Untitled - Galerie města Plzně

zve Vás a Vaše přátele na záhájení výstavy
František Svátek
KINETICKÉ Vodní SKULPTURY
Barbora Blahutová
Koláže
Ve čtvrtek 11. ledna 2007 v 17,00 hodin
v podzemí Galerie města Plzně, Nám. Republiky 40
Výstavu uvede a o autorech promluví
ředitel GmP Václav Malina
V hudebním programu vystoupí Plamen Prokopiev (zpěv)
a Anna Malinová (kytara)
Výstava se koná za finanční podpory MK ČR
Výstava potrvá do 18. února 2007
Otevřeno: úterý – neděle
10,00 – 12,00 / 13,00 – 18,00 hodin
Galerie Města Plzně o.p.s., Dominikánská 2, CZ-301 12 Plzeň, tel./fax: +420 378 035 310, e-mail: [email protected], www.galerie-plzen.cz
František Svátek
Barbora Blahutová
Narozen 2. 12. 1945 v Táboře, sochař a restaurátor.
Studia: Průmyslová škola jaderné techniky v Praze (absolvoval 1963), poté SUPŠ
sochařsko-kamenická v Hořicích (ukončil 1968) a AVU v Praze (1968-1973,
obor sochařství-restaurátorství). 1974 odchází zprvu do Říma, exil však získává
v Německu (leden 1975). V roce 1976 se jako stipendista Instituto Centrale del
Restauro do Říma opět navrací a podílí se (1976-78) na restaurování tamních
fresek a mozaiek. Po návratu do Německa (1978) se věnuje restaurování kamene.
V letech 1981 a 1982 vyučuje sochařské techniky na Universitě v Kasselu.
1984 se stěhuje do Itálie. V letech 1985 a 1986 pedagogicky působí v Centro
Europeo per la Conservazione del Patrimonio Architettonico v Benátkách. Od
roku 1997 trvale žije v ČR.
Účast na sympoziích: Např. Scolpire in piazza, Paratico, Brescia, Itálie 1994; Mezinárodní sympozia Střední
Pojizeří, Klášter Hradiště nad Jizerou (1999, 2000, 2001, 2002 a 2003).
Realizace: Hydrokinetický objekt, Shobido Tokyo Press, Tokyo (1989); Hydrokinetická fontána, Schienznach Dort,
Schweiz (1994); Hydrokinetický objekt, Rovagnate /Lecco/, Fa. Perego Album, vstupní hala (1996), Hydrokinetická
fontána, Florencie (Signa), 2001, Kaskáda Instaplast (Zápy) 2002, Větrný objekt Bílka, 2002, Fontana Fa. Roche
(Praha), 2003, Fontana, Kavárna Louvre Praha 2005.
Samostatné výstavy: 1988 a 1989 Fortezza da Basso, Florencie; 1994 Arte Spini, Robbiate, Como (s Hsiao a Dangelo);
1996 A~e Studio, Verona (s B. Blahutovou), Pro Loco, Brivio (s B. Blahutovou); Giardino delle Fontane, Fortezza da Basso,
Florencie; 1999 Galeria Valmore, Vicenza; 2000 Městská galerie Art Club, Týn nad Vltavou (s J. Čapkem); 2001 Trojský
Zámek, Praha; 2002 Galerie Sv. Marka Soběslav (s B. Blahutovou); 2004 Městská Galerie Týn nad Vltavou (s B. Blahutovou),
Státní zámek Bučovice; 2005 Státní zámek Lysice, Kulturní dům Bechyně (s B.Blahutovou); 2006 Galerie Kai de Kai Praha,
Galerie Sklepení Brno
Kolektivní výstavy: 1989 New Italian Stone Age, Museum vědy a techniky, Los Angeles, Omaggio al Marmo, Villa
Versiliana, Versilia (Itálie); 1990 Artisti moderni, Monza; 1992 Arte contemporanea Ceca e Slovacca, Palazzo Broletto,
Novara; 1995 Mánes (s Uměleckou besedou), Praha; 1999 Větrné objekty, Kunsthaus Olten, Švýcarsko; 2. Salon Obce
architektů, Praha; 2000 e-domani, Villa Senago, Milano, Česká kamenná plastika, Pražský hrad, Praha; Salon českých,
moravských, slezských malířů a sochařů, Litoměřice; 3. Salon Obce architektů, Praha; 2000-2001 Topografie paměti, ZČG
Plzeň, Brémy, Německo, 4. Salon Obce Architektů, Praha; 2001-2002, „Obytný prostor“, Bertramka a Slovanský dům, Praha,
Galerie Doxa, Č. Krumlov; 2003, „Viditelné Neviditelné“, Galerie N, Jablonec nad Nisou; 2005 Rencontre Européenne de
Sculpture, Montauban, Francie; 2002-2006 Vltavotýnské Dvorky, Týn nad Vltavou
Narozena 1941 ve Veselí nad Lužnicí.
1963-69 studuje sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze ve škole Karla
Hladíka. 1966 získává povolení ke studijnímu pobytu na Accademia di Belle Arti di
Brera v Miláně ve škole prof. Marino Marini, jehož asistentem byl Alik Cavaliere.
1968 se vrací do Prahy ukončit AVU diplomovou prací u prof. Jiřího Bradáčka,
který převzal Hladíkovu školu. Z Itálie si přináší pochopení současného umění.
Tvoří plastiky a reliefy čistých forem,ve kterých se tušený,tehdy ještě nedefinovaný
„koncept“ spojuje s vizí popartu, opartu a arte povera. Po ukončení AVU se jako
členka ČFVU zúčastňuje výstav, akcí a soutěží až do r. 1974, kdy emigruje do
Německa.
1975 získává roční stipendium ke studiu na „Istituto Centrale del Restauro“ v Římě. Po jeho dokončení pracuje jako
restaurátorka v římském Národním Muzeu.
1978 se vrací do Německa. Dvojí mateřství a emigrace mění její pohled na společnost a funkci umění v ní. Stává se
velmi kritickou ke konzumizmu a začíná se velmi obávat o osud naší planety. Pro nedostatek času a místa omezuje své
práce na koláže na papíře nebo malé plastiky z různých materiálů - papíry, kameny, dřevo, listy, látky.
1984 se opět vrací do Itálie, žije v Merate (Lombardie). Začíná vědomě pracovat s použitým materiálem, mění jeho
osud, dává mu nárok na získání nové hodnoty a další život. Nenápadně tím chce naznačit, jak by se mělo se světem
zacházet: citlivě, rozvážně, opatrně a současně odvážně (žensky). Pomalu zvětšuje formáty prací. Vystavuje v Itálii,
Švýcarsku, Anglii.
1994-97 se s Františkem Svátkem zúčastňuje a následně vyhrává mezinárodní soutěž pro vytvoření 4 replik nadživotních
figur pro historickou budovu Credit Suisse v Zurichu. Postupně se vrací do České republiky, ale stále se ještě zúčastňuje
akcí a výstav v cizině.
František Svátek se po odchodu z vlasti pomalu vrací do českého povědomí. Jeho práce si sebou nesou poněkud
odlišný rodokmen, který však stěží můžeme připsat jen jeho italskému působení. Svátkovy dokonale fungující vodní
skulptury mají v sobě něco z kouzla japonských zahrad, kde kámen a voda vedou věčný dialog. Miskovité, mušlovité
a jiné nálevkovité tvary jako by odpozoroval od tropické květeny a použil je v kouzelné a sofistikované kinetické hře,
kdy se naplněný objem kamenné nádoby vahou a impulsem dopadající vody přelije do nádrže, aby se celý proces
nepřetržitě opakoval.
Cirkulující voda a příslovečná poslední kapka, kterou se vše uvede do pohybu, nás připoutá k jeho vodním dílům
natolik, že uhranutě sledujeme bez hlesu onu jemnou mechaniku, která dosáhla alchymistického cíle.
Perpetuum mobile v podání Františka Svátka však není monstrum ani podvod. Vše probíhá naprosto spolehlivě
a hladce za hudebního doprovodu tekoucí vody, která probarvuje vyhlazené mramory do sytých a kontrastních tónů.
Sochař je schopen pracovat s jemností a v měřítku šperkaře, ale ani nádoby monumetnálních rozměrů nejsou výjimkou.
Jeho díla mohou fungovat v garsonce i v zámeckém parku. Fascinující je na nich především příležitost pozorovat ono
hmatatelné plynutí času, které nám tyto důmyslné a zároveň lyricky křehké skulptury nabízejí.
Magdalena Juříková
2004 společná výstava s F. Svátkem
v Městské galerii v Týně nad Vltavou
2001 samostatná výstava v Centro culturale di Lyda Levi v Miláně, Itálie, kolektivní výstava v Castellazzo-Parma, Itálie,
symposium na téma „Člověk a prostředí“ v Treviglio, Itálie
2002 společná výstava s F. Svátkem v galerii sv. Marka v Soběslavi,
v okně galerie JBK v Praze vystavuje kamenné koláže,
premio „Donato Frisia“, Merate, Italie
2003 účast na třech sochařských soutěžích v Čechách,
účast na skupinové výstavě „Dvorky“ v Týně nad Vltavou
2005 společná výstava s F. Svátkem v soukromém prostoru v Písku,
Rencontre Européenne de Sculpture v Montauban ve Francii,
společná výstava s F. Svátkem v Kulturním Domě v Bechyni
…se vzácnou citlivostí tato česká sochařka, které bylo koncem šedesátých let dopřáno studovat na Breře u maestra
Marina Marini, zpracovává neobvyklý materiál jako staré obaly, suché listy, rozbité sklo, rozježděný papír, jedním slovem
odpad. Umístí jej na bílou vybroušenou desku nebo čtvrtku, dá mu novou čistotu, nový smysl a úkol. Rovná ho podle
přísných zásad kompozice a přece s jemným humorem.Vše se mění jako zázrakem a získává neuvěřitelnou hodnotu…
Nicoletta Pallini Clemente
Repro: Barbora Blahutová, Hora nad mořem, 2006, koláž, sololit na hedvábí, 40 x40 cm
Repro na zadní straně: František Svátek, Quadrifoglio, 2006, mramor, žula, nerezová ocel, voda, 70x70x70 cm