Únor 2011 - Centrum sociálních služeb pro osoby se zrakovým

2011
Časopis obyvatel ÚSP pro zrakově postižené
v Brně-Chrlicích

Obsah únorového čísla:
- Masopust a zvyky, Bez peněz, překlad z eperanta Vlasty Elsnicové
- Áronie, Můj rodný kraj
- 115 rad a léčivé účinky medu a skořice,
- Fenek pouštní, Akce v roce 2010, rekapitulace PhDr. M. Běhalové
- Z našich únorových setkání, Něco pro jarní úsměv
- O slepeckého psa, který sám přišel o zrak, se stará jiný vodicí pes
Vydává Ústav pro zrakově postižené v Brně-Chrlicích,
Chrlické nám. 2, 643 00 Brno
545 558 131, fax: 554 558 188 Marie Janáčková
E-mail: [email protected], www.uspchrlice.cz
Masopust a zvyky
Ing. Vladimír Kučera
Masopust je třídenní lidový svátek, který je ve své podstatě podřízen běhu církevního
kalendáře. Slavil se ve dnech předcházejících Popeleční středě, kterou začíná 40denní půst
před Velikonocemi. Protože datum Velikonoc je pohyblivé, byl pohyblivým svátkem i
masopust. Masopust je vždy spojován s veselostí, zábavou, rejem masek, dobrým jídlem
a ještě lepším pitím. Přípravou na masopust býval čtvrtek před masopustní nedělí,
nazývaný „tučný čtvrtek“. Panovalo přesvědčení, že v tento den má člověk jíst a pít co
nejvíce, aby byl celý rok při síle. Hlavní masopustní
zábava začínala o „masopustní neděli“. Také toho dne.
byl oběd bohatý, ale netrval příliš dlouho, protože se
všichni chystali do hospody k muzice. Někdy se
tancovalo přímo na návsi a tanec se často protáhl až do
rána. Také masopustní pondělí probíhalo ve znamení
zábavy a tance. V mnoha vsích se konal „mužovský
bál“, kam neměla přístup svobodná chasa, tancovali jen
ženatí a vdané. Zato svobodná chasa se bavila většinou
přímo na návsi, kde se tancovalo a popíjelo.
Vyvrcholením masopustu bylo úterý. Toho dne procházely vesnicemi průvody maškar,
hrála se masopustní divadelní představení. Obchůzky masek neměly závazná pravidla.
Záleželo na vtipu a pohotovosti “maškarádů“, jaké taškařice budou provádět. Masky byly
všude pohoštěny – něčím k zakousnutí a především pálenkou a pivem, které ještě
zvyšovaly rozpustilost a veselí. Bývalo však i několik tradičních masek, které se objevovaly
každoročně. Mezi ně patřil např. medvěd, někdy vedený na řetězu medvědářem. Jinou
tradiční maskou bývala tzv. klibna (šiml, kobyla, koníček), skrývající často dvě osoby.
Objevovala se i maska s jezdcem na koni, Žid s pytlem nebo rancem na zádech, bába s
nůší, kominík se žebříkem, atd.
Téměř všude končila masopustní zábava přesně o půlnoci. Tehdy zatroubil ponocný na
roh a rychtář či někdo z radních všechny vyzval, aby se v klidu rozešli domů, protože
nastala středa a v ní předvelikonoční půst. Někde zakončili muziku ještě „pochováváním
basy“, symbolem toho, že v postu hudebníci nehrají. Tisklo se parte, jako pozvánka na
pochovávání basy. Byl přítomen farář, plačky, co oplakávaly basu. Farář pronesl smuteční
řeč, kde vzpomenul veselé i smutné historky za příslušný rok. Jinde pochovávali Baccha.
O masopustních rejích z Čech i Moravy jsou dochovány písemné zprávy již z 13.století.
V novodobém pojetí je masopust neboli karnevalové období uváděno jako období od Tří
králů do Popeleční středy. Popeleční středou začíná 40 denní postní období před
Velikonocemi (končí na Velikonoční neděli). Maškarní zábava, která probíhala na
masopustní úterý, byla vyvrcholením masopustu. Na Popeleční středu se naposled
konzumovaly mastné rohlíky s kávou nebo mlékem. Dopoledne byla ještě povolena
kořalka. Oběd už byl přísně postní, což většinou bývala čočka s vajíčkem, sýr, chléb,
vařená krupice, pečené brambory.
Pranostiky:
Masopust na slunci – pomlázka u kamen.
Jaké je počasí o Popeleční středě - takové se drží po celý rok
Suchý půst – úrodný rok.
Bez peněz
Překlad Vlasty Elsnicová z esperanta
Vyhýbají se mi. Protože mám boty roztrhané, a také mé oblečení není vůbec v pořádku. Mé
kalhoty jsou velice krátké, kabát je příliš dlouhý, klobouk je malý, boty jsou velké. Až včera
jsem si přinesl kravatu. Byla velice hezká a nová. Po poradě s kamarádem jsem jí vyhodil,
protože mi řekl: „Tato kravata logicky upozorní každého strážníka. Nehodí se k tobě. Už
ze vzdálenosti několika kilometrů uvidí, že jsi ji ukradl.“
„Opravdu?“ zeptal jsem se.
„Pochopitelně“, řekl. Byl starý, zkušený tramp, trestaný víc než patnáctkrát, nejčastěji
kvůli malým krádežím, nebo kvůli nedovolenému chození po cizích cestách, nikdy to
nebylo kvůli jeho síle. Byl starý muž. Následoval jsem ho a nechtěl jsem mít kontakt se
strážníky. Znal jsem je. Už dvakrát mne zavřeli, a to nová kravata nespraví. Tedy jsem ji
odhodil.
Potloukat se dlouhými ulicemi se můžeme nejlépe dopoledne. Tou dobou jezdí nejméně
aut. Kolem poledne řidiči jedí a ulice je poloprázdná. Nacházeli jsme se v horské krajině.
Teď jsme s kamarádem šli podél dlouhé ulice. Cyklisté nás potkávali a předjížděli. Ženy se
na nás dívaly se strachem. Stařec neustále vypadal rozzlobeně, proto se strachovaly, a to
ho těšilo. Nešli jsme rychle. Je nutné jít pomalu, jestliže chceme dojít dál. Šli jsme však bez
cíle. Dnes jsme došli asi patnáct kilometrů. Přenocovali jsme u jednoho venkovana. Řekl,
že můžeme přenocovat, ale druhý den mu musíme pomoci sklidit seno. Pochopitelně jsme
to slíbili, ale časně ráno jsme tajně odešli. Sklízet seno? A co ještě? Nebudeme pracovat.
Nejsme hlupáci! Bylo by dobře, kdybychom dostali stálou práci, prostřednictvím které
bychom získali mnoho peněz. Peníze postačí sotva na jedno jídlo, ale tolik almužny si
můžeme i sami vyprosit. Nebo ukrást.
Bohužel se nemůžeme skrýt, protože by naše boty byly vidět i v kapradině, ale to nám
příliš nevadí.
Nemáme peníze, nedostaneme peníze a dokonce je nepotřebujeme. Vůbec jsem neměl
peníze. Pokud si pamatuji, měl jsem vždy jen tolik, kolik jsem potřeboval. Vždycky jsem
žil ze dne na den. Totéž bylo i u mých rodičů. Jednou měl můj otec práci, podruhé ne,
potřetí ji měla maminka, pak zase ne, a pak tu práci neměl nikdo, potom zas oba. Tehdy se
otec opil. Já jsem nalezené dítě. Stará venkovanka mne nalezla v koši se vzkazem, že moje
matka je chudá žena. Tomu vůbec nevěřím. Možná jsem produktem skandálu…
Čeho si málo všímáme
Najdete je někde v lesoparcích, nebo v sídlištích zasazených do
přírodních podmínek. Mají krásný vzrůst a velké nápadné plody,
takže je nelze přehlédnout.
Arónie černá – temnoplodec
je nejen okrasná, ale též pro člověka a jiné živočichy velmi
prospěšná. Svými plody se podobá jeřábům, u nás se pěstují tři
druhy. Má jedlé černé plody, sice s nižším obsahem vitamínu C, ale s velkým množstvím
dalších fyziologicky cenných látek.
Mají značný obsah železa a bóru, fluóru, manganu, mědi, kobaltu, molybdenu a jódu. Jde o
prvek žádoucí zejména pro těhotné a kojící ženy a děti. U dětí má jód důležitou roli při
rozvoji mozku a inteligence, při prevenci zubního kazu a s dalšími obsahovými látkami
arónie i na posílení imunitního sytému. U dospělých i dětí je jód důležitý pro činnost štítné
žlázy, hormonální rovnováhu (vysokým obsahem jódu je toto ovoce blízké plodům kivi).
Přírodní šťáva a plody arónie se doporučují jako léčebný prostředek při arteroskleróze
(degenerativní onemocnění cévní stěny). Je ověřeno, že šťáva snižuje hladinu cholesterolu v
krvi u takto nemocných. Zvyšuje se rychlost proudění krve, což je vhodné při léčení
vysokého krevního tlaku. Veškeré výrobky z arónie mají blahodárnou funkci při
zpevňování kapilár. Zjistilo se, že působením plodů a šťávy jeřábu černoplodého, jak ho
také nazýváme, se vyrovnávají procesy vzruchu a útlumu v mozku a snižuje se
emocionální nerovnováha. Šťáva z jeřabin má z ovocných šťáv nejvyšší vliv na imunitní
systém. Dělají chybu ti, kteří léčivým účinkům nevěří a tyto stromy považují jen za
okrasné.
Výňatek z odborné literatury
Alena Ryšková
Ráda vzpomínám na město, které mi bylo rodištěm. Narodila jsem se v 59. roce minulé
století a vlastně i tisíciletí a po mnoho let jsem žila ve Veselí nad Moravou. Moje maminka
pracovala na dráze v kanceláři. Ve Veselí n.M. porodnice nebyla, tudíž si pro mne
maminka musela do porodnice do Kyjova. Bydleli jsme v rodinném domku nedaleko
Chaloupek. Byl poblíž trati, ale tam jsem nechodila. Domek neměl záchod, tak jsme museli
chodit až na dvůr a já jsem se bála a bylo mi zima. Za krátko se domek v Jamách prodal.
Za mého dětství zde bylo místo, kam přijížděly kolotoče.
Jsou zde dva kostely, sv. Bartoloměje, kde se odbývaly pohřby, a starý kostel ze 13. století
zasvěcený Panně Marii i s klášterem. Nyní je ve Veselí pěkný kulturní dům, kino a na
hlavní cestě od náměstí spousta obchodů. Ještě donedávna byla ve Veselí velká dostihová
dráha a přes silnici naproti stál kdysi pěkný zámeček. Již byl tak zdevastovaný, že snad
nestál ani za opravu. Nedaleko dostihovky je dodnes splav a nedaleko je vybudováno
přístaviště Baťova kanálu.
Na rohu u řeky Moravy stála cukrárna, kterou měla moje teta. Dnes je tam pizzerie.
Na Veselí se mně líbilo, že odsud bylo všude blízko. Někdy jsme jeli do Strážnice nebo do
Rohatce, kde byla čokoládovna Maryša. Když jste jeli vlakem přes Rohatec a přistoupila
děvčata, která v čokoládovně pracovala, po celém kupé se linula překrásná vůně čokolády.
Z domku jsme se dostali do bytu na Hutníku. Veselí má dvě sídliště: Chaloupky a Hutník,
kde byla velká moderní škola. Ze školy jsem měla jednu velkou kamarádku Janu, ani
nevím, jak a kde žije, již tam nejezdím.
Po přestěhování do bytu ubylo trochu práce na domku, ale maminka si bytu již moc
neužila.
Když mi maminka umřela, starala se o mne jen moje babička, maminčina maminka.
Tatínek zemřel brzy po mamince. Babička se dostala později do Domova důchodců
v Hodoníně, kde jsem ji pravidelně navštěvovala.
Jelikož si mne po osiření moje tety brávaly jen na víkendy, vzala si mne do opatrování
jedna zcela cizí paní Vojtěšková.
Paní Vojtěšková mně tedy dělala maminku a její muž, pan Alois, tatínka. Ocitla jsem se
náhle téměř o 100 km dál na sever. Žila jsem a chodila do školy v Litovli, kde jsem bydlela
na internátě a z Litovle jsem později odešla studovat do Prahy do školy pro nevidomé.
Bylo tam gymnázium pro slabozraké na Vinohradech s internátem nedaleko. Nepovedlo
se mně školu dokončit, protože mne čekalo léčení. Procestovala jsem díky tomu Prahu,
Kroměříž a skončila jsem na léčení v Brně.
Od roku 1978 jsem se dostala do Ústavu do Chrlic, ale ne natrvalo. Ještě jsem nějakou dobu
váhala, proto jsem odsud ještě musela do zařízení do Brna na Kamennou, kde byl bývalý
klášter. Jelikož byl v havarijním stavu, museli se místní obyvatelé přestěhovat. Někteří šli
na Věstonickou, já jsem ještě šla na tři roky do domova o kousek dál. Pak jsem se rozhodla
pro Chrlice. Od roku 2000 jsem tedy zde a již nemíním nikam odcházet. Dokonce jsem
měla již to štěstí navštívit při jedné příležitosti i moje rodné Veselí.
---------------------------------------------------Hospodářský rozvoj Veselí souvisel s budováním dráhy Brno-Trenčanská Teplá.
Bližší označení pro město i železniční stanici se datuje od roku 1883. Později byly spojeny
lokality Předměstí, Město a Židovská obec. Koncem 20. století byly k Veselí n.M.
připojeny okolní obce Zarazíce a Milokošť.
Největším průmyslovým podnik ve Veselí byly Železárny.
Něco o medu a skořici.
Převzato od našich čtenářů
Je zjištěno,že směs medu a skořice léčí mnoho nemocí. Med se vyrábí ve většině zemí
světa. Dnešní vědci jej doporučují jako velmi účinný lék na všechny druhy nemocí. Med
může být užíván bez jakýchkoliv vedlejších účinků. Ačkoliv je
sladký, jestliže se bere ve správných dávkách jako lék, nemůže ublížit
ani diabetickým pacientům.
Léčení medem se skořicí podle studií západních vědců:
Nemoci srdce:
Jezte pravidelně k snídani med smíchaný s mletou skořici a mažte na
chléb místo džemu nebo marmelády. Snižuje hladinu cholesterolu
v krvi a cévách a chrání pacienty před infarktem.
Ti, kteří už infarkt prodělali a budou jíst toto denně, budou se držet míle daleko od dalšího
infarktu. Pravidelné snídaně tohoto druhu ulevují při zadýchávání a posilují srdeční tep. V
Americe a Kanadě se takto léčí senioři v domech s pečovatelskou službou, kteří jsou ve
věku, kdy cévy a žíly ztrácejí svou pružnost a mohou se ucpávat. Med a skořice vracejí
cévám a žilám jejich pružnost.
Bolesti zubů:
Smíchejte 1 lžíci skořice a 5 lžic medu. Aplikujte 3x na bolavý zub a bolest přestane.
Nachlazení:
Ti, kdo trpí na časté nachlazení, by měli užívat 3x denně 1 lžíci vlažného medu a ¼ lžičky
skořice po dobu 3 dnů.Tím se vyléčí nachlazení, chronický kašel a pročistí průdušky.
Potíže se žaludkem:
Med se skořicí úspěšně léčí bolesti žaludku a chrání žaludek od vzniku žaludečních vředů.
Svěží dech:
Ranní vykloktání 1 lžící medu se skořicí smíchané s horkou vodou zpříjemňuje dech po
celý den.
Malé poohlédnutí za akcemi v loňském roce
PhDr. Markéta Běhalová
Rekreační pobyty:
Lázně Velké Losiny- duben
Vysočina, Mílovy- Blatiny, červen
Chorvatsko, Makarská riviera - přelom srpna a září
Větší kulturní a společenské akce v sálech ÚSP:
Hana a Petr Ulrychovi ve společenském
Maškarní ples
Miroslav Donutil
Pálení čarodějnic
Módní přehlídka
Chrlický slavík - soutěž ve zpěvu
Kromě těchto akcí u nás vystupují pravidelně:
žáci MŠ a ZŠ Chrlice, ZUŠ z Modřic, skupina studentů se zrakovým postižením z
Kamenomlýnské ulice BAND(A), ZUŠ Jedovnice a další.
Akce na nádvoří a v zahradě ústavu:
Promenádní koncert na nádvoří s Irenou Kratochvílovou
Promenádní koncert na nádvoří s Katkou Peclovou
Táborák
Ostatní akce
Den otevřených dveří s vystoupením Hudců z Kyjova
Výlety uživatelů:
Otevírání studánky Bezdynky
Travičná, salaš, Kněždub, Kyjov- družební setkání zrakově postižených
Doubravice nad Svitavou, pštrosí farma - přátelské setkání se SONS Blansko, SONS Brno
Výlety parníkem
Kroměříž - Květná zahrada, koupaliště Bajda
Vyškov Aquapark, Olšany - farma Bolka Polívky, Slavkov – prohlídka zámku a města
Valtice – procházka do zámecké a bylinkové zahrady, návštěva zámku, Reistna- kolonáda,
Koryčany, jízda na konících, návštěva motorestu Samota a okolní japonské zahrady
Slovensko: Plavecké Podhradie – účast na Mezinárodním hudebním setkání
Vystoupení, koncerty, kulturní akce mimo ústav:
Hudební dýchánky v Technickém muzeu Brno
5x9 Semaforů - Jiří Suchý a jeho hosté v Dělnickém domě v Židenicích
Koncerty
Karla Gotta a Evy Urbanové v Hale Rondo
HF JAMU a vystoupení studentů HF JAMU u nás
Evy Pilarové v hale na Vodové ul.
Vítání jara v Brněnské konzervatoři
Komorní koncert v sále HF JAMU
Vánoční koncert vážné hudby v Besedním domě
Sbor Janáčkovy opery a pěvecký sbor Mladost ve Dvoraně VUT Brno
Místodržitelském paláci
Moravské filharmonie Olomouc v Besedním domě
Tmavomodrý festival v Bakalově sále Bílého domu
Dvorana VUT v Brně
Happening nevidomých Pod Smrkem
Prezentace na Výstavišti Hospi Medica a Rehaprotex s vystoupením sboru Naděje
Líšeňský profil na Karlově náměstí v Brně-Líšni
Pěvecký sbor Sebranka
Pěvecké recitály studentů Hudební fakulty JAMU
Pěvecký sbor Mladost
Folklorní soubor Gajdoši Brno
Malé Hudební Družení – v kapli
Rybova Česká mše vánoční v Besedním domě v Brně
Akce v kapli:
Bohoslužebné akce jednotlivých církví a koncerty
Vystoupení našeho ústavního pěveckého sboru Naděje:
V domovech s pečovatelskou službou a domovech pro seniory:
Bílovicích nad Svitavou,Vyškově, Podolí u Brna, Rajhradu u Brna, Černé Hoře,
Šlapanicích, Tuřanech, Mokré Hoře, Ivančicích, v Domově sv.Ludmily, ve Střelicích,
na Zámečku v Habrovanech, v S-Centru v Hodoníně, na Absolutoriu VUT Kounicova ul.
Kromě kulturních akcí v sálech pořádáme:
Komponované večery, přednášky, celoústavní schůze uživatel atd.
Exkurze:
Technické muzeum
Tupesy- muzeum výroby keramiky, Velehrad - bazilika,
Modrá - archeoskanzem slovanských hradišť
Hudební dýchánky v Technickém muzeu
Swingový koncert (klarinet, saxofon, klavír)
Vernisáž výstavy Rudi Lorence v Boskovicích
Pěvecký recitál Hudební fakulty JAMU v MF
Vystoupení pěvec. sboru Naděje v Žabčicích
Vystoupení- Stará Líšeň
Koncert na Hudební fakultě JAMU na Husově ulici
Vystoupení sboru Naděje na Věstonické ul.
Pietní vzpomínka, Bohoslužba slova a Rozhovory nad Biblí
v ústavní kapli
Blíže o akcích se rozepisuje PhDr. M.Běhalová ve svém článku
Z našich únorových setkání
PhDr. Markéta Běhalová
Byl měsíc únor. Každý den, každá akce přinesla nějaké překvapení. Koncert Miloše Palečka a
Jana Vancla - nejinak. Zazněly na něm krásné swingové melodie, tak trochu pro pamětníky, ale
nejen pro ně. Hrálo se, zpívalo. Klarinet s klavírem jsme tu už dlouho neslyšeli. Naši lidé mají
přehled o hudbě. Mnohé skladby znali, spolu s našimi hosty- hudebníky je prozpěvovali. Třeba
aspoň v myšlenkách. Krásně nás to naladilo.
Nahoře v MF sále u klavíru jsme přivítali i hosty z HF JAMU. Doc. Marta Vašková k nám
chodívá rok co rok. Naše spolupráce je už opravdu letitá. Vždy přivede skupinku svých
posluchačů, hrají nám a zpívají. V pěveckém recitálu přednášejí písně a árie. Tentokrát se
představila Anna Dubnová, Alena Nevimová a Roman Hoza. To byly hlasy!
Mikrofon nepotřebovali, zpěv zvládali na celý sál. Téměř jako bychom se ocitli někde v divadle
nebo v opeře. Tannhäuser zpíval svou procítěnou píseň o Večernici, nádherně vyzněl i duet, ve
kterém vystupovala Agáta z opery Čarostřelec od Carla Marii von Webera. Holka to byla
opravdu němá, kapky krve nemá a princ po nějaké kněžně cizí
házel očima. Před námi stál vyplašený kuchtík z opery
Rusalka Antonína Dvořáka. Rozmlouval s hajným. Vyslechli
jsme i Dvořákovy Milostné písně, Kaprálové Sbohem a
šátečku. Výkony studentů, posluchačů HF JAMU, byly
perfektní. Člověk by řekl téměř „profíci“, pěvci, herci v jedné
osobě. Velmi pěkně zpívali, zřetelně vyslovovali, bylo jim vše
rozumět. Dobře se to poslouchalo, hlasy byly krásné,
melodické, někdy byly pohlazením, jindy hlasitě jásaly,
rozechvívaly se, provolávaly, vypovídaly nejen o krásné
hudbě, ale i o tom, kdo je zpíval. Každého úspěch, potlesk
hřeje. Po jednotlivých výkonech následovaly půvabné poklony
účinkujících. Všichni se šťastně usmívali. Byly to krásné
chvíle.
Hmatová výstava v Boskovicích
Multifunkční sál byl dějištěm i jiné události. Přijeli naši staří známí, folklorní soubor Stará
Líšeň. Byli u nás již podvakrát. Soubor pracuje pod vedením sbormistryně paní Hanečkové.
Paní Hanečková bude mít za rok krásné kulatiny, nikdo bychom jí těch devadesát nehádali.
Proto je obzvlášť obdivuhodné, s jakou chutí, s jakým přesvědčením se věnuje vedení sboru, jak
šíří a udržuje místní tradice, kulturu, písničky. Stará Líšeň nám tu kdysi předvedla své líšeňské
plkačky, zpívali a mluvili tím jejich nářečím, jako kdysi jejich hospodyňky, trhovkyně. Měli to
vtipné, odlehčené. I teď náš pan Rožnovský vzpomínal na časy, jak ještě jeho maminka chodila
do Líšně na rynk. Prý: „Paničko, poďte si kópit tady to huso, má tři kila játra i s podsadami“- a
byl jako doma. Určitě to bylo tak. Jejich píseň „Tancuj, tancuj“ má v repertoáru i náš pěvecký
sbor Naděje. Kdo by neznal Talinský rybník, Červené jabĺčko, Čí to húsky na tej vodě nebo
Koupím já si koně vraný.
Dobře, že se tyto krásné písně zachovaly a pořád se zpívají, že pořád mohou přinášet radost.
Neztrácejí nic na půvabu. Všichni jsme si je s chutí zazpívali.
V jedno lednové odpoledne jsme přijali pozvání Muzea v Boskovicích. Muzeum pořádalo
vernisáž, zahájení výstavy plastik, reliéfů, obrazů umělce, výtvarníka Rudy Lorence. Na
výstavu jsme byli předem hlášeni, přesto jsme byli překvapeni, jakého milého přijetí se nám
dostalo. Byli jsme vítáni jako vzácní, očekávaní hosté. Navíc, potkali jsme mnoho známých.
Výstava byla určená i pro zrakově postižené. Vidící vnímali zrakem, ti ostatní hmatem.
Obdivovali jsme jednotlivé exponáty. Vypovídaly o umělcově fantazii, o originalitě jeho
nápadů. Výtvarník ke své práci využíval různé materiály- dřevo, kov, kůži, knoflíky, různé
drobné doplňky a jejich kombinace. Nalézali jsme tu ptáky „bimbáky“- jeden pták měl název
třískový, nohy však měl mosazné. Jiný pták se honosil ořechovými skořápkami, další mořskými
mušlemi. Byl tu i čert, anděl, ježour a další. Naše babičky kdysi využívaly starodávné vidličky, i
tady našly uplatnění- vidličky sloužily jako ruce některých dřevěných figurek. Dřevěná kachna
se zase důležitě nesla na mosazných nohách. Jako nohy posloužily kliky ode dveří. A tak jsme tu
nacházeli vodovodní kohoutky, lžíce a lžičky, hřebíky a hřebíčky, vše podle umělcovy fantazie
zakomponované ve vystavovaných exponátech.
Zážitky tohoto dne byly nevšední. Do Chrlic jsme se vraceli s pěknými pocity. V záplavě světla
nás vítalo noční Brno. Byly jsme doma.
Hudební fakulta JAMU pořádá hodně večerních koncertů. Díky laskavosti Mgr. Nesvadbové
jsme se jednoho z nich zúčastnili i my. Konal se na Husově ulici. Sólistka Eva Bergerová hrála
na příčnou flétnu. Její přednes byl bravurní. Neméně strhující a povznášející byl i hudební
projev jejich kolegů, kteří ji doprovázeli na housle, violu, violoncello, cembalo. Aplaus, úklony,
projevy uznání neměly konce. Koncert byl krásný, velmi krásný. Vůbec nám nevadilo, že jsme
se vraceli až v pozdních nočních hodinách. Stálo to za to.
Akcí a zážitků by byla celá hromada, na to by nestačila ani celá Zornička. Určitě by v nich
zaznělo i to, jak jsme byli s naším ústavním pěveckým sborem Naděje v únoru zpívat v Domě
s pečovatelskou službou v Žabčicích a též v Domově pro seniory na Věstonické ulici v Brně.
Všude to bylo skvělé. Pokaždé jiným způsobem. Lidé byli vděční, pozorně naslouchali,
spolupracovali, děkovali. Byli šťastni, byli rádi. Za srdce nás to taky vzalo. Mnohé se
nesmazatelně vrylo.
Určitě by v povídání byla zmínka i o tom, jak jsme měli v naší ústavní kapli pietní vzpomínku
na ty, kteří už nejsou mezi námi. Vzpomínka byla krásná, důstojná, taky nás oslovila. Vždyť to
všechno byli jedni z nás, patřili k nám, byli to naši bližní. Jedni odcházejí, druzí přicházejí. Ale
takový je už život.
O tom, co jsme prožili, co máme za sebou, bychom mohli dlouho vyprávět. Ale zase někdy
příště.
Před sebou teď máme maškarní ples. To je další velká událost. A už pomalu řešíme moře. Že se
to zdá brzo? Kdepak! Jedeme tam na přelomu srpna a září, ale těšit se můžeme už v předstihu.
Radosti nikdy není na světě dost.
O slepeckého psa, který sám přišel o zrak, se stará jiný vodicí pes
Článek do Zorničku poslala Lenka Řehánková
Šedesátiletý Graham z Anglie si po šesti letech oddaného přátelství se svým slepeckým
psem Edwardem vytvořil silné pouto.
Bylo pro něj proto velice smutné, když se dozvěděl, že jeho pes trpí silným šedým
zákalem. Onemocnění u něj vedlo tak daleko, že mu musely být obě oči odstraněny.
Graham se však za žádnou cenu nechtěl psíka vzdát, a tak si jej nechal. Nyní oběma
pomáhá jiný slepecký pes, kterého dostali. V současnosti se tak o Grahama Waspea i
Edwarda, kteří oba přišli o zrak, stará dvouletý Opal. Všichni společně žijí v malém městě
na východě Anglie. Edward se tak po šesti letech věrného pomáhání svému pánovi dostal
do zaslouženého "psího důchodu".
"Já i moje žena jsme plakali, když jsme se dozvěděli, že Edward postupně slepne, ale byli
jsme odhodláni si jej nechat a pečovat o něj. O zrak přišel loni v říjnu, ale dokázal se tomu
přizpůsobit neuvěřitelně dobře. On i Opal jsou velice přítulní a milují, když leží blízko u
sebe," sdělil Graham o svém milovaném nyní osmiletém Edwardovi, který je jinak prý
úplně zdravý.
Kdo se ožení, zjistí, co je štěstí, ale tehdy už je příliš pozdě.
Eskymácká moudrost: nikdy nejez žlutý sníh.
Piješ?
Pokud to je otázka, tak ne.
Pokud to je návrh, tak ano!
Černovláska na pláži:
„Mám plnou hlavu písku.“
Blondýnka: „Zajímavé, mně se dostal jen do vlasů.“
Baví se dvě blondýnky na letišti:
„Já nechápu, jak můžou ti teroristi tak velký letadlo vůbec unést.“
“Ty si ale kráva! Vždyť oni ho neunášej na zemi, ale ve vzduchu, když je tááákhle
malinký!“
Jde blondýnka se psem po ulici, zastaví ji policajt a povídá:
„Slečno, jak to, že Váš pes nemá košík?“
„My ale nejdeme nakupovat..“
„Aha, tak promiňte..“
Jestli byly použity snímky či texty těch, kteří jsou jejich autory, děkujeme jim za shovívavost a možnost otištění a za to, že mají pochopení pro naši práci,
která přináší zpestření života slabozrakým a nevidomým uživatelům. Děkujeme