CARGO GALLERY

Občasníku projektu Cargo Gallery, vydává AP Promo s.r.o.
Stalo se již téměř tradicí, že v dubnu
ožije Praha fotografií. V Centru
současného umění DOX se bude se
konat již V. ročník PRAGUE PHOTO
FESTIVALU, který představí 25
vystavujících
subjektů.
Součástí
festivalu je i prezentace dvanácti
pražských galerií, muzeí a výstavních
síní.
Úvodem celé akce bude v Centru
současného umění DOX představena
nejširší plejáda jednotlivých fotografů,
galerií a společností zabývajících se
fotografií, prezentovány budou originály
téměř 200 autorů. Své kolekce
autorských fotografií uvedou např.
společnosti České centrum fotografie,
neprodejný výtisk
Vážení čtenáři,
Asociace profesionálních fotografů ČR,
PHP – Foto Forum, PPF Art, Galerie
Montanelli, Galerie Gambit, The
Chemistry Gallery, Galerie Millennium,
aj. Obsáhlá sekce bude opět věnována
odborným školám, které vychovávají
novou generaci fotografů (FAMU,
Slezská univerzita Opava, Západočeská
univerzita Plzeň, Univerzita J. E.
Purkyně Ústí nad Labem), chybět
nebudou
ani
studenti
středních
uměleckých škol zaměřených na výuku
fotografie.
Přehlídka bude již tradičně doplněna
bohatým doprovodným programem
(setkání
s autory,
kulaté
stoly,
workshopy, apod.).
jistě netřeba psát, jak moc jsem rád, že Vám mohu
představit první číslo Cargo News. Zasvěcení z Vás
vědí, že se jedná vlastně o již druhé číslo tohoto
občasníku, protože nulté vydání jsme Vám
představili při příležitosti Art Prague minulý měsíc
v pražském Mánesu, kde bylo beznadějně
rozebráno. Dobrou zprávou je, že zmíněné nulté
vydání lze získat v elektronické podobě na adrese
www.nikeos.cz/cargonews-12-0.pdf.
Mnohé se nám od „nultého“ vydání na naší cestě
podařilo, ještě více je toho samozřejmě před námi.
Náš cíl není neskromný, ale jak se v minulém čísle
zmínil náš kamarád Petr Skočdopole, štěstí přeje
odvážným.
CARGO GALLERY
Velmi nás potěšila jedna událost z března tohoto roku a my
považujeme za povinnost, podělit se o ni s Vámi, našimi
čtenáři a věrnými příznivci. Projekt budování Cargo
Gallery na nákladní lodi Niké získal záštitu primátora hl.
města Prahy, pana doc. MUDr. Bohuslava Svobody, CSc.
My si toho moc vážíme a děkujeme! Záštitu, tedy jakýsi
patronát, uděluje primátor významným společenským,
kulturním, vzdělávacím a dalším veřejně prospěšným
akcím a projektům probíhajících na území hlavního města a
my jsme velice rádi, že můžeme být mezi nimi.
Navíc tu máme pro Vás malý neformální *kvíz. Jak je
vidět, na Magistrátu mají nejen smysl pro humor, ale také
reálnou představu o stavu věcí. O to víc nás tento cenný
patronát těší. Kdo najde zdánlivou, ale trefnou nesrovnalost
v textu listiny, vyhrává výtisk Cargo News zdarma J.
lh
vizualizace: Pavel Srb
Dnes máme konkrétní přísliby konkrétní pomoci od
konkrétních partnerů. Fakt, že projekční práce se
blíží ke svému závěru a v loděnicích je už svrbí
kovadliny a kladiva, mě naplňuje samozřejmě
radostí. Snad však nebude znít příliš „rouhačsky“,
přiznám-li se Vám, že největší radost mám z toho,
že se nám, dle mého soudu, daří přesvědčovat
podnikatelské subjekty, umělecké osobnosti velmi
zvučných jmen a zejména pracovníky státní správy,
že to oč se snažíme, má smysl. Že nápad vyvážet
naší kulturu za hranice, že vytvořit širokozáběrový
multikulturní prostor a spojit ho s řekou, s nejstarší
komunikací mezi lidmi, je myšlenka, kterou stojí za
to podpořit. Potenciál zviditelnění města a následný
dopad na turistický ruch jistě lépe zhodnotí některý
z marketingových odborníků.
Využiji tedy tohoto místa a vyjádřím můj velký dík
všem těm osvíceným. Těm, co např. hledají v
tisícistránkových směrnicích kam náš projekt
zařadit, všem těm na důležitých místech, kteří cítí,
že není asi správné podporovat ze společných peněz
jen výstavbu golfových hřišť a různých penzionů.
Neopouští mě víra, že jsme kulturní národ a
pravidelně vysoká návštěvnost
Prague
Photo,
je
toho
nejlepším důkazem.
Přeji Vám krásný zážitek,
tentokrát
v úžasných
prostorách pražského DOXu.
S úctou
Květoslav Vršovský
(*řešení kvízu: nákladné, namísto nákladní)
Na vlně hudby
Filip Jelínek
Na trombon se balej holky dobře, ale
saxofon to není.
Říkal jsem jednomu našemu společnýmu
nejmenovanýmu kamarádovi, že s tebou
budu dělat tenhle rozhovor a on mě
varoval, abych se tě neptal na novou
desku, že to je pro tebe citlivý téma, takže
se tě ptám, ať to máme za sebou hned na
začátek.
Ne, náš společný nejmenovaný kamarád je
kokot (smích). Máme materiál připravený,
ale nejtěžší jsou samozřejmě texty. Dan byl
teď ve francouzský Gvajáně a já jsem mu
dal s sebou CD, aby si tam ty písničky pustil
a říkal, že ty co fungovaly tady, fungovaly i
tam- v letadle, v přírodě, což je myslím
dobrý.
To je hodně netradiční, znáš ještě někoho,
kdo takhle zkoumá skladby, jestli
fungujou v lese?
Nevím, ale ty věci by měly mít nějakej
rozlet, něco co nese, což v tom letadle…
myslím, že to je dobrý místo k posouzení.
Chodil jsi do lidušky?
To víš, že jsem do ní chodil. Já jsem vyrůstal
v době, kdy se chodilo až od druhý třídy,
ségra chodila na piano už od první.
A ze základky rovnou na konzervu?
CARGO NEWS – 12/1, občasník projektu CARGO GALERY
Cargo-zlom-II.indd 1
Jo, to se povedlo rovnou. Táta mě
připravoval na trombon, kterej je složitej
v tom, že na něj musíš prostě fyzicky mít. A
když začínáš ve dvanácti, tak máš krátkou
ruku a na sedmou polohu nedosáhneš. Takže
já jsem začal vlastně rok před konzervou.
A jak se balej holky na trombon?
Jo, balej se dobře, ale saxofon to není.
Na konzervatoři ses dostal na nějakou
stáž do USA, jestli se nepletu.
To byla náhoda, byl jsem v páťáku, takže
20-21 let a přišel zvací dopis do kempu na
hranici mezi Kanadou a severní Dakotou.
Zvali vždycky dva lidi z různejch
konzervatoří, který by se účastnili jazzového
týdne a klasickýho týdne. Všichni si to
přehazovali, jakože - hudební kamp? Umělci
si to posílali, houslisti to předali pianistům a
pianisti dechařům a skončilo to u bubeníků
Míry Veselého a on řekl, že to může být
dobrý. Tak tam vyslal Marka Vomáčenýho,
ale přišlo mu blbý, aby tam jeli od nás dva
bubeníci, takže chtěli sehnat ještě nějakýho
melodika, tak se dostali na mě. Bylo to fajn
a místní kápové věděli, že na to umím
celkem slušně hrát a když byl závěrečnej
koncert big bandu v rámci jednoho z těch
týdnů a chyběl jim čtvrtej, tak mě vzali.
Bylo skvělý si s těma frajerama zahrát
z listu.
A po konzervě jsi pak měl Splash horns?
Jo, s Jardou Halířem a s Radkem Kašparem.
Taková námezdní dechová sekce. Tehdy na
to byla dobrá doba, protože všichni chtěli
dělat bigbeat, jako to dělal Extreme, prostě
bigboš a k tomu dechy. Takže jsme takhle
natočili dvě desky s No Guitars, s Balážem
jsme dělali desku, možná i s Tichou
dohodou, bylo toho docela dost. Trvalo to
asi pět let, než přišli na to, že to jsou
zbytečný výdaje za dechy. Ale bylo to super,
deska, to máš 10-12 věcí a my jsme točili
skoro všechny.
A pak se naše námezdní dechová sekce
dostala do takovýho kočovnýho muzikálu,
kterej dělal Hess, byl to takovej výběr
z muzikálů, různý kusy a jelo se s tím do
Německa. A tehdy jako zvukař tam byl
Pavel Větrovec mladší. A přes něj jsme se
poznali s Mírou Chýškou a když začal …
… pokračování na straně 5
1
17.04.12 20:22
Čtenářský deník Luci Heverové
Hyperprostor:
Vědecká odysea paralelními vesmíry,
zakřiveným prostorem a desátým
rozměrem
Michio Kaku (* 1947)
Realita. Zdá se, že „realita“ pronásleduje
tento čtenářský deník už od jeho nultého
čísla. Realita je souhrn všeho, co je. Ovšem
ne všechno co je, si umíme představit.
Kniha má perfektní návaznost na tento typ
reality i na knihu z minulého čtenářského
deníku. Navíc mi od začátku bere dech.
Nezbývá tedy, než sem ty dech beroucí
dojmy zaznamenat a pokusit se tak alespoň
na malou chvíli zachytit zdánlivě
nepředstavitelné skutečnosti. Skutečnosti,
které nás obklopují, prostupují a tvoří
součást našeho konání v podobě přírodních
zákonů a umění, a které občas vidět
nemůžeme nebo prostě nechceme. Nořím se
do hyperprostoru!
Jistě si představujete knihu plnou nudných,
kostrbatě
napsaných
a
obyčejným
smrtelníkům zapovězených fyzikálních
teorií.
Opak
je
pravdou.
Kniha
Hyperprostor: Vědecká odysea paralelními
vesmíry, zakřiveným prostorem a desátým
rozměrem je napsána v populárním stylu a
její autor povolaně a obratně popisuje
problematiku n-rozměrného prostoru. Pan
Michio Kaku, velmi činný teoretický fyzik,
to zároveň provádí velmi opatrně,
uvědomujíc si křehkost této problematiky.
Chcete-li vzít do rukou tuto knihu, je třeba
oprostit se od myšlenky neuchopitelnosti
tohoto tématu, neboť i matematici a
fyzikové po celém světě se jím zabývají už
několik desítek let.
Hyperprostor. Prostor, který existuje, ale
který za našich omezených možností nelze
experimentálně ověřit. Nevěříte na červí
díry ani na paralelní vesmíry? A co teprve
umět se do nějakého z nich přemístit? Ať
vám to připadá sebeabsurdnější, věřte, že
vyvinutím obrovského množství energie je
možné prostor zakřivit a dostat se tak do
jiných dimenzí. Něco jako „stroj času“ tudíž
není jen plodem obrazotvornosti autorů
fantasy žánru. Nutkání odkrýt toto tajemství
pochází od samotných matematiků a fyziků.
Za postupným odkrýváním tajemství
hyperprostoru totiž stojí jména jako J. C.
Maxwell s popisem elektromagnetického
pole; G. B. Riemann formulací metrického
tenzoru, jakousi „Pythagorovou větou“
vícerozměrného prostoru; matematik a
mystik Ch. Hinton vytvořením čtyřrozměrné
krychle nazvané teserakt; a v neposlední
řadě Albert Einstein, který označil čas jako
čtvrtý rozměr a fyzikální veličiny pak
sjednotil ve speciální teorii relativity.
genialitou přírodních zákonů kolem nás a
v nás.
Teorie hyperprostoru proniká i do umění.
Má vliv na vývoj kubismu a expresionismu.
Dává
prostor
avantgardě,
která
v hyperprostoru spatřuje na jedné straně
úkaz moderní vědy, na straně druhé
mystickou záhadu. Tak jako se ve
středověkém výtvarném umění pracovalo ve
dvou rozměrech a v renesanci ve třech,
výtvarné umění 20. st se opřelo o čtvrtý
prostorový rozměr jako důsledek vzpoury
proti
pozitivismu
a
svazování
materialismem. Umělci jako Salvator Dalí,
Pablo Picasso, Marcel Duchamp a další
„Kapři prožívají celý svůj život v mělké tůňce. Podstata mého světa je nad jejich chápání.
Sedím jen kousek od kapra a přitom nás dělí nesmírná propast. Kapři a já žijeme své
životy ve dvou různých vesmírech, nikdy nevstoupíme do vesmíru toho druhého a přitom
nás odděluje jen nejtenčí možná bariéra, totiž vodní hladina.“
(ukázka z knihy, s. 18)
Že je toho na vás už trochu moc?
Připouštím, že látka je poněkud hutnějšího
rázu, ale vyplatí se vytrvat. To vám
potvrzuji z pozice člověka, na nějž se celé
studium čtyřka z matematiky lepila jak to
nejčerstvější letní klíště…
Zde se totiž dostáváme ke kouzlu spojení
matematiky a mystiky, vědy a umění. Krása
tkví v jednoduchosti a eleganci. A ve fyzice
lze k této kráse dojít právě pomocí
neeuklidovské vícerozměrné geometrie, ve
které by se sjednotili a tím pádem i
zjednodušily všechny fyzikální zákony. Jistě
tedy už chápete, že n-tý rozměr je vlastně
jakýmsi svatým grálem fyziky. Krásu cítíme
a prožíváme, aniž bychom jí rozuměli nebo
chápali. A tak je tomu i ve fyzice. Stejně
jako nemusíme rozumět složitým partiturám
velkolepých symfonií, aby k nám tyto
skladby svou krásou promlouvaly, tak
nemusíme rozumět všem matematickým
zápisům, abychom se mohli nechat okouzlit
potlačují perspektivu a někteří podléhají
kouzlu symetrie. Využívají teseraktů a
principů vycházejících z Möbiova pásu.
Pozadu není ani literatura. Připomeňme si
např. prolínání časových rovin a záhadné
varietní kouzlení Wollanda v Mistrovi a
Markétce, paralelní světy v trilogii Jeho
temné esence od Philipa Pullmana nebo
Alenku v říši divů matematika a logika
Lewise Carrolla demonstrující vstupem do
světa za zrcadlem Riemannovy prostřihy.
ve vzdálenostech miliard světelných let a to
aniž bychom opustili naší Sluneční
soustavu. Otevřeme svou mysl a podívejme
se na téma z druhé strany – stejně jako si
obyvatelé
„Plochozemě“
nedokáží
představit, že by je nějaká mocná ruka
mohla vyzvednout z jejich dvojrozměrného
světa do časoprostoru, tak si ani my
nedokážeme představit (natož pochopit), že
by nás cosi vyzvedlo na exkurzi do pátého a
dalších prostorů. Tam, odkud vše pochází a
kde naše fyzikální zákony mohou být
sjednoceny v jeden elegantně jednoduchý
celek. Einstein to nazýval Tajemným
božským řádem. Mě napadá slovo Krása!
Kaku na řádcích své knihy podává
pochopitelně a ve velmi čtivé podobě
problematiku n-tého rozměru, teorii
superstrun i kvantovou mechaniku. Se
zachováním nadhledu propojuje fyziku
s filozofií, uměním i s teozofií, a
seznamuje nás s přístupy, ze kterých
teorie hyperprostoru vychází. Snaží se
nám co nejvíce přiblížit vývoj a zatím
odkrytou část podstaty této nadčasové
myšlenky tak, aby se nám co nejvíce
z toho ozřejmilo i v našem lineárním
jednosměrném vnímání času. Kniha je
bezesporu
nabitá
množstvím
podněcujících úvah. Hned mě jedna
napadá – kde je obsah knihy, když ji
právě nečtete…?
Neumíme-li si tedy něco představit,
neznamená to, že to neexistuje. Zkusme
krásu některých skutečností akceptovat beze
snahy ovládat ji nebo pochopit její podstatu,
která
je
naší
omezeností
beztak
neuchopitelná. Projevujme pokoru před
faktem, že ač uvězněni na naší malé planetě,
kterou si zároveň tak urputně ničíme, bylo
nám dovoleno jen pomocí vlastní mysli a
pomocí několika primitivních přístrojů,
rozluštit zákony
ovládající
hmotu
foto: Šárka Přibylová
Cargo na vlně Prague Photo
Václav Adam
Miloš Burkhardt
Jan Černý
z cyklu 3in1
Bez názvu
Coca-cola break
Cosmic
Všechno má svůj příběh …
Fotografie pro mě znamená prostředek k
vyjádření mého hlubokého respektu a
obdivu ke kráse ženského těla, k ženám jako
takovým. Příroda stvořila dar, monument:
ženské tělo, jenž je přirozené, nádherné a
zároveň naprosto dokonalé ve svých
křivkách a tvarech. Velikosti takového
počinu se může rovnat jen nevyčerpatelnost
a nadčasovost tohoto tématu, ženského aktu
ve fotografii.
„Kdybych věděl, jak se dělá dobrá
fotografie,
dělal
bych
to
tak
pořád.“ -- Robert Doisneau
www.burki.cz
www.jancerny.net
www.vaclavadam.cz
CARGO NEWS – 12/1, občasník projektu CARGO GALERY
Cargo-zlom-II.indd 2
Květoslav Vršovský
Všichni máme několik tváří, rolí do kterých
se sami stylizujeme. Mě ale zajímají role a
klišé, do kterých nás stylizuje okolí, často
naše nejbližší. Role, které jsou nám
přisuzovány a vize, do nás projekované.
Mohou nás posouvat, stejně dobře jako
srážet- jisté je jen to, že se jich nezbavíme.
Přidružené vystavené artefakty jsou jen
můstkem, mezi realitou a fikcí, záměrně
neužívám slovo oslím.
www.vrsovsky.com
2
17.04.12 20:22
Cargo Gallery
Tato často nehmotná, ale neméně
důležitá podpora je nezanedbatelná,
protože tvoří významné detaily velkého
celku. Aby ale bylo možné vytvořit
Nejspíš už víte, že Cargo Gallery tento celek z kvalitního a stabilního
vlastně není úplně běžnou galerií. Její materiálu, sebelepší projekt nelze
unikátnost tkví nejen ve variabilitě realizovat bez zdrojů peněžních.
možností jak tento prostor využít, ale
zejména v jeho unikátním umístění. A tak zatím kotvíme v domovských
Cargo Gallery se totiž buduje na plně docích v Děčíně a všichni se stále
stejným
entuziasmem
usilovně
funkční nákladní lodi Niké.
pracujeme na získávání finančních
Další unikátností je také fakt, že ačkoliv zdrojů a podpory dalších stejně
zásadní přestavby ještě nezačali, o smýšlejících a ideově otevřených
Cargo Gallery se hodně mluví. No není partnerů. Pak veškeré rekonstrukce a
to báječné? Nejvíce nás potěšila záštita programové přípravy posuneme dál, zas
pana primátora. Neméně důležitá je o kus blíže vytyčenému cíli, tj. abychom
pro nás podpora i jiných subjektů ze na jaře 2013 vyjeli v plném lesku a těšili
soukromého a veřejného sektoru. svým počínáním třeba i Vás.
Kde je Cargo Gallery?
Projekt vítá ministerstvo kultury,
předseda vlády Petr Nečas, magistrát
v Děčíně i Praha 1, Praha 4 a Praha
12. Sympatizuje s námi ambasáda
v Berlíně a v Lisabonu. Opomenout
nemůžeme ani Generální ředitelství
vodních cest a v našem počínání nám
vycházejí vstříc také České přístavy či
firma Lloyd. Z umělců za námi stojí
Dan Bárta, skupina Illustratosphere,
Robert Vano, Tono Stano, Český
Tučňák, The Tap Tap, němečtí Die
Scheune a mnoho dalších jednotlivců i
institucí. Děkujeme vám všem!
Zkrátka, chceme se postarat o to, abyste
mohli doslova všemi smysly nasávat
atmosféru tohoto stánku kultury na
vodě. Cargo Gallery vás navíc svou
obsahovou náplní bude bavit nejen
v Praze, ale na celé trase Labe, tedy až
do Hamburku s možnou odbočkou do
Berlína.
Stát se našimi fanoušky a sledovat nás
můžete zejména na Facebooku:
www.facebook.com/cargogallery
nebo na stránkách občanského sdružení
Niké: www.nikeos.cz
Děkujeme za Vaši přízeň a těšíme se na
Vás,
Dan Adam
Až nastane tato chvíle, Cargo Gallery Miloš Burkhardt
nabídne rozmanitý kulturní program od Lucia Heverová
výstav výtvarných, fotografických i Květoslav Vršovský
multimediálních, přes koncerty, pohyb a Kurt Winkels
literární čtení, až po semináře,
workshopy, benefici a další kreativní a tvůrci prezentující v Cargo Gallery
projekty
podporující
tvořivost,
udržitelnost a hlavně dobrou náladu a
pohodu. O tu by se měla postarat také
kavárna Cargo Café, kde si k té nejlepší
italské kávě budete moct vypůjčit nebo
zakoupit nějakou pěknou knihu a u
sklenky vína přečíst naše další noviny.
lh
Inzerce
Danův cargo blog
Danovo pinožení II.
(pokračování z předchozího čísla)
Já osobně pinožím již skorem rok, a tak snad
mohu začínajícím pinožům a pinožkám i
v lecčems poradit. Následující rady však
berte jako velmi obecné, záleží totiž na
mnoha vlivech, které se mění v závislosti na
momentálním rozpoložení vaší osoby a osob,
které v procesu pinožení potkáte. Z praxe vstoupíte do dne plni optimizmu, možná jste i
podpořeni
nějakým dílčím
úspěchem
z minulých jednání - ideální stav. Sebevědomí na výši, o čemž svědčí i
výraz v ksichtě, a v diáři návštěva dalšího z mnoha ministerstev.
Vcházíte na toto ministerstvo – „Potřebuji mluvit s ministrem …“ Tato
věta na vás většinou upozorní a začne se odehrávat akt, který se dá
přirovnat k výzvě k tanci s osobou, která s vámi však tančit nechce.
Spustíte tak ale proces volání z jedné linky na druhou, ověřování
správnosti dané linky a zjišťování kompetenčnosti osoby na jejím konci.
„O co jde?“ „O vážnou věc.“ Nakonec, po minimálně pěti telefonátech
z informační centrály, proti vám vrhnou útroby ministerstva nějakého
vybraného nešťastníka ze sekretariátu ministra a vy máte zhruba tři
minuty, během kterých ho musíte zaujmout. Zde doporučuji mít
připravené veškeré doprovodné brožury, materiály projektu a oficiálně
vypsanou žádost - často totiž úředník ve snaze kličkovat použije trik
s nutností oficiálního podání přes podatelnu. Když však máte již teď, co
po vás žádá na příště, určitě si vás bude přinejmenším pamatovat. Což
CARGO NEWS – 12/1, občasník projektu CARGO GALERY
Cargo-zlom-II.indd 3
foto: archiv Cargo Gallery
vy, osoba z ulice, nutně potřebujete. Těmto výše popsaným krokům
říkáme „průnik sítem“… Den se vydařil.
Ani velké zkušenosti v ročním pinožení Vám však nezaručí, že se průnik
sítem podaří. V minulém týdnu jsem například uvázl na postarší dámě ve
vrátnici jednoho ministerstva. Vrátné a vrátní nad šedesát let jsou pro
pinožící tou největší hrozbou a doporučuji si předem navštívené místo
s předstihem otipovat! V případě, že zahlídnete ve vstupní hale osobu
přibližně tohoto věku, doporučuji vyčkat na novou směnu, a když i tam se
vyskytne tato nepříjemnost, je na zvážení, jestli je tato instituce pro vás
natolik důležitá! Tito většinou pozůstalí z dřívějších dob mají velký čich
na mě podobné a jsou vybaveni neskutečnou zarputilostí, neústupností a
loajalitou vůči svému zaměstnavateli někdy hraničící až s fanatismem.
Dokáží před vás postavit ne síto, ale nepřekonatelnou zeď. Obecně mají
vrátní také velký přehled o všem, co se v jejich baráku děje, kdo a kde a
s kým a tak dál, v jaké náladě se ten či onen právě nalézá, a zda je vhodné
ho čímkoli zatěžovat nyní i poté. Zda je vhodné, aby se vámi někdo
z baráku vůbec zabýval. Jsem přesvědčen o tom, že některé instituce tyto
osoby zároveň využívají jako zabezpečovací zařízení a security službu
zároveň. Také tyto instituce podezírám z toho, že díky zaměstnávání
vrátných nad šedesát let mají i zvýhodněné pojištění budov a majetku.
Možná i osob.
Což zase ale na druhou stranu šetří peníze nám všem… Tak nevím. Pro
mne osobně však zůstává dodnes srážka s postarším vrátným jednou z
nejděsivějších nočních můr. A že si jich do postele nosím ...
… pokračování příště
3
17.04.12 20:22
Jak to dělají jinde
historických staveb pocházejících ze
vzdálené minulosti ale i moderní doby.
Součástí skanzenu je i muzeum a ukázky
lidových tradic a řemesel. V Lillehammeru
rovněž sídlí Norská filmová škola (Den
norske filmskolen) i Norská humanistická
akademie
(Nansenskolen
–
Norsk
humanistisk akademi).
Lillehammer Muzeum umění je jedním z
předních muzeí umění v Norsku, se sbírkou,
která se skládá asi z 1 400 děl norského
vizuálního umění od roku 1 800 až do
současnosti. Umělecká kvalita je obecně
velmi vysoká. Muzeum pořádá pět
speciálních výstav ročně, jak s historickým
tak i současným uměním. Muzeum má
rozsáhlý vzdělávací program včetně
prohlídek, přednášek a nabízí i výtvarné
dílny.
Norská mise
Ladislav Nekuda (3-stan)
Chtěl bych Vás seznámit s Norskem, či
spíše jedním z jeho měst asi trochu jinak
než znáte. Norsko není jen země s krásnou
přírodou a fjordy plnými ryb, ale je i velmi
zajímavou kulturní zemí. Umění je v této
zemi podporováno na tak vysoké úrovni, že
si o tom našinec bohužel může nechat jen
zdát.
Město
Lillehammer
leží
v severovýchodním
Norsku,
137 km
severně od hlavního města Oslo, v údolí
Gudbrandsdalen
na
řece
Lågen,
u nejsevernějšího cípu jezera Mjøsa. Je to
administrativní a obchodní centrum. Je
oblíbeným cílem sportovců a turistů, neboť
má vynikající podmínky pro lyžování (areál
Hafjell) a ostatní outdoorové sporty. V roce
1994 se zde konaly jedny z nejúspěšnějších
zimních olympijských her i následné
paralympijské hry, o kterých se vše můžete
dozvědět ve vybudovaném olympijském
muzeu.
Každoročně se ve městě pořádají festivaly
norské literatury, jazzu, blues, dětských a
animovaných filmů (Amandusfestivalen).
Ve skokanském areálu Lysgårdsbakken
probíhá jeden ze závodů Světového poháru
ve skocích na lyžích.
Také zde najdete rozsáhlý skanzen
Maihaugen s téměř dvěma stovkami
pak mají větší příležitost dosáhnout na trh a
získat nové kontakty na trhu. Posilují
obchodních myšlenku jednotlivců, jsou
nápomocni tomu, aby byl jejich region více
atraktivní!
To není skromná vize, ale díky silné
komunitě a tomu, že se navzájem
každodenně podporují a vyvíjí společnou
myšlenku, společně vytvářejí podnikatelské
prostředí pro tvůrčí a kulturně založený
průmysl, který zasahuje daleko za hranice
regionu.
Ve
Fabrikken
naleznete
například:
architekta, Studio vizuálního umění,
filmovou a televizní produkci, fotografa,
skláře, grafika, zlatníka, keramickou dílnu,
šperkařství, divadlo, spisovatele / novináře
na volné noze ….
a kurzů, kde organizují každoročně společné
výstavy (listopad – prosinec), kurzy a akt a
Croquis (rychloskicovaní aktu, kdy model
nemusí absolvovat dlouhé stání, skici jsou
prováděny v rychlém sledu, při změnách
pozice kresleného modelu).
Døla Ateliér je nezávislá firma s vlastním
vedením a místním zřízením. Pracuje bez
veřejných nebo soukromých prostředků.
Provoz a rozvoj je založen na dobrovolné
práci. Každý měsíc pořádají schůzky, kde
plánují a navrhují nová, aktuální témata k
dalšímu zpracováni a využití v ateliéru.
Na závěr bych chtěl poděkovat Petře
Polívkové, která mi byla průvodkyní i
překladatelkou a bez jejíž pomoci bych byl
neustále pokutován za to, že z restaurací
Pro mě osobně bylo největším potěšením a
radostí nalezení „FABRIKY“.
Továrna (Fabrikken) je domovem cca 30
organizací v oblasti umění, kultury a
zábavního průmyslu. Vznikla v roce 2005 a
roste postupně po malých krůčcích.
Ve Fabrikken je cca 1 200 m2 kanceláři,
dílen a studií a přibližně 300 m2 skladových
prostor. Nachází se ve starých továrních
prostorách, ve kterých do roku 1971 byla
firma Steen & Strøm výroba nábytku.
Vyrábělo se zde stylové vybavení salónků a
jídelen. Matrace, postele ale i místně známé
otabrett (záclonové deky).
Fabrikken najdete na adrese Loop 9 v
Lillehammeru, kde kromě jiných sídlí i Døla
Ateliér. Døla Atelier je společné studio pro
13 umělců v Lillehammeru. Pracují
v odvětví malířství, kresby, grafiky
vynáším zakoupené víno s pocitem, že na
vzduchu mi bude chutnat ještě více.
Nadchlo mě nejen norské umění, ale i
způsob jeho vznikání a komunitních podpor.
Fabrikken je organizována jako společnost
sestávající z 36 akcionářů, kteří spolu přišli
se
vkladem
téměř
1,5
miliónu
norských korun. Například Lillehammer
Kunnskapspark, Lillehammer og Arngrim
Ytterhus, jako největší akcionáři a dalších
34 firem a jednotlivců ve městě. Fabrikken
je prostředí pro tvůrčí a kulturně založené
podnikatelské
odvětví.
Pomáhají
podnikatelům, kteří jsou jejich nájemci a ti
a jiných technik. Rozsah témat ukazuje, že
mají
velmi
široký
záběr.
Døla Ateliér zahájil svoji činnost v lednu
2000. Døla původně byla fabrika na výrobu
ledu - odtud název Døla ateliér. V květnu
2005 se přesunuli přes ulici ke starému
Steen a Strømfabrikken. Døla ateliér má k
dispozici asi 250 m2 plochy, která je
rozdělena do 13 studiových prostor. Kromě
toho si zařídili galerii pro možnosti školení
Upřímně se těším z myšlenky, že by třeba
právě Cargo Gallery představila norské
umělce u nás - věřte, že to za to stojí.
více o autorovi na www.3-stan.cz
lžička kávová
Můžeš povyskočit ksakru na chvilku. Se usmívat, když jsme tu spolu
Jsem dívenka tvá hodná. Na jakou stranu, pověz, mám otočit hlavou? Do jakého stínu se usmát, ztratit se
pro dnes, tento večer a pak se klidně ztrať
tak moc…
a ty šaty…
ano pomáhá to
vždyť jsi krásná. Pověz, co ti vadí
šašek v šatech a jedeš v tom se mnou
bylo to v pozvánce
šťastní a milovaní
jiná by padala k zemi
a ty ji odmítáš
a ty ji proklínáš
předám jí štafetu s úsměvem. Pak se ztratím
bez těch šatů. Až budeš se z nich svlékat
odcházet za jiným. Občas to dělávám
a já vím kdy a za kým …
nevíš zhola nic. Jenom si myslíš, že víš. Že mě máš na provázku
říkáš mi hlupáku?
jsem tvá žena, tvůj obraz
pozdě vyznávat lásku
svlékám se předčasně
nedržím tě
www.lzice.blogspot.com
CARGO NEWS – 12/1, občasník projektu CARGO GALERY
Cargo-zlom-II.indd 4
foto: Michaela Lípová
4
17.04.12 20:22
Na vlně hudby
… pokračování ze strany 1
vznikat J.A.R. tak se hledali dechy a Míra
nás prozradil. Takže přes „Větráka“ Míru,
jsme se dostali k J.A.R.u.
J.A.R. to byl významnej zjev svýho času a
hudební počin rozhodně do dnes. Všiml
jsem si, že s J.A.R.ama si i zaskáčeš.
To je fakt, já moc neskáču.
Ale pak to vypadá, že máš malý nasazení.
Vím, že to je samozřejmě naopak, co
člověk slyší u vás na koncertě je fakt živě
zahraný.
Jo, slyší to i s chybama. Víš, obecně, my
když jsme se Splash horns začínali, tak jsme
málo pili, málo kouřili a málo užívali. A to
si
pamatuju,
bylo
to
v
nějakým devadesátým, kdy J.A.R.
hrál
koncert v RockCafé. Splash horns tam byli
ještě jako hosti a co tam se dělo. Ten klub
byl úplně narvanej a bylo tam takový vedro,
že se srážela pára a kapala ze stropu zpátky
na lidi. A kluci z J.A.R. byli tak rozjetý, že
když jsme začali hrát ten koncert, já jsem
tam takhle stál, všichni se tam víceméně
váleli po zemi a já jsem si řikal- ty krávo,
tohle já přeci nechci, tohle nechci- já,
konzervatorista. Byl jsem tam za úplný
hovado a taky jsem tak asi i vypadal. Pak
jsme s J.A.R.ama asi rok nehráli. Jenže
potom jsem si řekl, co tady jinýho.
Následovala další deska, u který jsme taky
byli jako hosti, začali jsme pít, kouřit a tak
se to nějak propojilo a po určitý době, když
Jarda Halíř udělal konkurs do feldy
(filharmonie) a nemohl objíždět jiný
koncerty než pražský a do toho se pořád
řešilo, jestli by to obsazení nemělo být stálý,
tak jsme se s Jardou rozloučili. Vzali jsme
místo něj Frantu Kopa a od tý doby nejsme
hosti J.A.R.u, ale jeho součástí. A já si
můžu na podiu občas zaskákat (smích).
Co bylo impulsem k určitýmu štěpení,
který v J.A.R.u nastalo? Byť pro
posluchače jenom dobře, když se scéna
obohatila o Monkey Business a
Illustrotosphere.
Měli jsme toho už za sebou hrozně moc.
Přišel s tím Roman Holý, že by chtěl dělat
něco trochu jinýho a myslím, že si to
připravoval hodně dlouho. Možná i proto,
že mu tak úplně nevyšly ty Sexy Dancers.
To byl takovej sólovej projekt a byl hodně
dobrej a ta deska je svělá. Ale prostě Dan
(Dan Bárta), co si pamatuju, se úplně
necejtil svobodně v tom, že by zpíval daný a
připravený melodie bez volnejch ploch
k improvizaci. Takže Roman si pak založil
Mankáče. Pamatuju se, že když se hrálo
s J.A.R.em, tak vždycky seděli kluci
z bejvalý Doroty někde stranou u stolu
v Lucerna Music Baru s Romanem. A když
nám to Roman oznámil, řekli jsme si
s Mírou a Danem, že zkusíme taky něco
udělat a zalezli do zkušky.
Takže Illustratosphere, kterou jsi
zakládal je tvoje srdeční záležitost.
Jo a někdy se vůbec divím, že na nás choděj
docela mladý lidi.
Mladý lidi jsou dneska strašně
přemejšlivý.
Nebo jsou zvědavý, s čím dědci přijdou.
Myslím, že sis vybral dobrej obor,
v hudbě věk nehraje roli, podívej na
Iggyho Popa.
Jo, k předvádění se, je to dobrej obor. Tahle
profese je s herectvím stejná v tom, že když
se člověk úplně nezhuntuje tak má možnost
zrát- profesně i lidsky, což je dobrý. Občas
to na sobě pozoruju.
Máš štěstí, že jsi dokázal svoje huntování
včas zastavit.
To už bylo nevyhnutný, byl jsem rád, že se
spustil sebezáchovnej mechanismus a
nemusel jsem vyhledat odbornou pomoc.
Dan nás tenkrát vzal s Mírou do Ekvádoru.
Sám s tím chtěl praštit. Byli jsme tam tři
neděle a tam jsme si snad jednou dali
s nějakejma místníma chlápkama, ale jinak
nám to v podstatě ani nechybělo. Byl to
neuvěřitelnej kukuč, my jsme s Mírou nikdy
nic takovýho neviděli, Dan byl na cestování
zvyklej. V podstatě nám to vyšlo, jenom
Míra chytil nějakou chřipku, horečky, ležel
dva dny na hotelu a lezlo to z něj. Když
jsme se vrátili, pamatuju si, že to bylo na
Valentýna, vlezli jsme v Černošicích u
Nedvěda do studia, který už neexistuje, a
tam jsme dělali první desku. Oficiálně jsme
jeli do Ekvádoru sbírat inspiraci, ale z velký
části byla deska samozřejmě už hotová.
Pamatuju si, jak jsem den před odletem
seděl ve zkušce, ještě na Smíchově, a dělal
jsem do rána smyčce k „Předpokládám“. A
ty smyčce si myslím, že jsou dobrý a platný
i dneska, Takže ono to nějakej smysl mělo.
Když jsme se vrátili, Dan si vydržel nedat,
ale my jsme s Mírou do toho vlítli zpátky
hned v tom studiu, takže jsme Danovi dělali
slušný peklo. Dobře si pamatuju, že jsme
tenkrát dostali přes Ballantines 800 tis. na
desku, takže jsme na ní měli celkem
melouna. A my jsme ho celýho … Deska je
Filip Jelínek
TROMBON, KLÁVESY, PERKUSE, ZPĚV
* 1. 1. 1972, Duchcov
Po sedmiletém studiu hry na klavír v ZUŠ se stal absolventem Pražské konzervatoře a
AMU v Praze v oboru trombon. Během posledních let na konzervatoři přijal spolupráci s J.
A. R. jako hráč a leader dechové sekce Splash horns, se kterou na poli české hudební
produkce natočil řadu dalších CD jiných interpretů. Zde dokázal uplatnit své vědomosti a
zájem o aranžování i skladbu. Vedle J. A. R. působil ve formaci Sexy Dancers a mimo jiné
ve skupině doprovázející Jarka Nohavicu a Neřež. Prošel symfonickými orchestry i
orchestry v pražských muzikálech (Dracula, Hair, Mise). S hudebním přispěním
ILLUSTRATOSPHERE zkomponoval hudbu k divadelním představením Terasa a Příběhy
obyčejného šílenství v režii Petra Svojtky, a hudbu ke krátkometrážnímu filmu Frikasé pod
režijní taktovkou Martina Krejčího. Je též autorem hudby k celovečernímu filmu režiséra T.
Mašína "Tři sezony v pekle".
kolem 45 minut a my jsme měli stěží 37.
No, naštěstí to pak nějak dopadlo samo a
řekli jsme si, že takhle už fakt ne.
Čím to bylo, věkem, dobou?
To už se nedalo zvládat. Zajímavý je, že
když se vysereš na ten inspirační zdroj, tak
se ocitneš v konfrontaci, že s berličkou to
šlo a ty jí najednou nemáš. A mělo by to jít
znova a zase. Nový nápady, ale prostě to
nešlo. To je na tom to nejtěžší, říct si ne.
Bez berlí a nějak to půjde. A pak to šlo, ale
trvalo to.
Desky se moc asi všeobecně neprodávaj,
myslíš, že může přetrvat princip
vydavatelskejch labelů? A co ty a
pirátství?
Co já si myslím o pirátství? To je těžký.
V podstatě by každej měl mít soudnost.
Kdyby to šlo, tak si stáhnu z netu kilo masa.
Ale to nejde, musím ho zaplatit. Tu flákotu
někdo zpracoval, krávu vypěstoval a ten
řetězec něco stojí. Nevím no, těžko říct.
Když jsem chodil do školy, tak jsem si chtěl
kupovat CD, ale stálo 600,- kus. To bylo na
mě moc, pálil jsem taky, když začaly
kompy, ale dneska žádná deska nestojí tolik
peněz. Ale jak z toho ven, těžko říct. Mladý
kapely si prodávaj CD sami po koncertech.
Kdyby CD stálo 75,- Kč a dalo se zaplatit
SMS, možná by to šlo, nevím, asi to nemá
nikdo vyzkoušený.
Tady se asi hodně projeví výhoda
určitým způsobem specifickýho publika,
který máte. Myslím, že za vámi hodně
stojí a podporují.
To máme, naše rodina je loajální.
Jsi hudební autor úžasné věci „Živí“
hodně lidí tuhle věc přímo zbožňuje a
moje žena Markéta si jí chce nechat
zahrát jednou na pohřbu, jak to funguje,
má něco poslat na OSA?
(smích) Asi jo, tak je to veřejná produkce,
takže to určitě někam spadá, ale nevím,
tohle je nejlepší konzultovat přímo
s pohřební službou. Kdyby to bylo jenom na
nás tak tyhle poplatky bychom odpustili.
Na Sexy Dancers jste ale loni trochu
navázali turné, který jste jeli s Darou
CARGO NEWS – 12/1, občasník projektu CARGO GALERY
Cargo-zlom-II.indd 5
Rolins, mimochodem velmi úspěšným, dle
mého soudu.
Byly hotový věci, skvělý věci, takže se
z některých z nich dal udělat krásnej duet
mezi ní a Danem.
Pro mě na tom bylo skvělý, jak se
prolnuly světy, u vchodu bylo jasně
rozeznatelný, kdo na koho přišel, různě
po sobě ty lidi pokukovali a pak to
zafungovalo a věřím, že si koncert a jeho
atmosféru užívali. Myslím, že velká část
vašeho publika čekala od Dary cokoli a
pro její příznivce jste zase byli vy, takový
nutný zlo, ale šlapalo to skvěle
k všeobecnému překvapení.
Některý lidi to spojení nenadchlo, myslím
z obou táborů, ale spoustu lidí to překvapilo
mile. Celý to vzešlo z nápadu, že uděláme
cyklus koncertů a každej bude mít jinýho
hosta. Chtěli jsme udělat folkovej
s Nohavicou, popovej s Darou atd., ale pak
jsme zjistili, že tohle turné čtyř můstků
nedáme dohromady. Ale řekli jsme si, že se
Dary zeptáme, souhlasila a tak bylo turné
jednoho můstku. Docela jsme i uvažovali,
že by z toho vzniknul nějakej záznam, ale
pak jsme se dohodli, že ne, že to necháme
v tý pomíjivý rovině, kdo chtěl, koncert
slyšel, viděl.
Nebo si ho pustí na Youtube, s příšerným
zvukem. Původně jsem myslel, že lidi co
mávaj na koncertě mobilem to dělaj
místo zapalovačů, se kterejma se dneska
už asi mávat nesmí, až pak jsem zjistil, že
se dívaj přes display mobilu a natáčí si to.
Blbý je, že je pak asi bolí za krkem. Chtěj
mít památku - přidanou hodnotu, ale dívat
se na to nedá a takovej mobil, aby pobral
dobře zvuk, asi ještě nevyrobili.
Co chystáte, kde vás můžou lidi vidět a
hlavně slyšet.
Připravujeme přes léto společný vystoupení
se symfoňákem a požadavek byl, abychom
tam zahráli tři věci. Ale my, když už někde
jsme, tak si radši zahrajeme víc. Tak jsme se
domluvili, že uděláme pět věcí. Já mám
zatím aranže ke dvěma, budou to klasický
filmovky, myslím, že to bude stát za to.
Budou to věci od Simona Garfunkela, bude
tam Misses Robinson, něco od Björk, dobrý
to bude, trochu jinak, po našem. Symfoňák,
padesát lidí. Bohatý barvy, bohatý aranže, to
mě baví.
Říkáš filmovky, k tomu máš asi hodně
blízko, dělal jsi hudbu k filmu Tři sezony
v pekle.
Jo, miluju to. Občas na tom ujíždím, když
koukám na film, prostě běžná profesionální
deformace. Naposledy se mi to stalo
v Radotíně, kde jsme byli s Lucií v kině a
hráli pro nás a dalších sedm návštěvníků.
Byli jsme na filmu Miláček a tam byla fakt
skvělá muzika, jakoby dobová, ale nově
udělaná, neskutečně funkční a skvělý. A při
tom to byly vlastně jenom smyčce. To samý
je třeba film s Bradem Pittem… hraje tam
takovýho stárnoucího, jak se to jmenovalo?
Já to pak dogooglim.
Počkej, vygooglim to hned … Podivuhodný
případ Benjamina Buttona. Senzační
muzika.
Když jsi dělal Tři sezony v pekle, bylo
hodně težký ubránit se svým ambicím na
něco super košatýho, je těžký nepřebít
film vlastní touhou po bohatejch zvucích?
Ani nevím, jestli bych tenkrát dokázal
nabídnout něco jinýho, než jsem nabídnul.
Navíc se u nás nenosí americká hudba. Jsme
malá země, většina dobrejch filmů je
o intimních a komorních zpovědích a
k tomu se velký orchestry nehoděj. Pustil
jsem se na tenkej led a je pravda, že mě
Tomáš Mašín musel trochu brzdit a snad mě
ubrzdil dobře. Každopádně jsem za to
strašně rád, byla to super zkušenost. Stejně
tak jsem rád za aranže pro ten symfoňák a
hlavně cítím, že ty věci mi jdou dneska líp,
než mi šly tehdy. Každou takovou
příležitost
vítám
a
vnímám
jako
sebevzdělávání.
Řekni mi Filipe, v dnešní době máte
všichni v kapele nepřeberný množství
dalších aktivit, hrajete v různých dalších
hudebních uskupení a tak, dokážete si
vyhovět? Myslím spíš časově, než
interpretačně.
Ale jo, jsme spolu 13 let. Země ve který
žijeme je tak malá, s tak malým trhem, že si
prostě nemůžeme dovolit „zápaďácký“
manýry. Normálně se tolerujeme, občas se
samozřejmě stane, že přijde zajímavej kšeft,
ty jsou většinou na rychlo a zjistí se, že to
koliduje s akcí, které se nedá přeložit, tak to
občas zaskřípe. Ale žijeme, vyděláváme si a
děláme si, co chceme.
Navážu na to, jak jsi mluvil o starejch
dědcích- nemáš někdy potřebu ty svoje
zkušenosti předat dál, třeba nějakou
formou workshopů?
Já patřím mezi muzikanty, který jsou
sobecký. Myslím, že obecně je tohle
povolání hodně sebestředný. Třeba já se
nejšťastnější cítím, když si můžu sám dělat
aranže. Když jsem sám se sebou. Proto jsem
třeba taky odmítl spousty nabídek k hudební
produkci. Spíš mám v hlavě, že bych se
pustil do psaní big bandů, ty dechy tam
slyším, ale ještě nenazrál čas. Musel bych
na to být klidnější a míň sebestřednej. Ale
jinak jo, přemejšleli jsme o tom, stejně jako
o jinejch věcech. Obecně je náš handicap, že
nám prostě spousta věcí trvá strašně dlouho.
Chtěli jsme třeba pověsit notovej materiál
na náš web, ale zatím na to nikdo nenašel
odvahu, ani chuť, tahat třeba klavíráky.
Nebo že třeba vymícháme vždycky
konkrétní nástroj, aby si k tomu lidi mohli
hrát. V podstatě to máme vymyšlený. Pět
let.
Co festivaly, máš je rád?
Mě moc nebavěj, respektive takhlevětšinou tam dostaneš hodinu hraní. Máš
hodinu a půl, kdy můžeš na tom podiu být.
Musíš do toho zvládnout zvukovku. Máme
mraky kabelů k zapojení, takže často to trvá
dýl, takže se dostaneš na 45 minut hraní. Za
tu dobu se rozjedeš a musíš slézt s podia.
Pravdou ale je, že na některý festivaly
hrozně rád vzpomínám. Ve všech případech
třeba Pohoda. Skvělý lidi. Když je fesťák na
Slovensku, tak je skvělej. Ty lidi jsou
srdečný, interaktivní, na nic nečekej, dávaj
ti to hned.
Takže radši klub, než fesťák?
Jednoznačně klub. Tuhle jsme hráli
s J.A.R.ama v Jazz Docku, kde se vejde 180
lidí max. A tam je to podium fakt malý. Lidi
byli tak neuvěřitelně blízko, že jsem si říkal,
ty vole, kam já budu ten trombon tahat.
Neuvěřitelnej kontakt. Na fesťáku máš
podium, barieru jedna, bariéru dvě,
záchranáře, novináře. Lidi jsou daleko. Ale
zase jich je tam hodně. To vystoupení je
prostě strašně krátký, aby tam člověk prožil
něco svýho. Ale třeba Sázava byla loni
dobrá, viděli jsme se tam.
Jo Filipe, díky moc a doufám, že se zase
brzo uvidíme, ať už v klubu, nebo někde,
kde na podium sotva dohlídnu. To co
hrajete, za to stojí.
Díky.
více na www.illustratosphere.cz
rozhovor a foto: Květoslav Vršovský
5
17.04.12 20:22
Na vlně pohybu
Kultura, pohyb, tradice
Lucia Heverová & Adam Rameš
Projekt Cargo Gallery je jednoznačně
kulturní záležitostí, o tom není pochyb. Co
to ale je ta kultura a kde se bere? Jak vnímá
kulturu běžný člověk? Zřejmě si představí
umění nebo nějaké umělecké dílo. A jak do
toho všeho zapadá pohyb a tělocvičné
tradice?
Definic kultury je mnoho a nám se jedna
z nich obzvláště zalíbila. Vychází z Cicera a
praví, že kultura je „bytostně lidská reflexe
vlastního bytí a jeho interakce s druhými i
přírodou v kontextu lidstva a světa“. Člověk
tedy reflektuje své bytí v interakci
s okolním světem formou kultivování,
vzdělávání,
zušlechťování,
čímž
se
dostáváme k denotačnímu významu slova.
Shrnuli jsme si to jako projevení
neuchopitelné myšlenky přicházející do
časoprostorového světa z bezrozměrného
světa idejí prostřednictvím vnímání skrze
vlastní „já“.
Umělecká díla jsou všude kolem nás,
existují v čase a prostoru a nemusí být
výsledkem pouze lidské činnosti. Takovým
příkladem je i lidské tělo. Naše tělo je svým
tvarem a funkcemi vskutku umělecké dílo.
Bez těla bychom se nemohli projevovat –
malíř by nemohl namalovat obraz, skladatel
komponovat hudbu, vědec spočítat rovnici.
A abychom toto dílo uchovali v pořádku a
připravili ho pro další kreativní činnost,
musíme se o něj starat a kultivovat ho po
tělesné i duševní stránce.
Pohyb
je
jednou
ze
základních
fyziologických potřeb člověka, stejně jako
jíst, spát, dýchat a milovat. Tělesná kultura
je tedy velmi důležitá, ovšem přičiněním
Na vlně poezie
pokroku konzumní společnosti hrozně
opomíjená. Prostřednictvím pohybu jsme
schopni vytvořit umělecké dílo –
pohybovou skladbu, tanec, balet, divadlo,
cirkusové umění…
Základy naší národní tělesné kultury
pochází od Miroslava Tyrše a Jindřicha
Fügnera, kteří roku 1862 společně založili
Sokol, nejstarší tělovýchovnou organizaci
tohoto typu na světě. Základem pro vznik
Sokola byla antická idea kalokagathie a
těsné propojení etiky a filozofie tělesné
kultury. To dá rozum – Tyrš byl estetik,
foto: archiv autorů
historik umění, profesor dějin a silně se
angažoval
v různých
pronárodních
kulturních aktivitách; Fügner byl všestranně
vzdělaný člověk zabývající se uměním,
sportem, studiem jazyků a dalšími
společenskovědními disciplínami, přičemž
také spolek zásadně financoval. U zrodu
stály také další význačné osobností
z politiky i kultury tehdejší doby. Proto
nepřekvapí, že Sokol ovlivnil také vznik a
následující osudy Československa a díky
této silné základně a pozdějšímu
zahraničnímu „exilu“ přežil až dodnes.
Vyvrcholením dlouhodobé sokolské práce
byly všesokolské slety, několikadenní
slavnostní akce, které svou technickou,
organizační i estetickou úrovní, položily
tradici
hromadným
pohybovým
vystoupením u nás. Vzhledem k Tyršovým
pronárodním
a
tělesně-renesančním
myšlenkám, a ke změnám politických
systémů v zemi, byly slety vystřídány
spartakiádami.
Skladbami neméně znamenitými, ovšem
s podtextem komunistické propagandy. Té
se podařilo ve vnímání mnoha lidí, kteří ji
zažili, degradovat estetický a tvůrčí obsah
pohybové skladby a přetvořit tak pohled na
naše jedinečné kulturní dědictví. Jejich
přínos tělesné kultuře však díky tomuto
faktu neklesá. Precizně zorganizovat masu
několika set nebo i tisíců cvičenců je
opravdu velký počin – znamenité dílo lidské
tvořivosti. To si uvědomovalo také
UNESCO a Olympijský výbor, když ocenili
spartakiádu mezinárodním vyznamenáním.
Všesokolské slety jsou zpět a ten první
porevoluční podpořil i Václav Havel.
Probíhají
s šestiletou
pravidelností.
Následující, v pořadí XV. všesokolský slet
se uskuteční již letos od 1. do 6. července na
fotbalovém stadionu v pražském Edenu,
nikoliv na tradičním Strahovském stadionu.
Stadionu, který původně nesl název
Masarykův, a který byl pro účely sletů
postaven.
Tělesná kultura tvoří také součást masové
kultury od doby vzniku masových médií –
v pozitivním
i
negativním
smyslu.
Pohybové skladby zafungovaly jako
elegantní a účinný nástroj agitace k jinému
než pohybově prospěšnému obsahu. Kam se
poděla úcta k výsledkům tvorby a k hodnotě
pohybově-estetické činnosti? Ale zejména
k tomu množství lidí, kteří i nyní dokáží tak
obratně vytvořit toto nezapomenutelné
umělecké dílo historie i současnosti tělesné
kultury – a nevede je k tomu žádná
ideologie, jen láska k pohybu.
Cargo Gallery podporují
Tono Stano
Dan Bárta
6
A první myšlenkou lapeny
Jako rtuť derou se vzhůru
Vlny, co slévají se v plameny
V kamenná schodiště vzdoru
Tvá zahrada s kořeny nad zemí
Otvírá před koncem času
A květy jsou přivřené přízemím
Ve stoncích z chomáčků vlasů
Nahoru, na krásnou vyhlídku
Stoupáš si uprostřed noci
Na bílém, zmačkaném papírku
Hledáš si GPS v srdcích
Podivný zeměpis krajiny duší
Ale že najdeš
To už teď tušíš
ilustrace: Anna Kadlecová
mnohostranný potenciál. Když jsme se navíc
dozvěděli, že autoři projektu počítají
s úpravou prostoru pro potřeby umělců i
diváků s handicapem, byli jsme nadšení.
Pevně věříme, že s širokou podporou se
podaří tento projekt co nejdříve realizovat a
těšíme se, až si The Tap Tap zahraje při
slavnostním otevřením.
Šimon Ornest & The Tap Tap
Velmi rád bych vahou svého jména vyjádřil
podporu chystanému projektu přestavby
lodi na multikulturní centrum Cargo
Gallery. Tento projekt, který má za cíl ve
svém důsledku propojit a podpořit kulturní
výměnu nejen mezi městy ČR a SRN, ale i
ostatních sousedících zemí na poli
výtvarném, hudebním i literárním, mě
nadchl. S ohledem na skutečnost, že
s autory tohoto projektu již delší dobu
spolupracuji, věřím, že tento projekt
přispěje ke zkvalitnění kulturního života po
celé trase svého každoročně zamýšleného
putování.
Jsem připraven vyjádřit svou podporu
autorskou výstavou, vedením workshopů a i
jinak úzce spolupracovat s organizátory
tohoto smysluplného nápadu.
Robert Vano
Prohlašuji tímto, že velmi podporuji projekt
„Přestavbu nákladní lodi Niké na
multikulturní centrum s galerií“. Stejně jako
myšlenku, aby toto kulturní centrum vlastní
silou plulo po plavební trase Praha,
Drážďany, Magdeburk, Hamburk. Podle
mého názoru umožní tento projekt oživení
v širokém regionu, podporuje myšlenku
sjednocené Evropy a zcela jistě přinese
užitek v mnoha oblastech kultury.
Obzor je svázaný do drnu
Do slov, jež nebolí ještě
Strnule vetkaný do trnů
Odkvétá v provazech deště
Inzerce
V případě, že se tento projekt stane
skutečností a bude na plánované úrovni,
jsem jako autor připraven uskutečnit zde
svou autorskou výstavu.
Vážení,
Když jsem slyšel poprvé o nápadu postavit
plující kulturní centrum, které by
pendlovalo po Vltavě a Labi mezi Prahou a
Hamburkem jako pohyblivá galerie či
scéna, líbilo se mi to. Když jsem si doma
představil, co všechno by se takto dalo
představit, ukázat, podniknout, předvést,
líbilo se mi to ještě víc. Když mi došlo, co
všechno se dá vyvézt a naopak přivézt, co
všechno se může propojit a svázat, případně
objevit, zalíbilo se mi to definitivně. Jsem
přesvědčen, že je to dobrý, smysluplný,
životaschopný a přínosný projekt. A jsem
připraven (kdo by vlastně nechtěl být)
participovat na jeho realizaci.
Ale že najdeš…
Petr Kadlec
Prohlašujeme tímto, že projekt přestavby
lodi na multikulturní prostor a její následné
putování po řekách za kulturou, je podle
nás skvělý nápad. V Praze se kulturní akce
dlouhodobě potýkají s malým počtem
multifukčních,
snadno
přestavitelných
prostor pro prezentaci více žánrů umění.
Tento projekt navíc dává úžasnou možnost
převážet umění po Čechách a zahraničí,
porovnat tvorbu mezi evropskými regiony a
propojit města uměleckými projekty.
Zkrátka, budeme se společně s mladými
umělci těšit na nový multifukční prostor a
budeme rádi spolupracovat s nositeli této
myšlenky
a
podporovat
je
nejen
v odhodlání.
Za tým ČESKÉHO TUČŇÁKA
Petr Oplatka- prezident festivalu
Nápad plovoucí výstavní síně- kulturního
prostoru je sám o sobě úžasný a obsahuje
Více vyjádření podpory z řad umělců a
institucí naleznete na www.nikeos.cz
CARGO NEWS – 12/1, občasník projektu CARGO GALERY
Občasník Cargo News- vydává AP Promo, s.r.o., IČ: 28370741, 170 00 Praha 7, Argentinská 702/1. Náklad 1.000 ks. Neprodejný výtisk. Vaše příspěvky, náměty připomínky a komentáře rádi uvítáme na [email protected],
stejně tak poptávku inzerce. Více informací o projektu Cargo Gallery naleznete na stránkách občanského sdružení Niké (www.nikeos.cz), nebo na naší facebookové stránce (www.facebook.com/cargogallery).
Cargo-zlom-II.indd 6
17.04.12 20:22