraji. Průvod maškar je doprovázen rozvernou muzikou po celé vsi.
Součástí programu je staročeský jarmark se zabíjačkou a vystoupení několika
tanečních a hudebních souborů. Akce se koná v únoru.
Berounský masopust. Únorové masopustní veselí doprovází průvod masek
i tradiční koncert v areálu rodinného pivovaru Berounský medvěd. Program nabízí
například žertovné utkání mezi příznivci piva a milovníky vína a korunovaci krále
masopustu.
Stavění suchých májů v obci Bzová se na Rakovnicku a Křivoklátsku koná hned
v několika obcích. Zvyk se udržuje např. v obci Bzová nebo Březová. Stavění suchých
májí se koná obvykle jakýkoliv víkend červnu. Je organizováno provdanými ženami
a ženatými muži. Dle dochovaných zdrojů se zdá, že vůbec první stavění suchých májů
v obci Bzová proběhlo buď v roce 1967, nebo o rok později, v roce 1968. Inspirace pro
stavění suchých májů získala obec Bzová patrně od okolních vesnic Březová nebo
z Kublova, kde stavění suchých májí spadalo do kompetence dobrovolných hasičů.
V obci Bzová se o stavění staral Československý svaz žen. Jeho členky se v 70. letech
měly rozhodnout vytvořit obdobu tradičního stavění májí, a tak vzhledem ke svému
věku a rodinnému stavu zvolily máje suché. Během současného stavění suchých májí
se všichni účastníci sejdou v hospodě, odtud se vydají společně s muzikanty k domu
starosty obce. Ten si s účastníky tradičně připije a veřejně popřeje akci mnoho štěstí.
Počátky trampingu. V devatenáctém století navštěvovali romantická zákoutí
Křivoklátska a Rakovnicka čeští básníci a spisovatelé: Karel Hynek Mácha, Jaroslav
Vrchlický, Zikmund Winter a další. V pozdější době zde vznikaly výletní a lázeňské
lokality, které dosáhly svého největšího rozkvětu v 19. století a v období první
republiky, ať to byl křivoklátský Amalín, Lužná u Rakovníka, nebo Jesenice s Velkým
rybníkem, nazývaná „městečkem u jezera“, ale i další místa s útulnými malými hotely
a penziony pro ubytování hostů tuzemských či zahraničních. V meziválečném období
do hluboce zaříznutého údolí a meandrů řeky Berounky zavítal tramping. Počátky
českého trampingu sahají už do doby krátce před první světovou válkou a souvisejí
s vývojem českého skautingu. Prudký rozvoj trampingu nastal hned po první světové
válce, kdy přibývalo „divokých skautů“, odchovaných Junákem a dalšími skautskými
spolky. Nově se rodící subkultura byla silně inspirována obrazem idealizovaného
amerického Západu a přijala za vlastní jeho estetiku a důraz na osobní svobodu,
samostatnost a prožívání dobrodružství. Velmi významnou roli hrála i dobrodružná
literatura (Zane Grey, Karel May). První trampská osada byla založena už v roce 1918
ve Svatojánských proudech a nazývala se „Tábor řvavých“, později byla přejmenována
na „Ztracenou naději“. Brzy následovaly další, nejprve v jižním okolí Prahy a pak i na
dalších místech v republice. Na trampských osadách se kromě vlastního táboření
rozvíjel i bohatý sportovní a kulturní život včetně literární, výtvarné a hudební tvorby.
Omezování trampingu přinesla nejprve druhá světová válka a následně i nástup
komunistické moci. Proto se stal tramping i jedním z forem protestu proti tehdejšímu
režimu. I přesto však postupně vznikaly trampské a chatové oblasti, které se spíš
proměňovaly na rodinnou rekreaci než v klasický tramping. Po roce 1989 přišla opět
obnova trampingu.
Mytologie, obřady
Česká nářeční skupina je označení pro skupinu dialektů českého jazyka vyskytující se
zhruba na území historické země Čechy. Interdialektem této nářeční skupiny je obecná
čeština. Středočeská podskupina české nářeční skupiny se vyskytuje v centrální části
Čech, je to zejména Praha a její okolí (hranice tvoří pás Mělník – Nymburk –
Poděbrady – Kolín – Čáslav – Chotěboř na severu a pás Rakovník – Hořovice –
Příbram – Milevsko – Tábor – Pacov – Pelhřimov na jihu).
Hlavní znaky této podskupiny jsou:
- změna stř > tř na začátku slov (stříbrný > tříbrnej),
197/417
- koncovky -ou, -ej, -aj (jsou, modlej, plivaj),
- seš jako sponové sloveso.
Poberounský folklorní festival Staročeského máje, konaný v průběhu celého
měsíce května v několika obcích v okolí, je přehlídkou poberounského folkloru. Na
festival přijíždějí desítky souborů z celé republiky i krajanské komunity ze zahraničí.
K Berounce se sjíždějí cimbálovky, dechovky či dudáci, kteří představují folklorní
umění jednotlivých národopisných oblastí. K tomu všemu se konají stylové jarmarky,
ceremoniální průvody, taneční zábavy i církevní obřady. Zajímavostí posledních
ročníků je zaměření vybraných dnů na konkrétní pochutiny či nápoje (den piva, den
vína) a pořádání speciálních sedláckých trhů. Z účastnících se obcí jmenujme
především Černošice-Mokropsy, Lety, Hlásnou Třebaň, Zadní Třebaň,
Karlštejn či Mníšek pod Brdy. Z původně malého koncertního vystoupení
několika kapel se festival postupně rozrostl v jednu z nejvýznamnějších kulturních
akcí celého Středočeského kraje
Středočeský folklorní festival Tuchlovice probíhá od roku 1994. Pravidelně se
během první májové dekády v obci Tuchlovice u Kladna koná třídenní folklorní
festival. Účastní se jej pravidelně ke dvaceti souborům dětí a dospělých z Čech, Moravy
a ze zahraničí. Od pátku do neděle se tanečníci a muzikanti představí divákům v řadě
vystoupení na návsi a v rekonstruovaném areálu letního kina, kde se konají hlavní
pořady festivalu.
Klíček, dětský taneční folklorní soubor, vznikl v roce 1997 v Řevnicích. Účinkuje na
řadě folklorních festivalů a slavností v ČR. Hraje a zpívá lidové písničky z různých
oblastí českého a moravského folkloru.
Notičky, dětská lidová muzika, vznikly v roce 1998 v Řevnicích. Tato muzika se
zabývá především folklorem středních a jihozápadních Čech a Chodska. Uskutečnila
nespočet vystoupení, natáčela pro Českou televizi a společně s dětským souborem
Klíček se zúčastnila řady mezinárodních festivalů s folklorních přehlídek. Vydala
desku nazvanou Okolo Berounky.
Čtyřlístek, soubor lidových písní a tanců, vznikl v roce 1976. Zabývá se především
folklorem středních Čech, ale jeho cimbálová muzika hraje i písně Moravy. Pravidelně
se zúčastňuje celé řady folklorních festivalů a přehlídek.
Folklorní soubor Pramínek je součástí tanečního oboru základní umělecké školy
v Černošicích. Soubor Pramínek je dnes tvořen jak dospělou, tak dětskou muzikou.
Repertoár je inspirován písněmi a tanci především z oblasti středních Čech, nicméně
některá představení čerpají z folklorních tradic pocházejících i z jiných oblastí ČR.
Kladenská uhlířina je typické hornické jídlo vařené např. z brambor, knedlíků, zelí
nebo masa.
Karlštejnská medovina je produktem, který byl nejrozšířenějším kvašeným
nápojem na území tehdejšího Českého království až do doby krále Karla IV.
Luženská medovina se vyrábí kvašením kvalitního včelího medu z křivoklátských
lesů.
Mšecké mošty – několik druhů lahodných lihuprostých nápojů, čistý jablečný mošt,
mošty s přídavkem hruškového moštu, mrkvové šťávy a šťávy z červené řepy.
Křivoklátské bylinkové směsi jsou míchány z bylinek rostoucích na území
chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko.
Rakovnické pivo Bakalář získalo 1. místo v soutěži Pivo České republiky 2012.
V Rakovníku se vařilo pivo již od založení města. Město obdrželo královský majestát
roku 1454.
Pivo Berounský medvěd je kvasnicové, nefiltrované pivo. Zdejší tradice vaření piva
je přibližně 550 let stará. Navázali na ni manželé Mayerovi, kteří zde roku 1998 založili
soukromý stejnojmenný domácí pivovar.
Pivo Krušovice je královské pivo vařené od roku 1581. Získalo první místo v soutěži
Zlatá pivní pečeť.
Unětické pivo získalo řadu ocenění. Unětický pivovar byl založen již v roce 1710
a vaření piva bylo obnoveno v roce 2011.
Poddžbánský pivovar je minipivovar nacházející se na území Křivoklátska, asi
50 km od Prahy v obci Mutějovice. Zaměřuje se na výrobu řemeslného piva, které se
nefiltruje a nepasterizuje. Pro výrobu poddžbánského piva se používá český slad
198/417
plzeňského typu pro piva světlá a slad mnichovský, karamelový pro piva tmavá.
Pivovar Matuška se nachází nedaleko Křivoklátu v obci Broumy. V tomto pivovaru
se pivo začalo vařit v roce 2009, kdy byl založen přesně na velikonoční pondělí. Svojí
produkcí a velikostí se pivovar zařazuje do kategorie minipivovarů. Pivovar založil pan
Matěj Matuška, jenž v pivovarnictví pracuje od roku 1981. Pivo z pivovaru Matuška se
může honosit přívlastkem řemeslné, jelikož se vaří tradičním způsobem bez filtrace či
pasterizace.
Berounský koláč vočepák, tradiční pochoutka Berounska, je velký, oboustranně
mazaný koláč. Nejčastěji je pomazaný povidly, posypaný mákem a vykládaný
mandlemi a hrozinkami. V minulosti byl součástí každé pravé selské svatby.
Czech Specials:
- Čertův potok, Roztoky u Prahy
- Švejk restaurant Dělnický dům Kladno, Kladno
Dřevěné formy. Mistr řezbář František Slavík předvádí v řezbářské dílně na
hradě Křivoklátě, jak vypadaly dřevěné formy na máslo, sýry nebo perník či vánoční
cukroví.
Výroba loutek. Mistr řezbář Libor Daenemark vyrábí známé a žádané tradiční
české loutky, od jednoduchých po loutky pro profesionální loutkoherce. Jednou ročně
pořádá mezinárodní symposium pro řezbáře v Přílepích u Rakovníka, jde o tradiční
a největší setkání tohoto druhu v Evropě.
Kovářství. Jaroslav Veselý (Zlonice) se zabývá kovářstvím, jehož historie v rodině
sahá až do konce 18. století. V roce 1993 začal v tomto řemeslu podnikat ve vlastní
dílně. Od roku 1998 vyjíždí s dílnou vybavenou tradičními nástroji na výstavy,
jarmarky a podobné akce. Vyrábí nejen repliky historických výrobků, ale dělá i veškeré
kovářské a zámečnické práce.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Hamousův statek ve Zběčně je staročeská rychta ze 16. století, která patří
k nejstarším památkám lidové architektury středních Čech. Expozice představuje
selskou domácnost, hospodaření, řemesla a lidové zvyky. Každou sobotu
v návštěvnické sezóně bývá součástí prohlídky i pečení chleba tradičním způsobem.
Vždy v polovině července je na dvoře stavení pořádán malý řemeslnický jarmark
a každou sobotu v návštěvnické sezóně se koná ukázka zadělávání a pečení chleba
v selské chlebové peci. V době adventu se konají ukázky řemesel a ukázka ručního
tesání kříže a též ukázka pečení chleba a koláčů v selské chlebové peci.
Dřevěný mlýn u Veselých se nachází na okraji obce Choteč v blízkosti
Radotínského potoka. První zmínka o mlýnu pochází z roku 1666. V areálu funkčního
vodního mlýnu Veselých se nachází kompletní mlýnská technologie z první poloviny
20. století včetně rekonstruované a do provozu uvedené malé vodní elektrárny.
Velkým lákadlem je možnost ochutnat pravý domácí chléb upečený na peci v budově
Turistického návštěvnického centra, pro zájemce jsou navíc připraveny kurzy pečení
chleba. Neméně zajímavou je i nová expozice obilovin, která byla zprovozněna teprve
v roce 2013, a navíc se v současné době pracuje na dokončení expozici mlýnských
kamenů. Návštěvníci si mohou kromě prohlídky mlýna též zakoupit v Mlýnském
obchodě výrobky z přírodních materiálů. Jedná se např. o výrobky z obilovin,
smaltované nádobí Riess, kartáče, kosmetiku apod.
TEMATICKÉ TRASY
Krasu se nachází soubor jámových vápencových lomů, které jsou navzájem propojeny
mnoha podzemními štolami. Navštivte Muzeum těžby a dopravy vápence v Českém
krasu - skanzen Solvayovy lomy a nahlédněte do hlubin českého Grand Canyonu:
lomů Malá a Velká Amerika.
Muzeum těžby a dopravy vápence v Českém krasu – skanzen Solvayovy
lomy je koncipováno jako skanzen ve volné přírodě, který tvoří několik objektů:
bývalé provozní a technologické budovy a rekonstruovaná úzkorozchodná dráha.
Největšími zajímavostmi jsou polní lomová dráha s rozchodem 600 mm, kterou se
návštěvníci mohou v rámci prohlídky svézt, a také podzemní štola. Budovy se zbytky
technologických zařízení se nalézají ve zrušeném vápencovém lomu Paraple v krajině
199/417
Českého krasu mezi obcemi Svatý Jan pod Skalou, Bubovice a Loděnice. Po celý rok
můžete volně procházet po vyznačených stezkách, prohlížet si volně přístupné
exponáty a z názorných informačních tabulí získat představu o způsobu těžby, dopravy
a zpracování vápence. Muzeum a podzemní štola jsou veřejnosti přístupné v období
květen–říjen o sobotách, nedělích a svátcích, o hlavních prázdninách (červenec
a srpen) nově i ve všední dny kromě pondělí. Kromě toho je možné objednat pro
organizované skupiny prohlídku v období duben–červen a září–říjen každý všední den
kromě pondělí. Prohlídka s výkladem trvá 75–90 minut, začíná prohlídkou muzea,
následuje jízda lomovou dráhou a prohlídka podzemní štoly. Skanzen leží v přírodní
rezervaci a není sem možné bez povolení zajíždět motorovými vozidly. Ze všech tří
okolních obcí vedou do skanzenu značené cesty.
Můžete se podívat na Velkou Ameriku – český Grand Canyon. Je to vápencový
asi 800 m dlouhý, 200 m široký a až 100 m hluboký zatopený lom. Místo je
vyhledáváno filmovými společnostmi. Byly zde natáčeny scény do filmů Limonádový
Joe a Akumulátor. Nachází se v těsné blízkosti silnice vedoucí z obce Mořina (směr od
Karlštejna) do obce Kozolupy (směr Loděnice, Praha). Malá Amerika je druhý,
o něco menší vápencový lom. Rovněž tento lom je zatopený křišťálově čistou vodou.
Oba lomy jsou spolu s ostatními v blízkém okolí propojeny podzemními štolami, které
jsou ovšem pro širokou veřejnost nepřístupné.
200/417
PASPORT SUBREGIONU POLABÍ A KUTNOHORSKO
ANOTACE
Polabí tvoří úrodný pruh území podél řeky Labe mezi
DESTINACE
přibližně mezi městy Jaroměř a Lovosice. Díky kvalitní půdě
a příznivým klimatickým podmínkám je po staletí intenzivně
zemědělsky využívané. Kromě úrodné zemědělské půdy
vhodné i pro pěstování vinné révy tu však nalezneme i jiné
poklady, ukryté pod zemským povrchem – historie
kutnohorského dolování sahá až do konce devátého století.
POZICE V RÁMCI
Součástí regionu Střední Čechy
REGIONALIZACE
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Kutnohorské stříbro – těžba stříbra a ražba
PRO
stříbrných grošů v Kutné hoře.
MARKETINGOVOU
- Mělnická vinařská oblast – mělnická oblast je
KOMUNIKACI
tradiční českou vinařskou lokalitou.
- Lidová architektura středního Polabí
a Kokořínska – unikátní soubory lidové
architektury Polabí i dalších koutů Čech.
- Hrabalovy Postřižiny – jeden z nejoriginálnějších
spisovatelů 20. století své dětství a mládí prožil
v nymburském pivovaru, jehož život popisuje v knize
Postřižiny.
PRŮNIKY
- Vinařství
Bohumil Hrabal je jedním z nejoriginálnějších spisovatelů 20. století. Své dětství
a mládí prožil v nymburském pivovaru, jehož život popisuje v knize Postřižiny. Jeho
otec zde byl správcem pivovaru.V hlavní budově Vlastivědného muzea Nymburk
v Tyršově ulici se nachází expozice Bohumila Hrabala.
ATRAKTIVITY
Pro utváření domu v této oblasti je rozhodující příslušnost k rozlehlé Polabské nížině.
Dům středního Polabí je přízemní, provedený roubenou konstrukcí běžně doprovázenou obílenou hliněnou omazávkou. Na Kokořínsku pak můžete spatřit vesnická
sídla s převahou typických roubených patrových staveb opatřených podstávkami,
pavlačemi a lomenicemi.
Nejstarší český skanzen lidové architektury představuje Polabské národopisné
muzeum v Přerově nad Labem. Zachycuje život venkovského lidu ve středním Polabí
od konce 18. do poloviny 20. století. Nabízí více než 30 venkovských staveb včetně
roubených chalup a myslivny. Nejstarší je tzv. Staročeská chalupa, upravená jako
muzeum lidové kultury z původní rychty a kovárny.
Jediný skanzen v ČR, který shromažďuje stavitelské památky z celého území Čech
z období od 17. do 19. století pak naleznete v Kouřimi, kde sídlí Muzeum lidových
staveb. Návštěvníci zde mohou vidět mj. tradiční venkovskou kovárnu či jak se
zpracovávalo mléko a obilí.
Unikátní kruhovou barokní vesnici Byšičky tvoří kaplička mezi čtyřmi mohutnými
lípami, několik poloroubených chalup a věnec osmi selských statků. Náves v Bošíně
je vymezena převážně stavbami roubené konstrukce, pocházející z 18. až 19. století
a charakteristickými pro celou oblast středního Polabí. Památkově chráněný
středověký špitál z roku 1444 zvaný Kunhuta můžete zhlédnout v rámci
Polabského muzea v Poděbradech.
Těžba stříbra. Historie kutnohorského dolování se počítá od roku 985, ale pravá
stříbrná horečka vypukla až ke konci 13. století, kdy král Václav II. vydal horní zákon
a soustředil ražbu mincí v centrální mincovně ve Vlašském dvoře a zavedl pražský
groš. Doly se pod městem, ale i v okolí, rozkládaly na ploše 32 km2. Ve 14. století se
vytěžené stříbro používalo k výrobě pražských grošů, a to zejména v mincovně Vlašský
201/417
dvůr v Kutné Hoře.
Vlašský dvůr sloužil jako „centrální královská mincovna“ a v současnosti je veřejnosti přístupný celoročně. Vlašský dvůr zahrnuje interaktivní expozici o fungování
královské mincovny. V rámci festivalu Kutnohorské léto, který se koná v průběhu
téměř celých letních prázdnin, je Vlašský dvůr přístupný každý pátek večer během
netradiční kostýmované prohlídky. V této mincovně se Pražské groše razily od roku
1300 do roku 1547. Platnost těchto grošů však trvala až do roku 1644. Stříbro se dále
využívalo k výrobě šperků nebo rámů zrcadel.
Celý proces středověké těžby stříbra a jeho zpracování přibližuje také České
muzeum stříbra. Muzeum bylo založené v roce 1877, jeho součástí je mj. replika
důlního díla s technickým vybavením. Návštěvníci zde procházejí 250 m dlouhou částí
původního středověkého dolu. Okruh doplňuje tzv. Havířská osada instalovaná na
zahradě Hrádku. Její součástí jsou dobová huť s replikou nístějové pece s měchy pod
zastřešením.
Královské stříbření Kutné hory. V polovině června ožívá celé město fiktivním
příběhem příjezdu a vzácné přítomnosti českého a římského krále Václava IV. s jeho
dvorem. Bohatí a hrdí „horníci“ chystají uvítání krále, otevírá se jarmark, na loukách
pod Vlašským dvorem se rozhoří svatojánské ohně lidové veselice uspořádané
„horníky“ na počest oblíbeného panovníka. Seznamuje diváky s dobýváním stříbrné
rudy, která se zpracovávala do slavného stříbrného groše. Přibližuje také zvláštnosti
životního stylu středověkého města a jeho obyvatel.
Sklářství. Sklárna Crystal Bohemia je nositelem bohaté tradice českého broušeného křišťálu. Návštěvníci si prohlédnou ruční výrobu českého skla, jehož výroba
v Poděbradech začala v roce 1876. Sklárny Crystal Bohemia založili bratři Augustin
a Jan Gerhardtové v Poděbradech i přes to, že tou dobou byly Poděbrady malým
městem s nedostatkem vhodných surovin pro výrobu skla a místní pracovní síla byla
dražší než v pohraničí. Provoz továrny, která byla v této době tou nejmodernější
v Čechách, byl zahájen v roce 1877. V této době se továrna zaměřovala zejména na
produkci částí petrolejových lamp, kalamářů, lahví, pivních sklenic, džbánů a dalšího
stolní zboží. 1. ledna 1950 vznikly samostatné Poděbradské sklárny, které se v roce
1975 staly součástí koncernu Crystalex, do kterého v té době spadala většina podniků
vyrábějících domácí sklo. Pod názvem Crystalex BOHEMIA působí firma od roku
2008. Společnost Crystal BOHEMIA momentálně patří k předním světovým výrobcům olovnatého křišťálu a je suverénně nejvýznamnějším výrobcem sklářských
výrobků v České republice. Bohatá historie a mimořádná tradice této společnosti je
nyní reprezentována oválnou modro-zlatou ochrannou známkou s nápisem
BOHEMIA. Firma patří k předním světovým výrobcům olovnatého křišťálu vůbec.
Plných 90 % výroby skláren směřuje na zahraniční trhy. Společnost udržuje dlouhodobou tradici výroby křišťálových pohárů pro různá významná sportovní a kulturní
dění, např. trofeje pro vítěze světových pohárů v lyžování, trofeje pro golfová či
tenisová utkání, ceny pro vyhlášení nejlepších sportovců roku, křišťálové míče pro
nejlepší fotbalisty Champions League aj. O kvalitě výroby svědčí různá udělená
ocenění, zastoupení na výstavě EXPO v Bruselu 1958, Montrealu 1967 aj. Za výsledky
dosažené v oboru získaly Sklárny BOHEMIA v roce 1974 v Římě ocenění „Zlatý
Merkur“ (European Award GOLD MERCURY). Firma má pevnou pozici v řadě zemí,
např. v Austrálii, Japonsku nebo v zemích bývalého Sovětského svazu.
Košíkářství. Pletení z vrbového proutí má v této oblasti velice dlouhou historii,
neboť jsou zde dobré podmínky pro pěstování vrbového porostu. V současné době se
navazuje na techniky pletení z vrbového proutí mělnického košíkářství a zdokonalují
se požadavky dnešního zákazníka a trhu.
Vinařství v mělnické podoblasti má základy sahající až do roku 884, do dob
kněžny Libuše. Největšího rozmachu dosáhlo za vlády Karla IV., který do Čech přivezl
z Francie odrůdu Rulandské modré.
Tradici si získalo na počest zakladatelky zdejších vinohradů víno Ludmila. Víno
Ludmila je k dostání v zámecké vinotéce, v místních zámeckých vinných sklepech,
nebo v butiku mělnického zámku. V zámeckém sklepení lze ochutnat víno Ludmila
v rámci častých degustací pod vedením zámeckého sklepmistra. Na staletou tradici
vinařství na Mělnicku navazuje také Vinařství Bettina Lobkowicz, které nyní sídlí
opět na mělnickém zámku.
202/417
Mělnické vinobraní. První vinařská slavnost se konala v roce 1878, při příležitosti
pětistého výročí úmrtí Karla IV. Město Mělník tehdy dostalo darem od Jana Neuberga
sochu Karla IV. (dnes je umístěna na vyhlídce za mělnickým zámkem). Dne 1. října
1911 se konala podobná vinařská slavnost, která byla pojata jako všelidová veselice.
Město se na slavnost patřičně vyzdobilo: na věžích vlály prapory, zelenaly se girlandy
z révy, střílelo se z moždířů, hrála hudba, městem procházel alegorický průvod,
ochutnávalo se víno, tančilo se v ulicích a na náměstích. Při další slavnosti pořádané až
v r. 1922, uvítal Mělník prezidenta T. G. Masaryka. V tomto roce vznikla tradiční scéna
příjezdu Karla IV. s družinou do města. Od následující vinařské pouti v r. 1933 se
pořádá mělnické vinobraní pravidelně (nekonalo se pouze během druhé světové
války). Koná se každoročně koncem září.
Vinařství v Kutné Hoře. Vinařská tradice se v Kutné Hoře traduje již od 12. století.
V současné době hospodaří kutnohorští vinaři asi na 52 hektarech vinic. Kutnohorské
víno vyniká zejména svojí mineralitou a kořenitostí. Za tyto vlastnosti kutnohorské
víno vděčí kamenitému a štěrkopísčitému podloží, které je velmi bohaté na minerální
složky. Kutnohorské víno se pravidelně objevuje v Salonu českých vín a získává
ocenění nejen v Čechách, ale i v zahraničí. Místní vinařství každoročně připravují
i řadu gastronomicko-turistických akcí nadregionálního významu. Oblíbené jsou třeba
řízené degustace vína konané každý páteční večer v rámci festivalu Kutnohorské léto
nebo Svatomartinské hody konané v polovině listopadu v prostorách Galerie
Středočeského kraje v Kutné Hoře. Vinné sklepy Kutná Hora v letní sezóně pro
zájemce o vinařskou turistiku nabízejí i prohlídku ukázkové Královské vinice, která se
nachází přímo u chrámu sv. Barbory.
Folklorní festival Staročeské máje v Čečelicích probíhá každoročně na konci
května. V rámci tradice se nejen staví májka, ale pořádá se i průvod obcí, během
kterého místní mládenci vyvádí nezadaná děvčata starší patnácti let. Domov takové
slečny je označen břízkou ozdobenou barevnými pentlemi. Vyvádění děvčat spočívá
v tom, že si nezadané slečny zatancují s některým z mládenců, k čemuž jim hrají
muzikanti sedící na valníku. K tanci vyzývá místní „kecal“, který průvod víceméně vede
a udržuje jeho tempo i atmosféru. Před rodinou svobodné dívky vždy odříká básničku
a dá si s jejími rodiči sklenku bílého vína.
Masopustní obchůzky v kouřimském skanzenu – únorová obchůzka
masopustních masek doplněná folklorním vystoupením. Nechybí ani zásoba
zabijačkových dobrot a speciální přírodní likéry.
Mytologie, obřady
Festival dechové hudby Kmochův Kolín. Tento významný festival dechové
hudby se koná zejména na počest významného českého skladatele dechové hudby
Františka Kmocha. Základní náplní festivalu jsou vystoupení těch nejlepších
dechových kapel z ČR. Návštěvníci si mohou vybrat hned z několika scén, které jsou
vždy určeny pro různé posluchače. Poslední dobou prochází festival mírnou obměnou.
Z amatérského festivalu dechových kapel se Kmochův Kolín mění v regionálním
slavnost s rozmanitým programem pro všechny věkové generace. Velmi oblíbenou
atrakcí festivalu je i tradiční velký průvod městem všech zúčastněných dechových
souborů. Akce se koná v polovině června.
Josef Kajetán Tyl, významný český dramatik a novinář, se narodil v Kutné hoře. Je
autorem několika významných divadelních her, zdaleka nejznámější je však jeho
divadelní hra Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka z roku 1934, protože v této
hře poprvé zazněla budoucí česká hymna „Kde domov můj“. Při tvorbě textu
k této písni autora výrazně inspirovalo klidné prostředí údolí Vrchlice. Život a dílo této
významné osobnosti českého národního obrození mapuje expozice umístěná
v Tylově domě. Jde o autorův rodný dům, který se nachází v Kutné Hoře na Tylově
ulici.
Česká nářeční skupina je označení pro skupinu dialektůčeského jazyka, vyskytující
se zhruba na území historické zeměČechy. Interdialektem této nářeční skupiny je
obecná čeština. Středočeská podskupina české nářeční skupiny se vyskytuje
v centrální část Čech, zejména v Praze a jejím okolí (hranice tvoří pás Mělník –
203/417
204/417
Nymburk – Poděbrady – Kolín – Čáslav – Chotěboř na severu a pás Rakovník –
Hořovice – Příbram – Milevsko – Tábor – Pacov – Pelhřimov na jihu).
Folklorní festival Polabská Vonička je setkáním dětských školních folklorních
souborů z Čech a Moravy. Koná se každý rok v červnu.
Mělnický vrkoč je setkání dospělých a dětských folklorních souborů z Čech
a zahraničí, konané každoročně v první polovině června. Součástí festivalu je
i staročeský jarmark s ukázkami lidových řemesel.
Furiant Malá Bělá je baráčnický folklorní taneční soubor, který vznikl na konci roku
1999. Účastní se nejen akcí v okolních obcí, ale pořádá i vlastní akce a snaží se
udržovat staročeské zvyky a tradice.
Jarošovci je folklorní soubor v Mělníku. Vznikl v roce 1949 a je jedním z nejstarších
folklorních souborů v ČR. Zpracovává lidové písně, tance a zvyky z okolí toku řeky
Labe, z oblasti Mělnicka a ze středních a jižních Čech.
Jarošáček je dětský folklorní soubor v Mělníku, založený v roce 1994. Soubor má
svoji lidovou muziku, kterou tvoří učitelé, žáci a příznivci školy.
Mlynařice – posláním tohoto folklorního souboru je poskytnout dětem prostor pro
vzájemné potkávání při hře, písničce a tanci, pomáhat obnovit a udržovat tradiční
lidové zvyky a obyčeje v regionu Polabí.
Šáteček je dětský folklorní soubor. Vznikl v roce 1985 a soustřeďuje se na folklorní
oblast Polabí.
Řepánky – kynuté bochánky plněné cukrovou řepou z Kolínska.
Zablafuňky – smetanová polévka s bramborami z Kouřimska.
Sýrová koleda – smažená „sýrová vejce“.
Mělnické víno Ludmila je pojmenováno po kněžně Ludmile, která na Mělníku
založila první vinici a dala základ celému místnímu vinařství. Od konce 19. století se
stáčí do originálních, pro ni typických lahví, tzn. kalamářů. Historie praví, že
počátkem 20. století skupina archeologů nalezla na nádvoří zámku Mělník historické
úlomky z kameniny. Po jejich sestavení získala keramickou láhev identických proporcí,
ve které se za dob Karla IV. skladovalo víno. Právě tento tvar se stal inspirací pro víno
Ludmila. V zámeckém sklepení mělnického zámku probíhají degustace těchto vín pod
vedením zámeckého sklepmistra.
Vinařství Bettina Lobkowicz je výrobcem vín z vlastních hroznů. Navazuje na
staletou tradici na Mělníku, nabízí vína v několika edicích (Česká edice, Lobkowiczká
edice, top edice, edice speciál Bettina L.). Vinařství Bettiny Lobkowicz nyní sídlí opět
na zámku Mělník, odkud se v 80. letech odstěhovalo. Víno tak lze ochutnat během
výletu na zámek Mělník.
Vinné sklepy Kutná Hora je společnost, která ve vinařské oblasti Čechy hospodaří
jako jediná systémem ekologického vinohradnictví.
Postřižinské pivo nese název, který mu dal spisovatel Bohumil Hrabal, jenž zde
v letech 1919–1947 žil. Pivovarnictví v Nymburce má svou tradici již od dob vlády Jana
Lucemburského ve 14. století.
Milovické viržínko s paprikou je tepelně opracovaný trvanlivý masný výrobek
s příjemnou lehce pikantní chutí mleté papriky. Vyrábí se z vepřového a hovězího
masa. Je zauzený na bukovém dřevu, čímž získává jemné kouřové aroma. Vyrábí ho
firma Fiala Milovice, která byla založena v roce 1911 a obnovena potomky v roce 1992.
Rožďalovský rohový koláč je ručně vázaný, vyrobený z nekynutého těsta.
V koláčích je pět náplní: tvaroh, mák, jablka, povidla a ořechy. Na povrchu jsou koláče
bohatě sypány drobenkou. Prodávají se přímo v prodejně u výrobny v Rožďalovicích,
která vznikla v roce 1991.
Czech Specials:
- Chateau Mcely, Mcely
- Hostinec Melicharka, Brandýs nad Labem
- Penzion Roubenka 1791, Kokořín
- Restaurace- Galerie-Truhlárna, Kokořín
- Hotel Opat – restaurace Mincovna, Kutná Hora
- Pivnice Dačický, Kutná Hora
- Pivovar a restaurace Vítek z Prčice, Sedlec-Prčice
- Restaurace sv. Václav, Mělník
- Vinárna restaurace Pobuda, Kokořín
- Zájezdní hostinec Černokosteleckého pivováru, Kostelec nad Černými lesy
- Zámecká restaurace, Mělník
- Zámek Liblice, Byšice
Formy na reliéfní perník. Jiří Rücker je jedním ze dvou řezbářů v ČR, kteří
vyrábějí formy na reliéfní perník. Na svém kontě má již stovky dřevěných forem, ať se
jedná o originály, nebo povedené repliky. Tento umělecký řezbář a rytec získal ocenění
„Mistr tradiční rukodělné výroby Středočeského kraje“.
Košíkářství. Zuzana Tilajcsiková se zaměřuje na výrobu košíkářských výrobků
z loupaného i neloupaného vrbového proutí, zakázkovou výrobu, opravy proutěného
zboží, restaurování a opravy nábytkových výpletů. Specializuje se na výrobu klasických
hospodářských košů z předsušené neloupané vrby. Své výrobky prezentuje na
předváděcích řemeslných akcích po celé republice, nabízí také osobní kurzy pletení
z vrbového proutí. V roce 2011 získala ocenění „Nositel tradice lidových řemesel“.
Využití orobince. Iveta Dandová vyrábí tašky a klobouky z tradičního materiálu –
orobince. Z orobince plete od roku 1991 a v roce 2007 získala ocenění „Nositel tradice
lidových řemesel“. Pro stálé expozice místní výroby v muzeích v Bakově nad Jizerou,
Mladé Boleslavi a Turnově vytvořila kolekce replik historických sbírkových předmětů,
doplněné ukázkami vlastní výroby.
Intarzovaná dřevovýroba. Intarzie je dávný výtvarný obor pohybující se na hranici
mezi řemeslem a uměním, obor, který vyžaduje hlavně trpělivost, přesnost a pečlivost.
Alois Točík pracuje s dýhami nejrůznějších dřevin. Podle šablony vyřezává ostrými
nožíky přesné obrysy jednotlivých dílků, které je nutné sesadit do tzv. matrice a pod
tlakem je přilepit a nalisovat na podložku. Touto technikou se zabývá již mnoho let.
Vytváří hráčské šachové stolky, květinové stolky, servírovací jídelní podnosy, obrazy
zátiší a krajiny, pojízdné likérky a také mašlovačky či stropní podhledy.
Keramika je v Polabí oblíbeným řemeslem. Drobnou dekorativní keramiku vyrábí
pan Hnátek (Klášterní Skalice), který se zaměřuje především na závěsné vykrajované
zvířecí a rostlinné motivy. Na užitnou a dekorativní keramiku se specializuje Jiří
Málek, jehož výrobky vznikají za použití hrubého dekoru, který připomíná pravěké
kultury středověké Evropy. Sadská keramika se specializuje na ručně točenou
keramiku, tzv. keramiku z volné ruky, a je ručně malována klasickými hrnčířskými
prvky. Luděk Škrabánek se při zrodu jednotlivých kousků inspiruje lidovými
tradicemi a vzory a jeho výrobky jsou vhodné na běžné používání.
Výrobky z kůže. Václav Neuman (Tupadly) je brašnář, řemenář a bičař. Vyrábí
ručně šité a pletené výrobky z kůže. Snaží se dodržovat původní technologie výroby.
Jako materiál využívá hovězinu. Své výrobky zhotovuje také na zakázku. Tímto
řemeslem se zabývá od roku 1994. Příležitostně navštěvuje řemeslné trhy, jarmarky
a slavnosti, kde názorně předvádí ruční šití a pletení z kůže na sedlářském koníku.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Muzeum lidových staveb v Kouřimi je jediným skanzenem v České republice,
který shromažďuje stavitelské památky z celého území Čech, a nabízí tak přímé
srovnání různých regionálních typů lidové architektury z období od 17. do 19. století.
Nachází se zde zatím devět větších obytných a hospodářských objektů z oblasti
středních, východních a severních Čech, které doplňuje několik drobnějších památek.
Muzeum je celoročně dějištěm mnoha národopisných a dalších doprovodných
programů. V roce 2012 byla zahájena postupná realizace rozsáhlého projektu dostavby
muzea a jeho koncepční proměna na „Muzeum české vesnice“, které bude kromě
architektonických památek přibližovat život na českém venkově od raného novověku
do počátku 20. století včetně jeho sociálních a regionálních specifik.
Středočeský region je zastoupen stavbami ze širší oblasti Posázaví, Benešovska, Polabí
a povodí Berounky. Unikátem je především devítiboká roubená stodola z Durdic
u Votic, postavená v roce 1648, která je nejstarší zachovalou památkou tohoto typu na
205/417
území Čech. Z Posázaví pochází poloroubená chalupa a špýchar z Budče a malý
roubený špýchar z Hrádku, které byly do muzea přeneseny ze zátopové oblasti
přehrady Želivka. Všechny tyto objekty vznikly na konci 18. století. Oblast povodí
Berounky reprezentuje roubený obytný dům statku z Týřovic u Rakovníka ze
17. století, který byl do své současné podoby upravován po roce 1800. Z oblasti
středního Polabí na pomezí středních a východních Čech pochází pozoruhodná
celoroubená kovárna ze Starého Bydžova, postavená roku 1774. Východočeský
region v současnosti zastupují dvě památky z Podkrkonoší. Jedná se o roubenou
rychtu z Bradlecké Lhoty na Semilsku a mimořádně cennou dvanáctibokou
stodolu ze Želejova u Hořic. Rychta z Bradlecké Lhoty s bohatě členěnou lomenicí
novopackého typu pochází z konce 17. století, želejovská stodola vznikla v roce 1660,
a společně se stodolou z Durdic náleží k našim nejcennějším památkám lidové
architektury. Z oblasti severních Čech se v muzeu zatím nachází pouze patrový
polohrázděný dům z Jílového u Děčína, postavený na počátku 19. století.
Všechny objekty jsou vybaveny interiérovými expozicemi, které dokumentují
bydlení a hospodářství na venkově od 18. do první poloviny 20. století. V rychtě
z Bradlecké Lhoty je k vidění cenný soubor malovaného nábytku z přelomu
18. a 19. století, pocházející zejména z oblasti Podkrkonoší a Polabí. Ve velké světnici
statku z Týřovic, která před rokem 1885 provizorně sloužila potřebám tamní školy,
byla zrekonstruována venkovská školní třída z konce 19. století. Rozlehlé podkrovní
prostory domu z Jílového slouží k pořádání krátkodobých výstav.
Několikrát ročně (výjimečně i mimo otvírací dobu) jsou zde pořádány rozmanité
národopisné a další doprovodné programy (Tříkrálové koledování, Masopust,
Smrtná neděle, Velikonoce, Před Filipojakubskou nocí, Letnice, Řemeslné pohádkové
léto, Svatohavelské císařské posvícení, Svatomikulášská obchůzka, Advent).
Základní otvírací doba je od dubna do října a v průběhu prosince. V listopadu, lednu,
únoru a březnu je muzeum pro veřejnost uzavřeno a prohlídka je možná jen pro
předem ohlášené skupiny deseti a více osob.
TEMATICKÉ TRASY
Kutnohorské stříbro. Seznamte se se staletou historií těžby stříbra a ražby mincí
v Kutné Hoře. Projděte si expozice Českého muzea stříbra, využijte možnosti
kostýmovaných prohlídek Vlašského dvora a projděte se v okolí Kutné hory po
lokalitách, kde se stříbro dříve těžilo. Přijeďte v době, kdy se ve městě koná akce
Královské stříbrnění a vychutnejte si jedinečnou atmosféru této události.
České muzeum stříbra v Kutné Hoře vás provede historií těžby tohoto vzácného
kovu ve dvou okruzích nazvaných Město stříbra (zprostředkovává historii města až do
doby, kdy bylo druhým nejvýznamnějším městem Českého království, a provádí
životem „stříbrné šlechty“ tehdejší doby) a Cesta stříbra (přibližuje proces, kterým
musela projít stříbrná ruda od samého počátku až po ražbu stříbrné mince, obsahuje
prohlídku středověkého dolu či havířské osady).
Další neopomenutelnou památkou spojenou s historií tohoto královského horního
města je Vlašský dvůr, který byl po celá staletí střediskem hospodářské moci
českého státu. Jeho založení na konci 13. století bylo spjato s potřebou bezpečného
uložení vytěžené stříbrné rudy z kutnohorských dolů a jejího zpracování. V současnosti
slouží Vlašský dvůr jako stálá expozice mincovnictví. Je možné zhlédnout zde ukázku
ražby mincí s „živým pregéřem“.
V Kutné Hoře se nabízí také různé typy akcí spojených s historií těžby stříbra a ražby
mincí, např. akce O stříbrný groš – večerní prohlídky Vlašského dvora v českém
jazyce (pravidelně se konají od dubna do konce října, případně na objednávku
v dalších termínech) či Královské stříbření Kutné Hory – každoroční gotická
slavnost připomínající slavné tradice královského horního města Kutná Hora.
Stříbrná naučná stezka v nejbližším okolí Kutné Hory vás seznámí s historií těžby.
Stezka začíná i končí v historickém centru Kutné Hory, její část vede kouzelným
údolím kolem řeky Vrchlice, kde se v minulosti nacházelo mnoho vodních mlýnů.
Délka stezky je 12 km, historickou těžbu stříbra na stezce dokládají mnohé haldy,
odvaly, kamenolomy, zahlédnout lze i některé nyní již zazděné štoly.
206/417
PASPORT SUBREGIONU POSÁZAVÍ A PODBLANICKO
ANOTACE
Posázaví je oblast v okolí toku řeky Sázavy, která byla stálou
DESTINACE
inspirací pro tvorbu Josefa Lady i české trampy, pro něž bylo
Posázaví kultovním místem. Místní údolí jsou protkána
nejen řadou trampských osad a chat, ale také řadou vodních
mlýnů, jejichž technické zařízení je často možné si také
prohlédnout. Na Podblanicku pak čeká návštěvníky
seznámení se světem včel, který vám přiblíží místní muzeum
i moderní interaktivní expozice ze života včelstva.
POZICE V RÁMCI
Součást regionu Střední Čechy
REGIONALIZACE
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Posázavský Pacifik a počátky českého
PRO
trampingu – název této železniční tratě zvolili pro
MARKETINGOVOU
svou oblíbenou lokálku mladí trampové, kteří si do
KOMUNIKACI
krajiny rozervané kaňonem řeky Sázavy promítali
krajinu Divokého západu.
- Sázavské vodní mlýny – v oblasti Posázaví se
dochovala celá řada mlýnů, v nichž je dodnes možné
prohlédnout si mlecí zařízení.
- Ladův kraj – oblast mezi Prahou a řekou Sázavou je
pojmenována po Josefu Ladovi, který čerpal inspiraci
z kraje kolem rodných Hrusic po celý život.
PRŮNIKY
- Počátky českého trampingu
- Mlýny
Josef Lada působil jako karikaturista, ilustrátor a také jako spisovatel. Kromě mnoha
pohádek a knih pro děti, které sám napsal (k nejznámějším patří Kocour Mikeš a
O chytré kmotře lišce), ilustroval především Osudy dobrého vojáka Švejka za světové
války (pro Švejka nakreslil 1339 kreseb) a další knihy Jaroslava Haška. Ve svých
obrázcích zpracovával svět vzpomínek z dětství, které dovedl kouzelně přiblížit svým
perem kreslíře. Zaměřoval se na zachycení řádu lidského života ve vztahu k přírodě
a ilustroval život českého venkova. Podařilo se mu zachytit něco neopakovatelného, co
dosud žije v české krajině a jejích obyvatelích.
Ladův kraj se rozkládá mezi Prahou a řekou Sázavou. Návštěvníci se tu mohou vydat
po cestě, kudy kocour Mikeš utíkal z domova, když rozbil Ševkovic babičce hrnek se
smetanou. Během putování po dvanácti zastaveních si lze prohlížet krásné obrázky
Josefa Lady a číst úryvky z knihy Kocour Mikeš.
Bob Hurikán, vlastním jménem Josef Peterka, spisovatel, písničkář a propagátor
trampského hnutí. Na Sázavě založil několik trampských osad, hrál na kytaru a zpíval,
psal dobrodružné knihy a přispíval do trampských a skautských časopisů. Zůstala po
něm i oceňovaná faktografická kniha Dějiny trampingu.
ATRAKTIVITY
Sázavské mlýny. V oblasti Posázaví se dochovala celá řada mlýnů. Některé z nich
byly přeměny na vodní elektrárny, např. Buda, Budín, Kácek, Nespeky či Městečko,
jiné zase na penziony či obytné budovy, např. Tůmův Chabeřický mlýn, Kuchelník,
mlýn v Ledečku, Maškův mlýn či mlýn v Kamenném přívozu.
Budčice nad Sázavou. Nenápadná budova vodního mlýna (dnes malé soukromé
muzeum) ukrývá unikátně zachovalé mlecí zařízení z přelomu 19. a 20. století.
Koutský mlýn leží západně od Polipes na potoce zvaném Čestínka. První zmínky
o této lokalitě pocházejí z roku 1390. Roku 1714 je mlýn uváděn jako součást majetku
kácovského panství. Mlýn se skládal tehdy obvykle z jednoduché dřevěné stavby
s jedním patrem, obsahující obydlí mlynáře a mlýnici s mlýnským složením. Hnacím
zařízením bylo vodní kolo s lopatkami a hřídelem.
Mlýn u Pelíškova ((Tichonice) se nachází na levém břehu Sázavy. Měl dvě vodní
kola. Mletí bylo ukončeno v roce 1913. Budova mlýna je dodnes udržována v původním
stavu.
Lidové stavby ve stylu lidového baroka nalezete v obci Lensedly. Historické
jádro bylo vyhlášeno vesnickou památkovou zónou. Obec si zachovala původní
středověký půdorys, ve středu s obdélníkovou návsí. Převažuje roubená zástavba
207/417
s cennými dochovanými detaily a jsou zde i ve zdejší oblasti poměrně vzácné zděné
usedlosti ve stylu lidového baroka. Na nejvyšším místě stojí sloupová zvonička.
V části Petrova Lhota v obci Studený se nachází ojedinělá památka: historické laťové
klece na přechovávání ryb zvané haltýře.
Sklářská tradice na Posázaví. Místní sklářskou výrobu započal v roce 1837
František Kavalír, když v Sázavě postavil vlastní sklářskou huť, která nese jeho jméno
– Huť František – a zahájil v ní výrobu laboratorního a technického skla. Po celou tuto
dobu až do současnosti probíhala v závodě nepřerušená výroba. Přiblížit
návštěvníkům tradici výroby skla na Posázaví má do budoucna expozice sklářského
umění, která vznikne v Huti František: její dokončení je naplánováno na rok 2014.
V rámci expozice budou připraveny kurzy sklářství pro širokou veřejnost, sklářské
workshopy, sympozia, konference a další aktivity prezentující sklářské řemeslo
a regionální sklářskou historii. V interaktivní expozici skla budou vystavena díla ze
sklářské sbírky společnosti Crystalex, další vybrané exponáty budou vybírány
s důrazem na zážitkovou rovinu, která by měla návštěvníkům expozice ozřejmit, jak se
sklo vyrábí a z čeho se skládá.
Těžba zlata. Jílovský zlatonosný revír lze podle historických zpráv a rozsahu
starých prací považovat za nejvýznamnější zlatonosný revír v Česku. Regionální
muzeum v Jílovém u Prahy ve své expozici zlata umožňuje nahlédnout na zlato
u nás i ve světě z mnoha různých úhlů. Úvodní část expozice je věnována výskytu
zlata v přírodě a jeho užití v lidském životě. Poté seznamuje návštěvníky
s jednotlivými oblastmi těžby zlata u nás, se středověkými hornickými pomůckami,
s rýžováním pomocí pánví (v letních měsících je možné si rýžování na nádvoří
muzea i vyzkoušet), je možné si prohlédnout i výstavu hornin a minerálů, které
mají vztah ke zlatu, historické dokumenty a staré mapy, zlaté mince, památky na
dolování v Jílovém. Zajímavé a názorné jsou dřevěné modely, např. žentour nebo
jílovská úpravna zlata z počátku 18. století. Poslední část expozice se zabývá
současností: získáváním zlata pomocí recyklace; k vidění je zde skleněná aparatura
na zpracování odpadů s obsahy drahých kovů. Je také možné navštívit přímo
některou z historických štol: štolu sv. Josefa, štolu sv. Antonína
Paduánského nebo štolu Halíře.
Smalt. Malé rodinné Muzeum smaltu v Netvořicích předvádí sortiment českých
a slovenských smaltoven od druhé poloviny 19. století. Návštěvníci se seznámí
s historií výroby, různými druhy dekorování smaltových výrobků, tvarovou i barevnou
pestrostí těchto výrobků a, připomenou si tradici jejich výroby a světovou proslulost
československého smaltovaného zboží.
Motocykly Jawa. První motocykly pocházely z továrny, která byla v Týnci nad
Sázavou vybudována v roce 1931. Muzeum motocyklů se nachází v obci Netvořice,
nedaleko Týnce nad Sázavou. V muzeu lze spatřit více než 136 motocyklů značek ČZ,
Jawa a dalších.
Včelařství. V tomto kraji je velmi rozšířeno včelařství, dodnes zde působí řada
včelařů a návštěvníci se mohou s touto činností seznámit také prostřednictvím
několika expozic. Včelí svět v Hulicích – interaktivní expozice ze života
včelstva v budově bývalé školy v Hulicích představuje hravým způsobem život
včelstva. Je možné se zde projít velkým včelím úlem s obřími plástvemi, na dotykových
monitorech si prohlédnout anatomii včely, zahrát si kvíz ze života včel anebo si pustit
zvuky úlu. Expozice je v plánovaném obsahu a rozsahu jediným obdobným projektem
ve středoevropském prostoru. Včelařství v této oblasti přibližuje také expozice Muzea
včelařství Podblanicka v Louňovicích pod Blaníkem.
Vliv na chovatelství včel v tomto kraji měl i včelařský kroužek založený při základní
škole roku 1961 z popudu tehdejšího ředitele školy Jaroslava Pospíšila. Kroužek vedl
zkušený včelař Bohumil Turek, který vzbudil zájem mladých lidí o život a ošetřování
včel a vyškolil mladé včelaře, kteří se dodnes úspěšně včelařství věnují a posilují místní
organizaci svazu včelařů. Pro jejich práci byl na školní zahradě postaven včelín.
Činnost kroužku skončila v roce 1980 pro pokročilý věk Bohuslava Turka. Po něm se
již další vedoucí školního kroužku nenašel. Vliv tohoto kroužku se každopádně
zachoval do současnosti. Včelaři místní organizace se podílí i na ochraně životního
prostředí, a to výsadbou nových stromů a keřů v jednotlivých obcích.
208/417
Posázavský Pacifik a počátky českého trampingu. Název této železniční tratě
zvolili pro svou oblíbenou lokálku mladí trampové, kteří si do krajiny rozervané
kaňonem řeky Sázavy promítali krajinu Divokého západu, jak si ji představovali
z četby dobrodružné literatury E. T. Setona a Jacka Londona. Sázavě dali jméno Zlatá
řeka, protože se tu kdysi rýžovalo zlato. Na trase bylo proraženo 15 tunelů (za druhé
světové války sloužily válečné výrobě) a údolí musela být překlenuta třemi kamennými
a pěti ocelovými mosty. Most Žampach se klene na sedmi obloucích přes údolí Kocour
u Jílového. V roce 1899 byl díky svým 41,5 metrům výšky (o pouhý metr méně než
pražský Nuselský most) nejvyšším železničním kamenným mostem v Čechách.
První čeští trampové byli starší skauti, kterým přestal vyhovovat pevný řád skautské
organizace. Bylo to v letech první světové války. Objevovali se nejprve v povodí řek
Vltavy a Sázavy, kde vznikaly i první osady. Sázava jako Zlatá řeka byla významným
trampským říčním tokem. V jejím povodí, hned na soutoku s Vltavou, byla osada Dvě
řeky, dále Křikava, Údolí zlatého potoka, Ajax, Spojené osady údolí slunce a mnoho
dalších.
Mytologie, obřady
Blaníka blaničtí rytíři. Blaník je legendami opředený vrch asi 10 kilometrů jižně od
Vlašimi, na území Louňovic pod Blaníkem. Podle pověstí spí uvnitř této památné hory
veliké vojsko, které vyjede českému národu na pomoc ve chvíli nejtěžší. V těžkých
chvílích české historie tak byla tato hora symbolem naděje na získání svobody
a svébytnosti českého národa. Alois Jirásek ztvárnil blanickou legendu ve svých
Starých pověstech českých. Hora svou symboličností poskytla námět též řadě
hudebníků či malířů.
Trampské písně. První trampské písně byly jednak převzaté lidovky a tzv. městský
a študácký folk té doby, jednak vlastní tvorba muzikálně založených kamarádů, často
vycházející z importovaných hudebních motivů. S masovým rozvojem trampingu ve
20. a 30. letech došlo i k rozvoji specificky trampské kultury. Začaly vycházet první
tištěné zpěvníky a vznikaly první masově organizované trampské kulturní akce.
Vznikaly i první trampské hudební skupiny a některé z nich získaly i značnou
popularitu. Trampské písně vzniklé v 60. a 70. letech se zásadně lišily od předválečné
produkce. Jednak vycházejí muzikálně z jiných kořenů, jednak prezentují odlišnou
životní filozofii poválečného trampingu.
Česká nářeční skupina je označení pro skupinu dialektů českého jazyka vyskytující
se zhruba na území historické země Čechy. Interdialektem této nářeční skupiny je
obecná čeština. Středočeská podskupina české nářeční skupiny se vyskytuje
v centrální část Čech: zejména Praha a její okolí (hranice tvoří pás Mělník – Nymburk
– Poděbrady – Kolín – Čáslav – Chotěboř na severu a pás Rakovník – Hořovice –
Příbram – Milevsko – Tábor – Pacov – Pelhřimov na jihu).
Folklorní soubor Benešáček zpracovává folklorní a zvykoslovný materiál
Podblanicka. Soubor vystupuje v okresních i krajských přehlídkách a soutěžích. Působí
již více než 30 let.
Šternberské koláče peče v době turistické sezóny od března do listopadu místní
pekař Jan Filip. Mezi hlavní suroviny patří majonéza, aby těsto bylo vláčnější.
Frantík je fermentovaný trvanlivý salám, který se vyznačuje jemnou chutí a jemně
kořeněnou vůní. Vyrábí ho řeznictví a uzenářství U Dolejších, které navazuje na více
než stoletou rodinnou tradici výroby uzenin v Davli.
Pivo Sedm kulí je vyráběno z kvalitních českých surovin, přidává se do něj směs
bylin, které mu dodávají nenapodobitelnou vůni a chuť. Pivovar Ferdinand, se sídlem
v Benešově, byl založen roku 1897 arcivévodou Františkem Ferdinandem d‘Este.
Součástí pivovaru je i humnová sladovna.
209/417
Pivo Hubertus – světlý ležák Premium je pivo s příjemnou výraznou hořkostí,
plnou chutí, výrazným řízem a pěnivostí. Pivovar v Kácově byl založen roku 1457,
v současné době patří mezi uznávané malé pivovary a vyrábí osm druhů piva včetně
oblíbených kvasnicových.
Czech Specials:
- Hotel S.E.N., Senohraby
- Motorest Naháč, Chocerady
- Seminární hotel Akademie Naháč, Chocerady
- Švejk restaurant U Zimů, Benešov
- Zámecká restaurace Vlašim, Vlašim
Hrnčířství a keramika. Michal Kalfus se zabývá se ruční výrobou keramických
forem, pekáčů, zapékacích misek, vycházející z rodinné hrnčířské dílny v Říčanech.
Navazuje na tradici českého hrnčířství v 19. a první polovině 20. století.
Včelařství. Petr Samek, včelař z Římovic na Benešovsku. S chovem včel ho
seznámil jeho otec. Samostatně včelaří od roku 1972. Profesionální farmu v oblasti
Podblanicka provozuje od roku 1998 a v současné době v ní chová 250 včelstev.
Zájemcům o včelařství nabízí odborné konzultace, prohlídku farmy a poradenství.
Jeho výrobky byly několikrát oceněny. Získal certifikát „Kraj blanických rytířů“ za
regionální produkt a také ocenění „Potravinářský výrobek Středověkého kraje 2013“.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Regionální muzeum v Jílovém u Prahy ve své expozici zlata umožňuje
nahlédnout na zlato u nás i ve světě z mnoha různých úhlů. Úvodní část expozice je
věnována výskytu zlata v přírodě a jeho užití v lidském životě. Poté seznamuje
návštěvníky s jednotlivými oblastmi těžby zlata u nás, se středověkými hornickými
pomůckami, s rýžováním pomocí pánví (v letních měsících je možné rýžování na
nádvoří muzea i vyzkoušet), je možné si prohlédnout i výstavu hornin a minerálů,
které mají vztah ke zlatu, historické dokumenty a staré mapy, zlaté mince, památky
na dolování v Jílovém. Zajímavé a názorné jsou dřevěné modely, např. žentour
nebo jílovská úpravna zlata z počátku 18. století. Poslední část expozice se zabývá
současností: získáváním zlata pomocí recyklace, k vidění je zde skleněná aparatura
na zpracování odpadů s obsahy drahých kovů. Je také možné navštívit přímo
některou z historických štol: štolu sv. Josefa, štolu sv. Antonína
Paduánského nebo štolu Halíře.
V Regionálním muzeu v Jílovém u Prahy můžete navštívit také stálou expozici
o trampingu v Posázaví.
TEMATICKÉ TRASY
Posázavský Pacifik a počátky českého trampingu. Vydejte se z pražských
Vršovic, Braníka či Modřan lokálkou přes Vrané směrem na Čerčany až do Světlé nad
Sázavou. Během několikahodinové jízdy můžete obdivovat původní stavitelské dílo,
které vzniklo v neuvěřitelně kopcovitém a skalnatém terénu v celé délce Posázaví,
i stopy českého trampingu, tohoto světově ojedinělého jevu. V Regionálním muzeu
v Jílovém u Prahy navštivte stálou expozici o trampingu, věnovanou krajině mezi
Kocábou, Vltavou a Sázavou a historii trampského hnutí.
Posázavský Pacifik a stopy trampingu. Na trase Posázavského Pacifiku bylo
proraženo 15 tunelů (za druhé světové války sloužily válečné výrobě) a údolí musela
být překlenuta třemi kamennými a pěti ocelovými mosty. Ten nejzajímavější,
Žampach, se vzpíná na sedmi obloucích přes údolí Kocour u Jílového. V roce 1899 byl
díky svým 41,5 metrům výšky (o pouhý metr méně než pražský Nuselský most)
nejvyšším železničním kamenným mostem v Čechách. Stopy trampingu najdete podél
Posázavské stezky všude. U řeky leží osady s indiánskými totemy a jmény jako Údolí
ticha, Arizona či Toronto, kde v minulém století zpíval u táboráků své písně o Niagaře
otec českého trampingu Bob Hurikán. Chatky s indiánskou výzdobou jsou svědectvím
doby, kdy ještě nebyl rozvinutý automobilismus a lidé utíkali do přírody díky železnici.
Regionální muzeum v Jílovém u Prahy a stálá expozice „Tramping
a příroda v jižním okolí Prahy“. V Regionálním muzeu v Jílovém u Prahy
můžete navštívit stálou expozici o trampingu v Posázaví. Expozice „Tramping
210/417
a příroda v jižním okolí Prahy“ je věnována krajině mezi Kocábou, Vltavou
a Sázavou a historii trampského hnutí. Právě v jižním okolí Prahy totiž tramping
kolem roku 1918 vznikal. Návštěvníci muzea mají možnost poznat romantický život
prvních táborníků, kteří se do zdejších divokých údolí vydávali, ať už jako členové
různých spolků typu KČT nebo Junáka, či rovnou na vlastní pěst. Podrobně je zde
mimo jiné vysvětleno, co ovlivňovalo tramping při jeho začátcích, a dozvíte se také,
které významné osobnosti, zejména z řad sportovců a hudebníků, jím byly
odchovány. Na přehledné mapě navíc naleznete polohu historických i současných
chatových osad. Výlet si můžete zpestřit také plavbou na lodi nebo na raftu. Jste-li na
řece poprvé, doporučujeme vám nastoupit do lodě nebo na raft v Kácově a vydat se do
Českého Šternberka. Trasu dlouhou necelých 12 kilometrů v klidu ujedete za několik
hodin, cestu vám zkříží jen tři sjízdné jezy. Zdatnějším vodákům doporučujeme
šestnáctikilometrovou výpravu z Týnce nad Sázavou do Pikovic, která patří
k nejpěknějším a také nejvyhledávanějším. Adrenalin každému zvýší nejen splutí
hravých peřejí, ale také pohled na mohutná skaliska, která řeku místy lemují. Plavba
skončí pod Pikovickým mostem a odtud je to pár metrů k zastávce vlaku PetrovChlomek.
211/417
5.2
Zmapování (MEZO)REGIONU Středních Čech
PASPORT (MEZO)REGIONU STŘEDNÍ ČECHY
ANOTACE
Střední Čechy představují pestrou oblast, v níž je možné
DESTINACE
nalézt řadu technických památek dokládajících těžbu drahých kovů, rudy i vápence. V údolích řeky Sázavy, Vltavy
a Berounky se zrodil fenomén českého trampingu, místní
krajina však byla inspirací nejen trampských písní, ale také
klasiků české hudby, jako byli Antonín Dvořák, který zde
složil operu Rusalka, či Jan Jakub Ryba, autor České mše
Vánoční. Na své si ve středních Čechách přijdou rovněž
milovníci vína, na Mělnicku mají příležitost seznámit se
s místními víny včetně legendárních burgundských odrůd,
které do Čech přivezl už císař Karel IV.
POZICE V RÁMCI
Součást mezoregionu Střední Čechy
REGIONALIZACE
Zahrnuje subregiony Podbrdsko, Rakovnicko a Křivoklátsko,
Polabí, Posázaví.
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Hornictví, těžba a rýžování zlata
PRO
a kutnohorské stříbro – historie těžby stříbra,
MARKETINGOVOU
zlata, uranu a dalších rud na Příbramsku, těžba
KOMUNIKACI
stříbra a ražba stříbrných grošů v Kutné Hoře.
- Posázavský Pacifik a počátky českého
trampingu – název této železniční tratě zvolili pro
svou oblíbenou lokálku mladí trampové, kteří si do
krajiny rozervané kaňonem řeky Sázavy promítali
krajinu Divokého západu.
- Hrnčířství – hrnčíři pocházející z Berouna byli pro
kvalitu svých výrobků proslulí již ve středověku, tato
tradice je zde stále živá mj. prostřednictvím jarních
a podzimních hrnčířských trhů.
- Mělnická vinařská oblast – mělnická oblast je
tradiční českou vinařskou lokalitou.
- Po stopách české hudby – místa inspirace pro
hudební dílo Antonína Dvořáka i Jana Jakuba Ryby.
PRŮNIKY
- Hornictví
- Vinařství
- Hudba
Josef Lada působil jako karikaturista, ilustrátor a také jako spisovatel. Kromě mnoha
pohádek a knih pro děti, které sám napsal (k nejznámějším patří Kocour Mikeš
a O chytré kmotře lišce), ilustroval především Osudy dobrého vojáka Švejka za světové
války (pro Švejka nakreslil 1339 kreseb) a další knihy Jaroslava Haška. Ve svých
obrázcích zpracovával svět vzpomínek z dětství, které dovedl kouzelně přiblížit svým
perem kreslíře. Zaměřoval se na zachycení řádu lidského života ve vztahu k přírodě
a ilustroval život českého venkova. Podařilo se mu zachytit něco neopakovatelného, co
dosud žije v české krajině a jejích obyvatelích.
František Mikyška vyrábí dřevěná vodní kola. Vyrobil několik mlýnských kol pro
památkové mlýny např. ve Vysokém Chlumci, skanzenu příbramského hornického
muzea. Mistrovským kouskem bylo kolo o průměru osm metrů na pražské Čertovce.
V roce 2009 získal titul „Nositel tradice lidových řemesel“.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Hornický skanzen Březové Hory. Expozice umístěné v historických provozních
a správních objektech přibližují bohatou montánní minulost spjatou s těžbou stříbra,
uranu a dalších rud. Muzeum umožňuje jízdu hornickým vláčkem po povrchu
i podzemím, prohlídky několika kilometrů štol, fárání výtahem, jízdu po skluzavce
k obřímu vodnímu kolu, seznámení s unikátními parními těžními stroji a rozsáhlou
mineralogickou sbírkou či havířským folklorem.
Hamousův statek ve Zběčně je staročeská rychta ze 16. století, která patří
k nejstarším památkám lidové architektury středních Čech. Expozice představuje
selskou domácnost, hospodaření, řemesla a lidové zvyky. Vždy v polovině července je
212/417
na dvoře stavení pořádán malý řemeslnický jarmark a každou sobotu v návštěvnické
sezóně ukázka zadělávání a pečení chleba v selské chlebové peci. V době adventu se
konají ukázky řemesel a ukázka ručního tesání kříže a též ukázka pečení chleba
a koláčů v selské chlebové peci.
Dřevěný mlýn u Veselých se nachází na okraji obce Choteč v blízkosti
Radotínského potoka. První zmínka o mlýnu pochází z roku 1666. V areálu funkčního
vodního mlýnu Veselých se nachází kompletní mlýnská technologie z první poloviny
20. století včetně rekonstruované a do provozu uvedené malé vodní elektrárny.
Velkým lákadlem je možnost ochutnat pravý domácí chléb upečený na peci v budově
Turistického návštěvnického centra, pro zájemce jsou navíc připraveny kurzy pečení
chleba. Neméně zajímavou je i nová expozice obilovin, která byla zprovozněna teprve
v roce 2013, a navíc se v současné době pracuje na dokončení expozice mlýnských
kamenů. Návštěvníci si mohou kromě prohlídky mlýna též zakoupit v Mlýnském
obchodě výrobky z přírodních materiálů. Jedná se např. o výrobky z obilovin,
smaltované nádobí Riess, kartáče, kosmetiku apod.
Muzeum lidových staveb v Kouřimi je jediným skanzenem v České republice,
který shromažďuje stavitelské památky z celého území Čech, a nabízí tak přímé
srovnání různých regionálních typů lidové architektury z období od 17. do 19. století.
Nachází se zde zatím devět větších obytných a hospodářských objektů z oblasti
středních, východních a severních Čech, které doplňuje několik drobnějších památek.
Muzeum je celoročně dějištěm mnoha národopisných a dalších doprovodných
programů. V roce 2012 byla zahájena postupná realizace rozsáhlého projektu dostavby
muzea a jeho koncepční proměna na „Muzeum české vesnice“, které bude kromě
architektonických památek přibližovat život na českém venkově od raného novověku
do počátku 20. století včetně jeho sociálních a regionálních specifik.
Několikrát ročně (výjimečně i mimo základní otvírací dobu) jsou zde pořádány
rozmanité národopisné a další doprovodné programy (Tříkrálové koledování,
Masopust, Smrtná neděle, Velikonoce, Před Filipojakubskou nocí, Letnice, Řemeslné
pohádkové léto, Svatohavelské císařské posvícení, Svatomikulášská obchůzka,
Advent).
TEMATICKÉ TRASY
Hornická tradice. Na této trase se seznámíte s tradicí hornictví, těžby rud i zlata.
Čeká vás Hornické muzeum v Příbrami, Hornický skanzen Březové Hory, Muzeum
těžby a zpracování zlata na Novoknínsku i Muzeum obětí komunismu a dějin
uranového hornictví.
Krasu se nachází soubor jámových vápencových lomů, které jsou navzájem propojeny
mnoha podzemními štolami. Navštivte Muzeum těžby a dopravy vápence v Českém
krasu – skanzen Solvayovy lomy a nahlédněte do hlubin českého Grand Canyonu –
lomů Malá a Velká Amerika.
Kutnohorské stříbro. Seznamte se se staletou historií těžby stříbra a ražby mincí
v Kutné Hoře. Projděte si expozice Českého muzea stříbra, využijte možnosti
kostýmovaných prohlídek Vlašského dvora a projděte se v okolí Kutné Hory po
lokalitách, kde se stříbro dříve těžilo. Přijeďte v době, kdy se ve městě koná akce
Královské stříbření a vychutnejte si jedinečnou atmosféru této události.
Posázavský Pacifik a počátky českého trampingu. Vydejte se z pražských
Vršovic, Braníka či Modřan lokálkou přes Vrané směrem na Čerčany až do Světlé nad
Sázavou. Během několikahodinové jízdy můžete obdivovat původní stavitelské dílo,
které vzniklo v neuvěřitelně kopcovitém a skalnatém terénu v celé délce Posázaví,
i stopy českého trampingu, tohoto světově ojedinělého jevu. V Regionálním muzeu
v Jílovém u Prahy navštivte stálou expozici o trampingu, věnovanou krajině mezi
Kocábou, Vltavou a Sázavou a historii trampského hnutí.
v pasportech jednotlivých subregionů (subregiony Podbrdsko od str. 186,
Rakovnicko, Křivoklátsko, Poberounsko a Kladensko od str. 194, Polabí od
str.201 a Posázaví od str. 207).
213/417
5.3
Marketing summary pro mezoregion Střední Čechy
Hornictví, těžba a rýžování zlata a Kutnohorské stříbro – historie těžby
stříbra, zlata, uranu a dalších rud na Příbramsku, těžba stříbra a ražba stříbrných
grošů v Kutné hoře.
Příběh kutnohorského dolování stříbra se začíná roku 985, ale pravá stříbrná horečka
vypukla až ke konci 13. století, kdy král Václav II. vydal horní zákon a zavedl pražský
groš. Historie těžby stříbra, zlata, uranu a dalších rud na Příbramsku je spojena nejen
se středověkem, ale i s nedávnou smutnou minulostí a příběhy politických vězňů,
kteří se na dolování v této oblasti nuceně podíleli.
Posázavský Pacifik a počátky českého trampingu. Název této železniční tratě
zvolili pro svou oblíbenou lokálku mladí trampové, kteří si do krajiny rozervané
kaňonem řeky Sázavy promítali krajinu Divokého západu.
Příběh českých trampů a jejich objevování romantických zákoutí podél řeky Vltavy,
Berounky a Sázavy je svázán s počátky českého skautingu, touhou po svobodě
a nespoutané přírodě, inspirované četbou dobrodružné literatury Zane Greye a Karla
Maye. Je příběhem „divokých skautů“, inspirovaných idealizovaným obrazem
Divokého západu, jehož odraz nacházeli v krajině středních Čech, ale také příběhem
náročné výstavby železniční trasy „Posázavského Pacifiku“, při níž bylo proraženo
15 tunelů a údolí bylo překlenuto 8 mosty.
Hrnčířství. Hrnčíři pocházející z Berouna byli pro kvalitu svých výrobků proslulí již
ve středověku, tato tradice je zde stále živá mj. prostřednictvím jarních a podzimních
hrnčířských trhů.
Příběh hrnčířství v Berouně je spjat s místními hrnčíři, kteří byli pro kvalitu svých
výrobků proslulí již ve středověku, z místní červeně zbarvené keramiky zdobené
bílými přírodními motivy se pilo třeba při korunovaci krále Matyáše v roce 1611.
Hrnčířská tradice ve městě dodnes ožívá při vyhlášených jarních a podzimních
hrnčířských trzích.
Mělnická vinařská oblast – mělnická oblast je tradiční českou vinařskou
lokalitou.
Příběh mělnických vinic sahá až ke svaté Ludmile, jejíž jméno dodnes nese místní
víno. Největšího rozmachu se jim však dostalo za vlády Karla IV., který do Čech
přivezl z Francie odrůdu Rulandské modré. Král Karel IV. se svojí družinou se do
města pravidelně vrací každý rok při oslavách místního vinobraní.
Po stopách české hudby – místa inspirace pro hudební dílo Antonína Dvořáka
i Jana Jakuba Ryby.
Malebná krajina kolem zámečku ve Vysoké u Příbrami byla inspirací hudebních děl
Antonína Dvořáka, právě zde se odvíjel příběh krásné Rusalky i řady dalších postav
Dvořákových oper. V kostele Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitálu pak hrával na
varhany Jan Jakub Ryba a snad právě zde o Vánocích 1796 poprvé zazněla zmíněná
vánoční mše.
214/417
6
Zmapování mezoregionu Praha
PASPORT(MEZO)REGIONU PRAHA
ANOTACE
Praha je z hlediska lidové kultury velmi specifickým
DESTINACE
regionem. Jako město, které je tisíc let centrem českého
státu, prošla kontinuálním hospodářským, ekonomickým
i kulturním vývojem, což mělo mimo jiné za důsledek, že se
z onoho tradičního lidového příliš nedochovalo. Přesto je
v Praze možné objevit zajímavé skvosty, např. v podobě
staveb lidové architektury, tradičních způsobů obživy, které
jsou dnes prezentovány pomocí výpravných muzejních
expozic i ožívajícími tradicemi. Nutno mít také na paměti, že
lidovost se v případě Prahy vztahuje k lidovosti městského
prostředí, jež se významně liší od toho venkovského.
POZICE V RÁMCI
Součást regionu a mezoregionu Praha
REGIONALIZACE
ZÁKLADNÍ TÉMA
— Podskalí – nákladní plavba, vorařství a ledařství na
PRO
Vltavě
MARKETINGOVOU
— Za tradicí pražských vinic
KOMUNIKACI
— Masopust a karneval Carnevale Praha
— Pražské kavárny
— Významné národopisné expozice
PRŮNIKY
— Masopust
— Víno
— Vorařství
Karel Hašler se narodil v roce 1879 na Zlíchově. Proslul zejména jako významný
český písničkář, herec, textař a dramatik. Od roku 1897 hrával ve smíchovském
divadle Pavla Švandy. Poté odešel do Tábora a krátce působil v tamějším divadle, aby
se pak znovu vrátil do Prahy. V roce 1919 si otevřel vlastní hudební vydavatelství.
Nejčastěji vystupoval ve varieté na Vinohradech. Hašler byl velkým českým
vlastencem, což prokazoval tím, že za druhé světové války i přes zákaz zpíval
vlastenecké a protiněmecké písně. V roce 1941 byl poprvé zatčen příslušníky gestapa,
poté byl propuštěn a pak znovu zatčen. V prosinci téhož roku umírá v koncentračním
táboře Mauthausen.
Spolek Vltavan – v současnosti se jedná o nejstarší existující spolek na českém
území. Byl založen 11. června roku 1871 v pražském Podskalí pod tehdejším názvem
„Vzájemně se podporující spolek plavců, rybářů a pobřežných Vltavan“. Jedním ze
zakládajících členů spolku Vltavan byl i tehdejší pražský primátor František Dittrich.
Spolek Vltavan byl v době svého vzniku zřízen za účelem finanční podpory práce
neschopných členů a jejich rodin, dále se podílel i na tvorbě kulturního života obce.
Doklady o fungování spolku Vltavan a fotografie dokumentující těžkou práci jeho
členů lze zhlédnout právě ve vorařské expozici. Expozice v muzeu obsahuje mnoho
listin, fotografií a předmětů každodenního užívání. Lze se tak dozvědět mnoho
informací o tehdejším stavění vorů, výrobě houžví a nářadí vorařů. Po zániku
voroplavby, způsobeném výstavbou vltavské kaskády a vodních děl Slapy a Orlík,
pozměnil spolek svoje zaměření. Činnost spolku se zaměřila na snahu uchovávat
a sbírat památky ze starého Podskalí a života na Vltavě.
ATRAKTIVITY
Ač by se to někomu nechtělo věřit, i Praha má své kousky lidové architektury. Kromě
jednotlivých objektů existují v Praze také lokality soustřeďující více těchto památek,
některé z nich byly prohlášeny i za památkově chráněná území. Mezi původně
samostatnými pražskými vesnicemi převažují návesní typy vrcholně středověkého
původu. Pokud jsou zde dochovány stavby staršího data, jsou veskrze již zděné
z místního kamene. Technikou zdění je provedena rovněž většina mladších a dosud
stojících staveb. Praha má dvě vesnické památkové rezervace: Stodůlky
215/417
a Ruzyni. Na běžného návštěvníka působí zachovaleji stará část Ruzyně v sousedství
známé věznice, Stodůlky v bezprostřední blízkosti metra zase vynikají půdorysným
uspořádáním. K vesnickým památkovým zónám Prahy patří Královice, Stará Hostivař,
Buďánka, Střešovičky, Rybáře, Bohnice a Ďáblice. Mezi další objekty lidové
architektury v Praze lze zařadit i bývalé viniční usedlosti Spiritka, Pernikářka
(dnes hotel a restaurace), Jablůňka, Beránka, Hřebenka, Kavalírka, Kuchyňka,
Ladronka, Cibulka nebo Bertramka a další, některé z nich jsou však v havarijním
stavu.
Viniční usedlosti (příklady)
Ladronka je viniční usedlost založená již za vlády Karla IV. Na motolských
a břevnovských svazích rostly podle jeho přání rozsáhlé vinice, které v roce 1688
koupil italský hrabě Filip Ferdinand de la Crone, zjednodušeně Lacrone. Z lidového
oslovení hraběte Ladrone vznikl také název Ladronka. Hrabě dal na svém panství
postavit zájezdní hostinec, jehož rozkvět zajišťovala výhodná poloha při říšské silnici
a poutní cestě z hradčanské Lorety do kláštera v Hájku u Unhoště. Šlo o barokní dům
s jednoduchou fasádou a vysokou valbovou střechou. V této podobě se Ladronka
zachovala dodnes.
Spiritka je klášterní usedlost, která bývala obklopena rozsáhlými vinicemi. Areál je
postaven z místní opuky, na severu bývala patrová obytná budova s pavlačí, na jihu
sýpka, na východě stodola a chlévy. Na jihu a západě byly vstupní brány. První zmínka
o ní pochází z konce 16. století, její první zaznamenané jméno je Gayerka (podle blíže
neurčeného majitele). V 18. století ji vlastnili hrabata z Bubnu, od kterých ji zakoupil
Jan Spirit. Ten ji vlastnil v letech 1766–1772 a nechal usedlost barokně přestavět.
Pozdější majitelé usedlost přeměnili na cihelnu, která fungovala ještě před druhou
světovou válkou. Po válce zde hospodařil Státní statek hl. m. Prahy, poté sloužila
opravená usedlost Ministerstvu vnitra. V současnosti tu má ministerstvo reprezentační zařízení. Budova prošla rekonstrukcí s přestavbou na hotel a restauraci.
Bertramka. Na jejím původním místě stával dřevěný viniční domek. Místo něj byla
na konci 17. století postavena z lomové opuky nová usedlost, pojmenovaná po
Františku z Bertramu, který byl už jejím třetím majitelem. Usedlost tvoří areál, jehož
hlavním objektem je obytná budova obrácená hlavním průčelím do dvora. Hlavními
viditelnými prvky této stavby jsou předsunuté dvojramenné schodiště a lodžie. Jižní,
krátké čelo budovy se otevírá do prostoru stoupající zahrady. Naproti je stodola
s třípatrovým špýcharem. Hned vedle domu stojí přízemní část bývalého viničného
lisu se silným zdivem. Místo něj je dnes zde Památník Wolfganga Amadea Mozarta
a manželů Duškových se stálou expozicí.
Významné expozice:
Národopisné muzeum. Expozice Musaion se nachází v klasicistním Letohrádku
Kinských v Kinského zahradě na Praze 5. Expozice muzea je zaměřena na tradiční
lidovou kulturu Čech, Moravy a Slezska. Nově vytvořená stálá expozice, v roce 2007
nominovaná na cenu Evropské muzeum roku, představuje každodennost venkova
i sváteční chvíle tradiční vesnice 19. a první poloviny 20. století. V areálu muzea lze
navštívit také unikátní roubený kostelík svatého archanděla Michaela ze 17. století,
převezený do Prahy péčí Národního muzea v roce 1929 z Podkarpatské Rusi, prohlédnout si dřevěnou zvoničku z Valašska či barokní boží muka ze Žižkova.
Výuka tradičních řemesel: muzeum nabízí též možnost zhotovení tradičních řemeslných výrobků formou dílen pod vedením lidových řemeslníků a znalců tradičních
výrobních postupů. Zájemci se mohou zapsat do kurzů. Řemeslné dílny jsou součástí
projektu „Práce a zábava v tradiční lidové kultuře“, v jehož rámci probíhají také
folklorní taneční, konající se za finanční podpory Odboru regionální a národnostní
kultury Ministerstva kultury ČR.
Muzeum hlavního města Prahy připravuje na příští roky novou expozici
Řemesla v pořádku v zámeckém areálu Ctěnice. Muzeum hlavního města Prahy
spravuje jednu z nejrozsáhlejších sbírek cechovních památek na světě. Jedná se
o specifickou sbírku dokládající historii a způsoby prezentace řemeslných spolků.
V rámci expozice bude prezentována historie profesního sdružování řemeslníků od
středověku po současnost.
Národní zemědělské muzeum vzniklo v roce 1891. Tehdejší základ sbírek tvořily
předměty, které byly vystaveny na Jubilejní výstavě v r. 1891 a na Národopisné výstavě
v r. 1895. Pro návštěvníky je v muzeu připraveno několik stálých expozic.
216/417
„Jede traktor“ – sbírka zemědělské techniky NZM: expozice prezentuje 20 nejdůležitějších předmětů ze sbírky zemědělské techniky Národního zemědělského muzea.
Návštěvníci tak mohou zhlédnout traktory, stabilní motory mlátičky nebo motorové
mlátičky.
„Muzejní farma“ je celoroční venkovní expozicí umístěnou na muzejním dvoře. Je
rozdělena na dvě části: 1) ukázka chovu domácích zvířat, 2) interaktivní expozice
„O stromech a lese“.
Národní technické muzeum bylo založeno 5. července 1908. V minulých letech
prošlo náročnou rekonstrukcí, a tak jsou místní expozice umístěny ve zcela novém
muzejním pojetí. V současné době se tak v muzeu nachází na 60 000 předmětů
převážně technického charakteru, 135 000 archiválií a kolem 250 000 knih. Po
rozsáhlé rekonstrukci lze v muzeu obdivovat sbírky architektury, stavitelství
a polygrafie. Od roku 2013 jsou součástí Národního technického muzea stále expozice
„Chemie kolem nás“, „Měření času“, dále expozice pojmenovaná „Hutnictví“, „Interkamera“ a „Technika hrou“.
V rámci expozice „Architektura, stavitelství a design“ lze zhlédnout velké množství
historických architektonických modelů, plánů, projektů či stavebních artefaktů
z období od 19. do 20. století. Expozice věnovaná astronomii návštěvníkům nabízí
soubor unikátních astronomických přístrojů z 16.–20. století, který je doplněn
dokumenty, autentickými výkresy a mapami. Pomocí dalších expozic jsou dokumentovány historické příběhy automobilu, motocyklu, letectví, lodní či železniční dopravy
v českých zemích. Ani oblast tiskařství není opomenuta. Své návštěvníky expozice
zavede do prostředí tiskařské dílny, ve které se nachází originální historické stroje
z 19.–20 století. Dojem z expozice je navíc umocněn provozním zašpiněním, vůní
tiskových barev nebo originálními pomůckami.
Nákladní plavba. Vltava bývala v minulosti důležitou dopravní tepnou. U zrodu
dálkové lodní dopravy na Vltavě stáli habsburští panovníci, kteří podporovali
splavňování řeky. První loď, naložená rakouskou solí, připlula do Prahy z Českých
Budějovic roku 1550. Nákladní lodní doprava na střední Vltavě zanikla koncem 40. let
20. století následkem výstavby přehrad. Mezi Prahou a Mělníkem — na rozdíl
od střední Vltavy — nákladní plavba přetrvala až do současnosti. Doprava nákladu
probíhala na dřevěných nákladních lodích, tzv. šífech, které byly proti proudu taženy
koňmi. Od konce 19. století se používaly k vleku člunů i parníky. Později nastoupily
motorové remorkéry a nákladní lodě.
Plavení dřeva / vorařství je jedním z ikonických způsobů obživy staré Prahy. První
spolehlivá zmínka o plavení vorů na Vltavě je z roku 1316, poslední vor doplul na
rozestavěnou přehradu Orlík 12. 9. 1960. Voraři, původně zvaní plavci (vorař je umělé
slovo vzniklé údajně až v 50. letech 20. století při dokumentaci zanikající voroplavby),
plavili dřevo po Vltavě ze Šumavy až do Prahy a v době největšího rozkvětu na
přelomu 19. a 20. století pokračovala řada vorů z Prahy až do Německa, někdy až do
Hamburku. Od roku 1902 se užíval i vlek (remorkáž) vorů parníky.
Pražští plavci obývali starobylou rybářskou osadu Podskalí, dnešní Výtoň, proto se pro
ně vžilo také označení Podskaláci. Osada Podskalí existovala již od sklonku 12. století
a její obyvatelé získali postupně monopolní právo na obchod se dřevem, které sem
bylo připlavováno po Vltavě. Výtoň byla starobylá instituce vybírající mýto ze dřeva
připlaveného po Vltavě na pražský trh. Kromě obchodu se dřevem se Podskaláci živili
jako plavci na vorech a lodích, v létě těžili ze dna řeky písek a v zimě si přivydělávali
jako ledaři. Sdružovali se ve spolku Vltavan, který existuje od r. 1871 dosud. Zánik
starého Podskalí nastal přibližně mezi roky 1905 a 1914.
Muzeum hlavního města Prahy se skládá z několika expozic včetně expozice
Zaniklé Podskalí – vory a lodě na Vltavě (expozice je v současnosti
v rekonstrukci). Ústředním exponátem je věrný model vorového pramene, dále zde
nalezneme nástroje používané plavci, a zejména unikátní dvojici původních vesel
z voru, která byla náhodně objevena na půdě celnice při její nedávné rekonstrukci.
Střed místnosti zaujímá model Podskalí, staré plavecké osady, v podobě, jakou mělo
kolem r. 1870. Podobu zaniklého Podskalí a život jeho obyvatel připomínají historické
fotografie, původní nástroje dřevařů, ledařů a pískařů i stejnokroj Vltavanu.
K unikátům patří pokladna z výtoňské celnice.
Spolek Vltavan. V současnosti se jedná o nejstarší existující spolek na českém
217/417
území. Byl založen 11. června roku 1871 v pražském Podskalí pod tehdejším názvem
„Vzájemně se podporující spolek plavců, rybářů a pobřežných Vltavan“. Jedním ze
zakládajících členů spolku Vltavan byl i tehdejší pražský primátor František Dittrich.
Spolek Vltavan byl v době svého vzniku zřízen za účelem finanční podpory práce
neschopných členů a jejich rodin, dále se podílel i na tvorbě kulturního života obce.
Doklady o fungování spolku Vltavan a fotografie dokumentující těžkou práci jeho
členů lze zhlédnout právě ve vorařské expozici. Expozice obsahuje mnoho listin,
fotografií a předmětů každodenního užívání, lze se tak dozvědět mnoho informací
o tehdejším stavění vorů, výrobě houžví a nářadí vorařů. Po zániku voroplavby,
způsobeném výstavbou vltavské kaskády a vodních děl Slapy a Orlík, pozměnil spolek
svoje zaměření. Činnost spolku se zaměřila na snahu uchovávat a sbírat památky ze
starého Podskalí a života na Vltavě.
Podskalská celnice na Výtoni. Budova bývalé celnice na Výtoni je vedle barokního
původně farního kostelíka sv. Kosmy a Damiána posledním zachovaným zbytkem
starobylé rybářské osady Podskalí. Název Výtoň vzniklo podle úkonu vytínání určitého
množství dřeva ze svázaných vorů. V nejstarší době měla podobu ohrady na dřevo
s jednoduchým objektem pro úřad výběrčích. Dnešní budova zůstala na úrovni
původní zástavby a nachází se v blízkosti tzv. výtoniště. Je to z větší části roubená
omítnutá pozdně gotická stavba z 16. století, ozdobená v 17. století pískovcovým
novoměstským znakem.
Ledařství byl způsob obživy, který byl nezbytný k zajištění přírodního ledu, s jehož
pomocí se nejen chladilo pivo, ale také uskladňovaly potraviny. V Praze led běžně těžili
tzv. ledaři přímo ze zamrzléVltavy a uskladňovali jej v zemních krechtech. Ledaři
bývali nezřídka během letního období zároveň voraři. Později pražští hospodští
a restauratéři založili obchodní společnost Akciové ledárny, která v letech 1909 až 1911
vybudovala areál Branických ledáren. Led tu byl uskladněn po celý rok a pomocí
těžkých nákladních povozů tažených koňmi pak byl během roku rozvážen do
jednotlivých hospod po celé Praze a v jejím okolí. Původní provoz ledáren byl ukončen
v roce 1954 v souvislosti s výstavbou Vltavské vodní kaskády, jež fakticky způsobila, že
Vltava v současnosti vůbec nezamrzá.
Branické ledárny jsou pozdně secesní průmyslový areál v pražské čtvrti Braník, při
pravém břehu Vltavy. Areál v minulosti sloužil jako ledárna, tedy velký sklad
přírodního ledu. Součástí objektu byly také stáje pro koně a dům správce objektu. Od
roku 1964 jsou Branické ledárny chráněnou stavební památkou, jsou významné
technicky i architektonicky. Ledárny jsou několik desetiletí v soukromém vlastnictví,
veřejnosti nepřístupné a postupně chátrají.
Plavby historických parníků po Vltavě. Krásy Prahy si lze vychutnat i během
plavby parníkem po Vltavě. Zajímavou možností jistě může být plavba na jednom ze
dvou historických parníků, které brázdí vodu řeky Vltavy. Jedná se o parníky Vltava
a Vyšehrad, které jsou posledními kolesovými parníky na Vltavě.
Parník Vyšehrad byl postaven v roce 1938 a jde tak o nejstarší a zároveň největší
loď v Praze. Její délka je plných 62 metrů a šířka 10,6 metrů. Kapacita parníku je
400 lidí, vyhlídková paluba má kapacitu 189 míst. Parník Vyšehrad se využívá zejména
jako restaurační parník a také k vyhlídkovým plavbám po Praze i mimo ni.
Parník Vltava byl na vodu spuštěn v roce 1940 v pražských loděnicích. Tehdy ještě
sloužil především k osobní přepravě a během své služby na řece byl několikrát
rekonstruován. Délka parníku Vltava je 53 metrů a šířka 5 metů. Kapacita je 200 osob.
V současné době je využíván zejména k vyhlídkovým plavbám po historickém centru
Prahy, často však se svými pasažéry vyráží i na výlety do okolí Prahy, do Mělníku nebo
na Slapy. Poslední rekonstrukce parníku Vltava proběhla v roce 2009, a tak lze na jeho
palubě využít i kavárnu, vinárnu nebo bar.
Klub českých turistů byl založen v Praze v roce 1888 skupinou vlastenců kolem Vojty
Náprstka v čele s Vilémem Kurzem st. (předseda Národní jednoty Pošumavské),
Františkem Čížkem (předseda Národní jednoty Severočeské) a architektem
Vratislavem Pasovským. Od počátku byl Klub velice aktivní - velice rychle vyrostla síť
turistických ubytoven, vznikla hustá síť značených cest a řada předních osobností
země si považovala za čest, že mohla být jeho členy. Dnes KČT sdružuje téměř 40 000
turistů po celém Česku.
Vinařství. První pražské vinice založil podle pověsti už kníže Václav na Pražském
218/417
hradě, později se o rozmach vinařství zasloužil také Karel IV. Významným
zakladatelem vinic byly i kláštery, mezi prvními v Praze: vinice na Strahově, Petříně či
Újezdu. Víno platilo dlouhá staletí za luxusnější nápoj, který poptávali zejména
šlechtici, bohatí měšťané, církev a samozřejmě královský dvůr. Je tedy logické, že
bohatá Praha, srdce království, měla o odbyt postaráno. Proto také v okolí
středověkého města i v jeho hradbách rostly vinice.
V minulosti byla Praha největším centrem pěstitelů hroznů v Čechách s více než sedmi
sty hektary vinné révy. Dnes v Praze funguje pět vinic, kde se pěstuje réva pro výrobu
vína: Arcibiskupská vinice v Modřanech, Máchalka ve Vysočanech, Grébovka
na Vinohradech, Salabka v Troji a Vinice sv. Kláry v péči trojské Botanické
zahrady. Vinice Salabka je jednou z mála, která révu i zpracovává. Ostatní vinice mají
menší produkce, a proto většinou hrozny posílají na Moravu nebo do Mělníka. Salabka
má vyšší produkci, vyrobí přibližně 30 tisíc lahví ročně. Vedle těchto pěti vinic je také
Svatováclavský vinohrad na Pražském hradě.
Vína ze Salabky byla oceněna na soutěžích v Krásném Březně a v Kutné Hoře.
Vinohrad byl loni označen jako nejlepší pražská vinice. Ceny ze soutěží mají i vína
z ostatních vinic. Rýnský ryzlink a Rulandské bílé z Máchalky získaly na výstavě
v Mostě stříbrnou a zlatou medaili a Modrý Portugal 2009 z Grébovky drží zlatou
medaili z Mělníku.
Vinobraní na Grébovce je nejvýznamnějším pražským vinobraním. Tradičním
termínem konání je konec září. Vinobraní rok co rok navštěvuje několik desítek tisíc
návštěvníků, pro které je přichystán vynikající burčák pocházející ze všech
významných vinařských oblastí naší republiky. Návštěvníky také láká pohled na zcela
nově rekonstruované Havlíčkové sady. Návštěvníci se mohou těšit na klasické
cimbálové písně v provedení mnoha cimbálových muzik, ukázky z tradičního
loutkového divadla pražských loutkových souborů, kejklířská představení, povídání
o starých českých pověstech. Pro svoji klidnou a přátelskou atmosféru, množství
výborných vín a burčáků a bohatý program je akce oblíbena nejen mezi obyvateli
Prahy, ale i v širokém okolí.
Obnovování tradic trhů. V Praze se snaží obnovit tradici farmářských trhů, a to
konkrétně v podobě farmářských trhů na náplavce nebo na náměstí Jiřího z Poděbrad.
Tam si mohou zájemci dojít nakoupit sezónní čerstvou zeleninu, potraviny a řemeslné
výrobky od místních výrobců. Trhy na náplavce probíhají v sobotu, trhy na náměstí
Jiřího z Poděbrad jsou pořádány každou středu, pátek a sobotu.
Nakoupit potraviny a další výrobky lze také na Havelském tržišti. Tento trh je
dodnes živý a dá se zde nakoupit mnohý sortiment. Dříve se také místo nazývalo Zelný
trh, ve východní části potom Tandlmark nebo Tarmark. Velikým tržištěm byla plocha
mezi Uhelným trhem a kostelem sv. Havla již od 13. století (1232). Dnes se zde
prodává různé zboží, dříve šlo hlavně o zeleninu z venkova, nejvíc o zelí, řepu, cibuli,
česnek, křen, pod loubím se mohlo prodávat zvěřinové maso. Pro prodej se po celý rok
uchovávalo v sousedních sklepích. Tandlmark byl především velmi hlučný židovský
trh. Dnes se zde nabízí široký výběr čerstvého ovoce a zeleniny. O víkendech se
charakter tržiště mění a převážnou část nabídky tvoří turistické suvenýry.
Žižkovský masopust, konaný v únoru, má již 20letou tradici. Návštěvníci
žižkovského masopustu si mohou vychutnat pohled na masky žižkovských strašidel
a pochutnat si na tučných zabijačkových pokrmech a masových vývarech. Pro děti je
přichystána soutěž a možnost vyrobit si masopustní masku inspirovanou knihou
Žižkovské strašidelno.
Malostranský masopust. Letos v únoru proběhl již 12. ročník Malostranského
masopustu. Hlavním smyslem události je připomenutí dávné historie a tradic.
Největším lákadlem masopustu je každoroční masopustní průvod, na kterém lze
spatřit stovky amatérských lidových masek. Součástí Malostranského masopustu jsou
i šermířská a kejklířská vystoupení.
Břevnovský masopustní průvod doprovází rej masek. Součástí je nefalšovaná
česká zabijačka. Na celodenní veselí pak navazuje večerní masopustní bál. Akce se
koná na přelomu února a března.
219/417
Karneval Carnevale Praha je připomínkou karnevalových masopustních slavností
z dob pražského baroka. Jde o tradiční vyvrcholení masopustní a karnevalové sezóny.
Karneval je tradičně zahájen sletem masek na Staroměstském náměstí. Tradiční
součástí je i běh zlatých prasat, jehož heslem je „Každý, kdo bude chtíti, může
prasetem býti“. Karneval Carnevale Praha probíhá deset dní, a to na přelomu února
a března. Karneval lze každoročně navštívit na mnoha místech v centru Prahy, koná se
na řadě veřejných prostranstvích, v palácích, muzeích, galeriích i v divadlech. Na všech
těchto místech lze potkat účastníky karnevalu v roztodivných pestrobarevných
kostýmech a maskách. Program festivalu je velice bohatý. Návštěvníci mohou vidět
průvod masopustních masek, který vede od Staroměstské radnice městem, dále
mohou navštívit mnoho karnevalových scén, mnohá vystoupení profesionálních
a amatérských klaunů a akrobatů či vystoupení kejklířů. Součástí je i tradiční soutěž
o nejhezčí masku celého karnevalu. Centrem oslav je jak Clam-Gallasův palác, tak
i Staroměstské náměstí a mnoho restaurací, které jsou do karnevalu zapojeny a ve
kterých lze degustovat vína ze speciálních odrůd nebo vynikající pokrmy, které jsou
typické pro masopustní dobu.
Matějská pouť. V dnešní době se jedná spíše o tradiční jarní provozování zábavního
parku na Výstavišti v Praze-Bubenči u hranice Holešovic. Navazuje na tradici
výročních poutních slavností u kostela svatého Matěje v Dejvicích. Vzhledem k posunu
charakteru pouti od náboženského k zábavnímu a zvýšení počtu účastníků, jimž už
zdaleka nepostačovalo prostranství před budovou fary, se stánky a pouťové atrakce
postupně přesunuly do nižších úseků poutní cesty, zejména pak na nové plochy jim
vyhrazené městem. Pouť probíhá v období březen až duben.
Kavárenství v Praze je neopomenutelnou součástí pražského folkloru. Největší
rozkvět zaznamenalo na přelomu 19. a 20. století. Některé ze současných pražských
kaváren mají již 100letou tradici. K těm nejvěhlasnějším pražským kavárnám patří
Louvre, Slavia, Arco, významným společenským centrem byl také kabaret Červená
sedma, ve kterém vystupoval např. Jaroslav Hašek, Karel Hašler nebo Vlasta Burian.
Každá kavárna měla jinak navržený interiér, vzájemně se lišily také rozmanitostí
kavárenských hostů. Kavárny rovněž výrazně zasahovaly do společenského života
svých hostů. Prostředí pražských kaváren sloužilo jako veřejná instituce, která měla
společenský vliv díky mnoha zástupcům různorodých společenských vrstev. Pražské
kavárny tak často odrážely povahu města, jeho obyvatel a způsobu života v Praze.
Samotní kavárníci také vydávali odborný tisk, který byl určen zejména provozovatelům kaváren a pohostinských zařízení. K těm nejznámějším patřily časopisy
Hostimil a Kavárník. Od 20. let 19. století až do druhé světové války společenský život
Pražanů probíhal v klidnějším a pomalejším tempu. Odehrával se často právě
v kavárnách, ale také v soukromých salonech měšťanských rodin a po hospodách.
Mnoho významných českých umělců, hudebníků, politiků či spisovatelů nalézalo
v kavárnách ideální podmínky pro setkávání se stejně smýšlejícími lidmi a také klid
pro svoji práci.
Mytologie, obřady
„Pražští pepíci“ byli zejména v 80. a 90. letech 19. století bohémové a flamendři, kteří
neradi pracovali, ale rádi se bavili. Často chodili na taneční zábavy a účastnili se
vystoupení pochodové hudby. Nosili kazajku nebo sako, pruhované kalhoty a místo
kravaty nebo límečku pestrý šátek. Používali neobvyklé výrazy („Pepé, tě bůh!“ aj.),
zpívali vlastní písně a byli vynalézaví, když šlo o to získat peníze nebo provést nějaký
žert. Podle Jana Nerudy jim dal jméno Pepík Vambera, známý pražský flamendr ze
60. let 19. století. Pro Nerudu nebyli zlí, spíše poetičtí, v soudničkách se ale jako
„pepíci“ označovali i mladí delikventi — pachatelé krádeží, vandalismu i násilných
rvaček. Říkalo se jim i „těžká váha“ nebo „pražská fláma“. Pepíci v původním významu
zanikli po pražské asanaci na přelomu 19. a 20. století. V současnosti se tento výraz
někdy používá jako přezdívka pro všechny Pražany nebo (v polštině) všechny Čechy.
Známí jsou i „žižkovští pepíci“, humorné označení obyvatel Žižkova, např. při tradičním masopustu.
Karel Hašler se narodil v roce 1879 na Zlíchově. Proslul zejména jako významný
český písničkář, herec, textař a dramatik. Od roku 1897 hrával ve smíchovském
divadle Pavla Švandy. Poté odešel do Tábora a krátce působil v tamějším divadle, aby
se pak znovu vrátil do Prahy. V roce 1919 si otevřel vlastní hudební vydavatelství.
220/417
Nejčastěji vystupoval ve varieté na Vinohradech. Hašler byl velkým českým
vlastencem, což prokazoval tím, že za druhé světové války i přes zákaz zpíval
vlastenecké a protiněmecké písně. V roce 1941 byl poprvé zatčen příslušníky gestapa,
poté propuštěn a pak znovu zatčen. V prosinci roku 1941 umírá v koncentračním
táboře Mauthausen.
Festival Vejvodova Zbraslav je mezinárodním festivalem malých dechových
nástrojů. Festival se koná každoročně poslední víkend v září v Praze-Zbraslavi. Vznikl
na počest významného zbraslavského rodáka, vynikajícího hudebního skladatele
a kapelníka Jaromíra Vejvody. Ten proslul zejména jako autor polky „Škoda lásky“,
která je zřejmě nejznámější českou písní na celém světě. Součástí festivalu je rovněž
soutěžní přehlídka, v rámci níž mohou soutěžit malé dechové orchestry do 25 hráčů.
V rámci festivalu je pro návštěvníky a kapely přichystáno několik veřejných vystoupení
v okolí Zbraslavi. Vrcholem celého festivalu Vejvodova Zbraslav je slavnostní průvod
orchestrů s mažoretkami. Po skončení průvodu následuje společný koncert všech
orchestrů.
Centrální část Čech, zejména Praha a její okolí, mluví středočeskou podskupinou české
nářeční skupiny.
Hlavní znaky:
- změna í > ej po ostrých sykavkách (cítit > cejtit),
- ve 3. osobě množného čísla sloves převažují koncovky -ou, -ej, -aj (jsou, modlej,
plivaj),
- sloveso být má ve 2. osobě jedn. čísla tvar seš jako sponové sloveso,
- -s jako pomocné sloveso minulého času – byls.
V Praze je spektrum folklorních souborů velmi široké, zastupující folklor napříč
republikou, ne však pražský městský folklor. Obdobně je tomu také pro folklorní
festivaly, které zde probíhají.
Obložený chlebíček zhruba v dnešní podobě uvedl na scénu na počátku 20. století
pražský lahůdkář Jan Paukert na popud rodinného přítele malíře Jana rytíře
Skramlíka, kterému nevyhovovaly v té době k malému pohoštění podávané
jednohubky. S chlebíčkem o velikosti mezi jednohubkou a obloženým chlebem byl
spokojen, stejně jako zákazníci lahůdkářství, kde se tyto výrobky vzápětí začaly
prodávat. Původní velikost byla o něco menší než dnes („tak na dvě tři kousnutí“),
během následujících dvou let se osvědčil rozměr větší a v této podobě získaly chlebíčky
oblibu a dělají se dodnes.
Tradice podniku Jan Paukert sahá až do roku 1916, kdy byl podnik založen jako
první české velkolahůdkářství Jana a Štěpánky Paukertových. Za první republiky se
podnik stal symbolem kvality, čerstvosti i rozmanitých delikates z celého světa a řadil
se mezi tři nejslavnější lahůdkářské domy v Evropě. Navštěvovali ho Ema Destinová,
Václav Talich, Hugo Haas, Zdeněk Štěpánek, Lída Baarová, Jaroslav Seifert, Jan
Werich, Jiří Voskovec a lahůdky se odtud dodávaly na stůl Masarykovým. Vlasta
Burian miloval chlebíčky od Paukerta natolik, že v tomto podniku pořádal pro své
přátele chlebíčkové párty. Druhá světová válka a znárodnění firmy v roce 1952
znamenaly konec rodinné tradice. Přestože pak po dlouhá desetiletí podnik nenesl
rodinné jméno, Pražané dál nakupovali „u Paukerta“. Lahůdkářství Jan Paukert bylo
po rozsáhlé rekonstrukci slavnostně znovuotevřeno dne 14. října 2008 na Národní
třídě.
Pivovarnictví v Praze. Již více než 500 let se v Praze vaří domácí pivo. Největším
lákadlem malých pivovarů je spojení dobrého jídla s vynikajícím pivem, které vzniká
tradičním výrobním postupem, respektujícím stoleté tradice. V mnoha minipivovarech
na území města Prahy si mohou lidé vychutnat různě kořeněná a speciálně kvašená
piva, která doplňují tradiční nabídku piv. V současné době se na území Prahy
a v blízkém okolí nachází 22 minipivovarů.
Nejznámější pražské minipivovary:
— Minipivovar U Fleků. Domácí pivo se zde vaří již od roku 1499. Pivovar je tak
jediným pivovarem ve střední Evropě, kde se pivo vaří bez přerušení přes pět století.
221/417
V roce 1843 začal pivovar U Fleků vařit dle bavorského způsobu Flekovský tmavý
13° ležák.
— Klášterní pivovar Strahov nabízí prohlídky pivovaru a ochutnávku pivního
speciálu Svatý Norbert.
— Pražský most u Valšů nabízí možnost objednat si pivní večer se sládkem, který
zájemce provede minipivovarem a vysvětlí jim technologii výroby místního piva.
Hlavním produktem pivovaru je Pražský most 12°.
— Pivovarský dům Praha vstoupil do povědomí Pražanů pivními experimenty, jako
je kávové či višňové pivo. Nejoblíbenějším pivem je však domácí světlý a tmavý
ležák Štěpán.
Břevnovský klášterní pivovar. Historie břevnovského pivovaru je neoddělitelně
spjata s historií kláštera. Ten byl založen druhým pražským biskupem sv. Vojtěchem
a knížetem Boleslavem II. v roce 993. Lze předpokládat, že brzy po vzniku kláštera
vznikl jako součást jeho hospodářského zázemí i pivovar. Za husitských válek byl celý
klášter včetně hospodářských objektů téměř zničen a většina řeholníků se spolu
s opatem uchýlila do kláštera v Broumově. Od té doby byl pivovar několikrát
opravován, vždy po dalších vojenských výpadech. Nedostatečná kapacita sklepa,
nezbytná pro delší zrání stále oblíbenějších ležáků, byla jedním z důvodů uzavření
pivovaru, a pivovar byl tak v roce 1889 zrušen.
Na dlouhou tradici břevnovského piva navazuje Břevnovský klášterní pivovar sv.
Vojtěcha. Pivovar je umístěn v barokním objektu bývalých stájí. Vyrábí se — vedle
klasického světlého ležáku — řada speciálních druhů piva s využitím různých druhů
sladů a chmelů. Klášterní piva jsou prodávána pod značkou Břevnovský Benedict.
V říjnu 2013 byl zahájen prodej lahvového piva z produkce klášterního pivovaru
na fortně kláštera.
Pivovar Staropramen – pražský smíchovský pivovar založený v roce 1871.
Smíchovský pivovar zažíval nebývalý rozvoj, a tak došlo v roce 1911 k zaregistrování
značky Staropramen tak, aby byla chráněna před konkurencí. Velký rozvoj zaznamenal
pivovar Staropramen v meziválečném období, kdy vznikala nová výstavba a celá Praha
zaznamenala prudký rozvoj. To svědčilo také prodeji piva, a tak pivovar Staropramen
zvyšoval výstav. Celý pivovar se ve 30. letech změnil v moderní podnik. V současnosti
je pivovar Staropramen druhým největším producentem piva v ČR. Velmi výrazné
postavení má také na zahraničních trzích: značka Staropramen je prodávána ve více
než 35 zemích světa. K nejoblíbenějším pivním značkám pivovaru patří např.
Staropramen Granát, Staropramen 11°, Staropramen Černý a Staropramen Světlý.
Pivovar Braník byl založen v roce 1899. Jako jediný pivovar v Čechách byl založen
samotnými sládky. Může se pochlubit více než stoletou tradicí, využíváním původní
receptury při vaření piva a nejvyšší kvalitou sladu a chmelu. V roce 2007 byla výroba
piva převedena do výrobních prostor smíchovského pivovaru Staropramen. Braník
patří dlouhodobě k nejoblíbenějším baleným pivům v ČR a tvoří významnou produkci
společnosti Pivovary Staropramen.
Czech Specials:
- Andělská křídla, Praha 10
- Apostila, PRAHA
- Aquapalace Hotel, Praha-Čestlice
- Bohemica Old Town Bar and Restaurant, Praha 1
- Cafe & Restaurant Theatro, Praha 8
- Gate restaurant, Praha 8
- GolfYacht, Praha
- Harry's restaurant, Praha
- Hlučná Samota, Praha 2
- Hotel Chateau St. Havel, Praha 4
- Hotel Constans - Restaurace Aristo, Praha 1
- Hotel Grand Majestic Plaza, Praha 1
- Hotel Julian – Restaurace Julian, Praha 5
- Hotel Golf – hotelová restaurace, Praha 5
- Hotel Pyramida – Restaurant Koppernik, Praha 6
- Klášterní pivovar Strahov a restaurace Svatý Norbert, Praha
- Kulaťák, Praha
222/417
- Lifestyle Hotel, Praha 4
- Modrý Beránek, Praha 8
- Novoměstský pivovar, Praha 1
- Penzion JaS, Praha 6
- Plzeňská restaurace Anděl, Praha
- Plzeňský restaurant Kamera, Praha
- Potrefená Husa, Praha 2
- Potrefená Husa Albertov, Praha 2
- Potrefená Husa Bohnice, Praha 8
- Potrefená Husa Dejvice, Praha 6
- Potrefená Husa Hybernská, Praha 1
- Potrefená Husa Na Verandách, Praha
- Potrefená husa na Vinohradech, Praha 3
- Potrefená husa Pankrác, Praha
- Potrefená husa Platnéřská, Praha
- Potrefená Husa Praha - Holešovice, Praha 7
- Potrefená Husa Sportovka Spořilov, Praha 4 Spořilov
- Potrefená Husa Zlatý Anděl, Praha 5
- Pražský most u Valšů, Praha 1
- rbg bar & grill, Praha 2
- Restaurace Bobová dráha, Praha 9
- Restaurace Budvarka, Praha 6
- Restaurace Čertousy, Praha 9 Horní Počernice
- Restaurace Chodovská tvrz, Praha 4
- Restaurace Lavande Cuisine, Praha 6
- Restaurace Léta Páně, Praha 9
- Restaurace Mlsnej kocour, Praha 2
- Restaurace Monarch, Praha
- Restaurace Na kopečku, Praha 4 – Michle
- Restaurace Peklo, Hradčany
- Restaurace Perpetuum, Praha 6, Bubeneč
- Restaurace Port 62, Praha 4
- Restaurace Sezóna, Praha 9
- Restaurace Stará prádelna, Praha 1 Malá Strana
- Restaurace Stará prádelna, Praha 1 Malá Strana
- Restaurace U Fleků, Praha 1
- Restaurace U Karlova mostu, Praha 1
- Restaurace Vltava, Praha 1
- Restaurant Busweiser Budvar, Praha 6 – Ruzyně
- Restaurant Budweiser Budvar, Praha 6 – Ruzyně
- Restaurant Café Sv.Václava, Praha 1
- Restaurant & Garden Platina, Praha 1
- Restaurant & Garden Platina, Praha 1
- Restaurant Můstek, Praha 1
- Rezidence U černého orla, Praha 1
- Švejk restaurant Malostranská pivnice, Praha 1
- Švejk restaurant Praha Staré město, Praha 1
- Švejk restaurant U Karla, Praha 10 – Uhříněves
- Švejk restaurant U Karla, Praha 1
- Švejk restaurant U Zeleného stromu, Praha 1
- Tetu Brissy, Praha 10 – Benice
- U Básníka pánve, Praha 2
- U Dominikána, Praha 1
- Výtopna, Praha
- Zlatý důl restaurant, Praha 5
Originální pražský tolar (Original prager Taler) je čokoládový pamlsek a ideální
suvenýr jak pro domácí, tak i zahraniční turisty, kteří si mohou přivézt ze své návštěvy
Prahy. Čokoládový tolar je naplněn lahodnou švestkovou náplní, která je založena na
223/417
tradičním receptu, který se uchovává již několik generací. Tolar je připravován
z nejkvalitnější čokolády, která neobsahuje chemické konzervanty. K zakoupení je
k dispozici jak samotný pražský tolar v překrásné krabičce, tak i pražský tolar
bonboniéra, která obsahuje jeden velký pražský tolar a osm menších tolarů.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Vinice a sklep Grébovka. Vinný sklep v centru Prahy vyrábí a prodává od roku
2009 výhradně místní víno vyrobené z kvalitních hroznů vypěstovaných na vinici
v Havlíčkových sadech, která je v majetku Městské části Praha 2. Velká chvíle pro
vinici přichází se jménem Mořic Gröbe. Havlíčkovy sady začal jako soukromý park
budovat v roce 1871. Jeho součástí se stává i vinice. Velké sklepy vznikají pod Horní
Landhauskou. Po smrti Gröbeho a po letech pokračování rodiny kupuje celý komplex
město. V roce 1906 se park otvírá pro veřejnost a vinice se nechává oplotit. S vinicí to
nevypadalo dobře, a v roce 1926 se dokonce uvažovalo o jejím zrušení. Pomáhá ji
zachránit mělnický vinař Srba, který začíná vinici znovu osazovat. Po vybombardování
Gröbeho vily a sklepů začíná vinice opět upadat. Fond vinice nebyl omlazován
a schylovalo se opět ke zrušení, psal se rok 1989. Světlé zítřky přichází s rokem 1992,
kdy Městská část Praha 2 začíná rehabilitovat historickou vinici, jejíž proměna trvá
dodnes. Radnice přizvala ke spolupráci na obnově pana Antonína Turečka,
dlouholetého vinohradnického mistra na vinicích v Tróji. Po vybudování výrobního
sklepa ve východní části vinice v roce 2009 se již celá sklizeň zpracovává přímo na
vinohradu. Ve výrobě vína nyní nadále pokračuje rodina pana Turečka, dcera Iveta
Bulánková a Pavel Bulánek, také zkušení vinohradníci. Víno je možné ve sklepě
zakoupit a probíhají zde řízené degustace.
Vinobraní na Grébovce je nejvýznamnějším pražským vinobraním. Tradičním
termínem konání je konec září.
TEMATICKÉ TRASY
Významné národopisné expozice, pražské Podskalí a plavba historickým
parníkem. I v hlavním městě lze nalézt stopy tradiční kultury, řemesel a způsobů
obživy.
Navštivte Národopisné muzeum, expozici Musaion v klasicistním Letohrádku
Kinských v Kinského zahradě na Praze 5, která je zaměřena na tradiční lidovou
kulturu Čech, Moravy a Slezska. Stálá expozice, nominovaná v roce 2007 na cenu
Evropské muzeum roku, představuje každodennost venkova i sváteční chvíle tradiční
vesnice 19. a první poloviny 20. století. V areálu muzea si můžete prohlédnout také
dřevěnou zvoničku z Valašska či barokní boží muka ze Žižkova. Muzeum nabízí též
možnost zhotovení tradičních řemeslných výrobků formou dílen pod vedením lidových
řemeslníků a znalců tradičních výrobních postupů.
Projděte se kolem Vltavy a prohlédněte si poslední pozůstatky starobylé osady
Podskalí. Čeká na vás Podskalská celnice na Výtoni, budova bývalé celnice, která
je vedle barokního původně farního kostelíka sv. Kosmy a Damiána posledním
zachovaným zbytkem osady Podskalí. Dnešní budova zůstala na úrovni původní
zástavby a nachází se v blízkosti tzv. výtoniště. Je to z větší části roubená omítnutá
pozdně gotická stavba z 16. století, ozdobená v 17. století pískovcovým novoměstským
znakem.
Krásy Prahy si lze následně vychutnat během plavby parníkem po Vltavě.
Zajímavou možností může jistě být plavba na jednom ze dvou historických parníků,
které brázdí vodu řeky Vltavy. Jedná se o parníky Vltava a Vyšehrad, které jsou
posledními kolesovými parníky na Vltavě.
Rozšíření trasy pro příští roky:
— Muzeum hlavního města Prahy připravuje na příští roky novou expozici
Řemesla v pořádku v zámeckém areálu Ctěnice. Bude v ní prezentována historie
profesního sdružování řemeslníků od středověku po současnost.
— V příštích letech by měla být návštěvníkům opětovně zpřístupněna také expozice
Zaniklé Podskalí – Vory a lodě na Vltavě, a to v rámci Muzea hlavního
města Prahy (expozice je v současnosti v rekonstrukci).
224/417
6.1
Marketing summary pro mezoregion Praha
Podskalí – nákladní plavba, vorařství a ledařství na Vltavě
I v hlavním městě lze nalézt stopy tradiční kultury, řemesel a způsobů obživy.
Důkazem toho budiž pozůstatky starobylé osady Podskalí, příběhy místních vorařů či
ledařů i historických kolesových parníků Vltava a Vyšehrad, které se stále plaví po
řece, i když už jen jako turistická atrakce.
Za tradicí pražských vinic
Historie pražských vinic se podle pověsti datuje již od dob knížete Václava, o jejich
další rozvoj se zasloužil zejména Karel IV., ale také pražské kláštery, mezi nimi i ten
Strahovský. Praha tak byla v minulosti největším centrem pěstitelů hroznů v Čechách,
z původních více než sedmi set hektarů vinné révy v Praze dodnes funguje pět vinic:
Arcibiskupská vinice v Modřanech, Máchalka ve Vysočanech, Grébovka na
Vinohradech, Salabka v Troji a vinice sv. Kláry v péči trojské Botanické zahrady.
Masopust a karneval Carnevale Praha
Oslavy masopustu v Praze jsou příběhem barokního karnevalu, který se odehrával na
pražských náměstích a v jeho ulicích před několika staletími, ale také příběhem méně
okázalých lidových oslav na Malé Straně, Žižkově či Břevnově, jejichž tradiční součástí
bývají zabijačkové hody, průvody masek či večerní tancovačka.
Pražské kavárny
Kavárenství je neopomenutelnou součástí pražského městského folkloru, příběhem
pražských umělců, intelektuálů i bohémů a jejich společenského života. K těm
nejvěhlasnějším pražským kavárnám patří Louvre, Slavia, Arco, významným
společenským centrem byl také kabaret Červená sedma, ve kterém vystupoval např.
Jaroslav Hašek, Karel Hašler nebo Vlasta Burian.
Významné národopisné expozice
Významné národopisné expozice jsou zároveň příběhem českého muzejnictví
a mapování národní historie, příběhem zrodu etnografických sbírek Národopisného
muzea, expozic Českého zemědělského i technického muzea.
225/417
7
Zmapování mezoregionu Morava a Slezsko
Členění mezoregionu Morava a Slezsko
Mezoregion
Region
Vysočina
Vysočina / Jižní Morava
Morava a Slezsko
226/417
Subregion
Horácko
Podhorácko
Podyjí
Jižní Morava
Brněnsko
Drahansko a Posvitaví
Dolňácko
Horňácko
Jižní Morava / Východní
Slovácko
Podluží
Morava
Hanácké Slovácko
Kopanice
Východní Morava
Luhačovické zálesí
Východní Morava /
Severní Morava
Valašsko (Beskydy)
a Slezsko
Lašsko (Beskydy)
Ostravsko
Severní Morava
Opavské Slezsko
a Slezsko
Těšínské Slezsko
Kravařsko
Severní Morava
a Slezsko / Střední
Jeseníky
Morava a Jeseníky
Haná
Střední Morava
a Jeseníky
Záhoří
7.1
Zmapování regionu Vysočina
PASPORT SUBREGIONU HORÁCKO
ANOTACE
Horácko získalo svůj název podle zvlněného reliéfu území, na
DESTINACE
kterém se tato oblast ležící na rozhraní Čech a Moravy
nachází. Místní způsoby obživy byly odvozeny od
vrchovinného charakteru území bohatého na kámen a dřevo,
ale s chudou zemědělskou půdou. Dodnes se zde hojně
setkáváme se slavnostní masopustní obchůzkou vesnicí
s maškarami (vostatky) i jinými lidovými tradicemi. Při
zábavách se ještě dnes na řadě míst tančí lidový horácký
tanec, tzv. směska neboli tanec přes nohu. Při toulkách
krajinou Horácka lze narazit na starobylé vesničky, uzavřené
čtyřboké roubené dvorce s bílou výplní mezer mezi trámy
nebo celé obílené.
POZICE V RÁMCI
Součást mezoregionu Morava a Slezsko
REGIONALIZACE
Součást regionu Vysočina
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Tradiční řemesla na Horácku – výroba knoflíků,
PRO
modrotisk, kožešnictví, tkalcovství, ale také tradice
MARKETINGOVOU
sklářství, betlemářství i železářství.
KOMUNIKACI
- Hudba a tance Horácka – figurální tance, zpěvná
kola, skřipské kapely a štrajchy.
- Lidové zvyky – vostatky a průvod červené a černé
maškary, Královničky i stavění máje.
- Lidová architektura – roubené dvorce s bílou
výplní mezer mezi trámy nebo celé obílené.
PRŮNIKY
- Hudba a tance
- Lidové zvyky
Miloslav Brtník – legenda folkloru na Horácku. Jako hudebník, folklorista
a sběratel lidových písní proslul doma i v zahraničí. V roce 1954 obnovil skřípáckou
muziku ve Velkém Beranově u Jihlavy a připojil ji k nově založenému souboru
Vysočan, kde působil do roku 2005 jako umělecký vedoucí. Byl oceněn bronzovou
pamětní medailí za dlouhodobý osobní podíl na uchování regionálních folklorních
tradic.
ATRAKTIVITY
Lidová architektura na Horácku představovala původní selská stavení, která byla ve
vyšších polohách ze dřeva na kamenných podezdívkách. V nižších polohách se jednalo
o kamenná stavení z nepálených cihel. Střechy byly původně šindelové, později
břidlicové, eternitové, taškové. Selské usedlosti (statky) v této oblasti mají v rámci vsi
vesměs štítovou orientaci.
Lidová architektura Křižánek, ležících v srdci Žďárských vrchů, je s počtem
45 kulturních památek největší vesnickou památkovou rezervací v kraji Vysočina.
Řeka Svratka ji dělí na dvě části: České Křižánky, které vznikly před polovinou
14. století, a Moravské Křižánky, které jsou připomínány o sto let později. Rozhodující
vliv na rozvoj osady měla v 17. století sklářská huť a později železářský hamr. Tehdy si
začali stavět zdejší dělníci domky v místech dnešních Českých Milov, třetí místní části
obce. Křižánky jsou typickým horským sídlem s rozptýlenou zástavbou. Mezi domy
najdeme malá roubená stavení i velké usedlosti bohatých sedláků.
Také Ubušínek (obec východně od Jimramova) svědčí o krásné lidové architektuře
našich předků. Najdeme zde stavby ze dřeva, kamene i z nepálených cihel, které jsou
chráněny vyhlášením venkovské památkové zóny. Kopec se zajímavým jménem
Hromobitek měří 705 m n. m. Naskýtají se z něj kouzelné pohledy do údolí řeky
Svratky.
227/417
Vesnice Krátká, místní část městyse Sněžné, vznikla v první třetině 18. století jako
obytná kolonie lesních dělníků. V obci, prohlášené vesnickou památkovou rezervací,
najdeme roubené i zděné domy s hospodářským zázemím. Převládá typ malých
horských usedlostí malebně začleněných do okolní krajiny. Roubené stavby mají
nejčastěji lomenice skládané do tvaru kříže.
Michalův statek (Horní Pohleď) byl v roce 2003 prohlášen kulturní památkou.
Místní skanzen přibližuje návštěvníkům život, práci a zvyky středního rolníka v období
po skončení třicetileté války až do zrušení roboty v roce 1848. Rod Michalů vlastnil
tento statek od roku 1591 do roku 1997. Ke zhlédnutí je obytná světnice s pecí
a jednoduchým vybavením, dále komora, tzv. černá kuchyně, sýpka, přístřešky pro
vozy a nářadí, stodola s mlatem, vejminek atd.
Čtvrť Zichpil spolu s Židovským městem v Humpolci je lokalita, která se nalézá
v Humpolci mezi Horním náměstím a hřbitovem. Neuspořádaná zástavba drobných
domků bývá urbanisticky srovnávána s obdobnou zástavbou roubených domů tzv.
Betléma v Hlinsku v Čechách.
Židé se v Humpolci za městem začali na tomto místě usazovat koncem 17. století. Roku
1785 zde byl vystavěn dodnes unikátně zachovalý toleranční kostelík2, který je
prohlášen nemovitou kulturní památkou. Souvislá zástavba zde začala vznikat právě
v téže době. Jednalo se o menší roubené, částečně roubené i zděné domky (téměř) bez
hospodářského zázemí pro chudé obyvatelstvo drobné řemeslníky, námezdní síly
apod. Z tohoto období pochází i Nápravníkovo stavení čp. 338. Jde o poloroubený
přízemní domek se zděnou částí kolem černé kuchyně a bočním zděným přístavkem
chlívku, jediný dodnes zachovaný původní dům. Prohlídka skanzenu zahrnuje
Nápravníkovo stavení (exteriéry a interiér) a toleranční kostel.
Štáflova chalupa (Havlíčkův Brod) je roubená stavba z druhé poloviny 16. století.
Patří mezi nejcennější památky starého venkovského stavitelství v Čechách. Při
rekonstrukci zde byla objevena starobylá dymná jizba s otvorem pro odchod kouře.
V interiéru obytné místnosti jsou zachovány roubené stěny a původní strop
z mohutných povalů. Vžitý název je odvozen od rodiny původního majitele. V domě
dnes funguje antikvariát a konají se zde také příležitostné výstavy.
Panská hospoda v Ostrově nad Oslavou byla zbudována kolem roku 1723 (čp. 38).
Ve stylu barokní gotiky ji navrhl architekt Jan Blažej Santini Aichl na půdorysu ve
tvaru W, což představuje iniciály žďárského opata Václava Vejmluvy. Vstupní trakt je
třípodlažní, ostatní bloky jen přízemní s valbovými střechami. Symetricky na ně
navazují nakoso postavená boční křídla na čtvercových půdorysech. V současné době
se budova opravuje.
Parní mlýn v Telči pochází z první poloviny 16. století. V roce 1807 se stal součástí
továrny na jemná sukna a postupně byl přeměněn na barvírnu, přádelnu a tkalcovnu.
V 19. století byl mlýn opět přestavěn k původnímu účelu. V nedávné době zde byl
otevřen prostor s rekonstruovanou vodní turbínou a součástmi parního stroje
vyrobeného v roce 1887 Pražskou akciovou strojírnou (parní stroj byl Ministerstvem
kultury ČR v roce 2003 uznán jako technická kulturní památka). Nyní tu bylo nově
otevřeno informační místo vztahující se k obnově areálu parního mlýna a k historii
nedaleko procházející železniční trati, vedoucí kdysi až do Rakouska. Areálu nechybí
ani příjemné venkovní posezení u mlýnského kola, kde je možné se občerstvit. Kromě
budov parního mlýna se v celém areálu postupně obnovuje také řádný vodní režim ve
složitém systému náhonů. Plánované rekonstrukce pak počítají se vznikem expozice
zaměřené především na historii parních mlýnů.
Dřevěný krytý most ve Velkém Meziříčí se nachází v zámeckém parku, kam byl
v roce 1986 převezen z obce Krásněves.
Dřevěný most v obci Švařec nedaleko Koroužné vede přes řeku Svratku. Jde
o krytou dřevěnou lávku dlouhou 22 metrů a širokou téměř 2 metry, která pochází
z roku 1873. Dřevěný most byl místními tesaři v roce 1982 pečlivě opraven, takže je
v současnosti v dobrém technickém stavu a volně přístupný turistům.
Na Horácku, kde půda nebyla tak úrodná, se lidé od nepaměti věnovali kromě
2
Toleranční kostely jsou spjaty s tzv. Tolerančním patentem císaře Josefa II. z roku 1781, který ukončil dlouholeté
pronásledování protestantů. Tyto kostely nesměly mít zvony ani věž, vchod nebyl z hlavní ulice a okna musela být
čtverhranná.
228/417
zemědělství také práci v lese a řemeslu. Své dílny zde měli tkalci, soukeníci, kožešníci,
vyšívačky, košíkáři a jiní mistři. Nejtypičtějším výrobkem Vysočiny v 19. století byl
knoflík. Tento módní doplněk se v Žirovnici vyrábí dodnes. Z kůže se vyráběly kožichy,
které se dále pestře vyšívaly vlnou.
Tkalcovství a soukenictví. Hlavními surovinami pro výrobu textilií na Horácku byl
len, konopí a ovčí vlna. Pro tkalcovství na Horácku jsou typické mezulány a kanfasy,
pro soukenictví pak jihlavská výroba vojenských suken. Soukeníci se vyskytovali po
celé Vysočině, zvláště pak v Humpolci nebo Jihlavě.
Kožešnictví. V chladném kraji, bohatém na ovčí vlnu, kůži a kozinku, bylo množství
koželuhů a kožešníků. Místní mistři cechu kožešnického vyráběli kožichy (nejznámější
jsou „vornáty“, které byly součástí místního kroje), čepice nebo šotůrky klebetníky,
sotory, sotůrky nebo samšíky. To všechno jsou názvy pro podlouhlý úzký košík určený
k přenášení lahví a jiných věcí. Býval vyroben ze slámy potažené kůží, a stal se
doplňkem mužského i ženského kroje. Tradiční bílé pestře vyšívané kožichy zvané
„Vornáty“, které byly v minulosti na Vysočině oblíbené, má v expozici Muzeum Dr.
Aleše Hrdličky v Humpolci.
Výroba knoflíků a perleťářství v Žirovnici. Expozice perleťářství v Městském
muzeu v Žirovnici představuje výrobu perleťových knoflíků, kterou v Žirovnici zavedl
již v roce 1864 Josef Žampach. Je zde dokumentováno rozmanité použití perleti
a řemeslná zručnost výrobců knoflíků, tzv. čamrdářů. Expozice historických šicích
strojů představuje více než 70 exponátů. V zámeckém špýcharu je nově zpřístupněna
také expozice venkovských tradic a řemesel.
Modrotisk. Modrotisková dílna se datuje v Olešnici na Moravě již od roku 1816.
Jedná se o jeden z nejstarších způsobů potiskování lněného a později bavlněného
plátna. Využívá k tomu původní dřevěné ruční formy, následovně barvené v barvě
indigo. Modrotisku se dodnes věnuje např. pan Jiří Danzinger, držitel titulu „Nositel
tradice lidových řemesel“.
Pilníkářství. Na toto řemeslo se specializovali obyvatelé obce Křižánky, dále na ně
navázala výroba pilníků v Jihlavě. Svůj největší rozkvět prožívalo pilníkářství v této
oblasti v době první republiky. Především České a Moravské Křižánky se staly
vyhlášeným pilníkářským střediskem. Protože ještě nenastala éra moderních brusných
zařízení, velká poptávka po kvalitním pilníkářském zboží stále narůstala. Specifickým
rysem charakteristickým pro Křižánky a okolí Svratky se stalo v rámci Českých zemí
domácké pilníkářství. Domácká výroba byla provozována bez většího speciálního
dílenského vybavení, kdy mezi základní zařízení patřil dřevěný špalek, olověné
podložky a pilníkářská kladiva se zahnutou rukojetí. Pracovalo se převážně
v obytné místnosti, síni nebo kůlně. Tito domáčtí dělníci neprováděli celý výrobní
proces, ale odebírali již upravené výkovky těles pilníků. Dělali buď pro živnostenské
provozovny, nebo blízké i vzdálenější továrny, kde byly dokončeny technologické
procesy, např. kalení. Ruční výrobou pilníků a rašplí se dodnes zabývá Drahomír
Smejkal z Jihlavy, oceněný titulem „Nositel tradice lidových řemesel“.
Výroba hraček a výroba ze dřeva. S Horáckem je spojena také tradice dřevěných
soustružených lidových hraček. V Krouně tvoří soustružené hračky Zdeněk Bukáček,
držitel titulu „Nositel tradice lidových řemesel“, a v Proseči pracuje Ladislav Rejent,
který vyrábí soustružené výrobky zdobené kovem. Zajímavé soustružené práce má
také pan Jiří Spurný ze Žďáru nad Sázavou.
Sklářství na Horácku se počíná již ve 14. století, byť první dochované zmínky se
v kronikách objevují až později, v 16. století. Rozsáhlé lesy skýtaly surovinu pro výrobu
dřevěného uhlí a křemičitý písek, materiál pro výrobu skloviny. Známé sklárny byly
v minulosti v Křižánkách a ve Vříšti, dodnes působí skláři ve Škrdlovicích a ve Žďáru
nad Sázavou. Na Havlíčkobrodsku fungovalo na přelomu 18. a 19. století téměř třicet
skláren. Zakládali je skelmistři ze slavných sklářských rodů Adlerů, Čapků nebo
Eisnerů. Vzácný náčrt sklárny z Dobré Vody z roku 1753 svědčí o tom, že hutě měly
podobu dřevěných staveb. Vyrábělo se barokní sklo čiré i neodbarvené – nazelenalé,
tzv. lesní. Nejběžnějšími prodávanými tvary byly poháry, číše, číšky, láhve a lahvičky.
Huť Jakub (Tasice). V obci Tasice je možné navštívit objekt sklárny Huť Jakub,
který je znám ze seriálu Jaroslava Dietla Synové a dcery Jakuba skláře. Unikátní
objekt sklárny předcházely již v 15. století sklářské pece, které zpracovávaly křemen
z okolí a také palivové dříví z blízkých lesů. Huť několikrát změnila majitele, ale sklo
z její produkce tím neztrácelo na svém věhlasu. Vyráběly se zde například výrobky,
229/417
které byly dodávány do Vídně, nebo nádherné lustry do Indie, vázy do prezidentského
paláce v Mexiku. Výrobky ze skla se převážně exportovaly do Anglie, Německa a USA,
po roce 1949 také do zemí sovětského svazu. Dnes se v prostorách bývalé sklárny
nachází skanzen sklářství, kde si návštěvníci projdou celý proces výroby skla, průvodce
jim předvede techniku výroby skla a nakonec si mohou návštěvníci výrobky z místních
skláren zakoupit. Sklárna je nejstarším dochovaným sklářským komplexem ve střední
Evropě.
Počátkem 40. let 20. století byla Emanuelem Beránkem založena sklářská huť
Škrdlovice. Beránek se svými bratry užíval technologii, při níž vznikalo sklo
s vysokým množstvím bublinek. V současné době se specializuje na ručně tvarované
hutní sklo a spolupracuje s řadou předních výtvarníků. Sklárny pracují na Žďársku
s rozdílnou sodnodraselnou sklovinou. Výrobky jsou založeny na náhodném
tvarovaném hutním skle.
Sklářská huť Svoboda vznikla v roce 1989 a jejím zakladatelem byl Jaroslav
Svoboda, který ztratil své realizační zázemí ve Škrdlovické sklárně. Sklárna vyrábí
ručně tvarované barevné hutnické sklo: vázy, svícny, těžítka, mísy, talíře, květiny aj.
Návštěvníci mohou nahlédnout do sklářského provozu. Sortiment huti je v oboru
ručně tvarovaného hutnického skla jedním z nejrozsáhlejších na světě.
Crystal Glamour (Okrouhlice) zachovává tradiční výrobu původního olovnatého
křišťálu, určeného pro ruční broušení. Sortiment sklárny zahrnuje širokou škálu
křišťálových a barevných výrobků s lehkými a bohatě broušenými dekory, s vysokým
smaltem, pískovanou nebo poznačenou dekoraci. Zaměřuje se také na výrobu
nápojových setů. Pokračuje tak v tradici ruční výroby tzv. kalíškoviny, kterou se
zabývala sklárna v Dobroníně nebo společnost Sklo Bohemia, a. s., ve Světlé nad
Sázavou. Sklářští mistři pod vedením Zdeňka Koťary drží světové prvenství ve výrobě
originálních prstenců v křišťálových výrobcích a zalévání fotografií a poštovních
známek do křišťálového skla. Od skláren ve žďárském regionu se liší výrobky, které
jsou ručně foukané do rotačních dřevěných nebo hliníkových forem. Při návštěvě je
možné nahlédnout do sklářské hutě, kdy návštěvníci spatří ruční foukání skla.
Betlemářství tvořilo výrazný prvek lidového umění zejména v místech s rozvinutou
řemeslnou výrobou. Prvními šiřiteli tohoto řemesla byli soukeníci. S betlémy se
seznamovali při svých obchodních cestách, pro vybudování betlémů měli dostatek
prostředků i vhodné prostory pro jejich umístění. K významným betlemářským
centrům na Vysočině patřila zejména Třešť, Třebíč a Jihlava. Třebaže mají společný
původ, liší se od sebe charakterem betlémů i způsobem výroby figurek. Zatímco
v Třešti se betlémy vyrábějí ze dřeva, pro Třebíč je typický betlém papírový.
Betlemářství v Jihlavě. Prvními šiřiteli betlemářství byly soukeníci z Jihlavy. První
domácí betlém, který je historicky doložen, se objevuje roku 1780. Jedná se o betlém
pana Hoffmana, který připravil jednoduchá tělíčka ze dřeva, hlavičky vymodeloval
z vosku a posléze figurky oblékl do látkových šatů. V současné době vytváří jihlavští
betlemáři a řezbáři betlémy podle starých původních jihlavských betlémů nebo si našli
svůj vlastní styl a neustále své betlémy rozšiřují a doplňují.
Betlemářství v Třešti vzniká počátkem 19. století. V prvopočátcích je zde zřejmý
vliv třebíčských papírových betlémů a později vliv jihlavských dřevěných betlémů.
Nejstarším třešťským betlemářem byl soukeník František Jabůrek. Mezi první tvůrce
betlémů patřili truhláři. Jedním z nich byl Matěj Suchý. Zvláštní místo mezi
třešťskými betlémy zaujímal pohyblivý betlém Adolfa Bumbálka, který nejen sám
vyřezal celý betlém, ale zhotovil i pohyblivý mechanismus. Zdejší betlémy jsou stavěny
jako dioramata z pařezů, mechu a dalších přírodnin, v nichž jednotlivé stupně
přecházejí v malovanou krajinu, tzv. lončoft. V roce 1997 byl založen Spolek přátel
betlémů v Třešti, který má nyní přes 60 členů. Ti udržují a rozšiřují tradici
betlemářství. V současné době je v Třešti 8–10 lidových řezbářů.
Třešťskou zajímavostí je tradiční Betlémská cesta. Každoročně v období od Vánoc
do Hromnic je možno vidět na dvacet betlémů v třešťských domácnostech, přímo
u jejich tvůrců.
Dřevořezání je poměrně nová tradice. Jedná se o pravidelné setkání řezbářů
a betlemářů, kteří se podílejí na tvorbě společného betléma a zároveň ukazují
veřejnosti a návštěvníkům města umění, ale i náročnost řezbářství. Pravidelně tak
přibývá do společného betléma více než 20 nových postaviček. Každý návštěvník má
možnost vyzkoušet si vyřezávání do špalíků dřeva zapůjčenými nástroji.
Expozice věnovaná betlémům a betlemářství je v Muzeu Vysočiny Jihlava,
230/417
pobočka Třešť. Ve sbírce se nacházejí nejstarší papírové betlémy, tvorby řezbářů
z 19. a 20. století i současné ztvárnění.
Hrnčířská a keramická tradice v Kunštátu. Kunštát byl založen ve 13. století,
o něco málo starší je zdejší hrnčířství. Podmínky pro rozvoj hrnčířství zde byly
mimořádně příznivé. V městečku i okolí byl dostatek vhodné tvárné hlíny, a tak se
v Kunštátu vyrábělo první nádobí pro denní potřebu: hrnce, hrníčky, pekáče, bábovky,
krajáče, pulcary, džbánky apod. Nejvíce kvetlo hrnčířství na sklonku 19. století. Už
tenkrát bylo vyváženo do cizích zemí. Výrobky dnešních keramických dílen proslavují
Kunštát jak Evropě, tak např. i v Americe. Velký význam měl rok 1990, kdy vznikly
další soukromé dílny a dílničky, které předvádějí rozličné tvary výrobků. V roce 1993
byla obnovena tradice hrnčířských jarmarků, hrnčířský jarmark se koná
v Kunštátu každoročně třetí víkend v září. Tento druhý největší hrnčířský jarmark
v republice se koná na náměstí Krále Jiřího v Kunštátu. Kromě tuzemských keramiků
ze všech koutů republiky se zde představili už i zahraniční hosté, např. ze Slovenska,
Polska či Maďarska. Návštěvníci zde mají možnost vidět hrnčíře nejen při práci, ale
sami si tvoření na hrnčířském kruhu vyzkoušet. Zároveň si mohou vybrat
z nepřeberného množství tvarů a glazur na užitkové i dekorativní keramice.
Železářská tradice. O rozvoj železářství v pramenné oblasti Sázavy na pomezí Čech
a Moravy se zasloužil cisterciácký řád z kláštera ve Žďáru nad Sázavou, který ve snaze
o hospodářskou soběstačnost založil okolo desítky hamrů. Na bohatou železářskou
tradici žďárského regionu odkazuje Šlakhamr (Hamry nad Sázavou), který se
nachází v malebném údolí řeky Sázavy v obci Hamry nad Sázavou. Bývalý vodní mlýn
prošel v minulých letech nákladnou rekonstrukcí a nyní jsou zde nainstalovány nové
expozice, které mapují bohatou železářskou tradici v této oblasti. Návštěvníci
Šlakhamru mohou vidět, jak se vyrábělo v milíři dřevěné uhlí, jak se těžila a tavila ruda
a jakými nástroji byla vybavena hamernická dílna. Při prohlídce jsou spuštěna vodní
kola, pohánějící buchar, brus a měchy u výhně. Část expozice je věnována posledním
obyvatelům objektu, mlynářské rodině Brdíčků.
Výroba lyží ve Sportenu v Novém Městě na Moravě. Společnost Sporten,
zabývající se výrobou a prodejem lyží, sídlí v Novém Městě na Moravě. K výrobnímu
sortimentu patří sjezdové a běžecké lyže a snowboardy. Tato společnost je největším
výrobcem lyží v ČR, ročně vyrobí kolem 160–180 tisíc párů lyží. Svou činností
navazuje na více než 100letou tradici výroby lyží na Vysočině.
Doklady jednotlivých tradičních řemesel lze spatřit v řadě poboček Muzea Vysočiny:
V Jihlavě jsou expozice věnovány dolování stříbra a ražení mincí. Dále zde lze
spatřit také podmalby na skle. Pobočka v Telči návštěvníky seznámí s životem
venkovské horácké rodiny a tradičními řemesly, jako jsou kamenictví, typické pro
tento kraj, textilní výroba, kamnářství a hrnčířství.
V Horáckém muzeu v Novém Městě na Moravě se nachází expozice zaměřené
na výrobu lyží a vývoj lyžování, ale také na sklářství, železářství a k vidění je
i školní třída pocházející z 30. let 20. století. Na nádvoří muzea je pak k vidění
Mlejnek z víru. Tento soubor dřevěných figurek poháněných vodním kolem
a inspirovaných místním prostředím vznikl ve 40.–70. letech 20. století. V provozu
bývá v letních měsících.
Expozice v Městském muzeu v Bystřici nad Pernštejnem seznámí návštěvníky
s těžbou uranu na Vysočině včetně ukázky důlních děl i výztuže, ukázky používaných
mechanismů, nářadí a přístrojů nebo ukázky ochranných pomůcek. Součástí expozice
je také Štěpánovská litina a ukázky výrobků Štěpánovských sléváren z konce
19. a začátku 20. století. Tehdy se vyráběly předměty nejen užitkové hodnoty, jako je
výroba ozdobných mříží, částí plotů, zábradlí a křížů na hroby, ale rovněž předměty
umělecké, např. plastiky, ozdobné talíře a obrazy. Zhlédnout lze i další ukázky starých
lidových řemesel a činností (např. vývoj praní s ukázkami dobového prádla).
Muzeum Jemnice sídlí v historickém domě s renesančním jádrem a nabízí
tematicky zaměřené expozice dolování nerostných surovin a jemnický svět
čaje. Venkovská řemesla minulého století jsou k vidění také ve Stodole
krásných krámů ve Vepříkově. Je zde ševcovská, kovářská a truhlářská dílna,
řeznictví nebo holičství. Řemesla a řemeslníci jsou zde zachyceni v životní velikosti:
paní Stehnová se svým manželem vyrobili figuríny místních obyvatel.
V Muzeu Luka nad Jihlavou je možné si prohlédnout obyčejné věci a nástroje
z domácností a hospodářství našich předků. V muzeu se nachází také pajerský kroj,
231/417
který byl typický pro Jihlavu a její okolí a byl silně ovlivněn jihlavskými Němci, kteří
sem přišli už v dobách přemyslovských při kolonizaci v souvislosti s kutáním stříbra.
Pajerský kroj se nosíval až do roku 1945 a jeho název vznikl právě díky místnímu
německému obyvatelstvu.
S historií včelařství se můžete seznámit ve Včelařském „skanzenu“
v Humpolci, který byl otevřen u příležitosti 100 let organizovaného včelaření na
Humpolecku. Nachází se zde nejrůznější včelařské vybavení, např. úly z roku 1928
dovezené z Podkarpatské Rusi, prapůvodní klát, včelařské nástroje, jako jsou
medomety na vytáčení medu či pomůcky k chovu matek.
„Královničky“: v jižní části Moravského Horácka se dodnes dochoval svátek děvčat
„Královničky“, který se koná 50 dnů po Velikonocích a je oslavou příchodu léta.
Předem vybraná královna je vedena děvčaty průvodem za zpěvu a tance. Královna
nese pestře opentlený stromeček – májíček. Průvod ve vesnici u každého domu zastaví
a děvčata zazpívají a zatančí. Vyvrcholením celé slavnosti je veselice u královny.
Příkladem obce, kde je tento zvyk stále živý, je např. Velká Bíteš, Březské, Jestřabí,
Jindřichov.
Stavění máje. Tento starý zvyk se dodnes dodržuje v mnoha vesnicích. Chlapci
dovezou nejvyšší smrk z lesa, oloupou mu kůru a děvčata kmen ozdobí barevnými
stuhami a střapci. Na vršek stromu se nejčastěji připevní malá břízka a pod ni velký
opentlený věnec a ozdobený strom májka se postaví na návsi. Na Žďársku dříve
děvčata dávala ráno po první májové noci hochům smrkové nebo modřínové stromky
ověnčené cukrovím a ozdobami. O první májové neděli se na Želetavsku konala
slavnost dražení májek s tancem se stuhami kolem velké máje. Dívky si připravily
malé zdobené máječky s dárky pro chlapce. Ty se pak dražily a chlapci si tím též volili
svoji tanečnici. Následoval tanec kolem velké máje, na níž byly upevněny bílé
a červené stuhy. Každý tanečník držel konec stuhy a tanečním průpletem se tvořilo na
kmeni křížové pletivo. Menší májky nacházela svobodná děvčata, na něž si některý
chlapec myslel, v první májový den na svých zahrádkách. V čas kácení máje,
připadajícího nejčastěji na poslední květnový den, vycházíval průvod z hostince, po
cestě tančil a zpíval u každého stavení, kde měli dceru. Dlouho se zachovala tradice
naivního lidového divadla spojeného s kácením máje. Vystupovali zde hajný, sedlák
a selka.
Mluvící kraslice. Zdejší regionální specialitou, která v minulosti nebyla jinde tak
hojná, jsou „mluvící kraslice“. Dívky jimi dávaly najevo, který chlapec se jim líbí,
a kterého naopak zaručeně odmítnou. Pokud byl na kraslici ústředním motivem
košíček plný bodláčí, bylo jasné, že chlapec dostane košem. Naopak dvě zkřížené
ratolesti znamenaly, že se dívka za koledníka ráda provdá. Srdce či rozkvetlé kytičky
slibovaly kvetoucí lásku.
Jihlavský havířský průvod probíhá každý lichý rok ve druhé polovině června.
Kroje, které mají účastníci průvodu na sobě, mají připomenout, že Jihlava vznikla jako
město, kde se těžilo stříbro. První průvod byl uspořádán v roce 1799 u příležitosti
domnělého 1000. výročí založení města. Postavy havířské průvodu tvoří zástup dětí ve
školním věku. Průvod začíná na Masarykově náměstí, kde vychází z jihlavského
podzemí. Za zvuku hudby kráčí celý havířský průvod v čele s perkmistrem jihlavskými
ulicemi. Součástí průvodu jsou praporečníci, halapartníci a písař, pěvci, havíři denní
směny, proutkař, havíři noční směny, důlní tesaři či kováři a další postavy. Od roku
2007 prochází průvod z Masarykova náměstí ulicemi Matky Boží, Palackého,
Benešovou, Věžní a zpět na náměstí.
Mrkvancová pouť v Polné se koná vždy druhou neděli v září. Tradice sahá k roku
1652, kdy kníže Ferdinand Josef z Ditrichštejna přivezl z Říma ostatky sv. Liguriáše,
věnoval je městu a uložil v polenském kostele, kde jsou ve skleněné rakvi uloženy
dodnes. Výroční den světcovy mučednické smrti spolu se dnem vysvěcení nového
děkanského kostela se staly poutními dny s procesím. S poutí souvisí také pečení
speciálních koláčů s mrkvovou náplní: mrkvanců nebo také mrkvánků. Na Polensku se
tradičně mrkev pěstovala a doba její sklizně se zhruba kryla s městskou poutí. Zvykem
je také zdobení vchodových dveří domů svazečkem mrkví.
Brtnické kovadliny. Tento festival kovářského umění se koná každý lichý rok
v červnu na zámku v Brtnici. Účastní se jej nejen kováři z České republiky, ale také ze
232/417
zahraničí. Návštěvníci uvidí tradiční řemeslnou výrobu s původními technologickými
postupy. Pod dozorem zkušeného kováře si mohou kovářské řemeslo i vyzkoušet.
Vyrobené předměty kovářů zůstávají na brtnickém zámku a rozšiřují stálou expozici
kovářství. Nachází se zde také hřebíkovník, do kterého kováři zatloukají své kované
hřebíky a který slouží jako stálá upomínka na všechny kováře, kteří se této akci
účastnili.
Hračkobraní se koná od roku 2006 každoročně v červenci v Kamenici nad Lipou.
Festival navazuje na kamenickou hračkářskou tradici z let 1939 až 1943, kdy se zde
nacházela Státní hračkářská cvičná dílna. Cílem je zvýšit povědomí o autorské české
hračce z klasického přírodního materiálu. Návštěvníci si mohou hračky nejen zakoupit
na hračkářském trhu, ale také vyrobit vlastní v dílnách. Součástí festivalu jsou také
výstavy historických a současných hraček studentů uměleckých škol, loutková
i činoherní divadla a soutěže pro děti.
Mytologie, obřady
Pro Horácko je typický výskyt mladšího typu tanců – figurálních, kde určitá píseň je
vázána na určitý typ tance. Jejich počet je zde pravděpodobně největší ze všech
moravských oblastí. V tanci je zachována obrovská škála: od volných, lyrických až po
tance živé a veselé. Z názvů tanců lze uvést např. kolo, hulán, kalamajka, rejdovák,
a další. Velice oblíbená byla zpěvná kola. Když mají muzikanti přestávku, uskupí se
všichni do velkého kola a zpívají, podle charakteru písně se otáčejí, skáčou nebo
podupávají. K horáckým zvláštnostem patří „tuše“ zpívané a tančené před muzikou.
Pří tušování se v kruhu za obyčejné chůze písně nejprve předzpívají a následně se za
nápěvu opakovaného hudbou kruh tanečníků otáčí zvláštním cupavým krokem. Tance
z Horácka lze zažít na níže uvedených folklorních festivalech (MFF Evropské setkání
souborů v Telči a Třešti či Jihlavské folklorní léto).
Na česko-moravském pomezí zaznamenali sběratelé písní milostné koledy. Na
Štěpána chodila děvčata po koledě ke svobodným mládencům a nosila jablko
a rozmarýn. Zjednala si s sebou i dudáka ke zpěvu těchto milostných koled.
Zakončovala je pozváním na večerní štěpánskou muziku a blahopřáním.
Lidová hudba vykazuje blízkou příbuznost s českou písní. Nejstarší doložené
nástrojové obsazení bylo: dudy, housle a cimbál. Ale brzy se začaly prosazovat
vojenské dechovky. Už v polovině 19. století hrávaly na Horácku „štrajchy“, tedy
kapely se smyčcovými a dechovými nástroji dohromady.
Unikátní složení měly kapely na Jihlavsku, tzv. skřipkařské, jež se skládaly z doma
vyráběných nástrojů se specifickým zvukem a vzhledem. Skřipky (také dyndy) jsou
podobné houslím, ale jsou plošší, hranatější, řezané a dlabané z jednoho kusu dřeva.
Jejich název je odvozen od ostrého zvuku, který vydávají. Dyndácká muzika bývala
čtyřčlenná: dvoje skřipky, třístrunné „velký husle“, plnící funkci violy, a menší
dyndácká basa (basista ji má položenou na klíně a hraje na ni smyčcem). Tyto kapely
se udržely až hluboko do 20. století a hrávaly ve vesnicích v okolí Jihlavy hlavně
během svateb a tanečních zábav.
Orchestrion ve Veselíčku. Tuto nádhernou památku lze spatřit ve Veselíčku
u Žďáru nad Sázavou. Je jedním z posledních hrajících orchestrionů v České republice.
Orchestrion byl vyroben před rokem 1850 ve Vídni, obsahuje osm písniček, mezi
kterými lze poznat staré kankány či lidové písničky. Lze si jej prohlédnout
i poslechnout v místním hostinci.
Jihlavský jazykový ostrov. V 19. století žili v jihlavském národním ostrůvku
Němci, v lidovém nářečí pajeráci. Především na vesnici si udržovali své zvyky
a obyčeje. Muzeum Vysočiny v Jihlavě ukazuje obraz typické selské jizby jazykového
ostrova. Obydlí a život německých obyvatel jihlavského venkova zde představuje
model statku z doby kolem r. 1874. Dále je zde možné vidět zmenšené kroje
svatebčanů, jejich skutečné doplňky a malou skřípáckou kapelu, což byla speciální
muzika německého národnostního ostrova. Měla svoje speciální skladby, např.
pochody, svatební pochody, tuše. Byla specifickým znakem horácké lidové písně.
Základem skřípácké muziky jsou velké a malé skřipky a basa. Skřipky jsou po
domácku vyrobené housle z jednoho kusu javorového dřeva, vrchní deska je smrková.
Basa je menší než kontrabas a basista ji má položenou na klíně a hraje na ni smyčcem.
233/417
Z jazykového hlediska je oblast zajímavá tím, že i v moravské části se mluví
interdialektovou obecnou češtinou (oproti většině Moravy), popř.
českomoravským/jihovýchodočeským dialektem české nářeční skupiny. S vlivy
hanáckého nářečí se však zde setkáváme také. Proto je možné, že návštěvníci regionu
uslyší od místních obyvatel i tato slova (podobná spíše nářečí hanáckému): „Gdes bél?
Gdes tam šel? Cos šél?“ U slov pak narazíme na používání místo u – ho a na začátku
slov se samohláskou o zase v (voko, voves) nebo také široké e a dlouhé koncovky
(vozék, psék). Nářečí je totiž ovlivněno hraničním umístěním, tedy českou
i moravskou stranou.
MFF Evropské setkání souborů v Telči a Třešti se koná každé dva roky a je
zařazeno do Dnů tradiční kultury v ČR. Festival se zahajuje společným večerním
vystoupením telčských souborů a všech souborů zahraničních. Každý následující den
nese jméno podle zúčastněných národností, kdy soubory reprezentují kulturu
a dovednosti svých zemí. Specifickým rysem jsou tvůrčí dílny a soutěže.
Jihlavské folklorní léto je mezinárodní folklorní festival konající se od roku 2002
každý rok v červnu. Hlavním pořadatelem je jihlavský soubor Vysočan. Festival je
zahajován krojovaným průvodem historickou částí Jihlavy a členové souborů v něm
předvádí krátké ukázky ze svého umění. Lidovou kulturu zde předvádí nejen folklorní
soubory z České republiky, ale i ze zahraničí. Minulých ročníků se účastnily soubory
z Itálie, Turecka, Slovenska, Rumunska či Izraele.
Horácko zpívá a tančí je největší festival horáckých souborů. Koná se v květnu ve
Světlé nad Sázavou. Festivalu se účastní nejen soubory z Horácka, ale také z dalších
regionů a zahraničí. Součástí festivalu je průvod folklorních skupin městem a jarmark
lidových řemesel, kde někteří řemeslníci předvádějí tvorbu svých výrobků.
Horácký soubor písní a tanců Vysočan byl založen v roce 1954 a skládal se ze
souborů Vysočáneček, Vysočánek, Přípravka a Vysočan. Navštívil prakticky všechny
festivaly v České republice, reprezentoval ČR i na mezinárodním poli a dovezl mnohá
ocenění. Nyní jsou ve sdružení i soubory vychovávající děti a mládež v duchu tradic
Horácka: Jeřabinka a Vysočánek. Další soubor sdružení je Dřeváček, který je
samostatný a má svoji muziku i zpěvy. Folklorní soubor Vysočan byl v počátcích
doprovázen skřípáckou muzikou. V muzice hrávali ještě bývalí skřipkaři. Během svého
působení dosáhli i celé řady mimořádných úspěchů: Krajská přehlídka lidových muzik
v Břeclavi, cena mezinárodní poroty festivalu v Polsku, ocenění v Mnichově
a Strážnici. V současné době je muzika samozřejmě omlazena a hraje v tomto
obsazení: Miloslav Brtník, Jan Pech, František Krédl, Jan Brtník.
Podjavořičan (obec Nová říše) je folklorní soubor tančící v krojích ušitých podle
původního telčského svátečního vzoru. Součástí je typický účes svobodný děvčat (tzv.
droužky) nebo čepec „půlka“ vdaných žen. Choreografie vystoupení čerpá z původních
dochovaných materiálů místních písní, tanců a zvyků.
Groš je národopisný soubor, jehož součástí jsou dva dětské soubory zabývající se
folklorní oblastí Horácko.
Bajdyš je soubor, jehož repertoár tvoří většinou tance z horáckého regionu. Dětský
soubor se jmenuje Bajdyšek.
Kalamajka je folklorní soubor zpracovávající České a Moravské Horácko, národní
obrození a kramářské písně.
Okřešánek obnovil lidový zvyk vynášení Smrtolenky, kterou si vyrobí sami děti,
nastrojí ji a společně pak s písničkou a říkadlem obcházejí panímámy a žádají
o koledu. Nakonec ji vhodí do řeky.
Pravidelnou součástí jídelníčku byl hrách v podobě kaše („hrach z kysela“)
s kroupami (hrách a kroupy, šormajzl) či švestkami. Naklíčený hrách se připravoval
pražením na kamnech („pučálka“) na slano nebo na sladko. Jedla se i čočka a fazole.
Hodně se vařily rozličné polévky, obvyklou součástí jídelníčku byly také kaše:
z jáhel, z ječmenných krup nebo krupice. Jáhly se zapékaly se sušenými švestkami jako
„jahelník“.
Typickým jídlem byly také omáčky. Základem byla většinou zásmažka. Přidalo-li se
mléko, pak vznikala omáčka bílá, přidala-li se krev a švestky, pak černá, dále pak
křenová, houbová, koprová, ale i omáčky ovocné z více druhů ovoce. Množství pokrmů
využívalo houby.
234/417
Od napoleonských válek se v lidové kuchyni natrvalo usadily brambory. Brambory se
jedly vařené, pečené či zpracované na mnoho způsobů, na slano i na sladko. Dnešní
populární bramboráky vznikly právě na Vysočině. Maso se objevovalo především na
svátečním stole. Domácí zabíjačky probíhaly v zimě, v době masopustů. Maso se jedlo
čerstvé, konzervovalo se solí, nakládalo se do sádla, a zejména se udilo.
Svébytné postavení mezi nápoji měla kořalka z jeřabin.
Mrkvance byly kynuté koláčky plněné ochucenou mrkví. Pečou se v rámci
Mrkvancové pouti.
Místní speciality a speciality české kuchyně lze ochutnat
• Hotel Hajčman, Žďár nad Sázavou
• Hotel Horní Dvůr, Nové Město na Moravě
• Hotel Vivaldi, Jihlava
• Motel Velký Rybník, Velký rybník, Pelhřimov
• Pension Klokočí, Sněžné
• Penzion a restaurace Bílek, Chotěboř
• Švejk restaurant Jihlava, Jihlava
• Švejk restaurant Telč, Telč
• Švejk restaurant U České koruny Lipnice nad Sázavou, Lipnice nad Sázavou
• Švejk Restaurant Havlíčkův Brod, Havlíčkův Brod
• Hostinec u Vlachů, Tišnov
Výroba nástrojů. Drahomír Smejkal vyrábí ručně dělané pilníky a rašple,
pochází z Jihlavy a navazuje na tradici výroby z obce Křižánky. Svoji dovednost
prezentuje v Souboru lidových staveb Vysočina. Je držitelem titulu „Nositel tradice
lidových řemesel“.
Slaměné vánoční ozdoby a dekorativní předměty ze slámy. Jana
Kratochvílová vyrábí ozdoby pletením z žitné slámy, kterou získává v Bystřickém
regionu. Její výrobky nesou označení „Vysočina – regionální produkt“. Produkty je
možné zakoupit přímo v dílné v Rovečné a také na řemeslných trzích v Havlíčkově
Brodě, na vánočních trzích na Kuksu či v Brně.
Užitková a dekorativní keramika. Manželé Skřivánkovi vyrábí ve své
keramické dílně ve Velkém Meziříčí výrobky s přímým motivem z kraje nebo s reliéfy
měst ale i jiné nápadité motivy. Výrobky nesou označení certifikátu VYSOČINA
regionální produkt. Návštěvníci si mohou zakoupit hrnky, nápojové sady, nástěnné
dekorace, pečicí formy a další výrobky přímo v dílně a také si po domluvě vyzkoušet
práci na hrnčířském kruhu.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Skanzen Michalův statek (Horní Pohleď) byl v roce 2003 prohlášen kulturní
památkou. Přibližuje návštěvníkům život, práci a zvyky středního rolníka v období po
skončení třicetileté války až do zrušení roboty v roce 1848. Rod Michalů vlastnil tento
statek od roku 1591 do roku 1997. Ke zhlédnutí je obytná světnice s pecí
a jednoduchým vybavením, dále komora, tzv. černá kuchyně, sýpka, přístřešky pro
vozy a nářadí, stodola s mlatem, vejminek atd. Ke skanzenu patří i kráva, několik ovcí
a koza. Doba prohlídky je asi 45 minut.
Na Michalově statku se pořádají pravidelné akce. Staročeské Velikonoce nabízejí
nahlédnutí do života na selském statku o velikonočních svátcích před zrušením roboty.
Na dvoře jsou k vidění i ukázky některých jarních prací a příprava polního nářadí
k jarním pracím a vystoupení folklorních souborů. Svatojánská noc představuje oslavu
noci v předvečer svátku svatého Jana Křtitele. Po celou dobu probíhá prohlídka statku
s ukázkami výzdoby, obyčejů a dobového osvětlení (louče, krbeček, lucerny). Ve
stodole se koná selská veselice. Po setmění se pálí uprostřed dvora svatojánský oheň
a následuje jeho přeskakování. Nabízí se dobové občerstvení a nálevna medoviny na
mlatě. Staročeské Vánoce nabízejí nahlédnutí do života selského lidu o vánočních
svátcích za časů našich praprarodičů, v 17. až 19. století. Ukázky výzdoby, obyčejů
a některých zimních prací (mlácení obilí cepem a výroba dřevěného šindele) na
rolnické usedlosti. V sobotu vystupují folklorní soubory. V přilehlé vesnické hospůdce
je možno ochutnat postní vánoční jídla.
235/417
TEMATICKÉ TRASY
Tradiční řemesla na Horácku. Prohlédněte si doklady historie perleťářství
v Žirovnici, betlemářství v Třešti a výroby modrotisku v Olešnici. Přijeďte v době
konání hrnčířského jarmarku v Kunštátu a prohlédněte si krásné výrobky dnešních
hrnčířů.
Muzeum knoflíkářství a perleťářství. Expozice knoflíkářství je rozsáhle prezentována v několika prostorných místnostech budovy pivovaru. Navštívíte Podmořský
svět, v němž se loví lastury a ulity, z jejichž perleťových schránek se dělají knoflíky,
šperky a ozdobné předměty. Malý sál s mořskou a říční perletí, nejstaršími
perleťářskými stroji a figurínou Žampacha zahrnuje ukázky různých druhů
perleti, z nichž se dělají knoflíky, šperky a ozdobné předměty. V expozici jsou také
stroje, které užívali perleťáři ve druhé polovině 19. století: šlapací soustruh, kamenný
brus na nářadí, šlapací dírkovačka a soudky na leštění knoflíků. Dále vás čeká sál
s perleťářskými stroji a výrobky z první poloviny 20. století. Před první
světovou válkou, v roce 1910 bylo v Žirovnici 60 dílen, v nichž pracovalo více než 600
perleťářů, drobná domácká výroba byla také v okolních obcích. Perleťáři vyráběli nejen
knoflíky různých tvarů, velikostí a různé výzdoby, ale i šperky a galanterní zboží. Na
perleťových šálkách dokázali vyrýt plastické vzory, vyřezat z lastur figury, umně
sestavenými intarziemi zdobit šperkovnice, hodiny, psací soupravy, pouzdra na
cigarety nebo pudřenky. Poslední je sál věnovaný perleťovým šperkům,
galanterním a ozdobným předmětům a jejich výrobcům. Po druhé světové
válce byla působnost Společenstva soustružníků perleti v Žirovnici rozšířena na celé
Čechy. V roce 1946 se žirovničtí perleťáři zúčastnili veletrhu v holandském Utrechtu,
kde vystavili 59 exponátů. Kromě vzorků knoflíků také perleťové šperky a galanterní
předměty, například psací soupravu z perleti za 12 000 Kčs. V expozici je seznam
takřka stovky žirovnických perleťářských dílen a továren z let 1941–1949. Je zde mapa
města, na níž jsou dílny a továrny vyznačeny.
Po komunistickém převratu v roce 1948 byly perleťářské továrny a dílny znárodněny
do národního podniku Koh-i-noor, výroba perleťových knoflíků. Na začátku 90. let
vznikl z národního podniku Knoflíkářský průmysl Žirovnice, s. p., který byl v roce
1994 transformován na akciovou společnost. K tradiční výrobě patří výroba knoflíků
a bižuterie z přírodní perleti (Tahita, Trocas, Iriska, Macassar), výroba knoflíků
z paroží, kostí, dřeva, kokosu a coroza (pochází z pecek slonovníku, druhu jihoamerických palem v Kolumbii a Ekvádoru) a výroba knoflíků z umělých hmot.
Betlemářství v Třešti. Expozice věnovaná betlémům a betlemářství je v Muzeu
Vysočiny Jihlava, pobočka Třešť. Ve sbírce se nacházejí nejstarší papírové betlémy,
tvorby řezbářů z 19. a 20. století i současné ztvárnění.
Modrotisk Danzinger v Olešnici na Moravě. Tato modrotisková dílna se datuje
v Olešnici na Moravě již od roku 1816. Jedná se o jeden z nejstarších způsobů
potiskování lněného a později bavlněného plátna. K tomuto se používá původní
dřevěné ruční formy, následovně se barví v barvě indigo. Tuto technologii výroby
provádí v dílně beze změn od roku 1849. Tajemství barvířství rodiny však sahá až do
16. století. Modrotisková dílna v Olešnici nabízí prohlídku poslední původní dílny v ČR
s výkladem a ukázkou výroby. Součástí expozice je prodejna s kompletním
sortimentem výrobků. Z modrotisku vyrábí více než 90 druhů výrobků a asi 100 vzorů
metráže včetně fjertochů. Velmi oblíbená činnost zákazníků je možnost výroby
vlastního modrotisku.
Hrnčířský jarmark v Kunštátu. V roce 1993 byla obnovena tradice
hrnčířských jarmarků, které se konají každoročně třetí víkend v září. Tento
druhý největší hrnčířský jarmark v republice se koná na náměstí Krále Jiřího
v Kunštátu. Kromě tuzemských keramiků ze všech koutů republiky se zde představují
už i zahraniční hosté, např. ze Slovenska, Polska či Maďarska. Návštěvníci zde mají
možnost vidět hrnčíře nejen při práci, ale sami si tvoření na hrnčířském kruhu
vyzkoušet. Zároveň si mohou vybrat z nepřeberného množství tvarů a glazur na
užitkové i dekorativní keramice.
236/417
7.2
Marketing summary pro region Vysočina
Tradiční řemesla na Horácku – výroba knoflíků, modrotisk, kožešnictví,
tkalcovství, ale také tradice sklářství, betlemářství i železářství.
Řemeslná výroba na Horácku je příběhem široké škály předmětů každodenní potřeby
našich předků. Od drobných perletí se lesknoucích knoflíků ze Žirovnice, přes
modrotiskové látky na oděvy z Olešnice či typickou kunštátskou keramiku, křehkého
skla z místních sklářských hutí, proslavených spoluprací s řadou známých výtvarníků,
drobných figurek podomácku vyráběných betlémů až po železářství či novodobou
výrobu lyží v Novém městě na Moravě, proslaveném běžkařském centru.
Hudba a tance Horácka – figurální tance, zpěvná kola, skřipské kapely a štrajchy.
Kolo, hulán, kalamajka či rejdovák. Že Vám to nic neříká? Tyto tance tancovali naši
předci na Horácku a dodnes je můžete spatřit na lidových veselicích. Na Jihlavsku jim
k tomu často vyhrávaly skřipské kapely s houslím podobným nástrojem,
charakteristickým svým skřípavým zvukem. A když mají muzikanti přestávku?
Tanečníci se seskupí do velkého kola a zpívají, podle charakteru písně se otáčejí, skáčou
nebo podupávají.
Lidové zvyky – vostatky a průvod červené a černé maškary, Královničky i stavění
máje.
Staleté zvyky a tradice jsou na Horácku stále živé, o masopustu, nazývaném vostatky se
můžete setkat s typickým průvodem červené a černé maškary, na „Královničky“, tj. 50
dnů po velikonocích potkat průvod děvčat s královnou, oslavující příchod léta nebo
vidět postavené vysoké opentlené máje. Menší májky dříve nacházela svobodná
děvčata, na něž si některý chlapec myslel, v první májový den na svých zahrádkách.
Lidová architektura – roubené dvorce s bílou výplní mezer mezi trámy nebo celé
obílené.
Malebnost horácké krajiny zvlněných kopců s mozaikou lesů a polí dotváří dodnes
dochovalá a často s láskou opečovávaná vesnická stavení a roubené dvorce, jejichž
obílené části září do dálky.
237/417
7.3
Zmapování SUBREGIONŮ Jižní Moravy
Pasport subregionu Podhorácko
ANOTACE
Podhorácko tvoří osobitý přechod mezi Horáckem
DESTINACE
a brněnskou oblastí. Podhorácko se od Horácka liší hlavně
mluvou, krojem a nářečím. Podhoráci se nepovažovali za
Horáky a Doláky a naopak. Přiléhá sem i region Malá Haná,
kraj okolo Boskovic, jenž tvoří přechodovou oblast mezi
Hanou a Horáckem. V současnosti se v mnoha obcích na
Podhorácku obnovují místní tradice, zejména slavení hodů.
POZICE V RÁMCI
REGIONALIZACE
Na pomezí regionu Vysočina a Jižní Morava, pro potřeby
pasportizace uvedeno jako součást regionu Jižní Morava.
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Betlemářství v Třebíči – papírové betlémy.
PRO
- Ivančický chřest – tradice pěstování chřestu
MARKETINGOVOU
a každoroční Slavnosti chřestu.
KOMUNIKACI
- Královničky –prastarý jarní obřad, který má původ
v pohanských zvycích souvisejících s vítáním jara.
PRŮNIKY
- Betlemářství
Alfons Mucha, rodák z Ivančic byl velkým vlastencem, vytvořil mimo jiné grafickou
předlohu k první československé poštovní známce a navrhoval i grafickou podobu
československých bankovek. Je autorem návrhu vitráže okna v Nové arcibiskupské
(Horově) kapli katedrály sv. Víta v Praze „Slovanští věrozvěstové sv. Cyril a Metoděj“.
Jeho životním dílem je cyklus velkoformátových pláten Slovanská epopej, na kterém
pracoval osmnáct let. Dvaceti velkoformátovými obrazy chtěl Alfons Mucha shrnout
dějiny Čechů a dalších slovanských národů. Mucha jej po dokončení podmínečně
věnoval městu Praze. V letech 1963 až 2011 byly obrazy vystaveny na zámku
v Moravském Krumlově. Po dlouhých sporech bylo od dubna 2011 pět pláten cyklu
umístěno ve dvoraně Veletržního paláce v Praze, celý cyklus byl tamtéž zpřístupněn
v květnu 2012.
Antonín Žamberský je jedním z pokračovatelů třebíčské betlemářské tradice, se
kterou se seznámil díky svému dědečkovi. Vytvořil skříňkový betlém, který se zúčastnil
výstavy nekrásnějších betlémů světa v Římě. V malé sololitové skříňce se nachází více
než šedesát ručně malovaných figurek, které jsou zasazeny do klasického prostředí
jeskyně s jesličkami. V současné době má na starosti výstavu betlémů v třebíčském
muzeu.
ATRAKTIVITY
Na Podhorácku se tradičně vyskytovaly obce horského návesního typu. Příklad
tohoto osídlení a architektury představuje vesnice Boňov (vesnická památková zóna).
Malebná náves je obklopena štítově orientovanými uzavřenými statky s branou
a přízemními delší stranou do ulice řazenými domy se zdobenými vjezdovými
branami. Typickým prvkem jsou předzahrádky ohrazené kamennými vápnem
olíčenými zídkami, za kterými se ukrývají zahloubené sklípky.
Venkovské domy a usedlosti na Podhorácku lze spatřit také v obci Stropešín
(venkovský dům s doškovou střechou, která je jedinou ukázkou tradiční krytiny ze
slámy v kraji Vysočina), Čáslavice (cihlový dům z roku 1853 má bohatou štukovou
výzdobu fasády a je dobře dochovanou ukázkou vesnických staveb, jež se v hojném
počtu vyskytovaly v této části Vysočiny).
Usedlost z přelomu 19. a 20. století se nachází také v obci Domamil, budova je
příkladem nejmladší formy tradičního západomoravského domu s výrazným půdním
polopatrem a nápadnou plasticky zdobenou čelní fasádou z roku 1902. Jedinečně
dochovaná zděná usedlost z počátku 19. století stojí také v obci Horní Újezd.
Necidův dům Frankův Zhořec, zděný dům s rozsáhlým hospodářským zázemím,
je považován za nejstarší a nejzachovalejší usedlost v širokém okolí; pochází
pravděpodobně ze 17. století. Na návsi v Sebranicích se nachází lidový dům
238/417
z 18. století s předsunutým patrem neseným dřevěnými sloupy.
Drobné hospodářské stavby na Podhorácku zahrnují roubený vodní mlýn
v Crhově, Jarošův mlýn ve Veverské Bítýšce, který slouží jako muzeum
mlynářského řemesla, a sušárna ovoce v Šerkovicích, drobná stavba z 19. století
reprezentující způsob hospodaření s ovocem na Vysočině.
Unikátní ukázkou lidové architektury je dřevěný krytý most v Černvíru, který byl
postaven roku 1718 a na Moravě je nejstarším mostem tohoto typu. Střecha mostu je
pokryta štípaným šindelem.
Betlemářství v Třebíči. Nejstarší betlemářská tvorba na Třebíčsku sahá až do
poslední čtvrtiny 18. století a počátku 19. století. Pravým zakladatelem třebíčského
betlemářství se stal Pavel Papírník, který si ze služeb u rakouského vojska v Itálii za
napoleonských válek dovezl tajně dvě figurky malované na papíře a podlepené
lepenkou. Ty se pak staly podnětem ke vzniku prvního malovaného betlému, který
Papírník vytvořil spolu s malířem Václavem Hartmannem. Betlém vznikl roku 1820
a je součástí expozice Muzea Vysočiny Třebíč, která obsahuje stálou expozici o betlemářství. Nejstarším průkopníkem třebíčských betlemářů je Antonín Čeloud, který
v třebíčských betlémech zavedl tříkrálové proměny, doplnil stromy, které zde dříve
nebyly, a začal brát ohled na perspektivu a dotvořil betlém malovanou krajinu
(pozadím), kterou od něj převzali další betlemáři. Třebíčské betlémy jsou unikátní
i svými rozměry. Jde o několikametrové instalace, jejichž základem je dřevěná
konstrukce. Členěny jsou na tři části: středová část se zbořeništěm hradu s hlavní
betlémskou scénou se svatou rodinou a darovníky zabírá přibližně polovinu betlému.
V levé čtvrtině je jeskyně, kde andělé zvěstují narození Ježíška. Před jeskyní v pravé
čtvrtině pastýři odpočívají nebo se věnují své práci. V Třebíči se prosadily výhradně
figurky lepenkové.
Těžba a zpracování vápence v okolí Lažánek. V okolí Lažánek se vápenec těžil
již od středověku a obec si tak vysloužila přízvisko „Vápenné Lažánky“, pod kterým
byla známa na celém území jihozápadní Moravy. První zmínky o pálení vápna v obci
pocházejí z roku 1711 a písemně doloženy jsou od roku 1802, z doby napoleonských
válek. V první polovině 20. století většina gruntovníků a několik domkářů provozovali
vápenictví a vápno rozváželi daleko za Brno. Za vesnicí v lokalitě Kosová vznikla přímo
kolonie dvanácti malých vápenek, kde se pálilo celoročně. Až do 30. let minulého
století zde bylo vápenictví dobrým živobytím. Z původních pecí na pálení vápna se
dochovaly v obci dvě, torzo jedné z nich se nachází za Lažánkami směrem k fotbalovému hřišti v Chrástkách (Havilkova pec) a druhá (Družstevní svépomocná pec) stojí
uprostřed kamenolomu. Vápenná pec je symbolicky zobrazena i ve znaku obce.
Vápenné pece v Lažánkách pocházejí z první poloviny 20. století, kdy většina
gruntovníků provozovala vápenictví a vápno rozváželi daleko za Brno.
Hrnčířství a džbánkařství. Muzeu Vysočiny v Třebíči se podařilo shromáždit
rozsáhlou sbírku předmětů zachycujících denní život na Podhorácku. Část je věnována
hrnčířství a džbánkařství, což jsou dva hlavní keramické obory, jejichž produkty byly
pro lidovou kulturu této oblasti posledních čtyř století typické.
Řadu dalších řemesel můžete spatřit v Muzeum řemesel Moravské Budějovice.
Expozice je věnována městským řemeslům a mizejícím či zaniklým řemeslům.
V jednotlivých dílnách se návštěvník může seznámit s nástroji a výrobky sítařů,
barvířů, hrnčířů, kamnářů, kolářů, kovářů, podkovářů, přadláků lnu a dalších. Vývoj
řemesel je zachycen od cechovního uspořádání, přes 19. až po 20. století.
Ivančický chřest, ve světě známý spíše pod jménem ivančický špargl, proslavil
v minulosti město a jeho obyvatele nejen na Moravě a v podunajském mocnářství, ale
i v celé Evropě. První sazenice sem roku 1829 přivezl místní lékárník a radní Anton
Worell, který byl největším pěstitelem chřestu v Ivančicích v době kolem poloviny
minulého století. Chřest dodával až na císařský dvůr do Vídně. Chřest pěstovaný ve
šparglovnách jeho syna A. Worlla mladšího byl oceněn řadou medailí ve Vídni,
a dokonce i v Paříži a Worell ml. obdržel od císaře Františka Josefa I. v roce 1878 titul
c. a k. dvorního dodavatele chřestu. Odborníci tvrdí, že v Evropě byl tehdy tzv.
ivančický špargl známější než plzeňské pivo. Kromě A. Worlla pěstovala v Ivančicích
ve větší míře chřest rodina Václava Missbacha a Hüpschovi, další ivančický starosta
Jan Kočí, obchodník s uhlím Fischer a Theodor Figer. Kromě těchto a ještě dalších
239/417
velkých chřestoven se chřest pěstoval i v malém, v zahradách i zahrádkách, ve městě
i na předměstích. Ke konci 19. století počalo však pěstování ivančického šparglu
viditelně stagnovat. Tak jako jinde rozšiřující se pěstování cukrové řepy vytlačilo
například rybníkářství, v Ivančicích omezovalo produkci chřestu. První světová válka
ochromila pěstování chřestu ještě více. V meziválečném období si produkci a export
chřestu udrželo pouze hospodářství Jana Missbacha. Chřest pěstovali ještě po roce
1945. O znovuobnovení tradice pěstování chřestu usilují ivančičtí od roku 1995. Tehdy
zde několik nadšenců založilo za městem chřestovnu. Z ní je také každý rok dodáván
špargl na Slavnosti chřestu.
Slavnosti chřestu, které se v Ivančicích odehrávají každý rok v květnu, jsou pro
mnohé návštěvníky první příležitostí k seznámení se s touto někdejší vybranou
pochoutkou. Na Slavnostech chřestu můžete špargl nejenom ochutnat, ale rovněž
zakoupit čerstvé výhonky pro experimenty ve vlastní kuchyni.
Řeznictví a výroba uzenin. Muzeum řeznictví v Náměšti nad Oslavou nabízí
ucelený pohled na historii výroby uzenin a masných výrobků. K vidění jsou zde
zabijačkové troky z jednoho kusu kmene na spaření prasete, ruční mlýnky a sekyrky,
narážečky, brusky, ruční kráječe uzenin nebo půlmetrová železná kolébka na drcení
masa. Muzeum se zabývá i řeznickou historií či erby řeznického cechu. Nachází se zde
největší sbírka strojů, které se zabývají řeznictvím v ČR.
Královničky je prastarý jarní obřad, který má původ v pohanských zvycích
souvisejících s vítáním jara, s uctíváním slunce, omládlé přírody a vody. Na
Velkobítešsku se králenské obřady udržovaly ještě v 19. století, poté zanikly. Před
několika lety obnovily tento obyčej dívky z Velké Bíteše v přirozeném prostředí. V čase
svatodušních svátků (červen) se vydávají do sousedního Jestřábí. V čele průvodu kráčí
král (dívka) s opentleným májkem, za ní pod baldachýnem uprostřed družiny
ostatních dívek královna. Na několika zastaveních v obci předvádějí staré obřadní
tance se zpěvy. Po obchůzce královna a král předávají koruny svým nástupkyním
a nejstarší dívky jsou uvedeny mezi dospělou mládež k muzice, která se koná na konci
dědiny pod starou lípou.
Hody se „stínáním berana“ na Bystřicku se vyznačují mísením starých obřadní
prvků s žertovnými proslovy nad beránkovými hříchy. Ještě v nedávných dobách byla
beránkova hlava při obřadu uťata sekerou, dnes se již od tohoto zvyku upustilo
a beránek je stínán pouze symbolicky. Hody se konají většinou v říjnu.
Bítešské hody jsou největší folklorní událostí na středním Podhorácku. Trvají sedm
dní a konají se v září. Jejich součástí jsou přehlídky souborů a krojovaných skupin
z Podhorácka nebo vystoupení dechových muzik z Velké Bíteše. Hody jsou zahájeny
stavěním máje a končí jejím kácením. V sobotu probíhá na bítešském náměstí
folklorní festival, na kterém se scházejí podhorácké soubory. Na hodech nechybí ani
mládež (chasa) oblečená ve slavnostních lidových krojích. Středními postavami hodů
jsou stárci (vybraní chlapci) a jejich děvčata (stárky). V neděli ráno (hlavní hodový
den) se sejde krojovaná chasa v kostele na slavnostní nedělní mši svatou, po níž stárci
obcházejí vesnici a zvou stárky na hody. Samotná slavnost začíná nejčastěji odpoledne
předáním tzv. práva (hody s právem). Právo předává ve Velké Bíteši rychtář hlavnímu
stárkovi jako symbol pravomoci stárka nad chasou po dobu konání hodů. Potom se
vydává krojovaný průvod s rychtářským právem, konšely a písaři na obchůzku
městem, která je zakončena na náměstí pod Májou, kde se tančí moravská a česká
beseda, sólo s rychtářem a stárci zavádí do kola (zvou k tanci).
Vožení krála v Ketkovicích je součástí letnic (červen), kdy chlapci mezi sebou
vyberou krále a na koních objíždí celou vesnici. Místní ketkovický král má i svoji
královnu a celá akce probíhá v podhoráckých krojích. Tato lidová tradice byla
obnovena po 50 letech v roce 2008 a příležitostně se opakuje.
Velikonoce v okolí Velké Bíteše. Jedním z projevů Velikonoc je zde velikonoční
hrkání, které se dodržuje v obcích Březka, Holubí Zhoř či Košíkov. Začíná poté, co na
Zelený čtvrtek odletí zvony do Říma. Některé vsi si udržují zvyk hrkání tím, že se
sejdou děti, někde pouze chlapci, někde i s děvčaty, seřadí se a jdou s jedním v čele na
obchůzku a hrkají. Zastavují se u domů se zpěvem nebo se modlí u křížků cestou. Hrají
ráno, odpoledne a večer a poslední hrkání je na Bílou sobotu, než začnou opět zvonit
zvony. Klasické je zde i velikonoční pondělí, kdy chlapci chodí s žílami a mrskají
děvčata.
240/417
Martínkovské krojované hody patří k vrcholům velké martínkovské pouti již od
roku 1982. Konají se každý rok v srpnu. V pátek se martínkovská chasa sejde u stavění
máje. V sobotu se pokračuje vyzýváním stárků a předáváním hodového práva, večer
potom taneční zábavou. Neděle patří polednímu krojovanému průvodu.
Mytologie, obřady
I v moravské části se mluví interdialektovou obecnou češtinou (oproti většině
Moravy), popř. českomoravským/jihovýchodočeským dialektem české nářeční
skupiny.
Setkání na Podhorácku je přehlídkou národopisných souborů a krojovaných
skupin z Podhorácka, Horácka a sousedního Brněnska ve Velké Bíteši. Koná se v čase
tradičních bítešských hodů na náměstí pod májou (září).
Bramborobraní je přehlídkou folklorních souborů spojená s celodenním jarmarkem
lidových řemesel v Třebíči. Kromě zpěvu a tance se návštěvníci mohou těšit na
bramborové speciality. Festival se koná zpravidla v první třetině září.
Rouchováček je dětský folklorní soubor, který vznikl v roce 1987. Prezentuje se na
tradičních Svatováclavských hodech v Rouchovanech a při dalších příležitostech v jeho
okolí. Snaží se udržovat lidové tradice a povědomí o minulosti kraje Vysočina.
Folklorní soubor Bítešan je tanečním folklorním souborem z Velké Bíteše.
V současnosti je složen z 10 párů tanečníků ve věku od 15 do 25 let. Hlavním tématem
tvorby je podhorácký a horácký folklor. Během svých vystoupeních soubor předvádí
mnoho lidových tanců, v repertoáru souboru je i mnoho dalších zajímavých pásem:
hrnčířské, hodové, hrušky, prstýnek, báby nebo řemeslnické tance. Soubor je při svých
vystoupeních doprovázen houslovou muzikou Bítešan. Součástí souboru Bítešan je
i dětský soubor, vystupující pod stejným názvem.
Houslová muzika Bítešan souvisí s oživením činnosti podhoráckého
národopisného souboru Bítešan z Velké Bíteše. Svojí činností se snaží oživit a přivést
zpět posluchačům zapomenuté písně a melodie Podhorácka. Svá vystoupení soubor
doplňuje výběrem písní z dalších národopisných oblastí – Horácka a folklorních
oblastí jižní Moravy.
Podhoráček, dětský folkorní soubor (Vémyslice) byl založen v roce 1996 při
Základní škole Vémyslice u Moravského Krumlova. Svou činností navazuje na bývalý
soubor Podhorák. V současné době vystupuje při různých kulturních akcích a oslavách
v obci a jejím okolí, na besedách s důchodci, účastní se soutěží a přehlídek v regionu.
Členy souboru jsou žáci a žákyně 6. až 8. ročníku základní školy. V repertoáru souboru
jsou převážně horácké tance.
Podhorácké mládě – kynutá buchta.
Křehotiny (křupance) – sladké masopustní pečivo.
Pučálka – namočený a pak upražený hrách.
Dalešické pivo – vařeno podle starého pivovarského zákona. Pivovar byl založen
pravděpodobně koncem 16. století. Nejstarší části současného komplexu budov
pocházejí z období raného baroka, tj. ze 17. století.
• Zámecký hotel Třešť, Třešť
Tkalcovství, Jarmila Oharková z Tišnova, držitelka titulu „Nositel tradice
lidových řemesel“. Ručnímu tkaní se věnuje od absolvování Střední průmyslové školy
textilní v Brně, profesně hlavně od 70. let, kdy se stala domácí pracovnicí Ústředí
lidové umělecké tvorby v Brně. Získala mnohá ocenění. Po rozpadu dílen ÚLUV
pokračovala ve výrobě a prodeji svých výrobků na specializovaných trzích.
Kované výrobky. Pavel Tasovský založil roku 1990 vlastní kovářskou dílnu
v Náměšti nad Oslavou, kde se zabývá výtvarným řešením a zpracováním
architektonických doplňků interiérů a exteriérů soukromých i státních subjektů. Jeho
díla jsou zastoupena v soukromých sbírkách, na významných stavbách a památkách
241/417
v ČR i zahraničí. Získal řadu ocenění na kovářských sympoziích v ČR, Rakousku
a Německu. Je držitelem certifikátu „Vysočina – regionální produkt“.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Pivovar Dalešice byl založen pravděpodobně již koncem 16. století. Moravské
zemské desky kladou nepochybnou existenci pivovaru k roku 1609, kdy zde byl
vrchností Jiří z Náchoda. Nejstarší části současného komplexu budov pocházejí
z období raného baroka, tj. ze 17. století, což prozrazují zejména masivní kamenné zdi,
typy kleneb a kamenná ostění oken. V rámci exkurze v pivovaru se můžete seznámit
s jeho historií, čeká vás parostrojní výroba piva, starý pivovarský provoz i místo
natáčení slavné koupací scény z filmu Postřižiny. Seznámíte se zde také s dnešní
výrobou piva, prohlédnete si středověké ležácké sklepy a můžete se zúčastnit
ochutnávky piv přímo z ležáckého tanku. Součástí pivovaru je i restaurace a hotel.
Dalešický pivovar pořádá také řadu kulturních akcí, největší událostí sezóny jsou
Postřižinské slavnosti.
TEMATICKÉ TRASY
Tradiční řemesla na Podhorácku a Slavnosti chřestu. Seznamte se s tradicí
betlemářství, hrnčířství a džbánkařství v Třebíči, navštivte Muzeum řemesel
v Moravských Budějovicích a nenechte si ujít tradiční Slavnosti chřestu, které se
konají každý rok v květnu v Ivančicích.
V Muzeu Vysočiny v Třebíči se se podařilo shromáždit rozsáhlou sbírku předmětů
zachycujících denní život na Podhorácku. Součástí stálé expozice betlemářství je
mimo jiné první malovaný betlém, který vytvořil Pavel Papírník spolu s malířem
Václavem Hartmannem. Betlém vznikl roku 1820. Další část expozice je věnována
hrnčířství a džbánkařství, což jsou dva hlavní keramické obory, jejichž produkty
byly pro lidovou kulturu této oblasti posledních čtyř století typické.
Řadu dalších řemesel můžete spatřit v Muzeu řemesel Moravské Budějovice.
Expozice je věnována městským řemeslům a mizejícím či zaniklým řemeslům.
V jednotlivých dílnách se můžete seznámit s nástroji a výrobky sítařů, barvířů,
hrnčířů, kamnářů, kolářů, kovářů, podkovářů, přadláků lnu a dalších. Vývoj řemesel je
zachycen od cechovního uspořádání, přes 19. až po 20. století.
Pokud se na Podhorácko vydáte na jaře, nenechte si ujít Slavnosti chřestu, které se
v Ivančicích odehrávají každý rok v květnu. Tyto slavnosti jsou pro mnohé návštěvníky
často první příležitostí k seznámení se s touto někdejší vybranou pochoutkou. Na
Slavnostech chřestu můžete špargl nejenom ochutnat, ale rovněž zakoupit čerstvé
výhonky pro experimenty ve vlastní kuchyni.
242/417
PASPORT SUBREGIONU PODYJÍ
ANOTACE
Slunné a úrodné nížiny, ovocné sady i hluboko zařezané údolí
DESTINACE
řeky Dyje.
Zdejší lidová kultura byla odjakživa spojena s vínem
a vinařstvím a prolínala se též se sousedním Rakouskem, od
něhož ji po staletí odděluje řeka Dyje. Milovníci vína se
mohou vydat na jedinečné putování přes zdejší proslulé
vinice a malebné vinné sklepy, korunované každoročním
Znojemským či Mikulovským vinobraním. Zásadní vliv na
lidovou kulturu mělo poválečné přesídlení zdejšího
obyvatelstva, a proto se původní tradice a zvyky v příhraničních oblastech dochovaly jen málokde. Dnes se je
místní obyvatelé snaží obnovit.
POZICE V RÁMCI
REGIONALIZACE
Součást regionu Jižní Morava
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Znojemská a Mikulovská vinařská oblast –
PRO
jedny z největších vinařských oblastí v České
MARKETINGOVOU
republice a jejich vyhlášené vinice.
KOMUNIKACI
- Znojemské okurky – tradice pěstování
a konzervování okurek.
- Lidová architektura – malebné sklepní uličky
a zachovalé selské usedlosti.
PRŮNIKY
- Vinařství
Ctirad Králík – sklepmistr Sedleckých vín, vyhledávaný hodnotitel vinařských
soutěží. O víně píše verše, je aktivním propagátorem vinařské osvěty a folkloru.
V zemědělském družstvu Sedlec pracuje již třicet let.
ATRAKTIVITY
Selské statky a typické sklepní uličky je možné v Podyjí spatřit na řadě míst.
Modré sklepy v Novém Šaldorfu jsou jedním z největších areálů na Znojemsku,
více než 180 vinařských staveb zabírá plochu devět hektarů a tvoří sklepní náměstí
dlouhé 800 metrů. Materiál podloží, v němž jsou sklepní prostory vyhloubeny, tvoří
pískovec prostoupený vrstvami modrošedého jílu, který působí dojmem namodralé
výzdoby sklepního interiéru. Zvláštností je i technologie hloubení sklepů, které byly
postupně kopány do délky i do šířky. Kromě „modrých“ sklepů jsou v lokalitě i stavby,
jejichž klenba je z pálených cihel. Výjimečně zachovalé jsou také sklepní uličky a selské
statky v Popicích. Historické jádro obce Havraníky tvoří široká svažitá náves se
souvislou zástavbou převážně okapově orientovaných objektů, se zachovalou
záhumenní částí s původními stodolami po obou stranách historického jádra. V dolní
části obce se nachází vinné sklepy.
Křížový sklep v Příměticích byl vybudován v letech 1740–1756. Sklep je zaklenut
valenou cihlovou klenbou a půdorysně vytváří veliký latinský kříž. V současné době je
využíván společností Znovín Znojmo..Malovaný sklep v Šatově, vyzdobený
plastickými malbami lidového umělce Maxmilliana Appeltauera, měl pravděpodobně
sloužit jako soukromá vinárna. Je zde i naučná vinice, součást vinařského turistického
programu s ochutnávkou vín znojemské vinařské podoblasti. Selské usedlosti
můžete spatřit také v obcích Hnanice, Lesná, Podmolí, Lukov či Horní
Břečkov. Náves s řadou selských gruntů a souborů vinařských domů naleznete také
v Pavlově. V přízemí domů je většinou lisovna a sklep, v patře pak vlastní bydlení
vinaře s rodinou.
Zámecký sklep Valtice je nejstarším sklepem ve Valticích. Nabízí návštěvníkům
prohlídku prostor doplněnou výkladem o historii vinařství a produkci nejznámější
vinařské firmy Vinné sklepy Valtice. Zámecký sklep z roku 1430 patří mezi nejstarší
a největší vinné sklepy v Evropě. Křížový sklep Valtice pochází z roku 1640 a je
největším křížovým sklepem v ČR. Prohlídka zahrnuje řízenou degustaci sedmi vín
243/417
a degustační sousto.
Vranovská kamenina. Zdejší produkce kameniny navazuje na slohové vzory
anglických kamenin 18. století, jedná se o vysoce stylový výrobek. Slavnou vranovskou
keramickou továrnu na výrobu kameninového zboží zakládá v roce 1799 Josef Weiss.
V roce 1816 ji kupuje majitel vranovského dominia Stanislav Mniszek, který přijímá
nové zaměstnance, rozšiřuje sortiment a zlevňuje a zdokonaluje technologii. V roce
1828 získává výhradní oprávnění k produkci nových druhů wedgwoodů a okolo roku
1832 zavádí i levnou působivou a tehdy módní metodu tištěného dekoru. Ve Vranově
přicházely na svět jak předměty denní potřeby, tak dekorativní, sloužící pro výzdobu
interiéru. Vranovská kamenina s úspěchem napodobovala světově proslulou anglickou
kameninu. Ve 30. letech se v továrně vyráběl široký sortiment zboží od běžné
produkce až po luxusní kameninu zdobící šlechtická sídla. Na tuto tradiční výrobu
dnes navazuje Keramika Piwowarzik ve Vranově nad Dyjí.
Vinařství má na území České republiky dlouhou historii. Předpokládá se, že révu
k nám přinesli už ve 3. století n. l. Římané. V období Velkomoravské říše došlo
k velkému rozšíření pěstování vinné révy, kníže Svatopluk začal zakládat vinice ze
sazenic dovezených z Uher a Rakouska a i pozdější panovníci vždy dbali o zdejší
vinohrady. Pěstování vína podporovalo také středověké křesťanství prostřednictvím
zakládání klášterních vinic. V první čtvrtině 13. století patřil obchod s vínem
k největším příjmům měšťanů a šlechty, dobrá vinice mívala větší cenu než pěkný
dům, prací na vinicích se zabývalo téměř veškeré místní obyvatelstvo. Moravští vinaři
byli podporování i za vlády Karla IV., velkého příznivce vína. Po období středověku
přišel za renesance, v 16. století, zlatý věk moravského vinařství a vrcholil kolem roku
1820, kdy bylo na Moravě třikrát více vinic než v současnosti. Moravská vína se stala
známými nejen doma, ale i v zahraničí. Spotřeba vína byla vysoká ve městech i na
venkově, odhaduje se více než 56 litrů na osobu a rok. Období válek a vpádů cizích
vojsk v následujícím století znamenal pro kraj vylidnění osad, zpustnutí vinic a celkový
úpadek. Teprve koncem 17. století začíná obnova venkovských vinic, na které se
podílelo především venkovské obyvatelstvo, a důležitým hospodářským, sociálním
i architektonickým prvkem moravské vesnice se staly sklepy. Vinice si prošly
rekonstrukcí i v dalším období, kde se přizpůsobovaly zemědělské velkovýrobě
a používání strojů. Koncem 20. století pak prošlo vinohradnictví další velkou
přeměnou, která zvýšila kvalitu prodávaných vín.
Vinařství a vinařská kultura prostupuje všemi obcemi tohoto subregionu. Jsou tu
všudypřítomné vinice a udržované sklepní uličky. Vynikající vína najdete v mnoha
vinných sklepích a vinotékách, ale také při oslavách vinobraní či slavnostech zarážení
hory.
Vinařství ve spojení s národopisnými tradicemi je možno poznávat rovněž na
slavnostech zarážání hory či třeba na vinobraní. Další významnou vinařskou akcí
probíhající snad v každé obci, jsou tradiční košty vín (např. v březnu v Dolních
Bojanovicích), kde si místní i „přespolní“ vinaři mohou vzájemně porovnat výsledky
své práce na vinohradech.
Na Znojemsku si zásluhy na rozšíření vinic připsali zejména premonstráti, kteří v roce
1190 založili klášter v Louce u Znojma. Organizovaná prohlídka v klášteře nabízí
návštěvníkům prohlídku románské krypty, bednářského a vinařského muzea,
štukových sálů a sklepů. Prohlídka je zakončena ochutnávkou pěti vzorků vína.
Znojemská vinařská oblast se nyní svojí rozlohou vinic, něco málo přes 2000 ha, řadí
na třetí místo v České republice. Sahá od Moravského Krumlova až ke státním
hranicím s Rakouskem. Nejlepší obce se nacházejí v okolí města Znojma. Mezi
nejzajímavější patří Nový Šaldorf, Šatov, Lechovice, Přímětice a samozřejmě i Znojmo.
Znojemská oblast je rozsáhlá a její půdní fond je velmi rozmanitý. Proto se zde daří
pěstovat více odrůd vinné révy. Nejlépe se zde daří odrůdám Ryzlink rýnský,
Veltlínské zelené, Sauvignonu a Muller-Thurgau. Turistickou zajímavostí je vinice
Šobes, umístěná v Národním parku Podyjí, na které se rodí vína pravidelně ceněná na
mezinárodních vinařských soutěžích. Je jednou z nejstarších a podle odborníků
nejlepších vinic evropských vinařských poloh. Při návštěvě v letních měsících je možné
na vinici ochutnat některá šobeská vína.
Znojemské okurky. První historická zmínka o znojemských okurkách pochází již
244/417
z poloviny 16. století, tradice sahá až k roku 1572, kdy opat premonstrátského kláštera
v Louce dovezl na Znojemsko semena okurek. Tehdy se začaly pěstovat okurky, které
se o tři století později nakládaly do slaného a kyselého nálevu a staly se velmi
oblíbenou pochoutkou až na císařských dvorech. Okurkám se na Znojemsku od
samého počátku díky klimatickým podmínkám neobyčejně dařilo. Časem vznikl
problém, jak při velké úrodě zachovat a prodloužit co nejvíce jejich trvanlivost. Začali
se nakládat do soli a octa. V průběhu dalších let se vyvinula zcela originální receptura
sladkokyselých okurek, které si získaly oblibu nejen u nás, ale i v řadě zemí celého
světa. Archivy vypovídají, že Tekle Heneschové bylo v r. 1863 uděleno živnostenské
právo prodávat „kyselé okurky“. Tradici konzervování tak bude již 150 let. Postupem
času se kromě konzervování v nálevu začalo prosazovat i sterilování. Tak začala za
Rakousko-Uherska a Československé republiky sláva a světový věhlas znojemských
okurek. Po druhé světové válce založili znojemští okurkáři družstvo Znojmia, které
bylo v roce 1948 znárodněno a stalo se součástí národního podniku Fruta. Dnes na
staletou tradici konzervování okurek navazuje např. společnost Znojemské okurky.
Vinobraní ve Znojmě. Tato tradiční zářijová městská slavnost připomíná návštěvu
českého krále Jana Lucemburského. Ten roku 1327 Znojmo navštívil i se svým
doprovodem. Slavnosti vína a burčáku přináší městem kostýmovaný průvod, v jehož
centru je král Jan Lucemburský a jeho manželka Eliška Přemyslovna, ale také bůh
vína a dobré nálady Bakchus. Sobotní odpoledne vrcholí na hlavní tribuně předáním
městských práv a trestáním nepoctivých vinařů. Doprovodný program organizují
tradičně jednotlivá vinařství: Znovín Znojmo, Vinné sklepy Lechovice, Vinařství
Lahofer a další. Znojemské slavnosti se slaví již od roku 1966 a v současnosti se jich
účastní přes 80 tisíc návštěvníků.
Valtický vinařský fašank kombinuje masopustní veselici s ochutnávkou těch
nejlepších nápojů vyrobených z vinné révy. Hlavní částí první poloviny valtických
slavností je tradiční obchůzka masek a maškar, procházející celým městečkem
a rozdávající radost a veselí. Účastnit se jí může každý zájemce, který si podomácku
připraví masku a přidá se s dobrou náladou mezi ostatní maškary. Během obchůzky se
uskuteční i oblíbené a historicky dodržované pochování basy a či taneční vystoupení za
doprovodu některé z vyhrávajících kapel. Podvečerní a večerní část programu se již
nese ve znaku taneční zábavy, dobrého jídla zajišťovaného několikanásobnou
zabijačkou, pestrou variací sladkých cukrovinek (koláče, trdelníky a perníčky),
případně popíjením toho nejlepšího vína, které se na Moravě pěstuje a vyrábí. Akce se
koná na přelomu února a března.
Valtické vinné trhy patří k nejprestižnějším výstavám v České republice i ve střední
Evropě, s tradicí sahající až do roku 1858 jde o vůbec nejstarší výstavu a degustační
expozici u nás. V jízdárně valtického zámku mohou návštěvníci ochutnávat první
ucelené kolekce mladých vín z předcházejícího ročníku od desítek nejlepších českých
a moravských vinařství a také zajímavé kolekce vín ze zahraničí. Konají se každoročně
v květnu.
Vinobraní připadá na období mezi sklizní na polích a podzimní setbou. V krajích,
kde byly vinohrady, patřilo vinobraní k největším svátkům v roce, zejména pokud byla
úroda vína zvláště dobrá. Vinobraní se pořádá ve všech větších městech s vinařskou
tradicí. Akce je většinou spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními,
degustacemi vína a burčáku.
Největší je Pálavské vinobraní v Mikulově, konající se pravidelně o druhém
zářijovém víkendu. Součástí programu je sobotní královský průvod Václava IV. za
bohaté účasti krojovaných souborů, řemeslné trhy, vystoupení folklorních souborů,
komediantů i sokolníků. Po celou dobu vinobraní probíhá v hlavním sále zámku
prestižní veřejná výstava Národní soutěže vín, kde je možné ochutnat stovky
vzorků vín z Mikulovské vinařské podoblasti. Prohlídky a řízené degustace probíhají
i v dalších prostorách zámku a několika místních vinařstvích, v Kapucínské ulici
vyroste vinařské městečko se stánky jednotlivých výrobců vína.
Slavnosti okurek. Každý rok v srpnu se ve Znojmě konají populární Slavnosti
okurek. Navazují na pořádání velkých okurkových trhů, kterými bylo Znojmo
proslaveno v minulosti. Na slavnostech kromě okurek nechybí ani přehlídka řemesel
a bohatý doprovodný program. Ochutnat okurkové speciality je možné v restauracích
označených „Řádem znojemské okurky. Vrcholem Slavností je vyhlášení výsledků
245/417
soutěže o nejlepší sterilovanou okurku a nejlepší rychlokvašku roku.
Mezi tradiční zvyky v této oblasti patří zejména Velikonoce, spojené s pomlázkou,
dále stavění máje a hody. Příkladem mohou být Michalské krojované hody,
pořádané v září v Dyjákovicích a nazývané podle kostelního patrona sv. Michaela.
Hody začínají udělením hodového práva starostkou a poté požehnáním hodům a chase
v místním kostele. Následuje pochůzka hodové chasy po obci dům od domu. Při té
příležitosti zve chasa občany na večerní hodovou zábavu a zazpívá a zatancuje.
Každému stavení daruje zelenou snítku s bílou mašlí. U domku, kde bydlí některá ze
stárek, zahrají muzikanti sólo, které se tancuje přímo na silnici. Pochůzka po vesnici je
zakončena tancem okolo máje u kulturního domu. Do příchodu krojované chasy se
hraje k poslechu, potom nastoupí a předtančí krojovaná chasa a stárci nechají
muzikanty zahrát fanfáru a zvou občany k tanci pod májou. Hody se konají každý rok
v září.
Dalším příkladem hodů mohou být Valtické krojované hody, Novosedelské
hody, Krojované hody Dolní, Krojované bartolomějské hody Perná,
Jakubské hody Pohořelice, Anenské hody Pasohlávky.
Mytologie, obřady
Zásadní vliv na tuto oblast mělo poválečné přesídlení zdejšího německy mluvícího
obyvatelstva, a proto se původní nářečí nedochovalo.
Slavnosti chleba. Tyto zářijové slavnosti ukazují krásu přípravy a pečení naší
nejzákladnější pochutiny, a to chleba. V historickém prostředí Vodního mlýna ve Slupi
se návštěvníci mohou těšit na ochutnávky chleba čerstvě upečeného v mobilní peci,
rohlíky různých receptů, chlebové placky a další pekařské výrobky. Kromě mlynářství
a pekařství zde zhlédnete i ukázky dalších tradičních řemesel, jako jsou např.
kovářství, košíkářství, řezbářství apod. Program pak vhodně doplňuje přehlídka
folklorních souborů z jižní Moravy a Slovenska a slavnostní mše. Prostor Vodního
mlýna, kde se akce odehrává, je národní kulturní památkou a je pro tyto slavnosti
zpřístupněn. V původních obytných prostorách mlýna jsou instalovány cenné
dokumenty o vývoji mlecí a mlynářské techniky. V mlýnici jsou zabudovány čtyři
kompletní a funkční technologické celky reprezentující techniku minulých staletí
našich vodních mlýnů: české (též staročeské) složení s jednoduchou mlecí technikou,
kašnik – modifikované české složení k mletí prosa, amerikánské mlýnské složení
a válcové (periodické) mlýnské složení.
Dyjávánek je znojemský dětský folklorní soubor. Vznikl v roce 1987 při Znojemské
besedě. Zpracovává dětské hry, písně a tance z nedalekého Slovácka. Během svého
působení se představil a představuje na desítkách a dnes už stovkách vystoupení
v rodném městě Znojmě, v okolí a v zahraničí (Holandsko, Itálie, Maďarsko, Polsko,
Rakousko aj.).
Národopisný spolek Pálava je tvořen soubory Palavánek, Palavěnka a Pálava. Byl
založen v roce 1979. Zpracovává regiony Podluží, Hanáckého Slovácka, Kopanic,
Uherskobrodska a také již zapomenuté a nyní znovu objevené tance a písně
moravských Chorvatů.
Znojemská pečeně/omáčka. Tento tradiční recept byl zaznamenán již v roce 1831.
Základem jsou nakládané okurky nakrájené na plátky. Podává se s knedlíkem nebo
rýží a plátky kvalitního hovězího masa.
Rejžová polévka s kaldounem (husí drůbky) se dělala se většinou o slavnostech.
• Hotel Marcinčák Mikulov, Mikulov na Moravě
• Grand Moravia Restaurant, Lednice
• Hotel Termal Mušov, Pasohlávky
• OREA Hotel Iris, Pavlov
Vína Znovín jsou přírodně nasládlá bílá vína, zejména aromatičtější odrůdové
246/417
pozdní sběry, výběry z hroznů, výběry z bobulí i ledová a slámová vína. Společnost
Znovín Znojmo je pokračovatelem tradičních výrobců vín Znojemska. Vlastní viniční
trať Šobes ve vinařské obci Podmolí, vinici v obci Havraníky a Staré vinice.
Vinné sklepy Lechovice patří k tradičním výrobcům kvalitních přírodních vín ve
Znojemské vinařské podoblasti. Roku 1723 bylo v Lechovicích povoleno v zámeckém
parku hloubení sklepa, který je v současné době využíván na výrobu těch
nejkvalitnějších vín. Sklep byl dokončen o 114 let později, roku 1837. Technické řešení
sklepních prostor je možné si prohlédnout. Nynější společnost vznikla v roce 1993
a navazuje na dlouholetou tradici lechovického vinařství. Vinice spadají do katastru
vinařských obcí Borotice, Božice, Oleksovice a Lechovice. V této oblasti jsou v popředí
především bílá aromatická vína. Zvláště vysoce jsou u nás ceněny odrůdy Sauvignon,
Pálava a Tramín.
Vinařství Lahofer se opírá o silnou vinařskou tradici na Znojemsku, zejména pak
o vinice U Hájku a Babičák. Jméno vinařství je inspirováno osobností dobšického
rodáka, uměleckého řezbáře Jana Lahofera, který v obci žil na přelomu
18. a 19. století.
Vinařství Chateau Lednice. Řády mnichů minoritů a později františkánů se
zasloužili o jeden z prvních rozkvětů zdejšího věhlasného vinařství, na který později
navázal slavný rod Lichtenštejnů. V hloubce až 11 metrů ukrývá valtické podzemí
jedinečné prostředí pro ideální úschovu a nazrávání těch nejlepších partií vín. Každý
milovník vína zde má možnost získat vlastní archivní kóji. V příjemném a historizujícím prostředí mají návštěvníci možnost ochutnat výtečná vína a navštívit valtické
podzemí.
Vinařství Tanzberg Mikulov. Kmenová vinice Turold v Mikulově je známa již od
13. století a patří k vůbec nejstarším registrovaným vinicím na Moravě. Vinařství má
základ v habánských sklepích z rudolfínské doby a je místem, kde se na našem území
poprvé vyráběl sekt. Samotné vinařství Tanzberg je poměrně mladé, bylo založeno
v roce 1999. Snaží se navázat na staré a bohaté vinařské tradice této oblasti.
Vinné sklepy Valtice stály u zrodu vinařství ve Valticích. Vinařství bylo ve Valticích
postaveno po vzoru francouzského vinařského dominia. Rod Lichtenštejnů, který
vlastnil Valtice od 15. století, zde vybudoval unikátní vinařský celek evropského
formátu. Současná vyprodukovaná vína získávají řadu významných ocenění kvality na
prestižních domácích i světových výstavách vín.
Vinařství Sonberk pěstuje révu na starobylé unikátní vinici Sonberk nedaleko
Mikulova a Pálavy. Již v roce 1552 byla vína z této vinice dodávána na Pražský hrad.
Přímo uprostřed vinohradu se nachází vinařský dům.
Sedlecká vína jsou kvalitní přívlastková vína, která se pyšní řadou ocenění jak na
tuzemských, tak na zahraničních výstavách vín.
Keramika Piwowarzik ve Vranově nad Dyjí navazuje na místní tradice výroby
užitkové keramiky (kameniny). V dílně se vyrábí převážně litá kamenina. Technika lití
do sádrových forem zaručuje výrobu i velkých sérií při dodržování jedinečnosti
a vysoké užitné hodnoty výrobků. Návštěvníci mohou navštívit přímo keramickou
dílnu nebo obchůdek s keramikou. Hlavními výrobky jsou keramické lahve na víno
a medovinu.
Šperky z perleti a rohoviny, Milan Strmiska, držitel titulu „Nositel tradice
lidových řemesel“, Uherčice u Znojma. Svoji činností navazuje na perleťářství
a zpracování hovězí rohoviny. Snaží se zachovat původní řemesla, která téměř
vymizela. Veškeré výrobky zpracovává řezáním, broušením a leštěním. Vyrábí jak
klasické a tradiční výrobky (zdobené brože, doplňky k lidovým krojům, repliky
středověkých pohárů), tak i bižuterii v moderním pojetí.
Figurky z kukuřičného šustí. Zina Juřicová z Valtic tvoří figurky
z kukuřičného šustí od mládí, zejména postavičky z Valtic. Je členkou sdružení
řemeslníků a lidových výrobců v Brně.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Vodní mlýn Slup je renesanční nově zrekonstruovaná budova vybavená čtyřmi
různými mlýnskými složeními (české složení, kašové složení, umělecký mlýn a válcový
mlýn), která jsou návštěvníkům předváděna v ukázkovém provozu. V obytných prostorách je umístěna nová expozice vývoje mlynářství od pravěku po 20. století. Památka
získala první místo v národní soutěži Gloria Musealis. Každoročně v měsíci září se
před ní za spolupořadatelské účasti Technického muzea v Brně koná setkání tradič247/417
ního lidového řemesla a folklorních souborů pod názvem Slavnosti chleba. Ty
ukazují krásu přípravy a pečení naší nejzákladnější pochutiny, a to chleba. V historickém prostředí Vodního mlýna ve Slupi se návštěvníci mohou těšit na ochutnávky
chleba čerstvě upečeného v mobilní peci, rohlíky různých receptů, chlebové placky
a další mlynářské výrobky. Kromě mlynářství a pekařství zde zhlédnete i ukázky
dalších tradičních řemesel, jako jsou např. kovářství, košíkářství, řezbářství apod.
Program pak vhodně doplňuje přehlídka folklorních souborů z regionu jižní Moravy
a Slovenska a slavnostní mše.
TEMATICKÉ TRASY
Moravská vinná stezka, úsek Znojmo – Jevišovka (68 km)
Tato stezka začíná v centru Znojma. Uprostřed Husových sadů označuje její začátek
návěstí se sklepním žudrem červené barvy. Po krátkém sjezdu parkem pokračuje kilometrovým úsekem po silnici I. třídy. Rušný provoz města opouští stezka Louckou ulicí;
most přes Dyji je již branou do významné vinařské obce Nového Šaldorfu – Sedlešovic. Prohlédněte si Modré sklepy v Novém Šaldorfu, jsou jedním z největších
areálů na Znojemsku.
Ze silnice Znojmo–Retz odbočuje trasa za obcí a přivádí cyklisty k prvnímu stoupání
do Konic. Po sjezdu do Popic následuje půvabný technicky náročný přejezd Havranického vřesoviště, který je vstupem do národního parku Podyjí. Kamenitou stezku
zdobí kaple, kříže a boží muka s česko-německými nápisy, doklady staleté společné
minulosti. Ve Starých vinicích nad Havraníky čeká na cyklisty oáza v podobě
ochutnávkového altánu firmy Znovín Znojmo. Mezi desítkou vzorků můžete
ochutnat i znamenité cuveé Charles Sealsfield, upomínající na slavného rodáka
z Popic spisovatele Karla Postla.
Náhorní plošina nad Havraníky je ideálním výchozím místem ke krátké zajížďce
k legendární vinici Šobes.
Za Havraníky odbočuje stezka do Šatova. Na její trase leží snad všechny sklepy v obci,
pouze k tomu nejznámějšímu – Malovanému – musíte kousek odbočit. Do výšky
290 m n. m. ke státní hranici s Rakouskem stoupá trasa Moravské vinné stezky ze
Šatova. Ve viniční trati nad Peklem je parádní vyhlídka na rakouské
a moravské vinařské obce, za pěkného počasí lze prý vidět i Alpy.
Zvlněný terén podél státní hranice opustí stezka odbočením po bývalé signálce
směrem na Chvalovice, odkud pokračuje do Načeratic. Rovinatý silniční úsek si
můžete zpestřit ochutnávkou ve vinařském centru společnosti Ampelos ve
Vrbovci.
Příhraniční průběh Moravské vinné stezky do Jaroslavic vede rychle ubíhající
rovinatou trasou po silnici. Úsek je výmluvným svědectvím o osudu moravského
pohraničí, které utrpělo poválečným odsunem Němců a následnou komunistickou
devastací.
V Dyjákovicích stezka odbočujeme na bývalou signálku a klidnou asfaltovou cestou
směřuje do Hevlína. V půli úseku do Jevišovky se k páteřní trase připojuje Znojemská
vinařská stezka, která vás přes Hrabětice a Šanov přivede do Hrušovan, železničního
uzlu, odkud směřují vlaky do Brna, Břeclavi i Znojma. Stejné vlakové spojení
můžete využít i z nedaleké Jevišovky.
Moravské vinařské stezky – Mikulovská (82 km)
Uzavřený okruh kopíruje hranice Mikulovské vinařské podoblasti, převážně rovinatý
průběh trasy rámují vody řeky Dyje, rybníků a Novomlýnských nádrží. Jižní
část okruhu prochází Lednicko-valtickým areálem, u kolonády na Rajstně nad
Valticemi vystoupá do své největší nadmořské výšky. Odtud pokračuje atraktivním
terénním úsekem v blízkosti státní hranice a až do Nového Přerova sleduje signálku,
vojenskou silnici podél bývalé železné opony.
248/417
Mikulov – Brod nad Dyjí (20 km)
Z Mikulova směrem na západ vede trasa Mikulovské vinařské stezky výhradně po
cestách mimo silniční dopravu a poznání turistických i vinařských zajímavostí kraje
nabízí už pár kilometrů od centra oblasti. Sklepní kolonie na tichém a zastíněném
plácku U Rybníčka v Březí je ukázkou sklepní moderny. Cihlové lisovny ze 20. let
minulého století tady tvoří jeden z nejpůsobivějších souborů vinařských staveb na
Moravě. Ve Sklepní ulici, která na areál navazuje, nezapomeňte navštívit Vinařství
Kern. Možnost poznat nejmodernější technologii a ochutnat skvělá vína za to stojí.
Podél železniční trati pokračuje trasa okrajem Dobrého Pole, vinařské osady, jejíž
sklepní kolonii protnete dříve než před stoupáním zastíní na chvíli vaše putování
remízek. Přerovský vrch, mírná vyvýšenina osázená vinohrady, nabídne
panoramatický pohled na Mikulov i ladná průčelí přerovských sklepů
vybudovaných ve 30. letech minulého věku nad obcí, která se stala na téměř čtyři
století domovem pracovitých a hrdých Chorvatů. Vinařská stezka míří do Novosedel.
Novosedly jsou vinařskou baštou Mikulovska a svá vína zde nabízí hned dva
z nejznámějších moravských vinařů.
Brod nad Dyjí – Pavlov (21 km)
Přes Brod a Horní nádrž vodního díla Nové Mlýny dospějete do Pasohlávek,
rybářské obce a oblíbeného letoviska. Stezka pokračuje převážně otevřenou krajinou
mezi vodami řek Jihlavy a Svratky, přes Ivaň a podél Střední novomlýnské
nádrže do Strachotína, obce, s níž jsou spojeny počátky moravského vinařství.
Zdejší vinařská kolonie poskytuje rozporuplný obraz vývoje sklepních staveb
v posledních desetiletí i impozantní výhled na Pavlovské vrchy. Na druhé břehu
nádrží vás čeká prohlídka Dolních Věstonic, jejichž středověkou minulost významně
ovlivnili novokřtěnci. Archeologická expozice s korpulentní Venuší a habánské
sklepy na Husím plácku patří k památkám, jejichž návštěvu byste si neměli nechat
ujít. Poslední obcí „vodního“ úseku Mikulovské stezky je barokní vinařská vesnička
Pavlov. Náves a přilehlé ulice obce, kterou urbář v zápise z roku 1444 uvádí jako
největší vinařskou obec mikulovského panství, jsou ukázkou selského baroka
srovnatelnou s nejkrásnějšími stavbami tohoto zdobného stylu v jižních Čechách.
Obecní vinotéka pod radnicí a naučná vinařská stezka v okolí obce jsou
příležitostí přesvědčit se o šikovnosti místních vinařů.
Pavlov – Lednice – Mikulov (41 km)
Občerstveni i poučeni můžete vyrazit dál, do centra Lednicko-valtického areálu
zbývá patnáct pohodových kilometrů, které po klidné silnici přes Milovice a Bulhary
zvládnete za hodinu. Místem na trase Mikulovské vinařské stezky, které nemůžete
minout, je Hlohovec. Na půl cesty mezi Lednicí a Valticemi leží obec znamenitých
zpěváků, svébytného folkloru a opulentních vín. Valtice nabízí v podzemí valtického
zámku vinařskou expozici Salon vín, kde můžete ochutnat ze stovky nejlepších
vzorků, které se v daném ročníku urodily na moravských a českých vinicích.
Přiměřená degustace královského moku bude i vzpruhou před „horskou prémií“
kterou je stoupání ke kolonádě Reistna. Na začátku závěrečných deseti kilometrů se
trasa stezky ještě naposledy dotkne česko-rakouské hranice, sjezd do Úval vystřídá
stoupání nad obec a přes Sedlec směřuje do cíle v Mikulově. Dávná křižovatka kultur
nabízí nespočet příležitostí k odpočinku a osvěžení. Vinařská expozice
v mikulovském zámku i doplnění znalostí o historii i současnosti moravského
vinařství.
249/417
PASPORT SUBREGIONU BRNĚNSKO
ANOTACE
Brno bylo odedávna významným moravským správním centrem
DESTINACE
vyhledávaným obchodníky, průmyslníky a studenty. Proto se zde
mísí jednotlivá nářečí, kultura a zvyky ze všech moravských
oblastí, nevyjímaje ani vlivy německé. Svérázným nářečím je pak
brněnský „hantec“, jenž vznikl relativně nedávno a obsahuje řadu
výrazů pocházejících z němčiny. Původní lidovou kulturu si
uchovaly nejvíce městská část Brno-Líšeň, Tuřany a dále pak
nedaleké Šlapanice, známé svými tradiční hody. Brno hostí
významné festivaly a slavnosti, národopisu se věnuje Etnografický
ústav Moravského zemského muzea. Pro množství slov podobných
hanáckému nářečí je někdy Brno a okolí nazýváno krajem
„brněnských Hanáků“.
POZICE
V RÁMCI
REGIONALIZA
CE
ZÁKLADNÍ
- Zelný trh – tradice zelinářství a prodeje zeleniny již od
TÉMA PRO
13. století.
MARKETINGO
- Brněnský hantec – místní varianta češtiny používaná
VOU
v hovorové mluvě v Brně.
KOMUNIKACI
- Moravský Manchester – tradice textilní výroby v Brně.
PRŮNIKY
- Textilní výroba
Franta Kocourek byl bavič, silák, herec, znalec brněnského hantecu, který se
proslavil řadou happeningů, z nichž ve svých vystoupeních dodnes vychází Miroslav
Donutil. Vyučil se písmomalířem na brněnském výstavišti, pracoval v uhelných
skladech. Od mládí se věnoval zápasení v družstvu Zbrojovky Brno. Postava Franty
Kocourka je neoddělitelně spojena s městem Brnem, kde žil a působil.
ATRAKTIVITY
Typ obytného domu, stejně jako hospodářského stavení, je na Brněnsku stejný jako na
Hané nebo na navazujícím hanáckém Slovácku. Typická byla řadová, ulicová zástavba
s přízemními domy, které jsou obráceny svojí delší stranou k návsi nebo silnici.
Stavebním materiálem byla nejčastěji hliněná nepálená cihla „kotovice“, později
i pálená cihla.
V Brněnských Ivanovicích byla místní tradicí okapová zástavba s hákovým
půdorysem. Chráněné území je náměstí, což je vlastně návesní ulicovka ústící do
areálu zámku se sýpkou a barokním sousoším. Bývalé rolnické usedlosti zde zůstaly
zachovány pro obytné účely, přičemž hospodářské trakty po menších úpravách nadále
slouží.
V kovárně v Těšanech ve stylu selského baroka je instalována expozice kovářství
a kovářské dílny s vybavením a uspořádáním z druhé poloviny 19. století. V hospodářských budovách jsou instalovány ukázky velkých kosů kovářské práce i drobné
výrobky. Je zde i obydlí zařízené dobovým nábytkem, nádobím a dalšími domácími
pomůckami.
Jurkovičova vila z roku 1906 patří k vrcholným příkladům modernistické
architektury inspirované britskou a vídeňskou tvorbou s prvky lidového umění.
Nachází se v brněnských Žabovřeskách.
Textilní výroba. Brno bylo odjakživa známé široce rozvinutým textilním
průmyslem. Sukno vyrobené německými tkalcovnami mělo již ve středověku dobrou
pověst. V roce 1763 tu byla zřízena první textilní manufaktura a již o 17 let později zde
stálo 20 továren. V poslední třetině 18. století bylo město Brno přitažlivým střediskem
počínající industrializace v habsburské monarchii. Zejména produkce vlněného textilu
zažívala období rozkvětu. Historie „rakouského Manchesteru“ se začala psát v 18. sto250/417
letí na místě dnešního hotelu Slovan na Lidické ulici. Tam vznikla první velká textilní
manufaktura Johanna Leopolda Köffilera. Továrny, které vznikly z původních
textilních manufaktur a soukenických dílen, přitáhly v 19. století do města pracovníky
i podnikavé výrobce a obchodníky. Mezi migranty tvořili pozoruhodnou skupinu Židé.
Původní židovské osídlení na předměstích dalo také základ nejznámějším brněnským
textilkám. Dobové kresby zachytily rozlehlé areály textilek, které se rozkládaly
prakticky na celém území mezi dnešním Cejlem, Kolištěm, Křenovou ulicí, Špitálkou
a Bubeníčkovou ulicí. Této pověsti však definitivně učinila přítrž druhá světová válka.
Židovští továrníci se do svých továren nevrátili a německá jména v názvech nahradily
dva pojmy: Vlněna a Mosilana. Víc než dvě století se oblékali lidé do látek z Brna. Do
blůz z brněnských manufaktur stříleli vojáci v napoleonských válkách na počátku
19. století, desperáti na Divokém západě, pěšáci na frontách obou světových válek
a nakonec uniformy z Brna nebo jižní Moravy oblékali socialističtí policisté či vojáci.
Poslední převrat už brněnský textilní průmysl nepřestál. Pokračovatelem textilní
tradice města je dnes pouze podnik Nová Mosilana, která vyrábí látky pro luxusní
italské oděvy.
Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně představuje expozice užitého umění od
středověku po současnost, zastoupeny jsou sbírky skla, keramiky a porcelánu, textilu,
nábytku, kovů a grafického designu.
Zelinářství patří mezi výrazný historický fenomén Líšně. Místní výpěstky se
prodávaly na Zelném trhu v Brně a přečkali celé období komunismu. Zemědělské bylo
i zázemí Brna, kde bylo rozvinuté sadařství a vinařství. Na počátku 20. století zde byla
silná komunita bulharských zahradníků, kteří se věnovali taktéž zelinářství. Odtud
pochází i úsloví „Dře jako Bulhar“.
Zelný trh, s původním názvem Horní trh, vznikl ve 13. století na tehdy ještě
nezastavěném místě. Jeho součástí byly též Drůbeží trh, Hrnčířský trh a Vetešnický
trh. Teprve v 15. století dostává svůj dnešní název Zelný trh (německy Krautmarkt).
Na „Zelňáku“, jak jej nazývají místní, dodnes najdete nabídku sezónního ovoce
a zeleniny od farmářů z blízkého okolí a další pochutiny i výběr sezónních řezaných
květin.
Brno si i přes svůj městský charakter zachovává tradiční moravskou lidovou kulturu
včetně lidových slavností, na kterých nechybí moravské kroje, vína, dechová hudba
a lidové tance. Na rozdíl od menších obcí mají v Brně své hody lokálně jednotlivé
městské části, ovšem ne všechny. Mezi městské části, kde se pravidelně pořádají
tradiční hody, patří například Řečkovice a Mokrá Hora, Židenice, Komín či Líšeň.
Hody v Líšni. Týden před hody chodí stárci zvát: obcházejí dům od domu, rozdávají
stuhami ozdobené rozmarýnové pruty a „vebírají na hótrato“ od obyvatel obce. Zpravidla v pátek staví mládež máje, a to na náměstí, v místě konání taneční zábavy a před
domem první stárky. Májí je štíhlý smrk očištěný od kůry, jehož zelený vršek je
ozdoben stuhami a červeným tureckým šátkem. V sobotu odpoledne (dříve v neděli) se
sejdou stárci, chasa a muzika u domu prvního stárka. Tam vyhrávají, stárek tančí se
svou maminkou, některá z děvčat vyzve k tanci jeho tatínka. Průvodem vyjdou k domu
první stárky. Stárci vejdou do domu, hosté a muzika jsou pohoštěni vínem a koláči.
Pak stárkovské páry slavnostně vycházejí z domu, juchají a tančí sólo uprostřed kruhu,
který jim chasa vytvoří. Pak stárci „zavádí“ stárky hostům na tanec, zavdávají víno,
děvčata koláče. Mezi ostatními je poznáte zřetelně, chlapci mají na klobouku „vatro
rozmarýno“ (zpravidla tři až pět rozmarýnových prutů ozdobených červenými stuhami), u pasu bílý brokátový šátek složený na čtyři cípy, v ruce karafu s vínem. První
stárek drží v ruce „právo“ – znak svého výsadního postavení mezi ostatními. To vše
pěkně ladí s bílou košilí s širokými rukávy, červenou kordulou i vysokými koženými
botami. Stárky mají vlasy spleteny v ozdobný účes zvaný motáč (či drnda). Ten je
zkrášlen věnečkem z modrých pomněnek, hlava se pak ovíjí červeným šátkem z hedvábí. Odpoledne dívky oblékají hedvábné nebo brokátové sukně, večer bílé mušelínové
(jsou lehčí, hodí se k tanci). Jinak se od ostatních neliší. V rukou mají kytku z rozmarýnů, jdou vedle sebe v čele průvodu, drží se za ruce, které při „juchání“ zvedají. Stárci
jdou též vedle sebe, každý za svou stárkou. Průvodem dojdou na „městečko“, kde opět
stárci tančí sólo a zavádí. Tam čekává velké shromáždění lidí a hostů. Přicházejí se
pobavit, podívat na blýskavé, pečlivě vyžehlené slavnostní kroje, obdivovat bohatý
251/417
hodový protokol. Po svátostném požehnání v chrámu svatého Jiljí udělí oficiálně
starosta hodové právo stárkům. Průvodem dojdou krojovaní k máji, kde pokračuje
zábava. Ta vrcholí pochodem – maršem, po němž následuje česká nebo moravská
beseda. Pak odcházejí krojovaní na večeři, děvčata zvou své tanečníky. K večerní
zábavě přicházejí stárci i krojovaná chasa i popř. přespolní a začíná se „stárkovským
sólem“. Pak se tančí až do rána, v přestávkách mezi tanečními sériemi se krojovaní
scházejí u máje, v kruzích se točí a zpívají. V neděli se krojovaní stárci účastní hodové
mše v líšeňském kostele. Akce se koná v září.
Brněnský fašank. Tato únorová masopustní veselice oživuje obvyklé tradice a zvyky
našich předků. Součástí je tradiční průvod masek, kterého se může účastnit každý
z návštěvníků. Primátor města Brna předá maškarám symbolicky klíč od města
a začne fašanková obchůzka. Podvečerní program vyústí v sále Dělnického domu
v Židenicích, kde se odehrává symbolické pochování basy.
Líšeňské ostatky je obnovená tradice líšeňského masopustu, který vzešel od
národopisného souboru Líšňáci. V únoru se koná průvod krojované chasy a maškar za
doprovodu masopustní kapely. Součástí je ostatková veselice i taneční zábava
s pochováním basy.
Mytologie, obřady
Pověst o zvonění na Petrově
Od května do srpna 1645 obléhal generál Torstenson Brno. Jednoho dne se zařekl, že
buď Brno dobude, než začnou v kostele sv. Petra a Pavla na Petrově vyzvánět poledne,
anebo obléhání zanechá. Když pak na město zaútočil a Brno bylo už takřka dobyto,
stařičký zvoník se rozhodl, že dodá sílu obráncům tím, že jim zazvoní na zvon. Když
tak učinil, Tortenson si myslel, že už je poledne, a od Brna odtáhl, ač bylo teprve
11 hodin.
Druhá varianta pověsti tvrdí, že Torstenson se tak zařekl na válečné poradě
v předvečer posledního útoku na Brno a slyšel ho špehující Brňan. Následujícího dne,
když bylo 11 hodin a zdálo se, že Brno padne, rozhodli se obránci nechat zvonit na
Petrově poledne o hodinu dříve. Od těch dob se v tomto kostele zvonilo poledne vždy
už v 11 hodin.
Nejstarší doložené nástrojové složení lidových muzik z Brněnska je podobné jako
např. na Hané. K tanci hrával samotný dudák nebo muzikantská seskupení sestávající
z dudáka a jednoho až dvou houslistů, doplněné místně malým cimbálem. Z poloviny
19. století je doložena muzika složená ze dvou houslí, dvou klarinetů a cimbálu.
Později hrávala k tancům odpoledne dechovka, večer na sále „štrajch“.
V 17. a 18. století pronikl do sousedních oblastí z Hané tanec nazývaný podle místa
svého vzniku hanácká nebo také hanácký tanec (jinak cófavá). Brzy se stal i na
Brněnsku nejrozšířenějším tancem a pronikl mezi nejširší lidové vrstvy. Tančil se zde
ještě v polovině 19. století a spolu s ním i menuet – minet. Jako protějšek 3/4 hanáckých tanců se objevuje živá skočná v 2/4 rytmu. Kromě nich se tančila řada tanců
figurálních (hulán, kozácká, zahradnická, kalamajka, kanafaska, židovská aj.)
a tanečních her (pometlová, hubičková, Eliška aj.).
Nářečí jednotlivých částí v Brně bylo silně ovlivněno jejich obyvateli. Centrální oblasti
byly často obývány německými obyvateli a bohatšími lidmi, okrajové městské části
zase bývaly nejčastěji obydlovány starousedlým zemědělským obyvatelstvem. Nářečí
se v minulosti částečně lišilo i v jednotlivých městských částech Brna. Určité změny ve
výslovnosti šlo zejména v minulosti vypozorovat třeba v městské části Líšeň, kde se
uchovala zvláštní artikulace hlásky á. V městské části Jundrov byl zase ve slovech
výraznější výskyt změny hlásky u na o.
Tzv. hantec je místní varianta češtiny používaná v hovorové mluvě v Brně. Vznikl
smíšením hanáckých nářečí s němčinou brněnských Němců a historickým středoevropským argotem. Vliv měly jidiš, romština a italština. V 19. století a na začátku
20. století byl hantec nižšími třídami běžně používán. Dnes není původní forma
hantecu běžná, ale v každodenní mluvě se používá velké množství jednotlivých výrazů.
Mezi nejznámější slova, která je v Brně možno slyšet, patří šalina (tramvaj – z německého výrazu Elektrische Linie), čurina (legrace), hokna (práce), zoncna (slunce –
z německého Sonne), prigl (Brněnská přehrada), love (peníze – z romštiny), čórka
252/417
(krádež – z romštiny), šaškec (blázinec), škopek (pivo). Zajímavý může být také výraz
pro obyvatele Prahy – cajzl. Mimo Brno může být toto označení chápáno jako hanlivé.
Mezinárodní folklorní festival Brno se koná pravidelně na sklonku letních
prázdnin již od roku 1990. Z původního setkání místních souborů se za tu dobu
proměnil v opravdový festival s bohatým programem a mezinárodní účastí.
Brněnsko tančí a zpívá je cyklus, který v Brně probíhá od 70. let 20. století. Každý
ročník je tematicky zacílen. Součástí je krojovaný průvod a samostatná národopisná
přehlídka. Akce se koná obvykle v červnu.
Šlapanické slavnosti (Šlapanice) pořádá místní hasičským sbor každoročně
v srpnu.
Pod křenovskó májó. Tato akce vznikla jako regionální přehlídka souborů
Vyškovska. Zastoupeny tedy byly především regiony Brněnska a Hané. Pro zpestření
jsou zváni i hosté z jiných regionů. Od roku 2007 byl festival spojen s folkovým
festivalem Křenovický Rakovec. Akce se koná obvykle v červnu.
Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů, známý pro mnohé pod
názvem BROLN, byl založen v roce1952. Zpracovával lidové písně z Čech, Moravy
i Slovenska a spolupracoval s vynikajícími muzikanty a zpěváky ze všech koutů naší
vlasti. Jeho sestava vycházela z tradičních lidových kapel. Základem byly smyčce,
cimbály a klarinety, k nim se podle potřeby přidávaly charakteristické lidové nástroje
jako dudy, píšťaly, grumle a další. Dne 31. října 1993 byl orchestr zrušen, v dubnu
2006 byl znovu obnoven a začal znovu vystupovat jako malé, ale hráčsky kvalitní
těleso.
Vojenský umělecký soubor Ondráš sídlí v Brně a jeho zřizovatelem je
Ministerstvo obrany. V současné době působí jako jediné profesionální těleso svého
druhu, které patří ke špičce ve svém oboru. Soubor je tvořen mladými talentovanými
umělci, ať již tanečníky, hudebníky, či zpěváky. Inspiraci čerpá z lidové tradice,
z projevu nejlepších zpěváků a vynikajících primášů a z dlouholetého působení
uměleckého vedoucího Jaroslava Juráška. Vedle profesionálních uměleckých
a organizačních pracovníků působí v souboru také amatérští členové, a to jak
v taneční, tak i v hudební a pěvecké skupině. Ondráš se dramaturgicky zaměřuje
především na národopisné oblasti Moravy a Čech. V repertoáru se však nezřídka
objevují i programová čísla, jejichž inspirací se staly lidové tance a melodie regionů
Slovenska, Maďarska, Rumunska apod. Celková dramaturgie souboru se při tvorbě
jednotlivých typů programů neomezuje pouze na umělecky ztvárněné folklorní pořady
vycházející z lidových tradic, ale vytváří i divadelní programy s folklorní tematikou
a dějovým námětem. Šíře uměleckého záběru tohoto téměř stočlenného kolektivu je
svým způsobem jedinečná. Ondráš každoročně uskuteční 150 až 200 vystoupení po
celé České republice a s úspěchem reprezentuje i v zahraničí, kde získává vedle řady
ocenění i své nové příznivce.
Slovácký krúžek v Brně je spolek sdružující rodáky z Moravského Slovácka
a všechny příznivce slováckého folkloru. Byl založen v roce 1908, a je tak nejstarším
folklorním spolkem na Moravě. V rámci „krúžku“ působí folklorní soubor složený
z cimbálové muziky, mužského a ženského pěveckého sboru a taneční složky. Se svojí
prezentací slováckého folkloru procestoval tento soubor celou Evropu. „Krúžek“ má
také svůj dětský soubor Slováček.
Slovácký soubor Šafrán Brno byl založen v roce 1949. Jeho repertoár je zaměřen
na oživování písní, tanců a lidových zvyků z oblasti Slovácka, zejména regionů
Horňácka, Kopanic, Kyjovska, Podluží a Strání.
Křenovák Křenovice je folklorní soubor, který byl založen v roce 1983 z odrostlých
členů dětského souboru Křenováček. Zaměřuje se na folklor východního Brněnska
a částečně regionu Haná. Písňový a taneční materiál čerpá převážně ze sbírek Zdenky
Jelínkové. Křenovák se pravidelně účastní domácího festivalu „Pod křenovskó májó“
a přehlídky „Brněnsko tančí a zpívá“. Mezi významné počiny v historii souboru patří
i četná vystoupení na MFF Brno.
Brněnští gajdoši a Líšňáci jsou muziky, které zpracovávají a interpretují lidové
písně z Brněnska.
Vrčka Šlapanice je národopisný soubor, který vznikl v roce 1993 a sdružuje
nadšenou mládež ve věku od 15 let ze Šlapanic a nejbližšího okolí. Každý rok
uskutečňuje celou řadu vystoupení pro širokou veřejnost jak v domácím prostředí, tak
253/417
i v cizině. Soubor spolupracuje také s Vlastivědným kroužkem ve Šlapanicích,
zaměřeným na kulturní minulost města. Repertoár souboru tvoří výhradně původní
neupravované tance z Brněnska a Šlapanicka podle zápisů L. Bakešové nebo F. Sušila.
Zpracovává také část jižní Hané.
Relíček Šlapanice je dětský národopisný soubor sdružující děti ze Šlapanic. Soubor
se zabývá zpracováváním folkloru širšího Brněnska. Na přehlídky, festivaly a jiná
vystoupení jsou děti oblečeny buď v pracovním kroji, nebo v tradičním slavnostním
šlapanickém kroji.
Bystrouška je soubor působí při základní škole v Bílovicích nad Svitavou. Čerpá
především z materiálů Zdenky Jelínkové s vazbou na Brněnsko a širší Brněnsko.
Doprovází jej vlastní muzika. Pravidelně se zúčastňuje MFF v Brně a místních akcí.
Kobylnické pekáčky (pegáčky) s mákem pocházejí z obce Kobylnice.
Bramborové kynuté pečené těsto mazané povidly se rozšířilo se po celé Moravě.
Kočičí marš jsou vařené fazole s posekanými vařenými brambory omaštěné sádlem
se škvarky.
Starobrno je tradiční výčepní pivo: Medium, Ležák, pivní speciál Baron Trenck
a unikátní speciál Zelené pivo (čepované na zelený čtvrtek) a Modrá Kometa. Začátky
pivovaru sahají zřejmě až do 14. století. V současné době má na jižní Moravě výsadní
postavení. Pivovar se již 140 let nachází na Starém Brně, a ačkoliv jde o moderní
pivovar, zachovává tradiční výrobní postupy, doplněné inovacemi a moderními
technologiemi.
• Best Western Premier Hotel International, Brno
• Charlie’s street, Brno-Modřice
• Hotel Royal Ricc, Brno
• Hotel Slávia, Brno
• Hotel Slovan – restaurace Bugatti, Brno
• Hotel Velká Klajdovka, Brno
• Kozlovna U Badinů, Brno
• Moravská chalupa Brno, Brno
• Noem Arch Restaurant, Brno
• Orea Wellness hotel Santon, Brno
• Pegas, Brno
• Potrefená Husa, Brno
• Potrefená Husa Brno, Brno 2
• Restaurace Jakoby, Brno
• Restaurace Laguna, Brno
• Restaurace Panská Lícha, Brno
• Restaurace Prominent, Brno
• Restaurace Šelepka, Brno
• Restaurace Šelepka, Brno
• Restaurace Skanzeen, Brno
• Restaurace Valoria, Brno
• Restaurace Varna, Brno
• Restaurace Veselá 2 (dříve Jantar), Brno
• Restaurace/Vinárna Pod radničním kolem, Brno
• Restaurant Černý medvěd, Brno
• Restaurant Merci, Brno
• Sunset restaurant, Brno
• Švejk Restaurant & Pension, Brno-Bohunice
• Švejk restaurant U Formana, Brno
• Výtopna, Brno
• Restaurace u Kašny, Rajhrad u Brna
• Restaurace Dobrá Chvíle, Neslovice
Pavel Cyprian z Brna, umělecký řezbář. Vyrábí obrázky a sošky z lipového,
bukového a ořechového dřeva.
Ivana Hedbávná z Brna se zabývá se tkaním na rámu (též na krosienkách). Jde
254/417
o techniku, která se nejvíce rozvíjela ve středověku. Podstatou tkaní je křížení soustavy
nití napnutých na rámu. Vyrábí oděvní doplňky, součástky a koberečky. Také svoje
umění předvádí například v muzeích. Ovládá i výrobu ze šústí.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Stálé expozice Moravského zemského muzea v Dietrichsteinském paláci
na Zelném trhu.
Expozice Velká Morava dokumentuje vývoj slovanského osídlení Moravy s přihlédnutím k okolním oblastem v rozmezí 6. až 10. století. V úvodní části je rekonstrukce
žárového hrobu s popelnicemi pražského typu pod mohylovým náspem. V centru
expozice je klenotnice s nejznámějšími a nejkrásnějšími skvosty velkomoravského
klenotnictví ze Starého Města u Uherského Hradiště, z Mikulčic a Břeclavi-Pohanska.
Vedle drobných nálezů seznamujících návštěvníka s každodenním životem starých
Moravanů, s vyspělostí řemeslné výroby, se způsobem obživy a úrovní vojenství si dále
zaslouží pozornost velký model hradiska v Mikulčicích, rekonstrukce klenotnické dílny
ze Starého Města a originální dřevěné bednění studny z téže lokality. Zájem poutají
také modely velkomoravských kostelů. Expozici uzavírá symbolický odkaz Velké
Moravy, dobové písemné prameny o příchodu byzantské mise na Moravu r. 863
i známé napomenutí krále Svatopluka svým synům, hovořící o nutnosti soudržnosti
a svornosti mezi nimi.
Expozice Morava ve středověku prostorově navazuje na expozici Velká Morava, proto
je její úvod věnován základní charakteristice změn, které nastaly zánikem
Velkomoravské říše. Tato část podává základní charakteristiku období 14.–15. století.
Dominanty v této části tvoří interiér jizby venkovského domu, interiér zemanské tvrze
a inventář venkovské domácnosti včetně stavebního vybavení, řemeslnických nástrojů
a zemědělského nářadí. Šlechtické prostředí charakterizují předměty spojené s výstrojí
a výzbrojí šlechtice a vybavení panských sídel.
Zelný trh. Na „Zelňáku“, jak jej nazývají místní, dodnes najdete nabídku sezónního
ovoce a zeleniny od farmářů z blízkého okolí a další pochutiny i výběr sezónních
řezaných květin.
TEMATICKÉ TRASY
Významné expozice ve městě Brně. Seznamte se s významnými expozicemi
mapujícími vývoj Moravy od období Velké Moravy po středověk, nakupte na Zelném
trhu a prohlédněte si proměny užitého umění v průběhu minulých staletí v expozici
Uměleckoprůmyslového muzea. Na závěr vyrazte prohlédnout si Jurkovičovu vilu.
na Zelném trhu.
Expozice Velká Morava dokumentuje vývoj slovanského osídlení Moravy s přihlédnutím k okolním oblastem v rozmezí 6. až 10. století. V úvodní části je rekonstrukce
žárového hrobu s popelnicemi pražského typu pod mohylovým náspem. V centru
expozice je klenotnice s nejznámějšími a nejkrásnějšími skvosty velkomoravského
klenotnictví ze Starého Města u Uherského Hradiště, z Mikulčic a Břeclavi-Pohanska.
Vedle drobných nálezů seznamujících návštěvníka s každodenním životem starých
Moravanů, s vyspělostí řemeslné výroby, se způsobem obživy a úrovní vojenství si
pozornost dále zaslouží velký model hradiska v Mikulčicích, rekonstrukce klenotnické
dílny ze Starého Města a originální dřevěné bednění studny z téže lokality. Zájem
poutají také modely velkomoravských kostelů. Expozici uzavírá symbolický odkaz
Velké Moravy, dobové písemné prameny o příchodu byzantské mise na Moravu r. 863
i známé napomenutí krále Svatopluka svým synům, hovořící o nutnosti soudržnosti
a svornosti mezi nimi.
je její úvod věnován základní charakteristice změn, které nastaly zánikem Velkomoravské říše. Tato část podává základní charakteristiku období 14.–15. století.
255/417
řezaných květin.
Uměleckoprůmyslové muzeum. Expozice situovaná do celého druhého podlaží
Uměleckoprůmyslového muzea představuje nejvýznačnější díla uměleckého řemesla
a užitého umění ve sbírkách Moravské galerie v Brně. Její široký záběr sahá ve
vybraných exponátech od období středověku po počátek 20. století. V chronologickém
sledu jednotlivých historických epoch je zachycen vývoj a stylové proměny
jednotlivých oborů, zejména nábytku, textilu, skla, keramiky, porcelánu a drahých
a obecných kovů jak na příkladech pozoruhodných solitérních kusů, tak významných
souborů.
Jurkovičova vila. Vlastní vilu Dušana Jurkoviče najdete v brněnských
Žabovřeskách. Stavba z roku 1906 patří k vrcholným příkladům modernistické
architektury inspirované britskou a vídeňskou tvorbou s prvky lidového umění.
Návštěvníci si mohou vychutnat neobyčejnou atmosféru domu i jeho zahrady.
Centrální schodišťová hala byla obnovena do téměř autentické podoby, přijímací salon
je zařízen Jurkovičovým originálním nábytkem ze zámku Molitorov. Expozice dále
představuje tvorbu Dušana Jurkoviče v Česku i na Slovensku.
256/417
PASPORT SUBREGIONU DRAHANSKO A POSVITAVÍ
ANOTACE
Kopcovitá krajina Drahanské vrchoviny je oblastí, kde se do
DESTINACE
dnešní doby zachovala unikátní koncentrace větrných mlýnů.
V údolí řeky Svitavy se pak stále můžete setkat také
s pozůstatky místní tradiční tovární výroby krajek či záclon.
POZICE V RÁMCI
REGIONALIZACE
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Větrné mlýny – na Drahansku se dochovalo nejvíce
PRO
větrných mlýnů v České republice.
MARKETINGOVOU
- Tradiční průmyslová výroba krajek, záclon
KOMUNIKACI
a výroba knoflíků.
PRŮNIKY
- Mlýny
- Krajky, výroba knoflíků
Miloslava Zatloukalová vyrábí slaměné dekorativní předměty a velikonoční
kraslice. Zpracovávání slámy jako druh lidové umělecké výroby se naučila od své
matky, vytváří nové vzory a rozšiřuje sortiment svých výrobků o misky ze slaměných
pásků a z lýka. Se svými výrobky navštěvuje muzea a nejrůznější trhy lidových
řemesel. Podílí se také na předvádění technologie prací ze slámy.
ATRAKTIVITY
Větrné mlýny na Drahansku. Nejvíce větrných mlýnů v České republice se
dochovalo v oblasti Drahanské vrchoviny. Větrným mlýnům tato oblast v minulosti
nesmírně přála: chybí tady totiž vodní toky s celoročně stabilním, vyrovnaným
průtokem. Potoky a říčky často vysychají, v oblasti Moravského krasu všechna voda
mizí do podzemí. Vodní mlýny zde proto nebyly tak efektivní jako jinde a místo nich
dostaly příležitost mlýny větrné. Na bezlesých, vysoko položených pláních, kde fouká
téměř stále, jich v minulosti stávalo několik desítek. Do současnosti se jich zachovala
celá řada a mnohé z nich nemají jinde obdobu. Koncentrace větrných mlýnů na
Drahanské vrchovině nebyla náhodná, o čemž svědčí mimo jiné i skutečnost, že celá
oblast je dnes středem zájmu stavitelů větrných elektráren.
Větrný mlýn v Rudici byl postaven roku 1865. Budova z lomového kamene má
typický vodorovný hřeben. Před mlýnem se dochovaly mlýnské kameny. V roce 1994
bylo ve mlýně otevřeno muzeum obce Rudice, expozice speleologie, mineralogie,
historie hutnictví a hornictví. Objekt je zapsán do seznamu nemovitých památek
Jihomoravského kraje.
Větrný mlýn Kořenec byl postaven v roce 1866 původně se šesti perutěmi. Po
poškození vichřicí byl obnoven pouze se čtyřmi perutěmi. Mlýn mlel do druhé světové
války.
Bývalý větrný mlýn holandského typu v Ostrově u Macochy byl postaven kolem
roku 1865, naposledy byl v provozu v roce 1902. Exteriér mlýna je udržován v původní
podobě a jeho vzhled nenarušují žádné stavební úpravy. Je postaven z neomítnutého
bílého zdiva z lomového vápence. Krytina objektu je plechová. Mlýn má typický
válcovitý tvar. Ve mlýně se zachovala velká hřídel (val), větrné lopaty, palečné
převodové kolo, převodové kolo cévové, mlecí složení s kameny a vysévací truhla
(moučnice). Mlýnice je zachována včetně jednotlivých pracovních podlah: podstřeší,
mlecí podlaha s kameny a zcela dole pak moučnice. Obsahuje ukázky mlynářského
a zemědělského náčiní.
V Ruprechtově se nachází chalupa s doškovou střechou postavená roku 1813
a větrný mlýn z roku 1873 s unikátní Halladayovou turbínou.
Hutnictví. Výroba železa se na tomto místě datuje již do doby 500 let př. n. l.
Železářská huť v Josefovském údolí u Adamova byla založena v roce 1732 Lichtenštejny. Rozšíření a modernizace provozů bylo provedeno koncem 18. a v polovině
19. století. Provoz hutě byl zastaven v roce 1877. Huť Františka je nejstarší
dochovaná huť ve střední Evropě a vůbec první technická rezervace České republiky
257/417
(1971) z 18. století. Je v ní umístěna expozice železářství, na volném prostranství
muzeum železářských pecí. Naučná stezka.
Tradice výroby záclon v Letovicích. V Letovicích se stále vyrábějí záclony, a to již
přes 180 let. V roce 1809 vynalezl anglický hodinář John Heathcoat stroj na zpracování tylu. Zařízení na výrobu krajek a záclon bylo natolik vzácné, že za jeho vývoz
z ostrovů hrozila smrt. I přesto se Holanďan Daniel Baum rozhodl bobinetový stroj
přivézt na Moravu. Tak začala výroba záclon v Letovicích. Baum nechal stroje v Anglii
rozmontovat a v bednách je s tvrzením, že jde o strojní součástky, poslal na starý
kontinent. Velké a nápadné části bobinetového stroje připevnili lodníci na dna lodí
a převáželi je průlivem La Manche pod vodou. V té době už v Letovicích fungovala
plátenická manufaktura, která byla jednou z největších na Moravě. Baum podnik
koupil a v roce 1832 položil základy krajkářské výroby v Letovicích a tím v celé tehdejší
střední Evropě. Továrnu pak prodal vídeňskému podnikateli Moritzi Faberovi. Tehdy
továrnu při své cestě po Moravě navštívil i rakouský císař František I. Největší
rozmach rodinného podniku zažila rodina Faberů v 70. a 80. letech 19. století, v roce
1887 dokonce založili krajkářskou pobočku v Miláně. V roce 1945 byli němečtí majitelé
vyhnáni a továrna byla znárodněna, následně dostala název národní podniky Tylex
Letovice, výroba tylů, krajek a záclon. Po roce 1989 se Tylexu postupně přestávalo
dařit, podnik vystřídal několik majitelů a prošel mnoha změnami. Kromě záclon
a galanterie vyrábí například průmyslové nebo zdravotnické úplety.
Perleťářství a výroba knoflíku. V Senetářově bylo kromě sítěk na vlasy a síťování
záclon rozšířeno zejména perleťářství. Perleťářství přinesl do Senetářova vídeňský
podnikatel Alfons Tománek, když zde v 80. letech 19. století založil perleťářskou
továrnu na výrobu knoflíků. Vedle ní vznikla i řada menších dílen a mnoho vyučených
perleťářů („frčkařů“) začalo knoflíky vyrábět i podomácku. Rozvoj perleťářské výroby
na konci 19. a na začátku 20. století přerušila první světová válka, která přerušila
obchod s perletí a o výrobky nebyl zájem. Po válce pak obnovily činnost již jen některé
dílny a Tománkova – od roku 1926 Novákova – továrna. Zájem o perleťové knoflíky se
však nezvyšoval, v době hospodářské krize se snížil natolik, že perleťáři začali vyrábět
pomůcky znázorňující postup výroby perleťových knoflíků, které nabízeli školám. Tak
postupně ve 30. letech minulého století zanikly všechny dílny. Perleťářská výroba se
udržela jen v Novákově továrně, která však začala postupně přecházet na výrobu
koflíků z levnější umělé hmoty – galalitu. Tradice výroby knoflíků v Senetářově
pokračovala ve výrobním družstvu Chemoplast a knoflíky z umělých hmot zde vyráběli
až do začátku 80. let 20. století. Expozici tohoto řemesla nabízí Muzeum lidového
stavitelství a perleťářství Senetářov, které se nachází v domě z nepálených cihel
s doškovou střechou, jenž je ukázkovým exemplářem typických stavení této oblasti.
Muzeum lidových tradic Kořenec uchovává zařízení světnice s černou kuchyní, ve
dvoře pak stojí mlátičky, fukary, koňské saně nebo zemědělské povozy. Návštěvník se
seznámí s kořeneckými kroji a zapomenutými řemesly a jejich postupy na Kořenecku.
V této oblasti je doposud běžná velikonoční pomlázka, také tradice stavění májí jsou
stále živé. Namísto hodů se slaví pouť u příležitosti patrona kostela.
Masopustní obchůzky v Kořenci byly obnoveny v roce 1997. Pochování basy
probíhá v Kořenci již týden před masopustní obchůzkou v rámci folklorního
krojovaného plesu. Obchůzky doprovází průvod masek, který zastavuje a zvoní dům od
domu, kde je pro ně připraveno pohoštění. U každého domu se pronáší úvodní slova
formou říkanky.
Masopustní oslavy v Okrouhlé jsou na Boskovicku vyhlášené a mají velkou
tradici. Součástí masopustních oslav bývá každým rokem zabíjačka a zabijačkové hody
v kulturním domě. V roce 1990 se obnovila tradice pochování basy. Nechybí
samozřejmě průvod masek doprovázený hudbou.
Folklorní krojovaný ples v Kořenci. V úvodu vystupuje folklorní soubor Kořeňák
s pásmem tanců. Pochování basy probíhá k půlnoci. Sálem prochází pohřební průvod
v čele s farářem, kostelníkem, hrobařem a plačkami. Na márách nesou basu přikrytou
plachtou. Farář pak pronese parodii na pohřební řeč a poté prosí basu za přímluvy
v nebi. Celé vystoupení je zakončeno průvodem, který za zvuku pohřební hudby
několikrát obejde sál.
258/417
Mytologie, obřady
Horácké nářečí je moravským nářečím, kterým mluví obyvatelé zeměpisné oblasti
Drahanská vrchovina, sousedící s Hanou, proto se horácké nářečí hanáčtině podobá,
vykazuje však určité rozdíly ve výslovnosti i z hlediska slovní zásoby.
Příklady - zemská jablíčka (brambory), křidla (poklička), šufánek, „já tam nedobim“,
(někam nedosáhnu), časté jsou obraty „jeďte tama, tudma“, používá se také přípona
„ej“. Takže výhled není pěkný, ale je pěknej, oběd byl dobrej. Neříká se „on“, ale „von“
a místo slova „není“ raději „nejni“.
Velen Boskovice je folklorní taneční soubor s dlouholetou tradicí. Byl založen už
v roce 1951. Soubor má svoji muziku i tanečníky, kteří prezentují hudební, písňový
a taneční folklor z boskovické oblasti Drahanské vrchoviny, Malé Hané i Horácka –
z východní části Českomoravské vrchoviny. Základem tanečního repertoáru jsou
choreograficky upravené řemeslnické tance z Kořence, Protivanova, nově pak
vznešený tanec „štéc“ z Velkoopatovicka, scénická pásma Hospoda („Ho mozeke na
Kořenco“), Dožínky, Masopust, „Na Bílé hoře“ a jednotlivé tance a písně. Soubor se
pravidelně účastní Kořeneckých slavností a dalších přehlídek a festivalů
národopisných souborů u nás i v zahraničí.
Soubor Kořeňák byl založen v roce 1948, a je tak jedním z nejstarších souborů svého
druhu. Svá vystoupení předvádí obvykle v ucelených folklorních pásmech, která jsou
sestavená z dochovaných zvyků, původních tanců a písní. Příkladem je např. kácení
máje, masopustní zvyky a maškary, přástky nebo také dožínky s mlácením obilí cepy.
V úvodních slovech při každém vystoupení prezentují zdejší nářečí ukázkou zvyku
nebo obyčeje. Velkou snahou souboru je zachování původního kořeneckého kroje,
který se dochoval v obci Kořenec pouze v několika kusech až do začátku 20. století.
Mezi pravidelné činnosti souboru patří Kořenecký bál, který se koná vždy začátkem
měsíce února každého roku. Další z akcí jsou Kořenecké slavnosti písní a tanců.
Kořeňáček je dětský kroužek, který vznikl v roce 1972 při mateřské škole v Kořenci.
Od roku 1973 se kroužek zúčastňuje okresních slavností písní a tanců. Úspěšně
reprezentoval nejen kořenecký soubor, ale celý okres Blansko.
Drahan a Drahánek Blansko. Folklorní soubor Drahan byl založen v roce 1974,
o pět let později byl založen Drahánek. Základní repertoár souboru tvoří převážně
tance a písně z oblasti Horácka, zejména z oblasti Kořence a Protivanova, a dále
z etnografických oblastí Slovácka, Lašska, Čech a Slovenska. Soubory mají za sebou
několik vystoupení v České republice a také v zahraničí: Itálie, Německo, Holandsko,
Francie, Rakousko a další.
Ertepláky – bramborové placky posypané mákem.
Klobása z Konice je vyrobena podle tradičního receptu a uzena tvrdým dřevem.
Výrobcem je malé řeznictví a uzenářství Lubomíra Šmídy, ve kterém vyrábí tradiční
zabíjačkové speciality podle starých rodinných receptur. Bylo založeno roku 1993.
• Restaurace, penzion Havírna, Letovice
• Penzion a restaurace Gallus, Vranov u Brna
• Restaurace Stará Pošta, Rousínov u Vyškova
• Hotel Kaskáda, Kuřim
• Hotel Selský dvůr, Vyškov
Výrobky ze slámy a lýka jsou vyráběny v dílně v Brodku u Konice. Miloslava
Zatloukalová vytváří nejen zvonečky, labutě či srdíčka, ale také praktické věci, jako
jsou prostírky, ošatky, chlebovky a další výrobky. Zpracovávání slámy jako druhu
lidové umělecké výroby se naučila od své matky, která pracovala v dílně Ústředí lidové
umělecké výroby. Pokračuje po matčině vzoru v duchu tvorby bývalého ÚLUV, ale také
vytváří nové vzory a rozšiřuje sortiment svých výrobků o misky ze slaměných pásků
a z lýka. Se svými výrobky navštěvuje muzea a nejrůznější trhy lidových řemesel.
259/417
Podílí se také na předvádění technologie prací ze slámy. Držitel titulu „Nositel tradice
lidových řemesel“.
Kartáče z přírodních žíní vyrábí v Brodku u Konice Alois Slepánek.Vyrábí
především ruční smetáčky, smetáky, metle, kartáče. Pokračuje v tradici výroby
kartáčnického sortimentu. K výrobě používá kvalitní dřevo bukové, dubové nebo
jasanové. K výpletu výrobků používá koňské či hovězí žíně, směs silonových
a přírodních žíní nebo silonových kořínek.
Drátenictví. Jiří Bareš z Katova, mistr cechu česko-moravských uměleckých
dráteníků, předvádí drátenickou výrobu v muzeích při různých ukázkách starých
řemesel, ve skanzenech při letních aktivitách různých spolků. Jeho výrobky získaly
certifikát „Regionální produkt – Moravský kras“.
KLASTRY ATRAKTIVIT
historie hutnictví a hornictví. Objekt je zapsán do seznamu nemovitých památek. Od
ledna do dubna a od října do konce roku je otevřen o víkendech (v zimních měsících
s ohledem na aktuální počasí), v květnu až září pak denně od 9 do 12 a od 14 do 17 hod.
mimo pondělky. Mimořádnou návštěvu, např. hromadný zájezd, lze domluvit na
obecním úřadě nebo přímo s průvodcem panem Janem Dobešem, Rudice čp. 5, tel.
(+420) 602 729 084 nebo 603 803 435.
V nově opravené budově sousedící s mlýnem bylo vybudováno jedno z turistických
informačních center v Moravském krasu. Zajišťuje rychlé občerstvení, prodej
turistických suvenýrů, publikací a map a provoz veřejného sociálního zařízení. Od
roku 2013 v souvislosti se změnou nájemce došlo k podstatnému rozšíření sortimentu
o regionální výrobky a speciality. Provoz centra je sezónní, zahájení i ukončení
provozu a otvírací doba se přizpůsobuje muzeu s tím, že z technických důvodů je
centrum v měsících listopad až březen uzavřeno, naopak v letních měsících bývá
otevřeno i v pondělí, zvlášť při pěkném počasí.
TEMATICKÉ TRASY
dochovalo v oblasti Drahanské vrchoviny. Vydejte se prohlédnout si některé z nich.
Svoji cestu začněte v Ruprechtově, kde se nachází chalupa s doškovou střechou
postavená roku 1813 a větrný mlýn z roku 1873 s unikátní Halladayovou turbínou.
Jádrem Vašeho výletu bude větrný mlýn v Rudici, který byl postaven roku 1865.
Budova z lomového kamene má typický vodorovný hřeben. Před mlýnem se dochovaly
mlýnské kameny. V roce 1994 bylo ve mlýně otevřeno muzeum obce Rudice, expozice
speleologie, mineralogie, historie hutnictví a hornictví. Objekt je zapsán do seznamu
nemovitých památek Jihomoravského kraje.
Bývalý větrný mlýn holandského typu v nedalekém Ostrově u Macochy byl
postaven kolem roku 1865. Naposledy byl v provozu v roce 1902. Exteriér mlýna je
udržován v původní podobě a jeho vzhled nenarušují žádné stavební úpravy. Je
postaven z neomítnutého bílého zdiva z lomového vápence. Krytina objektu je
plechová. Mlýn má typický válcovitý tvar. Ve mlýně se zachovala velká hřídel (val),
větrné lopaty, palečné převodové kolo, převodové kolo cévové, mlecí složení s kameny
a vysévací truhla (moučnice). Mlýnice je zachována včetně jednotlivých pracovních
podlah: podstřeší, mlecí podlaha s kameny a zcela dole pak moučnice. Obsahuje
ukázky mlynářského a zemědělského náčiní.
Na závěr výletu si nechte větrný mlýn Kořenec. Byl postaven v roce 1866 původně
se šesti perutěmi. Po poškození vichřicí byl obnoven pouze se čtyřmi perutěmi. Mlýn
mlel do druhé světové války.
260/417
7.4
Zmapování REGIONU Jižní Morava
PASPORT REGIONU JIŽNÍ MORAVA
ANOTACE
Úrodným regionem jižní Moravy kráčelo do Čech křesťanství,
DESTINACE
podél zdejších řek a na svazích se dodnes prostírají vinice
a ovocné sady. Jižní Morava předkládá svým návštěvníkům
rozmanitou škálu stále živých folklorních tradic, a zejména
vinařské turistiky.
POZICE V RÁMCI
REGIONALIZACE
Skládá se ze subregionů Podhorácko, Podyjí, Brněnsko,
Drahansko a Posvitaví
ZÁKLADNÍ TÉMA
— Vyhlášené jihomoravské vinařské oblasti a vinné
PRO
slavnosti – košty vína, vinné trhy, vinobraní i tradiční
MARKETINGOVOU
zarážení hory.
KOMUNIKACI
— Lidová architektura – malebné sklepní uličky
a zachovalé selské usedlosti, ale také větrné mlýny na
Drahansku.
— Znojemské okurky a ivančický chřest – tradice
pěstování těchto specifických plodin.
— Zelný trh – tradice zelinářství a prodeje zeleniny již od
13. století.
— Větrné mlýny – na Drahansku se dochovalo nejvíce
větrných mlýnů v České republice.
PRŮNIKY
— Vinařství
— Lidová architektura
— Místní speciality
— Mlýny
Ctirad Králík – sklepmistr Sedleckých vín, vyhledávaný hodnotitel vinařských
soutěží. O víně píše verše, je aktivním propagátorem vinařské osvěty a folkloru.
V zemědělském družstvu Sedlec pracuje již třicet let. O Ctiradu Králíkovi se ve
vinařské veřejnosti traduje, že je nejlepším básníkem mezi vinaři a bezpochyby
i nejlepším vinařem mezi básníky.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Pivovar Dalešice byl založen pravděpodobně již koncem 16. století. Moravské
zemské desky kladou nepochybnou existenci pivovaru k roku 1609, kdy zde byl
vrchností Jiří z Náchoda. Nejstarší části současného komplexu budov pocházejí
z období raného baroka, tj. ze 17. století, což prozrazují zejména masivní kamenné zdi,
typy kleneb a kamenná ostění oken. V rámci exkurze v pivovaru se můžete seznámit
s jeho historií, čeká vás parostrojní výroba piva, starý pivovarský provoz i místo
natáčení slavné koupací scény z filmu Postřižiny. Seznámíte se zde také s dnešní
výrobou piva, prohlédnete si středověké ležácké sklepy a můžete se zúčastnit
ochutnávky piv přímo z ležáckého tanku. Součástí pivovaru je i restaurace a hotel.
Dalešický pivovar pořádá také řadu kulturních akcí, největší událostí sezóny jsou
Postřižinské slavnosti.
Vodní mlýn Slup je renesanční nově zrekonstruovaná budova vybavená čtyřmi
různými mlýnskými složeními (české složení, kašové složení, umělecký mlýn a válcový
mlýn), která jsou návštěvníkům předváděna v ukázkovém provozu. V obytných
prostorách je umístěna nová expozice vývoje mlynářství od pravěku po 20. století.
Památka získala první místo v národní soutěži Gloria Musealis. Každoročně v měsíci
září se před památkou za spolupořadatelské účasti Technického muzea v Brně koná
setkání tradičního lidového řemesla a folklorních souborů pod názvem Slavnosti
chleba.
na Zelném trhu.
Expozice Velká Morava dokumentuje vývoj slovanského osídlení Moravy
s přihlédnutím k okolním oblastem v rozmezí 6. až 10. století. V úvodní části je
rekonstrukce žárového hrobu s popelnicemi pražského typu pod mohylovým náspem.
V centru expozice je klenotnice s nejznámějšími a nejkrásnějšími skvosty
velkomoravského klenotnictví ze Starého Města u Uherského Hradiště, z Mikulčic
261/417
a Břeclavi-Pohanska. Vedle drobných nálezů seznamujících návštěvníka
s každodenním životem starých Moravanů, s vyspělostí řemeslné výroby, se způsobem
obživy a úrovní vojenství si pozornost dále zaslouží velký model hradiska
v Mikulčicích, rekonstrukce klenotnické dílny ze Starého Města a z téže lokality
originální dřevěné bednění studny. Zájem poutají také modely velkomoravských
kostelů. Expozici uzavírá symbolický odkaz Velké Moravy, dobové písemné prameny
o příchodu byzantské mise na Moravu r. 863 i známé napomenutí krále Svatopluka
svým synům, hovořící o nutnosti soudržnosti a svornosti mezi nimi.
je její úvod věnován základní charakteristice změn, které nastaly zánikem
Velkomoravské říše. Tato část podává základní charakteristiku období 14.–15. století.
řezaných květin.
historie hutnictví a hornictví. Objekt je zapsán do seznamu nemovitých památek.
Od ledna do dubna a od října do konce roku je otevřen o víkendech (v zimních
měsících s ohledem na aktuální počasí), v květnu až září pak denně od 9 do 12 a od 14
do 17 hod. mimo pondělky. Mimořádnou návštěvu, např. hromadný zájezd, lze
domluvit na obecním úřadě nebo přímo s průvodcem panem Janem Dobešem, Rudice
čp. 5, tel. (+420) 602 729 084 nebo 603 803 435.
V nově opravené budově sousedící s mlýnem bylo vybudováno jedno z turistických
informačních center v Moravském krasu. Zajišťuje rychlé občerstvení, prodej
turistických suvenýrů, publikací a map a provoz veřejného sociálního zařízení. Od
roku 2013 došlo v souvislosti se změnou nájemce k podstatnému rozšíření sortimentu
o regionální výrobky a speciality. Provoz centra je sezónní, zahájení i ukončení
provozu a otvírací doba se přizpůsobuje muzeu s tím, že z technických důvodů je
centrum v měsících listopad až březen uzavřeno, naopak v letních měsících bývá
otevřeno i v pondělí, zvlášť při pěkném počasí.
TEMATICKÉ TRASY
Tradiční řemesla na Podhorácku a Slavnosti chřestu. Seznamte se s tradicí
betlemářství, hrnčířství a džbánkařství v Třebíči, navštivte Muzeum řemesel
v Moravských Budějovicích a nenechte si ujít tradiční Slavnosti chřestu, které se
konají každý rok v květnu v Ivančicích.
Moravská vinná stezka, úsek Znojmo – Jevišovka (68 km)
Tato stezka začíná v centru Znojma. Uprostřed Husových sadů označuje její začátek
návěstí se sklepním žudrem červené barvy. Po krátkém sjezdu parkem pokračuje
kilometrovým úsekem po silnici I. třídy. Rušný provoz města opouští stezka Louckou
ulicí, most přes Dyji je již branou do významné vinařské obce Nového Šaldorfu –
Sedlešovic. Prohlédněte si Modré sklepy v Novém Šaldorfu, jsou jedním
z největších areálů na Znojemsku.
Moravské vinařské stezky – Mikulovská (82 km)
Uzavřený okruh kopíruje hranice Mikulovské vinařské podoblasti, převážně rovinatý
průběh trasy rámují vody řeky Dyje, rybníků a Novomlýnských nádrží. Jižní
část okruhu prochází Lednicko-valtickým areálem, u kolonády na Rajstně nad
Valticemi vystoupá do své největší nadmořské výšky. Odtud pokračuje atraktivním
terénním úsekem v blízkosti státní hranice a až do Nového Přerova sleduje signálku,
vojenskou silnici podél bývalé železné opony.
Významné expozice ve městě Brně. Seznamte se s významnými expozicemi
mapujícími vývoj Moravy od období Velké Moravy po středověk, nakupte na Zelném
trhu a prohlédněte si proměny užitého umění v průběhu minulých staletí v expozici
Uměleckoprůmyslového muzea. Na závěr vyrazte prohlédnout si Jurkovičovu vilu.
dochovalo v oblasti Drahanské vrchoviny. Vydejte se prohlédnout si některé z nich.
262/417
v pasportech jednotlivých subregionů (subregiony Podhorácko od str. 238,
Podyjí od str. 243, Brněnsko od str. 250, Drahansko a Posvitaví od str.
257).
7.5
Marketing summary pro region Jižní Morava
Vyhlášené jihomoravské vinařské oblasti a vinné slavnosti – košty vína,
vinné trhy, vinobraní i tradiční zarážení hory.
Vinařství na jižní Moravě patří mezi nejstarší v Evropě, vinná réva se zde pěstuje již od
dob Keltů. Zdejší lidé dobře vědí, že skutečné poklady se neukrývají na dně moří, ale ve
vinných sklepech nebo archivech. K návštěvě vábí nejen vinohrady, památkové
rezervace vinných sklepů či sklepní uličky, ale také vinařské expozice, výstavy, veletrhy
či vinobraní.
Lidová architektura – malebné sklepní uličky a zachovalé selské usedlosti, ale také
větrné mlýny na Drahansku.
Příběh moravského vína a vinařů, kteří jej tu po staletí pěstují, je vepsán do malebných
sklepních uliček a selských usedlostí jižní Moravy. V severním cípu této oblasti se pak
odráží její krasové podloží, které dává většině vody proniknout pod povrch a místním
lidem tak nezbylo, než se při výrobě mouky spolehnout na jiný živel – vítr. Kde jinde si
lépe provětrat hlavu po návštěvě vinného sklípku než při prohlídce větrného mlýnu?
Znojemské okurky a ivančický chřest – tradice pěstování těchto specifických
plodin.
Ivančický chřest je příběhem gastronomické delikatesy, která si v minulosti našla svou
cestu až na c. k. tabuli rakouskouherského mocnáře ve Vídni. Ochutnejte i vy speciality,
které vytváří na každoročních Slavnostech chřestu z této výborné zeleniny mistři
kuchaři, nechte se jimi inspirovat a odvezte si vyhlášený ivančický chřest s sebou
domů. Těžké ráno po koštu ve vinném sklípku z předešlého večera? Pro nejednoho
návštěvníka Jižní Moravy se stane záchranou nakládaná okurka ze Znojma.
Zelný trh – tradice zelinářství a prodeje zeleniny již od 13. století.
Přestože už na „Zelňáku“, jak jej nazývají místní, neprodávají tradiční babky Líšňačky
jako kdysi, dodnes tu najdete nabídku sezónního ovoce a zeleniny od farmářů
z blízkého okolí a další pochutiny a vaše oko potěší také výběr sezónních řezaných
květin.
263/417
7.6
264/417
Zmapování SUBREGIONŮ Východní Moravy
PASPORT SUBREGIONU SLOVÁCKO
ANOTACE
Slovácko je jednou z nejvýraznějších národopisných oblastí
DESTINACE
České republiky. Je bohaté na lidové kroje, zvyky a obyčeje,
lidové písně, hudbu i slovesnost. Dodnes se zde udržují
staleté tradice a zvyky. Atmosféru slováckých vesnic
a slovácké krajiny dokreslují uličky s malovanými domy,
žudry, boží muka a zdobené vinné sklepy. Součástí stále
živých lidových tradic je cimbálová muzika, folklorní tance,
hody, košty (ochutnávky) a jiné slavnosti. O svébytnosti
zdejší lidové kultury svědčí mimo jiné i unikátní lidový tanec
slovácký verbuňk a jízda králů, obojí zařazené na seznam
světového dědictví UNESCO.
POZICE V RÁMCI
Součást mezoregionu Morava a Slezsko.
REGIONALIZACE
Na pomezí regionu Jižní Morava a Východní Morava, pro
potřeby pasportizace uvedeno jako součást regionu Východní
Morava.
Subregion Slovácko se skládá z dílčích oblastí Dolňácka,
Horňácka, Podluží, Moravských Kopanic a Hanáckého
Slovácka.
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Slovácký verbuňk a jízda králů – nehmotné
PRO
kulturní dědictví zapsané na seznamu UNESCO.
MARKETINGOVOU
- Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici –
KOMUNIKACI
nejvýznamnější folklorní festival v České republice.
- Tradiční řemesla – tupeská keramika, výroba
krojů, krojovaných panenek, kraslic i modrotisku.
- Cimbálové muziky a výroba cimbálů.
- Vinařství na Slovácku – rozsáhlé vinice, vinařské
stavby i slavnosti.
- Místní speciality – slivovice, povidla i koláčky ze
Slovácka.
PRŮNIKY
- Vinařství
- Lidové zvyky a obyčeje
- Hudba
Jožka Uprka (1861–1940) byl významný moravský grafik a malíř, který se narodil
v obci Kněždub. Pomocí svého díla prezentoval folklorní scénu jižní Moravy. Rodný
kraj ho často inspiroval při jeho tvorbě a právě na jižní Moravě vznikla stěžejní část
jeho díla. Témata nalézal v každodenním životě prostých obyvatel, v jejich práci,
obyčejích a slavnostech. Nedaleko svého rodiště v Hroznové Lhotě nechal v roce 1904
podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče přestavět malý domek na patrovou vilu
s dřevěnými prvky inspirovanými lidovou architekturou. Jeho nejznámějším dílem je
obraz „Jízda králů“, který vytvořil v roce 1897. Během svého života svá díla vystavoval
v Praze, Brně i Hodoníně. K jeho dalším významným dílům patří výzdoba Jurkovičovy
křížové cesty na Hostýně, dále nástěnné malby v obřadní síni nové radnice
v Uherském Hradišti nebo výzdoba kostela Panny Marie Královny v Ostravě.
Dílu tohoto umělce se podrobně věnuje Galerie Jožky Uprky v Uherském
Hradišti. V expozici můžete obdivovat také plastiky umělcova mladšího bratra,
známého sochaře Franty Uprky. Rodný dům bratří Uprků v obci Kněždub je
nádherným příkladem lidové architektury Slovácka. Rodný dům bratří Uprků je
opraven a dozdoben krásnou štukovou omítkou, nacházející se v centru Kněždubu.
V domě lze spatřit expozici domácího interiéru pocházejícího z konce 19. století
a exponáty dokládající život a dílo malíře Joži a sochaře Franty Uprkových. Dům leží
nedaleko kněždubského „Slováckého Slavína“, hřbitova, kde jsou oba významní umělci
pohřbeni.
Slávek Volavý (1933–1983) byl vynikající zpěvák, muzikant a primáš cimbálové
muziky. Jeho osobnost je výrazně spojena s krajinou Strážnice, za svého působení se
stal symbolem folkloru moravského Slovácka. Díky jeho soustavné práci se podařilo ze
strážnických slavností postupně vybudovat folklorní festival mezinárodního významu.
Dlouhodobě pracoval jako ředitel Ústavu lidového umění ve Strážnici. Zejména po
druhé světové válce se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů oživování folkloru
v Československu. Věnoval se zejména lidové kultuře Slovácka, díky které se stal
jedním z nejznámějších lidových umělců u nás i v zahraničí druhé poloviny 20. století.
Zdeněk Galuška (11. července 1913 v Uherském Ostrohu – 13. února 1999 v Nivnici)
byl český spisovatel, malíř a ilustrátor, lidový vypravěč a písmák, autor populárních
soudniček, jež byly posléze vydány v povídkovém souboru s podnázvy Slovácko sa súdí
(vydáno poprvé v roce 1947) a Slovácko sa nesúdí (vydáno poprvé v roce 1972). Obě
knihy posléze velice zpopularizoval stejnojmenný televizní seriál Slovácko sa nesúdí
scénáristy Petra Tučka, v němž hlavní roli strýca Pagáča ztvárnil slovenský herec Jozef
Kroner, kterému zdatně sekundoval Oldřich Velen.
Každý rok v červenci se v Uherském Ostrohu pořádá akce na počest tohoto spisovatele
a vypravěče Galuškovo Slovácko - odpolední pořad věnovaný autorovi humorných
povídek ze Slovácka doprovázený folklorními vystoupeními a slováckým vínem.
Moarch Miško Eveno, rodák z francouzské historické provincie Bretaň, si natolik
zamiloval folklor Slovácka, že se za ním přestěhoval. Celý život se věnuje výtvarnému
umění, na Slovácku proslul především obrazy a ilustracemi s folklorní tematikou.
Yoshimi „Yokki“ Yokoyama je mladá japonská fotografka, která přišla do České
republiky studovat fotografii. V rámci svých studií začala fotit ženy v tradičním oděvu
na Kyjovsku a nakonec zde také našla nový domov.
ATRAKTIVITY
Slovácký verbuňk je mužský lidový sólový tanec. V roce 2005 byl jako první z ČR
zapsán na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Tanec je
charakteristický postupně zrychlujícím tempem a gradací tanečních prvků. Při
tancování je rovněž prostor pro prvky, které tanečník sám vymyslí. Muži tento tanec
tancují pouze při cimbálové muzice nebo dechovce, avšak z velké části je jeho
provedení závislé na improvizaci tanečníka. Tančí jej pouze muži při cimbálové muzice
nebo dechovce. Tanečník nejdříve zazpívá nějakou z verbuňkovských písní, poté tančí
s rukama nad hlavou. V tanci lze provádět poskoky, výskoky, dřepy a otočky, velmi
časté je také tleskání rukama. Jak tanec graduje, množství tanečních prvků se zvětšuje
a tanec se tak pro tanečníka stává náročnějším. Jedná se o náročný tanec s velkým
důrazem na kondici a hudební cit tanečníka. V mnoha slováckých rodinách je tanec
běžnou součástí života. Název tance nejspíše pochází z německého slova „Werbung“,
které přeložené do češtiny, znamená reklama nebo také ucházení se. Charakter tance
je těmto slovům podobný. Tanečníci pomocí tance předvádějí naplno své umění.
Jízda králů je lidový obyčej, jehož původ je doposud neznámý. Jeden
z nejznámějších folklorních zvyků v České republice. První záznamy o této tradici se
datují k roku 1808, ale předpokládá se, že tradice je ještě starší. Hlavní postavou jízdy
je král, nejčastěji jím bývá chlapec ve věku mezi 10–12 lety. Tradičně je oblečen do
ženského oděvu a v ústech má růži, aby nemohl mluvit, dále pentli, která zakrývá jeho
obličej. Král je doprovázen skupinou mladých chlapců, kterým se říká „legrůti“. Jejich
úkolem je krále ochraňovat a vybírat výslužku. Tato tradice se udržuje už jen v regionu
Slovácko a na Hané, dříve však byl zvyk dodržován velmi často po celé republice.
V roce 2011 byla jízda králů zapsána na seznam nehmotného dědictví UNESCO.
Nejpopulárnější jízda králů se jezdí každý rok ve slováckém Vlčnově a v regionu
Dolňácko ve Skoronicích u Kyjova, zažít ji můžete ale i v Kunovicích či v Hluku. Jízda
králů se dnes opět obnovuje v mnoha obcích slováckého regionu, před 2. světovou
válkou se zvyk dodržoval téměř v každé obci.
Jedinečnost Slovácka podtrhuje jeho osobitá, dodnes zachovalá lidová architektura.
Staleté tradice v mnoha obcích promlouvají nabílenými fasádami s modrou
podrovnávkou a s barevnými květinovými dekory kolem oken a žuder od zručných
„maléreček“. Dochovaly se bohaté statky, domky chalupníků, komory, stodoly, sklepy
a sklepní uličky, větrné mlýny, sušárny ovoce, ale také boží
muka, křížky a drobné kapličky se soškami sv. Antonína nebo Jana Nepomuckého
a dalších světců.
265/417
Celá oblast jižní Moravy patří ke stejnému architektonickému typu obytného domu.
Základem vesnice byla individuální usedlost s uzavřeným dvorem, přičemž převážila
tendence sdružovat objekty v uzavřenou zástavbu. V novověku se tak zformovala
okapová orientace domu směrem ke komunikaci, která je zde dodnes zachovaná.
V jednotlivých oblastech má dům řadu rysů, odpovídajících tradici určité obce či
skupiny obcí. Jde o rozdíly v použití stavebních materiálů, v členění domu a od
počátku 20. století i ve zdobení fasád. Vlastní zástavba obce je vedena většinou v ose
potoka, kde byla nebo vznikla současně i obslužná komunikace. Tento způsob zástavby
se nazývá silniční osada. Přízemní domy – původní zemědělské velkostatky i menší
usedlosti – se řadí jeden vedle druhého do dlouhé souvislé řady lemující ulici. Vesnice
je tak v podstatě široká ulice, ve středu rozšířená v náves. Za zástavbou domů navazují
postupně zahrady, dále pole, louky a na okraji katastru les. Volné prostranství návsi
bylo již od 19. století upravováno a zkrášlováno (ovocnými stromy, květinovými
předzahrádkami s nízkým plůtkem či alejí listnatých stromů u hlavní cesty nebo
potoka).
Názední malba na Slovácku – pro slovácké domy je příznačná jejich výrazná
barevnost a také názední malba, která se rozvinula na počátku 20. století. Nejčastější
barvou přízemní podrovnávky, která lehce převyšuje výšku kamenných základů domu,
je modrá, červená, žlutá či zelená a obvykle tak ostře kontrastuje s omítkou ostatních
stěn. Ty jsou natřené bílou, v jiném případě světlou vápennou barvou, které se říká
„lička“. Takovéto malby jsou typické zejména pro oblast Strážnicka, ale setkat se
s nimi lze v menší míře i na celém Slovácku. Názední malby jsou často dílem místních
maléreček ze Strážnice, Petrova či oblasti Podluží. Setkat se s nimi lze na celé jižní
Moravě.
Konkrétní příklady lidové architektury naleznete pro větší přehlednost v jednotlivých
podoblastech Slovácka.
Lidová řemesla a tradiční rukodělná výroba tvoří součást živých tradic Slovácka a jsou
zdrojem obdivu vůči umu a výtvarnému cítění generací zdejších řemeslníků. Nádherná
keramika, vyškrabovaná vajíčka, výšivky na ubrouscích, figurky z kukuřičného šustí,
modrotisk, perníčky, řezbářské práce, proutěné ošatky, paličkovaná krajka, to je jen
krátký výčet místních tradičních řemesel a produktů.
Konkrétní přehled tradičních řemesel a řemeslníků naleznete v rámci jednotlivých
podoblastí Slovácka.
Slovácké víno a vinařství. Slovácko je krajem vinic a vína. Ve Slovácké podoblasti
a na Slovácku jako takovém, je největší rozloha vinic v ČR. Nachází se tu také
Šlechtitelská stanice vinařská Polešovice, která má dlouholetou tradici. Byla založena
v roce 1922 jako státní podnik zabývající se šlechtitelskou a výzkumnou činností.
Téměř u každé obce najdeme vinice a vinné sklepy, všude probíhají košty a vinařské
slavnosti. K největším vinařským obcím v národopisné oblasti Slovácko patří
Strážnice, Blatnice pod sv. Antonínkem, Kyjov či Polešovice. V celém regionu
celoročně probíhá mnoho vinařských akcí a slavností, např. vinobraní, košty, zarážání
hory. Zdejší vinařská oblast je vhodná zejména pro pěstování raných odrůd bílých vín,
např. odrůd Müller Thurgau. Hojně se zde však pěstuje také Veltlínské zelené
a Rulandské bílé. Místní kopcovitý terén vytváří svěží charakter a výrazné odrůdové
aroma místních vín. Významnou událostí je březnový košt vín v obci SvatobořiceMistřín. Velice oblíbenou činností je, zejména v letních měsících, putování krajinou
Slovácka na kole a koštování různých druhů vín a odrůd v místních vinných sklepech.
Slovácké slavnosti vína a otevřených památek je jedna z nejvýznamnějších akcí
tohoto druhu v ČR. Hlavním cílem slavností je prezentovat bohatost a rozmanitost
tradiční lidové kultury na Slovácku. Jde o dvoudenní akci, jejímž dějištěm jsou
otevřené historické památky královského města Uherské Hradiště. Na slavnostech,
které mají prezentovat kulturní dědictví regionu, vzájemně spolupracují mikroregiony
Staroměstsko, Ostrožsko, Východní Slovácko, Dolní Poolšaví, Za Moravú, Bílé Karpaty
a Buchlov. Na slavnostech lze zhlédnout představení několika desítek folklorních
souborů ze Slovácka i z řady dalších obcí a měst, rovněž několik cimbálových muzik
i dechových kapel. Tradičně vystupují i některé soubory ze zahraničí a lze se tak setkat
266/417
i se zahraničními návštěvníky. Při folklorních ukázkách lze ochutnat vína a burčák ze
slováckých vinařských oblastí nebo si pochutnat na regionálních gurmánských
specialitách.
Top víno Slovácka v Polešovicích – jedná se o tradiční vyhlášení výsledků soutěže
nejlepších vín za jednotlivý rok. V rámci této regionální soutěže dochází každoročně
k ocenění deseti nejlepších vín vypěstovaných na Slovácku. Ohodnoceným vínům je
udělen certifikát a medaile „TOP Víno Slovácka 2013", kterou mohou být oceněná vína
označena na obalu. Pro návštěvníky je připraven bohatý kulturní program,
samozřejmostí je ochutnávka všech soutěžních druhů vín podle jednotlivých kategorií
– suchá, polosuchá, polosladká a sladká. Festival otevřených sklepů nabízí
možnost seznámit se s místními vinaři a jejich víny, sklepními uličkami, kuchyní
i folklorem. Každý festival pořádá společně vždy několik sousedních vinařských obcí,
každou obec reprezentuje několik nejlepších vinařů, kteří návštěvníky přivítají přímo
ve svých sklepech.
Dny otevřených sklepů – tyto vinařské akce, konané v jednotlivých obcích
každoročně v pevně daném termínu, jsou určeny nejen obdivovatelům sklepní
architektury či milovníkům vína, nýbrž i příznivcům místního folkloru, regionálních
tradic a gastronomie. Mezi nejvíce vyhledávané patří den otevřených sklepů
v Čejkovicích (červen), Tvrdonicích (červen), Novém Poddvorově (červen), Moravské
Nové Vsi (červenec), Hruškách (červenec) a v Mikulčicích (srpen).
Zarážení hory nebo Zarážání hory, v podobě folklorních slavností okouzluje
každoročně koncem srpna návštěvníky obce Polešovice. Dávná tradice zarážení hory
má kořeny ve středověku. V podstatě jde o ochránění zrajících hroznů ve vinici až do
vinobraní, a to jak právními prostředky, tak i modlitbou k patronům vinice. V každé
obci se setkáte s trochu odlišným průběhem, ale základ byl vždy stejný. Obřad, při
němž se „zarážala hora viničná", zamezoval vstup do vinohradu všem, kteří tam
neměli co pohledávat. V historii jsou dochovány případy, kdy porušení tohoto zákazu
bylo tvrdě tělesně trestáno – například za vstup do cizího vinohradu utětí nohy, za
utržení hroznů utětí ruky až po trest nejvyšší. Do vinohradu směl pouze jeho majitel
a tzv. hotaři, kteří hlídali vinice před zloději a nálety špačků. Výjimku tvořili nemocní
lidé a těhotné ženy, kteří si pro občerstvení v horkém dni směli utrhnout tři hrozny,
případně o ně vinaře požádat. Původně velmi hluboký duchovní význam, kdy se
během průvodu po vinici zúčastnění modlili k svatým patronům vinice, se už dnes
takřka vytratil. Dnešní folklorní pojetí zahrnuje vždy vztyčení opentlené májky (horní
hlavy), dozdobené kyticí květů a révovým věncem. Kolem ní vinaři zatlučou 12
dřevěných kůlů jako symbol 12 měsíců vinařovy práce. Poté se přečtou horenská
práva. Na mnoha místech se setkáte i s humorně laděnou scénkou vyhlašování zákazu
vstupu do vinohradů, přísahy hotařů, přistižení a soudu zlodějů atd. Slavnost
doprovází vždy zpěv lidových písní a cimbálové muziky. Zmíněné zarážání hory lze
každoročně navštívit např. v Týnci (srpen), Prušánkách (srpen) nebo Josefově (srpen)
a řadě dalších obcí.
Žehnání svatomartinských vín v Uherském Hradišti. Tradiční uherskohradišťské listopadové žehnání svatomartinskému vínu se koná na Masarykově
náměstí. Návštěvníci mohou zažít ojedinělou atmosféru tohoto starodávného zvyku
a ochutnat svatomartinská a mladá vína do vinných stanů, které jsou otevřeny až do
pozdních odpoledních hodin. Příjemnou ovíněnou atmosféru tradičně umocňuje
místní cimbálová muzika, která provází celým dnem žehnání.
Zajímavá místa spojená s vínem v rámci celé Moravy a jejích jednotlivých vinařských
oblastí, tedy i Slovácka, propojují Moravské vinařské stezky. Vinařské stezky jsou
nejen cestou za poznáním jižní Moravy, ale také putováním za vínem a lidmi, pro které
je pěstování vinné révy údělem i celoživotní zálibou. Cykloturistům na Slovácku
nabízejí Moravské vinařské stezky sedm značených tras – Kyjovskou, Mutěnickou,
Strážnickou, Podluží, Bzeneckou, Uherskohradišťskou a Moravskou vinnou, která
propojuje všechny vinařské oblasti.
Domácí výroba pálenky, Muzeum lidových pálenic ve Vlčnově přibližuje
podomácké výroby destilátů na moravsko-slovenském pomezí. Podařilo se zde
shromáždit, zpracovat a vystavit kolem tří desítek kompletních destilačních přístrojů
a jejich částí, velké množství dalších potřeb souvisejících s pálením, nádob, vinět
a dokumentů. Ve výstavních i venkovních prostorách muzea jsou pro návštěvníky
připravovány různé doplňkové tematické kulturní akce.
Pálenice a moštárna ve Strážnici má pro návštěvníky přichystané expozice
267/417
popisující zpracování ovoce a vín, dále jsou k vidění ukázky tradičních výrobních
technologií.
Strom jeřáb oskeruše je nejstarší nejplodnější a největší ovocný strom Evropy,
jehož léčivé plody se konzumují ve všech skupenstvích. Hojně se vyskytuje na jižní
Moravě a na Slovácku. Lze ochutnat plody sušené, ale i mošty, marmelády
a samozřejmě také jedinečnou pálenku. Tyto stromy se dožívají až neuvěřitelných 500
let a v regionu Slovácka byla oskeruše vyhlášena za oficiální strom. Je neuvěřitelné, že
i 300letý strom stále plodí vynikající ovoce. Obec Tvarožná Lhota se významu tohoto
stromu výrazně věnuje. Každoročně se zde konají Slavnosti oskeruší, na kterých
mohou návštěvníci ochutnat oskerušovou pálenku. Navštívit lze také místní Muzeum
oskeruší, ve kterém jsou uvedeny místa výskytu a další detaily největších oskeruší na
Slovácku a kde si také lze zakoupit oskerušové produkty, suvenýry i malý stromek
oskeruše.
Pěstování česneku, česnekobraní a Slavnosti česneku v Buchlovicích – na
Uherskobrodsku se tradičně pěstuje kvalitní česnek, dokonce zde existuje obec
s česnekem na obecní vlajce (Dolní Němčí). V Buchlovicích se pak pravidelně
v červenci pořádají Slavnosti česneku, jejichž součástí jsou prezentace česnekových
produktů doplněné ochutnávkami, soutěžemi a v neposlední řadě prodejem česneku.
Prodává se pochopitelně český a moravský česnek.
Na Slovácku se dodnes dodržuje řada tradičních zvyklostí a oslav, které se objevují
i v jiných částech republiky, zde jsou však stále velmi živou a hojně navštěvovanou
součástí života místních lidí, v některých případech i se specifickými odlišnostmi
tradičních oslav oproti jiným oblastem.
Fašanky na Slovácku. K nejveselejším slavnostem na přelomu měsíců února
a března patří fašank – masopustní obchůzky tanečníků, muzikantů a masek. Vidět jej
lze třeba na festivalu masopustních tradic Fašank ve Strání.
Šavlovitý tanec, někdy také zvaný pod šable. Jedná se o tradiční tanec se
šavlemi (dříve skutečnými, nyní již pouze dřevěnými) v době konání Masopustních
slavností – tzv. fašanku. Fašankový tanec tančí muži a mládenci z vesnic u každého
domu ve vesnici. Za jejich představení jim je nabídnuta slivovice nebo žmolkovice,
někdy hospodyně napichují chlapcům na šavle tanečníků kusy slaniny, koblihy a další
pochoutky. Mužský tanec pod šable se nejvíce dochoval mezi obyvateli v obci Bystřice
pod Lopeníkem.
Slovácké Velikonoce. O Zeleném čtvrtku, Velkém pátku a Bílé sobotě, kdy všechny
zvony mlčí, lze vidět a slyšet průvody chlapců s klepači a hrkači. O Velikonočním
pondělí se na obchůzku po děvčatech vydají s mladými chlapci i dospělí muži. Šlehají
děvčata spletenými vrbovými proutky, za což dostávají pohoštění a jsou obdarováni
barvenými vajíčky či kraslicemi.
Stavění májí. Přelom dubna a května je časem stavění májí s ozdobeným vrškem,
které dříve chlapci stavěli i svým dívkám pod okny. Rekruti – odvedenci – tak dříve
překračovali pomyslný práh dospělosti a májku museli chránit před snahami
přespolních chlapců o její pokácení.
Hody. S hody je spojeno nejvíce dochovaných zvyků a dnes je to pro každou obec
největší společenská událost i přehlídka tradičních krojů a muziky. Slavnosti mají na
starosti v zimě zvolení stárci a stárky. Hody začínají zahráváním, staví se vysoká mája,
následuje bohatý průvod a taneční zábava. Jsou příležitostí k pořizování nových
krojových součástí, ale patří k nim též velký úklid domácností, příprava hodovních
koláčků a všech tradičních svátečních jídel. Hody se obvykle konají na podzim (září–
listopad) a lze je navštívit např. v obci Vlkoš, Bílovice, Huštěnovice, Stříbrnice
a dalších.
Mikulášská obchůzka na Slovácku je tradiční obchůzka při příležitosti svátku sv.
Mikuláše a koná se téměř v každé obci Slovácka. Začátek prosince tak tradičně patří
čertovským družinám, které v čele se sv. Mikulášem po setmění procházejí obcemi.
Tato tradice má na Slovácku hluboké kořeny. Při Mikulášských obchůzkách lze spatřit
mnoho unikátních masek. Tato tradice je vždy významnou kulturní událostí každé
268/417
obce.
Obchůzka Lucek je lidová tradice, která se dodnes udržuje v některých obcích na
Slovácku. Obchůzky Lucek jsou slováckým zvykem, který se koná 13. prosince – v den
svátku svaté Lucie. V tento den lze potkat tajemné bílé postavy, které v podvečer
procházejí v tichosti obcí. Postavám se říká Lucky a jejich úkolem je kontrolovat, jak se
hospodyňka stará o svoji domácnost a jak za pomoci husího brku vymetá pavučiny,
aby udržela celý dům čistý po celý rok. Tato tradice je dodnes živá především
v Hroznově Lhotě.
Mytologie, obřady
Pověst o útěku krále Matyáše. Dle pověsti se uherský král, Matyáš Korvín, po
jedné z bitev s Jiřím z Poděbrad převlékl za ženu, ozdobil se pentlemi a do úst si vložil
růži proto, aby se hlasem před lidmi neprozradil. Chtěl tak zatajit svůj útěk z bitvy.
Než se však dopravil zpět na svůj hrad v Trenčíně, neměl žádné prostředky na jídlo,
proto o něj musel žádat vesničany. Dle mnoha etnografů je tato pověst základem pro
významnou lidovou tradici – jízdu králů, při které se muži i v současnosti převlékají do
ženských šatů, zdobí se pentlemi a v ústech mají růži.
Typické jsou táhlé písně ve volném tempu. Proti nim stojí taneční nápěvy s výraznou
rytmizací. Nejstarší lidovou muzikou byla tzv. gajdošská dvojka (housle a dudy), ve
které houslista hrál vedoucí melodii a gajdoš ji zdobil – cifroval. V obsazení dvoje
housle a gajdy (známém od konce 18. století) doplňovaly druhé housle, zvané kontry,
harmonickou a rytmickou stránku hudby. Gajdy byly mnohde postupně nahrazeny
cimbálem. Rovněž vznikaly i smyčcové hudecké kapely, které hrály zpravidla ve
složení 1. housle (prim) a kontry nebo 1. housle a jedny až dvoje kontry s basou. Tuto
sestavu doplňoval v některých oblastech již v 18. století cimbál a klarinet. Po útlumu
původní venkovské nástrojové hudby koncem 19. století začal v prvních desetiletích
dvacátého století přebírat její funkci nadšený folkloristický dorost především ve
„Slováckých krúžcích“. Mezi nejvýznamnější osobnosti poválečné renesance folkloru
patřili bezesporu kyjovský Jura Petrů, strážnický Slávek Volavý a uherskohradišťský
Jaroslav Staněk. Všichni tři (primáši cimbálových muzik) patřili k základním
stylotvorným osobnostem, které zásadním způsobem ovlivnily hudební projev ve svém
regionu.
Cimbálová muzika. Kouzlo cimbálové muziky spočívá v používání tradičních
„lidových“ hudebních nástrojů. Nejtypičtějším nástrojem cimbálových kapel je cimbál,
který je tradičním hudebním nástrojem Slovácka a lze jej často slyšet zejména na
tanečních zábavách ve vinných sklepech. Hudebník, který hraje na cimbál, se nazývá
cimbalista/cimbalistka. Jedná o strunný hudební nástroj a tak je zvuk cimbálu tvořen
úderem paličky. V repertoáru cimbálových kapel se vyskytují v převážné většině lidové
písně, které odráží život a charakter lidí z dané oblasti Slovácka. Cimbálové kapely
jsou oblíbené zejména na Moravě, hlavně v obcích blízko hranic se Slovenskem.
Kromě již zmíněného cimbálu patří k nejčastěji používaným nástrojům housle,
klarinet, kontrabas či viola. Členové cimbálové kapely jsou oděni do tradičního
lokálního kroje, na kterém se objevují různé prvky typické pro dané národopisné
oblasti.
Slovácké nářečí se řadí do skupiny východomoravských nářečí (původně
moravskoslovenská nářečí). Typickým rysem pro toto nářečí je absence tvrdého y (je
vždy nahrazováno za měkké), zakončování tvarů všech sloves v 1. osobě množného
čísla na -me a ve 2. osobě singuláru minulého času slovesa je pomocné sloveso být
zásadně ve staženém tvaru -s.
Některé příklady výrazů typických pro slovácké nářečí:
- čut – slyšet,
- vagas – lump,
- cinknút sa – opít se,
- děvčica – dívka,
- fčil, fčílkaj – teď, nyní,
- gajdy – dudy,
- hen – tam,
- izba – pokoj, světnice,
- kaluža – louže,
269/417
- ledvá – jen,
- uklohnit – uvařit.
Ve folklorní oblasti Slovácko se koná hned několik hojně navštěvovaných festivalů,
které často přilákají i mezinárodní folklorní soubory. Na festivalech často vystupují
folklorní soubory ze Slovácka, ale i z jiných národopisných oblastí – z Hané nebo
z Valašska. Při slavnostech prezentují folklor včetně písní a tanců své oblasti. Často se
na slavnostech konají také soutěže v tancích – např. soutěž o nejlepšího tanečníka
slováckého verbuňku na mezinárodním festivale ve Strážnici. Kromě tanců
a folklorních představení lze na festivalech tradičně obdivovat i rukodělné práce
řemeslníků tradičních lidových řemesel nebo se zaposlouchat do cimbálových muzik,
které k oblasti Slovácka neoddělitelně patří.
Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici. Každý poslední víkend v červnu se
do Strážnice sjíždějí tisíce návštěvníků, aby se pobavili a užili si příjemné atmosféry
města, zámeckého parku a skanzenu. Během festivalu se mohou potěšit krásou
lidových písní, tanců a krojů ve slavnostním průvodu i v mnoha různých pořadech,
zkusit si i tance z cizokrajných koutů světa a společně si zazpívat a zatancovat
u lidových muzik. Najdou zde zábavu i poučení, mohou zhlédnout vystoupení nejen
našich, ale i zahraničních souborů a seznámit se tak s jinými kulturami. Mnoho diváků
se už po léta účastní hodnocení v populární Soutěži o nejlepšího tanečníka slováckého
verbuňku a někteří z nich si v ní přímo i zatančí.
Konkrétní přehled dalších významných folklorních festivalů a souborů naleznete
v rámci jednotlivých podoblastí Slovácka.
Slovácká kuchyně je proslulá svou chutností a poctivostí v použití masa, omastku,
tvarohu, povidel, zelí, škvarků a mnoha jiných dobrot a vydatně přispívá ke kouzlu
tohoto kraje. K výbornému jídlu patří i sklenka vynikajícího slováckého vína nebo
pohárek slivovice nebo také pálenky z meruněk či oskeruší. Vyhlášená jídla, jako
pečená kachna, bramborové šišky a zelí nebo moravské uzené s povidlovou omáčkou,
klobásy vytažené přímo z udírny, k tomu okurka a křen, jsou ověřená lákadla pro
smyslové orgány.
K zajímavým gastronomickým akcím patří dubnové Slavnosti oskeruší pořádané
ve Tvarožné Lhotě, ochutnávka uzenářských výrobků „O krála slováckej klobásky“
v dubnu ve Velké nad Veličkou či Festival česneku probíhající v červenci na zámku
v Buchlovicích. Nejproslulejší slavností na Slovácku jsou však bezesporu hody.
Slivovice je snad nejtradičnější nápoj Slovácka. Trnky, jak se zde švestkám také říká,
mají na moravsko-slovenském pomezí výborné půdní a klimatické podmínky. Ze všech
ovocných stromů jsou to právě švestky, které historicky zabírají největší plochy sadů
na Slovácku. „Pálení slivovice je služba lidem,“ říkají na Slovácku a pálenic jsou v celé
oblasti stovky. Lidé na Slovácku tradičně nechávají zkvasit svou úrodu doma v sudech
a poté odvezou sudy do pálenice, kde dojde ke kýžené přeměně na skupenství kapalné.
Výsledný produkt si odvážejí v láhvích domů.
Základem pálenky je kvalitní ovoce s vysokým obsahem přírodního cukru, bez známky
hniloby. Dobře vyzrálé ovoce se dříve ukládalo výhradně do dřevěných beček a nechalo
se asi 6–8 týdnů kvasit. Doba kvašení je závislá na teplotě, cukernatosti plodů a množství v jednom sudu. Směs pro vypálení dopravil pěstitel do obecní pálenice. Vykvašené
ovoce se vaří (pálí) při teplotě do 100 °C, ve které se odpařuje jen alkohol, a v kvasu
zůstávají silice, které jinak způsobují pachy v konečném výrobku. Destilát má v závislosti na počáteční cukernatost kvasu a stav při dokvašení přibližně 60–80 objemových
procent alkoholu. V tomto stavu se neprojeví chuť ovoce. Ideální je ředit na 50–51
procent, kdy je nápoj lahodný a voňavý.
Lidé na Slovácku byli odjakživa pohostinní, větší část pálenky obvykle končí v rukou
někoho jiného. Velký díl se také vypije při různých oslavách a sešlostech a například
taková svatba by bez ní vůbec nebyla myslitelná.
Žmolkovice je nápoj tvořený pomocí kvalitní slovácké slivovice, která je za tepla
(skoro vařící) míchána s kousky špeku a dalšími ingrediencemi.
Koláčky jsou neodmyslitelnou součástí Slovácka. Nesmí chybět na žádné slavnostní
příležitosti, ať už je to svatba, křtiny nebo hody. Připravují se z velmi jemného kynutého těsta. Z něho se ukrajují malé kousky, které se na pomoučeném vále roztlačí
naplocho. Na každý kousek se dá ochucený tvaroh a pak se těsto v ruce zakulatí kolem
270/417
tvarohu. Vdolečky se kladou na vymaštěný plech, kde se nechají podruhé vykynout.
Před pečením se v každém vdolečku prsty vytlačí důlek, do kterého se dají povidla,
koláček se pomastí rozšlehaným vajíčkem a nakonec se položí na povidla máslová
drobenka.
Povidla. Vaření povidel bylo dříve běžnou záležitostí většiny vesnic oblasti Slovácka.
Na vesnicích bývalo několik domů, v nichž se povidla připravovala. Do velikého,
výhradně měděného, kotle se nasypalo několik kbelíků dobře uzrálých, kvalitních,
odstopkovaných a vypeckovaných trnek. Na dno se dávalo trochu vody. Na prudkém
ohni a za stálého míchání měla směs probublávat. Po několika hodinách se odpařila
voda a vznikla polohustá šťáva podobná řídké marmeládě. Tu bylo třeba z kotle vybrat,
scedit a odstranit slupky. Scezená směs se opět vložila do kotle a na pozvolném ohni se
znovu vařila do okamžiku, než začala povidla tuhnout. Horkými povidly se plnily
sklenice či hrnce, přikryty byly pergamenovým papírem. Povidla se používala jako
sladká pomazánka na chleba či jiné pečivo, dále jako náplň do buchet, koláčků,
šátečků, kynutých knedlíků aj.
Povidla se tradičně vaří i v jiných oblastech republiky, pro oblast Slovácka a Valašska
jsou však, obdobně jako slivovice, skutečně typická.
• Hotel Centro, Hustopeče
• Hotel Vinopa, Hustopeče
• Hotel Kraví hora Bořetice, Bořetice
• Bukovanský mlýn – Mlynářská restaurace, Bukovany
• Vinařský dům, Velké Bílovice
• Restaurace Na Pekárně, Velké Bílovice
Regionální produkty jsou pro velký rozsah a větší přehlednost uvedeny v rámci
jednotlivých podoblastí Slovácka.
KLASTRY ATRAKTIVIT
Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici. Při stavbě skanzenu se
přihlíželo k ukázkám stavitelství jednotlivých oblastí Slovácka, a proto je skanzen
rozčleněn do areálů představujících tyto regiony. V areálu je celkem umístěno 64
objektů. Konkrétně lze zhlédnout ukázky vinohradnických staveb a jejich zařízení,
které jsou doplněny o vinohrady, dokumentující vývoj pěstování vína dávné
minulosti až po současnost. Tato expozice je jedinou expozicí tohoto typu na našem
území. Pro návštěvníky bude jistě zajímavá také původní kovárna z Lipova
a tkalcovská dílna původně z Nové Lhoty. Celkově je muzeum rozděleno na areály
složené z ukázek stavitelství oblastí Moravských Kopanic, luhačovického Zálesí a
Horňácka. Další části areálu jsou rozděleny podle tematického zaměření. Jde
o technické vodní stavby – již zmiňovaný vinohradnický areál a areál lučního
hospodářství.
TEMATICKÉ TRASY
Tradiční Slovácko – seznamte se s folklorem Slovácka, lidovou architekturou
i tradičními způsoby obživy – vinařstvím a výrobou pálenky. Úvodní setkání se
Slováckem, jeho pestrými tradicemi i místími specialitami vás čeká na trase Strážnice
– Vlčnov – Uherské Hradiště.
Strážnice
— Vaše putování po Slovácku začněte v Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy ve
Strážnici – v areálu je celkem umístěno 64 objektů, můžete tu zhlédnout ukázky
vinohradnických staveb a jejich zařízení, které jsou doplněny o vinohrady,
dokumentující vývoj pěstování vína od dávné minulosti až po současnost. Naleznete
zde také původní kovárnu z Lipova a tkalcovskou dílnu původně z Nové Lhoty,
technické vodní stavby či areál lučního hospodářství. Setkáte se s ukázkami
stavitelství oblastí Moravských Kopanic, luhačovického Zálesí i Horňácka.
— Dalším zastavením ve Strážnici bude Pálenice a moštárna, která má pro
návštěvníky přichystané expozice popisující zpracování ovoce a vín, dále jsou
k vidění ukázky tradičních výrobních technologií.
— Poslední víkend v červnu vás ve Strážnici čeká Mezinárodní folklorní festival.
271/417
Během něj se můžete potěšit krásou lidových písní, tanců a krojů ve slavnostním
průvodu i v mnoha různých pořadech, zkusit si tance z cizokrajných koutů světa
a společně si zazpívat a zatancovat u lidových muzik. Mnoho diváků se už po léta
účastní hodnocení v populární Soutěži o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku
a někteří z nich si v ní přímo i zatančí.
Vlčnov
— Prohlédněte si Vlčnovské búdy, památkovou rezervaci vinohradských staveb,
které představují ucelený areál historicky velmi hodnotných stavení.
— Navštivte Muzeum lidových pálenic ve Vlčnově, které přibližuje domácí výroby
destilátů na moravsko-slovenském pomezí. Podařilo se zde shromáždit, zpracovat
a vystavit kolem tří desítek kompletních destilačních přístrojů a jejich částí, velké
množství dalších potřeb souvisejících s pálením, nádob, vinět a dokumentů. Ve
výstavních i venkovních prostorách muzea jsou pro návštěvníky připravovány různé
doplňkové tematické kulturní akce.
— Nenechte si ujít vyhlášenou jízdu králů, jeden z nejznámějších folklorních zvyků
v České republice. První záznamy o této tradici se datují k roku 1808, ale
předpokládá se, že tradice je ještě starší. Hlavní postavou jízdy je král, nejčastěji jím
bývá chlapec ve věku mezi 10–12 lety. Tradičně je oblečen do ženského oděvu
a v ústech má růži, aby nemohl mluvit, dále má pentli, která zakrývá jeho obličej.
Král je doprovázen skupinou mladých chlapců, kterým se říká „legrůti“. Jejich
úkolem je krále ochraňovat a vybírat výslužku. V roce 2011 byla jízda králů zapsána
na seznam nehmotného dědictví lidstva UNESCO.
Uherské Hradiště
— Stálá národopisná expozice Slováckého muzea ve Smetanových sadech vás
seznámí se způsobem života lidu na Slovácku. Stálou expozici mapující umělce
jihovýchodní Moravy i příležitostné výstavy výtvarných umění najdete v Galerii
Slováckého muzea, která je umístěna v barokní budově císařské zbrojnice
v Otakarově ulici.
— Prohlédněte si také Mařatické vinohrady. Vinohrady si zde drželi hradišťští
měšťané už od 16. století. Nadsklepní domy štítové orientace byly již od doby první
republiky považovány za jednu z nejkrásnějších ukázek slovácké sklepní
architektury. Na místním víně si zde pochutnávali významní umělci, jako např.
Mikoláš Aleš, Antonín Slavíček, Alois Jirásek i bratři Uprkovi. Stěny domu č. 367
Joža Uprka dokonce malbami vyzdobil. V barokním vinném sklepě U Lisu můžete
obdivovat zachovalý vřetenný lis na hrozny.
— Užijte si Slovácké slavnosti vína v Uherském Hradišti. Jsou jednou
z nejvýznamnějších akcí tohoto druhu v ČR. Jde o třídenní akci, jejímž dějištěm jsou
otevřené historické památky královského města Uherské Hradiště. Na slavnostech
lze zhlédnout představení několika desítek folklorních souborů ze Slovácka i jiných
národopisných oblastí, cimbálových muzik i dechových kapel. Při folklorních
ukázkách lze ochutnat vína a burčák ze slováckých vinařských oblastí nebo si
pochutnat na regionálních gurmánských specialitách.
272/417
273/417
DOLŇÁCKO (součást Slovácka)
ANOTACE
Dolňácko leží podél řeky Moravy mezi městy Napajedla
DESTINACE
a Hodonín. Domy na dolňáckých dědinách jsou zdobeny
tradiční fasádou s modrým obrovnáním a často i charakteristickým lidovým ornamentem, jejž může návštěvník vidět
například ve Strážnici, Svatobořicích či na sklepech vinařů
v Plžích. K Dolňácku neodmyslitelně patří dřevěné hračky,
velikonoční kraslice, figurky z kukuřičného šustí, ručně tkané
textilie a výšivky.
POZICE V RÁMCI
Součást subregionu Slovácko
REGIONALIZACE
ZÁKLADNÍ TÉMA
- Tradiční řemesla – tupeská keramika, výroba krojů,
PRO
krojovaných panenek, kraslic i modrotisku.
MARKETINGOVOU
- Cimbálové muziky a výroba cimbálů.
KOMUNIKACI
PRŮNIKY
- Hudba
- Výroba hudebních nástrojů
Jiří Galuška je výrobce cimbálů ze slovácké Ostrožské Nové Vsi. Pochází z hudební
rodiny, ale Na cimbál začal hrát pan Galuška velmi pozdě, až ve svých 28 letech. Svoji
živnost nejdříve započal tak, že cimbály opravoval. Po několika letech, jak se stal
v kraji díky své zručnosti známý, se rozhodl cimbály vyrábět sám ve své dílně. Při
opravách a výrobě nových cimbálů klade pan Galuška největší důraz na kvalitní dřevo,
které je podle něho tím hlavním předpokladem dobrého zvuku, jenž dopomáhá
k výrobě dobře znějícího nástroje. Při výrobě a opravách tak nejvíc používá dřevo
smrku, který roste vysoko v horách a jehož dřevo je díky větru a mrazu husté. Firma
pana Galušky vyrábí cimbály i pro zahraniční klienty a zaměstnává 10 lidí. Pan
Galuška patří mezi tři výrobce v celé České republice, kteří se výrobě cimbálů věnují.
Atraktivity
Lidová architektura v Topolné. Lidový dům v Topolné patří do oblasti hliněného
domu Pomoraví. Soubor malorolnických domů v obci patří k nejvýznamnějším urbanistickým celkům severně od Uherského Hradiště. Pro Topolnou byl typický trojprostorový dům. Dům je stálou expozicí lidového bydlení s vybavenými chlévy. Na
patře komory byla vybudována expozice praní a rybářství. Hospodářský trakt – chlévy
a stáje – byl upraven pro potřeby detašovaného konzervátorského pracoviště
Slováckého muzea. Bývalé obydlí výměnkáře pak slouží k dočasnému uložení
některých sbírkových předmětů a jako pracoviště pro dokumentaci.
Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici. Při stavbě skanzenu se
přihlíželo k ukázkám stavitelství jednotlivých oblastí Slovácka, a proto je skanzen
rozčleněn do areálů představujících tyto regiony. V areálu je celkem umístěno 64
objektů. Konkrétně lze zhlédnout ukázky vinohradnických staveb a jejich zařízení,
které jsou doplněny o vinohrady, dokumentující vývoj pěstování vína dávné minulosti
až po současnost. Tato expozice je jedinou expozicí tohoto typu na našem území. Pro
návštěvníky bude jistě zajímavá také původní kovárna z Lipova a tkalcovská dílna
původně z Nové Lhoty. Celkově je muzeum rozděleno na areály složené z ukázek
stavitelství oblastí Moravských Kopanic, luhačovického Zálesí a Horňácka. Další části
areálu jsou rozděleny podle tematického zaměření. Jde o technické vodní stavby, již
zmiňovaný vinohradnický areál a areál lučního hospodářství.
Rolnický dům v obci Strání je právem považovaný za důležitý doklad lidového
stavitelství na Dolňácku. V domě se nachází dekorativní rámování oken, barevné
ztvárněné fasády založené na kontrastu tmavé podrovnávky a světlé stěny. Dům lze
najít ve středu obce v blízkosti obecního úřadu. Momentálně je využíván jako kulturní
centrum obce, zejména během hodů a fašanku.
Vinařské búdy ve Vlčnově jsou většinou nadzemního typu bez sklepů. Zejména
tím se tak tamější búdy liší od jiných vinných sklepů, jaké známe z jižní oblasti
Slovácka. Vlčnovské vinařské búdy mají pouze dvě místnosti. První je určena
k lisování vína a k jeho koštu, druhá místnost, tzv. komůrka, je určena ke skladování
vína. Komůrka je svojí velikostí v porovnání s lisovnou sotva třetinová a má pouze
malé okno, někdy je dokonce zcela bez oken, aby bylo zamezeno zbytečné cirkulaci
teplého vzduchu z venkovního okolí. V současnosti je ve Vlčnově celkem 35 búd tohoto
nadzemního typu. Mimo pár samostatně stojících búd se většina nachází vedle sebe
v řadě a tvoří tak památkovou rezervaci lidové architektury. Za dob císaře Josefa II.,
ještě v roce 1785, bylo takovýchto búd ve Vlčnově dokonce 149.
Měšťácké vinné sklepy v Uherském Hradišti v Mařaticích. V městské čtvrti
Mařatice v Uherském Hradišti se lze potěšit pohledem na řadu vinných sklepů
a vinohradnických domů, z nichž ty nejstarší pocházejí již z 18. století. Velmi
zajímavým je zejména barokní dům s vinárnou „U Lisu“, ve kterém se nachází
zachovalý původní lis na révu. Turisticky oblíbený je také vinný sklep Synot, který se
může pyšnit vícenež dvousetletou historií, dále například vinný sklep u Marholtů, ve
kterém lze využít stylového posezení s ochutnávkou regionálních vín nebo třeba
barokní klasicistní sklep U včelky, který vznikl v roce 1827 a jehož vstupní prostor byl
v roce 1932 přestavěn.
Sklepy "Plže" u Petrova v Prušánkách. Nedaleko od Strážnice se nachází soubor
vinných sklepů v obci Petrov zvaný Plže. Při procházce malebnými uličkami můžete
obdivovat sytě modře nabarvené soklové části sklepů s výrazným štítovým nástavcem,
které nenajdete nikde jinde. Část sklepů je malovaná typickými ornamenty. Areál je
volně přístupný, sklepy jsou soukromé a otevírají se pro veřejnost při slavnostních
příležitostech. Areál je tvořen jedněmi z nejstarších staveb lidové architektury v České
republice. Horní areál slouží jako přírodní hlediště na nejstarší a nejhodnotnější
sklepy. Sklepy Plže získaly své jméno podle značného výskytu hlemýžďů v této oblasti.
Vinné sklepy jsou připomínány již v 15. století. Průčelí některých sklípků jsou
omítnuta jednoduchou, ale krásnou kombinací bílé a modré barvy, jiná jsou navíc
zdobena barevnými ornamenty. V areálu je okolo 80 vinných sklepů budovaných od
15. století. Sklepy budovali sami vinaři.
Sušírna ovoce Hostětín. Roubená sušírna ovoce v Hostětíně je stará zhruba 200
let. Je též nazývána jako Chmelova sušírna, protože stála na bývalém pozemku rodiny
Chmelů. Dnes je obklopena přírodním sadem.
Archeoskanzen Modrá. Archeologický skanzen v Modré se nachází v lokalitě
původního velkomoravského osídlení, v těsném sousedství Velehradu, 7 km od
Uherského Hradiště. Představuje ideální podobu slovanského opevněného sídliště
z doby Velké Moravy (9. století). Je tvořen stavbami, jejichž do země zahloubené části
mají předlohy ve skutečných archeologických objektech. Nadzemní hmota staveb má
charakter hypotetických rekonstrukcí, které však vznikly na podkladě konkrétních
nálezů. Návštěvníci mají možnost zhlédnout, jak žili Slované, stejně tak si i vyzkoušet
dávná řemesla, ochutnat speciality, zhlédnout původní plodiny, keře i stromy.
V průběhu roku probíhají ve skanzenu i různé slavnosti, vystoupení, výstavy, trhy
i setkání. V kostelíku mimo to bývají i velmi oblíbené svatební obřady. Pro školy
skanzen nabízí bohaté výukové programy.
Archeologické naleziště ve Starém Městě. Ve Starém Městě na
Uherskohradišťsku se nachází unikátní archeologické naleziště „Na Valách“. Právě zde
byla poprvé objevena velkomoravská stavba – kostel pocházející z 9. století. Nachází se
zde rovněž pohřebiště, kde bylo nalezeno přes 2000 hrobů. Na území dnešního
Starého Města se kdysi rozprostíralo opevněné hradiště Veligrad, kde žilo více než
3000 obyvatel. Veligrad měl tehdy velmi výhodnou strategickou polohu na tzv.
jantarové stezce, kam kupci přiváželi prodávat drahé látky, perly sůl a jiné ingredience.
S tímto územím jsou tak spojeny počátky křesťanství na Moravě.
Na území bývalého pohřebiště se nyní nachází muzeum Památník Velké Moravy,
kde se návštěvníci mohou pomocí expozic vykopávek a nálezů seznámit s tehdejším
životem našich předků.
Zbytky církevního areálu v Sadech v Uherském Hradišti. Při archeologickém
výzkumu v Sadech se objevily pozůstatky neopevněného dvorce církevně-mocenského
charakteru. Právě na toto území přišli kolem konce 8. století jedni z prvních
křesťanských misionářů.
Expozice kroje a lidového bydlení v obci Hluk je umístěna v dvojdílném typu
hliněného domu, který se nachází v řadové zástavbě. Do domu se vstupuje dveřmi
do síně s hliněnou podlahou. V síni se nachází velmi zachované ohniště s obslužným
nářadím. Za ohništěm pokračuje síň vedoucí na dvůr, kde si lze všimnout
hospodářských chlívků. Před ohništěm vedou dveře do jizby, v níž jsou zachována
274/417
kachlová kamna s pecí. Jizba je osvětlena dvěma dvoukřídlými čtyřtabulkovými
okénky. Podlaha v jizbě je také rovněž hliněná. Stropy síně i chlívků jsou trámové,
olíčené barevným vápnem. Dům v současné době spravuje obec Hluk a k návštěvě je
přístupný na požádání.
Tupeská keramika. Slovácko je oblastí, ve které má výroba keramiky velkou tradici.
Hlavní místem, kde v minulosti vznikaly a stále vznikají nejznámější keramické
výrobky Slovácka, je obec Tupesy. Obec Tupesy a přilehlé okolí totiž disponuje
dostatkem hlíny, která má vhodné chemické složení pro tvorbu keramiky. Tupeskou
keramiku nejvíce proslavila až tzv. majolika, což je ručně malovaná keramika
s typickými barevnými vzory. Její výroba začala na počátku 20. století. Byla nejvíce
žádaná v 80. letech, kdy docházelo k největším prodejům této keramiky. Její výroba
spočívá právě ve využití kvalitní hlíny z okolí obce Tupesy, která je při práci zbavena
veškerého vzduchu. Malérečky poté ručně pomocí štetce a bez šablon vykreslí na
keramiku různé barevné vzory.
V obci Tupesy lze také navštívit tamější keramické dílny, které návštěvníkům nabízí
možnost vyzkoušet si tradiční ruční výrobu keramiky na hrnčířském kruhu nebo
zkrášlování keramiky pomocí malování. Výlet lze spojit i se Stezkou keramiků, která
provede návštěvníka od Orlovny, přes muzeum keramiky, malebnou uličkou
„Vývozek“ přes zastavení u tradičních keramických dílen až do krajiny těsného
podhůří Chřibů do míst, kde se keramická hlína v minulosti těžila.
V Muzeu tupeské keramiky lze zhlédnout celou řadu keramických, ručně
malovaných prací, které pocházejí z obce Tupesy. Dále lze zhlédnout, jak bydlel lidový
hrnčíř a seznámit se s historií i současností tradiční majolikové keramiky, která se ve
zdejší dílně dodnes vyrábí. Muzeum nabízí i možnost vytvořit si dekorováním vlastní
a jedinečný hrnek či misku. Toto vše pod dohledem zkušeného keramika a spolu
s poučením o historii keramické výroby v regionu.
Výroba cimbálů, Ostrožská Nová Ves. Tradiční výroba dominantního hudebního
nástroje, od nějž je odvozen i název lidové kapely. Současným jediným výrobcem
klasického velkého cimbálu na Slovácku je Jiří Galuška z Ostrožské Nové Vsi. V místní
dílně pan Galuška nejdříve několik let cimbály opravoval, poté se rozhodl je vyrábět.
Nyní vlastní i živnostenský list, který jej k výrobě certifikovaných cimbálů opravňuje.
Lidový kroj Slovácka byl odedávna nejvýraznějším prvkem lidové kultury na
Slovácku a dodnes ho prostřednictvím národopisných souborů, slováckých kroužků
a krojovaných chas můžeme spatřit při plesových a hodových zábavách, poutích či
národopisných slavnostech. Kroj prošel za uplynulá desetiletí velkým vývojem, některé
jeho součásti či varianty zcela zanikly a do dnešních dnů se tak dochoval především
slavnostní kroj svobodných děvčat a mládenců.
Výroba tradičního lidového oděvu, Božena Habartová, Uherské Hradiště.
Paní Habartová se věnuje výrobě tradičního lidového oděvu. Při výrobě mužských
krojových součástek ze sukna čerpá inspiraci jak ze svých zkušeností, které nasbírala
při své práci jako pánská krejčová, tak i ze znalosti tradičních postupů lidové výroby.
Její kroje a lidové oděvy respektují zvyklosti a obyčeje, které jsou specifické pro každý
jednotlivý kraj. V roce 2004 zprovoznila paní Habartová vlastní živnost, které se,
společně se svými dvěma dcerami, věnuje až do současnosti. Práce paní Habartové
byla také zachycena v dokumentu „Lidová řemesla a lidová umělecká výroba v ČR –
IV. Textilní techniky, 7. a 8. část“. Za svoji píli a oddanost řemeslu byla oceněna
titulem „Nositel tradice lidových řemesel“.
Výroba textilního kvítí, Marie Skřežinková, Zlechov. S výrobou textilního kvítí
se paní Skřežinková seznámila již během svého dětství, kdy se učila od své matky,
která se tehdy výrobě textilního kvítí věnovala. Výroba umělých květin je časově
i technicky náročný proces, který se skládá z velkého množství přípravných prací,
vyžadujících zručnost a především trpělivost. Výrobě kvítí se věnuje celá rodina, jak
dcera paní Marie Skřežinkové, tak i manžel pan Pavel Skřežinek, který při výrobě
pomáhá zejména s fyzicky náročnějšími přípravami. V roce 2008 byla paní
Skřežinková oceněna titulem „Nositel tradice lidových řemesel“.
Krojované panenky v Uherském Brodě. Družstvo Lidová tvorba v Uherském
Brodě vyrábí a prodává krojované panenky různých velikostí a provedení. Podnik
vznikl již v roce 1936. Firma se zaměřuje na výrobu plastových a porcelánových
postaviček v krojích až do velikosti 45 cm.
275/417
Vnorovské kraslice zdobené voskovou batikou vynikají zejména pro svoje
zdobení, které se provádí pomocí voskové batiky. Tato technika je nejstarší technikou
zdobení kraslic. Zdobení probíhá pomocí horkého vosku, jenž se vtírá na bílé vajíčko,
které se postupně namáčí do barvy – od nejsvětlejší po nejtmavší odstín. Vosk tak
postupně překrývá jednotlivé barevné plochy a po jeho setření získáváme batikovaný
vzor. Pomocí této techniky tak vznikají překrásné vzory všemožných druhů a kraslice
se tak stávají nádherným dekoračním prvkem.
Modrotisk ve Strážnici má již stoletou tradici. Jedná se o tradiční výrobu konfekce,
metráže či vánočních výrobků. Ve Strážnici lze navštívit modrotiskovou dílnu, kde se
tiskne a barví modrotisk tradičním ručním způsobem tak, jak jej vyráběli naši
předkové. Návštěvu dílny je možné spojit s nákupem výrobků v podnikové prodejně.
Místní firmu ARIMO, zabývající se výrobou modrotisku, vede jako spolumajitel pan
František Joch, který byl za výrobu modrotisku oceněn titulem „Nositel tradice
lidových řemesel“. Výrobky firma exportuje do Rakouska, Německa a Španělska.
Sklářství, Moravské sklárny Květná, Strání. Ruční výroba skla má ve Strání více
než dvousetletou tradici. První sklárna zde byla založena v části Květná přesně
v r. 1794 knížetem Lichtensteinem pro velké zásoby bukového dřeva potřebného pro
vytápění sklářských pecí.
Přehlídka Slovácko v tradici. V rámci projektu „Tradiční výrobek Slovácka“, který
je zaměřen na prezentaci regionu prostřednictvím využití jeho specifik a podpory
tradičních výrobků a výrobců, probíhá přehlídka Slovácko v tradici, která prezentuje
tradiční řemesla a živé tradicez oblasti Slovácka. Na řemeslném jarmarku se tradičně
představí nositelé ocenění Tradiční výrobek Slovácka. Výrobky si lze nejen zakoupit,
ale i vlastnoručně vyrobit pod odborným dohledem mistrů řemesel. Návštěvníci se
mohou těšit i na bohatý folklorní program s pestrobarevnými kroji a cimbálem nebo
na ochutnávku slováckých vín a krajových specialit.
Tance na Dolňácku se řadí k východnímu hudebnímu stylu, pro které je charakteristický neomezený počet písní, které se k jednomu tanci předzpěvují. To platí
především pro točivé tance, jež zde mají velikou regionální variabilitu, která se
vyznačuje osobitým tanečním stylem. Na Uherskohradišťsku a veselském Dolňácku se
téměř v každé vesnici tančí sedlácká jinak a podle obcí jsou tomuto tanci dávány
přídomky „těšovský“, „boršická“, „hucká“ atd. Charakteristickým tancem strážnického
Dolňácka je párový točivý tanec důstojného rázu danaj. Na Kyjovsku se zase tančí
skočná.
Oblíbeným mužským tancem je verbuňk, který nabyl v každém slováckém subregionu
osobitý styl. Na Dolňácku se tančily také figurální tance, které zde však nedosáhly
takového počtu a obliby jako v jiných oblastech.
Festival Slovácký rok v Kyjově – tradiční svátek všech folkloristů. Festival se koná
1 × za 4 roky. Jde o nejstarší regionální folklorní festival ČR. Tento festival má tradici
již od roku 1921. Nejvýznamnější národopisná slavnost regionu tak již 90 let přivádí
do srdce Slovácka tisíce příznivců národopisu z celé České republiky i ze zahraničí.
Návštěvníci mohou zhlédnout množství lidových tradic a zvyků, představení v krojích,
zaposlouchat se do lidových písní a dát najevo své uznání všem těm, kteří se o jejich
zachování a šíření starají, a to nejen doma. Účast desítek národopisných souborů
a muzik z Kyjova a širokého okolí je zárukou programové pestrosti připravovaných
pořadů.
Národopisný festival kyjovského Dolňácka v Miloticích – jde o druhou
největší folklorní akci Kyjovska. Prezentovat se zde mohou všechny soubory celé
folklorní oblasti. Celý program probíhá ve starobylém vinařském areálu U Šidlen,
v neděli v kostele Všech svatých a na nádvoří a v zahradách barokního zámku Milotice.
Návštěvníci mohou zažít jedinečnou atmosféru festivalu, zazpívat si i zatančit
s folklorními soubory a ochutnat víno z vinic obklopujících celý areál. V sobotu od
rána jsou na Šidlenách otevřené sklepy pro veřejnost.
Folklorní festival Kunovské léto je dětský folklorní festival, který se svojí historií
a programem řadí mezi nejvýznamnější dětské festivaly u nás. Dětské folklorní
soubory pocházejících z různých zemí, které se na festivalu snaží ukázat tradice
a osobitost kultury své země. Některé části festivalu se konají také ve městech Uherské
Hradiště, Staré Město či Otrokovice, které patří do partnerských měst festivalu. Pro
276/417
návštěvníky jsou přichystané koncerty pro školy i pro handicapované, zaposlouchat se
lze i do koncertu pro lázeňské hosty v Luhačovicích. Vychutnat si lze i verbířskou
a pěveckou soutěž. Oblíbenou součástí festivalu je také nedělní koncert duchovních
písní a večerní muzicírování. Festivalu se postupně účastní několik stovek dětí, velká
část pochází ze zahraničí, ze zemí jako jsou Rumunsko, Maďarsko, Polsko či Albánie.
Soubor Hradišťan z Uherského Hradiště. Taneční a hudební soubor vznikl
v roce 1950 v Uherském Hradišti, kde také vystupuje nejčastěji i v současnosti.
Repertoár souboru je oblíbený pro svůj široký žánrový záběr a netradiční repertoár,
pro který nalézá inspiraci v lidové kultuře Slovácka.
Danaj ze Strážnice – soubor byl založen v roce 1959 ve Strážnici. V repertoáru
souboru lze nalézt zejména písně a tance, které jsou inspirované folklorním fondem
města a jeho nejbližším okolím.
Folklorní soubor Žerotín ze Strážnice – soubor vznikl v roce 1969, repertoár
souboru čerpá zejména z tradic Strážnice a strážnického Dolňácka, zčásti zpracovává
i folklorní materiál jiných oblastí, především Horňácka a Kopanic. Soubor je známý
i v zahraničí, navštívil již Norsko, Francii, Řecko, Maďarsko nebo Španělsko.
Světlovan z Bojkovic – soubor byl založen v roce 1953. Zpracovává folklorní
bohatství ze dvou národopisných oblastí svého regionu, a to z Luhačovického Zálesí
a Moravských Kopanic. Soubor je tvořen taneční složkou, která je doprovázena
cimbálovou muzikou Jaroslava Pavlíka. Název Světlovan získal soubor díky zámku
Nový Světlov, který je dominantním objektem v Bojkovicích.
Soubor Javorina ze Strání působí v oblasti lidové kultury již více než 25 let.
Věnuje se zpracování lidových tanců a písní z oblasti Moravských kopanic a z blízkého
pohraničního území Slovenska. Tanečníci předvádějí pásma straňanské, korytňanské,
hrozenské, dolněmčanské, bílovské nebo tradiční čardáš.
Vracovjan z Vracova je jeden z nejmladších folklorních souborů na Slovácku. Byl
založen v roce 2005 a je tvořen 25 členy, kteří zpracovávají folklor etnografického
regionu Slovácko a také tradiční tance, čerpající z tanečních kořenů slováckých
předků. Hlavním zaměřením souboru je snaha o uchování tradičních zvyků a obyčejů,
jako jsou hody, dožínky, šlahačka nebo fašank.
Lůčka ze Svatobořic – známý folklorní soubor chlapců a dívek účinkující zejména
v oblasti obce Svatobořice-Mistřín a okolí. Soubor se od svého vzniku v roce 1977
zaměřuje na zpracování písňového, tanečního a hudebního folkloru a lidového
zvykosloví oblasti Svatobořic a Místřína. V menší míře se věnuje i zpracování
folklorního bohatství dalších oblastí slováckého Dolňácka.
Dětský soubor Handrlák působí v Kunovicích a vznikl v roce 2001. Název
Handrlák soubor získal podle osoby, která chodila po okolních vesnicích a sbírala od
lidí staré hadry. Soubor se věnuje zpracování lidových písní a tanců z oblasti
moravského Dolňácka, Kopanic a Kyjovska. Při své tvorbě se především snaží oživovat
již téměř zapomenuté písně, tance, zvyky a obyčeje svého regionu.
Slovácký soubor Kyjov. Sdružení přátel Slováckého souboru Kyjov (SPSSK) bylo
založeno na jaře roku 1991 v královském městě Kyjově členy Slováckého souboru
Kyjov a jeho příznivci. Posláním sdružení je všestranná podpora umělecké činnosti
Slováckého souboru Kyjov a vytvoření podmínek péče o rozvoj folklorních tradic
Kyjova a blízkého okolí.
Slovácký soubor Lúčka je známý folklorní kolektiv chlapců a děvčat ze Svatobořic,
Mistřína a okolí poblíž města Kyjova. Soubor se od svého vzniku v roce 1977 zaměřuje
na zpracování písňového, tanečního a hudebního folkloru a lidového zvykosloví své
rodné obce i dalších oblastí slováckého Dolňácka.
Folklorní soubor Kunovjan pochází z Uherského Hradiště a radost a úsměv
rozdává více jak 40 let. Kunovjan je spolek mladých ambiciózních lidí, kteří se nebojí
ztvárnit folklor neotřelými způsoby jevištního zpracování hudebního, písňového,
tanečního i zvykoslovného materiálu. Díky tomu se může chlubit oceněními jako
Laureát MFF Strážnice, Foskar 2002, 2009 a významným ocením ministra kultury za
osobité zpracovávání tradičního lidového umění. Soubor na vystoupeních doprovází
stejnojmenná cimbálová muzika Kunovjan.
Folklorní soubor Míkovjan z Míkovic byl založen v 70 letech a patřil mezi slovácké
folklorní soubory, které udržovaly lidové písně, tance a tradice na Uherskohradišťsku.
Nedílnou součástí souboru jsou tradice, konané v rodných Míkovicích, procházející
celým koloběhem roku. Od fašanku, dožínek až po prezentaci na festivalech nebo
277/417
Kopaničářských slavnostech.
Dolina, soubor lidových písní a tanců z Moravského Slovácka byl založen v roce
1956. U zrodu souboru byl hlavní postavou Jan Vojtík, který poté soubor vedl 25 let.
V roce 1958 se k této staroměstské chase přidala cimbálová muzika vedená Janem
Slováčkem. Soubor udržuje lidové zvyky v obci, absolvoval stovky vystoupení na
různých jevištích po celé ČR, čtyřicetkrát vyjel do zahraničí.
Folklorní soubor Vlčnovjan z Vlčnova byl založen v roce 1972 a po celou dobu své
existence pomáhá zachovávat a prezentovat bohatou kulturní tradici svého regionu.
Slovácko je kraj proslulý v celém světě barvitou krásou krojů, pěstováním vinné révy
a výrobou vína, bohatstvím hudebních a tanečních tradic a dodnes dochovaných zvyků
a obyčejů. Vlčnov zaujímá v tomto regionu výrazné postavení a bývá nazýván „Perlou
Slovácka“ – především díky malebnosti krojů i zachovaným tradicím, z nichž zejména
starobylý a podnes uchovaný obřad jízdy králů na sebe poutá pozornost odborníků
i světové veřejnosti. Soubor Vlčnovjan zpracovává folklorní materiál z Vlčnova
i dalších obcí Uherskobrodska, moravských Kopanic i luhačovického Zálesí. Tance
a písně z Vlčnova a blízkého okolí v podání Vlčnovjanu se vyznačují různorodostí,
veselím a živostí.
Folklorní soubor Pentla se snaží se o udržování slováckých, respektive dolňáckých,
tradic. K těmto tradicím patří vystoupení na jarmarcích, festivalech, plesech nebo
vánočních koncertech. Soubor se také snaží o zachování obchůzek v domácích
Boršicích, jako je fašank, velikonoční šlahačka, Mikuláš, Lucky nebo Štěpánské
koledování. Každoročně soubor pořádá císařské hody s právem. Pravidelně se účastní
folklorních akcí, jako jsou Slavnosti vína v Uherském Hradišti a soutěžní festival
v Dambořicích. Od roku 2004 je soubor doprovázen stejnojmennou cimbálovou
muzikou.
Šlíšky – oválné bramborové kousky servírované s povidly a mákem. Lze je
připravovat i s cibulkou naslano.
Béleše – placky vytvořené z hustšího těsta, pečené na plotně. Po upečení se na spodní
straně potírají omastkem a na horní straně povidly a mákem. Suché se drobí do kávy
nebo jsou servírovány k omáčce.
Pégny – obřadní pečivo, které se vyskytovalo po celé 19. století. Těsto se rozválelo
natenko, nařezaly se dlouhé obdélníčky, které se kladly na obloukovitý plech a sypaly
se cukrem, mákem, ořechy a roztlučenými cukrátky.
Trdelníky – staré obřadní pečivo. Pekly se na svatbu, o masopustě a posílaly se
šestinedělce „do kúta“. Zadělávaly se z dobrého kynutého těsta asi jako na vánočky.
Z něho se tvořily dlouhé tenké pruhy, které se namotávaly na dřevěný válec – trdlo.
Tím se otáčelo nad otevřeným ohněm. Při pečení se těsto potíralo rozšlehaným
vejcem. Po upečení se trdelník posypával cukrem a rozemletými ořechy.
Šumajstr, manželstvo – pokrm dodnes připravovaný v některých rodinách na
Slovácku. Do obliby se dostal na začátku 20. století, protože se připravuje z fazole,
která se v té době stala velmi oblíbenou. Základem je tedy uvařená fazole, smíchaná
s kroupami a zapečená se škvarky nebo slaninou.
Tupeská majolika, Zuzana Hartlová, Tupesy. Pro svá keramická díla používá
paní Hartlová nejčastěji jako vzor tupeskou růži s okvětím a také slaměnkový dekor
s využitím drobných žlutých nebo červených kvítků. Paní Hartlová je jednou
z nejuznávanějších specialistek na výrobu kopií habánských motivů. Její historické
repliky zdobí mnohá místa po celé ČR, setkat se s nimi lze například na státním hradě
Buchlov. K její další činnosti patří výroba keramických miniatur čutor, betlémů,
kropenek a dalších rozmanitých keramických figurek či předmětů. Paní Hartlová je
držitelkou Ceny Vladimíra Boučka v roce 2011 byla oceněna titulem „Nositel tradice
lidových řemesel“ v oboru tupeská keramika.
Košíkářství, Hana Špalková, Hustěnovice –paní Špalková se košíkářství naučila
od mistra košíkáře Františeka Daňhela. K sortimentu paní Špalkové patří různé
košíkářské zboží, věnuje se oplétání ošatek, tácků, podnosů, demižonů a samozřejmě
také hospodářských košů a košíků. Při výrobě těchto výrobků vychází paní Špalková
z tradiční technologie, využívá zejména zelené vrbové proutí. Toto proutí si paní
Špalková sama pěstuje. K dalším přírodním materiálům, které při své práci využívá,
278/417
patří pedig, červené proutí nebo šén. S výrobky paní Špalkové se lze setkat na mnoha
předváděcích akcích Slováckého muzea a také na všech tradičních jarmarcích
pořádaných městem Uherské Hradiště. Výrobky paní Špalkové jsou certifikovány jako
tradiční výrobek Slovácka.
Tupeská majolika, Dana Červenková, Tupesy. Paní Danu Červenkovou od
dětství bavily ruční práce, a tak po Lidové škole umění vystudovala střední průmyslovou školu uměleckých řemesel a začala pracovat na kruhu i malovat v keramičce
v Tupesích. V roce 1995 si zřídila soukromou dílnu a pokračuje ve výrobě především
figurální majolikové keramiky. Oblíbení jsou například muzikanti, krojové páry,
děrované talíře…
Výroba replik keramických habánských fajánsů, Karel Hanák, Hodonín. Pan
Hanák se již od mládí věnuje výrobě keramiky. Svojí činností navazuje na rodinnou
tradici umělecké výroby, po které se vydal i jeho otec, jenž byl regionálním grafikem
a malířem. Specializací Karla Hanáka je výroba specifických keramických výrobků,
které se nazývají habánské fajánsi. Jde o keramické výrobky, jejichž základním
znakem je bílá neprůlinčitá glazura sloužící jako základ pro malbu. Za svoji tvorbu
a příspěvek řemeslu byl pan Hanák v roce 2009 oceněn titulem „Nositel tradice
lidových řemesel“ v oboru habánská fajáns.
Výroba zakuřované hrnčiny, Ivo Nimrichter, Bukovany. Pan Nimrichter se
narodil v Kyjově, ale svému řemeslu se věnuje v obci Bukovany. Práce a výrobky Ivo
Nimrichtera svým charakterem navazují na tradiční technologii i tvarosloví lidového
hrnčířství jihovýchodní Moravy. Surovinou pro jeho hrnčířské výrobky je běžná hlína,
kterou si ovšem pan Nimrichter obstarává sám z okolí starých hlínic ve Ždánicích
a Kyjově. Pomocí hrnčířského kruhu pan Nimrichter vytváří tradiční tvary, např.
hrnce, džbány, misky, stojany či vázy. Pan Nimrichter byl za své výrobky a přístup
k řemeslu rovněž oceněn titulem „Nositel tradice lidových řemesel“.
Pletení z kukuřičného šustí, Rozálie Blažková, Osvětimany. Paní Blažková je
rodačkou z Maďarska, ale svému řemeslu se vyučila ve slovenské vesnicici Nesvady.
Pletení z kukuřičného šustí se soustavně věnuje od roku 1960, kdy se přestěhovala do
obce Osvětimany. Základem její výroby je kukuřičné šustí – listy, které obepínají
kukuřičný klas. Ty se dále zpracovávají, čistí se a suší. Před samotným použitím se
musí navlhčit, aby znovu získaly vlhkost a lépe se s nimi pracovalo. Nejčastějšími
výrobky z dílny paní Blažkové jsou pletené kabely, dózy nebo prostírky. Dílo paní
Blažkové lze obdivovat i zakoupit v obchodech s tradiční rukodělnou výrobou v Kyjově
a Uherském Hradišti.
Výroby z kukuřičného šustí, Marie Kočišová, Vnorovy. Paní Kočišová se výrobě
figurek z šustí věnuje už více než 10 let a vytváří kromě tradičních figurek s folklorní,
vánoční a velikonoční tematikou i zajímavosti, jako jsou betlémy ve skořápkách
kokosových ořechů či v makovičkách. Typickými postavičkami z šustí jsou husopasky,
hrabačky sena, muzikanti a „šlaháči“. Základem figurky je ohebný drát, hlavička je
umně stočena z kukuřičného listu, někdy je vycpaná vatou. Sukně panenek je tvořena
z několika vrstev šustí, z nichž ta nejspodnější nemusí být zrovna nejkvalitnější
Výrobky z orobince, Růžena Kozumplíková, Blatnice pod Svatým Antonínkem.
Za výrobky z orobince byl paní Růženě Kozumplíkové z Blatnice udělen titul za
tradiční výrobky v oboru pletení z orobince. Z odrůdy orobinec úzkolistý, který si
rodina paní Kozumplíkové sama sklízí a upravuje, vyrábí kabele, sotůrky, rohože
a další výrobky. Svým řemeslem na

Manuál nehmotného kulturního dědictví a lidové architektury

Transkript

Podobné dokumenty

Genius loci českého jihozápadu

Tamtam - Římskokatolická farnost Šumperk

PDF verze webu pro tisk zde. - Naučná stezka

NWR hledá kupce pro firmu Karbonia, která měla

Jaro 2014 - Pohledy AMB

Turistický průvodce

Katalog biotopù - biomonitoring.cz

příklad vojenského újezdu boletice - The role of human capital in the

Ú ADMSTYSEN Á M Š NAHAN É stavební ú ad nám. TG Masaryka

Ú ADMSTYSEN Á M Š NAHAN É stavební ú ad nám. TG Masaryka