Proč má můj kůň zchvácení kopyt?

Dr. Hiltrud Strasser
Proč má můj kůň zchvácení kopyt?
V předcházejících článcích tohoto seriálu o zdraví kopyt a o nepodkovaném kopytě koně jsme
popsali funkce, které ve zdravém kopytě probíhají a které jsou zčásti také pouze ve zdravém
kopytě možné. Pokud si nyní znovu připomeneme, že kost kopytní je v rohovém pouzdře
zavěšena a tedy v žádném případě nestojí na chodidle (tedy že spíše rohové chodidlo „visí“ na
chodidlové škáře), bude pro nás tím snadnější porozumět mechanismům, které hrají roli při
vzniku zchvácení kopyt.
V konvenční veterinární medicíně se vychází z toho, že zchvácení kopyt je zánětem lamelové
(lístkové) škáry, který může být vyvolán přetížením, otravou nebo výživou, příliš bohatou na
bílkoviny (i toto je druh otravy). Tento zánět má za následek oslabení lamel, které spojují kost
kopytní s rohovým pouzdrem a může tak nakonec vést k separaci kosti kopytní od rohového
pouzdra.
Tak alespoň chápe toto onemocnění konvenční veterinární medicína. To, co v jednotlivých
konkrétních případech vyvolává zchvácení kopyt čili laminitidu (zánět lamel), to je
považováno za nedostatečně prozkoumané a je nadále předmětem výzkumu.
Na základě způsobu fungování zdravého kopyta a mechanických vlastností tkání dospěla však
paní Dr. Strasser během uplynulých 20 let k poznatku, že zchvácení kopyt sice může být
vyvoláno nejrůznějšími činiteli, zpravidla však zde musí existovat již předcházející poškození
kopyt, aby nemoc mohla propuknout. Nejjednodušším argumentem je zde skutečnost, že ke
zchvácení může dojít na jednom z kopyt, látková výměna je však přece činná ve všech 4
kopytech, to znamená, že by měla onemocnět všechna 4 kopyta stejnou měrou. K onemocnění
všech kopyt najednou však dochází vzácně!
Podle teze Dr. Strasser vyplývá poškození škárových lamel, které předchází akutnímu
onemocnění (škárové lamely zodpovídají za stabilní zavěšení kosti kopytní v rohovém
pouzdře), z dlouhotrvajícího nedostatečného prokrvení. Toto nedostatečné zásobení kopyta
krví může být, jak je popsáno v předcházejících článcích tohoto seriálu, způsobeno
podkováním nebo chybnou úpravou bosých kopyt a nebo nedostatečnou výživou či
nedostatkem pohybu. Podstatným činitelem, působícím při poškození škárových lamel, ke
kterému dochází před akutním onemocněním, je taková úprava kopyt, při které je vytvářena
strmá poloha kopyta s nepřirozeně vysokými patkami s cílem odlehčit šlachu hlubokého
ohybače prstu. Strmé kopyto způsobuje nefyziologické zatížení přední oblasti zavěšení kosti
kopytní (lamely – lístky v přední části kopyta).
K tomu přistupuje při podkování účinek vibrací podkováků a podkovy, které ničí krevní
kapiláry (v humánní medicíně je toto velmi dobře prozkoumáno u lidí, kteří pracují
s vibrujícími stroji).
V přirozeně tvarovaném kopytě je váha těla koně přenášena přes kost korunkovou na kost
kopytní a dále stejnoměrně přenášena na celé rohové pouzdro. Je – li však kopyto příliš strmé,
je kost kopytní nakloněná dopředu, a vzhledem k jejímu geometrickému tvaru je nyní větší
část váhy koně přejímána tím úsekem zavěšení, který se nachází před kloubní plochou, tedy
v přední části kopyta. Z tohoto důvodu dochází u koní s příliš strmými kopyty častěji ke
zchvácení se separací kosti kopytní od rohové stěny.
Ilustrace: rovnoběžníky sil, působících na kosti kopytní
a)
b)
c)
Obr. 1 Přenos sil na kopytní kloub a na kost kopytní, a) situace ve zdravém kopytě, b) u
příliš strmého kopyta s vysokými patkami („odlehčování šlachy hl. ohybače“) c) strmá
poloha, vytvořená za účelem konvenční léčby zchvácení kopyt (=totální přetížení lamel
v přední části kopyta).
Na takto zvýšené zatížení nejsou mikroskopicky jemné struktury pojivových tkání uvnitř
škárových lamel připraveny! V anatomii sice existují značně velká rozmezí pro zatížitelnost,
avšak u kosti kopytní, která se po dlouhou dobu nacházela ve strmé poloze, je tato tolerance
po nějaké době překročena a lamely se nevratně roztahují. Tím pádem již není kost kopytní
tak těsně svázána s rohovým pouzdrem a má větší vůli během fáze zatížení a odlehčení.
Takto vzniklá delší dráha pohybu vede k ještě silnějšímu přetížení škárových lamel, obzvláště
ve spojení s nepřirozeně malým tlumením nárazů, jako je tomu např. u podkovaných (již jen
cca. 20% přirozeného, zdravého tlumení nárazů, , L. Bein 1983, Univerzita Zürich), nebo u
těsných kopyt.
Jestliže v tomto stadiu, kdy většina koní ještě neprojevuje žádné problémy při pohybu, dojde
navíc ke změně ve složení krve (způsobené změnou krmení, očkováním, odčervením,
hormonálními změnami), rozšíří se krevní vlásečnice a do mezibuněčného prostoru se tak
dostane více krevního séra. To vyvolá bolest, způsobenou tlakem a sníží kvalitu lístkové
rohoviny. Tím pádem nemůže lístková rohovina udržet stabilní spojení a lístky - lamely se
roztáhnou. Tím rotuje (a separuje se) kost kopytní ještě více od přední stěny kopyta.
Tímto způsobem ještě silnější tah a trhání škárových lamel vede k zesílenému prokrvení a
příznakům zánětu, které pak může majitel koně zjistit pohmatem jako pulsaci a zvýšenou
teplotu.
V protikladu k tomu mají koně se zdravými kopyty poměrně vysokou rezistenci vůči přetížení
a změnám v látkové výměně. V této souvislosti je také zajímavé, že většina nepodkovaných
zadních kopyt, která se dají skutečně označit jako zdravá, velice zřídka onemocní
zchvácením, spíše však (daleko častěji) onemocní podkovaná přední kopyta, která jsou navíc
často strmá (úhel přední stěny větší, než 45°) a těsná.
Ilustrace: podélné řezy kopytem
Obr. 2 situace ve zdravém kopytě
Obr. 3 kost kopytní má již hrot pokleslý dolů
Obr. 4 separace kosti kopytní (oddělení od rohové stěny); toto cvičné kopyto bylo upraveno
způsobem, který by u živého koně vedl k vyléčení)
Obr. 5 pokročilá (chronická) forma zchvácení kopyt
Obr. 6 průnik kosti kopytní rohovým chodidlem
Obr. 7 Totéž kopyto o 2 měsíce později: otvor, který zbyl po průniku kosti chodidlem, odrůstá
dopředu ve směru růstu chodidlové rohoviny.
Kůň byl nakonec zcela vyléčen.
Při rehabilitaci zchvácení kopyt má rozhodující význam obnovení fyziologického tvaru
rohového pouzdra, a to proto, aby se ze všeho nejdříve vrátila kost kopytní ze strmé do
normální polohy.
Vzhledem k tomu, že v poškozených a zanícených místech probíhá zvýšená látková výměna,
roste zde rohovina rychleji, nežli v nezanícených místech. Proto je nezbytné korigovat rohové
pouzdro v kratších intervalech, abychom zabránili nerovnoměrnému (křivému) dorůstání
kopyta. To přirozeně není možné s trvale připevněnou ochranou kopyt (podkovy, nalepovací
podkovy, nalepovací ochrana kopyt z umělé hmoty atd.), neboť korektura zanícených kopyt
se musí dělat 2x týdně, pokud chceme mít úspěch.
Správně tvarované rohové pouzdro je naprosto nezbytné, abychom i při velmi omezeném
množství pohybu koně s akutním zchvácením zaručili dobré prokrvení tkání v kopytě. A
dostatečné prokrvení a tím dobré dorůstání rohového pouzdra je jedinou možností, jak se
může již jednou separovaná kopytní kost (rotace nebo pokles kosti kopytní) znovu
stabilně – s dobrou kvalitou rohoviny – zavěsit v rohovém pouzdře.
Zhmoždění chodidlové škáry, které existovalo během doby rotace (separace) kosti kopytní,
vede k dalšímu nepříjemnému průvodnímu jevu při zchvácení kopyt, k abscesu.
K abscesu dochází proto, že v důsledku zhmoždění chodidlové škáry odumírají části této
tkáně. Jestliže jsou odumřelé části tkání tak velké, že nemohou být resorbovány organismem,
pak s nimi organismus zachází jako s cizím tělesem a vylučuje je prostřednictvím abscesů.
Abscesy, které vznikají během přetvarování těsného nebo zchváceného kopyta na kopyto se
zdravým tvarem, nejsou tedy způsobeny infekcemi!
Ten, kdo se pokouší pomocí „ortopedických podkov“ tlačit zrotovanou kost kopytní vzhůru,
ignoruje skutečnost, že při tom musí být nevyhnutelně mačkána chodidlová škára (mezi
tvrdou rohovinou chodidla a tvrdou kostí kopytní), což je bolestivé a vede k dalšímu
odumírání tkáně a k dalším abscesům. Nakonec to vede k tomu, že je chodidlová škára pod
hrotem kosti kopytní do té míry poškozena, že již nemůže vytvářet žádnou chodidlovou
rohovinu a v konečném důsledku dojde k průniku kosti kopytní chodidlem.
Další potíž spočívá v otázce, jak má být zacházeno s koňmi, trpícími zchvácením, kteří po
určitou dobu mohou trpět nemalými bolestmi. V běžné veterinární medicíně převládá snaha
naordinovat koni klid v boxu a podávat analgetika. Vynuceným klidem je tak omezován
krevní oběh. Hojení však vyžaduje zvýšené prokrvení a nikoli omezené!
Analgetika po několika dnech nejen otráví játra a ledviny, nýbrž vedou také k přetížení
oblasti, která se nachází v procesu hojení. Tím je hojení narušováno. Živý tvor musí vědět, že
něco není v pořádku a musí si to šetřit (kulhat!!), aby se poškození ještě nezvětšilo.
Přirozeně nesmějí být bolesti tak velké, aby zvíře již nemělo chuť žrát. Tehdy nejpozději musí
člověk zvážit, zda a jaký prostředek proti bolesti je přiměřený.
Na tomto místě budiž poukázáno na obsáhlá pojednání o zchvácení kopyt v knize „Zchvácení
(Laminitis)“, Strasser 2003, vyšlo v nakladatelství Knirsch – Verlag.
Přeložil: Stanislav Blecha