I. Vydání - březen - G

Transkript

I. Vydání - březen - G
První jarní sluníčko nás šimrá do tváře, příroda se pomalu
probouzí a my se připravujeme na první jarní úklid a také na první svátky
jara.
I přesto doufáme, že si uděláte čas na akce, které pro Vás
připravuje Středisko sociálních služeb.
Přejeme Vám krásné a pohodové Velikonoce!
PhDr. Jaroslava Kotalíková (ředitelka G – centra Tábor)
a
Mgr. Alena Kubíková
Libuše Dědičová
Markéta Blažková, DiS.
3
Kalendárium akcí Střediska sociálních služeb (SSS) pro seniory
O mimořádných akcích (zájezdy, vítání jara či
setkání 80-ti a víceletých občanů) se dočtete včas na
stránkách NOVINEK TÁBORSKÉ RADNICE
AKADEMIE III. VĚKU
vždy ve 13:00 hodin v prostorách táborské matriky
29.3.2012 Vladislav Šmakal: Austrálie
Pan Šmakal nám přiblíží život v Austrálii, povídání doplní osobními
postřehy, příběhy.
26.4.2012 Mgr. Alena Kubíková: Sociální služby v Itálii
Informace, zážitky a fotografie z pracovní cesty po Itálii.
31.5.2012 Mgr. Pavla Dědičová: Tábor a jeho obyvatelstvo v 19.století.
Mgr. Dědičová si pro vás připravila povídání o životě v Táboře, o tom, jak
se žilo obchodníkům, řemeslníkům a vůbec obyvatelům města v průběhu
19.století.
28.6.2012 - Slavnostní zakončení Akademie III. věku s předáním osvědčení
absolventům, setkání s přednášejícími a představiteli uzavře 15. ročník
tohoto pořadu pro seniory.
LITERÁRNĚ HUDEBNÍ PODVEČERY
vždy v 15:00 hodin v prostorách Městské knihovny v Táboře
19.3.2012 Setkání s….
Další pokračování cyklu Setkání s… pro nás opět připravila Libuše
Dědičová.
2.4.2012
Vítání jara
Vystoupení dětí z Azylového domu pro ženy a matky s dětmi v Táboře.
16.4.2012 Slavnostní zakončení
Co všechno obnáší práce nad rukopisem, zkušenosti, zajímavosti, postřehy
– to vše bude obsahem závěrečného literárně – hudebního podvečera.
4
DISKUSNÍ POŘADY PRO SENIORY
13.3.2012 –
Mgr. Tibor Lévai: Kiwanis
Chcete se dozvědět o činnosti sdružení Kiwanis?
Sejdeme se ve 14.00 hodin v prosotrách táborské matriky.
10.4.2012 –
Mgr. Jiří Kohout: Františkovy Lázně, neznámé, zmizelé
Formou vyprávění a fotografií navštívíme světoznámé lázně.
Sejdeme se ve 14.00 hodin v prostorách táborské matriky.
15.5.2012 –
Rybka-Středisko pracovní a sociální rehabilitace
Seznámíme Vás s činností tohoto sdružení pro dospělé osoby s
mentálním a kombinovaným postižení. Jeho součástí je také
Sdružení pro postižené dítě. Rybka se věnuje zlepšování kvality
života uživatelů, napomáhání k rozvoji schopností, dovedností a
činností nezbytných pro samostatný život. Sídlí v budově MŠ a ZŠ
Tábor, ČSA 925 (bývalá Speciální škola).
Vzhledem k omezené kapacitě střediska, Vám bude včas oznámeno,
od kdy se můžete hlásit.
Sejdeme se ve 13:45 hodin před budovou školy
12.6.2012 –
Radoslav Kacerovský: Botanická zahrada Tábor
Zveme Vás na již tradiční procházku botanickou zahradou.
Sejdeme se ve 14:00 hodin před botanickou zahradou.
5
NĚKTERÉ AKCE Z BLÍZKA:
Diskusní pořad (10. ledna 2012)
6
Literárně hudební podvečer (23. ledna 2012)
7
Akademie III. věku (26. ledna 2012)
8
Kam sahá paměť
Středisko sociálních služeb G-centra uspořádalo v rámci Literárně-hudebních
podvečerů 23. ledna 2012 v Městské knihovně Tábor další pořad, tentokrát besedu se
spisovatelem Mgr. Přemyslem Veverkou, který píše už téměř rok do Týdeníku
Táborsko seriál Kam sahá paměť, zachycující životní příběhy pamětníků z regionu.
Besedu moderovala šéfredaktorka Táborska PhDr. Libuše Kolářová. Nejenže se senioři
zúčastnili v dostatečném počtu, ale projevili se jako vnímaví a vstřícní zájemci o danou
problematiku. Úvodem Mgr. Veverka zrekapituloval témata, charakterizující osudy
deseti pamětníků, kteří dosud v seriálu vystoupili. Dále řekl:
„Snad je zřejmé, že se pamětnické vzpomínky týkaly a týkají několika okruhů:
osobního života v dané historické etapě, významných dějinných událostí, profese a
zaměstnání, ale i lidských postojů, vztahů mez lidmi, názorů na život.
Tohle všechno lze zahrnout do pojmu lidská zkušenost – a je to vaše zkušenost,“
oslovil přítomné, „lidí, kteří už ušli úctyhodný kus cesty a mají právo o této cestě
hovořit.
Chci zdůraznit, že vzpomínky pamětníků nepublikujeme proto, abychom
konkrétního člověka nějak propagovali, abychom mu dávali příležitost, aby se takzvaně
ukázal, předvedl. Seriál uveřejňujeme proto, že jsme přesvědčeni, že lidskou
zkušenost je třeba zaznamenávat a předávat ji dál, mladším generacím.
Myslím, že se shodneme, že žijeme v komplikované, nesnadné době. Mně osobně
vadí ztráta morálních hodnot, které jsme svědky. Pojmy jako slušnost, úcta k člověku,
laskavost, vlídnost, jistá pokora, smysl pro sounáležitost a solidaritu bohužel ztrácejí
svůj obsah. Tím spíš máme mít zájem na tom, aby pamětníci vypověděli, jak, v jakém
prostředí a v jakých historických souvislostech žili, o co usilovali, jak často nesnadno
se ke svým cílům dostávali – a přitom se nechovali násilnicky, arogantně, sprostě,
nekradli a nepodpláceli, jak se dnes nejednou děje.
A to je třeba zachytit. Vždyť dnešní mladí lidé často nemají o životě před
čtyřiceti, padesáti, šedesáti lety ani ponětí – a nejspíš jen málokdo jim to řekne. Copak
dneska mladí tuší, že například děti z Klokot kdysi chodili denně do školy na Maredův
9
Vrch pěšky? A měli by se to dozvědět. Měli by vědět, že k současné rozvinuté
konzumní společnosti, kdy samozřejmě jezdíme po městě auty nebo autobusy, vedla
složitá, často trnitá cesta.
A ještě něco – naše příběhy jsou autentické, jsou to skutečně vaše slova, vaše
zážitky, vždyť každý rukopis dávám pamětníkovi před
otištěním k autorizaci. My
nemáme potřebu a hlavně bychom si to ani nedovolili, abychom si o lidech něco
vymýšleli, abychom je snad nějak znevažovali nebo je kompromitovali či pomlouvali,
jako to dělají mnohé bulvární tiskoviny.
Tohle jsou důvody, proč vás s paní šéfredaktorkou vyzýváme, abyste se našeho
seriálu zúčastnili, pokud jste to ještě neudělali. Zvláště nás zajímají osudy, které jsou
tak či onak spjaté se zlomovými událostmi naší novodobé historie – nacistickou
okupací, osvobozením, komunistickým převratem 1948, politicky těžkými 50. léty,
nadějemi jara 1968, sovětskou okupací, normalizačními praktikami zejména v 70.
letech, listopadem 1989.
Věřte, že se rád sejdu s každou či každým z vás,“ prohlásil Mgr. Veverka.
„Budete vyprávět, co jste prožili, já vaše slova zachytím, napíši je do souvislého
příběhu a před publikováním vám dám text přečíst. Skutečně se není čeho bát.
Všechny dosavadní rozhovory, které jsem s deseti pamětníky vedl, probíhaly v klidu a
příjemné atmosféře. Prosím, přihlaste se v Týdeníku Táborsko na telefonu 381 257
027 nebo 381 257 030. Bude těšit vás i nás, že cenné a jedinečné vzpomínky
pamětníků nezapadnou a že se dostanou ke čtenářům,“ uzavřel autor seriálu Kam sahá
paměť.
Mgr. Přemysl Veverka
„Nevyčítej životu, co ti nedal
uč se oceňovat to, co ti dal.“
Seneca
10
Z j i s t i l i
j s m e
p r o
V á s …
Ženy byly poprvé oslavovány v roce 1911
Pro některé socialistický svátek, nejedná se však o svátek uměle vytvořený
minulým režimem, ale den, kdy si máme připomenout, že ženy mají být respektovány,
mít možnost volit. Mezinárodní den žen (MDŽ) slavíme každý rok i v České republice.
Stávka newyorských švadlen na přelomu roku 1908 a 1909 ve Spojených
státech amerických. FOTO: NAN
MDŽ, původně nazvaný Mezinárodní pracovní den žen, se vztahuje k 8. březnu,
účelem svátku je respekt, uznání a projevení lásky k ženám jakékoliv ekonomické
11
třídy, náboženského vyznání či politického zaměření. Poprvé byl tento významný den
oslavován v roce 1911 v Německu, Rakousku-Uhersku, Švýcarsku, Dánsku a Spojených
státech amerických.
V roce 1908 v New Yorku v USA na konci zimy se konala demonstrace žen na
popud tamní Socialistické strany Ameriky. Odvaha amerických švadlen, které
požadovaly volební právo žen, lepší pracovní podmínky a zákaz práce dětí, dokázala
zvednout ze židlí nejednoho politika. Na mezinárodní ženské konferenci Druhé
internacionály, mezinárodní organizace socialistů, v Kodani v srpnu 1910 prosadila
Němka Clara Zetkinová pořádání tohoto mezinárodního svátku, nebylo však ještě
stanoveno datum.
MDŽ uznáno i OSN
Zpočátku se den
slavil
především
v socialistických zemích
Evropy, pouze v USA byl
den připomínán jako den
boje za práva žen.
Východní Evropa svátek
neuznávala jako politický
čin,
ale
brala
ho
Posledním významným milníkem se stal rok 1975, kdy
jednoduše jako den, kdy
MDŽ oficiálně uznala OSN. Australské ženy v Sydney
mají muži projevit svou
roku 1975 hned tento svátek oslavily.
lásku k ženám například
FOTO: Česká televize ČT24
tím, že jí dají květinu.
Vznikla z toho tak směs svátků Dne matek a Svatého Valentýna.
V sovětském bloku byl
svátek chybně označován jako
Mezinárodní pracovní den žen,
kdy ženy nemají pracovat, ani
doma, mají být obskakovány
a
milovány.
SSSR
měl
k tomuto dni i vyrobené
plakáty,
kde
se
psalo:
„8. březen je den povstání
pracujících žen proti otročení
v kuchyni.“ V západní Evropě
Socialistický plakát k Mezinárodnímu dni žen.
12
byl svátek vypozorován až
v roce 1970.
Posledním důležitým datem týkající se Mezinárodního dne žen je rok 1975, kdy
MDŽ oficiálně uznala Organizace spojených národů. Následně tento svátek přijaly
i národní vlády, které do té doby o jeho existenci neměly tušení.
Červený karafiát
MDŽ je uznán jako oficiální svátek například v Afghánistánu, Bělorusku, na
Kubě, Rusku či Vietnamu. V Číně, Nepálu a na Madagaskaru je také oficiálním státním
svátkem, ale pouze pro ženy, mužů se svátek netýká. V zemích jako Chorvatsko nebo
Srbsko den není oficiálním svátkem, ale je nicméně velmi uznáván a konají se mnohé
oslavy.
V Rumunsku je tento den brán jako ekvivalent ke Dni matek. Dary a květiny
proto dostávají jen matky a babičky. Po rozpadu SSSR od tohoto dne upustila
Arménie. Místo toho tam však zavedli státní svátek krásy a mateřství datovaný
k 7. dubnu. V Itálii jsou pro tento den typické květiny nazývané žluté mimosas.
V Rusku a Albánii zase muži darují čokoládu. Ženy v Portugalsku tento den oslavují v
noci ze 7. na 8. března, kdy chodí na večírky a večeře, ale bez mužů.
V Polsku, Slovensku, Makedonii, Brazílii, ale i u nás dostávají ženy květiny od
manželů, zaměstnavatelů, ale i učitelky od dětí. V České republice je s tímto dnem
neodmyslitelně spjat červený karafiát, který dostávaly ženy ze všech stran. Červená
barva souvisí s politickou stranou KSČM a tedy s dobou před rokem 1989. Červený
karafiát se tak stal symbolem dob socialismu a pro české ženy i Mezinárodního dne
žen.
(dle internetového zdroje M. Blažková)
Slova slavných:
„Jenom bude-li mít blízko k druhým
lidem, přiblíží se člověk i sám sobě.“
B. Brecht
13
Zjistili jsme, pro Vás…
Tato rubrika by Vám měla nabídnout nejrůznější zajímavosti,
které jsme objevili v knihách, časopisech, na internetu…
„To vajíčko malovaný je vod srdce malovaný“
Když se řekne velikonoční zvyky, drtivá většina si
vzpomene hned na pomlázku. Pod tímto pojmem se skrývá
několik věcí. Pomlázka je spletené vrbové nebo jívové proutí,
jímž se mládež o Velikonocích vzájemně šlehává. Pomlázka je
také obvyklý velikonoční dar – malovaná vajíčka, kraslice.
V některých krajích dodnes zručné dívky a ženy zdobí
vajíčka voskem, škrábáním či rýsováním. Většina z nás zdobí
velikonoční vajíčka ponořením do barev zakoupených
v obchodu, případně polepením obtisky.
Hledání kraslic
Kromě pomlázky tady ovšem kdysi bylo mnohem více zvyků. Třeba hledání
kraslic, které je podobné onomu hledání vajec a zajíců v Německu.
Pečení ptáčků
Od Květné neděle pekli v okolí Vysokého nad Jizerou např. pečivo zvané ptáčky.
Delší váleček těsta se uprostřed svázal v uzlík, tj. tělo, kratší konec se zmáčknul tak,
aby utvořil zobáček, na druhém konci se udělaly rýhy coby ocas. Místo očí se zastrčily
dvě rozinky nebo sušené jahody. Toto pečivo naznačovalo stěhování ptactva z jižních
zemí, a tedy příchod jara.
V jižních Čechách se podobné ptáčky pekly dětem na velikonoční pondělí. Ke
křidélku vmáčkli kraslici, červené vejce, s nápisem jména dítěte a zandávali do
zahrady pod keříky. Dítě se pak vyzvalo, aby šlo hledat, že tam najde ptáčka
s vajíčkem.
Kohoutí vejce
Před velikonočními svátky slibovala hospodyně dětem, že jim kohout snese
vejce, budou-li hodné. Proto časně ráno na Velký pátek a hlavně na velikonoční pondělí
časně ráno uvařila a obarvila několik vajec, která ještě teplá, než děti vstaly, ukryla do
stohu nebo do slámy. Potom vzbudila děti a upozornila je, že již kohout kdáká, že už
nejspíše snesl vejce. Děti rychle vstaly, vyběhly ven a za chvíli, když nalezly vejce,
14
divily se, že kohout snesl pěkně zbarvená vejce. Matka jim vyložila, že kohout nese
vejce jen jednou za rok, a to na Veliký pátek potažmo velikonoční pondělí, proto mají
tak krásnou barvu. Podobně něžný a pěkný zvyk se zvláštními obřady se držel také ve
Slezku. Ačkoli se podobá německému zvyku s velikonočním zajíčkem, je původní
slovanský.
Škobánek shazuje
Hospodář a hospodyně během velikonočních svátků na každý záhon do obilí
zastrkovali křížky ze svěceného dřeva. Na mnoha místech s tímto zbožným obřadem
spojovali polní slavnost pro děti, aby totiž šly hledat, co jim škobánci shodily.
V Kyjovicích na velikonoční pondělí se to jen hemžilo po celé vesnici. Z každého statku
a každé chalupy šly rodiny do pole. Hospodyně nesla košík nebo uzlík ze šátku. Když
byli na poli, otec zvolal: „Děti, robehnitě se a dajtě pozůr, bo škobánek budě
shazovat.“
Děti se rozeběhly a ohlížely se po škobáncích, zatímco matka vytáhla marcipán,
malované vejce nebo jinou lahůdku a položila na roli. Nato pravila: „Děti jidětě jak
slepé, an něviditě, že tam škobanek cosi shodil.“
Děti se seběhly o překot. Když byly všechny poděleny, řeklo se jim, že škobanek
již nebude shazovat, protože se chýlí k večeru a on musí také jinde shazovat. Nato
otec svolal všechny ostatní účastníky polní slavnosti, aby je počastoval vínem a
rosolkou. Děti pak ve vesnici ukazovaly, co jim škobánek shodil, hospodáři zapíjeli
škobánka v hospodě a probírali věci kolem obilí. Hospodyně zase ostatním domácím
dopřála, aby každý ze škobánka něco měl.
(Zdroj: Zíbrt, Č. Veselé chvíle v životě lidu českého.)
Pohyblivý svátek
Velikonoce jsou pohyblivým svátkem, který připadá na
neděli po prvním jarním úplňku. Velikonoční pondělí se tedy
pohybuje mezi 23. březnem a 26.dubnem. Podle tradice
Velikonoce začínají Popeleční středou, se kterou přichází
postní období a vrcholí Nanebevstoupením Ježíše.
Jaké nám zůstaly?
Svátky „Velké noci“ už se blíží. Pro křesťany jsou těmi nejvýznamnějšími, kdy
došlo ke zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Tradičně trvají čtyřicet dní a vrcholí
Nanebevstoupením Páně.
A jak jsme na tom mimo církevní tradici? Jako každý rok jsou pro nás
Velikonoce především probuzením přírody, prvních hřejivých paprsků, dobrého jídla,
ale také jarního úklidu a odpočinku. Není však od věci připomenout si ty nejsilnější
tradice i ty dávno zapomenuté.
15
•
Škaredá středa
Nazývá se tak údajně proto, že ten den se apoštol Jidáš škaredil na Krista,
kterého pak zradil. Celý den bychom si tedy měli dávat pozor, abychom se
nemračili. Kdo se v tento den mračí, bude se mračit celý rok. Škaredé středě
se také říká sazometná, protože v tento den tradičně chodívají kominíci
vymetat komíny.
•
Zelený čtvrtek
Poslední čtvrtek před Velikonocemi. Podle pověry se
mu říká "zelený" proto, že by se měla jíst zelená
strava, aby byl člověk celý rok zdravý. V tento den
také při večerní mši naposledy zazvoní zvony a pak
„odlétají do Říma“, aby jim Papež požehnal. Vracejí se
na Bílou sobotu a až do Velké noci je nahrazují různé
řehtačky a klapačky.
•
Velký pátek
O Velkém pátku byl ukřižován Ježíš a je tradičně spojován s přímluvami za
všechny, kdo trpí. Podle lidových pověr se také na jediný den otvírají hory a
odkrývají své poklady. Ty je možné si odnést ale jen do poledne, pak se hory
zavřou a co je v nich, už nevydají. Stejně tak bychom si neměli od nikoho nic
půjčovat. Půjčená věc může být totiž očarovaná.
•
Bílá sobota
Pro věřící je dnem bdění u Božího hrobu a čekáním na jeho zmrtvýchvstání.
Poprvé také při večerní mši zazní zvony, které se "vrátily z Říma". Pojmenování
"bílá" dostala zřejmě tato sobota podle bílé barvy rouch kněžích nebo také
podle lidového zvyku, kdy se na Bílou sobotu bílí chalupa a chystá se velký úklid
před Velikonoční nedělí.
•
Velikonoční neděle
Je nedělí po prvním jarním úplňku. Podle tradice s východem první hvězdy začal
nový den a byl vzkříšen Ježíš. Proto se křesťané scházejí v kostele právě v
tento den k "lámání chleba". O Velikonoční neděli také obvykle vrcholí přípravy
na nadcházející Velikonoční pondělí, malují se vajíčka, plete se pomlázka a peče
beránek.
•
Velikonoční pondělí
Je dnem oslav Ježíšova vzkříšení. Na svátečním stole
nesmí chybět upečený beránek, který symbolizuje
Boží stádo. Pro koledníky jsou připravená malovaná
vajíčka jako symbol nového života, za to na oplátku
koledník vyplatí pomlázkou všechny ženy v domácnosti,
aby po celý rok zůstaly zdravé.
16
Zvony odletěly do Říma
Vždy na Zelený čtvrtek po poslední mši odlétají zvony do Říma pro požehnání od
svatého otce. Pokud by některý zvon neodlétl, přineslo by to obci neštěstí. Až papež
zvonům požehná, na Bílou sobotu se vracejí zpět a zazvoní. Toto zvonění má prý
kouzelnou moc. Když hospodyně při něm zamete domácnost, bude se tam celý rok
držet čisto. Pokud se člověk v tuto chvíli umyje v pramenité vodě, bude celý rok
zdravý. Při tomto zvonění se má také zatřást ovocnými stromy v zahradě, aby se
probudily, a také zalít vodou, což jim dodá po celý rok sílu.
Pověstí o zvonech je rozšířeno mnoho. Jedna z nich vypráví, že zvon jakožto
posvěcený je citlivý na klení. Pokud někdo v jeho přítomnosti zakleje, zvon se lekne a
zapadne do studánky nebo do země.
Pochutnejte si!
Piškotový beránek, čokoládový zajíček, marcipánová kuřátka a k tomu navrch
zlatavý mazanec. Odkud se vlastně všechny tyto už tradiční velikonoční symboly
vzaly?
Zvyků se traduje spousta a kraj od kraje se mohou lišit, některé ale držíme
všichni. A tradici velikonočního mlsání obzvlášť. Odkud se vzaly velikonoční sladkosti?
Evropské i blízkovýchodní kmeny slaví svátky jara už odnepaměti. Keltové, staří
Germáni, Skandinávci i Slované každoročně oslavovali jarní rovnodennost jako slavnost
slunečních bohů. Stejně tak Židé si připomínají svátky jara
svou tradiční paschou a křesťanská tradice obrody přírody
je spojena s ukřižováním a vzkříšením Ježíše Krista. Podle
každé z těchto tradic bylo třeba něco obětovat bohům. Ze
začátku šlo o živé oběti, od kterých se časem upustilo.
Některé moučníky tak mají připomínat dávno minulé doby a
staré příběhy našich předků.
•
Mazanec
Už z dávných tradic se při oslavách jara zachovaly moučníky kulatých tvarů,
jako je právě mazanec nebo různé koláče. Svým tvarem a zlatavou barvou
připomínají slunce a síly slunečních bohů. Mazanec se nejdříve nepekl sladký, ale
z těsta se strouhaným sýrem, tzv. „koláč syrnej k Veliké noci“. Aby byl
posvěcený, těsně před pečením jej hospodyně požehnala křížkem.
•
Velikonoční zajíček
Podle Bible byl zajíc vždy předobrazem všeho chudého, skromného a pokorného
– tedy vlastností pravého křesťana. Novější tradice šířící se začátkem
dvacátého století z Německa říká, že pohanská bohyně Eostra proměnila ptáčka
umrznutého ve vánici v zajíce. Ten jí pak z vděčnosti každé jaro snesl vejce
17
jako pták. Proto děti zrána hledají na zahradě nebo kolem domu vajíčka, drobné
dárky nebo cukrovinky, které jim přinesl zajíček.
•
Beránek boží
Beránek byl jako symbol rozšířen v celé
středomořské civilizaci ještě v předkřesťanských
dobách. V židovském kontextu je ovce symbolem
Božího stáda a Bůh jako pastýř. V křesťanství
pak Ježíš jako Beránek boží na sebe bere všechny
hříchy světa. Pro oběť Bohu se nejdříve zabíjel živý beránek na počest
vyvedení z egyptského otroctví a jeho maso se pak pojídalo. V pozdějších
dobách už se pekl beránek z těsta.
Domácí marcipán
Ozdoby a figurky na svátečním stole si můžete i vlastnoručně vyrobit nebo jimi
obdarovat koledníky. Zkuste velmi chutnou variantu ze sladkého marcipánu. Jako
modelovací hmota nabízí bezpočet variací Vašich nápadů.
Zvířátka můžete zkusit z kupovaného nebo doma
vyrobeného marcipánového těsta. Na domácí budete
potřebovat zhruba stejné množství sušeného mléka a
moučkového cukru, lžíci oleje, bílek a pár kapek
mandlového aroma. Vše smíchejte a přidávejte postupně
vodu, dokud nevznikne hmota podobná plastelíně.
Pak už podle fantazie modelujte figurky. Pokud si
nevíte rady, zkuste nejprve vytvořit menší koule, které si
upravíte do požadovaného tvaru. Nožem doplňte rýhy
místo očí nebo záhybů končetin. Jako očička nalepte
čokoládová zrnka nebo lentilky. Jednotlivé díly spojte
bílkem. Celé zvířátko pak ještě můžete potřít
čokoládovou polevou. Po dokončení nechte zaschnout a
pak teprve umístěte na stůl nebo jiný moučník.
(dle internetového zdroje M. Blažková)
Slova slavných:
„Přátelé mají mít přednost před králi.“
Voltaire
18
Další zajímavost – léčivé rostliny
Heřmánek lékařský
Čeleď
Hvězdnicovité - Asteraceae
Latinský název
Chamomilla recutita
Lidové názvy
Kamilky, marunka, harmaníček, rumánek
Popis
Heřmánek je jednoletá bylina s rozvětvenou lodyhou vysokou až 0,5 metru.
Listy jsou střídavě přisedlé a jejich čepel je dvakrát až třikrát zpeřeně dělená v úzké
čárkovité úkrojky. Jednotlivé úbory se nacházejí na mnohočetných rozvětvených
stopkách a skládají se z okrajových, bílých a jazykovitých samičích květů a vnitřních,
trubkovitých, žlutých oboupohlavních květů. Květní lůžko je nejprve polokulovité,
později kuželovité a uvnitř duté. Plody jsou podlouhlé hnědé nažky bez chmýru. Kvete
od května do září.
Výskyt
Vyskytuje se po celé Evropě a západní Asii na východ až do severní Indie, jako
polní plevel byl již dávno zavlečen do Severní Ameriky a Austrálie. Roste především v
teplejších oblastech na loukách, polích, úhorech, podél cest a na rumištích, na sušších
písčitých půdách, často pospolitě. Pěstování je celkem náročné, nedaří se mu ale ve
vlhkých chladných oblastech s kyselými podmáčenými půdami.
Droga
Květ heřmánku. Květy sbíráme od května do září. Úbory trháme společně
s krátkou částí stopky a ukládáme je do plytkých košíků. Suší se ve stínu nebo v
sušárně při teplotě do 35 °C. Vysušené úbory mají bílé lístky, kalich a stopka jsou
zelené. Droga příjemně voní a má slabě hořkou chuť. Uskladňuje se na stinném,
suchém a vzdušném místě. Může mít max 15 % vlhkost.
19
Chemické složení
Droga obsahuje kolem 1 % silice (pěstované polyploidní formy až 3 %), která má
zelenou až modrou barvu podle druhu azulénů. Silice obsahuje větší množství parafínu
a seskviterpénu (okolo 10 %), kyselinu kaprilovou, nonilovou a izovalerovou. Hlavními
složkami jsou bisabolol a jeho kyslíkové deriváty farnezén a chamazulén. Dále ještě
droga obsahuje kumaríny, flavonové glykozidy, slizovité látky, kyselinu nikotinovou,
stearovou a citronovou, karoten, vitamín C a hořčiny.
Účinek a použití
Bohaté složení drogy a také silice je předpokladem širokého účinku a použití
drogy. Silice heřmánku má protizánětlivý a zklidňující účinek při chorobách trávicího
ústrojí, kolikách žaludku a střev, gastritidě, kolitidě, meteorizmu, stomatitidě,
gingivitidě, při zánětech dýchacích cest, tonzilitidě, faryngitidě a laryngitidě (inhalace
výparů silice).
Zevně se používá na obklady při zánětech sliznice očí, zánětech dělohy
a konečníku, při hemoroidech. Dobré výsledky se dosahují i při ledvinných kamenech
a při zánětech ledvin a močového měchýře. Silice zvyšuje počet srdečních stahů
a rozšiřuje mozkové cévy.
Glykozidy zvyšují vylučování žaludečních a střevních šťáv, žluči a zlepšují chuť
do jídla. Flavonoidy a kumaríny mají mírný spazmolyitický účinek. Chamazulén má
výrazný protialergický účinek (při astmatu) a lokální anestetický účinek. Také
podporuje látkovou výměnu v organizmu. Při vaření se rozkládá, proto se droga používá
ve formě záparu nebo studeného
výtažku.
Zápar z úborů heřmánku zlepšuje
a zrychluje regeneraci tkání, proto se
používá při špatně se hojících ranách
(ve formě obkladů). Heřmánek nachází
uplatnění
také
jako
prostředek
podporující
pocení,
při
léčení
bronchiálního astmatu, revmatizmu,
neuralgických bolestech, při alergické
gastritidě,
vředech
a
kolikách,
nervovém podráždění, epilepsii, při
bolestech hlavy, mokrých ekzémech, popáleninách od RTG paprsků, otocích,
povrchových vředech, bolestivé menstruaci, děložním krvácení, pocení noh aj.
20
Hluchavka bílá
Čeleď
Hluchavkovité - Lamiaceae
Latinský název
Lamium album
Lidové názvy
Hluchá kopřiva, planá kopřiva, mrtvá žíhlava,
planá bazilika
Popis
Hluchavka bílá je 20 až 50 centimetrů
vysoká, vytrvalá bylina s přímou a nevětvenou
čtyřhrannou lodyhou. Vstřícné listy mají
zašpičatěle vejčitou a u řapíku srdčitě
vykrojenou čepel s hrubě pilovitým okrajem.
V úžlabí horních listů jsou oboupohlavní
dvoustranně souměrné květy s korunou. Bílá
až smetanově bílá koruna je dvoupyská, 10 až
15 milimetrů dlouhá a má prohnutou, na konci nafouklou a uvnitř ochlupenou korunní
trubku. Hluchavka kvete od května do září.
Výskyt
Druh je rozšířen téměř v celé Evropě a v mírné části severní Asie, ale byl
zavlečen i do Severní Ameriky. Roste hojně na rumištích, navážkách, v křovinách, ve
vlhkých lesích, u plotů, zdí a cest, v příkopech, stinných zahradách a na pustých
místech poblíž lidských sídlišť od nížin až do hor. Na substrát je hluchavka celkem
nenáročná, dává však přednost vlhkým výživnějším půdám a zastíněné poloze. Patří sice
mezi plevelné, ale zároveň mezi včelařsky významné rostliny, které od jara do podzimu
poskytují včelám značné množství jasně žlutého nektaru.
Droga
Sbírají se pouze bílé trubkovité koruny (bez kalicha), které se buď jednotlivě
nebo při ohnutí stonku najednou vytrhávají, a to po celou dobu květu, což bývá od
května do srpna až září. Hluchavka patří mezi nejchoulostivější léčivé byliny a může se
sbírat pouze za suchého počasí. Ukládá se volně do košů, vystlaných tkaninou nebo
papírem a nesmí se zapařit nebo pomačkat, neboť poškozené květy při sušení
21
hnědnou a droga z nich získaná je bezcenná. Suší se nejlépe v sušárně, co nejrychleji
ve slabých vrstvách bez převracení při teplotě do 35 °C. Uskladňuje se v tmavých
nádobách, nejlépe v nahřátých a dobře utěsněných plechovkách na stinném místě.
Dobře usušená droga chrastí, musí mít bílou až slabě nažloutlou barvu, je téměř bez
pachu a má slabě hořkou chuť. Kvalitu drogy snižuje příměs zahnědlých květů a jiných
částí rostliny.
Chemické složení
Droga obsahuje zejména slizy, až 10 % tříslovin, kyselý saponin, flavonové
glykozidy, malé množství silice, cholin a další biogenní aminy.
Účinek a použití
Droga je velmi drahá (k získání 1 kg
drogy je potřeba až 100 pracovních hodin)
a navíc jsou látky v ní obsažené dosud
nedokonale známé, takže není součástí běžně
vyráběných oficiálních léčiv. V lidovém
léčitelství se hluchavka používá zejména ve
formě čaje jako prostředek usnadňující
odkašlávání
při
různých
onemocněních
dýchacích cest, zejména u dětí. Mimo to má
příznivý vliv i na trávení.
Dříve se hluchavka používala také při
menstruačních
potížích,
při
některých
gynekologických chorobách, při nespavosti
a při chorobách močových cest jako slabě
protizánětlivý a močopudný prostředek. Zevně
se zápar používá k obkladům jako prokrvující prostředek se stahujícím účinkem při
ekzémech, hemoroidech, análních trhlinách a zánětlivých nebo mokvavých ranách.
(dle internetového zdroje M. Blažková)
Slova slavných:
„Kořenem všeho zla je nedostatek poznání.“
Buddha
22
Další zajímavost
Jarní cibuloviny
Cibuloviny jsou prvními posly probouzejícího se jara. Zejména drobné jarní
cibuloviny, ladoňky, modřence, sněženky, není třeba zahrnovat zvláštní péčí. Jednou
vysazené samy regulují svůj vegetační běh po mnoho let za sebou. Postačí jim k tomu
podzemní zásobní orgán - cibule, ze které čerpají živiny a po odkvětu z nich vyrůstají
mladé dceřiné nástupkyně.
Naopak přešlechtěné tulipány, narcisy, hyacinty vyžadují pravidelné vyzdvižení
ze země koncem jara a opětné vysazení na nové stanoviště znovu na podzim. Jedině
takto zajistíme jejich opakované kvetení. Časná doba rozkvětu umožňuje zařazovat
cibuloviny do výsadeb k později rašícím květinám, jako podsadbu vzrostlých stromů
náhradou za trávník a či jako součást travního porostu. Protože většina z cibulovin
čerpá živiny z vlastních listů, je třeba nechat po odkvětu cibuloviny v klidu
"zatáhnout" a neseřezávat byť nevzhledné listy. S úspěchem je ovšem můžeme
kombinovat s později rašícími velkolistými trvalkami, například hostami, které je
rašícími listy zakryjí. Příkladem toho je probouzející se trávník plný šafránů, ladoněk
nebo vznešených zlatých květů narcisu. Právě časný vegetační režim a s ním i následný
brzký vegetační klid činí cibuloviny tolik atraktivní a vzácnou složkou středoevropské
květeny.
Talovín zimní - Eranthis hyemalis
Spolu se sněženkami patří k prvním
jarním cibulovinám. Upoutá svítivě žlutými,
vonnými květy nízko nad zemí. Daří se mu
na stinných až polostinných stanovištích s
dostatkem světla na jaře. Velmi snadno se
množí samovýsevem, jejich drobná semena
roznášejí také mravenci. Velmi pěkně
vyniká ve velkých skupinách v trávníku.
Sněženka - Galanthus nivalis
Naše domácí květina, vykvétá jako jedna vůbec z prvních na jaře, často ještě
pod sněhem. Bílé kvítky má velké asi 2 centimetry. Klade jen skromné nároky na
stanoviště, dobře se jí daří v kypré humózní půdě pod listnatými stromy, kde je na
jaře dostatek vláhy. V takovém prostředí se nejsnadněji množí. Jedna cibulka vytvoří
za několik let velký trs sněženek. Po odkvětu brzy zatahuje.
23
Bledule jarní - Leucojum vernum
Jedna z nejznámějších jarních cibulovin vyžaduje polostín a vlhčí stanoviště.
Jedině pak vytvoří husté porosty plné krásných květů. Kvítky jsou asi 2 centimetry
velké, bílé se zelenými skvrnami na špičkách okvětních plátků. Uspřádání kvítků je po
jednom nebo dvou na lodyhách, vykvétají v březnu až dubnu. Celá rostlina dosahuje
výšky do 20 centimetrů.
Ladoňka sibiřská - Scilla sibirica ('Spring
Beauty')
Ladoňka je jednou z nejpěstovanějších
drobných
cibulovin.
Dosahuje
výšky
maximálně 20 centimetrů. Vykvétá v březnu
převislými, zvonkovitými, jasně modrými
květy. V některých případech jsou květy
také bílé. Nejlépe se jí daří v lehčích půdách
na slunných stanovištích. V dobrých
podmínkách vytvoří samovýsevem celé porosty, efektní zejména na skalkách nebo v
podrostu vyšších dřevin.
Narcis - Narcissus
Vytváří obvykle shluk cibulí, z nichž vyrůstá několik úzkých listů a dutý stvol,
zakončený jedním nebo více květy v mnoha barevných provedeních s různým
uspořádáním květu. Plnokvěté i jednoduché květy mohou být bílé, smetanové, žluté, ale
také oranžové barvy. Kvetou od března do května. Narcisy žádají výsluní a propustnou
půdu, bohatě vyhnojenou kompostem. Vysazujeme je v srpnu a v září vždy na 3 - 4
roky.
(dle internetového zdroje M. Blažková)
„Když mluvíš,
tvá slova by měla být lepší
než tvé mlčení.“
Arabské přísloví
24
Vlak „život“
Před časem jsem četl knihu, ve které byl život přirovnán k cestě vlakem. Je to
výjimečně zajímavé čtení, pod podmínkou, že ho správně interpretujeme.
Život není nic jiného, než cesta vlakem: skládající se z nastupování a
vystupování, plná nehod, příjemných překvapení a též hlubokého
smutku.
Narozením nasedáme do vlaku a potkáváme v něm
osoby, se kterými bychom si přáli zůstat celou cestu – naši
rodiče. Bohužel, pravda je jiná. Oni na nějaké stanici
vystupují, zbavujíce nás nenahraditelné vazby k nim. To ale nepřekáží tomu, aby
nastoupily jiné osoby, které se pro nás stanou velmi důležitými. Přicházejí naši
sourozenci, přátelé a zázračné lásky.
Mezi osobami, které cestují tímto vlakem, se najdou i tací, kteří se přišli jen
svézt. Tací, kteří při cestování vyvolávají jen smutek... A též tací, kteří chodí po vlaku
a jsou stále připraveni pomoci nemohoucím.
Mnozí po vystoupení zanechávají stále zranitelná citlivá místa... Jiní vystoupí
tak nepozorovaně, že si ani neuvědomíme, že uvolnili místo.
Zajímavé je, že cestující, které nejvíc milujeme, obsadili místa v nejvíc
vzdálených vagónech od toho našeho. Proto budeme muset přežít naši cestu bez nich.
Samozřejmě nic nebrání tomu, abychom se během cesty rozhodli a i když s těžkostmi,
opustili náš vagón a vypravili se k nim. Ale bohužel, už si nebudeme moci sednout vedle
nich, protože toto místo už bude obsazené jinou osobou.
Nevadí, tato cesta vypadá právě takto: plná výzev, snů, fantazie, očekávání a
loučení... Ale nikdy návratů.
A proto absolvujeme naši cestu nejlépe, jak se dá. Pokusme se navázat známost
s každým cestujícím, hledajíce v každém z nich ty nejlepší vlastnosti.
Pamatujme, že v každém momentě cesty mohou koktat a my jim pravděpodobně
budeme muset porozumět... Protože i nám se mnohokrát bude plést jazyk a najde se
někdo, kdo nám bude rozumět.
Velké tajemství na konci spočívá v tom, že se nikdy nedozvíme, na jaké stanici
vystupujeme, ani kde vystupují naši společníci, a dokonce ani ten, kdo má místo po
našem boku.
Zamýšlím se, zda ve chvíli, kdy vystoupím z vlaku, pocítím nostalgii... Věřím, že
ano. Odloučit se od některých přátel, se kterými jsem cestoval, bude bolestné.
Dovolit, aby moje děti zůstaly samy, bude velmi smutné. Ale mám naději, že až přijdu
na hlavní stanici, uvidím je přicházet s batohem, který neměly při nastupování.
Myšlenka, že jsem se přičinil k tomu, aby se jejich batoh zvětšoval a stával se
hodnotnějším, mě dělá šťastným.
Přátelé moji, učiňte, aby náš pobyt v tomto vlaku byl pokojný a hodný úsilí.
Starejme se tak, aby, když přijde chvíle vystupování, na našem prázdném místě
zůstaly milé vzpomínky pro ty, kteří pokračují v cestě.
(dle internetového zdroje)
25
Slovo na závěr
Přijď již, jaro
Den jako každý předcházející.
Jitro vysypává ze své krosny jaro.
To usedá na předměty blízké i vzdálené,
které jasným třpytem svítí.
Dlaždice chodníku se řadí pod kroky
a pod botami skřípe jemný písek,
který nedávno chránil jdoucí
na zmrzlém krunýři proti sklouznutí.
Pošilhávající slunce, každým dnem sílící,
zvoní pomalu zimě hranu.
Již pár sněženek v trávě se bělí
a ptáci vytrvalci píseň svoji pějí.
Přijď už, jaro. Probuď podřimující krajinu
a dlouhou zimou unaveného ducha v těle.
Ať dobrá vůle v nitru lidem se zapálí
a s úsměvem na tváři opět zazáří.
Roman Josef Dobiáš
Nové číslo SOS vyjde v červnu 2012.
26

Podobné dokumenty

1/2013 – březen - Knihovna Vědomice

1/2013 – březen - Knihovna Vědomice živého tvorečka ­ králíčka. Program bude probíhat v knihovně, tělocvičně a na zahradě u stromu Pohádkovníku v malé skupině dětí pod vedením knihovnice a pedagožky. Už se všichni moc těšíme, že u ob...

Více

PODZIM 2015

PODZIM 2015 Právě nyní nastává ten pravý čas pro výsadbu ovocných i okrasných dřevin. Na podzim sázené rostliny lépe využijí přirozenou vláhu a do jara dobře zakoření, navíc si teď můžeme vybírat z nejčerstvěj...

Více

Otto Rahn, Antonin Gadal, poutě na Montségur: ukázky z textů a

Otto Rahn, Antonin Gadal, poutě na Montségur: ukázky z textů a Kniha Jeana-Michela Angeberta Hitler a katarská tradice (Hitler et la tradition cathare, vydal Robert Laffont, Paris 1971) je zajímavou a kontroverzní prací, jež se pokouší doložit, že nacistickou ...

Více

Turistický průvodce

Turistický průvodce Hubenov Obec Hubenov vznikla pravděpodobně německou kolonizací. Stará vesnice podle archivních záznamů měla již v roce 1366 název Hladov (v latinských listinách název Steindorf) a původní obyvatelé...

Více

Vyšetření chirurgického nemocného

Vyšetření chirurgického nemocného zhodnotit všechny příznaky související se vznikem onemocnění, jejich časovou posloupnost, vývoj a charakter. Při vyšetřování malých dětí, pacientů v bezvědomí nebo psychiatrických nemocných jsme od...

Více