LÉČITELSTVÍ - Benjamin Fulford cz

Ivan Šolc, Alena Březinová ,Václav Šolc, David Peteráč
a další spolupracovníci
Lidové léčitelství v našem podhůří
(Léčitelské hledání v Podkrkonoší a Pojizeří)
pracovní text
Alšovice 2006
Věnování
Tyto řádky připisuji vám, hledačům a blouznivcům, kteří se snažíte najít kamínek mudrců,
který sice neumí udělat zlato, ale pomůže trpícím najít novou sílu i radost.
Naše oficiální medicína je vyspělá, má nádherné výsledky ve všech svých oborech, její stavba
je vědecká i logická. Ale není všemohoucí, jak řekl Goethe:
Und solang du das nicht hast,
Dieses Stirb! Und Werde! –
Bist du nur ein trüber Gast
Auf der dunkeln Erde.
(A dokud nemáš ten dar, zemři a vstaň z mrtvých! - jsi jenom kalný host na tmavé zemi)
Úvod
Vždyť i nejslovutnější profesor stojí někdy bezmocně u pacienta, choroba a smrt vítězí a
posmívá se mu. Ale medicína jde dál za novým poznáním.
A kdesi, třeba v zapadlé vesnici, je tvrdošíjný človíček, který se nechce vzdát myšlenky, že
jsou i jiné cesty, jak bližnímu vrátit pohodu a snad i zdraví.
Vzpomínám na řadu kamarádů a kamarádek, dobrých léčitelů a hodných lidí. Lidé z našeho
podhůří k nim měli a mají důvěru, která je namnoze oprávněná. –
I léčitelé umírají, ale mívají své následníky, kteří bývají stejně dobří. Vždyť léčitelství je dar
shůry a kdo k němu přidá své čisté srdce, tomu se ten dar násobí.
Zástupně za všechny se zmíníme jen o několika. Začněme u legendy starých časů Eleazera
Kittela, který působil na Krásné, celým jménem se psával Johan Josef Anton Eleazer Kittel
(1704-1783). Měl dokonce titul doktor, který získal od vlivných přátel za vynikající léčebné
výsledky. Jeho výstavný dům nazývali lidé „burg“. U něj stála další budova, klinika, zařízená
pro vícedenní pobyt těžších pacientů. Také tam byl rybníček upravený pro vodoléčbu. Kittlův
děd i otec provozovali rovněž lékařské umění.
Když měl Eleazer Kittel v roce 1777 zlatou svatbu, bylo na ní 17 jeho synů, 5 dcer a 48 jeho
vnuků. Je doloženo, že jezdíval do Prahy za dalším lékařským vzděláváním. Byl to opravdový
lékař i léčitel, sám si léky připravoval, rozuměl chirurgii, interní medicíně i očnímu lékařství.
K tomu měl rozsáhlou praxi, v níž se proslavil nejen svými úspěchy, ale i svým nezištným a
obětavým vztahem k pacientům majetným i velice chudým. Při léčení vážně nemocných
vzkládal na trpící ruce podle biblických pokynů.
Kittel se zapsal hluboko do srdcí lidí, jeho legenda žila i po jeho smrti. Není tedy divu, že asi
od poloviny 19. století, kdy se rozšířilo v našem kraji spiritistické hnutí, byl častěji jeho duch
přivoláván, aby poradil trpícím, kteří neměli peníze na zaplacení doktora. Prý se to dobře
osvědčovalo. Ostatně spiritisté přivolávali i jiné dobré lékaře, kteří už zemřeli. Považovalo se
to ještě ve 20. století za spolehlivé lidové léčení.
Přeskočíme víc než celé století a zmíníme se o význačné léčitelce Květě Patočkové. Narodila
se 17. ledna 1912 v Havírně u Pasek nad Jizerou, kde se už v mládí - věrna rodové tradici
začala zabývat léčitelstvím. Když v roce 1946 přesídlila se svou rodinou do Semil, byla už její
pověst známá v širokém okolí. Tam působila v plném rozsahu, měla zástupy pacientů, z nichž
mnozí na ni dodnes vděčně vzpomínají. Byla to paní laskavá, vidoucí, občas i přísná. Paní
Květa Patočková zemřela 11. srpna 1991. Léčitelský dar, který se v rodině tradoval již po
několik generací, neskončil ani jejím odchodem, dnes v něm pokračuje její dcera, Jana
Dufková, která bydlí v Jilemnici.
Můj dobrý kamarád byl také Josef Prouza z Batňovic, se kterým jsem sdílel nejen zájem o
léčitelství, ale Josef byl také nadšený amatér astronom, který spolupracoval s hvězdárnou
v Úpici. Některé příběhy z jeho života jsou částečně popsané v citované knížce, odkud je také
jeho fotografie.
Žijících léčitelů je mezi námi víc. Zde představíme jen dva. Často vyhledávaný a dosud mladý
je František Jung z Třebušína. I on je vidoucí a má pověst úspěšného a vzdělaného léčitele.
Ale i on ví, že některé případy jsou už mimo léčitelskou kompetenci, nejen proto, že patří do
nemocnice, ale někdy i proto, že už je pacient volán tam nahoru.
Velmi aktivní a publikačně činný je odborný bylinář Pavel Váňa z Nového Bydžova. I on je
úspěšný léčitel, jeho rady spojené s nevšedními znalostmi botaniky vítají čtenáři celé řady
jeho knížek i posluchači jeho přednášek v rádiu a televizi.
Naše české léčitelství je původní specifikum, (jehož odlesk v sobě nese i naše odborná
medicína). Náš zájem se soustřeďuje právě na léčitelství v českém podhůří. Metody léčitelství
z Orientu, Ameriky, Afriky a ostatních vzdálených zemí najde zájemce v početné literatuře,
která se teď hojně vydává. Připomeňme však, že i tam jsou směry našemu pojetí blízké.
Především je to akupresura, která se u nás už dávno praktikovala jako reflexní terapie. I
Hahnemanova homeopatie je u nás domovem už půldruhého století.
Intermezzo
Když ve venkovské hospodě umíral legendární lékař, profesor, objevitel nových léků a
postupů Aureolus Theofrastus Bombastus Paracelsus von Hohenheim, - bylo to v době
objevení Ameriky – přišel k jeho loži s velkou pokorou jeho nejmilejší žák z univerzity:
„Mistře, Vám vděčím za své úspěchy v medicíně. Jdu Vám poděkovat. Ale mám ještě jednu
otázku: Můžete mi prozradit to nejdůležitější, tajemství Vaší moudrosti a Vašeho lékařského
věhlasu?“
Paracelsus dost dlouho mlčel a díval se laskavě na svého studenta, který jediný z mnoha mu
přišel poděkovat – snad v poslední den jeho života. Pak sebral síly a tiše mu odpověděl:
„Hledal jsem, jak pomoci trpícím. Zkoušel jsem, přemýšlel, klopýtal a znovu zkoušel. Občas
mi Bůh dal to potěšení, že jsem kus cesty našel. – Vždycky jsem měl lidi rád. To je všechno.“
Odmlčel se, jeho žák mu znovu poděkoval, políbil mu ruku a tiše se vzdálil. – Paracelsova
duše zakrátko opustila tělesnou schránku a stoupala vzhůru.
Einsteinova lavička
Říká se, že je to největší Einsteinův objev, větší než relativita. Obyčejná lavička, prostinká,
někde v polích, třeba u starého stromu. Tam je možné prožít velkou proměnu, která ovlivní
náš zdravotní stav, i naši duši. Einstein naléhá: Člověče, posaď se, pusť všechno z hlavy a
zamysli se, proč žiješ. Co je smysl tvého života. Jdeš po správné cestě, nebo jsi snad
zabloudil?
Trochu drsný scénář k takovému zamyšlení nabízejí Chasidi, velmi chudí židé z Podkarpatské
Ukrajiny. Hitler je chtěl všechny vyvraždit a skoro se mu to povedlo.
Ti říkávají:
Člověče, zastav se a přemýšlej:
Odkud pocházíš? Z krůpěje páchnoucí.
Kam směřuješ? Do hniloby a rozkladu.
Před kým účty skládati budeš?
Před Pánem pánu a Králem králů, před Bohem Stvořitelem.
Když toto pochopíš a napravíš se, uzdravíš se.
Jen je potřeba vzít to vážně. Ovoce takového rozjímání je velká uzdravující proměna. Je to
síla, která nejen že vás vyléčí, ale její světlo z vás vyzařuje do širokého okolí. Svět se mění a
občas dokonce cítíte, že vám bylo svěřeno i poslání andělů.
Bylinářství
je asi nejstarší obor medicíny a i dnes se o něj dělí lékaři – profesionálové s léčiteli. V našich
zemích máme výbornou tradici a to jak botaniků, tak i léčitelů. Z moudrostí botanických mám
nejraději Polívkovu Květenu zemí koruny české, ale i všechny další známé botaniky.
Z bylinkářské literatury je mi nejbližší klasický Matthioli (který byl nedávno znovu vydán
v levném vydání), knížky Pavla Váni a zase i všechny další, včetně paní Trebenové.
Mám radost, že staré užívané byliny a keře nacházejí stále nová použití, že snad paní
Trebenová má pravdu, že na každou nemoc nám Pán Bůh dal bylinku. Dokonce tu, kterou
zrovna potřebujeme, jistě najdeme v přírodě nedaleko svého bydliště.
Právě ty nejúčinnější kytičky jsou buď velice vzácné a chráněné, nebo naopak rostou blízko u
silnic a jsou tím pokažené. Nejvíce se mi osvědčilo získat semínka nebo sazeničku a pěstovat
to na zahradě. Můžeme tyto bylinky množit a podělit známé, případně výměnou získat další.
Jsou pak čisté a neničíme přírodu. Dokonce se můžeme pokusit ty vyhynulé do přírody vracet.
– Většina, i těch vzácných vám na zahrádce vesele poroste. Ale buďte na ně hodní, mluvte
s nimi, ony to slyší. Však mám ještě doma grafy z pokusů, které dělali na pracovišti výzkumu
rostlin ČSAV v Mostě, aby zjistili, jak na nás rostliny reagují. Funguje to tak, že jde až po
zádech mráz. Napsal jsem o tom pár řádek v knížce Fyzik vypravuje, která je k dostání na
hvězdárně v Úpici.
Bylinkové léčení se daří výborně. A když asi po 2 letech staré sušené bylinky vyřazujete,
sesypte je všechny dohromady, promíchejte ve velké tašce a používejte toho pořádnou hrst do
koupele. Je to vynikající omlazovací elixír! Do své knihovny si obstarejte řadu bylinkářských
knížek, v pravou chvíli to oceníte!
Rostliny dodávají energii
Nejčastěji to slýcháme o stromech. Strom cítí s vámi, ale také pozná lidské smýšlení. Dobrý
člověk naváže spojení se stromem i s každou rostlinou snadno, může s ní hovořit buď slovy
nebo jen v mysli. Jsme všichni stvořeni jedním Tvůrcem a bylo nám uloženo, abychom byli
přátelé. Abychom si pomáhali, měli se rádi. Když takto jednáme s kytičkami, daří se jim
dobře. – Horší to je s člověkem tvrdým, až zlým. Kytičky mu nejdou, jsou jako nemocné, i
strom cítí, že to není přítel. Vzájemná komunikace jaksi zamrzá, nedaří se. Stojí za to si ty
souvislosti uvědomit a podle toho se napravit.
Příroda se s námi ráda podělí o svou energii, o její formu měřitelnou fyzikálně, jako je
dostatek kyslíku, záporné ionty, vůně, které zlepší náladu, atd., i o energie, které fyzika měřit
neumí, protože jsou to energie duchovní. Právě ty mohou nejvíce ovlivnit náš život, naši
pohodu. Jako v té dětské písničce:
Pejsku náš, co děláš,
Žes tak vesel stále. –
Řek bych vám, nevím sám,
Hop! – a skákal dále.
Nevěděl, proč je mu dobře. Úplně stejně je to s naší duchovní energií. Platí to na obě strany.
Když máme zdravé energie dostatek, cítíme se dobře i v těžké situaci. Ale když nám dochází,
pak jsme sevřeni a vůbec nevíme proč. – Jako strom i my máme zdravou energii rozdávat.
Platí o tom stejná poučka, jako o lásce:
Čím více lásky rozdáváme,
Tím více nám jí přibývá.
(Novalis)
Je velká síla v poznání,že všechno stvoření, nejen živá příroda, ale i příroda neživá, jsme
jedna rodina. V té má být pohoda, bratrská láska. Z toho pramení i hluboký vnitřní klid a
vědomí, že tu nejsme náhodou, že máme úkol, který svým životem naplňujeme.
A to je i velká síla proti většině nemocí.
Naopak vnitřní nejistota, tíha svědomí, strach, to často nemoc může způsobit.
Snad neuškodí malý konkrétní návod. Je nám zle, mizerně. Nemáte náhodou na návsi lavičku
u starého stromu? Obvykle je to lípa, ani moc stará nemusí být. Jestli takovou lavičku máte,
pak vězte, že tam byla dána jako sanatorium. Poseďte na ní hodinu, dvě i déle. V duchu
poproste strom o energii a Bohu poděkujte, že to tak stvořil, že všechno patří k sobě. Poznáte,
jak to funguje, bude vám o moc lépe. – Když na návsi lavičku nemáte, třeba je někde nedaleko
v polích. A když vůbec ne, vyberte si (podle slov léčitele pana Kopřivy z Hranic) nějaký
veselý strom středního věku, poproste ho, aby vám přidal energii, poproste i nebesa o
požehnání pro vás i pro celý svět, dejte v předpažení na kmen obě ruce. Prý je vhodné stát
směrem k východu, ale není to vůbec nutné. Držíte se kmene stromu, ale na co myslíte?
Nejsprávnější je zase jen děkovat a myslet i především na ty, kdo mají ještě větší trápení než
vy. Prosit za ně, aby jim bylo pomoženo. Jak dlouho má tohle léčení trvat? Když spěcháte,
stačí malinká chvilka. Když máte dost času, vezměte to jako Einsteinovu lavičku. Uvolněte
mysl a nechte hlavou proudit myšlenky, jen je směřujte na touhu po dobru a lásce ke všemu
stvoření. Pak se můžete stromu uklonit a poděkovat mu. Je to všechno tak nádherné!
Efekt nemusí být hned, ale zlepšení je vždycky, a často i uzdravení. Tu proceduru můžete
libovolně opakovat. – Ale pozor! Když uvidíte, že je vám opravdu lépe, rozdávejte i vy
energii a sílu potřebným.
Kameny a skály léčí
Nemám na mysli drahokamy, opracované nebo i šperkově upravené. Jen obyčejné kameny,
ležící na zemi nebo omleté oblázky v řece. Také jsem už o tom psal, zde budu stručný.
Sleduji přátele, kteří se zabývají léčením kameny. Vychází z toho, že asi nejúčinnější je
obyčejný křemen. Přiznám se, že jsem si také přikládal na bolavá místa pěkný plochý oblázek
křemene z Jizery, veliký asi jako ruka i s prsty a u toho obyčejného kamene jsem cítil, že o
tom ví. – Také jsem fyzikálně zkoumal, zda takový kámen vysílá nějaké částice. Ano vysílá.
A když je povrch odřený, obroušený, jsou to dokonce veliké částice, snadno pozorovatelné.
Fyzikálním měřením se dají zjistit i částice mnohem menší.
Je podivné, že kameny mají svou vůni. Kdo má citlivý čich, jistě vám to potvrdí. Však
půvabný vrcholek Violíku v Krkonoších má své jméno podle fialkové vůně, kterou mají
žulové balvany. Až tam půjdete, vyzkoušejte si to. Kameny voní a není to lišejníkem, ten má
vůni jinou, také tam je.
A co velké balvany a skály? Je zajímavé, že právě velké balvany jsou už dávno v historii
spojovány přímo s energií vesmírnou, že byly vždy považovány za jakési antény pro hvězdný
styk. Podle běžných zvyklostí se říkává sloupkovitým kamenům menhiry a soustavě
s příklopnou deskou dolmen. – Říkal mi kolega,že na své chatě měl prý plno patogenních zón.
Pak kolem chaty ve vzdálenosti 5 až 15 m zasadil několik kamenných sloupků a za rok pozval
znovu stejné tři proutkaře na kontrolu. Zóny zmizely.
V Jizerských horách je řada míst, která s velkou pravděpodobností byla používána jako
Keltské svatyně. Doporučím vám jedno zcela jasné místo. Je to Masarykova vyhlídka nad
Semilami, poblíž Sejkorské kapličky. Menhiry byly sice trochu přemístěny, ale stojí to za to a
funguje to. – Chcete vidět pěkný dolmen? Pak jeďte od Kokonína do Jablonce a těsně na kraji
města odbočte vlevo (než začne silnice klesat) ke hřbitovu. Asi po 200 metrech u hřbitova je
Čertův kámen, nádherný dolmen. Postůjte u něj a přemýšlejte.
Znáte Růženčinu zahrádku v Krkonoších, při cestě z Kotle na Dvoračky? Tam v té ohradě
s kamením prý se Keltové léčili vesmírnou energií, bylo to jejich sanatorium.
Velký význam pro esoterické léčení mají i lidové kamenné křížky, Boží muka a kapličky v
polích. Jsou na místech promodlených, posaďte s u nich v létě na mezi a váš život se rozjasní.
Také smírčí kříže září zdravou energií, tam došlo k odpuštění a usmíření celých rodů, před
lidmi i před Bohem. – Navštivte přitom kraj Karolíny Světlé pod Ještědem. Přečtěte si její
staré romány a jděte po jejich stopách. Je to velké lázeňské osvěžení.
Zdejší lidé nedají dopustit na pískovcová skalní města. Pískovec je tam v podloží a stará
tradice tvrdí, že stavby na něm jsou nejzdravější. – U nás v rodině míváme okurkovou láhev
s několika většími oblázky křemene na dně. Je v nich nalitá čistá pramenitá voda, kterou pak
pijeme. Chutná ještě lépe, než voda ze studny.
Ve výšinách v skalisku
mlžně to svítí.
Cítíš tam na blízku
duchové žití
(Goethe – Faust)
Vodoléčba
Elíša mu po poslovi vzkázal: „Jdi, omyj se sedmkrát v Jordánu a tvé tělo bude opět zdravé a
čisté.“
2.Král. 5,10
Památce průkopníků účinné vodoléčby, Vicence Priessnitze (1799 – 1851) a Šebestiána
Kneippa (1821 – 1897)
Začněme vzpomínkou na naše vodoléčebné lázně Sedmihorky, kterým dodal věhlas MUDr.
Antonín Šlechta z Turnova. Slavnostně je otevřel v letech 1841 – 1842 pro vodoléčbu, léčení
čistým lesním vzduchem i léčení pohybem a prací. Šlechta byl svým pojetím velmi blízko
Priessnitzovi a Kneippovi. Záhy měly úspěchy léčení v Sedmihorkách mezinárodní ohlas.
Pamatuji ještě, jak za první republiky jsme tam potkávali černochy, Indy a různé exotické
potentáty i se služebnictvem.
Intermezzo
Součástí léčení v Sedmihorkách byly vzdušné lesní lázně. Ve vyhraženém lese chodili pacienti
nazí nebo skoro nazí po houbařských pěšinkách podle počasí hodinu i déle a popíjeli vodu
z lesních pramínků. Část lesa byla vyhražena mužům, jiná část ženám. V deníku Dr. Šlechty
se dočteme, že to nedělalo dobrotu. – Proto obě části lesa dal rozdělit barevnou výraznou
šňůrou. Bylo to málo platné. I rozhodl se, že v mezním průseku budou chodit za odměnu dva
místní hoši se zvonečky, aby se muži drželi ve vymezeném svahu a ženy v nižší, rovinatější
části lesa. – Ale všechna tato promyšlená opatření končí Šlechta ve svém deníku lapidární
poznámkou: „A stejně to nedělá dobrotu! Ale léčba je neobyčejně účinná.“
Zkušenosti s vodoléčbou
Naše maminka měla ráda otužování, drsnou přírodu. Věděli jsme, že ji k tomu vychovával
dědeček. Přesto na mě udělalo značný dojem, jak se dědeček jednou léčil – a to už byl
v pokročilém věku. Byli jsme u něj na návštěvě a on se necítil dobře. Neměl v pořádku
zažívání, měl teplotu, snad ho bolely i klouby. Rozhodl se, že se rychle vyléčí svou
univerzální metodou. Venku padal první sníh. Dědeček zapojil ve sklepě hadici na vodovod,
oknem ji vystrčil ven, konec uvázal vodorovně na hrušku a pustil vodu plným proudem. Ve
starých plavkách vzdoroval s potěšením tomu ledovému přívalu snad víc než pět minut. Pak
vodu zastavil, oblékl se a babička mu dala teplou polévku. Prohlásil se za zdravého a byla to
pravda.
Maminka nám šla příkladem, plavala ráda v ledové vodě a mnoha maminkám svých malých
pacientů doporučovala Kneippovy metody. Už také znala souvislost mezi většinou alergií a
přehnanou citlivostí na chlad. Když se otužujeme, přecitlivělost na chlad se sníží a současně
se zmírní řada alergií, včetně senné rýmy. Měl jsem často možnost potvrdit si, že je to pravda.
Jenomže dnes mám pocit, že tahle informace zůstala nějak utajená. Jistě by to ulevilo mnoha
dětem i dospělým.
Doporučuji vám číst stará vydání Kneippovy knížky Léčení vodou. Moderní vydání totiž
většinou doplňují Kneippa tak, že se původní jádro ztrácí. Také staré ilustrace jsou jedinečné a
stojí za to si to v praxi vyzkoušet. Je až neuvěřitelné, na kolik chorob léčení obyčejnou vodou
výborně zabírá. Bylo by nespravedlivé, kdybychom s Kneippem jedním dechem nejmenovali
hned našeho moravského Priessnitze. Přečtěte si o něm Kočkovu knížku Prameny živé vody,
až si někdy přiložíte Priessnitzův zázračný obklad obyčejné studené vody.
Nedávno mi vyprávěla jedna pamětnice z blízké osady malý příběh. Bydlela v jejím
sousedství vyhlášená porodní bába. Zima končila, sněhy tály a k té bábě přišel mladý cikán:
„Žena bude rodit, pojďte rychle se mnou.“ Porodní bába (ještě mladá) byla statečná a
okamžitě spolu vyrazili. Šli malou pěšinkou ve vzrostlém lese (dnes je ta pěšina už úplně
zarostlá), pak podle potoka v lese až k nevelkému skalnímu masívu, kde byla mýtinka. Tam
stály dva strany, vozík s koníkem byl kdesi u Jizery. V jednom stanu byla rodička, všechno
kolem ní bylo vzorně upravené. Přišli včas, zanedlouho byl na světě pěkný kluk. Porodní bába
předpisově porod ukončila a čisté dítě v peřince předala rodičce. Ta ale vstala, klučinu
rozbalila a bosa s ním šla několik desítek metrů k potoku plnému sněhové vody. Tam kluka
vymáchala (prý údajně nehlesl!) a spokojeně se vrátila do vyhřátého stanu, kde ho zase
zabalila a tam teprve zaplakal. – Cikán porodní bábu doprovodil a štědře zaplatil. – Snad ten
drsný obřad měl už tomu robátku ukázat, že život nebude peříčko. (Poznámka: Pro neznalé
jen dodáváme, že „porodní bába“ byl oficiální titul té posvátné profese, jejíž vykonávání se
označovalo staročeským slovesem „babiti“. Porodní babička je označení věku. Porodní bába
je titul, hodnost.
Některé další zkušenosti
Jak na to v praxi? – Kneipp je proto známý, že o svých celoživotních zkušenostech napsal
důkladnou knížku. Dnešní medicína víc věří kromě chirurgie hlavně uměle připraveným
lékům. Zdá se, že i to je jaksi jednostranné.
Kneipp i Priessnitz povýšili vodu skoro na všelék. Vedla je k tomu zkušenost, jedinečnost té
zázračné kapaliny i dostupnost pro chudé lidi. Voda působí přímo, jako součást člověka, i
stimulačně svými tepelnými účinky. Voda budí odolnost organismu a vede k samoléčení
orgánů. To se nedá srovnávat s běžným léčivem. Zkuste si vzít tabletku třeba anopyrinu a
porovnejte to s tím, co prožijete pod ledovou sprchou, trvající 2 minuty, pak se mokří zabalíte
do prostěradla a lehnete si do postele na 20 minut: To přece není stejné! Vodoléčba je obsáhlá
nauka, zde můžeme sdělit jen pár drobností:
Chlad působí stažení cév, po kterém následuje jejich rozšíření. U zesláblých osob nutno
podpořit toto rozšíření třením těla. Jestliže některou oblast ochladíme, cévy kožní se stáhnou.
Při tom se podráždí nervy, které informaci přenesou do příslušných center, která z toho vyvodí
důsledky. Např. prohloubí dýchání a zúží zorničky. Teplo zorničky rozšiřuje. Chlad na nohou
vyvolá zúžení cév v hlavě. Chlad na bederní část a vnitřní partie stehen vyvolá stažení dělohy.
Zlepšuje odtok moči u mužů. Chlad na pažích odvádí krev z plic. Chlad v partiích konečníku
zužuje cévy v žaludku a v játrech. Chlad v partii srdeční sníží frekvenci tepu a uklidní srdce.
Naopak teplý obklad na srdce tep zvýší.
Že je to málo, co zmůže jen mokrý obklad správně teplý? Ale to je jen nepatrný zlomek
z obrovského repertoáru vodoléčby! Proto ještě pár pokynů. Rozsáhlejší zásahy vodoléčby
nejsou vhodné ani hned po jídle ani na hladový žaludek. Při použití zábalů (říkává se také
ovinů) se má do 10 ti minut dostavit příjemné teplo. Když se to nestane, ovin odstraníme. Po
studené koupeli (třeba i za mrazu v přírodě) se najíme teplého jídla nejpozději za 20 minut po
skončení koupele. Při běžných procedurách se po chladné terapii má ulehnout do postele nebo
v některých případech zdatných pacientů se osušit a tělesně pracovat. Pokud se pacient
v posteli po kúře zpotí, má potná kúra trvat asi 30 minut. – Nervózní pacienty neutíráme,
netřeme, necháme je v prostěradle volně uschnout. Znamenitě to léčí.
Bylo by možné pokračovat celým spisem, na to zde není prostor. Jen vyjmenujeme ještě
některé praktiky: - Chůze naboso v mokré trávě, sněhu, z nouze po studené podlaze nebo
šlapání studené vody ve vaně. Tradičně se tomu říká kneipování. – Studené obklady na různé
partie těla. – Oviny částí těla nebo těla celého. Pozor: rozsáhlé oviny vždy dostatečně
vyždímáme, nemají být mokré, jen vlhké. U slabších pacientů přikládáme ovin na zahřáté tělo.
Účinky ovinů: Zvyšují fyziologickou činnost kůže, což léčí poruchy výživy, chudokrevnost,
neurastenie. Ponechají-li se déle na těle (až 2 hodiny) léčí ledviny a vylučují škodlivé látky.
Oviny se někdy dávají opakovaně. Sníží horečky uleví přetížení mozku, srdce, zažívadel, plic,
konejší kašel. – Ovin na život je 40 cm široký a 150 cm dlouhý. Na jednom konci má 2
tkanice. Ovine se v nižší partii těla, má působit několik hodin. Možno při něm chodit, není
vhodné sedět. Lze po 4 hodinách obnovit. Léčí choroby žaludku, střev, jater, sleziny, ledvin.
Dále jsou důležité lázně. Mohou mít teplotu kolem 20°C. Např. se sedí ve vaně, začne se třeba
teplotou 30° a přidává se studená voda. Trvání 5 minut i déle. Léčí hemeroidy, horečnaté
nemoci, vleklé choroby. Končí se důkladným politím studenou vodou. – Lázní se používá
veliké množství. Tak např. horká lázeň rukou s předloktím, trvající 10 až 15 minut uvolňuje
sinusitidu (zánět lícních dutin) k tomu vypít horký čaj, případně 1 aspirin a vypotit se. Jsou i
lázně s přísadami, odvar z jehličí, bylin, senných strusek (vynikající !). Lázně parní, koupele,
plavání. Ale to si milý čtenáři prostuduj a vyzkoušej už sám, do našeho vyprávění se to
nevejde.
Vzpomínka na otužování
Po řadu let fungoval na Malé Skále náš poněkud kuriózní oddíl otužileckého plavání. Bylo nás
někdy až 16, plavali jsme v Jizeře i v horských rybníčcích po celou zimu. Na Malé Skále jsme
pravidelně na Vánoce a Nový rok dělali jakési představení pro publikum, které stálo na silnici.
Plavali muži i ženy, i o dost mladší generace. Většinou jsme museli vysekat led, aby byl
k vodě přístup. Bylo to jistě dramatičtější, než plavání ve Vltavě, protože ležel sníh a řeka
bývala dost zamrzlá. Ale všichni jsme byli po ta léta trvale zdraví, žádná infekce se nás
netýkala, dokonce si jednou troufla bez našeho vědomí dívka s angínou (plavala tak po prvé) a
druhý den nemusela do nemocnice, ale byla zdravá. (Nezkoušejte to po ní!) Jiný mladý muž si
tak vyléčil astma. Pominuly i mnohé alergie. – Voda je prostě nebeský zázrak. – V našem
podhůří se vodoléčba tradičně provozuje už nejméně přes dvě století.
Synergismus organismu
Řídící technika rozlišuje dvě hlavní kategorie systémů: systémy kybernetické a systémy
synergetické. Kybernetický systém má zadaný program. Čidlo sleduje skutečný stav a počítač
zjišťuje, jakou zavést opravu, aby vývoj systému plnil předepsaný program. Bez této
kybernetické smyčky systém přestane fungovat.
Synergetická soustava žije svým způsobem. Zvnějšku přijímá energii a vylučuje nepotřebné
zplodiny své existence. Ale odchylky od programovaného vývoje si opravuje sám. Jak ukázal
průkopník teorie synergetiky Haken, o zdárném vývoji takové soustavy rozhodují jen některé
z velkého množství parametrů.
Živé organismy jsou sestrojené synergeticky, jinak by nemohly existovat. To znamená, že se
při poškození samy opravují. Lékaři to dobře znají, když říkávají, že během života často
začnou různé nemoci ( i včetně rakoviny), které organismus napraví sám – a my o tom vůbec
nevíme. Pro podporu synergetických mechanismů jsou důležité posilující prostředky, často i
určitá míra šoku. Sem patří i léčení studenou vodou, přírodní styl života, nemyslet na své
neduhy. – Když přestane jít televize, obyčejně do ní pořádně uhodíme - a často zase sama
naskočí. To je obdoba správného šoku.
Nejlépe tyhle zázračné samoupravující mechanismy fungují, když člověk žije tak, jak mu bylo
duchovně i geneticky určeno. Každé znásilnění tělesné schránky i osobnosti má za následek
oslabení vlastní synergetiky.
Člověk nesmí žít sevřeně pro nějakou módní konvenci, ani se podřizovat přemíře zdravotních
předpisů. Francouzský filozof Vercors říká, že nejlepší prevence vážných nemocí je
metafyzická záštita. Z takového pohledu také pochopíme, že jsme s celou přírodou jeden
organismus a že si svým bytím vzájemně pomáháme.
Rozjímání medicínské
Žiji již dosti dlouho, abych mohl alespoň trochu srovnávat. Už jsem víckrát psal, že jsem
z rodiny medicínské po řadu generací. Také jsem jako fyzik často s lékaři spolupracoval. –
Nechť mi tedy laskavý a shovívavý čtenář promine troufalost, že se pokusím vyslovit některá
svá pozorování zaměřená na obor, který jsem nestudoval.
Vzpomínám na léta působení svých rodičů. Když jsem před více než půlstoletím o jejich
povolání přemýšlel, měl jsem pocit, že medicína dosáhla svého vrcholu. Měli ve své ordinaci
rentgen, několik elektrizačních universálních aparátů, narkotizační soupravu, zařízení pro
výplachy žaludku, drobnohled s Bürgerovou komůrkou pro počítání krvinek, polarimetr.
Celou dobře vybavenou chemickou laboratoř. Měli diatermii, horské slunce, dokonalou
chirurgickou výbavu. A to všechno trvale sloužilo! S údivem jsem mohl sledovat mrskající se
spermata, vidět na rentgenu žaludeční vřed i nádor.
A přece i v medicíně mých drahých rodičů žila především moudrost velkého Paracelsa,
Hippokrata, Priesnitze, Kneippa a celé řady dalších hledačů. Znali dobře i Mesmera,
homeopatii, Freuda. Občas otec s úspěchem použil i Freudovskou regresi. Nepohrdali
zkušenostmi lidového léčitelství, bylinkářstvím. Znali dobře i pomoc shůry a čas od času
prožívali i údiv nad zázračným uzdravením.
Od těch dob proteklo v Jizeře hodně vody. Vědci rozluštili tajemství genů, daří se klonování,
v dohledu jsou další netušené možnosti. K tomu se druží nová technika, až zázračná. Jsou tu
však i překážky. Zázrak antibiotik (Fleming 1940), která už používali i naši rodiče, začíná
selhávat, důmyslné a účinné léčení v nejširším měřítku totiž podpořilo vznik nových a velice
odolných kmenů bakterií. Tak se v nové síle vrací třeba i tuberkulóza i další choroby. – Dnes
je zřejmé, že medicína asi sotva někdy ulehne na vavřínech vítězství.
Trpí lidská duše. Jsme přetíženi moderním chvatem, honbou za nějakou bludičkou, doléhá
tíživě ztráta víry v Boha, i prosté existenční starosti. Následek toho jsou duševní choroby,
zhroucení. Lidé nemohou život unést. Plní se poradny a ordinace psychologů a psychiatrů.
Vznikají nové účinné léky, různá antidepresiva. Zdá se, že navštěvovat odborníky s touto
profesí je téměř společenská nutnost. Ve „vyspělých“ zemích má snad každý lépe „situovaný“
člověk svého psychologa. – Bylo to tak i tenkrát? Ano, byli i lidé duševně nemocní, nejvíce
mezi „vyššími“ vrstvami, obvykle dobře finančně zajištěnými. Byly ovšem i klasické
schizofrenie a další psychózy, avšak nesrovnatelně méně než dnes. Otec je posílal do lázní,
dával i léky. Ale velmi často, i když šlo o těžší případy, jim doporučoval jít k příbuzným nebo
známým na venkov a tam se zapojit do běžné sedlačiny. Jíst prostou stravu, nebát se
drsnějšího počasí. – Otec měl autoritu, většinou tito pacienti poslechli. Pak s úžasem
vyprávěli, jaký tam prožili zázrak, viděli svět novýma očima, vyléčili se tam.
Někdy se manželům nedařilo mít děti. Zase tu pomáhal venkov. Žena tam vykonávala lehčí
práce, pomáhala v kuchyni, starala se o děti. Při tom se měla pravidelně po venkovsku
stravovat a pustit z hlavy svůj problém, na který tam ani obvykle nebyl čas. – Věřte, nevěřte,
ale otec si obvykle pochvaloval, jaké tahle metoda mívala už do tří měsíců výsledky! – Dnes
je i tato otázka ještě naléhavější, normální mateřství se stává vzácné, snad vinou nesprávného
stylu života, chvatu, diktátu módy, kouření i citového úpadku. O tom psal obsáhle a zasvěceně
už Paracelsus.
Naši rodiče znali dobře své pacienty, věděli o jejich rodových nemocech v průběhu 2 až 3
generací. To pomáhalo při konkrétním léčení. Poznal jsme to na sobě: Když mi bylo kolem
40ti let, najednou jsem nemohl spát. Neměl jsme tehdy žádné mimořádné starosti, práce mne
bavila – a přece jsem víc než 2 měsíce neusnul. Bylo to nepříjemné, byl jsem malátný,
unavený, ale spát nešlo. – Tehdy mi otec prozradil, že přibližně ve stejném věku ho potkalo
totéž. A prý ho to přešlo rázem samo a mělo by to přejít i mne. Bez prášků a bez léčení. Už
jsem mu skoro nevěřil, když tu jednoho večera jsem usnul jako dřevo a od té doby jsem
normálně spal.
Matka při léčení dětí používala často jiných metod, než se dnes považuje za běžné. Tvrdila, že
celá řada dětských nemocí začíná nevhodnou výživou a výchovou. Znala nepřeberné množství
ověřených kuchařských receptů, některé ještě od své babičky, jiné od venkovanů, s nimiž se
stále setkávala. Jiné vyčetla ze starých knížek, snad polovinu jich sestavila a vyzkoušela sama.
K tomu znala výborně i dětské dušičky. Také říkávala, že děti až skoro do tří let komunikují
s anděly. První dětské žvatlaní je prý často právě jazyk, kterému andělé dobře rozumějí. – Ve
většině případů patřil k jejím radám správný jídelníček, program režimu dne a důrazné pokyny
k vhodné citové výchově. Považovala za nutné dávat přesné rady i pro lidové prostředky.
Návod si dala obvykle zopakovat, aby nedošlo k omylu. Ať to byla správná příprava křenové
placky nebo bylinkový čaj, doma dělaná mast a cokoliv. Vzpomínám si, jak sama na sobě
zkoušela, jaké množství černých bezinek už začíná být toxické. Podle svého uvážení si
takovou dávku určila a snědla to. Bylo jí opravdu dva dny dost zle, pak ale přesně věděla, že
pro dospělé, je maximální dávka (třeba při bolestech zad, zánětech močových cest apod.)
nejvýše čtvrtina toho, co na sobě vyzkoušela. Myslím, že si při takových pokusech brala
příklad z Jana Evangelisty Purkyně, který na sobě vyzkoušel celou řadu pořádně jedovatých
látek.
Maminka věřila na otužování. Už jako malí kluci jsme plavávali ve studené vodě, sama se
koupávala od února do listopadu. Vzpomínám, jak jsme byli na hřebenech Krkonoš na konci
října, pršelo se sněhem, foukal ledový vítr. Bylo nás tam víc. Byla tam i má nastávající žena
Dáša. Najednou maminka zavelela: Rozhalte hrudníky, postavte se čelem k živlům, je to
nádhera, plná energie a zdraví. Sama šla příkladem do všech důsledků. Později se mi Dáša
přiznala, že si myslela, že se naše maminka zbláznila. Brzo se ale také sama tomu bláznění
přizpůsobila, protože je to moudřejší, než žít příliš důstojně.
Z toho vyplývá i další poučka pro zdraví. Žít trochu pro legraci druhým a přitom být k lidem
laskaví, podle možnosti je tahat z bryndy, nadlehčovat trápení. Vznikají přátelství, která jsou
lék pro tělo i duši. Toužíme se občas sejít, pobesedovat vesele i vážně. Tady se tomu postaru
říkávalo „pobratřit se“. Při přivítání a rozloučení se přátelé většinou objali, i to má silný
léčebný účinek. Naše horácké Přijďte pobejt pořád platí.
Legendární profesor Kukula ukončil závažnou operaci mozku. Dav přihlížejících studentů ho
odměnil bouřlivým potleskem. Pan profesor se uklonil a stručně dodal: „Přidám slepé střevo.“
Živá a mrtvá voda
Tady nejde o obyčejnou vodu, píšeme o léku. Popularita elektrolýzou upravené vody začala
článkem V. Latyševa v ruském časopise Vynálezce a racionalizátor v roce 1981. Historie
začátků této domácí terapie je zajímavá, tady jen popíšeme, jak se to dělá.
Jde o prostou elektrolýzu vody stejnosměrným proudem, kde však prostor kolem anody a
prostor kolem katody jsou oddělené polopropustnou blánou. Nejlepší je pravý celofán, někdo
se smiřuje s celtovinou nebo pergamenovým papírem. Elektrody jsou z nerezového plechu.
Jednoduchý systém je ze dvou zavařeninových sklenic, velké a značně menší. U malé
uřízneme dno, druhý konec zakryjeme polopropustnou přepážkou. Pak ji postavíme do velké
sklenice otvorem po uříznutém dnu nahoru a podložíme ji dvěma špalíčky, takže okraje obou
sklenic jsou přibližně ve stejné úrovni. Obě sklenice naplníme vodou a uložíme elektrody,
přišroubované na pertinaxovém pásku. Vnitřní elektroda je záporná, elektroda v prostoru mezi
sklenicemi je kladná. Elektrolyzér připojíme na síť přes Gretzův usměrňovač.
V prostoru kolem anody se hromadí mrtvá voda (velká nádoba), ve vnitřní nádobě kolem
katody je živá voda. – Po určité době (podle vodivosti vody, obvykle když se voda
v elektrolyzéru ohřeje na tělesnou teplotu – opatrně přiložit ruku zvenčí na sklo) přívod
proudu ze sítě odepneme a můstek s elektrodami vytáhneme. Pak slijeme vodu do lahví, které
označíme. - Pozor! Elektrolyzér je napájený přímo ze sítě, nebezpečí úrazu proudem! Proto
při každé manipulaci vytáhněte přívodní zástrčku ze zásuvky.
Uvádíme výsledky vlastních zkušeností, získaných v Turnově, Úpici a v sanatoriích Jánské
Lázně. (Sestavili J.Klimeš - hvězdárna Úpice, MUDr. Pavelková – léčebny Jánské Lázně, Ing.
J. Veselý – Monokrystaly Turnov, Dr. I. Šolc – ČSAV)
Živá voda je alkalická, pH dosahuje hodnoty až 12. Nejsou v ní ionty těžkých kovů,
pocházejících z materiálu elektrod, struktura uspořádání molekul H2O je proti obyčejné vodě
pozměněná, je více krystalicky uspořádaná, a proto silněji reaguje s živou tkání. Působí
katalyticky na funkci orgánů. Mrtvá voda je kyselá, pH klesá až na 2,5. Obsahuje ionty
těžkých kovů z elektrod a to v množství několika málo ppm nebo jen zlomky ppm, podle
použité vody a prošlého náboje. Zjištěná množství jsou v souladu s doporučenými léčebnými
dávkami biogenních prvků. I mrtvá voda má podstatně uspořádanější strukturu než voda
obyčejná, což je rovněž důvod její biologické aktivity. Jako elektrody používáme nejčastěji
nerez, výjimečně stříbro nebo zinek. Když je použitá výchozí voda velmi málo vodivá,
můžeme ji nepatrně přisolit. - Pro praxi neměříme přesná pH, ale označujeme živou a mrtvou
vodu jako slabou, střední, silnou a velmi silnou. V uzavřené lahvi vydrží tyto vody až dva
týdny.
Živá voda působí stimulačně a regeneračně, snižuje překyselení žaludku, pomáhá léčit
vředovou chorobu žaludku a dvanácterníku. Na pálení žáhy postačí vypít často jediný pohárek
středně silné živé vody. Podle potřeby lze takovou terapii dvakrát až čtyřikrát denně opakovat
celý týden. Pití živé vody po jídle zmírňuje a léčí infekční kašel. Snížení potíží při adenomu
prostaty živou vodou není tak zázračné, jak uvádějí sovětští autoři, ale je dobře zjistitelné.
V takovém případě doplňujeme tuto terapii pitím čaje ze zlatobýlu, vrbice, vřesu. K tomu se
užívá včelí pyl. Taková kombinovaná terapie přináší často velmi dobré výsledky. Obklady
živé vody rychle hojí různá poranění. Střídání s obklady silné mrtvé vody snižuje bolestivost
kloubů i páteře. Účinky se zesílí střídavým pitím živé a mrtvé vodě jedenkrát denně 1 dcl po
dobu jednoho týdne. Při bodavých artrotických bolestech nastává někdy nečekaná úleva při
vypití 150 ccm živé vody třikrát za den. Taková kúra je nárazová, 1 – 2 dny. Pacienti
potvrzují, že bolesti výrazněji pomíjejí při současném pití čaje benediktu čubetu a puškvorce.
Čaje se nedělají příliš silné a používají se až 5 týdnů.
Mrtvá voda má až zázračné účinky při léčení bércových vředů, zánětů hlasivek a některých
kožních nemocí. Léčí se obklady, které se občas vystřídají obkladem živé vody, při krčních
nemocech se kloktá, občas se trochu vody spolkne. Čistíme-li zuby střídavě živou a mrtvou
vodou, zabraňuje se paradentóze i kazivosti. Mrtvé vody pijeme maximálně třikrát denně 80
ccm po dobu 1 týden. Navečer se doporučuje místo mrtvé vody voda živá. Obě vody se nikdy
nepijí současně, ale s časovým odstupem. Plísňová onemocnění a ekzémy ustupují po
koupelích po dosti silné vlahé mrtvé vodě. Koupele a obklady střídavě obou vod léčí
hemeroidy, řitní trhlinky a infekce. Také se dobře hojí popáleniny. Mrtvá voda většinou
úspěšně zvládne běžný průjem. Bolesti krční páteře se potlačí teplými obklady mrtvé vody se
současným pitím mrtvé vody před jídlem. Omývání nohou silnější mrtvou vodou odstraňuje
jejich zápach. Střídavé pití živé a mrtvé vody se osvědčuje při bolestivém zánětu jater. Jeden
pohárek mrtvé vody odstraní spolehlivě bolest hlavy. Kombinace střídavého pití mrtvé a živé
vody s doplňujícím čajem z puškvorce léčí vleklé zažívací a střevní obtíže. Omývání dětských
vyrážek a lišejů mrtvou vodou má dobré výsledky. Při různě lokalizovaných bolestech
s nejasnou diagnózou se osvědčilo přikládat na bolavé místo mírně kompresní obklad ohřáté
živé vody a mezi obklady omýt mrtvou vodou. I prudké infekce chřipkového charakteru se
potlačí vyplachováním nosu a kloktáním mrtvou vodou a na noc vypít vodu živou.
Aktivovaná voda může sloužit jako dobrý pomocník krčního lékaře při léčení angíny, zánětu
hlasivek i dalších nemocí. Aktivované vody jsou nejen vynikající prostředek při léčení
bércových vředů, ale i proleženin a řady dalších chorob. Kombinací aktivovaných vod
s běžnými léky je možné uvážlivě snížit dávky těchto standardních léčiv. Silná mrtvá voda
rychle sterilizuje prostředí i chirurgické nástroje. Živá a mrtvá voda prodělává v poslední době
svou další renesanci, protože překvapila nečekanými účinky. (M.Košelja a A. Březinová).
Košelja dokonce zjistil že se dají v aktivované vodě rozpouštět látky jinak ve vodě
nerozpustné například propolis v živé vodě.
Ještě pár slov o vodě.
Voda je přímo zázračná kapalina. Velké studie jí věnoval V. Patrovský, V.I. Klassen a další.
Ostatně už před více než 100 lety se konaly fyzikálněchemické pokusy s vodou (Liesegang,
Nernst atd.) – V naší krajině se pokusy s vodou zabývali i skláři. Ti mívali za okny na světle
zavěšené barevné láhve s vodou. Tvrdilo se, že působením barevného světla (hlavně za
slunečního svitu) se nějak voda mění a stává se léčivá. Její účinky pak ovlivňovala barva
skleněné baňky (červená např. povzbuzovala, modrá uklidňovala, zelená měla stabilizovat
zdraví). Někteří přidávali do vody malé množství soli, cukru, výluhu popela, i pár kapek
alkoholických rostlinných extraktů. Prý byly účinky pití takových vod někdy až zázračné.
Serióznější výzkumy citovaných odborníků se zabývaly pokračováním pokusů Mesmerových,
čili působením magnetických a elektrických polí - a také vlivem mentálního působení na
vodu. Patrovský výsledky takových pokusů objektivizoval, při čemž jako reprodukovatelné
indikátory používal hlavně semena a mladé rostliny. Vliv těchto vnějších činidel je
nepopíratelný, pokusy jsou reprodukovatelné. Voda z horského pramínku či přírodní studánky
je doslova medicína. Rovněž i voda z rozpuštěného čistého ledu, kde shluky molekul H2O
zachovávají po několik týdnů struktury ledu. Taková voda údajně bez problémů přímo
vstupuje do živých tkaní, což je u běžných vod několikrát složitější.
Pokusy konané zaléváním květin potvrzují silné působení lidských myšlenek a vztažených
rukou na účinky takových vod.
Biologické účinky vody se také významně zlepší, vložíme-li baňku s vodou do včelího úlu
(stačí na 2 hodiny) nebo do pyramidy (na potraviny stačí základna 1m x 1m – viz dále). To
znali už dávno naši předkové, kteří nad používaným pramenem rádi stavěli stříšky ve tvaru
pyramidy.
Strukturu pozmění i voda překapaná kapilární trubičkou. Jestliže mícháme v nádobě
(okurková láhev) vodu ve směru hodinových ručiček, voda se mění. Můžete míchat i opačně,
ale vlastnosti vody budou zase jiné. Pokud bychom tento pokus dělali na jižní polokouli,
vyjde to zhruba obráceně.
Homeopatická příprava léků využívá rovněž změn struktury vody dlouhodobým rituálním
mícháním. – Zase je tu jedna záhada, takový Mesmerovský efekt: když vodu mícháme
elektrickým míchadlem nebo zmechanizujeme přípravu homeopatického léku (potencování),
výsledky jsou velmi slabé. Musí se to dělat ručně a pracovník má být zaujatý svou prací, stát
se nutným článkem přípravy léku. Proč to tak je? Nevíme a bude asi nejmoudřejší, když to
ponecháme jako tajemství.
Intermezzo
Ve zdejším kraji často lidé zavěšovali mezi okna barevné skleněné baňky s vodou, byla to
jakási příruční lékárnička. Kupodivu tyhle nejmírnější medicíny také fungovaly.
To se kdysi dávno zalíbilo jednomu lékaři, který si takové barevné baňky odvezl s sebou do
svého působiště až na Podkarpatskou Rus. To bylo za naší první republiky. – Na tom by
nebylo nic zajímavého, kdyby se kolem roku 1949 neobjevila v lékařském časopise zpráva, že
právě tento lékař léčil penicilinem snad o 15 let dříve než Flemming! Podrobnosti ani jména si
nepamatuji, ale vím, že nedával do baněk jen čistou vodu, ale i různé přísady. A právě v jedné
té baňce míval ve vodě trochu kvásku, kůrku chleba a nevím co. Při těžkém až ztraceném
případu zánětu plic, zkusil dát jakýmsi vnuknutím pacientovi dost nelibě vypadající tekutinu
právě z té baňky, stav se zlepšil a po opakovaných dávkách se mladík úplně uzdravil. Pěstoval
potom svou „kulturu“ ve více baňkách a měl s tím výborné výsledky u řady nemocí. Uvedený
článek končil tuhle raritu zjištěním, že jejich kolega pěstoval antibiotikum, aniž to věděl.
Bydlení
Stále toužíme po větším pohodlí, po moderním bydlení s všemožnými technickými zázraky.
Dobré to ale není. – Teplý záchod. Je tam posezení s knihou, klid. Stačí ale nevelká dispozice
a v té klidné pozici si vyrobíme hemeroidy, které pak trápívají celý život. Záchod nevytápěný,
studený, nás donutí, abychom tam zaběhli pokud možno v poslední chvíli a rychle tam své
poslání vykonali. Pak i člověk s rodinnou dispozicí k tvorbě varixů nemusí hemeroidy dostat.
Kneipp mu navíc doporučí občasné studené sedací koupele a jedno trápení je skoro
zažehnané. A po stolici se rovněž omýt studenou vodou.
Dnes už víme, jak důležité pro život jsou ionizované částice v ovzduší, ionty. V jednom
krychlovém cm vzduchu má být alespoň několik desítek záporných iontů. Když jdeme lesem
po bouřce, bývají jich tam v 1 cm3 stovky až tisíce. Nálada se nám zlepší, dobře se dýchá,
zdraví se vrací. – Dobře jsme si zateplili bydlení. Vnější zeď jsme obložili polystyrénem, okna
doplnili těsněním, topíme ústředním topením nebo akumulačkami s větrníkem ve spodní části.
K tomu si pustíme televizi. Obrazovka produkuje převážně kladné ionty, které záporné ionty
úspěšně likvidují. Venkovský vzduch nemá do místnosti přístup. Počet záporných iontů,
klesne na 2 až 10 v 1 cm3. Dýchá se těžce, jsme malátní, ospalí, choroby se radují.
Před půldruhým stoletím napsal náš slavný lékař a přírodovědec Jan Evangelista Purkyně
nevelkou knížku o topení a větrání obydlí. Ačkoliv ještě neuměl ionty měřit, doporučil jako
nejlepší topení obyčejná dobrá kamna. Ta spodními dvířky vzduch z místnosti odsávají a
komínem ženou ven. Netěsností oken a dveří vniká dovnitř čerstvý vzduch (až se pohybuje
záclona na okně!) a ionty i kyslík se trvale obnovují. (Purkyně už dobře znal ústřední topení,
ale nefandil mu).
Také obložení zdí izolačním polystyrenem má své slabiny, polystyren sublimuje a zplodiny
proniknou difusí i silnou zdí. – Jeden přítel se mi kdysi chlubil, že si zateplil dokonale bydlení
(sublimát té izolace je nezdravý!) a aby se zdravotně chránil, odstranil z několika svítidel
připevněných na zdi podložky, které byly kdysi předepsané proti požáru. Prý obsahovaly
azbest! – To je nehoráznost, neznalost a dílo falešné propagandy. Ale mlčel jsem, abych mu
nezkazil radost. K tomu si navíc natřel vnitřní dřevěné schodiště luxolem. (Ten je výborný, ale
ven. Doma je správná fermež).
V našem kraji prýští ze země prakticky všude radon. Je zhruba 10 x těžší než vzduch a jeho
větší koncentrace je opět škodlivá. Staré venkovské domky mívaly podezdívku z kamenů,
které nebyly ani spojené maltou, spíš jen položené skoro na sucho. Když při jarním tání
natekla ze svahu spodními průduchy jarní voda, nebylo třeba ji pumpovat ven, vytekla brzo
sama a sklep byl v pořádku. Při tom z podlahy prýští neviditelný radon, zvláště když klesne
barometrický tlak. Ale radon je těžký, drží se nízko jako voda a tou děravou podezdívkou
radon teče ven.
Teď přijdou další majitelé z města, domek si vylepší. Podezdívku dokonale scelí a zpevní
betonem, třeba obloží břidlicí – a ejhle! Jarní voda si stejně své cestičky našla, ve sklepě je
potopa a voda nemizí. Musí se pumpovat. Radon vidět není, sklípek se naplní a už je radon
v pokoji a v kuchyni. Ale nikdo jej nevidí. Paní domu horlivě luxuje, těžký radon výfukem
vysavače se rozvíří i s jemným prachem a všichni to dýchají a tak se „rekreují.“ – To opravdu
není dobré. Ale ti staří tátové o radonu nic nevěděli. A přece to moudře vyřešili. Když dnes si
někdo v našich končinách staví, obvykle nejdřív vybuduje protiradonový bazén a do něj se
teprve staví domek. Nedovedu ohodnotit, jak to účinně funguje. Když ale stěny toho bazénu
náhodou časem popraskají, je tam radon zase – atd. - , ale to řešit nebudeme: Rozhodně, když
se v našem podhůří rekreujete, choďte víc ven, dívejte se na tu nádheru, těšte se vůněmi
přírody. Naučte se znát souhvězdí i planety. Je to až nevyslovitelná radost a krása. A pořiďte
si včely, je v nich ukryto mnoho radosti i zdraví, ošetřování včelstva omlazuje.
Svatý František z Assisi se své tělesné schránce příliš nevěnoval. Říkal jí: „Můj osel“. „Mému
oslovi se dnes nějak neudělalo dobře. Když na to bude čas, musím ho nechat chvíli vyspat.“
Typologie člověka
Zdejší léčitelé si odpradávna všímali typů svých pacientů. Někdo byl hubený, někdo tlustý,
někdo měl povahu klidnou, někdo byl pruďas. Nejen to. Svůj význam měl hlas, spánek,
otevřenost či uzavřenost, záliby, tvar hlavy, rukou, atd…. Každý jsme originál a podle toho se
řídí i léčebný proces. Vždyť podle svého typu si lidé vybírají povolání, partnery i životní cíle.
Léčitel především odhadoval, zda nemocný má svůj přirozený typ, který je v podstatě
zděděný, nebo zda pacienta pozměnily vnější okolnosti, případně nemoc. Pro odhad
zděděného typu byla dobrá znalost rodičů, prarodičů a dle možností i příbuzenstva.
Samostatné určení typu člověka hned ukážeme. Při tom budeme podle J.E. Purkyně a E.
Kretschmera nazývat štíhlé jedince asteniky a zavalité pykniky. Celou širokou škálu pak
obsáhneme doplňujícími přívlastky mírný, výrazný, extrémní, atd.
Typ člověka vyjádříme jediným typovým koeficientem, který vzhledem k okolnostem
popisuje jeho komplexní situaci. Je třeba vzít v úvahu, že existuje jakýsi geneticky daný
ideální stav, který bychom mohli v každém věku vyjádřit odpovídající hodnotou T (dědičné).
Pak je tu ale stav reálný, kdy T (reálné) je poněkud jiné než T (dědičné). Větší rozdíl obou T
není dobrý, obojí T by mělo být zhruba stejné.
Teď si zkusíme na sobě nebo i na přátelích typový koeficient určit. Vyjdeme z přiložené
tabulky, kde pro každou vlastnost uvedenou v stejném řádku odhadneme bod, který odpovídá
zkoumané osobě. Tak získáme ve všech řádcích po jednom bodu, které budou jistě trochu
rozházené. Jejich těžištěm vedeme svislou přímku, která protne stupnici K dole. I když celé
zjištění děláme od oka, výsledek je až nečekaně spolehlivý. Když třeba máme hodně hluboký
hlas, bude bod značně vlevo, při středním bude někde uprostřed a při vyšším bude někde
vpravo. Na stupnici dole (pro muže a pro ženy) svislá přímka ukáže pravděpodobnou číselnou
hodnotu K. Pro výpočet T platí vzorce:
Tmuži = 5 + 2.5 K
Tženy = 6 + 2.5 K
Jestliže známe svou výšku v udanou v metrech, pak můžeme vypočítat svou optimální váhu
G (kg) pro tento věk. Platí rovnice:
G = T x v 2,5
Tak například ženě středního věku vyšlo K = 6, což vede k Topt = 21. Je vysoká 165 cm =
1,65 m. Podle vzorečku najdeme na kalkulačce
G = 21 x 1,65 2,5 = 21 x 3,497 = 73,4 kg.
Vypočtenou váhu porovnáme s váhou skutečnou. Při dobrém souhlasu je pacient typologicky
ve své normě. Jinak mohou rozdíly signalizovat i hlubší souvislosti s nemocí, případně to
dokazuje závažné vnější zásahy do zděděného typu.
Tohle všechno dělá zkušený léčitel bez znalosti vzorečků, bez kalkulačky, jen odhadem a
intuicí. Tak si v duchu porovná skutečný stav se stavem ideálním. On dobře ví, jak se
promítne změna tělesného typu do celé osobnosti, do povahy, do zdravotního stavu. Někteří
psychiatři říkávají, že změnu váhy o každé kilo provází závažná změna psychiky i povahy. Ne
té mělké, kterou snad předvádíme ve společnosti, ale opravdové, hluboké, osobní.
Jsme každý jiný, tak to má být. Předpisová uniformita je ke škodě, protože v pestrosti je
zdravý základ příštích generací. To dobře věděl už Paracelsus a postupně řada novějších
badatelů, i genetik Dobzhansky. (Už ve starověku vyžaduje římský císař, aby byl obklopen
baculatými muži i ženami, ke kterým měl větší důvěru.)
Paní Patočková i další dobří léčitelé byli a jsou v odhadu typu mistři a svůj posudek dovedli
pacientovi přesvědčivě sdělit. Paní Patočková často řekla dívce pykničce, která kvůli módě
chtěla vypadat jako modelka: „Holka neblbni, zkazíš si život. Najdi si kluka, který tě bude mít
rád takovou, jaká jsi.“
Roubíček chtěl žít obzvlášť svatě, a tak se radil se svým rabínem. Ten mu nakonec řekl: Vědí
Roubíček, on Hospodin nechce, aby byli Mojžíšem, on jen žádá, aby zůstali celý život
Roubíček.
Chasidská moudrost
Šaman Badma Badajevič
Setkal jsem se s ním v burjatském městečku Mondy v Sajanských horách poblíž hranice
Mongolska. Byl jsem na Sibiři služebně. Spolupracovali jsme s astrofyziky Sibiřské akademie
věd SIBIZMIR, kteří mají vysokohorskou observatoř na hřebeni hor nad Mondami.
V té době slavil šaman a kněz Burjatů své sedmdesátiny. Znal se dobře s vedoucím
astrofyzikem Valerijem, byli jsme pozváni na jeho oslavu. – Bylo to velkolepé, v dlouhé
místnosti nás bylo přes 50. Jeden Badmův příbuzný byl v uniformě, seděl v čele dlouhého
stolu, já jsem dostal čestné místo vedle oslavence, jako jeho první přítel z Československa.
Hostina trvala od večera do svítání, jedlo se všechno možné a s jistotou jsem čekal, že mi
bude zle. Ale známí z vesnice mě přesvědčili, že když budu jíst v pořadí, co nám dají, nic mi
nebude. Stalo se přesně tak. Po noční jízdě cestou necestou nad propastnými srázy na
observatoř jsem se probudil až před polednem v růžové náladě do mrazivého slunného dne.
Badmova oslava i s jeho požehnáním byl krásný zážitek.
Burjati uctívají jako nejvyššího boha Burchana, ale odlesk božství vidí v každém stvoření,
zvířatech, rostlinách, stromech i ve skalách. Burchanovy oltáře jsou vybrané stromy, kolem
nich jsou dřevěné lavice pro modlitbu, rozjímání i dary věřících. Badma vnímal citlivě i Ježíše
Krista. Snad mu do značné míry splýval s jejich národním Burchanem.
Šaman měl malé hospodářství jako každý jiný. Žádný okázalý kostelík nespravoval, burjatská
shromáždění se soustřeďují na děkování, prosby za úrodu, křtiny, svatby, pohřby, sváteční
dny. – Šaman také léčil. Znal dobře byliny, na prvním místě uznával rozchodnici růžovou
(rhodiola rosea), netřesky, rdesna, šalvěje, dobromysl, hadinec a řadu dalších. Velký význam
se přikládal pupenům keřů a stromů. Vařil čaje, míchal masti, masíroval. Léčivky se často
nakládaly do vodky. Při léčení vzkládal ruce a potichu se modlil.
Burjati mají osobitý výraz, ženy mají většinou jemný černý knírek jako Arménky, není možné
rozeznat jejich věk. Od 20ti let do 55 let vypadají stejně. Jedí jídla podobná našim, většinou je
polévají smetanou a obkládají dobromyslem, šalvějí, mateřídouškou. Maso bývá jehněčí,
místo knedlíku je cosi, co se podobá slovenským haluškám. – Tenkrát byla jejich země
součástí SSSR, takže jsem se s nimi dobře dohovořil rusky. Všechno u nich bylo prosté, rádi
se sešli a popovídali si, vládla tam pohoda.
Když Badma zemřel, měl asi 85 let. Byl si jistý, že život po smrti pokračuje, že bude krásný a
užitečný, a proto se smrti nebál. Stejnou víru sdílejí i ostatní Burjaté v té krásné horské zemi.
Na Badmu, šamana, kněze a vždy laskavého člověka malé postavy se nedá zapomenout.
Léčí pyramida?
Protože jsem byl často dotazován, co soudím o účincích různých vyráběných pyramid, rozhodl
jsem se pokusně takovou pyramidu na zahradě postavit. Udělal jsem ji ze dřeva,
z nehoblovaných prken tloušťky asi 25 mm a rozměr podstavy 230 x 230 cm. Menší pyramidu
rozhodně nestavme! Uvedené míry jsou pro vnitřní prostor pyramidy. Úhel stěn pyramidy
jsem zvolil α = 52°. Jsem si vědom, že se traduje jakási optimální závislost tohoto úhlu na
zeměpisné šířce místa pyramidy ϕ, ale i když tato závislost má určité opodstatnění, nepovažuji
přesné dodržení tohoto úhlu za důležité. Pro úplnost však uvádím snad nejlepší vzorec pro
výpočet úhlu α ze známé zeměpisné šířky ϕ:
α= 5° x (9 + 3 x sin ϕ)
(1)
(Pro zeměpisnou šířku 50°vychází α = 56,5°)
Nejdřív trochu geometrie. Označme délku strany podstavy písmenem z, výšku pyramidy v,
délku hrany pyramidy h, úhlopříčku u, výšku stěny pyramidy p. Úhel mezi hranou pyramidy a
úhlopříčkou označíme ω, úhel mezi sousedními stěnami označíme ψ. S použitím
trigonometrie, případně i prostorové analytické geometrie odvodíme soustavu vztahů: (Viz též
obr. )
v=
(2)
(3)
(4)
(5)
(6)
(7)
Pro názornost sestavíme tabulku numerických výsledků:
45°
1,0000
1,4142
1,7321
35,3°
120,0°
50°
52°
55°
60°
65°
70°
1,1918
1,2799
1,4248
1,7321
2,1445
2,7475
1,5557
1,6243
1,7435
2,0000
2,3662
2,9238
1,8494
1,9074
2,0099
2,2361
2,5688
3,0901
40,1°
42,2°
45,3°
50,8°
56,6°
62,8°
114,5°
112,3°
109,2°
104,5°
100,3°
96,7°
Pyramida je vztyčena na podsadě (jako stan), v jejíž rozích jsou trámky 10 x 10 cm. V mém
případě je výška podsady na západní straně 45 cm a na této straně jsou i dveře pyramidy.
Protože má terén svah k východu, je na východní straně výška podsady asi 70 cm. Trámky
v rozích zasahují asi 25 cm do země. Podlaha byla vyhloubena 20 cm, pokryta kameny,
zasypána drtí. Pak jsme ji přikryli starými igelitovými pytli (kvůli vlhkosti) a navrch byl
nanesen beton, míchaný chudě, 1 : 8. Dnes je podlaha dokonale suchá. Vlastní pyramidu
nesou v hranách čtyři trámky, které nejsou pravoúhlé, ale mají vypočtený tvar (viz např.
tabulku). Je vhodné je upravit z pravoúhlých trámků 10 x 10 cm podle obr. 2a nebo 2b. Jejich
délka se počítá z rovnice (5), numerické hodnoty opět rychle najdeme v tabulce. Tyto čtyři
hrany nesvírají s vodorovnou rovinou úhel α, ale úhel ω, který se počítá z rovnice (6) a je
uveden i v tabulce. Vrcholy svislých trámků seřízneme tak, aby trámky hran pyramidy, k sobě
při správném sklonu dobře přiléhaly. Okraje dotýkajících se trámků se na vnější straně kryjí.
V tomto postavení trámky shora svrtáme otvorem o průměru 8 mm. Do těchto otvorů pak
mírně ztuha nasuneme železné tyčky, které brání ujetí hranových trámků do stran. Délka
trámků je správě vypočtená, nahoře je vyrovnáme a provizorně svážeme. Na pokrytí pyramidy
jsou nejvhodnější prkna střešní, která do sebe zapadají, ale není to nutné. Obedňovat začneme
od spodu, nejnižší prkno pyramidy nechť přečnívá podsadu asi o 6 cm (kvůli dešťové vodě).
Nezapomeneme na okna (udělal jsem 3, na všech stěnách bez dveří). Podle dispozic terénu
jsou dveře buď na východní nebo na západní straně. Dveře volíme dostatečně široké, aby bylo
možné vnést do pyramidy příslušný nábytek. V mém případě dveře do podsady nezasahují,
musí se překračovat. Podsada s dveřmi by byla méně pevná. Okénka jsou menší, čtvercová,
našel jsem je na smetišti. Dveře jsem vyřešil závěsem z pevné stanoviny, protože jsem měl
strach, že by si dřevěnými dveřmi mohla vnoučata při velkém zájmu přiskřípnout prsty.
V pyramidě upravíme lehátko, zhruba ve výši horního okraje podsady. Udělal jsem je rovněž
z prken na celou délku podsady. Má směr sever – jih a správná poloha na něm je s hlavou
k severu. Mělo by být dost široké, protože u stěny pyramidy je nad ním malá výška. U jižní
strany mám stůl s obyčejnou židlí. Nad stolem po levé straně je žárovka, proud jsem přivedl
zemním přívodem. Pyramidu i podsadu přikryjeme tenkým dehtovým papírem, na který je
možné přitlouci lepenkový „šindel“, (nejlepší je ale rákos). Nad jižním okénkem jsem vyvrtal
kruhový otvor o průměru 7 cm, který podle Egypťanů používá duše KÁ, aby mohla
z pyramidy vyletět do volného prostoru. To se netýká jen mrtvých, ale každého člověka, když
spí. Duše pak venku volně poletuje a vrací se, když se spící budí. Nezapomeňte na to, jinak je
funkce pyramidy neúplná.
Jaké jsou naše zkušenosti s pyramidou? Především je nutné už při její stavbě mít na zřeteli jen
věci dobra, sloužícím bližním v souladu s Božím požehnáním. Není správné čekat od
pyramidy nějaká kouzla, čarování. Pyramida je prostě vhodný geometrický prostor, jehož
ohraničení vzbuzuje veselé myšlenky, umožňuje soustředění, vzbuzuje zdravé atavizmy
z dávných dob, kdy naši předci si stavěli podobná obydlí. V malých prostorách s rovným
stropem jsou někteří lidé trápeni klaustrofobii. Jiní lidé se nemohou odhodlat přejít rozlehlý
prostor, trpí agorafobií. Jehlanový tvar pyramidy je jakési optimum, kde takové negativní
emoce ustupují. Když si v pyramidě sednu nebo lehnu, vím, že jsem blízko okolního světa
(vždyť je to na zahradě), ale při tom mám dokonalé soukromí, což je někdy v této hektické
době vzácnost. Dobře se tam přemýšlí i odpočívá. Proudí tam nějaká zdravá kosmická
energie, jejíž vír se vznáší nad vrcholem pyramidy a je i uvnitř? Já nevím. Jistě, proniká tam i
jakási forma energie, kterou neumíme měřit, ale která určitě existuje. Kterou vnímá spíš duše
než měřicí přístroj. Která patrně nese i závažná poselství. Svou izolací v pyramidě jsme
citlivější, nalezneme správnou cestu a často jsme tak i vyléčeni. – Zatím ze zkušenosti vím, že
pyramida výrazně léčí nespavost, klaustrofobii a různé disharmonie duše i těla.
Teď se trochu zamyslíme nad tajemstvím té nefyzikální energie. Odbočme trochu do
radiotechniky. Anténa zachytí část energie elektromagnetických vln, které se šíří v jejím
okolním prostoru. Elektronka nebo tranzistor tuto energii zesilují a detekují namodulovanou
informaci, která má pro nás nějaký význam. Důležitá část přijímací aparatury je rezonanční
ladicí obvod. Bez něj bychom slyšeli jen nezřetelnou směsici programů silných rozhlasových
stanic, ale sotva bychom mohli rozluštit to, co nás právě zajímá. Rezonanční obvod (cívka
s kondenzátorem) vybere požadovanou stanici, a to tím lépe, čím je tento obvod kvalitnější. –
Proč o tom mluvíme v souvislosti s naším tématem? Protože naše nitro, duše, je také takový
citlivý přijímač, k němuž přichází řada informací, někdy i velmi slaboučkých. Ty pak jsou
snadno překryty silnými signály, které jsou často méně důležité. Potřebujeme však znát právě
to slaboučké sdělení. Potřebujeme pro jeho příjem svůj rezonanční obvod.
Jeho hlavní podíl si musíme vytvořit sami v sobě, musíme chtít tu slabou informaci přijmout.
V této situaci na nás však často doráží okolní svět tak silně, že slabé signály přeslechneme.
Tady může naše pyramidka pomoci jako berlička, která nás odstíní od hřmotu okolního světa
a zlepší kvalitu našeho chabého ladícího obvodu. Kdož ví, zda pyramidka nefunguje i jako
anténka. Není to vyloučené.
Pyramidka je opravdu dobrý pokojík, který usnadní naše soustředění i naslouchání. Vždyť
modlitba je rozhovor, to není jednostranný projev z naší strany, ale především naslouchání
Božímu hlasu, který nás k něčemu vyzývá.
Často diskutované „pozitivní“ nebo „negativní“ vlastnosti pyramid nejsou záležitostí
samotných pyramid, ale jde o projekci našeho srdce. Už při její stavbě dbáme na její použití
pro dobré věci a také ji potom nezneužijeme na nic špatného. Tak sami vytváříme pozitivního
genia loci, což obvykle pozná i cizí osoba, když naši pyramidku navštíví. Je to vyzkoušené.
Ve starších dobách se dělávaly nad úly pyramidální stříšky. Včelaři nás ujišťovali, že pak
včely lépe přezimují, mají lepší snůšku a lépe se s nimi pracuje. V 60. letech jsem na
bulharsko-turecké hranici při výpravě za zatměním Slunce měl možnost seznámit se se
včelařem, který na úly s takovými stříškami nedal dopustit. Byly to slamáky s volným dnem.
U nás se stříšky úlů pokrývaly šindelem a mívaly úhel 60°, Podobné stříšky bývaly i nad
studánkami, i tam se věřilo, že správná stříška patří k dobré studánce. Ještě dnes najdeme
pyramidální stříšky nad lidovými zvoničkami.
Když jsem pyramidku dokončil, již druhý den uvnitř jejího vrcholu si začala vosí matka stavět
svou báň. Téměř přesně uprostřed. Moc dobře jsme si rozuměli, cítila se tam spokojená. Ale
nakonec jsem její baňku – ač nerad – vynesl jinam, kvůli malým vnoučatům.
Zkoušel jsem si tam předpisově lehnout (s hlavou k severu). Je to velmi příjemné, pohled do
vrcholu pyramidky pomáhá ke klidu, uvolňuje myšlenky a když se nebráníme, brzo usneme. –
Říká se, že takový spánek je relaxace, uzdravování, že má zázračné výsledky. I tady musím
říct, že je důležité, s jakými pocity uléháme. Zda jsme všem odpustili, zda toužíme po prostém
životu, zda máme v srdci aktivní lásku k lidem. Pak se s velkou pravděpodobností probudíte
velmi osvěženi, s jasnou hlavou. – U stolku v pyramidce se dobře čte i píše. Proto jsem tam
zavedl elektrický proud (zemí) a jižnímu okénku jsem po stranách přišrouboval dvě žárovky
(25W). Schodišťovým vypínačem je možné přepínat žárovky tak, že buď levá svítí plným
napětím, nebo že se obě zapojí do série a pak obě svítí slabým žlutým světlem, což je někdy
příjemné k přemýšlení.
Kdybyste chtěli použít pyramidu na uskladnění potravin, postavte takovou pyramidu na stinné
místo a doplňte ji větráním. Na Ukrajině s tím mají dobré zkušenosti. Zkuste to sami, po
určité době se zlepší i kvalita potravin.
Zdá se, že pro plný efekt není dobré stavět příliš velké pyramidy. Kdybyste už takovou větší
stavěli ( např. do 350 cm), můžete ji doplnit vstupní chodbičkou, kde se dají lépe vyřešit dveře
i vstup. Ale až budete uvnitř, doplňte vstup do chodbičky alespoň záclonu, kterou dole
zajistíte vodorovnou laťkou.
Pokusnou pyramidku na naší zahradě navštívilo už více přátel, aby ji vyzkoušeli a všichni byli
spokojeni, ono to funguje. Jistě ten tvar souvisí i s architekturou lidových staveb v naší
krajině, která je obrazem duše našeho lidu. Metoda Jana Masaryka
Byla to ryze česká léčebná metoda, kterou náš milý Jan Masaryk razil za 2. světové války.
Tehdy pracoval jako ministr zahraničí naší vlády v Anglii a rozhlasem hovoříval ke svému
národu. Dlouho Němci postupovali a náš národ byl z té situace vážně nemocen. To nebyla jen
duševní krize, z toho byly opravdové infarkty, mrtvice i zhoubná onemocnění. Ale náš
„Honza“ nás léčil právě svými rozhlasovými projevy.
Na uších sluchátka nebo s uchem přitisknutým na ampliónu jsme se snažili ve vřavě rušiček
zachytit jeho slova. V rádiu jsme měli ilegálně zamontovanou krátkovlnnou cívku (čerčilka),
která byla úředně odstraněna. Na ladicím knoflíku visel povinný štítek: Pamatuj, že
poslouchání cizího rozhlasu se trestá vězením i smrtí. – Náš milý Honza hodnotil pravdivě a
přesně aktuální situaci, nic nezapíral, ale měl vždycky takový dobrácký, optimistický pohled, i
když to zrovna tak nevypadalo. On věřil s Komenským, že „…vláda věcí tvých, zase se k tobě
navrátí, ó lide český…“. Na konec svého projevu pak připojoval svou jedinečnou bojovou
výzvu pro nás všechny: „Povytáhnout kalhoty a furt se jde“.
Vy, mladí, vžijte se do té válečné doby. Tohle zakončení, to byla vítězná polnice, žádná
poražená nálada a když jsme to vyslechli, vracelo se všem i zdraví.
PS: Vyslechli jsme po válce jako vysokoškoláci řadu Masarykových projevů. On opravdu
věřil, že komunismus bude evangelium v praxi. On věřil v křesťanský humanismus uvedený
v život. Když pak poznal, že skutečnost zblízka vypadá docela jinak, že se zase připravuje
vláda vyvolených ustrašenců s ohnutými hřbety, už to neunesl. Já věřím, že z toho okna skočil
sám. To je těžší obvinění té doby, než kdyby ho někdo z okna hodil, je to zoufalství nad
zradou ideje, které sám věřil. Snad měl mít při sobě blízkého kamaráda, který by mu
připomněl jeho vlastní heslo. Proto si to Masarykovo heslíčko moc dobře zapamatujte. Mnoho
našich bližních to občas potřebuje slyšet.
Setkání pod Araratem
S mou první ženou Dášou, (která mi zemřela, v 48 letech), jsme si za mlada popřáli velký
výlet do Gruzie a Arménie. V Arménii jsme chtěli poznat vzácný národ, který první přijal
křesťanství, prožil se ctí těžké dějiny, včetně turecké genocidy a zůstal své víře věrný. Tohle
očekávání se nám vrchovatě splnilo. Však i naše dvouhodinové setkání s nejvyšším
představitelem arménské církve potvrdilo, že je to národ vzdělaný, který si váží své prastaré
kultury a který nechce ani v příštích generacích upadnout do prostřednosti. – Nechci psát
cestopisné vyprávění, ani se svěřovat s tím, že Arménky jsou velmi hezké a sluší jim i tmavý
knírek, který většina z nich má, ani nebudu opěvovat malebný exotický kraj plný kytiček.
Jen o jednom setkání vám musím povědět. – Vypravili jsme se k jezeru Sevan pod Araratem,
ze kterého vytéká řeka Aras, která pomocí kanálů zavlažuje suchou krajinu na jejich březích.
Sevan je veliké, krásné a pitné jezero, na jehož kamenitém pobřeží stojí několik půvabných
malých kostelíčků arménské církve. Tenkrát bylo ještě dovoleno se ve studených vodách
Sevanu koupat, ale věřte mi, že jsme do té ledové lázně vlezli s Dášou jen my a ještě tři starší
lidé, kteří nám vysvětlili, že to dělají jako léčebnou proceduru na různé nemoci stáří. Brzo
jsme ledovou koupel ukončili, převlékli se do suchých svršků a hřáli se na horském sluníčku.
– Při tom jsme pozorovali zajímavou skupinku lidí, která přicházela z údolí. Vedl je starý
vousatý pán, snad ve věku mezi 70ti a 80ti lety. Za ním šlo asi 15 mladých poutníků, o nichž
jsme později zjistili, že to byla jeho početná rodina. Mládež nesla na zádech otýpky dřeva,
podobně jako Izák na Horu obětování,. Syn dědečka nesl živého beránka, ženy měly tašky
s proviantem. Celá ta malá karavana se usadila kus nad námi vedle jednoho kostelíka.
Patriarcha rodiny se zvedl a šel k nám. Pozdravil, představil se a zeptal se, zda jsme křesťané.
Když jsme přisvědčili, pozval nás do své rodiny. Tam nás ale čekala zkouška z biblických
znalostí, ve které jsme obstáli. Pak k nám dědeček přišel, objal nás a pozval, abychom se
účastnili hostiny beránka podle tradičních obřadů. Přijali jsme to. Mladší otec porazil rituálně
beránka, ohýnek už plápolal a nastalo opékání. Ženy vyndali chlebové placky a nahořklou
zeleninu i demižón vína. Každý dostal tácek, dědeček se pomodlil a požehnal pokrm a začaly
hody. Cítili jsme, že je to zřejmá obdoba svatého přijímání. Byla to vzácná a požehnaná
chvíle, která z paměti nevymizí. Na rozloučení jsme se společně pomodlili modlitbu Páně,
dědeček nás znovu objal a políbil a pak jsme se s velkou upřímností bratrsky objímali všichni.
– Ten dědeček byl lékař a krásně nám vyprávěl o lidovém léčitelství a hlavně o vzácné
kapalině, o vodě. Život v ní začal, díky ní život pokračuje, vodou se křtí, voda je
nenahraditelný lék. Pěl ódy na všemožné otužování, které prý léčí snad všechny nemoci a do
srdce vlévá radost. Prostě arménský Kneipp (ovšem Kneippovy metody dobře znal), ale měl
k vodě svůj osobitý přístup. Při svém vyprávění dokazoval, že Arméni jsou věrní křesťané a
pro své přesvědčení zažili za 1. světové války těžkou genocidu.
Nad naším krásným setkáním se za hladinou Sevanu tyčil biblický Ararat, vysoký 5160 m,
jehož zasněžené vrcholky oslnivě zářily v zapadajícím slunci.
Elektřina a magnetismus pomáhají léčit
Blesk dovede zabít, ale pračlověkovi také zapálil užitečný oheň. Atmosférická elektřina nám
také vydatně produkuje kýžené ionty. I léčení elektřinou a magnetem má už hodně starou
tradici. Vždyť už před řadou tisíciletí se dávaly osoby s ochrnutými údy do nádrže s vodou,
v níž byl rejnok elektrický nebo úhoř elektrický. Zkušenost prokázala blahodárné účinky
elektrických ran, kterými tento živočich projevoval svou přízeň pacientovi. V Africe takto
léčívali i pohybově postižené malé děti. Za císaře Tiberia se elektrickými ranami ryb úspěšně
léčila pakostnice.
Před tisíciletími žil náš předek ve volné přírodě. Atmosferická elektřina na něj působila téměř
trvale aniž si to uvědomoval. Každá bouřka přinášela nové zkušenosti které se nedaly
přehlédnout. Teprve začátkem 16. století se zabýval těmito úkazy lékař William Gilbert jehož
systematický zájem přinesl první výsledky. O sto let později následuje celá řada známých
jmen – Prokop Diviš ( 1698 – 1765 ) Benjamin Franklin ( 1706 – 1790 ) Micheal Faraday
( 1791 – 1867 ) a další. Ti konali i za bouřky nebezpečné pokusy jak to ukazuje náš obrázek.
Nadevší pochybnost se ukázalo že i při jasném počasí stoupá s výškou nad zemským
povrchem elektrický potenciál čili ve svislém směru existuje elektrický gradient. Přesnější
měření vedou k hodnotám okolo 100V/1m, běžně však můžeme naměřit až 300V/1m nebo
někdy naopak třeba 10V/1m. Nepůjdeme do hloubky ve výkladu jen poznamenejme že taková
měření se dají dělat elektroskopem od něhož vede izolovaně drát jehož konec je vsunutý do
plamene svíčky která je umístěna na svislé tyči. Pokud drát upevňujeme musíme použít
výborné izolátory. V bouřkové situaci může gradient dosáhnout 1 až 2 kV/1m ( potenciál je
většinou kladný ) ale to už je radno s měřením rychle přestat abychom neutrpěli třeba i
smrtelný úraz. Uvnitř budov bývá gradient velmi nízký.
Je prokázané že elektrický gradient je pro udržení zdraví i léčení velmi žádoucí. Proto se
doporučuje častější pobyt na vrcholcích kopců ( kde bývá gradient vyšší ) a pobyt v přírodě
vůbec. ( Někdy se připojovala dobře izolovaná anténka ke Korscheltově spirále která pak má
mít zesílené působení. Před bouřkou nutno odpojit ! ). Jako náhražka atmosferické elektřiny
sloužilo pole umělé získávané většinou Wimshurstovou elektrikou. Taková aparatůra se
jmenuje Franklinova tuš.
Při silném poli ve vysokém gradientu ( v bouřkové situaci na horách nebo ve Franklinově tuši
) pociťujeme mravenčení a vlasy se zježí ( viz obrázek ).
Vysokonapěťová franklinizace došla i v lidovém léčitelství značného rozšíření. Poměrně
levný byl i přístrojek Saneta vybavený Geislerovými trubicemi a dalším příslušenstvím. Byl
sestrojen s využitím Tesslova transformátoru v Oudinově úpravě napájené z malého
Ruhmkorffova induktoru. Přístrojek se dal podle návodu vyrobit i doma. Čtenáři si jistě
vzpomemou na znamenitou roli Rudolfa Hrušínského v Postřižinách kde tento aparátek měl
své důležité místo v jedné scénce.
V druhé polovině 18. století zazářil na lékařském nebi Franz Anton Mesmer léčením pomocí
magnetu. Ale jeho magnetická terapie se brzo změnila v léčení duchovní silou. Přes všechna
střídání bezmezného obdivu a uctívání s obdobími úplného zavržení Mesmer trvale zjednal
vážné místo duchovnímu léčení i v medicíně budoucnosti.
Není možné zde popisovat celý dlouhý vývoj těchto disciplín. Každý nový poznatek a objev
znamenal – a dosud znamená – novou naději pro celou armádu trpících. Proto se každé nové
myšlenky chopili lékaři i celé řady léčitelů. – Když se objevil nový nápad, brzo na fakultách
zastínil dosavadní cestu výzkumů. Ale léčitelé zůstávali věrni staršímu bádání, ovšem svými
jednoduchými prostředky a namnoze i lidovým přístupem, což bylo někdy nečekaně úspěšné.
„Aparatury“ léčitelů se daly sestavit většinou doma, zvládl to šikovný kutil. Tady se toho
přidržíme také. Ostatně se často proti všem předpokladům ukazuje, že právě takové primitivní
metody mívají nečekané léčebné výsledky.
Galvanoterapie
V našem kraji jsou lidé zvídaví. Když se před více než 150 lety začalo používat elektřiny,
hned se lidé snažili o tom vědět víc, i o možnosti použití k léčení nemocí. Pak se objevila
zpráva, že vzniká elektřina tak, že se do mokré půdy zakope kus mědi a kus zinku a z toho se
vedou dráty, vyzkoušelo se i léčení takovou elektřinou. Před oknem se zarazil silný měděný
drát nebo trubka a poblíž třeba trubka pozinkovaná. Oknem se zavedly dráty a na ně se
připojily elektrody. Ty se pak přikládaly na tělo pacienta, poblíž nemocné partie. – Věřte,
nevěřte, i tohle má léčivý efekt. – I dnes by to bylo možné udělat, ale stačil by monočlánek a
rozhodně by se to mělo doplnit alespoň sériovým odporem pro regulaci maximálního proudu.
Léčebná procedura stejnosměrným proudem se jmenuje galvanoterapie.
Představím vám asi její nejstarší lidovou úpravu. Je na ní zřejmé začátečnické tápání.
V podstatě to není nic jiného než galvanický článek, indikátor proudu a elektrody, jejichž
polaritu lze přehazovat. – Galvanické články jsou tu dva: V skleněné misce M jsou křemíky,
oblázky z řeky. Pak jsou tam dvě elektrody z různého kovu a je to naplněno okyselenou nebo
slanou vodou. Druhý podobný článek je zde v půllitru P. Oba články jsou v sérii, takže se
jejich napětí sčítají. Proč je to tak složité? Nevím, obkreslil jsem to kdysi ze starého návodu. –
Pak je tam v sérii skleněná trubice tvaru U, která obsahuje nerezové elektrody a je naplněná
zředěnou kyselinou sírovou. Nebo je v ní roztok NaCl s přikápnutím roztoku fenolftaleinu
v lihu. V prvním případě se proud projeví slabým výstupem bublinek z elektrod, v druhém se
kolem katody tvoří fialové zbarvení elektrolytu. Léčící elektrody jsou vždy z kovu (často
nerez, nebo i pozinkovaný plech) a jsou zabalené v namočené látce. Jedna je větší a přikládá
se třeba na záda, na šíji a pod. Druhá bývá na dřevěném držadle, je menší a obsluhuje se
ručním přikládáním na žádané místo. Tato elektroda bývá obvykle kladná. Čas od času
můžeme proud komutovat (čili přehodit póly). – I tato prastará „souprava“ prý mívala dobré
léčebné výsledky pro řadu neduhů.
Dokonalá aparatura tohoto typu byl v letech dvacátých minulého století přenosný přístroj
Wohlmuthův. Byl napájený galvanickými články, z nichž bylo možné odebírat postupně
napětí až do 9V. Dnes bychom použili např. dvě ploché baterie po 4,5V. Zapojení
Wohlmuthova aparátu je jednoduché. Miliampérmetr má rozsah do 10ti mA, odpor R je
nastavitelný tak, aby bylo možné proud po připojení elektrod na tělo snížit i pod 0,5 mA. (Při
tak malých proudech používáme často jedné baterie). To tedy odpovídá maximální hodnotě R
okolo 10 KΩ. Předřadný odpor Rpje pro ochranu miliampérmetru, bývá asi 1 až 2 KΩ. Místo
miliampérmetru můžeme také zapojit svítící diodu LED, podle jejíhož svitu odhadneme
proud, který prochází pacientem. – K je komutátor, kterým rychle změníme polaritu elektrod.
Kdybychom chtěli použít proud přerušovaný, vložíme třeba otočný mechanický přerušovač do
série s odpory R a Rp. (Takový mechanický přerušovač může být kolečko s 10ti hřeby, viz
obr., které se otáčí kličkou a hřeby spínají kontakt. Při jedné otočce za vteřinu je pak
přerušovací frekvence 10 Hz.) Také tam můžeme zapojit známé Wagnerovo kladívko. – Je
zajímavé, že při ručním otáčení přerušovačem jsou prý léčebné výsledky nejlepší. Asi se na
tom podílí i přítomnost sestřičky, která točí kličkou, někdy také přikládá terapeutickou
elektrodu – ukázka je v poslední části knížky.
Tady musím vzpomenout na svou dávnou spolupráci s prof. Stockým z lékařské fakulty
v Brně. Ten zkoumal pro diagnostické a neurologické účely, jakou nejvyšší frekvenci záblesků
člověk ještě vnímá okem jako kmitání, než se to spojí v souvislé světlo. Chtěl to zjišťovat
v různých barvách, pro 7 vlnových délek ve viditelném spektru. Výsledky byly velmi
zajímavé a prý to byl opravdu nečekaný přínos pro diagnostiku závažných nemocí.
Jaký je tedy nejvyšší kmitočet tohoto blikání, který ještě vnímáme jako záblesky? Můžete si to
zkusit. Jen při některých nemocech je to méně než 20 za vteřinu a nikdy to nedosáhne 50Hz.
Stocký tenkrát říkal, že tato zjištění platí pro všechny pulsní terapie, včetně magnetoterapie.
Proto nemá cenu počet pulsů zvyšovat do 50 Hz.
Proč ale pulsy? Proč tolik účinkují? Na to nám odpoví poměrně nově objevený fyziologický
zákon Batesonův:
Naše vnitřní vnímání vnějšího působení je úměrné časové derivaci průběhu tohoto vnějšího
podnětu.
To znamená, že naše vnímání registruje především změny. Pulsy – to je přece stálá změna!
Navíc, když tyto pulsy budou trochu nepravidelné, zase to provokuje silněji naši pozornost.
Správnost Batesonova zákona dotvrdí např. jednotvárný zvuk. Šumí nám v uších, ale už to
nevnímáme. Ani nevnímáme pravidelně tikající hodiny. Drastický je Batesonův pokus
s žábou. Dal ji do mísy s vodou a vespod zapnul vařič. Žába brzo vyskočila. – Pak vodu
ohříval velmi pomalu, změna byla pozvolná, tedy časová derivace skoro nula. – Žába se
v misce za živa uvařila.
Při galvanoterapii probíhá také iontoforéza, čili přenos iontů elektrických stejnosměrným
proudem. Ve fyzice se tomu říká elektrolýza.
Profesor Schatzski zahajoval přednášky o iontoforéze tímto pokusem:
Ve vyvrtané dutině v bramboru je roztok KJ. Platinové (z nouze obyčejné) jehly připojíme na
plochou baterii. Po čase brambor rozřízneme a u anody uvidíme modrý obláček, který vznikl
reakcí jódu se škrobem. U katody se hromadil KOH. Dokážeme jej kapkou fenolftaleinu
rozpuštěného v lihu. Oblast kolem katody zčervená.
Právě takové děje probíhají vlivem iontoforézy v lidském organismu při galvanoterapii.
Kdybychom chtěli iontoforézu potlačit, musíme občas přepínat polaritu elektrod
komutátorem.
Wohlmuth radí: Používáme jenom slabé proudy, vyjímečně do 5 mA. Často vystačíme i
s proudem 0,5 mA. Tento proud omezuje součet odporů Rp,R a odpor lidského těla. (Známe-li
napětí U(r) a změřený proud I, můžeme bez problémů vypočítat odpor lidského těla mezi
elektrodami RT (Jednotky V, A, Ω)
Galvanizace posiluje nervovou soustavu, potlačuje tvorbu jizevnaté tkáně, léčí řadu neduhů
přímo i nepřímo. Při tom anoda (+) tiší bolesti a hojí. Aplikujeme ji co nejblíže nemocné
oblasti, obvykle má držadlo pro ruční přikládání. Opět je obalena navlhčeným textilem.
Katoda je rozměrnější, přikládá se upevněná na šíji, na kříž, hrudník, stehno a pod.
Galvanizace léčí záněty, revmatické potíže, hypertrofie, ochablost. Tak např. úbytek potence
doporučuje Wohlmuth léčit katodou na šíji, anoda na temeno i v jiných partiích. Proud 1 mA
po dobu 5 min 3x týdně. Varianta anoda na žaludek, katoda objíždí ústí penisu. Proud až 2
mA, doba 10 min. Občas možno komutovat.
Podobně udává Wohlmuth předpisy pro nemoci zažívací, dýchací, jaterní, ledvinové, oční,
krční, pohybové atd. – Galvanoterapii velmi slabými proudy (do 0,1 mA) můžeme už
považovat za elektrohomeopatii. (Používá se i celková galvanoterapie. Jedna elektroda je na
šíji, na druhé stojíme – plech obalený mokrou látkou. Asi po pěti minutách se póly komutují.
Celkově do dvaceti minut, 2-4 mA).
Faradizace
Při ní jde výhradně o pulzní proudy, jejichž účinky cítíme jako mravenčení, brnění, škubání.
Napětí bývá vyšší, 50 V až 200 V, proudy opět velmi malé. Zvláštní extrémní případ
faradizace jsou elektrošoky.
Jak se dá dnes vyrobit faradizační přístrojek. Takový malý, ale funkční býval k dostání
v hračkárně. Jako přerušovač sloužilo Wagnerovo kladívko, intenzita se řídila mosaznou
trubičkou, zasouvanou mezi primární a sekundární vinutí. Zdrojem byla baterie 4,5 V. Dnes
už takovou „hračku“ nedostaneme. Pokud však toužíte po faradizaci, jde to improvizovat.
Někomu postačí i starý vyřazený zvonek, upravený podle přiloženého obrázku.
Dobře se hodí také výstupní transformátorek od reproduktoru lampového přijímače. Jeho
vinutí jsou někdy označena třeba jako 7000Ω a 4 až 6 Ω. Takových transformátorků je ještě
dostatek, najdou se občas i na smetišti. Pak to zapojíme jednoduše podle schématu:
Žárovička v primárním okruhu omezuje proud na žádanou hodnotu. Nejslabší prodejní
žárovičky jsou 6 V, 0,1 A. Proud ve výstupním vinutí bude úměrně nižší podle poměru závitů
obou vinutí. Při běžném výstupním transformátorku to velmi dobře odpovídá hodnotám
žádaným pro faradizaci.
Mechanické přerušování – otáčení kličkou – je sice pracné, podle žádané frekvence volíme
rychlost otáčení. Je to velice spolehlivé zařízení, fungující naprosto bez poruch. Frekvenci lze
snadno měnit, zvyšovat či snižovat otáčky, což má zjistitelný stimulační efekt. Faradizační
pulzy jsou výborné pro různé bolesti v kloubech, v zádech i v nervové soustavě. Nejčastěji
pracujeme s frekvencí 7-13 Hz, což odpovídá biologické frekvenci α. Při vhodném počtu
hřebíků v přerušovacím kolečku (obvykle 8 až 10) to snadno dodržíme. Moderní pulzátory
jsou polovodičové, odvozené z Abrahámova-Blochova multivibrátoru.
Postupem času se už dříve vyráběly elektrizační aparáty kombinované, jak pro stejnosměrnou
nebo pulzní galvanoterapii, tak i pro faradizaci. Jeden z nejdokonalejších byl tonizátor podle
MUDr. Ebela. (Prototyp byl vyráběn v roce 1927). Zvláštností byl proměnný odpor v primární
větvi, který se měnil periodicky rotujícím kontaktem. Tuto rotaci obstarával gramofonový
motorek s převodem do pomala. Jako přerušovač tam bylo Wagnerovo kladívko s posuvným
závažíčkem pro změnu frekvence.
I když dnes postoupila elektronika díky polovodičům nečekaně kupředu, říkají pamětníci –
terapeuti, že z nějakých důvodů měly ty staré přístroje lepší výsledky. Ebelův tonizátor byl
vynikající. Jeho autor přikládal k přístroji poctivý seznam hlavních dosažených výsledků a
obsáhlý popis použití pro 62 hlavních nemocí. – Moji rodiče pracovali i s galvanoterapií podle
Wohlmutha i s Ebelovým tonizátorem. Dosažené výsledky si velice chválili. Oba přístroje
byly praktický bez poruch.
Tesla svého času vyráběla tzv. Elektrostimul pro elektropunkturu i pro možnost jiné
elektroterapie. Jeho cena byla bez problémů dostupná. Dnes je v prodeji zmodernizovaná
verze.
Magnetoterapie
I ta má prastarou historii. Vždyť magnetovec znali lidé už ve starověku, i jakousi improvizaci
kompasu s magnetovcem plovoucím na prkénku. Skočme však přímo do současnosti. Inzerují
se magnetické náramky i náplasti, prodává se léčebný pulzátor v několika variantách. Funguje
to? Jistě, že ano. Delší čas ale byly výhrady, že stabilní (feritové) magnety nemohou fungovat.
To proto, že se elektromagnetický efekt podle Faradayova zákona projeví jen tehdy, když se
magnetické pole mění. Čím se mění rychleji, tím větší se vzbudí elektrické napětí. Co tedy ten
náramek? Nebudeme vás napínat. Pole feritů je sice stálé, ale v cévách a žilách proudí krev.
Takže se částečka krve blíží, vstoupí do největšího magnetismu a zase se vzdaluje. Je to totéž,
jako by se pole měnilo. Proto to funguje.
Když to ale chcete zesílit, je dobré vyrobit magnetické pulzy, krátké a dostatečně silné. To
trvalý magnet neumí, musíme použít elektromagnet. Stačí cívka navinutá izolovaným drátem
nebo i cívka s vloženým železným jádrem. Tyhle aparátky mají mladší historii, proto se
zmíníme o nejjednodušším přístrojku, který funguje a který vyrábí pulzy, které odpovídají
tomu, co po dlouhých zkušenostech s pacienty zjistil MUDr. Jiří Chvojka. Zde je plánek
zapojení:
(Polovodiče mohou být i jinak označené, ale ať mají přibližně stejné hodnoty).
Protože je pulzátor zapojený přímo na síť, bylo by žádoucí, aby byl od sítě zabezpečený
oddělovacím transformátorem 220V / 220V. Kmitočet pulzů se řídí odporem 1M5. Používá se
v rozsahu 2 Hz až 30 Hz. Optimum je opět při rytmu α, tedy asi mezi 7 Hz a 12 Hz. – Cívka
se přiloží na bolavé místo a aplikuje se 5 min až 30 min 1x denně, nejvýš krátkodobě 2x
denně. Léčí bolestivé stavy, především pohybového ústrojí, ale i řadu nemocí neurologických
a interních.
Vynecháme teď ještě různé zlepšené varianty elektro a magnetoterapie. Byly to třeba silnější
induktorky s napojenými Geislerovými trubicemi, které svítily a současně elektrizovaly
(vzpomeňte na film Postřižiny). Používají se i komorové lázně, kde místo navlhčených
textilních elektrod se orgán ponoří do nádoby s vodou, v níž je vedena elektroda. – Také se do
kontaktní kapaliny přidávají různé látky, které pak elektrolýzou pronikají do organismu, což
mívá značný léčivý účinek (viz pokus s bramborem). V tomto případě ovšem použijeme
klasické nepřerušované galvanoterapie (obvykle s proudem okolo 1 mA).
Ale jednu metodu si přece nenecháme ujít. Je dost stará, ale dokonale zapomenutá, snad se o
ní ani nepsalo.
Elektroterapie rozhlasem
Nebudeme vás napínat. Když máte rádio, které má výstup pro druhý reproduktor (třeba staré,
lampové), pak upravíte svůj pokus podle obrázku:
Prostě napájíte elektrody na těle usměrněnými pulzy, které odpovídají řeči nebo hudbě.
Pomalá hudba s výraznými údery bubnů je vynikající. Zase nařídíme maximální výchylky
proudu do 5 mA a podle potřeby můžeme polaritu komutovat (čili přehodit póly + a - ). Je to
terapie velmi účinná, ale doporučuje se možnost samostatně zeslabit reproduktor v přijímači,
aby jen šeptal. Zvukový doprovod má být jen jemný doplněk. Můžete si pustit přednes básně,
zpěv, hudbu. Nedoporučují se politické projevy, divoká moderní hudba, hororové hry.
Klasická pohádka s dobrým koncem se osvědčuje.
Dokonce v prvních dobách rádia se objevila možnost připojit terapeutické elektrody na
krystalku! Proudy jsou tam malinké, spíš v mikroampérech, ale podle osvědčeného receptu
velmi slabé proudy působí navíc homeopaticky. Při tom je to bez sítě, bez baterií. Prostě
zadarmo.
Stavěli jste se někdy krystalky? Jestli ne, dejte se do toho. Nebudu vám tu dávat návody,
podívejte se do nedávno vyšlé knížečky V. Křížek, OK1XW: Když rádio bylo mladé – Dvůr
Králové 2004. Když už ji nemají, žádejte ji v knihovně, stojí to za to! – Ale pozor! Krystalka
musí mít anténu a uzemnění. Takže když je období bouřek, anténu uzemněte a krystalku
nezapínejte.
Místo detektoru můžete použít krystalovou diodku (je běžně k dostání). Když vás ale napadne,
že byste chtěli mít starodávný detektor, pak vám radím, zkuste si jej udělat. Buď z přírodního
galenitu (PbS) nebo nakrájejte na jemno olovo vytavené ze starých akumulátorových desek
nebo z nouze z vyřazené vodovodní trubky. K jemným hoblinkám olova přidejte síru (na 40 g
olova asi 5 g síry), rozmíchejte to a nasypte do zkumavky (nebo do malé plechovky od
konzervy). Pokus dělejte opatrně venku. Roztavte směs kahanem nebo benzínkou (roztavená
síra se často vznítí, proto jí můžete dát do směsi mírný nadbytek). Pak nastane exotermická
reakce, směs se rozžhaví a olovo se sloučí se sírou na PbS. – Nechejte to pomalu vychladnout,
zkumavku rozbijte a v té drti vyhledejte pěkný kousek uměle získaného galenitu, velikosti asi
jako půl hrachu. Vyrobte si detektor, např. podle obr. na straně 24 citované Křížkovy knížky.
V našem podhůří si lidé rádi stavívali krystalky a rádi poslouchali i „na černo“. Když nemáte
zrovna jiného koníčka, zkuste to také. Prožijete radostné chvíle, které dovedou léčit už proto,
že jste si to udělali sami. Při tom potěšení už nikdo na bolesti nemyslí.
Uveďme si nyní tabulku biologicky významných frekvencí organizmu:
Hladina
Super beta
Beta
Alfa
Infra alfa
Schumannova rezonance
Theta
Delta
f (Hz)
>30
14 až 30
8 až 13
7,9 až 9,6
7,83
4 až 7
0,5 až 3
Stav
Stresy
Bdělost
Přirozený stav, uvolnění
Léčivý rytmus
Rytmus jádra Země
Představivost
Kolébka života
Tabulka: Biologicky účinné frekvence
Podle nových zveřejněných výzkumů se zdá, že léčení stejnosměrným elektrickým proudem i
elektrickými a magnetickými pulzy není dosud plně doceněno. Probíhají při tom totiž děje na
molekulární úrovni, které slibují nové léčebné možnosti, ale to nechme budoucnosti.
Pak už jsou tu opravdu profesionální aparáty, diathermie, různé speciální aparatury a všechny
možné varianty rentgenu, včetně CT (lidově tunelu). To je zcela mimo léčitelské obory. Ale
přece něco: Nemůžeme vynechat dobový obrázek, starý téměř 100 let, jak se dříve vyšetřovalo
rentgenem. Musím potvrdit, že když otec vyšetřoval na svém rentgenu od Siemense plíce
děcka, také tam stavěl židličku. Však už to bude tři čtvrti století.
Další léčebné pomůcky
Pijavice pro snížení krevního tlaku požívali jak léčitelé, tak i profesionální lékaři. K této
metodě jsem našel už v mládí lepší vztah, když mi otec vysvětlil, že při odsávání krve naopak
pijavka vypouští do žíly hirudin, který snižuje chorobnou srážlivost a je to pro tyto pacienty
výborná medicína. Pan lékárník Munzar v Turnově na náměstí míval ve své lékárně vždycky
alespoň dvě velké lahve od okurek, ve kterých se mrskaly pijavky – a věřte, že se jich často
užívalo, dokonce prožívají renesanci.
V našem podhůří odedávna žili skláři a je tedy jasné, že bez obtíží vyfukovali skleněné baňky.
Co je to sázení baněk? Baňka je skleněná nádoba velikosti hrušky s širokým hrdlem a oblým
lemováním okraje.
Jeden ze způsobů sázení se dělá tak, že se vezme do pinzety smotek vaty, namočí se do lihu a
zapálí. Pak se rychle hodí do baňky tak, aby plamének šlehal do její stěny. V ten okamžik se
baňka rychle přitiskne na žádané místo tkáně. Vatička s lihem brzo zhasne a v baňce zbývá
dusík a kysličník uhličitý, vzniklý hořením. Intenzivní působení těchto plynů difúzí do tkáně
je výborná medicína. Spálením kyslíku vzniká v baňce podtlak, který vtáhne tkáň do hrdla a
nastane její překrvení.
Baňka tak drží sama, obvykle se sází baněk víc, třeba pět až osm. Po čase (za 5 až 20 minut)
se baňky sundají obvykle tak, že se v jednom místě při okraji baňky prstem tkáň přitlačí a do
baňky vnikne vzduch. Překrvená oblast je pak patrná i několik hodin. Právě tohle lokální
překrvení má další léčebný efekt pro harmonizaci organizmu, tedy pro léčení a povzbuzení
obranných sil. (Někdy se z nouze místo baněk používaly obyčejné skleničky, ale svým úzkým
okrajem se příliš zarývají do tkáně).
V našem sklářském kraji každý foukač udělal (a věřím, že ještě udělá) bez problémů
profesionální baňky na počkání. Navíc se dnes pracuje hlavně ze Simaxu (sklo pro vysoké
teploty), takže takové baňky jsou opravdu prvotřídní.
Efekt této léčby je výborný. Sázení baněk se rychle každý naučí, ale musí se vědět, kdy je tato
terapie vhodná. Někdy se dokonce se vší hygienickou pečlivostí tkáň prorazí a takové baňce
se pak říká krvavá. Rankou se totiž odsává krev, což je někdy žádoucí. – Sám jsem na sobě
vyzkoušel baňky nekrvavé a to při bolesti v kyčli, při dráždivém tračníku a při bolesti ledvin
(současně s pitím čajů). Vždycky to pomáhalo.
Masážní pomůcky se také používaly (a dosud používají), včetně kombinace mechanické
masáže s induktorem, podobným jako u starých telefonů s kličkou na prozvánění. Ale nejlepší
a nejčastější je poctivá masáž rukama, na přístupných místech třeba vlastníma, jinak
s pomocníkem. Pokožka se při tom ošetřuje olejem, osvěžující mastí (doma vařenou – viz
Pavel Váňa) a někdy se kombinuje i s elektrickou faradizací.
Tady jsme už blízko nápravnému cvičení. Na venkově se to někdy dělávalo drasticky. Když
bolela záda mladšího člověka, naložili mu těžký batoh a musel několikrát co nejrychleji jít,
skoro klusat do kopce a zpátky – a znovu. Pak se opláchl, případně se pověsil za ruce na
větev, protáhnul se a lehl si do postele. Vypil hrnek koření (obvykle černý bez) a měl se znovu
zpotit. – Když se prospal a dokázal bez pomoci vstát, byl prohlášen za zdravého. Často to
vyšlo. Také se někdy doporučovalo vyválet se v kopřivách.
I v podhůří se hodně včelařilo. A včely, to jsou výborní dárci zdraví. – Když mne bolela záda
nebo klouby, pomohlo spolehlivě žihadlo. Chytil jsem na česně starou, už dost odřenou
včelku za křidélko a trochu ji přimáčknul na bolavé místo. Když kloub bolel hodně, obětoval
jsem včelky dvě. – Pak jsem jim poděkoval, zamáčknul je, splnily vrchovatě své poslání. Ale
léčivý je i med sám, má široké spektrum použití a také je různý , podle pastvy, která zrovna
medovala. Propolisová tinktura léčí řadu nemocí, ale pozor na alergie! Včelí pyl přímo
omlazuje. Řadě stárnoucích mužů dokonce udržuje v dobrých mezích hyperplazii prostaty a
podporuje i mužné mládí. Včelí vosk je dobrá přísada do mastí, i ten má regenerační účinky.
A mateří kašička? To je přímo královský elixír, který někdy i u velmi zesláblého pacienta
udělá přímo zázrak. Nakonec medovina! To je nektar nového mládí. – Tak na zdraví!
Jen s určitými rozpaky přidávám pár slov o tvarových rezonátorech a zářičích, ale jde o
prastaré pokusy, sahající řadu tisíciletí do hlubin minulosti. Vždyť mezi ně patří i pyramidy,
nilský kříž a další zařízení, která fungují léčebně právě pro svůj tvar. – Obecná úloha takových
rezonátorů je soustřeďovat „nefyzikální“ vesmírnou energii směrem na pacienta.
Různá esoterická učení říkají, že tato energie má většinou vírovou strukturu, která umožňuje
její soustředění ve větším prostorovém úhlu. Energie pak prý proudí jakýmsi kuželem. Ale
nechme teorie, pro které sotva najdeme zdůvodnění.
Jen si uveďme jednu konkrétní podobu takového rezonátoru, který zdejší lidé zkoušeli už na
přelomu 19. a 20. století. Je to Korscheltův přístroj, jehož podstatná součástka je plochá
kovová spirála. Původně byly tyto spirály z řetízků, funguje i drát. Osa spirály se soustředí na
pacienta nebo na pokusnou květinu. Rozhodující je pravotočivost či levotočivost, což lze
změnit rubem a lícem téže spirály. (U nás propagovali tyto pokusy pacienti, léčení Biltzovými
přírodními metodami.) Spirála Oskara Korschelta údajně účinkovala přesvědčivě s vysokým
procentem úspěšnosti. Kdo má rád poněkud fantastické pokusy, může to vyzkoušet. –
Patrovský vždycky říká, zkuste to na semenech, květinách a podobně. Tam se pravda nejspíš
ukáže.
Diagnóza a léčení
Jak uvidíme dále, nemusel vždycky léčitel znát příčinu nemoci svého pacienta, dokonce ani
nevěděl, který orgán je postižený. Ale jiná skupina léčitelů chtěla diagnózu znát.
V populárních článcích se dnes často dočítáme, že léčitel má na stole anatomický obraz
člověka a jeho orgánů, pacient stojí poblíž, případně se ho léčitel jednou rukou dotýká a
v druhé ruce má siderické kyvadélko (nejčastěji prstýnek přivázaný na nitce), kterým postupně
zaměřuje na orgány podle anatomické kresby. Nad kterým orgánem se kyvadélko rozkýve
nebo roztočí, ten je podezřelý jako viník.
Je pravda, že dnes řada léčitelů takto určuje původce nemoci. Ale není to metoda stará staletí.
Vždyť popularita siderického kyvadélka začala v našich zemích zhruba za první světové
války. Rozeznávalo se tak vajíčko slepice oplodněné kohoutem, nebo liché. Také se tak
prokazovalo těhotenství už v začátcích, dokonce pohlaví dítěte. Říkalo se tomu „doptávat se
kyvadélka“. Člověk mu jaksi v duchu kladl otázky, na které mělo svým pohybem odpovědět.
Je nutné doznat, že výsledky bývaly dost spolehlivé.
Použití proutku (virgule) je mnohem starší. Ale virgule sloužila hlavně k určení místa, kde se
dá úspěšně vykopat studna. Proutkaření bylo používané už ve starověku. Zkoušel jsem to
vícekrát a potvrzuji, že to funguje. Dnes to je asi nejspolehlivější prostředek pro hledání
škodlivých míst, patogenních zón.
Jak se dříve dělala diagnostika? Hned řekněme, že hlavní úlohu měla intuice. Také znalost
zdravotní rodinné situace starších generací pacienta. K tomu poctivě doznaná osobní
anamnéza nemocného i určité příznaky a některá jednoduchá zjištění. Však ještě staré
generace lékařů se učily jako jednu ze základních diagnostických metod předmět Poklep a
poslech. Obdivuji, co všechno se dá zjistit bez přístrojů a při tom dost spolehlivě. Moji rodiče
ještě tuhle metodiku ovládali, dnes se to považuje za méně důležitý doplněk vyšetření
speciálními dokonalými aparáty. – Ale jsou i léčitelé, kteří znají tyto jednoduché diagnostické
praktiky.
Starší pacientka říká lékaři: „Pane doktore, proč mi dnes radíte horké obklady na bolavá
kolena, když jste mi před týdnem radil ledové?“ „Ženská nešťastná, cožpak nevíte, že za ten
týden lékařská věda velice pokročila?“
Někteří léčitelé jsou až zázračně „vidoucí“. Takový byl páter Ferda, paní Patočková, Josef
Prouza, takoví jsou i někteří současní aktivní léčitelé. Ti vidí třeba na dálku stovek kilometrů
pacienta, kterého vůbec neznají, ale kdosi je požádal, aby mu pomohli. Když se ptali pátera
Ferdy, jak to dělá, říkal, že ho spojí s pacientem jakýsi světelný paprsek, po kterém probíhá
oboustranná informace.
Ale nechoďme až do takových krajních případů. Když přijdete k vidoucímu léčiteli, nemusí se
vás ptát, co vás trápí. On většinou vidí, že k němu jdete, když jste ještě daleko. Už ví, co vám
je a bývá mu i dáno, zda vás bude moci vyléčit. – Třeba vás na uvítanou obejme a při tom už
vám dává životní sílu, kterou bere shora. Pak vám asi přiloží ruce poblíž nejzávažnější příčiny
nemoci, spojí se s nebesy a prosí o vaše zdraví. Dobrý léčitel však vždycky posílí víru
pacienta, že nikdy není sám, že má vždycky své dobré přátele. A i v té největší opuštěnosti že
při něm stojí Pán Ježíš, který miluje každého z nás.
V jednom příběhu se člověk setká člověk s Kristem. Jdou spolu bosi po písčitém břehu moře.
Člověk se ohlíží, vidí dvoje stopy, ale pak se ozve: „Pane, tam kde jsem prožíval své největší
trápení, tam jsi mne opustil. Jsou tam jenom jedny stopy!“ Kristus mu odpovídá: „Tam ti
bratře bylo opravdu zle. Proto jsem tě nesl.“
Chvála soumraků
Všestranně blahodárný je vliv soumraků na zdraví i celkovou pohodu člověka. Jsme-li v době
ranního svítání a večerních soumraků pod širou oblohou, pak máme-li pokoj v srdci,
prožíváme podivuhodné věci. Dokonce při tom nemusíme být v nějaké meditativní pozici,
můžeme třeba v podvečer obdělávat své záhonky a pak téměř potmě odvážet plevel na
kompost nebo můžeme ráno už od tmy na kraji lesa čekat, až se na východě obloha trošku
zjasní a pak v určitém okamžiku se ozve první ptáček, přidá se další a za chvíli už jásá ptačí
koncert, ranní modlitba.
Ani při tom nemyslíme na krásy a tajemnosti soumraků, nanejvýš pozvedneme hlavu, když
nás upoutá neobvyklé zobrazení oblohy. Ale stoupající nebo večer ustupující osvětlení dává
svou podivuhodnou energii všemu stvoření. – Nemysleme si, že plný sluneční svit může
takové chvíle nahradit! Soumraky jsou krásné a užitečné, je to také Boží dar pro nás.
Abychom si udělali správnou představu o průběhu osvětlení při soumracích, udělejme
jednoduchý pokus: Za úplné tmy zapálíme při kraji stolu svíčku. Pak ve vzdálenosti 1m
pozorujeme obyčejný novinový tisk.
Když si oko přivykne na tmu, je tisk dobře čitelný. Osvětlení je při tom právě jeden lux. Když
vzdálenost novin od svíčky měníme, mění se osvětlení přibližně podle tabulky:
Vzdálenost (m)
0,25
0,5
1
2
3
4
5
6
8
10
20
50
100
1 km
Osvětlení (lx)
16
4
1
0,25
0,11
0,06
0,04
0,03
0,02
0,01
0,0025
0,0004
0,0001
0,0000001
Někdo přečte tisk ještě ve vzdálenosti 2m i více (asi do 0,1 lx). V 5m už tisk novin nikdo
nepřečte. – Teď si uveďme tabulku osvětlení v přírodě:
Zdroj
Plné polední slunce
Zataženo
Dobré světlo v místnosti
Jasný Měsíc
Hvězdná noc bez Měsíce
Osvětlení (lx)
100.000
20.000
100
0,2
0,0002
V astronomii a meteorologii se obvykle vyjadřují soumraky v závislosti na hloubce Slunce
pod obzorem. Zde platí přibližně tabulka:
Hloubka Slunce (°)
0°
-2°
-3°
-4°
-6°
-8°
-9°
-10°
-12°
lx
1.000
100
50
30
8
1
0,5
0,1
0,01
-14°
-17°
0,001
0,0002
Do hloubky –8° Slunce pod obzorem nazýváme „soumrak občanský“, do 12° soumrak
„nautický“ (dobře se měří sextantem) a do 18° soumrak „astronomický“ (už nastává možnost
pozorovat dalekohledem slabé nebeské objekty). Slunce klesá různě hluboko pod obzor
v závislosti na roční době (pro 50°s.š.) podle tabulky:
Roční doba
Jaro
Léto
Podzim
Zima
Největší hloubka Slunce
40°
16,5°
40°
63,5°
Proč působí soumraky tak blahodárně? Především proto, že intenzita osvětlení se v čase mění.
Organismus reaguje právě na změny nejvíce, budí se při tom činnost řady žláz, orgánů i
krevního oběhu. Navíc je to krásná, dramatická, ale poklidná podívaná, zasahující hluboko do
přírodních souvislostí. To má výrazný pozitivní vliv na lidskou psychiku. – A že jsou to světla
příliš slabá? Vzpomeňme na staré zkušenosti houbařů, kteří dobře vědí, že soumraky právě
podporují růst hub. – Nebo homeopatie: tam až nepochopitelně zředěné roztoky mají výrazné
účinky. To je velká shoda se zkušenostmi léčivých účinků soumraků.
Proto pokud je to možné, nenechte si možnost prožití soumraků ujít. Nejlepší je to venku, ale
i černá hodinka, bez rozsvícených světel, bez zapnutí televize, stojí za to.
Pohyb léčí
V starších dobách bylo málo mechanizace. Pracoval jsem v mládí několik měsíců v lese,
likvidovali jsme polomy po vichřici. Kopcovitý terén, potoky i bažiny. Největší naše
mechanizace byly břichatky čili pily bez rámu, uprostřed širší (čili břicho) a na každém konci
držadlo. Taková břichatka prořízla pořádný kmen a když si člověk osvojil správný fortel, pila
byla ostrá a měla správný šraňk, šlo to nečekaně rychle. Ještě po letech jsme s nebožkou ženou
upravovali ohromné chráněné stromy, byli jsme sehraní i při práci ze dvou žebříků. Dosud
mnohé z těch ošetřených stromů rád pozdravím, je to už skoro půl století. Také jsme sepnuli
ty staré kmety volnou obručí, navzájem jistící větve, které hrozily rozlomením. Obruče nám
koval pan kovář Babka ze Zelců. – Snad jsem se víc rozpovídal, ale tahle práce, to je asi
nejlepší tělocvik. Vůbec nemyslíte na svou tělesnou ulitu, na prospěšnost pohybu, ale třeba na
starou lípu, pamětnici zašlých věků, která chce ještě nahlédnout i do budoucnosti. Moudří
doktoři tvrdí, že právě pohyb při práci je to nejzdravější, protože se upíná k nějakému vyššímu
cíli (třeba přeházet kompost). Naopak když mozek nutí tělo k pohybu v zájmu vlastního
zdraví, je to prospěšné málo nebo to dokonce škodí. – Když jsme cvičili na nářadí, dělali salta
a veletoče, vůbec jsme se nestarali o své zdraví. (Tam dokonce často platí protiřečení, že
sportem k trvalé invaliditě). Prostě šlo nám o to, dokázat ty těžší cviky udělat. Je to hlavně
mužská věc, ženy myslím, to dělají hlavně z pevné vůle. Muži pro radost a trochu z ješitnosti
– to je něco jiného.
Pracujete na zahradě. Je to dřina. Vozíte kolečka, ryjete, ohýbáte se. Záda bolí, začíná pršet,
ale vy musíte ty jahody dosázet. – Nebo žně. To se kmitá tím víc, čím rychleji se obloha
zatahuje a blíží se déšť. A k tomu vás bolí zub a máte odražený nehet. Nevnímáte to, musíme
to suché dostat do stodoly. To je pravý léčebný pohyb, který je při tom jen nutností pro zdar
vykonávané práce. Mějte doma zahrádku, když k tomu máte trochu sklon, založte si skalku.
Žádné malé kamínky, pořádné balvany. Vápenec pro vápnomilné, žulu a čedič pro milovníky
kyselejší půdy. V nižším stupni jezírko a bažinku. Tam si dejte puškvorec a vachtu třílistou,
hodí se vám jako koření. V záhonu pěstujte kytičky, zeleninu i léčivky. Takový veliký keř
řepíku nebo zlatobýlu celíku, to je medicína k nezaplacení. Moji kamarádi z Bozkova nedají
dopustit na srdečník. Docela rád roste na dvoře, trochu ve stínu. Je to všelék!
Víte, kde sehnat všemožné sazenice? My chodíme k panu ing. Bradnovi do Markvartic, má
všechno. A také si vzájemně dáváme odnože a semínka. Právě budu sít třapatku.
Abychom nezapomněli na léčivý pohyb. Řemeslujte. Udělejte si králíkárnu, naučte se
profesionálně sekat kosou. Neuvěřitelně vám to napraví záda i vnitřnosti. Zkuste si zahrát na
kováře, hrnčíře, postavte si pravou chlebovou pec.
A choďte. Chůze je královna léků. Choďte navštěvovat vzdálenější kamarády. Choďte
s fotoaparátem, s náčrtníkem a tužkou. Choďte se koupat, zaplavat si, poznávat zapomenuté
krásy naší vlasti. Choďte třeba s poutnickou holí přemýšlet, navštívit památky i posvěcená
místa.
Pište si deníček, po čase je to neodolatelné čtení. Usedněte na mez a napište básničku. –
Napadl sníh? Natáhněte běžky a jděte prohlížet stopy zvěře, zachyťte na snímek krásu bílého
ticha naší líbezné krajiny s večerními mraky.
To všechno je nejen léčivý pohyb, ale je to i čištění a harmonizace duše. Když jste při tom
navštívili a potěšili nemocného, pak jste si svou dušičku dokonce opláchli v živé vodě.
Věčný pramen důvěry
Kde je pramen, ze kterého prýští nevyčerpatelná síla našich lidí? Kde je pomoc, záchrana,
trvalá radost i pokojná hlubina života? Kdo je z našeho kraje, ten ví, má to ve svém srdci. Ví
to i spousta poutníků životem z naší vlasti i ze širého světa.
Je to Ježíš Kristus. Vždyť se s ním setkáváme na každém svém kroku, vytrvale nás provází a
jen na nás záleží, zda ho dokonce pozveme do svého domu.
O něj se opírá i naše lidové léčitelství, o kterém píšeme. Ta síla musí mít pramen, ze kterého
pijeme živou vodu. A pijeme každý sám v důvěrných chvilkách s naším Pánem nebo i ve
společenství podobných poutníků. Taková společenství byla a jsou nejen v kostelech,
v poutních místech, ale i v malých podhorských chaloupkách, kde se lidé sešli nad Písmem,
četli je a přemýšleli, co nám to sděluje. To byly biblické hodiny, taková setkání, která nám
dodávala sílu a jistotu. Tam jsme se svěřovali Pánu Ježíši i se svými starostmi o nemocné
kamarády, i s vlastními těžkostmi, tam jsme často v modlitbách vzkládali ruce na ty, kdo
potřebovali pomoc.
V našem kraji byly také spiritistické skupinky. To byla podobná obecenství jako biblické
hodiny, ale zaměření bylo jak k Bohu, tak i k duším těch, kdo nás předešli do nového života.
Často se těmto skupinkám vytýkalo, že to není biblické, že se to Bohu nelíbí. Ti, kdo to brali
vážně ale cítili, že když takové schůzky jsou motivovány především láskou k bližnímu a
touhou pomoci v utrpení, věděli, že na to se Pán Bůh nezlobí. Ve spiritistickém zpěvníčku
zdejšího kraje je tolik krásných křesťanských písniček, které hovoří o duších těch prostých
lidiček, že nad tím nejde jen pohrdlivě mávnout rukou. Ještě za 1. republiky, když jsem
s těmito spiritisty mluvíval o víře, většinou se ohradili, že „věřit“ je slabé slovo, oni že už
vědí, mají jistotu. Proto to byli věrní křesťané, jenže mnohé velké církve je tak tvrdě soudily,
že se raději často uzavírali před světem. Ale takové schůzky ve stánku, to byl obvykle mocný
pramen živé vody, který otevíral srdce těch, kdo léčili. Potom se stávali vidoucími, bylo jim
dáno citlivě vnímat i předvídat, což znamenalo i léčitelské úspěchy. Ale vždycky, při všem
naléhání na Boží pomoc, se potichu ozvalo také: Buď vůle tvá...
Naše podkrkonošské léčitelství má tedy jako zdroj své síly Krista. Jistě, patří k tomu i byliny,
vodoléčba a spousta dalších praktik, ale to jsou jen pomůcky, které Bůh člověku ukázal a dal.
A když léčitel předává vztaženýma rukama pacientovi energii, pak si nikdy nemyslí, že to bere
ze sebe, ale považuje se jen za retranslační stanici, protože bere tu energii shůry. Proto po
takovém výkonu je unaven z vykonané námahy, ale není vyčerpán energeticky. Přitom
současně s léčením těla předává takový léčitel duchovní posilu, dokonce někdy i osloví
pacienta novými pohledy víry.
Naše podhorské léčitelství je prosté, nemá pochmurné stránky jako některé cizí směry. Je spíš
úsměvné, tolerantní, nadějné až za hrob. Počítá se zázraky. Že je to málo? Vždyť to spojuje
lidi, dává to životu smysl.
Pod ochranou Nejvyššího rozvesel se duše má
Strážné oko Tvůrce tvého nespí ani nedřímá.
(Karafiát)
Probatum est
Když se nějaký lékařský postup nebo lék obzvlášť osvědčil, bývalo zvykem takový návod
zakončit slovy „Probatum est“, což znamená, že je vyzkoušené, že to funguje. Snažíme se,
aby následující řádky tohle náročné kriterium alespoň trochu naplňovaly. – Jestli čtená nějaký
takový osvědčený návod zná, bylo by vhodné jej také časem uplatnit pro možnost širšího
použití.
Lékařův úkol je léčit nemocné. Když se mu to podaří, pak už je jedno, jak to dokázal.
(Hippokrates – 400 př. Kr.)
I velké myšlenky bývaly a jsou většinou přijímány s nedůvěrou, i s posměchem. Koncem 13.
století to komentuje Petrarca:
Největší závist vzniká proti těm, kdo vlastní silou unikli ze společenské klece.
Na vaně krále Čing-Čanga byla napsána tato slova:
Každého dne se úplně obnovuj a dělej to vždy znovu a znovu.
Odvar nebo nálev ze směsi heřmánku a kitzolu ( starček hajní ) je velice vhodný k obkladům
na různá poranění a špatně se hojící rány ( z Alšovic )
Člověk nechápe sílu mystérii, pokud se na nich sám nepodílí
(Renaultová)
Účinný regenerační čaj,zlepšuje také funkci jater a močových cest (starý recept):
15 g květ pampelišky
15 g květ černého bezu
25 g maceška polní, trojbarevná
10 g kořen lopuchu
25 g řebříček
25 g přeslička
1 lžička sušené směsi do hrnečku studené vody, pak ohřát k varu. Pije se 2 x denně mezi
jídlem.
Elixír Aloe prof. Savického
30 dkg Aloe arborescens umletá na strojku
50 dkg jarního medu
7 dcl přírodního vína Bibacer
5 dcl čistého lihu
Smíchat, uložit v chladu a temnu, 5 dní zazátkované. Pak doporučené užívání : 5 dní 3x denně
2 hodiny pře jídlem po dobu 1-2 měsíce.
Účinkuje na: tuberkulózu, žaludeční vředy, záněty, chřipka, angína, zastaralé nemoci, astma,
skleróza, játra, ledviny, srdce, bolesti hlavy, choroby střev, vyrážky, skleróza, záněty mandlí.
Dobré výsledky, léčí to!
Dobrá směs na žaludek a žlučník
Třezalka (nať)
3 díly
Pelyněk (nať)
1 díl
Meduňka (nať)
4 díly
Řepík (nať)
2 díly
Puškvorec (nať)
1 díl
Spíš slabší čaj a pít víckrát. To platí v podstatě pro všechny čaje.
Koho bolí kost hřbetová, že se natrhne, maž sobě na noc tu kost hřbetovou lojem korkovým
přepuštěným – a budeš uzdraven, toť jisté.
Mistr Křišťan z Prachatic, zkušený lékař
Objevitel účinků stresu János Selye tvrdí: Jsou dvě zásadní kategorie lidí: závodní koně a
želvy. Závodní kůň musí běžet, i když se klidně pase, klid nevydrží. Želva běhat neumí,
dokonce jí běh škodí.
Směs na bolavá záda s všechny klouby od léčitele Mikuláška z Jenštejna
Šípek
20
Truskavec
20
Řebříček
20
Máta
20
Fenykl
10
Heřmánek
5
Melisa
10
Kozlík
15
Divizna
10
Mateřídouška 10
Přeslička
10
Podle potřeby pít čaje z této směsi
I na poušti se dá žit, je-li tam studna
(Exupéry)
Každý v sobě nalezne syntézu minulých věků. Obvykle však dospěje pouze k syntéze vědění,
ale ne k syntéze moudrosti.
(Slouka)
Povaha je mnohem víc, nežli vzdělání.
(Schopenhauer)
Základní zákon lékařů i léčitelů zní:
Primum non nocere!
(čili především pacientovi neškodit)
Už před mnoha lety nám říkával při výročních třídních srazech prof. František Boudík:
„Mládeži, chraňte své srdce i celé své zdraví. Každé ráno si dejte skleničku červeného vína a
odpoledne to můžete zopakovat. Je to lepší, než pak pojídat hrsti tabletek“.
Lidový čaj pro vnitřní bolesti:
40 g kořen kostivalu (sušená)
20 g přeslička (sušená)
1 lžíce na 0,5 l vody, svařit a louhovat. Pije se 4x denně menší šálek. (Jen několik dní!)
Mastička na hemeroidy (starý způsob)
Balsami Peru
2
Anaesthesinum
2
Zinci oxydati
5
Lanolini
ad 20
Syndermani
ad 20
Má i široké další použití, vyzkoušeno.
Moc nad lidmi můžete mít jen tehdy, když jim neseberete všechno, co mají. Když člověka
okradete o všechno, přestává být pod vaší mocí a stává se opět svobodným.
(B. Kuras)
Krkonošské preclíky:
Pšeničná mouka hladká
1 kg
Pšeničná mouka polohrubá 1 kg
Droždí
10 dkg
Tuk – Hera
30 dkg
Mléko
podle potřeby
Sůl
asi 1 dkg
Udělá se tužší těsto, nechá se vykynout, stočí se preclíky a posypou. Peče se na plechu.
Dělávají se po domácnostech.
Polský čaj Pektosa na žíly, varixy, hemeroidy
Řebříček
10
Kmín
10
Jeřáb (plody)
Kostival (kořen)
Krušina (kůra)
Kaštan (květ)
Fialka trojbarevná
Pískavice
10
až 30
5 až 10
10
20
10
Často plavejte! Mořská panna nemůže trpět houserem, protože si neotlouká meziobratlové
ploténky.
(Heslo na konferenci ortopédů).
Nemanipulujte starými lidmi. Nesnažte se je přesazovat, nesvědčí jim to. I když je starý
člověk zapomnětlivý sklerotik, vysloví někdy tak velkou a krásnou moudrost, k jaké dosud
mladý nedošel.
Mořská cibule ( scilla maritima L. )
Tato slavná léčivka patří mezi trojici rostlin, které nesměly chybět v žádné venkovské
domácnosti. ( Laskavec aby se měli všechni rádi, kořenokvětka čili domácí štěstí a mořská
cibule, která zahání zlé síly a léčí snad všecky nemoci ).Většinu informací přejímáme od
Mudr. V. Čermáka z Radošovic.
Ocet s cibule: Cibule se rozřeže na tenké plátky, které se navléknou na nit a usuší se v mírném
vánku. To trvá asi čtyřicet dní. V kamenné nádobě se pak zalijí trojnásobkem své váhy
šestiprocentním vinným octem. Nádoba se řádně utěsní celofánem a postaví se na slunné
místo přes celé léto. Pak se ocet slije a plátky vylisují a směs se přefiltruje. V této podobě již
je ocet připraven k použití.Jsou však ještě další možnosti. Smíchaný s medem a zahřátý se
upraví jako sirup ( oxymel scillae ). Nebo se sušená cibule dá do vína a několik měsíců
vyluhuje. V lahvích se pak uloží ve sklepě ( vinum scillae ). Homeopati připravují svou
tinkturu z čerstvé štávy a lihu. Matthioli cibuli před dalším zpracováním mírně opékal.
Dávkování: Dávka cibule nesmí přesáhnout 0,5 gramu !!! Tinktura v lihu 0,5 gramu třikrát
denně. Ocet 2 gramy dávka nejvýše třikrát denně.
Použití: Čermák uvádí podrobné lékařské recepty, zde jen upozorníme na hlavní léčebné
účinky. Ostatně i v jednoduchém podání bez příměsí cibule dobře vyhoví. Proti kašli sirup z
mořské cibule ( také nazývaný ladoňkový sirup ) tři lžičky denně. Proti vodnatelnosti se užívá
obvykle prášek, proti bílkovině v moči se míchává s medvědicí nebo i s dubovou kůrou.
Obecně má mořská cibule účinky močopudné, léčí otoky srdečního i ledvinového původu i
otoky kožní. Výrazně zlepší špatné močení, chronické onemocnění měchýře, stížený odtok až
zástavu, kaménky, prostatismus, cystitidu, i samovolný únik moči při kašli. Podobně se
používá při hromadění vody v plicích, dutině břišní i vodnatelnosti mozku. Často se používají
také obklady. Při pitné kůře je v moči hodně kyseliny močové což v menší míře působí
příznivě na dnu ale nesmí se to přehánět protože se poruší optimílní rovnováha. Další soubor
účinků se týká srdečních chorob i chlopenních vad. Dobré výsledky jsou i při bolestech v
nadbříšku a pod levým žeberním obloukem což souvisí často se srdeční funkcí. Zde se
obvykle užívá ocet. Galenus doporučuje ráno kloktat s přídavkem octa což zamezí angínám a
zánětům dásní. Usnadní to i dýchání a zlepší výkon zpěváků. Ocet léčí záněty plic,
bronchitidy i hemeroidy. Víno omezí závrati, bolesti hlavy a často dokonale zvládne i řadu
psychiatrických nemocí. Dokonce se omezují i záchvaty padoucnice. Bystří se sluch, zlepšuje
pleť, léčí ekzémy. Obklady z pečené cibule léčí záněty nehtů někdy odstraní i papilomy.
Syrová nakrájená cibule vařená v oleji se užívá na bércové vředy a odstranění lupů. Obklady z
mořské cibule užíval Hecker na bolavé klouby, artrozu, měl úspěch při výrazném zlepšení
bolestí kyčelních kloubů. Pythágoras začal pravidelně užívat malé dávky octa v padesáti
letech a dožil se ve zdraví 117 let.
Voda ozářená měsícem.
Již jsme psali o tom, že se do oken zavěšovaly baňky z barevného skla naplněné vodou aby ji
ozářilo slunce což měnilo podle barvy vlastnosti vody. Zvláštní přitažlivost pro naše hloubavé
lidi měl i vliv Měsíce. Na to se braly baňky z bezbarvého skla, ketré se ve dne před světlem
pokud možno chránily. Mělo je ozářit světlo Měsíce což se daří především v zimním období
kdy měsíc stojí vysoko na nebi. Ozářená voda se pak uchovávala ve tmě a měla účinnost asi
jeden rok. I když to zní až neuvěřitelně účinky takové ozářené vody se dají prokázat i na
klíčení semen a růstu i kvetení rostlin. Měsícem ozářená voda se vysoko cenila.
Z Křižlic v Krkonoších
Josef Janoušek (1893 – 1966 Bratrouchov – Kukáň – Dolní Sytová )
Špásouná medicína.
I dyž ty horáci byli votužilý přeci tu a tam taky někdy stonali. K dochtoroj se nechodilo – třá
jeden byl v Jablonci a druhej v Rokenici protože nebylo čím zaplatiť – a taky nim lidi ani
moc nevěřili. Lepčí bylo tak – pěkně po domácku, dyť tý domácí medicíny bylo habaděj, jen
to uměť trefiť. Každej to ale neznal a neuměl. Nejlepčí bylo dyž někde měli sedm kluku a
žanný ďůčiště tak ten nejmladččí z těch sedmi měl vod pánaboha takovej dar a moc že moh
léčiť a zažehnávať všechny nemoce, až to bejvalo zázračný. Tak si to lidi mezi sebou
vysvětlovali a vopraudu tomu věřili.
Tady v tý rokli pod Rezkem a ve vůkolí to bylo svatým zákonem – jen ne prej dávať peníze
dochtorům a hapatikám ! Tady ten zázračnej dar léčení měl ňákej Vondřej Vejnarů,
nejmladččí ze sedmi bratru a ten tak lidem pomáhal. Zažehnával a radil, dával ňáky to kořeni
a hold ve všem si věďal rady i ňákou tu přeraženou hnátu zmuchlal dohromady a bylo to kud!
Když už ale byl honně starej a nikam nechodil tak to po něm provozovala jeho žena kerá byla
vo fůru let maldččí než von. Menovala se Francka a lidi ni říkali Bábinče – a to už každej
věďal do to je. Těch Francek tu bylo povíc a tak se nikdo neplet.
Bábinče byla taková malá pihovatá s malejma vočkama jako jahody – takový pronikavý, a
když se na někoho poďvala tak ty vočka našup daly do mozku nervem avizo a natotata to
přišlo do jazyka kerej mlel a rachotil jako motor. Měla taky jennoho syna – Vondřejička – kerj
byl takovej merňavej a ježatej. Von ani sám snad nemyslil – to všechno za něj máma myslela
a ďála. Třeba takhle s nim mluvila: “ Ták Vondřejíčku, tady hamej – tady hačni – tady se
vypli – tady si vem čepici – di ven, ale daleko nechoď ! Chceš bumbať ?
Vondřejíček už měl taky ňáký fousy ale vona pořád na něj stejně jako na malýho. Taky ho
někdy trestala, zvella ruku tá ale nedopalla jen se zlehka položila ale nadávala až třá kočka
vyrazila vokno dyž ze strachu sem tam lítala aby se dostala ven.
Dyž už neměla muže žila s Vondřejíčkem na Trejborci sama a chodila po vůkoli ordinovať
stonavem lidem keří si pro ni vzkázali. Jenna krejčínka z Imertóle vzkázala že prej její
půlroční ďůče není jaksepatří v rychtyku.
Francka Babinče tam čmelila a krejčinka ni ďůče ukázala. Mělo ňák velkej bříšek a kroutilo
vočičkama a tak i občas žalostně křičalo “ to ďůče je vokouknutý” poudá bábinče “ a proto má
ňáký bolesti “ pak nad ďůčetem rukama čarovala, kroužila o vodhazovala to všecko zlý
jennou napravo podruhý nalevo a za každým vodhozením tý zlý nemoci se taky dycky vyplila
Ešte taky mumlala ňáký tý zaklínalla a pak poudá tý krejčínce “ Mářo a na večír mu dej
ďůčátkoj napiť z namočenej makovin a uvidíš že z toho berzo vyde – kór dyž sem taky
všechno zlý zažehnala. Taky Ti poradím: pomolli se k svatý Terezii to bude dobrý a já se tu
zas berzo votočím “
Za tři dni se tam jde poďvať – no a ďůče už bylo dost v rychtyku. Krejčinka byla ráda že je to
dobrý tak bábinčeť něco sehnala aby se vodměnila a jeji muž poslal eště Vondřejíčkoj takovou
pěknou dvouřadovou vestu s lesklejma knoflíkama, radosti pelnej, že ďůčeť přeci pomohla a
poudá “ Francko máte zlatý ruce – dej vám pánbů v nebi pěkný místo u svýho trůnu a celou
blaženost ! “
I hvězdy léčí
Šel jsem nedávno naším podhůřím a dal jsme se do řeči se známou, kterou jsem delší čas
neviděl. I ona měla řadu trápení, někdo jiný by mohl naříkat a obcházet kliniky. – Byla také u
lékaře, ale pak místo běžných léků začala s vlastní terapií. Opatřila si mapu hvězdné oblohy a
rozhodla se, že se naučí znát naše souhvězdí i řadu jednotlivých hvězd. Studovala to nádherné
bezedné nebe každou hvězdnou noc, když jen měla trochu času, třeba i v mrazu. A dělá to
úspěšně dodnes, včetně systematického sledování polohy planet. - Trochu jsem ji vyzkoušel,
obstála na výbornou. Sám Tycho de Brahe by ji s jistotou přijal za asistentku.
A choroby? Uznaly, že je o ně malý zájem a stáhly se do ústraní. Říkala, že si pod hvězdnou
oblohou teprve plně uvědomila nekonečnou nádheru Božího díla. Začala učit poznávat hvězdy
i vnoučata. – Nezkusíte to také?
Čaj na zánět ledvin
Sléz přehlížený
Petržel
Bedrník
Šípky
Libeček
Medvědice
Březové listí
Jehlice trnitá
Pýr plazivý
5
5
10
10
10
15
15
15
15
Při snídani 1 až 2 šálky
Obézní ženy trpí méně osteoporózou, protože tuková tkáň produkuje estrogeny i po přechodu.
Rovněž to obrání před infarkty a mrtvicemi.
(Z lékařského semináře 1984)
Fytoncidy v rostlinách, není na ně návyk, jsou často vysoce účinné. Příklady:
Česneková šťáva + citrón 3x denně lžička po jídle proti kornatění, ničí Kochův bacil a
obnovuje tkáně. - Třezalka má imanin na popáleniny, kožní choroby, záněty. - V lese jsou
fytoncidy ve vzduchu a jsou i ve vodě studánek. Jedlové chvojí zlepší pohodu v místnosti.
Agáve ničí některé viry (vzteklina). – Fytoncidy též způsobují, že některé druhy rostlin
nemohou růst blízko sebe. (Ořech a dub, šeřík a konvalinka). Též střemcha produkuje
fytoncidy.
Účinnost fotosyntézy
1 m2 listové zeleně dodá při probíhající fotosyntéze (vláha, světlo, teplo) za 1 hodinu 11,3 kg
kyslíku. (Např. buk má 1600 m2 listové zeleně). A běží to samo! Chraňme si přírodu!
Celý život neděláme nic jiného, než že přecházíme z jednoho kousíčku posvátné půdy na
druhý.
(J.D.Salinger)
Každá práce léčí. Venkovská tělesná práce dělá přímo zázraky (Priesnitz).
Astrální tělo a bolest
Už ve starověku se mluví o lidské duši. Ve zdejším podhůří zdomácněla představa, že hmotné
tělo prolíná tělo duchovní, které se např. ve spánku běžně od těla hmotného odděluje a
svobodně se pohybuje (podle současných fyzikálních úvah dokonce nadsvětelnou, až
nekonečnou rychlostí). Podle Břetislava Kavky se často nehmotnému duchovnímu tělu říká
také tělo astrální nebo oduší. Řada badatelů, mezi nimi i náš Bedřich Kočí dokazuje, že toto
lze přesvědčivě pokusně doložit.
Tak např. tzv. fantómové bolesti (což jsou třeba bolesti v amputované noze, rekněme
v prstech), jsou způsobeny tím, že mají své sídlo právě v astrálním těle, které i po amputaci
bylo zachováno. Jestliže léčitel takové bolesti léčí, třeba vkládáním rukou, bolest přejde. –
Obecně se z toho dovozuje, že i statní bolesti mají své sídlo namnoze v astrálním těle člověka.
Přebohaté množství dalších důkazů nás tedy přesvědčuje, že když si i pro sebe tento model
domyslíme, může nám to překvapivě pomáhat při překonávání mnohých trápení.
Jestliže se dnes často psává o klinické smrti, např. že pacient vidí sám sebe jaksi z venku, je to
opět důkaz, že astrální tělo opustilo tělo hmotné a může je sledovat. – Většina našich léčitelů
tohle přesvědčení vyznávala a dosud vyznává.
Léčí zánět močového měchýře.
Medvědice
20
Nátržník
20
Bucco list
20
Merlík všedobr
20
Ráno a večer 1 šálek
Záducha
Routa
20
Bedrník
20
Mochna
20
2 až 4 šálky denně
Další rostliny na záduchu: Oman, Lišejník islandský, Lobelka, Jitrocel, Rdesno, Anýz
Kitzol
Botanicky je to starček hajní, je ho v našich lesích dost a dost. Lidi si ho často pletou se
zlatobýlem celíkem, což není dobré. Kitzol je především vhodný na obklady, na vnitřní
použití jen velmi málo a opatrně. Hojí převýborně jizvy, zranění a řadu kožních defektů.
Jednou jsem upadl, když jsem honil stopa. Roztloukl jsem si koleno až ke kosti. Rána byla
plná škváry, zaťal jsem zuby a vydrhl to rejžákem až do čista. Teprve potom jsem šel
k dostupnému lékaři. Ten spráskl ruce a řekl, že to nejde sešít, protože to není možné za nic
chytit, tkáně bylo málo. Ošetřil to jak to šlo, pečlivě zavázal, dal mi antibiotika a za pár dní
jsem měl navštívit dalšího lékaře nebo spíš chirurga. Tam se ale procedura opakovala, a tak to
šlo 2 měsíce. Zbyla obrovská jizva, bolela a vypadalo to opravdu ošklivě. Snad prý se to mělo
znovu vyříznout a překrýt kůží u jiného místa.
Setkal jsem se ale s dobrou kamarádkou, měl jsem kraťasy, a ona to s úžasem pozorovala. Pak
šla na půdu a přinesla otýpku sušeného kitzolu. „Uvař to, dej si z toho hadr na koleno a zavaž
to. Nech pár hodin, snad i na noc, pak to půl dne nevaž a ještě to opakuj. Kdyby to dráždilo,
sundej to. Uvidíme.“ S nedůvěrou jsem poslechl. – Věřte nevěřte, za 14 dní se jizva perfektně
zahojila.
Ale také pozor: Jel jsem v tramvaji, seděl jsem se starší paní. Ta mi vyprávěla, že ji zlobily
nohy, žíly a ještě cosi. Uvařila prý silný kitzol (čerstvý), dala to na nohy i s listy, obložila
uvařeným nálevem a zabalila igelitem. Nechala to celý večer, noc až do rána žít. Pak to
rozbalila – a prý se jí loupaly celé silné pláty kůže! Musela hned na kožní oddělení a pobyla
tam celý měsíc. Když se vrátila, byla prý noha vyhojená. „Jó, kitzol je mocná medicína,
nedám na něj dopustit. Jen jsem to trochu moc zapařila!“ – Nezatrpkla na něj, ale vezměte si
ponaučení, že s kitzolem se musí opatrně. Ale funguje i tam, kde už to skoro nečekáme.
Teď hned přidáme Zlatobýl celík.
Je výborný na mnoho chorůbek, ale vynikající je na močové cesty. Především pro praktiky i
pro ženy, které také mívají podobná trápení. Uvařte čaj, třeba ještě s troškou vřesu, vrbovky,
přesličky – ale není to nutné, celík v podstatě také stačí. Popíjejte to neslazené podle potřeby,
funguje to moc dobře. Také nevím, že by na to byl nějaký škodlivý návyk. Znovu
připomínáme, že všechny bylinné čaje se správně dělají slabé, ale pije se jich větší množství.
A ještě poznámka: Celík roste výborně na zahrádce v záhonku. Pak je čistý, vděčný a dá se
dělením trsu výborně množit. Někdy se ujmou i semena. – A nejen celík, ale celá řada
znamenitých léčivek se dá na zahrádce dobře pěstovat, jen je potřeba na ně mluvit a mít je rád.
Věnujte čas dětem, svým i ostatním. Nejen pro zábavu, ale aby z nich byli dobří a správní lidé.
(Fundamentální moudrost)
Čaj na žaludeční vředy
A. Lněné semínko
Heřmánek
Nátržník (kořen)
B. Pšeničné otruby
Heřmánek
Dubová kůra
Pastuší tobolka
50
30
20
30
20
30
20
Pijí se 2 až 3 šálky denně, po 2 až 3 dnech se střídá A a B.
Pomocný čaj pro bércový vřed.
(Nutno doplnit dalším léčením)
Čapí nůsek
Vlašský ořech (list, slupky)
Zemědým
Kopřiva
Svatojánský chléb
(Pije se podle potřeby)
10
10
10
10
10
Na plicní nemoci a onemocnění hlasivek, krční nemoci atd. se užívalo a dosud občas lidově
používá psí a jezevčí sádlo. Interně čerstvé, mazání i dost starým, moc to nevadí.
Ve vesnicích znali dodavatele, ten se o vhodném psu dohodl s jeho majitelem nebo psa získal
jinak. Měl sádlo vždy na skladě. Jezevce občas dodali místní myslivci. Obojí toto sádlo
účinkovalo stejně dobře. Osvědčovalo se také jíst psí i kočičí maso.
Jarka Netolický radí: Snězte každý den jeden lístek routy, dobře kousejte. Zlepšíte si zrak i
celé své zdraví.
Česnek medvědí je vynikající zelenina i lék. Jenomže má příliš krátké vegetační období
(konec dubna, květen) a pak zmizí. Sušit se skoro nedá. – Milan Mertlík radí a dokládá
výbornými ukázkami: Naložte listy česneku do soli do okurkových lahví.Také je možné
konzervovat to v mrazáku. Pak můžete celý rok tuhle blahodárnou kytičku požívat
v nejrůznější potravě. Funguje to znamenitě!
Dědičnému typu postavy se říká somatotyp. F.W.Beneke (1881) říká důrazně: Svůj somatotyp
si udržujte, nedělejte jeho záměrně změny, jinak totiž vyvoláte příznivou půdu pro řadu
nemocí, které se objeví tehdy, jakmile je organizmus vystaven zátěži. Každý typ má svůj
optimální styl života, dokonce i volbu povolání. (Novější autoři to plně podporují.)
Obnovte zpívání v rodině. Zazpívejte si před jídlem u stolu, zpívejte si při práci v zahradě i za
volantem. Zpívejte celá rodina, muzicírujte místo televize. Celý svět se rozjasní, tíha života
zmizí.
Roubujte stromy. Začněte jabloní, to jde snadno. Ale kdo umí naroubovat třešeň?
Střevní katar
Vachta
40
Plavuň
30
Bukvice
30
Rebarbora
10
List ořechu
40
Kůra krušiny 50
Ráno a večer šálek
Nebo:
Toten
50
Nátržník
50
Několikrát denně odvar ze 2 g sušiny
Škrkavky
Heřmánek
10
Senes
10
Vratič
20
Pelyněk
60
Smil písečný 10
Po 3 dny ráno a večer malý šálek odvaru.
Domácí galvanometrický pulzní přístroj, vzor 1920:
Zapojení, které už bylo uvedeno:
Přístrojek je velmi jednoduchý, staromódní, s ručním rotačním přerušovačem – ale funguje.
(Viz též obr.) Přehozením šňůr u elektrod se polarita komutuje. Nejčastěji bývá malá,
terapeutická elektroda kladná, ale občas ji zapojíme také na záporný pól. – Tělní elektroda se
zasune na stehno nebo za krk nebo na ruku a pod. Ob elektrody jsou obalené obinadlem a
namočené. Točíme kličkou přerušovače asi 1x za vteřinu při počtu 8 až 10 hřebíků.
Když dáme terapeutickou elektrodu pod oko na tvář, poblíž víčka, objeví se v oku záblesky.
To je také spolehlivá kontrola, že přístrojek je funkční. Nepřehánět intenzitu proudu!
Elektroterapie léčí, i když nemáme pocit elektrického proudu!
Jestliže nahradíme terapeutickou elektrodu velmi tupým hrotem (asi jako kuličkové pero),
můžeme tak vyhledávat akupunkturní body a aplikovat elektropunkturu. Je pak vhodné zařadit
do přívodu k elektrodě běžnou svítící diodu, která snadno indikuje zvýšení proudu
v akupunkturním bodě. Ostatně se v tomto bodě značně zesílí i fyziologický pocit. (Teoretické
podrobnosti byly už vpředu popsané).
Léčivý biblický olej
Je to olivový olej, do nějž se nakládají léčivé a vonné byliny. jeho použití pro léčení
nemocných je doporučováno v bibli (2.kniha Mojžíšova kap. 30, verš 22-38). Tam je přímo
přesný návod na přípravu toho oleje. Pokud je přijímán jako biblické doporučení, pak je to
olej svatý, jehož účinky násobí modlitba. Katolíci jmenují takový olej Křižmo, pravoslavní
Svaté myro. Tak nabývá tento olej i nový význam, posiluje duchovní složku člověka. Někdo
říká, že kněz přišel udělit těžce nemocnému poslední pomazání, čili že po tomto úkonu zemře.
To je naprosto falešné pojetí, hlavní smysl takového pomazání je léčení. Když už ale pacient
opravdu umírá, pak to pomazání může být opravdu poslední. Teď které jsou složky tohoto
oleje (viz citované biblické místo). Je to:
1. Čistý olivový olej
2. Tekutá myrha
3. Balzámová skořice
4. Puškvorec
5. Kasie
V originále jsou uvedena i množství. Používají se i přímo části rostlin, které se v oleji vyluhují
za tepla. Po té se přidá mirra, skořice, kořen puškvorce a kasie. Obvykle se cizokrajné složky
dají bez problémů opatřit. Lidový návod zdejšího kraje používá hlavně rostliny zdejší.
Puškvorec tu roste, ale pak je vhodná i máta, šalvěj, dobromysl, aloe a další. Dokonce lidé do
oleje přikápli Francovka a Lesana. Opravdu to zabírá na řadu potíží. Může ale složit taková
náhražka i jako olej svatý? Jistě. Při současné modlitební chvilce, prožité s upřímností přece
na složení oleje nezáleží, hlavní je síla duchovní.
Theriak
V pověstných Švédských kapkách je celá řada bylin. Je mezi nimi také uveden „theriak“. Bez
vysvětlení. Je to záhadná komponenta a je velmi těžké zjistit, co to je. V Chorvatsku bylo
možné koupit směs pro Švédské kapky, které jste si pak sami vyrobili. Theriak v té soustavě
bylin byl jako tmavá, dosti tuhá hmota.
I u nás znali lidé theriak, z toho vzniklo slovo „dryák“. Slavný Eliezer Kittel prý míchal svůj
theriak takto:
Med jarní
váže ostatní složky
Extrakt kořene hořce
nebo jemně mletý kořen
Extrakt listu podražce
jemně mletý list
Plody vavřínu
rozemleté
Myrha
v běžné formě v prášku
Mořská cibule
podstatná část směsi
Šťáva z makovic
někdy se vynechává
Poměry složek podle zkušenosti. Správný theriak má svou účinnost po mnoho let.
Když držíte hubnoucí dietu, omezujete potravu a pak se divíte, že máte zácpu. Berete
projímadla, přirozený vyprázdňovací reflex se otupuje, začíná bludný kruh. - Jděte si raději
zaplavat.
Je důležité dostatečně pít. Nevěřte řečem o užitečnosti omezování tekutin. To nechte fakírům.
– Dost chorob přijde skoro bez důvodů, bez vysvětlení. Proto není potřeba si je přivolávat.
Regenerační nápoj
Svařte ve víně pelyněk černobýl a oslaďte to medem.
S hemeroidy bývalo trápení vždycky. Doporučovalo se neutírat se po stolici papírem, ale
dobře se omýt studenou vodou. Také se někdy osvědčilo při zvýšených obtížích potřít
konečník Pitralonem (vodička po holení). Nebo vložit na hodinu mezi půlky ke konečníku
malý hadřík, namočený do heřmánku s kitzolem nebo do dubové kůry. A ráno před jídlem si
brát lžičku suchých otrub a zapít. Chodit na záchod, až když se stolice hlásí.
Na bolavá záda, i na kolena, je dobré natrhat čerstvé březové listí, dát do příruční loktušky a
v tom se vyspat. Listí se nemá moc přebírat. Funguje to!
Poznámka k léčení kameny
Nejvíce se uznává křemen. Nejen ve tvaru vyhraněných krystalů křišťálu, ale přímo křemen
žilný. Traduje se, že krásně omleté valouny křemeny z Jizery působí po přiložení na bolavá
místa jemně, dlouhodobě. Hodí se i tedy i na chronické obtíže. Úlomek křemene z našich
kopců, který má ostré hrany naopak působí výrazně, radikálně, nárazově. Je tedy dobré mít
v zásobě křemeny obou typů. Svědčí jim občas je vydrhnout kartáčkem v teplé vodě mýdlem a
dokonale opláchnout.
Použití živé a mrtvé vody podle Lotyševa (1981)
Tato terapie se hojně používala kolem Trutnova, Úpice, ale i v oblasti Vrchlabí. Výsledky
nebyly jednotné, ale úspěchy převládaly, někdy až nečekaně překvapivě.
Nemoc
Adenom prostaty
Metodika
Živá voda 1dcl 4x denně 30min před jídlem. Výsledky do 2týdnů,
upraví se i TK
Opaření
Střídavě obklady Ž i M, po doušcích i popíjet obě vody (odděleně)
Zánět dásní
6x denně kloktat a masírovat M, vypít 1/4pohárku Ž. Trvání 3-5dní
Angína
3dny kloktat 5xd M, mezi tím vypít 1-2dcl Ž
Kloubní bolesti
2dny 3x d před jídlem vypít 1dcl M
Zánět jater
4dny pít 4xd 1dl střídavě M a Ž
Na záněty očí i zákal
Opatrně routa – mimo Ž a M !
Různé záněty a vředy
Dva dny přikládat ohřátou Ž. Mezi tím omýt M a nechat uschnout. Na
noc vypít 0,5dcl Ž
Hemeroidy
2dny omývat M, pak přikládat vždy čerstvé obklady Ž
Chřipka
1den 8x propláchnout nos i krk M, na noc vypít 1dcl M
Bolest hlavy
Vypít 1dcl M
Posílení organismu
Ráno a večer kloktat M a vypít pak sklenici Ž
Pálení žáhy a plynatost Vypít 1dcl Ž
Kašel
Po 2dny 4xd 1dcl Ž, po jídle
Kolitida
Lišej
Různě plísně nohou
Desinfekce obuvi
Spáleniny
Ohřát M i Ž na 400, na noc vypít nejdřív M a za 20min Ž
3-5dní omývat M, za 15minpak Ž
Vykoupat v teplé vodě, vytřít, pak 10min M. Po 20min vykoupat v Ž
Mrtvou vodou, ponožky střídavě i Ž
Puchýře (zralé) propíchnout a sterilizovat v M. Pak střídavě M a Ž,
pak ještě asi 2dny Ž
Průjmy
Opakovaně vypít 1dcl M
Různé rány
Omýt především Ž a ovázat
Bolesti krční páteře
Teplý obklad M a pít 4xd 1dcl M před jídlem
Střevní potíže, dráždivý Střídat M a Žpo několik dní, případně i klystýry
tračník
Křečové žíly, bércové Obklady M, omýt Ž. Vyzkoušela Dr. Pavelková, Jánské lázně.
vředy
Funguje.
Angina pectoris
Popíjet M, občas Ž. Vyzkoušel pan Marek z Úpice. Měl nečekaný
úspěch
Cukrovka
Občas pít Ž a M
Mimo Ž a M na prostatu Špargl- kořen, nať, 2polévkové lžíce do 1/2l vody. Pít 3xd před
také
jídlem. Bazalka- po jídle – Anýz, Brusinky
Na revmatismus : Vratič naložit na týden do piva, pak opatrně lžičku 2xd po jídle
Chronický kašel, dušení, astma: Nastrouhaná černá ředkev, Čaj z řepíku a podbělu. Žvýkat
kousek křenu. Jablka. Meduňka. Pro klidný spánek k tomu rohlík s máslem a trškou medu.
Kozí mléko.
Štítná žláza: Čaj z karbince, jmelí v prášku (3xd.) Řeší i návaly, vysoký TK, závrati, sklerózu
Paldusova letní směs
Je to Alšovická specialita. Podle Václava Palduse se byliny sbíraly z jara, množství podle
zkušeností obsahuje tyto složky: Čerstvé listy jahodníku, maliníku, ostružníku. Listy borůvek
a trochu letorostů ze smrku i borovice. Někdy se přidávalo i březové listí. Tento čaj je
naprosto nenávykový, může se pít po celý rok a má prokazatelně regenerační účinky a přitom
má lahodnou chuť.
V našich krajích se drželo na Steinerovu antroposofii i na homeopatii, která s tím souvisí.
Zjara tu lidé vařívali březový elixír (Birkenelixir), který regeneroval a omlazoval, i příjemně
chutnal. Také se používaly homeopatické přípravky z Valy (Bad Boll), na páteř Disci (cum
stanno, cum argento, cum brionia atd.), na rakovinu Iscador ze jmelí. Některé rodiny
z Železného Brodu a Semil s Valou spolupracovaly. Také byly v našem kraji skupinky se
zaměřením theosofickým podle Jeleny Petrovny Blavatské.
Onemocnění věnčitých tepen srdce, případně i infarkty, se kdysi léčily těžko. Lidoví léčitelé
přejímali často moudrost lékařů, i oni se snažili různými způsoby udržet pacienta v relativní
pohodě. Ale bylo nutné při tom podle možností se pohybovat, dělat výlety. Dlouhé nebo
krátké, rychle chodit nebo pomalu? Právě tolik, kolik organismus vydrží v pohodě, nenásilně.
Někdy jde jít rychle, jindy to jde jen krokem vysokých hodnostářů. – Lidové léky? Kozlíkové
čaje a kapky, jmelí, opatrně konvalinka, srdečník a další.
Jaké byly výsledky? Když Pán Bůh dal, tak při dobrém režimu během 1 až 5 let se zlepšily
náhradní (kolaterální) oběhy, a dost často i bývalý kardiak měl stejnou výkonnost jako úplně
zdravý člověk. Věřte, nevěřte, ale zažil jsem dva kamarády (88 let a 90 let), kteří v takovém
věku podnikali celodenní pěší výlety, ač je kdysi postihl infarkt.
Přírodovědec musí umět občas řezat nebozezem
a vrtat pilou (Benjamin Franclin)
Pár pohledů do historie léčení
Uzdravovací sílu odpočinku, vhodné potravy, bylin, koupelí a práce znali lidé už od pravěku.
Teď jen několik dat z doby poněkud novější.
3000 př. Kr. už Sumerové dávali do zubních kazů výplně.
2600 př. Kr. byla v Číne napsána první lékařská kniha.
2000 př. Kr. v Babylónu a v Asýrii byla založena posvátná léčebná místa, zaměřená na
astrologii a jednání s božstvy.
1550 př. Kr. byl v Egyptě sepsán seznam 700 léků (mezi nimi např. ricinový olej, granátové
jablko, vrba). Léčilo se dietou, masáží a duchovní léčbou, včetně hypnózy.
600 př. Kr. vzrostl v Indii rozkvět interní medicíny i chirurgie.
500 – 400 př. Kr. byl v Řecku uctíván bůh medicíny Asklepios (Eskulap). Hlavní byl léčebný
pobyt v chrámech.
400 př. Kr. Řek Hippokrates z Kosu prohlásil medicínu za povolání založené na úctě
k pacientovi a životu. Ke každému nemocnému musí být zcela individuální
přístup.
Kolem 340 př. Kr. sepisuje Aristoteles všechno tehdejší vědění.
Okolo 250 př. Kr. Herophilos a Erasistratos konali v Alexandrii studie anatomie na mrtvolách.
Centrum života je mozek.
1.stol. př. Kr. římský lékař Asklepiades propagoval vodoléčbu, masáže, dietní úpravy stravy.
14-37 po Kr. napsal Aulus Cornelius Celsus 8 svazků znalostí své doby.
131-201 po Kr. Galenos znovu sepsal všechno lékařské vědění. Jeho spisy se používaly ještě
celý středověk.
220 po Kr. vydal Řek Moschion učebnici porodnictví.
Kolem roku 850 se v Bagdadu proslavila nemocnice.
850-923 arabský lékař Rhazes sepsal přehlednou lékařskou knihu, která pak byla přeložena do
latiny.
Kolem 1000 Avicena (arabsky Ibn Sina) sepsal kánon lékařství.
Další dějiny přinášejí řadu výborných autorit. Z té doby jen letmo uvedeme:
Kolem 1300 první brýle. (Už Nero používal lupu, vybroušenou z čirého krystalu!)
1346-1252 byl velký strašný mor.
1440 zjistil Antonio Gnarmerio, že mor se přenáší dotekem.
1452-1519 Leonardo da Vinci – studoval lidské tělo.
1494-1495 byla zjištěna nakažlivost a tragédie syfilidy (tzv. „Francouzská nemoc“)
1527 rozvinul Švýcar Paracelsus tažení proti neplodné scholastice. Zavedl nové léky,
reformoval celé lékařství.
Poznámka: Celá kapitola Probatum est, zůstane vždycky torzo, neboť je to jen nahlédnutí do
obrovské zásobárny lidových zkušeností, které mají mnohé zdravé jádro.
J.Hurta – Prosba
Prosil jsem Boha o sílu, učinil mne však slabým, abych se naučil skromnosti a pokoře. Prosil
jsem ho o pomoc, abych mohl konat velké činy. Učinil mne malým, abych mohl konat dobré
činy. Prosil jsem ho o bohatství, abych byl šťasten: Učinil mne chudým, abych byl moudrý.
Prosil jsem ho o všechno, abych mohl užívat života, on mi dal život, abych žil plně.
Nedostal jsem nic z toho, zač jsem prosil, dostal jsem však všechno, po čem jsem toužil. Mé
modlitby byly vyslyšeny proti mně samotnému, abych byl lidem k požehnání.
Obsah
Lidové léčení v našem podhůří
Ivan Šolc, Václav Šolc a další spolupracovníci
Alšovice 2006VěnováníBist du nur ein
trüber GastÚvodIntermezzoEinsteinova lavičkaBylinářstvíRostliny dodávají energiiKameny a
skály léčíVodoléčbaIntermezzoZkušenosti s vodoléčbouNěkteré další zkušenostiVzpomínka
na otužováníSynergismus organismuRozjímání medicínskéŽivá a mrtvá vodaJeště pár slov o
vodě.IntermezzoBydleníTypologie člověkaŠaman Badma BadajevičLéčí pyramida?Metoda
Jana MasarykaSetkání pod AraratemElektřina a magnetismus pomáhají
léčitGalvanoterapieFaradizaceMagnetoterapieElektroterapie rozhlasemDalší léčebné
pomůckyDiagnóza a léčeníChvála soumrakůPohyb léčíVěčný pramen důvěryI hvězdy léčíPár
pohledů do historie léčení
Literatura
1 Janíček O., Prouza J.: Josef Prouza, Gemma. ISBN 1994
2 Golomkowicz W.: Paracelsus, Mladá fronta 1975
3 Žert V.: Léčitelské pomůcky, Fontána 2000
4 Šafránek J.: Elektřina ve službách lékařských, Topič – Praha 1917
5 Kneipp Š.: Léčení vodou, Kempten 1890
6 Kočka M.: Prameny živé vody, Práce – Praha 1987
7 Wohlmuth A.: Léčení galvanickým proudem, Wohlmuth, Furtworigen – Schwarzwald 1924
8 Ebel: Tonisator, Praha 1930
9 Váňa P.: Rady bylináře Pavla, ISBN 1990
10 Šolc I.: Fyzik vypravuje, Úpice 1999
11 Patrovský V.: Od magie k biotronice, Pelhřimov 1988
12 Patrovský V.: Vliv energií na organismy a vodu, Praha 1996
13 Clark H.R.: Revoluce v léčení nemocí, Fontána 2000
14 Koří B.: Duchovní léčba, Šmíd – Praha 1947
15 Chvojka J.: Magnetoterapie, ISBN 2000
16 Kočí B.: O duchovní léčbě, ISBN 1994
17 Štampach I.O.: Anthroposofie, Votobia 2000
18 Wimber J.: Uzdravení, Tisk VČT4 1990
19 Zentrich J.A.: Třetí cesta ke zdraví, Fontána – Olomouc 1994
20 Rejdák Z.: za páterem Františkem Ferdou, Kroměříž 1992
21 Matthioli P.O.: Herbář neboli bylinář I. II. III, ISBN 2003
22 Šolc J., Veselý J.: Živá a mrtvá voda, Astro zpravodaj Úpice č. 3, 1987, str. 1-5 (přílohy)
23 Váňa P.: Pavlův bylinářský vševěd. ISBN 1991
24 Kučera M.: Tajemství léčivé rostliny, Mladá fronta – Praha 1976
25 Trebenová M.: Zdraví z boží lékárny, Dona 1991
26 Hoffmanová E., Jebavý F.,: Rostliny v domácí lékarně, Praha – Božkov 1991
27 Stoklasa J.: Včelí produkty, státní zemědělské nakladatelství 1975
28 Levi V.: Já a my, Mladá fronta 1976
29 Janet P.: Psychologické léčení, Praha 1934
30 Bělehrádek J.: Člověk v číslech, Praha 1915
31 Haken H.: Synergetik, Springer 1983
32 Kavka B.: Nové základy experimentální psychologie, Červený Kostelec 1947
33 Babák E.: Tělověda 1,2, Praha 1920
34 Janča J.: Alternativní medicína, Ostrava 1990
35 Zentrich J.: Věčně zelené naděje, Severočeské nakl. 1990
36 Černý J.: Kniha lekarská, Avicenum 1981
37 Rejdák Z.: František Ferda, Eminent 1994