Casopis2008_2oblíbené! - Základní škola a mateřská škola Ostrava
Transkript
Casopis2008_2oblíbené! - Základní škola a mateřská škola Ostrava
Školní rok 2007/2008 2. číslo Z OBSAHU: • Dětství a fotografie učitelů • Sportovní úspěchy našich žáků • Reportáž: Jak jsme uklízeli ve škole • Valentinské a velikonoční příběhy • Rozhovor s praktikantem • Proč sedíme u počítačů • Šokující anketa • Povídky a básničky Úvodník Vážení čtenáři, s blížícím se jarem se do Vašich rukou dostává nové číslo Chaosu. Těžko říct, jestli to je tím stále krásnějším počasím, ale faktem je, že mnohé otázky, které by žáci naší školy rádi položili svým učitelům, se týkají lásky a rodiny. Dočtete se o tom v „Šokující anketě“, kterou Vám vřele doporučujeme, určitě se budete dobře bavit. Pokud Vás zajímá, jací Vaši učitelé byli a jak vypadali, když byli malé děti a puberťáci, přečtěte si článek „Dětství a mládí našich učitelů“. Můžete se taky těšit na jejich fotky v dětském věku. V časopisu i tentokrát najdete články o talentovaných spolužácích, portréty učitelů, zprávy o dění ve škole, ale také reportáže, povídky, básně a mnoho zajímavostí. Příjemné čtení. Redakce CO SE DĚJE VE ŠKOLE (ZPRÁVY) v Německu. Někdo mohl jet na soutěž s paní vychovatelkou a s paní ředitelkou, ostatní s rodinou. Akce začala v jednu hodinu před výběhem tygrů. Přijely tam i noviny Moravskoslezský deník. Potom přišel zaměstnanec ZOO a vyhlásil pět nejlepších autorů básní. Básniček bylo celkem padesát. Naše škola do soutěže poslala několik básní a mezi pěti, které byly vyhlášeny jako nejlepší, byly od nás hned dvě. Jednu napsala a na akci také sama zarecitovala Libuše Jemelková z 2.C, druhou na nápěv písně My jsme žáci třetí B za kolektiv žáků 4.C zazpíval Miroslav Holub. Děti převzaly ocenění z rukou mluvčí ZOO Moniky Ondrušové. A také tam byli vyvěšeny některé ostatní básničky. Ti, co nevyhráli, dostali plakát, pohlednici a nálepku. Po vyhodnocení bylo vystoupení karate s názvem ,,Tygři“. Rozloučili jsme se s tygry Claudiem a Corneliem Dne 20. ledna se v ZOO Ostrava konala rozlučková akce se čtením básniček, které tygrům napsaly děti nejen z ostravských škol. Mladí tygři Cornelius a Claudius, kterým jsme od jejich narození přispívali penězi v projektu „Nanuk pro tygra“, se totiž stěhují do nového domova Jan Škrabola a Michal Pytlík, oba 6.C Příspěvky našich dětí vysílali v rádiu Příběhy na téma „sliby chyby“, které napsali žáci šestého ročníku Jan Valenta, Jakub Šponiar a Tina Nguyenová, vysílal Český rozhlas 2 Praha v pořadu Domino v sobotu 16. února. V krátkých textech se žáci svěřili se svými neblahými zkušenostmi se sliby vlastními nebo druhých. Pořad Domino, v němž jako autoři dostávají prostor žáci ZŠ, organizuje Dětská tisková agentura, která na adrese http://dta.zde.cz vydává své noviny. Zde si můžete přečíst i rozhovor, který se svou sestrou, studentkou fotografie, udělal Jan Valenta. Rozhovor je přihlášen do soutěže článků s tématem „Můj vzor“. Redakce 2 „V semifinále jsem nastoupil proti Ondřeji Novotnému, který váží 110 kilo. Já mám 82 kilo, takže to nebylo snadné. Nakonec jsem ho ale porazil RSC, měl zlomený nos,“ popisuje vysoký, ramenatý Kamil svou cestu turnajem. Ve finále na něho čekal výborný Rudolf Špringer z Nového Jičína, který nehodlal dát ostravskému boxerovi nic zadarmo. „Ještě 15 sekund před koncem jsem prohrával na body 8:11, ale pak jsem mu dal tři přesné rány na hlavu. Soupeř se zamotal a to rozhodlo,“ říká Kamil Beníček, který boxuje teprve rok za SSK Vítkovice. „Boxovat jsem chtěl odmalička. Do tělocvičny mě dovedl strejda, který taky boxoval,“ vypráví Kamil o svých začátcích a k plánům do budoucna poznamenává: „Chtěl bych rozhodně boxovat jako profesionál. Alespoň v české extralize.“ Redakce Kamil Beníček z 9.A je mistr republiky v boxu! Řady úspěšných žáků naší školy rozšířil boxer Kamil Beníček, který se stal mistrem republiky v kategorii „kadeti“ (14 až 16 let), těžká váha (nad 80 kilogramů). Na mistrovství konané v polovině února v Krnově se nominoval svými výbornými výkony v krajských přeborech, kde porážel i starší juniory (do 19 let). V těžké váze se na mistrovství utkalo osm kadetů, z nichž do semifinále postoupila polovina. Nadějný atlet míří vysoko potom hrál fotbal, ale po příchodu trenéra atletiky Vladimíra Černého do školy se dal na královnu sportu. „Začínal jsem ve škole pod vedením pana Černého. Když jsem loni v zimě skočil 160cm , tak už šly mé výkony rychle nahoru,“ pochvaluje si Tomáš. Tomáš Veselý (9.A) se stal vicemistrem republiky ve skoku vysokém. Na mistrovství konaném v Praze na Strahově 1.-2. března překonal skokem 186 centimetrů svůj dosavadní osobní rekord o celých osm centimetrů. „Byl to pěkně dramatický závod,“ řekl Tomáš, „výšku 177 centimetrů jsem skočil až na třetí pokus a málem jsem vypadl.“ 186 ale překonal na poprvé a nechal si zvýšit laťku na 189. Neskočil a musel čekat, jak si povede Václav Sedlák z Mostu, kterého by mohl při stejném výkonu na pokusy porazit a brát zlato. Sedlák výšku překonal svým třetím pokusem a vyhrál. Tomáš, který se z deváté třídy hlásí na sportovní gymnázium do Zábřehu, se skoku do výšky věnuje teprve půl roku. Závodí za klub SSK Vítkovice pod vedením Jana Kotaly. Začínal s basketbalem, Redakce Ve škole máme mistryni republiky v lukostřelbě! Kristina Čechová z 8.D vyhrála 1. místo za družstva v lukostřelbě na mistrovství ČR v Plzni konaném 8. a 9. března. V její kategorii starších žákyň soutěžila mimo jiné družstva z Prahy a Votic. Kristina soutěží rok a půl za lukostřelecký oddíl Mariánské Hory Ostrava. Redakce 3 Do naší školy chodí nejlepší sportovec kraje do 19 let Desetiletá Zuzana Vítečková, dvojnásobná mistryně světa v akrobatickém tanci a show dance, převzala ocenění z rukou bývalé vynikající atletky Táni Kocembové - Netoličkové 7. března v Domě kultury města Ostravy. Žákyně 5.A obdržela skleněnou plaketu, stříbrnozlaté hodinky a velkou sportovní tašku. „Měla jsem na sobě černou sukni a zlaté střevíce, takže ty hodinky se mi k tomu pěkně hodily,“ říká drobná blondýnka, která naposledy vyhrála mistrovství Evropy v show dance v Polsku. Její světové tituly pocházejí z loňského prázdninového mistrovství, které se konalo v kalifornském Hollywoodu. Zuzce gratulovali i maminka, tatínek a babička, kteří ji na vyhlášení doprovázeli. „Když jsem vyhrála mistrovství světa, tak jsem dostala dvě andulky,“ odpovídá na otázku, jestli za svůj nejnovější úspěch dostane od rodičů nějakou odměnu. Zuzka před vyhlášením výsledků předvedla své umění ve skupině s šesti kamarády, když zatančili ve stylu show dance. Linii si asi moc hlídat nemusí, protože kromě přítomného hejtmana Tošenovského a početného publika ji zaujal hlavně raut. „Dala jsem si vepřové maso, jablečný závin a ovoce,“ prozrazuje Zuzka. Tančí od tří let, ale stále se věnuje i tenisu, se kterým začínala. „Trenér tenisu je zklamaný, že na tréninky nechodím každý den jako dříve, ale jen jednou týdně. On si totiž myslí, že jsem se asi narodila s raketou v ruce,“ říká Zuzka. Tenis ale musel ustoupit tancování. Zuzka dnes pod vedením své maminky, choreografky tanečního klubu Katlen, trénuje každý den tři hodiny. Před soutěžemi se mladé tanečnici věnuje také baletní mistr Národního divadla moravskoslezského Igor Vejsada a choreograf Svatopluk Vavruša. Zuzka by se podle svých slov chtěla tancování věnovat i v budoucnosti. „Chtěla bych nejen tančit, ale být i choreografkou jako mamka.“ Redakce Lyžák na Bílé nás téměř zbavil naděje na lyžování. Večer byly podmínky tak tragické, že učitelé začali přemýšlet o turistice. V noci však nastal obrat. Napadalo mnoho sněhu a my jsme se těšili na skvělou lyžovačku. Dobré podmínky vydržely až do konce lyžařského výcviku. Večery jsme vyplnili zábavným programem – zpívali jsme Caraoke, diskotéka, film Sněženky a machři a různé turnaje. V pátek 7. března jsme se vzbudili se špatným pocitem, že jsme poslední den na lyžáku. Bylo nám tam dobře, už díky kolektivu, který se tam sešel. Po příjezdu na chatu jsme zjistili, že nikde v okolí není ani centimetr přírodního sněhu. Sjezdovky byly ale uměle zasněženy, což nám umožnilo vyrazit ráno na svah. Druhý den byly podmínky na lyžování ještě horší. Vinou dopoledního sluníčka nám sníh doslova tál pod nohama. Odpolední vytrvalý déšť Karin Weissová, Lucie Pustějovská a Adéla Friedelová, 9.A 4 Naši žáci fotí Mnozí žáci naší školy v uplynulých týdnech vytvořili umělecké fotografie. Přihlásili se totiž do soutěže „Jak jsem potkal vodu“, kterou u příležitosti Světového dne vody vyhlásilo ministerstvo zemědělství. Na svých fotkách zachytili řeky, vodní plochy, ale také zajímavé detaily jako padající kapky. Každý žák může soutěžit maximálně s pěti fotografiemi, které škola odeslala organizátorům na konci února. O tom, jak naše děti v soutěži uspěly, vás budeme informovat. Redakce Olympiáda z češtiny Jaká vlastně byla? Trochu mě vyděsila, protože jsem počítala s tím, že budeme rozebírat jednoduchou větu a řešit souvětí, doplňovat chybějící písmena a psát slohovou práci. Když jsem přišla společně se čtyřmi spolužačkami do jídelny, kde byla spousta lidí, kteří seděli u stolů a povídali si, sedly jsme si a kecaly taky. Pak nám rozdali papíry a já při pohledu na první otázku úplně znervózněla. Vyděsilo mě to, že místo doplňovaček jsme měli něco vysvětlovat. Nakonec se tam doplňovačka přece jen objevila, dosazovali jsme vhodná slova. To mě nervozita přešla a já se těšila na slohovou práci. Monika Dančišínová a Bára Urbanovská, obě 9.A Krátce z 1. stupně a školní družiny Vítězové školní recitační soutěže, kterou organizovala paní učitelka Dybalová, se nedávno účastnili obvodního kola. VITA-JARO-VELIKONOCE. To všechno můžeme shrnout pod jediným názvem, a to: DÁRKY OD OVEČKY. Třetí a čtvrté třídy chodí podobně jako jejich starší kamarádi do Renarkonu. Naše škola si nenechala ujít Pěveckou soutěž, kde se ukázali žáci, kteří mají nádherný hlas a jdou si za svým snem. Naši milí družinářci se seznámili s klaunem Hopsalínem, který tu byl 26.února. V únoru navštívily 3. třídy Lesní školu, kterou si velice pochvalují, neboť se jim tam hrozně líbí. V únoru si všichni žáci zkusili Barvy života. 4. třídy jely do planetária. Tam se děti mohly dozvědět všechno o vesmíru, hvězdách a planetách. Pro větší milovníky četby je tu projekt Čtu si rád, který byl ale přesunut kvůli malování na duben. Ti, kdo rádi chodí do knihovny a půjčují si spoustu knih, si určitě nemůžou nechat ujít návštěvu místní knihovny v K-triu. Žáci z prvního stupně ji pravidelně navštěvují. Na představení Jaro s kamarády zavítají 1.a 2. třídy. Nejvýznamnější akce, která se u nás pořádá každý rok, se jmenuje NANUK PRO TYGRA Klaudie Houdková a Lucie Frejková, obě 8.C 5 Ze čtvrté schůze školního parlamentu: Smíme se líbat? Nevadí, když se na chodbě ve škole drží holka a kluk za ruce nebo si dají pusu? Nehrozí za to nějaký kázeňský trest? To byl jeden z dotazů, které zazněly na čtvrté schůzi školního parlamentu konané 5. března ve 14 hodin. Učitel Goj, který parlament vede, přiznal, že na tuto otázku neumí odpovědět, a slíbil, že se zeptá vedení školy. Zajímavý návrh přinesli chlapci z deváté třídy. Uspořádali by školní turnaj v nějaké počítačové hře. Přítomným se tato myšlenka zalíbila, nicméně se rozběhla diskuse, jaká hra by to mohla být. Většina se nakonec shodla na tom, že by se určitě neměla hrát bojová hra, jakkoli je tento druh, především u kluků, oblíbený. Zazněl také návrh, že by se o typu soutěžní hry mohlo v celé škole hlasovat. Na výběr by byla třeba strategická, sportovní hra a podobně. Učitel Goj upozornil přítomné žáky na skutečnost, že od tohoto týdne se na druhém stupni zavádějí dozory u šaten. Vysvětlil, že je to kvůli nevhodnému chování mnohých žáků v tomto prostoru, a vyzval členy parlamentu, aby se s tím něco pokusili udělat. Nesouhlasnou reakci vyvolalo u většiny dětí oznámení o rozhodnutí vedení školy, že se ve třídách zakazuje chování drobných zvířat (morčata, křečci). Argumentovaly tím, že se o své třídní mazlíky dobře starají. Fakt, že se v některých třídách vyskytly i případy nedostatečné péče o zvířata, však museli žáci nakonec uznat. Redakce Žáci instalovali náš školní časopis na výstavě Dne 18. ledna byli žáci sedmých tříd PVP žurnalistika prezentovat školní časopis Chaos Teenagerů na výstavě školních časopisů v centru Ostravy. Bylo tam mnoho různých druhů časopisů z různých škol, například ze ZŠ Klegova a naší školy. Časopis vystavilo jedenáct žáků pod vedením pana učitele Jana Goje. Časopis jsme měli v barevné formě, aby to vypadalo co nejlépe. Žáci museli pracovat ke konci trochu rychleji, aby to všechno stihli. Michal Pytlík, 6.C Na recitační soutěži děti ochutnaly poezii Místo počítače knížka, místo hry verše. To je situace, kterou si mohou prožít žáci, již se jako recitátoři nebo i diváci účastní recitační soutěže. Tradiční školní akce se tentokrát konala 26. února v odpoledních hodinách. Sešlo se na ní celkem 13 recitátorů, kteří soutěžili ve dvou kategoriích: žáci šestých, sedmých tříd a osmých, devátých tříd. Nechybělo ani publikum, které tvořili spolužáci soutěžících. Výběr přednášených básní byl široký – od Karla Jaromíra Erbena až po moderní francouzskou poezii v překladu Karla Čapka. Děti se mohly text naučit nazpaměť, ale mohly ho i číst nebo 6 ředitele Vlasta Krmášková, která byla spolu s učiteli českého jazyka v porotě. Po odeznění všech básní vyhlásila porota ty recitátory, kterým se jejich přednes povedl nejlépe. „Všichni, kteří vystoupili, si zaslouží obdiv. Přijít před publikum a říct jen pár obyčejných vět nebo dokonce zarecitovat je totiž velká odvaha,“ uvedl v souvislosti s vyhlášením vítězů Jan Goj. První dva nejlepší budou naši školu reprezentovat na obvodním kole recitační soutěže, která se koná 14. března ve středisku volného času v Zábřehu. mít báseň alespoň v ruce, kdyby jim text vypadl. „Nechceme žáky zbytečně stresovat. Vždyť recitační soutěž není soutěž o nejlepší paměť, ale o nejkrásnější projev,“ vysvětlil učitel češtiny Jan Goj. Atmosféra v krásně vybavené přírodovědné učebně, kde se soutěž konala, byla jiná než v běžných vyučovacích hodinách. Na recitátorech i publiku bylo vidět napětí i nervozita. Přítomné na těch 45 minut dýchlo kouzlo poezie. „Je hezké zastavit se v dnešní uspěchané době alespoň na chvíli, zamyslet se, zasnít. A k tomu nám může pomoci i poezie,“ řekla zástupkyně Výsledky: Šesté a sedmé třídy Osmé a deváté třídy 1.místo: Veronika Bystroňová (6.A) 2.místo: Nela Juříčková (6.C) 3.místo: Daniela Mertová (6.B) 1.místo: Martin Hlobil (8.B) 2.místo: Andrea Pravdová (8.C) 3.místo Renáta Seidlerová (9.A) Obvodní kolo v recitační soutěži bylo fajn. Až na tu trému Tréma. Tak takhle by se dalo popsat obvodní kolo v recitační soutěži, které se konala 14. března. Soutěžilo se ve dvou kategoriích: 6.-7. třídy a 8.-9. třídy. Bylo tam přibližně 50 žáků ze základních škol. Soutěž se konala ve středisku volného času v Zábřehu. Obvodního kola v recitační soutěži se zúčastnili tito žáci naší školy: Nela Juřičková z 6.C, která se ve školním kole umístila na 2.místě, Veronika Bystroňová z 6.A, ta byla ve školním kole první, Andrea Pravdová z 8.C (ve školním kole se umístila na druhém místě) a Martin Hlobil z 8.B, který školní kolo vyhrál. Bohužel se žádný z našich žáků neumístil na prvních třech místech, ale snaha byla. Někteří žáci měli velmi zajímavé básně. Jedna dívka recitovala text, který byl napsaný jako jazykolam, jiní si dokázali zapamatovat velmi dlouhé básně. Bylo to dobré, až na tu trému, která nás po celou dobu provázela. Nela Juřičková, 6.C a Veronika Bystroňová, 6.A Představení Mystery of dance se nám moc líbilo Dne 20. prosince se celý druhý stupeň odebral do Domu kultury města Ostravy, kde se konalo taneční představení Mystery of dance. Byl to krásný příběh víly, která se zamilovala do obyčejného smrtelníka. Měli se moc rádi, ale bohužel to nešlo, protože on byl obyčejný člověk a ona neobyčejná víla. Tanečníci tancovali ve stylu irské hudby. Nejvíc nás zaujalo stepování. Byli neuvěřitelně sladění. Akce se líbila nejen žákům, ale i přítomným učitelům. „Představení se mi velmi líbilo. Jen co slyším kapku irské hudby, začnu se tetelit 7 blahem,“ řekla paní učitelka Součková. Pan učitel Goj dodal: „Naučit se tak skvěle tancovat, na to musí mít člověk prostě talent.“ Akce to byla vydařená, jen z pohledu žáků 9.A měla jednu chybu. „Někteří žáci v publiku nepochopili, že když vystupující začne tleskat, tak se má přidat obecenstvo. Naše 9.A se proto musela ujmout role roztleskávačů a roztleskávaček, k nimž se pak přidali ostatní. Barbora Urbanovská, Lucie Pustějovská, 9.A Žáci naší školy si povídali s policistkami Všechny ročníky naší školy absolvovaly v termínu 3. až 12. prosince besedy s policistkami městské policie. Besedy byly velmi zajímavé, protože obsahovaly to, co se žáků bezprostředně týká, s čím se setkávají ve svém okolí a mnohdy neví, jak správně reagovat. Policistky uváděly konkrétní příklady, které se staly dětem v našem městě, a uvedly možnosti, jak postupovat, když se dítě dostane do problému, ať už jako oběť nebo pachatel trestného činu. S žáky na prvním stupni hovořily strážkyně zákona hlavně o úrazech, jejich prevenci a pravidlech silničního provozu, na druhém stupni se pak probírala témata jako šikana, zákony ve městě, trestní odpovědnost dětí a mládeže, trestný čin a přestupek nebo drogy. „Policistky nám třeba říkaly, že pokud budeme někdy chodit na Stodolní, nikdy odtamtud nemáme odcházet sami, aby se nám něco nestalo, řekla žákyně 9.C Dominika Riedlová. „Povídání s policistkami pro nás bylo určitě prospěšné,“ zhodnotila tuto akci. Redakce Naši žáci navštívili v roli novinářů Úřad městského obvodu Ostrava-Jih Žáci sedmých ročníků, kteří chodí do povinně volitelného předmětu Žurnalistika, navštívili 30. listopadu Úřad městského obvodu Ostrava-Jih. O svém bydlišti, sídlišti Bělský Les, si ve velké zasedací místnosti povídali s tiskovým mluvčím úřadu Michaelem Kuttym. Do místnosti, kam mluvčí děti pozval a kde jim odpovídal na jejich otázky, se žáci možná už nikdy nedostanou. V zasedací síni se totiž konají tak zvané Rady, schůze zastupitelů, které jsou veřejnosti i médiím nepřístupné. Žáci, sedící poněkud nesví na polstrovaných židlích u masivního oválného stolu, se mluvčího ptali hlavně na to, kdo byli lidé, po kterých jsou pojmenovány ulice, kde sami bydlí. Dověděli se například, že dr. František Lýska byl hudební pedagog a sbormistr nebo že Bohumír Četyna se ve skutečnosti jmenoval Bohumír Strnadel a byl spisovatelem. Nová byla pro žáky také informace, že ulice, na níž stojí jejich škola, byla po malíři B. Dvorském pojmenována v roce 1984. Po besedě v zasedací místnosti Michael Kutty provedl děti po úřadu, ukázal jim například oddací síň. Akce na Úřadu městského obvodu Ostrava-Jih byla jednou z prvních, které patří do projektu s názvem Naše škola a sídliště Bělský Les. Ten je zaměřen na historii naší čtvrti i školy samotné a také na původ názvů ulic sídliště Bělský Les a okolí. V rámci projektu budou žáci shánět informace nejen na úřadech, ale třeba také na Ostravské univerzitě, budou malovat obrázky s tématy školy a přilehlých ulic či zpracovávat prezentaci projektu na počítači. Redakce 8 Volejbal v naší škole „Byl to pěkný, vyrovnaný volejbal. V našem týmu nejsou žádné volejbalistky, které by hrály závodně, a přesto jsme uspěli,“ řekla trenérka Marie Kaperová. Z obvodního kola se postupuje do městského, odtud vede cesta do kraje a kola celostátního, které se hraje v Praze. Turnaje kluků se účastnily jen školy, které volejbal pravidelně trénují, takže úroveň hry byla, podle slov Marie Kaperové, ještě o něco vyšší než u dívek. „Mnozí kluci z naší školy chodí do volejbalového kroužku a někteří začali hrát i závodně v klubu DHL,“ upřesnila trenérka. Ve finále turnaje vyhráli naši kluci těsně 2:1 nad gymnáziem F. Hajdy a postupují do městského kola, které se bude hrát do konce dubna na ZŠ Šeříkova. Na začátku května se pak v naší škole koná krajské finále. „To, že Asociace školských sportovních klubů, která je hlavním organizátorem volejbalových soutěží, svěřuje pořádání turnajů velice často naší škole, dokazuje dobrou kvalitu naší práce v této oblasti,“ uzavřela Marie Kaperová. Redakce Na konci února byla naše škola opět plná volejbalu. V pátek 22. sehrály v hale své obvodní kolo dívky, následující týden v úterý pak chlapci. Dívčích družstev se dostavilo pět (kromě našich gymnázium F. Hajdy, ZŠ Formanova, ZŠ Provaznická a ZŠ Paskovská), hrálo se systémem „každý s každým“. Vyhrály holky z gymnázia, druhá byla ZŠ Formanova a třetí skončilo naše družstvo. Sportovní třída 6.A se účastnila atletických závodů Ve sportovních výsledcích se v tomto článku vracíme až do loňského prosince. Nevadí, že je to už nějaký čas, hlavně když se co nejvíc lidí dozví, jak šikovné sportovce u nás máme a jakých výkonů dosahují. Ve středu 12. prosince se konal Vánoční turnaj v atletickém tunelu u ČEZ arény. Konaly se tam například tyto disciplíny: skok do dálky, sprint na 60 metrů, sprint 60 metrů překážky, skok do výšky, běh na jeden kilometr. Byla tam velmi napjatá atmosféra, každý chtěl vyhrát, ale vyhrát muže samozřejmě jen jeden. Bylo to tam dost těžké, ale dalo se to, také tam byli velmi silní, zkušení a zdatní soupeři. Věková hranice byla mezi ročníky 94-95 a vyskytly se tam i nějaké ,,devadesát šestky“. Hlavní pořadatel byl pan trenér Černý. Bohužel časový skluz, který se vyskytl, provázel všechny disciplíny. Jelikož tento skluz byl problém, pořadatelé se to všechno snažili dohnat. Tak se například běžely dvě disciplíny současně. Filip Kudělka, Ondřej Polák a Kuba Maňák, všichni 6.A která vypadala trochu jako okap. Když se do ní mluvilo, tak se hlas ozval asi za půl minuty jako ozvěna. Kluci byli jak malí, všechno museli vyzkoušet, do všeho mlátili. Sahali i na věci, na které neměli. Hravá výstava Po první vyučovací hodině jsme jako třída 9.A opustili školu a jeli jsme se podívat na výstavu Orbis Pictus. Bylo to tam zajímavé. Viděli jsme neobvyklé exponáty – dalo se přes ně dorozumívat, hrát na ně podobně jako na hudební nástroje. Nejvíc nás zaujala plechová trubice, Karin Weissová, Lucie Pustějovská, Adéla Friedelová, 9.A 9 ŽIVOT V NAŠÍ ŠKOLE V naší škole někteří žáci podvádějí se známkami Všimli jsme si, že se v naší škole rozšířily podvody se známkami. V praxi to vypadá asi takhle: žák dostane z písemky špatnou známku, například čtyřku. Po rozdání písemek se učitel zeptá na výsledek jejich práce. Žák místo čtyřky nahlásí dvojku. Učitel si ji zaznamená a při zapisování do žákovské knížky se již na danou písemku nepodívá. Žák si tak bez povšimnutí učitele vylepší svůj průměr. Chtěli bychom na to upozornit především Vás učitele. Víme, že toho máte hodně s tolika žáky, ale nenechme to bez pozornosti. Víme, že vztah učitele k žákům je i o vzájemné důvěře, ale málokdy se tato důvěra setká s poctivostí. Největší chybou učitelů je, že si nechávají diktovat známky od žáků. Žák si tak může vymyslet jakoukoliv známku, kterou pak učiteli řekne. Prosím nedivte se, proč tento článek není podepsaný, nechtěli jsme nikoho jmenovat a chtěli jsme zůstat v anonymitě, aby se to dotyčných nedotklo. Reportáž Úklid ve škole aneb Vůně saponátu V hodinách žurnalistiky si někteří žáci ze 7.C vyzkoušeli, jaké to je uklízet ve škole. My jsme byli jedni z nich. Od paní uklízečky jsme dostali jako první na práci leštění skel hlavního vchodu 2. stupně. Na tuto práci jsme potřebovali okenu a hadr. Ze začátku to byla sice legrace, ale po chvíli nás začaly bolet ruce. Tato práce se zdá být lehká, ale opak je pravdou. Další prací, kterou jsme dostali, bylo vytírání schodišť. Používali jsme kbelík s vodou, hadrem a saponátem. Všechno jsme to vozili ve speciálním vozíku. Před každým vytíráním jsme museli namočit hadr do vody se saponátem, pořádně ho vykroutit a dát na smeták. Vykroutit takový hadr však chce pořádnou sílu v rukou! Když jsme měli vytřeno, museli jsme všechen ,,hnus“ vylít do záchodu, který zrovna nevoněl po fialkách. Tuhle práci dělaly taky Nikola se Zdeňkou. Jako další práci nám paní uklízečky zadaly luxování v přírodovědné učebně. Co k tomu dodat, vysavač nebyl zrovna nejkvalitnější a bylo tam hrozné vedro. Byl tam s námi i spolužák Kuba, který vše fotil. Musíme prostě přiznat, že paní uklízečky to nemají lehké. Naše spolužačky Marki a Renča uklízely ve fyzikárně. Musely tam vytírat podlahu a umývat učitelský stůl a parapety. K tomu všemu ještě tekla voda z umyvadla a musely to jít nahlásit. Potom holky ještě zametaly schodiště. Před nimi tam byli i Kuba s Bárou. Moc se jim to nelíbilo, a tak si to holky s nimi vyměnily. Sama Bára prohlásila: „Byl to hnus a pěkně to smrdělo!“ Když tam holky přišly, s velkou radostí jim Bára s Kubou strčili hadr do ruky. Když se na to vrhly, tak se Renča polila a zaklela: „Sakra, polila jsem si kalhoty!“ Marki si zase sedla na mokré rukavice a vykřikla: „Fuj, mám mokré rifle!“ Všechny to moc bavilo, ale určitě by nikdo z nás tuto práci dělat nechtěl. Markéta Maxerová, Karolína Maxerová, Tereza Olšáková, Renata Míčková, Nikola Ščudlová, Zdeňka Šedová a Jakub Konečný, všichni 7.C 10 Těžký život roztleskávaček Začalo to tak, že nám paní učitelka Kaperová navrhla, abychom vystupovaly na volejbalovém turnaji jako roztleskávačky. Proto jsme se rozhodly, že to zkusíme. Nejdříve jsme si sestavily naše taneční družstvo, na začátku nás bylo osm, ale teď po dlouhých trénincích nás je jenom pět, jedna z nás onemocněla a ostatní nemají dostatek času na trénování. Je to sranda trénovat, ze začátku jsme ustavičně cvičily a zkoušely nové kroky, ale to vydrželo jenom první tři dny, protože na čtvrtý den jsme se probudily a všechny jsme zjistily, že máme natažený asi každý sval v těle, bylo to opravdu z ničeho nic, prostě ze dne na den. Trénujeme většinou na chodbě nebo v tělocvičně s paní učitelkou Kaperovou. Něco se díky tomu i naučíme, ale má to i své nevýhody. Ze začátku jsme měly různé problémy, nevěděly jsme, od koho si půjčit CD přehrávač, jaké budeme mít oblečení a další maličkosti. Některé jsme vyřešily, ale některé nám pořád dělají problémy. Potom musíme trénovat i několik hodin denně, protože do vystoupení máme necelý měsíc. Taky jsme musely v hodině angličtiny předvést, co už umíme, aniž bychom byly připravené. Nejprve jsme si mysleli, že to bude trapas, ale nakonec to dopadlo dobře, sestava se nám povedla. Zatím umíme jen začátek první sestavy, ale pomalu se budeme učit i další. Budeme trénovat po vyučování v našem volném čase s paní učitelkou Kaperovou, která nás neustále povzbuzuje. Nikdy by nás nenapadlo, že to bude opravdu makačka. Klára Vaňková, Zdenka Polcíková, Adéla Polcíková, Eliška Urbančíková, Veronika Vránová, všechny 9.C Jak jsme na prvním stupni pomáhali s dotazníkem Barvy života Naše třída 7.C pomáhala paní učitelce Oršulíkové s Barvami života. Celý týden jsme prvnímu stupni vysvětlovali, jak se s testem zachází, a říkali jsme jim, co různá slova v testu znamenají, například hospitace, sex, inspekce nebo pedagogická rada. Prvňáčkům jsme to museli číst a klikat za ně myší. Menší děti nosily s sebou žákovské knížky, protože nevěděly svůj rok narození. Tak jsme to museli zjišťovat podle rodného čísla. V testu jsme měli nejprve určit barvy od nejmilejší po nejméně milou. A dále jsme přiřazovali k danému slovu tři barvy, které se nám vybaví. V kruhu se zobrazilo osm barev: červená, žlutá, modrá, fialová, zelená, hnědá, černá a šedá. Ty nejmenší děti na prvním stupni si někdy pletly barvy, třeba fialovou s růžovou nebo šedou s bílou. Bylo tam asi okolo sto padesáti slov. Když to nějaké dítě dodělalo, vyměnilo se s druhým. Jak to všichni udělali, tak jsme mohli jít na internet. Po hodině jsme museli znovu nachystat internetovou stránku dapservices.cz a zadat kód. Pak postupně kluci odváděli děti do tříd. Týden barev se nám moc líbil. Byli jsme spokojeni, nejlépe se nám pracovalo s prvňáčky a druháky. Dá se to říct jednou větou: Bylo to úžasné! Markéta Maxerová, Tereza Olšáková a Renata Míčková, všechny 7.C Třídu 6. B ovládli hippies Skoro všichni na sobě měli ve středu 5. prosince batikovaná trička a říkali si bratře a sestro, mír s tebou, láska je vše a jiné věci. Proto jsme pro vás získali pár informací, kdo to ti hippies vlastně byli. Psal se rok 1966 a na festivalu Trip v San Franciscu byl oficiálně vyhlášen vznik tohoto hnutí. Pro hnutí hippies postrádala válka smysl, nechtěli umírat pro svou vlast a ani zabíjet, chtěli jen mír a svobodu. Tím měli na mysli bezstarostný život. Od té doby začali lidi nosit kytky a batikovaná trika s různými nápisy a to se nelíbilo prezidentovi USA Johnsonovi, který chtěl hippies zrušit. Par lidí z hnutí hippies: John Lennon, Jimmi Hendrix, Janis Joplin, Jim Kortison (sexuální idol éry hippie). Barbora Kohutová a Mirka Kuncová, obě 6.B 11 Naše škola vyhrála florbalový turnaj Žáci naší školy se zúčastnili obvodního kola ve florbalu. Turnaj se konal v naší škole, v hale. Atmosféra byla žhavá. Žákům se tam moc líbilo. Děvčata více zajímali hráči než hra a diskutovala o tom, který se jim více líbí. Kluci to prožívají a holky to nebaví. Kluci z jiných škol plivou na naši halovou podlahu. Někteří chlapci mají nevhodnou obuv. Některým hráčům se daří, a jiným ne. Rozhodčí byl velmi pozorný a přísný. Hovořili jsme s paní učitelkou Kaperovou a ta nám řekla něco o dívčím florbalovém zápase v obvodním kole: „Naše děvčata hrála bohužel jen s jedním družstvem, protože ostatní družstva se nedostavila. Vyhráli jsme nad ZŠ Paskovskou 13:3 a postoupili do městského kola. Divačka Lucie Kleinová nám řekla: „Je to tu super, ale více než ten zápas mě zajímají kluci z jiných škol.“ První místo vyhrála naše škola, druhé obsadila Klegova, třetí místo Paskovská a poslední byla Mitušova. Denisa Kalocsaiová a Nikola Novotná, obě 8.D Pedagogická praxe z pohledu budoucího učitele Když jsem přišel po letech zpět do této školní budovy, vůbec jsem netušil, jaká příjemná překvapení mě čekají. Potkat bývalé pedagogy, chodit po chodbách, kde jsem chodil i běhával, a jen tak si zavzpomínat, jaké to byly časy na „základce“. O to příjemnější byl vstup do první hodiny - 6.C, kde právě pan učitel Goj vyučoval výchovu k občanství. Už je to dávno, kdy jsem měl občanskou výchovu, tehdy ještě s paní učitelkou Bijotovou, u které byly hodiny „občanky“ vždy akční. Až na pár řešitelných problémů během hodiny jsme se přehoupli na druhý konec, který nám oznámil všemi milovaný „libozvuk“. Velice bystrá třída 9.A má hluboké dějepisné znalosti… Dokáže mnohdy překvapit i pobavit. O tom mě přesvědčili hned první pondělí. Po „těžké“ písemce přišlo na řadu zodpovídání otázek z kontrolního testu. To se ale právě některým stalo osudným. Ptá se učitelka Krmášová: „A jak se nazývá spolupráce Německa a Itálie, později připojeného Japonska během druhé světové války?“ „Bermudský trojúhelník Berlín – Paříž Tokio!“ zní odpověď jednoho žáka. Paní učitelka nevěřícně kouká. „Prosím?!“ Hodně špatně se vzpamatovávala z této odpovědi a kdo ví, jak jí bylo! „To je špatně!“ zvolala na celou třídu a prozradila celé třídě sladké tajemství, že se jedná o osu Berlín – Řím –Tokio. Tipování odpovědí ze strany žáků, napovídání při písemce i špatné odpovědi – ano, i toto jsou budoucí středoškoláci! 6.B – jak se říká čeština hrou, a proto to byla zábava. Alespoň pro mě! Výjimky ve skloňování podstatných jmen: oči, uši, nohy, ruce, kolena, ramena. I já jsem si velice rád zopakoval toto učivo, které není zrovna pro všechny žáky jednoduché. Toman a Lesní panna byla pro 6.C zajisté velkým literárním zážitkem. Někteří dokázali z této ukázky převyprávět příběh jako krvák alias „bouchačky“ v pohádce nebo například jako detektivku v podobě „koňského salámu“, viďte Renku a Kubo. Jak už to bývá – balada se smutným koncem a takový byl i konec hodiny v této třídě. Vůbec se mi odtud nechtělo! Stejný pocit mám také v 9.C, ve které mám náslechy jak v češtině, tak dějepise. Nečekal jsem, že ještě v dnešní době existuje klidná třída, jako je tato. Díky třídám, ve kterých jsem trávil nejvíce hodin, jsem se ujistil, že učitelská profese i v dnešní době stojí za to. P.S.: Informaci, že se hedvábí vyrábí z much, si s sebou odnesu. Pavel Březinský Jsem jediný kluk z celé třídy S Pavlem Březinským, praktikantem v naší škole, o tom, jaké je to na střední a jak vzpomíná na svou bývalou „základku“. Pavlovi je 19 let a studuje střední odbornou pedagogickou školu. Kdysi chodil do naší základní školy. Za dva roky bude dělat maturitu z češtiny, dějepisu, angličtiny, pedagogiky a psychologie. Do příštích let plánuje jít na Ostravskou univerzitu, Filozofickou fakultu, obor učitelství češtiny a dějepisu pro střední školy. 12 Pavle, máte ve vaší škole žákovské knížky? Ne, nemáme, máme studentský průkaz. Má to stejný princip jako žákovská, jen to je menší. A co poznámky, dostáváte je? Ne, to rozhodně ne. U nás jsou děti hodné (smích), ale když už to je nutné, tak studenta profesor/ka vyhodí za dveře a má jednu neomluvenou hodinu. Za tři hodiny je potom dvojka z chování. Když jste chodil na tuhle školu, kde jste měl třídu? Měl jsem ji na druhém patře, kde je právě teď 8.B. Kdysi to byla moje 9.F. Jak jste přežil tento týden u nás ve škole? Měl jsem s sebou prstýnek, který mi sestra dovezla z Řecka, jen ten mi pomohl přežít 6.A a 9.A. Když jste chodil k nám do školy, jaká byla vaše třídní paní učitelka? Paní Adámková. Byla velmi hodná a jsem rád, že jsem ji zase po tak dlouhé době mohl vidět. Co byste chtěl učit? Dějepis a češtinu. Jinak to povolání se mi velice líbí, protože můžu naučit děti. Ale myslím, že mám ještě dost času. Co jste měl tento rok na vysvědčení No, řeknu to takhle: byl jsem třetí nejlepší ze třídy, ale rozhodně o sobě neříkám, že jsem šprt! A také bych chtěl dodat ke své třídě, že jsem jediný kluk. Ale abych pravdu řekl, ani mi to moc nevadí. Ještě bych chtěl na závěr říci, že nejhodnější třídy tady byly 6.B, 6.C, 9.C a žákyně Bára ze 7.B. Bára Peterková a Nikola Přečková, obě 7.B Škola 1999-2008. Co se změnilo Naši školu navštěvujeme už od roku 1999. Když jsem vešla do 1.C, málem jsem se vyděsila. Třída byla bílá, zeď zdobily jen nástěnky s číslicemi a obrázky.1.A vypadala taky tak. Jídelna byla sněhurkově bílá, zdobil ji jen jídelníček a zvláštní obrázky, které se tam vůbec nehodily. Tácky se podle našeho názoru taky nikomu nelíbily. Byly na nich švestky a meruňky v dost ošklivých barvách. Naše škola měla největší počet žáků v Ostravě. V roce 2000 jich bylo určitě přes 1000. Nebyly žádné vánoční jarmarky ani školní akce. Když jsme byly ve třetí třídě, začaly se dít věci. Naše škola se začala měnit. Lavice byly veselejší, ošklivé tácky z jídelny zmizely a dokonce zmizely i ty obrázky. Začaly být akce a jarmarky, kde jsme si vždycky vydělali peníze na školní výlet. Vždycky jsme navymýšleli tolik věcí, které jsme chtěli prodat. Líbí se nám šatny na prvním a teď i na druhém stupni, taky jídelna, tělocvičny, hala, třídy a knihovna, taky počítačové učebny, chemická laboratoř a taky přírodovědná učebna. Druhý stupeň je taky hezký. Třeba vymalované třídy a chodby. Zkrátka na naši školu budeme vzpomínat jen v dobrém a věříme, že škola ještě více vykvete a bude stále hezčí a hezčí. Lucie Machnáčová, 8.D a Bára Urbanovská, 9.A 13 Recitační soutěž z mého pohledu Naše třída se sešla před školou ve dvě hodiny. Vešli jsme do školy a šli jsme před biologickou učebnu. Soutěž se ještě připravovala, takže jsme se mohli duševně připravit. Skoro všichni měli trému. Pak jsme vešli do učebny. Posadili jsme se. Bylo zde pět porotců. Pan učitel Jan Goj všechny soutěžící představil. A pak to všechno začalo. Všichni se předvedli, jak nejlépe uměli. A nakonec jsem byl na řadě já. Učitel řekl mé jméno a já jsem najednou dostal trému jako nikdy. Stoupl jsem si na stupínek a začal jsem recitovat. Brzy jsem to měl za sebou. Potom recitovali i další soutěžící z druhé kategorie. Nakonec se všichni učitelé poradili o vítězích a pak je vyhlásili. Byl jsem rád, že to mám za sebou. Jakub Šponiar, 6.C V centru Renarkon jsme se dověděli něco o své třídě i o sobě Dne 11.ledna byla 6.C v centru Renarkon. Je to protidrogová organizace, která se ve svém Centru primární prevence zabývá také vztahy mezi lidmi, problémy v rodině, mezi kamarády a podobně. Tento den jsme si s asi třicetiletým sympatickým pracovníkem centra povídali o třídním kolektivu a jak se v něm chovat. Za prvé jsme si řekli, jak se jmenujeme a jak se cítíme ve třídě. Poté jsme dostali dotazníky, ve kterých jsme měli vyplnit otázky, například jaké je naše oblíbené jídlo nebo jaký druh hudby nejraději posloucháme. To se pak četlo, aniž by se prozrazovalo, kdo dotazník napsal, a třída podle vyplněných údajů hádala, o koho jde. Dále jsme tam házeli plyšákem a ten, kdo ho měl, řekl buď přání nebo nějaký koníček, který mělo mít co nejvíce spolužáků stejný a za druhé co nejméně spolužáků stejný. Ke konci jsme dostali dotazníky, na kterých bylo hodnocení, jak se nám ten den líbil, kolik je nám let a jakého jsme pohlaví. Mohli jsme tam taky napsat nějaký vzkaz. Michal Pytlík, 6.C Reportáž Hasiči, to jsou borci aneb Z postele do auta za dvě minuty Před Vánoci jsme navštívili hasičskou stanici v Ostravě - Zábřehu. Hasiči nám věnovali mnoho času, a proto jsme se dozvěděli hodně zajímavých informací. Hasič, který nás provázel, namakaný sympatický třicátník, nám zodpověděl všechny naše otázky a provedl nás celou stanicí. Dozvěděli jsme se od něj, že v Ostravě je pět stanic a bude jich šest. Všechny tyto stanice si navzájem pomáhají a všechny pracují neomezeně 24 hodin. Každá z nich se specializuje na určitý druh nehod a katastrof, které hasiči řeší. Například na odchyt zvířat, chemické katastrofy a tak dále. Ano, správně, hasiči nemají zdaleka v popisu práce jen hašení požárů. Vyprošťují lidi z pomačkaných aut po nehodách, pomáhají při živelních pohromách, jako jsou povodně a podobně. Když třeba hoří a hasiči mají poplach, musejí ze stanice vyjet do dvou minut. Na to je dokonce zákon. „Za tu kratičkou dobu se musíme obléknout do hasičské výstroje (ale přilbu nebo dýchací přístroj si nasazujeme většinou až v autě), musíme sjet po tak zvaném skluzu do garáže k autu a vyrazit,“ říká náš průvodce. Jeden výjezd stojí asi deset tisíc korun. Hasiči, kteří slouží na zábřežské stanici, jsou rozděleni na skupiny A, B a C. Každá skupina má 24 hodinovou službu, pak dva dny volno, pak zase službu a tak se skupiny střídají pořád dokola. Ne náhodou se 14 tomu říká kolotoč. Když během služby není výjezd, můžou si hasiči na stanici zajít do posilovny, spát nebo hrát různé sporty v nové a hezké tělocvičně. Ložnice, stejně jako celý interiér stanice, jsou moc pěkné, mají šest postelí. K dispozici je hasičům taky jídelna a společenská místnost s televizí a DVD. Měli jsme možnost nahlédnout také do místnosti, kde sídlí dispečink. To je takový mozek celé stanice, veškeré informace směřují právě tam. Právě tady zazvoní telefon, když vytočíte 150. Přicházejí sem informace z centra tísňového volání, výjezdy a ovládají se odtud taky výstražné sirény v celé Ostravě. Těch je šedesát, co dva kilometry jedna. Jak probíhá hlášení například požáru? Po té, co dispečink převezme telefonát, spustí poplach. Po celé budově začnou blikat světla a z reproduktorů se ozývá, že ta a ta skupina má ihned vyjet. Dole v garáži je počítač, kde se objeví všechny údaje o neštěstí – adresa, co se přesně stalo a další informace. Tohle si převezme jeden z hasičů, všichni naskákají za ty dvě minuty do auta a jedou. Jeden takový výjezd jsme viděli na vlastní oči. Hasiči vyjeli s tak zvaným bizonem. To je speciální auto na vyprošťování zapadlých kamionů a vytahování těžkých břemen. V garáži, kam jsme se byli podívat, bylo kromě bizona plno dalších aut. Cisternová automobilová stříkačka je určena k hašení vysoce hořlavých látek. Nádrž na vodu má objem dva a půl tisíce litrů. Kombinovaný hasící automobil je určen k hašení rozsáhlých požárů. Obsahuje tři druhy hasiv - prášek, pěnu a vodu. Našeho průvodce jsme se zeptali, jaké podmínky musíte splňovat, když se chcete stát hasičem. • 18 let • čistý trestný rejstřík • zdravotní způsobilost • fyzická zdatnost (udělat testy - 30 kliků, 40 lehů-sedů, 1000 metrů běh) • psychologická zdatnost (nebát se výšek, být odolný proti stresu atd.) • minimálně střední škola s maturitou Více informací o Hasičském záchranném sboru Moravskoslezského kraje na stránkách : www.hzsmsk.cz www.pozary.cz www.katastrofy.com Jakub Konečný, 7.C Dopisy a vzkazy žáků zaměstnancům školy paní ředitelce, učitelům, kuchařkám, školníkům, vychovatelkám, uklízečkám i jiným Milá paní učitelko Krmášková, chtěla bych Vás pochválit za krásné hodiny dějepisu, které jsem s Vámi měla, a doufám, že stejně hezké budou i ty další. A ještě bych Vám chtěla sdělit, že jste velmi hodná, milá a nejlepší učitelka. S pozdravem Veronika Skřičková, 6.B P.S.: Prosím, odepište mi, děkuji. Vážená paní učitelko Bačovicová, moc Vám děkuji, že jste mi nedala na vysvědčení 4 ze zeměpisu. Protože kdybych přišla domů se čtyřkou, tak bych Vás už asi nikdy neviděla. Proto Vám děkuji. S pozdravem Vaše žákyně Petra 15 Vážená paní učitelko Bačovicová, ráda bych Vám poděkovala za 4 ze zeměpisu na vysvědčení. Doufala jsem, že mi dáte trojku, ale čtyřku, tak to ne. Když jste mi teď dala horší známku, tak na konci roku mi snad přidáte a dáte mi tu lepší! Děkuji a přeji hezký den. Lucka Dobrý den paní učitelko Dybalová, chtěla bych Vám poděkovat za to, že jste to se mnou celých pět let vydržela a měla se mnou trpělivost. Bylo mi s Vámi dobře. Na druhém stupni to teda není nic moc, ale zato tady jsou kamarádi. Do třídy chodíme vždycky tři patra a třída je na konci chodby. Hodní učitelé jsou tady jenom někteří. S pozdravem Vaše bývalá žačka Monika Homolková Pane učiteli Ošmero, chtěl bych Vás upozornit, že 6. B a C už v tělocviku nebaví pořád běhat a házet s medicimbály. Chceme hrát fotbal, házenou a vybíjenou. S pozdravem Tomáš Polášek Vážené paní kuchařky, musím Vás pochválit za dobrá jídla, která vaříte. A co teprve svačinky! Jsem ráda, že na svačinu dáváte párek, pizzu a podobně. A ty buchty, které pečete, ty jsou vynikající. Ale nemusely byste je dělat s citrónovou polevou. Jinak jsem s Vámi spokojená. Děkuji, s pozdravem Monika Bartošová Dobrý den paní vedoucí kuchyně, přál bych si, aby se u nás ve škole vařila jenom sladká jídla. Děkuji za pochopení. S pozdravem Lukáš Pokorný Zdravím Vás, paní vedoucí kuchyně, prosím, abyste nedělali nudle s mákem ani sladké čaje. S pozdravem Sabina Straková Vážený pane školníku Václave Kopecký, je super, že jste nám do tříd dal konečně normální tekuté mýdlo a ubrousky. Teď bude s ubrousky o přestávkách sranda. Jen by to chtělo ještě zrcadlo, na druhém stupni není totiž ani jedno. Ale i tak děkujeme! S pozdravem Lucinka Kalová Co si děti myslí o školní družině? Navštívili jsme školní družinu a zeptali jsme se dětí, jak se jim tam líbí. Nejvíce si hrají s molitanovými kostkami. Anetka Lindovská, 1.B Školní družina se mi moc líbí, jsem spokojená a paní vychovatelka je na mě hodná. Moje nejmilejší hračka je farma se zvířátky. Lukáš Jankovský, 3.A Jsem vášnivý šachista. Paní vychovatelka je na mě moc hodná a milá. Stačí mi to, co tu je. Moje nejoblíbenější hračka jsou, jak jinak, šachy. 16 Verča Hojgrová, 2.B Ve školní družině někdy zlobím a někdy ne. Paní vychovatelka je pěkná, milá a hodná. Skoro vždy si hraji s poštou, ale hračka, se kterou si nejvíc hraju, jsou molitanové kostky. Marek Macej, 2.C Chtěl bych nové hračky, protože ty, co tu jsou, mě moc nebaví. Paní vychovatelka je hodná, milá a dobrá. Moje nejmilejší hračka jsou kostky LEGO. Klaudie Nohavicová, 2.C Ve školní družině mi nic nechybí, ráda kreslím a paní vychovatelka je hodná a nezlobím ji. Moje nej zábava je kreslení. Patrik Raška, 4.C Paní vychovatelka je na mě hodná, ale já se k ní někdy moc hezky nechovám. Je to tu celkem dobré, nenudím se, ale chtěl bych lepší hračky. Jakub Konečný a Adéla Košňovská, oba 7.C ŽÁCI NAŠÍ ŠKOLY Káva je u šesťáků na denním pořádku V šesté B jsme dělali anketu na téma káva. K našemu překvapení se po otázce, kdo pije kafe, přihlásila naprostá většina žáků. Tina Nguyenová nám prozradila, že kávu zkusila v páté třídě. Pije ji jednou denně, a to i před rodiči. Její nejoblíbenější káva je nescafé. Další byla Kateřina Spáčilová. ,,Kávu piji jen jednou denně a před rodiči to tajit nemusím, protože o tom vědí. Poprvé jsem ji ochutnala v páté třídě a od té doby piji café latté,“ prozradila Katka. Vítězslav Liberda pije kávu dvakrát denně pod dohledem rodičů. Jako předchozí dva žáci s ní začal už v páté třídě. Mezi jeho nejoblíbenější druhy patří espresso. Lucie Zdráhalová začala s kávou už ve čtvrté nebo páté třídě. ,,Kávu piju jen jednou denně a moji rodiče to vědí. Stejně jako spolužáci nemám oblíbenou určitou značku kávy, prostě piji skoro vše.“ Monika Homolková pije kávu před rodiči, a to jednou denně. ,,Poprvé jsem se napila kávy v páté třídě. Střídám různé druhy, piju to, co najdu doma.“ ,,Já kávu piju pouze jednou denně a rodiče o tom vědí,“ řekl Lukáš Tvardek. ,,Začal jsem s ní v deseti letech a nejradši mám nescafé.“ Tomáš Surýnek začal s kávou před třemi roky a pije ji jednou denně. ,,Před rodiči to tajit nemusím, vědí o tom.“ Má rád kávu nescafé. Tomáš Polášek pije kávu tajně. ,,Rodiče o tom nevědí, piji ji třikrát denně a začal jsem s tím v sedmi letech. Mezi mé oblíbené kávy patří tři v jednom.“ Lucie Frejková a Andrea Pravdová, obě 8.C Co přináší láska holkám ze základky S láskou se setkaly dvě žákyně osmé třídy. Jedna z nich se stresuje, protože je zaláskovaná a nestíhá učení. Její ctitel na ni nemá čas. Ona ho miluje a on ji taky, ale na první pohled se k sobě nehodí. Píšou si zamilované esemesky a nemůžou si odolat. Ale ona se cítí zmateně, protože ji mate. Ona se ho nevzdá, protože ho miluje a on ji. Druhá z nich se díky své kamarádce dostala ke klukovi, o kterém vůbec nic nevěděla. Když ho poznala, byla jím okouzlena. Zamilovala se do něho a nebyla cesta zpět. Vypadalo to, že by to šlo, ale nešlo. Její vysnění kluk měl dívku už asi půl roku a to byl velký háček. Svou dívku už moc neměl rád, protože cítil něco k jiné. Dívka, která se zamilovala, prožívala těžké období, protože ve škole jí to nešlo a všechno se začínalo hroutit. Ale není tomu konec, láska nadále pokračuje. Lucie Konečná a Michaela Holcová, obě 8.B 17 Na lyžáku jsem se nechala ostříhat nůžtičkami z manikúry Na tomto lyžáku jsem udělala takovou blbost! Nechala jsme se ostříhat. Holky si myslely, že si dělám srandu! Ale já jsme si ji nedělala. Tak jsme teda začaly. Nejdřív jsme musely sehnat nůžky. Sehnaly se a stačilo se jen už ostříhat. První přípravy byly takové, že jsme si udělaly místo v pokoji a daly ručník na zem. Holky si sedly na postel a já jsme seděla na zemi. Stříhaly mě manikúrními nůžkami. Měla jsme vlasy docela dost dlouhé, ale po ostříhání už byly až moc krátké. Byl to veliký zážitek, ale už bych to neudělala. A aby toho nebylo málo, obarvila jsme se na červeno. Kluci ze mě měli srandu, ale pak se jim to tak hrozné nezdálo. Jsem rada, že jsem to udělala a svoje rozhodnutí bych nezměnila. Denisa Kalocsaiová, 8.D Valentýnské příběhy Valentýnský svátek jsem si užila moc pěkně! Těšila jsem se, až přijdu domů, protože tam na mě čekal můj miláček. Předali jsme si dárky a dali jsme si velkou pusu! Abychom zabili čas, šli jsme do Venuše do čajovny. Tam jsme byli asi tři hodinky a pěkně jsme si to tam užili. Byl to opravdu krásný den. Dostala jsem plno dárečků a jednu krásnou růži. Byla jsem strašně ráda! Nikola Novotná, 8.D Když jsem se jednoho krásného dne probudila, uvědomila jsem si, že je Valentýn. Rychle jsem se oblékla a šla jsem nakupovat dárky. Když jsem přišla domů, čekal tam na mě můj milý s jednou krásnou zvadlou růží a sladkým zkaženým lízátkem! Když jsem se šla podívat mamce do schránky, čekalo tam na mě milion valentýnských přáníček. Óóó, byla jsem tak ohromena a celá zavalená v přáníčkách. Byla jsem celá bez sebe. A jakmile jsem přišla domů, sedla jsem si na postel a četla a četla. Všechny dopisy byly krásné, takové jedinečné. Lucie Konečná, 8.B Naši pejsci a jejich výchova Naši pejsci mají okolo jednoho roku. Každá máme jednu fenu: pudla toy, boloňského psíka a stafordšírského bulteriéra. Jmenují se Tessy, Gira a Carmen. Když byly ještě malinké, stýskalo se jim po mamince. Vzali jsme si je, když měly okolo sedmi až osmi týdnů. V noci kňučely a chtěly něčí přítomnost, tak jsme vzaly teplou láhev, do které jsme nalily horkou vodu a tu jsme jim daly do pelíšku, aby jim připomínala maminku. Když jsme je učily čůrat, tak jsme je daly na plínku pro psy, protože ještě nebyly doočkovány. Postupně rostly a rostly. Když už mohly ven, tak se začaly seznamovat s okolním prostředím a s jinými psy. Začaly jsme je učit chodit na vodítku a různé povely, například sedni, lehni, popros, ke mně a tak. Všichni mají papírové rodiče a Carmen s Girou jsou s PP. Když začala Tessy hárat, tak se jí daly speciální hárací kalhotky. Tessy a Gira se musí stříhat. Všechny se musí kartáčovat, aby měly hezkou srst, dávat hračky na obroušení zoubků a stříhat drápky. Do tří měsíců mají jíst třikrát denně, do roku dvakrát a do stáří jen jednou. Voda se jim mění podle potřeby, ale nejraději mají čerstvou. Když se o pejska staráte dobře, ocení to svou láskou k vám. Markéta Maxerová, Tereza Olšáková, Renata Míčková, všechny 7.C Povedená zvířátka našich žáků Někteří žáci mají doma docela zajímavá zvířátka, se kterými zažili i nejednu veselou příhodu. Chaos teenagerů pár z nich zjistil. René Klimo měl křečka. Jmenoval se Metálek. Měl veliké větry, takže pořád prděl. Zemřel, protože snědl solvinu. Dnes má René také činčilu. Jmenuje se Bobíš. Když kolem něj někdo prošel, začal skřehotat a křičet, potvora jedna. Měl také dvě andulky. Jedné se stala hrozná pohroma. Sežraly ji piraně, které René jednu dobu rovněž choval. Druhá byla nechtěně přibouchnuta za letu dveřmi. 18 Jakub Peňáz má chameleóna. Jednou byl na zdi a schoval se na dlouhou dobu. Má ještě další zvířata, ani je nebudeme všechny vypisovat. Jakub Šponiar měl morče. Jmenovalo se Bobíš. Jednou ho nalákal na okurku na boudu, pak dal okurku dolů, Bobíš za ní skočil a ve vzduchu se přetočil o 360 stupňů. Jiné morče zase zalézalo pod stůl a dělalo tam bobky. Proto také mělo přezdívku bobkostroj. Petr Valsa má želvu. Ta pojídá menší želvičky. Má také psa. Jmenuje se Jessina. Vždy když se začne klepat, tak chce piškot. Monika Bartošová má doma podivuhodné zvířátko. Je to její setra, která se tak někdy chová. To byl vtip, snad neurazil. Jakub Šponiar a René Klimo, oba 6.C Proč dnešní mládež tráví většinu svého času u počítačů Co si myslíte, že se skrývá pod tímhle titulkem? Asi jste uhodli, o čem bude řeč: volný čas děti ,,zabíjí“ tím, že přijdou ze školy, praští s aktovkou do kouta, ani se nepodívají, jestli mají úkoly, a zapínají počítač! Otázka zní: proč je tomu tak? Je jasné, že počítač je dnes nezbytná věc, kterou potřebuje už skoro každý, to je nám všem jasné, jenže proč dnešní mládež radši nevezme knížku a nečte si, proč nejde ven hrát s kamarády míčové hry? Jednoduchou odpovědí je LENIVOST! Doma neustále poslouchám větu: Dnešní mládež už není to, co bývali mladí dříve!“ A proč tu větu rodiče říkají, nejen rodiče, ale i prarodiče, tety, strejdové, prostě starší lidé, dokonce i na ulici to stále dokola poslouchám? Odpovědí na všechny otázky je právě ta lenivost. Nic jiného v tom není, děti a mládež jsou prostě leniví. Bohužel je tomu tak. Co na to ale odpovídají právě ty děti? ,,Však počítač je v módě.“ ,,Na počítači se dají psát smsky do různých sítí zadara, taky jsou tam videa, a když si koupíte televizní kartu, tak se můžete dívat i na televizi, přes net se dá všechno objednat, najdu tam cokoliv!“ Chlapci, ti jsou spíš na netu a hrají, někteří rádi chatují. Děvčata, tak k těm bych nejradši napsala no comment, ale jelikož mezi ně patřím, tak asi vím, co na tom netu nebo počítači dělám. Náhodou my děvčata si prohlížíme, jak je to v módě, ale nejhlavnější důvod je www.libimseti.cz. A druhý důvod je icq, ten je asi nejčastější. Ale jinak libko, to nemá chybu podle spousty holek, a jak mi to holky ze třídy řekly, tak jsem to omrkla a zjistila jsem - protože jsem si myslela, že kluci to berou jako trapas – že to tak není, nedělají si z toho srandu. Je tam strašná spousta kluků, nejvíc ve věku 13-17 let. Neprojela jsem to celé, je tam tolik profilů, až to snad ani možné není, ale hold je to tak, libko je prostě moc super! Tak tady máte důvod, proč tam trávíme tolik času. Jde přece o seznamování. Venku už je to ohrané, ale ne, i venku je to strašně moc bezva, ale prostě dneska ta mládež už není to, co bývala! Kristína Posoldová, 9.B CO VŠECHNO DOKÁŽEME Konnichiwa aneb Učím se japonsky Ve škole jsme se dozvěděli, že se naše kamarádka Lucie Vymyslická učí japonsky. Proč sis vybrala zrovna tento vzdálený jazyk? Vlastně ani nevím, jednou jsem na internetu náhodou našla japonskou abecedu (Hiragana a Katakana) a začala jsem o tom hledat více informaci. Po nějakém čase jsem dostala nabídku na jazykovou školu Slůně, do které teď jednou týdně chodím. 19 Hodláš se japonštinou zabývat i po základní škole? Určitě. Přišla mi pozvánka na výměnný pobyt na japonské střední škole, přemýšlím, že bych to zkusila. Po dobu čtyř let bych se tam učila, bydlela na koleji a žila bych úplně stejný život jako ostatní Japonci. Ještě je tu ale jedna možnost. Jít na Karlovu univerzitu studovat japonštinu. To bych ale musela mít vystudovanou střední školu, kde bych i skládala pomaturitní japonské zkoušky. Chtěla bys v Japonsku bydlet a mít tam rodinu? No, určitě to může být zajímavé, ale chci zůstat tady ve své rodné zemi Česku. A co rodiče? Podporují tě? Ze začátku si mysleli, že to je hloupost. Prostě zbytečné peníze, ale když přišla ta nabídka, začali mě podporovat. Po čase zjistili, že to není tak špatný jazyk a určitě to nejsou zbytečně vyhozené peníze. Řekneš nám něco japonsky? Tak třeba: Co je to? - Sorewa nan desuka? Ahoj - Ohajo ( kamarádovi) Dobrý den - Konnichiwa (zdvořile) Jmenuji se… - watashi wa…des Těší mě - onegai shimas Jak se máš? - Odenki des? Ano - Hai (haj) Ne - Iie (íje) Michaela Kůdelová a Romeo Kovář, oba 8.B Baskytara je můj koníček Po dlouhých sedmi letech jsem nechala flétnu flétnou a chtěla zkusit něco nového. Když jsem tak uvažovala co, rozhodla jsem se pro kytaru. Dala jsem přihlášku svojí paní učitelce a dál přežívala týdny, kdy mi flétna konečně skončí a já ji budu moci hodit na dno skříně. Když jsem odcházela v červnu z hodiny, všimla jsem si plakátu na dveřích v druhém patře základní umělecké školy, kde se žáci mohli přihlásit na baskytaru. Okamžitě jsem jela domů a oznámila to mamce. Nebyla proti. Dohodly jsme se, že pokud mě baskytara nebude bavit, vrátím se k flétně. Asi po dvou dnech jsem jela do umělecké školy znova. Jela jsem za paní zástupkyní a ta mi přihlášku přepsala. Nemohla jsem se dočkat. Přežila jsem dlouhé prázdniny a jela znova do hudebky. Pan učitel byl tak hodný a půjčil mi svou baskytaru, na kterou mám doma cvičit. Občas cvičím na flétnu a na baskytaru, občas zase na klávesy, které mi teď nefungují. Zatím na basovku hraju půl roku, teď cvičíme akordy. Dříve jsem chtěla hrát v kapele, ale teď už ani ne. Baskytara je můj koníček a věnovat se mu profesionálně je velká dřina. Po gymplu bych chtěla jít na vysokou školu a věnovat se tomu, co mi jde a co mě baví. Například žurnalistice. Myslím ale, že až na gymplu poznám, co mě bude bavit a čemu se chci věnovat. Baskytaru mám strašně ráda, ale pokud ji budu muset kvůli střední obětovat, udělám to, protože se mi to časem vrátí, a to v podobě úspěchu. Bára Urbanovská, 9.A 20 KDO NÁS UČÍ Jak žáci říkají učitelům Ve škole nikoho nepřekvapí, že žáci mezi sebou nenazývají učitele „paní učitelka“, „pan učitel“, ale označují je nejrůznějšími přezdívkami. Většina z nich není právě lichotivá, ale co se dá dělat. Tady jsou některé na ukázku (skutečná jména vedle nich nepíšeme, u většiny přezdívek se dá odhadnout, o koho jde, u toho zbytku zkuste hádat). Čvachta, Stíhačka, Ukecaná, Bačka, Prc, Pája, Pavlík, Hubajda, Krmajda, Tobola, Kapr, Kaperka, Franta, Želva, Frankenstein, Tarzan, Růža, Standa, Čabajka Žáci 9.C Tři portréty učitelů Paní učitelka Vlasta Krmášková Paní učitelka je zástupkyní ředitele na druhém stupni. Je velmi milá, ale dokáže se také naštvat. Paní učitelka chtěla být jako malá učitelka a to se jí také splnilo. Ve školství pracuje už skoro 30 let a v naší škole asi 13 let. Zajímá se o archeologii a egyptologii, a proto taky učí dějepis. Vlasta Krmášková své žáky ve třídě uklidňuje tak, že jim zadá práci až do vyčerpání a pořád je kontroluje. Paní učitelka nemá z dětí jen radost, ale získává z nich i spoustu energie. Protože učí dějepis, tak strašně ráda cestuje. Paní učitelka Ludmila Reljičová Paní učitelka je přísná s dobrým srdcem. Chtěla mít spoustu povolání, ale to první byla doktorka. Pro školství se Ludmila rozhodla na gymnáziu. Jako učitelka pracuje 35 let, ale v naší škole bohužel jen dva roky. Učí zde jen anglický jazyk. Hodiny se snaží udělat příjemné a tak, aby to žáky bavilo. Děti ráda učí, takže můžete očekávat nové a skvělé nápady v hodinách anglického jazyka. Tyto letní prázdniny se chystá do Chorvatska a Prahy. Pan učitel Martin Ošmera Kdyby nebyl učitelem, líbilo by se mu povolání právníka. Pro učitele se rozhodl na gymnáziu, kde učil a pracoval s dětmi jako trenér krasobruslení. Martin učí 13 let a u nás je pět let. Pan učitel by klidně rád učil i předměty jako fyzika, matematika, přírodopis, ale učí tělocvik a informatiku. Když ho děti zlobí, tak zkouší rozumnou domluvu nebo v hodině informatiky vypíná počítače. Martin rád chodí na hory, ale protože má malé děti, o prázdninách pojede do Chorvatska k moři. Veronika Skřičková, 6.B 21 Dětství a mládí našich učitelů Mgr. Jan Goj Narodil se v Ostravě, má o dva roky staršího bratra Vaška. V dětství měl černého pudla a rybičky, které dali pryč, protože se o ně nestarali. V pubertě psal básničky a o dospělých si myslel, že jsou blbí, ale posléze zjistil, že to tak není. Jeho největší lumpárna byla, když si kopal s míčem o zeď, neodhadl výšku a balon kopl do okna. A poté dělal, jako by se nic nestalo, a v klidu odešel. Jeho nejhorší známka na vysvědčení byla trojka, to bylo z matiky na gymnáziu. Rodiče ho za špatné známky nebili a neřvali po něm, byli tolerantní. Nepral se s kluky, jen s bráchou. Nejoblíbenější hračka byla autodráha. V 11 letech byl v nemocnici s kolenem a maminka mu donesla plyšového pejska, aby se necítil tak sám a aby mu nahradil toho skutečného, kterého měl doma. Ing. Gabriela Bezručová Byla velmi klidné dítě a s rodiči neměla žádné problémy. Její nejoblíbenější hračka byla jako u každé holky panenka, která se jmenovala Barunka. Nejhorší známka na vysvědčení ve škole byla 2. Nikdy za špatnou známku nedostala výprask, neměla žádný úraz. Prostě vzorné dítě. Mgr. Zdenka Rašková Má bratra Pavla. Její nejoblíbenější hračka byl kočárek. V dětství si dvakrát zlomila nohu. Ve škole měla z chování vždy jedničku. Na vysvědčení dostala i špatné známky, ale nikdy za ně nedostala. Byla bezproblémové dítě. Ale ráda a často jezdila na kole a chodila na koupaliště plavat a vyvádět s bratrem a kamarády. Doma žádné zvířátko neměli, protože byla alergická. Bára Kohutová a Mirka Kuncová, obě 6. Mgr. Ilona Adámková Paní učitelka Adámková byla hodná holčička. Když chodila do školky, nosila kabelku a střevíčky, když běhala venku, tak tepláky. Měla ráda písničky jako Jela blecha na magnetu nebo Na kopečku v Africe. Později se jí líbilo kdeco, nejvíc asi rockové balady, třeba od Scorpions nebo od Metaliky. Maminka jí četla spoustu pohádek, měla ráda Boženu Němcovou, ale přečetla úplně všechno. Její nejmilejší hračka bylo miminko Barborka. Má ji dodnes, akorát nemá jednu ruku a oko. Oblíbené hry paní učitelky byly člobrdo, dostihy, dáma a vybíjená. Do školy chodila ráda, ale že by byla svědomitá žačka, to se nedá říct. Ve škole byla docela bez problémů, jejím nešvarem ale byly pozdní příchody téměř vždy a všude. Padla za to i nějaká ta důtka. Její největší průšvih doma bylo podpálení kuchyně prskavkou. To byli rodiče celkem vytočení. Měla jsem strašně hodné rodiče, praly se akorát se ségrou. První pusu dostala ve školce od Vaška. Michaela Kůdelová a Romeo Kovář, oba 8.B 22 Šokující anketa! Co by se žáci rádi dověděli o svých učitelích Zeptali jsme se žáků šestých a sedmých tříd, co by se chtěli dozvědět o svých učitelích. Vybrali jsme jen ty nejlepší a nejzajímavější odpovědi. A doufáme, že na některé otázky žáků učitelé odpoví. Vítězslav Liberda, 6.B Kolik mají naši učitelé roků. A jestli jsou někteří rozvedení. Lucie Zdráhalová, 6.B Kolik měli partnerů, co si myslí o svých žácích. Má pan učitel Goj přítelkyni nebo manželku? Jan Valenta, 6.B Jestli je baví sex. Kdy se poprvé líbali. Tina Nguyen, 6.B V kolika letech měli poprvé sex a jestli kouří a mají děti? A kolik? Olga Novotná a Bára Peterková, 7.B Jestli a kolik mají dětí? A má nějaká učitelka poměr s učitelem? Klaudie Houdková a Pravdová Andrea, 8.C Co je nejvíce bavilo ve škole a co jim nešlo. Dominika Štěpánová, 6.B Na jakou školu chodili a jestli je škola bavila. Veronika Skřičková, 6.B Jestli někdy zkoušeli drogy a kouřili marihuanu. Lucie Zdráhalová,Tina Nguyen a Daniela Mertová, 6.B ZA DVEŘMI ŠKOLY Velikonoční příběhy Jednou o Velikonocích na mě přišli kluci z naší třídy. Moje mamka je pozvala dál na kolu a buchtu. Potom se mamky zeptali, jestli mě můžou hodit do vany a mamka jim přikývla že jo. A ještě jim ta zrádkyně otevřela dveře do koupelny. Tak jsem se předčasně vykoupala, no. Lucinka Kalová, 6.C Jednou o Velikonocích jsem spala a taťka mezi tím napouštěl vodu do láhve. Potom vtrhl do pokoje, kde jsem spala, a polil mě. Já jsem se lekla. Potom jsem vstala a z toho, jak mě taťka polil, jsem měla mokrý flek a taťka s mamkou se mi posmívali, že jsem se počůrala. Monika Bartošová, 6.C Ráno jsme s taťkou vstali a napustili jsme kýbl ledové vody. Vzali jsme ho a šli jsme do ložnice, kde spala mamka. Potom jsme vzali kýbl a vylili jsme ho na mamku. Vzbudila se a potom to začalo. Mamka se na taťku celá naštvaná rozběhla a kopala ho do hýždí. Lukáš Pokorný, 6.C 23 Ráno jsem šel s taťkou k babičce. Posnídali jsme a pak jsme zaklepali na tetu. Taťka mi řekl, jestli bych mu nepomohl hodit tetu do vany. Já jsem vzal tetu za nohy, taťka za ruce a hodili jsme ji do vany. Přišel jsem domů a teta tam na mě čekala a celého mě postříkala vodou. Michael Franek, 6.C Už ráno o Velikonocích jsem slyšela, jak mamka se sestrou řvou, když je strejda, taťka a bratranci polívali studenou vodu, do které ještě k tomu nalili voňavky! Zrovna když jsem se chtěla zachumlat do peřiny, tak přišli a přišli všichni! Ne že by mě jen polili tou smradlavou vodou, ale hodili mě i do vany plné studené vody! Byla jsem celá mokrá. A na konec přišlo to nejlepší, ale přitom to nejhorší! Vytáhli mě z té studené vody a pořádně mě vykarabáčovali! Byla to moc velká sranda, i když to bolelo! Nakonec jsem jim dala vajíčka a všichni jsme byli spokojení. Lucie Konečná, 8.B O minulých Velikonocích jsem byla u taťky. Myslela jsem si, že to budou Velikonoce jako každé jiné, ale spletla jsme se. Sice ze začátku jsem byla docela nedočkavá, ale nakonec jsem toho litovala. Najednou došla banda kamarádů a už to začalo. Přiběhli do pokoje, kde jsem se dívala na televizi, a začali mě mrskat větvemi jalovce. Trní bylo všude! Pak po mě házeli i vajíčka a nakonec mě všichni odnesli do koupelny, kde mě postříkali studenou vodou a do toho mi házeli vajíčka do vlasů. Míša Holcová, 8.B Pro inspiraci deváťákům: Studium na střední umělecké škole v Ostravě, obor užitá fotografie Když se řekne fotografie, snad každý na to reaguje slovy: „Pane Bože, fotit umím taky!“ Ale není to tak jednoduchá věc. Kdo by se chtěl tomuhle oboru věnovat více, musel by si zvyknout na dlouhou dobu strávenou nad prací, na víkendy obětované tvorbě. To vše a spoustu dalších věcí přináší studium na Střední umělecké škole v Ostravě. Studium vyžaduje spoustu obětí, přesto s sebou přináší růst, růst jedince, který se rozhodl obětovat pro tuto profesi. Střední umělecká ho naučí všemu, co by měl vědět, aby mohl fotit. Za čtyři roky ho provede snad všemi žánry užité fotografie. Naučí ho nejen hodnotit snímky, ale také jim porozumět. Užitá fotografie na střední umělecké škole je čtyřletý obor, zakončený maturitou ústní, písemnou a především praktickou zkouškou. Focení je pro mě vším Rozhovor s Kateřinou Valentovou, která se již druhým rokem věnuje užité fotografii Proč ses rozhodla právě pro tento složitý obor? Proč ne pro něco lehčího? Abych pravdu řekla, bylo to mé zcela spontánní rozhodnutí. Přihlášku jsem podala až na poslední chvíli, ale doposud jsem svého rozhodnutí nelitovala. Co bys případným uchazečům řekla o talentových zkouškách? Lehké? Těžké? Jak to vidíš ty? Přijímací řízení se skládá ze dvou kol. V prvním kole byla za úkol kresba a malba. Ve druhém kole byl za úkol fotogram, slohová práce a test všeobecných znalostí. Zkoušky nebyly nijak těžké, ale nervy byly velké. A co jsou u vás ve škole jinak za předměty? Čeština, matematika? V prvním ročníku jsou předměty i obecnější, například fyzika, chemie a další. V dalších ročnících tyto předměty odpadnou a studium se zabývá výhradně fotkou a maturitními předměty. A co například fotíš? Co máš za úkoly? V současné době se věnujeme portrétu v ateliéru. Doposud jsme si již vyzkoušeli fotografii krajiny, plastiky, reprodukcí, struktur. 24 Jakým stylem fotíš? Barevně? Černobíle? V prvních dvou letech je fotografie pouze černobílá, v dalších ročnících převážně barevná. A máš s tímto studiem čas na kamarády a koníčky? Třikrát týdně trávím ve škole deset hodin a v ostatní dny to není o moc lepší. S tímto nabitým programem mám na kamarády a koníčky velmi málo času. O víkendech si přivydělávám a dodělávám věci do školy. Přesto se snažím vtěsnat do toho všeho místo pro čas strávený s přáteli. Koníčky jsem škole obětovala, ale nelituji. Focení je pro mě vším. Jaký fotografický žánr je tvůj oblíbený? Máš nějakého oblíbeného fotografa? Mým nejoblíbenějším stylem se stal dokument. Tedy fotografie, která nám ukáže spoustu věcí tak, jak si jich normálně nevšímáme. Jedná se o zcela jedinečný pohled autora na určitou situaci. K mým nejoblíbenějším autorům patří především dokumentaristé Sudek, Cudlín a Kolář. Jaké máš plány do budoucna, budeš se i na dále věnovat fotce? Na vysoké škole se fotce věnovat nebudu, chci zkusit něco jiného, ale fotit nepřestanu, byť jen pro sebe ve svém volném čase. Jan Valenta, 6.B Návštěva kostela Sv. Kateřiny Byli jste už někdy v kostele Sv. Kateřiny v Ostravě Hrabové? Pokud ne, tak byste tam měli co nejdříve zajít. Pokud ovšem nemůžete, tak se musíte spokojit s tímto článkem a fotkami. Dřevěný kostel byl postaven přibližně v 17. století. Vyhořel 2. dubna 2002. Kostel byl zrekonstruován v roce 2005. Výstavba nového kostela stála přes dvacet milionů korun. Uvnitř kostela je oltář, ve kterém jsou uloženy ostatky sv. Kateřiny. Také tam jsou americké varhany v přepočtu za 480 tisíc. Na první etapu výstavby parkoviště pro návštěvníky kostela přispěla Evropská unie 105 456 eur. Konají se zde bohoslužby, v kostele můžete také přispět na charitu. Tento kostel navštívily různé slavné osobnosti, například první dáma Livia Klausová. Jakub Šponiar a Michal Pytlík, oba 6.C Dětská tisková konference se známými hosty Měli jsme možnost setkat se na tiskové konferenci s moderátorkou Lindou Bendovou, známou hlavně z pořadu ČT Sama doma, programovým šéfem Českého rozhlasu Ostrava Richardem Piskalou a šéfredaktorkou dětského časopisu Klubíčko Milenou Vlčkovou. Tiskovka se konala na konci ledna ve Středisku volného času na Ostrčilově ulici. Jaké máte koníčky? Linda Bendová: Mám ráda čtení a sport. Richard Piskala: Rád jezdím na výlety a čtu. Milena Vlčková: Ráda čtu, pletu a kreslím. 25 Jaký jste měli v práci největší trapas? Linda Bendová: Spadla jsem málem ve vysílání, to byl můj největší trapas. Richard Piskala: Nějak si nemůžu vzpomenout… Milena Vlčková: Spletla jsem si otázky pro hosta, se kterým jsem se měla bavit o hudbě. Takže jsem se toho hosta ptala na něco úplně jiného, než jsem měla. Jaká je vaše oblíbená televizní stanice, rozhlas a noviny? Linda Bendová: TV pořad Sama doma, rádio Český rozhlas Ostrava a noviny MF Dnes. Richard Piskala: V televizi sleduji zpravodajství, poslouchám všechna rádia a čtu všechny noviny. Milena Vlčková: Pořad Příběhy slavných, poslouchám všechna rádia a čtu MF Dnes a Lidové noviny. Je těžké natáčet pořad Sama doma? Linda Bendová: Já si na ten pořad dělám scénář sama, takže pro mě to není moc těžké. Kde berete inspiraci a témata pro vaše články a pořady? Linda Bendová: Lidé mi sami volají a píší návrhy. Richard Piskala: Musíte mít informátory, kteří vám řeknou, co se děje. Milena Vlčková: Já nevím, kde beru inspiraci, vždycky se objeví. Jan Škrabola a Michal Pytlík, oba 6.C Před 15 lety bylo naše sídliště krásné Vyzpovídala jsem svoje rodiče, položila jsem jim otázky, které se týkaly Ostravy, teda převážně změn na našem sídlišti. Odpovědi vystihují situaci, která tady byla, když se sem rodiče přistěhovali. Jak dlouho už žijete v Ostravě? Mamka: Od narození (přes 30 let), ale tady v Hrabůvce od roku 1992. Taťka: Od roku 1992 (15 a půl roku). Stála v té době už naše škola? M a T: Ne, ale stavěla se. Dostavěli ji v roce 1993. Jaké velké změny se za těch 15 let, co tady bydlíte, staly? M: Velké, dostavěla se sídliště. T: Dostavěla se škola, hřiště, zdravotní středisko, obytné a obchodní domy. Jak to tady vypadalo, než dostavěli sídliště? M: Krásně, bylo tady více zeleně. Bylo tu něco navíc, co už tady není? M: Ano, právě ta zeleň, tu nahradily paneláky. T: Jo, bylo tady více plochy (zeleně), škoda, že se nahradila paneláky. Líbí se vám tady? M: No, docela ano, ale myslím si, že dříve to tu bylo hezčí. T: No jo, není to špatné. Andrea Pravdová, 8.C 26 3Run, drsnější než le-parkour 3Run neboli 3Running je něco jako Le-Parkour. Podle názvu se zdá, že 3run jsou jakoby tři běhy, protože run znamená anglicky běh. Ale není to tak, 3run je úplně něco jiného, jsou to salta, lezení po zdi, skoky z výšek a tak dále. Zakladatelem 3Run je David Belle z Francie. David je taky známý z několika filmů, například Okresek 13, kde sám 3run dělal. Kdo se 3Run věnuje, zná Davida Belle hodně dobře, protože je velice známý. Na 3Run je třeba mít velkou kondičku, výdrž, sílu v rukách i v nohou. Na věku nezáleží. 3Run dělá skoro každý, co dělá Parkour. 3Run je nejlepší dělat často, nejlépe každý den. Ale nebezpečí je poměrně časté. Nebezpečí jsou dvě: často se stane úraz a taky se může přihodit, že dostanete pokutu od policajtů za ničení majetku, například střechy. Policajtům se také často utíká, abyste se pokutě vyhnuli. Několik výrazů z 3Run Backflip – salto dozadu Frontflip –salto dopředu Wallflip – salto o zeď One Foot Frontflip – salto z jedné nohy Jump – skok z výšky Vítězslav Liberda a Ondřej Lehečka, oba 6.B Graffiti. Mezi uměním a trestným činem Graffiti je druh výtvarného projevu spočívající ve vytvoření výtvarného díla pomocí sprejových barev. Protože je však většinou vytvářen nelegálně (například na domech, památkách, dopravních prostředcích), jde o závažnou formu vandalizmu, která je v české republice trestným činem. Samotný termín graffiti je vzdáleně spřízněný s pojmem sgrafito, které vychází z řeckého slovesa grafein – psát. Graffiti vzniklo v 60. letech ve Filadelfii, věhlasu se však dočkalo počátkem 70. let v New Yorku, kde mladík přezdívaný Taki začal při své práci doručovatele psát na zdi první tag (podpis) TAKI 183 (183. byla ulice, na které bydlel) jako reakci na tagy JULIO 204, které spatřil při jedné z pochůzek na 204. ulici. Sám TAKI 183 nebyl první writer, ale své zábavě se věnoval s velkou dávkou fanatizmu, až si toho všimly i New York Times, které s ním v roce 1971 pořídily rozhovor. Ten napomohl tomu, aby se graffiti začalo šířit neuvěřitelnou rychlostí po celém New Yorku a po celém světě. Zpočátku graffiti nikomu příliš nevadilo, na starých zdech New Yorku se spíše vyjímalo, ovšem poté, co writeři začali malovat na soupravy newyorského metra, začalo být potíráno. Graffiti si vyžádá každý rok po celém světě miliony dolarů za čištění vagonů, za nové nátěry ve městech. Stal se z něj sociální a politický problém 21. století, proti němuž jsou postupně přijímány stále represivnější zákony. Zároveň se pomalu rozvíjí i pozitivní forma spolupráce, kdy v rámci prevence vandalismu jsou pro graffiti vyhrazovány zvláštní plochy, jsou organizovány přehlídky a soutěže. V Česku vznikly organizace, které poskytují sprejerům plochy k jejich výtvarnému vyjádření, aby nepoškozovali veřejný nebo soukromý majetek. Dnes je možné vidět různé formy graffiti (méně destruktivní) z plastu, polystyrénu či provázků, graffiti promítané na zdi. Ale práce se sprejem a zdokonalování se v psaní jména je stále ta nejužívanější technika writerů. Slovník sprejerských výrazů Writer – člověk, který vytváří graffiti Crew – skupina writerů, která pracuje společně Toy – začátečník (mezi sprejery se tento výraz používá spíše jako vulgarismus) Can – plechovka spreje Rap – tryska na spreje Fatcap – tryska s nejširší stopou (až 20 cm tlustá, plná stopa) Skinnycap – tryska s nejužší stopou 27 Tag – podpis writera, důraz na kompozici Piece – barevné graffiti, důraz na tvary písma a celkovou barevnou kompozici Chrom – stříbrno-černé graffiti, důraz na tvar Trow-up – rychlé graffiti, důraz na jednoduchost Rooftop – piece/trow-up/chrom na střeše End to end – panely přes celý vagón Sketch – skica Panel – graffiti na vagonu vlaku Backjump (BJ) – namalování panelu za provozu soupravy Wholecar (WC) – graffiti přes celou plochu vagonu Wholetrain (WT) – graffiti přes celou soupravu Oneman barevný wholecar – barevné graffiti přes celou plochu vagonu vytvořené jedním writerem, obecně to můžeme pokládat za vrchol nelegální tvorby Jan Valenta, 6.B Anketa Co si myslíte o graffiti? Je to umění, nebo vandalizmus? Ptali jsme se v 9.A. Daniela Slípková Některá graffiti jsou pěkná, ale nemusí být všude. Dovedete si snad představit nějakou čmáranici na kostele? Graffiťáci by měli tvořit jen na speciálně vyhrazených místech. Jakub Mecko Je to vandalizmus. Na barácích mi to připadá hnusné. I když připouštím, že na samostatných zdech a zídkách to může být hezké. Monika Dančišínová Graffiti je umělecké dílo pro ty, kdo to tvoří, a vandalizmus pro lidi, kteří se na to musí dívat. Policie to bere přísně jako vandalizmus. Mně osobně to nevadí, pokud mají tvůrci schválené místo, kde malují. David Jindra Možná by se mohly postavit zdi, které by byly určeny speciálně pro graffiťáky. POVÍDKY Školní super hrdinky Jednou chodily do této školy dvě žačky, které se jmenovaly Erika a Míša. Všichni se na ně koukali jako na podivná stvoření, ale ony si to nebraly moc osobně. Doopravdy nebyly jako ostatní. Jednou jsme dostali mail s přiloženým souborem. Zpočátku jsme si mysleli, že si z nás někdo dělá srandu. Na tom videu bylo vidět, jak se tyto dvě žačky z ničeho nic proměnily v něco podivného. Měly na sobě zvláštní úzký oděv se srdcem na zádech a měly také škrabošky. Vypadalo to jako vymyšlené video. Začali jsme zjišťovat, kdo nám to poslal, a lidé nás poslali za nějakými děvčaty, o kterých všichni říkali, že by to mohly být ony, protože nejsou jako ostatní. Když jsme je vyhledali, tak jsme se jich začali vyptávat. Odpovídaly úplně jinak než ostatní. Když nás odbyly, tak se nám to nějak nezdálo a začali jsme je sledovat. Zjistili jsme, že jdou někam do úplného zapadákova. Byl večer, a tak jsme moc dobře neviděli. Ale najednou jsme uviděli záblesk. Vyjasnilo se a spatřili jsme dvě tajemné dívky, které jsme znali z videa. Uviděly nás a šly rovnou za námi. Dostali jsme hrozný strach, ale 28 pořád jsme tam stáli. Najednou nás popadly a někam odnesly. Potom jsme zjistili, že jsou moc hodné a nechtějí nám ublížit. Potom nám o sobě začaly vyprávět a řekly nám, že jednoho dne v noci je něco ozářilo, dostaly nějakou moc, a protože byly tak silné, musely něco dělat a staly se super hrdinkami. Protože jsme jim chtěli pomoct, tak jsme o nich udělali školní projekt a potom už si z nich nikdo nedělal srandu a všichni je brali jako velké a mocné dobro. Markéta Maxerová a Renata Míčková, obě 7.C POEZIE V rubrice Poezie opět přinášíme básně věnované tygrům Claudiovi a Corneliovi, kterým jsme od jejich narození přispívali na potravu v akci „Nanuk pro tygra“. Tygři se před nedávnem přestěhovali do Německa. Jan Škrabola Claudius a Cornelius Nanuky si odpustíme, na tygříky přispějeme. Máme je moc rádi, jsou to naši kamarádi. Jsou to krásná zvířátka a mají rádi lízátka. Teď v Ostravě žijí a lidi je tam živí. Jsou malí a pruhovaní, jsou to zkrátka tygříci. Veronika Bystroňová Tygři Claudius a Cornélius, naši tygři zlatí byli odmalička boubelatí. Sotva přišli na svět, peníze jim dali, naše děti zlaté jim je přichystaly. Tygry rádi máme jako naše věci, tak i penízky dáme jim a jejich otci. Claudius a Cornélius už nás musí opustit, tak se s nimi rozlučme a štěstí zdraví popřejme. 29 Lyžák – březen 2008 Obvodní kolo recitační soutěže Z výstavy ORBIS PICTUS Školní časopis Chaos teenagerů Vydává: Základní škola a mateřská škola Ostrava – Bělský Les, B. Dvorského 1, příspěvková organizace Šéfredaktor: Jan Goj Redakční rada: žáci PVP žurnalistika Grafická úprava: Martin Ošmera Náklad: 50 výtisků 30