Rozhovor: Marek Košut

Vydání 9. • říjen 2014 • Vydavatel: Smile by horse o.p.s. • tisk: Tiskárna Kyjov • Neprodejné
přináší úsměv
Rozhovor:
Marek Košut
2
smile úvodník
Drazí přátelé,
je nám moc a moc líto, že letošní
podzim nemůže být krásný
pro všechny. A to především
pro naše vinaře. Inu doufejme,
že i když bude vínečko „kyseué“, vesele se u něj pobavíme
a i nároční konzumenti se
pokorně skloní před mocnou
přírodou. My s našimi dětmi
máme za sebou Westernové
závody s dobytkem na Ranči
Podluží v Moravské Nové Vsi,
které byly díky počasí hooodně
záživné a i úsměvné (teda aspoň
pro diváky…). Takovéto akce jsme
se účastnili poprvé a musím říct,
že westerňáci jsou mimořádně
přátelští, komunikativní a přímí
lidé a hned jsme si připadali
jako doma. Ještě nás v říjnu čeká
Hubertova jízda, tak bychom vás
rádi také pozvali na pěknou podívanou a dobroty místní kuchyně.
Přejeme vám krásný a barevný
říjen, plný lásky a správných
rozhodnutí.
smile Srdcaři
Naši říjnoví srdcaři jsou pro tentokrát vinaři, ke kterým máme hodně
blízko. Opět se perfektně zhostili tradiční akce Vinobraní, opět nabídli
skvělá vína, otevřeli svá srdce a opět pohostili na tisíc návštěvníků
ve svých sklepích. A nejenom to! Většina z nich se nedávno rozhodla
nám pomoci a přispět svými produkty k přátelskému výměnnému
„obchodu“ – Víno za seno, pro koníka našich dětí, který je zcela zdarma ustájený právě na Ranči Podluží.
Jménem našich dětí hezky děkujeme 
Koukněte na www.vinarimnves.cz
smile Dobrůtkárna
Bílá polívečka z ryzců smrkových
Vaše Smile by horse o.p.s.
Ryzec černohlávek, zdroj: www.nahouby.cz
Ryzce sbíráme spíš jako mladé plodnice, starší jsou zpravidla červivé. Přesto je rozkrojíme a případně červivý hloubek vykrojíme. Když je pečlivě očistíme, nemusíme omývat,
ať nenatáhnou zbytečně vodu. Na másle zpěníme cibuli, přidáme trošku kmínu, nadrobno
nakrájený brambor, ryzce krátce a zprudka „osmahneme“. Poprášíme hladkou moukou, přidáme zeleninový
bujón, zalijeme vodou (nebo použijeme zeleninový
vývar) a cca 15 minut povaříme. Na závěr vmícháme
pěkně tučnou kysanou smetanu a dochutíme solí,
cukrem a octem jak je libo. Připepříme bílým pepřem,
a pokud se nám povedla, tak se s láskou o polívečku
rozdělíme.  (A další delikátní ryzec je bezpochyby
Černohlávek )
My přejeme dobrou chuť.
Ryzec smrkový, zdroj: www.nahouby.cz
3
smile Osobnosti rakouské a české kultury
Nynější „šéf“ rodu SCHWARZENBERKŮ
Zdroj: historicky.blog.cz
Karl Johannes Nepomuk Josef Norbert
Friedrich Antonius Wratislaw Mena
von Schwarzenberg se narodil 10. prosince
1937 v Praze jako nejstarší syn Karla, VI.
knížete Schwarzenberga a jeho ženy
Antonie, princezny z Fürstenbergu. Je potomkem mladší, orlické větve rodu a poté,
co zdědil majetek po svém adoptivním
strýci Josefovi, stal se rovněž představitelem starší hlubocko-krumlovské větve.
Po roce 1948, kdy musel s rodiči opustit
Československo, studoval práva ve Štýrském Hradci a v Mnichově lesnictví.
Studia však musel přerušit a převzít odpovědnost za hospodaření rodinných statků
v Rakousku a Bavorsku poté, co předčasně zemřel jeho adoptivní otec Jindřich.
I z exilu se zajímal o dění ve své vlasti,
po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce
1968 a během následné normalizační éry
podporoval československý disent.
V Bavorsku stál u založení Československého dokumentačního střediska, což byl
archiv literatury v ČSSR zakázané. Tehdy
se také spřátelil s Václavem Havlem. V letech 1984 až 1990 zastával post předsedy
Mezinárodního helsinského
výboru pro lidská práva.
Po pádu totalitního režimu
se vrací do Československa a v červenci 1990 se
stává kancléřem prezidenta
republiky. V této funkci
působil dva roky až do Havlova odstoupení. V roce
1992 získává další výraznou
zkušenost v mezinárodní
diplomacii, když vede první
delegaci OSCE do Náhorního Karabachu v době války
mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Na dalších 10
let se z politického života
stáhl do ústraní, věnoval se
hlavně rodinnému podniku,
tedy údržbě lesů a památek.
V roce 2004 byl zvolen senátorem za Prahu 6, v lednu
2007 se stal ministrem
zahraničí České republiky.
Momentálně je aktivním
předsedou jedné z politických stran v ČR. Jako snad
jediný politik nechodí kolem
horké kaše a věci pojmenovává přímo, což je vodou
na mlýny jeho kritiků,
ale zároveň rozveseluje
jeho příznivce. Spící kníže,
kterému není rozumět?
Toť otázka….
Pikoška: Je dvakrát ženatý
se stejnou paní, vyznává homeopatii a sympaticky dělá
osvětu svým světonázorům v
diskuzích s mladými lidmi u
pivečka 
Zdroj: www.tema.novinky.cz
Zdroj: modnipeklo.cz
4
smile Koně
Quarter horse
Tento atlet s laskavou povahou se vedle
morgana řadí mezi nejstarší americká
plemena.
Britští kolonizátoři, žijící ve Virginii a jiných osadách na východu pobřeží, křížili
v 17. století koně španělského původu,
jenž zde žili ve stádech s koňmi dovezenými z Anglie. Ti do vzniku nového
plemene pravděpodobně přinesli i krev
dnes již vyhynulých britských a irských
plemen pony. Spojení vlastností těchto
koní tak položilo základ pro skromného
a tvrdého koně, dnešního Quarter Horse.
Na první pohled QH zaujme svým výrazným osvalením. Hlava je klínovitá, menší,
ale ušlechtilá, s výraznými žuchvami.
Na mohutný krk navazují silné plece,
kratší pevný hřbet a výrazně svalnatá
záď. Končetiny jsou pevné s kvalitními kopyty. Zástupce tohoto plemene
můžeme též rozdělit do dvou základních
typů: stock type - zahrnující koně kratší,
svalnatější a podsaditější. Na jedincích
v hunter (nebo racing) type je díky
vyššímu vzrůstu a jemnějšímu osvalení
naopak znát vliv plnokrevníka. Zbarvení
má u těchto koní velkou škálu, převládají
ryzáci (chesnut), hnědáci (sorrel), žluťáci
(palomino) či plaváci, vraníci, bělouši.
Výška v kohoutku se pohybuje od 152 160 cm.
Tento kůň byl využíván v práci s dobytkem, k tahání nákladů a konečně
i sportu. Vynikal totiž v dostihu na čtvrt
míle (cca 400 metrů), jenž byla vzdálenost, na které při své tělesné konstituci
dokázal vyvinout nejvyšší rychlost. Právě
tyto sprinty daly plemenu jméno Quarter
- „čtvrtkař". V současnosti je QH využíván nadále jako pracovní kůň na ranči,
vynikající cit pro práci s dobytkem
(„cow sence") jej předurčuje pro využití
v cuttingu a úspěch sklízí i při ostatních
disciplínách westernového ježdění, např.
reiningu, ale i v rychlostních disciplínách
jakými jsou pole bending či calf roping.
Není výjimkou zahlédnout tohoto koně
i v disciplínách anglického ježdění či
v zápřahu. Skvělý charakter zaručuje
i spolehlivého partnera pro pohodové vy-
jížďky ve volném čase. O správný postup
v chovu a jeho organizaci, registraci koní
a pořádání jak chovatelských, tak sportovních akcí se stará American Quarter
Horse Associacion (AQHA). Vznik se datuje rokem 1940 v texaském Fort Worthu,
v současnosti sídlí v Amarillu a registruje
350 000 členů. Je také nejrozsáhlejším
chovatelským registrem na světě, díky
více než třem milionům zástupcům plemene Quarter Horse na celém světě.
Zdroj: konicci.cz, foto zdroj: producer.com
5
smile Povídání
Povídání lipové
Strom milovaný včelami a včelaři,
estéty, romantiky a snad každému,
kdo má kousek citu k přírodě. Taková
je lípa, náš národní strom, strom slovanský. Snad pro listy ve tvaru srdce,
krásnou vůni květů, měkké, vonné
a poddajné dřevo a vlídný, laskavý
vzhled se lípa stala stromem, který si
člověk přiblížil co nejvíce ke svému
obydlí i ke svému srdci, nepočítám-li
stromy ovocné. Asi v každé vesnici,
každém městě najdeme nějakou
mohutnou, vzrostlou lípu. Naše nejznámější druhy lip jsou dva, vlastně
tři. Lípa srdčitá, velkolistá a jejich
kříženec, lípa obecná.
Lípu pozná asi každý, rostoucí osamoceně vytváří nádherné rozložité
koruny a mohutné kmeny, v lesích
pak kmeny dlouhé, štíhlé a koruny
posazené vysoko. Lípa ráda roste v dobrých půdách s dostatkem
vlhkosti, najdeme ji ale například
i na svazích Pálavy, kde spolu s habrem tvoří působivý pařezinový
porost. Lípy se odpradávna vysazují
do alejí, k domům, křížkům a kaplím,
kolikrát si jedno bez druhého ani nedovedeme představit. První kontakt
dětí s přírodou se dlouhá léta vytvářel
pohledem na nebe skrze korunu
stromu, ať už z kolébky nebo z kočárku při procházce alejí, možná právě
lipovou. Tento prvotní kontakt nám
začíná stále více chybět...
Vysazení lípy se v historii často stalo
symbolem vykročení do nové etapy,
ale i naděje v těžkých dobách. Lípy
se vysazovaly při vzniku Československa r. 1918, po osvobození r. 1945,
nebo v roce 1968, při 50. výročí založení republiky. Očekávání přinášela
zklamání, naděje umíraly, ale lípy
nám naštěstí zůstaly. A to je dobrá
naděje pro budoucnost... I když jindy
lípu můžeme přehlédnout, rozhodně
si jí povšimneme v době květu. Její
vůní se rádi opíjíme a koruna bzučící
tisíci pilných včel navozuje klidný
a příjemný pocit. Stejný pocit přináší
i pití lipového čaje, který navíc léčí
dýchací cesty a pomáhá při trávicích
Zdroj: ekolist.cz
potížích. A neméně příjemný pocit
přináší mlsání lipového medu. Mladé
lipové listy lze jíst v jarních salátech,
jsou chutné, zdravé a pokud je ze stromu neoškubeme všechny, lípa se jistě
zlobit nebude... Smetanově až žlutě či
šedo-bíle zbarvené dřevo je poměrně pevné, husté, ale měkké. Proto je
nejoblíbenějším dřevem řezbářským.
Krásně se řeže dlátem i napříč vlákny,
zanechává hladký řez. Když jsme se
zmínili o včelách, i mezistěny do úlů
jsou z lipového dřeva. A když vyjmenujeme figurky, loutky, koníčky
pro děti, polychromované sochy
svatých v kostelích, kaplích a chrámech, vyřezávané betlémy, rámečky
a kdovíco všechno ještě, většina z nich
vznikla za spolupráce řezbáře a lípy.
Nastává podzim, lípám brzy zežloutnou a opadnou listy, stromy se uloží
k zaslouženému odpočinku. Za celý
rok toho pro nás zdarma dělají víc,
než si dovedeme představit. Proto jim
odpočinek dopřejme. A sobě také.
Filip Šumbera
20
12
Zdroj: mineralfit.cz
Pivovar
Moravský Žižkov
6
smile rozhovor
Marek Košut
Starosta naší obce - rozhovor, který měl být původně
apolitický, ale nedalo mi to. Za to se tak trochu omlouvám.
Zdroj: soukromý archiv
Marku, jsi snad nejmladším starostou
široko - daleko. Neměl jsi strach před
čtyřmi roky se ujmout této funkce v podstatě jako zelenáč?
Neexistuje na to žádná evidence,
ale ani na Břeclavsku nejsem v tuto chvíli
ve funkci nejmladší. Kolegyně ve Strachotíně je ještě mladší. A několik kolegů
jej jen o něco málo starší. Třicet let není
zase tak málo. Ale určitou obavu z něčeho
nového, neznámého jsem určitě cítil.
Každopádně to byla příležitost, která se
nenabízí každý den. Trochu mě uklidňovalo, že mám jakési odborné povědomí.
Každopádně realita byla mnohem drsnější. Kdo to nezažil na vlastní kůži, tomu se
těžko vysvětluje šíře otázek a problémů,
se kterými se musí starosta každodenně
potýkat. Od ryze odborných úředních,
přes ekonomiku, hospodaření, rozpočet,
smluvní vztahy, finance, dotace, školství,
technické a stavební věci, až po zaběhlé-
ho psa a každodenní mezilidské spory.
A na spoustu těchto otázek musí znát
odpověď starosta, protože na malé obci
na to prostě nemá nějaký odbor, který
se tím zabývá. A musí to vyřešit hned.
Ale pak jsou i příjemnější věci jako organizace kulturních akcí a nejrůznější
ceremoniální funkce jako svatby, hody,
vítání dětí, atd. Z těch jsem já měl paradoxně větší obavu než z těch pracovních.
Starosta musí dělat současně nejenom
„krále“, ale i „šaška“. Každopádně je to
jedna z vůbec nejpestřejších prací, kterou
si můžeš představit. Každý den se najde
něco, s čím jsem se ještě nesetkal.
Je nesporné, že se týmu ve vedení obce
podařilo udělat hodně práce a sehnat
hodně peněz pro Moravskou. Kritiků
není nikdy dost. Jak to vnímáš?
S kritikou musí každý počítat. Vždy jde
něco udělat líp, to musím samozřejmě
uznat. U kritiků mě ale mrzí jiná věc.
Za prvé, že jsou většinou chytří až po boji.
A potom by si taky měli oni sami
položit otázku, „a zvládl bych to já líp“.
A to nemyslím tu jednu, kritizovanou
věc, ale otázku „byl bych lepší starosta?“,
„dělal bych všechno líp?“, nebo alespoň
„tuhle věc líp a všechno ostatní stejně?“
Je velmi snadné najít chybu, ale hodně
obtížné ji neudělat.
Každý kritizuje něco, resp. kdeco alespoň
někdo. Já se naopak vždy snažím vidět
konečný cíl nějakého snažení, například
realizaci nějakého dotačního projektu.
A k jeho dosažení se snažím nacházet
cesty. Pro mě je důležitý výsledek. A já
jsem přesvědčený, že se toho za těch
pár let podařilo realizovat celkem dost.
Je to pro mě taková pozitivní zpětná
vazba. Odstraňování vyvstalých dílčích
problémů, nebo taky lze říci starostí,
je podstatou řešení celého problému
a taky podstatou práce starosty. Pokud
budu neustále řešit, jestli to mělo být tak
nebo jinak, a proč to tak není, a kdo je
za to odpovědný, jestli starosta, projektant, zhotovitel, dozor, kdokoliv, tak
budu pořád na jednom místě. Na houpacím křesle se nikam nepohneš, i když se
pořád hýbeš. Přesto je i taková kritika
cenná, protože se pořád jedná o zpětnou
vazbu, byť negativní a nekonstruktivní.
Ale pak je tu ještě jeden druh kritiky,
která má tendenci neustále štvát a rýpat,
a to většinou do naprostých malicherností. Většinou se jedná o lidi, kteří sami
nikdy nic pro obec neudělali. Výsledkem
takové kritiky je dojem zmaru a znechucení i těch pár nadšenců, kteří stále ještě
mají chuť nějak měnit své okolí. Taková
kritika je jako jed. A když se budeš dlouho dotýkat jedu, tak se taky otrávíš, proto
je nejlepší ji zcela ignorovat.
Dokázal jsi si častokrát "postavit hlavu".
Máš nějaký vzor pro práci? A pro život
sám?
A taky jsem za to mnohokrát dostal
7
smile rozhovor
po šlapkách. V politice člověk nemůže být solitér, alespoň ne
dlouho. Starosta navíc sám nemá prakticky žádné pravomoci.
Nakonec jsme se vždy museli nějak dohodnout a hlasovat.
V životě si každý musí najít svou vlastní cestu. Myšlenkově mě
na studiích hodně ovlivnilo dílo Johna Stuarta Milla a Fridricha
Augusta von Hayeka, což jsou filosofové a političtí ekonomové.
A ve vztahu k Moravské moji dva pradědové, kteří se hodně
angažovali ve spolkové činnosti a práci pro obec. Jeden z nich se
například z pozice předsedy školské rady zasadil o vybudování
měšťanky. Velkým vzorem je pro mne i můj děda. Ve stejném
věku, kdy jsem se já stal starostou, byl on nucen Moravskou
opustit. A ačkoliv odešel pouze „s batohem a obecnou školou“,
dokázal se ve světě prosadit. Cena, kterou musel zaplatit, byla
ovšem vysoká. Ztráta kořenů. Jeho osud je pro mne důkazem,
že člověk může vůlí a pracovitostí dosáhnout všeho, co chce.
Současně je ale také varováním abychom nikdy nedopustili,
aby se neschopnost a závist znovu spojila s mocí.
Vím, že Tě spousta věcí štve, o kterých tady nechci mluvit. Spíš
mě zajímá, jestli člověk ve Tvém postavení může vůbec zůstat
nestranný?
Já myslím, že ne. Nikdo není nestranný. Každý zastupitel má nějaký názor a ten prezentuje. Každý má taky nějaký zájem a ten
zastupuje. Výsledek se potom stanovuje jednáváním a hlasováním. To je podstatou zastupitelské demokracie. Současně by
ale všichni zúčastnění měli mít na zřeteli co nejobecnější zájem.
Mnohé zájmy jsou ovšem v konfliktu, takže rčení „není na světě
člověk ten, aby se zavděčil lidem všem“ je pravdivé.
Co bys doporučil příštímu starostovi? A važ slova, můžeš to být
i Ty sám!
To doufám, že budu. Takže aby navázal tam, kde skončil a šlo
mu to pořád tak dobře. Nevděk už se dostaví sám. Ale vážně.
Aby pilně pracoval a měl na zřeteli prospěch obce.
Co bys na Tvé práci nemilosrdně zkritizoval?
Jak to myslíš? Na mé práci nebo na práci starosty obecně? Na mé
práci bych vylepšil leccos. Všechno se dá udělat líp nebo jinak.
Hlavně s odstupem času na to člověk přijde. A právě to bych
zkritizoval na práci starosty, resp. všech volených zastupitelů.
Rozhodování je velká odpovědnost. Většinou se rozhoduje
o hromadě peněz nebo o lidech. Problém je, že kolikrát není
dostatek informací nebo času, ale rozhodnout se musí. Nějak.
A nést za rozhodnutí odpovědnost. Ono i nerozhodnutí je
rozhodnutí. Typické je to u dotací. Máme tři čtvrtě roku 2014
za sebou, a přesto, že již od počátku roku běží nové programové
období strukturálních fondů, nikdo nemá ani rámcové tušení
jak budou vypadat. A tak je to pořád. Když člověk chvíli otálí,
příležitost nenávratně uteče. Musí se riskovat a pak se dělají
chyby. Ale to z Moravské nezměníme. My můžeme nadávat,
ale dokud fondy dávají, tak se my musíme přizpůsobit.
Proč mají jít i mladí lidi ke komunálním volbám?
Především mladí by měli chodit k volbám, protože statisticky vzato, to budou oni, kdo tady budou nejdéle a měli by mít
bytostný zájem na ovlivňování svého okolí. Demokratické
volby jsou nedokonalý, ale pořád nejlepší způsob jak utvářet
kolektivní vůli. Říká se, že je lepší sčítat hlasy než stínat hlavy.
Ještě mnohem důležitější ale je, aby se více občanů zapojilo
do voleb. Aby využili nejenom práva volit, ale i svého práva být
volen. Bohužel nejenom mladí, ale téměř žádní občané nemají
zájem o ovlivňování dění v obci. A to nejenom aktivní účastí
při správě věcí veřejných, ale třeba i při spolkové činnosti.
I ve spolcích člověk potkává pořád ty stejné tváře.
Občanská angažovanost viditelně klesá. Na druhou stranu se
ani není čemu divit. A ne z často uváděného důvodu, že by se
i zapojovali, ale že nemohou nic ovlivnit. Podle mne je důvod
jiný. Mnohem cyničtější. Většina lidí po obci v konečném důsledku „nic nechce“. Osvětlení svítí, popelnice se odvážejí. Sem
tam nějaká zábava je taky. A svých starostí má každý dost.
V nedávné době se ale začal objevovat zajímavý jev. Pokusy prosadit ideu jakési permanentní demokracie prováděné nástroji
tzv. přímé demokracie, tj. referend, neustálého hlasování, scházení se v komunitě a veřejného diskutování o všem možném,
atd. Podle mě je to idea zcela nefunkční, nebo funkční, ale nanejvýš ve velmi malých skupinách. Lidé prostě nemají zájem.
Kdybys nebyl zvolen starostou, budeš mít zájem se v obci nějak
angažovat?
Pokud budu alespoň v zastupitelstvu, tak bych určitě rád využil
svých zkušeností s vedením obce. Určitě také ve Vinařském
spolku. No, a protože máme malou dcerku, tak se chci účastnit aktivit Rodinného klubu Brouček. A nemohu zapomenout
na naši obecně prospěšnou společnost SMILE BY HORSE.
Doufám, že se nám nadále bude dařit pomáhat dětem, tak jako
doposud.
Na co jsi pyšný a co bys nechtěl ztratit?
Pyšný jsem na svou rodinu a výsledky práce současného vedení
obce. A ztratit bych nechtěl rodinu a čisté svědomí.
A čeho bys klidně pozbyl?
Všechno ostatní. Nemít prachy – nevadí. Zažít krachy – nevadí.
A máš nějaké lidské poselství na konec?
No hlavně bych chtěl všechny požádat, aby přišli k volbám.
Na moudrá poselství jsem příliš mladý. Jak se říká, nemám na to
mandát. Zatím mi stačí ten starostovský.
"My Markovi přejeme hodně úspěchů".
Regina Lanová a Smile by horse.
SUCHÉ STAVBY - SÁDROKARTONOVÉ PRÁCE
KVALITNĚ - SPOLEHLIVĚ - S CERTIFIKÁTEM
www.sadrokartony-suchy.4fan.cz
+420 608740309
8
smile Historie
Děvičky
Nevím jak vy, ale já mám z hradů nejraději zříceniny. Není tam žádný protivný
průvodce, který nám říká, čeho se smíme
a nesmíme dotýkat, nejsou tam žádné
šňůrkou oddělené prostory, je tam čerstvý, nezatuchlý vzduch a nemusí se tam
platit vstupné (aspoň na těch menších).
My, Jihomoravané, jsme právem hrdi
na Pálavu, to magicky přitažlivé „pohoří“.
Pálava není svými vrcholky zabodnuta
do nebes jako velehorské štíty, jen je
mírně šimrá po bříšku vrcholem Děvín,
který je vysoký 550 m. n. m. O něco
níže, na vrcholu Dívčí hrady ve výšce
424 m. n. m., stojí zřícenina stejného
jména, známá také pod názvem Děvičky.
Když vystoupáme na hrad a rozhlédneme
se do krajiny, naskytne se nám překrásný
výhled na Pavlov, Novomlýnskou přehradu, Dolní Věstonice, Strachotín, Pouzdřanskou step atd., podle toho, jak se
budeme otáčet. Ohmatáme mohutné,
někde až dva metry silné kamenocihlové
zdivo a můžeme si říci, že to byli opravdu
machři, kteří to stavěli. A stejně tak si
můžeme představit, jak hrad vypadal,
když byl ještě pevnou a neporušenou
stavbou.
Hrad Děvičky je poprvé zmiňován
v první polovině 13. století, za vlády
Přemysla Otakara I., jako zeměpanský
pomezní hrad. V té době byl ještě pravděpodobně vystavěn ze dřeva, až později
byl postupně postaven z kamení a cihel,
upravován a opevňován. Výrazného
stavebního vylepšení se dočkal v první
polovině 16. století, v době tureckých
válek, kdy bylo posíleno jeho opevnění.
V druhé polovině 16. století byla postavena samostatná dělostřelecká bašta, která
měla hrad chránit ve směru přepokládaného nepřátelského útoku. Na hradu
nebyla vystavěna strážní věž, jež bývala
součástí obranného systému tehdejších
hradů, o to mohutnější a silnější jsou jeho
zdi, což každý návštěvník jistě ocení.
Osud hradu Děvičky zpečetila třicetiletá
válka, kdy v roce 1645 byl obsazen Švédy
a při jejich odchodu vypleněn a zapálen,
podobně jako vesnice Pavlov, ležící pod
ním. Poničený hrad byl po nejnutnějších
opravách využíván jako hlásná strážní pevnůstka, po požáru v roce 1744
pak ještě krátký čas jako požární hláska.
Od počátku 19. století je již hrad pustý
a ponechán v plen přírodě. Zůstaly z něj
obvodové zdi, či spíše zeď směrem k Pavlovu, zaoblená směrem k dělostřelecké
baště, kvelbené sklepení, zbytky komína,
několik oken a další fragmenty. Zůstala
i samotná bašta, na kterou je možno vylézt a skrze její střílny pozorovat krajinu.
K hradu Děvičky (v dobách německého
osídlení zvaného též Maidenburg) se
váže řada pověstí. Pod hradem ve věstonickém směru ční tři vápencová skaliska,
o kterých se hovoří jako o třech pannách,
o tatarské princezně a jejích strážcích
a jsou i další výklady, které si necháme
na jindy. Skaliska jsou nejlépe vidět
z dálky, třeba od Popic. Váže se k nim má
osobní vzpomínka. Při jedné návštěvě
Děviček jsem zatoužil si ona skaliska
osobně prohlédnout a ohmatat. Nedbaje
cedulí „nechoďte mimo značené cesty“
jsem se k nim vydal po strmém svahu.
Skály jsem našel, prozkoumal je a vydal
se dále dolů po svahu. Po cestě jsem se
zachycoval o různé kmeny a kmínky,
až jsem našel jeden suchý, trouchnivý.
Pak už to šlo, či spíše se kutálelo, rychle.
Byl jsem asi právem vytrestán za to,
že jsem se v chráněné oblasti choval neukázněně. Po cestě dolů mě „pohladily“
všechny možné pařezy, kořeny i kameny, až jsem se o jeden z nich hlavou
a ramenem zastavil. Chvilku mi trvalo,
než jsem se probral, ale jak vidíte, přežil
jsem a zůstal zachován pro naši kulturní
frontu... 
Když jedu kolem Milovic, Pavlova
nebo Dolních Věstonic, každou chvilku
pokukuji po Děvičkách, i když tím někdy
riskuji, že skončím v příkopu nebo dokonce ve vodě. Ten starý pustý hrad
je stále krásný, tajemný a při pohledu
na něj mě napadají nejrůznější myšlenky,
pocity a představy. Ale ty už si nechám
pro sebe...
Filip Šumbera
Tomáš Kosík - přeprava a doprava osob
+420 776 256 156
Jeďte s Kosem
!
za svým nosem
e-mail: [email protected], facebook.com/PrincExpres
9
smile Dravci
Posol dobra
Ľudí upútali sovy už veľmi, veľmi dávno a svojim „záhadným“ spôsobom života vyvolávali pocit tajomna a nedôvery. A tak niet divu, že sú
do dnešných čias opradené najrôznejšími mýtmi a poverami. Vďaka
svojmu zovňajšku a zaujímavým vlastnostiam vytvorili špecifický rad
vo svete vtáctva, ktoré sa prispôsobilo životu na všetkých kontinentoch. Pretože sa jedná o vtáky nočné, stretnutie s nimi býva vždy
vzácnosťou a tak by som Vám ich rada priblížila z môjho uhlu pohľadu.
Sú to úžasné stvorenia, ktoré dokážu neuveriteľné veci. Za to, že sme
im pripísali aj ľudské vlastnosti, asi môže fakt, že majú veľkú hlavu
v pomere k telu, výrazné oči a zvláštny výraz „ sovej tváre“. Obraz sovy
nájdeme už medzi pravekými jaskynnými maľbami. V starovekom
Egypte a Číne boli symbolom bohatstva. Taktiež v starovekom Egypte
a Indii bola považovaná za vtáka mŕtvych a tak bola často zobrazovaná v hrobkách a mala svoje miesto aj v hieroglyfickom obrázkovom
písme. V Číne je doteraz považovaná za strašidelného vtáka, ktorý je
v spojení s bleskom ( ktorý v noci osvetľuje zem) a hrmotom ( ktorého
zvuk preniká tichom noci ). V kresťanskej tematike sa sova, bohužiaľ,
považuje pre svoj „negatívny vzťah k svetlu“ za symbol duchovnej
temnoty – vztýčený kríž nad hlavou sovy symbolizuje víťazstvo
nad diablom.....a v Starom zákone má dokonca svoje miesto medzi
„nečistými zvieratami“. Ja vás chcem uistiť, že sa nemusíte báť ani štítiť
sa týchto nádherných tvorov, pretože v dnešnej dobe ich poznáme
ďaleko lepšie ako v minulosti... Stavbou tela sú podobné dravcom, majú
veľké oči umiestnené vpredu, nie ako dravce po stranách lebky, z tohto
dôvodu majú užšie zorné pole ako dravce, ale kompenzujú im to dva
krčné stavce, ktoré im umožňujú otočenie hlavy až o 270 stupňov. Oko
prekrývajú, podobne ako človek, horným viečkom. Sú ďalekozraké,
takže predmety na krátku vzdialenosť skoro nevidia. Zato však majú
veľmi výrazný sluch a môžu sa pochváliť tým, že počujú až 50 násobne
lepšie ako my. Celkový výraz tváre dopĺňajú hmatové fúziky okolo
zobáčika. To, že soví let je aj v noci takmer nepočuteľný, im umožňuje
jemné a husté a načechrané perie, ktoré špeciálne na krídlach vytvára
hrebienkovitý okraj letky. Príroda im krídla vytvorila tak geniálne,
že tento „patent“ si dovolili využiť vývojoví pracovníci spoločnosti
Lenovo pri konštruovaní skoro nehlučného chladiča ich notebookov.
Rozhodla som sa, že Vám z množstva sov predstavím Kuvika plačlivého, česky Sýček obecný (latinsky Athene noctua), ktorý je jednou
z najmenších a najviac ohrozených sovičiek u nás. Je rozšírený po celej
Európe okrem Írska a Škandinávie. V minulosti osídľoval voľnú
krajinu, no so zmenami krajiny a ústupom pasienkárstva sa jeho
výskyt presunul na poľnohospodárske dvory a do blízkosti človeka.
K lovu potrebuje plochy s nízkym a pravidelne koseným povrchom či
okraje ciest, kde loví aj chôdzou po zemi. Je to malinká sovička, ktorá
má maximálne 200 gramov, je sivej až tmavohnedej farby so svetlými
škvrnami, na brušku svetlejšia. Samček aj samička sú sfarbené rovnako,
majú širokú sploštenú hlavičku, žlté oko a krátky chvostík. Hniezdia v dutinách stromov aj budov a radi využívajú špeciálne búdky
na hospodárskych budovách. Žijú v trvalých pároch. Na vajíčkach sedí
samička a samček háji teritórium a nosí jej potravu, ktorú u nich tvoria
hlavne malé cicavce ako hraboše a myšky, hmyz, no lahôdkou pre ne
je dážďovka. A teraz vám poviem ešte zopár povier, ktoré o kuvikoch
a sovách vymysleli ľudia. Najčastejšou je asi tá, že sova v noci nevidí.
Je dokázané, že oko sovy má oveľa viac svetlocitlivých buniek ako oko
iných vtákov. Jej dúhovka sa cez deň stiahne na malú zreničku a v noci
naopak rozšíri. Je schopná vidieť aj cez deň, ale denní vtáci sovy nemajú
príliš v láske, tak lovia radšej v noci a cez deň odpočívajú.
Najznámejšou poverou je, že kuvik / sýček sadne na chalupu, v ktorej
má niekto umrieť a volá: „Pujď, pujď...“ Prorokom smrti sa stal kuvik
už v stredoveku, keď pri posteli chorého horela aj v noci svieca, ktorej
svetlo prilákalo nočný hmyz, ktorý tvorí kuvikov jedálniček. Preto sa
často objavoval v blízkosti chorých a zomrelých, či na cintorínoch
a jeho tajomné volanie si ľudia vysvetľovali ako volanie do záhrobia. Z tohto dôvodu ich ľudia často likvidovali. Strigy a bosorky sú
často zobrazované so sovou a tak už od útleho detstva nadobúdame
presvedčenie, že sova je vták čarodejný. Ale naopak, práve o sovách sa
vraví, že sú symbolom múdrosti, čo pravdepodobne vyvoláva predstava
veľkého mozgu vo veľkej hlave a tak aj vysokej inteligencie. Sovy sú
odhliadnúc od povier veľmi užitočné tvory. V krajine, kde ubudlo
bútľavých stromov, je väčší výskyt hmyzu a prirodzeného predátora
kuvika, ktorým je kuna. Ak vezmeme do úvahy, že jeden hraboš poľný
pripraví poľnohospodára asi o 1 kilogram obilia ročne a jedna sova
uloví za rok približne tisíc až dvetisíc hrabošov, tak v prepočte jedna
sova ( samozrejme podľa veľkosti) zachráni jednu až dve tony obilia.
A to vám je výkon hodný povšimnutia... Prečo sa volá plačlivý ste si isto
domysleli. Vedecký názov je Atene noctua, čo znamená Athénina sova,
sova bohyne múdrosti, ktorej bol práve kuvik zasvätený. Preto bol
zobrazovaný na zadnej strane gréckych minci a na prednej Athéna.
Ako motív bol aj na gréckych úžitkových predmetoch a dodnes je
vyobrazený na gréckej jednoeurovke. Z obdobia staroveku pochádza
aj milé príslovie: „Sovy do Atén nositi“, čo znamená robiť zbytočné veci.
Povery si ľudia z nevedomosti vytvárali od nepamäti, aj keď veľa z nich
často ubližovalo iným. Ak som Vás doteraz nepresvedčila, že kuvik je
dôležitá a krásna sovička, tak sa skúste niekedy vybrať na prechádzku
v noci alebo sa pozrite sa na jar do bútľavého stromu, možno budete
mať šťastie a uvidíte ho na vlastné oči. Ak je vyplašený, zaujme zastrašovací postoj, natiahne sa do výšky a vzápätí sa prikrčí. Ja tomu vravím,
že sa pokloní našej návšteve. Poslednú poveru, ktorá pochádza z diela
Pavla Dobšinského Prostonárodnie obyčaje, povery a hry slovenské,
som si však nechala na záver: „ Kde kuviká kuvik na dome, v tom dome
zanedlho narodí sa človek.“ Z môjho pohľadu je to teda jednoznačné,
nie posol smrti, ale poslom dobra je tento naštvane pôsobiaci roztomilý
tvor. A ak stále neveríte, prídite k nám, pozrieť sa naň zblízka. Určite sa
pokloní aj Vám.
Andrea Dušinská
10
smile Okénko do přírody
Jalovec obecný
Moderní člověk je dnes poměrně vzdálený od přírody, ze které vzešel. Hlavně lidé žijíci ve městech mají slabé znalosti o rostlinách
z našich lesů a strání. V minulosti bylo lidstvo úzce spjato s přírodou,
na které bylo závislé, co vyžadovalo důvěrný vztah k ní a také hodně
poznatků a zkušeností, ktoré se předávali z generace na generaci.
To, že léčivé byliny mají na lidský organismus blahodární účinky,
je známo již od pradávna a tak se přirozeně staly součástí lidové
a přírodní medicíny. V naší rubrice věnované bylinkám a přírodní
medicíně vám dnes něco málo povím o jalovci. Jalovec obecný, slovensky Borievka obyčajná ( latinsky Juniperus communis ) je keřovitá
až stromovitá dřevina z čeledi cypřišovité ( Cupressaceae ) rostoucí
jako podrost jehličnatých, převážně borových lesů, na pastvinách
a stráních. Jeho výskyt je dnes velmi vzácný a tak je zařazen mezi
ohrožené druhy flóry ČR. Jeho aromatické plody se nazývají jalovčinky. Určitě vas nepřekvapí, že větvičky se používají na dochucení
francouzkého Ginu. Slovo gin pochází z francouzkého názvu jalovčinky – ginièvre. Taky tradiční slovenský alkoholický nápoj Borovička je vyroben z jalovčinek. Hlavní léčební využití je na desinfekci
močových cest, hlavně při bílkovině v moči (spolu s břízou a vřesem).
Nesmí se ale užívat při existujúcím zánětu ledvin, protože má velmi
silné dráždící a močopudní účinky, které umí rozpustit usazeniny
a písek v ledvinách. Také ho nesmí užívat těhotné a kojíci ženy a je
nutno dbát na dávkování. Podporuje látkovou výměnu v kloubech
a tak je skvělý při kloubním revmatismu. Stimuluje detoxikaci
a funkci jater, pomáhá revitalizovat jaterní tkáň a je tak vhodný
při rekonvalescenci po jaterních onemocněních. Přispívá ke snížení
cholesterolu v krvi a udržuje naše cévy čisté bez usazenin. Nejvíce je
ale ceněný pro své desinfekční účinky, které byly známé již ve středověku, kdy z něj Arabové vyráběli pověstná povidla, uváděna
v některých starších lékopisech.
V dobách epidemií neonemocněli lidé, kteří během dne žvýkali plody
jalovce. I dnes je dobré pro posílení a pročištění organismu postupně
a nalačno rozžvýkat 5 bobulek jalovce. Nalezneme jej i ve vinném
elixíru sv. Hildegardy s názvem Wacholder, který pomáhá při bronchiální astmě a problémech s průduškama. Oddedávna jej využívali
šamani, kteří na dýmu spalovaného jalovce cestují do říše duchů
a předků. Lovci na Sibiři jej obětovali pro zdar a úspěch lovu. Jalovec,
jako taký, je stromem pokojným, rozpouští negaci a kouř z jalovčinek probouzí dobré duchy Domowojů. Na závěr vám ještě řeknu,
že z plodů jalovců se připravuje koupel, která blahodárně působí
proti revmatismu a jiným bolestem kloubů. Recept je jednoduchý:
8 hrstí plodů a mladých výhonků jalovce vaříme ve dvou litrech vody
asi 15 minut. Pak ho přecedíme do horké vanové koupele, do které
se ponoříme celý. Dělejte si ho dvakrát týdně po dvaceti minutách
a uvidíte, že se budete cítit skvěle a jalovec vám teď na podzim pomůže neuvěřitelně posílit tělo i ducha, když si poklidné chvilky ve vaně
spojíte třeba s meditací při svíčce.
S přáním barevně veselého podzimu se s vámi loučí
Andrea Dušinská
11
smile Akce
Vydavatel:
Smile by horse o.p.s.
Anenská 551,
691 55 Moravská Nová Ves
[email protected]
www.smilebyhorse.cz
Akce
IČ: 29369541
ev.č.: MK ČR E 21411
18.10.2014 na Ranči Podluží v Moravské
Nové Vsi od 11ti hodin HUBERTOVA
JÍZDA!!!
Redaktor:
Regina Lanová
[email protected]
tel: +420 725 113 100
Přijďte si potěšit oko i chuťové pohárky!
tisk:
Tiskárna Kyjov
Pište nám
Vyhrazeno právo na úpravu textu.
Neprodejné
zdroj: Jan Sečkář
Novoveské VINOBRANÍ s LEDNICKÝM RANČEM.
Country formace „Lednický Ranč“ obohatila neoveské Vinobraní už po několikáté. Nejenom, že se pokaždé blýsknou skvělou choreografií, ale vezmou vás i do tance, takže o zábavu je vždy postaráno .
Člen týmu Jirka byl očividně dobře naladěn, což vyjádřil malou veršovankou:
„V Moravské ve sklepní uličce, dávali si on a ona po skleničce.
Bílé, červené a k tomu co snesli burčáku - pak zavěsím se do tebe můj pašáku.
Vyběhneme teď na plac Vinných sklepů Podluží - tančí zde Lednický ranč - teď ještě ten nás osvěží“.
zdroj: Lednický Ranč
Z celého srdce děkujeme::
SHEAN s.r.o., Tiskárna Šiki Kyjov, František Žák, Jezdecká stáj Ranč Podluží, vinaři z Moravské Nové Vsi
... vždy něco navíc!
.
• slo h y . .
i
sy
FSETOV
ÉHO TIS
KU
HAŘSKÉ
ZPRACO
VÁNÍ
p
vy • t i s k o
á
r
zp
je • výroční
a
d
ZNÍ KNI
a, 697 0
1
Tel.: 518 Kyjov
614 14
GSM
E-mail: i brána: 702 291 3
nfo@tis
7
karnaky 34
jov.cz
y
y • kat
h
i
n
K
a
•
Grafické
studio
Digitáln
í
tisk
k ale n d á ř
Havlíčk
ova 182
/33
e
A PRECI
•
z
p
rav
o
EXKLUZ
IVNÍ
KVALIT
BAREVN
A
ÉHO O
Ofsetov
ý
tisk
gy • l e t á k
lo
Knihařs
k
zpracov é
ání