Výlet na Pstruží líheň Bělá

Výlet na Pstruží líheň Bělá
Dne 29. 3. 2008 se uskutečnil plánovaný výlet
do přírodního parku Údolí Bystřice. V plánu bylo
navštívit pstruží líheň Bělá, patřící českému
rybářskému svazu, MO Domašov nad Bystřicí,
která tuto líheň provozuje od roku 1947.
Sraz účastníku byl v 8.30 hod. na hlavním
vlakovém nádraží. Po počátečních zmatcích, které
se vždy při takové akci vyskytnou a zakoupení
hromadných jízdenek pro hordu dychtivých
účastníků, toužících poznat dobrodružství tohoto výletu, jsme se přesunuli na nástupiště odkud
měl odjíždět vlak směr zastávka Jívová. Při počtu 64 cestujících, tolik se nás sešlo, jsme na
nástupišti vytvořili znatelnou nervozitu pravidelných cestujících, které oprávněně zachvátila
panika, zda se vůbec oni do „svého“ vlaku dostanou. Nervozita rostla úměrně se zvyšujícím
zpožděním, které dosáhlo necelých 10 minut, což si myslím,
že u Českých drah je celkem
v toleranci. Co však v toleranci asi
už moc není, je skutečnost,
že po nastoupení již tak
nervózních cestujících, zjistila
vlaková četa, že jeden ze tří
vagónů má něco v nepořádku
(znalci říkali prý brzdy). Takže
začalo asi 30 minutové šibování
po nádraží, aby se souprava
poskládala tak, aby vyhovovala
jistě
přísným předpisům ČD.
Jednou
jsme
jeli
směrem
na Přerov, potom zase zpátky
na Zábřeh, překonali několik
vyhýbek až konečně nastal tížený
okamžik odjezdu směr zastávka
Jívová. Zpoždění nám ani tolik
nevadilo, protože stejně začalo pršet. Cestou do Jívové jsme
si cestu krátili konverzací s místními obyvateli občas přistupujícími, občas vystupujícími, na rozdíl
od našich dětí, kteří již nevěděli co roupama dělat a pokoušeli se nás již na počátku cesty rozčílit.
Je pravda, že jediná zbraň bylo se obrnit trpělivostí a užít léčivé kapky z naší přírody. Do Jívové
jsme dorazily něco po 10 hodině. Stále poprchávalo, a tak první co bylo potřeba udělat - naše
ratolesti obléci do pláštěnek. S úsměvem musím říci, že to připomínalo staré časy pochodových
cvičení, kdy byl vyhlášen chemický poplach ☺. Je pravda, že ti starší, již něco pamatující
a
poučeni
z krizového
vývoje
ve
straně
a společnosti, měli již moderní deštníky popř. různé
tekutá zahřívadla a impregnace. Navlečeni do igelitů
různých barev a tvarů jsme se u nádražní budovy
zvěčnili na fotografii a vyrazili cestou necestou,
kalužinou, blátem a deštěm zmáčeni směr pstruží
líheň Bělá, kde nás již netrpělivě čekal hospodář
líhně pan Josef Náplava a předseda místní
organizace Domašov nad Bystřicí Radomír Bednář.
Když jsme dorazili k cíli výletu, tak již přestalo pršet,
chemický poplach byl odvolán a pláštěnky
či deštníky opět našly místo v batozích, kde jim
bylo lépe. Pan hospodář Náplava nás vřele
přivítal a provedl nás celým zařízením
na odchov lososovitých ryb, od výtěrů
jikernaček přes malinkaté plůdky až po mladé
pstruhy. Po názorných ukázkách a nadšeném
výkladu měli děti možnost si vyzkoušet nakrmit
malé pstružky tabulovitým krmivem.
Předseda MO Radomír Bednář doplnil naše
znalosti o raku říčním a pověděl nám něco
ze svých zkušeností s odchovem a umělým
rozmnožováním tohoto opravdového skvostu
našich říček. Po rozloučení a poděkování
činovníkům Českého rybářského svazu
za skvělou exkurzi do rybářského světa a poznání ryb z jiného pohledu, než z talíře, jsme již
za slunečného jarního počasí vyrazili směrem vlaková zastávka na Domašov nad Bystřicí, odkud
nám jel rychlík zpět na Olomouc. Cesta vedla okolo říčky Bystřice s úchvatným pohledem
na skalní útvar Malý Rabštejn, přes bývalý kamenolom na nádraží v Domašově nad Bystřicí, kde
ti nejmenší toho již měli tzv. plné zuby. Do Olomouce jsme dorazili něco před třetí hodinou
odpolední.
Myslím si, že výlet se skvěle vydařil,
a že je potřeba poděkovat na tomto místě
Českému rybářskému svazu, místní organizaci
Olomouc, DDM Olomouc a magistrátu města
Olomouc a v neposlední řadě panu Zatloukalovi
a panu Ševčíkovi, za příjemně strávenou jarní
sobotu a umožnění nakouknou pod pokličku
řemesla nazývaného rybářství.
Akce se účastnil, zuřivě fotil a potom zapsal
Martin Pejzl - Meki