War manual

Amerika
17.11.2006
Postupně jsme se ráno sešli na nádraží v Úvalech.
Překvapivě s námi jela i vlčata se Saipem, Cíťou a Gigám.
Ale už v Praze při přestupu se ukázalo, že na nás prostě
nemaj, když jentaktak doběhli do právě odjíždějícího
vlaku směr Karlštejn. Skoro
hned po vystoupení z vlaku
jsme jim „utekli“, takže ani
nevíme, jakou měli výpravu.
Jisté je, že nepodnikli stejnou
trasu jako my. Filip si hned
za Karlštejnem chtěl sice
skočit z útesu, ale pak si
řekl, že to bude asi na Americe zajímavější než v márnici,
takže se spokojil s lezením na Dub sedmi bratří. Odtud je
to k Malé Americe (Řesnu) jenom kousek, takže bylo
otázkou chvilky, než jsme našli horní patra důlních
chodeb u Kamenska. Hned kousek od vchodu jsme u
stropu objevili spícího netopýra. Zem byla po nějaké
době jílovitá a dost lepkavá, ale nakonec jsme narazili na
zával, a tak jsme se vrátili. Na některých místech byly
vidět krasové útvary a v průběhu chodeb byly ještě znát
jamky po pražcích od kolejí důlního vláčku. Amorek a
Krtek nás pak zavedli k místu, kde byl lom uprostřed lesa
a dole u dna v něm byl vstup do podzemí. Nejdřív jsme
se najedli a napili. Filip pak
chtěl uklidit slupku od
banánu, tak si vykopal
jámu asi tak 1x1x1 metr a
tam tu slupku zahrabal.
Pak jsme slezli dolů, ale
ouha… Kousek od vchodu
byla mříž, kterou by
neprošel ani brontosaurus, natož my, takže Krtek vyndal
mapy podzemí a tam jsme našli ještě jednu možnost. Lom
„Supí“. Než jsme jej ale našli, slezli jsme ještě do jiného
lomu, kde byla ale jenom kratičká chodba. U vchodu však
ležela pilka a dva čerstvě uřízlé kusy dřeva, takže tam má
asi někdo bejvák. V tomhle lomu už byla jenom taková
malá díra, do které se nikomu nechtělo. Jenom Štrúdl se
rozhodl, že se tam mrkne. Muselo se tam po břiše a bylo
to tam hrozně těsné… za chvilku zmizel celý Štrúdl
v díře. Naštěstí se vrátil a pokračoval s náma až do lomu
Supí. Dole jsme objevili úzký vlez, kde bylo nutné se
proplazit
kolem
kusu
pletiva. Za ním bylo nějaké
harampádí, ale dalo se tam
stát vzpřímeně. Po chvíli
jsme narazili na mříž, kde
byl autogenem vyřezaný
úzký otvor a tím jsme se
protáhli. Na první odbočce
vpravo jsme odbočili a najednou se z dálky ozval
hrůzostrašný zvuk. Znělo to jako probouzející se medvěd.
Tak jsme všichni zhasli – nastala tma jak v pytli. Zem pod
slabšími povahami začínala vlhnout. Po chvíli čekání se
už ale nic neozývalo, tak jsme pokračovali v cestě.
Mezitím se Amorek s Krtkem pokusili trapně schovat, ale
bylo slyšet, jak utíkají ve tmě zpátky, tak jsme šli za nimi.
Na křižovatce jsme ale našli nějaké dva úplně cizí lidi.
Což bylo divné. Amorek s Krtkem byli ale pár metrů od
nich, takže to nebyly halucinace. Ti lidé se nás zeptali na
cestu a pak už zmizeli kdesi ve tmě. My jsme pak
pokračovali chodbou k místu, kde nás prve zastavila ta
masívní mříž a najednou nám něco zašumělo nad
hlavami. Byl to poletující netopýr. Tak jsme ho chvilku
pozorovali, jak tam krouží a pak jsme ho nechali, ať si lítá
kde chce. Hlavní štolou jsme se nakonec dostali až do
takzvané Malé galerie, což je řada oken v Malé Americe.
Byl odtud pěkný výhled na protější okraj lomu i na
hladinu jezera, které zatopilo celé dno lomu. Najednou si
začal stěžovat Hans, že musí… tak musel… Bylo to sice
zrovna na blbým místě, ale přírodě neporučíš. Pak jsme
se otočili k návratu. Cestou jsme ještě odbočili
k Haggence, kde jsme zanechali záznam v Haggenově
knize. Byl tam taky zavěšený kus kolejnice, ale pověst
povídá, že kdo si na ní zazvoní, do roka umře, takže bylo
ticho…;-) Ven jsme vylezli stejným vlezem a po lesní
cestě jsme vyrazili směr Loděnice. Filip si zase lehal do
křoví a v jednom místě si dokonce málem lehl do louže,
ale i to si nakonec rozmyslel. Peklo ale nastalo, když
někteří jedinci objevili podél cesty bodláčí neboli
čumbrky. Zvlášť v huňatých svetrech a ve vlasech byly
velmi slušivé… Když jsme byli asi tak ještě tři kiláky od
cíle, bylo třeba trochu přidat do
kroku, takže jsme prosvištěli
kolem loděnické vápenky a na
nádraží jsme si pak ještě stihli
trochu vorazit. Do motoráčku jsme
přistoupili k vlčatům s rodiči,
Saipem, Cíťou a Higim a vlakem
jsme tak pohodově dojeli až do
Úval. V klubovně se obchodování
neslo v duchu těžby. Přijel i Lobo
a Hans si konečně taky trochu
zatěžil. Zdá se, že se začíná strategizovat. Na Americe
byli: Hans, Filip, Štrúdl, Eidam, Erní, Michal, Amorek,
Krtek a Chroustal.