abeceda veřejného prostranství

MOobalka1
21.12.07
9:06 AM
Page 1
Odborný časopis pro veřejnou správu
1
LEDEN 2008
95 KČ/130 SK
speciál:
kauza:
téma:
abeceda veřejného
prostranství
budou podmínky
zpětného odběru jiné?
komunální
technika
Měsíčník vydavatelství Economia
ModerniObec.cz
MOobalka2
21.12.07
9:08 AM
Page 1
MO-000618
21.12.07
8:41 AM
Page 1
NÁZOR
Radnice je skleněná
budova a každý
starosta je v ní
pod drobnohledem
FOTO: ARCHÍV
MO01
ThDr. JAN HRADIL, Th.D.
starosta města Újezd u Brna
Každý, kdo kandiduje do zastupitelstva nebo na funkci starosty či
místostarosty, musí
počítat s tím, že se
stane středem zájmu nejen lidí slušných, ale i těch,
kteří vše dokáží vyřídit jenom v hospodě. Chce to vydržet.
leden 2008
S
ložitost uplynulého roku byla dána tím, že politické strany odcházející z vládnoucí scény nám vysvětlily, jak byly dobré a co vše zlé nás očekává. Na
to politické strany ujímající se vlády prohlásily, že skončila hladová léta a nastávají léta radosti a finančního
nadbytku. Věřte, že jsem přitom měl pocit, že žalm o falešných prorocích je žalmem velice aktuálním.
Přesto musím uvést, že rok 2007 byl rokem dobrým.
Pro naše město, spíše městečko, šlo o čas, kdy se zvolilo
nové zastupitelstvo, které bylo naštěstí obměněno jen
z menší části. Pro starostu je výhrou, může-li se opírat o
harmonické zastupitelstvo, které ví, co chce a zbytečně
se nehádá. Vědomě zdůrazňuji právě slova »zbytečně se
nehádá«. Jistě, někdy je třeba, aby došlo i k tvrdé, avšak
věcné diskusi, která tříbí názory, abychom třeba nepostavili něco, co nepotřebujeme. V našem městě máme
chodníky, ale i místní komunikace už ze 70 procent nové a každým rokem posunujeme jejich výstavbu o dalších deset procent. Toto se nám tedy daří.
Ovšem taky se nám loni stalo, že nás občan »udal«, či
spíše oznámil na hygienu špatný stav jedné kanalizační
větve. Bylo mu dáno zapravdu. Všechno zlé se však obrátilo v dobré: Sehnali jsme dotaci a nová je teď nejenom kritizovaná kanalizace, nýbrž i celá ulice. Z toho
vyplývá poučení: »I hlupák může nevědomě pomoci
dobré věci!«
Starostové jsou jako běžci na závodní dráze, kteří nikdy nedoběhnou do cíle. Nesmíme myslet ani na únavu,
ani na strádání. Náš nedostatek sil bývá zevlujícími diváky mnohdy hodnocen jako neschopnost, lenost, ba
ještě hůř. Místo toho, aby se přidali buď »lenošit« s námi nebo spolupracovat, jen kritizují.
Starostové nemají právo na únavu, vyhořelost. Přesto
se nám stává, že po čase najednou chybí dostatek sil.
Jenže pak se z jakýchsi nevysvětlitelných důvodů dostaví »druhý dech«. Objeví se totiž lidé, kteří pomohou. Zapomeneme na líné diváky a jsme vděčni, že se našel
alespoň někdo, který naši práci uzná a trochu jí fandí.
Leckdy se sami na sebe dozvídáme věci, které nás zaskočí. Sám si občas kladu otázku, který »blb« mohl takovou fámu vymyslet. Ale nakonec si vždy připomenu
starý orientální příměr: »Každý člověk je podobný zahradě, každá zahrada má svá místa okrasná, místa pro
pěstování zeleniny a místo, kde odkládáme a hromadíme zbytky – kompost. Vstoupí-li do zahrady moudrý
člověk, žasne nad krásou květin a upravenou zeleninovou částí. Kompostu si nevšímá, protože ví, že kompost
musí jednoduše být. Přijde-li do takové zahrady prase,
sežere kytku i zeleninu a začne se rochnit v hnoji.«
Radnice je skleněná budova a naše chování je v ní pod
drobnohledem. Každý, kdo kandiduje do zastupitelstva
či na funkci starosty či místostarosty, musí počítat s tím,
že se stane středem zájmu nejen slušných lidí, ale i těch,
kteří vše dokáží vyřídit jenom v hospodě. Chce to vydržet. Nic nás neopravňuje k tomu, abychom na nepochopení či pomluvy reagovali popuzeně nebo dotčeně.
Každému starostovi do roku 2008 přeji, aby se do takových situací dostával co nejméně, nebo raději vůbec
ne. A aby se mu letos širokým obloukem vyhýbala
■
i hloupost »vlády státní správy«.
VÁM PŘEJE
DOBRÝ ROK 2008
S DOBRÝM ZAČÁTKEM
POZVÁNÍ NA AKCE 2008:
III. Setkání starostů
a místostarostů Olomouckého
kraje 15. ledna Olomouc
III. Setkání starostů
a místostarostů Jihočeského
kraje 22. ledna Hluboká n/Vlt.
II. Ples starostek a starostů
České republiky 1. února
Praha
IV. Setkání starostů
a místostarostů Libereckého
kraje 7. února Liberec
VELKÉ VÝHODY
PRO ÚČASTNÍKY
NAŠICH SETKÁNÍ:
SLEVY NA PRODUKTY AŽ 30 %
CENY V HODNOTĚ AŽ 50.000 Kč
FINANČNÍ PODPORA OBCÍM
AŽ DO VÝŠE 100.000 Kč
PŘEDSTAVUJEME
NAŠE NOVÉ PARTNERY 2008:
www.regionservis.cz
[email protected]
nebo tel. 257 199 616
MO-000613/A
1
MO02
21.12.07
9:28 AM
Page 2
OBSAH
■ TITULNÍ STRANA
■ SPRÁVA A ROZVOJ
Město Telč (Foto Lubomír Stibůrek)
Čím si bohdanečtí strážníci získali prestiž?
■ NÁZOR
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _1
■ SPEKTRUM
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _3
(PhDr. Miloš Charbuský, Ing. Jan Stejskal) _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _22
Značku Zdravá města znají v celé Evropě (Markéta Burdová) _ _ _ _ _ _23
■ KAUZA
Ne vždy jsou vztahy mezi obcí a školou ideální (Jaroslava Štefflová) _ _24
Zpětný odběr: Obcím se vše nelíbí, ale samotný systém jim vyhovuje
Sociální dávky formou poukázek se osvědčují _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _25
(Ivan Ryšavý) _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _6
■ EKONOMIKA
Boj o dotace z evropských fondů, který je už předem rozhodnut?
(Ivan Ryšavý) _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _8
■ INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE
Vlaková nádraží mají ožít, ale ne v dohledné době a všude
(PhDr. Jiřina Ondráčková) _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _26
Proměně návsi pomůže i spořitelna (Ivan Ryšavý) _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _27
■ ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
Praha 6 otevřená už podruhé (Jaroslav Winter) _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _10
Brzdy rozvoje kotelen na biomasu!? (Miroslav Nejezchleb) _ _ _ _ _ _ _28
Soutěž Zlatý erb má mladšího bratříčka (Jaroslav Winter) _ _ _ _ _ _ _ _11
Program Minimalizace odpadu: Kurzy začínají už v lednu _ _ _ _ _ _ _ _29
Veřejná správa a internet /18 (Bc. Václav Koudele) _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _11
Způsoby likvidace odpadních vod v malých obcích (Ing. Milan Uher) _ _30
e-Government by lidem neměl škodit (Ing. Miroslav Řihák) _ _ _ _ _ _ _12
■ TÉMA: KOMUNÁLNÍ TECHNIKA
■ MANAGEMENT
Cesta k excelenci vyžaduje nové přístupy
Malá mechanizace už obcím nestačí (Ivan Ryšavý) _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _13
(Ing. Štěpánka Steinbachová) _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _31
Díky programu LEADER ČR koupili sekačky i sněžný skútr
■ L E G I S L AT I VA
(Ivan Ryšavý) _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _14
Než koupíme nový stroj: Tři zásady a něco navíc (Ing. Petr Klimecký) _ _15
Nejlevnější jsou vlastní peníze _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _15
Koupit stroje, nebo služby? Co naznačila anketa _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _16
■ EVROPSKÁ UNIE
Vrácení peněz do Bruselu nehrozí (PhDr. Jiřina Ondráčková) _ _ _ _ _ _17
Studie proveditelnosti není samoúčelný dokument (Tomáš Kulman) _ _18
Lze označit názvy ulic v jiném než českém jazyce?
(Mgr. Jana Hamplová) _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _32
Ze sbírky zákonů (Mgr. Jan Břeň) _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _33
Poplatky za přestupkové řízení a právo znát výsledek řízení
(Mgr. Jan Potměšil) _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _34
Pohřební služby versus provozovatelé pohřebišť (Ing. Václav Graf) _ _ _36
■ PRÁVNÍ PORADNA
Na evropské peníze si v Praze »sáhnou« i menší městské části
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 39
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 40
(Ivan Ryšavý) _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _19
■ SERVIS
Ve Španělsku obcím pomáhají »deputace« (Ing. Helena Ištoková) _ _ _20
■ PŘÍLOHA SPECIÁL
OP ŽP: Pilotní projekt pro malé obce (Lýdia Stoupová) _ _ _ _ _ _ _ _ _ _21
Abeceda veřejného prostranství (JUDr. Eva Šromová) _ _ _ _ _ _ _ _ _I–VIII
MODERNÍ OBEC – Měsíčník vydavatelství Economia
Uzávěrka tohoto čísla: 14. 12. 2007
Ročník XIV, číslo 1 • Vychází 4. 1. 2008 • Cena výtisku ve volném prodeji 95 Kč • Roční předplatné 1140 Kč • Adresa redakce: Dobrovského 25, 170 55 Praha 7, e-mail: [email protected],
http://moderniobec.cz • Ředitelka divize odborného tisku: Ing. Sylvie Šmeráková • Šéfredaktorka: Mgr. Lýdia Stoupová, tel.: 233 071 408, e-mail: [email protected] • Zástupce
šéfredaktorky: Ivan Ryšavý, tel.: 233 071 407, fax: 233 072 711, [email protected] • Grafická úprava: Libor Hofman, tel.: 233 071 411, e-mail: [email protected] • Manažer inzerce:
Petr Pfleger, mobil: 603 198 873, tel.: 233 071 403, fax: 233 072 010, e-mail: [email protected] • Redakční rada: JUDr. Kateřina Černá, tajemnice MČ Praha 13; Mgr. Jana Hamplová,
advokátka; PaedDr. Václav Hartman, předseda regionální komise SMO ČR; Ing. Jan Horník, senátor, starosta Božího Daru; Ing. Sylva Kováčiková, starostka Bílovce; Ing. Zdeňka Škarková, ředitelka
RRA Vysočina; Ing. Jiří Šulc, hejtman Ústeckého kraje; Mgr. Tomáš Úlehla, poslanec • Vydává: ECONOMIA a. s., IČO: 00499153, Dobrovského 25, 170 55 Praha 7 • Inzerce: Dobrovského 25, 170 55
Praha 7 • Příjem inzerce: tel.: 233 071 788, 233 071 766, fax: 233 072 730 • Komerční přílohy: tel.: 233 071 701, fax: 233 072 780 • Distribuce: Dobrovského 25, 170 55 Praha 7 • Volný prodej: tel.: 233
071 110, fax: 233 072 001, e-mail: [email protected] • Ve volném prodeji rozšiřují: Společnosti PNS, a. s. • Předplatné, nové objednávky: tel.: 233 071 197; fax: 233 072 009, e-mail:
[email protected], www.economia.cz • Zákaznická linka: tel.: 800 110 022 • Objednávky do zahraničí: tel.: 233 071 197, fax: 233 072 009, e-mail: [email protected] • Doručování
předplatného provádí: Mediaservis, s. r. o., Česká pošta, s. p. – střediska Postservis • Předplatné a distribuci v Slovenské republice zajišťují: L. K. Permanent, s. r. o., MAGNET PRESS, SLOVAKIA s.
r. o. • Internetový online archiv: divize Economia OnLine, Ovenecká 380/9, 170 00 Praha 7, tel.: 233 074 142, e-mail: [email protected] • Internetová inzerce: divize Economia OnLine, Ovenecká
380/9, 170 00 Praha 7, tel.: 233 074 163, e-mail: [email protected] • Tisk: Amos Typografické studio, Praha • Sazba a reprodukční část: Economia a. s. Dobrovského 25, 170 55 Praha 7 • MK ČR E
6995 • ISSN 1211-0507 • Poskytnutím autorského příspěvku autor souhlasí s jeho rozmnožováním, rozšiřováním a sdělováním internetem v kterémkoli tištěném anebo elektronickém titulu
vydavatele či osoby s jeho majetkovou účastí, či v jejich souboru. Autor souhlasí s úpravami a odpovídá za právní i faktickou bezvadnost příspěvku. Za užití náleží autorovi honorář podle
obvyklých honorářových podmínek vydavatele. Blíže viz www.economia.cz. • © 2008 ECONOMIA a. s.
2
leden 2008
21.12.07
8:42 AM
Page 3
SPEKTRUM
Města s památkami UNESCO slavila
›
ILUSTRAČNÍ FOTO: DANIEL NIKOLOV
Český Krumlov i Telč oslavovaly 15. výročí
zápisu na seznam UNESCO prakticky po celý
loňský rok.
Č E S K Ý K R U M L O V Česká republika se
může právem označovat za památkářskou
velmoc. Uznává to i autorita nejvyšší, světová organizace UNESCO, na jejímž seznamu
kulturního a přírodního dědictví je zapsáno
už 12 českých památek. Je to dvojnásobek
světového průměru. Jako první se v roce
1992 ocitla na seznamu historická jádra Prahy, Českého Krumlova a Telče.
Český Krumlov i Telč oslavovaly 15. výročí
prakticky po celý loňský rok, v jeho závěru
pak společně s dalšími městy a jednou obcí
(Holašovicemi), na jejichž území se tyto památky nacházejí, v Českém Krumlově.
Jak se rodina těchto míst rozrůstala,
vyvstala logicky potřeba a výhodnost společného postupu při hájení zájmů, přípravě
propagačních materiálů, poskytování informací. Tak vzniklo v roce 2001 sdružení České
dědictví UNESCO, jehož členy jsou všechna
příslušná města kromě Prahy a také Holašovice, jako jediný český zástupce vesnických
památek zapsaných na seznamu.
Český Krumlov pojal oslavy opravdu velkolepě. Slavnostního zasedání koncem listopadu se zúčastnili kromě zástupců Českého
dědictví a mnoha význačných hostů také
všichni starostové Českého Krumlova, kteří
se od roku 1990 v čele radnice vystřídali.
Členem sdružení České dědictví UNESCO,
které vzniklo již v roce 2002,
je rovněž město Telč.
V podvečer pak prošel městem za svitu pochodní a svící historický kostýmovaný průvod. Z náměstí Svornosti se za víření bubnů
a v doprovodu pištců, sledován početným
a sílícím davem diváků, vydal historickým
Latránem ke klášteru. V jeho zajímavě nasvícené zahradě diváky bavili členové pouličního divadla Kvelb, na závěr se rozzářil barokní ohňostroj. Tečku oslav pak tvořila
slavnostní mše, Missa Brevis, od Jiřího Pavli/jo/
ci, provedená v klášterním kostele.
Vzorovou zemědělskou obcí jsou Těšetice
FOTO: KATEŘINA POPOVÁ
›
P R A H A Obec Těšetice v Olomouckém kraji se stala Vzorovou zemědělskou obcí roku
2007 v Programu obnovy venkova. Jako odměnu získala od ministerstva zemědělství
jeden milion korun. Užšího výběru se zúčastnily čtyři obce – Holovousy (Královéhradecký kraj), Vlkaneč (Středočeský kraj), Vysoké Pole (Zlínský kraj) a Těšetice.
Titul Vzorová zemědělská obec je součástí
soutěže Vesnice roku 2007, ve které v krajských kolech se poprvé udělovalo i mimořádné ocenění Oranžová stuha.
»Jsem velice poctěn, že jsem mohl prvních
10 vybraných obcí ocenit za příkladnou spolupráci s hospodařícími zemědělskými subjekty a po zásluze symbolicky dekorovat je-
Šek na milion korun převzala z rukou ministra
zemědělství Petra Gandaloviče starostka
Těšetic Hana Rozsypalová.
jich obecní zástavu či prapor Oranžovou stuhou,« uvedl ministr zemědělství Petr Gandalovič.
Vesnice a jejich obyvatelé měli příležitost
prokázat v soutěži kreativitu, ochotu spolupracovat a možnost upozornit širokou veřejnost na nezastupitelnou roli a význam venkova pro společnost. Po vyhodnocení
krajských kol 19. září 2007 komise ministerstva zemědělství ocenila Oranžovou stuhou
následující obce: Těšetice, Vlkaneč, Vysoké
Pole, Holovousy, Hluboké, Horní Podluží,
Smilovy hory, Svijanský Újezd, Trpín a Tři Sekery. Od ministerstva pak obdržely finanční
odměnu ve výši 400 tisíc korun.
/sk/
Z bývalého pivovaru se stalo regioncentrum
›H R A D E C
K R Á L O V É Centrum města se
pyšní novým veřejným prostorem s multifunkčními budovami – Regioncentrem Nový
pivovar. Komplex vznikl modernizací a dostavbou bývalého městského pivovaru. Investorem projektu je firma Immorent ČR,
která rekonstrukci financovala pro Královéhradecký kraj. Ten bude investici splácet
a v budoucnu se stane vlastníkem nemovitostí. Autorem architektonického návrhu rekonstrukce je společnost 3Q PROJECT, zhotovitelem společnost Skanska.
Součástí areálu je sídlo krajského úřadu,
výstavní galerie, malý pivovar s restaurací,
několik komerčních prostor, banka a další
objekty. Pod úrovní nového Pivovarského ná-
leden 2008
dvoří vzniklo také několik stovek parkovacích míst.
»Lidem se otevřelo příjemné místo přímo
v historickém centru, kam mohou chodit nejen kvůli úředním záležitostem, ale i odpočinku,« uvedl hejtman Královéhradeckého
kraje Pavel Bradík.
Úředníci kraje se do nových kanceláří přestěhují počátkem letošního roku.
Podle manažera projektu Martina Krumnikla ze společnosti Skanska je stavba unikátní, neboť poskytuje mnohostranné využití sladovny, ležáckých sklepů, laboratoře
a ostatních objektů a prostor bývalého pivovaru.
/sk/
FOTO: ARCHIV
MO03
Nový komplex vznikl modernizací a dostavbou
bývalého městského pivovaru.
3
21.12.07
8:43 AM
Page 4
SPEKTRUM
»Město, ve kterém stojí za to žít« je název mezinárodní soutěže, které se na konci roku
2007 zúčastnila dvě česká města – Kladno
a Zdravé město Chrudim. V soutěži se hodnotí komplexní rozvoj měst. Každé muselo
prokázat, že pečuje o historické dědictví
a přírodu, aktivně podporuje zdravý životní
styl svých obyvatel apod. »Zároveň jsme museli přesvědčit členy poroty, že vše činíme za
aktivní a systematické spolupráce s veřejností a že naše snaha vede ke strategickému
a dlouhodobě udržitelnému rozvoji, což bylo předmětem jedné z kategorií plánování
pro budoucnost,« zdůraznil místostarosta
Chrudimi a předseda Národní sítě Zdravých
měst ČR Petr Řezníček.
Česká města v konkurenci téměř tří stovek
měst a obcí z celého světa byla velmi úspěšná. Z Londýna si odvezla Zlaté ceny (Gold
Award) udělované za vynikající prezentaci
všech sledovaných oblastí a zároveň první
místo pro Kladno a třetí pro Chrudim v kategorii samospráv od 20 do 75 tisíc obyvatel.
Význam ocenění potvrzuje i primátor Kladna
Dan Jiránek: »Ve finále jsme porazili napří-
klad britský Newark či americká města Hoover a Fayetteville. Jsme pyšní na to, že společně s Kanadou jsme jedinou zemí, která
měla mezi nejlepšími třemi hned dva zástupce. Takové umístění považuji za obrovský úspěch.«
V soutěži nejde jen o ocenění. Významné
firmy, které uvažují o dalších investicích, se
zabývají také otázkami kvality života obce, jíž
se její budoucí zaměstnanci stanou součástí.
»Je zde cítit hrdost současné komunity na
historické a kulturní dědictví? Má oblast pověst ekologicky čistého místa? Jsou zde prvky udržitelného rozvoje a zdravého životního
stylu obce? Má daná oblast plány do budoucna? Úspěch v soutěži The LivCom
Awards znamená kladně odpovědět na
všechny tyto otázky,« shrnuje přínosy Alan
Smith, ředitel soutěže.
Soutěž se uskutečňuje pod hlavičkou Programu životního prostředí OSN (UNEP) již
od roku 1997 a její finálová kola hostí vždy
některá ze světových metropolí.
/ty/
FOTO: ARCHIV
Zlaté ceny pro Kladno a Chrudim
Slavnostního vyhlášení výsledků soutěže
se v Londýně zúčastnili za Chrudim (zleva)
Šárka Trunečková, koordinátorka Projektu
Zdravé město a MA21, Petr Řezníček
místostarosta a předseda NSZM ČR, dále
tlumočnice Tamara Volejníková a Petra
Kalvodová, za Kladno Zdeněk Slepička,
tajemník Magistrátu města Kladno,
Ilona Binhacková, projektová manažerka,
a Antonín Kajgr, náměstek primátora.
Nová strategie posiluje roli krajů
›P R A H A
Stát dá na prevenci kriminality
v příštích čtyřech letech asi 400 milionů korun. Vyplývá to ze Strategie prevence kriminality na léta 2008–2013, kterou vláda schválila v polovině října 2007. S novou koncepcí
FOTO: ARCHIV
MO04_05
Na konferenci vystoupili mj. předseda
Svazu měst a obcí a poslanec Evropského
parlamentu Oldřich Vlasák (u mikrofonu),
JUDr. Tomáš Koníček (za stolem zleva)
a Mgr. Radek Jiránek (uprostřed).
se seznámili účastníci konference, kterou
uspořádaly 10. prosince 2007 v Praze soukromá vysoká škola CEVRO Institut a Ministerstvo vnitra ČR (MV ČR). »Z 80 milionů korun
určených pro rok 2008 si stát ponechá na
podporu preventivních aktivit 8 milionů
(10 %), 40 milionů (50 %) rozdělí krajům a 32
milionů (40 %) poskytne městům nad 25 tisíc
obyvatel. V průběhu trvání strategie se volné
prostředky budou moci přesouvat mezi republikovou, krajskou a městskou úrovní. Rok
2008 je tzv. přechodným obdobím, ve kterém
finanční prostředky na dotace budou uloženy v kapitole ministerstva vnitra a o jejich
4
přidělení v roce 2009 bude rozhodovat Republikový výbor prevence kriminality,« konstatoval Mgr. Radek Jiránek, vedoucí oddělení preventivních programů a dobrovolnické
služby MV ČR.
V rámci nového systému je posílena zejména metodická a koordinační role role
krajů vůči obcím spadajícím do jejich územní působnosti. Kraje ve spolupráci s okresními ředitelstvími Policie ČR měly do 15. listopadu 2007 vybrat města a obce s počtem
obyvatel nižším než 25 tisíc pro zařazení do
Programu prevence kriminality na rok 2008.
Každému kraji byl určen limit počtu měst
a obcí, a to na základě zatíženosti trestnou
činností a dalšími rizikovými jevy, i počtu
obyvatel kraje. Vybraná města a obce mohou
zpracovat své programy prevence kriminality na rok 2008, zaslat je do 15. února 2008 na
MV ČR a požádat o peníze na jejich uskutečnění. Podmínkou pro získání dotace je také
20% finanční podíl obce.
Podobně i 47 velkých měst s počtem obyvatel nad 25 tisíc bude plnit úkoly vyplývající z celorepublikové strategie. Zatímco dosud musela vycházet z jednoročních
projektů, nyní při splnění stanovených podmínek budou mít zaručeno čerpání dotací
na preventivní programy po dobu čtyř let.
Konference se věnovala i městským kamerovým dohlížecím systémům, které podle
JUDr. Tomáše Koníčka z odboru prevence
kriminality MV ČR plní ve městech nezastupitelnou preventivní funkci, tj. vytváření bezpečných zón v exponovaných lokalitách. Zároveň jsou důležité pro aktuální koordinaci
postupu bezpečnostních složek, hasičů,
zdravotníků a dalších účastníků při závažnějším ohrožení bezpečnosti občanů. S Inte-
grovaným systémem města Zlína seznámil
Ing. Milan Kladníček, ředitel tamní městské
policie, a o projektu Bezpečná Olomouc informoval tajemník stejnojmenné nadace Ra/sk/
dim Schubert.
Sborník Problémy samospráv zahrnuje
přednášky na téma vztah státní správy
a samosprávy, financování obcí, obce
a evropské fondy včetně užitečných rad
a odkazů, které zazněly již v roce 2007
na listopadové konferenci CEVRO Institutu.
Publikaci zdarma si lze objednat
na tel.: 221 506 720, e-mail: [email protected].
leden 2008
MO04_05
21.12.07
8:43 AM
Page 5
FOTO: ARCHIV
SPEKTRUM
malby ze svého rozpočtu 310 tisíc korun.
Všichni, kteří se na restaurování maleb podíleli, se o nich vyjadřují jako o zázraku.
O možnosti, aby tento div mohla vidět v pravidelných časech také veřejnost, nyní jedná
Biskupství ostravsko-opavské a město Krnov.
Podle starostky Renaty Ramazanové by tento
historický skvost měl být zpřístupněn veřej/sk/
nosti co nejdříve.
Klenbu pokrývají postavy církevních otců sv. Řehoře a sv. Jeronýma, sv. Augustina a sv. Ambrože
a symboly evangelistů.
›K R N O V Po sedmi letech skončily práce na
jak dva andělé přinášejí Panně Marii korunu.
Je proto velmi těžké určit, do jakého období
mariánský cyklus zařadit, bude to někdy od
konce 12. století do první poloviny 13. století. U gotických maleb moralit a svatobenediktinského cyklu je určení přesnější, vznikly v polovině 15. století,« uvedla historička
umění Zuzana Všetečková z Ústavu dějin
umění Akademie věd ČR, která se zaměřuje
na výzkum středověké nástěnné malby a ikonografické studie.
Záchranné práce v hodnotě 2,5 milionu
korun financoval vlastník kostela, Římskokatolická farnost Krnov, za finančního přispění
Moravskoslezského kraje a města Krnova,
které v uplynulých třech letech vydalo na
odkryvu a restaurování středověkých nástěnných maleb v kněžišti kostela sv. Benedikta
v Krnově, jedné z nejstarší památek v Moravskoslezském kraji. Při slavnostní kolaudaci se účastníkům naskytl pohled na malby
staré více než půl tisíciletí, které se dnes skví
ve své plné kráse.
»Malby jsou ikonograficky velmi zajímavé.
Výjevy ze života svatého Benedikta se u nás
tímto způsobem objevují poprvé a také mariánský cyklus je ojedinělý. Výjev Panny Marie, která tká dlouhou nit a přilétá k ní anděl,
se nachází nejblíže v kostele ve Štýrsku a je
z 12. století. Pro románskou dobu je zde rovněž nezvyklý motiv klanění tří králů a výjev,
FOTO: ARCHIV
Unikátní středověké malby
Monumentální Kristus Pantokrator obklopený
symboly evangelistů.
Obnovené náměstí s kvalitní zelení
FOTO: LIBUŠE MIARKOVÁ
›PA R D U B I C E Město se v současnosti dělí
O nejlepších obcích a městech v třídění odpadu
v krajích Moravskoslezský a Olomoucký
informují také autobusy.
Na Ostravsku a Olomoucku jezdí od prosince 2007 na linkách dopravních podniků autobusy v pestrém kabátě. Jde o společnou reklamní kampaň krajů Moravskoslezského
a Olomouckého a společnosti Eko-kom
u příležitosti vyhlášení třetích ročníků Soutěže o keramickou popelnici v obou krajích.
Autobusy touto formou informují o obcích
a městech, které dosáhly nejlepších výsledků
v třídění papíru, plastu, skla a nápojového
kartonu. Protože se čtvrtý ročník soutěže
uskuteční až na konci letošního roku, autobusy budou s touto reklamou jezdit až do
/mi/
prosince.
leden 2008
ly až na 20 milionů korun. Ty v rozhodující
míře zaplatil příslušný městský obvod, neboť
státní dotace poskytnutá ministerstvem financí činila pouze 2,5 milionu korun. Starostka PaedDr. Hana Tomanová si navíc cení
toho, že se mohlo při rekonstrukci vyjít vstříc
naléhavě vyslovovaným požadavkům veřejnosti na kvalitní obnovu zeleně. Podařilo se
totiž dosáhnout toho, že dosázení 26 stromů
a 1600 keřů uhradila izraelská firma Bohemia-sen jako část náhrady za stromy vykácené při stavbě nového obchodního centra na
/chs/
Masarykově náměstí.
FOTO: MILOŠ CHARBUSKÝ
Autobus
v novém kabátě
na 8 městských obvodů. Každý z nich má svá
specifika a těm přizpůsobuje priority svých
činností. Je to patrné rovněž z úkolů, který si
klade první městský obvod. Kromě jiného se
orientuje především na zlepšování životního
prostředí, s kterým přicházejí do styku nejen
stálí obyvatelé, ale též četní návštěvníci.
Dokladem toho jsou rozsáhlé opravy centrální části sídliště Karla IV. v blízkosti historického jádra Pardubic, stejně jako na sklonku minulého roku dokončená rekonstrukce
náměstí Čs. legií. Celkové náklady se vyšplha-
Náklady na obnovu pardubického náměstí Čs. legií se vyšplhaly až na 20 milionů korun.
MO-000614
5
MO06_07
21.12.07
9:27 AM
Page 6
KAUZA
Zpětný odběr: Obcím se vše nelíbí,
ale samotný systém jim vyhovuje
Jednat, jednat a znovu jednat. Tak by mohlo znít doporučení
těm obcím, jimž připadá, že by pro ně jejich smlouvy s provozovateli kolektivních systémů zpětného odběru elektrozařízení
mohly být poněkud výhodnější.
P
rovozovatelé sice právem poukazují na
to, že spoluprací s nimi obce především
získají výrazné úspory z rozpočtové kapitoly nakládání s odpady, neboť odvoz a recyklace vybraných vysloužilých elektrospotřebičů nejde k tíži obcí, nýbrž se tak děje na
náklady kolektivních systémů. Kolektivní
systémy ostatně navíc ještě přispívají i na
provozní náklady sběrných míst. Jenže obce
mají právem za to, že i zavedený a fungující
systém lze ještě dále vylepšovat.
Zpětný odběr vysloužilých elektrozařízení
by měl v ideálním případě skloubit a naplnit
potřeby i zájmy hned několika stran: Státu,
který se Evropské unii mj. pod hrozbou sankcí zavázal k tomu, že již letos se v Česku zpětně odeberou a recyklují alespoň 4 kilogramy
elektrozařízení na každého občana (v roce
2006 to byly zatím jen dva kilogramy). Výrobců a dovozců elektrozařízení, kteří jsou zákonem stanoveni jako povinné osoby zodpovědné za financování a zajištění zpětného
odběru a recyklace elektrozařízení. Obcí,
které zodpovídají za likvidaci odpadů na
svém území – a tedy i vysloužilých elektrozařízení. Spotřebitelů, kteří nesou částečně náklady na systém zpětného odběru a jako občané by měli mít zájem na tom, aby fungující
systém přispíval k ochraně životního prostředí.
TÁ B O R V Y J E D N A L K O M P R O M I S Y
Není však tajemstvím, že některé obce
a města přikročily k vyjednávání s kolektivními systémy o některých úpravách ve
smlouvách, které s nimi mají uzavřeny.
A leckde se v tomto směru skutečně dospělo
k vzájemným kompromisům.
Například v Táboře zpětný odběr zajišťují
v obou svých sběrných dvorech. Radnici se
nelíbil návrh nové smlouvy, kterou loni obdržela od společnosti ASEKOL, s. r. o. »Největší problém pro nás představovala výše
sankce, kterou společnost navrhovala při
porušení některých smluvních podmínek
z naší strany. Nelíbila se nám ani možnost
jednostranného omezení odběru námi shromážděného elektrozařízení, stejně jako třeba
jednostranné změny manuálu sloužícího
k popisu postupu při zpětném odběru, rozlišování historických a nových elektrozařízení
– a bezesporu ani odměna, kterou město dostává za prováděnou službu,« vysvětluje starostka města Ing. Hana Randová.
Táborské radnici se nakonec podařilo se
společností ASEKOL vyjednat hned několik
kompromisů. Starostka je shrnuje takto: »Výše pokuty za případné porušení smluvních
6
podmínek z naší strany se omezila alespoň
horní hranicí. Padl tak původní návrh, aby
sankce činila trojnásobek naší odměny za
kalendářní rok. U případných změn v manuálu a ve smlouvě, které by ASEKOL mohl později uplatňovat, jsme si vymínili právo vyžádat si jejich projednání. A ne mít pouze
možnost od smlouvy odstoupit, nebudou-li
se nám případné dodatečné změny líbit, jak
zněl původní návrh. Pokud by ASEKOL jednostranně omezil odběr sebraného elektrozařízení a nám hrozilo přeplnění sběrných
dvorů televizory a monitory, můžeme si teď
Provozovatelé kolektivních systémů slibují pro
letošek řadu dalších výhod pro spolupracující
obce.
vymoci odvoz veškerých takto shromážděných elektrospotřebičů, a to ještě před platností omezení. Tím bychom získali potřebný
čas, abychom nalezli jiné náhradní řešení.
Jestliže by kolektivní systém v takovém případě odvoz elektrozařízení na naši výzvu
nezajistil, máme nyní možnost mu účtovat
pevnou denní částku za každý den prodlení.
A v neposlední řadě jsme se také dohodli, že
i nadále nebudeme rozdělovat shromážděná
elektrozařízení na historická a nová. Způsobovalo by to zejména problémy obsluhám
sběrných dvorů, které nejsou ze strany kolektivních systémů dostatečně finančně
ohodnoceny.«
I N I C I AT I VA J I H O Č E C H Ů
Ing. Miroslav Beneš, tajemník Svazu měst
a obcí Jihočeského kraje (SMOJK), poznamenává, že kompromisy, které se podařilo vyjednat městu Tábor s některými kolektivními
systémy, se hodně podobají těm, které
SMOJK dohodl právě se společností ASEKOL.
Inženýr Beneš upřesňuje, že třeba sankce,
kterou by mohla tato společnost uplatnit vůči obci za nedodržení smluvních podmínek,
má nyní strop 25 tisíc korun. Pokud naopak
kolektivní systém pozastaví plnění smlouvy
a do sedmi dnů od obdržení řádné objednávky podané obcí nezajistí z jejího sběrného dvora odvoz elektrozařízení, obec jej může pokutovat 100 Kč za každý den z prodlení.
Kolektivní systém také už nebude tak tvrdý,
pokud obsluha obecního sběrného dvora
nesprávně označí příslušný elektrospotřebič. Aby nyní mohla být pokuta udělena, musí k nesprávnému zařazování docházet opakovaně v průběhu jednoho čtvrtletí.
O P O K U TÁ C H L Z E D I S K U T O VAT,
ALE BEZ NICH TO NEJDE
Jednatel společnosti ASEKOL Mgr. Jan Vrba
připouští, že tento provozovatel kolektivního
systému na základě řady jednání s obcemi
podstatně snížil výši pokut za neplnění některých smluvních ustanovení. »Zcela vypustit je však nemůžeme. Smluvními pokutami se ASEKOL brání například proti
duplicitě ve vykazování elektrozařízení.
ASEKOL, stejně jako ostatní provozovatelé,
odpovídá za korektní data evidovaná v informačním systému, která je povinen pravidelně předávat ministerstvu životního prostředí
(MŽP). Tuto svoji povinnost bereme velmi
vážně a za její chybné naplňování můžeme
být sami ze strany MŽP sankcionováni,« vysvětluje. ASEKOL se rovněž chrání například
před špatným zařazením elektrospotřebiče,
který byl přijat ve sběrném dvoře, protože by
se tak znesnadnila, či dokonce znemožnila
jeho recyklace. Koneckonců důsledné označování vybraných elektrozařízení je především ochranou samotného provozovatele
sběrného dvora. Jestliže by totiž příslušný orgán státní správy zjistil na sběrném dvoře
neoznačené elektrozařízení, muselo by být
evidováno v kategorii odpadů, nikoliv v režimu zpětného odběru. A jeho likvidace by pak
byla už zcela v režii dané obce.
Mgr. Jan Vrba však podtrhuje, že každá
smlouva s obcemi včetně obcí Jihočeského
kraje »je standardní a může se lišit jen v detailech«. Standardní je proto prý například
sankce vůči provozovateli kolektivního
systému ze strany obce za omezení, přerušení nebo jen opoždění svozu elektrozařízení,
která pro něj obec shromáždila ve svém sběrném dvoře. »Omezit či přerušit svoz z obce
bez sankce lze podle smlouvy pouze za jediné, avšak velmi přesně definované podmínky. Totiž kdyby se pro zpětný odběr změnila
legislativa,« zdůrazňuje jednatel společnosti
ASEKOL.
SANKCE PRO OBĚ STRANY
Podobně hovoří Ing. Roman Tvrzník, generální ředitel společnosti ELEKTROWIN, a. s.:
»Už v květnu 2006 jsme po jednáních nejen
s obcemi sdruženými v SMOJK plně akceptovali požadavek municipalit na reciproční
sankce, které může obec vůči tomuto provozovateli kolektivního systému uplatnit za nedodržení termínu svozu.« ELEKTROWIN se
obcím zavazuje odvézt z jejich sběrných
dvorů shromážděné spotřebiče do 7 pracovních dnů od objednání. Pokud není termín
dodržen, má obec možnost fakturovat sank-
leden 2008
MO06_07
21.12.07
9:27 AM
Page 7
Na sběrném dvoře v Táboře-Klokotech se shromažďují vysloužilá elektrozařízení i pro ASEKOL.
FOTO: ARCHIV MĚSTA
ci ve výši 500 Kč. Ing. Roman Tvrzník dodává:
»Pro představu o tom, jak jsou vzájemné
sankce mezi obcemi a naší společností nastaveny, připomínám, že my naopak máme
možnost obcím recipročně udělit sankci za
objednání nenaplněné kapacity sběrného
místa pouze ve výši 100 Kč.«
Inženýr Tvrzník vyjmenovává i další
ústupky, na něž tato společnost po jednáních
s obcemi přistoupila. Jsou to: přesné vymezení provozovatele sběrného dvora; v případě, že má sběrný dvůr souhlas k provozování
zařízení ke sběru odpadů, je vyjmuto ustanovení o plnění technických požadavků, které jsou tak plněny podle uděleného souhlasu; vymezení donáškové vzdálenosti spotřebičů z místa shromažďování k místu nakládky; povinnost zajišťovat odvoz mimo
provozní dobu sběrných dvorů; odsouhlasení metodického pokynu před provedením
změny.
FOTO: ARCHIV OŽP MĚÚ TÁBOR
KAUZA
V Rokycanech pořádají mnoho osvětových akcí
na podporu ekologického přístupu občanů
k problematice odpadů.
Ing. Roman Tvrzník zároveň vyjadřuje připravenost ELEKTROWINU jednat o dalších
možných připomínkách obcí a měst. »Pokud
jsou to připomínky, které nezasahují do chodu systémového řešení, pak jsme ochotni
a vstřícní takové změny učinit vždy!« vzkazuje municipální sféře.
ROKYCANY NECHTĚJÍ MÍT
S M L O U V O U S VÁ Z A N É R U C E
V Rokycanech mají také dva sběrné dvory
a oba slouží i pro zpětný odběr elektrozařízení. Bc. Josef Hůza z odboru rozvoje města
konstatuje, že zhruba pětinu až čtvrtinu objemu odpadu vybraného v obou dvorech tvoří
vysloužilá elektrozařízení, zejména televizory,
monitory a chladničky. Spolupráci s provozovateli kolektivních systémů město zahájilo na
jaře 2006 a ještě téhož necelého roku stačilo
pro ELEKTROWIN shromáždit zhruba 42 tun
především chladniček. Díky tomu radnice za
rok 2006 od této společnosti inkasovala 6300
Kč. Pro ASEKOL od června do konce prosince
2006 to bylo 312 kusů televizorů a monitorů
a na 200 kilogramů drobného elektrozařízení,
za což město obdrželo 1180 Kč.
Městu však podle Bc. Hůzy mj. vadí, že nový návrh smlouvy předložený společností
leden 2008
ASEKOL na jedné straně slibuje, že pokud na
něj město kývne, získá nárok na paušální
odměnu 10 tisíc korun na každý sběrný
dvůr, a zmnohonásobí tak svůj příjem za aktivitu v systému zpětného odběru. Ale na
straně druhé návrh smlouvy hrozí, že při jeho odmítnutí se na město bude vztahovat
původní způsob odměňování. »Kdo by více
peněz nebral?« vznáší řečnickou otázku
Bc. Hůza s poukazem na to, že náklady města jen na obsluhu sběrných dvorů činí zhruba 25 tisíc korun měsíčně. »Jenže ASEKOL se
zřejmě obává možných legislativních změn
a snaží se, abychom mu zaručili, že do svých
dvorů nepustíme jeho případnou konkurenci,« domnívá se Bc. Hůza. »Ale ani my sami už jen z praktických důvodů bychom nechtěli mít v jednom dvoře hned dva systémy,
které se věnují zpětnému odběru téhož typu
elektrozařízení. Pro každý z nich bychom totiž museli ukládat vybrané elektrospotřebiče
zvlášť, odděleně vést už teď nikterak jednoduchou evidenci apod. A jak třeba rozlišit,
zda ten či onen monitor má být přiznán
ASEKOLU, či onomu druhému systému?
Nám se pouze už jen z principu nelíbí, že bychom se měli k něčemu takovému dopředu
zavázat.«
Mgr. Jan Vrba oponuje: »Exkluzivitu si ve
smlouvách nevymiňujeme. Ovšem v hypotetické situaci, pokud by obec uzavřela více
smluv na stejný typ elektrozařízení, by naše
společnost dál zodpovídala za korektní data
evidovaná v informačním systému, která je
povinna předávat v pravidelných zprávách
na MŽP. Proto žádáme obce, které by eventuálně uzavíraly smlouvu na stejný typ elektrozařízení s více kolektivními systémy,
o oddělené vykazování, ukládání a nakládání s odevzdanými spotřebiči v případě zřízení místa zpětného odběru i pro další systémy. Dalším důvodem je samozřejmě to, že
v takovém případě si každý systém musí
uhradit svoje vlastní náklady na sběr a zpracování elektrozařízení, což vyžaduje přesnou evidenci. Obce ke změně smlouvy nenutíme. Ale dochází-li ke změně tak
zásadních podmínek, jako jsou paušální
platby či snižování sankcí ve prospěch obce,
nabízíme podepsání této nové aktualizované smlouvy.«
OBCE ZE SYSTÉMU NEVYSTUPUJÍ
Provozovatelé kolektivních systémů slibují
pro letošní rok řadu dalších výhod pro spolupracující obce. Například ELEKTROWIN
se chystá ještě víc podpořit sběr zejména velkých a malých spotřebičů, jichž se ve srovnání s chladničkami zatím sbírá méně. Bonus
v tomto směru připravil pro obce už loni, přičemž v jím předělených kategoriích spot-řebičů (vyjma chlazení) mohl činit až 2 Kč/kg,
(konkrétní výše závisí na výtěžnosti na obyvatele). Motivovat chce také odměňováním
obcí, které ve zpětném odběru dosahují dobrých výsledků. Zvýšit motivaci obcí se
chystá rovněž ASEKOL. Pro letošek navíc připravuje dotační fond na podporu projektů
obcí v oblasti rozvoje sběru a na podporu informovanosti občanů. Za připomenutí stojí
i fakt, že ani ASEKOL, ani ELEKTROWIN nezaznamenaly dosud žádný případ, kdy by
město či obec s nimi zrušily smlouvu.
POMOHLA BY KONKURENCE?
Starostka Tábora Ing. Hana Randová shrnuje: »Možná by pomohlo, kdyby byla umožněna určitá konkurence mezi kolektivními
systémy. Asi nebylo nejšťastnější svěřit starost o historická zařízení každé ze skupin
vždy jen jednomu systému. Kdyby bylo více
možností, možná by se tyto systémy snažily
vytvořit pro města a obce ještě lepší podmínky. Nicméně dlužno říci, že ač jsme měli k nastavenému systému řadu výhrad, nyní
už funguje docela dobře a všechny systémy
plní své podmínky bez závad. Napravily se
i počáteční problémy s termíny odvozu. Pro
města je velkým přínosem, že nemusí platit
za ekologické odstranění elektrozařízení.
Rozhodně však každému doporučuji předložené návrhy smluv dobře přečíst a nenechat
se odradit tvrzením, že na nich nelze nic měnit. Každá smlouva je přece dohodou obou
smluvních stran, a tak se k její konstrukci
musí přistupovat. Asi se pro obce a města
jen tak nepodaří navýšit odměny za sebraná
elektrozařízení. Ale je třeba vytvořit si přinejmenším přijatelné podmínky plnění.
V Táboře se nám řada, byť třeba i drobněj■
ších úprav ve smlouvách podařila.«
I VA N RY Š AV Ý
7
MO08_09
21.12.07
9:28 AM
Page 8
EKONOMIKA
Boj o dotace z evropských fondů,
který je už předem rozhodnut?
Před dvěma měsíci ministr životního prostředí RNDr. Martin
Bursík oznámil, že se mu po více než tříletých diskusích českého
státu s Evropskou komisí podařilo odblokovat problém se
smluvními vztahy, které naší zemi bránily čerpat evropské peníze na vodohospodářské stavby, zejména čistírny odpadních vod.
M
inistrem vyjednané podmínky přijatelnosti de facto určují, jaké vodohospodářské projekty lze podpořit
evropskými penězi v rámci Operačního programu Životní prostředí (OP ŽP), a pořádně
proto zamotaly hlavu nejen mnoha vlastníkům vodohospodářské infrastruktury, nýbrž
i řadě jejích provozovatelů.
Na dotace v OP ŽP by nyní totiž měli dosáhnout jen ti vlastníci infrastruktury, kteří ji
provozují buď sami, nebo uzavřeli smlouvy
o jejím provozování sice se soukromým subjektem, avšak na kratší dobu. Konkrétně
šanci na až 85% (reálně však spíš zhruba
70%) podíl financování z evropských peněz
dostávají města a obce, které uzavřely
smlouvu na provozování svého vodohospodářského majetku nejdéle do roku 2015. Kde
smlouvy platí do roku 2020, tam mohou
vlastníci počítat pro své projekty nanejvýš
s 60% podílem financování z fondů EU. Ještě méně (maximálně 30 %) dostanou ti municipální vlastníci, jejichž smlouva se soukromým provozovatelem skončí mezi lety
2020 a 2022 (žádná taková smlouva však
v ČR patrně neexistuje). Pokud však smlouva rok 2022 přesahuje, o dotaci už nově nemá smysl usilovat.
M Á B R U S E L P R AV D U ?
Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR
(SOVAK) tvrdí, že česká strana při jednání
s Evropskou komisí dosáhla jen dílčího pokroku. Úspěch to však není »jak z hlediska
jednotlivých podmínek, tak celkově uvolněné alokace«. V prohlášení SOVAK upozorňuje i na to, že platnost smluv překračuje rok
2020 u zdaleka největší skupiny žadatelů
z hlediska objemu potřebných investic –
zhruba 19 mld. Kč. Svaz měst a obcí (SMO)
ČR spolu s Asociací krajů (AK) ČR uvádějí, že
v těchto souvislostech je ohroženo vybudování a modernizace vodohospodářské infrastruktury pro asi tři miliony obyvatel.
Evropská komise se ovšem obává, aby z jejích případných dotací příliš neprofitovaly
soukromé provozní společnosti. Stejný názor zastává ministr Bursík, když o nastavených podmínkách tvrdí, že »je to cesta, jak
pomoci k podpoře veřejných zdrojů do vodohospodářské infrastruktury a zároveň jak
daňovými prostředky nepodporovat výnosný a profitující byznys«.
Jenže je všechno skutečně tak černobílé
a proč se vyjednané podmínky nelíbí nejen
8
vlastníkům a provozním společnostem,
nýbrž také SMO ČR a AK ČR? Česká republika se vůči EU zavázala k řadě kroků ke zlepšení své vodohospodářské infrastruktury.
Nejznámější je přitom závazek českého státu
zajistit odkanalizování a určitý stupeň čištění odpadních vod v rámci čistíren odpadních
vod (ČOV) do roku 2010 pro všechny aglomerace nad 2000 ekvivalentních obyvatel.
Dotované vodohospodářské investice by tak
měly především vést k povinnému zajištění
legislativní shody provozovaného vodohospodářského majetku s požadavky Evropské
komise v oblasti nakládání s odpadními vodami. Investice tohoto druhu nepochybně
mají pozitivní dopad na životní prostředí.
Složitější je však hodnocení přínosu těchto
možných projektů celkově ve vztahu k onomu »výnosnému a profitujícímu byznysu«.
CO NAZNAČIL JEDEN PROJEKT
Například Severočeská vodárenská společnost, a. s., (SVS, její veškeré akcie drží 459 severočeských měst a obcí) s finanční pomocí
předvstupního dotačního nástroje ISPA
v rámci integrovaného projektu »Rekonstrukce systému zásobování pitnou vodou,
výstavba kanalizačních sběračů, rekonstrukce úpravny vody a čistíren odpadních vod
v Podkrušnohoří« zrekonstruovala a zmodernizovala mj. pět čistíren odpadních vod.
Jejich provozovatel – Severočeské vodovody
a kanalizace, a. s. (SČVK – podíl 52,1 % drží
skupina Veolia Voda), však už po ročním provozu všech pěti čistíren u nich zaregistroval
zvýšení svých nákladů o plných 20 %. A to
kvůli větší spotřebě elektřiny, chemikálií a likvidaci většího objemu kalů. Tyto vyšší náklady vlastník infrastruktury provozovateli
nekryl cenou vodného a stočného, a proto se
SČVK musela s nimi vyrovnat zvýšením
vlastní efektivity provozu v jiných lokalitách.
Jinak řečeno, moderní vodohospodářská
infrastruktura – ať je budována s pomocí dotací, či nikoliv – s sebou obvykle přináší vyšší provozní náklady a jen ekonomicky silný
provozovatel je může »ustát«, aniž by se muselo ihned přikročit ke zvýšení ceny vodného
a stočného. A jenom na okraj: Ačkoliv projekt
Podkrušnohoří představoval investici v řádu
0,75 mld. Kč (při 65% podílu financování
z evropských peněz), Evropské komisi při jeho schvalování na sklonku roku 2001 vůbec
nevadilo, že provozovatelem bude soukromý
subjekt – SČVK.
O B C E A K R A J E VA R U J Í : P R I N C I P
S O L I D A R I T Y M Ů Ž E PA D N O U T
Uvedený příklad naznačuje i další rizika,
jichž se obávají také SMO ČR a AK ČR. Pokud
by nová infrastruktura byla financována
z prostředků EU, a došlo tak k vytvoření služby nového druhu nebo služby dodatečného
druhu s význačným nárůstem kvality, měl by
podle podmínek přijatelnosti být její provozovatel vybrán v novém řádném výběrovém
řízení. Tak by se mohlo stát, že nově vybudovaná či zásadně zmodernizovaná infrastruktura bude vyňata z celku, dosud provozovaného jednou společností, a nový provozovatel pro ni začne zvlášť kalkulovat výši vodného a stočného. Prohlášení SMO ČR a AK
ČR varuje před tím, aby nedošlo k rozpadu
principu solidarity mezi malými a velkými
obcemi v ceně vody, »který se reálně projeví
v navýšení stočného a vodného, což bude sociálně neúnosné pro tři miliony obyvatel«.
Už v roce 1993, kdy se u nás začal privatizovat vodohospodářský obor, vznikaly první
provozní smlouvy. V následujících letech se
tyto smluvní vztahy konsolidovaly a v provozních společnostech se začal prosazovat
svými podíly i zahraniční kapitál. Po celou
tuto dobu Evropská komise preferovala
dlouhodobé smluvní zajištění provozními
smlouvami (například při poskytování dotací z dotačního titulu ISPA). Právě dlouhodobý smluvní vztah společně s možností stanovovat cenu a přijmout investiční program
totiž garantuje vlastníkům pokrytí vlastní
spoluúčasti při financování dotovaných investic. Naopak provozovateli dlouhodobé
smlouvy umožňují uskutečňovat vlastní investiční program a také spoluinvestovat do
provozovaného majetku.
Takzvané smluvní investice zajišťované
provozními společnostmi s podílem zahraničního kapitálu se v naší zemi vyskytují
běžně – stačí se podívat na města Olomouc,
Brno nebo Plzeň, kde si vlastníci infrastruktury touto cestou dopomohli k investicím od
provozních společností v řádu stamilionů
korun.
Naproti tomu u krátkodobých smluv, jak
poukazují mnozí členové SOVAK, nelze vyloučit tendenci provozovatele nezaměřovat
se na dlouhodobé cíle a kvalitu provozovaného majetku, nýbrž usilovat jen o rychlé
efekty. Ve výběrových řízeních na provozovatele tak napříště mohou být nejúspěšnější ti,
kdo nabídnou nejnižší cenu vody pro kratší,
pouze několikaleté období. Což s sebou
ovšem rovněž přinese minimální péči o majetek a o zákazníka.
Ministerstvo životního prostředí (MŽP) tyto obavy nesdílí. Podle jeho tiskového mluvčího Mgr. Jakuba Kašpara už naopak při své
komunikaci s potenciálními žadateli o podporu z OP ŽP registruje snahy některých
vlastníků vodohospodářské infrastruktury
leden 2008
MO08_09
21.12.07
9:29 AM
Page 9
EKONOMIKA
FOTO: ARCHIV
ce by se neměly do budoucna spoléhat pouze na grantové prostředky. Ale při plnění plánů obnovy majetku ve spojitosti s řádně
nastaveným nájemným za pronájem infrastruktury by měly usilovat o zajištění prostředků z vlastních zdrojů.«
Jenže města a obce takřka unisono namítají: Otázka plánu financování obnovy je svázána s dlouhodobým zajištěním partnerství.
Jak má pronajímatel garantovat pod sankcemi ministerstvu zemědělství realizaci investičního plánu, když neví, zda za rok či dva
opravdu bude mít k dispozici investiční
zdroje z nájemného, neboť v té době už možná bude muset vypisovat výběrové řízení?
Čistírnu odpadních vod v mosteckém Chanově jako významnou stavbu s přeshraničním dopadem
spolufinancovalo se Severočeskou vodárenskou společností také ministerstvo životního prostředí SRN.
zrušit či zkrátit smlouvy s provozními společnostmi, aby snáze dosáhli na dotace.
»V některých případech již byla dokonce jednání s provozovateli o zkrácení provozní
smlouvy zahájena,« uvádí mluvčí. Připouští
však, že řada těchto smluv především s velkými zahraničními provozními společnostmi je
prakticky nevypověditelná nebo je vypověditelná pouze v extrémních případech, jako je
ztráta licence provozovatele apod.
O B R ÁT Í S E K R O K Y M Ž P P R O T I Č R ?
»Ustanovení o možnosti zkrácení v těchto
smlouvách nejsou obsažena. Vlastník se v takovém případě může dohodnout s provozovatelem na zkrácení smlouvy s poukazem na
možnost získání dotací, na existující možnost
uzavření další smlouvy pro současného provozovatele na základě výběrového řízení, na
případnou ztrátu určitého obchodního kreditu provozovatele. Nebo – je-li dohoda nemožná, může řešit celou věc soudní cestou
při zvážení všech rizik s tím souvisejících. A
úspěch v soudní při by nemusel být nereálný
vzhledem k právním vadám, které mnoho
provozních smluv obsahuje. V některých případech by soud mohl konstatovat i neplatnost smluv s ohledem na jejich nevyváženost
a způsob, jakým se provozovatel k poskytování služby dostal, tj. v rozporu s právními
předpisy,« míní Mgr. Jakub Kašpar. A dodává,
že zprostředkující subjekt, tedy Státní fond
životního prostředí, předpokládá v nejbližší
době najmout právní experty, kteří budou
poskytovat poradenství v této věci potenciálním žadatelům.
Vážné pochybnosti v tomto směru však vyjádřil člen právní komise SOVAK Mgr. Jan Toman. »Řešení případné neshody soudní cestou by bylo velice nešťastné a v důsledku by
se mohlo obrátit proti ČR. Nynější kroky MŽP
se totiž ocitají na hraně porušování závazků
ČR na ochranu investic.« Provozní společnosti při porušení svých práv budou podle
leden 2008
právníka požadovat vysoké náhrady za kroky
vlastníků iniciované státem. Mgr. Toman nesdílí ani názor, že by žaloby proti stávajícím
smlouvám měly reálnou šanci na úspěch.
»Stát sám u naprosté většiny smluv přímo
či nepřímo asistoval, ať už v rámci privatizace, nebo jako akcionář disponující tzv. zlatou
akcií. Navíc nelze na stávající právní vztahy
hledět retroaktivně a soulad s právními předpisy je nutné posuzovat zpětně k datu jejich
uzavření,« upozorňuje Mgr. Jan Toman.
Z ÁVA Z K Y V Ů Č I E U P Ř E D N O S T N Ě
Zajímalo nás, zda podle názoru MŽP vlastníkům, kteří uzavřeli provozní smlouvy na delší období, nebudou chybět zdroje na kofinancování dotovaných projektů, takže se
soustředí jen na takové, které vzhledem k závazkům ČR vůči EU takříkajíc hoří. Zatímco
investice do rekonstrukcí zastaralé infrastruktury se odloží, zvýší se riziko havárií vodovodních a kanalizačních řadů, ohrozí se
kvalita dodávané pitné vody apod. Notabene
když po roce 2013 evropský penězovod do
ČR bude už značně přiškrcen, a tempo dalšího budování moderní vodohospodářské infrastruktury u nás se proto kvůli omezeným
dotacím z evropských fondů zpomalí.
Mluvčí MŽP vysvětluje: »Jedním ze základních cílů prioritní osy 1 OP ŽP je splnění závazku vyplývajícího ze směrnice 91/271/EHS
o čištění městských odpadních vod do konce
roku 2010, který se v zásadě týká výstavby kanalizačních sítí a čistíren odpadních vod
pouze v aglomeracích nad 2000 ekvivalentních obyvatel. Tento cíl bude primárně sledován v první polovině současného programového období a na jeho realizaci je
vymezena většina grantových prostředků
v rámci prioritní osy 1. Možnosti financování rekonstrukcí infrastruktury i mimo plnění
výše uvedené směrnice jsou v rámci OP ŽP
omezené s ohledem na alokované prostředky. Především je však nutné zdůraznit, že ob-
SEVER ČECH OHROŽEN NENÍ, ALE...
Podle předsedy představenstva Severočeské
vodárenské společnosti, hejtmana Libereckého kraje Petra Skokana vodohospodářské
projekty na severu Čech vyjednanými podmínkami OP ŽP přímo ohroženy nejsou.
»Ovšem nižší dotace proti původnímu
předpokladu znamená, že musíme hledat
další zdroje financování, nechceme-li výrazněji omezit například obnovu stávajícího
majetku společnosti. Délka vyjednávání
s Evropskou komisí způsobila nepříjemný
časový posun v plánované realizaci projektů,
na což jsme již byli nuceni zareagovat. Tak
třeba projekt Dolní Labe jsme se rozhodli
uskutečnit od roku 2008 jako jednotlivé stavby, tedy bez dotace – pouze z vlastních zdrojů a s využitím úvěru. U dalšího integrovaného projektu Čistá Ploučnice, který bychom
chtěli zahájit o rok později, nadále usilujeme
o dotaci v rámci OP ŽP. Problém vidíme
v tom, že na posledních vyjednáváních
o podmínkách poskytování dotací z fondů
EU byla opominuta skupina projektů z období 2004–2006, které se už realizují. Z pohledu přislíbených dotací se tak investice
uskutečňované na základě těchto projektů
ocitly v nejistotě,« vysvětluje Petr Skokan.
»Nepodaří-li se nám pro dofinancování projektů s nižším procentem evropské dotace
získat finanční podporu státu, museli bychom je realizovat s využitím úvěru. Což by
s sebou logicky přineslo dopad do ceny. Případně by mohlo dojít k přepracování podnikatelského záměru naší společnosti, který je
teď připraven až do roku 2010: Musely by se
přehodnotit jeho priority a realizovat jen ta
nejefektivnější opatření.«
SVS uzavřela smlouvu s SČVK až do roku
2020 a podle předběžného vyjádření MŽP
může počítat s až 60% financováním projektů z fondů EU. »Další příspěvek ve výši 25 %
můžeme na základě slibu pana ministra Bursíka očekávat od státu. Ze strany provozovatele je smlouva dlouhodobě ve všech ohledech plněna, nemáme proto žádný regulérní
důvod pro její vypovězení či zkrácení. Za takový důvod totiž z hlediska platné legislativy
nelze považovat ani možnost případného
získání dotací z fondů EU,« uzavřel hejtman.
Potvrdil však, že SVS hodlá zahájit jednání
s provozní společností o úpravách stávající
smlouvy tak, aby v co nejvyšší míře vyhověla
■
podmínkám přijatelnosti.
I VA N RY Š AV Ý
9
21.12.07
8:44 AM
Page 10
INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE
Praha 6 otevřená už podruhé
V
soutěži Otevřeno x Zavřeno 2007 obdržela Městská část Praha 6 třetí cenu za
zveřejňování programů a zápisů z jednání komisí a výborů. Jenže to není jediný
důvod, proč její server www.praha6.cz stojí
za pozornost. Tyto internetové stránky totiž
obsahují i řadu jiných informací, pro něž si
novinky nechává posílat e-mailem na dva tisíce zájemců a které mohou sloužit ostatním
městským a obecním webům jako cenná inspirace.
Začněme však zveřejňováním programů
a zápisů z jednání komisí rady a výborů zastupitelstva. To u nás ještě zdaleka není běžné. A pokud ano, pak se obvykle na webu samosprávy setkáváme spíše jen se zápisy
z jednání zastupitelstva. Aby však občan mohl – tak jako v případě MČ Praha 6 – vysledovat vývoj určité záležitosti od jejího zařazení
do programu jednání příslušné komise, přes
její pro jednání v komisi a radě až po jednání
v zastupitelstvu včetně informací, kdo jak
hlasoval, to je skutečně ojedinělé a po zásluze bylo v soutěži oceněno.
ZASTUPITELSTVO ON-LINE
Navíc se s každým zasedáním zastupitelstva
může zájemce seznámit nejen z doslovného
zápisu, ale může jeho průběh sledovat on-line, případně si ještě dodatečně prohlédnout
videozáznam, který bývá rozstříhán na menší části podle jednotlivých bodů jednání.
»Nejde nám o tituly či ocenění. Přesto
doufám, že potvrzují naši snahu o vyšší
kvalitu veřejné správy. Transparentnost,
otevřenost, připravenost k diskusi, aktivní
zveřejňování informací o postupech, rozhodnutích, podkladech, hlasování, struktuře
a dalších aspektech činnosti úřadu… To jsou
naše priority nejen proto, že jsme je slíbili
v programovém prohlášení. Prostě nám připadají jako základní principy slušnosti, které
by každý úřad měl respektovat a dodržovat.
Ale lhal bych, kdybych řekl, že nás jak loňské
třetí místo, tak předloňské vítězství v soutěži
Otevřeno za přiznání majetkových a finančních vztahů zastupitelů k obci, netěší,« konstatuje starosta Mgr. Tomáš Chalupa.
Dalším příkladem otevřeného jednání je
elektronické tržiště, které radnice používá
pro vyhlašování veřejných zakázek malého
rozsahu v hodnotě do 2 milionů, u stavebních prací do 6 milionů korun. Na serveru je
zveřejněno již více než 800 realizovaných zakázek s uvedením vítězné nabídky, zdůvodnění a informací, kdo zodpovídá za výsledky:
jméno, funkce a kontaktní údaje. Ne náhodou si upozornění na nové veřejné zakázky
nechá zasílat mailem na 2000 podnikatelských subjektů.
NEJLEPŠÍ ELEKTRONICKÁ SLUŽBA
ROKU 2007
Server MČ Praha 6 se může pochlubit
i tím, že jeho lokální MMS-ing byl loni v soutěži Zlatý erb v roce 2007 vyhodnocen jako
nejlepší elektronická služba roku. Umožňuje
totiž občanům odeslat přímo z mobilního te-
10
FOTO: ARCHIV
MO10_11
Obora Hvězda se svým letohrádkem získala 2. místo v internetovém hlasování o Sedm divů Prahy 6.
lefonu, případně z počítače, fotografie zjištěného nepořádku a jiného nešvaru na veřejných prostranstvích – například rozbité lavičky, pomalované fasády, začínající skládky,
rozbitého chodníku, neposekané trávy.
Snímky se objeví na serveru v rubrice Lokální MMS-ing i s doprovodným textem autora,
datem oznámení a postupem řešení. V době
přípravy tohoto textu počátkem prosince
2007 chyběly už jen dvě fotografie do 200
záznamů. K tak velkému aktivnímu zájmu
veřejnosti o čistotu a pořádek ve městě přispívá i fakt, že kompetentní pracovníci zpravidla na tyto podněty velmi rychle zajistí nápravu.
Jinou zajímavou ukázkou využití komunikačních technologií ve prospěch občanů je
SMS news, neboli městský rozhlas v kapse.
Radnice tak zasílá důležité informace na zaregistrovaná čísla mobilních telefonů občanů formou krátkých textových zpráv (SMS).
Služba funguje pro zákazníky všech tří českých mobilních operátorů a využívá ji kolem
1700 občanů. »Prostřednictvím SMS informujeme například o silničních uzavírkách,
poruchách a opravách vodovodu či jiných
krizových situacích. Ale také o chystaných
kulturních akcích,« říká Martin Šalek, tiskový
mluvčí městské části.
Občané se mohou nechat informovat také
o novinkách zveřejněných na serveru
www.praha6.cz. Mailem si je dávají posílat
zhruba dva tisíce uživatelů internetu, další
využívají také RSS kanály.
I N T E R N E T O VÁ T V N O V I N K O U
Nejnovějším technologickým obohacením
radničního serveru je Internetová televize
Prahy 6. Od října 2007 přináší v průměru tři
reportáže týdně. Například jedna z nich se
jmenovala Stop grafitti. Informovala o programu Prahy 6, na jehož základě radnice na
své náklady opraví jakékoli nápisy, tagy, ob-
rázky od sprejerů na těch nemovitostech na
území městské části, jejichž majitelé podepíší s radnicí smlouvu. Stačí pak jen nahlásit
poškození a do 24 hodin přijede firma a bezplatně nápisy odstraní. Radnici sice program
něco stojí, ale tím, že grafitti jsou ihned odstraněna, sprejeři se nestačí pochlubit svými
dílky, přestávají mít zájem o plochy na území
Prahy 6 a přesouvají se jinam.
Server městské části si vytvořil komunitu
pravidelných aktivních návštěvníků. Reagují
i na různé ankety a soutěže. Tak třeba internetového hlasování o Sedm divů Prahy 6 se
zúčastnilo kolem 1500 lidí. Nejdříve sami nominovali různé divy a v další fázi o návrzích
hlasovali. V superfinále zvítězil Břevnovský
klášter se 347 hlasy před Oborou Hvězda s jejím letohrádkem (334 hlasy) a starou čistírnou odpadních vod v Bubenči (154 hlasy).
F I N A N C O VÁ N Í ? B E Z P R O B L É M Ů
Zaplnit server velkým množstvím informací
a navíc využívat tolika různých technologií,
to určitě není zadarmo. Jak se tváří zastupitelé, mají-li rozhodovat o penězích na provoz
serveru? Podle mluvčího s financováním
žádné problémy nejsou. Výdaje na provoz
serveru jsou zahrnuty do rozpočtu odboru
informatiky. Největší částku si vyžádalo naprogramování aplikace. O vkládání informací se stará M. Šalek a další pracovníci. Tvůrci
aplikace, externímu programátorovi, radnice
platí za údržbu a další rozvoj serveru měsíční paušál, který zahrnuje určitý počet programátorských a servisních hodin. Pokud se
dohodnutý čas přečerpá a je zájem na dalším
novém vylepšení, za práci navíc se platí podle počtu odpracovaných hodin. Protože každoročně přibývají na serveru nové a nové
funkce, tato praxe zřejmě vyhovuje všem
■
stranám.
J A R O S L AV W I N T E R
leden 2008
MO10_11
21.12.07
8:44 AM
Page 11
INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE
Soutěž Zlatý erb má
mladšího bratříčka
Patnáctiletý Patrik Rajs z Chomutova jako
hlavní tvůrce dětské internetové TV Sedr loni
v soutěži Junior Web obdržel zvláštní cenu
ministra Ivana Langera.
dění v obci, jiné pořady se zase věnují vědě
a technice či zábavě.
PROČ JUNIORERB?
»Poznatky z minulých ročníků, že mladí lidé
docela často vytvářejí webové projekty prospěšné pro jejich obec, místní komunitu či
region, nás vedly k vytvoření speciální soutěže JuniorErb,« říká Jiří Peterka, koordinátor
projektu Junior Internet. JuniorErb volně navazuje na populární soutěž webů pro města
a obce Zlatý erb. »Při hodnocení webových
stránek přihlášených do soutěže Zlatý Erb se
často setkáváme s tím, že za webovými stránkami měst, obcí a regionů stojí děti starostů,
tajemníků obecních úřadů či zastupitelů,
které mají k veřejné správě blíže,« uvádí Jan
Savický ze Sdružení Zlatý Erb. »Nová soutěž
JuniorErb je příležitostí pro starosty obcí
a měst, aby přihlásili projekty svých mladých
občanů, zhodnotili potenciál, který v nich
mají, a možná dokonce ušetřili z obecního
rozpočtu prostředky za zpracování profesionální webové prezentace.«
Soutěže JuniorErb se mohou zúčastnit
mladí autoři do 18 let. Nejlepší z nich budou
moci prezentovat své práce nejen koncem
března na konferenci Junior Internet v Praze,
ale také na dubnové konferenci Internet ve
státní správě a samosprávě v Hradci Králové.
ILUSTRAČNÍ FOTO: ARCHIV
O S M L E T P Ř I VÁ B I L O P R O J E K T U
TŘI TISÍCE MLADÝCH ÚČASTNÍKŮ
Za uplynulých osm ročníků se do projektu
Junior Internet zapojily téměř tři tisíce dětí
a mladých lidí, kteří se aktivně věnují internetu. Pro řadu z nich se stal jakýmsi odrazovým můstkem k jejich dalšímu rozvoji. Mnozí z minulých vítězů vytvářejí webové stránky
a internetové projekty na profesionální úrovni, které obstojí i v konkurenci dospělých.
Celý projekt Junior Internet iniciovali
a s pomocí BMI sdružení (www.brezen.cz)
organizují sami mladí lidé. Probíhá v rámci
kampaně Březen – měsíc internetu. V minulosti se mezi nejlepšími vyskytovaly také webové stránky obcí, které na vysoké úrovni vytvářeli autoři navštěvující ještě základní,
případně střední školu. Například v roce
2005 udělil Vladimír Mlynář zvláštní cenu
ministra informatiky Vladimíru Vondrušovi
za Strmilovsko.cz, oficiální web Strmilova
a okolí. Na loňské konferenci Junior Internet
získala první cenu v kategorii Junior Web dětská internetová televize TV Sedr, kterou vytvářejí děti z obce Otvice. Dětští redaktoři sami natáčejí různé pořady a vytvořili si pro
svoji televizi i webové stránky. V Otvickém
zpravodaji pravidelně informují o aktuálním
FOTO: ARCHIV
Z
a webovými stránkami měst, obcí a regionů, které byly přihlášeny do soutěže
Zlatý erb, často stojí děti starostů, tajemníků obecních úřadů či zastupitelů, které mají k veřejné správě blíže. I těmto dětem a mladým lidem je nyní určena soutěž JuniorErb.
Pro internetové tvůrce do 18 let ji vyhlásili
organizátoři projektu Junior Internet. Chtějí
tak upozornit na talentované mladé autory,
kteří vytvářejí webové projekty užitečné pro
svou obec či komunitu.
Na už tradiční konferenci Junior Internet
každý rok vždy během března v Praze
nechybějí ani nejmladší věkové kategorie.
leden 2008
D A L Š Í C H P Ě T K AT E G O R I Í
Kromě JuniorErbu vyhlásili organizátoři ještě soutěže v dalších pěti kategoriích. JuniorWeb je soutěží webových stránek jednotlivců
(případně dvou tvůrců), JuniorProject soutěží webových projektů, vytvářených týmem
autorů. Do soutěže JuniorDesign lze přihlásit
designy a grafické návrhy, do JuniorTextu
text na téma »Internet – dobrý sluha, zlý
pán« a JuniorMobil soustředí aplikace a hry
pro mobilní telefony. Uzávěrka všech soutěží je 15. února 2008, další informace najdou
■
zájemci na www.juniorinternet.cz.
J A R O S L AV W I N T E R
Veřejná správa
a internet /18
V
ítejte u dalšího dílu užitečných internetových odkazů ve veřejné
správě. Protože se v poslední době
často zmiňuje kauza nákupu vojenských
transportérů a téma protiraketového
obranného radaru rovněž zůstává stále
živé, podíváme se na stránky Ministerstva obrany ČR a Armády České republiky na adresu www.army.cz.
Co bude občany (a starosty) patrně
nejvícenejvíc, je kauza radarové základny
ve vojenském prostoru Brdy. Na tohle téma se můžete podívat do sekce Infoservisu »O čem se mluví«, kde můžete začít
článkem »Co je protiraketová obrana« na
adrese http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=7749.
Průběžné shrnutí všeho podstatného
k celé záležitosti najdete ve zvláštním
čísle armádního časopisu A report na adrese http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=8539 (odkaz na něj je i na
úvodní stránce ministerstva).
Chcete-li se dozvědět více o samotném
Vojenském výcvikovém prostoru Brdy, podívejte se na http://www.army.cz/files/7746/Brdy.pdf. Doufejme, že se v celé
věci přestane používat dezinformací, ať
záměrných, nebo vycházejících pouze
z neznalosti či špatného pochopení.
Další oblastí, která vás může zajímat, je
sekce Finance a zakázky, v níž kromě resortního rozpočtu a Roční zprávy ministerstva obrany (zatím za rok 2005) najdete
i přehled vyhlášených veřejných zakázek.
Vaší pozornosti doporučuji rovněž sekci Nepotřebný majetek. V ní se dozvíte,
jaký movitý a nemovitý majetek armáda
nabízí k prodeji. Aktuálně jde o několik
nákladních a osobních aut, ale najde se
mezi tím i sem tam nějaký motocykl nebo elektrocentrála. Možná by se něco
z toho mohlo hodit i sboru dobrovolných
hasičů ve vaší obci... Dobře si však přečtěte podmínky pro odkup majetku
(http://www.army.cz/scripts/detail.php?
id=202).
Zvolíte-li na úvodní stránce webu odkaz »Profesionální armáda«, kromě informací o struktuře generálního štábu se
dozvíte i o všech projektech výstavby armády. Třeba o takových, jako je Jas-39
Gripen, modernizace T-72, výstavba základen vzdušných sil či rekonstrukce
pražské budovy generálního štábu. Další
zajímavou sekcí je »Aktivní záloha«. Co to
je? Jak do ní vstoupit? Uvolní mě zaměstnavatel na vojenské cvičení? Tohle vše
■
najdete právě tam.
VÁ C L AV K O U D E L E
vedoucí odboru informatiky
Krajského úřadu Plzeňského kraje
[email protected]
11
MO12
21.12.07
8:28 AM
Page 12
INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE
e-Government by lidem neměl škodit
V roce 2007 probíhala na ministerstvech jednání a připomínková
řízení k návrhu zákona o elektronizaci procesních úkonů, označovaného také jako zákon o e-Governmentu. Zákon by měl občanům
usnadnit komunikaci s veřejnou správou. Návrhy ministerstev
však jdou proti všem principům moderní veřejné správy.
V
oblasti e-Governmentu nemá ČR
obecně dobrou pověst. Při posledním
měření v roce 2006 se ze všech 25 států Evropské unie ocitla až na 21. místě. I přes
mírné zlepšení některých služeb e-Governmentu se tak její pozice proti roku 2004 ještě
zhoršila. Důvod je jednoduchý – ostatní evropské země udělaly daleko větší krok vpřed
než my.
Zástupci státu si to snad konečně uvědomili a v minulém roce přišli hned s několika
návrhy, jak situaci v této oblasti řešit. Kromě
zrušení ministerstva informatiky to byl také chystaný zákon o elektronizaci procesních úkonů, známý rovněž jako zákon o eGovernmentu nebo eGovernment Act (EGA).
Koncept návrhu zákona ale podle mého názoru žádné významné zlepšení neslibuje,
spíše naopak.
K R O K Z PÁT K Y ?
Zákon o e-Governmentu by měl podle jeho
předkladatelů zrovnoprávnit elektronické
a listinné dokumenty a jejich konverzi, jed-
noznačně určovat osoby při elektronické komunikaci s úřady a umožnit fungování tzv.
datových schránek. Měl by sloužit jako jakýsi předstupeň úplné elektronizace komunikace s úřady. To zní na první pohled velmi
záslužně. Ve skutečnosti by však jeho aplikace v praxi přinesla takové změny, které by
pro český e-Government znamenaly krok
zpátky.
Přestože se navrhovaný text zákona v průběhu roku vyvíjel, hlavní problémy v něm
stále zůstávaly. Byly to například nedostatky v konceptu datových schránek, konverzi
písemností nebo identifikaci občanů, které
šly proti veškerým zásadám úspěšného eGovernmentu. Praktická realizace takového
zákona by znamenala jediné – nesmyslné
plýtvání veřejných prostředků. Navíc by se
s vysokou pravděpodobností snížila obecná
důvěra občanů k veřejné správě.
PŘES HRANICE BEZ ČEKÁNÍ
Česká republika přitom není v Evropě sama,
kdo se elektronizací veřejné správy zabývá.
Historie návrhu zákona o e-Governmentu
Březen 2007: Ministerstvo informatiky představilo první verzi návrhu zákona o eGovernmentu. Jeho znění vycházelo z návrhu zákona, který v roce 2005 připravilo sdružení eStat. Zákon byl předložen do veřejného a později meziresortního připomínkového řízení.
■ Květen 2007: Ministerstvo informatiky bylo zrušeno a celou agendu ohledně chystaného zákona převzalo ministerstvo vnitra, které oznámilo, že nejpozději do září 2007 předá hotový návrh zákona do Legislativní rady vlády ČR.
■ Září 2007: Termín předání návrhu zákona Legislativní radě vlády ČR byl posunut.
■ Listopad 2007: Zrychlené meziresortní připomínkové řízení. Náměstek ministra vnitra Zdeněk Zajíček
oznámil, že finální verze návrhu zákona stále není připravena.
■
Hlavní nedostatky návrhu zákona
Datové schránky: Navržený systém je duplicitní s již uzákoněnými a zčásti realizovanými systémy elektronických podatelen a elektronické komunikace podle zákona o informačních systémech veřejné správy.
Principiálním problémem je i povinnost užívání schránek vybranými právnickými osobami. Povinné užívání
datových schránek nemůže vyřešit stávající problémy doručování, protože ten, kdo umí obejít stávající
systém, si najde způsob, jak obejít i ten plánovaný, zatímco běžný podnikatel bude »bit. Problémem je
rovněž komplikovaná a administrativně náročná obsluha datové schránky i pro fyzické osoby, neznámý
způsob a místo přístupu ke schránkám pravděpodobně vyžadující další investice, jejich zabezpečení, neexistence nezávislých kontrolních mechanismů a centralizace a tím i zvýšená možnost jejich zneužití.
■ Konverze písemností: Konzervuje stávající zastaralé procesy a přidává k nim elektronickou formu. Navržený způsob vede k větší komplikovanosti, kdy vedle papírové agendy bude vedena shodná agenda elektronická a přibudou další evidence a úkony. Přitom zákon ve skutečnosti elektronickou a papírovou formu
nezrovnopravňuje.
■ Identifikace: Tato problematika byla několikrát změněna. O to více je alarmující, že popis v návrhu zákona je nejednoznačný a pravděpodobně vytvořený bez odborné znalosti elektronické identifikace.
■ Velký bratr: Spojením povinných datových schránek a povinné elektronické komunikace provozované
ministerstvem vnitra s identifikací, které umožňuje propojování informací, a to vše bez nezávislých kontrolních mechanismů, vzniká velmi výkonný systém sledování a vyhodnocování komunikace veřejné správy
všech úrovní s občany, firmami i navzájem.
■
12
Mohla se proto poučit z úspěšně uskutečněných projektů jinde ve světě, kde postupná
elektronizace veřejné správy vede ke zlepšení služeb pro občany. Například v Irsku veřejná správa sama předvyplňuje daňová přiznání o údaje, které má k dispozici. Občané
a firmy při podávání daňových přiznání již
řadu věcí nemusí sami dokládat.
Asi nejdále jsou v Rakousku, kde již funguje
institut tzv. tisknutelného elektronického podpisu.
Ve Švédsku zase funguje projekt non-stop
celního odbavení. S elektronickými prostředky podle mobilního telefonu řidiče lze
automaticky zjistit, že přejel hranice, a následně je mu předána informace potřebná
k celnímu odbavení pomocí SMS. Zbytek odbavení uskutečňují přes internet sami pracovníci firmy.
Systém tímto způsobem funguje jen pro
firmy, které jsou celníky certifikovány a mají jejich důvěru. Ušetřené kapacity mohou
věnovat kontrole těch, kteří tolik důvěry nemají.
VYTISKNĚTE SI ELEKTRONICKÝ
PODPIS
Existují však i země, které pojímají problematiku e-Governmentu mnohem komplexněji. V sousedním Německu například vznikla iniciativa »e-Government 2.0«, která
spočívá v propojení služeb různých institucí
podle potřeb občanů a firem tak, aby na ně
nebyla přenášena komplikovanost veřejné
správy.
Asi nejdále jsou v Rakousku, kde již funguje institut tzv. tisknutelného elektronického
podpisu. Veřejná správa vytváří pouze elektronické dokumenty, které pak opatří elektronickým podpisem. Ten má přitom takovou formu, že při vytištění zůstane zachován
a také poté je možné ho ověřit. Vytištěný dokument má stejnou právní sílu jako původní
elektronický.
Elektronizace veřejné správy by se neměla
zaměřit na usnadnění výkonu moci, ale naopak na usnadnění života občanů a firem, na
zjednodušení komunikace s veřejnou správou. Nezbývá než doufat, že si tuto skutečnost uvědomí i čeští politici. Jinak hrozí, že
se Česká republika zařadí mezi země, jejichž
pojetí e-Governmentu neznamená pro občany přínos, ale pouze šikanu a omezení jejich
■
práv a svobod.
M I R O S L AV Ř I H Á K
generální ředitel společnosti ANECT,
e-Governmentu se dlouhodobě věnuje
na místní i mezinárodní úrovni
leden 2008
MO13_14
21.12.07
8:45 AM
Page 13
TÉMA
FOTO: JIŘÍ BERAN
komunální technika
Malá mechanizace obcím už nestačí
V
ybavení svazků obcí základní technikou, tak byl před dvěma roky pojmenován dílčí grantový program Programu rozvoje Královéhradeckého kraje. Na
základě doporučení obcí a mikroregionů byl
orientován na pomoc při jejich vybavení
technikou potřebnou pro lepší vzhled jejich
pozemků, zeleně a veřejných prostranství,
stejně jako třeba pro zimní údržbu chodníků
a pěších tras atd. Jak uvedl mluvčí kraje Imrich Dioszegi, svazky obcí s pomocí grantů
kraje nejčastěji nakupovaly travní sekačky
včetně sad příslušenství, malotraktory, křovinořezy, mulčovače, motorové pily, sněhové
frézy a sněhové skútry. Ale také elektrocentrály či kalová čerpadla pro řešení krizových
situací při povodních, přívalových deštích,
větrných a sněhových kalamitách apod.
Zůstávalo přitom na samotném svazku, jakou obci přidělí techniku pořízenou díky
grantu. Z úrovně kraje nebyla stanovena ani
podmínka, že nakoupený stroj musí sloužit
jak obci, u níž je veden jako majetek, tak
okolním sídlům. Takové případné rozhodnutí bylo totiž v kompetenci příslušného mikroregionu.
Podporu ve výši 201 tisíc korun získal
i dobrovolný svazek obcí Mikroregion Hustířanka na Náchodsku. Mikroregion, který si
svůj název vypůjčil od potoka protékajícího
hned několika sídly na jeho území, sdružuje
16 členských obcí. Josef Karel, starosta Veli-
leden 2008
Údržbě veřejných prostranství obcí malá
mechanizace už leckde
přestává vyhovovat.
Jenže na větší a výkonnější stroje hlavně
menší sídla zpravidla
nedosáhnou.
chovek a zároveň předseda mikroregionu,
potvrzuje, že s uděleným grantem tam skutečně mohli volně nakládat a že dokonce ani
v žádosti o něj nemuseli jmenovitě uvádět,
která členská obec jej nakonec dostane. »Výbor svazku nakonec rozhodl, že podpora bude rozdělena mezi obce Dubenec a Kuks,« říká. »Nestalo se tak však na základě velikosti
těchto obcí. Ale přihlíželi jsme k faktu, že tyto obce ze svazku žádnou dotaci ještě nikdy
neobdržely. V předchozích letech bývaly dotace rozdělovány mezi více členských obcí
po menších finančních částkách, za něž se
pak nejčastěji pořizovala malá mechanizace
typu Vari. V roce 2006 jsme se rozhodli pod-
poru nedrobit, aby mohla být zakoupena
lepší a výkonnější technika. Konkrétně šlo
o malotraktor KUBOTA a mulčovač ORSI (viz
horní snímek). Příslušná obec si však nákup
jí vybraného stroje u jí vybraného prodejce
musela sama dofinancovat nejméně z 50
procent, což bylo ostatně podmínkou pro
získání dotace od kraje. Ve skutečnosti míra
kofinancování ze strany obcí byla ještě vyšší:
Dubenec z celkových nákladů na pořízení
mechanizace uhradil 73 a Kuks 53 procent,«
vysvětlil Josef Karel.
Pořízená technika zůstává ve vlastnictví
mikroregionu, který ji oběma obcím pouze
zapůjčil. Dubenec i Kuks ji využívají pro
vlastní potřebu a samy také hradí provozní
náklady včetně servisu, pozáručních oprav či
školení obsluhy. Po uplynutí pěti let jim mikroregion oba stroje bezplatně převede do
vlastnictví.
Královéhradecký kraj loni tento grantový
program už neobnovil a ten nebude platit
ani letos. Josef Karel se domnívá, že obce by
však měly zájem o jeho pokračování. »Zatím
totiž zůstává ještě řada obcí, která touto
technikou není dostatečně vybavena. Údržbě veřejných prostranství obcí malá mechanizace už leckde přestává vyhovovat. Jenže
na větší a výkonnější stroje menší sídla zpra■
vidla nedosáhnou,« uzavřel starosta.
I VA N RY Š AV Ý
13
21.12.07
TÉMA
8:45 AM
Page 14
komunální technika
Díky programu LEADER ČR
koupili sekačky i sněžný skútr
Až o letošní zimě opět zatoužíte postavit se na běžky a možná
právě na Vysočině mezi Telčí a Řásnou k tomu využijete některou
z tamních četných běžeckých tratí s perfektně upravenou stopou, vězte, že zásluhu na tomto ráji běžkařů má spolu s TJ Řásná
nyní nově i Místní akční skupina (MAS) Mikroregionu Telčsko.
M
stovním ruchu, člen MAS, se smluvně zavázal k údržbě zhruba třiceti kilometrů běžeckých tratí v závislosti na sněhových podmínkách tak, aby minimálně o víkendu byla
zajištěna jejich sjízdnost. Díky tomu se mohly propojit dva projekty – podnikatelův i
mikroregionu, přičemž skútr byl zakoupen
mikroregionem s podnikatelovou finanční
spoluúčastí. Podnikatel bude stroj provozovat na základě smlouvy o výpůjčce zdarma
po dobu pěti let a pak mu bude převeden do
vlastnictví.
Vedoucí kanceláře mikroregionu Eva Skálová podotýká: »Toto řešení je výhodné pro
obě strany. Podnikatel nemusel zaplatit plnou cenu stroje, ale stačil mu na to menší
podíl spolufinancování, přičemž provozní
náklady mu zůstanou stejné. Mikroregion si
zase naopak smluvně zajistil údržbu tratí.«
Dodržování smlouvy ze strany podnikatele si
pohlídají nejen starostové a další volení zastupitelé obcí, na jejichž území běžecké trasy vedou, ale, jak Eva Skálová podotýká,
»podnikatel samozřejmě bude i pod drobnohledem veřejnosti«.
AS na svůj projekt Mikroregionem
Telčsko na kole, na koni i na lyžích
obdržela dotaci 2,5 mil. Kč z programu LEADER ČR 2007, podprogram 229220
Podpora rozvoje – LEADER, a tuto částku
rozdělila mezi čtyři žadatele o podporu. Jedním z nich byl Mikroregion Telčsko, který tak
na projekt Stezky Mikroregionu Telčsko dostal 1,151 mil. Kč a mj. je použil na nákup
sněžného skútru pro údržbu běžeckých tratí.
FOTO: PETR STEJSKAL
P R O P O J I L I D VA P R O J E K T Y
Zakoupení skútru v mikroregionu plánovali
už několik let, ale potýkali se s problémem
nalézt vhodného provozovatele. S příchodem podnikatelů do místní akční skupiny se
nakonec jeden takový našel. Podnikatel v ce-
Už na konci loňského listopadu v Mikroregionu
Telčsko značkovali běžkařské tratě, které nyní
pomáhá udržovat sněžný skútr zakoupený
díky podpoře z LEADER ČR 2007.
POMOC NEJEN PĚTI OBCÍM
Mikroregion z uvedené dotace zakoupil rovněž pět sekaček na údržbu veřejných prostranství obcí, jimiž prochází zhruba 120 kilometrů stávajících cyklotras a nově také dva
úseky (viz rámeček) plánované odbočky Greenways Regionu Renesance (volného sdružení mikroregionů Jemnicko, Dačicko, Telčsko a Třešťsko). Na nákup každé ze sekaček
bylo z přijaté dotace uvolněno po 72 tisících
korun, zbytek do plné ceny dorovnaly příslušné obce.
Mikroregion Telčsko má 49 členských obcí.
Jak mezi ně rozdělit pět sekaček? Pro odpověď tam vycházeli ze skutečnosti, že mikroregion je rozdělen do deseti okrsků a že »nositelská« obec, jíž bude zakoupená sekačka
zapůjčena, bude zajišťovat sečení trávy
(ovšemže vždy po předchozí dohodě) i pro
okolní obce a za úhradu provozních nákladů.
Ve třech okrscích už sekačku měli. Další okrsek sestává pouze z malých obcí, z nichž žádná by nákup sekačky nemohla spolufinancovat a hradit ze svého i provozní náklady.
Navíc by obtížně hledala pracovníka pro její
obsluhu, nemluvě o tom, že by ani nebyla
s to zajistit převozy sekačky do sousedních
obcí. V pátém okrsku se obce o provozu sekačky nedokázaly mezi sebou dohodnout..
Na Telčsku se nevydali cestou hromadného nákupu pouze jednoho konkrétního typu
sekačky stejného výrobce i prodejce s vidinou případné množstevní slevy. Mikroregion
na každé příslušné obci i okrsku ponechal
rozhodnutí, jaký typ sekačky jim bude v jejich podmínkách nejlépe vyhovovat. A také
to, aby si rovněž sami zvážili, kolik jsou
ochotni a schopni přispět na dofinancování
nákupu vybraného stroje. Podle Evy Skálové
při tom kromě požadovaných technických
parametrů a ceny sekačky hrála významnou
roli i vzdálenost odborného servisu. Výsledkem je, že každá z pěti zakoupených sekaček
je jiného typu od celkem tří dodavatelů.
Přesto mikroregion u každého nákupu získal podzimní slevu, takže ceny sekaček se
pohybují od 85 tisíc do 155 tisíc korun. Rozdíl mezi obdrženou dotací ve výši 72 tisíc korun a konečnou cenou stroje každá obec,
které je stroj zapůjčen k jeho provozování,
dorovnala mikroregionu formou příspěvku
na projekt. Právě tuto formu na rozdíl od
pronájmu stroje či proplacení faktury za něj
obcí Eva Skálová vyzvedává jako nejjednodušší. Sekačka je obci na základě smlouvy
o výpůjčce svěřena na dobu pěti let, poté bu■
de obci převedena do vlastnictví.
I VA N RY Š AV Ý
Podpora z LEADER ČR pro projekt Stezky Mikroregionu Telčsko
Celkové náklady projektu: 1,5 mil. Kč
Poskytnutá dotace: 1,151 mil. Kč
■ Spolufinancování obcemi, jimiž trasy procházejí: 10 Kč/1 obyv.
■ V rámci projektu bude:
– vyznačeno 20 km jezdeckých tras (zaokruhované), 30 km lyžařských tras (mezi Telčí a Řásnou, zaokruhované), zhruba 40 km cyklotras (dva úseky plánované odbočky Greenways Regionu Renesance; celá trasa: Vratěnín – Nová Říše – Třešť – Telč – Dačice – Slavonice /nebo Staré Město pod Landštejnem/, s napojením na
páteřní Greenways Praha – Vídeň);
– vybudován mobiliář tras včetně stojanů s mapami (spolufinancují obce, na jejichž katastru je umístěn);
– zakoupen sněžný skútr na údržbu lyžařských tratí (spolufinancuje provozovatel skútru, jímž je podnikatel
v cestovním ruchu);
– zakoupeno pět sekaček na údržbu veřejných prostranství v obcích, jimiž procházejí jednotlivé trasy.
Financování sekaček: zbytek dotace rozdělen na pět stejně velkých částek po 72 tisících Kč; každá tato částka
určuje výši dotace na nákup sekačky – zbytek doplatí obce, jimž byly sekačky zapůjčeny.
■
■
FOTO: JOSEF BAKAJ
MO13_14
V Hodicích se rozhodli pro sekačku ZTH EZ 21
a hned se tam stala středem zájmu.
ZDROJ: MIKROREGION TELČSKO
14
leden 2008
MO15_16
21.12.07
8:45 AM
Page 15
komunální technika
Než koupíme nový stroj:
tři zásady a něco navíc
O
bnova vozového parku – a techniky
vůbec ve všech typech organizací, zabývajících se údržbou a čistotou obcí,
je velice složitým problémem a vyžaduje
hlubší analýzu, kterou by si k tomu měl předem každý takový subjekt provést.
Přesto obecně platí několik základních zásad, které by měla dodržovat každá organizace, chystající se pořídit si novou techniku.
FOTO: ARCHIV
Petr Klimecký: »Při nákupu nového stroje by
neměla být jediným kritériem pouze cena.«
Společnost TS Most se na letošní zimu dobře
připravila.
P R AV I D L A , J E Ž S E V Y P L AT Í C T Í T
První zásada spočívá ve zvážení finančních
možností daného subjektu.To znamená, zda
se bude zařízení pořizovat za hotové, nebo
na úvěr, případně na leasing. Další možností je i případný pronájem zařízení nebo nákup příslušné služby. V neposlední řadě se
dnes hojně užívá i tzv. operační leasing, kdy
není nutné mít určitou hotovost na složení
první akontace.
Druhou zásadou je seriózně posoudit reálnou využitelnost příslušného zařízení. Tedy zda zařízení nebo stroj bude využíván trvale, nebo jen občas, například na zimní
údržbu komunikací. Rozhodně by však takový stroj měl svou činností pokrýt náklady
spojené s jeho pořízením (odpisy, leasingovou splátku apod.). Z toho vyplývá další pravidlo: Čím dražší stroj, tím jeho vytíženost
musí být vyšší.
Konečně třetí zásadou je řádně si před případným nákupem stroje promyslet vlastní
technické podmínky. Jinými slovy řečeno:
Musíme vědět, zda jsme či nejsme schopni
zabezpečit běžnou údržbu nově pořízeného
leden 2008
stroje či zařízení, jeho drobné opravy, případně servis apod.
Existují ovšem ještě některé další aspekty,
k nimž je třeba přihlížet, ale které se liší podle druhu organizace.Tak třeba v případě příspěvkové organizace je nákup stroje o něco
komplikovanější než u obchodní společnosti. Veškeré investice, které si příspěvková organizace hodlá pořídit, totiž podléhají velmi
složitému procesu schvalování zřizovatelem,
tedy samotnou obcí.
U obchodních společností bývá pořízení
nového stroje jednodušší v tom smyslu, že
plán investic je většinou už součástí jejich
podnikatelských plánů schvalovaných statutárními orgány společnosti. Tady platí obecné pravidlo, že investice se plánují minimálně v hodnotě odpisů, které obchodní
společnost provádí. Tak je zajištěna kontinuita prosté obměny zařízení jednotlivých obchodních společností.
Rozhodně se však nesmí opomenout ještě
jedno pravidlo. Je jím bezpodmínečná nutnost dodržování zákona o veřejných zakázkách, který ovšem celou situaci ještě více
komplikuje. A to tím více, jestliže jde o nákup
zařízení, jehož pořizovací hodnota je vyšší
než 5 mil. Kč.
N A P Ř E D D Ů K L A D N Á A N A LÝ Z A
Pokud všechny tyto zásady respektujeme
a z analýzy, která se o ně bude opírat, vzejde
rozhodnutí pořídit si nový stroj či zařízení,
pak je třeba v posledním kroku zvážit, zda
nutně potřebujeme stroj nový, nebo zda by
nestačil stroj starší, který již byl v provozu.
Nákup staršího stroje sice představuje nižší investici, jenže musíme počítat s rizikem
případných častějších poruch a ani jeho
účinnost už nemusí dosahovat původních
hodnot. To znamená, že společnost nebo
obec by měla mít pokud možno v místě k dispozici nějaké technické zázemí, kde by bylo
možné jednodušší opravy rychle zajistit.
Při nákupu nového stroje by však pro nás
neměla být jediným kritériem pouze cena.
Mezi základní kritéria výběru totiž patří také
dostupnost a cena servisní služby. Také bychom měli mít na paměti, že i nový stroj může být už technicky zastaralý, a v neposlední
řadě nás musí zajímat rovněž ekonomická
náročnost jeho provozu.
Pokud ve smyslu všech těchto požadavků
a kritérií máme definovány samé kladné odpovědi, nezbývá už nic jiného než oslovit příslušné prodejce a v horším případě vyhlásit
výběrové řízení na dodání potřebného zařízení. Proto už jen dodávám: Šťastnou ruku
při pořizování nového zařízení a techniky
■
v roce 2008!
PETR KLIMECKÝ
TÉMA
Nejlevnější
jsou vlastní
peníze
Petr Fiala upřednostňuje víceúčelové stroje.
J
iž dávno neplatí, že co je levné, je také
dobré. Tvrdí to Petr Fiala, jednatel a ředitel společnosti TS Bruntál, s. r. o.,
který je i členem představenstva Sdružení
veřejně prospěšných služeb se sídlem ve
Ždáru nad Sázavou a vedoucí jeho sekce
místních komunikací, veřejné zeleně
a zimní údržby. »Při nákupu nové techniky
naše společnost upřednostňuje její multifunkčnost, aby mohla být pokud možno
nasazena celoročně. Přihlížíme však i k takovým faktorům, jako jsou spolehlivost,
servis, reference a zkušenosti z provozu
v jiných firmách,« dodává Petr Fiala.
Společnost TS Bruntál je ze 100 procent
vlastněna městem, které v ní tak má
servisní organizaci vykonávající všechny
práce ke spokojenosti občanů. Podle názoru Petra Fialy i města velikosti Bruntálu
by neměla váhat s transformací svých komunálních a technických služeb na obchodní společnost, pokud ještě někde
zůstávají příspěvkovou organizací. V Bruntálu to učinili už před osmi roky a takto
vzniklá společnost už za tu dobu výhradně
z vlastních zdrojů stačila investovat do
modernizace a obnovy svého vozového
a strojního vybavení více než 40 mil. Kč.
Vesměs přitom šlo a nadále prý půjde
o novou, nikoliv použitou techniku.
Společnost TS Bruntál k nákupu nové
techniky využívá různých druhů financování – bankovními úvěry počínaje přes
leasing až po vlastní finanční zdroje.
»Vlastní zdroje jsou koneckonců vždy nejlevnější,« komentuje to její jednatel.
Petr Fiala si hodně slibuje také od současného programovacího období Evropské unie a zdůrazňuje, že společnost TS
Bruntál určitě bude chtít využít evropských zdrojů, které se v něm otevírají, a to
zejména v environmentální sféře. Konkrétně v Bruntálu se firma bude podílet na
řešení biologicky rozložitelných komunálních odpadů (BRKO), o nichž se tam uvažuje jako o alternativním zdroji paliv. »Samozřejmě se nabízejí i další možnosti, jako
je kompostování, bioplynová stanice
/rš/
apod.,« dodává.
ředitel Technických služeb města Mostu, a. s.,
předseda Sdružení komunálních služeb
15
MO15_16
21.12.07
TÉMA
8:45 AM
Page 16
komunální technika
Koupit stroje, nebo služby?
Co naznačila anketa
P
nebo nákup takových služeb vyjde levněji.
Jednorázově si tak například najímáme
některé speciální mechanismy, jejichž nákup
by se nám kvůli sporadickému využití během
celého roku nevyplatil. Příkladem nákupu
odbornosti mohou být revize zařízení, bezpečnostní technik, právní služby, audit atd.
Naopak nákupem služeb drobných řemeslníků zase řešíme nedostatek vlastních kapacit.
2. Forma financování v naší společnosti je
platbou hotově. Leasing,úvěr či protiúčet nevyužíváme. Jaké zdroje na rozvoj si vytvoříme, ty také utratíme za nákup nové techniky.
Dosud vždy zdroje stačily na obnovu a rozvoj
v naší společnosti. Vyjde nás to levněji. Pokud bude potřeba, nevylučujeme jiné formy
financování.
FOTO: ARCHÍV
ři současné napjaté bilanci rozpočtů
měst a obcí bývá obtížné dál zlepšovat
leckteré jejich základní funkce. Tedy i ty
spočívající ve vytváření ekonomicky a ekologicky optimálních životních podmínek, čistoty a pořádku. Nasmlouvat či vlastními silami zajistit svoz a zneškodňování tuhých
komunálních odpadů, údržbu a čištění místních komunikací a veřejných prostranství,
budování a údržbu veřejné zeleně, provoz
a údržbu veřejného osvětlení, provoz hřbitovů apod. není snadné ani levné.
V anketě Moderní obce jsme zástupcům
podniků a organizací technických služeb položili dvě otázky:
1. Zajišťuje vaše společnost všechny práce vlastními mechanismy, nebo některé
služby nakupuje od dalších firem?
Bez dobře fungujících podniků technických služeb by nemohla být v zimě zajištěna ani řádná
údržba chodníků a vozovek. Tak je tomu i v případě společnosti TS Bruntál, s. r. o.
2. Jaké formy financování zejména volíte při nákupu komunální techniky, ať už
jde o platbu v hotovosti, nebo různé druhy leasingu, využití úvěru, nákup na protiúčet či jiné.?
■ Miroslav Ledvina, jednatel společnosti
Technické služby města Kolína, s. r. o.:
1. Náš okruh služeb je velmi široký a rozmanitý, přičemž zhruba 85 procent výkonů
realizujeme vlastními silami. Některé služby
však pochopitelně nakupujeme, a to z několika důvodů: Nemáme vlastní odbornost, některé mechanismy či dostatečnou kapacitu
16
Ing. Dalibor Haken, jednatel společnosti
Technické služby Kostelec nad Orlicí, s. r. o.:
1. Většinu služeb zajišťujeme vlastními
mechanismy, pouze ve výjimečných případech si půjčujeme potřebnou techniku od jiných firem. U specializovaných činností je
lepší si objednat provedení služby dodavatelsky než pořizovat techniku potřebnou
k provedení služby.
2. Drobné nákupy hradíme v hotovosti
z provozních prostředků. Investiční nákupy
však provádíme výhradně s využitím leasingu – jiná volba vzhledem k současné situaci
společnosti totiž není.
■
■ Jiří Maršík, jednatel společnosti Technické služby Náchod, s. r. o.:
1. Většinu prací zajišťujeme vlastními mechanismy. Dodavatelsky zajišťujeme například zimní údržbu – pluhování v přilehlých
obcích, zemní práce většími bagry a nárazové práce při plnění větší zakázky.
2. Při nákupu nových mechanismů většinou volíme platbu formou leasingu.
■ Dalibor Voborský, ředitel společnosti
Technické služby Děčín, a. s.:
1. Společnost zajišťuje čtyři hlavní činnosti, a to: nakládání s odpady včetně provozu
skládky, čištění komunikací (letní a zimní režim), péči o veřejnou zeleň včetně hřbitovů
a péči o veřejné osvětlení včetně světelné signalizace. Rozhodující rozsah služeb zabezpečujeme vlastními mechanismy. Vesměs
jde o speciální vozidla a pracovní mobilní
stroje dodávané pro specifický rozsah činností (například nosiče s různými pracovními nástavbami). Velmi omezeně, většinou
pro jednorázové speciální zakázky využíváme techniku od jiných firem. Tento způsob
odpovídá specifickému technologickému
charakteru společnosti a je dlouhodobě historicky dodržován. Můžeme tak za všech
okolností zajistit spolehlivost našich služeb
a prací. Díky tomu je náš podnik zařazen i do
Integrovaného záchranného systému včetně
protipovodňových opatření.
2. Při nákupu komunální techniky obvykle
položky do ceny jeden milion korun hradíme hotově (bankovním převodem). Nákladnější investice financujeme formou leasingu
v časovém cyklu odpovídajícím odpisové
době. Tímto způsobem pořizování a financování techniky dosahujeme potřebný oběh
cash flow.
■ Petr Novotný, jednatel společnosti Technické služby města Blatné, s. r. o.:
1. Zajišťujeme veškeré služby pro město, tj.
čistění, péči o zeleň, údržbu veřejného osvětlení a dopravního značení, zimní údržbu,
svoz odpadu, provoz skládky odpadu a kompostárny, provoz sběrného dvora, separovaný sběr, provoz hřbitovů a krematoria, správu městských bytů, výrobu a distribuci tepla,
stavební činnost a dopravu.
2. Platby: Preferujeme přímou platbu, dále využíváme leasing, případně půjčky.
■ Jaroslav Lukeš, jednatel společnosti
Technické služby Vlašim, s. r. o.:
1. Veškeré služby zajišťujeme vlastními
mechanismy. Tento způsob je finančně výhodnější.
2. Při nákupu dražší techniky využíváme
leasing, při nákupu levnějších strojů platíme
hotově. Obě varianty kombinujeme podle
našich finančních možností.
/rš/
leden 2008
21.12.07
8:46 AM
Page 17
EVROPSKÁ UNIE
Vracení peněz do Bruselu nehrozí
V závěru minulého roku se podařilo předložit Evropské komisi
převážnou část upravených operačních programů a také byly
z větší části schváleny. Náměstek ministra pro místní rozvoj
Ing. Milan Půček, MBA, Ph.D., považuje za ještě podstatnější to,
že řídící orgány již od podzimu 2007 vydávají výzvy a je možné
předkládat konkrétní projekty.
Je možné už říci, jak dopadne plánovací
období 2004–2006 z hlediska čerpání finančních prostředků vyčleněných pro ČR?
Toto období skončí v pololetí, možná až na
podzim roku 2008. Předpokládáme, že budeme schopni všechny peníze vyčerpat, protože projektů je dostatek. U většiny operačních
programů se uzavřelo víc smluv, než na kolik
byly peníze. Mohou být určité výjimky, ale
nepředpokládám, že významné.
■
Můžete být konkrétnější, alespoň co se
týká roku 2005?
Pokud jde o rok 2005, peníze jsou většinou
investovány, žadatelé požádali o proplacení
přislíbených částek a probíhají k tomu nutné
procedury. Proces, který jsme nastavili, je ale
poměrně zdlouhavý. I když je většina finančních prostředků utracena, musí vše projít
u nás nebo na příslušném řídícím orgánu
kontrolou a následnou certifikací, to znamená schválením platby na ministerstvu financí. Ale problémy by být neměly. Platí to i pro
Společný regionální operační program, který
asi obce zajímá nejvíc. Alokace pro rok 2005
je plně vyčerpána.
■
Nehrozí tedy, že bude nutné peníze vracet?
Může se to stát, ale to už mají v rukou žadatelé. Pokud by po celou dobu realizace příslušné investice informovali, že vše je v pořádku, a až v závěrečné fázi by se objevil
problém, nedá se toho už moc dělat. I proto,
aby se peníze nevracely, máme víc projektů,
než na kolik jsou peníze. Odhadnout tuto
správnou míru je pro každý řídící orgán dost
těžké; když se vyčerpá víc, musí to zaplatit
z vlastního rozpočtu, když méně, je samozřejmě kritizován.
■
■ Nakolik pokročilo schvalování stávajících 24 operačních programů (OP) v Evropské komisi (EK)?
V této době (začátkem prosince 2007 – pozn. redakce) je reálný předpoklad, že všechny programy kromě OP Věda a výzkum pro
inovace budou do konce roku 2007 schváleny. Zcela bezproblémové jsou regionální
operační programy, OP Doprava a OP Podnikání a inovace.
Určité těžkosti se objevily ještě u operačních programů Životní prostředí a Technická
pomoc a Integrovaného operačního programu (IOP). Zdůrazňuji ale, že pro žadatele není klíčový podpis programu, ale to, zda jsou
vyhlášeny výzvy. Obce z těchto tří problémových programů asi nejvíc zajímá Životní pro-
leden 2008
středí, a tam výzvy už běží. IOP má zpoždění
proto, že nám EK doporučovala, abychom se
věnovali přednostně programům regionálním. Důsledkem ale bylo, že připomínky
k Integrovanému operačnímu programu
jsme dostali z EK až 23. října. Jeho konečná
verze se zapracovanými připomínkami odešla do Bruselu v listopadu. Co se týká programu Technická pomoc, jsou důvody podobné.
■ Jak jste spokojeni s kvalitou konkrétních
projektů?
Naše ministerstvo jako národní koordinátor je odpovědné za Národní strategický referenční rámec. Hlídá, aby byly jednotlivé
operační programy s tímto rámcem v souladu, měly mezi sebou vypořádány všechny
vazby. Konkrétní operační programy jsou věcí řídících orgánů. Jejich kvalita se i na základě připomínek během posledního půl roku
velmi zlepšila. Pokud jde o obce a jejich projekty, jsou to už zkušení a silní partneři, rizika na jejich straně bývají obvykle menší než
u jiných žadatelů. Tvoří skupinu těch vzornějších, i když jsou také výjimky.
■ Kontrola čerpání peněz je jistě intenzivní. Podléhá stejně silné kontrole i využívání
investice pořízené s přispěním EU?
Skoro všechny projekty obsahují tzv. indikátory projektu. Některé jsou závazné, další
jen monitorovací. Například žadatel zřídil
s pomocí evropských dotací vzdělávací středisko. V takovém případě jsou závaznými
ukazateli počet učeben, počítačů, zaměstnanců; tyto indikátory jsou splněny samotným dokončením investice. Monitorovací
indikátory se plní až následně; hodnotí se
tzv. udržitelnost projektu. Třeba kolik lidí
zmiňované středisko vyškolí.
Indikátory si nastavuje samotný žadatel.
Vím, že třeba obce si velmi pečlivě hlídaly, co
dají v projektu do těch závazných. Pokud by
se totiž závazné indikátory neplnily, měl by
žadatel velké potíže a pravděpodobně by
musel dotaci vracet. Monitorovací indikátory sice musí také sledovat a zajímají se o ně
i kontroloři, ale jejich neplnění neznamená
vracení dotace. Kontroly tedy sledují nejen
to, zda se peníze investovaly tak, jak měly, ale
také, jestli žadatel dodržuje indikátory,
k nimž se zavázal.
Stalo se už, že by někdo musel peníze
vracet?
Kontroly teprve startují, protože většina
projektů se ukončovala v roce 2007 a další
ještě doběhnou v roce 2008. Příjemce dotací
■
FOTO: ARCHIV
MO17
Ing. Milan Půček, MBA, Ph.D., náměstek
ministra pro místní rozvoj
proto čeká většina kontrol hlavně v letošním
roce. A jsou opravdu masivní: Dělá je řídící
orgán, z našeho ministerstva odbor kontroly
a auditu, může se dostavit zástupce příslušného finančního úřadu, Nejvyššího kontrolního úřadu a nakonec i auditor z Evropské
komise. V Bruselu nás upozorňují, že tyto
kontroly budou velmi přísné. Města, která
mají hodně projektů, už určitě nějakou kontrolu zažila a vědí, kolik času to zabere. Je to
pochopitelně dost nepříjemné a zdlouhavé,
ale nutné.
■ Jak to vypadá s pěti programy přeshraniční spolupráce?
ČR je řídícím orgánem jen u programu
Česko – Polsko. V případě dalších programů
spolupráce, tj. s Bavorskem, Saskem. Slovenskem a Rakouskem, jsou řídícími orgány
vždy příslušné sousední země. Všechny tyto
programy jsou v Bruselu a je rovněž předpoklad, že budou schváleny do konce roku. Finančně jde ale o velmi malé objemy – ve
všech je zhruba jen 1,5 % z veškerých přidělených peněz pro ČR.
Jsou tyto programy vůbec nutné? Některé příhraniční oblasti na tom začínají už být
lépe než vnitrozemské.
Není to tak docela pravda. Regiony sousedící s Polskem nebo Slovenskem mají opravdu dost velké problémy, především proto, že
tam není dostatečná dopravní infrastruktura. Kromě toho se peníze využívají na žádoucí společné projekty v cestovním ruchu,
na ekologické projekty, kulturní výměny
apod. Myslím, že vzájemná spolupráce na
těchto projektech je v příhraničním prostoru velmi důležitá a peníze tu jsou využity
■
účelně.
■
J I Ř I N A O N D R Á Č K O VÁ
17
21.12.07
8:46 AM
Page 18
ECROPSKÁ UNIE
Studie proveditelnosti není
samoúčelný dokument
Studie proveditelnosti je základní dokument, který poskytuje
podrobné informace o daném projektu. Ačkoli se v tomto příspěvku budeme věnovat především přípravě studie proveditelnosti pro potřeby prezentace žádosti o podporu v rámci různých
dotačních titulů, je obecnou pravdou, že studie by měla předcházet každému projektu, který je zamýšlen k realizaci.
S
amotnému nositeli projektu umožní
studie proveditelnosti soustředit veškeré podstatné informace o projektu
a posoudit jeho ekonomickou a faktickou
proveditelnost a především jeho udržitelnost. Bohužel jsme svědky situací, kdy se nejedna obec často pouští do náročných investičních akcí typu akvaparků, rozsáhlých
sportovních hal, konferenčních a kongresových zařízení, aniž by vůbec posoudila proveditelnost a udržitelnost projektu.
K VA L I T N Í P R Ů Z K U M T R H U
Studie proveditelnosti nutně vychází z aktuální situace na trhu. Budování nového projektu představuje logicky posílení segmentu
nabídky (určitého produktu či služeb). Je
proto třeba vědět, jaká je současná poptávka
a jak se bude do budoucna vyvíjet. Kvalitní
průzkum trhu zásadním způsobem ovlivňuje nejenom velikost projektu (například nesmyslné záměry kongresových center pro
pět až deset tisíc účastníků, o nichž se často
hovoří v některých krajských městech, či obřích akvaparků), ale i jeho koncept, tj. co
konkrétně a v jaké kvalitě bude náplní projektu. Na jeho základě bude možné rovněž
stanovit, komu bude projekt reálně sloužit,
jaké budou jednotlivé segmenty poptávky.
A nakonec, průzkum trhu a koncept umožňují následně nastavit předpoklady pro příští zpracování klíčové části studie proveditelnosti, finančních modelů.
Na základě osobní zkušenosti s tímto druhem dokumentů, připravovaných některými
»poradenskými« společnostmi, které mají
často pouze papírovou adresu a jednoho zaměstnance, zdůrazňuji potřebu vybrat jako
zhotovitele skutečně renomovaný subjekt
s dostatečným personálním i kvalifikačním
zázemím. Ukazuje se, že ani hojně uskutečňovaný marketing nezamezí například tomu, aby podobný »poradce« netvrdil, že
čtyřhvězdičkový hotel v jednom z regionů se
bude prodávat za 400 Kč za lůžko a noc
Bylo by dobré si uvědomit, že nad každou
přidělenou dotací visí hrozba následné kontrol, přičemž není nikde řečeno, do jaké
hloubky může jít. Je však zjevné, že otázka
oprávněnosti přidělení dotace může být jednou z prioritních.
S E S TAV E N Í F I N A N Č N Í H O M O D E L U
Finanční model, poslední důležitá součást
studie proveditelnosti, staví proti sobě investiční náklady na realizaci projektu, provozní
náklady a výnosy projektu. Propočet modelů
na bázi výkazu zisku a peněžních toků pro-
káže nejen samotnou ekonomickou proveditelnost projektu, ale i jeho udržitelnost –
schopnost »se uživit«. A ještě jeden poznatek
z praxe: Výstavba akvaparku za 300 milionů
korun, jehož provoz musí dotovat městský
rozpočet dalšími 30 miliony ročně, je ekonomický nesmysl. Pouze dokazuje, že investor
neuskutečnil prvotní ekonomickou a obchodní rozvahu.
Ani v nejmenším neuvažoval o tom, že přinejmenším výše provozní dotace mohla být
významně redukována prostřednictvím
uvážlivé a realistické úpravy konceptu a parametrů projektovaného zařízení.
Poměrně náročnou činností je sestavení
finančního modelu. Je proto nezbytné, aby
specialisté v dané oblasti byli schopni logicky odpovědět na související otázky. Výsledky
finančního modelu mohou ovlivnit veškeré
vstupy – rozpočet na jeho realizaci, vývoj výnosů v čase a jednotlivých položkách, vývoj
provozních nákladů, výši nákladů na financování apod.
Studie proveditelnosti poslouží nejen jako
základní dokument, přikládaný k žádosti
o dotace, ale i jako podklad pro jednání
s partnery, například finančními ústavy, případnými provozovateli projektu apod. Dokládá také, že odpovědné orgány města či
společnosti, tedy nositelů projektů, znají jak
samotný záměr, tak zvažují jeho proveditelnost a udržitelnost v dalších obdobích. Přípravou kvalitní a realistické studie proveditelnosti mají v ruce silný argument, proč
■
chtějí projekt uskutečnit.
TOMÁŠ KULMAN
business development manager
oddělení Řízení rizik a poradenské služby KPMG ČR
✄
MO18
OBJEDNÁVÁM PŘEDPLATNÉ měsíčníku Moderní obec
na 12 měsíců za cenu 1046 Kč, včetně DPH 9 % 1140 Kč
Předplatné se automaticky prodlužuje dokud není zrušeno.
ADRESA
KÓD:
1017
OBJEDNAVATELE:
PLATBY:
FAKTURA
PLATEBNÍ KARTA
SIPO
NÁZEV ORGANIZACE:
TITUL:
ÚDAJE
ULICE , Č. P.:
OBEC:
PSČ:
PROFESE:
PRO FAKTURACI:
IČ:
DIČ:
Č. ÚČTU:
ADRESA
PRO DORUČOVÁNÍ: (je-li shodná s adresou objednavatele,nevyplňovat)
NÁZEV ORGANIZACE:
VYPLŇTE
PŘÍJMENÍ:
JMÉNO:
TITUL:
Vyplněný lístek odešlete na adresu:
ECONOMIA a. s., oddělení distribuce, Dobrovského 25, 170 55 Praha 7.
Podrobnější informace: telefon zdarma 800 110 022,
internet – http://www.economia.cz a http://www.economia.cz/mo
KONTAKT:
TELEFON:
E-MAIL:
ULICE , Č. P.:
OBEC:
SLOŽENKA
spoj. č.
Akceptujeme Eurocard/Mastercard, Visa, JCB, Diners Club International.
Pro doplnění čísla karty a její platnosti vás budeme telefonicky kontaktovat.
PŘÍJMENÍ:
JMÉNO:
ZPŮSOB
PSČ:
RAZÍTKO/PODPIS:
Vyplněním kuponu souhlasím bezplatně s tím, aby údaje poskytnuté v rozsahu tohoto kuponu byly po dobu deseti let zpracovávány v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, společností
ECONOMIA a.s. se sídlem Praha 7, 170 55, Dobrovského 25, jako správcem, k nabízení výrobků a služeb správce, k průzkumu trhu, analýz, organizování dalších akcí, zasílání informací prostřednictvím SMS zpráv, e-mailů, jakož i dalších elektronických
prostředků. Tento souhlas je udělován dobrovolně a může být kdykoli odvolán na adrese správce. Souhlasím se zasíláním obchodních sdělení elektronickou poštou ANO … NE …
MO19_20
21.12.07
8:46 AM
Page 19
EVROPSKÁ UNIE
Na evropské peníze si v Praze
»sáhnou« i menší městské části
Oba »pražské« operační programy svým způsobem představují
určitý předobraz toho, jak může vypadat podpora regionů v ČR,
až se po roce 2013 naše republika stane »čistým plátcem«
do rozpočtu EU.
Čtenáře možná překvapím, připomenu-li, že
některé menší okrajové
městské části v Praze
jsou ještě bez vodovodu
a kanalizace.
PROGRAMY PRO METROPOLI
Již 8. ledna mají být vyhlášeny první výzvy
k podání projektů v rámci obou »pražských
operačních programů: OP Praha – Adaptibilita a OP Praha – Konkurenceschopnost. Celkem bude prostřednictvím obou programů
v letošním roce nabídnuto 2,5 mld. Kč (výzvy
pokrývají i rok 2007). Do konce roku 2013
magistrát jako zprostředkovatel rozdělí 403,9
mil. eur, což při současném kurzu koruny
bude představovat částku přes 10,5 mld. Kč.
Program Praha – Adapatabilita byl Evrop-
FOTO: AUTOR
H
rubý domácí produkt Prahy činí
v přepočtu na jedno obyvatele 156 %
průměru Evropské unie. Proto česká
metropole ani v minulém programovacím
období EU nedosáhla na vyšší podporu
z evropských fondů, než kolik činí její přepočtený podíl na příspěvku České republiky do rozpočtu EU. A jinak tomu nebude
ani v současném období. »V tomto smyslu
je Praha už teď čistým plátcem do fondů
EU,« říká náměstkyně pražského primátora Markéta Reedová, která v Radě hl. m.
Prahy zodpovídá za zahraniční politiku,
evropské fondy a protikorupční opatření.
Náměstkyně podotýká, že Praha vlastně
dostává pětkrát méně peněz z evropských
fondů než všechny ostatní regiony v naší
zemi.
»Možná to není tak nezajímavá informace
v souvislosti s častými diskusemi o tom, jak
Praha v rámci rozpočtového určení daní získává na hlavu podstatně vyšší příjem než
menší města a obce,« dodává náměstkyně
primátora Markéta Reedová.
›
Náměstkyně pražského primátora Markéta
Reedová: Pro oba »pražské« programy
očekávám značný převis projektů. Což však
povede k jejich žádoucí konkurenci a tomu,
že nakonec uspějí opravdu jen ty nejlepší.
Na jaké »pražské« operační programy lze čerpat dotace v letech 2007–2013
■ OP Praha – Adaptibilita
Navazuje na program JPD 3 z minulého dotačního
období. Zaměřuje se na rozvoj lidských zdrojů v oblasti dalšího vzdělávání, s cílem pomoci na trh práce
lidem, kteří jsou znevýhodněni. Také umožňuje rozvoj středního, vyššího odborného a vysokého školství v regionu hl. m. Prahy. Celková finanční alokace
na tento program představuje částku 123 mil. eur.
Prioritní osa 1 – Podpora znalostní ekonomiky
(49 mil. eur)
Představuje šanci pro projekty zaměřené na další
profesní vzdělávání, spolupráci podniků s vědeckými
a výzkumnými pracovišti a pro poradenství rozvíjející
podnikatelské prostředí. Cílem je vzýšit zaměstnanost vysoce kvalifikovaných profesí.
Prioritní osa 2 – Podpora vstupu na trh práce
(37 mil. eur)
Projekty financované z této části OP PA zlepší dostupnost zaměstnání pro znevýhodněné osoby
a vedle toho zvýýší kvalitu práce organizací, které
jim pomáhají. Cílem je začlenit do pracovního trhu
osoby s jakoukoli formou handicapu, ať už mentální, fyzickou nebo rasovou či sociální.
Prioritní osa 3 – Modernizace počátečního
vzdělávání (37 mil. eur)
Tato osa se týká projektů na zkvalitnění vzdělávání
na středních, vyšších odborných a vysokých školách.
Dává příležitost rovněž projektům zaměřeným na
další vzdělávání pedagogických a akademických pracovníků a také podporujícím zapojení znevýhodněných studentů do běžných škol.
■ OP Praha – Konkurenceschopnost
Podobně jako tomu bylo u programu JPD 2 v minulém dotačním období, i tento program se zaměřuje
na revitalizaci brownfields, rozvoj dopravní infrastruktury, podporu podnikání a podporu výzkumu
a vývoje. Nově se však v OP PK objevuje podpora
využití udržitelných energetických zdrojů. Celkem
je pro program Praha – Konkurenceschopnost vyčleněno 276,36 mil. eur.
1.1 Podpora ekologicky příznivé povrchové veřejné dopravy
Výstavba tramvajových tratí, bezbariérové přístupy
do stanic metra, záchytná parkoviště Park and Ride
nebo nové cyklostezky.
1.2 Rozvoj a dostupnost ICT služeb
Rozvoj telekomunikačních sítí (zejména projekty zaměřené na místní sítě včetně zřizování veřejných internetových terminálů), rozvoj e-služeb městské
správy (e-government), jejich dostupnosti i využití.
2.1 Revitalizace a ochrana území
Projekty revitalizace ploch s ekologickou zátěží (tzv.
brownfields), budování volnočasových a sportovních
areálů na sídlištích, revitalizace parků, obnova vodních nádrží a toků včetně protipovodňových opatření, výstavba protihlukových zdí.
2.2 Úsporné a udržitelné využívání energií
a přírodních zdrojů
Realizace energetických úspor a možnosti využití
obnovitelných zdrojů energie (nahrazení spalování
tuhých paliv obnovitelnými zdroji, nelze financovat
pouhé zateplení objektů).
3.1 Rozvoj inovačního prostředí a partnerství
mezi základnou výzkumu a vývoje a praxí
Zejména projekty jako technologické a vědeckovýzkumné parky, podnikatelské inkubátory, či inovační
centra.
3.2 Rozvoj podnikatelského prostředí
Projekty výstavby poradenských, příp. specializovaných školicích středisek pro zaměstnance a řídící
pracovníky MSP (s prioritním zaměřením na inovační
procesy a transfer nových technologií, marketing
a propagaci ekonomického potenciálu území), chráněné dílny pro handicapované, rekonstrukce památkových objektů sloužících turistice.
3.3 Rozvoj malých a středních podniků
Rozvoj malých a středních podniků formou dotací.
Podporovány budou zejména projekty týkající se
gastronomie, ubytování, sociálních služeb, zpracovatelského průmyslu apod.
ZDROJ: MAGISTRÁT HL. M. PRAHY
leden 2008
19
MO19_20
21.12.07
8:46 AM
Page 20
EVROPSKÁ UNIE
› skou komisí už schválen, schválení druhého
programu se očekávalo během uzávěrky tohoto vydání Moderní obce.
Proti minulému období je nyní pro oba
programy řídícím orgánem hlavní město
Praha. Dále v rámci programu Adaptabilita
teď bude možné pro některé projekty využít
i křížové financování a v témže programu
nyní také obdržet dotaci, tzv. zálohovou platbu, a to ihned po schválení žádosti, tedy nikoliv až zpětně, jako tomu bylo dřív. Zatímco
v minulosti mohly z programu JPD 2 těžit jen
některé vybrané městské části, tentokrát oba
»pražské« programy platí plošně pro celé
území hlavního města.
ČEMU ZVONÍ HRANA
Oba programy jsou tak svým způsobem určitým předobrazem toho, jak po roce 2013, kdy
se čistým plátcem do rozpočtu EU stane celá naše republika, bude z Bruselu strukturována a regulována finanční podpora všech
regionů ČR. »V Praze se například už teď snažíme zaměřovat na komunitární programy
a hledáme možnosti, jak je co nejvíce zafinancovat z evropských peněz,« vysvětluje
Markéta Reedová. »Já osobně se pro to budu
snažit vytěžit maximum i s pomocí zastoupení Prahy v bruselském sídle EU. Spolupráce s ostatními regiony totiž bude stále účinnější cestou, jak na evropské peníze vůbec
dosáhnout. Bude to ovšem chtít i mnohem
sofistikovanější projekty, více zaměřené například na životní prostředí, kvalitu života ve
městě, revitalizaci zanedbaných ploch
apod., jako je tomu už teď v OP Praha – Konkurenceschopnost. A řekněme si upřímně, že
plošné podpoře, třeba do dopravní infrastruktury, s tímto programovacím obdobím
pomalu zvoní hrana už i ve střední Evropě.
Koneckonců konkrétně ve zmíněném programu Konkurenceschopnost budeme moci
použít, dejme tomu, na dokončení některých tramvajových tratí méně peněz, než
jsme očekávali. Naopak více prostředků půjde do životního prostředí a podpory vědy
a výzkumu.« Proto podle náměstkyně pražského primátora Bruselem »utažený kohoutek penězovodů« do České republiky naše
hlavní město tolik nezaskočí jako možná některé jiné regiony.
Markéta Reedová ovšem připouští, že Praze ve srovnání s metropolemi v západní Evropě zůstává vůči nim ještě leckterý handicap. »Čtenáři Moderní obce jistě vědí
o našich problémech spojených s výstavbou
vnitřního a vnějšího dopravního okruhu. Ale
možná je překvapím, řeknu-li, že některé
naše menší okrajové městské části jsou ještě
bez vodovodu a kanalizace.«
EVROPSKÁ KOMISE DOPORUČILA
VYUŽÍT IPRM
I proto nyní na nedávný apel Evropské komise magistrát spěšně dokončuje tematický
Integrovaný plán rozvoje města (IPRM), kde
slůvko »tematický« znamená »malé městské
části«. Útvar rozvoje města vytipuje pro
IPRM nejproblémovější strukturální problémy, pro jejichž řešení by městské části
samy integrovaly několik vzájemně souvisejících projektů. Markéta Reedová předpo-
20
kládá, že by šlo zejména o projekty z oblasti životního prostředí a projekty řešící kvalitu života v okrajových zónách metropole.
Magistrát má pro takto pojatý IPRM vyčleněno 10 mil. eur.
První výzvy pro IPRM sice nyní v lednu ještě vyhlášeny nebudou, ale mělo by se tak rozhodně stát ještě v průběhu letošního roku. Již
v minulém období byly některé menší městské části, jako třeba Modřany nebo Dolní Počernice, úspěšné v přípravě a realizaci svých
projektů v rámci JPD 2. Náměstkyně primátora předpokládá, že díky možnostem daným Integrovaným plánem rozvoje města
nyní zájem o přípravu a uskutečnění svých
projektů ze strany menších městských částí
rozesetých po obvodu Prahy vzroste.
Řekněme si upřímně,
že plošné podpoře, třeba
do dopravní infrastruktury, s tímto programovacím obdobím pomalu
zvoní hrana už i ve
střední Evropě.
Ž A D AT E L Ů M P O M Ů Ž E I W E B
»Díky tomu, že si „své“ programy nyní budeme sami řídit, odpadne žadatelům dřívější
obcházení různých úřadů,« pokračuje Markéta Reedová. »Samozřejmostí po vyhlášení
každé výzvy bude poskytování konzultací
žadatelům zástupci magistrátního odboru
fondů EU. Například v první výzvě, která potrvá deset týdnů, budeme osm prvních týdnů věnovat právě konzultacím. Žadatelům
usnadní přípravu projektů i centrální webová adresa, kde si zřídí svůj uživatelský účet.
Jakmile tam žadatel vyplní unifikovaný internetový formulář k podání projektu, vygeneruje se mu unikátní kód. Pak už jen vytištěnou žádost s přílohami dopraví na
magistrát, který pomocí unikátního kódu
načte žádost z obecného úložiště. Na našich
nových webových stránkách bude volně
k dispozici i databáze podpořených projektů z minulých let, která může posloužit jako
inspirace, jak se stát úspěšným, a třeba
i k vyhledání možných partnerů. Pochopitelně už máme zpracovány rovněž manuály
pro vyplnění žádostí a právě v současné době zahajujeme informační kampaň formou
různých seminářů a dalších setkání s potenciálními žadateli. Na těchto akcích zájemci
získají veškeré informace pro předložení
projektu. Mimo jiné se na nich bude vysvětlovat, jak správně vyplnit žádost prostřednictvím nového internetového portálu. Na
tyto naše semináře se lze už nyní přihlásit
přes nové internetové stránky www.oppa.cz
a www.oppk.cz,« dodala náměstkyně praž■
ského primátora Markéta Reedová.
I VA N RY Š AV Ý
Ve Španělsku
obcím pomáhají
»deputace«
M
ěsto Police nad Metují uzavřelo
Smlouvu o partnerství a vzájemné
spolupráci s Královéhradeckým krajem na projekt Aktivity Královéhradeckého
kraje v oblasti rozvoje II (AKKORD). Celý projekt řídila příspěvková organizace kraje
Centrum evropského projektování (CEP)
a byl spolufinancován z prostředků Evropské
unie (program SROP). Součástí projektu byly i pracovní cesty euromanažerů regionů zaměřené na čerpání zkušeností o EU. Dostala
jsem možnost účastnit se cesty zástupců
města Náchod do Španělska.
O této zemi na Pyrenejském poloostrově
je všeobecně známo, že patří mezi státy,
které umí s vysokou účinností čerpat
a vhodně investovat prostředky ze strukturálních fondů Evropské unie. Právě pro velké zkušenosti Španělska se začleňováním
do EU a kvůli rychlému vyrovnání životního
standardu jeho obyvatel s předními členskými zeměmi unie jsme loni společně se
zástupci města Náchod a hospodářské komory navštívili centrum Katalánska – Barcelonu.
Ve Španělsku je proti Česku odlišný systém
řízení státu. Kromě regionálních vlád tam
existují tzv. deputace (dobrovolná zastoupení měst a obcí). Námi navštívená Diputación
de Barcelona má 311 členských obcí (je v ní
integrováno 80 procent obyvatel území
2
o rozloze 7728 km , v němž žije více než pět
milionů obyvatel).
Výhodou deputace je, že není nadřízeným orgánem, nýbrž výlučně partnerem
obcí, které jsou v ní zastoupeny. Obce se
dobrovolně sdružují kvůli lepšímu společnému financování i dalším výhodám integrace pro svůj běžný život i další rozvoj. Deputace je financována státem a částečně
obcemi. Finanční prostředky rozděluje na
základě vyhlášeného čtyřletého plánu. Obce průběžně podávají svoje návrhy a deputace se snaží obcím zajistit i další zdroje financování (z úrovně vlády, jednotlivých
ministerstev i fondů Evropské unie). Obcím
také poskytuje výhodné úvěry a zajišťuje
jim různé služby. Například v sociální oblasti nebo pro společné projekty knihoven,
muzeí, v propagaci, ale také třeba při zajišťování stavebního dozoru). Obce se naučily
využívat integraci v jednotlivých oblastech
svého života, přičemž si nadále zachovávají
svoji samostatnost. Že jim tento způsob vyhovuje, bylo znát jak z jednání úředníků deputace, tak zástupců jednotlivých obcí. V té
souvislosti během jednoho jednání zazněla
i zajímavá myšlenka: »Vše, co se dělá v obcích, má vliv na Evropskou unii a zpětně i na
■
obce a města.«
H E L E N A I Š T O K O VÁ
Police nad Metují
leden 2008
MOI_VIII
21.12.07
9:03 AM
Page I
Masarykovo náměstí v České Lípě
ILUSTRAČNÍ FOTO: DAGMAR HOFMANOVÁ
SPECIÁL
Abeceda veřejného prostranství
J U D r . E VA Š R O M O VÁ
Veřejné prostranství je určeno k obecnému, tj. veřejnému užívání. Před jiným než obecným užíváním je nutno je ve veřejném zájmu chránit. Obec disponuje možnostmi k jeho ochraně danými stavebním zákonem, zákonem o obcích, přestupkovým zákonem a dalšími zákony.
Mnohdy není jednoduché rozpoznat veřejné prostranství, řešit problémy, když prostranství není ve vlastnictví obce, vydat nezrušitelné vyhlášky, ukládat a vymáhat pokuty či poplatky apod. Abeceda veřejného prostranství nabízí nejen obsah právní úpravy, závěry nálezů Ústavního soudu a dalších judikátů, ale přináší také názory autorky k dané problematice pro potřebu všech obcí.
Obsah
C:
Co to je veřejné prostranství
D:
Definice veřejného prostranství
Ch: Chodník jako veřejné prostranství
L:
Lesopark, dálnice, zastavěné území obce jako veřejné prostranství
N:
Náměstí jako veřejné prostranství, Nařízení podle shromažďovacího zákona
O:
Ochrana místních komunikací před zvláštním užíváním,
Ochrana veřejného prostranství před zvláštním užíváním,
Ochrana veřejného prostranství před podnikateli znečišťují-
P:
Parky jako veřejné prostranství, Pozemní komunikace jako
veřejné prostranství
S:
Shromáždění na veřejném prostranství
T:
Tržiště jako veřejná prostranství, Tržní řády podle živno-
U:
Ulice jako veřejné prostranství, Užívání veřejných prostran-
stenského zákona
ství, Užívání veřejného prostranství a vlastnické právo
V:
Veřejná zeleň jako veřejné prostranství, Vyhlášky o veřejných prostranstvích, Vyhlášky k ochraně majetku a bezpečnosti a péči o památky, Vyhlášky podle protialkoholního zákona, Vyhlášky podle zákona o ochraně zvířat proti týrání,
cími veřejné prostranství, Ochrana veřejného prostranství
Vyhláška o místním poplatku za užívání veřejného prostran-
před přestupky, správními delikty, Ostatní prostory jako ve-
ství podle zákona o místních poplatcích, Význam veřejných
řejná prostranství, Označování veřejných prostranství
prostranství, Vznik veřejného prostranství
leden 2008
›
I
MOI_VIII
21.12.07
9:03 AM
SPECIÁL
Page II
abeceda veřejného prostranství
C
CO TO JE VEŘEJNÉ PROSTRANSTVÍ
Veřejným prostranstvím jsou podle § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích prostory přístupné každému bez omezení, tj. sloužící obecnému
užívání – bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. Jsou to ze zákona všechny:
■ ulice,
■ chodníky,
■ náměstí,
■ tržiště,
■ parky,
■ veřejná zeleň,
■ další prostory přístupné každému bez omezení, tj. sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.
Veřejným prostranstvím je tak ze zákona každé prostranství sloužící všem občanům, které je každému přístupné a je veřejně užívané.
Za obecné užívání veřejného prostranství se neplatí vstupné ani poplatek. Nikomu se neoznamuje ani se nežádá o jeho povolení. Obecným užíváním se jeho uživatelé vzájemně neomezují. Tržiště a parky, případně některá podobná místa se mohou zavírat nebo zamykat.
Potom nejde o veřejné prostranství, ale o veřejně přístupné místo,
které není přístupné neomezeně každému, ale podle toho, jak to dovolí vlastník takového prostoru. Ulice, chodníky, náměstí, veřejná zeleň se nezamykají. Jsou každému přístupné a slouží veřejnému užívání. Veřejným prostranstvím je tedy určité prostranství ze zákona.
To znamená, že nevzniká a ani nezaniká rozhodnutím žádného orgánu.
Pozemky nemusí být jako veřejné prostranství označeny v terénu,
zapsané v katastru nemovitostí, evidovány v seznamu veřejných prostranství. I přesto jde o veřejné prostranství, je-li to prostor volně přístupný každému a sloužící obecnému a ne jinému užívání. Ze zákona nevyplývá, že veřejná prostranství musí být označena, ani že se
musí vždy jednat o ostatní plochu. Rovněž nestanovuje, že veřejné
prostranství a obecné užívání se týká pouze obecního majetku.
Naopak, pro rozpoznání veřejného prostranství není podstatné,
kdo je jeho vlastníkem, ale zda jej může užívat veřejnost. Zákon neuvádí ani to, jestli prostor fakticky musí užívat veřejnost, tj. opravdu
každý, nebo zda stačí jediný uživatel. Pokud je veřejné prostranství
přístupné každému bez omezení, lze usoudit, že je přístupné jedné
osobě stejně jako ostatním. Ze zákona totiž nevyplývá, že musí být
užívané veřejností, ale stačí, že ho veřejnost může užívat.
Přestože se o vzniku veřejného prostranství nerozhoduje ani se nevede evidence veřejných prostranství, lze je zjistit na obci, a to
z územně plánovací dokumentace. Plochy veřejných prostranství se
totiž vymezují v územním plánu. I když ani to není zcela jednoznačné, neboť plochy veřejných prostranství zahrnují podle vyhlášky číslo 501/2006 Sb. zpravidla stávající a navrhované pozemky nejen jednotlivých druhů veřejných prostranství, ale také další pozemky související dopravní a technické infrastruktury a občanského vybavení,
slučitelné s účelem veřejných prostranství, přičemž silnice a místní
komunikace mohou být vymezeny samostatně jako plochy dopravní infrastruktury. Pozemek, na kterém je místní nebo účelová komunikace nebo zeleň, tj. okrasná zahrada, uliční a sídlištní zeleň, park
a jiná plocha funkční a rekreační zeleně, se v katastru eviduje jako
ostatní plocha.
■
D
DEFINICE VEŘEJNÉHO PROSTRANSTVÍ
Veřejné prostranství nyní definuje zákon o obcích. Zákon o hlavním
městě Praze tuto definici nemá. Do 30. 6. 1994 definici veřejného
prostranství obsahoval zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích.
Veřejným prostranstvím byla zejména náměstí, tržiště, silnice, místní komunikace. Do 31. 12. 2003 byla veřejným prostranstvím podle
zákona o místních poplatcích hlavně náměstí, tržiště, silnice, místní
komunikace, parky a veřejná zeleň, jakož i další prostory přístupné
každému bez omezení. A to přesto, že podle zákona o obcích od 1. 1.
2000 jsou veřejným prostranstvím všechna náměstí, ulice, tržiště,
chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému
bez omezení, tj. sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlast■
II
nictví k tomuto prostoru. Až od 1. 1. 2004 došlo k sjednocení zákona
o místních poplatcích se zákonem o obcích, respektive definice veřejného prostranství byla k 1. 1. 2004 ze zákona o místních poplatcích
vypuštěna. Z uvedeného vyplývá, že vždy byla veřejná prostranství
vyjmenována pouze příklady, pouze demonstrativním výčtem připouštějícím další prostory.
Ch
CHODNÍK JAKO VEŘEJNÉ PROSTRANSTVÍ
Chodník, jmenovaný v § 34 zákona o obcích mezi veřejnými prostranstvími, je podle zákona o pozemních komunikacích pozemní
komunikace. Chodník slouží k obecnému užívání chodcům. Podle
§ 12 zákona č. 13/1997 Sb., zákona o pozemních komunikacích, je
chodník součást místní komunikace nebo je samostatnou místní komunikací. Totéž platí výslovně také pro chodníky pod podloubími,
které jsou také veřejným prostranstvím. Podle katastrální vyhlášky
číslo 26/2007 Sb. jsou místní komunikace, mezi něž také chodníky
patří, na pozemcích, které jsou ostatní plocha, a nejsou už pozemky.
Podle stavebního zákona se pozemní komunikace včetně chodníků
vedou jako veřejná prostranství, neboť do intravilánu patří podle § 58
stavebního zákona pozemní komunikace a ostatní veřejná prostranství. Chodníky jsou součástí ulic a náměstí.
Některé chodníky bývají v obci souhrou historického vývoje v soukromém vlastnictví. S ohledem na to, že podle zákona o pozemních komunikacích mají být místní komunikace v majetku obce, je třeba chodníky na cizích pozemcích vypořádat jako stavby místních komunikací
zřízených ve veřejném zájmu. Lze tak učinit zřízením věcného břemene buď dohodou, nebo ve vyvlastňovacím řízení – podle § 17 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. a podle vyvlastňovacího zákona č. 184/2006 Sb.
■
L
■ L E S O PA R K , D Á L N I C E , Z A S TAV Ě N É Ú Z E M Í O B C E J A K O
VEŘEJNÉ PROSTRANSTVÍ
Některá veřejná prostranství jsou pro obce sporná natolik, že o nich
rozhodoval nebo může rozhodovat Ústavní soud. Přitom, zda lesopark je veřejné prostranství, je třeba zvažovat, zda jde o park nebo jinou plochu funkční a rekreační zeleně, tj. o ostatní plochu, nebo zda
je to les, tj. další prostor přístupný každému bez omezení. Jestliže lesopark je zapsaný jako les, nejde o ostatní plochu. Les je přesto obecně užíván. Režim obecného užívání lesa upravuje zákon o lesích
a obecné užívání lesa je podřízeno hospodaření v lese. Podle § 19 lesního zákona má každý právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí,
sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a na zemi ležící suchou
klest a při tom je povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka, popřípadě nájemce lesa a jeho zaměstnanců. Les není chráněn před záborem či znečištěním jako veřejné prostranství, ale speciálně jako les. Lesopark, jehož správa nepatří do působnosti obce, a není užíván obdobně jako veřejné prostranství, není veřejným prostranstvím. O tom, že ani dálnice není
veřejné prostranství, protože správa dálnice nespadá do působnosti
obce, také rozhodoval Ústavní soud. Na dálnici ani v lese proto nelze
vybírat místní poplatky za zvláštní užívání. Otázkou, zda veřejným
prostranstvím může být každé veřejné prostranství spadající do zastavěného území obce, se zabýval Ústavní soud v Nálezu Pl. ÚS
10/06. Takové vymezení sice obnáší všechna veřejná prostranství, ale
zákaz prostituce je možno stanovit na veřejných prostranstvích, která se nacházejí v současně zastavěném území obce vymezeném
územním plánem.
N
NÁMĚSTÍ JAKO VEŘEJNÉ PROSTRANSTVÍ
Náměstí jsou komunikace, chodníky, parkoviště, průjezdní úseky silnic, případně tržiště. Jsou to tedy pozemky vedené v katastru nemovitostí jako ostatní plochy, na kterých jsou komunikace, případně
jsou tam tržiště, veřejná zeleň. Náměstí jako veřejné prostranství je
zpravidla označeno. Sporné může být, je-li tvořeno například chod■
leden 2008
MOI_VIII
21.12.07
9:03 AM
Page III
ILUSTRAČNÍ FOTO: DAGMAR HOFMANOVÁ
abeceda veřejného prostranství
Park v Pacově patří k oblíbeným místům romantických procházek.
níky pod podloubími, které byly postavené ve stoletích dávno minulých, často na cizích pozemcích jinými osobami, než je obec. Pro svoji povahu bez ohledu na vlastnictví půjde o prostory přístupné každému bez omezení, sloužící obecnému užívání, tj. k pěší chůzi občanů, shromažďování, parkování vozidel, k prodejním, kulturním, reklamním akcím apod. Domy na náměstí nejsou veřejné prostranství,
mohou však být v rozsahu obchodů a služeb tam provozovaných veřejně přístupnými místy.
■ N A Ř Í Z E N Í P O D L E S H R O M A Ž Ď O VA C Í H O Z Á K O N A
Podle shromažďovacího zákona č. 84/1990 Sb. rada obce může ve
svém územním obvodu nařízením vydaným v přenesené působnosti určit místa, kde lze konat shromáždění, která podle zákona podléhají oznamovací povinnosti, bez oznámení, a přitom může stanovit
dobu, v níž se taková shromáždění konat nesmějí. Takové zmocnění
vůbec neslouží k řešení problémů s konáním shromáždění, a tím méně s technopárty, která se na veřejném prostranství většinou nekoná
ani nesleduje účel shromáždění. Výkon shromažďovacího práva
slouží občanům k využívání svobody projevu a dalších ústavních
práv a svobod, k výměně informací a názorů a k účasti na řešení veřejných a jiných společných záležitostí tím, že k nim mohou občané
na shromáždění vyjádřit své postoje a stanoviska. Shromážděním je
i pouliční průvod a manifestace. Shromažďování je základním lidským právem, proto nepodléhá povolení. Shromáždění, která neslouží uvedenému účelu, nejsou dovolenými shromážděními. Stejně
jako jimi nejsou shromáždění související s poskytováním služeb. Taková shromáždění regulují jiné zákony, protože na ně se svoboda
shromažďování daná Listinou základních práv a svobod nevztahuje.
O
OCHRANA MÍSTNÍCH KOMUNIKACÍ
P Ř E D Z V L Á Š T N Í M U Ž Í VÁ N Í M
Zvláštním užíváním je znemožněno nebo omezeno obecné užívání.
Zvláštní užívání místní komunikace je její užívání jiným než obvyklým způsobem nebo její užívání k jiným účelům, než pro které jsou
určeny. Zvláštním užíváním místní komunikace je podle zákona
č. 13/1997 Sb., kromě užití speciálními vozidly:
■ umísťování reklamních zařízení,
■ umísťování, skládání a nakládání věcí nebo materiálů nesloužících k údržbě nebo opravám komunikace, nebudou-li neprodleně odstraněny (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot nebo paliva apod.),
■ provádění stavebních prací,
■ zřizování vyhrazeného parkování,
■ zřizování a provoz stánků, pojízdných či přenosných prodejních
a jiných podobných zařízení,
■ pořádání sportovních, kulturních, náboženských, zábavních
a podobných akcí, jestliže by jimi mohla být ohrožena bezpečnost nebo plynulost silničního provozu,
■ užívání pro audiovizuální tvorbu.
K takovému užívání je třeba povolení příslušného silničního
■
leden 2008
SPECIÁL
správního úřadu vydané s předchozím souhlasem vlastníka dotčené
komunikace, a může-li zvláštní užívání ovlivnit bezpečnost nebo plynulost silničního provozu, souhlas příslušného orgánu Policie České
republiky. Souhlas vlastníka se zvláštním užíváním se v některých
případech nevyžaduje. Za vydání povolení se platí správní poplatek
podle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích. O zvláštním
užívání podle zákona o pozemních komunikacích rozhodují silniční
správní úřady v přenesené působnosti.
■ OCHRANA VEŘEJNÉHO PROSTRANSTVÍ PŘED
Z V L Á Š T N Í M U Ž Í VÁ N Í M
V samostatné působnosti může obec regulovat zvláštní užívání stanovením místního poplatku za užívání veřejného prostranství způsoby stanovenými zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích.
V mnohém jsou si zvláštní užívání podobná, místnímu poplatku
podléhá například:
■ umístění reklamních zařízení,
■ umístění stavebních zařízení a skládek,
■ provádění výkopových prací,
■ vyhrazení trvalého parkovacího místa,
■ umístění dočasných staveb a zařízení sloužících pro poskytování prodeje a služeb, zařízení cirkusů, lunaparků a jiných obdobných atrakcí,
■ užívání prostranství pro kulturní, sportovní a reklamní akce,
■ užívání pro potřeby tvorby filmových a televizních děl.
■ OCHRANA VEŘEJNÉHO PROSTRANSTVÍ PŘED
P O D N I K AT E L I Z N E Č I Š Ť U J Í C Í M I V E Ř E J N É P R O S T R A N S T V Í
Podle § 58 zákona o obcích jsou veřejná prostranství chráněna před
delikventy. Obec, tj. rada obce nebo obecní úřad, jestliže mu to rada
svěří, může ukládat ve správním řízení v samostatné působnosti pokuty právnické osobě a fyzické osobě, která je podnikatelem:
■ odmítne-li strpět bezúplatné připevnění tabulky s označením
ulice nebo jiného veřejného prostranství na své nemovitosti nebo
v blízkosti tabulky s označením umístí jiný nápis, úmyslně poškodí,
odstraní nebo zakryje tabulku s označením ulice nebo jiného veřejného prostranství, nebo neoznačí budovu čísly stanovenými obecním úřadem,
■ znečistí-li veřejné prostranství, naruší životní prostředí v obci nebo odloží věc mimo vyhrazené místo,
■ neudržuje-li čistotu a pořádek na pozemku, který užívá nebo
vlastní tak, že naruší vzhled obce,
■ poruší-li povinnosti stanovené právním předpisem obce.
■ OCHRANA VEŘEJNÉHO PROSTRANSTVÍ PŘED
P Ř E S T U P K Y, S P R ÁV N Í M I D E L I K T Y
Na užívání veřejného prostranství (a nejen na veřejné prostranství) se
vztahuje řada zákonů. Jejich porušení je přestupkem nebo správním
deliktem podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, zákona číslo
128/2000 Sb., o obcích, zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného
zdraví, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, zákona
č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, zákona č. 379/2005 Sb., o ochraně před škodami způsobenými alkoholem a jinými návykovými látkami, shromažďovacího
zákona č. 84/1990 Sb. a dalších. Tak je ze zákona poskytována pozemkům, které jsou veřejným prostranstvím a jejich vlastníkům, mimořádná ochrana.
Ze zákonů vyplývá mj. povinnost:
■ dodržovat povinnosti, které stanovuje nařízení obce a obecně závazné vyhlášky obce,
■ neporušit noční klid,
■ nevzbudit veřejné pohoršení,
■ nepoškodit nebo neoprávněně nezabírat prostory, veřejně přístupné objekty nebo veřejně prospěšné zařízení,
■ úmyslně nezpůsobit škodu na majetku krádeží, zpronevěrou,
podvodem nebo zničením či poškozením věci z takového majetku, nebo se o takové jednání pokusit,
■ neužívat úmyslně neoprávněně majetek,
■ neznečišťovat veřejná prostranství, nezaložit neoprávněně
skládku, neodkládat odpadky nebo odpady mimo vyhrazená
místa,
■ nepoškozovat a neničit dřeviny, rostliny a živočichy,
■ nenarušit životní prostředí v obci,
■ nepřekračovat hygienické limity pro pískoviště a dodržovat provozní řády hřišť,
III
›
MOI_VIII
21.12.07
9:03 AM
SPECIÁL
Page IV
abeceda veřejného prostranství
na místních komunikacích se chovat ohleduplně a ukázněně, neohrožovat život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, nepoškozovat životní prostředí, neohrožovat život zvířat, své
chování přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám,
■ počínat si tak, aby nedocházelo ke vzniku požáru,
■ nevstupovat zjevně pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových
látek do míst, kde by mohla být způsobena škoda nebo veřejné
pohoršení,
■ uposlechnout výzvy obecní policie při výkonu její pravomoci,
■ dodržovat podmínky konání shromáždění,
■ pyrotechnické předměty třídy II a III a podtřídy T1 nepoužívat
v uzavřených prostorách (místnosti, dopravní prostředky apod.),
v blízkosti kostelů, nemocnic, dětských zařízení, domovů důchodců, škol, ozdravoven a při sportovních akcích. To neplatí pro
pyrotechnické předměty třídy II a podtřídy T1, používané ve filmu, televizi a pro scénické a stolní salonní efekty,
■ vlastník vraku je povinen na výzvu vlastníka místní komunikace
odstranit vrak do dvou měsíců od doručení výzvy k odstranění.
Neučiní-li tak, odstraní a zlikviduje vrak vlastník této pozemní
komunikace na náklady vlastníka vraku.
■ O S TAT N Í P R O S T O RY J A K O V E Ř E J N Á P R O S T R A N S T V Í
Další prostory přístupné každému bez omezení patřily mezi veřejná
prostranství v zákoně o místních poplatcích od roku 2003 do 1. 1.
2004 výslovně. Od voleb v roce 2000 jsou v zákoně o obcích ve výčtu
v § 34. V roce 2004 došlo k sjednocení pojmu veřejné prostranství
v zákoně o místních poplatcích a v zákoně o obcích. Které prostory
jsou konkrétně veřejným prostranstvím, by mělo vyplývat z toho,
jestli slouží obecnému užívání, tj. každému bez omezení, bez povolení, bezúplatně, nebo jestli slouží užívání jinému, zejména hospodaření. Veřejné prostranství je veřejným prostranstvím ze zákona,
proto by neměla být jeho identifikace problém. Každý by si měl být
jistý, zda užívá veřejné prostranství, které slouží každému bez omezení, či pouze veřejnosti zpřístupněné prostranství.
Nejsnáze lze poznat volné veřejné prostranství podle toho, jestli
jde o ostatní plochu. U pozemků vedených v katastru jako ostatní
plocha je jejich obecné užívání v pořádku. U pozemků vedených
v katastru jako zemědělské nebo lesní pozemky, které se prokazatelně využívají jako neomezeně přístupný veřejný park, veřejná zeleň,
veřejné komunikace, je třeba si pomoci tím, zda jde o prostor spadající do sféry obce a jejích občanů nebo do sféry státních orgánů nebo soukromoprávních vztahů. To znamená vyřešit, zda je to prostor
chráněný před přestupky, kterých je možno se dopustit na veřejném
prostranství, jestli je to prostor, na němž je obecné užívání chráněno
před zvláštním užíváním spočívajícím v umísťování prodejních, reklamních a dalších zařízení. Zejména je podstatné, zda jde o prostor,
který je podobný náměstím, ulicím, tržištím, parkům, veřejné zeleni,
a tedy je i podobně užíván.
Co se týká vlastnictví veřejných prostranství, lze u obecních pozemků počítat s obecným užíváním veřejných prostranství, pokud
obec jako vlastník prostranství jejich obecné užívání neomezí. U pozemků, které jsou v soukromém vlastnictví jiných osob, je nutno pamatovat na to, že obecné užívání je omezení vlastnického práva, a že
vlastnické právo je možno omezit obecným užíváním pouze v souladu s vůlí vlastníka, tj. s jeho souhlasem nebo po dohodě s ním. Bez
souhlasu vlastníka je možné omezení vlastnického práva pouze na
základě zákona, ve veřejném zájmu a za náhradu. Obecné užívání veřejného prostranství proto historicky vznikalo tím, že to majitel prostranství dovolil, s veřejným užíváním souhlasil a nijak mu nebránil.
Což si lze představit jako pokojné užívání. Pokud po roce 1948 vzniklo veřejné prostranství, například park na soukromém zemědělském
nebo lesním pozemku bez souhlasu jeho vlastníka, domnívám se,
a vyvozuji to i z judikatury, že soud může přiznat takovému vlastníku pozemku náhradu bezdůvodného obohacení za omezení vlastnického práva.
■ O Z N A Č O VÁ N Í V E Ř E J N Ý C H P R O S T R A N S T V Í
Veřejná prostranství mohou, ale nemusí být označena. Ze zákona nevyplývá, že obec je povinna prostory sloužící jako veřejná prostranství označit. Proto samotný fakt, že veřejné prostranství není označeno, nedokazuje, že to není veřejné prostranství. Naopak označení
nějakého prostoru za veřejné prostranství znamená, že se otázkou
existence veřejných prostranství na obci již někdo zabýval a také se
■
IV
někdo měl zabývat správností postupu obce. Označování veřejných
prostranství zákon vyhrazuje zastupitelstvu obce. V Praze se to týká
ulic, silnic, náměstí a parků a mostů, jakož i dalších veřejných prostranství. Je svěřeno hlavnímu městu Praha, ale není vyhrazeno zastupitelstvu. Pokud si rozhodování zastupitelstvo nevyhradí, rozhoduje o názvech veřejných prostranství rada hlavního města Prahy.
Z uvedeného vyplývá, že zákon o hlavním městě Praze nemá stejnou
definici veřejného prostranství, jako je v zákoně o obcích, ani nemá
stejnou dělbu kompetencí. Označování veřejných prostranství se ale
týká jenom toho, jak bude veřejné prostranství pojmenováno, neboli jakým názvem bude označeno na tabulce s názvem ulic nebo jiného veřejného prostranství. Příslušný orgán územního samosprávného celku rozhoduje o označování veřejných prostranství usnesením
v samostatné působnosti. Povinnosti a zákazy na konkrétních veřejných prostranstvích musí stanovit zastupitelstvo v obecně závazné
vyhlášce. Při rozhodování o názvech veřejných prostranství jde o to,
aby jako veřejná prostranství byla označena ta prostranství, která
jsou dlouhodobě užívána. Dozor nad zákonností usnesení provádí
ministerstvo vnitra a zrušit usnesení přísluší správnímu soudu.
P
PA R K Y A V E Ř E J N Á Z E L E Ň J A K O V E Ř E J N É
PROSTRANSTVÍ
Od 1. 7. 1994 přibyla mezi veřejná prostranství výslovně veřejná zeleň a parky. Park patří podle katastrální vyhlášky č. 26/2007 Sb. do pozemku – druh ostatní plocha – zeleň. Zeleň podle katastrální vyhlášky je okrasná zahrada, uliční a sídlištní zeleň, park a jiná plocha
funkční a rekreační zeleně. Parky a veřejná zeleň jsou chráněny podle stavebního zákona. Podle téhož zákona je pozemek veřejné zeleně
a parku sloužící obecnému užívání nezastavitelným územím. Zřizování, úpravy, rušení parků přesahujících 300 m2 vyžaduje rozhodnutí o změně využití území. Zpravidla je veřejná zeleň spojena a využívána s bytovými domy, prodejnami, administrativními budovami,
mezi nimiž se nacházejí travnaté plochy a okrasné, lesní či ovocné
stromy, případně to mohou být samostatné pozemky. Za současné
užívání veřejného parku zřízeného ze soukromého ovocného sadu
nebo lesa proti vůli vlastníka a bez jeho souhlasu před rokem 1990 je
možno očekávat požadavek na náhradu bezdůvodného obohacení.
■ POZEMNÍ KOMUNIKACE JAKO VEŘEJNÉ
PROSTRANSTVÍ
Jestli jsou pozemní komunikace, k nimž existuje ze zákona číslo
13/1997 Sb., obecné užívání, veřejným prostranstvím, lze usoudit nedostatečně z jeho legální definice. Silnice, místní komunikace a náměstí byly zavedeny jako veřejná prostranství v zákoně o místních
poplatcích č. 565/1990 Sb., kam patřily dále zejména tržiště. V zákoně o obcích č. 128/2000 Sb. je definice jiná, bez silnic a místních komunikací. V definici v zákoně o obcích jsou sice chodníky, které jsou
součástí místní komunikace, ale nejsou tam již místní komunikace
jako celek. Místní komunikace, které nejsou ulice, náměstí, chodníky, ale jim podobné prostory, tak mohou být jedním z ostatních prostor přístupných každému bez omezení sloužících obecnému užívání. Dálnice, dálniční mosty a odpočívadla, a silnice, které nejsou součástí ulic nebo náměstí, například rychlostní komunikace, které nespravuje obec, nejsou veřejným prostranstvím.
Kromě místních komunikací může být veřejným prostranstvím také účelová komunikace za podmínky, že plní podobný účel jako ulice či chodník v parku nebo ve veřejné zeleni, jestliže je to dopravní
cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci a slouží ke
spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi. Když slouží pouze k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků, pak to veřejné prostranství není.
Místní komunikace je ze zákona veřejná, ale na účelovou komunikaci může být upraven nebo omezen veřejný přístup. A to, když je to
nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů vlastníka účelové komunikace. Rozhoduje silniční správní úřad, kterým je každý obecní
úřad, na návrh vlastníka účelové komunikace a po projednání s příslušným orgánem Policie ČR. Veřejným prostranstvím není ani účelová komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele tohoto prostoru nebo objektu.
V pochybnostech, zda z hlediska pozemní komunikace jde o uzavře■
leden 2008
MOI_VIII
21.12.07
9:03 AM
Page V
ILUSTRAČNÍ FOTO: DAGMAR HOFMANOVÁ
abeceda veřejného prostranství
Hospodářské prostory želivského kláštera slouží veřejnosti.
ný prostor nebo objekt, rozhoduje příslušný silniční správní úřad.
Podle stavebních předpisů se pozemní komunikace včetně účelových vedou jako veřejná prostranství. Do intravilánu patří totiž podle § 58 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, pozemní komunikace a ostatní veřejná prostranství, a to i když se nacházejí vně intravilánu. Podle vyhlášky č. 501/2006 Sb. zahrnují plochy veřejných
prostranství zpravidla stávající a navrhované pozemky jednotlivých
druhů veřejných prostranství a další pozemky související dopravní
a technické infrastruktury, tj. také silnice a místní komunikace, které
netvoří samostatnou plochu dopravní infrastruktury, a pozemky občanského vybavení, slučitelné s účelem veřejných prostranství. Z § 22
stavebního zákona vyplývá, že součástí veřejného prostranství může
být pozemní komunikace. Veřejně přístupná účelová komunikace,
která má povahu podobnou jako ulice či chodník nebo místní komunikace, a není v uzavřeném areálu, je veřejným prostranstvím.
Stejně tak je veřejným prostranstvím i obecní pozemek užívaný jako
přístupová komunikace pouze jedinou osobou, jestliže je přístupný
bez omezení každému.
S
SHROMÁŽDĚNÍ NA VEŘEJNÉM PROSTRANSTVÍ
Svolání nebo pořádání shromáždění bez oznámení, nebo pořádání
shromáždění, které bylo zakázáno, je přestupkem. Přestupkem je
rovněž užití komunikace bez povolení, anebo nedodržení podmínky
stanovené v povolení zvláštního užívání. Přestupkem je porušení
bezpečnosti a plynulosti silničního provozu na místních komunikacích a silnicích, jak to stanoví přestupkový zákon a zákon
č. 361/2000 Sb.
Obec může před konáním shromáždění, jakmile jí bylo oznámeno,
požádat o součinnost Policii ČR. Úřad může svolatele požádat o součinnost nezbytnou k zajištění řádného průběhu shromáždění a ke
splnění zákonných povinností. Zákonnou povinností svolatele je zajistit veřejný pořádek, žádost o povolení zvláštního užívání, k němu
souhlas vlastníka komunikací, k němu stanovisko Policie ČR, když by
pořádáním akce byla ohrožena bezpečnost nebo plynulost silničního
provozu, dodržení povinností řidiče, jde-li o útvar chodců na komunikaci (například průvod). Povolení zvláštního užívání komunikace je
třeba k užití komunikace k pořádání sportovních, kulturních, náboženských, zábavných a dalších podobných akcí. Shromáždění včetně
průvodu je z hlediska užití komunikace podobné uvedeným akcím.
Za vyřízení a dodržení povolení odpovídá fyzická osoba, která komunikaci užije. Podle vyhlášky č. 104/1997 Sb. žádost o povolení
zvláštního užívání komunikace předkládá silničnímu správnímu
úřadu ten, v jehož zájmu nebo kvůli jehož činnosti má být zvláštní
užívání komunikace povoleno. Měl by být tou osobou tedy svolatel
shromáždění. Svolatel je povinen poskytnout úřadu součinnost nezbytnou k zajištění řádného průběhu shromáždění. To znamená zajistit pořadatele v potřebném počtu, požádat o povolení zvláštního
užívání, pokud se shromáždění koná na místních komunikacích
a silnicích, dodržovat povinnosti řidiče, které se vztahují na útvar
■
leden 2008
SPECIÁL
chodců, umožnit obci sledovat a řídit průběh shromáždění, aby se
podstatně neodchylovalo od svého účelu, dávat pokyny sám nebo
prostřednictvím pořadatelů, dbát o pokojný průběh shromáždění
a činit opatření, aby nebyl narušován, požádat o pomoc Policii ČR
nebo obec při narušení pokojného průběhu shromáždění, ukončit
shromáždění. Obec může sledovat průběh shromáždění, ukládat pokuty za přestupky, rozpustit shromáždění za zákonem stanovených
podmínek. O zákazu shromáždění nebo době jeho ukončení rozhodne úřad bezodkladně, nejpozději však do tří dnů od okamžiku,
kdy obdržel platné oznámení. Jedním dnem se rozumí doba 24 hodin od události, k níž se lhůta váže. Úřad musí zakázat shromáždění,
jestliže by vybízelo k popírání nebo omezování práv občanů pro jejich národnost nebo rasu. Kdyby se podstatně shromáždění odchýlilo od svého účelu a přitom by docházelo k násilí, hrubé neslušnosti,
porušování ústavy a zákonů, trestné činnosti, bylo by je nutno rozpustit. Pokud svolatel přijal novou trasu a uplynulo 72 hodin od
oznámení, nelze shromáždění s ohledem na místní podmínky nebo
na veřejný pořádek zakázat ani rozpustit z důvodu rozporu omezení
dopravy a zásobování se zájmy obyvatelstva.
T
TRŽIŠTĚ JAKO VEŘEJNÁ PROSTRANSTVÍ
Tržiště jsou veřejná prostranství od zavedení v zákoně o místních poplatcích. Vyžadují rozhodnutí o změně využití území a změny druhu
2
pozemku přesahující výměru 300 m , pokud podmínky nejsou stanoveny schválenými pozemkovými úpravami nebo jiným územním
rozhodnutím. Podle § 18 živnostenského zákona je tržištěm místo
pro prodej a poskytování služeb, jimiž jsou zejména tržnice a tržiště
(tržiště se používá jako legislativní zkratka pro všechna tato místa)
a obec pro ně může vydat tržní řád.
Podle § 4 zákona o místních poplatcích se za zvláštní užívání veřejného prostranství, kterým se rozumí umístění dočasných staveb
a zařízení sloužících pro poskytování prodeje a služeb, vybírá místní
poplatek. Za tržiště umístěné na místní komunikaci se vybírá správní poplatek za povolení ke zvláštnímu užívání. Tržiště je veřejným
prostranstvím bez ohledu na vlastnictví, jestliže je neomezeně přístupné každému.
■ TRŽNÍ ŘÁDY PODLE ŽIVNOSTENSKÉHO ZÁKONA
Obec může podle § 18 zákona č. 455/1990 Sb., živnostenského zákona, v přenesené působnosti vydat tržní řád formou nařízení obce. Pro
nabídku, prodej zboží (pro to je zavedena legislativní zkratka prodej)
a poskytování služeb mimo provozovnu určenou k tomuto účelu kolaudačním rozhodnutím tržní řád vymezí:
a) místa pro prodej a poskytování služeb, jimiž jsou zejména tržnice a tržiště (legislativní zkratka tržiště), a jejich rozdělení (například
podle druhu prodávaného zboží nebo poskytované služby),
b) stanovení kapacity a přiměřené vybavenosti tržišť,
c) dobu prodeje zboží a poskytování služeb na tržišti,
d) pravidla pro udržování čistoty a bezpečnosti na tržišti,
e) pravidla, která musí dodržet provozovatel tržiště k zajištění jeho
řádného provozu.
Tržní řád se s výjimkou písm. a), b) a c) vztahuje i na prodej zboží
a poskytování služeb na tržištích majících charakter stavby.
Obec může nařízením obce stanovit:
■ že se toto nařízení obce nevztahuje na některé druhy prodeje
zboží a poskytování služeb prováděné mimo provozovnu,
■ že některé druhy prodeje zboží nebo poskytování služeb prováděné mimo provozovnu v obci nebo její části jsou zakázány.
■
U
ULICE JAKO VEŘEJNÉ PROSTRANSTVÍ
Ulice jsou zvláště ve městech označeny. Jsou to vlastně místní, případně veřejné účelové komunikace včetně chodníků a průjezdních
úseků silnic a parkovišť, případně doplněné uliční či sídlištní nebo jinou zelení. Pro chodníky, další prostory a domy, které do ulic patří,
platí obdobně to, co je uvedeno u náměstí. Bez ohledu na vlastnictví
pozemků a komunikací jsou ulice veřejným prostranstvím, které
slouží každému k neomezenému obecnému užívání.
■
V
›
MOI_VIII
21.12.07
9:03 AM
SPECIÁL
Page VI
abeceda veřejného prostranství
U Ž Í VÁ N Í V E Ř E J N Ý C H P R O S T R A N S T V Í
Veřejné prostranství je možno užívat obecně nebo zvláštně. Někdy se
užívá protiprávně. Může ho užívat neomezeně každý a omezení
ostatních je regulováno a zpoplatněno. Užívání veřejného prostranství se týká pozemků ve vlastnictví obce, ale i jiných osob. Obsah
obecného užívání lze odvodit z toho, co to jsou veřejná prostranství.
Veřejná prostranství – náměstí, ulice, chodníky – jsou vlastně pozemky, které jsou komunikacemi, případně jsou to pozemky zastavěné stavbami komunikací.
Náměstí, ulice, chodníky jsou veřejně přístupné každému bez
omezení. Ulice jsou obecně užívány jako místní komunikace a uliční a sídlištní zeleň. Chodníky včetně chodníků pod podloubím jsou
součástí místních komunikací nebo samostatné místní komunikace
a jsou užívány obecně k chůzi.
Náměstí jsou místní komunikace, chodníky, parkoviště, průjezdní
úseky silnic, tedy pozemky vedené v katastru nemovitostí jako ostatní plochy, na kterých jsou komunikace, případně jsou tam tržiště, veřejná zeleň.
Tržiště slouží pro nakupování, což je obecné užívání, které je na tržišti podmíněno užíváním zvláštním, a to umístěním prodejních zařízení. Umístění prodejních zařízení na tržišti či jiném veřejném prostranství podléhá místnímu poplatku, pokud obec vydá vyhlášku
o místním poplatku za užívání veřejného prostranství. Umístění prodejních zařízení na místní komunikaci je zvláštním užíváním vyžadujícím povolení silničního správního úřadu.
Park slouží k procházkám, veřejná zeleň, sídlištní zeleň, funkční
zeleň a rekreační zeleň plní doplňkovou funkci k budovám, umožňuje přístup k ním, nebo jsou samostatné, slouží k odpočinku. Pro
zeleň jsou typické travnaté plochy a porosty okrasných, lesních nebo ovocných stromů. Někdy se jako parky či veřejná zeleň užívají například lesy, louky, pole. Ty jsou také veřejně přístupné, ale nejsou veřejným prostranstvím, protože neslouží každému k veřejnému užívání, ale k hospodaření podle zvláštních zákonů. Veřejné užívání je
pouze dovoleno.
Protože jsou veřejná prostranství podle katastru nemovitostí ostatní plochy, nejsou určeny k jinému než obecnému způsobu užívání.
Před jiným než obecným užíváním je veřejné prostranství chráněno
prostřednictvím povolení nebo zpoplatnění jiného než obecného, tj.
zvláštního užívání. Před protiprávním užíváním je veřejné prostranství chráněno pomocí zákazů a sankcí stanovených v právních předpisech včetně řízení o přestupcích podle zákona o přestupcích a řízení o správních deliktech v zákoně o obcích.
Aby bylo jisté, že prostranství neslouží jinému než obecnému užívání, mělo by být veřejné prostranství to, co je v katastru vedeno jako ostatní plocha, která neslouží jinému způsobu užívání. Zákon ale
tuto podmínku nestanovuje.
Druhou podmínkou, kterou musí splňovat veřejné prostranství je,
aby jeho správa patřila do působnosti obce a byla svěřena obci. Nemůže jít o sféru soukromého práva nebo státní správy vykonávané
správními úřady.
■ U Ž Í VÁ N Í V E Ř E J N É H O P R O S T R A N S T V Í A V L A S T N I C K É
P R ÁV O
Užívání veřejného prostranství se týká pozemků ve vlastnictví obce,
ale i jiných osob. Listina základních práv a svobod totiž stanoví, že
vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu, že vlastnictví zavazuje. Veřejné prostranství může užívat neomezeně každý a omezení ostatních je regulováno a zpoplatněno.
Obecné užívání je nepochybně omezením vlastnického práva, proto je možné pouze se souhlasem vlastníka a ve veřejném zájmu.
Vlastnické právo nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo
v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru
stanovenou zákonem.
Občanský zákoník v § 123 uvádí právo vlastníka držet a užívat
předmět vlastnictví a požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním.
Obecnému užívání se vlastník pozemku může bránit žalobou proti
zásahům do výkonu vlastnického práva podle § 126 občanského zákoníku nebo návrhem na ochranu pokojného stavu podaným pověřenému obecnímu úřadu podle § 5 občanského zákoníku. Jestliže veřejné prostranství užívá jeho vlastník jako své vlastnictví a tím omezuje obecné užívání, aniž by ale zneužíval své vlastnické právo, měl
by být osvobozen od místního poplatku.
■
VI
V
VYHLÁŠKY O VEŘEJNÝCH PROSTRANSTVÍCH
Zastupitelstvo obce může ukládat v samostatné působnosti obecně
závaznou vyhláškou zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku. Zejména může vyhláškou stanovit podle § 10 písm. a) zákona
č. 128/2000 Sb.:
■ činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci,
■ činnosti, jež by mohly být v rozporu s dobrými mravy,
■ činnosti, jež by mohly být v rozporu s ochranou bezpečnosti,
■ činnosti, jež by mohly být v rozporu s ochranou zdraví,
■ činnosti, jež by mohly být v rozporu s ochranou majetku,
■ místa a čas, kdy a kde lze stanovené činnosti vykonávat,
■ nebo zákaz těchto činností na některých veřejných prostranstvích,
■ určit, kterých veřejných prostranství se omezení a zákazy v obci
týkají.
Stanovení těchto činností je letitý problém. Tkví v tom, že tyto činnosti musí spadat do samostatné působnosti obce. Z hlediska testování před Ústavním soudem navíc nesmí jít o zneužití zákonem svěřené působnosti a vyhláška nesmí být ani nerozumná. Podle zákona
o obcích vyhláškou nelze regulovat činnosti, jejichž správa, byť třeba
neúčinně, je:
■ zákonem svěřena krajům,
■ výkonem státní správy neboli výkonem přenesené působnosti
obce,
■ výkonem státní správy svěřeným správním úřadům jako výkon
státní správy, například orgánům ochrany veřejného zdraví, kterými
obce nejsou.
Ústavní soud ruší většinu vyhlášek z důvodů, že obce v nich překračují samostatnou působnost a upravují záležitosti nikoliv místní,
ale celostátní upravené zákony, případně že obce neurčí konkrétně,
kterých veřejných prostranství se omezení týkají, nebo že prostor
označený jako veřejné prostranství ve skutečnosti veřejným prostranstvím není.
Výjimkou je nezrušení zákazu prostituce na veřejných prostranstvích v zastavěném území města vymezeném územním plánem,
přestože se regulace má týkat pouze některých veřejných prostranství. Další výjimkou je nezrušení zákazu provádění pyrotechnických
efektů a ohňostrojů na veřejných prostranstvích v památkové zóně
města kvůli ochraně majetku, přestože je to činnost, kterou upravuje horní zákon. A nakonec z poslední doby je výjimkou nezrušení povinnosti zachovat klid a omezit hlučné projevy v době nočního klidu
stanoveného od 22. do 6. hodiny, a zdržet se o nedělích a státem
uznaných dnech pracovního klidu v době do 8. hodiny a po 20. hodině veškerých prací spojených s užíváním zařízení a přístrojů způsobujících hluk (sekaček na trávu, cirkulárek, motorových pil, křovinořezů apod.), přestože to zřejmě vůbec nejsou činnosti vykonávané
na veřejném prostranství.
Druhý problém vidím v tom, že umožněním činností narušujících
veřejný pořádek v obci na určitém veřejném prostranství nebo v určité době se vždy omezuje obecné, pokojné, řádné užívání těchto veřejných prostranství. A taková prostranství potom přestávají být přístupná každému bez omezení. Činnosti narušující veřejný pořádek
by měly být zakázány na všech veřejných prostranstvích.
Třetí problém podle mne je v tom, že uvedená zákonná zmocnění
k vydání vyhlášek nejsou jednoznačná ani srozumitelná, protože jednoznačně a srozumitelně není v zákonech dodržována hranice mezi
samostatnou a přenesenou působností obce. Občané od svého zastupitelstva očekávají, že se účinně postará o místní záležitosti, mezi něž intuitivně řadí ochranu veřejných prostranství a obecného užívání. Z tohoto hlediska je zábavná pyrotechnika na veřejných prostranstvích spíše záležitostí obce než Českého báňského úřadu.
S tím také souvisí odlišné stanovisko soudkyně v nálezu Pl. ÚS 15/06.
Podle jejího názoru je třeba obci ponechat prostor pro rozhodnutí,
které reflektuje nejbližší znalost místních poměrů, což je princip,
jímž je ovládána místní samospráva. K řádnému posouzení vyhlášky
by bylo zapotřebí zjistit skutečnou potřebu jejího vydání s ohledem
na znalosti skutečných problémů, nikoliv vyhlášky posoudit od
»psacího stolu«.
Dále může zastupitelstvo podle § 10 písm. b) zákona číslo
128/2000 Sb. stanovit v obecně závazné vyhlášce závazné podmínky
■
leden 2008
MOI_VIII
21.12.07
9:03 AM
Page VII
ILUSTRAČNÍ FOTO: DAGMAR HOFMANOVÁ
abeceda veřejného prostranství
Městská část Praha 1 se snaží o svá veřejná prostranství dobře starat.
v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku pro pořádání,
průběh a ukončení veřejnosti přístupných akcí:
■ sportovních,
■ kulturních včetně tanečních zábav a diskoték.
Problémové diskotéky, technopárty nebo sportovní akce se však na
veřejných prostranstvích nekonají, proto toto ustanovení nemá pro
praxi obcí valný význam.
Potom může zastupitelstvo podle § 10 písm. c) zákona číslo
128/2000 Sb. stanovit v obecně závazné vyhlášce povinnosti:
■ k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství,
■ k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně,
■ k užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti.
I v tomto případě občané očekávají, že se obec účinně postará samostatně o místní záležitosti. Přitom například znečištění veřejného
prostranství podnikatelem patří do samostatné působnosti obce a je
místní záležitostí obce, zatímco znečištění veřejného prostranství fyzickou osobou patří do přenesené působnosti obce a je záležitostí
státu přenesenou na obec.
Kromě toho obec může stanovit povinnosti v obecně závazné vyhlášce obce, stanoví-li tak zvláštní zákon (zákon o místních poplatcích, zákon o ochraně zvířat proti týrání, zákon o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami atd.).
■ VYHLÁŠKY K OCHRANĚ MAJETKU A BEZPEČNOSTI
S ohledem na nálezy Ústavního soudu lze obecně závaznou vyhláškou regulovat na veřejných prostranstvích snad kromě prostituce
pouze chování proti bezpečnosti a majetku. Při vydání obecně závazné vyhlášky k ochraně majetku a bezpečnosti je možno vycházet
z průlomového nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 57/05. V citovaném
nálezu Pl. ÚS 57/05 jde o oprávnění obce k regulaci používání zábavné pyrotechniky v památkové zóně, když to už upravuje zákon
číslo 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a státní báňské
správě, a vyhláška Českého báňského úřadu č. 174/1992 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi.
Podle § 8 odst. 8 citované vyhlášky se pyrotechnické předměty třídy II a III a podtřídy T1 nesmí používat v uzavřených prostorách jako jsou místnosti, dopravní prostředky apod., v blízkosti kostelů, nemocnic, dětských zařízení, domovů důchodců, škol, ozdravoven a při
sportovních akcích s výjimkou tam stanovenou. Účelem zákona
o hornické činnosti, výbušninách a státní báňské správě je stanovit
podmínky pro vykonání tam uvedených činností, jakož i podmínky
pro nakládání s výbušninami a jimi podobnými předměty a pomůckami a stanovit podmínky bezpečnosti a ochrany zdraví při těchto
činnostech.
Účel vyhlášky je jiný než účel zákona. Vyhláška totiž, jak se praví
v citovaném nálezu, zajišťuje veřejný pořádek v širších dimenzích, do
nichž spadá i ochrana majetku. Tento účel úpravy je zřejmý již ze samotného vymezení míst, na která se vyhláška vztahuje. Citovaný nález se týká památkové zóny města, v případě jiných obcí to mohou
být kulturní památky obce, mezi něž může patřit i park nebo jiné veřejné prostranství. Smyslem vyhlášky zjevně není ochrana bezpeč-
leden 2008
SPECIÁL
nosti a zdraví z důvodů, z jakých ji upravují zvláštní zákony v rámci
výkonu státní správy, nýbrž právě ochrana majetku nebo bezpečnosti, případně zdraví, a to ve smyslu záležitosti obce, nikoliv státu.
Obce mohou využít samostatnou působnost k ochraně majetku.
Obec je například povinna ze zákona o obcích chránit svůj majetek
a ze zákona o státní památkové péči pečovat o zachování kulturní památky a na svůj náklad ji udržovat v dobrém stavu a chránit před
ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením a užívat ji
s ohledem k jejímu významu, památkové hodnotě a stavu. K této
ochraně památek může a musí obec využít nástroje, které jí zákon
k plnění povinností poskytuje. Takovým nástrojem může být obecně
závazná vyhláška, jejímž smyslem je jednak upravit specifické záležitosti ochrany památek v majetku obce, jednak místní záležitosti
ochrany majetku, zdraví a bezpečnosti. Vyhláška se může vztahovat
na regulaci činností na veřejném prostranství podle § 10 písm. a) nebo na regulaci užívání zařízení obce zpřístupněného veřejnosti podle § 10 písm. c) zákona o obcích.
Vyhláška se ale nemá týkat toho, co již upravuje jiný zákon. Zákaz
či příkaz stanovený vyhláškou nesmí být v rozporu se zákonem stanovenými příkazy a zákazy nebo ústavním pořádkem ani duplicitní
se zákonem. Z některých nálezů Ústavního soudu lze odvodit, že samotné převzetí textu jednoho právního předpisu do právního předpisu jiného bez dalšího protiústavnost nezakládá, pokud to lze odůvodnit potřebou systematické úpravy, případně navázáním dalších
ustanovení, jež převzatá ustanovení konkretizují.
Další otázkou je rozumnost ochrany majetku a bezpečnosti z hlediska povahy předmětu ochrany. V nálezu ÚS 57/05 je uvedeno, že
specifičnost památek je deklarována i veřejnou mocí (§ 9 a § 30 zákona o státní památkové péči, § 38 zákona o obcích). V uvedeném
případě Ústavní soud shledal vyhlášku zcela rozumnou, neboť její
primární účel v žádném případě nelze považovat za nerozumný. Vyhlášku nezrušil mj. proto, že je to záležitost týkající se obce a jejích
obyvatel, kteří měli právo vybrat si své zastupitele, o nichž si myslí, že
je budou nejlépe reprezentovat a že rozumí obecním záležitostem více než samotné orgány veřejné moci. Z dnešního pohledu mám za to,
že vyhláška, která za účelem ochrany majetku a péče o kulturní památky obce stanoví povinnosti, nemusí být v rozporu se zákonem,
a to i když z důvodu systematičnosti, konkretizace a návaznosti ustanovení vyhlášky upravuje to, co již z jiných důvodů regulují zákony.
Konkrétní posouzení zákonnosti vyhlášky přísluší Ústavnímu soudu.
V Y H L Á Š K A O M Í S T N Í M P O P L AT K U Z A U Ž Í VÁ N Í
VEŘEJNÉHO PROSTRANSTVÍ PODLE ZÁKONA
O M Í S T N Í C H P O P L AT C Í C H
Obce mohou podle zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích,
vybírat místní poplatek za užívání veřejného prostranství.
Poplatek za užívání veřejného prostranství se vybírá za zvláštní
užívání veřejného prostranství, kterým se rozumí:
■ provádění výkopových prací,
■ umístění dočasných staveb a zařízení sloužících pro poskytování
prodeje a služeb, pro umístění stavebních nebo reklamních zařízení, zařízení cirkusů, lunaparků a jiných obdobných atrakcí,
■ umístění skládek,
■ vyhrazení trvalého parkovacího místa,
■ užívání tohoto prostranství pro kulturní, sportovní a reklamní
akce nebo potřeby tvorby filmových a televizních děl. Z akcí pořádaných na veřejném prostranství, jejichž výtěžek je určen na
charitativní a veřejně prospěšné účely, se poplatek neplatí.
Poplatek za užívání veřejného prostranství platí fyzické i právnické osoby, které užívají veřejné prostranství tímto způsobem. Poplatku za užívání veřejného prostranství spočívajícího ve vyhrazení trvalého parkovacího místa nepodléhají osoby zdravotně postižené. Sazba místního poplatku činí až 10 Kč za každý i započatý m2 užívaného veřejného prostranství a každý i započatý den. Za užívání veřejného prostranství k umístění prodejních nebo reklamních zařízení,
lunaparků a jiných atrakcí může obec zvýšit sazbu až na její desetinásobek.
Obec může stanovit poplatek týdenní, měsíční nebo roční paušální částkou, může poplatek snížit nebo prominout z důvodu odstranění tvrdosti nebo zvýšit nezaplacené poplatky až na trojnásobek.
Stanovení poplatků patří do samostatné působnosti obce, která je ve
svém území zavedla. Poplatky zavede obec obecně závaznou vyhláš■
VII
›
MOI_VIII
21.12.07
9:03 AM
SPECIÁL
Page VIII
abeceda veřejného prostranství
kou, ve které upraví podrobnosti jejich vybírání, zejména stanoví
konkrétní sazbu poplatku, ohlašovací povinnost ke vzniku a zániku
poplatkové povinnosti, splatnost, úlevy a případné osvobození od
poplatků, zejména vlastníka veřejného prostranství. U poplatku za
užívání veřejného prostranství určí místa, která v obci podléhají poplatku za užívání veřejného prostranství.
Řízení o poplatcích podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní
a poplatků, vykonává obecní úřad. Podle něj je možno například
prominout poplatek z důvodu ohrožení výživy nebo podnikatelské
existence dlužníka. Působnost stanovená obecnímu úřadu je výkonem přenesené působnosti. Místní poplatky stanovené místní vyhláškou místními orgány pro místní veřejná prostranství tak vybírá
do místních rozpočtů obecní úřad jménem státu. To, co zákon nesvěří obci jako výkon státní správy, tedy v tomto případě obecnímu
úřadu jako správu poplatků podle zákona č. 337/1992 Sb., je podle
mého názoru samostatná působnost. Zákon o správě daní a poplatků neupravuje prominutí z důvodu odstranění tvrdosti ani zvýšení poplatku. Obojí zákon navíc svěřuje obci, nikoliv obecnímu
úřadu.
■ VYHLÁŠKY PODLE PROTIALKOHOLNÍHO ZÁKONA
Podle § 13 zákona č. 379/2005 Sb., o ochraně před škodami způsobenými alkoholem a jinými návykovými látkami, obec obecně závaznou vyhláškou v samostatné působnosti může v případě konání
akce přístupné veřejnosti s důvodným rizikem nárůstu problémů
a negativních společenských jevů způsobených jednáním fyzických
osob pod vlivem alkoholu kulturní, společenské nebo sportovní akce omezit. Nebo může zakázat prodej, podávání a konzumaci alkoholických nápojů v určitých dnech nebo hodinách nebo na určitých
místech.
Protože problémy s alkoholismem nejsou v obcích vázány na kulturní, společenské nebo sportovní akce, není toto zákonné zmocnění v podstatě aplikovatelné. Proto spíše upozorňuji, že ze zákona, tj.
bez jakékoliv vyhlášky, mají osoby, které jsou zjevně pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek, a jsou ve stavu, v němž bezprostředně ohrožují sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, zakázáno vstupovat do:
■ všech veřejných prostor, kde by mohly způsobit sobě nebo jiné
osobě škodu nebo vzbudit veřejné pohoršení,
■ veřejně přístupných prostor budov souvisejících s veřejnou dopravou,
■ přístřešků zastávek a nástupišť veřejné silniční a drážní dopravy
a městské hromadné dopravy,
■ prostor, kde probíhají sportovní akce; pořadatel sportovní akce je
povinen zajistit zabránění vstupu těmto osobám.
■ V Y H L Á Š K Y P O D L E Z Á K O N A O O C H R A N Ě Z V Í Ř AT
PROTI TÝRÁNÍ
Podle § 24 obec může obecně závaznou vyhláškou upravit,:
■ pravidla pro pohyb psů na veřejném prostranství
■ vymezit prostory pro volné pobíhání psů.
Tato vyhláška není namířena proti psům ani neslouží tak docela
k ochraně uživatelů veřejných prostranství. Z toho pouze vyplývá, že
pokud obec hodlá omezit volný pohyb psů na všech veřejných prostranstvích, musí rovněž vyčlenit místa pro jejich volné pobíhání.
Jestliže obec stanoví pravidla, tj. příkazy a zákazy pro pohyb psů na
některých veřejných prostranství, ostatní prostory slouží také volnému pobíhání psů.
■ VÝZNAM VEŘEJNÝCH PROSTRANSTVÍ
Veřejné prostranství je určeno k obecnému, tj. veřejnému neomezenému užívání. Před jiným než obecným užíváním, tj. před zvláštním
a protiprávním užíváním, je nutno je ve veřejném zájmu chránit. Pro
veřejný význam veřejného prostranství obec disponuje možnostmi
danými stavebním zákonem, zákonem o obcích, přestupkovým zákonem a dalšími zákony k jeho ochraně.
Veřejné prostranství podle zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon,
jsou pozemky užívané ve veřejném zájmu. Obec má podle stavebního zákona zákonné předkupní právo k pozemku určenému územním plánem nebo regulačním plánem pro veřejné prostranství. Pro
stavbu pozemní komunikace, tj. pozemní komunikace na náměstí,
ulici, včetně stavby veřejně přístupné účelové komunikace, pro stavbu chodníků, lze práva k pozemkům a stavbám odejmout nebo omezit, jsou-li vymezeny ve vydané územně plánovací dokumentaci. Právo k pozemku lze odejmout nebo omezit též k vytvoření podmínek
VIII
pro nezbytný přístup, řádné užívání stavby nebo příjezd k pozemku
nebo stavbě.
Pro stavbu a vypořádání postavených komuniací kromě účelových
lze rozhodnout o zřízení věcného břemene nebo o vyvlastnění podle zákona č. 13/1997 Sb. Před znečištěním nebo záborem je veřejné
prostranství chráněno přestupkovým zákonem a § 58 zákona o obcích. Veřejný pořádek na veřejných prostranstvích je možno chránit
teoreticky také prostřednictvím vydávání právních předpisů, jejichž
porušení právnickými osobami a podnikateli je správním deliktem
a porušení fyzickými osobami je přestupkem.
Omezování obecného užívání zvláštním užíváním podléhá povolení, respektive oznámení zvláštního užívání a jeho zpoplatnění.
Zvláštní užívání je možno zpoplatnit zavedením místních poplatků.
Užívání veřejných prostranství pro shromáždění, pohyb psů a další
způsoby užívání upravuje řada zákonů vztahujících se často nejen
na veřejná prostranství. Například zvláštní užívání komunikací, které jsou veřejným prostranstvím, je na povolení podle zákona o pozemních komunikacích a zpoplatněno podle zákona o správních
poplatcích.
Skutečnost, zda nějaký pozemek je či není veřejné prostranství, je
důležitá nejen pro to, zda se na daném pozemku může uplatnit odpovědnost za přestupek či za správní delikt, zda tam bude možno vybrat místní nebo správní poplatek za zvláštní užívání veřejného prostranství, ale také z hlediska financování oprav vodovodních a kanalizačních přípojek. Podle zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, sice vodovodní přípojku a kanalizační přípojku pořizuje
na své náklady odběratel, není-li dohodnuto jinak. Vlastníkem přípojky je osoba, která na své náklady přípojku pořídila, nicméně tato
osoba nemusí financovat opravy a údržbu přípojky. Opravy a údržbu
vodovodních přípojek a kanalizačních přípojek uložených v pozemcích, které tvoří veřejné prostranství, zajišťuje podle § 3 zákona číslo
274/2001 Sb. provozovatel ze svých provozních nákladů.
Na rozhodování o označování veřejného prostranství se vztahuje
zákon o obcích, na správní řízení ohledně veřejného prostranství
správní řád, na přestupkové řízení ještě přestupkový zákon, na vybírání místních poplatků zákon o správě daní a poplatků. K ochraně
nebo zpoplatnění veřejného prostranství mohou sloužit obecně závazné vyhlášky a nařízení vydané podle zákona o obcích a dalších zákonů.
■ VZNIK VEŘEJNÉHO PROSTRANSTVÍ
Veřejné prostranství vzniká tím, že dochází k pokojnému neomezenému obecnému užívání prostranství, které neslouží jiným účelům. Obecné užívání je omezení vlastnického práva. Soukromý individuální výkon vlastnického práva je možno omezit výkonem
práva obecného užívání pouze v souladu s vůlí vlastníka, tj. s jeho
souhlasem nebo po dohodě s ním. Bez souhlasu vlastníka může být
vlastnické právo omezeno pouze na základě zákona, ve veřejném
zájmu a za náhradu. Žádný zákon neumožňuje vyvlastnění za náhradu za účelem zajištění obecného užívání soukromého pozemku.
Obecné užívání veřejného prostranství proto historicky vznikalo
tím, že vlastník s veřejným užíváním souhlasil, nebránil mu a že se
proto dlouhodobě jeho majetek jako veřejné prostranství pokojně
užíval.
Obec nemůže zakládat nová veřejná prostranství na cizích pozemcích proti vůli jejich vlastníka. Pokud to ale vyžaduje nutnost uspořádání právních vztahů, může obec podle mého názoru za veřejné
prostranství prohlásit pozemky, respektive prostory, které jsou náměstím, ulicí, tržištěm, veřejnou zelení nebo které jsou jim z hlediska užívání podobné. Učinila by tak na žádost, a to v nesporných případech osvědčením skutečného stavu podle § 154 správního řádu,
a ve sporných případech deklaratorním rozhodnutím o stávajícím
stavu veřejných prostranství podle § 142 správního řádu. Obec veřejná prostranství prohlašuje ve vyhlášce o místních poplatcích nebo ve vyhlášce o veřejném pořádku. Osvědčení, deklaratorní rozhodnutí ani výčet veřejných prostranství ve vyhlášce obce však nezakládá vznik veřejných prostranství, ale pouze dává na vědomost to,
co již dávno veřejným prostranstvím je.
Nová veřejná prostranství mohou vznikat na základě územního
plánu, buď se souhlasem vlastníka pozemku nebo na základě využití předkupního práva k takovým pozemkům nebo v případě stavby
místních komunikací vyvlastněním, respektive zřízením věcného
břemene.
leden 2008
21.12.07
8:51 AM
Page 21
EVROPSKÁ UNIE
OP ŽP: Pilotní projekt pro malé obce
Státní fond životního prostředí (SFŽP) vyhlásí letos v rámci
Operačního programu Životní prostředí (OP ŽP) čtyři až pět výzev. »Počet kol se bude řídit našimi zkušenostmi z předchozích
kol, připraveností projektů a personální kapacitou našeho fondu,« řekl Ing. arch. Petr Štěpánek, Ph.D., ředitel SFŽP, kterému
jsme položili následující otázky.
V první výzvě OP ŽP přijal fond téměř
700 žádostí o podporu ve výši přes 18 miliard korun. Nejvýznamnější skupinu žadatelů tvořily obce (76 %). Budete moci uspokojit všechny zájemce?
Ano, pokud by byly všechny žádosti v pořádku. V některých prioritních osách je převis poptávky nad nabídkou, celkově však letošní alokace stačí. Některé žádosti však
nesplňují daná kritéria, tam, kde jde o formální nebo napravitelné nedostatky, bude
možné využít další výzvy, kterých bude přibližně pět ročně. Ti, co uspějí, mohou první
platby za prokázané uznatelné náklady očekávat po 31. lednu 2008. Průběžné proplácení faktur je důležitou novinkou OP ŽP v programovém období 2007–2013.
určen zejména malým obcím, které budou
moci využívat při přípravě svých projektů informace a rady kvalifikovaných poradců.
Současně jsme navázali spolupráci se zhruba
osmi největšími bankami v ČR, jejichž zástupci budou schopni obcím poradit. Ta která obec se bude moci obrátit na ten peněžní
ústav, u kterého vede svůj bankovní účet.
Které nedostatky se v žádostech vyskytují nejčastěji?
Byli jsme trochu zklamaní špatnou kvalitou zpracování některých žádostí. Často chybí potřebná dokumentace, v některých případech je nesoulad mezi předmětem žádosti
a přiloženou dokumentací, vyskytují se chyby ve finanční analýze apod. Některé projekty jsou dokonce účelové, snažící se evropské
fondy zneužít. Pokud žadatel doplní potřebné dokumenty do tří dnů, přijmeme je, avšak
ani při nejlepší vůli nemůžeme akceptovat
dokumenty vystavené po ukončení příjmu
žádostí. Nedostatky v některých žádostech si
vysvětlujeme nízkou odbornou úrovni části
poradenských firem. Na druhou stranu, zejména obce se bez poradců neobejdou.
Problém vidím i v tom, že neexistují jednoznačně vymezené mantinely mezi rolemi
poradců, stavebních dodavatelů a tzv. lobbyistů, kteří žadatele vodí za nos s tím, co vše
»v Praze« dokáží zařídit, ve finále však neumějí ani sepsat žádost. Začíná se nám rychle
plnit seznam takovýchto firem i jednotlivců.
Fond bude proto investovat významnou část
prostředků z technické pomoci do konzultační a osvětové podpory žadatelů.
■
■
■
Fond otevřel v krajích regionální informační a poradenská místa. K čemu slouží?
Zatím k tomu, aby zájemci o dotaci už neposílali své žádosti do pražského centra
SFŽP, nyní je mohou přijímat naše regionální informační a poradenské místa; v případě
šesté prioritní osy také pracoviště Agentury
pro ochranu přírody a krajiny.
V listopadu 2007 jsme vypsali výběrové řízení na poradenství v oblasti první prioritní
osy (vodohospodářská infrastruktura). Pilotní projekt bude zahájen v průběhu ledna. Je
■
leden 2008
Byli jsme trochu zklamaní špatnou kvalitou
zpracování některých
žádostí.
Slíbili jste sestavit seznam akreditovaných poradců. Kdy bude hotový?
Takový seznam nesestavujeme, pouze školíme poradce v rámci akreditovaného vzdělávání formou seminářů a e-learningového
studia. Půjde o stovky lidí, jejich přehled sice
uvedeme na našich webových stránkách, ale
bez bližších kontaktů, zjistili jsme, že s těmito údaji musíme nakládat opatrně. Kontakty
však poskytneme žadatelům na vyžádání.
Od vyškolených poradců očekáváme vyšší
profesionalitu a tím také lepší kvalitu zpracovaných žádostí.
■ V programovém období 2004–2006 si obce stěžovaly na neustálé změny a nepřehlednost pravidel a pokynů pro žadatele.
Bude se tato situace opakovat i nyní?
Nechceme se zaručovat, že se daná pravidla nebudou v průběhu programového období měnit. Například právě v první prioritní ose se nám na poslední chvíli podařilo
rozšířit okruh možných příjemců o stovky
malých obcí (pod 2000 ekvivalentních obyvatel) v pásmu ochrany podzemních vod.
Dokumenty pro jednotlivé prioritní osy jsou
rozdílné a na základě zjištěných chyb a nesrovnalostí je postupně modifikujeme. Například jsme upravili kritéria hodnocení ve třetí
prioritní ose tak, aby byla snadněji dostupná
pro zateplení škol ze 70. a 80. let minulého
století. Naším cílem ale není svévolně měnit
pravidla, ale poučit se z každé výzvy a v případě potřeby iniciovat pozitivní změny. To
považuji za naprosto legitimní proces.
K žádostem o podporu je nezbytné stanovisko České inspekce životního prostředí
(ČIŽP). Není to pro obce zbytečná administrativní zátěž?
■
FOTO: ARCHIV
MO21
Naším cílem ale není svévolně měnit pravidla,
ale poučit se z každé výzvy a v případě
potřeby iniciovat pozitivní změny.
Při hodnocení některých žádostí se bez
stanoviska ČIŽP neobejdeme. Týká se to zejména čtvrté prioritní osy – odpadů a vodohospodářské infrastruktury. U projektů stavebně investičního charakteru za desítky
milionů korun je prostě jejich odborné posouzení odborníky z inspekce nezbytné. Snažíme se však o to, aby potřebné formuláře byly jednodušší a stanovisko ČIŽP bylo vydáno
s co nejmenšími průtahy.
Jak pomáhá žadatelům informační
systém Bene-fill, který jste zavedli ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí
a jednou firmou?
Bene-fill je uživatelsky přívětivý a na jeho
fungování jsou pozitivní ohlasy. Žadateli
o dotaci umožňuje sledovat žádost od jejího
podání až po schválení. Navíc, díky tomuto
systému jsme mohli vyhlásit první výzvu už
v první polovině roku 2007. Ostatní operační
programy – kromě Podnikání a inovace – takový informační systém nemají. Vydali jsme
se tedy správnou cestou.
■
Proč se SFŽP rozhodl pro vnitřní antikorupční audit?
Kolem žadatelů krouží mnoho poradců
a pseudoporadců, kteří tvrdí, že můžou zařídit dotaci na fondu. My to chceme zařídit
tak, aby nemohli. Oslovili jsme Transparency
International a občanské sdružení Oživení,
aby nám pomohly vydefinovat slabá místa
v projektovém cyklu. Víme, že to jsou například výběrová řízení, ale chceme-li je kontrolovat, musíme vědět, jaké triky se tam používají apod. Nedávno byla zpracována zpráva
BIS, která upozorňuje na snahu organizovaného zločinu pronikat i k evropským fondům. I to je důvod, proč bychom měli celý
proces kolem přidělování dotací maximálně
■
zprůhlednit a zabezpečit.
■
LÝ D I A S T O U P O VÁ
21
21.12.07
8:51 AM
Page 22
SPRÁVA A ROZVOJ
Čím si bohdanečtí
strážníci získali prestiž?
ské policie pokryli. Běžné výdaje z rozpočtu
podle sdělení vedoucí hospodářsko-správního odboru městského úřadu Ing. Zuzany
Horčičkové činily v letech 2005–2007 průměrně 2,3 milionu korun, z toho kapitálové
v součtu za uvedené období 610 tisíc korun.
V souhrnu jsou to nemalé částky. K jejich
účelnému vynakládání přispívá tzv. laická
kontrola veřejnosti. Je podněcována tím, že
občané jsou pravidelně informováni o výdajích na vybavení a provoz městské policie.
Strážníci jsou tak pobízeni k tomu, aby vykonávali svou činnost odpovědně a efektivně. Sami dokládají, že třeba za 24 hodin ujedou v hlídkovém voze průměrně pouhých
osmdesát kilometrů. Většinu svých úkonů sice vykonávají v jeho operativním dosahu, ale
také mimo něj. Přitom počet zásahů je značný: Například jen za rok 2006 odhalili 1903
přestupků. Zároveň však zajistili ošetření nebo odvoz k lékaři 31 osobám a zasahovali
v 67 případech v rámci Integrovaného záchranného systému, tedy při dopravních nehodách, požárech, haváriích, úrazech apod.
Činnost bohdanečských strážníků nespočívá pouze ve vybírání pokut. Do prosince
roku 2007 jich sice udělili již ve výši zhruba
2,9 milionu korun. Proti minulému roku je to
nárůst téměř o jeden milion. Je to spíše způsobeno zvýšenými pravomocemi v oblasti
silničního provozu než snahou co nejvíce
přispět do městského rozpočtu.
V očích veřejnosti místní strážníci rozhodně více než ukládáním pokut získávají na
prestiži předcházením přestupků a pomocí
občanům. Proto často hlídkují v ulicích, dohlížejí na přechody u škol, organizují ukázky
pro veřejnost, besedy se školáky apod. I to vede k tomu, že bohdanečská starostka Ing. Iveta Šimková může městskou policii hodnotit
pozitivně. Cení si zejména toho, že její členové pracují samostatně a ona tak s nimi nemusí každodenně řešit pracovní problémy.
Má existence obecních policií v současnosti své oprávnění? Příklad Městské policie v Lázních Bohdanči potvrzuje, že ano. Záleží ale mj. na tom, jakou dostávají podporu od samosprávných
orgánů obce – ať již ekonomickou nebo morální; nakolik jsou
jejich členové iniciativní a dokáží si získat důvěru veřejnosti,
a to nejen postihy, ale i preventivní činností a rychlou pomocí
občanům v krizových situacích.
N
ejen ve velkých městech s početným
sborem strážníků, ale i v menších obcích může obecní policie úspěšně napomáhat k pocitům jistoty mezi veřejností.
Je tomu tak i ve východočeských Lázních
Bohdanči s třemi tisíci tři sta obyvateli. Městská policie zde působí od počátku roku 1999.
V prvním roce měla pouze jednoho strážníka, který měl svými aktivitami prokázat
oprávněnost jejího založení. Počet řešených
případů i jeho pomoc při zajišťování pořádku vedly k tomu, že místní zastupitelé dali
zakrátko zelenou jak postupnému rozšiřování městské policie o další strážníky, tak zkvalitňování jejího vybavení. Až s jistou hrdostí
může vrchní strážník Pavel Řehoř konstatovat, že se do současnosti sbor městské policie rozšířil na pět strážníků. K výkonu své
činnosti využívají současně tři služební psy,
dva hlídkové vozy, jeden záložní hlídkový vůz
a jedno upravené jízdní kolo.
šenou odolností vůči ohni a chemikáliím, rukavice proti pořezání, neprůstřelnou vestu,
radiostanici a diktafon.
Vzhledem k poměrně rychlému morálnímu zastarávání je však zapotřebí používanou
techniku i vybavení strážníků průběžně obnovovat. Jak přiznává vrchní strážník, s tím
bývají občas potíže, byť spíše »politického«
charakteru. Zatím však bohdanečtí zastupitelé nalezli vždy vůli k tomu, aby nároky měst-
N E M A L É Č Á S T K Y N A V Y B AV E N Í
Ale ani sebelepší auto s dokonalým vybavením není zárukou dobrého zásahu. Samotný
strážník totiž musí být vybaven odpovídajícím způsobem. V Lázních Bohdanči má proto k dispozici kromě jiného uniformu se zvý-
FOTO: ARCHIV
MO22_23
K výkonu své činnosti využívá bohdanečská městská policie mj. dva hlídkové vozy, jeden záložní
hlídkový vůz a jedno upravené jízdní kolo.
22
S P O L U P R Á C E S O B C Í RY B I T V Í
O kvalitě bohdanečské městské policie svědčí, že o její služby požádala sousední obec
Rybitví. Její místostarosta Miloš Strnad toho
rozhodně nelituje: »Obec se zklidnila tím, že
drobné přestupky se řeší hned na místě, a to
nejen dopravní, ale třeba i manželské neshody, které se občas mohou vyskytnout. Než se
však daný záměr uskutečnil, bylo zapotřebí
splnit určité předpoklady. Tajemnice Městského úřadu v Lázních Bohdanči RNDr. Anna Stránská předně zdůrazňuje, že uvažované spolupráci se musel dát přesný smluvní
základ, tedy uzavřít veřejnoprávní smlouvu,
která ke své platnosti vyžaduje souhlas příslušného krajského úřadu.
V rámci jejího obsahu bylo nutné vyjasnit
si zároveň ekonomické náležitosti. Výsledkem bylo například stanovení povinnosti finančního příspěvku ze strany Rybitví. Ten
třeba za rok 2007 činil 208 446 korun, přičemž v předchozím roce byl ještě téměř
o půl milionu vyšší. Jak však zdůrazňuje
místostarosta obce, jsou to účelně vynalože■
né peníze.
MILOŠ CHARBUSKÝ
JAN STEJSKAL
leden 2008
MO22_23
21.12.07
8:51 AM
Page 23
SPRÁVA A ROZVOJ
Značku Zdravá města
znají v celé Evropě
■ Čím se odlišují Zdravá města od těch
ostatních a v čem je mohou inspirovat?
Zdravá města nejsou jiná než ostatní, mají stejné problémy. Rozdíl je pouze v přístupu
k jejich řešení. Města s přívlastkem »zdravá«
pravidelně komunikuji s lidmi o jejich problémech a radnice se snaží uvažovat v dlouhodobější a širší perspektivě přesahující horizont jednoho volebního období a hranice
rém stojí za to žít a v naší kategorii jsme obsadili třetí místo, prvenství vybojovalo Kladno. Úspěch je jedním z důkazů, že Projekt
Zdravé město má smysl. Těší nás, že naši práci oceňují i v zahraničí, a to možná více než
u nás. Je to jediná soutěž na světě, která hodnotí rozvoj municipalit podle několika kategorií včetně péče o historické dědictví, podpory zdraví či plánování budoucnosti apod.
FOTO: ARCHIV
Národní síť Zdravých měst ČR (NSZM ČR) má v současnosti
84 členů – dva kraje, 20 mikroregionů, 62 měst a obcí. »Budu přesvědčovat ty, kteří doposud váhali se zapojením do naší asociace,
že členství jim může pomoci stejně jako nám,« uvedl v rozhovoru Petr Řezníček, předseda NSZM ČR a místostarosta Chrudimi.
Místostarosta Chrudimi Petr Řezníček (vlevo)
s Gabrielem de Buysscherem z Belgie, jedním
z porotců loňského ročníku mezinárodní
soutěže Město, ve kterém stojí za to žít.
výrazným zdražením parkování. Rovněž mě
zaujal důraz na mládež a investice do budoucích generací. Překvapilo mě, jak často
toto téma politici skloňují, na to nejsem z našich poměrů zvyklý.
FOTO: ARCHIV
■ Jakým partnerem jsou pro asociaci kraje?
Výstava IMAGINE, která prezentuje perspektivy využívání alternativních zdrojů energie v celkem
16 evropských městech včetně Zdravého města Litoměřice, putuje nyní po českých Zdravých
městech. Zhlédli ji už návštěvníci Litoměřic, letos ji uvidí zájemci v Ústí nad Labem, Varnsdorfu, Štětí
a v dalších městech.
obce. A jestli jsou inspirací? Troufám si tvrdit,
že zcela určitě. Nejde o jednotlivé činnosti,
řada měst dělá spoustu dobrých věcí, odlišnost je ale v systémovém přístupu a propojování aktivit v rámci města a celé sítě. To považuji za ojedinělé.
Jak chcete své bohaté zkušenosti z komunální politiky využít jako předseda
NSZM ČR?
Pro Zdravá města, obce a regiony chci pracovat tak jako již 17 let pro chrudimskou radnici, tedy spojovat jednotlivé hráče a vytvořit
z nich dobře fungující tým – Zdravý tým. Budu přesvědčovat ty, kteří doposud váhali se
zapojením do naší asociace, že členství jim
může pomoci stejně jako nám. A také, že
udržitelný rozvoj a místní Agenda 21 nejsou
prázdná slova, ale smysluplný proces jak pro
politiky, tak pro veřejnost. Pokud vytrvají, vynaložené prostředky se jim bohatě vrátí.
■
Město Chrudim si na konci roku 2007
přivezlo z Londýna významné ocenění. Za
co jste ho získali?
Společně s Kladnem jsme si odvezli Zlatou
cenu z mezinárodní soutěže Město, ve kte-
■
leden 2008
Myslím, že o tyto věci se my, komunální politici, ještě stále v naší zemi málo zajímáme.
Postavit sportovní halu nebo vybudovat supermarket je jistě dřina, ale vybudovat fungující komunitu, hrdou na to, kde žije a kde
má své kořeny, je také těžká práce. Tu však
často oceníme až s velkým časovým odstupem. (Více o ocenění v tomto vydání Moderní obce na straně 4 – pozn. redakce.)
■ Jsou problémy obcí v zahraničí stejné jako těch našich?
Jsou stejné možná víc, než si myslíme.
V Londýně jsme diskutovali nejčastěji o dvou
globálních tématech – dopravě a energetice.
Zajímavé byly spíše rozdíly. Města ve vyspělých zemích se mnohem intenzivněji věnují
problematice veřejných prostranství, zejména ve vztahu k automobilismu. Snaží se navrátit centra měst lidem a oživit je přítomností živých bytostí, nikoli plechových aut.
Může nám to teď připadat úsměvné, ale brzy
se dostaneme na úroveň motorizace Velké
Británie či Kanady, a to už nám do smíchu
nebude. Dost dobře si zatím nedokážu představit, že bych přišel jako někteří zahraniční
kolegové s návrhem zklidnit centrum města
Dva z nich jsou jejími členy – kraje Vysočina
a Zlínský.
Vedle státu jsou pro města a obce nejdůležitější partner. Je přirozené, že každá
obec hájí vůči krajům zejména své zájmy.
Nicméně existuje řada oblastí, jako jsou
podpora zdraví, udržitelného rozvoje a další, kde se vyplatí více spolupracovat. Jako
předseda NSZM ČR se chci zasadit o to, aby
spolupráce na krajské a obecní úrovni byla
alespoň tak dobrá jako například ve Zdravém kraji Vysočina. Chceme proto nadále
spolupracovat s Asociací krajů ČR, odbornými partnery, ministerstvy a dalšími institucemi.
Pomáhá NSZM ČR svým členům například získávat finanční prostředky nebo
v jednáních na národní úrovni?
Když pominu každodenní práci v rámci
Projektu Zdravé město, zejména Kancelář
NSZM ČR, výkonná složka naší asociace,
pracuje stále na tom, aby za nadstandardní
kvalitu, kterou aktivní členové asociace odvádějí, byli také odměňováni.
Podařilo se vyjednat, aby všichni, kteří se
řídí mezinárodním programem místní
Agenda 21 a Zdravé město, mohli získat na
projekty peníze z různých zdrojů. Asociace
sehrála pozitivní roli také při schválení
místní Agendy 21 jako oficiální metody kvality ze strany ministerstva vnitra. WHO (Světová zdravotnická organizace) nás považuje
za jednu z nejlepších národních sítí Zdravých měst, díky tomu se o naší činnosti ví
po celé Evropě. Je škoda, že význam image
a marketingové značky města zatím v České
■
republice plně nedoceňujeme.
■
M A R K É TA B U R D O VÁ
23
21.12.07
8:52 AM
Page 24
SPRÁVA A ROZVOJ
Ne vždy jsou vztahy mezi obcí
a školou ideální
Své by mohli vyprávět jak zastupitelé, tak učitelé. Kus viny bývá
většinou na obou stranách. Jenže když dojde na zádrhel, místo
vysvětlování, které by vedlo k rozumnému kompromisu, vstoupí
do hry emoce. A všechno je špatně. Proto je sympatické, že k sobě teď nacházejí cestu oficiální zástupci obou stran. Na jedné
Asociace ředitelů základních škol (AŘZŠ), na druhé Svaz měst
a obcí (SMO) prostřednictvím své školské komise.
A
ni jedna, ani druhá organizace sice
nezastupuje všechny obce nebo školy
v republice, přesto se v jejich činnosti
odrážejí plus i minus vzájemných kontaktů.
Obě také zahájenou spolupráci kvitují s povděkem: Je dobře, že jsme se sešli.
Poprvé se školská komise SMO – po předběžném jednání pedagogů s její předsedkyní
PhDr. Marcelou Štikovou – setkala se zástupci rady AŘZŠ na konci listopadu.
»Někdo by mohl namítnout, že nám to
trvalo příliš dlouho, když naše organizace
existují od začátku 90. let, ale nejspíš právě
teď čas nazrál,« říká PhDr. Marcela Štiková.
Ne snad že by se problémy vyhrocovaly, jen
jsou možná zřetelnější. »Stát přesouvá čím
dál tím víc svých povinností na obce, ale neposkytuje jim odpovídající finanční zázemí.
Odtud podle mého názoru také pramení naprostá většina neshod.«
Ne všichni radní vědí, jak vypadá školní den...
24
CO TRÁPÍ ŘEDITELE ŠKOL
Zástupci rady Asociace ředitelů základních
škol Hana Stýblová, Pravoslav Němeček a Jiří Daneš přinesli na jednání výsledky ankety,
kterou na listopadové valné hromadě AŘZŠ
předložila svým členům. Otázka zněla: Jak
byste charakterizovali vztahy vaší školy se
zřizovatelem? I když většina respondentů
označila vztahy se zřizovatelem jako dobré
nebo korektní, nelze zastírat, že připomínek
vůči radnici přibývá.
»Nejsme tu teď za sebe a naše regiony, budeme tlumočit názory škol, které zastupujeme,« zdůraznila prezidentka asociace Hana
Stýblová.
Které problémy cítí školy nejpalčivěji? Tím
největším je bezesporu financování. I ředitelé, kteří oceňují, že jim jejich zřizovatel vychází vstříc, vnímají rozdíl mezi tím, co by
škola potřebovala, a tím, co jí obec může poskytnout. Pokud obec na požadavky školy
neslyší, je situace svízelná. A může být hůř.
V době jednání ministerstvo školství a mládeže avizovalo ve svém návrhu rozpočtu, že
školám sníží částku určenou na učebnice,
pomůcky a další vzdělávání proti roku 2007
o 25 %, což může být zejména pro malé školy zničující. Zvlášť teď, když na vybavení škol
a hlavně vzdělávání učitelů do značné míry
závisí reforma školství. »Víme, že obce nemají povinnost nám na tuto oblast přispívat,
ale kdo jiný, když stát dává ruce pryč? Zřizovatel se tak vlastně stává obětí reformy,« podotýká Pravoslav Němeček.
Další připomínka varovala, že někteří zřizovatelé neznají základní právní předpisy,
které se týkají škol. Nevědí, co všechno – mimo správy budovy – patří k povinnostem ředitele (někteří dokonce zaměňují jeho povinnosti se svými, když nařizují, koho má
ředitel do školy přijmout a koho propustit).
S tím souvisí i odměňování ředitelů. Kdo nezná náplň ředitelovy práce, nemůže stanovit
kvalitní kritéria pro jeho odměňování. Někteří ředitelé ani nevědí, podle čeho je jejich
zřizovatel hodnotí.
Řada respondentů uvedla, že zásadním
hlediskem pro výši odměny je, kolik peněz
škola ušetří. Ne všichni radní vědí, jak vypa-
ILUSTRAČNÍ FOTO: AUTORKA
Nejen podle jejího názoru. Totéž si myslí
i pedagogové.
ILUSTRAČNÍ FOTO: AUTORKA
MO24_25
»Za podstatné považuji, že se můžeme se
zástupci škol setkávat z očí do očí – bez
prostředníků. Že nám naše názory nikdo
netlumočí,« oceňuje PhDr. Marcela Štiková.
dá školní den. Ne každý starosta nebo člen
rady přijde do školy jen tak na návštěvu. Že
zřizovatelé znají spíš budovu než to, co škola
v nových podmínkách, kdy zahajuje práci
podle vlastního školního vzdělávacího programu, potřebuje.
Učitelé nechtějí jen čekat s nataženou dlaní. Přihlašují se o granty, píší projekty, ale nevědí, jestli – pokud uspějí – bude zřizovatel
schopen a ochoten přistoupit na spoluúčast
při financování těchto projektů. Přitom bez
ní není možné projekt uskutečnit. Uvítali by
také, kdyby obce vypisovaly granty, do nichž
by se škola mohla přihlásit. »Jenže někteří
kolegové uváděli, že pokud obec grant vypíše a škola v něm uspěje, o částku, kterou za
grant získá, jí sníží rozpočet,« připomněl Jiří
Daneš další z výsledků ankety. Totéž se v některých místech týká i peněz, které školy vybírají od rodičů za školské služby – například
za školní družinu. Pro učitele je to silně demotivující. Navíc pak ředitel obtížně vysvětluje rodičům, proč nemůže zakoupit družině
lepší vybavení, když přece peníze od nich
dostal…
Varovné je i konstatování desetiny dotázaných, že do škol stále častěji vstupují politické tlaky.
»Tím spíš bychom chtěli poděkovat všem
zastupitelům, kteří své školy znají a snaží se
jim podle svých sil pomáhat,« zdůraznila
Hana Stýblová. A připomněla, že AŘZŠ počítá s tím, že jí školská komise na oplátku přednese problémy, které ve vztahu ke školám
trápí zřizovatele.
leden 2008
MO24_25
21.12.07
8:52 AM
Page 25
SPRÁVA A ROZVOJ
V Í TA N Á S P O L U P R Á C E
»Za podstatné považuji, že se můžeme se zástupci škol setkávat z očí do očí – bez prostředníků. Že nám naše názory nikdo netlumočí,« oceňuje předsedkyně školské komise
SMO PhDr. Marcela Štiková. »Lidé potřebují
komunikovat – a to je dobře. Začínáme u starostí, je to logické, ale věřím, že jich postupem doby bude ubývat. I když nemohu vyloučit, že některá zastupitelstva nejsou vůči
školám vstřícná, vím, že většině na jejich
škole opravdu záleží. Jen s financemi je to
složité. Vždyť se podívejte na částku, kterou
obce dostávají od státu na žáka! To je výsměch. Až bude školství skutečnou prioritou
a obce budou dostávat státní příspěvek, který kopíruje náklady potřebné na zázemí pro
vzdělávání, budou radní přemýšlet, jakou
třešničkou školní dort ozdobí. Teď jich většina dává z mála jen to, co si může dovolit.«
Školská komise Svazu měst a obcí samozřejmě nemůže zastupitelům nařizovat, jak
se mají nebo nemají chovat. Může jim ale
doporučit.
»Vztahy závisí vždycky na komunikaci
a umění naslouchat jeden druhému. Ještě
neumíme využívat školské rady – a to jak
školy, tak zřizovatelé. V zákoně například není stanovena povinnost, aby člen školské rady informoval o jejím jednání toho, koho
v radě zastupuje. Tak se může stát, že některé zastupitelstvo se vůbec nemusí dovědět,
o čem se na radě mluví, čím škola žije. To je
zejména případ středních škol a škol ve velkých městech, kde měla radnice problém vůbec někoho, kdo by ji ve školské radě zastupoval, sehnat. Přitom členům školské rady
procházejí ze zákona rukama důležité informace o hospodaření školy, výroční zpráva –
a zastupitelům chybí zpětná vazba. Samo-
zřejmě jen některým, záleží na tom, jak mají
nastavené vnitřní mechanismy. V každém
případě bych jak ředitelům škol, tak radním
doporučila, aby do vzájemných jednání
vstupovali s otevřeným hledím a pádnými
argumenty.«
Podobně jako se školská komise Svazu
měst a obcí schází jednou ročně s Asociací
krajů, počítá s tím, že by se setkávala i se zástupci Asociace ředitelů základních škol.
»Pokud vyvstane mimořádná situace, tu
bychom se snažili řešit co nejrychleji,« dodává PhDr. Marcela Štiková. »Na prvním setkání jsme si nastínili témata, která by neměla
zapadnout. Z naší strany je to například také
podpora málotřídek nebo vznik komunitních škol. Věřím, že naše kontakty mají dob■
rou perspektivu.«
J A R O S L AVA Š T E F F L O VÁ
Sociální dávky formou
poukázek se osvědčují
V
íce než půlroční zkušenosti ukazují, že
tento způsob pomoci v hmotné nouzi
se osvědčil a evidentně přispívá k tomu, aby příjemci sociální dávky nezneužívali. Prokazuje to i průzkum, který si dělala
koncem roku 2007 společnost Ticket Service.
Ta je distributorem poukázek a také kontroluje jejich využívání.
Ve Svitavách využívají poukázky již několik
měsíců. Eva Huschková ze sociálního odboru městského úřadu říká: »Pokud jde o klienta, který z dávek žije, nebyl s přijímáním poukázek problém. Kdo však měl dávku pouze
jako „kapesné“ nebo na nákup alkoholu, cigaret či jako „náplň“ do hracích automatů,
tomu se tato změna samozřejmě nelíbí.«
Také v Českém Těšíně si od projektu slibují, že poukázky pomohou převychovat alespoň některé klienty. »Počítáme s tím, že poukázky budeme vydávat také dlouhodobě
nezaměstnaným klientům, a doufáme, že je
budou motivovat, aby si nezvykali zůstávat
v sociální síti různých podpor a příplatků
a práci aktivně začali hledat,« věří vedoucí
sociálního odboru městského úřadu Uršula
Chrástecká a dodává: »V evidenci sociálního
odboru je zhruba tisícovka potřebných z celkem 28 tisíc obyvatel města. Každým rokem
radnice vyplatí na těchto dávkách 96 milionů
korun.« K těmto číslům se váže další nesporná výhoda systému: Poukázky jsou evidovány a prostředky za ty, které nebyly využity, se
vracejí do pokladny státní správy.
Rovněž Jitka Vaňková z odboru sociální péče Městské části Praha 6 hodnotí zavedení
leden 2008
poukázek namísto výplat sociálních dávek
v hotovosti pozitivně. A to přesto, že pracovnice odboru musely čelit v prvních dnech
i urážkám a nadávkám. »Mnozí příjemci sociálních dávek se dříve dlouhodobě vyhýbali práci, žili pouze ze sociální podpory. Po zavedení poukázek si někteří z nich našli
zaměstnání nebo je aspoň začali hledat. Na
Praze 6 se tím počet příjemců sociálních dávek snížil,« říká Jitka Vaňková. Za další výhodu považuje to, že poukázky učí klienty hospodařit s financemi, protože dostávají
v hotovosti pouze přesně vypočítané prostředky na bydlení, léky a další nezbytnosti.
V Humpolci zavedli poukázky v říjnu. I zde
jsou podle vedoucího odboru sociálních věcí městského úřadu Josefa Fialy zkušenosti
velmi dobré. »Naši pracovníci se pouze v některých případech setkali s negativní reakcí
klientů, jiné problémy nenastaly. Někteří lidé
protestovali, že mohou poukázky směnit za
zboží jen ve vybraných obchodech a že byli
zvyklí nakupovat jinde. Když jsme tyto stížnosti prošetřovali, zjistili jsme, že tito lidé
dříve nakupovali v obchodech s daleko vyššími cenami, než jsou v provozovnách vybrané sítě. Naprostá většina lidí, jimž se poukázky vydávají, jsou bohužel alkoholici, další
početnou skupinou jsou gambleři. Poslední
typ klientů tvoří lidé ve věku od 30 do 40 let,
kteří jsou absolutně zdraví, většinou bezdětní a svobodní a mohli by si bez problémů najít zaměstnání, ovšem práci se dlouhodobě
vyhýbají. Máme případy, kdy jedinec žije ze
sociálních dávek třeba 11 let. Přitom pracov-
ILUSTRAČNÍ FOTO: SVATOPLUK K. JEDLIĆKA
Zhruba třetina městských a obecních úřadů už poskytuje část
sociálních dávek prostřednictvím poukázek určených výhradně
k nákupu potravin, základních hygienických potřeb, oděvů
a obuvi.
Ve Svitavách využívají poukázky jako sociální
dávky již několik měsíců.
nících příležitostí je v Humpolci dostatek
a kdo skutečně hledá práci, bez problémů ji
u nás najde.«
Existují také případy, kdy městské úřady
vydávají vlastní poukázky. Někde se možná
osvědčují, ale může tu vyvstat problém související s nedostatečnou ochranou proti zneužití – dokonalé ochranné prvky přece jen
není tak snadné vyrobit. Také může chybět
dostatečná zpětná vazba, čili informace o využití.
/jo/
25
21.12.07
8:52 AM
Page 26
SPRÁVA A ROZVOJ
Vlaková nádraží mají ožít,
ale ne v dohledné době a ne všude
Vlaková nádraží v České republice by snad konečně měla začít
vypadat civilizovaně. České dráhy je začaly pronajímat soukromým firmám, které tyto prostory využijí komerčně a zároveň
se postarají o jejich revitalizaci.
všechny se hned tak v rámci projektu nedostane, na některé dokonce vůbec. Co
s nimi?
Dráhy hodlají něco málo rekonstruovat
z vlastních prostředků, ale ty nejsou moc velké. »Obávám se, že tu zůstanou některá nád-
B
ývá to často nepoměr: Snad všechna
města a obce už mají pěkně upravená
náměstí i další veřejné prostory a nadále krásní. Vlakové nádraží, jedna ze vstupních bran města, ale v mnoha případech vypadá, jako by nepatřilo do 21. století. Když se
k tomu připočtou ještě některé téměř hrůzostrašné vlakové zastávky, poznamenané absencí údržby a vandalstvím, může se zdát, že
na dráze se leckde zastavil čas.
P R O J E K T N A L É TA
Dráhy zahájily před třemi lety revitalizační
projekt s názvem Živá nádraží. Jeho podstata je celkem jednoduchá. »Zahrnujeme sem
jak modernizaci a rekonstrukci nádraží, tak
zejména naplnění objektu novými funkcemi.
Ty klientům umožní, aby zde uspokojovali
i takové potřeby, které případně nemusejí
s cestováním vůbec souviset,« řekl zástupce
ředitele odboru majetkového podnikání generálního ředitelství Českých drah Ing. Karel
Tabery. Znamená to, že veškeré prostory, kte-
Teplice si slibují od projektu
oživení centra
Statutární město Teplice si vybralo ve výběrovém řízení za svého partnera a investora v projektu Živé
nádraží společnost Bostas Mladá Boleslav. V této
době se zpracovává projektová dokumentace a vyřizují se stavební povolení. Stavební práce by měly
začít v polovině roku 2009. Budou probíhat po
etapách a za provozu. Jejich součástí je rekonstrukce nádražní budovy, v plánu je i výstavba obchodního centra, která by měla začít v roce 2010.
Nádražní prostory se budou pronajímat pro komerční činnosti, převážně pro obchod, dále ke kulturním účelům a také tam mají vzniknout ubytovací
kapacity. Město si slibuje od této investice oživení
přirozeného centra města, protože nabídka služeb
by měla kromě zlepšení kvality cestujícím přilákat
nové zákazníky. Projekt počítá i s vybudováním
podchodu pod frekventovanou silnicí před nádražím, ústícím v protějším parku.
Kompletní rekonstrukce i s přilehlými obchodními
prostorami by měla stát přibližně 1,6 až 2,1 miliardy korun. Samotná rekonstrukce nádražní budovy
má vyjít podle odhadu firmy na 150 mil. Kč.
Spolupráce města s Českými drahami vždy probíhá
bezproblémově. Projekt je plně v souladu s územním plánem města. Už v roce 2005 poskytlo statutární město Teplice Českým drahám příspěvek dva
miliony korun na částečnou rekonstrukci fasády
nádražní budovy.
/rs/
26
FOTO: DAGMAR HOFMANOVÁ
MO26_27
Ve spolupráci s italským investorem se postupně revitalizuje i Hlavní nádraží v Praze.
ré dráhy nepotřebují přímo k svému provozu, se snaží dlouhodobě pronajmout soukromým subjektům. Ty se pak mají postarat
o vše, od předprojektové a projektové přípravy až po vlastní stavební úpravy. Náklady
hradí ze zisku z pronajatých prostor.
Smlouvy o pronájmu se uzavírají na dlouhou dobu, zpravidla na 30 let, protože se
předpokládá, že nejen samotná přeměna,
ale i návratnost vložených finančních prostředků budou dlouhodobé. Dráhy trvají při
uzavírání smluv na tom, aby se nejdříve
opravila výpravní budova, tedy ta, kde se
prodávají jízdenky a již veřejnost většinou
vnímá jako vlastní nádraží. Důvodem je skutečnost, že developeři mívají snahu dělat tyto práce až nakonec, kdy je možné je financovat z už vydělaných peněz.
Říci paušálně, jak dlouho očekávaná přeměna od uzavření smlouvy potrvá, není
možné. U každého nádraží je to prý individuální, někde mohou stačit dva roky, jinde
jich bude třeba až třicet.
N A V Š E C H N Y S E N E D O S TA N E
České dráhy mají prý (Ing. Tabery užil výrazu »říká se, že...«) 2580 nádraží a zastávek, pokud se počítají i ty, kde není žádná
budova. Z nich je k revitalizaci zatím vybrán pouhý zlomek – asi 120. Jsou to takové, kde se vyskytuje natolik dostatečný počet cestujících, aby to zaujalo zájemce
o pronájem. Z toho logicky vyplývá, že na
raží a zastávky, kde nejsou prostory k využití. Budou tu strašit do té doby, než někdo
řekne, milá obci, proč se o to nepostaráš,
a donutí zastupitele, aby s námi jednali. My
máme jen určitou finanční a personální kapacitu a pochopitelně se musíme věnovat
těm lokalitám, přes které přechází nejvíc lidí.
To také děláme. Na ty menší, malé až nicotné nezbývá,« řekl Ing. Tabery.
Námitku, že tyto »menší, malé a nicotné«
jsou opět v menších a malých obcích, jejichž
rozpočet je malý a nicotný, Ing. Tabery chápe, ale podle něho dráhy jako akciová společnost nejsou charitou. Je to záležitost politické reprezentace, která má uzpůsobit
rozdělování daní tak, aby se dostalo i na tyto
obce. »Všichni to házejí na nás, ale neuvědomují si, že od roku 1940 nedal do nádraží nikdo skoro ani korunu. Za socialismu se spíš
stavěla nová, než aby se opravovala stará,«
řekl.
MOŽNOSTI VYUŽITÍ
Obce považují představitelé drah za velmi
důležité partnery. Oslovují je a snaží se je do
tohoto procesu zapojit. Inspirovali se německým a zejména švýcarským modelem,
podle něhož skýtají nádražní prostory, které
dráha nepotřebuje ke svému provozu, obrovské možnosti využití. Podle švýcarského
konceptu je možné některé zastávky dokonce úplně provozně opustit. Vlaky tam sice
pravidelně jezdí a zastavují, ale budovy se
leden 2008
MO26_27
21.12.07
8:52 AM
Page 27
SPRÁVA A ROZVOJ
C E S TA B U D E D L O U H Á
Zhlédnout konečné výsledky dosavadních
snah zatím nelze. Po republice sice existují některá už velmi pěkně opravená nádraží, ale v těchto případech nešlo o revitalizaci v rámci projektu Živá nádraží, ale
většinou se tak stalo v souvislosti s výstavbou železničních koridorů. Rekonstrukce
se financovala převážně ze státních prostředků, dílem přispěla i druhá drážní organizace, Správa železniční dopravní cesty.
Ing. Karel Tabery jmenoval namátkou nádraží v Ostravě-Svinově, v Zábřehu nebo ve
Vraném.
FOTO: DAGMAR HOFMANOVÁ
prodaly nebo převedly na obce, které je využívají pro své potřeby, případně je dál pronajmou či prodají. »Viděl jsem bývalé zastávky,
kde nyní byla informační střediska, jinde se
nacházelo kadeřnictví, taneční škola, nejrůznější služby,« řekl Ing. Tabery.
Jiným problémem, který celý proces brzdí,
jsou nádražní byty. Služební byty bývaly na
nádraží vždy a jsou tam dodnes, ale v převážné většině, podle Ing. Taberyho asi ze 70
procent, v nich bydlí lidé, kteří nemají s dráhou nic společného. Ze zákona je ovšem nelze vystěhovat, ledaže by jim majitel našel byt
náhradní. To však nebývá snadné.
V budoucnu by mělo projít proměnou i pražské Masarykovo nádraží.
V rámci projektu se revitalizují ve spolupráci s italským investorem i tři velká nádraží – Hlavní v Praze, dále v Karlových Varech
a Mariánských Lázních. Projekt však má problémy a jeho realizace se zpožďuje. Jiná velká nádraží mají projít proměnou také, ale
bude to trvat dlouho. Například v Praze: Už
zahájené úpravy hojně využívaného pražského nádraží na Smíchově jsou rozvrženy
do zmiňovaných 30 let, obdobně jsou na tom
nádraží Masarykovo a v Holešovicích. Existují i opuštěná nádraží, kam se drážní provoz
nevrátí. V hlavním městě je to třeba nádraží
Vyšehrad, které po strastiplné cestě provázené soudy od jednoho nabyvatele zpět k dráze, je nyní prodáno a snad se konečně dočká
nového využití.
Pozitivní výsledky jednání s obcemi se zatím dostavily podle Ing. Taberyho v Havlíčkově Brodě, Teplicích a Telči. V prvním jmenovaném městě dráhy uzavřely dráhy
s městem, respektive jeho partnerem, který
už nádraží revitalizuje, smlouvu o využití výpravní budovy i pro zázemí autobusové dopravy. Rovněž v Teplicích už existuje konkrétní investor. Jednání s Telčí teprve začala.
Pronájem nádražních budov by měl řešit
i jeden velký problém, který se ovšem netýká jen nádražních objektů: vandalismus.
Česká legislativa je bohužel k jeho projevům
stále příliš benevolentní, proto jsou často
krásně opravené budovy zanedlouho poničené. Je jistě oprávněným předpokladem, že
soukromý subjekt si své vlastnictví ohlídá lépe než anonymní stát, respektive mamutí
akciová společnost stoprocentně vlastněná
■
státem.
J I Ř I N A O N D R Á Č K O VÁ
N
a návsi v Kozojedech na Plzeňsku je
hodně co zlepšovat. Není tam dořešena bezpečnost dětí při cestě do školy,
parkování nemá žádný řád, chybí i možnost
jen tak si sousedsky posedět a náves neskýtá
ani příliš dobré zázemí pro tradičně pořádané akce. Jenže letos se tam vše začne měnit
k lepšímu.
Kozojedy totiž v závěru loňského roku spolu s dalšími čtyřmi obcemi – Bílovicemi nad
Svitavou, Heršpicemi u Slavkova u Brna, Pernolci u Tachova a Týnce u Břeclavi – získaly finanční podporu Nadace České spořitelny.
V 5. ročníku grantového programu »Pomáháme lidem zlepšovat místo, kde žijí« se mezi
pět obecních projektů rozdělilo celkem 1,05
mil. Kč (vždy po 200 tisících korun na realizaci projektu a dalších 10 tisíc na zhotovení případové studie). Díky programu, jehož správcem je Nadace VIA, se letos upraví dvě návsi,
dva přírodní parky a jedna obecní zahrada.
Původní kruhová náves v Kozojedech
2
o zhruba 9000 m několikrát ročně ožívá tradičními akcemi, jako je start novoročního
lampionového pochodu, prochází tudy masopustní průvod, tančí se tam při Staročeské
máji, v září se tam slavnostně zahajuje školní rok, chodí se přes ni i na bohoslužby
a koncerty v kostele. Před několika lety při
leden 2008
příležitosti odhalení pamětní desky českému
obrozeneckému knězi a spisovateli Janu
Jindřichu Markovi se tam konalo i divadelní
představení. Na návsi je zasazen strom milénia a snad každého tam upoutají rovněž díla
účastníků mezinárodního sochařského sympózia v Kozojedech v letech 2004 a 2005.
Místostarostka Dagmar Přibylová říká, že
jednotlivé generace občanů se dosud poměrně hodně lišily v názoru na novou podobu návsi. Díky společným jednáním se podařilo dosáhnout shody, jak náves zřetelně
rozčlenit na komunikaci, parkovací plochu
i zeleň. Zejména díky této dohodě všech skupin občanů obec »bodovala« v grantovém
programu. »Projekt bude prospěšný všem.
Přednostně však těm, kteří na návsi nebo
v její blízkosti bydlí, mají zde své provozovny
a samozřejmě i žákům základní a mateřské
školy,« vysvětluje Dagmar Přibylová.
Prvním krokem se na jaře stane rekonstrukce spojovacího chodníku mezi budovami základní školy a jejich okolím. K tomu
v obci využijí i získanou dotaci od Nadace
České spořitelny, zbytek do předpokládané
výše nákladů 0,8 mil. Kč dorovnají hlavně
vlastními penězi.
»S další účastí občanů počítáme také při
realizaci projektu,« konstatuje Dagmar Při-
FOTO: DAGMAR PŘIBYLOVÁ
Proměně návsi pomůže i spořitelna
První velkou rekonstrukcí na návsi
v Kozojedech projde chodník, který využívají
hlavně děti z místní základní i mateřské školy.
bylová. »Žáci základní školy k tomu už teď
převádějí vlastní nápady do výtvarné podoby. Jejich práce budou vystaveny při prvním
plánovacím setkání s veřejností nyní v lednu.
Návrhy, které ze setkání vzejdou, předáme
architektce Ing. arch. Jitce Pohořalé. Ta je na
dalším setkání s veřejností představí už v podobě studií. Očekáváme, že do diskusí se zapojí také náš Kulturní spolek a věříme, že
s konkrétními úpravami před svými provozovnami pomohou rovněž podnikatelé, kteří
v centru obce provozují své živnosti,« uza■
vřela místostarostka.
I VA N RY Š AV Ý
27
MO28_29
21.12.07
8:53 AM
Page 28
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
Brzdy rozvoje kotelen na biomasu!?
Láká vaši obec uvažovat o kotelně na biomasu? Výborně! Ale budete mít dost biomasy v dostupné vzdálenosti k jejímu stabilnímu provozu? Na tom věc stojí i padá. Rovněž na financích.
Investičních, dotačních i provozních.
A
kční plán pro biomasu pro ČR na období 2008–2010 má smělé cíle: V roce
2010 dvojnásobné využívání biomasy
v porovnání s rokem 2003. Ale v souvislosti
s tím se objevují vážné pochybnosti, zda vůbec dokážeme dodržet přístupové dohody
ČR k EU o využití energie z obnovitelných
zdrojů.
J E A B U D E D O S TAT E K B I O M A S Y ?
»V ČR je zcela jistě dostatečný potenciál pro
energetické využití současných energetických zdrojů na biomasu včetně těch budoucích. Problémem však je, že při nynějších
podmínkách (nízké výkupní ceny elektřiny
z obnovitelných zdrojů energie /OZE/, nedostatečná státní podpora či dotace) bude trh
s biomasou nadále stagnovat a nebude docházet ke kýženému rozvoji fytoenergetiky
(výstavbě nových energetických zdrojů, rozšiřování osevních ploch atd.),« říká Ing. Vladimír Stupavský, koordinátor projektů sekce
fytoenergetiky CZ Biom, Českého sdružení
pro biomasu.
V čem vidí inženýr Stupavský hlavní překážky? »Při současných cenách zemědělských komodit (převážně obilí) v porovnání
s energetickou produkcí je pro zemědělce
pěstování biomasy pro spalování značně nerentabilní (mnohdy dokonce se záporným finančním výsledkem). Tomu ještě napomohla v roce 2007 zrušená dotace ministerstva
zemědělství pro pěstování energetických
plodin (dotační program 1.U), dále snížená
dotace z EU, tzv. uhlíkový kredit.
Největším problémem je nejen podhodnocená výkupní cena elektřiny z obnovitelných zdrojů, kterou nastavuje Energetický
regulační úřad (ERÚ), ale i samotná dotace
na výstavbu kotelny/elektrárny závisející na
investičních nákladech, které jsou opět stanovovány na základě podhodnocených dat
(až dvojnásobně).«
LETOŠNÍ ROK PŘIBRZDÍ?
Jak dále uvedl Ing. Vladimír Stupavský, situace je nyní taková, že ERÚ se rozhodl nastavit
výkupní ceny elektřiny, respektive zelené bonusy na rok 2008 diferencovaně v závislosti
na výši investiční dotace. Ohání se přitom
slovenským příkladem (kde paradoxně v posledních letech využívání energie z OZE klesá!). To by znamenalo, že tyto nízké výkupní
ceny by se ještě více snížily a úspěšný žadatel o dotaci by tak byl na 15 let potrestán za
čerpání evropských peněz (ještě hůře na tom
budou zelené bonusy).
P Ě S T O VÁ N Í F Y T O M A S Y
Jak je to tedy? Uplynulý rok byl enormně su-
28
chý. Některé nové plantáže energetických
plodin nevzešly, nebo se musely zaorat.
I přesto vzniklo několik nových energetických zdrojů na biomasu, převážně rekonstrukcí bývalých uhelných kotelen nebo
kombinováním zdrojů s kogenerací. Nadále
je však v provozu řada obecních kotelen.
Z měst nejvýrazněji využívají biomasu pro
vytápění Třebíč a Pelhřimov.
Ing. Jaroslav Váňa, CSc., ředitel Výzkumného ústavu rostlinné výroby upřesnil, že v roce 2007 bylo v ČR zhruba 1500 ha šťovíku
Uteuša, přibližně 100 ha plantáží rychle rostoucích dřevin včetně množitelských porostů, a také desítky hektarů travních porostů
a slámy. To ale nestačí. Problémem není konkurence potravinářských plodin, ale změna
dotačního systému při pěstování energetických rostlin.
V létě roku 2006 jsme si mohli všimnout
mnoha velkých žlutých ploch řepky na zemědělských půdách určené pro výrobu bionafty. Podle názoru odborníků Ing. Václava
Sladkého a Jana Hofbauera z Výzkumného
ústavu pícninářského na cíleně pěstovanou
fytomasu zbývají jen horší půdy, na nichž se
nedaří ani řepce, ani obilí. Na špatných půdách ale nemůže být dobrý výnos. Proto je-li
potenciál biomasy relativně dostatečný, je to
dosud pouze díky tomu, že čerpá vlastně
z odpadů – nejen obilné, ale i řepkové slámy
a k tomu doplňkově pěstovaného šťovíku
Uteuša a několika plantáží rychle rostoucích
dřevin.
KOTELNA V PLANÉ
U MARIÁNSKÝCH LÁZNÍ
Za reprezentanta nových kotelen na biomasu jsme si vybrali kotelnu v Plané u Mariánských Lázní, která je v plném provozu od
června 2007. Původně to byla kotelna na
uhelný prach s jedním plynovým kotlem, nyní po rekonstrukci dosahuje maximální výkon 4,8 MW. Plynový kotel o výkonu 1,4 MW
byl opraven a bude sloužit jako záložní. Dva
nové kotle na biomasu dosahují celkový výkon 3,4 MW – hlavní slámový kotel spálí za
rok 1200 až 1400 tun obilné a řepkové slámy
z 500 ha polí, druhý na spalování dřevní
štěpky potřebuje 2000 až 4500 tun kůry
a štěpky.
Provozovatelem kotelny se na 10 let stala
společnost TENZA, spolukontraktor a dodavatel technologií. Jak konstatoval Ing. Radoslav Matuška, vedoucí; oddělení provozu tepelných soustav, citlivou otázkou je jak
kázeň dodavatelů paliva (dodržení co nejnižší vlhkosti paliva), tak jeho zavážení kamiony do skladu maximálně dvakrát denně,
optimálně obden. Nedostatku paliva se ale
neobává. »Zkoušeli jsme využít i šťovík. Brzy
jsme ale zjistili, že rozdružovací zařízení na
slámu má problém s rozdružením dřevitější
dužiny šťovíku,« dodává.
Pro investory i dodavatele technologií je
to užitečný podnět, dodávám já.
ANKETA
Obrátili jsme se na několik provozovatelů obecních kotelen (vybrali jsme vzorek ze starších, již dlouhodoběji
provozovaných kotelen i z nové realizace) s následujícími dotazy:
1. Zaznamenali jste výkyvy nebo navyšování ceny biomasy, problémy s dodávkami a jak se to u vás
promítlo?
2. Vaše náměty, zkušenosti s motivací odběratelů tepla, čeho se vyvarovat?
■ Obec Roštín, rok 2002, výkon 4 MW, palivo: obilná a řepková sláma, roční spotřeba 1200 t, cena
za 1 GJ: 300 Kč, za provozovatele František Machara, správce, Bioenergetické centrum Roštín:
1. Slámy máme dostatek v nejbližším okolí do 5 km, problémy jsme nezaznamenali.
2. Většina odběratelů je se systémem spokojena. Až na letní odstávku v období červen – srpen, kdy se provádí čistění, údržba, revize a sklizeň slámy. Motivací pro odběratele je maximálně využívat náš systém. Kdo jej
využívá více, vychází mu nižší cena za dodané teplo. Jako negativum vidíme velkou spotřebu tepla v nezateplených objektech.
■ Obec Bouzov, rok 2002, výkon 2,4 MW, palivo: štěpka, piliny, roční spotřeba 2400 t, cena za 1 GJ:
270 Kč, starosta Ing. Zdeněk Foltýn:
1. Palivo máme z pil a dřevařských výrob do vzdálenosti 20 km. Zvýšila se cena štěpky, a to se u nás promítlo
i do vyšší ceny tepla. Kotelnu dotujeme z rozpočtu obce.
2. Doporučuji nepoužívat šnekové dopravníky, kotelnu a sklad paliva je lepší mít v jednom objektu.
■ Město Brumov-Bylnice, rok 1996, výkon 1 MW, 30 % dodávka tepla do CZT, 70 % kotel na plyn, palivo: dřevní směs, roční spotřeba 6500–7000 m3, cena za 1 GJ 495 Kč, starosta Zdeněk Blanař:
1. V r. 2000 po zrušení výroby JMDZ PILA Bylnice bylo sváženo palivo z provozoven v okruhu asi 50 km.
V současné době je náš hlavní dodavatel 20 km vzdálený, palivo dováží vlastními kamiony. Cena je pro nás
výhodná.
2. Možnosti biomasy nejsou neomezené, změnit technologii výroby tepla pouze z biomasy je velmi finančně
náročné.
leden 2008
MO28_29
21.12.07
8:53 AM
Page 29
FOTO: ARCHIV TENZY
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
Nový kotel na spalování dřevní štěpky v rekonstruované kotelně v Plané u Mariánských Lázní.
VÝCHODISKA BIOMASY
Vyplývají z aktivit Akčního plánu pro biomasu pro ČR na období 2008–2010 a jsou tématem pro národní energetickou a zeměděl-
Na národní úrovni obsahuje návrh Vyhlášení programu podpory energetických plodin a nabízí alternativu ve sjednocení podpor zatravňovaní a LFA (vyrovnávací
příspěvek na hospodaření v oblastech méně
příznivých a s ekologickým omezením), a to
tak, aby bylo možné uplatnit i energetické
plodiny a byla odstraněná podmínka zachování zatravněné půdy v klidu. Navrhovaný dotační program pro zakládání plantáží víceletých energetických plodin je
podstatný kvůli motivaci: Víceleté porosty
dávají reálný výnos obvykle až ve třetím roce, program by kompenzoval ztrátu v prvních dvou letech.
Součástí aktivit je mj. také vydání národního předpisu, umožňujícího efektivní nakládání s bioodpady – to by umožnilo návrat
živin do půdy díky využití aerobních a ana■
erobních technologií.
(Další informace, bezplatné poradenství
a konzultace můžete získat na adrese:
www.raes.cz.)
skou politiku i pro předsednictví ČR v EU
v roce 2009. Navrhováno je například zpracování strategie podpory energetických plodin v souladu s Evropskou unií.
M I R O S L AV N E J E Z C H L E B
Program Minimalizace odpadu:
Kurzy začínají už v lednu
Občanské sdružení Ekodomov ve spolupráci s 25 specializovanými lektory připravilo i na letošní rok Vzdělávací program –
Minimalizace odpadů. Tento program je akreditován Ministerstvem vnitra ČR a je součástí dalšího profesního vzdělávání.
D
cyklus vzdělávacího programu se setkal s velmi dobrou odezvou. Nabídl řadu aktuálních
informací z odpadového hospodářství, legislativy, čerpání dotací a grantových podpor,
ILUSTRAČNÍ FOTO: ARCHÍV
íky podpoře Evropského sociálního
fondu a státního rozpočtu ČR je účast
v kurzech zdarma a každý účastník
obdrží certifikát o jeho absolvování. Již první
Účastníci kurzu získají aktuální informace z odpadového hospodářství, legislativy, čerpání dotací
a grantových podpor, seznámí se s možnostmi ekonomických úspor při nakládání s odpady atd.
Na snímku je sběrný dvůr v Bohumíně.
leden 2008
hledání ekonomických úspor v nákladání
s odpady atd. Kromě odpadů se program věnuje i dalším souvisejícím tématům, mj. managementu, municipálnímu marketingu,
udržitelnému rozvoji, místnímu a environmentálnímu vzdělávání, výchově a osvětě
apod.
Důležitým výstupem je pro účastníky kurzů příprava konkrétních projektů pro zlepšení nakládání s odpady v jejich městě či obci.
Je jim k dispozici skupina odborných lektorů, se kterými mohou přípravu svých projektů konzultovat, aby byly kvalitně připravené
pro praktickou aplikaci.
Součástí vzdělávacího programu je e-learning, jehož záměrem je prohloubit znalosti
a dovednosti prezentované na přednáškách.
E-learning je koncipován jako sada výukových nástrojů, které pomáhají orientovat se
v problematice odpadového hospodářství
a přípravě individuálních projektů. Výuka
probíhá v moderně vybavené učebně občanského sdružení Ekodomov v Kutné Hoře.
Účastníci kurzů mají možnost pracovat s internetem, e-learningem a počítačovými programy, které používají při své každodenní
praxi.
Zájemci se mohou přihlásit do 2. a 3. cyklu vzdělávacího programu, které budou probíhat od ledna 2008 (2. cyklus začíná 11. ledna a 3. cyklus 18. ledna). Více informací
naleznete na www.ekodomov.cz v záložce
Projekty, nebo je získáte na tel.: 739 304 156.
Kapacita kurzu je omezená, proto zasílejte
/sk/
své přihlášky včas.
29
MO30
21.12.07
8:54 AM
Page 30
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
Způsoby likvidace odpadních vod
v malých obcích
V České republice je stále mnoho lokalit, které nejsou a ani
v budoucnu nebudou z ekonomických důvodů napojeny na
městskou nebo obecní čistírnu. Zejména pro malé obce i osamělé stojící objekty jsou tak východiskem jímky, septiky a domovní čistírny, tj. decentrální způsoby čištění.
B
ohužel vývoj legislativy jde v ČR klikatou cestou. Zatímco před pár lety se
tvrdilo, že septiky se u nás již prakticky
nepovolují, nyní řada úřadů říká, že je lepší
septik než nefungující domovní čistírna.
Místo toho, aby byla odstraněna aspoň největší slabina systému provozování, úřady
raději nařizují jímky na vyvážení. A tak kombinace legislativy a chybějícího systému
kontroly přímo nabádá k realizaci »děravých
jímek na vyvážení« a »zázračných čistíren«.
Proto nezbývá než se spolehnout na vlastní
úsudek. K tomu je však zapotřebí mít aspoň
základní znalosti o existujících technologiích
a možnostech řešení.
A JAKÉ JSOU MOŽNOSTI?
■ Odvážení vod z jímek: Přichází v úvahu
v případě sezónně obývaných objektů, kde
by biologické čištění bylo zjevně nefunkční
z důvodu nenastartování procesů. Naopak
nevhodné (až nesmyslné) je tam, kde objekt
bude celoročně obýván, neboť náklady na
vyvážení by byly nejvyšší ze všech variant odvádění odpadních vod. Jednak je jímka dražší než například domovní čistírna, jednak
přijde uživatele likvidace 1 m3 odpadních
vod na 100 až 400 Kč.
■ Septik: Dnes opět stále častěji používaný
způsob u sezónních objektů. Skládá se z nádrže rozdělené na dvě či tři komory, kde se
znečištění odbourává pomocí anaerobních
bakterií. Účinnost čištění samotného septiku
je 20 až 30 %. Když se podíváme na standardy v zahraničí, pak septik doplněný vhodným zemním filtrem je zcela běžné zařízení
považované jako ekvivalentní k domovní čistírně. Nevýhodou septiků je jejich větší objem proti domovním čistírnám, proto i pořizovací cena je vyšší.
■ Klasická čistírna: Domovní čistírna odpadních vod je nejvýhodnějším řešením
u objektů k trvalému obývání. Odbourání
znečišťujících látek je založeno na pěstování
aerobních bakterií, které pro svůj život potřebují dostatek živin (odpadní voda)
a vzduch. Na našem trhu je k dostání více typů čistíren odpadních vod (ČOV), které se liší nejen cenou, ale i technickým uspořádáním, materiálem, spotřebou elektrické
energie (40–120 W) atd. K významnějším výhodám patří i vybavení ČOV akumulačním
prostorem zaručující stabilitu biologických
procesů, které jsou potřebné k likvidaci znečištění. Účinnost čištění klasických domovních čistíren je zhruba 93–94 %.
KAM KRÁČÍ VÝVOJ
Vývoj se ubírá dvěma směry. První je založen
na zdokonalení separace na odtoku z ČOV.
Jde o tzv. membrány, které jsou schopny zachytit většinu nerozpuštěných látek včetně
Průběh separace na membráně.
virů a některých bakterií. Tato technologie je
provozně a investičně dražší, avšak je schopna zajistit kvalitu vyčištěné vody na úroveň
neznečištěné dešťové vody (CHSK 40 mg. 11, BSK5 pod 5 mg. l-1, NL pod 1 mg. l-1 atd.,
tj. účinnost 98–99 %).
Druhý směr je založen na dělení odpadních vod. Přičemž se využívá toho, že vody
žluté (moč) obsahují přibližně 80 % obsažených nutrientů (fosfor, dusík) a naopak vody
hnědé (fekálie) a šedé (vody z koupelen, praní a kuchyní) obsahují 80 % uhlíkatého znečištění. Tato metoda je vhodná a lze ji doporučit tam, kde budou vody recyklovány.
Nedá se říci, který systém odvádění odpadních vod je jednoznačně lepší. Záleží
vždy na posouzení konkrétních podmínek.
Výsledné řešení by však mělo sledovat rovnováhu mezi ekonomickými náklady a ekologickými přínosy. Je dobré se obrátit na odborníky, kteří dokáží vyhodnotit situaci
komplexně, tj. od návrhu řešení přes jeho fi■
nancování až po samotnou realizaci.
MILAN UHER
ASIO, spol. s r. o.
MO-000612
30
leden 2008
21.12.07
8:54 AM
Page 31
MANAGEMENT
Cesta k excelenci vyžaduje nové přístupy
Česká společnost pro jakost, občanské sdružení, každým rokem
vyhlašuje soutěž Manažer kvality roku. Za osobní přínos pro rozvoj managementu kvality byl oceněn Ing.Vratislav Osička,
vedoucí oddělení interního auditu a manažer kvality Úřadu
Městské části Praha 10.
Za klíčový problém však považuji změnu
myšlení a chování všech účastníků procesu
zavádění standardů kvality do každodenní
práce. Mám na mysli všechny úředníky a zaměstnance našeho úřadu a postupné a trpělivé překonávání případných psychologických bariér. Konečným efektem musí být
■ Co pro vás znamená toto prestižní ocenění?
Především je to ocenění práce celého kolektivu našeho úřadu a nepochybně i dále
zvyšující se prestiž orgánů územní veřejné
správy v ČR vzdor občasným účelovým mediálním kampaním. Odráží složitou cestu od
konvenčního řízení bez zavedených standardů kvality přes certifikaci ISO až k cestě za
modelem excelence EFQM. Sebehodnotící
zprávy integruje vždy nejlépe jedna osoba,
ale musí mít nepřetržité kvalitní vazby a komunikaci se všemi zainteresovanými stranami, a to hlavní – musí mít k dispozici interpretovatelné výsledky celého kolektivu
s důkazními podklady.
■ Předsevzal jste si při této příležitosti nějaký osobní závazek?
Bez osobního závazku bych pozici manažera kvality na úřadu ani nemohl zastávat.
Chci nadále působit při podpoře všech iniciativ a inovací, které povedou k růstu efektivnosti procesů řízení nejen na našem úřadu,
ale v rámci celé územní veřejné správy.
Úřad Městské části Praha 10 dosáhl v roce 2007 několik významných ocenění ve
zdánlivě nesourodých problematikách – viz
rámeček. Čím si to vysvětlujete?
Úřad má na základě certifikátu ISO 9001
z roku 2004 »povinnost« vyhledávat příležitosti ke zlepšování svého systému řízení i kvalitu,
rozsah a dostupnost poskytovaných služeb.
Po získání tohoto certifikátu jsme hledali
manažerský nástroj na komplexní systém ří-
■
Ůřad Městské části Praha 10
získal v roce 2007 tato ocenění:
■ Národní cena ČR za jakost za zlepšení výkonnosti organizace podle modelu excelence EFQM
■ Cena ministerstva vnitra Úřad dobré veřejné
služby
■ Chytrý úřad 2007 za zavedení evropských standardů kvality do práce úřadu se softwarovou podporou. Cenu uděluje na brněnském veletrhu INVEX
prestižní nakladatelství softwarové literatury IDG
Czech pod záštitou ministra pro místní rozvoj.
■ Osvědčení Sdružení korektního podnikání za
splnění požadavků standardů Společenské odpovědnosti organizací podle evropské metodiky Global Reporting Initiative. Jde o dobrovolný závazek
vysokých etických standardů, eliminace negativních
dopadů na životní prostředí a podporu sociální politiky v regionu.
■ Certifikát Společnost přátelská rodině v krajském pražském kole, kterou uděluje Síť mateřských
center za konkrétní činy v problematice podpory
rodinné politiky.
leden 2008
FOTO: ARCHIV
MO31
Ing. Milan Trčka, předseda České společnosti pro jakost, předává Ing. Vratislavu Osičkovi ocenění
Manažer kvality roku 2007.
zení organizace. Podle zásad hodnocení modelu excelence EFQM lze nastavit parametry
organizace nejen po stránce kvality služeb,
ale i kvality managementu, vztahu k zaměstnancům, k životnímu prostředí a ke společnosti. Po vypracování prvního cyklu sebehodnocení v roce 2006 jsme získali letos
Národní cenu ČR za jakost 2007 za zlepšení
výkonnosti organizace. Všechna ocenění považujeme za potvrzení nastoupené cesty
a jsou pro nás impulzem pro další zlepšování naší práce.
Které jsou podle vás klíčové momenty
v činnosti úřadu na cestě k excelenci?
Zásadním předpokladem bylo strategické
rozhodnutí vedení zefektivnit úřad a přiblížit ho lidem. V průběhu minulého období se
nám podařilo nastartovat zdravé řízení
městské části a uskutečnit nové přístupy na
reagování rostoucích potřeb občanů v oblasti bezpečnosti, bydlení, sociální problematiky i životního prostředí. Těší nás, že
jsme zvýšili pozitivní vnímání úřadu, že si
naší práce a dosažených úspěchů všimli jiní.
A rovněž že jsme dosáhli řady nezávislých
ocenění včetně oficiálních státních i profesních orgánů.
Neméně důležitými předpoklady jsou
podpora vrcholového vedení, vytvoření potřebných zdrojů lidských i materiálních a vytvoření spolehlivých vazeb mezi volenou
a výkonnou složkou řízení.
■
především kladná zpětná vazba od našich
klientů, tedy občanů.
Jak hodnotíte zavádění moderních metod
řízení kvality do činnosti úřadů,respektive kde
vidíte možnosti jejich efektivnější aplikace?
Na současném efektivním rozvoji systémů
řízení na obecních úřadech má značný podíl
zavádění systémů managementu kvality
podle evropských standardů a norem.
Jako člen pracovní skupiny pro kvalitu ve
veřejné správě na Ministerstvu vnitra ČR
a volený člen řídícího orgánu České společnosti pro jakost mám určitý přehled o vývoji
a zavádění těchto metod. Pozitivně oceňuji
přínos obou subjektů jak ve sféře vzdělávání
a popularizace, tak ve společenské podpoře
a organizace tematických konferencí a profesních workshopů.
Rychlejší aplikaci těchto metod by určitě
prospělo další rozšíření aktivit v oblasti sdělování dobré praxe a benchmarkingu obecně.
■
■ Co tomu brání? Existují nějaké překážky?
Jsou to zajisté některé stereotypy úřadů
veřejné správy, mj. neochota dobrovolně
zveřejňovat své interní výsledky nejen pro
širší okruh zainteresovaných stran, ale i jako
zkušenosti pro ostatní úřady za účelem vzájemného srovnávání a nalézání příležitostí
■
ke zlepšování.
Š T Ě PÁ N K A S T E I N B A C H O VÁ
31
21.12.07
8:55 AM
Page 32
LEGISLATIVA
Lze označit
názvy ulic
jiném než
českém jazyce?
N
edávno schválila rada města v Českém
Těšíně v Zásadách označování ulic
a jiných veřejných prostranství města
Český Těšín, že názvy ulic budou vedle názvu
českého označeny také v polském jazyce.
Lze to vůbec? A za jakých podmínek? Může si město označovat ulice tak, jak chce?
I tak se ptali občané města.
Problematiku označování ulic upravuje
vyhláška č. 326/2000 Sb., o způsobu označování ulic a ostatních veřejných prostranství
názvy, o způsobu použití a umístění čísel
k označení budov, o náležitostech ohlášení
o přečíslování budov a o postupu a oznamování přidělení čísel a dokladech potřebných
k přidělení čísel.
C O S TA N O V U J E V Y H L Á Š K A
Tato vyhláška dává obcím, pokud jde
o označení ulic, následující pravomoci a povinnosti:
■ Stanovit provedení tabulek k označování ulic a ostatních veřejných prostranství názvy včetně barvy a velikosti jednotně pro celé území obce (§ 1 ). Obec tedy volí barvu
tabulek, písma, jejich velikosti, jedinou podmínkou je, že toto označení musí být jednotné, nemůže se odlišovat v různých částech
města.
■ Tabulky musí být umístěny viditelně (§ 2).
■ Tabulky s názvem ulice mají přesná
pravidla, kam se umisťují – je to vždy na začátku a na konci každé ulice a před a za křižovatkou s jinou ulicí.
■ V §3 je upraven způsob označení v případě, že se ulice označují i v jiném než českém jazyce, a to takto: »Uvádějí-li se názvy
ulic a ostatních veřejných prostranství v ob-
ILUSTRAČNÍ FOTO: JAN PAVLÍČEK
MO32
Může si město označovat ulice také v jiném jazyce než v českém? I tak se ptali někteří občané
Českého Těšína, když rada města schválila označení názvů ulic rovněž v polštině.
ci též v jazyce národnostní menšiny, je název
v jazyce národnostní menšiny umístěn na téže tabulce pod názvem v českém jazyce. Velikost a typ písma jsou ve shodném provedení.« U obou jazyků se použije stejné písmo
i stejná velikost (typ), barva může být podle
tohoto znění jiná.
Vyhláška tedy nestanovuje podmínky, za
jakých lze označit název ulice i jiným než
českým jazykem, uvádí pouze technické parametry.
Ú P R AVA P O D L E Z Á K O N A O O B C Í C H
A kde tedy nalezneme právní úpravu, která
umožňuje dvojjazyčné označení ulic? V zákoně o obcích (obecní zřízení) číslo
128/2000 Sb. Podle § 8 4 odst. 2 písm. s) tohoto zákona rozhodovat o zřízení a názvech částí obce, o názvech ulic a dalších
veřejných prostranství spadá do pravomoci zastupitelstva, o věci nemůže rozhodovat
rada města, a to ani přijímáním obecných
zásad, jakkoli se to může s ohledem na střet
státní správy a samosprávy jevit sporné.
Pokud by o těchto otázkách rozhodovala
rada, mohlo by se jednat o neoprávněný orgán obce, a podle § 41 zákona o obcích by to
způsobovalo absolutní neplatnost takového
právního úkonu. Dále musí být beze zbytku
naplněn postup podle § 28 odst. 2 zákona
o obcích, to znamená:
Označení názvu ulic i jiným než českým jazykem –
rekapitulace zákonného postupu podle platné právní úpravy:
■ Musí jít o město (obec), ve kterém žije národnostní menšina, k níž se hlásilo při posledním sčítání lidu nejméně 10 % občanů obce.
■ Musí existovat písemná žádost příslušníků této národnostní menšiny o označení názvů ulic v jazyce národnostní menšiny doručená orgánům obce.
■ Musí existovat doporučující usnesení výboru pro národnostní menšiny, aby bylo žádosti vyhověno.
■ Zásady (pravidla) týkající se označování ulic musí přijmout k tomu oprávněný orgán, kterým je podle zákona o obcích výhradně zastupitelstvo.
■ Pokud se v podobných zásadách (pravidlech) upravuje též ukládání sankcí nebo stanoví povinnosti, musí
mít tyto zásady (pravidla) právní formu obecně závazné vyhlášky, kterou může přijmout rovněž pouze zastupitelstvo, musí být zveřejněna po dobu 15 dnů na úřední desce města a její účinnost může být stanovena nejdříve 15. dnem od jejího vyhlášení.
■ Označení ulic ve dvou jazycích musí splňovat kritéria vyhlášky, tj. písmo musí být stejné velikosti a typu.
Z toho též vyplývá výčet negativní:
■ Žádné město ani obec si nemůže označit ulice dvojjazyčně, pokud v něm nežije národnostní menšina výše
uvedená.
■ Žádné město ani obec nemůže označit ulice dvojjazyčně, pokud o to tato menšina nepožádá.
■ Orgán obce (města) nemůže rozhodnout o dvojjazyčném označení bez doporučujícího usnesení výboru
pro národnostní menšiny.
32
a) o označení v jazyce národnostní menšiny musí požádat prokazatelně příslušníci této národnostní menšiny,
b) tuto žádost musí projednat a doporučit
výbor pro národnostní menšiny.
Jde o obligatorní (povinné) náležitosti, jejichž současné splnění je podmínkou platnosti rozhodnutí o označení názvu ulic ve
dvojím jazyce.
Právní úprava § 29 zákona o obcích zní doslovně takto:
(1) Název obce, jejích částí, ulic a jiných
veřejných prostranství se uvádějí vždy v českém jazyce. Ulice nebo jiná veřejná prostranství se nepojmenovávají podle jmen žijících osobností veřejného života.
(2) V obci obývané příslušníky národnostních menšin se název obce, jejích částí, ulic
a jiných veřejných prostranství a označení budov státních orgánů a územních samosprávných celků uvádějí též v jazyce národnostní
menšiny, jestliže se podle posledního sčítání
lidu hlásilo k této národnosti alespoň 10 % občanů obce, pokud o to požádají zástupci příslušné národnostní menšiny prostřednictvím
výboru pro národnostní menšiny a pokud ten
svým usnesením návrh doporučí.
MUSÍ SE VYHOVĚT NÁRODNOSTNÍ
MENŠINĚ?
Ze zákona vyplývá, že jsou-li splněny zákonné předpoklady, orgán obce musí vyhovět
(viz formulace zákona »se název... uvádějí též
v jazyce národnostní menšiny«). Jeho rozhodnutí pouze deklaruje splnění zákonných
podmínek, respektive je konečným aktem
celého procesu.
Otázkou ale je, zda by se mohla národnostní menšina domáhat svých práv u soudu, pokud by její žádosti nebylo vyhověno.
Patrně ano – a to tak, že by požádala soud
o vynesení rozsudku, kterým by příslušné
obci (městu) byla uložena povinnost takto
ulice označit.
Problematické zůstává, kdo by byl k žalobě
aktivně legitimován, neboť národnostní
menšina není právní subjekt. Patrně by žalobu musel podat jednotlivec – jednotlivci této
■
národnostní menšiny.
J A N A H A M P L O VÁ
advokátka,
členka redakční rady
Moderní obce
leden 2008
MO33
21.12.07
8:55 AM
Page 33
LEGISLATIVA
Odborné
publikace
P
ublikace Daně z příjmů 2008 ÚZ č. 631
(redakční uzávěrka 1. 11. 2007) reaguje
na rozsáhlou novelu zákona o daních
z příjmů (245 změn), která nabývá účinnosti
1. ledna 2008. Zásadními změnami jsou dotčeny mj. tyto oblasti: sazby daně, slevy na dani, uznatelnost zásob, leasing, penzijní a životní pojištění, odpis pohledávek, posun
hranice pro podvojné účetnictví, paušál pro
OSVČ. Současně se novelizuje zákon o rezervách. Knížka v rozsahu 272 stran rovněž obsahuje prováděcí předpisy, sdělení a pokyny
vydané Ministerstvem financí ČR. Kód knihy
je 02020.
Změna zákona o daních z příjmů, která
začne platit od roku 2008, je největším zásahem do tohoto zákona za celou jeho historii;
změny se dotýkají všech částí zákona. Publikace Reforma daní z příjmů 2008 – komentář a srovnávací znění (autoři Pavel Vlach,
Zuzana Rylová) usnadní praktickou aplikaci
této novely dvěma způsoby. Zaprvé, před zákonem je uveden podrobný komentář ke
všem změnám a na tyto změny jsou v textu
zákona odkazy – čtenář může pochopit jednotlivé změny jak vcelku, tak i ve vztahu ke
konkrétním ustanovením. Zadruhé, k dispozici je stávající i nové znění zákona, přičemž
nové znění je navíc odlišeno barevně; to
umožňuje, aby si čtenář mohl obě znění navzájem porovnat a uvědomit si rozdíly. Stejným způsobem je zpracován také zákon o rezervách. Rozsah publikace je 256; cena
157 Kč včetně DPH. Více informací najdete
na www.sagit.cz. Kód knihy je 02203.
Publikace si můžete písemně objednat na
adrese ECONOMIA a. s., VTÚ Dobrovského
25, 170 55 Praha 7, e-mail: [email protected], nebo na internetové adrese http//knihy.ihned.cz, kde vám zařídí jejich zaslání na dobírku z nakladatelství
SAGIT. Informace na tel.: 596 785 999. Členové ECONOMIA Benefitklubu, kteří u publikací uvedou na objednávce číslo své klubové karty a kód knihy, obdrží 30% slevu.
leden 2008
ZE SBÍRKY ZÁKONŮ
Uvádíme přehled vybraných právních předpisů a dalších aktů státních orgánů publikovaných
ve Sbírce zákonů (od částky 59/2007 do částky
61/2007).
Částka 59 Sbírky zákonů, která byla rozeslána dne 12. července 2007.
Zákon č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium
totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních
složek a o změně některých zákonů
Tento zákon upravuje zřízení a činnost Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu
bezpečnostních složek, požadavky na zaměstnance Ústavu a Archivu a podmínky předání dokumentů z období komunistické totalitní moci
Archivu. Pro účely zákona se rozumí dobou nesvobody období od 30. září 1938 do 4. května
1945; obdobím komunistické totalitní moci se
rozumí úsek československých dějin od 25.
února 1948 do 29. prosince 1989 a dále doba
tomuto časovému úseku předcházející, v níž
probíhaly děje týkající se příprav k totalitnímu
uchopení moci Komunistickou stranou Československa; a bezpečnostní složkou se rozumí
Federální ministerstvo vnitra, Ministerstvo vnitra
České socialistické republiky s výjimkou útvarů
vykonávajících výhradně civilně-správní činnost,
Sbor národní bezpečnosti s výjimkou útvarů vykonávajících funkce státních archivů, Sbor nápravné výchovy, Pohraniční stráž, vojska Ministerstva vnitra, zpravodajská správa Generálního
štábu Československé lidové armády, odbor
vnitřní ochrany Sboru nápravné výchovy Ministerstva spravedlnosti České socialistické republiky a jejich předchůdci v období komunistické
totalitní moci.
Účinnost od 1. srpna 2007 (s výjimkami)
Částka 61 Sbírky zákonů, která byla rozeslána dne 23. července 2007.
Nález Ústavního soudu ze dne 3. dubna
2007 ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení obecně závazné vyhlášky obce Těrlicko
číslo 3/2003, o ochraně veřejného pořádku na
území obce Těrlicko (publikovaný pod číslem
189/2007 Sb.)
Ústavní soud zrušil některá ustanovení výše
uvedené obecně závazné vyhlášky obce Těrlicko
a ve zbývající části návrh ministra vnitra zamítl.
Právní věty nálezu:
Pokud ukládá obecně závazná vyhláška adresátům povinnosti a stanoví omezení bez zákonného podkladu nebo pokud pouze parafrázuje
ustanovení jiných právních předpisů, nemůže
sloužit k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku tak, jak to předpokládá zákon
o obcích.
Obec je při výkonu samostatné působnosti
(a v jejím rámci i při vydávání obecně závazných
vyhlášek), do které patří též péče o ochranu veřejného pořádku, limitována mezemi, které stanoví ústava (čl. 104 odst. 3 Ústavy ČR) a zákon
/§ 35 odst. 3 písm. a) zákona o obcích/. Ukládat
vyhláškou občanům jednostrannými příkazy
a zákazy povinnosti smí obec jen na základě
a v mezích zákona, neboť je vázána čl. 2 odst. 3
Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod. Při vydávání obecně závazných vyhlá-
šek nesmí překročit meze své samostatné působnosti stavené zákonem. Zastupitelstva obcí
při vydávání obecně závazných vyhlášek také
musí respektovat stávající právní úpravu, tedy
existenci zákonů, jakožto norem vyšší právní síly, a nejsou oprávněna právní vztahy takto upravené regulovat obecně závaznou vyhláškou odlišným způsobem. Smyslem zmocňovacího
ustanovení § 10 zákona o obcích je, aby obec
upravovala obecně závaznou vyhláškou záležitosti, které nejsou podle své povahy upraveny
zvláštními předpisy jako výkon státní správy
a které jsou současně záležitostmi místního významu. V případě, že by obec upravila již zákonem jednou upravené vztahy, nešlo by o pouhé
superfluum k zákonné úpravě. Zvláštní zákonná
úprava zpravidla obsahuje i způsoby kontroly
dodržování stanovených pravidel a s tím související sankční pravidla. Obec by inkorporováním
zákonného pravidla do obecně závazné vyhlášky obce rozšiřovala svou sankční působnost, neboť porušení pravidla stanoveného touto obecně závaznou vyhláškou by mohla samostatně
sankcionovat.
Nález Ústavního soudu ze dne 22. května
2007 ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení obecně závazné vyhlášky města Ostrova
č. 6/2003, o místním poplatku ze psů (publikovaný pod č. 190/2007 Sb.)
Ústavní soud zrušil některá ustanovení výše
uvedené obecně závazné vyhlášky města Ostrova a ve zbývající části návrh ministra vnitra
zamítl.
Vybrané právní věty nálezu:
Podrobit ohlašovací povinnosti osoby poplatku podléhající, avšak podle zákona či obecně
závazné vyhlášky od poplatku osvobozené, je
ústavně souladným oprávněním obce. I poplatník, který je osvobozen od placení místního poplatku, tomuto místnímu poplatku podléhá,
podléhá tedy i ohlašovací povinnosti. Podrobit
ohlašovací povinnosti navíc i osoby poplatku
nepodléhající, resp. držitele psů jako takové, při
vědomí, že to pro tyto osoby představuje jen
minimální břemeno, ještě také v daném případě
ústavně obstojí. Předmětná ohlašovací povinnost se totiž vztahuje pouze na držitele psů
mladších tří měsíců, kteří poplatku nepodléhají.
Navázání zániku poplatkové povinnosti na splnění ohlašovací povinnosti jde nad rámec zákona, resp. ocitá se v rozporu se zákonem (s § 14
odst. 2 ve spojení s § 2 zákona o místních poplatcích) a příslušnými ustanoveními ústavního
pořádku (čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny, čl. 2
odst. 4, čl. 104 odst. 3 Ústavy).
Nález Ústavního soudu ze dne 12. června
2007 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné
vyhlášky města Vodňany č. 3/2004, o pořádku
a všeobecné čistotě města Vodňany a jeho místních částí (publikovaný pod č. 191/2007 Sb.)
Ústavní soud rozhodl, že výše uvedená
obecně závazná vyhláška města Vodňany se
ruší dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce
zákonů.
Mgr. JAN BŘEŇ
právník
33
MO34_35
21.12.07
8:55 AM
Page 34
LEGISLATIVA
Poplatky
za přestupkové
řízení a právo
znát výsledek
řízení
Z
a některé obce projednává – na základě
veřejnoprávní smlouvy – přestupky komise k projednávání přestupků v jiné
obci. Je možné poplatek placený »pověřené«
obci vymáhat po pachateli přestupku a má
»pověřující« obec právo se dozvědět, jak »pověřená« obec přestupek vyřídila?
v § 63 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích
(obecní zřízení) a podpůrně v § 160 zákona
číslo 500/2004 Sb., správní řád, obec může
dohodnout, že za ni přestupky, k jejichž projednávání je věcně a místně příslušná, bude
projednávat jiná obec, která vykonává přenesenou působnost ve stejném správním
obvodu obce s rozšířenou působností (§ 63
odst. 1 obecního zřízení).
Ve smlouvě bude dohodnuto vyrovnání,
kdy »pověřující« obec hradí »pověřené« obci
náklady zpravidla paušální částkou za projednaný přestupek, a to ze svého příspěvku
na výkon přenesené působnosti.
Výše platby za projednaný přestupek se
pohybuje mezi 500 až 3000 Kč, obvyklá je
částka mezi 500 až 1000 Kč. Obec si tak může i »vybírat«, kdo pro ni bude projednávat
přestupky »nejlevněji«.
■ Ekonomický přínos přestupkového řízení
Náklady obce na projednávání přestupků
by měl pokrýt příspěvek na výkon přenesené
působnosti. Pokuty a náklady řízení totiž téměř nikdy nenahradí skutečné náklady obce
na projednávání přestupků (náklady na
úředníky nebo na účast členů přestupkové
komise, korespondenci, čas strávený s účastníky a svědky). Proto přestupkové řízení v zásadě nemůže být »výdělečné«.
Přestupkové řízení v praxi představuje
pouze výkon státní správy, spočívající
v trestání jednání porušujícího nebo ohrožujícího zájem společnosti, nikoliv potenciální
zdroj příjmů pro obec. (Normy upravující
správní delikty umožňují ukládat podstatně
vyšší pokuty, na druhé straně je vyšší riziko
odvolávání se a soudního zpochybňování
rozhodnutí, kdy po zrušení rozhodnutí soudem je nutno pokutu vracet.)
Většina projednávaných přestupků s ohledem na procesní nároky dokazování a respektování všech práv účastníka řízení skončí zastavením řízení (případně odložením).
Bohužel je tomu tak i v případě řízení velmi
náročných a dlouho probíhajících řízení (rušení rozhodnutí odvolacími orgány a vracení
k novému projednání, nedostupnost svědků
nebo účastníků řízení a jejich opakované
předvolávání, stížnosti nebo námitky podjatosti od notorických stěžovatelů atd.).
Přestupek může být vyřízen bez větších
nákladů v blokovém řízení (blokovou pokutu
je možné uložit i přímo na obecním úřadě
nebo u přestupkové komise, například
v rámci podání vysvětlení, za použití bloků
vydávaných Ministerstvem financí ČR) nebo
v příkazním řízení (nepodá-li ovšem obviněný z přestupku odpor). V ostatních případech však výtěžek z případně uložené pokuty a nákladů řízení pokryje reálné náklady
obce jen zřídkakdy.
■ Veřejnoprávní smlouvy, pověření jiné obce výkonem přenesené působnosti
Obec proto dostává příspěvek na výkon
přenesené působnosti, z něhož hradí zákonem uloženou povinnost projednávat přestupky. Veřejnoprávní smlouvou (o výkonu
přenesené působnosti na úseku projednávání přestupků) s náležitostmi stanovenými
34
Přestupkové řízení
v praxi představuje
pouze výkon státní
správy, spočívající
v trestání jednání porušujících nebo ohrožujících zájem společnosti,
nikoliv potenciální
zdroj příjmů pro obec.
Nároky »pověřující« obce vůči pachateli
přestupku
»Pověřující« obec nemá žádný regresní nárok vůči pachateli přestupku, podobně jako
nemůže při výkonu jiné zákonem přidělené
působnosti po účastnících řízení, byť i zahájených na základě jejich žádosti, vyžadovat
náhradu za jiné náklady vynaložené na úřední agendu, na kterou už dostává (jakkoliv
v nedostatečné výši) příspěvek na výkon přenesené působnosti.
Za pozornost stojí i § 79 odst. 3 správního
řádu, který zakotvuje zásadu, že nestanoví-li
zákon jinak, nese správní orgán i účastník řízení každý své náklady sám, tzn. náklady
úřadu na zajištění výkonu veřejné moci nejsou problémem účastníka řízení, ale příslušné obce – účastník hradí pouze to, co
stanoví zákon.
Platbu za úkony v souvislosti s výkonem
veřejné moci je možné vyžadovat pouze na
základě zákona – například č. 634/2004 Sb.,
o správních poplatcích. Náhradu nákladů řízení, respektive plnění jiných finančních povinností, například pokut coby sankcí za delikt a pořádkových pokut lze požadovat opět
jen v případech stanovených zákonem, například zákonem č. 500/2004 Sb., správní
řád, zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní
a poplatků, nebo zákonem č. 200/1990 Sb.,
o přestupcích.
Nad rámec zákona žádná plnění vymáhat
nelze (čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2
Listiny základních práv a svobod).
■
»Pověřující« obec nemá žádné nároky vůči
pachateli přestupku také proto, že na
»smluvní« obec přenesla veškerou působnost týkající se přestupkové agendy, a tím
nad pachatelem přestupku ztratila jakoukoliv »moc«.
»Pověřující« obec nemá právo vymáhat na
pachateli přestupku žádná finanční plnění,
související s přestupkovým řízením. Nemá
dokonce ani nárok znát výsledek řízení, to
jest jak řízení dopadlo, zda byla uložena pokuta apod. »Pověřující« obec totiž není
účastníkem řízení podle § 72 zákona o přestupcích ani správním orgánem příslušným
k projednání přestupku (pokud byla výkonem této působnosti pověřena jiná obec),
a nemá tedy právo nahlížet do spisu, čímž
sdělení výsledku řízení fakticky je (pouze
pokud by prokázala právní zájem nebo jiný
vážný důvod, § 38 odst. 2 správního řádu).
Nemá ani právo na doručení rozhodnutí,
neboť rozhodnutí se oznamuje pouze taxativně určenému okruhu subjektů, tj. účastníkům řízení (§ 72 správního řádu), nebo jejich
zástupcům (§ 31 a násl. správního řádu), případně zákonnému zástupci a orgánu sociálně-právní ochrany dětí v řízení s mladistvým
(§ 72 a 74 odst. 2 zákona o přestupcích a § 72
správního řádu).
■ Nahlížení do spisu, sdělování informací o
průběhu řízení, kontakt s novináři
Co se týče možnosti nahlédnout do spisu
(například formou informace o konečném
rozhodnutí nebo zpřístupněním rozhodnutí), musí žadatel na základě § 38 odst. 2
správního řádu (zde obec) prokázat právní
zájem nebo jiný vážný důvod. Tím je standardně například snaha vymáhat regresní
nároky vůči pachateli přestupku (rutinní případ u zdravotních pojišťoven) nebo vymáhání majetkové či nemajetkové škody po pachateli přestupku.
Právním zájmem nebo důležitým důvodem rozhodně není pouhá zvědavost nebo
touha dozvědět se, co kdo o kom řekl, jak vypovídal jiný svědek apod. Umožněním nahlížení do spisu zároveň nesmí být porušeno
právo některého z účastníků, dalších dotčených osob nebo veřejný zájem (viz § 38 odst.
2 správního řádu). Vždy je třeba pečlivě zvažovat, jak nahlížející osoba s informací hodlá nebo může naložit (třeba kvůli skandalizaci, získání neveřejných informací), zda se
některý z účastníků řízení neocitne v nerovném postavení atd.
Žádá-li však starosta »pověřující« obce
o nahlédnutí do spisů vyřizovaných obcí
»pověřenou«, může argumentovat svojí povinností řádně hospodařit s prostředky obce
(musí vědět, za co platí). Zároveň jsou na něj
kladeny vyšší nároky než na běžného občana
(je vázán mlčenlivostí) a riziko zneužití informací je u něj podstatně nižší.
Výsledek řízení nesmí být sdělován ani tisku (!), a to ani v případě veřejně známých
osobností, jak se často stává. Přestupkové řízení je neveřejné (srovnej i § 49 odst. 2 správního řádu), a např. i politik je občanem jako
každý jiný, kdy obec není oprávněna sdělovat veřejnosti, zda dostal pokutu, v jaké výši
a podobně. Mluvčí obce může maximálně
leden 2008
MO34_35
21.12.07
8:55 AM
Page 35
LEGISLATIVA
sdělit, že věc byla postoupena nebo je prověřována či projednávána, a v podrobnostech
ať se tisk obrátí na samotného účastníka řízení, nikoliv na obecní úřad, jehož úředníci
jsou vázáni mlčenlivostí. Je možné použít
příměr, že ani samotný novinář by si jistě nepřál, aby byly zveřejňovány jeho přestupkové
spisy nebo spisy týkající se například jeho
dětí.
Totéž platí i u jiných mediálně známých
kauz, kdy novináři dotírají na úředníky, tajemníka nebo starostu, chtějí po nich znát
odůvodnění jejich kroků, chtějí nahlížet do
spisu apod.
Novinář nechť je odkázán na účastníka řízení, který má právo dokonce i na výpisy
a kopie podkladů ze spisu (viz § 38 odst. 4
správního řádu). Pokud takový účastník dále
šíří osobní nebo citlivé údaje, které zná ze
spisu nebo z jeho kopií, je to už jeho odpovědnost.
Vždy je třeba pečlivě
zvažovat, jak nahlížející
osoba s informací hodlá
nebo může naložit (třeba kvůli skandalizaci,
získání neveřejných informací), zda se některý
z účastníků řízení neocitne v nerovném postavení atd.
V souladu s etickými pravidly novinářské
profese by se měl novinář dotazovat nejen
účastníků řízení, ale i dalších svědků, a zejména poškozených. To však lze jen těžko
ovlivnit, proto se nelze vyhnout zveřejňování
tendenčních nebo i zcela zkreslených informací o údajně neprofesionálním či nezákonném postupu obce.
Přesto by se úřad sám na »vynášení« informací z jím vedených řízení rozhodně neměl
podílet – vzpomeňme medializované případy týraných nebo odebíraných dětí, kde není respektována ani neveřejnost správního
řízení, ani práva dítěte (srovnej čl. 3 odst. 1
Úmluvy o právech dítěte).
Zvolený postup se ve správním řízení odůvodňuje pouze účastníkovi řízení, a to v odůvodnění usnesení (§ 76 odst. 1, § 67 a násl.
správního řádu) nebo rozhodnutí (§ 67 a násl. správního řádu) nebo v odpovědi na stížnost (§ 175 správního řádu), kde je třeba se
vypořádat se všemi námitkami vznesenými
účastníkem řízení nebo stěžovatelem.
Zvolený postup a opodstatněnost argumentace odvolatele nebo stěžovatele se vysvětluje též odvolacímu orgánu ve stanovisku k podanému odvolání (§ 88 odst. 1
správního řádu), případně ještě ve vyjádření
k žádosti stěžovatele o přešetření způsobu
vyřízení stížnosti (§ 175 odst. 7 správního řá-
leden 2008
du, ve spojení s § 86 odst. 1 a § 88 odst. 1
správního řádu, per analogiam).
Správní řád neobsahuje žádné ustanovení
jako je § 8a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), kde je zakotvena povinnost orgánů činných v trestním řízení informovat o své činnosti
veřejnost poskytováním informací sdělovacím prostředkům.
O umožnění nahlížet do spisu je třeba sepsat alespoň krátký úřední záznam – už proto, aby se obecní úřad vyhnul pozdějším obviněním, že někomu nahlížení odepřel, že
byl někdo zkrácen na procesních právech
a podobně.
Když se však obecní úřad rozhodne nahlížení odepřít (zejména zájemcům, kteří jsou
pouze zvědaví anebo si nenechají vysvětlit,
že nejsou účastníky řízení, jakkoliv se cítí být
poškozeni nebo dotčeni na svých právech),
je třeba o tom vydat usnesení, třeba ihned na
místě (viz § 38 odst. 5 správního řádu) s poučením o možnosti podat odvolání, které nemá odkladný účinek (viz § 76 odst. 5 správního řádu).
Zda obec postupovala správně či nikoliv,
musí posoudit odvolací orgán, jehož právním názorem bude v případě vrácení věci
k novému projednání prvostupňový orgán
vázán /srovnej § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu/, a obec se tak vyhne případnému
obvinění z nesprávného úředního postupu,
pokud by poskytla více informací, než směla.
■ Jak získat přehled o výkonu přestupkové agendy »pověřenou« obcí
S ohledem na výše naznačená striktní pravidla se může zdát, že »pověřující« obec nemá šanci se dozvědět, jak »pověřená« obec
přestupky projednává, zda postupuje pečlivě
a důsledně a zda si »neusnadňuje« práci odkládáním věcí /§ 66 odst. 3 písm. a) zákona
o přestupcích/ nebo čekáním na prekluzi /§
66 odst. 3 písm. e) a § 20 odst. 1 zákona o přestupcích/.
Způsob informování »pověřující« obce obcí »pověřenou« je především možno upravit
ve veřejnoprávní smlouvě (o výkonu přenesené působnosti na úseku projednávání přestupků), kterou mezi sebou obce uzavírají.
Tím se lze vyhnout následným sporům
o kontrolu nad výkonem přenesené působnosti, kterým byla pověřena jiná obec.
V případě, že tato otázka ve veřejnoprávní
smlouvě upravena nebyla a »pověřující«
obec na obec »pověřenou« vznese obecné
dotazy, například kolik přestupků předchozí
rok projednala, kolik uložila sankcí a jakého
druhu, kolik uložila pokut, jaké byly náklady
řízení, a jaké procento z těchto uložených finančních povinností obec vymohla, není důvod, aby »pověřená« obec sdělení odpovědí
odpírala – už s ohledem na povinnost řídit se
zásadou spolupráce orgánů veřejné správy,
deklarovanou v § 8 odst. 2 správního řádu.
Pokud by »pověřená« obec i přes povinnost spolupráce požadovaná statistická data
nadále odmítala sdělit, může »pověřující«
obec v každém případě požádat o podání informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen zákon o svobodném přístupu k informacím) –
s odkazem na § 2 a 4, které zakotvují povinnost (mimo jiné) územních samosprávných
celků a jejich orgánů poskytovat informace
vztahující se k jejich působnosti.
Poskytnutí takto obecně formulovaných
informací není možné odepřít s odkazem na
žádnou ze zákonných výjimek uvedených
v § 9–12 zákona o svobodném přístupu k informacím.
Žádost o poskytnutí informace se podává
ústně nebo písemně, a to i prostřednictvím
elektronické pošty (§ 13 zákona o svobodném přístupu k informacím). Ze žádosti musí být zřejmé, kterému povinnému subjektu
je určena, a že se žadatel domáhá poskytnutí informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
Obec jako žadatel dále uvede svůj název,
identifikační číslo a adresu svého sídla, případně ještě adresu pro doručování, liší-li se
od adresy sídla, kdy adresou pro doručování
se rozumí i elektronická adresa (§ 14 odst. 2
zákona o svobodném přístupu k informacím). Pokud by žádosti nebylo vyhověno,
může obec, která byla tazatelem, proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti podat odvolání
(§ 15 odst. 1, § 16 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím).
V krajním případě je možné se neposkytnutí informací (potvrzenému i odvolacím
orgánem) bránit žalobou proti rozhodnutí
správního orgánu, podanou podle zákona
číslo 150/2002 Sb., soudní řád správní, a to
u místně příslušného krajského soudu /srovnej § 4 odst. 1 písm. a), § 7 odst. 1 a 2 a § 65
■
a násl. soudního řádu správního/.
JAN POTMĚŠIL
právník
legislativně-právní oddělení
Kanceláře Svazu měst a obcí
České republiky
Shrnutí
Z důvodu výdajů na výkon státní správy, respektive výdajů na zajištění výkonu přenesené působnosti (třeba jinou obcí) obec nemá nárok vymáhat po účastnících řízení (respektive po pachatelích přestupku) jiné náklady řízení než ty, které stanovuje zákon a prováděcí předpisy, tím méně když byla výkonem přenesené působnosti pověřena jiná obec.
■ »Pověřující« obec v takovém případě nemá ani právo znát výsledek konkrétního řízení; s odkazem na zásadu spolupráce a součinnosti správních orgánů však obecní úřad (nebo starosta jako hlava obce i obecního
úřadu) může »pověřenou« obec žádat o obecná statistická data.
■ »Pověřující« obec může v každém případě podat žádost o poskytnutí informace (například roční počet
přestupků vyřizovaných na základě veřejnoprávní smlouvy, celková výše uložených a vymožených pokut a nákladů řízení), a to podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
■
35
21.12.07
8:56 AM
Page 36
LEGISLATIVA
Pohřební služby
versus
provozovatelé
pohřebišť
I
přesto, že zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví (dále je zákon) platí již déle než
pět let a uskutečnilo se po celé ČR minimálně 50 seminářů pro provozovatele pohřebišť s účastí přes 1500 osob, některé základní principy vztahu mezi provozovateli
pohřebišť a provozovateli pohřebních služeb
se nedodržují. Vyvolává to na obou stranách
zbytečné komplikace, na jejichž konci jsou
vždy občané.
C O V Y P LÝ VÁ Z E Z Á K O N A
Vztahy mezi pohřebními službami a provozovateli veřejných pohřebišť jsou jasně dané
v § 16, 18 a 6 zákona. Vymezují výčtem, jaké
úkony patří do jednotlivých činností celého
oboru pohřebnictví. Přitom část činností
těchto provozovatelů se prolíná.
Podle § 16 odst. 1 patří provozování veřejného pohřebiště mezi služby ve veřejném zájmu. Zajišťují je obce v samostatné působnosti nebo registrované církve. V § 18 odst. 1
se uvádí taxativní výčet činností, které provozování veřejného pohřebiště zahrnuje (viz
rámeček). Z citace § 16 a 18 tak vyplývá, že
vyjmenované úkony provozovatel veřejného
pohřebiště musí zajistit buď sám, nebo prostřednictvím jiné právnické nebo fyzické
osoby (§ 18 odst. 2).
Naproti tomu do činnosti provozování pohřební služby podle § 6 odst. 1 patří činnosti
spojené s pohřbením, jakož i převozy lidských pozůstatků pro potřebu zdravotnického zařízení, policejních orgánů nebo jiných
orgánů činných v trestním řízení. Avšak netýká se to činností vymezených pro provozování pohřebiště, provádění balzamací a konzervací a zpopelňování lidských pozůstatků
nebo exhumovaných lidských ostatků včetně
úpravy popela a jeho ukládání do uren.
Jinak řečeno – do koncesované činnosti
provozování pohřební služby lze pojmout
vše, co není vyhrazeno provozovatelům pohřebišť, krematorií, balzamace a konzervace.
Z toho jednoznačně vyplývá, že jakékoliv
práce související s pohřbením lidských pozůstatků i uložením zpopelněných ostatků se
mohou na veřejných pohřebištích uskutečnit jen se souhlasem toho, kdo za tuto činnost odpovídá podle zákona, tj. provozovatele pohřebiště.
Zatímco vztahy a pravomoci mezi pohřebními službami a provozovateli konzervací
a balzamací, a vztahy či pravomoci k provozovatelům krematorií byly a jsou poměrně
jasně ohraničeny (například provozními budovami, oplocením apod.), vztahy a pravomoci mezi pohřebními službami a provozovateli pohřebišť nebyly po řadu desetiletí
jasně definovány. Navíc nynější veřejná pohřebiště po několik desetiletí provozovaly
různé technické služby a podobné přidruže-
36
né organizace bez přímého řízení obcí. Pro
většinu obcí jsou tak úkoly dané zákonem
o pohřebnictví de facto nové. Naplňování jeho ustanovení je poznamenáno i volebními
cykly a s tím souvisejícími personálními
změnami ve vedení radnic.
P O D M Í N K Y P O D N I K AT E L S K É
ČINNOSTI
Pohřební služby (§ 6 odst. 1 zákona) mohou
vykonávat v rámci platného živnostenského
oprávnění činnosti spojené s pohřbením. To
znamená /podle § 2 odst. písm. c)/ uložení
lidských pozůstatků do hrobů nebo hrobek
na veřejném nebo neveřejném pohřebišti
nebo jejich zpopelnění v krematoriu. Vlastním pohřbením na pohřebišti se tak rozumí
uložení lidských pozůstatků v rakvi do hrobů
nebo hrobek. Pouze tuto činnost mohou vykonávat na pohřebištích v rámci svého
oprávnění i pohřební služby – avšak jen za
souhlasu (nejlépe prokazatelného) provozovatele pohřebišť. Naproti tomu pohřební
služby nemohou na základě své živnosti
(koncesované) na pohřebištích provádět výkopové práce související s pohřbením a exhumacemi, exhumace ani ukládání zpopelněných ostatků. Pokud by chtěly tyto
činnosti vykonávat (vždy jen se souhlasem
provozovatele pohřebiště jako součást své
podnikatelské činnosti), musejí mít samostatné živnostenské oprávnění – nejlépe živnost volnou, ohlašovací, kód 120 – poskytování technických služeb například s bližší
specifikací práce na pohřebištích.
To jsou některé podmínky podnikatelské
činnosti pohřebních služeb na pohřebištích
se souhlasem jejich provozovatelů.
P Ř E D P O K L A D Y P R O V Y K O PÁ N Í
HROBU
Provozovatel pohřebiště může zajistit, případně povolit vykopání hrobu pro nové pohřbení kýmkoliv, kdo má platné oprávnění,
nebo svými zaměstnanci za těchto předpokladů:
■ K hrobovému místu je sjednán nájem,
a to písemnou formou smlouvy, minimálně
na dobu tlecí od nového pohřbení (výjimka
je možná jen u pohřbení nájemce do jím užívaného hrobu, kde postup upravuje zpravidla řád veřejného pohřebiště nebo smlouva).
■ V případě, že jde o hrob, kde se pohřbení uskutečnilo již dříve, avšak od této doby
neuplynula tlecí doba, lze nově pohřbívat jen
tehdy, mohou-li být splněny podmínky dané
§ 22 odst. 4 zákona, nebo příslušný hygienik
povolil a následně provedl exhumaci.
■ Vlastní pohřbení (uložení rakve s lidskými pozůstatky do hrobu nebo hrobky) je
možné jen tehdy, je-li úmrtí doloženo úmrtním listem, průvodním listem k přepravě lidských pozůstatků, zprávou oprávněného orgánu cizího státu nebo listem o prohlídce
mrtvého; v případě podezření spáchání
trestného činu v souvislosti s úmrtím je kromě toho nutný i písemný souhlas státního
zástupce apod. (§ 22 odst. 2). Takový podklad
má být předložen předem.
■ Exhumovat dříve uložené ostatky v hrobě nebo hrobce před uplynutím tlecí doby
lze jen po předchozím souhlasu orgánu hy-
ILUSTRAČNÍ FOTO: DANIEL NIKOLOV
MO36_37
Obce se mnohdy dovídají o tom, že se u nich
pohřbívá, dokonce až podle zvuku zvonů na
kostelní věži.
gienické služby, za jím stanovených podmínek a za souhlasu provozovatele pohřebiště.
O exhumaci žádá nájemce konkrétního hrobového místa podle § 22 odst. 5 zákona nebo
z nařízení předsedy senátu nebo státního zástupce. Provozovatel pohřebiště zajistí provoz na pohřebišti tak, aby nebyl narušen veřejný pořádek a aby byl vyloučen přenos
možné nákazy. (Doporučuje se, aby žádost
o povolení exhumace byla sestavena spolu
s provozovatelem pohřebiště.)
■ Pohřbení do hrobu nebo hrobky na pohřebišti, respektive výkop hrobů může provozovatel pohřebiště odmítnout i pro jiné závažné důvody. Například ta může učinit kvůli
bezprostřední blízkosti vzrostlého stromu,
jehož hlavní kořeny by musely být přerušeny, čímž by se mohla narušit jeho stabilita,
nebo pro jiné závažné důvody.
Zemní práce spojené s pohřbením (neboli vykopání hrobu) musí zajistit provozovatel
pohřebiště za předpokladu splnění předchozích náležitostí a může tak učinit:
■ Vlastními zaměstnanci – pokud je má
k dispozici. V tomto případě nemusí povolit
kopání hrobů třetím subjektům (jiným hrobníkům, pohřebním službám – vždy s oprávněním apod.), jak vyplývá ze stanoviska Úřadu na ochranu hospodářské soutěže, který
mám k dispozici.
■ Třetími subjekty (jinými hrobníky, pohřebními službami – vždy ale s oprávněním), a to v souladu s § 18 odst. 2, podle kte-
leden 2008
MO36_37
21.12.07
8:56 AM
Page 37
LEGISLATIVA
rého může provozovatel pohřebiště zajistit
jeho provozování prostřednictvím jiné právnické nebo fyzické osoby. Pak je nutné, aby
tato skutečnost spolu s uvedením jména
a adresy (jde-li o fyzickou osobu), nebo názvu a sídla (jde-li o právnickou osobu) byla
uvedena v řádu veřejného pohřebiště podle
§ 19 odst. 2 písm. a), který navíc musí být
zveřejněn v místě na daném veřejném pohřebišti obvyklém.
■ Pokud provozování vybraných služeb
nebo i celého pohřebiště vybraným subjektem provozovatel pohřebiště neprohlásil
v řádu pohřebiště, má se logicky za to, že veškeré činnosti dané zákonem zajišťuje sám.
■ Chce-li provozovatel pohřebiště zajistit
dílčí úkony (například kopání hrobů) více
subjekty, je to možné, ale je žádoucí to deklarovat v řádu veřejného pohřebiště spolu
s požadavkem na uzavření písemné smlouvy
pro takovou činnost, a to za rovných podmínek pro všechny. Pak lze například další
smlouvu o kopání hrobů pro jiný subjekt
uzavřít kdykoliv s kteroukoliv fyzickou nebo
právnickou osobou bez toho, aniž by bylo
nutno měnit řád pohřebiště.
NĚKTERÁ DOPORUČENÍ
Chce-li se pohřební služba při uzavírání
smlouvy (objednávky) s objednatelem pohřbu zavázat k pohřbení zesnulého uložením v rakvi do hrobu či hrobky na pohřebišti (ale i zpopelněním v krematoriu), pak by
takový závazek měla přijmout jen tehdy,
když má jistotu, že jej může splnit. Nechci si
představit okolnosti, které by mohly nastat
v případě, kdy do hrobu na určeném pohřebišti nebude možné pohřbít. A bude již na-
Zjednodušená
zadávací lhůta
Z
adávací lhůtou se podle § 43 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen zákon) rozumí lhůta,
po kterou jsou uchazeči svými nabídkami
vázáni. Z hlediska obchodně právního
a v souvislosti se zadávacím řízením je to
lhůta, v níž uchazeči o veřejnou zakázku čekají, zdali bude jejich nabídka přijata. Pokud
ji zadavatel akceptuje, vzniká smluvně závazkový vztah, který s sebou přináší práva
a povinnosti, jejichž charakter je od tohoto
okamžiku závazný a právně vynutitelný.
J A K S TA N O V I T D É L K U Z A D ÁVA C Í
LHŮTY
Délku zadávací lhůty je zadavatel povinen
stanovit zejména s ohledem na druh zadávacího řízení a předmět veřejné zakázky. Ve výčtu uvedeném v ustanovení § 38 odst. 4 zákona, jež stanovuje podstatné náležitosti
výzvy, prostřednictvím které zadavatel zahajuje zjednodušené podlimitní řízení, však informace o počátku či konci zadávací lhůty
chybí. Ustanovení § 43 odst. 2 zákona, jež je
systémově odděleno od úpravy náležitosti
výzev, dále upřesňuje, že zadavatel je povi-
leden 2008
příklad rozesláno smuteční oznámení apod.
Navíc nelze očekávat, že provozovatel pohřebiště má stále k dispozici zaměstnance, aby
mohli kdykoliv – ihned začít kopat hrob.
Proto jednoznačně při všech příležitostech zdůrazňuji – jsme-li osloveni pozůstalými kvůli pohřbení jejich blízkého uložením
do hrobu nebo hrobky, je nutno ještě před
uzavřením smlouvy kontaktovat alespoň telefonicky příslušného provozovatele pohřebiště a s ním projednat nejprve možnost pohřbení ve prospěch objednatele pohřbu,
zajištění vykopání hrobu (kým a v jakém termínu) a souhlasu s vlastním pohřbením lidských pozůstatků. Nejenže se vyvarujeme
možným komplikacím, ale dáme najevo
i druhé straně, že dokážeme a chceme respektovat práva druhých. Nehledě na to, že
jim tím i připomínáme předem jejich povinnosti.
Obce se mnohdy dovídají o tom, že se
u nich pohřbívá, až podle toho, že někdo vykopal hrob, nebo dokonce podle zvuku zvonů na kostelní věži. Jde o porušení zákona
o pohřebnictví, zasahování do pokojného
stavu a pohrdání právy jiných. Důsledky takového počínání mohou být pro pohřební
službu velice vážné.
Naproti tomu je nanejvýš odsouzeníhodné takové jednání obcí – provozovatelů pohřebiště ze zákona, když odmítají zajistit vykopání hrobů a pozůstalým doporučují, aby
to udělali sami, nebo aby si někoho našli.
Oba krajní případy je nutno chápat jako závažné porušení zákona a nezbývá než učinit
podání na příslušný orgán.
Pokud jsem výše zmínil vydání povolení,
souhlasu a podobně (k pohřbení, vjezdu, konen v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení stanovit délku zadávací lhůty nebo její konec datem. Je zřejmé, že ustanovení § 43 odst. 2 doplňuje výčet povinných
náležitostí výzvy k podání nabídek ve zjednodušeném podlimitním řízení tak, jak je
uvádí ustanovení § 38 odst. 4 zákona. V praxi
se však na tyto skutečnosti často zapomíná.
Zadavatelé v mnoha případech neuvádějí
délku trvání zadávací lhůty zákonným způsobem nebo uvádějí její trvání podle obecného vymezení stanoveného v § 43 odst 3 zákona.
Zadavatelé tak porušují ustanovení § 43
odst. 2 zákona, když ve výzvě k podání nabídek ve zjednodušeném podlimitním řízení
neuvedou konkrétní datum, ke kterému vyprší zadávací lhůta. Nepřispívá totiž k právní
jistotě uchazečů, jestliže okamžik zániku vázanosti uchazeče celým obsahem jeho nabídky není jednoznačně určen. Uchazeči nemohou s jistotou vědět, k jakému dni skončí
zadávací lhůta, neboť její konec není stanoven buď vůbec, nebo je vázán na podmínku,
že bude vybrána nejvhodnější nabídka, respektive doručeno oznámení o tomto výběru.
Konec lhůty je v takovém případě stanoven tak, že uchazeči nemohou mít jistotu
o tom, že konec lhůty nastane, a ani nemohou vědět, kdy se tak stane (dies incertus an,
incertus quando).
Taxativní výčet činností,
které zahrnuje provozování
veřejného pohřebiště
Jsou to:
■ výkopové práce související s pohřbením a exhumací,
■ pohřbívání lidských pozůstatků a lidských ostatků do hrobů nebo hrobek,
■ provádění exhumací,
■ ukládání, rozptyl a vsyp zpopelněných lidských
pozůstatků,
■ správa a údržba veřejného pohřebiště včetně
komunikací a okolní zeleně,
■ pronájem hrobových míst,
■ vedení související evidence.
pání hrobů a podobně), je velmi prospěšné
pro obě strany učinit tak písemnou formou.
Předejde se tím nejednomu nedorozumění,
omylům, dohadům apod.
Pro opakované činnosti pohřebních služeb na pohřebištích doporučuji uzavřít rámcovou písemnou smlouvu předem (předlohu
takové smlouvy vydalo Sdružení pohřebnictví v České republice jako metodický materiál). V této smlouvě je možné specifikovat vše
potřebné včetně postupu v konkrétním případě pohřbení.
Není bez zajímavosti, že nedovolené úkony pohřebních služeb na pohřebištích mohou být kvalifikovány i jako nedovolené
podnikání (například kopání hrobů bez živ■
nostenského oprávnění).
VÁ C L AV G R A F
ZA PORUŠENÍ ZÁKONA SANKCE
Neuvedení výše uvedených skutečností v zadávacích podmínkách, potažmo ve výzvě
k podávání nabídek, je závažným porušením
zákona, které může podstatně ovlivnit výběr
nejvhodnější nabídky. Nelze proto vyloučit,
že nejasné vymezení zadávací lhůty může
některé potenciální zájemce o veřejnou zakázku odradit od podání nabídky, neboť
v rozporu s principem právní jistoty nemohli vědět, do jakého data musí být vázáni celým obsahem své nabídky. Tento závěr lze
dovodit z rozhodnutí Úřadu pro ochranuhospodářské soutěže (ÚOHS)1). Jakékoliv
porušení zákona, které může podstatně
ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, patří
k těm nejzávaznějším prohřeškům, za něž
orgán dohledu ÚOHS uděluje nejvyšší sankce. Zadavatel je tedy povinen v oznámení o zahájení zadávacího řízení či ve výzvě stanovit
délku zadávací lhůty přesným datem nebo
lhůtou. Stejné vymezení by mělo být obsaženo
v prohlášení o vázanosti celým obsahem nabídky po dobu trvání zadávací lhůty, jež je nutnou náležitostí každé nabídky (§ 68 odst. 2)
a které musí být předmětem kontroly komise
pro otevírání obálek (§ 71 odst. 8 zákona). ■
Poznámka
1)
Č.j.: R144,146/2007/03-17663/2007/310-Šp
ze dne 24. 9. 2007
M A RT I N B U D I Š
37
MO38_39
21.12.07
8:56 AM
Page 38
PRÁVNÍ PORADNA
Vnitřní předpisy obce
Na obci se setkávám s řadou vnitřních
předpisů (různé řády, pravidla apod.). Je
stanoveno, kdy obec takové předpisy vydává, případně nějaký postup při jejich vydávání a kdo takové předpisy schvaluje?
Je především nutné připomenout, že
vnitřní předpisy vydávané obcí nelze směšovat s právními předpisy obce, tzn. obecně závaznými vyhláškami obce a nařízeními obce;
vnitřní předpisy nemají charakter právních
předpisů. Stručně řečeno: Obsahem vnitřních předpisů jsou obecně závazná pravidla
chování, respektive činnosti vztahující se na
blíže neurčený okruh adresátů, charakterizovaný organizační podřízeností vůči subjektu,
který takový vnitřní předpis vydal. Vnitřní
předpisy tak zavazují pouze osoby (orgány)
ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti.
Smyslem vnitřních předpisů je zejména
rozdělení kompetencí, zajištění jednotného
postupu a nastavení postupů v jednotlivých
oblastech činnosti obce, s cílem zabezpečit
efektivní výkon úkolů obce. Vydané vnitřní
předpisy nesmí být v rozporu s právními
předpisy a s ostatními vnitřními předpisy. Je
nutné dbát na jejich průběžnou aktualizaci
a na to, aby s předpisy byli seznámeni ti, pro
které jsou závazné.
■
Údržba versus
vlastnictví místní
komunikace
■ Kdo má vykonávat údržbu místní komunikace (polní cesty), když pozemek komunikace patří Pozemkovému fondu ČR?
Komunikaci používají kromě zemědělců
občané při každodenní cestě do práce a do
školy.
Obecně se jakoukoliv pozemní komunikací rozumí dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci včetně
pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti (§ 2 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích – dále jen zákon). V souladu s § 6 odst. 1
zákona je místní komunikace veřejně přístupná pozemní komunikace, která slouží
převážně místní dopravě na území obce.
Podle § 9 odst. 1 zákona je vlastníkem místních komunikací obec, na jejímž území se
místní komunikace nacházejí, avšak tento
požadavek zákonodárce na vlastnictví místní komunikace nemá vždy ve všech případech reálný základ. Což je zřejmě i situace
popsaná v dotazu.
V praxi může nastat poměrně velký problém, zda některá cesta má vůbec charakter
pozemní komunikace. Pokud ano, potom je
třeba si zodpovědět otázku, o jakou kategorii
pozemní komunikace vlastně jde. Zatímco
s rozlišením dálnice a silnice žádné problémy nevznikají, jiná situace nastává u místních a účelových komunikací. Účelové komunikace mohou být navíc veřejně
přístupné či nikoliv (srov. § 7 zákona), kdež-
38
Zákon neupravuje bližší postup vydávání
vnitřních předpisů, v některých případech
stanoví označení takového vnitřního předpisu (vnitřní předpisy obce jsou zpravidla
označovány jako řády, zásady, pravidla,
směrnice apod.), případně stanoví, který
z orgánů obce vnitřní předpis vydává.
Obcím je povinnost vydání určitého vnitřního předpisu dána v mnoha případech.
Podle zákona o obcích: a) zastupitelstvo obce vydává jednací řád zastupitelstva a zásady
pro poskytování cestovních náhrad členům
zastupitelstva obce, b) rada obce, je-li volena, vydává jednací řád rady obce, pravidla
pro přijímání a vyřizování petic a stížností
a organizační řád obecního úřadu; v případě,
že se v obci rada obce nevolí, vydává pravidla
pro přijímání a vyřizování petic a stížností
a organizační řád obecního úřadu starosta,
c) tajemník obecního úřadu, je-li tato funkce
zřízena, vydává pracovní řád obecního úřadu, spisový řád a skartační plán a další vnitřní směrnice obecního úřadu, nevydává-li je
rada obce; v případě, že v obci není funkce
tajemníka obecního úřadu zřízena (případně není obsazena) vydává tyto vnitřní předpisy starosta.
Povinnost obce vydat vnitřní předpis dále
vyplývá ze zvláštních právních předpisů. Například podle zákona o účetnictví obec vydá-
vá vnitřní účetní předpis, stanovení postupů
při zabezpečování finanční kontroly například formou vydání směrnice se považuje za
nedílnou součást vnitřního kontrolního
systému podle zákona o finanční kontrole ve
veřejné správě.
Vedle těchto »povinných« vnitřních předpisů jsou v obci často vydávány další vnitřní
předpisy, například podpisové řády, zásady
pro nakládání s majetkem, dopravně provozní řády apod. Je třeba uvést, že tak jako tajemník obecního úřadu plní na obci úkoly
statutárního orgánu zaměstnavatele vůči zaměstnancům obce zařazeným do obecního
úřadu a za tím účelem vydává vnitřní předpisy, obdobné oprávnění má ve vztahu k tajemníkovi a uvolněným členům zastupitelstva obce starosta. Starosta může ve vztahu
k těmto osobám vydat například pokyn
upravující evidenci pracovní doby, používání vozidel obce apod.
to místní komunikace jsou vždy veřejně přístupné v rámci tzv. obecného užívání pozemní komunikace ve smyslu § 19 zákona,
a to bezplatně.
Místní komunikací může být i polní cesta,
a to bez ohledu na to, zda má či nemá zpevněný povrch. Jak lze dovodit z § 17 odst. 2, zákon rozlišuje vlastnictví pozemků pod pozemními komunikacemi (s výjimkou
komunikace účelové) od vlastnictví samotné
pozemní komunikace. Proto je třeba na
místní komunikace nahlížet jako na samostatné předměty právních vztahů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. října
2006, sp. zn. 31 Cdo 691/2005). Od 1. ledna
2007 by měly být všechny pozemní komunikace (tedy i místní komunikace) vedeny
v Centrální evidenci pozemních komunikací
(nový § 29a zákona č. 13/1997 Sb.).
Vlastníkem místní komunikace uvedené
v dotazu je – v rozporu s § 9 odst. 1 zákona –
stát, tj. Česká republika, přičemž Pozemkový
fond ČR k němu vykonává správu (například
§ 2 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku
České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů).
Pokud místní komunikaci, která je takto evidována (například v pasportu místních komunikací vedeném obcí – § 5 vyhlášky číslo
104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích), vlastní jiný subjekt
než obec, měla by obec s tímto vlastníkem
jednat o odkoupení dané místní komunikace
včetně pozemku pod místní komunikací, neboť pozemek pod místní komunikací a místní komunikace jako taková jsou samostatnými věcmi v občanskoprávním smyslu (viz
výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu).
Vzhledem k tomu, že v konkrétním případě
zřejmě jde o nezpevněnou polní cestu, která
není například vyasfaltovaná nebo vytvořená
z položených panelů, bude místní komunikace jako samostatná věc v právním slova
smyslu »splývat« s pozemkem (či s jeho částí).
Tím, že místní komunikace vlastní jiný
subjekt než obce, dochází svým způsobem
patrně k bezdůvodnému obohacení obce.
Fakticky se totiž zkracují práva vlastníka pozemku (místní komunikace), a to tím, že je
omezen obecným užíváním místní komunikace, aniž by za toto zákonné omezení dostal
od obce nějaké adekvátní protiplnění (pouze
obec má být podle zákona vlastníkem místní
komunikace a tedy provádět i její údržbu).
Místní komunikace, jak již jsem uvedl, podléhá zásadně obecnému užívání, proti čemuž by se např. nemohl Pozemkový fond úspěšně bránit u soudu podáním tzv. negatorní
žaloby podle § 126 odst. 1 občanského zákoníku (vlastník ani nemůže zabránit ostatním
osobám k používání místní komunikace například zřízením plotů, zábran, závor). V této
souvislosti lze poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 33
Odo 1253/2005, podle kterého vzniká obci
bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu, pokud není užívání pozemku,
který je součástí veřejného prostranství (což
je i místní komunikace) a je ve vlastnictví jiného subjektu, upraveno například smlouvou mezi vlastníkem pozemku a obcí.
Řešení problému uvedeného v dotazu může být několikeré. Obec by se prvotně měla
pokusit získat předmětnou místní komunikacíi do svého vlastnictví (koupí, darováním,
M g r . PAV L A S A M K O VÁ
právnička
leden 2008
MO38_39
21.12.07
8:56 AM
Page 39
PRÁVNÍ PORADNA
směnou), čímž by naplnila požadavek zákonodárce uvedený v § 9 odst. 1 zákona. V případě neúspěchu s převodem místní komunikace do svého vlastnictví by obec měla zvážit
vyřazení dané pozemní komunikace z kategorie místních komunikací /§ 40 odst. 5
písm. a) zákona/ a »nahradit« ji jinou pozemní komunikací (v úvahu v daném případě připadá zřejmě pouze veřejně přístupná
účelová komunikace ve smyslu § 7 odst. 1
zákona). Konkrétně by tedy došlo ke změně
kategorie pozemní komunikace.
O »zařazení« pozemku do kategorie účelové komunikace se nevydává žádné správní
rozhodnutí (srov. rozhodnutí Nejvyššího
soudu ze dne 15. listopadu 2000, sp. zn. 22
Cdo 1868/2000), neboť účelovou komunikací se stává příslušný pozemek – naplňuje-li
znaky pozemní komunikace a není-li záro-
Pravomoci orgánů obce
Kdo stanoví pravomoci orgánů obce
a jak je mohou uplatňovat? Je rozdíl mezi
pravomocemi vyhrazenými a nevyhrazenými? Jaké jsou vztahy mezi orgány obce?
Pravomoci obcím lze stanovit pouze zákonem (především zákonem o obcích a dále
zvláštními zákony). Obec své záležitosti
spravuje prostřednictvím zastupitelstva obce (dále jen zastupitelstvo) a dalších orgánů,
kterými jsou rada obce (dále jen rada), starosta, obecní úřad, obecní policie a zvláštní
orgány.
Zákon o obcích rozděluje pravomoci orgánů obce na vyhrazené a nevyhrazené. Vyhrazené pravomoci musí, pokud zákon o obcích
nestanoví jinak, vykonávat pouze ten orgán
obce, kterému jsou určeny. Nevyhrazené
pravomoci primárně vykonává rada, popřípadě starosta, kde se rada nevolí, zastupitelstvo si však jejich výkon může vyhradit, a to
buď trvale nebo jen pro konkrétní případ.
Zastupitelstvu jsou vyhrazeny pravomoci
podle § 84 a 85 zákona o obcích. Patří mezi
ně především zásadní věci, týkající se programu rozvoje obce, schvalování rozpočtu
a závěrečného účtu, rozhodování ve věcech
zakládání nebo zrušování právnických osob
a organizačních složek a ve věcech, týkajících se složení a činnosti dalších orgánů ob-
■
Z obcí a měst
převážně nevážně
■ Pan starosta používá při jednání velmi
vulgární výrazy. Dá se tento jev upravit
v jednacím řádu?
Používání vulgarit je u politiků zcela běžné
a úprava v jednacím řádu zcela neúčinná.
Doporučuji spíše stanovit částku, kterou je
povinen politik zastupitelstva uhradit při
použití některých konkrétních vulgárních
výrazů, a vždy v závěru roku využít takto získané prostředky pro letecký zájezd do některé z evropských zemí.
■ Někteří zastupitelé docházejí na jednání pod vlivem alkoholu. Můžeme jim nechat
leden 2008
veň jinou kategorií pozemní komunikace –
přímo ze zákona.
Uvažovat lze rovněž o postupu podle § 17
odst. 2 zákona, tj. byla-li zřízena stavba místní komunikace na cizím pozemku a vlastníku této stavby se prokazatelně nepodařilo
dosáhnout majetkoprávního vypořádání
s vlastníkem pozemku, je příslušný speciální
stavební úřad oprávněn na návrh vlastníka
stavby zřídit věcné břemeno, které je nezbytné pro výkon vlastnického práva ke stavbě.
Působnost speciálního stavebního úřadu
jakožto silničního správního úřadu ve věcech místních komunikací vykonávají obecní úřady obcí s rozšířenou působností (§ 40
odst. 4 zákona). Ohledně působnosti obce
v pozici silničního správního úřadu zákon
o pozemních komunikacích stanovuje, že
jde o výkon přenesené působnosti, tj. výkon
ce a další uvedené v zákoně o obcích. Pravomoci zastupitelstva mohou rozšířit i jiné
zvláštní zákony. Zastupitelstvu je dále vyhrazeno rozhodování o významných majetkoprávních úkonech.
Radě jsou vyhrazeny pravomoci podle
§ 102 odst. 2 zákona o obcích. Vedle toho zabezpečuje rozhodování ostatních záležitostí
patřících do samostatné působnosti obce –
pokud nejsou vyhrazeny zastupitelstvu nebo
si je zastupitelstvo nevyhradilo. Rada nemůže svěřit starostovi ani obecnímu úřadu rozhodování v záležitostech, které jsou jí vyhrazeny, s výjimkou ukládání pokut za správní
delikty podle zákona o obcích a rozhodování
o uzavírání nájemních smluv a smluv o výpůjčce.
Zastupitelstvo i rada rozhodují usnesením. Zákon o obcích stanoví, že právní úkony, které vyžadují schválení zastupitelstva
obce, popřípadě rady obce, jsou bez tohoto
schválení od počátku neplatné.
Starosta má pravomoci podle § 103 zákona
o obcích a rozhoduje rovněž o záležitostech
v samostatné působnosti obce svěřených mu
radou podle § 102 odst. 3 zákona o obcích.
Své úkony by měl z důvodu právní jistoty činit písemně.
Obecní úřad v oblasti samostatné působnosti plní úkoly uložené mu zastupitelstvem
dýchnout do trubičky, abychom zjistili, jak
moc jsou opilí?
Právní úprava je dnes taková, že zastupiteli nezakazuje docházet na zastupitelstvo
pod vlivem alkoholu či jiných omamných látek. O dýchnutí do trubičky se můžete pokusit v případě, že zastupitel je v takovém stavu, že nebude protestovat. Jinak se asi bude
bránit a vy jej nutit nemůžete. Upozorňuji
ovšem, že odhalení alkoholu nemusí být pro
voliče nikterak znepokojivé, a tak namísto
odsouzení může podobný politik vzbuzovat
u občanů sympatie. Jako nástroj politického
boje proto tuto metodu nelze doporučit.
■ Lze přikázat v jednacím řádu, aby zastupitel chodil na zasedání dobře oblečen, oholen, a dámy aby nenosily velké výstřihy?
státní správy (§ 40 odst. 1), aniž by však zároveň bylo specifikováno, který orgán obce má
působnost podle § 40 odst. 5 zákona vykonávat. Bude tedy nutné vyjít z pravidla uvedeného v § 109 odst. 3 písm. b) zákona číslo
128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), to
jest předmětnou přenesenou působnost bude vykonávat obecní úřad.
Mgr. JAN BŘEŇ
právník
nebo radou, pomáhá výborům zastupitelstva a komisím rady v jejich činnosti a rozhoduje v záležitostech, které mu svěří rada.
Vyhrazené pravomoci nelze mezi orgány
obce, až na výjimky stanovené zákonem,
přesunovat. Pokud rada svěřuje rozhodování
v určitých záležitostech starostovi nebo
obecnímu úřadu, měla by tak učinit konkrétně (určitě) formulovaným usnesením, aby
nebylo pochyb o tom, jaké pravomoci jsou
svěřovány. Takto svěřené rozhodování by
mělo být zahrnuto do organizačního řádu
obecního úřadu, který schvaluje rada, stejně
tak rada stanoví rozdělení pravomocí v obecním úřadu.
Zdůrazňuji nutnost dodržovat rozsah pravomocí jednotlivých orgánů obce stanovených zákonem o obcích a zvláštními zákony
a dodržovat zákony v rozhodovací činnosti
orgánů obce. Překročení rozsahu oprávnění,
nesplnění zákonem stanovené povinnosti
»ať už úmyslně nebo z nedbalosti«, může přivodit
neplatnost příslušného
úkonu orgánu obce.
J U D r . M I R O S L AV B Ý M A ,
Ph.D.
právník
Pokud se domníváte, že zastupitele, který
si na takové věci, jako je slušný oděv a hygiena, doposud nezvykl, umravní jednací řád,
směle do toho. U posledně jmenovaného dotazu ohledně výstřihu se ptáme my – proboha proč?
(Dotazy vycházejí ze skutečných situací
v obcích a městech. Podobnost s kýmkoli je
však čistě náhodná – pozn.
autorky.)
M g r . J A N A H A M P L O VÁ
advokátka
stálá spolupracovnice redakce
39
21.12.07
8:57 AM
Page 40
SERVIS
KALENDÁRIUM
13.–15. 1. Brno, Výstaviště
GO a REGIONTOUR 2008
■
Největší středoevropský veletrh průmyslu cestovního ruchu se zaměřením
na regiony. Více než tisícovka vystavujících firem, zastoupení všech krajů i turistických regionů České republiky, účast
zahraničních turistických oblastí a významných cestovních kanceláří, kvalitní
odborný doprovodný program a téměř
40 tisíc návštěvníků – to je jen stručný výběr z bohaté nabídky.
Další informace jsou k dispozici na
www.bvv.cz.
14.–17. 1. Ostrava, Černá Louka
INFOTHERMA 2008
FOTO:ARCHIV
MO40
■
15. mezinárodní topenářská výstava
vytápění, úspor energie a využívání alternativních zdrojů. Součástí doprovodného programu bude 17. ledna v Kongresovém centru seminář pro starosty a další
zástupce městských a obecních úřadů.
Bližší podrobnosti o výstavě jsou na
www.infotherma.cz.
18. 1. Praha 1, K CENTRUM
Zdaňování příjmů příspěvkových organizací
Vstup ČR do Schengenského prostoru, efektivní veřejná správa, novela zákona o rozpočtovém určení daní, strukturální fondy EU – to byla hlavní témata tradičního setkání
starostů a primátorů – 73. žofínského fóra, které se uskutečnilo 11. prosince v pražském
paláci Žofín. Ministr financí Miroslav Kalousek informoval téměř 300 přítomných zástupců měst a obcí mj. o tom, že ministerstvo financí společně s ministerstvem vnitra,
Svazem měst a obcí a Asociací krajů zahájí letos širokou diskusi o přípravě návrhu nového zákona o rozpoč-tovém určení daní. »Najít však v systému přerozdělování finančních
prostředků logiku, bude velmi obtížné, ale pro budoucí stabilitu měst a obcí nezbytné.
/sk/
Každý podnět ze strany starostů bude brán v zřetel,« zdůraznil ministr Kalousek.
■
Seminář k zdaňování příjmů státních,
krajských a obecních příspěvkových organizací je určen pracovníkům ekonomických útvarů krajských a městských
úřadů, daňovým poradcům, auditorům
a dalším zájemcům.
Další informace najdete na: www.vox.cz.
■ 12.–13. 3. 2008 Jihlava, Vysoká škola
polytechnická
Trvale udržitelný rozvoj v cestovním ruchu
3. mezinárodní konference Aktuální
problémy cestovního ruchu, kterou pořádají VŠP Jihlava, Sdružení historických
sídel Čech, Moravy a Slezska a zaštiťuje
Miloš Vystrčil, hejtman kraje Vysočina.
Časový harmonogram, aktualizace odborné a společenské části konference
včetně přihlašování účastníků a příspěvků do odborných sekcí najdete na
www.vspj.cz. Další informace poskytne
Ing. Hana Pospíchalová, tajemnice konference, tel.: 567 141 106, fax.: 567 300 727,
e-mail: [email protected].
SEZNAM INZERENTŮ
FIRMA
Regionservis s.r.o.
TEL.
257 199 616
Webhouse
ASIO,spol. s r.o.
Státní fond životního
prostředí ČR
567 311 772
5, 40
548 428 111 548 428 100 30
800 260 500
FAX
-
-
STR.
1
Evropská databáze
zakázek
Vydavatelství ECONOMIA a. s. nabízí inovovanou službu veřejných zakázek. Na adrese www.verejna-soutez.cz v novém designu
a v rozšířeném rozsahu je denně aktualizovaná nejrozsáhlejší evropská databáze s veřejnými a soukromými výběrovými řízeními
z oblasti střední a východní Evropy, z celé německy mluvící oblasti a s nadlimitními veřejnými zakázkami ze všech členských států
EU. Každý den se sledují potenciální zakázky
ve více než 1000 zdrojích.
Informace o zakázkách obdrží zájemce emailem. Dotazy vám zodpoví během pracovních dnů od 9.00–17.00 v call-centru na tel.:
+420 233 074 169 nebo na e-mailové adrese
/re/
[email protected].
Kvalita veřejné
správy
Výměna zkušeností z oblasti zvyšování výkonnosti a kvality organizací veřejné správy,
zhodnocení aktuálních projektů a prezentace nových trendů – to je hlavní cíl 4. národní
konference kvality ve veřejné správě, která se
uskuteční 23.–25. ledna v Karlových Varech.
Program je rozdělen na dvě části. Plenární
zasedání se bude věnovat podpoře projektů
zvyšování efektivnosti veřejné správy ze
strukturálních fondů EU, vzdělávání v oblasti Total Quality Managementu a oceněným
inovacím za rok 2007. Účastníci odborných
sekcí se budou zabývat vybranými příklady
dobré praxe, efektivním benchmarkingem,
zkušenostmi s modelem CAF 2006 či projektem zavádění CAF do škol. Součástí konference bude slavnostní předávání cen Ministerstva vnitra ČR za kvalitu.
Bližší informace k programu a organizaci
konference: [email protected], konference@kr/sk/
karlovarsky.cz.
OP ŽP schválen,
třetí výzva vyhlášena
Dvacátého prosince 2007 byl schválen Operační program Životní prostředí (OP ŽP),
který přináší 150 miliard korun na ekologické projekty v ČR. O den později (21. 12.)
byla vyhlášena již třetí výzva k předkládání
žádostí do OP ŽP – zaměřená na vodohospodářské projekty a úspory energie (zateplení školských budov). Další podrobnosti
jsou k dispozici na novém webu Státního
fondu životního prostředí – www.sfzp.cz.
Inovované stránky jsou přehlednější, rozděleny do sekcí podle dotačních programů,
které fond spravuje. Nabízejí také aktuální
kontakty na Zelenou linku, pracovníky jednotlivých programů, odběr novinek z webu
přes RSS či zasílání newsletterů na e-mailo/sk/
vé adresy.
2.obálka
MO-000614
40
leden 2008
21.12.07
9:09 AM
Page 1
MO-000447
MOobalka3
MO-000619
MOobalka4
21.12.07
9:10 AM
Page 1