v luxusním butiku Ireny Jůzové

rozhovor
V luxusním butiku Ireny Jůz
Když v roce 2005 výtvarná umělkyně Irena Jůzová chystala výstavu ve Woetnerově domě AJG v Českých Budějovicích,
oslovila marketink společnosti Model
Obaly, která vyrábí obaly z vlnité, kašírované a hladké lepenky. Hledala pomoc
při realizaci profesionálních přebalů, do
nichž by zabalila své artefakty z umělé
hmoty - lukoprenu. Výtvarnici vyšel vstříc
konstruktér nymburského Modelu Tomáš
Heřmánek. Začala oboustranně velmi
neobvyklá, ale zajímavá a nevšední spolupráce.
Vlnitou lepenku předchází pověst materiálu, z
něhož lze vyrobit obaly prakticky pro cokoli. Spolupráce nymburského konstruktéra s umělkyní
ale spočívala nejen ve vytvoření vhodného balení
- přebaly se zároveň měly stát nedílnou součástí
uměleckého objektu a později i celé prostorové
expozice. Využití prostoru a materiálu totiž ve vizuálním umění hraje významnou roli.
Vlnitá lepenka nakonec představám výtvarnice
vyhověla. „Ukázalo se, že zvolený materiál díla i
obalu, papír a umělá hmota, jsou ve vzájemném
souladu a není tedy třeba dalších úprav,“ říká autor
přebalů Tomáš Heřmánek. „Pro schránky obalů
jsme použili nejkvalitnější třívrstvou lepenku z
hnědé C vlny doplněnou průhledným plexisklem,
některé další přebaly byly tvořeny z nejkvalitnější
bílé B vlny.“
Práce Ireny Jůzové označované souhrnným
názvem Kolekce – Série představují odlitky těla
výtvarnice a jeho jednotlivých částí převedených
do transparentního lukoprenu, které autorka vystavuje jako zboží zabalené v sériově vyráběných
obalech. Výtvarnice experimentuje s otiskem
vlastního těla, ale i s otisky architektonických
prvků (sériově vyrobené archy z vlnité lepenky ve
tvarech architektonických článků klasických stavebních řádů), jako odvážnou metaforou pomníku,
či mauzolea umění zmanipulovaného trhem.
Účast na 52. bienále v italských
Benátkách
Díla Ireny Jůzové vznikají v ateliéru v českých
Benátkách nad Jizerou. Do italských Benátek, kde
až do 21. listopadu potrvá 52. Mezinárodní bienále, byla přemístěna v květnu letošního roku v rámci instalace expozice v Pavilonu České a Slovenské republiky (areál Giardini di Biennale). V centru
expozice Kolekce – Série stojí válcová vitrína s
alabastrově mléčně průsvitnou kůží ženského těla.
Prezentace otisků vlastního těla v prostředí exklusivního butiku tvořeného prefabrikovanými výlisky
papírové architektury má nečekanou odezvu, podle ředitele Sbírky moderního a současného umění
a kurátora expozice Tomáše Vlčka je tvorba Ireny
Jůzové činem odstupu, tázání i kritiky.
Výsledným objektem, který autorka uměnímilovné
veřejnosti na 52. bienále předkládá, řečeno s uměleckou nadsázkou, je prodejna, klasický obchodní
prostor zaplněný prodejním nábytkem a krabicemi se zbožím. Jak dále říká Tomáš Vlček, „Irena
Jůzová zde exhibuje své vlastní tělo, nikoliv jako
sexuálně atraktivní, nebo dobově aktuální generový motiv, ale jako průmyslový produkt. Tělo v jejím
pojetí je zbavováno atraktivních a psychologických
motivací. Všechny ztráty tradičních konotací těla
jako tématu sexuálních a sociálních vztahů, jako
motivu antropologické alternativy v rámci pokusů
o uchování života ve vesmíru jsou vyvažovány
pokusem autorky spojit či konfrontovat moment
odhalení vlastního těla se zviditelněním vypreparované funkce-moci, která manipuluje stejně lidské
bytosti jako umělecká díla. Úsilí o prezentaci sebe
sama je pokusem o zbavování těla motivů, kterých
se snadno zmocňuje masová komunikace a trh
s city a pudy, jimiž moc dosahuje svého vítězství
nad uměním“.
Generální ředitel Národní galerie v Praze Milan
Knížák tuto charakteristiku doplňuje: „Irena Jůzová tímto svým dílem jasně demonstruje, že v přepychové ambaláži kupujeme většinou (a vlastně
vždy) jen povrch a v jejím případě ještě v industrializované kopii. Je to zvláštní druh podvodu. Jakoby
obnažujícímu se exhibicionistovi visel z kalhot
umělý úd.“
Projekt je realizován pod záštitou Národní galerie v
Praze a Slovenské národné galérie ve spolupráci s
Ministerstvem kultury ČR a Ministerstvom kultúry
Slovenské republiky. O vzniku projektu Kolekce
– Série, o průběhu realizace a prezentace na 52.
bienále v Benátkách uspořádá Národní galerie
v Praze výstavu "Ozvěny benátského Bienále".
Výstava potrvá od 12. prosince 2007 do 30. března
2008 v respiriu 5. patra Veletržního paláce.
zové
"Vysvlečení z kůže je čistý, osvobozující pocit…" říká výtvarnice Irena Jůzová
- Co se vlastně skrývá za zájmem Ireny
Jůzové o lidskou slupku, kůži?
"Svlékání z kůže je jakousi uměleckou metaforou
pro neustálé »obnažování« stavu mé mysli, které
promítám do svých děl. Projekt Kolekce – Série
je vlastně reakcí na jednu konkrétní životní etapu.
Byla jsem léta soustředěná a tak ponořená do své
práce, které jsem podřizovala v podstatě všechno, že mi trochu nenápadně začaly unikat i jiné
podstatné polohy žití. Když mě určité okolnosti na
chvíli zastavily, nastal ten správný čas přemýšlet
a pokusit se nalézt určitou osobní rovnováhu a
vyváženost. Vydechnout, nadechnout a začít uvolněně dýchat.
A protože pracuji s vizuálním výstupem, vznikla
transparentní svlečená slupka - kůže mého těla.
Vysvlečení z kůže představuje v jedné své poloze
vlastně čistý, osvobozující pocit, když něčím projdete a získáte zkušenost. Když něco překonáte,
na něco přijdete a něco pochopíte, tak se zákonitě
někam posouváte. Určitým způsobem se změníte.
Projdete procesem, který může být velmi zdlouhavý nebo také dokonce bolestný. Pokud však onu
vnitřní proměnu přijmete a ustojíte, odměnou vám
je, že se dostanete do další roviny. Jste opět na
začátku…
U mě jako vizuálního umělce to má ale navíc ještě
ten háček, že takový obrozující osobní proces v
případě Kolekce - Série, ale i jiné další myšlenkové
pochody a ideje, zhmotňuji do podoby výtvarných
výsledků, které jsou nejen hodnoceny z odborného hlediska, ale stávají se určitou formou zboží.
Je zde předpokládána jejich hodnota. Správně si
pokládáte otázku o měřitelnosti ceny takového
uměleckého zboží…"
- Proč jste zvolila název Kolekce - Série?
Ono připodobnění ke světu módy, kdy
například oděvní návrhář představuje
novou kolekci spodního prádla, je rafinovanou součástí uměleckého záměru?
"Dlouho jsem se nemohla rozhodnout, jak své
práce pojmenuji. Uvažovala jsem nejdříve o názvu
Kolekce. Kolekce je malá, je limitovaná počtem a
já měla právě ten určitý počet kůží rukou a nohou.
Série je velkovýroba, sériově vyráběné zboží
na páse. Použít slovo série v názvu práce mě
napadlo, když jsem si z Modelu přivezla krabice
pro kůže. Rozložila jsem je po ateliéru a protože to
jsou trojobaly - vnitřní průhledná krabice pro kůži,
na ni se z obou stran nasadí další papírová víka s
mým jménem a nakonec se vše zasune do čistého bílého pouzdra - vznikla z nich velká hromada.
Série vznikla během roku 2005, kdy začala moje
spolupráce s nymburským Modelem. Od náčrtů
krabic a malých boxů s podstavci až po konzultace
nad papírovými modely a výrobou.
Kolekce – Série jsou tedy kůže v krabicích s transparentními víky a jednotlivé ruce a nohy v malých
uzavřených papírových boxech s průhlednými kryty. Takto byly představeny na výstavě v Českých
Budějovicích."
- Co Vás vedlo při výběru materiálu a
techniky?
"Jsem umělec a zabývám se určitými otázkami,
volím témata, která potom zpracovávám ve svých
projektech. K těm potom většinou intuitivně zvolím materii, se kterou chci dále pracovat a kterou
chci použít pro své sdělení. V případě Kolekce
– Série jsem použila různých materiálů převážně
bílého odstínu.
Když jsem měla připraveny formy pro odlitky, myslela jsem při hledání vhodného materiálu na kůži
z hada, která je transparentní a místy potrhaná.
Zkoušela jsem revultex, silikon a pak se mi zalíbil
transparentní lukopren s alabastrovým nádechem
a trhavou konzistencí. Samozřejmě i tam jsme
museli přijít na to, jaký technologický postup zvolit. V kolika vrstvách jej nanášet do formy a jakým
způsobem vést nátěr, abychom získali požadovanou hmotu vrstvy »kůže«. Vznikly kůže z celého
těla a části rukou a nohou.
S obaly pro tyto artefakty to byl obdobný proces.
Měla jsem velké štěstí, protože má spolupráce
s konstruktérem Modelu Tomášem Heřmánkem
byla naprosto výtečná. Nejenže je skvělý odborník,
ale je velmi trpělivý a flexibilní. Nikdy mě neodmítnul, když jsem něco změnila. Například ve fázi, kdy
už jsme si mysleli, že je věc definitivní. Já si to pak
přes noc nechala projít hlavou a druhý den jsem
přijela se změnou. Byla to dvouletá velmi kreativní
rozhovor
mladý obal 2007
Porota vybí
spolupráce a myslím, že mohu říct, že nás oboustranně obohatila. Pozitivní výsledek je vidět na
benátském bienále. Jsem také velmi vděčná, že
vedení firmy Model umožnilo zdárné dovedení
projektu k reprezentaci výtvarného umění České
Republiky na celosvětové přehlídce. Vážím si
té podpory a důvěry. Myslím, že se v italských
Benátkách podařilo vytvořit velmi kontemplativní prostor, máme již teď ohlasy, a to je velmi
potěšující. Ministerstvo kultury České Republiky
vyslovilo Národní galerii v Praze pochvalu za
úspěšnou prezentaci v zahraničí."
- Z technického hlediska není určitě jednoduché udělat odlitek vlastního těla
nebo jeho části. Jak takové dílo vzniká?
"Počátek prvního uvažování přišel někdy v létě
2004, kdy se mi ve skicáku objevily ženské figury, které spíš připomínaly nafukovací erotické
panny než kresby z těla svlečené kůže. V té
době jsem dokonce kvůli zkoumání nafukovacích
panen prošla poměrně velký počet pražských
sexshopů, protože jsem si chvíli myslela, že
bych nějakou použila pro práci. Potom se můj
záměr přesunul na zájem o kůži, ale někde vzadu
zůstala zřejmě ta krabice z té nafukovací panny
jako obal na druh zboží. Soustředila jsem se pak
už jen na kůži z těla, ženskou kůži a chtěla jsem
ji nějakým způsobem získat. Opravdu jsem usilovně přemýšlela, jak to všechno pojmout, kde k
takové kůži přijít a nakonec zcela zřetelně vyplynulo, že pokud chci kůži, tak ne jinou než svoji.
K tomuto rozhodnutí jsem dospěla na podzim
roku 2004. Požádala jsem studenty profesora
Hendrycha z Akademie výtvarných umění, kteří mají s odlíváním živého člověka zkušenosti,
zda by mi s mým záměrem pomohli. Není to
tak snadné, je třeba čtyř lidí, kteří musí mít vše
připraveno, musí být sehraní a pracovat velmi
rychle. Celou mě ve stoje odlili do sádry, tak
jsem získala formu pro odlitek svého těla a z
tohoto odlitku se vyrobila další forma pro odlitek
kůže. Celý proces jsem podstoupila dvakrát, protože napoprvé vše nevyšlo. Ke konci roku jsem
už měla základní formu pro odlitek svého těla a
několik malých forem pro odlití rukou.
- Kolekce – Série vystavujete v letošním roce v česko-slovenském pavilonu
v rámci nejvýznamnější přehlídky současného umění – 52. bienále v italských
Benátkách. Milan Knížák ve své recenzi
napsal, že svá díla předkládáte veřejnosti v kvalitním butiku, který by mohl
stát na Sunset Boulevard nebo Champs
Ellysée... Jak jste dospěla k myšlence
expozice umístěné v butiku?
„V lednu 2006 zaujala moje výstava Kolekce
- Série v Českých Budějovicích kurátorku Olgu
Malou z Galerie hlavního města Prahy, která mi
dala nabídku instalovat krabice s kůžemi do prostoru stávající šatny v Domě U Zlatého prstenu
v Praze. Strop šatny zdobený štukovým geometrickým dekorem se mi zalíbil a jeho členěná
geometrie mě inspirovala. Uvažovala jsem o
tom »svém zboží«, které bych měla představit,
a vymyslela jsem, že vytvořím iluzi obchodu.
Luxusní butik, kde se bude nabízet má kůže.
Začala jsem nejdříve lešením, které jsem musela
nechat postavit, protože jsem potřebovala strop
a štuky přesně změřit. Nad získanými podklady
narýsovaného stroporysu a třemi druhy profilů jsem se opět sešla s panem Heřmánkem.
Musím říct, že nejdříve trochu váhal, protože
štuky nejsou obaly, ale myslím, že zvítězila ta stavovská čest oboru. Vzal si to jako výzvu, protože
to byl opravdu konstruktérský oříšek.
Když jsem pak v říjnu loňského roku zjistila,
že bylo vypsáno výběrové řízení na benátské
bienále, přihlásila jsem se a protože jsem měla
připravenou práci do prostoru, mohla jsem od
letošního ledna začít s intenzivními přípravami na
instalaci svého butiku v Benátkách.“
Za rozhovor poděkoval Michael Rataj
Irena Jůzová
Narozena 10. 6. 1965 v Hradci Králové, žije v Praze, ateliér Benátky
nad Jizerou
1990 - 1994: Akademie výtvarných umění Praha, Škola monumentální tvorby, prof. Aleš Veselý
1995 - 2006: odborný asistent AVU
2006 – 2007: odborný konzultant v Ateliéru prostorové tvorby na
Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
Žákyně 3. ročníku Střední průmyslové školy keramické v
Bechyni (studijní obor “tvarování průmyslových výrobků
- průmyslový design”) Marta Palasová zvítězila v soutěžní kategorii studentů středních škol s návrhem obalu na
talíř, vytvořený z ekologicky recyklovaného materiálu.
Třetí místo v kategorii vysokých škol získala Slovenka Eva
Benková.
Druhé místo v kategorii VŠ získal za obal "Přepravka pro
domácí mazlíčky" Jan Škola z Univerzity Tomáše Bati ve
Zlíně.
Zvláštní cenu Unie výtvarných umělců ČR obdržela Tereza
Martincová ze Střední umělecká školy v Ostravě za obal
nazvaný "Pletené obaly na vinné láhve".